Stáhnout v PDF

economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ú N O R
2 0 0 8
Č Í S L O 1
Z D A R M A
Ekofórum
s Jiřím
Čunkem
/ str. 14
Aneta Červenková
rozhovor s projektovou
manažerkou sdružení
Ekonom / str. 16
Pavel Mucha
rozhovor s výkonným
ředitelem společnosti
NetCentrum / str. 18
Tomáš Vorel ml.
rozhovor
/ str. 30
L.H. EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR CEMS DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE
2
obsah
Editorial
economix
– 1 / 2008
Milé studentky, milí studenti!
Začíná nový semestr a my jsme pro vás
připravili první číslo Economixu v roce
2008.
Snad vás předchozí semestr nezaskočil
tak jako mne. Nikdy bych nevěřil, že za jeden
jediný semestr lze ztratit tolik kreditů. V redakci mi tvrdí, že na škole se určitě najdou
i větší „loseři“. Proto vyhlašujeme soutěž
o největšího „losera“ zimního semestru
2007/2008. E-maily s počty ztracených kreditů zasílejte na [email protected].
Cena pro vítěze ještě nebyla stanovena, ale určitě něco vymyslím, máte
se na co těšit.
Konec ledna jsem měl vždy spojen s návštěvou extrémně sympatických zaměstnankyň Oddělení zahraničních styků VŠE. Držím se lidoveckého „třikrát a dost“ a letos se již na semestrální výměnný pobyt
nehlásím. Pokud budete mít to štěstí, dostanete se až k pohovoru a padne otázka: „Co chcete dělat až ukončíte VŠE?“, tak okamžitě zapomeňte na všechny šílené a bizarní plány do vašeho budoucího života, které
ve vás klíčí již od dětských let. Zapomeňte, že jste chtěli být a možná
ještě chcete být piloty, hasiči, popeláři, lékařkami, herečkami, modelkami a rychle vymyslete nějakou skutečně chytrou, dobře znějící a ambiciózní blbost. Třeba guvernér ČNB by prošel. Pokud přiznáte své
skryté tužby, budete nejspíš dřepět na Žižkově i v příštím školním roce
jako já. Můj bývalý spolubydlící Vojta Lím chce prodávat snowboardy
na Aljašce, nepřiznal se, a já ho teď zdravím do Švédska.
Ale zpět k Economixu. Čeká vás nové číslo plné zajímavých článků,
reportáží i rozhovorů.
Začínáme nový seriál: v každém čísle představíme jeden ze sportovních oddílů VŠTJ Ekonom.
Nejmladším klubem je HC Ekonom, který vám prezentujeme jako
první.
Poslední Ekofórum v roce 2007 navštívil kontroverzní politik a předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Nová aula byla naplněna do posledního
místa a kdyby mu po dvou hodinách nevypnuli mikrofon, tak tam možná
přednáší ještě dnes. Reportáž z Ekofóra a rozhovor s Jiřím Čunkem pro
vás připravila Pavlína Máčalová. Dalším hostem, kterého přivítáme na
Ekofóru, bude hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský.
To, jak vznikají jednotlivá Ekofóra, jak se vybírají hosté, a další zajímavosti vám prozradí v rozhovoru projektová manažerka sdružení
Ekonom Aneta Červenková.
Předvánoční fenomén z Jižního Města, Lorda H., jsme nemohli vynechat. Nové dějství tohoto fekálního dramatu vám představí Marcel
Bodnár. Lordu H. se snad vyrovnají pouze Prezidentky z divadelní hry
Wernera Schwaba.
Mezi další „vtipná“ témata můžeme zařadit i zavirované počítače
v Rajské budově. Asi nás bylo více, kdo si ze školy na flashdisku přinesl nečekaný předvánoční dáreček. Jak poznáte trojského koně z Ráje, si
přečtete také v novém Economixu. Inu, již asi tušíme, jak bylo Trojanům.
Kdo si myslí, že je konzervativního ražení, měl by vidět dokument Kupředu levá, kupředu pravá. Zde se názorně dozvíte, jak se konzervativně leze do solárka či geluje čupřina (hodně do stran). Tento sympatický
mladý muž, který chce být ministrem financí, pravděpodobně zapříčinil
i rozpad Mladých konzervativců. I to se dočtete v novém Economixu.
Dále vás čeká rozhovor se studentem VŠE Tomášem Vorlem ml., cestopis z Ruska, recenze knihy Člověk bestie a plno dalších zajímavých
článků a aktualit.
Pokud používáte facebook.com, tak neváhejte a připojte se k Economix fanklub. Své názory na nové číslo můžete vyjádřit právě tam.
Hodně štěstí v novém semestru!
Václav Gráf, šéfredaktor
Obsah
Trojský kůň v rajské / 3
Letní semináře v Litvě a ve Francii / 3
Smrad a hrůza na Jižním Městě / 4
Podvod na spolužáky / 5
Žebříček ekonomických fakult v ČR / 6
NF VŠE na SecondLife.cz / 7
Magisterský program CEMS / 8
Rozhovor s prorektorkou Hanou
Machkovou o CEMS / 9
Aktuality / 10
Doktorské studium na VŠE
v Praze / 12
Bibliotheca economica / 13
Ekofórum s Jiřím Čunkem / 14
Rozhovor s Anetou Červenkovou / 16
Mladý a úspěšný Pavel Mucha / 18
Spor mezi konzervativci / 20
Politická zábava pro mladé / 21
Citizen Act letos i na VŠE / 22
Workshop Day na VŠE – CSR
v českých firmách / 23
Jak si lze opatřit magazín
Economix? / 23
Máte chu pomáhat a nevíte,
kde začít? / 24
International Week / 24
Sport – HC EKONOM / 26
Sport – 1. ženský survival team / 27
Žižkovský scorelauf / 28
Vox po(pa)puli / 29
Na baru s Tomášem Vorlem ml. / 30
Cestopis: Nižnij Novgorod / 32
Recenze knihy: Émile Zola
– Člověk bestie / 34
Filmový klub I.B. / 34
Divadelní (p)ohledy / 35
Národofest / 35
economix
Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková, Klára Kadlecová, Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Jakub Šalek,
Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvodyová, Jaroslav Valeš a další…
Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design
a sazba: Pavel Vodička. E-mail Economixu: [email protected]
Vydal:
Evidenční číslo:
MK ČR E 17789
3
Zbývá několik posledních
týdnů do konce výuky
v zimním semestru a završuje se nekonečný maraton prezentací. Kdyby jeden z prezentujících alespoň trochu tušil, že kromě
své krásné powerpointové prezentace otvírá i pomyslnou Pandořinu skříňku, která obsahuje zákeřný počítačový vir...
V obvodech a tranzistorech
jeho flashdisku číhá Win32/AutoRun virus, který je připraven
splnit cíl své existence - rozzuřit
do ruda výpočetní centrum a samozřejmě zaútočit na stovky
běžných uživatelů, kteří si domů
přinesou ze školy tentokrát kromě nových znalostí i nevítaného
hosta. V tom lepším případě jej
pomocí aktualizovaného antivirového programu detekují a odstraní. V tom horším případě
zjistí, že vir se již v systému usadil a antivir si s ním neví rady.
Ohniskem nákazy se stala
Rajská budova a virus se následně začal objevovat po celé školní síti. Nekonečný boj znesnadňoval fakt, že virus byl (a často
stále je) na přenosných médiích
Trojský kůň
zpravodajství
v rajské
studentů i vyučujících a šířil se
z počítače na počítač geniálně
jednoduchým mechanismem automatickým spuštěním média
- „autorunem”. Stačilo tedy navštívit zavirovaný počítač a trojský kůň se okamžitě usadil na
flashdisk. Vložením takto zavirovaného flashdisku na další počítač znamenalo zavirování
všech jeho pevných disků.
JAK POZNÁM,
ŽE JSEM MEZI
ŠŤAS TLIVCI?
Běžné antivirové programy
různé variace viru již Win32/
AutoRun dokážou detekovat
a především z přenosných disků
navždy odstranit. Mezi projevy
viru patří existence často skry-
tých souborů: „Windows\system32\avpo.exe“, popřípadě
amvo.exe, následně pak v kořenovém adresáři všech pevných
i přenosných disků (tedy například C:, D:, H: ...atd.) variace na
klíčový MS Windows systémový soubor, bez kterého nenastartujete, a sice ntdetect.com (pozor: ten určitě nemažte!!!). Následující výčet jsou soubory
viru: ntde1ect.com, popřípadě
n1deiect.com. A to hlavní na konec je soubor autorun.inf, ve
kterém je uložen kód pro množení našeho viru - trojského
koně.
JAK VIR ODS TRANÍM?
Bojíte se, že na svém flashdisku vir máte, a nechcete riskovat
nákazu počítače? Držením klávesy SHIFT při vkládání flashdisku do USB zamezíte automatickému spuštění média „autorunu“ a tím i útoku.
Následně spustíte antivirový
program a provedete test přenosného média, eventuálně manuálně odstraníte soubor autorun.inf a uvedené nebezpečné
soubory ntde1ect.com, popřípadě n1deiect.com. Máte-li soubory i na systémovém pevném disku, pak doufejte, že váš antivir
již dokáže vir odstranit. Jinak je
nutné, aby se startem Windows
nespouštěl proces s názvem
avpo.exe, eventuálně amvo.exe,
a byly odstraněny veškeré nebezpečné soubory. Podrobný
popis, jak vir odstranit, je k dispozici na stránkách: http://www.
thejackol.com/2007/09/10/removing-the-ntde1ectcom-andautoruninf/.
Virus jako takový není tak nebezpečný v tom smyslu, že by ve
velkém ničil data, zatěžoval výkon počítače a omezoval internetové připojení. Slouží k získávání informací o počítači, uživateli a pro sdílení dat na síti.
Často však je dveřmi pro další
nevítanou havěť, takže představuje bezpečnostní riziko a měl
by být odstraněn. To činí i výpočetní centrum, které boj s AutoRunem definitivně vyřešilo,
a tak je již téměř nemožné počítače na VŠE virem AutoRun zavirovat nebo si tento vir odnést
na flashdisku domů. Za spolupráci děkujeme Mikuláši Matašovskému z helpdesku Výpočetního centra VŠE. Autor: Marek Vokoun
Účastnit se mohou jen studenti prvního až
třetího ročníku VŠE s aktivní znalostí anglického jazyka. Vybráni budou studenti, kte-
studenty nepřesáhla 5000 Kč. Odevzdat
krátkou žádost o účast s životopisem a s motivačním dopisem v angličtině mohou studenti od začátku letního semestru v místnosti č. 360 NB – každé pondělí od 17 do 18
hodin. V této místnosti budou moci spolužáci potvrdit svou podporu jednotlivým žadatelům. Podepisování skončí v pondělí 28.
dubna 2008 a jména vybraných studentů budou zveřejněna v úterý 29. dubna 2008 na
www.economix.cz. Na stejné adrese najdete
informace o obsahu obou letních seminářů.
S případnými dotazy se obracejte na projektovou manažerku Anetu Červenkovou
([email protected]).
economix
Studentské sdružení Ekonom podpoří studenty, kteří se zúčastní letního semináře v litevském Vilniusu
od 27. června do 6. července 2008
a letní univerzity v jihofrancouzském Aix-en-Provence v poslední dekádě srpna 2008.
ří se aktivně účastní akcí studentského sdružení Ekonom, především Ekofór (za každý
položený dotaz na Ekofóru dostanou dva
preferenční body) a současně získají podporu minimálně 20 spolužáků (studentů 1. – 3.
ročníku z vlastní fakulty) pro svou účast na
semináři stvrzenou jejich podpisem doplněným o školní e-mailovou adresu pro ověření. O konečné účasti rozhodne největší počet získaných preferenčních bodů. Studenti
budou na každý seminář vybráni paritně
z jednotlivých fakult.
Účast na obou seminářích včetně ubytování a stravy je bezplatná. Letenky do obou
destinací budou studentským sdružením
Ekonom dotovány tak, aby jejich cena pro
– 1 / 2008
Letní semináře v Litvě a ve Francii
4
Smrad a hrůza
economix
– 1 / 2008
Asi v polovině loňského prosince
se jako lavina začal internetem šířit e-mail s vyfoceným oznámením
o specifickém řádění neznámého
fantoma LH v budově Vysoké školy
ekonomické na Jižním Městě. Kauza Lorda Hoven se stala velkým hitem a nabrala ještě větších obrátek
poté, co o ní odvysílala reportáž televize Nova v hlavní zpravodajské
relaci.
Pod oznámením vyvěšeným v budově VŠE
na Jižním Městě (JM) byl podepsán Vlastimil
Chládek, vedoucí správy tohoto areálu VŠE.
Chládek v něm informoval o důvodech nepřístupnosti většiny pánských záchodů v budově školy, která je určena především studentům prvního ročníku. Důvody byly prosté,
i když u někoho mohly vyvolávat žaludeční
potíže. Na VŠE totiž již od listopadu řádil
fantom, jak ho později média nazvala, který
si sám vhledem k úchylce spočívající ve znečišťování záchodů výkaly říká Lord
Hoven. Rozsah a frekvence znečištění byly tak značné, že se s ním vedení školy rozhodlo bojovat po svém
- znepřístupněním pánských toalet.
Otevřeny zůstaly jen dvě, jedna pod
přímým dohledem vrátného a druhá ve
třetím patře budovy. O rozsahu dobře
vypovídá věta z oznámení, která se stala
téměř kultovní a citovala ji mnohá média: „LORD HOVEN si pravděpodobně
nosí lejna s sebou v igelitových pytlíčcích,
neboť velikost znečištění není na jednu
velkou potřebu dospělého člověka (to by
musel být alespoň kůň),“ psal pan Chládek
studentům 10. prosince 2007. V tentýž den
byla škola nucena opět záchody otevřít, protože Lord Hoven se nenechal odradit a začal
prostory VŠE znečišťovat vskutku originálním způsobem, o kterém také školu informoval vytištěným oznámením. „Znemožnili jste
mi sraní, tak tady na to budu chcát. Příjemný
úklid,“ stálo v oznámení. Hned na to se dal do
práce a podle studentů z JM močil do sedaček, do rohů, květináčů nebo odpadkových
košů.
Poté, co oznámení jeden ze studentů vyfotografoval a zveřejnil na internetu, se o kauzu začala zajímat i česká média. Jako první
o ní informoval Pražský deník a ostatní na
sebe nenechala dlouho čekat. Přidala se hlavně internetová média jako idnes.cz nebo atlas.cz, který dokonce udělal krátký rozhovor
s vrátným v budově na JM, ale i tištěná verze
Lidových novin. Z reakcí studentů VŠE na
serveru vseborec.cz je patrné, že již v té době
byly znečištěné školní toalety z e-mailů s vyfoceným oznámením známy mnoha lidem po
celé republice. Následně o kauze informovala i televize Nova ve svých večerních zprávách a pak celý mediální humbuk najednou
ustal.
zpravodajství
na Jižním Městě
VĚC SE VYŠETŘUJE,
NOVINKY ŽÁDNÉ
Vedení VŠE samozřejmě celou záležitost,
útočící na nosy i žaludky studentů z JM, předala k šetření pražské policii. „Policisté podané oznámení prošetřují, a to pro podezření
z přestupku proti veřejnému pořádku,“ řekl
v prosinci 2007 Tomáš Hulan, mluvčí pražské policie. Začátkem ledna 2008 pak vedení
VŠE přišel anonymní dopis podepsán iniciálami L.H., ve kterém se pisatel přiznal ke znečišťování sociálního zařízení na VŠE. Jak
bylo v dopise uvedeno, jde prý o zhrzeného
studenta nepřijatého na VŠE, který se takovýmto způsobem snažil škole mstít. „Dopis
byl předán policii,“ informoval Miroslav
Karlíček, donedávna tiskový mluvčí VŠE.
Znečišťování mezitím ustalo. V případě jeho
pokračování by však podle Karlíčka škola
vážně uvažovala buď o instalaci kamerového systému ve svých budovách, nebo
o najmutí specializované
strážní agentury. To zatím nehrozí,
ale nikdo neví, co bude dál, protože policii se
případ dodnes nepodařilo vyřešit a Lord Hoven zůstává nedopaden.
VŠE BYLA JEN JEDNOU
Z MNOHA POS TIŽENÝCH!
Podle dostupných informací však Lord Hoven svou fekální činnost neprojevil jen na
VŠE, ale provozoval ji již delší dobu, a to nejen po celém území našeho státu, ale dokonce
i v zahraničí. Podobné problémy měla i poliklinika Jižní Město, která je od areálu VŠE na
JM vzdálena jenom dvě zastávky autobusem.
V reportáži televize Nova bylo dokonce zmiňováno, že na tuto polikliniku se L.H. chodí
vyprazdňovat pravidelně dvakrát do měsíce.
Tuto informaci se nám však nepodařilo ověřit.
Ještě před úplným propuknutím kauzy pronajal Ondřej Barták část své domény www.
ondrs.com neznámému člověku, který na
stránce hovno.ondrs.com vytvořil něco jako
fekální fanklub. Zveřejnil tam dokonce
i všechna místa, která L.H. poctil svou návštěvou během své „kariéry“. Celkový počet
těchto míst převyšuje stovku a zahrnuje například mnoho stanic pražského metra, vlaky,
nádraží, obchodní domy, restaurace, zdravotnická zařízení, školy, ale i zoo a banku. Mezi
jeho zahraniční „úspěchy“ patří trajekty na
Korfu a v Itálii. K dispozici byly i fotografické záběry z jeho zátahů. Dnes na uvedených
stránkách najdeme jenom toto oznámení: „…
omlouvám se, ale tento projekt byl uzavřen
a již nebude obnoven. A to z důvodu, že nějaký návštěvník tohoto webu, přezdívaný ,Lord
Hoven‘, roztírá ,hovna‘ po budově nějaké
VŠE...“ Majitel webu dále popisuje, že projekt byl určen jenom pro zábavu návštěvníků
a příspěvky Lorda Hoven považoval pouze
za legraci. „Nikdy by mě nenapadlo, že může
jít o skutečnost,“ říká a slibuje pomoci při dopadení fekálního Lorda.
NENÍ TO POPRVÉ!
Trochu kontroverzní, ale o to zábavněji píšící redaktor týdeníku Reflex Jiří X. Doležal
udělal na popud kauzy L.H. rozhovor se sexuologem Ondřejem Trojanem. V něm rozebírají možné příčiny Lordova chování. Z důvodu nedostatku informací o něm je ale podle Trojana problematické přesněji
specifikovat motivy jeho řádění, a naskýtá
se tedy více vysvětlení. Jedním z nich je
sexuální deviace fantoma VŠE. „Vše na
mne ale působí dojmem, že ten člověk
bude mít spíše nějaký problém psychický než sexuální. Sexuální hrátky s výkaly jsou totiž většinou jiného typu,“
vysvětluje v rozhovoru Trojan a dodává, že sexuální devianti fascinovaní fekáliemi mají sklony své výkaly
čichat, protože je to vzrušuje. Jiné vysvětlení se naskýtá, budeme-li na Lorda nazírat jako na umělce. „Je to možná snaha na
sebe upozornit. Můžeme hledat jisté analogie
ke konání například sprejerů, pouze materiál
k tvorbě je jiný než u Lorda Hoven. Ten jeho
je možná méně toxický,“ rozvíjí svou teorii
Trojan. Zdůrazňuje ale, že tento druh zábavy
je minimálně nedospělý. O toxicitě materiálu
zvoleného L.H. by se ale dalo hodně polemizovat. Hygienici varují, že výskyt fekálií ve
škole může způsobit řadu onemocnění, počínaje žloutenkou.
Dnes známá kauza, o které už koluje mnoho vtipů a jež je zároveň stále šetřena policií,
však není prvním podobným případem na
VŠE. „Ano, před lety byl podle mých informací řešen podobný incident v areálu Žižkov,“ prozradil ještě bývalý mluvčí VŠE Karlíček. Jelikož jde o případ hodně starý, žádné
další informace už nejsou dostupné. Lord Hoven tedy očividně není svým konáním ničím
originální, ale pro nás, pravidelně hygienu dodržující studenty, může zůstat jenom zbožným přáním, aby se jím už nikdo další neinspiroval a nechtěl pokračovat v započaté tradici. Autor: Marcel Bodnár
Vášnivá diskuse na toto téma se ke konci
tohoto semestru vedla na serveru www.vseborec.cz. Rozhořčení studenti si vzájemně
vyměňovali názory na aféru, která se rozpoutala na Fakultě financí a účetnictví. Hlavním aktérem je jeden ze studentů předmětu
Modelování ve financích vedeného doc. Jaroslavem Bradou. Založil si e-mailovou
schránku [email protected] a po
zjištění potřebných školních e-mailových
adres se snažil jménem přednášejícího pod
záminkou kolektivního sdílení a kontroly
vylákat od svých spolužáků rozpracované či
hotové seminární práce. Ke stažení zaslaných prací měla sloužit nově vytvořená webová stránka chráněná uživatelským jménem a heslem.
Rozlícení se dostavilo ve chvíli, kdy vyšlo
najevo, že autorem hromadně rozeslaného
e-mailu není přednášející kurzu, ale jeho posluchač. „Úspěšnost“ akce lze měřit počtem
studentů, kteří podvod neprohlédli: je jich
osm. Závažnost situace dokládá i pověst dotyčného předmětu a zadávaná seminární
práce, jejíž obtížnost, pracnost a časová náročnost jsou všeobecně známé. „Smekám
klobouk před autorem falešného e-mailu.
Velmi originální a především laciný trik, jak
získat práci, za jejíž vypracování se letos na
trhu nabízelo až pět tisíc korun.“ Tak situaci
komentuje diskutující s přezdívkou Kuma.
Sám adresátem e-mailu nebyl. Podvodník
totiž pravděpodobně získal e-mailové adresy svých spolužáků prostřednictvím serveru
pes.vse.cz, kde jsou však dostupné pouze
adresy studentů, kteří dali svolení se zveřejněním svého rozvrhu. Kuma mezi nimi
není.
Podvedení studenti ve zmíněné diskusi
polemizovali o věrohodnosti zaslaného emailu. Jedni vyzdvihovali podobnost výrazu
slov a vět v e-mailu s osobitým vyjadřováním docenta Brady, za vše hovoří fráze
„s přátelským pozdravem“. Druzí zase hledali nejen pravopisné a gramatické nedostatky, jež je vedly k pochybnostem o jeho pravosti. Proč autor zmiňuje spojení „zájem je
to, co vás vedlo k zapsání MTP312“, když je
předmět pro obor Finance povinný? Proč je
zaslán ze serveru gmail.com?
Dalším tématem diskuse byl adekvátní
trest, který by měl následovat po dopadení
@
Falešným
e-mailem
podvedl
osm svých
spolužáků
viníka, a zda vůbec existuje dost indicií k jeho dopadení. Jeden názor za všechny: „Vydávání se za učitele s cílem ‚najít inspiraci’
v cizích pracích je případ pro disciplinární
komisi, která by nad vyhazovem dotyčného
asi moc neváhala. Jeho skutečnou totožnost
je ale prakticky nemožné zjistit. Nepředpokládám, že se někdo pokusí pátrat v odevzdaných seminárních pracích a hledat podobnost. Takže to asi jen vyšumí do
ztracena,“ dodává Zdenka.
Otázkou je, nakolik se sami studenti snažili pachatele vypátrat nebo alespoň podat
zprávu o podvodném jednání kompetentním
osobám na vyšších příčkách v hierarchii vedení školy. Podvedení studenti totiž kontaktovali pouze přednášejícího, který následně
rozeslal oficiální e-mail sdělující, že jde
o podvodné jednání. Docent Brada je momentálně na dovolené. Jeho vyjádření k věci
tedy nebylo možné do uzávěrky Economixu
získat.
Děkan FFÚ doc. Petr Dvořák reaguje:
„O záležitosti mě dosud nikdo neinformoval. Zdali je možné podvodníka vypátrat, na
to vám odpovědět v této chvíli neumím, nicméně určitě budu chtít, aby tomu tak bylo.
A pokud by byl vypátrán, tak je to jednání,
u kterého bych neváhal předložit je k jednání disciplinární komisi.“ Ta může navrhnout
tresty v souladu s disciplinárním řádem. Děkan na základě jejího doporučení nesmí uložit přísnější než navrhovaný trest. „S ohledem na závažnost popsaného jednání bych
rozhodně neměl důvod uložit trest mírnější,
než by byl návrh komise,“ dodává děkan.
