Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní

OBSAH:
* úvaha
* schůzka ODV
* Betlémské světlo
* příběhy
* knihovnička
* informace a ohlasy
* poezie
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Nu 6,24-26
Prožili jsme vánoce a radost z narození Spasitele. Mnozí z nás si znovu připomněli a uvědomili, že na­
rození dítěte do rodiny správně chápeme jako velikou událost. Z dítěte se těší jak rodiče, tak prarodiče,
případně kmotři a širší přátelské okolí – jako pastýři v Betlémě.
Přátelské prostředí však může vzniknout i za zcela všedních okolností – třeba při cestě v dopravním
prostředku. Jel jsem onehdy na ústředí Junáka v Praze v metru a jako „novopečenému“ dědečkovi mi
„padla do oka“ holčička, sedící v kočárku. Maminka s ní šikovně vmanévrovala do vozu a postavila kočá­
rek tak, aby dítě vidělo na cestující – sama stála za ním.
Dítě se dívalo bystře kolem a všechno pozorovalo. Netrvalo dlouho a mezi námi došlo – jak říkají psy­
chologové – k očnímu kontaktu. Prostě ona se na mne zadívala a já jsem se docela prostě usmál. Děvče
však zaváhalo a úsměv mu jen „přelétl“ po tváři. Hned zase zvážnělo.
Co však udělalo poté, mne zaujalo a dodnes se mi tato situace vybavuje. Holčička totiž otočila hlavu
nazpět a vzhůru k mamince. Bylo docela zřejmé, že se očima ptá: „Mám se taky usmát anebo ne?“
Napjatě jsem to sledoval. Maminka rychle pohlédla na mne a zase na svoje dítě – a mile se usmála!
Holčičce se docela zřejmě ulevilo, otočila se ke mně a zářivě se usmála.
Samozřejmě jsem její úsměv vrátil. A také maminka se na mne dívala přátelsky. Od té chvíle až do mé
stanice jsme byli „v kontaktu“.
Než jsem vystoupil, stručně jsem řekl mamince, proč mám z jejího dítěte radost. A jak mne zaujalo, že
u ní „zjišťuje“ jak reagovat.
Ona odpověděla, že tak to dělají pořád. Samozřejmě jsme si popřáli hezký den a aby naši maličtí dobře
rostli a dělali nám radost.
Když nyní uvažuji nad touto příhodou, vybavuje se mi, jak často, už od mládí, jsem se „otáčel“ po
radě a pomoci – totiž jak jsem je hledal v Bibli. Naučil jsem se to v „nedělní škole“ v mém sboru Českobratrské církve evangelické a později ve „sdružení mládeže“. Naučil? Raději řeknu „učil“, protože s tím
není člověk nikdy hotov, nikdy nejsme „vyučení“.
Tenkrát jsem hledal ujištění, že svoje přátele mohu porovnávat s tím Přítelem všech i každého z nás
zvlášť, jednotlivě. Dnes vidím a poznávám, že nejde o „porovnávání“ – vždyť On je nesrovnatelným vzo­
rem - ale o to uvidět, poznat, že můj Přítel, souhlasí s tím, abych já byl přítelem druhým, svým bližním.
Všimnout si. Umět se usmát. Darovat radost. Nebát se navázat rozhovor.
Popřát vše dobré.
Teď, v novém roce 2004, i jindy, a to tak často, jak to jen je možné...
1
ODV v prosinci jednal o následujících bodech:
-
-
br. Milanu Hejlovi – Rodrigovi předal
ústřední duchovní rádce CČE Liliový kříž
pro dospělé;
členové ODV zmínili svoji předpokládanou
účast na LK a LŠ v roce 2004 a v této souvis­
losti vzali na vědomí, že na internetové adre­
se www.skaut.cz/tdc/skauting probíhá disku­
se k tématu „Jsou LŠ v krizi?“;
na informaci o 1. i 2. kole Stezky písmáků
2003 navázala diskuse o její organizaci
v roce 2004 - po dobrých zkušenostech s při­
-
-
pojení škol organizátoři zváží jejich širší
oslovení;
na duchovní obnovu na jaře 04 je již přihlá­
šeno 21 účastníků;
ODV vyslechla informaci o „duchovní dílně“
s tématem „Víra, náboženství, církev“ na
roverském mikulášském semináři 2003
(vlastní téma semináře bylo „Jsme jinak
stejní“);
pokračovala „průběžná diskuse“ o dlouhodo­
bém programu a zaměření ODV, tentokrát již
na základě přehledného podkladu k diskusi.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
SSS ČR
poslal také vánoční poselství, které otiskujeme v tomto čísle, i když jsme si vědomi, že se do rukou čtenářů
dostane až po Novém roce – má totiž „nadčasovou“ platnost:
Každé štěstí i přesto všechno
neviděné, chce být vidoucí, tak i
doba co nás vede k Adventu. Však
kdo obstojí v tom spěchavém pozlát­
ku, v té vůni rozpečené péče, v
těch nachystaných tajnostech? Ještě
se několikrát náš pohled udeří o
chtěné věci, než se pozná, že všeho
je jen do času.
Všechno se v tom čase podobá
prvním veršům dítěte, odevšad to
voní maminkou. Aby z nás vyrostlo
nejen slovo podobající se té nejby­
tostnější době, nechme se oslovit
zázrakem otázky, plné soucítění a
těch nejpřítomnějších ohledů. Za­
chránit v sobě křehkost dětství.
Opravdu jsme na cestě k jedi­
nečnosti té vánoční doby, kdy se v
nás rodí to nejlepší, co je v nás?
Nebo se v nás ještě hádají dva svě­
ty. Ten lidský - tolik ničeho, kde
je všude více lidí než člověka, co
utrácejí život nohama a bloudí v
myšlenkách. Nebo ten božský - tolik
všeho,
s
moudrostí
dotýkaného
2
vesmíru. Člověk je člověkem tím, že
převyšuje sen, lež bolestí dobra a
radostí z nové naděje. Ani sami ne­
víme, co všechno v nás chce být k
uvěření. Jak rozdat se a tím všech­
no vrátit.
Jsou různé cesty za hvězdou.
Jedna je ta tříkrálová s tíhou zla­
ta, omamnou vůní kadidla a Myrhy. S
tím pozorným nasloucháním vyděšené­
ho Heroda, útěku do Egypta svaté
rodiny a 40 zmařených životů bet­
lémských neviňátek. To všechno, aby
se naplnil čas a dávné proroctví
moabského věštce Baleáma. Ale je i
jiná cesta, jak je možné se dovědět
z jedné staré křesťanské legendy.
