mastr_05_12Ka.qxd - Zprávy památkové péče

Knihovní fondy liechtensteinské primogenitury
a zámecká knihovna v Lednici
Pavla HOLÍKOVÁ
Zámecká knihovna v Lednici na Moravû ãítá kolem 6000 svazkÛ. Vût‰ina fondu pochází z 19. a 20. století, nepatrnou ãást tvofií staré tisky z 18. století. Jazykovû pfievládá nûmãina a angliãtina, u star˘ch tiskÛ francouz‰tina. Vût‰ina knih je
z pÛvodního lednického kmenového fondu, ãást se sem dostala z valtické knihovny, pomûrnû znaãné procento se do knihovny
dostalo druhotnû z cizích objektÛ. V˘zkum v knihovnû se zamûfiil na získání informací o ve‰ker˘ch liechtensteinsk˘ch knihovních fondech a jejich nynûj‰ím stavu.
A N O TA C E :
Autorkou v‰ech fotografií je Pavla Holíková, 2012.
Obr. 1. Detail kvûtu ãernuchy rolní (Nigella arvensis L.)
v náãrtu prof. Moritze Meurera pro uÏití v ornamentice.
In: Meurer, Moritz: Studies of plants for the use of architects, designers, decorators etc. Dresden : Küthmann, cca
90. léta 19. stol. Státní zámek Lednice, NPÚ v Brnû.
aÏ 1627) ve sluÏbách HabsburkÛ. Ten jako první
získal pro svou osobu a potomky r. 1608 kníÏecí
titul. Liechtensteinsk˘ majetek byl ohromn˘ a rod
znaãnû rozvûtven˘. Za Karla I. byla vytvofiena rodová smlouva, která poãítala s vytvofiením funkce
vladafie rodu. V pfiípadû vymfiení vladafiské linie po
meãi pfiecházela funkce na Ïijícího muÏského ãlena vedlej‰í linie. Centrem rodu byly dolnorakous1
ké Valtice (Feldsberg). Moravská Lednice v jejich
tûsném sousedství patfiila ke statkÛm, které náleÏely primogenitufie a pfiecházely na nového vladafie. Rod mûl v rakouské monarchii zcela ojedinûlé
postavení; nejen Ïe byl nejvût‰ím pozemkov˘m
vlastníkem na Moravû, ale vladafi rodu byl od roku
1719 souãasnû samostatn˘m a na rakouském
mocnáfii nezávisl˘m panovníkem liechtensteinské-
1
ho kníÏectví se sídlem ve Vaduzu.
Liechtensteinská primogenitura mûla historicky
Státní zámek v Lednici na Moravû dnes patfií spo-
a anglickém stylu. Naproti tomu vybavení interiérÛ
cennou a bohatou knihovnu na nûkolika místech.
lu s nûkolika dal‰ími ãesk˘mi a moravsk˘mi hrady
tûchto architektonick˘ch perel dnes ãasto pÛvod-
Nejstar‰í knihovní fondy zaãlenil do fideikomisu
a zámky k nejnav‰tûvovanûj‰ím památkám âeské
nímu v˘znamu neodpovídá, neboÈ ztrátou funkce
kníÏe Alois I. z Liechtensteinu (1759–1805). V le-
republiky. Vedle PraÏského hradu, âeského Krum-
obytného sídla se z nich staly skanzeny (v pozitiv-
tech 1795 pro nû dal ve Vídni na Herrengasse
lova nebo tfieba Hluboké se tû‰í mimofiádnému zá-
ním smyslu) urãité konkrétní historické doby, vyba-
jmu vefiejnosti a souãasnû je v˘znamn˘m lákad-
vené mobiliáfiem, jak˘ depozitáfie právû nabízely.
lem zahraniãní turistiky. Bezesporu také patfií
Jako takové nemohou dokumentovat originalitu,
■ Poznámky
k architektonick˘m památkám nejlépe udrÏova-
starobylost a spoleãensk˘ v˘znam svého rodu v in-
1 Valtice, lidovû Valãice, nûmecky Feldsberg, patfií histo-
n˘m a zapsan˘m na Seznam svûtového kulturního
teriéru. Tak se dnes pomûrnû málo známé zámec-
ricky do Dolních Rakous. K âeské republice byly pfiipojeny
a pfiírodního dûdictví UNESCO. Tyto zámky získá-
ké objekty honosí knihovnou nad jiné vzácnou, na-
31. ãervence 1920 na základû smlouvy v Saint-Germai-
valy svou souãasnou podobu v dobû mimofiádné-
proti tomu nejlep‰í architektonické skvosty mají
ne. Velká ãást obyvatelstva byla uÏ pfied rokem 1920 ães-
ho v˘znamu sv˘ch majitelÛ, mûly vysokou repre-
knihovnu skromnou, novodobou nebo Ïádnou.
ká. âeskou podobu jména uvádí uÏ Komenského mapa
zentaãní funkci podtrÏenou velkor yse pojat˘m
PÛvodnû nepfiíli‰ v˘znamn˘ hrabûcí rod získal
okolím – okázal˘mi zahradami ve francouzském
vysoké politické postavení v osobû Karla I. (1569
338
Moravy. Oznaãení „Valãice“ najdeme i v archivní úfiední
korespondenci a v lidovém podání se vyskytuje dodnes.
