ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011

ACTA SPELEOLOGICA
Vol. 2/2011
Recenze:
doc. PhDr. Ľubomíra Kaminská, CSc.
doc. PhDr. Slavomil Vencl, DrSc.
KŮLNA
HISTORIE A VÝZNAM JESKYNĚ
KAREL VALOCH
A KOL. AUTORŮ
SPRÁVA JESKYNÍ ČESKÉ REPUBLIKY
2011
132
ACTA SPELEOLOGICA VOL. 2/2011
THIEME, H. – VEIL, S. 1985: Neue Unter suchungen zum zeitlichen Elefant-Jagdplatz Lehringen, Die Kunde 36, 11–58.
TUFFREAU, A. – ROEBROEKS, W. (eds.) 2002: Le Dernier Interglaciaire et les occupations humaines de Paléolithique moyen.
Publications de CERP, n°8.
VALOCH, K. 1980: Knochen artefakte aus dem Micoquien (Schicht7c) in der Kůlna-Höhleimmährischen Karst, Acta Musei
Moraviae, Sci. soc. 65, 7–18.
VALOCH, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos, 24, (N. S. 16). MZM Brno.
VALOCH, K. 2001: Wanklův paleolitický nález ze sloupských jeskyní, Acta Musei Moraviae, Sci. soc. 86, 27–33.
VALOCH, K. – PELÍŠEK, J. – MUSIL, R. – KOVANDA, J. – OPRAVIL, E. 1969: Die Erforschung der Kůlna-Höhlebei Sloup im
Mährischen Karst (Tschechoslowakei), Quartär 20, 1–45.
VAN KOLFSCHOTEN, T. 2002: The Eemian mam mal fauna of the North western and Central European continent. In: Tuffreau,
A . – Roebroeks, W. (eds.): Le dernier interglaciaire et les occupations humaines du Paléolithique moyen. Publications
de CERP 8. 21–30. Lille.
VALLVERDÚ, J. – ALLUÉ, E. – BISCHOFF, J. L. – CÁCERES, I. – CARBONELL, E. – CEBRIÀ, A. – GARCÍA-ANTÓN, D. – HUGUET,
R. – IBÁÑEZ, N. – MARTÍNEZ, K. – PASTÓ, I. – ROSELL, J. – SALADIÉ, P. – VAQUERO, M. 2005: Short human occupations
in the Middle Palaeolithic Level I of the AbricRomaní rock-shelter (Capellades, Barcelona, Spain). Journal of Human
Evolution 48, 157–174.
VAQUERO, M. – PASTÓ, I. 2001: The Definition of Spatial Units in Middle Palaeolithic Sites: The Hearth-Related Assemblages. Journal of Archaeological Science 28, 11, 1209–1220.
WEST, D. (ed.) 2001: Proceedings of the International Conference on Mammoth Site Studies, Publications in Anthropology.
Lawrence.
ZELINKOVÁ, M. 1998: Osteologický materiál z vnitřních prostor jeskyně Kůlny, Acta Musei Moraviae, Sci. geol. 83, 147–157.
ZELINKOVÁ, M. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2007a: Industrie z tvrdých živočišných materiálů doby kamenné I. Supplément
66, Zprávy ČAS. Praha.
ZELINKOVÁ, M. – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, M. 2007b: Industrie z tvrdých živočišných materiálů doby kamenné II. Supplément 67, Zprávy ČAS. Praha.
14. NEANDERTÁLSKÉ PROSTOROVÉ STRUKTURY V JESKYNI KŮLNĚ
Petr Neruda
Důležitým projevem chování pravěkých populací je i organizování prostoru, který využívali k různě dlouhému setrvání v určitém místě. Komunita lidí potřebovala nejen ochranu před klimatickými vlivy a dravými šelmami, ale i příslušníky vlastního druhu. Rovněž bylo nutné vymezit si svůj osobní prostor v rámci obývaného
světa. To je nakonec chování, které v různé míře intenzity můžeme pozorovat i dnes.