Další král, veden svou moud­
rostí, odešel z místa nevíry a
lhostejnosti
za
svým
posláním,
poklonit
se
narození
mocného
panovníka, jehož říše nebude mít
hranice místa ani času. Vzal všech­
no ze svých pokladů, statečné vy­
kročil a za sebou politoval tmu,
jako osamělé světlo. Svojí vůlí a
tichem nezneužíval velká slova a
rozdal vše ze svých velkých pokla­
dů, aby jídlem ochránil potřebné
před smrtí. Neztratil v sobě vidou­
cího ducha ani když jeho ruce byly
prázdné, sám sebe prodal na galeje
do otroctví, aby před hrozným osu­
dem ochránil druhé. Každým krokem
zformoval vůli svých slov. Do Bet­
léma už nikdy nedorazil, jeho cesta
trvala třicet tři let, protože ho
všude
zdržovala
lidská
bída
a
utrpení. Skoro až podlehl své úz­
kosti, že nesplnil svoje životní
poslání. Zdálo se mu,že Bůh na něj
mlčí. Na konci své pouti, nevěda
proč, se ocitl na cestě, po níž
vedli odsouzeného k smrti, lidé
toho
nebožáka
uráželi
a
jinak
znectili. Čtvrtý král, protože měl
dobré srdce, ho následoval až na
Golgotu, kde poznal, že je to ten,
co vyšel z Betléma jako prostý
tesařský syn a zde musí umřít jako
židovský král. Konečně se setkal s
jeho pohledem, zdálo se mu, že přes
všechnu bolest se na něj Ježíš pou­
smál a řekl mu očima: "Bratře, dě­
kuji ti, že jsi stále všude se
mnou." V hodině třetí do královy
dlaně, co vypadala jako prázdný ka­
lich, skanula krůpěj Kristovy krve
s stala se drahým kamenem s barvou
zraněného srdce.
Celý život jakoby bloudil a náh­
le v jediném okamžiku jeho cesta
dostala smysl, byl tady a včas, aby
sám, ač vypadal jako poslední žeb­
rák, za prokázané dobro byl přímo
od Pána obdarovaný. Cesta čtvrtého
krále překlenula jako most vtělení
a vykoupení. Jejím smyslem nebyl
cíl umanutého lidského poslání, ale
stala
se
sama
podstatou
jeho
osobnosti, vzácnější o poznání ra­
dostné zvěsti vzkříšení Krista. Na
té cestě jako by mu radil apoštol
Jan. "Miluj a dělej si co chceš."
Tahle věta září víc jak pověstná
betlémská
vlasatice
zářící
hvězda, co nás zve jít za svojí
opravdovostí,
bez
okázalosti,
s
duchovní svobodou, posouvat si cíl
až na hranici svých možností.
Někdy člověk sní jen samou sku­
tečnost, aby v pravý čas a na
pravém místě mohl vyslovit pár svým
životem zrýžovaých slov, aby se
vánočně rozzářila v srdcích jako
zlaté nugety, aby i jiným dodala
odvahu posunout svůj cíl - a tak se
v nás zkvalitnila ušlechtilost.
Vondráček – Dali, Lazarián a jednatel SSS ČR
_____________________________________________________________________________________
Přání zaslal také
ani z vůle těla, ani z vůle muže,
br. Msgr. Karel F o ř t
ale z Boha.
(z Mnichova):
A Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi
„… Do vlastního přišel,
námi…“
ale vlastní ho nepřijali.
(J 1, 11-14a)
Těm ale, kdo ho přijali,
dal moc stát se Božími dětmi,
Vše dobré přeje
těm, kteří věří v jeho jméno,
a za přátelství
kdo se zrodili ne z krve,
děkuje
____________________________________________________________________________
3
LETOŠNÍ MUKLOVSKÁ SETKÁNÍ V PRAZE NA ÚJEZDĚ A NA ŽOFÍNĚ
hejtmanů Moravskoslezského kraje. Po něm se
ujala slova delegace politických stran a hnutí –
senátor za ČSSD dr. Ladislav Svoboda,
místopředseda ODS dr. Petr Nečas, předseda
KDU-ČSL dr. Cyril Svoboda a dr. Petr Mareš za
US-DeU. Po politických činitelích vzdal čest za­
hynulým muklům br. Bohumil Robeš alias
ROŠAMBO (z Holubic u Vyškova), člen KPV ČR
– pobočky Brno a Brněnské družiny skautského
oddílu Velena Fanderlika. Na závěr předne­
sených projevů a zdravic reprodukoval moderá­
tor text memoranda politických vězňů k vstupu
do Euroatlantického společenství. Čsl. hymnou
byl letošní „ŽOFÍN“ oficiálně zakončen.
Skupina muklů se pak zúčastnila v kavárně
SLÁVIA besedy a tiskové konference s „vězněm
svědomí“ Vladimírem Hučínem z Přerova.
Videozáznam z této besedy provedl Mgr. Martin
Vadas z Břevnova. Po tiskovce jsme se pře­
místili do Vodičkovy ulice do fotoateliéru
LANGHANS galerie Praha, v němž sídlí archiv
sociálně-kulturního odkazu J. F. Langhanse –
„génius loci“ - v srdci Hlavního města Prahy.
Pravnučka J. F. Langhanse, zakladatele foto­
grafického ateliéru, Zuzana Meisnerová-Wisme­
rová, zadala architektu L. Lábusovi v roce 2002
prostory ateliéru LANGHANS k rekonstrukci a
adaptaci. Vznikl tak komplex, který se stal nejen
archivem dějin české fotografie, ale také archi­
tektonickým příspěvkem k charakteru města
Prahy. Po prohlídce výstavy význačných
osobností,
persekvovaných
minulým
bolševickým režimem, navštívili muklové restau­
rant „Černý kůň“ v paláci LUCERNA, aby zde
„doplnili své denní kilokalorie“ dříve než navští­
vili prodejnu knih „AKADEMIA“, kde se po sedm­
nácté hodině konal křest díla dr. Bořivoje Če­
lovského „Moje střetnutí s rozvědkou StB“, které
vydalo nakladatelství TILIA. Úvodní slovo měl
Petr Cibulka (s jedním členem Československé­
ho dokumentačního střediska o.p.s. na Praze 6).
Nakonec se konala beseda s autorem zmi­
ňovaného díla, spojená s autogramiádou, jež se
protáhla až do pozdních večerních hodin.
Uskutečnilo se dne 15. května 2003 za
účasti reprezentace důstojnického sboru a 75členné hudby AČR, skautských delegátů (stojí­
cích po boku vojáků čestnou stráž) nad symbo­
lickými skulpturami bolševického bezpráví, in­
stalovanými na stráni v Praze-Újezdě, církevní­
ho kléru, členů KPV, ČSBS-ČoL, VTNP/PTP, po­
litických a ústavně-právních činitelů i spole­
čensko-kulturních činovníků ČR - na počest po­
pravených, umučených a izolovaných občanů
Československa v bolševických gulazích na
území býv. SSSR a koncentračních táborech,
roztroušených po celé Československé republi­
ce, kteří za ideu osvobození vlasti od komunis­
tického jha neváhali obětovat své životy, zdraví
a společenské uplatnění.