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i
postavit barokní knihovní sál zdoben˘ dvûma fia-
správy se na zámku je‰tû pfied zapoãetím reviz-
dami jónsk˘ch sloupÛ. Souãástí této knihovny byla
ních prací nacházelo pfiibliÏnû 13 400 knih, bro-
i historicky cenná sbírka inkunábulí. V roce 1898
Ïur a se‰itÛ, v Lednici údajnû 2 800, dohromady
knihovní fondy údajnû ãítaly neuvûfiiteln˘ch sto ti-
16 200. Po dÛkladné revizi knihovny v Lednici
2
6
síc svazkÛ. Dal‰í fondy byly ve Valticích, ve Vadu-
a ve Valticích v létû roku 1929 a po revizi knihov-
zu a v Lednici. KdyÏ po smrti Jana II. z Liechten-
ny na hradû Wartenstein o rok pozdûji pfiistoupil
steinu pfie‰lo dûdictví na vladafiova mlad‰ího
Hanns Bohatta ke kniÏnímu vydání souborného
bratra Franti‰ka, pfiibyla k nim je‰tû Franti‰kova
katalogu liechtensteinsk˘ch kniÏních sbírek.
7
soukromá knihovna na dolnorakouském hradû
Podstatné na Bohattovû katalogu je pro nás
War tenstein. Na jin˘ch zámcích v majetku rodu
rozli‰ení jednotliv˘ch fondÛ podle signatury, kte-
3
se vût‰í knihovní celky nevyskytovaly.
ré nám je‰tû dnes umoÏÀuje urãit pÛvod knih.
Lednická zámecká knihovna dosud vzbuzovala
Hanns Bohatta pfiifiadil kaÏdému titulu novû sig-
jen mal˘ zájem badatelÛ, protoÏe její fond se
naturu oznaãující místo uloÏení: E (Eisgrub),
skládá z drtivé vût‰iny z tiskÛ 19. a 20. století,
F (Feldsberg), B (Wien-Bankgasse), V (Vaduz)
tedy je srovnatelná s vût‰inou novûj‰ích knihoven
a W (War tenstein). Byl-li titul oznaãen pouze cif-
pomûrnû nev˘znamn˘ch rodÛ. Tato skuteãnost by-
rou, jednalo se o knihovnu fideikomisu ve Vídni na
la ãasto vysvûtlována tím, Ïe Lednice byla „pou-
Fürstengasse. Z tûchto fondÛ pouze knihy ve Va-
h˘m“ letním sídlem, sídlo vladafie bylo ve Valticích
duzu nemají pfiím˘ vztah k LiechtensteinÛm; jedná
a valtickou knihovnu si pr˘ Liechtensteinové od-
se o knihovní soubor v˘hradnû teologického obsa-
vezli v roce 1943 spolu s galerií do zahraniãí. Ve
hu z majetku Valentina von Kriss (†1692), faráfie
skuteãnosti byla pro reprezentaci rodu podstatná
z Triesen (Lichten‰tejnsko).
2
VídeÀ a její paláce. Honosné knihovní skfiínû se
DÛraz, kter ˘ liechtensteinská promogenitura
Obr. 2. Pergamenová vazba Hartmanna II. (1544 aÏ
zlacen˘mi vazbami tvofiily dÛstojnou souãást re-
kladla na umûlecko-historické sbírky vãetnû kniÏ-
1585) z roku 1577. Pfievzata z knihy: Bohatta, Hanns:
prezentativních místností. Je‰tû dnes je právû
ních, dokládá soubor inkunábulí, korespondující
Katalog der in den Bibliotheken der regierenden Linie des
místnost knihovny na zámku ve Vaduzu vyuÏívána
sv˘m rozsahem se zámoÏností sv˘ch majitelÛ. Pr-
fürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein beefindlichen
jako pfiijímací pokoj. Jak ve Valticích, tak v Lednici
votisky b˘valy ãast˘m pfiedmûtem sbûratelského
Bücher aus dem XVI.–XX. Jahrhundert. Wien : Fürstl.
byly knihovní fondy podstatnû skromnûj‰í a novûj-
zájmu aristokracie, která je dûdila po pfiedcích,
Liechtensteinische Gemälde-Galerie, 1931. Státní zámek
‰í, jednalo se vesmûs o osobní knihovnu Jana II.
ãásteãnû nakupovala a uchovávala ve sv˘ch kunst-
Lednice, NPÚ v Brnû.
z Liechtensteinu a jeho rodiãÛ.
4
komorách spolu s klenoty a umûleck˘mi skvosty.
Soupis kniÏního fondu proveden˘ v letech
O titulovém obsahu liechtensteinské sbírky prvo-
1959–1960 obsahuje 3 920 bibliografick˘ch jed-
tiskÛ jsme informováni velmi pfiesnû. K sepsání
kmenového lednického mohlo dojít i ke zcizení, nelze vy-
notek o 6 791 svazku. Takov˘ je stav lednické
a sestavení katalogu inkunábulí pfiistoupil kniho-
louãit.
knihovny, která byla roku 1991 prohlá‰ena za
vûdec Hanns Bohatta uÏ v prvním desetiletí
5 Hanns Bohatta, (1864–1947), dvorní rada, knihovûdec
kulturní památku. Toto ãíslo sice odpovídá men-
8
20. století a vydal ho tiskem roku 1910 ve Vídni.