Konkrétní důvody, které studenta vedly
k takovému jednání, jsou víceméně známé
a zřejmé. „Primárně mě vedl k zorganizování této záležitosti velký zájem studentů (mě
nevyjímaje) o jakoukoliv nápovědu nebo
návod, jakým způsobem seminární práci
zpracovat. Mnohým z nás ze zadání práce
vstávaly hrůzou vlasy na hlavě,“ uvedl sám
podvodník ve vysvětlujícím e-mailu. „Jméno našeho vyučujícího bylo do celé záležitosti vtaženo pouze z jediného důvodu - dodání žádosti na důvěryhodnosti,“ doplňuje.
Někteří studenti se přidávají: „Nejdřív jsem
si myslela, že ta seminárka je snaha o to, aby
se studenti naučili přemýšlet a sami zapojovat mozek, ale připadá mi to spíš jako záměr
nás zbytečně stresovat a uškodit nám.“ Přesto se zamýšlejí nad racionálností takového
jednání a rizikem, kterému se podvodník vystavuje. „Pokud by napsal, že si neví rady
s prací, určitě by se našel někdo, kdo by mu
s tím poradil. To už je snad lepší si MTP312
nechat omluvit, než riskovat vyhazov,“ snaží se vcítit do jeho situace další diskutující.
„Zamezit takovému a podobnému jednání
není jednoduché. Bude to vyžadovat, aby se
o to přičinili nejen učitelé prověřováním
znalostí způsobem, který není snadné obejít,
a svým nekompromisním jednáním vůči podvodným či neetickým činům,“ soudí
děkan Dvořák. Možná nejdůležitější předpoklad však podle něj spočívá ve změněném
pohledu studentů samých. „Až v situaci, kdy
takové jednání budou sami studenti považovat za nepřijatelné, kdy si pokušitel bude vědom toho, že se tímto vystavuje riziku určitého negativního postoje ze strany ostatních
studentů, teprve potom můžeme čekat obrat
k lepšímu,“ vysvětluje. „Moje slova mohou
znít jako utopie. Ale to nás nesmí odradit a já
na naší fakultě se o to chci přičinit,“ dodává.
Z rad diskutujícího Franty prvotně vyplývá potřeba respektování základních pravidel
při komunikaci s vyučujícími: „S učiteli komunikujte pouze přes jejich školní e-mail
v doméně vse.cz. Pokud to nejde jinak, použijte e-mail uvedený na pes.vse.cz nebo v telefonním seznamu. Pro změnu těchto údajů
musí vyučující prokázat svoji totožnost.“
Čtěte další vydání časopisu Economix.
Kauza pokračuje...
Autor: Olga Trpáková
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
economix
Zdá se, že podvodné jednání studentů, kteří (ať už z jakýchkoli důvodů) sahají k extrémním řešením
své svízelné situace, nezná mezí.
Vytrácí se snaha o samostatnost,
sebezdokonalení, soucit s ostatními i úcta k vyučujícím. Lze tvrdit, že
kvůli zjevně úmyslným podvodným
činům jednotlivců, profitujících nejen na slepé důvěře ostatních, budou po nutném zpřísnění postupů
směřujících k jejich dopadení trpět
především ti, kteří svým způsobem
jen nedbalostně pochybili.
– 1 / 2008
5
zpravodajství
6
zpravodajství
Žebříček ekonomických fakult v České republice
V Lidových novinách vyšlo
30. ledna 2008 srovnání 21
fakult veřejných vysokých
škol a 23 soukromých vysokých škol v oboru ekonomie. Zajímavé je umístění Národohospodářské
fakulty VŠE s velkým odstupem na prvním místě,
ale i předposlední místo
Fakulty informatiky a statistiky.
Nejvýraznějším faktorem,
který od sebe odlišuje vysoké
školy ekonomického typu, je index č. 2, tedy „výběrovost fakulty“. Čím nižší je tento index, tím
menší je pravděpodobnost, že se
uchazeč na vybranou školu dostane. Na tento index se dá dívat
i z pohledu vysoké školy. Škola
si může díky nastavení náročnějších přijímacích zkoušek
lépe vybírat budoucí studenty.
V rámci indexu výběrovosti
se celkově lépe umístily veřejné
vysoké školy. Nejmenší podíl
přihlášených prošel přijímacím
řízením na Národohospodářské
fakultě VŠE v Praze, která přijala pouhou čtvrtinu zájemců.
Soukromé školy mají index
výběrovosti zcela jiný. Na čtrnácti soukromých vysokých školách uspěli všichni uchazeči, kteří přišli k přijímacímu řízení.
Dalšími ukazateli, které hrají
v diferenciaci ekonomických fakult (respektive vysokých škol)
dost významnou roli, jsou index
č. 1 (index zájmu o fakultu) a index č. 3 (index konkurenceschopnosti). Index zájmu o fa-
kultu mají výrazně lepší školy
soukromé. Na třinácti soukromých vysokých školách a pouze
jedné veřejné znamenala podaná přihláška i skutečnou účast
v přijímacím řízení.
V případě indexu konkurenceschopnosti mají lepší výsledek opět školy soukromé. Na
deseti soukromých školách se
každý přijatý uchazeč zapsal ke
studiu.
Mezi veřejnými školami se
tak stalo pouze u jedné – u Národohospodářské fakulty VŠE
v Praze.
Nejpodobnější jsou si školy
v celkové úspěšnosti absolventů
při vstupu na pracovní trh. Mezi
veřejnými školami je rozdíl do
pěti procentních bodů, u soukromých škol je o něco vyšší. Pokud
vynecháme extrémní odlišnost
Vysoké školy Karla Engliše, která dosahuje hodnoty 85 procent,
pak se celková úspěšnost soukromých vysokých škol pohybuje v intervalu 92 až 100 procent.
V žebříčku vyplývajícím
z uvedených indexů jsou nejlepší fakulty soustředěné ve skupině škol veřejných, naopak fakulty s nízkým indexem najdeme
jak u soukromých, tak u veřejných škol.
Celkově se nejlépe umístila
Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze,
která obsadila přední příčky
všech sledovaných indexů.
V celkové úspěšnosti absolventů na trhu práce není mezi
soukromými a veřejnými školami téměř žádný rozdíl. poř. 1
1
2
3
4
5
6
7
8
8
10
11
12
12
14
15
16
17
18
18
20
20
20
23
23
23
23
23
23
23
23
31
32
32
32
32
36
37
38
39
40
40
42
43
44
poř. 2
1
2
3
4
5
1
6
7
2
8
9
10
10
3
12
4
13
14
5
15
15
15
18
6
6
6
6
6
6
6
13
19
14
14
14
17
18
18
20
21
21
21
20
21
* Poř. 1
* Poř. 2
**
Veřejné a soukromé ekonomické fakulty v České republice
celkový
Index 1 pořadí Index 2 pořadí Index 3 pořadí Index 4 pořadí
univerzita
fakulta
index průměr (v %)
(v %)
(v %)
(v %)
VŠE v Praze
Národohospodářská fakulta
100
0.86
91
3
25
1
100
1
99
2
MU v Brně
Ekonomicko-správní fakulta
89
0.77
94
2
34
3
79
3
98
3
VUT v Brně
Fakulta podnikatelská
86
0.75
77
10
31
2
78
4
97
4
VŠ polytechnická Jihlava
80
0.69
100
1
48
7
68
11
100
1
U Hradec Králové
Fakulta informatiky a managementu 78
0.68
73
13
43
5
76
6
97
4
Metropolitní univezita Praha, o.p.s.
78
0.67
99
2
70
1
100
1
100
1
VŠE v Praze
Fakulta mezinárodních vztahů
76
0.66
77
10
51
8
79
3
99
2
MZLU v Brně
Provozně ekonomická fakulta
75
0.65
87
4
54
10
74
8
98
3
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s.r.o.
75
0.65
100
1
76
2
100
1
96
5
VŠE v Praze
Fakulta podnikohospodářská
74
0.64
84
5
38
4
48
18
99
2
UJEP v Ústí nad Labem
Fakulta sociálně ekonomická
73
0.63
80
7
55
11
75
7
95
6
Univerzita T. Bati ve Zlíně
Fakulta managementu a ekonomiky
72
0.63
78
9
56
12
77
5
96
5
VŠE v Praze
Fakulta financí a účetnictví
72
0.63
78
9
45
6
57
16
99
2
Vysoká škola Karla Engliše v Brně, a.s.
72
0.62
100
1
80
3
100
1
85
8
Univerzita Pardubice
Fakulta ekonomicko-správní
71
0.61
77
10
53
9
67
12
95
6
Brno International Business School a.s.
70
0.60
100
1
82
4
93
4
96
**
TU v Liberci
Hospodářská fakulta
69
0.60
79
8
57
13
67
12
97
4
JČU v Českých Budějovicích
Ekonomická fakulta
68
0.59
84
5
64
14
72
9
98
**
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s.
68
0.59
100
1
80
3
86
9
100
1
VŠB-TU Ostrava
Ekonomická fakulta
66
0.57
75
12
69
17
81
2
95
6
VŠE v Praze
Fak. managementu (Jind. Hradec) 66
0.57
72
14
53
9
55
17
100
1
ČZU v Praze
Provozně ekonomická fakulta
66
0.57
77
10
65
15
71
10
98
3
ZU v Plzni
Fakulta ekonomická
62
0.54
75
12
66
16
64
14
97
4
Středočeský vysokoškolský institut, s.r.o.
62
0.54
100
1
100
9
100
1
100
1
Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o.
62
0.54
92
4
90
6
89
7
97
**
Bankovní institut vysoká škola, a.s.
62
0.54
100
1
100
9
100
1
98
3
Vysoká škola ekonomie a managementu, s.r.o.
62
0.54
100
1
100
9
100
1
96
**
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o.
62
0.54
100
1
100
9
100
1
96
5
Vysoká škola aplikovaných ekonomických studií. s.r.o.
62
0.54
100
1
100
9
100
1
96
**
Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o.
62
0.54
100
1
100
9
100
1
96
**
Evropský polytechnický institut, s. r. o.
61
0.53
100
1
86
5
75
12
94
6
SU v Opavě
Obchodně podnikat. fak. v Karviné
59
0.51
76
11
84
18
81
2
95
6
Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství, s.r.o.
59
0.51
100
1
100
9
91
6
100
1
CEVRO institut o.p.s., Praha 1
59
0.51
91
5
97
8
92
5
97
**
Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o.
59
0.51
85
7
100
9
100
1
97
**
Newton College, a.s.
57
0.49
100
1
100
9
84
10
97
**
Rašínova vysoká škola s.r.o.
56
0.49
83
9
100
9
95
2
97
**
Vysoká škola finanční a správní, o.p.s.
56
0.48
85
7
100
9
92
5
99
2
Vysoká škola podnikání, a.s.
54
0.47
84
8
100
9
87
8
92
7
AKADEMIE STING, o.p.s.
53
0.46
71
10
100
9
94
3
98
3
Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.
53
0.46
89
6
100
9
81
11
98
**
ŠKODA AUTO a.s., Vysoká škola
53
0.45
96
3
96
7
68
13
97
4
VŠE v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
52
0.45
82
6
88
19
62
15
100
1
VŠ techn. a ekon. v Č. Bud.
49
0.42
79
8
94
20
66
13
99
**
= celkové pořadí mezi všemi veřejnými a soukromými ekonomickými fakultami
= pořadí samostatně buď mezi veřejnými nebo soukromými ekonomickými fakultami
Chybějící údaj, hodnota nahrazena na základě statistické metody
Missing value analyze
Index ekonomické veřejné/soukromé
index 1 = podíl „živých přihlášených“ z přihlášených
index 2 = podíl přijatých ze „živých přihlášených“
index 3 = podíl zapsaných z přijatých
index 4 = celková úspěšnost absolventů
váha
0,20
0,46
0,29
0,05
Zdroj: Lidové noviny, 30. 1. 2008
economix
– 1 / 2008
HODNOCENÍ CELKOVÉ A PODLE JEDNO TLIVÝCH INDEXŮ
7
Inzerce/zpravodajství
Národohospodářská fakulta VŠE
Premiérově se tato událost uskutečnila 18.
ledna 2008 od 16 hodin. Tento revoluční
model umožnil zájemcům o studium účastnit se prezentace fakulty, aniž opustili pohodlí vlastního domova. VŠE si tak úspěšným uskutečněním virtuální prezentace
zajistila historické prvenství mezi vysokými
školami u nás, které o tento projekt projevily
zájem.
Second Life je další generace webu - online 3D virtuální svět, který si klade za cíl co
nejvíce se přiblížit realitě a přesto umožnit
každému, kdo se připojí, žít svůj vymyšlený
paralelní virtuální život se vším všudy. Dnes
*œ
-
i
Å
+
‘ E3
×
www.secondlife.cz
Czechoslovakia proděkan Jan Šťastný spolu
s odborným asistentem Miroslavem Svobodou. Účastníky prezentace nebyli tentokrát
klasičtí lidští studenti, ale tvorové různého
vzhledu. Ve světě Second Life každý žije život prostřednictvím svého avatara (postavička virtuálních sfér), který může nabývat
podob lidí, monster i zvířat. Nejen to podpořilo celkový dojem neformálnosti. Akce
však neztrácela na atraktivnosti, kvalitě
a důležitosti poskytnutých informací.
Po úvodním slovu zástupců fakulty o průběhu studia a přijímacím řízení přišla řada
na dotazy publika. Většina otázek byla položena písemně na chatu, hosté z Národohospodářské fakulty reagovali prostřednictvím
mikrofonu. Otázky se týkaly důležitosti matematických znalostí, odlišnosti fakulty od
dalších fakult ekonomického zaměření či
možnosti dálkového studia. Na závěr shromáždění návštěvníci přednášejícím dlouze
aplaudovali.
V průběhu prvního čtvrtletí letošního roku
se na neobvyklý experiment s uspořádáním
Dne otevřených dveří v Second Life chystají i Fakulta pedagogická ZČU v Plzni, Fakulta sociálních studií MU v Brně či Filozofická fakulta UP v Olomouci. Dny otevřených
dveří jsou společnou aktivitou fakult a společností Scio a Beneta.cz, která právě stojí
za vznikem prvního virtuálního československého města Bohemia. Autor: Olga Trpáková
economix
Den otevřených dveří Národohospodářské fakulty VŠE proběhl letos
kromě tradiční formy i poněkud nestandardně ve virtuálním světě na
serveru www.secondlife.cz (český
podpůrný projekt k portálu www.
secondlife.com).
nabízí nové pole působnosti téměř dvanácti
milionům obyvatel. Second Life je nejen zábava, ale také příležitost pro všechny obchodníky, designéry a programátory. Dává
jim možnost využít svůj talent, seberealizovat se, splnit si sny a navíc svoje schopnosti
prodat. Za jeden den je zde možné postavit
budovu nebo navrhnout automobil a ještě večer jej prodat prvním zákazníkům. Univerzity v něm vidí jiný prostor, zcela novou formu
pro oslovení potenciálních studentů vedle klasického fyzického kontaktu se školou.
Možnosti studia, jednotlivé obory, způsoby, jak se ke studiu přihlásit a být úspěšně
přijat, a fakultu samou představil zájemcům
o studium i náhodným kolemjdoucím z vybudovaného pódia na Starém náměstí československého městečka Bohemia na ostrově
– 1 / 2008
otevřela zájemcům o studium virtuální dveře
8
rubrika
Magisterský program
mezinárodního managementu CEMS
Community of European Managements Schools and International
Companies je vysoce prestižní magisterský program zaměřený na mezinárodní management, jehož historie sahá až do roku 1988.
Součástí programu CEMS je vždy jen jedna vysoká škola z každé země, což platí i pro
Českou republiku, ve které zřizuje tento program Vysoká škola ekonomická v Praze.
Každoročně se CEMS těší velkému zájmu ze
strany studentů v celé Evropě. Neméně podstatný prvek CEMS tvoří také korporátní
partneři, kterých má CEMS v současné době
již padesát sedm. Aktivně se podílejí na zkvalitňování tohoto programu a umožňují studentům zapojení do praxe. V letošním školním roce studuje v rámci CEMS již 624 lidí
v celé Evropě. Dlouhodobým cílem je pak
1000 studentů v rámci ročníku.
Od příštího akademického roku se program CEMS stává nově součástí navazujícího magisterského programu International
Management na Podnikohospodářské fakultě VŠE. Pro studenty má toto spojení nesporné výhody. Dříve byl CEMS něco „navíc“,
tedy bylo třeba splnit nejen podmínky programu CEMS, ale i klasické povinnosti daného studijního oboru, zato nyní se budou zájemci moci plně soustředit na studium pouze
jednoho studijního programu. Další novinkou pak je, že se program CEMS otevírá
všem studentům s ukončeným bakalářským
vzděláním, tedy nejen absolventům VŠE.
Celý program International Management je
vyučován v angličtině a právě kvůli tomu
muselo být jeho studium dle platných českých zákonů zpoplatněno. Rok studia tak
bude stát 1000 eur. Vedení školy se ale snaží
vyjít studentům vstříc, a tak část této částky
bude refundována v rámci příspěvku na cestovné a učebnice během pobytu v zahraničí.
Studenti pobírající sociální stipendium pak
mají možnost požádat rektora o úplné prominutí tohoto poplatku.
Stát se součástí CEMS znamená projít poměrně náročným výběrovým řízením. Letos
je situace o to komplikovanější, že v příštím
školním roce poběží dva studijní programy
najednou. Prvním z nich je klasický CEMS,
tedy pouze jako nástavba k magisterskému
studiu, určený pouze studentům s již dokončeným bakalářským vzděláním. Druhou
možností určenou pro studenty třetího ročníku bakalářského programu, je pak navazující
magisterský program Inernational Management.
Výběrové řízení je pro obě skupiny studentů stejné. Jako součást přihlášky do programu
CEMS uchazeči přiloží potvrzení o znalosti
anglického jazyka minimálně na úrovni B2
(certifikát, bakalářská zkouška či potvrzení
katedrou AJ), dále potvrzení o znalosti druhého jazyka minimálně na úrovni B1, strukturovaný životopis a motivační dopis v anglickém jazyce. Posledním důležitým prvkem
pak bude vážený studijní průměr (ke 14. únoru 2008). Na základě vyhodnocení přijatých
žádostí bude vybráno 80 studentů, kteří postupují do druhého kola a zúčastní se tak celodenního assessment centra. Hlavním cílem
assessment centra je poznat, zda daní kandidáti opravdu mají manažerské schopnosti,
zda jsou schopni práce v týmu a jak vlastně
jako osobnosti působí na okolí. Poslední třetí
kolo (týká se pouze studijního programu International Management) znamená splnění
formálních povinností studia v bakalářském
programu nejpozději do 25. června 2008.
Poté budou vyhlášeni noví studenti programu CEMS.
Samo studium CEMS je pak rozděleno do
dvou semestrů. Jeden z nich stráví student na
domácí vysoké škole, tedy VŠE, druhý pak
na zahraniční partnerské škole. Součástí programu CEMS jsou ještě jazykové zkoušky
(z angličtiny a druhého jazyka) a také minimálně desetitýdenní internship v zahraničí.
Po splnění všech těchto povinností a ukončení studia na VŠE obdrží student mezinárodně
uznávaný titul MIM, tedy Master in International Management.
Studium CEMS však neznamená jen povinnosti, přináší i plno různých akcí, například uvítací Rookie Weekend pro nově přijaté CEMS studenty či pravidelně pořádané
a velmi oblíbené CEMS Drinky. Součástí
programu CEMS jsou mimo jiné skill semináře, na nichž studenti rozvíjejí své schopnosti (tzv. soft skills) či se snaží uplatnit své
teoretické znalosti v praxi. Skill semináře
jsou vždy pořádány ve spolupráci s některým
z korporátních partnerů (letos např. Reuters,
Hilti, L’Oreal). Jednu z nejcennějších zkušeností pak přináší Business Project. Jde o reálný projekt zadaný jedním z korporátních
partnerů. Studenti mají na jeho vypracování
celý semestr, na jehož konci prezentují své
výsledky managementu dané společnosti. Autor: Pavlína Šimurdová
Anketa
economix
– 1 / 2008
1. Proč jste se přihlásili do programu
CEMS?
2. Jaké výhody vám absolvování/
studium tohoto programu přineslo?
ING. LENKA ZRALÁ MIM
2. fakulta, absolventka programu CEMS,
nyní pracuje v PricewaterhouseCoopers
1) CEMS mne přilákal možností studovat v zahraničí na
prestižní škole. Na rozdíl od
klasické zahraniční výměny
umožňuje pohybovat se mezi
zahraničními studenty i po návratu do Prahy
a má mnohem propracovanější systém studia.
Povinné součásti programu, například absolvování case study ve společnosti HILTI, složení dvou zkoušek z cizího jazyka či povinnou zahraniční stáž, hodnotím zpětně jako
zcela zásadní třešničky na dortu.
2) Největší výhodou je získání nových kontaktů a navázání kamarádských vztahů se
studenty s podobnými zájmy. Dalším benefitem je získání nadhledu nad českou
kotlinou a výborné výchozí pozice pro práci v mezinárodní společnosti nebo v zahraničí po ukončení studia. V neposlední řadě je CEMS zajímavý bod do životopisu, který mne odlišuje od většiny absolventů českých škol a zvyšuje moji cenu na
trhu práce.
BC. ANNA ŠTĚRBOVÁ
3. fakulta, CEMS Club, Prague Member
1) Na CEMS jsem se přihlásila především kvůli mezinárodnímu aspektu všech součástí
programu. Lákala mě i úzká
vazba na praxi a zahraniční
stáž, která je povinnou součástí programu.
2) Studium programu CEMS mi přineslo
mezinárodní rozhled, spousty zkušeností
a hlavně kontaktů. Díky aktivitám, které
CEMS pořádá, jsem měla možnost seznámit
se s mezinárodními společnostmi při neformálních příležitostech a podílet se na projektech, ke kterým bych se bez CEMS vůbec
nedostala.
BC. KAMIL HANZLÍK
1. fakulta, v současnosti studuje
na University of Sankt Gallen:
1) Chtěl jsem získat hodnotné
zahraniční zkušenosti a nové
přátele.
2) Hlavní benefit vidím
v tom, že člověku otevře dveře k zcela novým možnostem a příležitostem,
o kterých dříve nevěděl. Autor: Pavlína Šimurdová
9
rozhovor
probíhá i tzv. Carrier forum (obdoba Šance
na VŠE) a zájem ze strany členských firem
o absolventy je opravdu velký. Pro studenta,
který chce rozvíjet mezinárodní kariéru, je
určitě International Management velmi dobrou volbou.
Kdo přišel s nápadem vytvořit nový navazující magisterský program International Management?
Na řadě škol, například v Nizozemsku na
RSM Erasmus University či na francouzské
HEC Paris je CEMS MIM součástí řádně
akreditovaných programů. Akreditaci zvažovalo již minulé vedení školy, protože realizace nestandardních projektů je vždy složitá, například i z hlediska financování anebo
možností zapojení do projektů podporovaných EU. Hlavním problémem stávajícího
stavu byl ale nízký počet studentů, kteří řádně program CEMS MIM dokončili. Někteří studenti bohužel CEMS využili jako jistou možnost pro výjezd do zahraničí anebo
si díky programu, jehož součástí je i stáž v
zahraniční firmě, našli během studia zajímavou práci a studijní povinnosti nedokončili,
a někteří studenti prostě nezvládli souběžné
studium dvou programů. V případě neakreditovaných studijních programů nemá vysoká
škola žádné nástroje na to, aby postihla studenty, kteří program řádně nedokončí. Každoročně je do CEMS přijímáno zhruba 40
studentů, avšak například v roce 2004 jsme
měli pouze 11 absolventů a v roce 2005 šlo
celkem o 20 absolventů. Od roku 1998, kdy
se VŠE stala členem CEMS, ukončilo řádně studium a bylo promováno 154 absolventů, což není pro prestižní program, do kterého Vysoká škola ekonomická investuje velké prostředky, dobrý výsledek. International
Management se od školního roku 2008/2009
začlení do nabídky navazujících magisterských programů VŠE v angličtině jako čtvrtý v pořadí.
Rozhovor
s prof. Hanou
Machkovou,
prorektorkou
pro zahraniční vztahy
a PR VŠE v Praze
o programu
CEMS
Očekáváte větší zájem studentů o „starou“ podobu CEMS nebo o program International Management?
