Svět literatury, 2008, roč. 18, č. 38 Svět literatury, 2008, roč. 18, č. 38

Svět literatury, 2008, roč. 18, č. 38
Svět literatury, 2008, roč. 18, č. 38
Co skrývá les
Co skrývá les
Peprník, Michal. Topos lesa v americké literatuře. Brno : Host, 2005, 250 s.
Klára Žytková
V roce 2005 vyšla v brněnském nakladatelství Host publikace Les jako topos
v americké literatuře autora Michala Peprníka, působícího na katedře anglistiky a amerikanistiky FF University Palackého v Olomouci. Tato kniha je nejen
zajímavým příspěvkem do studia americké literatury, ale v obecnější rovině je
přínosná pro všechny, kteří se zabývají problematikou literárního topu, zejména
pak v literatuře antické, neboť nabízí další možnosti srovnání i čerpání inspirace
a informací. Ostatně to, že se zkoumání antické literatury s úspěchem propojilo
s literaturami jinými (ať už staršími, nebo mladšími), dokládají např. studie o locus
amoenus ze sborníku Locus amoenus – místo líbezné1 věnovaného české hymně,
nebo revue Souvislosti 3/2003 zabývající se z velké části tématem hostiny
s jejími kulturními a duchovními aspekty od starověku do 18. století (počínaje
Babylonií přes Řecko, Řím a další evropské kultury až po Laponsko).
M. Peprník rozděluje svoji knihu do šesti kapitol včetně krátkého úvodu, kde vysvětluje, proč je tématem jeho práce právě les. Chápe jej jako důležitou část přírody, s níž museli počítat puritáni při osidlování Ameriky, pro něž
představoval les prostor často nepřátelský a nebezpečný, zároveň však také
skýtající obživu (dřevo, kožešiny), a jako místo, kde procházela zkouškou víra
a charakter lidí, tedy místo potřebné. Upozorňuje přitom, že se les objevuje
jako důležitý fenomén i v celé evropské kultuře, střetává se se světem civilizovaným, stojí k němu v opozici, ale zároveň se s ním prolíná. V lese číhají nástrahy stejně jako v civilizovaném světě, jenom v jiném šatě, les funguje jako
jakési „kouzelné zrcadlo“ (10). Les se bohatě odráží v příslovích a rčeních,
v nejznámějších pohádkách, v české literatuře nechybí v zásadních básnických
dílech národního obrození.
Druhá kapitola je věnována vymezení literárního topu, topu lesa, postoji
amerických kritiků k tematizaci lesa v americké literatuře, stručnému nástinu
tématu lesa v literatuře evropské (s důrazem na literaturu psanou anglicky)
a pojetí vznešenosti ve vztahu k přírodě v umění 18. století.
Po této „přípravné“ kapitole se pak M. Peprník v kapitolách III–VI zabývá topem lesa v americké literatuře od počátku 18. do poloviny 19. století
1
Locus amoenus – místo líbezné, symposium o české hymně 27. X. 1993. Ed. J. Šubrt.
Praha : KLP, 1994.
190
s cílem sledovat topos lesa nejen ve vývoji americké literatury a zachytit tak
změny jeho struktury, funkcí a významů (s. 12), ale i v dílech jednotlivých
autorů (s. 14). Za zmínku stojí Peprníkův výběr autorů a textů. Zdůrazňuje, že
volil autory reprezentativní a klíčové, „reprezentativní, protože dokázali vyjádřit podstatné ideové střety a dát jim přitažlivý tvar, takže mnohé tyto příběhy
nabyly povahy kulturního mýtu. Klíčové, protože jsou průkopníky – otvírají
nové cesty vyprávění, přinášejí novou podobu, novou konfiguraci strukturních prvků, která se stává vzorem pro další, kdo je následovali“ (s. 12). Tak je
kapitola III věnována puritánům (W. Bradford, M. Rowlandsová, B. Church,
J. Edwards), klasicistům (R. Beverley, J. Carver, J. Bertram, Th. Jefferson, H. St.
Jean de Crèvecoeur, J. Filson), zástupcům romantismu (Ch. B. Brown)
a samostatná podkapitola W. Irvingovi. Kapitola IV, která je nejrozsáhlejší (s.
104–190) a stěžejní částí knihy, se zabývá rozborem děl J. F. Coopera, kapitola
pátá navazuje Cooperovými současníky (L. M. Childová, C. M. Sedgwicková,
N. Hawthorn) a poslední kapitola uzavírá zkoumání lesa v dílech transcendentalistů (R. W. Emerson a H. D. Thoreau). Metodologicky autor vychází zejména
z americké tematické kritiky.
Při vymezování topu navazuje Peprník na E. R. Curtia a Danielu Hodrovou2 a definuje topos jako vracející se stylizaci místa. Vedle literárně teoretického přístupu k místům s pamětí3 volí také, vzhledem k „důrazu na kompozici
místa, identifikaci určitých obsahových konstant“ (15), přístup archetypální,
psychologický a formální analýzu. Stanovuje dvě základní charakteristiky literárního topu, osu časovou, lineární, společnou s literárním dílem, a rozměr prostorový, vlastní více výtvarným dílům. Jako další specifikum topu uvádí, že je
svým způsobem „subjektem“ i objektem. Subjektem, protože má pořádající potenciál, vyvíjí tlak na příběh, aby se přizpůsobil normám a realizoval osvědčené asociace. Na druhé straně příběh se podřizuje nejen tematickému plánu, ale řídí se i svou
vlastní logikou, může se vyhnout osvědčeným cestám. Současně díky své významové otevřenosti je také předmětem čtenářských projekcí a kontextualizací (konkretizací) (s. 15).