‰ím interiérov˘m knihovnám, nicménû pÛvodní
a vedoucí univerzitní knihovny ve Vídni. Pravdûpodobnû
vykonával pro Liechtensteiny knihovnické práce ve Vídni
poãet lednick˘ch svazkÛ byl podle archivních pra-
a v dobû univerzitních prázdnin pob˘val i na jejich venkov-
menÛ je‰tû mnohem men‰í. Nevelké moÏnosti
■ Poznámky
sk˘ch statcích.
skfiíní reprezentativní knihovní místnosti postaãu-
2 KRÄTZL, Franz. Das Fürstentum Liechtenstein und der
6 Úfiední korespondence Kabinettskanzlei seiner Durch-
jí na dva tisíce knih. Dal‰í knihovní jednotky byly
gesammte Fürst Johann von u. zu Liechtensteinische
laucht des Fürsten von Liechtenstein, dopis ze dne
po druhé svûtové válce uloÏeny v depozitáfiích
Güterbesitz. Brünn : Franz Kraetzl, 1898. Bez ISBN.
19. 7. 1929, No. 153/1. MZA Brno, F 94, fasc. 367.
a sloÏení knihovny nabylo dne‰ní, zcela neauten-
3 Vûdomû pomíjíme bezmála pûtitisícovou liechtenstein-
Údaj o poãtu svazkÛ se vztahuje k datu 11. 5. 1929, tedy
tické podoby. Pfiedev‰ím se tu nachází torzo pÛ-
skou knihovnu na zámku ve Velk˘ch Losinách, která
k dobû pfied zapoãatou revizí. Dne‰ní stav lednick˘ch
vodní valtické liechtensteinské knihovny, která ja-
patfiila primogenitufie teprve od roku 1908, kdy v osobû
svazkÛ, vãetnû broÏur a se‰itÛ, pfiitom ãiní nûco pfies
ko kmenov˘ fond pfiestala existovat.
Rudolfa z Liechtensteinu (1838–1908) vymfiela sekun-
6600. UÏ pfii letmém pohledu na ãísla z roku 1929 je zfiej-
dogeniturní vûtev moravsko-krumlovská.
mé, Ïe dne‰ní tzv. „kmenov˘ fond“ lednické knihovny ne-
hovny se mÛÏeme pokusit na základû historic-
4 Zprávy o zniãen˘ch a rozkraden˘ch knihách se zakláda-
ní ani zdaleka t˘Ï, jako za Ïivota sv˘ch majitelÛ.
k˘ch a bibliografick˘ch pramenÛ. Vlastních ar-
jí mj. na skuteãnosti, Ïe poãátkem 50. let bylo na zámku
7 BOHATTA, Hanns. Katalog der in den Bibliotheken der
chivních pramenÛ máme poskrovnu, jsou v‰ak
v Lednici pfiechodnû uloÏeno nûkolik zámeck˘ch fondÛ,
regierenden Linie des fürstlichen Hauses von und zu
vysoce vyváÏeny katalogy, které Liechtensteinové
z nichÏ byly nûkteré knihy vytfiídûny pro potfieby rÛzn˘ch
Liechtenstein beefindlichen Bücher aus dem XVI.–XX.
vydali tiskem. Archivní dokumenty se omezují na
odborn˘ch institucí. V knihovnû Mendelovy univerzity
Jahrhundert. I. Wien : Fürstl. Liechtensteinische Gemäl-
nûkolik folií kanceláfiské korespondence po smr-
v Brnû se dodnes nachází nûkolik knih se zahradnickou
de-Galerie, 1931. Bez ISBN.
ti kníÏete Jana II. z Liechtensteinu, kdy byl v sou-
tématikou opatfien˘ch liechtensteinsk˘m exlibris. Tyto
8 BOHATTA, Hanns. Katalog der Inkunabeln der fürstlich
vislosti s úmrtím vladafie liechtensteinsk˘ knihov-
knihy sem nebyly vûnovány pÛvodním majitelem – zakla-
Liechtensteinischen Fideikommiss-Bibliothek und der
ník dr. Bohatta povûfien soupisem ti‰tûn˘ch knih
datelem ‰koly, jejich pÛvod v knihovnû je pozdûj‰í. Îe bû-
Hauslabsammlung. Wien : Gilhofer et Ranschburg, 1910.
v Lednici a ve Valticích. Podle valtické zámecké
hem tfiídûní knih z jednotliv˘ch zámeck˘ch fondÛ vãetnû
Bez ISBN.
O rekonstrukci titulového obsahu valtické kni-
5
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i
339
3
4
5
Obr. 3. Jan II. z Liechtensteinu v 18 letech. Litografie od
fien zlacen˘m barokním heraldick˘m supralibros
ké exlibris. Knihy s tímto jednoduch˘m cifern˘m
Kriehubera. Státní zámek Lednice, NPÚ v Brnû.
Josefa Václava z Liechtensteinu s iniciálami
oznaãením (napfi. No=19) byly nejspí‰ zaneseny
Obr. 4. Liechtensteinské exlibris vlepované do knih v roce
I.W.F.Z.L. (Ioseph Wenzel Fürst zu Liechten-
1929.
stein).
Obr. 5. Supralibros Josefa Václava z Liechtensteinu. Stát-
steinské knihovny vztáhnout jednoznaãnû pouze
■ Poznámky
ní zámek Lednice, NPÚ v Brnû.