Zájem neumím odhadnout. Záleží na tom,
kolik z nich se rozhodlo počkat s přihláškou
do CEMS až v prvním ročníku navazujícího
magisterského studia.
Kolik studentů bude letos přijato celkově do programu CEMS?
Stejně jako v minulých letech bychom
chtěli přijmout 40 - 45 studentů.
Existuje nějaký poměr mezi nově přijatými studenty, kteří budou studovat
CEMS v původní podobě a těmi, kteří nastoupí do magisterského programu International Management?
Žádný poměr stanoven není. Přejeme si
mít v CEMS ty nejlepší a nejmotivovanější
studenty. Přechodné období bude pouze ve
školním roce 2008/2009. Od roku 2009/2010
už budou všichni studenti, kteří mají zájem
o titul Master in International Management,
studovat pouze v rámci dvouletého navazujícího magisterského studijního programu.
Jaká jsou vaše očekávání spojená s přeměnou CEMS na navazující magisterský
program?
Od přeměny očekávám nejen mnohem
vyšší počty absolventů, které jsou pro naše
partnery hlavním kritériem úspěšnosti programu, ale i zvýšení kvality výuky, která
povede k většímu zájmu o studium na VŠE
ze strany zahraničních studentů z partnerských univerzit. CEMS je společným diplomem sítě 17 prestižních evropských vysokých škol. Naše bilance mezi vysílanými a
přijímanými studenty není vyrovnaná - od
roku 2000 jsme vyslali 279 studentů a přijali
134 studentů. Pokud chceme být uznávanými partnery, musíme nabízet ještě kvalitnější
obsah výuky. Vyřešeny budou také problémy
spojené s financováním programu CEMS.
Lze se podle vás nějak připravit na výběrové řízení, konkrétně na assessment
centrum?
Na přijetí do prestižního studijního programu se student vlastně připravuje dlouhodobě. V rámci prvního kola výběrového řízení jsou hodnoceny jeho znalosti dvou cizích
jazyků, studijní výsledky, životopis a motivační dopis. Assessment je psychodiagnostický proces, jehož cílem je odhalit osobní
motivaci a osobnostní předpoklady uchazečů. Na tuto specifickou formu psychologických testů se zvlášť připravit nelze.
V čem spatřujete největší benefit pro
studenty programu International Management z hlediska jejich budoucí kariéry?
Každoročně absolvují vysoké školy ekonomického a manažerského zaměření tisíce
studentů. Největším přínosem programu International Management je jeho výlučnost.
Absolutorium programu v cizím jazyce, semestrální pobyt v zahraničí na prestižní škole
a praxe v zahraniční firmě dávají absolventům velkou přidanou hodnotu na trhu práce. CEMS je nejen sítí 17 vysokých škol, ale
členy jsou i velké mezinárodní společnosti, například Nokia, L´Oréal, Nestlé či Škoda Auto. Jejich cílem je jednoznačně získat
přístup k absolventům, jejichž profil odpovídá jejich potřebám. Při každoroční promoci,
kterou organizuje některá z členských škol,
Jste celkově spokojená s přeměnou
CEMS, nebo vidíte ještě další oblasti hodné změn?
Jsem ráda, že navazující magisterský studijní program International Management získal akreditaci MŠMT a že CEMS bude i ze
strany studentů, učitelů a firemních partnerů
vnímán jako řádný studijní program VŠE v
Praze. Nemyslím, že by mělo dojít k radikálním změnám. Byla bych ale velmi ráda,
kdyby se do výuky ještě více zapojili mladší, jazykově dobře vybavení učitelé, protože
CEMS jako sdružení špičkových škol dává
příležitosti nejen studentům, ale i učitelům,
kteří mohou například hostovat na členských
školách a aktivně se zapojovat do různých
společných odborných projektů v rámci tzv.
Interfaculty groups.
Autor: Pavlína Šimurdová
– 1 / 2008
J
economix
aké výhody přinese studentům nová
podoba CEMS?
Hlavní výhodou bude možnost soustředit se výlučně na náročné studium tohoto
programu, které je do značné míry založeno na propojení s praxí. Povinnou součástí
je například zpracování tzv. Business projektů, v předmětech se řeší týmové případové
studie, mnohem více by měly být využívány intenzivní kurzy vyučované hostujícími
profesory. Všechny tyto moderní formy výuky vyžadují samostatnou přípravu studentů
a aktivní účast na výuce. Ve stávající podobě
měli studenti často problémy, jak sladit studium navazujícího magisterského programu
na své fakultě a souběžné studium v programu CEMS MIM. Většina studentů prodlužovala studium minimálně o semestr. Zejména
po přechodu na systém ECTS, který značně omezil volitelnost předmětů, nastaly na
některých oborech problémy s uznáváním
předmětů a také s prezencí, protože docházelo k rozvrhovým kolizím. V nové podobě
bude po dobu dvou let studovat skupina 40
vynikajících studentů společně. Oproti jiným velkým oborům tak budou mít studenti
výhodu osobnějšího přístupu jak ke studiu,
tak v navazování kontaktů s partnerskými
podniky.
10
CAREER DAYS 2008 –
PŘÍLEŽITOS T
PRO S TART
VAŠÍ KARIÉRY
Ve dnech 5. a 6. března 2008
se v hotelu Diplomat v pražských Dejvicích koná veletrh
pracovních příležitostí Career Days 2008. Získáte zde jedinečný přehled o tom, co jednotlivé firmy hledají a nabízejí.
Budete mít příležitost se individuálně setkat s manažery prestižních mezinárodních firem,
zúčastnit se tréninků, které jsou
zaměřeny na rozvoj soft skills,
či úspěšně absolvovat přijímací
pohovor. Více informací o celé
akci a kompletní přehled firem
a MBA škol, které se Career Days
2008 zúčastní, naleznete na
www.careerdays.cz.
– 1 / 2008
CENY SKRIPT
SE ZVÝŠILY KVŮLI
ZMĚNĚ DPH
Z důvodu navýšení DPH z 5
na 9 % se od 1. ledna 2008 zvýšily i prodejní ceny skript vydaných v letech 2004-2007.
economix
GRANT REK TORA
A ČSPO
NA S TUDENT SKÉ
AK TIVIT Y
V ROCE 2008
Studentské organizace, ale
i jednotliví studenti mohou na
pořádání akcí zaměřených na
studenty VŠE v roce 2008 žádat o grant rektora VŠE. Své žádosti podávejte v listinné a zároveň i v elektronické podobě
u studentské tajemnice Ludmily Petkovové (student@vse.
cz, 224 095 730). Žádosti lze
odevzdat do 7. března 2008,
a to každý čtvrtek od 14.30 do
16.30 v místnosti 167 NB. Náležitosti žádosti a další informace najdete na http://nb.vse.cz/
studentt/grantweb.doc. Výběr
akcí provede výběrová komise
jmenovaná rektorem za účasti představitelů České spořitelny. Rozdělovat se bude celkem
100000 Kč.
MINUTKY V MENZE
PODRAŽILY
Od 1. února 2008 podražily
minutky ve školní menze. Studenti zaplatí 52 Kč, zaměstnanci
53,50 Kč a ostatní 80 Kč.
Aktuality
ZMĚNY V SOCIÁLNÍM
S TIPENDIU
S účinností od 1. ledna 2008 vešla v platnost změna zákona o vysokých školách, čímž došlo ke
změnám při nárokování sociálních stipendií. Více informací najdete na http://www.vse.cz/zprava/10211 nebo u prof. Jindřicha
Soukupa ([email protected]).
DOPLŇOVACÍ VOLBY
DO AS FPH
Doplňovací volby do Akademického senátu FPH z řad studentů se konají 16. dubna 2008,
ale kandidáti se musí přihlásit již
do 29. února 2008. Podrobnější
informace získáte u Ing. Marie
Hulové v RB 427.
VŠE MÁ NOVÉHO
TISKOVÉHO MLUVČÍHO
Novým tiskovým mluvčím VŠE byl
jmenován Jan
Martin Rolenc,
který ve funkci
nahradil Miroslava Karlíčka.
DALŠÍ BAREVNÝ
TÝDEN JE NA OBZORU
Do naší školy přichází další tematický týden, tentokrát
v pruhovaném! Jistě si řada
zpravodajství
z vás pamatuje Žlutý týden pořádaný studenty Národohospodářské fakulty jen pro studenty
této fakulty. Následující Pruhovaný týden již bude organizován
pro každého studenta VŠE bez
ohledu na fakultní příslušnost.
Ptáte se, jak se zapojit? Přijďte
v co nejpruhovanějším oblečení a ti „NEJpruhovanější“ dostanou za odměnu vlastní originální pruhovanou fotografii od
zkušeného fotografa. Kdy? To
se už brzy dovíte...
KLUB MLADÝCH
MANAŽERŮ V NOVÉM
SEMES TRU
Chybí vám kontakt s manažerskou či podnikatelskou realitou? Rádi byste získali praktické informace k doplnění
teoretických poznatků? Přijďte
navštívit Klub mladých manažerů (KMM), který pod zášti-
tou České manažerské asociace
pravidelně organizuje zajímavá setkání s významnými hosty
z manažerské a podnikatelské
sféry. V letním semestru přivítají například Martina Romana ze společnosti ČEZ či Marii
Jírů, držitelku ocenění Manažer
odvětví vzdělávání 2006. První setkání je naplánováno na
21. února 2008 od 18 hodin
v RB 335. Více informací na
kmm.euweb.cz.
OIKOS PRAHA
POŘÁDÁ FAIR TRADE
SNÍDANI
Studentská organizace Oikos
Praha pořádá i v tomto semestru sérii Fair Trade snídaní, při
kterých se můžete dovědět více
o fungování systému Fair Trade.
Ten tržním způsobem zaručuje
producentům v rozvojových zemích férové ceny za jejich zboží a dbá na dodržování sociálních
a environmentálních standardů
(například vylučuje dětskou práci). A jako při každé správné snídani, i na téhle se dosyta najíte
– samozřejmě produktů odpovídajících standardům Fair Trade
a ekologického zemědělství! První snídaně se uskuteční koncem
února, přesné datum a také více
informací o FT snídaních naleznete na stránkách oikos.vse.cz.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZY
2PR451 Právní a daňové
aspekty reorganizace podniku
Tento seminář je vzhledem ke
své náročnosti na domácí přípravu určen pouze pro vážné
zájemce, kteří se v praxi hodlají věnovat problematice akvizic
a přeměn obchodních společností. Do výuky budou zapojeni
i odborníci z praxe, kteří se danou problematikou denně ve své
právní a daňové praxi zabývají.
Termín semináře: středa 7.3010.45 v RB 116.
Development
Project Management
Kurz v anglickém jazyce, vypsaný katedrou světové ekonomiky, proběhne pod vedením kanadské univerzitní profesorky
Maureen Woodhouseové (Saint
Mary‘s University, Halifax). Kurz
bude probíhat ve dnech 18.-22.
února 2008, a to každý den vždy
od 9.00 do 14.30. Více informací
najdete na rst.vse.cz/?p=67.
11
zpravodajství
VÁNOČNÍ
KONCERT
ŠKOLNÍHO
SOUBORU
Jako každý rok, i vloni, a to
již posedmé, uspořádal školní soubor Musica Oeconomica
Pragensis VŠE vánoční koncert
v evangelickém kostele sv. Salvátora na Starém Městě. V diváky plně obsazeném kostele 20.
prosince 2007 nejprve orchestr řízený Kateřinou Maňasovou
a Haigem Utidjianem předvedl
Smetanovu Vltavu, dále první
větu Bachova houslového koncertu a výňatky ze suity Rimského-Korsakova. Dále pokračoval
smíšený sbor pod vedením manželů Martiny a Kryštofa Spiritových skladbami J. S. Bacha
a nedávno zemřelého českého
skladatele Zdeňka Lukáše. V závěru koncertu pak zazněly české
koledy v úpravě Jaroslava Krčka a Kryštofa Spirita. Koncert
se setkal s velkým úspěchem
u obecenstva, které si v závěru
se sborem zazpívalo „Narodil se
Kristus Pán“ za doprovodu varhan Jiřiny Marešové.
Inzerce
– 1 / 2008
economix
[email protected] Z
Hledáme
nové redaktor(k)y!
economix
PŘEDNÁŠKA
O POKERU
Unipoker – amatérská univerzitní pokerová liga - u příležitosti březnového začátku
této soutěže pořádá 26. února
2008 v 16.15 v posluchárně B
na Žižkově přednášku o pokeru
za účasti odborníka na tuto hru.
Akci pořádají Tomáš Reinbergr
(F2) a Petr Velička (F4).
Více informací najdete na
www.unipoker.cz. Autor: Martin Steiner
12
studium na VŠE
Doktorské studium na VŠE
Jste novopečenými magistry, popřípadě se chystáte na promoci, či se vám
zastesklo po studentském
životě, studium vás baví
a stále prahnete po rozšiřování znalostí ve vámi
zvoleném oboru? Pak právě pro vás je tu možnost,
jak ve vysokoškolském
studiu pokračovat.
Na nejvyšší úrovni ve struktuře studijních programů stojí
„doktorský program“. Ten je určen právě pro ty, kteří se chtějí
svému oboru věnovat hlouběji tj. osobám (do budoucna) působícím v nejvyšších řídicích funkcích, ve sféře vědy, výzkumu, na
akademické půdě apod.
I VŠE v rámci tohoto stupně
studia nabízí celé spektrum vzdělávacích programů. Pro všechny
typy doktorských programů platí:
Studium se uskutečňuje for-
mou prezenční nebo kombinovanou a standardní doba studia
činí tři roky (maximálně pět let).
Ve všech oborech vypsaných na
VŠE jsou doktorandi povinni vystudovat dva celoškolsky povinné a dva oborově povinné předměty a další volně volitelné
předměty (ty jsou vybrány školitelem).
Splnění příslušných zkoušek
však k získání titulu nestačí. Je
nutno průběžně plnit ještě další
povinnosti, jako je například vědecko-výzkumná a publikační
činnost. Studenti prezenční formy studia musí rovněž pracovat
v rámci příslušné katedry - dle
Studijního a zkušebního řádu
VŠE pro studium v doktorských
studijních programech (Článek
6) v rozsahu, který určuje vedoucí katedry a je v souladu s individuálním studijním plánem (po
dohodě se školitelem). Studenti
v distanční formě jsou obvykle
zapojováni do různých pomoc-
ných činností dle potřeb katedry,
na níž působí. K dalším studijním povinnostem dále patří například povinná účast na workshopech, konferencích apod.
Podrobnosti jsou stanoveny Studijním a zkušebním řádem pro
doktorský studijní program a vyhláškou děkanů jednotlivých fakult pro doktorské studium.
Pro případné budoucí doktorandy je nepochybně důležitá
také otázka stipendií a možnosti
ubytování. Doktorské stipendium se z dotací MŠMT přiznává
pouze studentům prezenční formy studia, a to po dobu tří let.
Výši stipendia určuje děkan fakulty. Za vynikající výsledky
může být doktorandovi přiznáno
i stipendium mimořádné. Dle kapacity mohou být doktorandi
studující v prezenční formě ubytováni na koleji a mohou rovněž
žádat o ubytovací stipendium.
K řádnému ukončení studia je
třeba splnit všechny studijní po-
Pravděpodobný
počet
Termín přijímacího řízení
Přijímací zkouška
přijímaných
studentů
Fakulta financí a účetnictví – studijní program Finance a účetnictví
Finance*
30
jednou ročně v červnu
1. odborný předmět
Účetnictví a finanční řízení podniku*
20
(náhradní termín v září)
2. anglický jazyk
Teorie vyučování ekonomických předmětů
4
Fakulta mezinárodních vztahů – studijní program Mezinárodní ekonomické vztahy
Obchodní a mezinárodní hospodářské právo*
10
1. odborný předmět
Mezinárodní politické vztahy*
10
2. „první jazyk“ (vyšší úroveň znalostí)
řádný termín:
3. „druhý jazyk“
Mezinárodní ekonomické vztahy*
30
červen
(angličtina v rozsahu požadavků na první
Evropská studia*
10
náhradní termín:
nebo druhý jazyk) Uchazeč o studium předzáří
kládá vědecký záměr předpokládané disertační práce v rozsahu cca 5 stran formátu A4
Fakulta mezinárodních vztahů – Politologie
Politologie*
10
Fakulta podnikohospodářská – studijní program Ekonomika a management
Podniková ekonomika a management*
43
Specializace:
1. odborný předmět
Jednou ročně
Podniková ekonomika
2. anglický jazyk
- červen
Management
3. jiný cizí jazyk
Marketing
Fakulta informatiky a statistiky – studijní program Aplikovaná informatika
Informatika*
29
1. odborný předmět
3x ročně - únor, červen, září
2. anglický jazyk
Fakulta informatiky a statistiky – studijní program Kvantitativní metody v ekonomice
Ekonometrie a operační výzkum*
8
Statistika*
10
Národohospodářská fakulta – studijní program Hospodářská politika a správa
Regionalistka a veřejná správa*
24
1. odborný předmět
leden, červen, náhradní v září 2. anglický jazyk
Hospodářská politika *
24
– 1 / 2008
Obor
economix
žadavky (včetně složení státní
doktorské zkoušky) a navíc obhájit disertační práci. V ní byste
měli zejména prezentovat nové
poznatky, k nimž jste během studia došli, či vyřešit nějaký náročnější příklad nebo problém, jenž
bude přínosný pro ostatní. Po
úspěšné obhajobě vám bude
moci být udělen akademický titul „doktor“, zkráceně „Ph.D“,
který se uvádí za jménem.
Pokud toužíte po studiu v cizím jazyce, tak většinu akreditovaných programů lze studovat
i v jiném jazyce než českém, zejména v angličtině. V tomto případě si však budete muset výuku
v cizím jazyce zaplatit (v akademickém roce 2007/2008 byl poplatek stanoven na 5000 eur za
rok).
Začínáte tedy uvažovat o doktorském studiu? V následující tabulce najdete studijní programy
jednotlivých fakult, z nichž si
můžete vybírat.
Národohospodářská fakulta – studijní program Ekonomická teorie
Obecná ekonomická teorie a dějiny
24
ekonomických teorií*
* lze studovat i v angličtině (či jiném cizím jazyce)
13
zpravodajství
v Praze
Bibliotheca
economica
– studovat jinak...
Vyčerpávající studium počátků českého ekonomického
myšlení i proudů jej ovlivňujících a doprovázejících teď
můžete realizovat díky virtuální knihovně Bibliotheca
economica, vytvořené na VŠE. Otevírá se možnost hledat knihy, články v časopisech a autory novou, elektronickou cestou a číst je přímo ve virtuální knihovně.
V počáteční fázi je připravena
téměř stovka ekonomických
knih, ale postupně se bude inventář knihovny rozšiřovat o knihy
z historie, filozofie, sociologie či
právní vědy.
Tato úchvatná kolekce knih
naplňuje koncept jednoduché
přístupnosti pro každého, rychlého získání potřebné knihy
a dříve nepředstavitelného pohodlí při rozšiřování znalostí
o ekonomii, bankovnictví, financích či sociální politice napříč
staletími, a tím také hlubšího pochopení naší současnosti.
Ze zaprášených knih mohou
znovu v plném lesku promluvit
Josef Kaizl, Albín Bráf, Karel
Engliš a další. Fascinující muži,
o jejichž existenci ještě před dvěma desítkami let věděl málokdo.
Úchvatné knihy, které desítky let
nikdo nečetl, se před námi znovu
otevírají díky technologiím začátku 21. století. Bibliotheca
economica je virtuální knihovnou, ve které čtenář může hledat
knihy a autory podle svého zájmu.
JE NA CO
NAVAZOVAT...
Vysoká škola ekonomická,
přesněji její knihovna CIKS, přechovává několik tisíc prací více
než stovky českých národohospodářů, stovky děl předních zahraničních ekonomů z předminulého a počátku minulého
století, desítky svazků dobových
encyklopedií, ucelené ročníky
několika desítek odborných časopisů. Jsou dědictvím po Státní
knihovně společenských věd,
Vysoké škole obchodní, Vysoké
škole politické a sociální, a dalších institucích i jednotlivcích.
Velká část z přechovávaných titulů by jistě vyhověla zařazení
do „zlatého fondu“, nemohou
však být nabízeny ke studiu, protože nejsou knihovnicky zpracovány.
Myšlenka na vytvoření speciálního fondu prací významných
českých národohospodářů se objevila poprvé v roce 2001. V letech 2002 až 2004 bylo zkatalogizováno 109 titulů a z nich 52
digitalizováno, a URL adresy
přiřazeny do bibliografických
záznamů. Vyšel také jeden CD
nosič se scanovanými celými
knihami. V roce 2004 se práce na
fondu zastavila z důvodu nedostatečných personálních možností CIKS knihy vyhledávat
a zpracovávat jak pro potřeby
katalogizace, tak přípravy dalších CD nosičů. Na podzim 2005
se začala rodit myšlenka na vznik
Projekt je přístupný na
www.bibliothecaeconomica.cz.
Autor:
PhDr. Ing.
Antonie Doležalová, Ph.D
garant předmětu 5IE320
– 1 / 2008
Autor: Jana Tomešová
Představení projektu Bibliotheka economika v Nové aule VŠE v Praze
ČTENÍ
JAKO AKREDITOVANÝ
PŘEDMĚT...
Seminář Zlatý fond českého
ekonomického myšlení (ident:
5IE320) byl akreditován na Národohospodářské fakultě VŠE na
jaře 2006 a od té doby je pravidelně realizován jako celoškolsky volitelný předmět, jejž si
může zapsat kterýkoliv student
VŠE. Tímto seminářem dochází
k užitečnému propojení výuky
s viditelnými výsledky práce studentů s konkrétním pracovištěm
VŠE, kterým je Centrum informačních a knihovnických služeb
(CIKS). Vzniká tak unikátní knihovní fond, Bibliotheca economica, výjimečný nejen svým obsahem, ale i způsobem
zpracování. Zahrne postupně
díla českých, ale i zahraničních
národohospodářů, která patří ke
stavebním kamenům vývoje
ekonomického myšlení v Česku
a vznikla do roku 1948; fond zahrne díla Josefa Kaizla, Albína
Bráfa, Karla Engliše, Josefa
Macka - abychom jmenovali alespoň některé z nich.
V rámci semináře jsou jednotlivé knihy zpracovány věcně
i obsahově a předpřipraveny do
výpůjčního systému knihovny
VŠE. Všechny knihy, zpracované studenty v rámci semináře, se
tak dostanou ke čtenářům se signaturou začínající písmeny ZF.
Především se ale studenty analyticky i knihovnicky zpracované
knihy stávají bezprostředně základem unikátního fondu s názvem Bibliotheca economica.
Studentům se tak nabízí mimořádná příležitost studovat nezpracované a mnohdy jinak nedostupné knihy, seznámit se
s dnes už zapomenutými autory,
pochopit kontinuitu ve vývoji
ekonomických kategorií, i historické přístupy k řešení hospodářských problémů.
economix
VYBRALI JS TE SI?
Pokud ano, zamiřte ke studijní
referentce pro doktorské studium na příslušné fakultě a vyzvedněte si přihlášku. S podáním máte čas do 15. května
2008, pokud chcete začít studovat od zimního semestru akademického roku 2008/2009. Přijímací zkouška vás bude čekat
v červnu.
Pokud jste se přímo nenadchli
pro doktorské studium, a přesto
chcete své vědomosti rozšiřovat,
je zde ještě možnost mimořádného studia konkrétně zvolených
předmětů v rámci doktorského
programu. Jde o jednosemestrální studium - to je však zpoplatněno a po jeho ukončení titul
nezískáte. Nicméně pokud se do
dvou let od absolvování předmětů v rámci tohoto mimořádného
studia rozhodnete pro řádné doktorské studium, budou vám tyto
předměty uznány. V rámci mimořádného programu lze studovat všechny předměty doktorského studia, pokud je volná kapacita. Poplatek za studium je
určován na jeden akademický
rok a v současnosti činí 1000 Kč
za semestr za jednu vyučovací
hodinu týdně (například za předmět, který je vyučován 2,5 hodiny týdně, zaplatíte 2500 Kč).
Máte-li zájem o tento typ studia,
uzávěrka podání přihlášek (jejichž součástí musí být souhlas
garanta předmětu, fotografie
a doklad o zaplacení) je 30.
září.