Poté, co byly položeny kytice a věnce u
paty „postav symboliky dvaačtyřicetiletého ko­
munistického běsnění“ na Újezdě – přesunuli se
bývalí „muklové“ do zasedací síně Žofína, kde
pietní akce pokračovala pozdravnými poselství­
mi. Za moderace předsedy dozorčí rady ŠKODY
Praha a.s. – br.Čestmíra Čejky a po jeho
úvodním slovu pronesl svůj projev prezident ČR
- prof. Ing. Václav Klaus, po něm hovořil stávají­
cí předseda KPV ČR JUDr. Stanislav Drobný.
Následovalo expozé Ing. Evžena Tošenovského,
který předal pozdravné poselství jménem
Dne 15. května L.P. 2003 zaznamenal přerovský oldskaut ALBI z „Jižního Clondiku“
Redakce měsíčníku „Na dobré stopě“ srdečně děkuje všem,
kdo jí zaslali přání k vánocům a k novému roku 2004
a všechna tato přání upřímně opětuje.
4
Otevřenost – úkol pro skautskou výchovu?
Domnívám se, že „otevřenost“ souvisí s „duchovním životem“, se „zodpovědným žitím“. Je-li tomu
tak, pak bychom měli naše výchovná snažení napírat i tímto směrem. Předkládám několik bodů k úvaze,
případně i k diskusi.
• Otevřenost
Jako předpoklad „přijetí“ života s jeho duchovní dimenzí.
Jako předpoklad hledání životních cest.
Jako předpoklad celoživotní sebevýchovy.
• Otevřenost
Ne prázdnota, která slepě, nekriticky přijímá vše, co se předloží.
Tedy ne prostor pro bludy, pro působení sektářů, …
M. Klapetek: „Dobrý učitel nechce, abychom mu věřili, nýbrž chce, abychom po­
chybovali a promýšleli“.
• Otevřenost
Jako schopnost nazírat na skutečnost z různých úhlů.
Jako schopnost vedení dialogu a s tím spojená ochota upravovat (rozšiřovat, korigo­
vat) vlastní názor a postoj (v protikladu ke „lpění na svém“ navzdory argumentům).
Jako uznání významu plurality, různosti (viz Jan Sokol: Malá filosofie člověka) nikoli jako povrchní tolerance coby snášenlivost odlišného.
Filip Hlavinka – Mukóki, ILŠ Collegium
____________________________________________________________________________________
_
COLLEGIUM
Po páté připraveni k službě!
Chceme vytvořit bratrské společenství,
vzájemně se učit a obohacovat,
hledat cesty duchovního života.
Nabízíme absolvenci ILŠ a zájemcům i získání IK.
Čerpáme z odkazu předchůdců skautingu,
skautských výchovných tradic i ze současné pedagogiky,
psychologie, filosofie.
Termíny ILŠ
Jako inspiraci letos chystáme odkaz rytířského ideálu.
23. – 25. 4. 2004
15. – 22. 8. 2004
1. – 3. 10. 2004
19. – 21. 11. 2004
MANUS
Stará Boleslav
Měsíční údolí u Vlašimi
Moravský kras
Praha
je družina roverů při Collegiu
Uvítáme zájemce ve věku od 16 let, kterým nabízíme táborový program zaměřený
na rukodělné činnosti (kovářství, drátenictví, košíkářství, údržba nástrojů,
práce s lany) a témata čekatelské zkoušky (složení ČZ možné na podzim).
Termín: 15. – 22. 8. 2004. Přihlášky a informace pro ILŠ i MANUS:
Mgr. Vít Bělohradský, Mikulášská 622, 460 01 Liberec 4,
[email protected], www.skaut.cz/els,
uzávěrka přihlášek: 15. 3. 2004.
5
Z ČINNOSTI SKAUTSKÝCH KŘESŤANSKÝCH ODDÍLŮ Z JIČÍNA
Dne 27. července se vydaly z jičínské farnosti rodiny na nedaleký kopec Svatá Anna u Ostružna,
kde se mše sv. konala v místní barokní kapli. V Ostružně, kam se poutníci přesunuli autobusem, připravili
členové 2. dívčího oddílu a 2. chlapeckého oddílu na farní zahradě nejen opékání vuřtů, ale také pouťové
atrakce (střelnici s vlastnoručně vyrobenými růžemi, shazování plechovek, bonbóny na niti, hod papí­
rovými kolečky do čepice a další disciplíny jako překážkovou dráhu, krmení Balůa i tombolu).
Dobrovolné finanční příspěvky, kterých se vybralo přes 870 Kč, byly určeny na opravu sesunuté opěrné
zdi kostela v Markvarticích; peníze byly předány starostce Markvartic paní Karlové dne 30. 7. 2003.
Tábory se konaly od 27. července do konce srpna nedaleko Markvartic – jednalo se o tábory 2.
dívčího oddílu Duha a 2. chlapeckého oddílu.
Mimo běžnou skautskou činnost byly přímo v táboře slaveny dvě mše sv. v táborové "kapli"
(krásném stanu farní Charity). Členové táborů se také zúčastnili Svatoanenské pouti u Ostružna a mše sv.
v Dolním Bousově.
Každý den byl zahájen a ukončen společnou modlitbou, a téměř každý den se uskutečnily
"duchovní hodinky" - v letošním roce na téma: "Mše sv." (světlušky), "Poznej svou osobnost dle příkladu
Panny Marie"(skautky) a "David" (vlčata a skauti). Duchovní hodinky vedli skautští vedoucí - kateche­
tové. Chlapci podle příkladu krále Davida sepsali svoje verse žalmů:
* ****
Hospodine, tvé jméno je velmi krásné,
vždy bude vycházet z mých úst.
Tvé jméno je nadmíru veliké,
budu ho oslavovat navždy.
Hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.
Hospodine, jsi vládcem na vždy.
Hospodine, ty vládneš na věky,
nikdy se od tebe neodvrátím.
Vždy budu poslušný tvým příkazům,
nikdy se nedám na cestu zla.
Hospodine, budu tě vzývat navždy.
Hospodine, chci tě vzývat na věky,
vždy chci poslouchat tvá ústa.
*****
Blaze člověku, který se utíká k tobě. Aleluja.
Blaze člověku, který se utíká k tobě,
jistě nalezne tvé milosti.
Bůh učinil totiž velké věci,
které jsou na vždy zapsány.
jeho hůl je meč,
jeho kyj mě vždy ochrání.
Aleluja, aleluja, aleluja. Hospodine,
ty jsi mocný,
jsi má záchrana.
Když se dostanu na rozcestí,
dokážeš mi pomoci.
Hospodine, ty nám můžeš pomoci.
Hospodin mě vysvobodil z rukou ďáblů,
*****
Pane, ty mě vyslyšíš.