k pfiedposlednímu majiteli Janu II. (1840–1929)
9 O v˘znamu pojmu „Hauslabsammlung“ nemáme zcela
a jeho rodiãÛm. KníÏe Jan II. byl nejdéle vládnou-
jasno. Jednalo se o samostatnou sbírku prvotiskÛ uloÏe-
12
Jinak mÛÏeme obsah pÛvodní liechten-
cím monarchou v Evropû (1858–1929). Po této
nou nûkde mezi umûlecko-historick˘mi sbírkami, jeÏ ne-
Odbornû pojednaná kniha urãená knihovûdcÛm
stránce je lednická/valtická knihovna vzácnû jed-
byla souãástí fideikomisu. Podle heraldického exlibris
a bibliofilÛm vy‰la v poãtu pouh˘ch 300 exemplá-
notná. Pouh˘m pohledem na titul knihy mÛÏeme
v knize Eitelberger, Rudolf von Edelsberg: Die mittelalter-
fiÛ. Podle katalogu se ve sbírkách LiechtensteinÛ
témûfi s jistotou urãit, zda ta ãi ona kniha odpoví-
lichen Kunstdenkmale Dalmatiens. Wien, 1861 s texto-
poãátkem 20. století nalézal 351 prvotisk. Hanns
dá vkusu, praktickému uÏití a zamûfiení majitele.
vou páskou „Ex bibliotheca F. Z. M. Hauslab“ (Státní zá-
Bohatta rozdûlil katalog na dvû ãásti: na knihovnu
Kontrola provenience nám tento dojem následnû
mek Lednice, NPÚ v Brnû) by se mûlo jednat o prvotisky
svûfienského velkostatku (VídeÀ Fürstengasse,
potvrdí.
nakoupené od majitele tohoto jména.
248 prvotiskÛ) a na tzv. „Hauslabsammlung“
9
PÛvodními osobními vlastníky star‰ích lednic-
10 Aldus Manutius (1449–1515), benátsk˘ tiskafi od
(103 prvotisky). Îádn˘ z prvotiskÛ uveden˘ch
k˘ch svazkÛ byli Alois kníÏe z Liechtensteinu
r. 1494. Jeho knihy zvané aldinky byly nesmírnû Ïádan˘m
v Bohattovû soupisu nebyl vydán na území âeské
(1796–1858) a Franti‰ka rozená hrabûnka Kin-
sbûratelsk˘m ar tiklem. Vyznaãovaly se men‰ím formá-
republiky. Jde o tisky augsburské (12), florentské
ská (1813–1881). Z jejich knihovny pochází vût-
tem a dokonal˘m provedením. Tisky z Manutiovy dílny
(10), ‰trasburské (8), basilejské (7), norimber-
‰ina beletrie 1. poloviny 19. století na zámku,
v Bohattovû katalogu: Jamblichus: De mysteriis Aegyptio-
ské (5) a jiné, v nejvût‰ím poãtu benátské (47)
pravdûpodobnû i Tauchnitzova beletristická edice
rum, Chaldaeorum, Assyriorum et alia opuscula, lat.
vãetnû ãtyfi renesanãních tiskÛ z dílny Alda Manu-
britsk˘ch autorÛ, lépe fieãeno její zlomek.
13
Nû-
1497, Sept. – Aristophanes: Comoediae IX, graece.
kdy bûhem své vlády dal kníÏe Jan kniÏní sbírku
1498, 15. Juli. – Scriptores astronomici veteres. 1499,
V souãasné lednické knihovnû se Ïádn˘ prvo-
jednotnû vyvázat v plátûn˘ch zlacen˘ch deskách.
Okt. – Catharina, S. Senensis: Epistole utili e divote.
tisk nevyskytuje a nepochybnû tam nikdy ani Ïád-
Na hfibetu nesou kníÏecí korunku s iniciálami IL
1500, 15. Sept.
n˘ nebyl. Nejstar‰ím exempláfiem je kniha rytin od
(Iohann Liechtenstein). Tyto vazby nám umoÏÀují
11 FALDA, Giovanni Battista: Le Fontane di Roma nelle
italského architekta Giovanni Maggiho Fontane di-
jednoznaãnû urãit vlastníka. Naproti tomu pfii vy-
piazze, e lvoghi pvblici della citta. Roma : Gio. Giacomo
verse che si uedano nel’alma citta di Roma et altre
vázání vzaly za své pfiípadné vlastnické pfiípisky
de Rossi, (mezi r. 1675–1691).
parte d’Italia, vydaná v ¤ímû roku 1618. V‰echny
jeho rodiãÛ, které b˘valy u broÏur pfiipisovány na
12 Josef Václav Lorenz z Liechtensteinu (1696–1672),
dal‰í exempláfie patfií nejménû do konce 17. sto-
pfiední papírovou desku. Jak od kníÏete Aloise, tak
generál a úspû‰n˘ váleãník tureck˘ch válek.
letí. Jedineãn˘m dokladem star‰ích kniÏních
od knûÏny Franti‰ky známe alespoÀ jeden pfiíklad
13 Tauchnitzova lipská edice britsk˘ch autorÛ vycházela
exempláfiÛ na na‰em území je soubor r ytin ital-
takového vlastnického oznaãení. Dal‰í indicií pro
od 40. let 19. století aÏ do poãátku století 20. a vyskytu-
ského architekta, kreslífie a rytce Giovanniho Bat-
tia.
10
vlastnictví Aloise a Franti‰ky mÛÏe b˘t pfiípisek
je se prakticky na v‰ech zámcích ve velkém mnoÏství.
a sice z hlediska
knihovníka, pod kter ˘ pozdûj‰í katalogizátor Bo-
Máme-li dnes v Lednici nûkolik desítek titulÛ, mÛÏeme
provenience. Je vyvázán v hnûdé teletinû a opat-
hatta lepil v roce 1929 liechtensteinské heraldic-
pÛvodní poãet svazkÛ edice odhadnout na nûkolik set.