V případě jakýchkoliv dalších
dotazů týkajících se doktorského či mimořádného studia se obraťte na studijní referentky těchto programů, které vám dotazy
rády zodpoví.
semináře, který by vytvořil podmínky pro obnovení práce na
tomto unikátním knižním fondu
za pomoci studentů.
14
ekofórum, reportáž
Jiří
Čunek
na
VŠE
economix
– 1 / 2008
Ve středu 5. prosince 2007 vystoupil
v rámci Ekofóra na VŠE v Praze muž,
který by se dal podle událostí z posledního roku označit jako „troublemaker“. Proslavil se především díky
přesunům romské menšiny ve Vsetíně, v lednu 2007 se dopracoval až do
vlády a jeho kariéru stíhá jedna aféra za druhou. Je ženatý a má čtyři
děti. Mluvíme o Jiřím Čunkovi. Svou
přednášku na téma Slabosti demokracie – menšiny a vlivové skupiny
přednesl před plnou Novou aulou.
Na začátek vtipně upozornil na došlou
SMS zprávu, kterou mu jeho dcera dala na
vědomí o své přítomnosti v aule. Nechtěla se ale přihlásit. Podle Čunka se asi za
svého otce stydí, ale tomu se ani on sám
nedivil.
Po této malé vsuvce již začal úvodem
k dané problematice. Bohužel se podle něj
problém menšin a vlivových skupin v naší
společnosti vůbec neřeší a tuto záležitost
nechávají Češi vždy nějak vyplynout. Prostřednictvím své powerpointové prezentace představil svoji práci v letech 1998 až
2006. Šlo především o období, kdy byl
od roku 1998 ještě starostou města Vsetín a kdy nejvíce profesně vyrostl. V roce
1990 přešel z Občanského fóra do lidové
strany a ta se poté sloučila s Křesťanskodemokratickou unií ve stranu KDU-ČSL.
Řekl, že nikdo ze tří kandidátů na post
starosty Vsetína o tuto funkci původně neměl zájem, nakonec ale on sám na nabídku
kývl a začal prý pracovat s plným nasazením.
Podle Čunka bylo v letech 1974 až 1980
z východního Slovenska přivezeno mnoho
romských rodin. Domy, které obývali, byly
zdevastovány, a proto musely být zrekonstruovány. Obrázky těchto domů ukazoval průběžně na fotografiích v prezentaci.
Uvedl, že tyto rodiny mají zvláštní povahový rys, a to je pořádek doma. Bohužel je
již nezajímá, co je za prahem bytu. Příklad
uvedl na historce: jednou se šel do zmíněných domů podívat společně s dcerou
a zjistil, že venku leží pod kobercem mrtvý
pes. Nikoho to nijak neiritovalo. Jakmile
ale vešel do bytu, setkal se s naprostou čistotou. Museli si zout boty, aby nezašpinili
koberec. Dodal, že jejich domácnosti jsou
skoro čistší než jeho, na druhou stranu ke
společným věcem mají Romové absolutní
neúctu.
Pokračoval obrázky a ukazoval opravené
domy. Vysvětloval také nový způsob placení nájemného a dluhů a nově nastavený
režim ve zrekonstruovaných domech. Šlo
například o úklid společných prostor a postihy za neplnění úkolů. Nastavení tohoto
režimu bylo velmi složité, jelikož všechny
rodiny měly dluhy a jejich rodinný styl
života je poněkud odlišný od stylu života
většinové populace. S obnovou sídlišť, ale
také při pomoci v nezaměstnanosti a v dalších životních situacích, pomáhalo mnoho
agentur a charit. Poté Čunek pokračoval
bez doprovodu své powerpointové prezentace.
Podle Čunka je romská otázka problémem celé společnosti a v tuto chvíli se
zvětšuje skupina občanů, která si osvojila
romský způsob života. Romové přitom
mají kladný vztah k rodině, což může být
vnímáno jako jedno z velkých pozitiv; Čunek je dával v tomto smyslu za příklad.
V dnešní době staví normální rodina na
individualitách. Dítě vystuduje a odejde.
U Romů ne. Tam je rodina základem a drží
pohromadě. K tomu přečetl úryvek z knihy
Romové – konec nejednoho mýtu od doktora Jakoubka. Nato přešel k dnešní politické situaci. Řekl, že děláme to, co od nás
teď někdo chce slyšet, a nepřemýšlíme, co
bude za deset let. Hlavně politici se nezamýšlejí nad tím, co bude za tak dlouhou
dobu. Čunek uvedl, že se snažil vést město jako firmu, protože to má tu výhodou,
že ve městě každý občan vidí, co se děje.
V celostátní politice je to složitější.
Velkou část své přednášky věnoval popisu romského stylu života. Průměrná natalita takové rodiny jsou zhruba čtyři děti.
Tyto děti vzhledem k nastavení našeho
sociálního systému představují zajištěný
finanční příjmem pro své rodiče, přičemž
někdy jde o jejich jediný příjem. Na druhou stranu je to podle Čunka možná dobře,
jelikož někdy se podle něho Romové snaží
přiživit i zavrženíhodným způsobem. O jaký druh příjmů jde, už nekonkretizoval...
Osobně je přesvědčen, že rodinné zázemí je velmi důležité ve stáří. Zajímavým
faktem je, že v domovech důchodců nejsou žádní Romové, protože se o ně starají
vlastní rodiny a mají se dobře. Proto dospěl
k tomu, že nemá žádný smysl linkovat jim
život. Nemají se jim stavět příbytky, protože to je z dlouhodobého hlediska neudržitelné řešení. Čunek vždycky po předestření
faktů přeskočil na své konkrétní zážitky
straně, co se ve vládě přesně děje. Dodal,
že se chce vrátit zpět na ministerský post,
i když původně senátorem ani ministrem
být nechtěl. Ani nevedl kampaň. Řekl, že
to média udělala za něj a teď mu to vracejí,
jelikož před tím nic neplatil.
Druhý dotazovaný se zajímal o to, kolik
Romů se procentuálně podařilo ve Vsetíně
zaměstnat, jestli v práci vydrží a zda se to
řeší na celostátní úrovni. Podle Čunka se
podařilo zaměstnat polovinu z nich. Musely se jim ale rozdat boty a krumpáče potřebné k práci. Když je však za půl hodiny
přišli zkontrolovat, na místě už nebyl nikdo a nářadí bylo rozprodáno. Zhruba desetina Romů se v práci nakonec uplatnila.
Uvedl, že je to dáno stávajícím sociálním
systémem. Navíc je potřeba dát jim přesné
limity a řád, jako například vyplácet mzdu
denně a přesně je úkolovat. Na celostátní
úrovni se podle něj pokračuje, ale velmi
pomalu.
Poslední dotaz byl zaměřen na způsob
poskytování hypoték a půjček vsetínským
romským rodinám. Čunek ihned odpověděl, že prvním klíčem pro jejich rozdělování byly dluhy a poté se vytvořily skupiny
pracovníků, kteří spolupracovali s Romy.
Zpracovávali dluhy, docházku dětí do
školy, pořádek v rodině, starost o děti atd.
Navíc dodal další, podle něj hlavní kritérium, že všechny rodiny dostaly nabídku,
zda chtějí dobrovolně domek mimo Vsetín. Tuto nabídku využily předem jen dvě
rodiny. Podstatným faktem však je to, že
tyto rodiny měly být vystěhovány na ulici
bez nároku na byt. To by ale způsobilo problém, protože by jejich členové zůstali ve
městě a to by se o ně stejně muselo postarat. Každá rodina měla tedy na vybranou
– jít na ulici nebo si vzít hypotéku. Všechny rodiny si zvolily hypotéku.
Celá přednáška trvala skoro dvě hodiny,
a kdyby se nezavírala škola, sedělo by se
tam do rána. Čunek mluvil spíše o historkách ze života Romů a na tom ilustroval
svoji politiku, čímž se také lišil od běžných
přednášek politiků. Zvukový záznam přednášky
Jiřího Čunka
a jeho prezentaci najdete na
www.economix.cz.
Autor: Pavlína Máčalová
economix
s romskými rodinami. V tomto případě vyprávěl, jak s nimi chodil povečeřet a obírat
kosti.
V další části popisoval režim placení nájemného, který zavedli ve Vsetíně. Romům
bylo řečeno, že musí platit, jinak budou vystěhováni. Původně byly nájemní smlouvy
dokonce uzavřeny jen na 14 dní, dnes už
některé spolehlivé rodiny mají smlouvu na
rok. Bylo to sice zdlouhavé, ale dodržovalo se to. Uvedl, že zásadní věcí ve výchově, o kterou se Čunek z pozice vsetínského starosty očividně snažil, je důslednost.
Musely se dát přesné časové limity pro
placení, jež je třeba striktně dodržovat.
Nevynechal ani návrh na vyplácení sociálních dávek. Podle něho může být podpora v nezaměstnanosti vyplácena i šest
měsíců, ale s podmínkou, že poté musí
nezaměstnaný pobírající dávky začít sám
pracovat nebo přijmout práci, kterou mu
nabídne daný obecní úřad. Problémem je,
že obecní úřad práci, kterou sám nabídne,
musí i zaplatit. Potom je možnost tuto aktivní politiku financovat z rozdaných sociálních dávek. Jednoduše řečeno by si lidé
pobírající sociální dávky tyto dávky měli
odpracovat. Bude to drahé řešení, ale podle
Čunka se vyplatí.
V závěru došlo na dotazy. První dotaz se
týkal návratu do vlády. Čunek odpověděl,
že nominaci provádí daná politická strana;
a ta to udělala. Bylo by špatné, kdyby předseda strany nebyl členem vlády, jelikož se
pak stává víc kritikem, než aby řekl vlastní
– 1 / 2008
15
ekofórum, reportáž
16
rozhovor
Rozhovor s Anetou Červenkovou,
projektovou manažerkou
studentského sdružení Ekonom
Co dělá projektová manažerka Ekonomu v práci?
Připravuje koncerty a diskusní fóra – Ekofóra.
Jaké akce pro nás chystáte
v tomto semestru?
Nyní vás už mohu pozvat na
Ekofórum s hejtmanem Moravskoslezského kraje Evženem
Tošenovským na téma Kraje v.
stát, hejtmani v. ministři“, které se tradičně uskuteční v Nové
aule VŠE, a to 19. března 2008
od 18 hodin. Samozřejmě jednáme i s dalšími zajímavými
osobnostmi, jejichž jména zatím bohužel nemohu prozradit.
cí Ivan Mikloš. Ministr práce
a sociálních věcí Petr Nečas
diskutoval o problému zahájení důchodové reformy a je-
jích parametrech a předal ceny
třem nejlepším studentům, kteří navrhli reformu penzijního
systému ve studentské vědec-
A proč?
Proto… Když něco není najisto domluvené, tak se o tom
nemluví. Více se dozvíte na
Ekofóru s panem Tošenovským nebo z časopisu Economix. Samozřejmě i na našem
webu www.economix.cz.
economix
– 1 / 2008
Kolik akcí už máte za sebou?
To mohu říci přesně. První
Ekofórum jsme zorganizovali
v zimním semestru 2006 s ministrem průmyslu a obchodu
ČR Martinem Římanem. V letním semestru 2007 to byla
Ekofóra s primátorem Pavlem
Bémem o olympijských hrách
v Praze, předsedou ČSSD Jiřím
Paroubkem, který zkritizoval
vlády pod vedením ODS, ale
největší ohlas měla přednáška prezidenta Václava Klause,
který hovořil o globálním oteplování a ekonomii, a to s účastí více než 1000 studentů a za
přítomnosti televizních kamer.
Pan prezident je zatím naším
nejúspěšnějším vystupujícím.
V zimním semestru jsme začali houslovým koncertem Pavla
Šporcla. O úspěchu hospodářských reforem na Slovensku
v podání Dzurindovy vlády
hovořil bývalý ministr finan-
ké soutěži Generali Top Talent
vypsané Pojišťovnou Generali. O problémech soužití rodin
s odlišnými kulturními tradicemi a pokusech o jejich řešení hovořil předseda KDU-ČSL
Jiří Čunek. Čili dosud jsme pořádali zatím sedm velmi úspěšných Ekofór a jeden koncert.
Na cestě do Nové auly VŠE doprovází s rektorem Richardem Hindlsem prezidenta Václava Klause.
Ekofórum s prezidentem Václavem Klausem
17
rozhovor
Po Ekofóru s Jiřim Paroubkem
Jak takové osobnosti na
VŠE lákáte?
Zpočátku to bylo velmi těžké, protože nás nikdo neznal.
Nikdo o nás nic nevěděl, někteří nám nevěřili, že jsme schopni uspořádat diskusní fórum,
které by zaplnilo Novou aulu
se 450 místy k sezení. Zlepšilo
se to poté, co jsme uspořádali několik akcí a všechny byly
úspěšné, některé dokonce natolik, že jsme všechny zájemce
kvůli velkému počtu účastníků
do NA nemohli pustit. Ohlas
námi pořádaných akcí způsobil, že zajistit účast známé
osobnosti je pro nás nyní poměrně snadné. Někteří politici
se nám dokonce nabízejí sami.
Chtějí přijít také proto, že u nás
byla konkurence z jiných politických stran. Chodí k nám
rádi, protože vědí, že nebudou
mluvit k prázdným židlím.
Vidím, že při vyprávění
o akcích máš stále úsměv na
tváři. Nejsou to také někdy
trochu nervy?
Jo, to jo, a pěkné. Do poslední chvíle nevíme, zda náš host
přijede včas. Většinou naši
přednášející bývají velmi zaneprázdněni. Jezdí z různých
zasedání, která se mohou protáhnout a většina ještě po Ekofóru pokračuje na další akce či
jednání.
Když se vrátím k uskutečněným akcím, která ti nejvíce
utkvěla v paměti?
Asi přednáška pana profesora Klause. Myslím, že je to
člověk na svém místě a věřím,
že když vyjde tento rozhovor,
bude už ve svém druhém prezidentském volebním období.
Další zajímavou osobností byl
Ivan Mikloš oceněný v roce
2005 jako nejlepší ministr financí zemí Evropské unie. Je
velmi milý a při jeho přednášce nikdo ani nedutal.
Kolik studentů se účastní
Ekofór?
V průměru je to kolem 500
lidí, ale jsou akce, kde návštěvnost byla 700 až přes 1000
lidí.
Jak spolupracuješ s časopisem Economix?
Vzhledem k tomu, že jej vydává sdružení Ekonom, tak intenzivně. Pravidelně jej čtu.
Spolupracuji se členy redakce, kteří se starají, aby o našich akcích byli studenti včas
informováni. Po Ekofórech vycházejí vždy v Economixu reportáže a rozhovory s našimi
hosty. Myslím, že jeho úroveň
se zvýšila také i díky Ekofórům. Na každé naší akci jsou
redaktoři a fotografové časopisu Economix.
Spolupracuješ také s jinými médii?
O našich akcích referovaly MF Dnes, Lidové noviny
nebo televize Prima a přednášku prezidenta Klause přenášela
v přímém přenosu ČT 2.
Co dělá projektová manažerka Ekonomu po práci?
Pěstuje své koníčky, a to nejen po práci, ale i před prací.
Mimo školu k nim patří fitness, spinning, squash a tanec.
Sama učím břišní tance, takže se věnuji svým kurzistkám.
A v létě jezdím ještě na dětský
tábor, jehož přípravy probíhají kontinuálně, takže se vedení
tábora pravidelně schází. Táborový život mám velmi ráda,
jezdím tam už 16 let. Et je visite le cours de francais a l´Institut francais de Prague. And
most of all I love travelling
around the English-speaking
countries.
A co se chystá dělat projektová manažerka Ekonomu po
ukončení magisterského studia?
Ještě úplně neví. Ale přemýšlí o dalším studiu. Čert ví,
zda to bude na VŠE nebo někde jinde. Kdyby to bylo na
VŠE, tak bych možná projektovou manažerkou ještě nějaký
čas zůstala.
Autor: Marcel Bodnár
Přivítání Jiřího Čunka před Ekofórem
Před Ekofórem s ministrem Petrem Nečasem
economix
– 1 / 2008
Jací ve skutečnosti politici jsou? Jsou takoví, jaké je
známe z televize?
Všichni politici v televizi působí úplně jinak než při
osobním hovoru. A musím se
přiznat, že všichni byli velmi
sympatičtí.
18
mladý a úspěšný
Ale nedovolila mi žít tam, kde žila moje rodina.
Odcházel jste ze zahraničí již s pocitem,
že zde máte vyhlédnuté či zajištěné jiné
pracovní místo?
Když jsem se vrátil, pracoval jsem ještě
v pražské pobočce McKinsey. Potom teprve
přišla nabídka, která mne zaujala.
Pavel Mucha,
výkonný ředitel
společnosti NetCentrum
economix
– 1 / 2008
Pavel Mucha je ve svých 33 letech výkonným ředitelem společnosti NetCentrum. V letech 2001–2007 působil v McKinsey & Company, naposledy v roli juniorského partnera. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou
v Praze. Je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se nejvíce věnuje rodině,
squashi a turistice.
Kterou vysokou školu jste studoval
(obor, specializace)? Kdy jste absolvoval?
Vystudoval jsem mezinárodní vztahy na
Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvoval jsem v roce 1998.
Od roku 2001 jste působil u společnosti
McKinsey & Company. Čeho se práce
tam týkala?
Měl jsem na starosti obory informační
technologie a telekomunikace, zejména projekty zaměřené na vytváření strategií.
Máte tři děti, jste ženatý. Jak se na vaše
zámořské působení dívala rodina?
Dětem i ženě se tam moc líbilo.
Proč jste se po letech vrátili do České
republiky?
Motivací byla moje rodina. Chtěli jsme,
aby naše děti vyrůstaly v úplné rodině, kdy
si budou moci užít své babičky a dědečky
a oni je. A to přes oceán nefunguje.
Opouštěl jste McKinsey & Company
s tím, že jste odvedl svou práci, završil
zdárně určitý projekt, nebo byl návrat
náhlým rozhodnutím?
Práce v McKinsey byla skvělá škola,
možná nejlepší, kterou jsem v životě dostal.
Výkonným ředitelem společnosti NetCentrum se člověk nerodí. Jak jste se do
Centra dostal? Kdo vás oslovil? Vyhrál
jste výběrové řízení, prošel jste konkursem? Kdo byl soupeřem?
Ještě ze školy se znám s Oldou Bajerem
a Ondrou Tomkem. Ti mi příležitost nabídli
právě ve chvíli, kdy jsem se rozmýšlel, zda
mám ještě chuť být každý týden až šestkrát
v letadle a čtyři dny po hotelích.
Čím jste je přesvědčil o svých kvalitách?
Tak to se budete muset zeptat spíš jich...
Chcete na ně číslo?
Koho jste na pozici vystřídal a proč?
Olda s Ondrou hledali náhradu za moji
předchůdkyni, která čekala v rodině radostnou událost a odcházela na mateřskou dovolenou.
S jakým cílem jste do společnosti NetCentrum vstupoval?
V podstatě je to hlavně další růst. Když se
podíváte, kde dnes český internet je, tak v porovnání s ostatními médii je to takový mladší
bráška, který už hodně vyrostl. Myslím, že
v roce 2010 bude objem internetové reklamy
šest, sedm miliard, takže prostor pro růst je
obrovský. NetCentrum je na trhu velký hráč
a chce si z něj samozřejmě vzít co nejvíc.
Povězte, jak se smiřujete s tím, že je
portál Centrum.cz českou dvojkou? Má
ambice stát se českou jedničkou?
Smiřuji se s tím dost těžko. Zatím si ale
dáváme reálné plány, které je možné splnit
v krátkodobém horizontu. To znamená, že
minulý rok jsme si chtěli sáhnout na tři milio-
19
Jakou roli v další strategii hraje koupě
Stahuj.cz?
Stahuj.cz je vynikající projekt se silnou
návštěvností a ekonomikou, který se nám
skvěle hodil do portfolia našich služeb.
Chce tedy Centrum expandovat akvizicemi nebo jsou na stole plány uvedení
vlastních projektů?
Obě varianty jsou možné.
Jakou roli hraje příchod nového vlastníka?
Zcela zásadní. Dává nám novou energii,
ekonomickou sílu a prostor k realizaci více
nápadů našich zaměstnanců.
Trendem vývoje na internetu je podle
vás mimo jiné zaměření se na komunity.
Máte jim však co nabídnout? Konkurence je veliká.
Hic sunt leones. Ano, konkurence je velká, ale stále je na mapě internetu spousta bílých míst. Internet je skvělý v tom, že se
rychle mění a když přijdete se zásadní novou službou, celý trh se může v krátké době
změnit. Podívejte se například na Myspace.
com, kde byl přede dvěma lety a kde je dnes
vedle Facebook.com. I my máme co nabídnout – například první českou komunitní
službu Xchat.cz, na které jsme v minulém
roce uvedli virtuální sportovní bary, úplně
nová Fotoalba.cz, VIP blogy na Aktuálně.cz
atd. Pohled z druhé strany taky říká, že je to
příležitost právě pro každého z vás. Máte-li
nápad, kterému věříte, můžete získat například pod našimi křídly prostor k jeho realizaci.
Třeba ICQ... Zdá se, že si udržuje své
stálé portfolio uživatelů hlavně v České
republice. V ostatních zemích lidé více
používají jiné komunikátory na podobném principu jako ICQ. Nestálo by za to
nabídnout trhu něco takového českého,
třeba právě pod záštitou Centra? Měl by
takový český projekt šanci na úspěch?
Zajímavá otázka. Ale myslím, že je lepší
dělat úplně nové věci, když je tu pro to takový velký prostor, než přinášet služby tam,
kde je už plno.
Na Aktuálně.cz se bloguje se známými
osobnostmi. Je ze strany osobností o tuto
neformální komunikaci zájem? Jaké jsou
reakce návštěvníků serveru na tuto službu?
Reakce máme skvělé, je to unikátní pro-
jekt. Podařilo se nám koncentrovat na jednom místě elitní skupinu osobností, která si
svůj blog vzala za svůj. Řada VIP osobností
se nám dokonce hlásí sama.
I vy vedete na Aktuálně.cz svůj blog.
Proč? Jdete ostatním příkladem nebo
vám blog dává možnost se realizovat? Jde
o komunikaci člena vedení Centra s uživateli nebo Pavla Muchy, řekněme, redaktora se svými čtenáři?
Prvotním impulsem byla zvědavost a chuť
si vyzkoušet neanonymní blog.
Jen tak mimochodem: mají studenti
vaší alma mater šanci rozšířit řady dvousetčlenného týmu Centra? Jak na to?
Rozhodně, mladé talenty hledáme neustále. Hlavně lidi, kteří mají dobré nápady
a chtějí postavit od píky něco svého.
Definujte spojení „mladí a úspěšní“...
Myslím, že člověk mladým vždycky zůstane, pokud dělá práci, která ho baví, padají z něj dobré nápady a dělá s lidmi, kteří to
vidí stejně. A úspěšný je ten, kdo v kterémkoliv okamžiku svého života může říct: Svůj
život bych za nic nevyměnil.
Autor: Petr Kapalín
– 1 / 2008
ny návštěvníků, spustit služby v mobilu
a podobně, což se nám podařilo. Teď plánujeme útok na metu čtyř milionů uživatelů.
economix
mladý a úspěšný
20
politika
Mezi členy Mladých konzervativců se rozhořel spor, který vyvrcholil odchodem části členů a snahou vytvořit novou organizaci, která by respektovala názory nespokojených členů. Přinášíme pohled obou stran na sporu, který se v poslední době odrazil i v médiích.
Jiří
Klindera
economix
– 1 / 2008
Současný předseda Mladých konzervativců (MK).
Dříve byl pokladníkem
MK, je mu proto hlavně vytýkáno údajné neprůhledné hospodaření. Terčem
kritiky se stalo i jeho vystupování v dokumentu
Lindy Jablonské Kupředu
levá, kupředu pravá.
Jiří Klindera podle svých slov
nevidí důvody k řešení krize MK
a „nemá důvod se zabývat, jestli
MK jsou v krizi nebo ne, protože
žádná není“. O opaku prý svědčí
vytváření nových regionálních
klubů. Jiří Klindera se také ohrazoval proti článku uveřejněném
v časopisu Týden (J. Synáčová,
V. Křivka: Politická líheň ODS
se štěpí. Krize trvá od prosince),
který údajně záměrně zkresluje
skutečnost. K počtu odcházejících členů z MK se vyjádřil následovně: „Rozpustil se regionální klub, a to jeden z nejmenších, který má dvanáct členů.
