V.Ř.ED 2006

V.Ř.E.D. 2006
tohle už do kin nikdy nepude
Děvka z menzy
2006, 18´27´´
Režie, scénář: Lukáš Masner. Kamera, střih, zvuk:
Vidu-Miroslav Gunaratna.
s jediným kontrastem, vytváří proto napětí mezi délkou klipu
Hrají: Vojtěch Novotný, Petra Ševců, Jiří Neděla, a obrazovou střídmostí, která nás nutí přesunout pozornost
Martin Pšeničný.
od děje k abstraktním hodnotám záběrů – pečlivosti, s jakou
Rok se s rokem sešel a nám se dostává opět
příležitosti setkat se s ne-charismtickým detektivem
Kaiserem Lupowitzem. A pokud si myslíte, že
se nějak změnil, tak to ani náhodou. Novotného
přehnaná snaha o vyartikulování role je jen dalším
jejím popřením. Tentokráte jeho mluvní ekvilibristika
doprovází případ ještě o něco spletitější. V ponurých
zákoutích intelektuální prostituce, kde žádná perverze
není dostatečné postmoderní, číhá na našeho
výřečného hrdinu soupeř s nevyjasněnou identiou
utahující nitky svého povědomí ve vykořisťovatelské
síti nájmených slastí mozku. Již tak velmi zdařilý
Velký šéf se dočkal ve svém pokračování důstojného
rozvedení. Masnerova velmi citlivá a chápavá práce
se svéráznou poetikou Woody Jelena (sic!) si i při
transponování do českých nízkorozpočtových reálií
zachovává kouzlo neurotického intelektuálního
humoru, který se s rouhačským úšklebkem staví
vstříc výzvám života. Škoda jen, že se už nikdy
s touto postavou v dané konfiguraci nesetkáme.
Love
2005, 5´32´´
Režie, scénář: František Cinger ml. Kamera, střih:
Lukáš Uchytil.
Hrají: Magdalena Szczerbová, Martin Rohrbach.
Na první pohled to nemusí být zřejmé, ale tento krátký počin
Františka Cingera ml. je výrazem svrchovaného pacifismu.
Obrazová a hudební složka totiž odkazují k naprosto
odlišným osobnostem světového videoklipu: na Only You
se před osmi lety vyřádil guru pochmurné krátkometrážní
psychedelie Chris Cunningham, formálně však strká
Cingerův klip nos do dětského pokoje Michela Gondryho
a nechává se volně inspirovat postupy využitými v klipech
pro Cibo Matto (Sugar Water) a Jeana Francoise Coena
(La Toure de Pise). Jako věrný stoupenec Cunninghama
i Gondryho se Cinger snaží o emocionální syntézu jejich
naprosto odlišných stylů. Za doprovodu ztrápeného zpěvu
Beth Gibbonsové sledujeme dostaveníčko dvou mladých,
cézurou oddělených lidí na prosluněném olomouckém
náměstí. Nebyl by to ovšem Cinger, kdyby se spokojil
jsou hrdinové oděni do černé, kmitání nohou náhodných
kolemjdoucích a především k textuře dlaždic pěších zón.
Pokud však Cinger došel až sem, nelze mu nevytknout
malou míru společenské angažovanosti – kdyby nechal
své milence rázovat úzkými chodníky např. Denisovy ulice,
získal by jako mluvčí nás všech, kteří jsme při kličkování
mezi olomouckými chodci nesčetněkrát málem spadli pod
tramvaj, vřelý dík.
B Movie
2006, 4´10´´
Režie, scénář, kamera, střih, zvuk, animace: Zdeněk
Blaha.