11
tisty Faldy z konce 17. století,
340
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i
v rukopisném katalogu z poloviny 19. století, kte-
architekturu a medicínu, vãetnû veterinární. Zá-
spíval na podobné projekty v místech, kde mûl své statky,
r ˘ se zfiejmû nedochoval. V‰echny byly vydány
mecká knihovna v Lednici ov‰em nesplÀuje zá-
nejvíce na Moravû, ve Slezsku a v Dolních Rakousích.
v první polovinû 19. století (tj. za Ïivota Janov˘ch
kladní pfiedpoklad této charakteristiky – není ce-
16 Jan II. z Liechtensteinu byl ãestn˘m ãlenem Akademie
rodiãÛ), pfiípadnû je‰tû dfiíve. Nejstar‰í tisky z do-
listv˘m a dlouhodobû budovan˘m knihovním
vûd ve Vídni, podporoval archeologicko-epigrafické v˘zku-
by pfied r. 1800 nûkdy nesou cizí possessorskou
fondem, n˘brÏ urãit˘m zlomkem vztaÏen˘m
my v Malé Asii a dendrologické v˘zkumy v âínû a Tibetu,
provenienci, jejíÏ zkoumání zatím není v silách na-
k nûkolika málo osobám. Vykazuje proto jistá
mezi pfiíjemce jeho darÛ patfiila Archeologická spoleãnost
‰eho v˘zkumu. V‰imnûme si nyní podrobnûji nû-
specifika.
v Praze, galerie ve Vídni, muzea ve ·t˘rském Hradci,
kter˘ch oborÛ z obsahu knihovny a jejich souvislosti s osobností majitele.
Velmi silnû je zastoupena architektura a dûjiny
v Linci, v Brnû, v Praze a v Opavû.
umûní, a to nikoliv z pouhého zájmu, n˘brÏ
17 V roce 1895 zaloÏil Vy‰‰í ovocnáfisko-zahradnickou
Jan II. z Liechtensteinu (1840–1929) pocházel
z praktick˘ch potfieb. Mezi knihy pojednávající
‰kolu a v roce 1912 Mendelovu ‰lechtitelskou stanici
z velmi poãetné rodiny. Jeho rodiãe mûli devût
o umûní a architektufie mÛÏeme zafiadit stovky ti-
v Lednici. Obû ‰koly, po 1. svûtové válce slouãené, se
DoÏil se velmi vysokého vûku
tulÛ, desítky titulÛ si v‰ímají jen ornamentu ja-
staly základem dne‰ní Mendelovy univerzity v Brnû.
a nikdy se neoÏenil, takÏe po jeho smr ti pfie‰lo
koÏto ozdobného prvku architektur y. Ornament
18 Hodnotíme-li Jana II. z Liechtensteinu jakoÏto „podni-
obrovské dûdictví na mlad‰ího bratra Franti‰ka.
se v 2. polovinû 19. století pouÏíval ve velké mí-
katele“, nesmíme zapomenout, Ïe je spí‰e pfiedstavite-
Zámecká knihovna v Lednici vykazuje obory jeho
fie v Anglii a Liechtensteinové ho rádi pfiebírali.
lem b˘valého feudálního reÏijního velkostatku. Liechten-
zájmÛ a pÛsobení jako stavitele, mecená‰e umû-
V lednické architektufie je vyuÏit napfi. pfii v˘zdobû
steinové mûli daleko k mû‰Èansk˘m podnikatelÛm, ktefií
ní a hospodáfie ‰lechtického velkostatku zcela
tzv. „maurské vodárny“, v pramenech oznaãova-
sledovali technick˘ v˘voj a snaÏili se udrÏet krok s konku-
v souladu s ideálem doznívající aristokratické kul-
né jako „Maurentempel“, a samozfiejmû lednic-
rencí. Základní pomûr LiechtensteinÛ k v˘robním podni-
tur y. Souãasníci tvrdí, Ïe skuteãnost, Ïe Jan II.
kého Minaretu. Kromû literatury t˘kající se dûjin
kÛm byl obdobn˘ pomûru k vlastnictví pÛdy a pravideln˘m
z Liechtensteinu zÛstal po cel˘ Ïivot svobodn˘,
umûní, které bychom mohli povaÏovat za bûÏnou
dÛchodÛm z ní. Jakmile se v˘roba pfiestala vyplácet, ztrá-
mûla vliv na ‰irok˘ zábûr jeho pÛsobnosti v ob-
souãást v‰eobecného vzdûlání mladého aristo-
celi na ní zájem.
lasti mecenátu umûní a vûdy, investora v oblasti
krata, jenÏ v mládí podnikl nûco jako „kavalírskou
dcer a dva syny.
14
architektury a silniãní sítû,
15
podporovatele mu-
cestu“ po Evropû,
21
19 Viz napfi.: LAUCHE, Wilhelm. Die Bedeutung des da-
najdeme v knihovnû tituly
hingeschiedenen regierenden Fürsten Johann II. von und
investora
o architektufie z praktick˘ch dÛvodÛ: stavby sak-
zu Liechtenstein für die Kunst, Wissenschaften, die
a zakladatele ‰kolsk˘ch zafiízení v oblasti zahrad-
rálních staveb na panstvích, obytn˘ch budov pro
Landwirtschaft und den Gartenbau : Rede gehalten gele-
personál a hospodáfisk˘ch stavení pro podniky
gentlich seiner Promotion zum Dr.H.c. der technischen
reÏijního velkostatku.
Wissenschaften in Brünn am 22. Juni 1929. Eisgrub :
zeí, galerií a vûdeck˘ch spoleãností,
nictví a kultivace krajiny
ské aktivity.