Prosím slyš mou prosbu,
velice tě prosím.
Má prosba je za mír.
Dobro pro celý svět.
Pane, my tě oslavujeme.
Pane, my tě oslavujeme
pro tvou velikou lásku.
Ty jsi pro nás šel na kříž,
abys nás zachránil.
Pošli svého anděla.
Pošli k nám posla,
aby nám zvěstoval dobro.
*****
Hospodin mě vysvobodil
ze spárů ďáblových.
Hospodin mě vysvobodil
z hrůzy pekelné.
Už nebudu ztracen v ohni.
Brána nebeská je mi otevřena.
Bůh je veleben,
velebí ho všichni.
Byl vždy veleben
a veleben i bude.
Pane Ježíši, jsi náš pastýř.
Pane Ježíši, jsme tvoje ovce
a ty náš pastýř - aleluja.
Bůh je veleben po všechny věky.
Anna Kovářová
6
knoten
Ze skautského časopisu
číslo 3 – září 2003
Vydávaného Skauty a skautkami Lichtenštejnska (obdoba našeho Skautingu)
Duchovní rozměr
Zhruba před dvěma léty se tento skautský svaz rozhodl, že
pro péči o duchovní rozměr vypracuje – a to poprvé v jeho histo­
rii – koncept této činnosti na celonárodní úrovni. Od jeho ústředí
PPL (Pfadfinder und Pfadfinderinnen Liechtensteins, LI-9494
Schaan, e-mail: [email protected]) lze objednat celou brožurku.
Základem koncepce je jednak promítnutí dosavadních zku­
šeností do určitého reformního procesu a dosažení nezávislosti i
odlišení skautského svazu od církevního způsobu péče o
duchovní rozměr. Současně to znamená snahu o zachování
skautských zásad a principů jako kompasu pro činnost.
Od založení skautského hnutí v Lichtenštejnsku v roce 1931
měly chlapecký a dívčí svaz až do roku 1989 každý svého vlast­
ního zemského kuráta. V roce 1989 se oba svazy spojily do organizace PPL. V roce 1992 se ustavily
týmy a referáty zpravodajů a br. Robert Büchel-Thalmaier se stal zpravodajem pro duchovní výchovu.
V roce 2000 nakonec došlo k úplnému oddělení od jakékoliv církevní závislosti tím, že ze Stanov bylo
vyškrtnuto původní ustanovení „Zpravodaj/zpravodajka pro duchovní rozměr se volí po konsultaci
s konferencí děkanátů“.
PPL však sdružuje nadále mládež bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení. Přesto ve
Stanovách PPL zůstává, že je křesťanským hnutím mládeže. Trvá jeho poslání přenášet poselství
evangelia – s aktualizací pro dnešní dobu – do práce s mládeží. Tak trvá cíl jednotlivců v rámci hnutí i
PPL jako celku, spočívající na podpoře duchovního vývoje a uskutečňování vlastních hodnot hnutí, které
jsou shodné s poselstvím evangelia, a to v partnerství resp. v dialogu s církví.
Hledání smysluplného života je základním kamenem skautského hnutí – a k tomu PPL hodlá stále
přispívat. Praktický život z víry ve smyslu církevní praxe není již dnes prakticky v hnutí uskutečňován a
proto PPL rozlišuje, avšak od sebe neodděluje:
•
•
•
•
•
• chápání tělesnosti (učit se, jak si zachovat
dobrou pohodu a tělesně se rozvíjet)
• vztah ke světu (učit se být
tvořivým člověkem)
• vztahu k Bohu (učit se být člověkem, který
se snaží dát svému životu smysl)
1. Oblast duchovního života
zákon a slib
život v přírodě a v souladu s ní
významné zážitky a rituály
péči o problémy smyslu života a věcí
podporu osobního rozvoje a zdokonalování
2. Oblast církevního života
• živé bohoslužby oslovující mládež
• živé zprostředkování biblických textů
(např. i zdramatizování Bible)
• tradiční svátky a slavnosti
(Betlémské světlo, vánoce/velikonoce apod.)
•
•
•
•
•
•
•
3. Oblast cílů
• pojetí osobnosti (učit se být
samostatným člověkem)
• vzájemných vztahů (učit se být
společenským člověkem)
•
4. Oblast uskutečňování
výchova vůdců
presentování v časopise knoten
(podněty k zamyšlení)
organizování Betlémského světla
prožívání velikonoc s oldskauty
duchovní kursy a putování
spolupráce při přípravě bohoslužeb
pomoc při duchovně zaměřených akcích
(vánoce v lese, křty, slibové slavnosti, …)
doporučování literatury pro duchovní rozměr
Z článku vybral a z němčiny přeložil (s malými úpravami):
Kamzík
_____________________________________________________________________________________
7
PANENKY KIWANIS
12 členek 139. klubu oldskautů z Tábora za vedení sestry Hany Jančíkové
od roku 2001 povětšinou na chatě u Kubců, ale i ve skautské klubovně, zpra­
covávají materiál na panenky KIWANIS pro dětské oddělení táborské nemocnice.
V rámci projektu ISGF "Dobrý čin k 50. výročí" vyrobily sestry 230 kusů
panenek.
Projekt norského distriktu Kiwanis je z roku 1994 a byl přivezen z
jihu Austrálie. Kiwanis klub v Ústí nad Labem se rozhodl tento projekt
přenést také do České republiky. Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem
projevila o panenky zájem jako první.
Podnět do Tábora přišel právě z Kiwanis klu­
bu z Ústí nad Labem - táborský Kiwanis se za po­
moci oldskautek připojil, zajistil materiál a
oldskautky stříhají, šijí a pletou. Vyzvaly i
další kluby ke spolupráci. Jejich výzvu již ná­
sledovaly oldskautky z Kolína, Klatov a Strako­
nic.
Panenka je vysoká 40 cm, vyrábí se z
bavlny bílé barvy a naplňuje umělou střiží. Tyto
panenky se nabízí dětem při příjmu do nemocnice
nebo do zdravotnických zařízení, kde musí děti
podstoupit lékařský zákrok.
Děti obvykle mají strach z toho, co je čeká
v neznámém prostředí. Lékaři využívají panenky k
názornému vysvětlení léčebných procedur, které dítě podstoupí a některé z
nich mohou dítěti na panence názorně předvést. Malý pacient pak lépe snáší
průběh léčby, když ví, co ho čeká a jak bude vše probíhat. Každé dítě si muže
svou panenku vymalovat podle svého přání a vyplní tak lépe dlouhý čas strá­
vený v nemocnici.
Panenka může posloužit i v případě náhlé návštěvy třeba na pohotovosti
lékařské služby, zvláště, když dítě nemá s sebou svou oblíbenou hračku.