Lidé prováděli v místě, kde měli svá sídliště, různé aktivity, jež se na archeologických lokalitách projevují
koncentracemi nálezů a zbytků, případně i terénními úpravami. Jejich analýzou se můžeme pokusit o rekonstrukci
chování pravěkých komunit na určité lokalitě a přiblížit se tak k hlavnímu cíli historických věd – popisu skutečného života v čase.
Analýza lokalit ze starší doby kamenné patří k těm nejkomplikovanějším směrům bádání, protože se nám
dochovaly jen některé předměty a na tvorbě archeologické vrstvy se podílelo množství procesů, které přímo
s činností člověka nesouvisí a které lze jen obtížně rozlišit (NERUDA v tisku). Artefakty mohly být redeponovány
geologickými procesy, činností zvířat nebo se do souboru dostaly i předměty, které jenom vypadají jako artefakty
vytvořené člověkem. Časté je to zejména v jeskyních, které využívaly šelmy (jeskynní medvěd nebo hyena) jako
doupata. Některé z nálezů vypadají např. jako kostěné flétny, ale ve skutečnosti se jedná jen o prokousnuté osteologické pozůstatky ulovené zvěře, které si predátoři dotáhli do doupat (srov. problematiku flétny z Divje Babe
ve Slovinsku; D’ERRICO 1998).
Na druhou stranu jsou jeskyně velice vhodné pro výzkum prostorových struktur paleolitických populací,
protože rozsah sídliště je dobře definován. Mezi unikátní lokality patří právě jeskyně Kůlna, která má mimořádný
potenciál pro podobně orientovaný výzkum z několika důvodů. Během výzkumů K. Valocha byla prokopána
téměř celá prostora, což je velice důležité, neboť nalezené struktury můžeme porovnávat bez obavy, že posuzujeme jen určité místo se specifickou funkcí, což může značně zkreslit výsledky rekonstrukce. Další výhodou je
komplexní sled archeologických vrstev v jasné superpozici, protože takto můžeme posuzovat chování člověka
v různých obdobích a sledovat, zda se jeho zvyky měnily. Třetím významným faktorem je množství dokumen-
KAREL VALOCH A KOL. AUTORŮ: KŮLNA HISTORIE A VÝZNAM JESKYNĚ
133
tovaných nálezů a stav jejich dochování. Porovnáváme-li mezi sebou struktury na podkladě různých skupin materiálů a předmětů, pak naše výsledky mohou být mnohem přesnější.
V rámci výzkumu jeskyně Kůlny, které probíhají v souvislosti s řešením grantových projektů „Neandertálci
a úprava kostí – interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“ (GAČR 404/07/0856) a „Neandertálci z Bojnic
v časoprostorovém kontextu střední Evropy“ (GAČR 404/09/0499), jsme se pokusili všech těchto výhod využít
a rekonstruovat a interpretovat struktury, které po sobě zanechali neandertálci v dlouhém časovém období od
konce eemského interglaciálu (cca 100 000 BP) do střední fáze viselského glaciálu (cca 40 000 let BP).
Způsob prostorové dokumentace nálezů v době výzkumu sice neodpovídá standardům, které jsou dnes běžné,
ale aplikací moderních geoinformačních technologií se podařilo využít starší sbírkové fondy pro rekonstrukci
prostorového členění jeskyně Kůlny. Prezentované výsledky musíme chápat jako do určité míry generalizující,
protože nebylo možné dosáhnout takové přesnosti, která by nám umožňovala posuzovat jednotlivé koncentrace
nálezů detailně s přesností na čtvereční metry. Budeme-li ale srovnávat mezi sebou větší plochy v rámci celé
jeskyně, pak jsme schopni získat relevantní výsledky, které naše poznání posouvají v mnohém dál.