18
17
16
a na jeho podnikatel-
Literatura hodnotící tohoto liech-
tensteinského vladafie je ov‰em literaturou
Pomûrnû vysok˘ poãet svazkÛ vykazuje cesto-
Wilhelm Lauche, 1929. Bez ISBN. Nebo REICHEL, Edu-
pov˘tce panegyrickou, zamûfienou v˘luãnû na
pisná literatura. UÏ v první polovinû 19. století se
ard. Johann II. von und zu Liechtenstein : Sein Leben und
kladné stránky kníÏete jako chlebodárce.
19
Spí‰e
mÛÏeme v duchu pfienést do Spojen˘ch státÛ
Wirken. Eisgrub : Eduard Reichel, 1932. Bez ISBN.
neÏ skuteãnost, Ïe kníÏe nebyl Ïenat, mûl na je-
americk˘ch a Kanady, Afriky, Malé Asie, Egypta
20 UÏ v matrice je uveden jako „Majoratsfürst von und zu
ho podnikatelské a mecená‰ské aktivity vliv fakt,
a Palestiny nebo podniknout cestu kolem svûta.
Liechtenstein“. Viz MZA Brno, matrika narozen˘ch, sign.
Ïe byl nejbohat‰ím muÏem v zemi, vychovan˘m
Pfieãteme si nejstar‰í objevné cesty pfii hledání
2889, pag. 148.
v duchu nejlep‰ích tradic svého rodu a stavovské
severního pólu Jamesem Clarkem Rossem v le-
21 V˘raz „kavalírská cesta“ zde zámûrnû uÏíváme v uvo-
cti. Odmaliãka byl urãen k tomu, aby pfievzal dû-
tech 1829–1833,
dictví sv˘ch pfiedkÛ,
20
k ãemuÏ smûfiovala celá
22
nebo novûj‰í cesty po Nor-
sku, ·védsku, Laponsku a Finsku ve 20. století
23
zovkách, neboÈ vlastní kavalírské cesty mlad˘ch aristokratÛ za poznáním patfií do 17. a 18. století.
jeho v˘chova. V duchu rodinn˘ch zásad si byl vû-
Paula Belloni-DuChaillu.
Najdeme tu zápisy
22 ROSS, John. Narrative of a second voyage in search
dom, Ïe svûfien˘ majetek pouze „spravuje“ a Ïe
z cest 80. let 19. století ãeského cestovatele
of north-west passage and of a residence in the Arctic re-
není urãen jen k jeho osobnímu dobru. Roãnû ply-
Emila Holuba.
24
gions during the years 1829, 1830, 1831, 1832, 1833.
nuly z liechtensteinského majetku ve prospûch
Vzhledem k tomu, Ïe jedin˘ majitel, jehoÏ zájmy
nejrÛznûj‰ích charitativních aktivit a mecenátu
knihovní fond odráÏí, se cel˘ Ïivot vûnoval v˘hrad-
23 DUCHAILLU, Paul Belloni. Im Lande der Mitternachts-
milióny zlat˘ch.
nû domácímu panství, mezi tradiãními tématy li-
sonne: Sommer- und Winterreisen durch Norwegen und
teratury zcela chybí právnická literatura a milita-
Schweden, Lappland und Nord-Finnland. Leipzig : Hirt u.
Zámecké knihovny v období, kdy byly vytváfie-
25
ria.
Naopak pfiimûfienû je zastoupena literatura
ny, obvykle obsahují prÛfiez kniÏní produkce od
Paris : Baudry, 1835. Bez ISBN.
Sohn, 1882. Bez ISBN.
24 HOLUB, Emil. Von der Capstadt ins Land der Maschu-
specificky odborné literatury pfies literaturu v‰eo-
kulumbe. Wien : Hölder, 1889. Bez ISBN.
becnû vzdûlávací aÏ k beletrii. Toto platí zejména
■ Poznámky
25 Jan II. se ponûkud vymkl tradiãnímu rodovému milita-
pro období pfied vznikem vefiejn˘ch knihoven, kdy
14 Sourozenci Jana II. z Liechtensteina byli: Marie (1834
rismu navzdory vojenskému zamûstnání mnoha sv˘ch pfií-
soukromé knihovny vlastnû suplovaly jejich roli.
aÏ 1909), Karolína (1836 aÏ 1885) Sofie (1837 aÏ 1899),
buzn˘ch a pfiedkÛ. V Lichten‰tejnsku zru‰il r. 1868 povin-
Odborná literatura pak obvykle odráÏí nejãastûj‰í
Aloisie (1838 aÏ 1920), Ida (1839 aÏ 1921), Franti‰ka
nou vojenskou sluÏbu a za první svûtové války vyhlásil
zájmy a stavovská zamûstnání sv˘ch majitelÛ,
(1841 aÏ 1858), Jindfii‰ka (1843 aÏ 1941), Anna (1846
neutralitu. V jeho dobû, zejména po bitvû u Hradce Králo-
coÏ byly u ‰lechty tradiãnû obor y vojenství
aÏ 1924), Terezie (1850 aÏ 1838) a Franti‰ek I. z Liech-
vû 1866, válka definitivnû pfiestala pfiipomínat hrdinské
a práva, dále pak obory domácího hospodafiení,
tensteinu (1853 aÏ 1947), JanÛv nástupce ve funkci vla-
r ytífiské boje, které je‰tû mohly pfiitahovat aristokraty
tj. zemûdûlství a lesnictví. Knihy z dal‰ích spe-
dafie.
pfied pÛl stoletím. S první svûtovou válkou dosud separo-
cifick˘ch oborÛ byly pofiizovány pro odborníky,
15 KníÏe dal postavit fiadu kostelÛ a kaplí, farních a ‰kol-
vané boje dosáhly jakési globalizace, coÏ Jan II. r ychle
které ‰lechta zamûstnávala. Sem fiadíme napfi.
ních budov v˘hradnû ze sv˘ch prostfiedkÛ. Kromû toho pfii-
pochopil.