8
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
Připravuje Darina Bártová
Liturgický rok IV
Doba vánoční
Z písemných pramenů víme, že Narození Páně, tedy Vánoce, se
v Římě slavilo jistě už 25. 12. 336. Nevíme, zda to bylo poprvé či zda se
jednalo již o ustálený zvyk. Ale toto datum je nepochybné. Proč zrovna
25. prosinec? Písmo přece nemluví o tom, kdy se Ježíš narodil. Neznáme
den, měsíc, ba ani rok. Jen víme, že vědci kladou narození Ježíše do doby
před počátkem našeho letopočtu, protože ti, kdo se ve středověku toužili dopočítat přesných dat, přece jen
nekamarádili s matematikou a astronomií natolik, aby se nedopustili chyb. Pro nás je důležité, že se
křesťané rozhodli slavit Ježíšovy narozeniny. Pro křesťany prvních staletí bylo důležité zvolit právě toto
datum. Pravděpodobně se jednalo o konfrontaci. Na stejný den totiž od roku 274 rozhodnutím císaře Au­
reliána připadl svátek Natale Solis invicti (narození nepřemožitelného Slunce), syrského božstva z Emesy,
které mělo pomoci tomuto císaři upevnit moc v říši. Ke konfrontační hypotéze mohou ukazovat i biblické
texty, které byly o Vánocích čteny a mluví o Kristu jako o světle či slunci (J 1,1-14; 8,12; Mal 3,20). Ve 4.
století je slavení svátku Narození již velmi rozšířeno po celém křesťanském Západě (Východ se k tomuto
svátku choval zdrženlivě). Svátek totiž klade důraz na opravdové lidství i božství Ježíše Krista a to bylo
v dané době jablkem sváru ve sporech s ariány.
Počátek vánoční doby byl velmi významný, liturgické formuláře předepisují dokonce tři bohoslužby:
v noci ze 24. na 25. 12. půlnoční bohoslužbou se zvěstí o Ježíšově narození, na úsvitu se slavila tzv. pas­
týřská a další bohoslužba byla ve dne. Do doby vánoční je pak počítáno dalších 7 dní (oktáv) a končí 1.
ledna. Na toto datum přesunul Gaius Julius Caesar počátek občanského roku, který začínal původně až
v březnu. Leden – Ianuarius je pojmenován po římském bohu Ianusovi se dvěma tvářemi – bohu konce i
počátku.
Křesťanský Východ považuje za důležitější svátek křtu Páně 6. ledna, který je doložen v Alexandrii již
na počátku 3. století. Protože liturgický vývoj se v obou částech římského impéria odlišoval, připadá na
tento den věcí více. Západ zdůraznil nejvíce klanění mudrců – z nichž apokryfní literatura a lidová tvo­
řivost učinily tři krále. Východ více připomíná počátek veřejného vystoupení Ježíšova, tedy nejen křest
(Mt 3,13-17), ale i událost svatby v Káně galilejské (J 2,1-11), kterou evangelista uvádí jako první zna­
mení (semeion) Ježíšovy moci.
Doba vánoční je tedy bohatá a mnohotvárná. Je to dobře, protože v nesmírné bohatosti biblických tex­
tů je snazší najít ten „svůj“, který promlouvá do osobní situace. Pravidelní návštěvníci bohoslužeb znají
vánoční evangelium (L 2,1-14) pravděpodobně téměř nazpaměť. Je to škoda, protože pak člověk někdy
nechtěně vypíná pozornost, protože „už ví…“ Na mě každým rokem víc a víc doléhá zdůvodnění naro­
zení ve chlévě – „…protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ Někdy mám pocit, že děláme hodně
proto, abychom otupili ostří tohoto konstatování. Nádherné barokní melodie Rybovy České mše vánoční,
pastýřská idyla a pompa slavnostní bohoslužby zakrývají to, že to tehdy v tom chlévě byla špína, zima,
chudoba, únava a vyčerpání, obavy z budoucnosti… Kéž bychom si to přes opulentní večeře a hory dárků
dokázali alespoň trochu pustit k tělu!
Vánoční doba s sebou nese také další biblické texty: klanění pastýřů (L 2,15-20), kteří byli tehdy počí­
táni ke společenské spodině, setkání s Annou a Simeonem v chrámě (L 2,21-39), kdy ti dva staří lidé opí­
rají svou víru v příchod Mesiáše o v našem pojetí možná hodně naivní pohled na malé mimino (vždyť to­
lik dětí tehdy umíralo!). Do doby vánoční patří i text o útěku do Egypta a o vraždě betlémských dětí (Mt
2,13-23), který je odpovědí na předchozí pochyby – Bůh si dovede obhájit své dílo, proti přírodě, i proti
lidské zlobě! A do doby vánoční patří konečně i texty o počátku veřejného vystoupení Ježíšova. Do těchto
několika dnů je tedy nějak zhuštěn Ježíšův život od narození k počátku působení, život, o němž nevíme
téměř nic, protože Písmo mlčí. Nemluví o době růstu, o době Ježíšova uvědomování si, že nezůstane
Josefovým následníkem v tesařském řemesle, o možných zápasech… Mluví pouze o tom, že se narodil,
že se slovo stalo tělem. Je málo platné, že se Ježíš narodil, pokud se nenarodil pro mě osobně. Je málo
platné, že se narodil, pokud nenechávám jeho slovo, aby ve mně rodilo život a přinášelo úrodu.
A tak vám nechci přát krásné a spokojené svátky vánoční, naopak, přeji vám, aby vás evangelium o
narození Ježíše znovu oslovilo, zneklidnilo a proměnilo.
9
K N I H O V N I Č KA
Ozývám se po delší době, abych vám doporučila knížku, která mne velmi potěšila a zajisté potěší i vaše
srdce a mysli. Je to knížka Bohumila Svobody: Jiří Reinsberg - „Hospodin rozjasnil svou tvář“.
Dozvíte se nejen o podivuhodných cestách, jimiž chodil monsignor Jiří Reinsberg – Amundsen, ale i o
tom, jak se stal skautem a jak skauting ovlivnil jeho život, a při tom se nesmírně pobavíte jeho jemným
humorem.
V závěru knihy jsou uvedeny i ukázky z jeho tvorby, na příklad příběh hocha, který se stal skautem a
křesťanem. Z něho bych vám chtěla uvést alespoň kousek:
Je to úryvek z dopisu, který napsal Pater tomuto chlapci:
„Chtěl bych Tě také upozornit na několik věcí, kterých by sis mohl zvlášť všimnout. Nazval jsem tě
kdysi z žertu Stopařem, a toto jméno Ti zatím, pokud jsi mezi námi na zkoušku, ponecháme: Buď
stopařem. Odkryj si všechno, co je kolem Tebe. Ve světě je tolik krásy – nedej si ji ujít. Krásu jitra i zápa­
du slunce, krásu lesů, vod, kopců, oblak, krásu krajin.