Pro rekonstrukci prostorového členění jsme použili rozmístění kamenné štípané industrie, přičemž jsme analyzovali i pozici dílčích skupin, jako např. jader, drasadel anebo bifaciálních nástrojů. Pro srovnání jsme do analýzy zahrnuli i zbytky tvrdých živočišných tkání (kostí, parohů, slonoviny, zubů), které vyčlenil K. Valoch
v průběhu výzkumu jako ty, které na sobě nesou známky manipulace člověkem. Zvláštní pozornost jsme pak
věnovali pozici tzv. retušérů z tvrdých živočišných tkání, které se používaly při výrobě drasadel a oboustranně
opracovaných artefaktů (klínových nožů, pěstních klínů). Jejich prostřednictvím se nám podařilo propojit technologické postupy aplikované na různých typech materiálů. Některé situace byly zachyceny jen formou poznámek v nálezových denících, ale díky jejich lokalizaci ve čtvercové síti je bylo možné s určitou přesností zobrazit
v plánu jeskyně (NERUDA 2011, v tisku).
Nejstarší osídlení jeskyně bylo zachyceno v hloubkové šachtě ve vstupní části jeskyně v sektoru D2. Časově
by spadalo na konec předposlední doby ledové, případně na počátek poslední doby meziledové (VALOCH 1989).
Bohužel se ale jednalo pouze o nálezové horizonty s přemístěnými artefakty, navíc zkoumané na tak malé ploše,
že analýza prostorového uspořádání nebyla možná.
Prvním horizontem, který nám umožnil provést rekonstrukci, bylo taubachienské souvrství 11, které datujeme
do poslední doby meziledové (eem), případně na počátek viselského glaciálu. Nejbohatší byla vrstva 11, která
se dochovala ve vstupní části jeskyně až po skalní stupeň, který se táhne napříč jeskyní cca 20–25 m od vchodu
a který zvedá dno jeskyně o několik metrů nahoru (obr. 1). Podle našich současných poznatků nebyla asi vnitřní
část jeskyně v té době obyvatelná, protože je pravděpodobné, že dno jeskyně nebylo kryto jemnými sedimenty,
naopak zde byla skála nerovnoměrně zvrásněná.
Prostřednictvím programu ArcGis se podařilo vymezit koncentrace nálezů pomocí rastrů hustoty, které bylo
možné přes sebe překrýt a analyzovat tak skladbu nálezů v různých místech jeskyně. Takto byly vymezeny dvě
hlavní koncentrace, které se váží s místy, která interpretujeme jako zbytky ohnišť. Koncentrace aktivit okolo
ohnišť je jev, který byl opakovaně pozorován na většině paleolitických lokalit i u recentních populací (BINFORD
1978, 1980, 1996, 1998). U severozápadního ohniště se soustřeďovaly všechny sledované skupiny artefaktů.
Zdá se, že zde probíhalo několik činností od výroby kamenných polotovarů a jejich úpravu na nástroje, až po
zpracování zvířecích osteologických pozůstatků. Pravděpodobně by se mohlo jednat o jakési hlavní centrum jeskyně, kde probíhaly i další neutilitární aktivity, o kterých ale mnoho nevíme.
Jihovýchodním směrem se nacházela druhá koncentrace nálezů (sektor C). Její oválný tvar je ovlivněn tím,
že se prokopaná plocha nachází mezi dvěma kontrolními profily, které zde K. Valoch zanechal pro dodatečnou
revizi stratigrafie. Ale i tak je zajímavé, že skladba nástrojů se poněkud odlišuje od té, kterou jsme konstatovali
u předcházejícího místa. Kamenná industrie byla spíše volně rozptýlená a významněji se koncentrovala jižně od
zbytků ohniště, reprezentovaného uhlíkatými polohami a přepáleným sedimentem. V těchto místech se nachází
i vyšší výskyt drasadel. Ty se významněji v analýze projevily i severně od ohniště. Vzhledem k nižšímu zastoupení kamenné industrie je překvapivý vyšší výskyt jader na získávání polotovarů. Nemáme-li totiž adekvátní
množství z nich odbitých odštěpů, pak to znamená, že by polotovary mohly být zpracovávány jinde, např.