Celkem má Praha 250 členů, čili
to nemá žádný vliv na Mladé
konzervativce. Například můj
klub, ze kterého pocházím, na
Praze 1, má 120 členů a neodejde z něj jediný člověk. My
v podstatě zabíráme působnost
po celé Praze a všechny kluby
pokračují dále, takže v Praze to
nemá jakýkoliv dopad. Z Mladých konzervativců do této chvíle odešlo patnáct členů.“
Podle Jiřího Klindery nemůže
vytvoření nové organizace ohrozit činnost MK, prý „to jsou lidé,
kteří byli dlouhodobě s MK nespokojeni, kteří chtěli uzurpovat
nějakou moc, ale nepodařilo se
jim to dlouhodobě. Jsou to lidé,
kteří mají osobní výhrady, se
kterými jsme se nepohodli. Ten
spor vznikl proto, že oni viděli
budoucnost MK směřující za
mnou, že jsem získal na kongresu většinu. Ty jejich osobnosti,
které kandidovaly, na kongresu
zjistily, že nemají podporu a
chtěly být předsedou, tak si založily jiné sdružení. To je samozřejmě jejich právo, nicméně
jedná se zajím spíše jen o jednotlivce a nemám strach, že by
to MK mohlo nějak poškodit.
Myslím si, že úbytek nějakého
minimálního počtu členů by na-
nictví bývalému předsedovi MK
za klub z Plzně, který byl největším klubem asi se 150 členy do
Kongresu, den před kongresem a
jednalo se prakticky o třetinu
veškerého účetnictví MK a všech
dokladů“.
Nespokojeným členům MK
se nelíbilo nakládání předsedy
Klindery s osobními údaji členů
MK a zájemců o členství, se kterými přišel do styku. Jiří Klindera to vysvětluje následovně: „Ve
skutečnosti to bylo tak, že ty přihlášky, co jsem si odnášel, tak
SPOR
mezi konzervativci
opak mohl prospět, protože MK
budou mít více času, aby se soustředili na práci a ne na boje
mezi sebou“.
Kritika dopadá na Jiřího Klinderu kvůli nepodání daňového
přiznání za MK. Klindera má
podle svých slov svědomí čisté a
problém byl na druhé straně - na
straně regionálních organizací.
Jiří Klindera uvádí: „Daňové přiznání nešlo odevzdat, protože to
účetnictví nebylo úplné a účetní
to nemohl sestavit vzhledem
k tomu, že chyběly účty. Mám
samozřejmě dopisy, ve kterých
mohu dokázat, že jsem opozdilcům psal, že jsem je žádal několikrát na výkonných výborech,
aby dodali účetní knihy, a oni tak
neučinili... Můj klub, který byl
druhým největším, odevzdal
účetnictví do hlavní kanceláře
někdy 15. ledna, ale některé kluby to udělaly třeba den před kongresem. Takže to byl ten zádrhel,
proč daňové přiznání nešlo odevzdat.“ Otálení s odevzdáváním
má prý na svědomí „například
bývalý dlouholetý místopředseda Michal Steininger z Plzně“.
Ten podle Klindery „dodal účet-
samozřejmě byly schválené přihlášky výkonným výborem, čili
ti lidé byli dávno v MK zaznamenáni a já jsem si jejich přihlášky odnesl. Prvním důvodem
bylo, že jsem si je mohl doma
zpracovat do členské databáze.
Druhý důvod byl ten, že jsme
měli jeden výkonný výbor a já
jsem si ty přihlášky zařadil do
složky, že je zařadím do členské
databáze, a zjistil jsem druhý
den, že přihlášky někdo odnesl.
To nebyl jen příklad těch přihlášek, já jsem si odnesl veškeré
důležité dokumenty. Tím důvodem byla ochrana osobních dat a
ochrana těch dokumentů, jelikož se tam ty věci ztrácely, přístup k té kanceláři mělo zhruba
třicet lidí a ztrácely se tam i
osobní věci. Z toho důvodu jsem
ty přihlášky odnesl a oni si z toho udělali záminku, že já jsem
s nimi nějakým způsobem manipuloval.“ Na náš dotaz, týkající
se jeho budoucnosti v politice,
Jiří Klindera uvedl, že by se
chtěl snad angažovat nejdříve
v komunální politice, ale v současnosti je pro něj prioritou studium a práce pro MK.
Richard
Duřpekt
Za nově vytvářenou organizaci - Mladá občanská
platforma (MLOP), která
bude sestávat z bývalých
členů MK, se nám k problému vyjádřil předseda
přípravného výboru Richard Duřpekt.
Nová organizace se bude podle něj „v některých ohledech podobat MK, protože z MK částečně vychází. Například v oblasti akademické činnosti,
činnosti vzdělávací jak dovnitř,
tak navenek, ale nepodobná
bude právě v tom, že nebude přímo spolupracovat s nějakou politickou stranou. Tím se chce od
MK lišit, protože MK byli příliš
upnutí na Občanskou demokratickou stranu. To vyvolávalo nepříznivé jevy. Lidé, kteří vstupovali do MK, to brali pouze
jako nějakou snazší cestu ke kariérnímu postupu v ODS“. Richard Duřpekt považuje Jiřího
Klinderu za odpovědného za
problémy, které také podnítily
vytvoření nové organizace: „Jiří
Autor: Vladimír Štípek
Na mladého člověka čeká mnoho nástrah. Prochází rychlým vývojem nejen po fyzické stránce, ale také po té
duševní. Mladí lidé před maturitou
začínají hltat literaturu všeho druhu,
například odhalí krásu podřadných
děl science fiction či červené knihovny. Při zanícené četbě zatracovaných
básníků a vlastních tajných pokusů
o umění se občas pod oči dostanou
i díla, která zavánějí zvláštní vzrušující silou - politikou.
Politika dokáže rozohnit mladé muže, stejně
tak i dívky. Před mnohým „mladým“ politikem
se otevře úplně nový pohled na svět, který mu
unikal náhodou nebo společenskou zapovězeností. Studenti nejen v Praze však mají jedinečnou možnost - vstoupit do politických organizací mládeže. Tam je možné se všemožně realizovat: ventilovat své názory, získávat nové,
politicky „dozrát“ a hlavně poznávat nové lidi
a kamarády možná na celý život. Někteří mladí
lidé mohou do podobných spolků vstupovat
i s jiným úmyslem - touhou po úspěchu a moci.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tyto pohnutky jsou hlavní hnací silou mládežnických
politických uskupení.
MLADÉ POLITICKÉ SPEK TRUM
Nejznámějšími jsou pravděpodobně Mladí
konzervativci. Jejich zaměření je jasné možná
už z názvu, inspirací jsou jim hlavně liberální
a konzervativní hodnoty. Rozšířená je také jejich vazba na Občanskou demokratickou stranu,
což jim v poslední době způsobuje problémy.
Mladí konzervativci jsou obviňováni z rezignace na původní ideje ve prospěch představy budoucího přístupu k lukrativním politickým postům.
Mezi další známější organizace mladých lidí
patří Mladí sociální demokraté. Je logické, že
tito mladí lidé spíše preferují jiné hodnoty než
konzervativci. Důležitá je pro ně prý svoboda,
a jak uvádějí, „jejich svoboda je pro všechny, ne
jen pro některé“. I pro Mladé sociální demokraty je důležitá orientace na Českou stranu sociálně demokratickou, se kterou jsou si podle nich
programově nejblíže.
Nevyhovují-li vám organizace, které částečně
kopírují nejsilnější strany naší politické scény,
jsou další alternativou například Mladí křesťanští demokraté, Mladí zelení (pouze v případě, že
nesouhlasíte s Václavem Klausem a Bjørnem
Lomborgem), Mladí národní demokraté (magistrát ovšem demonstrace této organizace často
nepovoluje, čili schůzka s kamarády může vonět ilegálností) nebo Komunistický svaz mládeže (pokud máte rádi revoluci, boj, akčnost a trička s Che Guevarou). Předcházející věty jsou
však psány s nadsázkou, nechceme snižovat
21
nadšení mladých lidí pro politiku. Hlavně ty
první jmenované jsou velice důvěryhodnými organizacemi a jejich činnost je více než bohulibá.
Lehce opomíjenou organizací je Sokol. Je pravda, že je to hlavně tělovýchovná jednota, ale
také reprezentuje určité konzervativní politické
názory. Představa starších bratrů a sester ze Sokola v krojích, zapáleně vyprávějících o poměrech za první republiky, přispívá k určité neatraktivnosti pro mladé. Členství v Sokole však
nikoho ideově pokazit nemůže. Nevinné je i na
první pohled agresivní heslo „V mysli vlast,
v srdci smělost, v pažích sílu“.
Větší obezřetnost by měla panovat při výběru
stran, jejichž názvy jsou poněkud nezdravě
„akčnější, národnější a radikálnější“. Jen pro
představu - existují spolky jako Pravá alternativa, Národní strana, či Národní sjednocení. Tyto
strany se slučují, rozdělují, některé jsou dokonce koalicemi - snad pro obtížnější orientaci úřadů. Právě u těchto a podobných stran by se hodila slavná a obecně známá otázka otce
Kondelíka „nejedná-li se o něco protistátního“.
MA JÍ PRAVDU?
Z tak širokého spektra si stačí jen vybrat. Na
jednotlivých vysokých školách existují i politické spolky, které organizují politický život té
či oné školy. Dnes chtějí mladí vstupovat do politiky kvůli poznávání nových přátel, vytříbení
vlastního názoru. Dávno pryč jsou doby, kdy se
do stran, a to převážně levicových, vstupovalo
kvůli absenci sociálních jistot. Nelze se divit například úspěšnému ekonomovi, jakým byl Ota
Šik, že vstoupil do komunistické strany a byl
horlivým komunistou. Pocházel z rodiny, kterou
poznamenala nezaměstnanost, poznal hrůzy
koncentračního tábora. Studovat mu v demokratických podmínkách nikdo nezakazoval, ale
bohužel také nikdo finančně nepřispěl, proto
musel pracovat a vzdělání mu zajistilo až poválečné sociálnější uspořádání. V mládí se mu socialismus zdál ideálním, nejsvobodnějším a nejspravedlivějším zřízením. Když dospěl a zestárl,
poznal svůj fatální omyl. Pravděpodobně většina současné politické mládeže je podobně idealistická a pro své přesvědčení nevidí alternativu.
Víme ale jistě, že se nemýlí? Autor: Vladimír Štípek
Problém
– 1 / 2008
Klindera byl celý minulý rok
hlavní tajemník a hlavní pokladník Mladých konzervativců. Čili
je přímo odpovědný za to, že
MK řádně a včas nepodali daňové přiznání.“ Rozpory prý nastaly kvůli dlouhodobým neshodám, ale hlavně kvůli „naprosto
neprůhlednému hospodaření
MK (nepodanému daňovému
přiznání), manipulaci s členskou databází (porušování zákona na ochranu osobních údajů) a
rozvrácení struktury členské základny, ve smyslu, že raketově
rostl počet členů MK. Členy se
stávali lidé, kteří byť například
byli delegáty na kongresu, vůbec nevěděli, kdo je předsedou
MK, tedy to byly klasické černé
duše.“
K faktu, že je činnost mládežnických politických organizací
lehce zdiskreditována a organizace podobné MK mohou ztrácet respekt nejen mladých lidí,
ale i veřejnosti, která má tendenci podobné aktivity vnímat
jen jako naivní hru, uvedl Richard Duřpekt následující: „To
je jeden z dalších důvodů, proč
jsme chtěli vytvořit vlastní organizaci. Domnívali jsme se, že
činnost těch lidí, se kterými
jsme dlouhodobě nesouhlasili,
vedla k tomuto negativnímu
mediálnímu obrazu. My si chceme naší činností (tzn. pořádáním seminářů, přednášek, konferencí, vydáváním sborníků)
vydobýt kredit a respekt organizace, která je pro mladé lidi,
kteří se zajímají o věci veřejné a
o věci kolem sebe, ale zároveň
to nejsou kariéristi, kteří si hrají
na něco, co nejsou.“
Politická
zábava
pro mladé
economix
politika
22
soutěž
Citizen Act letos i na VŠE
David Peška (Ambasador), Markéta Kulhavá, Barbora Fischerová (autorka článku) a Lucie Trepešová
economix
– 1 / 2008
Citizen Act je mezinárodní studentská soutěž, kterou
pořádá společnost Société Générale (vlastník Komerční banky). Odstartovala ji v loňském roce a díky velké
úspěšnosti se rozhodla uspořádat i druhý ročník. A jak
to tak bývá, letos se dostala i do České republiky, exkluzivně na VŠE. Cílem této hry je představit si, jak by
mohla vypadat banka za dvacet let, a navrhnout strategii společnosti respektující koncept Corporate Social
Responsibility.
Prvního kola soutěže se zúčastnilo 124 tříčlenných týmů
z Kanady, Francie, Rumunska, Polska, Indie, Portugalska
a České republiky, z nichž organizátoři vybrali 40 finalistů.
Mezi nimi i tři týmy z VŠE. Ty
se budou moci se svými kolegy
z celého světa utkat v průběhu
tří týdnů, kdy mají k dispozici
tzv. wikiblogy (jde se o kombinaci blogu a Wikipedie), které
budou samy spravovat. Jejich
prostřednictvím budou představovat svoji koncepci a odpovídat na dotazy a recenze odborníků z praxe.
„Nejen to, chystáme i spoustu zajímavých akcí – přednášky, besedy a zajímavé rozhovory s laiky i s profesionály!“
řekla Economixu členka jednoho ze soutěžních týmů, Markéta Kulhavá. Veškeré informace
chtějí studentky dávat k dispozici na blog, který bude v provo-
zu tři týdny, od 4. do 24. února.
„Určitě uvítáme názory všech,
kdo se o tuto problematiku zajímají nebo se chtějí dozvědět
něco nového,“ dodávají. „Zajímá nás jakýkoliv názor týkající
se Corporate Social Responsibility v přítomnosti i v budoucnosti, stejně jako připomínky
k našemu projektu a inovativní
nápady. Navíc máme připraveny
užitečné dárky právě pro nejpřínosnější příspěvky.
Těmito aktivitami bychom
chtěly rozvinout debatu o společenské zodpovědnosti, zajistit co největší návštěvnost našemu wikiblogu a hlavně získat
co nejvíce materiálů, ze kterých ve třetí fázi soutěže zpracujeme závěrečnou prezentaci,
kterou bude posuzovat a vyhodnocovat odborná komise.“
Všichni finalisté se poté setkají na konci března na vyhlášení
výsledků soutěže v Paříži, kde
se i seznámí s vítěznými prezentacemi. Tři nejlepší týmy čekají
exotické zahraniční cesty ohleduplné k životnímu prostředí.
Rozdílem oproti podobným
soutěžím je, že tentokrát nejsou
studenti ponecháni takříkajíc
svému osudu, ale na pomoc jsou
jim vysláni „ambasadoři“, což
jsou zaměstnanci pořádající společnosti, kteří mají za úkol je při
jejich snažení podporovat a případně i zprostředkovat setkání
s odborníky z bankovní branže.
Ambasadoři musí být absolventy téže univerzity, z níž pocházejí i studenti, a měli by se dobře orientovat v oblasti, kterou si
studenti zvolili za své téma.
Dalším rozdílem je časový
horizont, na který je soutěž zaměřena. Société Générale si zakládá na tom, že nechce uspořádat soutěž pro studenty, aby poté
využila jejich nápadů k vlastnímu obohacení. Proto je stanoven
rok 2028, což je doba, kdy vše
může být jinak než dnes.
CO JE TO VLAS TNĚ
CSR?
S termínem Corporate Social Responsibility (společenská
zodpovědnost firem) se již pravděpodobně na VŠE nebo někde
jinde každý setkal. Pokud ne, dovolujeme si připomenout, že pod
tímto pojmem se skrývá „kontinuální závazek podniku chovat
se eticky a přispívat k ekonomickému růstu a zároveň se zasazovat o zlepšování kvality života zaměstnanců a jejich rodin,
stejně tak jako lokální komunity
a společnosti jako celku“ (World
Business Council for Sustainable
Development, 1997). V každém
případě je to v poslední době populární termín používaný zejména top managementem mezinárodních společností k označení
firemních aktivit, kterými se snaží projevovat zodpovědnost k životnímu prostředí, neobnovitelným zdrojům a společnosti jako
takové. Trvale udržitelný rozvoj
přestal dávno být jen prázdným
slovem. Skutečně moderní společnost musí rozvíjet i takové aktivity, které zdánlivě nemají na
její rentabilitu bezprostřední dopad. Ovšem možnosti takových
iniciativ jsou poměrně omezené.
Proto se společnosti stále častěji obracejí na studenty, aby jim
pomohli nalézt nové možnosti jejich naplňování. „Ačkoliv
nemůžeme naši konkrétní taktiku prozradit, rády bychom zdůraznily fakt, že CSR nemusí být
pouze o chudobě zemí třetího
světa a omezování škodlivých
emisí. Myslíme si, že to, co je
nejopomíjenější, leží často přímo před našima očima. Chceme
poukázat na to, že žijeme všichni
na jedné planetě a měli bychom
se společně snažit naši budoucnost ovlivnit žádoucím směrem.
I když se to zprvu může zdát beznadějné.“
Chcete-li se dozvědět více
informací o soutěži samé, můžete se podívat na www.citizenact.com, kde jsou kromě pravidel představeny i jednotlivé
týmy a jejich projekty. Je možné, že se soutěž bude opakovat
i příští rok, a proto si nenechte
ujít podzimní veletrh Šance, kde
bylo letošní kolo prezentováno.
Pokud vás zaujalo samo téma
Corporate Social Responsibility, budete mít zajisté v příštích
dnech skvělou příležitost dozvědět se něco nového nebo se
podělit o své názory na některé z akcí, které budou studentky
pořádat. Autor: Barbora Fischerová
23
zpravodajství
Ve středu 5. prosince 2007 se v prostorách Staré budovy konal Workshop Day na VŠE – CSR v českých
firmách organizovaný studentskou
organizací AIESEC, jež působí na naší
univerzitě. V průběhu dne měli studenti možnost dozvědět se informace o stále aktuálnějším tématu Corporate Social Responsibility, neboli
Společenské odpovědnosti firem.
Ve zkratce bychom CSR mohli definovat
jako strategii společnosti, ve které jsou podnikatelské operace úzce propojeny se sociálními hodnotami. Daná firma bere při svém
rozhodování v úvahu jak zájmy zaměstnanců, tak zákazníků a v neposlední řadě i regionu. Soustředí se tedy najednou na soulad
sociálních, environmentálních a finančních
úspěchů. V praxi to znamená například ekologicky vhodné obaly výrobků, třídění odpadu v kancelářích nebo podporu místního
fotbalového klubu.
V současnosti nejde jenom o trend západ-
Workshop
Day
na VŠE
– CSR
v českých
firmách
ních korporací, postupně se CSR stává strategií mnoha firem i u nás. Vznikají zde proto
mnohé diskuse o správné aplikaci této strategie v našich podmínkách, ke kterým můžeme zařadit také workshop na půdě naší
univerzity.
Program dne byl rozdělen do čtyř devadesátiminutových bloků tak, aby v každém
z nich mohl návštěvník získat jiný náhled na
tuto strategii. V prvním bloku vystoupil Jakub Vilhelm, zástupce ČSOB, s prezentací
CSR aktivit svého zaměstnavatele. Poté,
v další části, studenti diskutovali s Magdalénou Steinerovou z Business Leaders Forum
o přesnějším vymezení společenské odpovědnosti. Šlo o interaktivní propojení názorů
laiků a odborných definic. Třetím blokem
byla panelová diskuse, ve které se setkali zástupci firem a akademici. Praxi zastupovali
Kateřina Konečná z KPMG a Ing. Pavel Bureš z firmy Veskom. Akademickou půdu přišli reprezentovat Ing. Jiří Mikeš a Ing. Jiří Zeman, oba z VŠE. V zajímavé diskusi tedy
došlo k propojení teorie s praxí, což všichni
účastníci uvítali. Nakonec, ve čtvrtém bloku,
byly prezentovány aktivity společnosti Opavia, paní Marie Sedlická se zaměřila zejména
na definici CSR směrem k okolí a regionu.
Cílem tohoto projektu bylo obeznámit
studenty s teorií a zároveň i praxí diskutovaného tématu společenské odpovědnosti.
Ti, kteří přišli, měli možnost získat cenné informace z první ruky v diskusi s odborníky,
které budou moci využít nejenom při psaní
bakalářských prací. Autor: Barbora Voňková,
AIESEC Praha
Jelikož váš zájem o magazín
neustále roste a je kompletně rozebrán téměř ihned po svém vydání, toto číslo, které právě držíte
v ruce, je již třetí vydávané v nákladu 4000 výtisků. Rozsah magazínu tímto číslem již dosáhl 36
stran a také nově vycházíme
s křídovou obálkou s jednou přidanou barvou.
Kromě toho, že magazín Economix rozdávají naši kameloti
v prostorách VŠE na Žižkově
i na Jižním Městě, můžete si jej
vyzvednout také ve stojanech
umístěných v knihovnách VŠE.
Na Žižkově stojan najdete
v knihovně proti vchodu vlevo
u pultu, kde se vydávají klíče
k odkládacím skříňkám (foto 1)
a na Jižním městě ho najdete na
chodbě v první odpočinkové
zóně se sedačkami vlevo od
knihovny u okna (foto 2).
Economix si rovněž můžete ve
formátu PDF stáhnout z našich
1
2
(zatím provizorních) webových
stránek www.economix.cz, kde
najdete i informace o Ekofórech
a kulturních akcích, které pro vás
připravuje studentské sdružení
EKONOM.
Magazín Economix si můžete
přečíst i na nástěnce č. 2.4 umístěné ve druhém patře Staré budovy VŠE na Žižkově (naproti nástěnce „Hydepark“ s inzeráty).
S určitým zpožděním si lze
magazín Economix po předchozím objednání prezenčně půjčit
i v Národní knihovně, kde je archivován v povinných výtiscích.
Vaše připomínky, dotazy, upozornění a náměty nám posílejte
na e-mailovou adresu redakce@
economix.cz, kde se nám můžete
přihlásit i v případě, že byste se
chtěli stát součástí naší redakce.
Věříme, že jsme pro vás připravili dostatek možností, jak si
magazín Economix obstarat
a přečíst kdykoli budete chtít.
Vážíme si vašeho zájmu, který je
pro nás velkou výzvou. Martin Steiner
předseda
EKONOM,
sdružení studentů ekonomie
[email protected]
economix
Již pátý semestr je vám
zdarma k dispozici studentský magazín Economix, který distribuujeme
(rozdáváme) v prostorách
VŠE na Žižkově a na Jižním městě.
– 1 / 2008
Jak si lze opatřit magazín Economix?
24
zpravodajství
Máte chu pomáhat a nevíte, kde začít?
Už je to déle než měsíc, co se v prostorách VŠE uskutečnila neobvyklá akce, a to v rámci předmětu Ekonomie, filantropie a altruismus
(5IE323), který vede PhDr. Ing. Antonie Doležalová, Ph.D. Myšlenka
této akce vznikla už v letním semestru 2006/2007 a v letošním zimním
semestru se podařilo vše uvést v realitu.
V pondělí 3. prosince 2007 těsně před desátou hodinou přijel před školu autobus s 28
obyvateli dětského domova Dolní Lánov
a začal den poučný pro obě strany. Děti čekaly, že poznají něco zcela nového, ale absolutně nevěděly, co by to mělo být. A my, ač
jsme se pečlivě připravovali, jsme neměli
tušení, jak to udělat co nejlépe. Svým způsobem jsou to děti jako kterékoli jiné, ale na
druhou stranu jim něco chybí a to něco se na
nich zcela jistě podepsalo.
Rozdělili jsme si je tedy do tří supin. Skupina nejstarších (asi 14 – 18 let) byla nejpo-
četnější, těch nejmladších (6 – 10 let) jsme
naopak uvítali nejméně. Každá skupinka
měla rámcově podobný program – prohlídka
školy společně s nahlédnutím do vyučování
u doc. Ing. Magdaleny Kotýnkové, CSc.