Jako malý kluk jsem chtěl být vším možným. | Nejvíc ale
superagentem. | Chtěl jsem kolem sebe mít ty nejkrásnější
ženy světa...| a zažívat ta nejnebezpečnější dobrodružství.
| Jako třeba, že mezinárodní padouch na volné noze
chce odpálit jadernou bombu na Slunce... | aby zvýšil
prodej žárovek ze své firmy. | Na jeho zastavení je třeba
pravého superagenta. | Mezitím na druhé straně ostrova...
| domorodci, kteří byli padouchem vyhnáni na úplný okraj
ostrova, provádějí krvavý rituál... | aby přivolali strašlivého
boha pomsty... | který zničí vše, co mu přijde do cesty. |
Pomocí speciálního krystalu by se agentovi mohlo podařit
vyřadit všechny přístroje rakety... | a způsobit tak přetížení
systému, což by mělo za následek explozi lodi samotné...
| THE END.
Film o filmu: Děvka z menzy
2006, 17´11´´
Režie, scénář, kamera, střih, zvuk: Milan Klíma.
Film je důležitější něž život. Stejně jako francouzský režisér
Franςois Truffaut vyjádřil i mladý ‚cineast‘ Milan Klíma
svou lásku k filmu prostřednictvím vlastního snímku,
jenž svébytným způsobem glorifikuje kinematografii
a vlastní zrod uměleckého díla. Na půdorysu filmu o
filmu autor zachycuje genezi filmové adapatce povídky
Woodyho Allena Děvka z menzy. Podobně jako Truffaut
i Klíma exponuje natáčení filmu jako polydiskurzivní
dialog režiséra s jednotlivými členy štábu. Autor ve svém
dokumentu nechal mluvit takřka výhradně narativní
obrazy, záběry z natáčení, které - podobně jako střihová
montáž z Americké noci - autenticky referují o průběhu
vlastního natáčení. Nelze neupozornit ještě na jednu
spojitost s Franςoisem Truffautem. Tou je Klímův smysl pro
srdečnost, harmonii, až baletní ladnost díla, jež představuje
protipól „godárdovským výkřikům“, které lze najít zejména
ve tvorbě Martina Šinkovského či Petra Pláteníka.
Kohout kráčí plaše
2005, 3´07´´
Režie a scénář: Ondřej Kun, Olga Chválová,
Lenka Buráňová, Adéla Doudová-Šubová, Kateřina
Marie Surmanová. Kamera: Olga Chválová, Adéla
Doudová-Šubová, Kateřina Marie Surmanová.
Střih: Lukáš Uchytil.
Hrají: Ondřej Kun, Olga Chválová.
Jsou jisté krajiny neprobádatelné, jisté hradby
nepřekonatelné, tužby nenaplnitelné. Je jistá stěna
neprolomitelná, výška nedosažitelná, žízeň neukojitelná.
Je jistý pud nepotlačitelný, jistý tlak neudržitelný,
oheň neuhasitelný. Je jisté břímě neodložitelné,
tvorstvo nepochopitelné, zvířectvo nepolapitelné, území
neubránitelné. Jsou jistá nebezpečí neodvratitelná,
jistá sousloví nevyslovitelná, konání neovlivnitelná.
Jsou příliš neovladatelní, takřka nepostřehnutelní,
zbraní neporanitelní. Jste někdy trochu nepřetvořitelní,
mocí
neovládnutelní,
okem
neodhadnutelní.
Je
výrazně nepřijatelný, okolí nepřizpůsobitelný, z cesty
neodklonitelný. Jsem někdy téměř nezklidnitelný, i když
věrně nenapodobitelný a věčně neodolatelný.
Aneb krátký příběh (a nebo ne) o jemnosti a hrozbě (a nebo
ne).
Srdce republiky, republika srdce
Kapela Beeline má za sebou něco přes tři roky existence
a za tu dobu stihla odehrát čtyři desítky koncertů,
natočit demáč Demo/Cock 05 a procpat svůj song Once
do kompilace „Palba roku 2005“ časopisu Rock & Pop.