u první zmiňované severozápadní koncentrace v sektoru D2. Tomu by nasvědčoval i fakt, že v okolí ohniště se
nenacházely ve větší míře retušéry z tvrdých živočišných tkání. Ty jsou naopak hojné u předcházející situace
v sektoru D2. Obě koncentrace se podařilo propojit skládankami kamenné industrie, což se považuje za znak
současnosti obou akumulací.
Struktura, kterou tvůrci taubachienu v jeskyni vytvořili, je v podstatě velice jednoduchá a nezdá se, v porovnání s dalšími výsledky z micoquienských vrstev, že by osídlený prostor nějak výrazně funkčně členili, i když
na druhou stranu jsme rozdíly mezi oběma místy přece jenom zjistili.
134
ACTA SPELEOLOGICA VOL. 2/2011
Obr. 1. Jeskyně Kůlna. Prostorová distribuce artefaktů v taubachienu (vrstva 11).
Mnohem komplexnější chování jsme zaznamenali pro mladší etapy středního paleolitu, kdy neandertálci vyráběli mimo jiné velké množství složitých drasadel a oboustranně opracovaných artefaktů, které sdružujeme pod
název micoquien. Nejstarší analyzované micoquienské osídlení jeskyně bylo analyzováno na podkladě nálezů
z vrstev 7c a 7α, které spadají pravděpodobně do období okolo 70 000 let BP. V té době neandertálci osídlili
i střední část jeskyně, protože zmiňovaný skalní stupeň byl již zakryt sedimenty a nové se již proto mohly ukládat
i hlouběji v jeskyni (obr. 2). Tato vrstva byla analyzována s menší přesností (méně přesná dokumentace), ale
i tak se ukázalo, že neandertálci vykonávali specifické činnosti na různých místech. Vstupní partie jeskyně ztratila
poněkud na významu. Je-li korelace vrstev 7α a 7c správná (VALOCH 1988), pak se aktivity soustředily do střední
části jeskyně, kde v sektoru F docházelo k výrobě kamenné industrie a k retušování nových nebo obnově starých
nástrojů z kamene. O tom svědčí korelace rastrů, které reprezentují významný výskyt drasadel, bifaciálních nástrojů a retušérů z tvrdých živočišných tkání. Na zbývající části plochy se místy koncentrují dílčí skupiny nálezů
(např. osteologický materiál s doklady lidské manipulace a retušéry v sektoru E), ale podobná korelace všech
skupin nálezů již zaznamenána nebyla. Ke zpracování osteologického materiálu mohlo docházet v sektoru D2,
kde se objevují člověkem manipulované kosti poblíž koncentrace drasadel. Vzhledem k tomu, že na mnoha kostech jsou pozorovatelné stopy po oškrábání povrchu a že se k tomuto účelu používaly právě drasadla, může být
tato relace významná.
Rozhodně zajímavým jevem je přítomnost pozůstatků mamuta, který kromě tříštěných kostí je doložen
i částmi těla, které nebyly zdrojem potravy – zuby a kly. Důležitá situace se objevila v sektoru F (v místě hlavních
výrobních aktivit), kde byly do skalní dutiny vloženy tři mamutí kly. Přirozená depozice je prakticky vyloučená;
KAREL VALOCH A KOL. AUTORŮ: KŮLNA HISTORIE A VÝZNAM JESKYNĚ
135
Obr. 2. Jeskyně Kůlna. Prostorová
distribuce artefaktů v micoquienu
(vrstva 7c a 7α).
skutečný význam tohoto místa je nám však stále skryt. Mohlo se jednat o čistě utilitární uschování suroviny,
stejně jako o místo se symbolickým významem.