Nezapomeň však ani na krásu měst. Stopuj. A hlavně nezapomínej na krásu lidí. Žádný člověk sice není
dokonalý – ale každý má v sobě jiskru něčeho krásného. Vystopuj si, co dělá z lidí osobnosti. Budeš po­
třebovat svůj postřeh, aby i z Tebe byla osobnost, a ne jen někdo… Nauč se sám vládnout sobě: mít pře­
devším sám sebe v hrsti, umět si poručit. Dokud se nedokážeš o to ani snažit, nejsi skaut.“
A tak by se dalo pokračovat, ale čtěte celý příběh.
Ještě připomínám knížky Jiřího Reinsberga, které jistě neušly vaší pozornosti – jeho rozhlasová zamyš­
lení „Probíhejte Jeruzalém a sviťte“, či „Skaut přemýšlí o Kristu“, nebo „Archa úmluvy“, kterou vydala
nedávno skautská edice.
hb
Tuto pěknou pohlednici zaslala se svým přáním také ses. Ida, která nám stále přispívá svými překlady,
které uvádíme dále:
10
Novoroční modlitba
Věčný Bože,
dal jsi nám život,
jenž teprve přes daleké cesty a mnohé mosty
nalézá sám sebe.
Putujeme střídáním dne a noci
i světla a stínu.
Avšak ty nás provázíš
a my neztrácíme tvoji blízkost,
i když se od tebe vzdalujeme.
Ve tvém jménu chceme uzavřít starý rok
a začít nový.
Amen.
(modlitba Jürgena Kuhna)
Malíř a boháč
K jednomu ještě neznámému, ale velmi talentovanému umělci přišel muž, aby se dal portrétovat.
Neměl sice velký smysl pro umění, větřil však dobrý obchod. Pomyslel si totiž, že by mohl za malý peníz
získat dílo, jehož cena za několik let vzroste. Domluvil se tedy s mladým mužem na nevelkém obnosu a
nechal se portrétovat.
Ke své radosti brzy zjistil, že tu vzniklo cosi výjimečného. I bez vytříbeného vkusu rozpoznal, že
obraz po svém dokončení vejde do dějin umění. Přišlo na také mysl, aby se tím portrétem proslavil i on
sám. A tak při sezení vždycky vzal do ruky štětec a paletu a tu i tam něco domaloval, jak to jeho je­
šitnosti odpovídalo.
Teprve pak byla práce hotova. Boháč si spokojeně vzal portrét domů a zamkl jej na bezpečném
místě. Uplynulo jen několik let a došlo k tomu, co se dalo předvídat. Mladý umělec získal světovou slávu
a ceny jeho obrazů vylétly do závratných výšek.
Teď přišla ta správná doba.
Na jedné z nejbližších uměleckých aukcí měl být s velkým ziskem vydražen boháčův portrét. Bo­
háč obraz proto vyndal ze skrýše, ještě tu i tam doplnil několika tahy štětce a nakonec vystavil. Rychle
se rozneslo, čí originál tu bude nabídnut.
Když však přišli kupci a prohlédli si obraz kritickýma očima, rychle pochopili. Síní se šířil po­
směšný šepot. Ne, tuhle mazanici nemohl nikdo z nich přijmout. Příliš totiž nesla rukopis boháče, a ne
mistra.
Otázky k zamyšlení:
- Co jsme učinili z poselství Kristova?
- Jsme obrazy Božími nebo předvádíme světu jen karikaturu?
(z povídek Jürgena Kuhna)
Mezi světy
sem
a tam
nebýt usedlý
tu
i tam
nahlížet
naslouchat
vyprávět
o něčem jiném
vypovídat dál
o poselství
zprostředkovat
protesty
probudit
porozumění
zdůvěrnit
něco cizího
riskovat při tom
sebe sama
překonat
vlastní hranice
respektovat
toho druhého
domov mít
střídavě
u sebe
i
v Bohu.
(meditace Andrey Schwarzové)
11
družinové a jednu oddílovou vlajku,
upozornil, že toto světlo není
z nějaké
elektrické
žá­
rovičky. "Je to světlo živé
a svítí tak, že stravuje
tělo svíčky", řekl. A dále
vybídl přítomné, aby podle
příkladu Betlémského světla
sami sebe vydávali do služ­
by bližním.
Primátor hl. m. Prahy
Pavel Bém, skautům poděko­
val za přinesení Betlém­
ského
světla
a
vyslovil
přání, aby se tato služba
skautek a skautů stala tra­
dicí Vánoc na Staroměstském náměstí
v Praze.
Pražští skauti rozdávali u svého
stánku, kde Betlémské světlo sví­
tilo, také informaci pro přítomné a
pro
novináře,
kterou
uvádíme
v plném znění:
Betlémské světlo v roce 2003
Určitě bylo, díky péči
jak veřejnosti tak tra­
dičně skautům, důstojným
"symbolem" Vánoc.
V televizi jsme viděli
řadu příkladů, jak bylo
Betlémské světlo předá­
váno. A to včetně záběru,
jak
kardinál
Miroslav
Vlk, za účasti primátora
hl. m. Prahy Pavla Béma,
zapaluje v Praze na Sta­
roměstském náměstí Bet­
lémským světlem lucernu u
betléma pod vánočním stromem, ob­
klopen skautkami a skauty všeho
věku.
Ve svém oslovení shromážděných
skautů (velká řada z nich vítala
Betlémské světlo v krojích), nad
jejichž hlavami bylo také vidět tři
Betlémské světlo A. D. 2003
R. 1986 vznikl v rozhlasovém studiu Horní Rakousko úžasný nápad, který se
záhy rozšířil v mnoha zemích Evropy: světlo pokoje z Betléma. Upomíná na to,
že při narození Ježíše byl lidem dobré vůle zvěstován pokoj. Světlo je symbo­
lem Vánoc. Zapálením a předáváním světla pokoje si připomínáme vánoční posel­
ství pokoje i úkol šířit tento pokoj mezi lidmi.
Betlémské světlo je od r. 1986 několik týdnů před Vánocemi zapáleno dítě­
tem v Jeskyni Narození v Betlémě. V zabezpečené lampě se převeze letadlem do
Rakouska a uchová se tu do Vánoc. Krátce před Štědrým dnem je dopraveno z
Vídně na všechna místa v Rakousku a do většiny evropských zemí. Vlaky s tímto
světlem projíždějí takřka celou Evropou.
Na Štědrý den si mohou lidé v Rakousku tento symbol Vánoc přinést ze všech
studií ORF, nádraží a služeben Červeného kříže, z většiny kostelů a kluboven
mnoha organizací a spolků. Rozdávají ho skautské oddíly stejně jako hasiči a
sportovní spolky. Nespočet lidí si světlo z Betléma přinese v lampičkách
domů, zapálí jím svíčky na vánočním stromku, postaví je do oken a hlavně je
předávají svým přátelům, sousedům i známým. Často se už také stalo znamením
usmíření, když je někdo donesl lidem, s nimiž měl rozpory.