Pečlivě kolem sebe buduje stylovou grungeovou auru,
feedbacky vybroušenou v hudební klenot hanácké
metropole, jejíž hranice svým elegantně syrovým
soundem už dávno překročila. Formálně velkorysý
videoklip k písni Sun Bleach, který vznikl koncem března
loňského roku, je dalším krokem, kterým Beeline šroubují
příchuť svého jména do takových levelů, že je začnete
buď adorovat nebo nenávidět. Račte si vybrat. Není však
radno ukvapovat se, dokud Sun Bleach nenahlédnete
z kulturně historického hlediska. To, co dnešní amatérský
filmař může provádět s digitální kamerou, zakusili ve
dvacátých letech francouzští avantgardisté v čele s René
Clairem. Jistě, místo Marcela Duchampa a Mana Raye
se zde nakrucuje BeeDee a jeho kamarádi, prolínající
se střechy Paříže supluje provincialismem zavánějící
olomoucká radnice a kostel sv. Michala a vousaté baletky
zde pohříchu absentují úplně. Přesto jsou zde však styčné
body s Clairovou Předehrou (Entr´acte, 1924) čitelné
a mají své odůvodnění, vedoucí k jasnému závěru:
okouzlení filmovou technikou je diagnóza táhnoucí se
napříč generacemi lidí i médií. Střídají se pouze jeho
inkarnace, a Sun Bleach je jednou z nich.
Hustý týpci – Sabina
2006, 16´33´´
Režie: Bohumír Tabák. Kamera: Denisa Mikolášková.
Scénář: Bohumír Tabák, Vojtěch Novotný, Petr
Pláteník. Střih: Petr Pláteník.
Hrají: David Kristek, Vojtěch Novotný, Jiří Böhm,
Roman Vičík, Petra Ševců, Benny Munodi, Jan
Jílek, Jan Sirotek, aj.
2006, 1´04´´
Tvůrčí tým: Petra Čechová, Lukáš Masner, Vojtěch Celosvětová
premiéra!
Nekonečné
série
teenagerských komedií! V době, kdy tento u
Novotný, Petr Pláteník.
Nejzákladnějším rytmem je tlukot srdce, což si možná
někteří uvědomí prvně při čtení těchto řádků. Faktu, že
i film má svůj rytmus, si zase možná někteří poprvé
povšimnou až při sledovaní tohoto snímečku. Obraz, střih
i zvuk spolupracují na vytvoření pulsující atmosféry srdce
Náměstí republiky, kam tepny a žíly neustále přivádí a
odvádí krev. Ta absolvuje cestu organismem, aby se opět
vrátila zpátky. Koloběh pokračuje, srdce je však smutné. Je
DPMO veselý?
Sunbleach – Beeline
2005, 5´23´´
Režie: Bohumír Tabák. Kamera: Benny Munodi.
Střih: Petr Pláteník. Animace: Cyril Podolský.
Hrají: Beeline, Tomaš Hodan, Helenka, Negr Pes,
Negr Pes.
nás dlouho opomíjený subžánr prožívá doslova
boom a v osobě Karla Janáka již získal více než
schopného realizátora! Tvůrci Hustých týpků se
ovšem vydali jinou cestou než komerčně zajištěné
„velkoprodukce“.
Při
zachování
základního
schématu několika „cool“ chlapeckých (dívčích
– důležitá je pohlavní homogenita skupiny)
představitelů vytvořili postmoderní pastiš, v němž
se střetnou nejen časové a ideové roviny, ale,
předpokládám, i mozkové závity některých diváků.
Spíše než na úrovni děje (který byl ještě v scénáři
relativné konzistentní) vztyčují se horizontály
diváckého zájmu v perifériích situačního humoru.
Ztřeštěnost zápletky, která má být jen záminkou pro
rozvíjení dalších a dalších gagů, je zde dotažena ad
absurdum. Nečekejte očekávatelné a dočkáte se.
Všeho. Humor je jen škobrtnutím logiky. A smích je
ozvukem úzkosti. To je hustý…
Masový klip
2005, 1´21´´
Režie, střih, animace: Cyril Podolský. Kamera:
JVC GR-DV 800U.