Pod pojem les zahrnuje Peprník vše od temného hvozdu po háj, přestože
většinou se opravdu jedná spíše o hustý les, neboť takový se objevuje v dílech
popisujících osidlování Ameriky puritány. Na rozdíl od Curtia nemusí určovat
pro topos lesa existenčně nezbytné komponenty (jako je tomu u locus amoenus), neboť nějaký zážitek lesa má každý, kdo je schopen číst tento text, a je
zbytečné zabývat se tím, zda padesát stromů je les, zatímco čtyřicet devět už
2
3
Hodrová, Daniela a kol. Poetika míst. Praha: H&H, 1997.
Tamtéž, s. 5–21.
191
Svět literatury, 2008, roč. 18, č. 38
Klára Žytková
nikoli. Avšak z obsahového hlediska jsou kromě lesa samotného zkoumány
i prvky sloužící jako prostorové dominanty lesa – zámek (popř. zřícenina), jezero, obydlí, mýtina, posvátné místo, hranice, etc., často spojené s motivem
cesty, zkoušky/iniciace a proměny.
Ze strukturního hlediska se pak soustřeďuje na prostorovou horizontální
osu tady a tam (nahrazující osu blízko – daleko), opozici otevřený – uzavřený
(popř. prázdný a plný), vertikální osu nahoře – dole a koncept hranice.
Peprník poté ukazuje, jak se topos lesa v jednotlivých etapách literární
tvorby proměňuje. U puritánů je zobrazován jako nepřátelský až démonizovaný hvozd, který přináší strašlivou smrt z rukou Indiánů, nebo ještě horší možnost – zajetí a případnou asimilaci (v očích puritánů) na úroveň zvířete. Klasikové už vnímají les spíše s obdivem nad jeho bujností a možnostmi, které skýtá, nicméně pod vlivem pastorálního ideálu zaznívá v jejich dílech touha les
kultivovat pro potřeby civilizovaného života. Postupně se toto pojetí obrací
a v dílech pomalu ohlašujících romantickou vnímavost tendence les civilizovat ustupuje a objevuje se požadavek poučit se z řádu přírody, lesa
a indiánských kmenů a čerpat tak zásady pro nově budovaný stát. U romantiků
je kladen při zobrazování lesa důraz na jeho majestátnost a nádheru, která vyvolává estetický dojem; les může být také zrcadlem pro duševní stav, zejména
však plní funkci gotizace – je v něm obsaženo místo s tajemstvím, kolem nějž se
odehrává iniciace ve formě boje o holé přežití.
Přestože lze jednotlivá období charakterizovat takto obecně, Peprník
ukazuje, že i v rámci těchto období dochází k vývoji tematizace lesa (např.
puritánský autor J. Edwards chápe les jako prostor pro morální a náboženskou
obnovu jedince, či se posouvá, jak už bylo zmíněno, pojetí lesa u klasicistů),
a dokonce, že v díle jednoho autora mohou být obsaženy různé možné roviny,
jen je v jednotlivých dílech zdůrazněna rovina jiná. S tímto rysem se setkáváme právě u J. F. Coopera, jehož díla Peprník důkladně analyzuje a dokazuje, že
vytváří z lesa „komplexní topos, v němž se střetávají mytologické, estetické,
politické, etické, spirituální a dokonce ekologické roviny myšlení“ (s. 104),
čímž zajišťuje lesu další existenci v literatuře. V porovnání s Cooperovým komplexním pojetím topu lesa obstojí z jeho současníků podle Peprníka pouze
autoři L. M. Childová, C. M. Sedgwicková a N. Hawthorn, přestože ani oni
nepředstavují les ve srovnatelné bohatosti funkcí a významů.
Peprníkovo zkoumání končí u transcendentalistů chápajících les jako
místo, kde se mysl oprošťuje od starých zkušeností, tradic i smyslových požitků
a stává se prostorem pro transcendenci vědomí. Topos lesa se zvnitřňuje a stává
se metaforou duševního stavu člověka.
192
Svět literatury, 2008, roč. 18, č. 38
Co skrývá les
Michal Peprník tedy dosahuje vytyčeného cíle, ukázat vývoj topu lesa
nejen v daném časovém úseku, ale také v tvorbě jednotlivých autorů, a činí tak
čtivým jazykem, včetně dostatečného poznámkového aparátu a citací (obsahujících i internetové odkazy, existují-li). Kniha je doplněna o osm reprodukcí
výtvarných děl s popisky informujícími o autorovi, názvu, zdroji a popřípadě
i spojitosti s tématem knihy. Připojeno je anglické résumé, výběrová bibliografie a jmenný rejstřík. Tiskové chyby se objeví naprosto ojediněle (příležitostí
místo příležitosti na str. 51); u akuzativu jména E. R. Curtia bych se přiklonila
spíše k tvaru Curtia než Curtiuse (str. 13). To jsou však detaily, které rozhodně
nebrání doporučit tuto knihu jak zájemcům o americkou literaturu, tak o problematiku literárního topu.
193