(katedra hospodářské a sociální politiky)
a u PhDr. Radka Soběharta (katedra hospodářských dějin). Nejdříve v nás panovaly
obavy, že děti neudrží pozornost, ale vše
proběhlo hladce a musím říci, že oba vyučující byli dle reakcí dětí opravdu výborní
a dokázali i tak malé posluchače zaujmout.
Dále si každá skupina zahrála několik věkově přizpůsobených interaktivních her. Zde
se zcela jasně projevily poměrně markantní
rozdíly mezi dětmi. Nedá se ale říci, že by
neměly snahu nebo se vůbec nezapojovaly.
Kolem jedné hodiny odpoledne jsme všichni
navštívili Akademický klub, což byl pro děti
opět zážitek, jelikož návštěva restaurace pro
ně není úplně obvyklý způsob stravování. Po
obědě jsme dokončili rozehrané hry a odebrali se na žižkovskou televizní věž. Potom
už náš den skončil a my se museli rozloučit.
Zpětně už vše vypadá tak jednoduše: provést děti po škole, zahrát si pár her apod. Přípravy však probíhaly úplně jinak, všichni
nás před dětmi varovali, že to s nimi nebude
jednoduché, jak jsou nepozorné a na svůj
věk pomalejší, což byla sice pravda, ale určitě nebyly nějak výjimečně nepozorné. Naopak se tyto děti hodně snažily, což bylo
pravděpodobně zapříčiněno neznámým prostředím. Další tak trochu komplikací byl zájem studentů, respektive nezájem. Přestože
po škole byly rozmístěny plakáty a na webových stránkách Národohospodářské fakulty
bylo také upozornění, kromě jednoho dobrovolníka z řad absolventů již zmíněného
kursu studenti neprojevili zájem.
Asi nejvýznamnější, co si člověk mohl
vzít z této akce, je pocit, že udělal něco navíc – něco pro lidi, kteří to potřebují, pro někoho, kdo má v životě méně než my ostatní.
A ta největší odměna přišla na závěr v podobě jedné jediné otázky: „Uvidíme se ještě
někdy?“ Autor: Alice Rozánková
International Week
economix
– 1 / 2008
– čtyři pohledy na jednu akci
1
POHLED ZVENČÍ
Již potřetí se v naší škole rozjíždí projekt
zvaný International Week, díky němuž se řadíme mezi 25 dalších států, které se zapojily
do spolupracující sítě studentů. Patří sem
například Švédsko, Japonsko, Belgie, Egypt,
Izrael, Itálie, Estonsko a řada dalších. Každá
z těchto zemí postupně pořádá svůj International Week, jehož cílem je představit zhruba dvaceti zahraničním studentům z partnerských univerzit to nejzajímavější
a charakteristické, co jim hostitelská země
může nabídnout z kultury, architektury, historie i všedního života společnosti.
Organizaci International Weeku v České
republice si pod svá křídla vzal Buddy System. Tato organizace toho má na starosti už
docela hodně: péči o přijíždějící zahraniční
studenty, pořádání výletů, vysílání filmů
a úterní Nation2Nation party, ale proč ne?
Aktivní lidé se u nás na VŠE lupou hledat
nemusí, a tak není důvod, proč se ochuzovat
o zajímavou zkušenost, kterou International
Week bezesporu je. Když mluvím o zkušenosti, musím také zmínit, koho se to týká.
Předně bych vyzdvihla organizátory této týdenní akce.
POHLEDEM ORGANIZÁTORA
Organizátorům se nabízí příležitost řídit
vlastní projekt se vším všudy – od vedení
a práce v týmu přes spolupráci se sponzory
až po vymýšlení a samu organizaci programu. Důležitým rysem tohoto projektu je
fakt, že se na něm zahraniční účastníci finančně nikterak nepodílejí. Vše je jim poskytnuto zcela zdarma, a proto mají možnost účasti všichni zájemci, bez ohledu na
jejich majetkové poměry. To však stojí dost
úsilí a peněz – úsilí organizátorů a peněz ze
stran sponzorů.
POHLED ZE S TRANY
ÚČAS TNÍKA
Před rokem jsem strávila nezapomenutelný týden ve Švýcarsku: díky tamnímu International Weeku jsem tuto zemi procestovala
od Curychu přes Bern až po Sankt Gallen.
Viděla jsem hodinky za několik milionů korun, ochutnala typické sýry, koupila si typický kraví zvonek, jedla fondue a doslova se
přecpala výborné čokolády při exkurzi čokoládovnou (nebyli tam žádní Umpalumpové ani Johnny Depp, ale i tak to ve mně zanechalo dojem a koupila jsem domů plnou
tašku čokoládových dobrot). Viděla jsem
kouzelná švýcarská horská údolí, poznala
i důležitá města – na ulici odhozený papír ležet nenajdete. Mluvila jsem se Švýcary
a trochu pochopila jejich kulturu, účastnila
se zajímavých diskusí, poznala organizátorský tým a také svého švýcarského buddyho,
který mi poskytl přístřeší na několik dní
v Sankt Gallenu.
POHLED BUDDYHO
Ten můj švýcarský buddy měl pohled vážně pěkný, ale o tom mluvit nechci. Jakožto
buddy se mohl účastnit několika akcí v rámci programu. Především šlo o večerní party,
ale také například beer rally, welcome dinner, city rally a diskuse. Poskytl mi rozkládací postel, peřiny a upekl mi speciální švýcarský chléb, který jsem pak jedla s nutellou
k snídani. Také mi řekl, že má v plánu zúčastnit se International Weeku v Belgii.
Jak jsem nyní hovořila o různých pohledech na projekt International Week, plyne
z nich důležitý závěr. Je důležité si věci řádně prohlédnout, ale pokud se nechcete jenom dívat, máte právě teď ideální možnost
se i zapojit.
Buddym v rámci akce International Week
se může stát kdokoli, stačí nám napsat na
[email protected] nebo se přijít zeptat do
kanceláře Buddy Systemu v RB 548. Naskytuje se možnost účastnit se International
Weeku nejen u nás, ale vyjet třeba i do Švýcarska... Více informací poskytne:
Michaela Zimolová
organizátorka akce International Week
[email protected]
iwprague.vse.cz
25
inzerce
M˘ch5 od T-Mobile:
M ù JTE SVÉ B LÍZ K É STÁLE NAD OSAH
V prÛbûhu semestru jste
nejspí‰ neustále v jednom
kole. Kromû povinností ve
‰kole vám mnoho ãasu zaberou také brigády a pravdûpodobnû máte i dal‰í zájmy ãi aktivity. A kdyÏ propukne zkou‰kové období?
V‰echno se to stíhá je‰tû
o nûco hÛfi. MoÏná si také
obãas se zpoÏdûním uvûdomíte, Ïe jste chtûli zavolat
ãi poslat zprávu nûkomu
z pfiátel nebo rodiny, ale
pfiipletlo se vám do toho nûco jiného a pozdûji jste si jiÏ
na pÛvodní zámûr zkrátka
nevzpomnûli. Co s tím?
FLEXI BI LITA
A DAL·Í BONUSY
Tarifní varianta Mých5
je postavena na principu
kreditních tarifů, což
sebou nese další výhody. Vždy máte pod kontrolou,
za co utratíte měsíční paušál
a případný nevyužitý kredit
můžete neomezeně převádět do
dalších období. Při uzavření smlouvy na dobu určitou
lze navíc zvolit zvýhodnění
Tarif Mých5
Měsíční platba
Celkový volný
kredit v tarifu
Cena za minutu hovoru
do všech sítí v ČR
Cena za SMS
do všech sítí
Mých5 Standard/HIT
5 zvolených
Ostatní
kontaktů
čísla
416,50
416,50/499,80
2,98
6,55
0,60
1,79
Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH. Hovory jsou tarifikovány
režimem 60+30. Zvýhodnění HIT lze získat při uzavření nebo
prodloužení účastnické smlouvy na dobu určitou (24 měsíců).
HIT, jež přináší
celých 20 % kreditu navíc.
SNADNÁ
OBSLU HA
Výběr kontaktů
i další nastavení
služby lze jednoduše
provádět
přímo v aplikaci
Mých5 v telefonu, případně prostřednictvím Zákaznického centra, sekce Můj
T-Mobile na t-zones a dalších kanálů. Pokud ve
vašich osobních vztazích dojde k nějaké změně, Mých5
si snadno přizpůsobíte – v každém kalendářním měsíci můžete bezplatně provést až
pět úprav preferovaných čísel. Obrázky v aplikaci na
displeji lze nastavit zcela libovolně – použít se dají jak
vlastnoručně pořízené fotky, tak ikony z široké nabídky T-Mobile.
VYBERE SI KAÎD¯
Při pořízení tarifní i Twist varianty Mých5 je na výběr sedm
zajímavých přístrojů značek
Nokia a Samsung, které mají
aplikaci již předem nainstalovanou. Nabídka vyhoví nejrůznějším potřebám, zahrnuje jak
mobily nenáročné na obsluhu, tak i technicky vytříbené
a skvěle vypadající kousky.
Další značky a modely budou
postupně přibývat. Samotný tarif lze však využívat s kterýmkoliv typem telefonu.
VYTVO¤TE
SI VLASTNÍ PùTKU
Mých5 vám ještě více přiblíží
okruh nejmilejších a díky výhodným sazbám za volání a SMS se
při kontaktu s nimi nemusíte nijak
omezovat. V kombinaci s některým z nabízených telefonů se
Mých5 může stát vynikajícím
dárkem – ať již si ho nadělíte sami, nebo jej věnujete některému
ze svých blízkých.
Další informace naleznete
na stránkách www.mych5.cz.
Twist Mých5
Cena za minutu hovoru
do všech sítí v ČR
Cena za SMS
do všech sítí
5 zvolených
kontaktů
Ostatní
čísla
3,50
7,00
1,50
3,50
Ceny jsou uvedeny v Kč včetně DPH.
Hovory jsou tarifikovány režimem 60+30.
– 1 / 2008
P¤ÍZNIVÉ SAZBY
Služba Mých5 je dostupná jak
v podobě tarifu, tak i v předplacené verzi Twist. V obou případech jsou ceny za volání a SMS
na pět zvolených čísel
bez ohledu na síť až
o polovinu nižší než je
běžné, takže se nemusíte nijak omezovat.
Podle průzkumů až dvě
třetiny našich soukromě
provolaných minut směřují na čtyři až šest kontaktů. Je proto zřejmé, že
díky sazbám tarifu Mých5
můžete slušně ušetřit.
economix
M¯CH5
– U N I KÁTN Í NOVI N KA
T-Mobile připravil službu, s níž
budete mít své nejmilejší kdykoliv nadosah a ani v největším
shonu je nespustíte ze zřetele.
Díky interaktivní aplikaci Mých5 si
můžete zvolit pět vám blízkých
lidí, jejichž fotografie budou
pořád zobrazeny na displeji telefonu v pohotovostním režimu. Pak stačí jen joystickem
vybrat a stisknutím jediného
tlačítka ihned zavolat nebo začít psát zprávu. V aplikaci je
u každé osoby k dispozici také
historie komunikace. S její pomocí budete mít vždy přehled
o tom, jak často a kdy naposledy jste si spolu volali a psali.
26
sport
Začíná nový semestr a s ním nová rubrika,
ve které se vám v každém čísle Economixu
představí jeden z oddílů patnáctičlenné rodiny
VŠTJ Ekonom. Začneme nejnovějším – HC Ekonom.
HC Ekonom
Jaké jsou nejbližší plány?
Budeme mít na starosti sestavení týmu pro akademické hry.
HC Ekonom bude na turnaji doplněn pěti nebo šesti zkušenými
hráči, kteří hrají vyšší ligové
soutěže.
Hokejový klub HC Ekonom
vznikl v září 2007 z nápadu studentů, kteří měli hokej zapsán
v rámci tělesné výchovy při škole a chtěli hrát ligovou soutěž.
Dnes trenér Libor Bezděka vede
dvaadvacet hráčů, až na výjimky jsou všichni studenty VŠE.
O fungování oddílu jsem si povídala s útočníkem, Milošem
Langem, jinak studentem pátého ročníku Národohospodářské
fakulty.
Účastnil ses akademických her
v předchozích letech?
Byl jsem na předchozích
dvou, tým se scházel nahodile
bez organizace a to týmu dost
uškodilo. Akademické mistrovství je velmi náročný turnaj.
K tomu, abychom se začali
umisťovat, je třeba zvýšit počet
tréninků a přilákat do týmu kvalitní hráče, kteří by se na Akademických hrách dovedli prosadit.
A to jsou naše hlavní cíle do
příští sezony.
economix
– 1 / 2008
Je vaše sestava definitivní?
Zatím rozhodně ne. Přijímáme další zájemce a do dvou let
chceme založit B-tým. Většinou
už máme předchozí zkušenosti,
jsou mezi námi i hodně dobří
hráči, kteří hráli v mládežnických kategoriích extraligových
týmů. Máme ale zájem o jakékoliv hráče, kteří chtějí hrát
a nemají kde. Zápasy hrajeme
na tři útoky, trénujeme ve dvaceti dle časových možností hráčů. Hodně nás to chytlo a každý
se snaží si čas najít. Tým je rozmanitý a každý tam má svou
roli, která dělá na ledě výsledek.
Jak si vedete?
Moc dobře, nevěděli jsme do
jaké skupiny se přihlásit, nedokázali jsme odhadnout kvalitu
týmu předem. Neznali jsme se,
dost hráčů jsme sehnali na inzerát, takže jsme riskli pátou skupinu a daří se nám. Pokud budeme přistupovat k zápasům
stejně, postoupíme do čtvrté
skupiny. V tabulce jsme na třetím místě, ale máme méně odehraných zápasů a navíc zatím
žádnou prohru. Hraje se dvaadvacet zápasů – každý s každým
doma a venku a první dva postupují. Domácí utkání hráváme téměř každé pondělí od šesti plus
venkovní zápasy. Aktuální informace jsou na webu nebo na
nástěnce v prvním patře staré
budovy.
Jezdíte na soustředění?
Zatím žádné soustředění neproběhlo, ale plánujeme před
akademickými hrami, abychom
stmelili tým, složený i z neoddílových hráčů, a jedno na letní
přípravu a možná na závěr sezony - uvidíme, na co zbudou peníze.
Jaký výsledek předpokládáte?
První dva roky bychom chtěli
spíše nabírat zkušenosti. V budoucnu chceme pravidelně postupovat ze skupiny a dostat se
tak do čtvrtfinále. Hraje se ve
třech skupinách - české, moravské a pražské. V každé bývá pět
nebo šest týmů, jistotu postupu
mají první dva ze skupiny. Každý rok se přihlásí asi šestnáct
týmů. Favority jsou FTVS, Vysoká škola báňská v Ostravě
a Masarykova univerzita. Můžeme uspět i letos, je to i trochu
o štěstí.
A jak to zvládáte finančně?
Našim generálním partnerem
je společnost VORLÍČKOVÁ
& LEITNER, která nám mimo
jiné zakoupila výstroj a dresy,
abychom vypadali jako tým.
Dále nás také finančně podporuje škola. Náklady to ale nepokryje, každý hráč platí měsíčně
příspěvek 800 Kč.
Jak často trénujete?
Trénink probíhá jednou týdně
na Štvanici a individuálně můžeme trénovat na školním hokeji.
Na ledě jsme tedy dvakrát až třikrát týdně, ale do budoucna chceme toto číslo ještě zvýšit. Jednou
týdně trénujeme v tělocvičně ve
škole, zaměřujeme se na rozhýbání, obratnost a koordinaci, hrajeme fotbal a podobně.
Chybí vám něco ke spokojenosti?
Rádi bychom do hlediště přilákali studenty. Víme, že aby na
nás začali chodit, musíme hrát
na úrovni a tým musí získat renomé. Vše je teprve na počátku.
Zatím není v České republice
moc zaběhlé chodit se dívat na
akademické sporty. Rád bych
tímto pozval všechny na domácí
zápasy na Štvanici.
Více informací o HC Ekonom
najdete na http://hcekonom.vse.
cz.
Autor: Dana Odvodyová
27
sport
Dana Odvodyová
Hana Roubalíková
Eva Safinová
V těchto závodech původem z Ameriky
nejde ani tak o to, kdo dojede první, ale spíše
o to, kdo závod dotáhne až do konce. Jde totiž o fyzicky nesmírně namáhavý sport. Na
světě není mnoho čistě ženských týmů.
K těm známějším, které už se nějakou dobu
pohybují ve startovních listinách podobných
závodů, patří týmy z Brazílie a Ruska. Přičemž tým amazonek z Brazílie závodí již
delší dobu, zatímco Rusky se na scéně objevily teprve nedávno. Český tým je složen ze
čtyř slečen. První z nich, Dana Odvodyová
(24) je studentkou VŠE s mnohaletou zkušeností v závodech Adventure. Mimoto má
zkušenosti i z dalších sportovních odvětví –
z gymnastiky a orientačního běhu. Druhou
členkou je Eva Safínová (24), absolventka
VŠE specializující se na orientační běh a lezení. Hana Roubalíková (25) je rovněž absolventkou naší školy a zaměřuje se na
všechny lanové disciplíny. Čtvrtou členkou
je Zuzana Tryznová studentka TU v Liberci,
reprezentantka v biatlonu.
Celá záležitost kolem vzniku tohoto ne zcela obvyklého týmu se rozběhla zpočátku zcela
nevinně. Na kurzech tělesné výchovy spadajících pod Outdoorové sporty a vedených na
VŠE odborným asistentem Tomášem Vaňkem
(českým reprezentantem v Adventure závodech) padla při jedné z mnoha diskusí otázka,
zda by čistě ženský tým měl šanci na úspěch.
Ba dokonce zda by závod vůbec dokončil. Závody tohoto typu totiž v žádném případě nejsou pro padavky. Ty, na které se holky v budoucnu chystají, trvají okolo 75 hodin a je
dána trasa dlouhá okolo 360 km. Je třeba absolvovat 200 km na kole, 100 km v trekingu.
Část trasy (40km) se absolvuje na in-line bruslích. Aby toho pro závodníky nebylo málo, je
pro ně připraveno zpestření v podobě několika různých disciplín. Sem patří například jízda na kánoi (25 km), lanové překážky, plavání
(3 km), orientační běh (10 km), lanové disciplíny včetně jumarování - lano spuštěné dolů
Zuzana Tryznová
z mostu do hloubky asi 40 metrů, závodníci
musí nejprve sjet dolů a posléze se vyšplhat
zpět. V případě nesplnění některé z těchto disciplín je třeba běžet takzvaný trestný okruh,
čímž dojde k časové ztrátě. Obyčejně to bývá
něco okolo čtvrt hodiny, ale i ta může být v konečném účtování znát.
Klasické týmy jsou většinou složeny ze tří
kluků a jedné holky. Ta má status jakési princezny, protože i když mají kluci výhodu v síle, vytrvalosti apod. je taková holka v týmu
velmi ceněna, protože jej vyvažuje a slouží
k jeho prospěchu zejména v psychické rovině. A to je hodně důležité, protože v takovémto typu závodů mohou být emoce a psychika velikým nepřítelem. Takže pokud
nastane situace že „princezně“ dojdou v závodě síly, je v zájmu zbytku týmu ji fyzicky
podpořit. Je všeobecně známo, že holky se
shánějí do týmu špatně. Takže tým, který sežene na závod dobrou závodnici do svých
řad, může mít velikou výhodu.
Nyní bude ale situace jiná. Každá z holek
tu bude sama za sebe. Stejné podmínky pro
čtyři holky, jež si budou muset poradit se situacemi, které dříve obstarala mužská část.
Takže je čeká přenášení lodí a další neméně
namáhavé výzvy. To vše v těžkém nepohodlí téměř beze spánku. Což je další ošemetná
součást závodu. Jde o to, zvolit správnou
taktiku. Rozhodnout se, zda spát déle a mít
více sil, nebo spát méně a ztratit tím méně
času, ale tolik si neodpočinout.
Bude to zkrátka jen a jen na nich. Situace,
že bude závodit čistě ženský tým, už je sama
o sobě dost pikantní. Vše ale ještě více okořeňuje pověst Dany Odvodyové. V minulosti totiž startovala s několika týmy a téměř
vždy zde došlo k nějakému zranění. Došlo to
dokonce až tak daleko, že kdosi přišel s novou taktikou nasadit ji coby trojského koně
do konkurenčního týmu.
A v čem se vlastně Adventure závody liší
od ostatních sportů? Jak mi Dana prozradila, výhodu vidí v tom, že tento sport není
jako tenis, kde si člověk jde zahrát na dvě
hodinky, dá si sprchu a jde na pivo. Tyto závody jsou dlouhodobou záležitostí, během
níž je člověk obohacen o spoustu zážitků, na
které může později vzpomínat. Velmi zajímavá je skutečnost, že při závodech lze
snadno poznat, jaký člověk skutečně je. To,
zda je sobec, egoista, jak dokáže pomoci či
spolupracovat. Není sil na jakoukoliv přetvářku a objevuje se skrytá stránka člověka.
Například člověk v normálním životě naprosto klidný a vyrovnaný se při závodech
může projevit slovním rejstříkem, za nějž
by se nemusel stydět ani ten nejsprostší
dlaždič.
Týmu se nevěří. Panuje názor, že se jeho
členky nejspíš přímo během závodu pohádají, že si vjedou do vlasů. Pokud se znovu vrátíme k smíšenému týmu, dle Dany chlap
funguje v týmu jako hromosvod, je „splachovací“. Jak vydrží čtyři baby 75 hodin
spolu, na to je zvědavá i Dana. Jejich závod
se pojede v srpnu. Přípravy probíhají již
nyní a je jasné, že to nebude snadné. Vzhledem k tomu, s jakým respektem a pokorou
ke všemu přistupují, věřím, že v závodě samém nakonec uspějí. Autor: Jakub Šalek
economix
Co si člověk představí, když se řekne první ženský survival team v České republice? Asi se ptáte, jak je ta jednička na začátku myšlena. Skutečnost se
má tak, že tento článek je o týmu čtyř slečen, které se rozhodly jít takříkajíc proti proudu a dokázat všem a taky hlavně samy sobě, že je možné aby
čistě ženský tým nastoupil v závodech Adventure. A o co vlastně v takovém
závodě jde? O tom jsou následující řádky.
– 1 / 2008
1. ženský survival team
28
zábava
economix
– 1 / 2008
Žižkovský scorelauf
aneb Nejtěžší závod sezony
Závod pro smíšené dvojice
Scorelauf je druh orientačního
běhu, při kterém závodník dostane mapku kontrol s různým
bodovým ohodnocením. Pořadí
kontrol a to, zda kontrolu vůbec
absolvuje, je jen na něm. Vyhrává běžec s nejvyšším počtem
bodů. A proč je žižkovský? Ne
proto, že by jeho tradice sahala
až do dob Jana Žižky, ale proto,
že se už pošesté konal na Žižkově. A teď to nejdůležitější. Kontroly nejsou jen tak ledajaké, ale
hospodské. Body za splněnou
kontrolu si může připsat pouze
ta dvojice, která ve vyznačeném
občerstvovacím zařízení požije
„pivo nebo povolený druh lihoviny (dámy v množství malém,
pánové to rozjíždějí ve velkém
stylu).“ A když to dáme pěkně
dohromady, vznikne nám orientační běh dvojic po hospodách
známé pražské čtvrti.
Tak jsem v létě potkal Dejnu
a jen tak mezi řečí se mi zmínila
o chystaném šestém ročníku tohoto legendárního závodu. Loňský pátý (pro mě první) ročník
byl super, a tak jsem se hned zajímal o podrobnosti toho dalšího. Ale chtít po Dejně informace
o podzimním závodě v létě je
jako shánět čerstvý banán na jižním pólu. To, že se bude konat
na konci listopadu, mi stačilo
k tomu, abych si domluvil partnerku. Hanička je skvělá orienťačka, a tak jsem si brousil zuby
přinejmenším na obhajobu loňského druhého místa. Nechtěli
jsme nic ponechat náhodě. Nejeden trénink proto skončil druhý
den pořádnou bolestí hlavy. To
by v tom musel být čert, abychom nevyhráli...
A byl. Kvůli zkoušce z managementu následující den po závodu jsem přišel o partnerku.
Nedalo se nic dělat, musel jsem
jít ulovit novou. Naštěstí lov netrval dlouho a Evička byla na
světě. A konečně tu byl ten dlouho očekávaný den, 22. listopad.