Co chybí pěkné písničce k tomu, aby prorazila na trhu a
ještě více se vryla do myslí recipientů? No přece pěkný
videoklip. A když to pořádně, od podlahy, rozpálí něco jako
Honza Vyčítal, nějaká ta vizualizace na sebe nemůže nechat
dlouho čekat. To se pak i Milanu Knížákovi rozbuší srdce
nad tou hostinou pro smysly. Aby nedošlo k masakru, nade
vším spiklenecky bdí bystré oko euroskeptika prezidenta. A
když se čas nachýlí, Milan musí do hajan… A pak, že se u
nás netočí dobré klipy. Slastná podívaná.
Pes, který štěká, nežere
2005, 1´35´´
Režie: Vojtěch Novotný, Petr Pláteník. Scénář:
Vojtěch Novotný, Petr Pláteník, Martin Zaoral.
Kamera: Radim Dittrich. Střih: Petr Vlček.
Hrají: Lucie Žiklaniová, Tomáš „Berdych“, Vojtěch
Novotný, pes Cyril.
Osobnost Vojtěcha Novotného působí na scéně nezávislého
filmu jako jasně zářící kometa. Všestranný talent pokrývající
oblast herectví, scénáristiky i režie činí z Novotného
nejvýraznější figuru olomoucké nové vlny. S každým
dalším filmem posouvá formu blíže vystižení podstaty
filmového média. Zatímco v Masnerově vytříbeném
allenovském fláku Děvka z menzy ještě zůstal omezen
na komediální schéma, již - mnohými nepovšimnutýbullettime z kvazidokumentu Náš večírek představuje
pokus o krok vpřed v pojetí matrice filmového vyprávění a
uložení herecké akce v jejím nitru. Definitivní dovršení této
snahy přichází ve workshopu z filmového festivalu Zlínský
pes. Herecký projev zde ústí v samé singularitě filmového
časoprostoru, vtipně realizované v podobě metafory psa,
jehož existenci a chování si lidské bytosti marně snaží
podrobit. Potřeba je sledovat také zvukovou složku - píseň
Portsmouth od Mikea Oldfielda. Old - fielda coby staré pole,
staré pole filmového vyjádření, je potřeba opustit, aby ho
bylo možno znovunalézt v radosti z pableskování filmového
zrna.
Zlínský pes ve 210 obrazech
2005, 4´42´´
Režie, kamera, scénář, střih: Petr Pláteník, Námět:
Benny Munodi.
Hrají: Vojtěch Novotný, Aneta Němečková, Alex
Janczik, Tomáš Zabilanský, Tomáš Kouba, Petr
Pláteník, Pavel Bednařík, Petra Ševčíková.
Je-li film o filmu od Milana Klímy oslavným vzýváním
filmařova nepolevujícího úsilí a tvůrčího zápalu i za těch
nejzoufalejších podmínek, potom musíme Zlínskému psu ve
210 obrazech přiznat poklonu filmové cinefilii, vyseknutou
z hlouby lidské pokory. Obsahově jakož i námětově
jedinečný dokument s fascinující autentičností skládá
prostřednictvím 210 obrazů obraz svrchovaný – časosběrné
‚jump-cuty‘ trhavými přískoky načrtávají charakteristické
rysy profesionálního diváka, který je vždy a za všech
okolností hotov vypustit z oddanosti i duši. Jak příznačný
je pro něj potom moment, v němž se snímek - podoben
požíravému Urovorovi - zacyklí a zavine do autopoietického
klubka! Po Klímově pobavené sondě do skromné kuchyně
mladých filmařů přichází Pláteníkův záznam s pohledem
upřeným do dílny stojící na opačném konci produkčněrecepčního řetězce filmového průmyslu. V podkroví
V.Ř.E.D.u se tak letos šťastně setkávají dva jedinečné
dokumenty, které z filmového plátna činí odraznou desku
zrcadlící oba cinefilské světy. Zvolejme tedy: Cinefilie žije!
Bestie
2004, 11´48´´
Režie, kamera, střih, zvuk: Milan Klíma. Scénář:
Milan Klíma, Lukáš Mohyla.
Hrají: Lukáš Mohyla.