Podobně se Betlémské světlo šíří i v jiných zemích: v Německu, Česku, Švý­
carsku a Itálii se našli obzvláště angažovaní partneři. Naprosto skvělým způ­
sobem se jej ujali skautky a skauti. Jsou to právě oni, kdo světlo z Betléma
přiváží do většiny evropských zemí a do USA. Světlo pokoje z Betléma není
kouzelné znamení, které by mohlo přičarovat pokoj. Spíše nás symbolicky upo­
míná na povinnost zasadit se o něj. Stejně jako předáváme světlo z ruky do
ruky, musíme nechat šířit pokoj a usmíření od člověka k člověku. Stejně jako
starostlivě chráníme malé plaménky, musíme chránit pokoj. Betlémské světlo je
také znamením naděje: během několika let se z jednoho plamene rozšířilo a
září svým poselstvím pro miliony lidí!
Tento vánoční zvyk je možno dodržet jen díky moderní technologii. A pouze
moderní média mohou v několika dnech přinést veřejnosti zprávu. I to je sou­
částí poselství světla pokoje, že moderní technologie mohou sloužit šíření
pokoje a naděje.
V roce 1990 skauti z Brna za přispění našich exilových skautů ve Vídni
prvně dopravili Betlémské světlo i k nám, do znovu svobodné vlasti. Od té
12
doby skautky
a skauti každoročně rozvážejí tento hřejivý symbol do mnoha
měst a obcí.
Letos skautky a skauti dopravili Betlémské světlo do hlavního města v so­
botu 20. 12. Na Staroměstském náměstí ho slavnostně předali Otci kardinálovi
a primátorovi. Skauti s představiteli města a církve zde zažehli světlo v Be­
tlémě u vánočního stromu. Na Staroměstských vánočních trzích bude
Betlémské světélko předáváno ze skautského stánku všem zájemcům až
do 24. 12. Skauti je budou v těchto dnech roznášet do dalších koste­
lů a domácností.
Betlémské světlo bude do Štědrého dne udržováno i v Týnském chrá­
mě.
Přejeme Vám požehnané vánoční svátky a dobrý nový rok!
Skautky a skauti z Pražského kraje A. B. Svojsíka
Zážitky z téhož dne v Praze…
Po převzetí Betlémského světla na Staroměst­
ském náměstí jsem se vydal na >Karlák<, kde
jsem ho chtěl odevzdat do tamního kostela a do
církevní školy. V průvanu metra jsem se obával
toho, že mi světýlko zhasne vítr. Kryl jsem ho
tedy svou bundou. Při výstupu na eskalátoru jaký pech! - ono zhaslo. No, nic naplat, musíme
zpátky.
U stánku s Betlémským světlem zrovinka kon­
čila služba dvěma totálně zmrzlým skautkám.
Zapálil jsem si svou petrolejovou lampu a zeptal
se br. Tom-Seta, zda bych nemohl být něčím ná­
pomocen. Mohl jsem převzít službu u světla a
tak jsem tedy zůstal až do cca 14:00 hodin, kdy
mne br. Tom-Set konečně značně promrzlého
uvolnil. Tak tehdy začala naše strastiplná a větru­
plná anabáze.
Pojedu povrchovou dopravou, pomyslil jsem
si. Alespoň se vyhnu metru a revizorům. Cestou
jsem se jakoby >na kafe< stavil v kostele Sv. Jil­
jí, kde výměnou za světlo míru a pokoje se mi od
bílého kapucína dostalo Božího požehnání a
přání všeho dobrého v novém roce.
Další: V Bartolomějské ulici jsem zazvonil na
zvonek zvící: >Chléb podáváme pouze od 9:00 9:15. Jinak prosíme nezvoňte. Děkuji. <Ozval se
mi nevrlá sestra z řádu Šedých sester Sv. Františ­
ka, resp. její hlas, ale když jsem jí pověděl o
světle z Betléma a o pohodě, kterou má šířit,
hned byla dole se svíčkou.
Nastoupil jsem do tramvaje u >Zlaté kapličky<
a jel jsem dál. Revizorem od dopravního podniku
jsem byl pro své planoucí zavazadlo vykázán na
zastávce Břevnovský klášter. To se mi docela
hodilo. Velice ochotný mnich - skaut mne s pro
tuto dobu navídanou měrou důvěřivosti pozval
dál, až do zákristie. Jeho jednání mne velice pře­
kvapilo, neboť jsem měl přes svůj skautský kroj
přehozenu maskáčovou bundu s různými insigni­
emi a u pasu jsem měl pověšeno spoustu polního
vybavení. Vypadal jsem spíše jako posel z fronty,
než jako posel s Betlémským světlem. Proto
jsem se pozastavil nad mnichovou důvěrou.
Jinak mne samozřejmě těší, že mi lidé důvěřují.
V zákristii si ode mne odpálil, podali jsme si
levou ruku - po skautsku - a já jsem mašíroval o
dům dál.
V kostele Sv. Martina v Řepích měli zavřeno a
tak jsem vystoupil z autobusu až u Domova Sv.
Karla Boromejského. Zde se >Boromejky< sta­
rají o vězeňkyně a o nemocné stářím. Smutné a
záslužné je jejich počínání. Předal jsem světlo
krásné sestře, jejíž jméno si nepamatuju.
Další plánovaná zastávka byla u Karla Sedláč­
ka, kamaráda, který bydlí kousek od Boromejek.
Před jeho vchodem mi ale světlo uhaslo vlivem
větru. Vrátil jsem se tedy k boromejkám pro
světlo a celá událost se opakovala. Světlo uhaslo
před vchodem do domu u Karla. Pomyslel jsem
si něco o Božím znamení, a se světlem už jsem
se k němu nevrátil.
Doma už bylo vše připraveno na příchod svět­
lonoše a Betlémského světla. Okna náležitě
utěsněná, místo pro světlo náležitě vyzdobeno.
Betlémské světlo tady svítilo dnem i nocí a kdy­
by v předvečer Štědrého dne nedosvítilo, připo­
mínalo by nám narození našeho Pána a Spasitele
ještě dnes...
Erik Verner – Jumbo
Junák - středisko 112.38, 75. oddíl
_____________________________________________________________________________________
13
Jak to bylo s tím suchem
Už měsíce skoro nepršelo, a k tomu bylo velké horko. Úroda špatná, a v přírodě
zahynulo mnoho zvířat i rostlin. I churaví lidé měli potíže. Konečně přišel větší
déšť. Měl jsem radost, ale nemohl jsem ve svém nitru umlčet otázku: Proč ten déšť ne­
přišel alespoň trochu dřív? Kolik životů mohlo zůstat nezmařeno! A úroda? A jak se to
sucho ještě promítne do života lidí i přírody? Těžko si nevzpomenout na loňské hrozné
povodně. Co tomu říkáš, Bože?