Nejkomplexnější strukturu se podařilo doložit pro vrstvu 7a, která je podle našich současných poznatků datována do období mezi 45–50 000 lety BP (kalibrované chronologie). V této době využívali neandertálci prakticky
celou jeskyni (obr. 3). V případě této fáze osídlení můžeme prostor jeskyně rozdělit do několika funkčně diferencovaných míst. Na pravé straně vchodu se nacházel prostor, kde neandertálci s největší pravděpodobností
čtvrtili těla ulovených zvířat. Prostorová analýza zde neukázala významnější výskyt sledovaných skupin předmětů, ale z deníků víme, že se zde nacházelo velké množství tříštěných kostí, zejména pak velmi velkých zvířat,
jako např. mamuta. Kromě toho se zde objevovalo větší množství mamutích stoliček. Menší koncentrace štípané
industrie pravděpodobně souvisí s výrobou nástrojů, kterými bylo prováděno porcování zvěře.
Další kumulace nálezů se nacházela v levé části vchodu v sektorech D1 a D2. Zde se objevily antropicky
dotčené kosti, oboustranně opracované artefakty i průvodní kamenná industrie. Za zmínku stojí nález neandertálské parietální kosti (tzv. Kůlna II; JELÍNEK 1988), která podle záznamu v deníku pocházela z míst mělké deprese
o délce asi 1 m, která se zdála být vyložena kameny. Okolí bylo jakoby bez nálezů, což evokovalo čištění nějaké
významné plochy. Na podkladě dochované situace ale bohužel nemůžeme rozhodnout, zda se jednalo o skutečný
pohřeb neandertálce s upraveným hrobovým lůžkem.
136
ACTA SPELEOLOGICA VOL. 2/2011
Obr. 3. Prostorová distribuce
artefaktů v micoquienu (vrstva 7a
a 7a1).
Druhý nález neandertálce (v pořadí však 1. – Kůlna I; JELÍNEK 1988) byl učiněn v sektoru E, kde možná souvisí se zbytky malého ohniště. V jeho okolí se nacházelo velké množství předmětů od drasadel, bifaciálních nástrojů, průvodní kamenné industrie až po antropicky dotčené kosti. Retušéry z tvrdých živočišných tkání se zde
vyskytly jen minimálně, takže se ve srovnání s jinými místy nemohly v rastrech hustoty projevit.
Jejich signifikantní výskyt jsme zaznamenali v sektorech G1 a G2. Zde jsou součástí míst, kde se zpracovávala kamenná surovina. Zajímavé je, že zde nejsou výrazně zastoupeny ty typy kamenných nástrojů, k jejichž
výrobě se retušéry používaly (drasadla a bifaciální nástroje). Zdá se, že zde vyrobené nástroje byly spotřebovávány v jiné části jeskyně (např. sektor E). V sektoru G2 se podařilo zachytit uhlíkatou polohu, která se táhla středem výklenku v pravé stěně jeskyně. Snad se jedná o zbytek jednoduše na povrchu jeskyně založeného ohniště
podlouhlého tvaru. V tomto místě bylo teplo sráženo stěnami jeskyně zpátky k ohništi, takže zde mohlo být
i s poměrně malým ohněm velmi teplo. Kromě výroby nástrojů se zde dochovaly i mléčné neandertálské zuby.
V severněji položených sektorech H1-H3 se místy zpracovávala kamenná surovina, ale probíhala zde i manipulace s ostatky zvěře, zvláště pak mamuta a jiných velkých obratlovců. Kromě zubů a klů se objevily i některé
velké kosti jako obratle anebo lopatky.
Celkově se zdá, že každé zmíněné místo mělo svou specifickou funkci, přičemž na příkladu retušérů a drasadel můžeme vytvořit i hypotézu, že jednotlivá místa byla současná a komplementárně se funkčně doplňovala.
KAREL VALOCH A KOL. AUTORŮ: KŮLNA HISTORIE A VÝZNAM JESKYNĚ
137
Obr. 4. Prostorová distribuce
artefaktů v micoquienu (vrstva 6a
a 6b).