„Jednou za 500 let, když jsou červánky nad Hradcem
obzvláště krvavé, tak se na střeše Carrefouru zjeví Bestie.“
No, těžko si představit, že by můj oblíbenej hyprmarket stál
na svým place už tak dlouho. Nu ale co, dám jim ještě šanci,
třeba to mysleli jako vtip. A že by se měl člověk bát takový
kožený hlavy se zahradnickejma nůžkama? Ty efekty,
jakože dobrý, ale jesi tam nejsou až moc naroubovaný. Jesi
ten příběh taklenc náhodou nevznik jen kůli nim, ale ne že
bych chtěl těm dvěma fachmanům něco předhazovat. Á
„chlapečci“ s balónkem. Trochejc infantility, taky dobrý, asi
to fak má bejt bžunda. „A teď ti chlapečku ustříhnu hlavu.“
Nebo to nemá bejt bžunda. Skorem mi připadá, že ni autoří
to neměli úplně v hlavně srovnaný. To se pak člověk potí u
toho, u čeho by se měl pousmát a směje se tam, kde by se
mu měli svírat půlky. Nu což, konec dobrý všechno dobré.
Tý vole, ty krávo, tak tahle quazianotace je fak vo hovně. To
by člověk žas. Si snad myslej, že se ten film udělá sám.
Láska jako psychotický blud…?
2005, 3´41´´
Režie, scénář, kamera: Jan Horák. Střih: Lukáš
Uchytil.
Hrají: Marek Homolka, Veronika Jankulíková.
Kratičký experiment Láska jako psychotický blud…? je
jednou z variací na odvěké, avšak stále aktuální téma. Je
jím láska, resp. snaha uchopit její podstatu, zamyšlení nad
možností jejího zneužití i nad tím, jak ji vnímá lidstvo jako
celek. Sympatické přitom je, že tvůrci ani protagonisté
se nesnaží za každou cenu přimět diváka, aby ihned po
shlédnutí filmu běžel do nejbližšího kamenictví (to je pro
Tebe, Miloši) a nechal si právě vyslyšená sdělení vytesat do
desky, kterou si pak na kolejích pověsí na dveře od pokoje.
Bez jakéhokoliv poučování se zde pojednává výhradně o
tom, co tito mladí lidé měli dosud možnost sami prožít.
Kódy, ve kterých snímek své poslání vysílá, jsou dva:
jedním z nich je prostý dialog milenců, upomínající svou
záměrnou naivitou na odkaz české nové vlny. To je však
pouze zjednodušená verze toho, co mu předchází, jakýsi
bonbónek, ke kterému se divák musí dostat skrze houštinu
obrazové koláže, vyplňující první půli filmu. Ta promlouvá
jazykem abstraktním, analytickým, operujícím s pojmy
a kategoriemi Piercovy sémiotiky. Láska jako psychotický
blud…? je tak ve výsledku film kladoucí na své publikum
nemalé požadavky, věříme však, že návštěvnící V.Ř.E.D.u
se s ním do zásadních konfliktů nedostanou.
Tulák zachráncem
všedního, ničím nevyčnívajícího mladého muže. Vstávání,
ranní hygiena, práce, oběd, schůzka s přítelkyní, spokojený
spánek. Nic víc. A nebo že by nebylo vše tak jednoduché?
Náš hrdina, potažmo jeho stvořitelé, totiž evidentně trpí
tím, co běžně nazýváme cinefilií. Někdo v této souvislosti
může hovořit o aberaci, sebedegradaci či fetišismu. Všem
kritikům výše zmíněné „závislosti“ však musíme namítnout,
že Uchytil možná dělá nějaké to pukrle, nicméně pro pár
vyšisovaných snímků by mříže nepodlézal a jeho libido
rozhodně nemíří na imaginární cíle. A jak se lze díky jeho
snaze přesvědčit, i cinefilie může být naprosto produktivní
činností. Nový Conner nebo Hoolboom z něj asi nikdy
nebude, ale o to jde opravdu až v poslední řadě. (Zásadní
otázkou ovšem je, jak pojem cinefílie vlastně chápat a jak
vlastně chápat pojem produktivní činnost. No nic, nechme
toho.)