Normálně na čísla moc nedám,
ale tohle jsem nemohl přehlédnout. Číselná kombinace dvojek
a jedniček nemůže být náhoda.
První start, druhé místo. Druhý
start... Letos to prostě musí vyjít!
Takže sraz pod věží ve tři
čtvrtě na osm. Všichni jsou už
na místě, někteří nervózní, ostatní natěšení na nevšední zážitek.
S ostatními závodníky tipujeme,
do které hospůdky se podíváme
a jakého panáka si dáme.
Je odstartováno. Koukám do
mapy a nestačím se divit. Oproti
loňskému ročníku nejsou v mapě vyznačeny ulice. Orientujeme mapu, zíráme do ní - a nic.
Kdo by si bral buzolu do města,
že? Zkoušíme to jedním směrem
a doufáme, že se někde chytneme. Po pár metrech zjišťujeme,
že běžíme úplně na druhou stranu, než jsem původně plánoval.
Obracíme to a nabíráme správný
směr. Konečně první hospoda!
Jednohlasně jsme zvolili jako
soutěžní nápoj pravý český rum.
Palivo tuzemské je k těmto účelům velice vhodné. Dva uřícení
lidé, kteří vtrhnou do výčepu
a domáhají se rychlého podání
lihoviny, to se ani na Žižkově
jen tak nestává. Proto musíme
ještě před přípitkem na vítězství
přítomným štamgastům vysvětlit původ a důvod našeho potu.
Další kontroly se obešly bez výslechu. Už ve dveřích nás uvítal
smích a dotaz na složení našeho
vítězného drinku.
Vše probíhalo hladce až do
kontroly nedaleko tunelu do Karlína pod Vítkovem. Že „nedaleko“ budou dva metry, jsem
opravdu netušil, a než se nám výčep podařilo najít, ztratili jsme
cenné minuty. Při běhu Karlínem
na hlavní nádraží se už naštěstí
nedalo nic zkazit. Mezi místními
existencemi jsme prokličkovali
až na nástupiště a přímo do věhlasné Krákory. To už nás ale tlačil čas. Obsluha nebyla ze závodníků příliš odvázaná, trochu
zdržovala a já začal nervózně
kontrolovat čas. Naproti tomu
Evička byla v pohodě. Neměla
hodinky a taky na ni začínal působit ten náš rum. Závěrečným
sprintíkem jsme si ještě rozproudili krev, aby měl alkohol lepší
účinky. Běžet na olympiádě tak
jako v závěru, zlatá mě nemine.
Konečně v cíli. Jenže i přes strhující výkon o půl minuty později, než jsme měli. Nedalo se nic
dělat. Penalizace byla naštěstí
jen minus bod za každou minutu
po hodinovém limitu. Zatímco
pořadatelé rychle přepočítávali
získané body, přesunuli jsme se
do blízké restaurace. To už jsem
pomalu vysondoval od soupeřů
jejich výsledky. Začal jsem tušit
dobrý výsledek a objednal dalšího panáčka na oslavu.
A jak jsme dopadli? Hádáte
správně. Magie čísel nezabrala,
nevyhráli jsme. Penalizace nám
srovnala body s další dvojicí.
Díky lepšímu času si první místo a titul „Žižkovský Borec“ pro
rok 2007 odnesli Karolína
a Martin. Na nás zbylo (pro mě
už asi tradiční) druhé místo. Je
dobré, ale první je první. A tak
doufám, že do třetice už to musí
vyjít. A když ne, tak být druhý
taky ujde. Ale kdo z vás bude
tím prvním před námi? Autor: Jakub Malík
29
vox po(pa)puli
Nechci lyžárnu na VŠE
nechat zavazadla v úschovně, vrátit se do
školy a poté si je opět na nádraží vyzvednout, ale tato varianta mi přišla poněkud krkolomná.
A co až začne semestr a školu zaplní davy
studentů s batohy, kteří si je nebudou chtít
brát s sebou na výuku, oběd či zkoušku? Navíc je v semestru šance na prázdnou skříňku
minimální. Pokládám tedy na závěr nerudovskou otázku: „Kam s nimi?“ Nežádám
lyžárnu. Jen bych ráda i nadále využívala
služeb milých šatnářek i pro tyto účely. Proč
rušit něco, co funguje? Od začátku roku byla zrušena služba
úschovy zavazadel v šatně Rajské budovy.
Tuto novinku jsem se dozvěděla ve chvíli,
kdy jsem přišla do školy složit státnice
a hned pak odjížděla na hory, takže jsem
byla obtěžkána obrovským batohem a lyžemi. Batoh jsem zčásti vybalila a protlačila
do skříňky, ale co s lyžemi? Ty nevybalím
a neprostrčím. Přijít na zkoušku v kostýmku
s lyžemi přes rameno se mi moc nechtělo, ač
mi barevně ladily k halence... Napadlo mne
opřít je vedle skříněk a opatřit nápisem typu:
„Tyto lyže nechtějí měnit majitele, prosím,
nepřemisťujte a neukládejte je do skříňky,
jsou moc dlouhé.“ Nebo zajet na nádraží,
Autor: Dana Odvodyová
Co si o tom myslíte?
Do uzávěrky se nám ke zrušení této
služby studentům nepodařilo na poslední chvíli získat vyjádření vedoucího Odboru správy majetku VŠE
Tomáše Horského. Jeho vyjádření
přineseme v dalším vydání Economixu. Přinášíme vám tedy názory
některých studentů k této skutečnosti:
Marek, F1: Zvyknul jsem si docela často
k šatnářkám v Rajské budově uložit tašku
s věcmi po tělocviku. Naštěstí se mi těch pár
kusů oblečení i s teniskami vejde i do skříňky, takže s nimi nemusím ani teď na hodiny.
Petr, F2: I když jsem o této službě věděl, nikdy jsem jí v minulosti neměl potřebu využít. Proto nemohu říci, že by mi nějak chyběla. Na druhé straně, si neumím představit,
co bych dělal, kdybych přijel z domova
a musel s kufrem rovnou do školy. Ty skříňky, co jsou k dispozici, mi přijdou hodně
malé, a z doslechu vím, že jich celkem málo
bývá volných.
Barbora, F3: Hodně cestuji mezi školou
a domovem. Přijíždím brzy ráno a nestíhám
si věci uložit na kolej a musím s nimi do školy. Vždy jsem si je ukládala do šatny, ale teď,
když to už nejde, je to vopruz, když jsou
skříňky plné. Pak musím s báglem na hodiny a dávat na něj pozor. A to nemluvím
o tom, že často překáží ostatním v pohybu.
Naštěstí se mi tohle stalo jenom jednou.
Jan, F4: Nevím, proč by měly být šatnářky
zodpovědné za cizí tašky a jiná zavazadla.
Stačí, že se musejí starat o bundy. S novým
zákazem naprosto souhlasím, ulehčí jim to
práci.
Martin, F5: Nikdy jsem tuto službu nevyužil, protože jsem tu potřebu neměl. Naprosto
však chápu, že zrušení této služby může být
někdy velkým problémem zejména pro mimopražské studenty. Nevím, co vedlo vedení školy ke zrušení této služby. Předpokládám, že k tomu došlo po zralé úvaze. Jen
doufám, že to nebyla snaha se zbavit odpovědnosti a někomu ušetřit práci a komplikace. Nemělo by se zapomínat, že škola je tu
především pro studenty, nikoli pro její zaměstnance, a měla by zajišťovat i některé
služby, které sice přímo nesouvisí s výukou,
ale poskytují studentům určitý komfort. Ať
se to klidně zpoplatní...
Upozornění: názory v této rubrice nemusí vyjadřovat názor redakce. economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY VŠE
PROSINEC
2007
ČÍSLO 6
ZDARMA
economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY
VŠE
LISTOPAD
2007
ČÍSLO 5
ZDARMA
economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ř Í J E N
2 0 0 7
Č Í S L O 4
Z D A R M A
economix economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
K V Ě T E N
2 0 0 7
Č Í S L O 3
Z D A R M A
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
D U B E N
2 0 0 7
Č Í S L O 2
Z D A R M A
economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ú N O R
2 0 0 7
Č Í S L O 1
Z D A R M A
Rozhovor
s novým
českým
ministrem
Rozhovor
s Jiřím
Paroubkem
Mgr.
Miloš
Pádivý,
ředitel
CTVS
/ str. 10
Ekofórum
s Ing.
Ivanem
Miklošem
/12
(str. 5)
Tereza Francová,
vedoucí projektu ŠANCE
/ str. 12
Jiří Čunek,
Ekofórum 5. 12. 2007
/ str. 8
PLAGIÁTORSTVÍ PŘIDĚLOVÁNÍ KREDITOVÝCH POUKÁZEK SOUTĚŽ GTT 2008
Petr Nečas,
Ekofórum 21. 11. 2007
/ str. 14
Rozhovor
s děkanem F4
prof. Segerem
(str. 6–7)
Ekofórum s prof. Václavem Klausem /12
Ing. Libor Svoboda
nový kvestor
VŠE
/ str. 6
Petr Nečas,
Ekofórum 21. 11. 2007
/ str. 14
Václav Klaus
na VŠE
(str. 14–15)
Martin Bursík,
přednáška na VŠE
/ str. 15
Ing. Ivan Mikloš
Ekofórum 10. 10. 2007
v 18.00 hod.
/ str. 10
Pavel Šporcl
koncert na VŠE
9. 10. 2007 v 20.30 hod.
/str. 16, 10
Ondřej Havelka,
koncert
/ str. 20
PŘIJÍMAČKY KOLEJE ROZVOJOVÉ A PORADENSKÉ CENTRUM VŠE
PLAGIÁTORSTVÍ NOVÝ STUDIJNÍ A ZKUŠEBNÍ ŘÁD LAOS
Jiří Schwarz:
„Zavedeme
elektronický index!“
KANCELÁŘE NA VŠE KOLUMBIJSKÁ KÁVA INDEXY
Pavel Bém
na VŠE
nejen o olympiádě
CAREER DAYS JAN JEDLIČKA AMSTERDAM
Petr Dvořák:
„Absolventi
by se měli
orientovat
v praxi!“
MOJMÍR HAMPL PENZIJNÍ REFORMA V ČR KLAUS NA VŠE
economix
www.economix.cz
– 1 / 2008
Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu
PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom
30
na baru s...
economix
– 1 / 2008
Tomášem Vorlem mladším
Tomáš Vorel ml. navštěvuje druhý
ročník fakulty mezinárodních vztahů. Svoji první hereckou příležitost
získal již v raném dětství, když ve filmu Pražská pětka jako dvouletý tlačil kočárek. Menší roli ministranta
si zahrál ve filmu Cesta z města. Větší herecká zkušenost přišla v roce
2005, a to v řeznické grotesce Skřítek, v níž ztvárnil roli nezbedného
synka. Do širšího povědomí se dostal po premiéře filmu Gympl jako
středoškolák, který přes den trpí ve
školní lavici a po nocích tvoří graffiti. Tomáš Vorel ml. je syn českého režiséra Tomáše Vorla (Pražská pětka,
Kouř, Kamenný most, Cesta z města, Z města cesta, Skřítek, Gympl).
nepůjde chemie, tak mu jednoduše nejde
a nemůže s tím nic udělat. V tom filmu se
řeší, že studenti dělají věci, které nikdy v životě nepoužijí, že je ten systém nepružný...
Sice si někdo nakonec vybere nějaký seminář, ale není to ten model školství, kdy si
člověk v patnácti řekne, že matika není nic
pro něj, a jde na nějakou humanitní větev
a ti, které baví technika, jdou na technickou
větev. A tohle byl problém u nás na škole, že
se většina lidí ve čtvrťáku trápila fyzikou,
přitom věděli, že jim bude nanic.
Na druhou stranu každý ví, jaké předměty ho na gymplu čekají...
Já jsem šel na gympl v jedenácti letech a to
jsem nevěděl vůbec nic. Vůbec jsem nevěděl, co je to gympl, ani že můžu jít někam
jinam.
Od premiéry Gymplu uběhlo pár měsíců, v čem se ti za tu dobu nejpodstatněji změnil život?
Moc toho není. Jediné, co vlastně ta „malá
sláva“ přináší, je, že si na vás lidé ukazují
prstem v metru, ale jinak to žádné velké výhody nemá. Akorát se na vás občas někdo podívá jinak, než když by vás neznal.
V mnoha rozhovorech jsi řekl, že teď
dáváš přednost škole. Nemrzí tě to někdy?
Mě to moc nebaví. Ono to hraní je zábavné,
ale potom se na to nabalí spousta šílených
věcí, jako že musíš – teď to bude znít jako klišé – chodit na večírky, ukazovat se tam...
A tebe nebaví chodit na party?
Ne, to baví člověka dvakrát. Pak se tam baví
s lidmi, se kterými se vlastně vůbec bavit nechce a bavit se s nimi musí, protože je to bonton.
Gympl ukazuje některé „koníčky“
dnešních středoškoláků. Je to tak, že
má tvůj otec dobře zmapovanou tuhle
generaci, nebo jsi mu říkal, jak to dneska chodí?
My jsme to spolu řešili. Já jsem samozřejmě nezažil jeho gympl, ale on tvrdí, že je
to všechno stejné, že se jenom mění kulisy.
Oni taky dělali bordel na škole, my jsme taky
dělali bordel. Já myslím, že se to moc nemění, akorát tehdy byl ten jeden nepřítel a dneska není.
Byl filmový Gympl v něčem podobný
tomu, který jsi navštěvoval?
Asi nenajdu žádnou podobnou situaci, ale já
jsem měl skvělý gympl. Mám deset nejlepších kamarádů, kteří jsou z mojí třídy a často
se s nimi vídám.
Je jasné, že člověka nebaví dělat věci,
o kterých neví, proč je dělá. A těch je na
gymplu spousta. Jde hlavně o to, že gympl
vůbec nereflektuje, jak jsou lidé vybavení.
Dává sice nějaké všeobecné vzdělání, jenže
člověk může být sebechytřejší, ale když mu
Ve filmu jsi často oponoval, že „nejsi
drzej, ale upřímnej“. Je tomu tak i ve
skutečnosti?
Já jsem si předsevzal, že fakt budu říkat jen
to, co si myslím, a snažím se o to, ale moc to
nevede k ničemu dobrému. Sice ze sebe má
člověk dobrý pocit, že něco řekl naplno, jenže často tím vznikají konflikty. Lidé to moc
nechápou, mají radši, když člověk říká to, co
se jim líbí.
Ve filmu je mnoho milostných scén,
jaké to bylo, natáčet je před otcem?
Ještě podle jeho představ?
Ono to dneska funguje tak, že režisér vůbec
nemusí být na place. Má někde bokem daný
monitor, na všechno kouká přes něj a jen říká,
dejte tu kytku kousek dál nebo tak. A ty milostné scény byly hrozně fajn. Člověka to
baví, to je jedna věc a druhá věc je, že se ti
lidé stydí, holky většinou víc, protože jsou
jim vidět prsa, takže na tom place nesmí být
nikdo navíc. Je tam jen kameraman a ostřič.
Všichni ostatní jsou někde schovaní a nesmějí se na to koukat. Je to zajímavé. A jinak
radit při tom moc nejde. Ono je to fakt těžké
režírovat. Navíc je tam jenom ten kameraman a ostřič, tak se řeší spíš to, aby člověk
nevypadával z obrazu.
Zatím jsi hrál jen ve filmech, které natáčel tvůj otec, neláká tě teď poznat
i práci jiného režiséra?
Já nevím, jestli to vůbec budu nebo nebudu
dělat. My jezdíme na oblastní premiéry a to
je třeba příklad Mádla - my si nemůžeme nikam v klidu sednout, protože na něj pořád
všichni koukají a každý po něm něco chce.
Jeho to teda baví, ale já si to neumím představit. Žít takhle. Spoustě lidí to asi vyhovuje,
rádi na sebe strhávají pozornost, ale to se mě
moc netýká. Takže ani nevím, jestli chci dělat povolání, kdy na mě budou pořád všichni
koukat. Je to legrace jen chvíli. Kdybych to
měl dělat celý život, to bych se asi zbláznil.
Ale spíš pro sebe bych si chtěl zahrát ještě
v něčem, abych si dokázal, že mě nemusí zaměstnávat jenom můj otec.
Před Gymplem jsi hrál ve filmu Skřítek, máš k některému z těch filmů bližší
vztah?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Nevím,
mně se líbí oba. Hlavně jsou takové neporovnatelné, každý je někde jinde. Na to fakt
neumím odpovědět.
Po Skřítkovi popularita nebyla tak
masivní?
Nebyla, to byla maličká role. A hlavně Skřítka vidělo sto tisíc diváků, zato Gympl půl milionu. To je velký rozdíl.
Jaké to vůbec bylo, hrát beze slov?
To bylo vtipné, protože jak je to groteska, tak
člověk může dělat, co chce, tím obličejem.
Může přehrávat, tam to nevadilo, bylo to takové uvolněné. Naopak bylo potřeba, aby
člověk tím obličejem hýbal. A potom, když
jsme začali točit Gympl a já jsem tam přišel
a začal hrát, tak oni mi říkali: Uber, prosím
tě, uber.
Skřítek byl kromě jiného promítán
v Los Angeles a tys měl možnost bavit
se o něm s diváky. Jaké byly reakce?
To bylo také vtipné - já jsem letěl na víkend
do Los Angeles. Člověk letí den tam, pak tam
dva dny je a letí zpátky. Ale bylo to dobré,
prošel jsem si Walk of fame a tak. V Syracuse, to je ve státě New York, je festival, který
vede pan Owen Shapiro, a jemu se ten film
moc líbil. Skřítek tam vyhrál cenu za nejlepší
evropský film a pan Shapiro se rozhodl vydat
ho na DVD. Já jsem tam jel ho uvést. Bylo to
spíš pro filmovou obec a probíhalo to tak, že
si vybrali čtyři filmy, najali si sály a vždyc-
31
Ne, neplánuji. To je totiž tak, že já vůbec nevím, čím chci být. Když jsem dodělal gympl, zkoušel jsem se dostat na FAMU, pak
jsem měl dvě přihlášky sem na ekonomku
- na podnikohospodářskou a národohospodářskou fakultu, myslím, pak jsem dělal přijímačky na dopravní fakultu na ČVUT a na
matfyz. Dostal jsem se na všechny, tak jsem
šel na matfyz. Chvíli jsem tam byl a pochopil, že to fakt nejde. Dal jsem si půl roku pauzu, to jsem chodil na jazykovku. A pak jsem
si dal přihlášku sem, na mezinárodní obchod.
Za ten půlrok jsem se naučil německy tak,
že jsem tady udělal zkoušky. To bylo dobré, i když teď v tom trochu plavu, protože ty
moje základy němčiny jsou fakt vratké. Já
nemůžu říct, že by mě tahle škola bavila, ale
fakt nevím, co chci dělat. Já si říkám, že tohle je takový pružný obor, že s tím může člověk dělat cokoli, kdekoli. A co budu jednou
dělat, vůbec nevím. Já bych chtěl být třeba
truhlář. Bavilo by mě mít svoji dílnu někde
v lese a stloukat stoly dohromady. Ale na to
už je asi pozdě. Paradoxně.
A přemýšlíš někdy o tom, co bude dál,
až získáš titul na téhle škole?
No, přemýšlím... Já si vždycky vzpomenu na
větu Woodyho Allena, on říká: „Jestli chcete
pobavit Boha, seznamte ho se svými plány.“
To mi přijde jako geniální věta, podle toho
se řídím. Ale samozřejmě člověk přemýšlí,
co bude dělat. Jenom se bojím toho, že budu
sedět v kanceláři. To je moje noční můra, to
jediné bych nechtěl dělat. Jinak je mi jedno,
jestli budu řezat stromy nebo dělat něco úplně jiného.
Změnil se nějak vztah vyučujících k tobě potom, co jsi natočil Gympl?
Ne, podle mě vyučující z VŠE nechodí na filmy. Ne, já nevím. A oni mi to neřeknou, ale
asi bych si všiml. Právě mi přišlo, že jedině
tady v té škole to lidé vůbec neřeší. Všude
jinde se třeba ptají, ale tady nikdo nic neřekl,
možná jeden člověk. Pokud nepočítám kamarády. Ale já jsem pilný student, já se právě
o to víc snažím.
Zrovna teď vrcholí zkouškové období,
co je pro tebe horší, potit se při zkoušce
nebo před kamerou?
Teď naposled jsem dělal finance podniku
a to bylo strašné. Já mám totiž hrozný strach
z ústních, mám prostě pocit, že ti lidé budou
hledat to, co nevím. Byl jsem vyřízený jako
nikdy, bylo mi na zvracení, bolela mě hlava, klepaly se mi nohy. Dělal jsem to u pana Marka a zas teda musím říct, že byl úplně
v pohodě. Protože kdyby nebyl, tak já bych
se mu tam asi rozsypal. To nechápu, protože
já jsem docela stabilní člověk. Ale tohle bylo
fakt strašné. A nakonec jsem dostal plný počet. Před tou kamerou, to je něco jiného, tam
má totiž člověk víc pokusů, může to dělat třeba desetkrát, patnáctkrát. To tam napiš, že mi
vadí, že nemáme víc pokusů. Já vím, jak mi
bylo zle před tou zkouškou. A to nejsem žádný nervák. Ale když si představím nějakého
člověka, který s tím má fakt problém, přijde
tam a není schopen nic říct. A má jeden pokus? To je nefér, ne? Nebo se blbě vyspí nebo
má teplotu, prostě se mu může stát cokoli. Na
druhou stranu ta kritéria, těch 50 %, to by měl
každý nějak tak dát, není to zas tak složité,
ale ten jeden pokus, to mi přijde dost kruté.
V tom je ten rozdíl. Autor: Dana Kubovcová
– 1 / 2008
ky pustili dva zároveň. Pak byl raut a otázky
na protagonisty filmů. A potom pustili další
dva filmy. Samozřejmě, že všichni šli na první blok filmů, pak se šli najíst a na ty další
dva filmy nikdo nešel. A my byli právě v tom
druhém bloku, takže jsem tam seděl a přede
mnou bylo asi pět, deset lidí. A hlavně to byli
spíš takoví kamarádi kamarádů, takže s tím
pravým publikem jsem se tam nesetkal. Ale
líbilo se mi to, protože to bylo úplně něco
jiného. Oni jsou zvyklí na ten svůj střední
proud, občas tam někdo udělá pěkné drama,
které pak vyhraje Oscara, ale nikdo si nedovolí natočit něco takového, jako byl Skřítek.
Skřítka doprovází muzika od Mig 21,
hudbu ke Gymplu produkoval DJ
Witch. Co je ti bližší a jakou muziku
máš rád?
Já poslouchám všechno. Ten hip hop mě moc
nebaví a Migy si poslechnu, ale taky ne moc.
Mám rád elektronickou hudbu. V té hudbě, co se týče filmu, je velký rozdíl, protože ke Skřítkovi se vzaly přesné skladby Mig
21. To byl také tátův pokus. On vůbec byl
Skřítek totální experiment. Třeba se úplně
zrušil skript (skript dělá člověk, který má
scénář a hlídá všechno okolo. Běhá s polaroidem a každou scénu má vyfocenou, aby věděl třeba to, jestli jsou otevřené dveře nebo
má herec rozepnutou košili, pozn. Tomáše).
V Gymplu je jedna píseň od Matonohy, jedna od SuperCroo, ústřední melodie je od Witche, ale jinak je ta hudba udělaná na míru.
Jsou v tom sice cítit ty hiphopové beaty, ale
dost sražené. Je to na hranici scénické hudby a hip hopu.
Četla jsem, že sestavuješ program festivalu v Karlových Varech. V čem to
spočívá a jak ses k tomu dostal?
Jde o Fresh Film Fest, festival studentských
filmů. Já jsem se kdysi hlásil na FAMU a pak
jsem skončil tady... No, to nevadí, ale hlásil
jsem se na produkci, kam mě nevzali. Bavil
jsem se o tom ve škole se svou profesorkou
a ta mi říkala, že její syn na FAMU studuje
a pořádají tenhle festival a někoho tam shání, tak mi dala číslo. S kamarádem jsme totiž
dělali poslední zvonění, bylo to ve stylu Oscarů, předávali jsme ceny svým profesorům
a tak, bylo to docela dobré, lidé se smáli. To
je vůbec úspěch rozesmát gymnazisty. Tak
jsem tam volal a asi za čtvrt roku se ozvali
nazpátek, jestli bych pro ně nechtěl dělat. Při
prvním ročníku si mě jen tak testovali, o rok
později jsem se staral o administrativu a při
třetím ročníku - to bylo loni - jsem se staral
o filmy z východní a střední Evropy.