Takové zjištění je ale nesmírně významné, protože ukazuje na to, že celá sídlištní struktura v jeskyni Kůlně byla
vytvořena spíše jednou skupinou lidí, byť asi opakovaně, přestože podle nálezových okolností se jako pravděpodobnější jevila teorie, že je archeologická vrstva jakýmsi palimpsestem opakovaného osídlení v delším časovém úseku, pravděpodobně nestejnou skupinou lovců.
V tomto směru je jistě zajímavé, že nejmladší micoquienská vrstva 6a, která určitě spadá do jiné epochy
a vykazuje znaky jinak funkčně orientované lokality, akcentuje stejná místa k osídlení jako v případě starší vrstvy
7a (obr. 4). Částečně to může být dáno jistými predispozicemi určitých míst k určitým činnostem, ale i tak je
tato skutečnost zarážející a vymyká se poněkud oblastem, které jsme schopni doložit konkrétními fakty.
Nalezená sídlištní struktura dokládá zvýšený význam střední části jeskyně, kde neandertálci využívali stejným
způsobem skalní výklenek v sektoru G2. Docházelo zde i k retušování nástrojů stejně jako ve výrobním objektu
v sektoru G1. Zde se ale na rozdíl od podložní vrstvy 7a objevují v hojné míře i drasadla, takže vazba na situaci
v sektoru E není tak markantní.
Oproti předcházejícím vrstvám se podařilo doložit i osídlení prostoru ve vlastním vstupu, případně i před
ním. V levé části portálu se dochovalo kromě kamenné industrie i několik zubů mamutů. Před vlastní jeskyní je
důležité seskupení antropicky dotčených kostí a drasadel. Co se zde ale skutečně odehrávalo však nejsme schopni
přesněji určit.
ACTA SPELEOLOGICA VOL. 2/2011
138
Prostorová analýza jeskyně ukázala, že s pomocí geografických informačních systémů jsme schopni vyhodnocovat prostorovou distribuci nálezů i u starších výzkumů. Podařilo se dokázat, že se chování neandertálců měnilo
a že ke konci svého vývoje se svými projevy nepříliš lišili od přišedších anatomicky moderních lidí. Nemůžeme
k nim přistupovat jako k primitivům, ale jako k lidem se značným mentálním potenciálem (NERUDA 2010).
Druhým poznatkem, který souvisí se studiem prostorových struktur, je minimální množství skutečných velkých ohnišť. To je celoevropský problém, který stále není uspokojivě vysvětlen. Většinou se totiž na středopaleolitických lokalitách setkáváme jen s uhlíkatými polohami, tu většími tu menšími, které interpretujeme jako
zbytky ohnišť. Jeskyně Kůlna není v tomto směru výjimkou. Podíváme-li se na její rozměry, pak 3 malá ohniště
v rámci vrstvy 7a se zdají být nedostatečná. Dokonce nemáme dochovány v dostatečné míře ani přepálené artefakty a kosti. Prozatím jsme však nenašli cestu, jak tento jev uspokojivě vysvětlit či studovat.
Třetím důležitým výsledkem analýzy je příspěvek k dynamice osídlení. Vyhodnocujeme-li nálezy v kontextu
sedimentu, pak většinou docházíme k názoru, že archeologická vrstva na paleolitických lokalitách byla tvořena
v delším časovém horizontu. V jeskyni Kůlně se to týká zejména vrstev 11 a 7a, které pokládáme za doklad stabilního sídliště. Nalezené struktury jsou ale dosti přesně vymezené a funkčně rozrůzněné. Těžko si lze představit,
že by různé skupiny neandertálců v delším časovém horizontu respektovaly prostorové členění jeskyně svých
předchůdců, a to dokonce do té míry, že by respektovali i funkční rozdíly mezi jednotlivými plochami jeskyně.