2005, 5´49´´
Režie: Jiří Diviš. Scénář: Jiří Diviš, Lukáš Masner.
Kamera, střih: Vidu-Miroslav Gunaratna.
Hrají: Lukáš Masner, Irena Langpaulová, Pavel
Růžička, Viktor Seidler, Lucie Snášelová, Tereza Náš večírek
2006, 28´01´´
Bukáčková, Martin Pšeničný.
„Má-li umění dojít uznání, potřebuje nejen techniku Hrají: Všichni, koho uvidíte.
vyprávění, ale také obsah. Nejen dobrodružství, napínavost Režie: Na to prej nehrajou. Kamera: Veronika
a honičky, ale i myšlenky. Potřebuje také legendu.“ Jankulíková. Střih a dramaturgie: Adéla DoudováKinematografie takovouto legendu bezesporu našla Šubová.
v osobě Charlese Chaplina. Postava věčného Tuláka zaujímá
v pantheonu filmových postav nejpřednější místo. Chtít
však po Tulákovi, aby spočinul na jednom jediném místě,
ač by bylo jakkoli luxusní a pohodlné, je naprostá bláhovost.
Tulák si vždy najde příležitost jak uniknout a spustit živelnou
eskapádu svých gagů a vtipů. V tomto případě se jeho obětí
stala dvojice Diviš, Masner. Jako již tolik osob před nimi, byli
i oni sprostě zneužiti pro větší Tulákovu slávu. Opět se tak
můžeme shledat se starou známou buřinkou, knírkem,
nejistou klátivou chůzí, hůlkou, ošoupaným sáčkem i špatně
padnoucími kalhoty uvázanými jen kusem provázku.
Soudruzi a soudružky spojme se a všichni svorně zvolejme:
Chaplin žil! Chaplin žije! Chaplin bude žít!
Normal Day
2005, 3´08´´
Režie, scénář, kamera, střih: Lukáš Uchytil.
Hrají: Jan Horák, Veronika Jankulíková.
Zdánlivě normální, obyčejný, všední, ničím nevyčnívající
den v životě jednoho zdánlivě normálního, obyčejného,
Proč bychom se netěšili, když nám pámbu pozitivismus dal:
Bundová Peggy - Janda Dalibor - Warhoul Andy - Lidstva
Mozek Centrální - Thurmanová Uma - Gollová Nataša
- Muž Sloní - Woman Pretty - Králík Inženýr - Muž První
- Fürst Jakub (Pámbu dej Karlovi věčnou slávu! aneb „Na
mé bradavky se nikdo dívat nebude“) - T.E. - Vega Vincent Nebudu Platit Sex Za Vám Já - 5 Nr. - Wonka Willy - Bela Ara
- Hulihanová Major - Chaplin Charles (...vysocí sou na dva
couly...) - Punčocha Dlouhá Pipi - Elka Pop - Smiřický Dany Gari Cali - Pi Ski - Ly Ho - Depp Johny - Edward Střihoruký (I
love you, Chicago!) - De Marco Juan Don - Svině Normální
(aneb feminismu navzdory) - Ptáček Luboš (The Big One)
- Ryderová Wynona - Burak Rum - Ledecký Janek - Bonnie
(single) - Ryan Vojín - Lister - Jahoda Kolega - Večerníček
- Ceis Rum - Kosníček Rá - Potter Harry - Angels Charlie´s
- Proradná Děvka - Pú Medvídek - Kategorie 3. Svůdkyně
- Bullettime - Vojttime („..Čurák, co chtěl?“) - Áček Í - Korda
Kapitán - Eddie Pan - Rela Barba (i tak dobrý...) ...a mléčné
žlázy na závěr.
Doporučená literatura: Kučera, Jan – Střihová skladba ve
filmu a v televizi.
Bulletin pro vás připravili:
David Kristek, Lukáš Masner, Tomáš Vlček, Jiří Neděla, Vojtěch Novotný, Petr Pláteník, Tomáš Zabilanský.