Co si myslíš o tom, že to máš jako syn
známého režiséra v mnohých věcech
usnadněné?
Díky tátovi mám možnost se setkávat s hodně
zajímavými a i vlivnými lidmi, což je důležité. Vlastně to je nejdůležitější - znát správné
lidi. Hlavně táta je takový, že se hned se všemi seznámí. On není moc mluvný, ale má takový zvláštní dar. Třeba přijdeme do restaurace a on mi povídá, támhle je pan šéf. Pan
šéf přijde a říká: „Dobrý den, pane Vorel, co
byste si dal?“. Táta mě představí, a když tam
příště přijdu já, tak mi šéf povídá: Dobrý den,
jak se má táta? Co si dáte? V tomhle to výhody má, ale zatím jsem to moc nevyužil. To
jsou takové maličkosti, že se ke mně chovají
hezky u nás v restauraci.
V pořadu Uvolněte se, prosím říkáš,
že s výběrem školy ti pomohla babička a že moc netoužíš po tom, být ekonomem. Nelituješ někdy, že jsi nešel jinam? Plánuješ jiné studium?
economix
na baru s...
32
cestopis
Synkopa
příběhů z Rus
– Nižnij
Novgorod
economix
– 1 / 2008
Pojezd zastavil. Ani se mi moc nechce ven. Nic jinýho mi
však nezbejvá, musím si jít sežrat to, co jsem si za celej
poslední rok pečlivě nadrobil. Otevřel jsem těžký dveře
a stála tam. Jako anděl. Krve by se ve mně nedořezal.
Seznámili jsme se loni v létě v Rakousku a pak si celej ukrutně dlouhej rok psali a skypovali. Vypadala jinak, než jsem si
ji „pamatoval“, ale stokrát líp než ve švédským skypu.
Byla taková živá. Konečně! Úvodní fráze a divadýlka vyřešila po svým a rovnou
mi skočila kolem krku. Jsem v nebi? Jenom
jí prej přišlo divný, že nemluvím rusky, ale
to já nikdy nemluvil. Naše kroky rytmicky
klapaly na druhou dobu po všudypřítomným mramoru, kde ho sakra furt berou? Já
svíral její blankytně bílou ručku, ta moje se
hrozně potila. Byl jsem takhle ochotnej jít
kamkoli. Brzo mě to přešlo.
Po jedenáctý večer v Nižnij Novgorodě (dále NN) skoro nic nejezdí, a tak jsme
šli přes půl města pěšo. Po půlhoďce jsem
se začal proklínat, co tu vlastně zkouším,
a moje dva batohy plný dárků se jen ďábelsky chichotaly. Konečně doma. Fakt jsem
se tak cejtil. Kdyby mi někdo před rokem
řek, že se budu cejtit jako doma uprostřed
nepřátelskýho Ruska, asi bych se mu vysmál a silně mu zaklepal na čelo. Maminka
s babičkou mě varovaly a zpívaly protiruský písně, tatík mi mával srpem a kladivem,
když jsem odjížděl. Realita však byla úplně jiná. Pro zápaďáka nepochopitelná, já si
říkal no co. Přivítání cizince v rodině bylo
úžasný, očekávaná vodka se ani na chvilku
neobjevila a snad jen polívka vypadala trochu mdle. A to byl jen začátek. Usnul jsem,
ani jsem neusínal.
Ráno jsem se probudil trochu v šoku.
Holt dva dny ve vlaku, to člověka změní. Zlatá trasa Praha – Hradec za hoďku
čtřičtvrtě. Zachránilo to silný kafe a marmeládový palačinky v sexy spodním prádle přímo do postele. Jsem tu správně, teď
jsem si byl jistej! Vyrazili jsme do štatu
vobhlídnout nějakej sajtsíing. Sídlák, ve
kterým jsme bydleli, prej postavili Němci
po druhý světový, moc na to ale nevypadal (jako teda, že ho stavěli Němci, na to
druhý vypadal spíš tak, že ho stavěli přímo uprostřed války). Každý vokno jiný,
na můj vkus trochu všechno šedivý, ale ji-
nak jsem ocenil, že si každá rodina dostavěla byt vlastníma silama. Sámošky vypadaly úplně stejně jako u nás, jen všechno
v azbuce, takže jsem nerozuměl ani zbla,
a prodavačky... tak ty byly hodně příjemný. Kousek za barákem byla poušť, kterou zřejmě vytvořila Volha a Oka. Volha
mě dostala. Doteď jsem neviděl tak nádhernou a tlustou řeku. Byla všude. Líně se
plazila po proudu a sem tam vyčníval ostrůvek. Vlevo byl přes ni parádní železnej
mostek, po kterým se vláčely každejch
dvacet minut ropový vlaky. A ty byly ultradlouhý. Napočítal jsem 35 vagonů a celej vlak byl tak dlouhej, že na jednom břehu začínal a na druhym končil. Takže si to
může každej doma vodkrokovat. Západy
slunce byly rusky kouzelný. Nábřeží betonově lemovalo pravý břeh a vlevo byl les,
kam jsem až dohlíd. Kam až jsem dohlíd,
se ale taky válely vodpadky všeho druhu,
přes rozbitý lahváče, plastový okskoe až
po zbytek nepopsatelnýho humusu. Jedna
věc mě ale úplně vodrovnala. Každej večer se ty nejluxusnější rošťěnky navlíknou
do nejlepších hadrů svých skříní, navoněj
a vesele vyrazej korzovat na to nechutný
nábřeží, kde hraje muzika, děti si hrají, rybáři, kteří stejně nikdy nic nechytí, popíjej
pivka a všichni se baví. Prej Russian spirit
se tomu říká.
Ze začátku bylo pro mě plno věcí nepochopitelnejch, jako třeba Lenin na každý
zastávce metra, časem jsem se však začal
vzdělávat a plno věcem jsem přišel po měsíci na kloub. Mimochodem, když zapadá
slunko nad Ploščadí Lenina, vypadá strejda
Lenin jako tvůj starší brácha, kterej ti ukazuje cestu. Jen ti imperialisti, co mu tlačej
na kotník, rušej básnickou scenerii. Ploščaď
Lenina je moje nejoblíbenější místo. Zaprvý z něj vidíte horní část města, NN má jakoby dvě části rozpůlený soutokem (puntičkář by poznamenal, že soutok dělí přeci na
části tři, ale ten taky nebyl v Rusku, protože
tam je možný všechno) na horní starou část
a na mladou panelákovou. A zadruhý je tam
EDOK, samoobslužná restauračka „sám si
naber“ plná ruských kulinářských specialit.
Prostě ráj všech špekounů a jedlíků. Nestačil jsem ani vochutnat všechno, a že jsme
tam byli dost často. Nejvíc mě asi kromě
starých známých a vohranejch klasik, jako
je třeba vynikající řepnej boršč, dostala studená fialová polívka. Prej to byl boršč za
studena a španělský gazpačo brečelo vzteky. Fakt jsem si pochutnal.
V Nižním, jak se mu familiérně přezdívá,
je jedna prazvláštní věc, a to mosty. Nikde
jsem neviděl tak málo mostů jako tady – tři.
Dva spojují starou a panelákovou část a třetí je ten s těma vlakama. Na takový množství aut, maršrut a trolejů to je fakt katastrofa. Každej den, ba každou minutu je tam
ukrutnej provozní nátřesk. V zimě si to ani
nedovedu představit. Čína hadr.
Po obídku jsme se rozkodrcali na Kreml.
Jo, je to mladší brácha toho v Moskvě a maj
ho skoro v každým městě. Vypadá to jako
opevnění s věžičkama. Uvnitř však není
žádnej hrad, ale permanentní výstava vojenské pýchy Ruska, jako jsou tank a menší tank a pak ponorka. Vždycky tam taky
hoří věčný pobědní oheň. Vzhledem k tomu, že jsem tydle mašiny (ponorku nikdy)
dlouho neviděl, tak se mi to docela líbilo.
Z Kremlu už to byl jen kousek a vyloup-
33
Největší mazec však nastává při cestování městskou. Systém čítající tři linky
tramvají a o několik více trolejů je doplněn
zvláštním malinkým, strašlivě rozsekaným
autobusíkem – maršrutkou. Zastavuje, kde
chcete, a nabírá taky tam, kde chcete. Stačí
jednoduše mávnout. Navíc řidič je vždycky
šílenec. Maršrutkou se unyle pohybuje profesionální revizor v podobě paní s koženou
kabelou, která každého cestujícího pečlivě
zkasíruje. Žádnej černej pasažér. Dodneška
jsem nezjistil, jak si v tom zmatku pamatuje, kdo je tady novej. Platil jsem úplně pokaždý, i když jsem se fakt snažil. Pokud je
busík pěkně přecpanej a to je docela často,
jelikož jízdní řády neexistujou a všichni si
jezděj, jak chtěj, tlustá paní se nemůže ani
hnout, tak prostě všem přikáže, aby zaplatili. Cestující jednoduše posílají peníze po
těch, co stojí v cestě před nimi, a dostanou
drobné a lístek zpátky. V Praze úplně nemyslitelný, že by někdo poslal pajdu. Nic
by se nikdy nevrátilo, ani lístek, ani drobný.
Většinou je cesta taky docela dobrá zábava.
To když nastoupí nějaká vesnická bábuška
a rozpráví na celej busík s řidičem, nebo je
revizor trochu napitej. Na druhou stranu mi
přišlo, že jsou lidi k sobě daleko přívětivější než třeba u nás, kde si každý hledí svého.
Čekání v hodinové zácpě je společenskou
událostí.
Poslední věc, co jsem žral úplně nejvíc, bylo metro. Jak v Moskvě, tak Pitěru
nebo v NN. Každá stanice je unikát, nádherně vymalovaná, vykládaná mramorem
a neklimatizovaná. Spletitej systém chodeb
a chodbiček (když se křížily čtyři barvy,
měl jsem co dělat, abych se neztratil), kterej je podpořenej haldou jezdících schodů,
který jsou pečlivě hlídaný babkou v budce,
která drží prst na červeným čudlíku. Celej
den se tam dá jezdit po stanicích, který se
jmenujou v každým městě stejně, za deset
rublů. Pokud teda nevylezete z krtka ven
na denní světlo, pak to neplatí. Vlaky jsou
stejný jako u nás, asi to bude tím, že jsou
ruský, ale sedačky víc pérujou.
Na závěr musím říct, že jsem si NN děsně zamiloval, je recht, že město samo o sobě v tom má jen konečky prstů. Protože pokud máte rodilýho průvodce, v mém
případě líbeznou průvodkyni, tak je všude
hezky. Dalo by se toho napovídat daleko
víc, ale asi by to už nikoho nebavilo, takže
pokud máte nějaký vlezlý dotazy, tak sem
s nima na můj mejl [email protected]. Rasíja vsigdá s taboj! Autor: Jan Gazdačko
– 1 / 2008
li jsme se u pomníku posvátnýho chlápka,
kterej si říká letec Čkalov. Taky můj voblíbenej. Shlíží pohrdavě na soutok řek a čekuje nákladní lodě rejdící na hladině, jo, je
tu ještě jeden přívoz, na ten jsem zapomněl,
a dává poslední požehnání manželskejm
párům na cestu. Za celou moji měsíční cestu po největší zemi světa jsem viděl tolik
svateb jako nikdy. Vypadalo to, že se snad
celej národ žení a vdává. Proto jsou asi největší. Potom, co se slunko pomazlilo s poslední věžičkou, se na nebi rozlily hvězdy
a my se brouzdali po Pokrovce. To je hlavní prospekt, kde probíhá věčná denní promenáda všemožnejch vyparáděnejch podpatků, sukní a sak. Něco jako Na Příkopě
v Pragu. Když jsme tam byli my, celou ji
rozkopali a znova dláždili. Na to, že NN
má víc obyvatel než Praha, je centrum úplně maličkaté. Tvoří ho hvězdná soustava tří
náměstí a Kreml. Zato je tu to, co najdete jenom v Rusku. V těsné blízkosti kostelů
nebo všelijakejch historickejch staveb stojí
socialistická moderna. Někdo se s tím vůbec nemazlil, a tak je celkem častý, že kostel není kvůli panelákům ani vidět. Taky to
trochu ruší panoráma města, když kolem
největšího zrenovovanýho kostela stojí jeřábový překladiště.
economix
cestopis
34
kultura, recenze
Recenze knihy Émile Zola - Člověk bestie
Zolův román Člověk bes^
tie (La bete
humaine) z roku 1890 zavádí čtenáře do
prostředí železnic. Román
je rovněž závěrečným dílem dvacetisvazkového
cyklu románů RougonMacquart, z nichž jsou
čtenářům patrně nejznámější romány Břicho Paříže (1873), Zabiják (1877)
a Nana (1880).
Román nesoucí název Člověk
bestie popisuje dramatický příběh strojvůdce Jakuba, který je
ovládán dědičným chorobným
pudem zabíjet. Zdrženlivý a introvertní strojvůdce tomuto
pudu nejprve vzdoruje, ale posléze zcela podléhá. Páchání
těchto hrdelních zločinů postrádá obvyklé pohnutky ziskuchtivosti a pomsty, ale projevuje se
jako následek chorobného stavu.
Čtenář tudíž na počátku příbě-
hu netuší, zda má nemilosrdného vraha litovat, nebo naopak.
Hlavní dějová linie vykresluje
Jakuba jako milence Severíny,
která je manželkou Jakubova
kolegy Roubauda.
Vedlejší dějová linie, která je
jakýmsi spouštěčem Jakubových činů, vypráví příběh o tom,
jak Roubaud se Severínou naplánují a zrealizují vraždu prezidenta Grandmorina pod záminkou peněz. Pravým důvodem je
ale šokující přiznání Severíny,
že ji prezident Grandmorin
v mládí zneužíval, s čímž se
Roubaud nedokáže smířit.
Vražda Grandmorina vztah
mezi Severínou a Roubaudem
rovněž umrtví navždy. Roubaud
se doma vyskytuje čím dál méně
a Severína jeho nepřítomnosti
využívá, aby se mohla stýkat
s Jakubem. Dokonce společně
s Jakubem plánují vraždu Roubauda.
Jakub je však psychicky nemocný a zabíjí pro potěšení. Na-
konec se neubrání své nutkavé
potřebě zabíjet a podřízne hrdlo
své milované Severíně. Zde čtenář přestává nemocného Jakuba
litovat. Přesto je z vraždy paradoxně obviněn Roubaud.
Zolovo vnímání obtížné situace prusko-francouzské války,
dramatických zvratů na tamějších frontách, rovněž pohled na
vzrůstající moc monopolistického kapitálu, který degraduje člověka na biologickou bytost, odráží jeho poznání právě v rozsáhlém cyklu Rougon-Macquart.
Román má být dle Émila Zoly
jakýmsi chorobopisem společnosti a lidí, jejichž charakter závisí na prostředí, přičemž osud
pak určují zákony dědičnosti.
Rozsah: 378 stran
Vydavatel: KMa Praha,
2. vydání, Praha 2007
Hodnocení: 2 Autor recenze:
Lucie Kubečková
Filmový klub I. B. a cestovatelské besedy v letním semestru 2008
economix
– 1 / 2008
Od podzimu 2005 pořádá
Ladislav Tajovský z katedry hospodářských dějin
NF VŠE s přáteli sdruženými v občanském sdružení EUTHANASIA pravidelné cestovatelské besedy
s promítáním fotografií.
Dvakrát do měsíce organizátoři zvou cestovatele, kteří
v uvolněné a neformální atmosféře popisují své cesty do nejrůznějších koutů světa. Svá vyprávění doplňují promítáním
vlastních fotografií a přibližují
tak oblasti, kam se zdaleka ne
všichni mají možnost podívat.
Návštěvníci se dozvědí plno zajímavých věcí, ale mohou se
také informovat o místech, kam
se sami chystají, získat praktické zkušenosti od lidí, kteří také
nemají peněz nazbyt a třeba
i potkat ty, kteří mají stejný cíl
cesty. Jde o nevýdělečné akce,
které organizátoři pořádají bez
nároků na odměnu – vstupné je
proto zdarma – a pro něž VŠE
dává k dispozici prostory i potřebnou techniku.
V zimním semestru 2006 se
k cestovatelským besedám přidaly i pravidelné projekce Filmového klubu I. B., v rámci
nichž se – opět zcela zdarma –
kdokoliv může seznámit s filmy,
jež spojuje to, že jsou dobré
a dost často možná právě proto
většinovému divákovi neznámé.
FKIB je zvláštní tím, že jeho
provozovatelé předem nezveřejňují název uváděného filmu,
pouze poskytují malou nápovědu. Diváci tak musí spoléhat na
dobrý vkus dramaturgie filmového klubu a neustále rostoucí
návštěvnost svědčí o tom, že to
s ní snad nebude tak špatné.
Veškeré údaje o plánovaných
cestovatelských besedách, projekcích (i jejich dosavadní historii) Filmového klubu I. B.
i o dalších aktivitách občanského sdružení Euthanasia najdete
na internetových stránkách
www.euthanasia.cz. Zastavit se
můžete i osobně za organizátorem Ladislavem Tajovským na
KHD v 345NB.
V letním semestru 2008 dochází ke změně dne konání besed i filmových projekcí – místo
dosavadní středy se pravidelným dnem konání akcí stane
pondělí od 19.45 v posluchárně
C v budově VŠE na Žižkově.
Kvůli nepředvídatelným okolnostem může dojít k posunům
v době i místě konání a proto je
vhodné vždy sledovat internetové stránky či si napsat o pravidelné zasílání aktuálních informací.
6. 2.
1. 3.
10. 3.
17. 3.
31. 3.
Program na
únor – duben
2008:
7. 4.
– Filmový klub I.B. –
filmové překvapení (středa, začátek v 18.45)
11. 2. – Nový Zéland – o své
dlouhé cestě do země nelétavých ptáků, Maorů,
sopek, fjordů a kapradí
budou vyprávět Bára
a Roman Hořejší
18. 2. – Filmový klub I.B. –
filmové překvapení
25. 2. – Samoa a Velikonoční
ostrov – o svých loňských cestách na vzdálené tichomořské ostrovy
14. 4.
21. 4.
28. 4.
budou společně vyprávět
Bára a Roman Hořejší
a Ladislav Tajovský
– Filmový klub I.B. –
filmové překvapení
– Amerika a kakao –
o své cestě po Jižní Americe a práci na kakaové
plantáži vyprávějí Tereza
Reichová a Lukáš Lédl
– Filmový klub I.B. –
filmové překvapení
– Írán – tři přátelé se loni
v létě vypravili do tajemného Íránu. O tamních
městech i vysokých horách bude vyprávět Honza Bartas, student VŠE
– Filmový klub I.B. –
filmové překvapení
– Bolívie atd. – ve vypravování o své loňské
cestě po Jižní Americe
pokračuje Ladislav Tajovský. Na pořadu tentokráte hlavně Bolívie, ale
i Peru a Chile
– Filmový klub I.B. –
filmové překvapení
– Ladakh – o své cestě
do indického Himálaje
vypráví Míla Krček Autor: Ladislav Tajovský
Hned dvakrát měla v loňském roce na českých jevištích svou premiéru inscenace „nejkrvavějšího“
Shakespearova dramatu, Titus Andronicus. Vedle představení Divadla
v Dlouhé (překlad Martin
Hilský, režie Ivan Rajmont)
se tento titul objevil i na
repertoáru Divadla Disk,
scény Divadelní fakulty
Akademie múzických umění v Praze. Překladu Jiřího
Joska se chopili tentokráte studenti čtvrtého ročníku katedry alternativního
a loutkového divadla společně s režisérkou Petrou
Tejnorovou a dramaturgem Martinem Samcem.
Společně pak dali vzniknout představení, které
bývá již měsíc dopředu
beznadějně vyprodané.
Fiktivní děj hry Titus Andronicus je zasazen do antického
Říma nedlouho před jeho pádem. Stejně jako se s nájezdy
barbarů rozpadá na poli politických i společenských vztahů
římské impérium, často považované za vrcholnou formu lidské civilizace, v dramatu hnilobně rozkládá mezilidské
vztahy touha po moci, zrada,
pomsta, krutost a nekončící násilí.
Římskému válečníku Titovi se
podaří zajmout ve vítězném boji
barbarskou královnu Tamoru
s jejími syny a věrným služebníkem, černochem Aronem. Tamořina nejstaršího potomka nechává Titus rituálně obětovat, zbylé
zajatce ale propouští a umožňu-
je tím královně pomstít synovu
smrt. Tamora za pomoci Arona
nabývá moci a Tita s jeho potomky vystaví nebývalému utrpení a
žalu. Ale i Titus se chce mstít a
předstíraje blázna ničí nelítostně
své nepřátele, aby v závěru hry
dosedl na trůn jeho syn.
V Disku ale diváka nečeká realisticky předvedené znásilnění,
znetvoření, vraždy, popravy,
umučení, kanibalismus, jak
tomu často v dějinách této hry
bylo. Díky důrazu kladenému na
využití fyzického herectví se dějem nabitá hra mění v jediný
Národofest
Dne 13. března 2008 se v klubu Matrix na Žižkově (www.matrixklub.cz)
uskuteční první ročník Národofestu, na němž se představí pět hudebních skupin studentů Národohospodářské fakulty. Vystoupí zde kapely
Hodně podně (www.hodnepodne.
cz), Strictly Commercial (www.strict-
ly-commercial.com), Ribana Ruby
(www.ribanaruby.cz), Rána z milosti (http://bandzone.cz/ranazmilosti) a Arogance (www.arogance.cz).
Národofest přináší jedinečnou možnost
seznámení se s hudebními aktivitami studentů Národohospodářské fakulty. Máte-li
rádi kvalitní živou hudbu, přijďte se podívat
a podpořit své spolužáky. Tato akce se koná
za podpory děkanátu Národohospodářské
fakulty. Vstupné bude jen 20 Kč. Konání
Národofestu vám připomenou plakáty vyvěšené po škole a kolejích a internetové stránky VŠE a klubu Matrix.
Autor: Jana Koderová
economix
Titus Andronicus
– Let mouchy
metaforický obraz, který přesto
poměrně čitelně nechává postavy „vyprávět“ Shakespearův
příběh. Malé množství mluveného slova však zapříčiňuje plochost charakterů jednotlivých
postav a jen na schopnosti vnímání diváka závisí, zda z pohybu herců dokáže vyčíst vnitřní
pohnutky, které figury k jejich
jednání vedou.
Divácky lákavá je i stylizovaná výtvarná stránka inscenace.
Všichni herci jsou neustále přítomni na dost malém prostoru
v těsné blízkosti diváků. V jednoduchých bílých nebo naopak
křiklavých kostýmech obklopeni dvěma vysokými černými stěnami. Červená barva na scéně
kupodivu schází. Rudá barva
krve je nahrazena bílým pudrem, kterým se postavy při každém náznaku násilí či smrti posypávají. Při dobývání města
pokryjí dřevěnou podlahu stovky kovových plíšků, ve kterých
se herci pohybují jen bosi. Ke
konci inscenace je bílý prach již
všude, někdy i na šatech diváků
v prvních řadách.
Ačkoliv krev na scéně divák
nespatří, brutální činy vyjádřené
za pomoci pohybu a bílého prachu jsou možná v dnešní době,
kdy je násilí v médiích ukazováno denně a takřka bez cenzury,
mnohem působivější, než kdyby
byla inscenace ztvárněna oním
„obvyklým“ naturalistickým a
diváka nešetřícím způsobem.
Toto Shakespearovo „drama pomsty“ je tedy přes nepříliš tradiční volbu výrazových prostředků nejen aktuální, ale
dokáže v této podobě upoutat
pozornost dnešního diváka mnohem více, protože nutí k vlastnímu výkladu a zamyšlení. A třebaže pudr se z oblečení lehce
oklepe a divák po odchodu z divadla přestane kýchat, inscenace v něm zanechá nesmazatelnou stopu. Autor: Klára Kadlecová
– 1 / 2008
35
Divadelní (p)ohledy
kultura