"To máš těžké," ozvalo
se vedle mne.
Ohlédl jsem se, stál
tam dotázaný - Bůh. Drobný
stařeček, sešlý a seschlý a
zřejmě
také
žíznivý
jako
většina Božích tvorů v tomto
času.
Déšť
mu
stékal
po
prořídlých šedivých vlasech,
ale on na to nedbal a do spo­
jených dlaní chytal dešťové
kapky, aby se trochu napil.
"Jak to?" zeptal jsem
se překvapen. "Ty, Bože, máš
být
přece
na
nebesích
a
vládnout tam nad horkem a
mrazem, suchem a záplavami, a
tak vůbec!?"
Má otázka, vlastně dost
zásadní námitka, ho nerozhně­
vala. Usrkl dešťovou vodu z
dlaní a rozhovořil se: "Už
jsem ti řekl, že je to těžké.
Měl jsem totiž na nebi par
rádců. Zvláště činorodí byli
dva: Řád, někdy také nazývaný
Zákon, a Svoboda, které Zákon
ironicky přezdíval `Náhoda´.
Bylo s nimi tolik potíží, že
už jsem to nemohl vydržet. Tak jsem si řekl, že se podívám dolů, do světa, abych
zjistil, co tam těm ubožákům všecko způsobili. Tak jsem sestoupil k vám dolů. Ale
víš, teprve když je někdo v tom a nejen nad tím, ukazuje se, jak to tu dole vlastně
dopadá. Je tu mnoho co dělat, od místa k místu, od člověka k člověku, od jednoho trá­
pení ke druhému. Nemůžu si zmizet a vás všecky v tom nechat."
To se mi nezdálo. Bůh a takové troškaření! A tak jsem namítl znovu: "Nemohl bys
to všecko rozřešit naráz, administrativně, institučně, prostě shora, z nebe?"
"Mohl, ale to se neosvědčilo. Nebylo to dobré, ztratila se při tom láska, a na
ní záleží ze všeho nejvíc. Kdybych to udělal, všichni by byli zase buď pod Zákonem,
nebo pod Náhodou a láska i já bychom pak byli daleko. Takhle se sice trápí a často i
hynou, ale já jsem v tom všem s nimi. Jen když otevřou oči a vztáhnou ke mně ruku,
půjdu s nimi a provedu je vším. I smrtí a nakonec k sobě. Jenže oni pro to většinou
nemají oči. A nutit je? Kde by potom byla láska?"
Odmlčel se a zase chytal kapky do dlaní, aby se napil. Chvilku jsem ho pozo­
roval. Ztělesněná prostota a pokora. Zdálo se mi, že mu schází ráznost a rozhodnost.
A tak jsem se opovážil vyrukovat znovu s námitkou: "Tak oni na tebe kašlou a ty to s
nimi táhneš pořád dál? Máš pro to nějaký důvod?"
"Mám," přikývl. "Já jsem jim to totiž slíbil."
"To snad není možné," vyhrkl jsem. "Kdy a kde?"
"No, já jsem s nimi uzavřel smlouvu a slíbil jsem jim, že budu jejich Bohem bez
ohledu na všecko ostatní."
"Smlouvu? Takovou smlouvu jsi s nimi uzavřel? Máš na to alespoň nějaký doklad?"
"Mám," řekl zase docela prostince a bez pathosu. "Podívej se!"
Vyhrnul si
rukáv a tam v zápěstí byla jizva po hřebu.
Jan Heller
(Psáno na konci srpna 2003)
14
Seminář ICCS
Ve dnech 31. 10. – 2. 11. 2003 se v klášteře kapucínů v Praze na Loretánském náměstí uskutečnilo se­
tkání zástupců křesťanských oddílů střední Evropy. Kromě tří zástupců ČR se tohoto setkání zúčastnili
bratři a sestry ze Slovenska, Polska, Maďarska a Německa.
V průběhu setkání proběhly diskuse o záležitostech souvisejících s duchovní dimenzí ve skautingu a
jejím naplňování v praxi. Z těchto diskusí bych rád shrnul v několika bodech alespoň to nejdůležitější:
1) V zemích západní Evropy je daleko více provázán skauting s jednotlivými farními společenstvími,
než je tomu u nás. Skauting tam
není vnímán jako jakási konku­
rence farním společenstvím, ale
křesťanství a skauting tvoří je­
den funkční výchovný celek.
2) V řadě zemí fungují setkávání
vůdců
skautských
oddílů
s křesťanským
zaměřením
v pravidelně se opakujících in­
tervalech. Tato setkání jsou
hojně navštěvována a umožňují
tak výměnu zkušeností. V ČR
jsou takováto setkání dosud jen
na regionálních úrovních, v ně­
kterých oblastech chybí zcela.
Možná to souvisí s jakousi
„konkurencí“ mezi jednotlivými
oddíly, kterou je však nutno
označit jako zbytečnou a ve
skautském prostředí nezdravou.
3) Zástupci jednotlivých zemí si
vzájemně vyměnily skautské pu­
blikace s náměty pro činnost od­
dílů na poli duchovní dimenze.
Je faktem, že by bylo dobře vy­
dat v ČR publikaci, která by po­
jednávala o věci nejen teo­
reticky, ale i po praktické strán­
ce. Takovéto knihy sice v ČR
existují, ale náměty zde zve­
řejněné je třeba upravovat pro
prostředí skautských oddílů.
4) Zástupci ČR informovali o sou­
těži „Stezka písmáků“. Podobné
soutěže existují i v jiných ze­
mích, i když jsou často zaměře­
ny více či méně obecně než jak
je tomu u nás.
Závěrem je třeba říci, že toto setkání, kdy jsme měli opět příležitost prožít světové (nebo alespoň
středoevropské) skautské bratrství a sesterství v plné šíři, jistě přineslo všem účastníkům nové náměty pro
činnost středisek a oddílů. Proto se už dnes můžeme těšit na příští setkání, které se uskuteční v srpnu 2004
v Budapešti.
Zapsal:
Vojtěch Dabrowski
středisko LUX Praha 2
_____________________________________________________________________________________
15
ZÁPRAŽÍ ZIMY
Jak v pláči pohřebním
smutek mé oči objímá
ve dnech, jež trouch­
niví
na svazích podzimu
a země zešedlá
se do závojů obléká,
je pozůstalá panna
v tom čase červotočivém
na prstech odečítá dny
kalendář každoroční,
vše opuštěno usíná
i hlasy ptáků kamsi
odešly
až o Vánocích zazní
našeho světla naděje
ve slávě Narození,
tu pochopiti smím
tajemství světla,
které rozžíná
Bůh Synem svým.
Anastáz Opasek
(Memoria 1993)
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků *
* Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) *
198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223,
Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). *
* Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. *
* Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel:
pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč;
sponzorské předplatné je neomezeno. *
* Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16