How to conjugate Czech verbs in present tense

How to conjugate Czech verbs in present tense
A Czech infinitive usually ends in -t (infinitives in older literary texts may end in -ti):
být = to be, mít = to have, čekat = to wait, hledat = to look for, dělat = to do or to make,
sedět = to sit, vědět = to know, rozumět = to understand, vařit = to cook, mluvit = to
speak, snažit se = to try, učit se = to learn, děkovat = to thank, studovat = to study,
pracovat = to work
Unlike in English, there is a different ending for each person, both singular and plural.
The personal pronouns já, ty, on, ona, ono, my, vy oni, ony, ona are used only when
stressed. Examples: Anna pracuje, ale já nepracuji. (Anna works, but I don’t. ) My ten
klíč nemáme! (We do not have that key!) Ty pořád něco hledáš! (You are constantly
looking for something.) Vy tady čekáte? (You are waiting here?)
Use the 2nd person singular only when addressing persons you know well (family,
friends), children and pets. Use the 2nd person plural, if you are addressing all other
persons or more than one person!!
Singular
Infinitive
Plural
být
1st p.
(já) jsem (I am)
(my) jsme (we are)
2nd p.
(ty) jsi, jseš, seš (you are)
(vy) jste (you are)
3rd p. (on, ona, ono) je (he, she, it is)(oni, ony, ona) jsou (they are)
mít
1st p.
2nd p.
3rd p.
mám (I have)
máš (you have)
má (he, she, it has)
máme (we have)
máte (you have)
mají (they have)
čekat
1st p.
2nd p.
3rd p.
čekám (I wait)
čekáš (you wait)
čeká (he, she, it waits)
čekáme (we wait)
čekáte (you wait)
čekají (they wait)
hledat
1
2
3
hledám (I look for)
hledáš (you look for)
hledá (he, she, it looks for)
hledáme (we look for)
hledáte (you look for)
hledají (they look for)
dělat
make)
1
dělám (I do, make)
děláme
2
3
děláš (you do, make)
dělá (he, she, it does, makes)
děláte (you do, make)
dělají
(they do,
1
2
3
sedím (I sit)
sedíš (you sit)
sedí (he, she, it sits)
sedíme (we sit)
sedíte (you sit)
sedí (they sit)
(we
make)
sedět
do,
rozumět
understand)
1
rozumím (I understand)
rozumíme
(we
2
rozumíš (you understand)
rozumíte
(you
3
rozumí (he, she, it understands)
rozumějí
(they
1
2
3
mluvím (I speak)
mluvíš (you speak)
mluví (he, she, it speaks)
mluvíme (we speak)
mluvíte (you speak)
mluví (they speak)
understand)
understand)
mluvit
Similarly:
vědět: vím, víš, ví, víme, víte, vědí (I know, you know, he knows...)
učit se: učím se, učíš se, učí se, učíme se, učíte se, učí se (I learn, you learn, he learns...)
snažit se: snažím se, snažíš se, snaží se, snažíme se, snažíte se, snaží se (I try, you try, he
tries...)
slyšet: slyším, slyšíš, slyší, slyšíme, slyšíte, slyší (I hear, you, hear, he hears…)
vidět: vidím, vidíš, vidí, vidíme, vidíte, vidí (I see, you see, he sees,...)
děkovat: děkuji [or more colloquial děkuju], děkuješ, děkuje, děkujeme, děkujete, děkují
[or more colloquial děkujou] (I thank, you thank, he thanks...)
studovat: studuji [studuju], studuješ, studuje, studujeme, studujete, studují [studujou] (I
study, you study...)
pracovat: pracuji [pracuju], pracuješ, pracuje, pracujeme, pracujete, pracují [pracujou] (I
work, you work, he works ...)
All verbs which take the ending -ovat in infinitive take the ending -uji or -uju in 1st
person sg. All verbs which take the endings -it, -et, -ět in infinitive take the ending -ím
in 1st person singular.
Remember:
The 2nd person singular (ty) takes always the ending -š
The 1st person plural (my) takes always the ending -me
The 2nd person plural (vy) takes always the ending -te
All other endings vary.
Every Czech verb can be negated. Just add the prefix ne- ! Examples: nebýt, nevidím,
nepracujete, nejsem, nestudují, nemá, nevědět, nezná, etc.
Remember: 3. p. sg. of the verb nebýt is není! (nejsem, nejsi, není, nejsme, nejste,
nejsou)