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i
341
6
342
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i
Obr 6. Phalaenopsis sumatrana Korth. Ilustrace v ãasopise
31
Rakousko-Tû‰ínského
32
a knihovnou Rakouského
pfiíklady osobních kniÏních vazeb nûkter˘ch majite-
Iconographie des orchidées. Gand : Linden, 1886. Státní
vojenského archivu.
Ze v‰ech tûchto fondÛ si
lÛ. I v dne‰ní lednické knihovnû najdeme nesãetné
zámek Lednice, NPÚ v Brnû.
brnûnské odborné knihovny vybíraly tituly pro
doklady Ïivota LiechtensteinÛ: liechtenstein-
svou potfiebu, takÏe v Moravském zemském mu-
ského mecenátu v podobû popisÛ studijních cest,
zeu, Mendelovû univerzitû v Brnû nebo Moravské
jeÏ Liechtensteinové finanãnû podporovali, katalo-
z oborÛ zemûdûlství a lesnictví a encyklopedická
zemské knihovnû se dnes mohou nacházet
gÛ v˘stav, na nichÏ vystavovali své exponáty, sché-
díla.
a pravdûpodobnû i nacházejí nejen knihy s liech-
matismÛ a publikací t˘kajících se lesních a reÏij-
Pfiekvapivû málo titulÛ mÛÏeme zafiadit do oddí-
tensteinsk˘m exlibris, n˘brÏ i knihy obsahující pfií-
ních v˘robních podnikÛ, hfiebãínÛ, odkud odebírali
lu zahradní architektury, pfiestoÏe Jan II. z Liech-
pisky rodin ThonetÛ, Kinsk˘ch a SeilernÛ. Z val-
ãi kam posílali plemenné konû. Knihovna obsahu-
tensteinu investoval od roku 1884 desetileté úsilí
tické knihovny se zachovala men‰í beletristická
je Bohattovu liechtensteinskou bibliografii, v níÏ
do obnovy zámeckého parku v Lednici i ve Valti-
ãást v poãtu asi 1 300 svazkÛ.
PÛvodních led-
najdeme soupis monografií i ãasopiseck˘ch ãlán-
cích. V Lednici vykoupil ãást pozemkÛ, na nichÏ
nick˘ch knih by mohlo b˘t pfiibliÏnû 2 600, spí‰e
kÛ s jakoukoliv zmínkou o liechtensteinském rodu
pak architekt Micheli a vrchní zahradní správce
v‰ak o nûco víc.
Wilhelm Lauche
26
33
34
a jeho statcích. Lednická zámecká knihovna tak
provedli podstatné roz‰ífiení
Zámecká knihovna v Lednici má záznamy vloÏe-
parku v anglickém stylu. V roce 1900 se v Ledni-
né do elektronického katalogu Clavius, v blízké
mÛÏe vhodnû doplnit archivní pramenn˘ materiál
ci údajnû nacházela nejvût‰í sbírka tropick˘ch or-
budoucnosti se poãítá s pfienesením dat do systé-
chidejí v Evropû. V zámecké knihovnû v‰ak najde-
mu Tritius umoÏÀujícímu kompatibilitu s meziná-
V˘stup je financován z institucionálního v˘zku-
me pouze jediné ãíslo belgického periodika
liechtensteinské primogenitury.
rodním zpracováním MARC21 (strojem ãitelná ka-
mu NPÚ „V˘zkum, dokumentace a prezentace
Dá se
talogizace). Dosavadní soupis kniÏního fondu
movitého kulturního dûdictví“ zakázka 02H30
pfiedpokládat, Ïe právû o tuto odbornou literaturu
z roku 1960 dnes funguje uÏ jen jako pomocná
71130.
projevily v 50. letech 20. století zájem instituce,
evidence. Stále je moÏná urãitá orientace podle
které si z lednick˘ch knihovních fondÛ tfiídily knihy
historick˘ch ti‰tûn˘ch katalogÛ (viz PouÏitá litera-
pro vlastní potfiebu.
„Lindenia : Iconographie des orchidées.“
27
tura). Historick˘ rukopisn˘ katalog z 19. století,
■ Poznámky
Na rozdíl od jin˘ch zámeck˘ch knihoven, které
kter˘ byl k dispozici pro knihovnu fideikomisu ve
26 Wilhelm Lauche (1859–1950) studoval zahradnickou
spoluvytváfiely i Ïeny, chybí v knihovnû Jana II.