Byla-li by vrstva skutečně palimpsestem, pak bychom čekali, že se koncentrace budou navzájem prolínat a jejich
definice bude méně jasná. Výsledky ale naopak naznačují, že nalezené struktury v jedné vrstvě jsou jednorázového charakteru anebo byly vytvořeny stejnou skupinou lidí v relativně krátkém časovém úseku. S tímto pozorováním kupodivu souvisí i množství nalezené kamenné industrie. Pro vrstvu 11 je to přes 10 000 kamenných
artefaktů, ale vzhledem k malým rozměrům industrie a značně velkému odpadu je takové množství spíše zanedbatelné. Celkově nepřesahuje množství kamenné suroviny 20 kg. Zmíněné množství pozůstatků po štípání křemene, křemence a silicitů bychom při experimentu byli schopni získat během jednoho dne.
Všechny tyto otázky a problémy bude dobré ještě do budoucna dále zkoumat. Do analýzy nebyly například
zahrnuty všechny nalezené zvířecí osteologické pozůstatky. Po jejich zpracování a tafonomickém rozboru můžeme porovnat, do jaké míry se definované dělení jeskyně kryje s kumulacemi zbytků ulovené fauny, kde se nacházely určité části těl různých zvířat apod. V otázkách prostorového členění rozhodně neřekla jeskyně Kůlna
ještě své poslední slovo.
LITERATURA
BINFORD, L. R. 1978: Dimensional analysis of behaviour and site structure: learning from an eskimo hunting stand.
American Antiquity, 43, 330–361.
BINFORD, L. R. 1980: Willow Smoke and Dogs’Tails: Settlement Systems and Archaeological Site Formation. American
Antiquity, 45, 4–20.
BINFORD, L. R. 1996: Hearth and Home: The Spatial Analysis of Ethnographically Documented Rock Shelter Occupation
as a Template for Distinguishing Between Human and Hominid Use of Sheltered Space. In: Conard, N. J. Wendorf, F.,
eds, Middle Palaeolithic and Middle Stone Age Settlement Systems. Proceedings of the XIII Congress. 229–239. Forli.
BINFORD, L., R., 1998: Hearth and home: the spatial analysis of ethnographically documented rock shelter occupations
as a template for distinguishing between human and hominid use of sheltered space. In: XIII U.I.S.P.P. Congress
Proceedings-Forli, 8–14 September 1996, A.B.A.C.O. Edizioni, 229–239. Forli.
D’ERRICO, F. 1998: Palaeolithic origins of artificial memory systems: An evolutionary perspective, in: C. Renfrew –
C. Scarre (eds.), Cognition and Material Culture: The Archaeology of Symbolic Storage, McDonald Institute, 19–50,
Cambridge.
JELÍNEK, J. 1988: Anthropologische Funde aus der Kůlna-Höhle. In: Valoch, K.: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–
1976. Anthropos 24, (N. S. 16). 261–283. MZM Brno.
NERUDA, P. 2010: Economic Behavior and Mental Capacity of Neanderthals. Chapter in: I. Fridrichová-Sýkorová (ed.):
Ecce Homo. In memoriam Jan Fridrich. Knižnice České společnosti archeologické, O.P.S., 111–129. Praha.
NERUDA, P., v tisku: Analýza paleolitických prostorových struktur pomocí geografických informačních systémů. In: Věda
v MZM na začátku 3. tisíciletí. Moravské zemské muzeum, Brno.
NERUDA, P. 2011: Střední paleolit v Moravských jeskyních (Middle Palaeolithic in Moravian Caves. Dissertationes
archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8, Masarykova univerzita. Brno.
VALOCH, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos, 24, (N. S. 16). MZM Brno.
VALOCH, K. 1989: Osídlení a klimatické změny v poslední době ledové na Moravě. Acta Musei Moraviae, Sci. soc. 74,
7–34.
Článek byl vydán s podporou grantového projektu GAČR 404/09/0499.