Vídni, v Lednici ani ve Valticích pravdûpodobnû
‰kolu v Postupimi a botaniku na univerzitû v Lipsku. Pfied
z Liechtensteinu literatura náboÏenského obsa-
pofiizován nebyl, knihy byly v roce 1929 katalogi-
nástupem do liechtensteinsk˘ch sluÏeb pfiedná‰el v Krá-
hu a modlitební knihy. Rod se od dob Karla I.
zovány zcela novû.
lovském pomologickém ústavu v Proskau v Horním Slez-
(1569–1627) a Gundakara (1580–1658) drÏel
Pfii prohlídce dne‰ní místnosti zámecké knihov-
katolické vír y a literatura tohoto druhu byla ve
ny v Lednici náv‰tûvníci uÏ tradiãnû ãekají nejcen-
27 Belgick˘ odborn˘ ãasopis „Lindenia“ regidovali Jean
‰lechtick˘ch rodinách bûÏná a ãetná. Modlitební
nûj‰í pfiedmûty lednického mobiliáfie, dubové vy-
Jules Linden (1817–1898) a Lucien Linden (1854–?)
knihy v‰ak byly témûfi v˘luãnû doménou Ïen. Na-
fiezávané schodi‰tû a rodinn˘ pfienosn˘ oltáfiík
v letech 1885–1906 v Gentu.
jdeme-li zde knihy s náboÏenskou tématikou, ne-
z palisandrového a ebenového dfieva. Knihy v kni-
28 FÜHRICH, Joseph. Eine Auswahl von Führichs Zeich-
pochybnû souvisejí s v˘tvarn˘m umûním, jako by-
hovních skfiíních v poãtu asi 2 000 svazkÛ jsou co
nungen zur „Nachfolge Christi“. s. l., ca konec 19. stol.
do sloÏení ukázkou pováleãného stavu. Marnû by-
Bez ISBN.
chom tu hledali fiady jednotnû vyvázan˘ch zlace-
29 Vûtev Josefa Franti‰ka Seilern-Aspang (1823–1868).
Jazykovû v lednické knihovnû zcela pfievaÏuje
n˘ch hfibetÛ vystaven˘ch náv‰tûvníkÛm na odiv.
30 August Kinsk˘ (1817–1891) a Bedfii‰ka rozená Dub-
nûmãina a angliãtina podle zamûfiení jejích shro-
Obsah knihovních skfiíní v prohlídkové trase doku-
ská (1829–1895).
maÏìovatelÛ. Poãet star‰ích francouzsk˘ch tiskÛ
mentuje 50. léta, kdy byly knihy vyskládány na re-
31 EvÏen Rakousko-Tû‰ínsk˘ (1863–1954), v letech
z 18. století je nevelk˘, av‰ak francouzky psaná
gály bez ohledu na jejich pÛvod, vazbu, ba ani
1894–1923 velmistr ¤ádu nûmeck˘ch rytífiÛ.
literatura je‰tû v 19. století pfievaÏuje nad angliã-
soudrÏnost vícesvazkov˘ch titulÛ. Je to ‰koda, ne-
32 Knihovna Rakouského vojenského archivu opatfiovala
tinou. Dal‰í evropské jazyky jsou obsaÏeny jen
boÈ zbytky valtické knihovny tuto jednotnou vazbu
knihy kulat˘m ãi ováln˘m razítkem. Knihy jsou tématicky
ly v 19. století oblíbené Führichovy rytiny.
28
okrajovû.
sku (dne‰ní Prószków).
a titulovou spojitost mají. Mimo náv‰tûvní trasu
jednotné, t˘kají se v˘hradnû námofiního vojenství.
Léta 1950–1954 znamenají pro liechtenstein-
jsou uloÏeny knihy ve ãtyfiech skfiíních pÛvodního
33 Knihy oznaãené starou signaturou zaãínající F nebo
ské fondy uloÏené na na‰em území mírnû fieãeno
valtického mobiliáfie. Jejich jednotné zlacené
F1, umístûné pÛvodnû ve Valticích v pfiízemí (F) a v prv-
katastrofu. Zámecké knihovny zkonfiskovan˘ch
hfibety by smûle mohly tvofiit reprezentativní dopl-
ním patfie (F1).
zámkÛ spravovala Národní a kulturní komise, pro
nûk knihovny jako pfiijímacího pokoje.
34 Ne v‰echny lednické a valtické knihy nesou dnes he-
niÏ nebylo prvofiadé uchování zámeck˘ch knihov-
Jakkoliv se nám nedochovaly fondy lednické
raldické exlibris LiechtensteinÛ. Nûkterá pÛvodnû vlepená
ních fondÛ jako celku. Valtická knihovna, pokud ji
a valtické zámecké knihovny v jejich pÛvodním
exlibris vypadla, do nûkter˘ch snad nebyla exlibris vlepe-
neodvezli sami majitelé, byla svezena do Lednice
poãtu a sloÏení, archivní prameny a bohatá litera-
na, ale svazky lze identifikovat podle rukopisn˘ch pozná-
spolu s knihovnami nûkolika dal‰ích zámkÛ:
tura nám umoÏÀují získat podstatné informace
mek tuÏkou, pfiipisovan˘ch pfii nákupu a obsahujících mís-
‰lechtickou knihovnou Le‰ná u Zlína (Seilern-As-
o liechtensteinsk˘ch knihovních fondech na Mo-
to urãení, dokonce i místnost uloÏení. Kromû poznámek
ravû i v Rakousku: o jejich rozsahu, titulovém slo-
„Eisgrub“ a „Feldsberg“ nebo „Wien-Bankgasse“ jsou
z Vchynic a Tetova) , knihovnami moravsk˘ch
Ïení a oborovém zamûfiení. Známe pfiinejmen‰ím
oznaãeny napfi. „Eisgrub Lehrzimmer“, „Alte Wohnung“,
podnikatelÛ ThonetÛ z vily K˘chová, Halenkov a Di-
literární vkus majitelÛ 19. a 20. století. Máme
„Hochfürstliche Wohnung“ ãi „Photographien-Zimmer“.
notica, bruntálskou knihovnou arcivévody EvÏena
podrobn˘ popis v‰ech prvotiskÛ, ba i fotografické
pang)
29
a Le‰ná u Vala‰ského Mezifiíãí (Kin‰tí
30
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i
343