docInterview with prof. Kuba - Lékařská fakulta UK v Hradci Králové
download 
Stížnost Transkript
Interview with prof. Kuba - Lékařská fakulta UK v Hradci Králové
FOR STUDENTS BY STUDENTS Miroslav Solař Být kardiologem Life of a cardiologist ---------------------------- Nová rubrika - galerie Introducing a brand new section, art gallery ------------------------ Na slovíčko s mediky... Vláďa a Drobek Interview with prof. Kuba A chat with Anna and Matt Art gallery: no reading needed www.thehkchronicle.com Learn more about bee products in second part of honey series... Medical marijuana, student‘s opinion. Issue 006 November 2015 1 SLOVO EDITORA/EDITOR‘S WORD OBSAH / TABLE OF CONTENT HK Chronicle, 6th issue, 1/2015 Interview with a teacher 8 14 20 23 2 Milí čtenáři, Pozdě ale přece - to je rčení, které provází vydání celkově šesté edice fakultního magazínu. Omlouváme se za zpoždění a doufáme, že pochopíte toto naše malé škobrtnutí. Může za něj hlavně přemíra studijních povinností, co v létě zákeřně postihla celou redakci. Abychom Vám to vynahradili, rozhodli jsme se sekci rozhovorů s učiteli rozšířit i o mírně praktičtější rozhovory s lékaři. Chceme Vám postupně přiblížit, co obnáší jednotlivé specializace a usnadnit Vám tak rozhodování o Vašem budoucím zaměření. V této podobě nicméně časopis vychází pravděpodobně naposled. Díky neustále se zmenšujícímu počtu studentů v redakci musíme upravit způsob vydávání. V dalších měsících se tedy můžete těšit na webový magazín, který nám umožní flexibilněji reagovat na fakultní dění a především zrychlí proces publikace Vašich článků. Stále ale hledáme nové tváře a pomocníky do redakce. Pokud tedy máte chuť rozvíjet se i po jiných stránkách než čistě medicínských, jsme tu pro Vás. Jako členové redakce se naučíte pracovat s grafikou, zlepšíte slovní zásobu, osobní vystupování a komunikaci a hlavně se setkáte se zajímavými lidmi jak z řad lékařů, tak studentů. Doufám, že v listopadovém čísle najde každý z Vás něco málo na to prokrastinační počteníčko a nabiti dojmy pak rozšíříte naše řady :) Za redakci HK Chronicle Lucie Hřivnová Dear Readers It is my great pleasure to have been appointed as the Editor of HK Chronicle. Credits for this laudable achievement go to the authors who have invested, along with the editors, their expertise and diligence into this project and to the readers who have been pointing to rare oversights. I’ve been associated with the Chronicle for 2 years now. My job entails researching about the content, turning it into a good read, editing the articles from our authors, discussing the creation process with the team and finally creating the final product. It has been an absolutely fun and fulfilling experience and I’m proud to say that we fabricate every issue of this supplement all on our own - from detailed designs & colour template to the text & layout. It’s all very tedious yet creative & fun! We’re also welcoming with this issue, our new editor, Gayathri who is also going to be helping us with the layout and graphics! I hope you guys enjoy reading the mag as much as I did and when you do, think about how much you’ll enjoy creating it with the team! Best Regards Rishika Pandey Profesor Kuba Professor Kuba Miroslav Solař Miroslav Solař CZ EN CZ EN Interview with a student 28 29 30 32 Anna Middendorf Matt Spreadbury Zdeněk Řehoř Aflakpui ElormVladimir EN EN CZ CZ 8 46 Students‘ articles 35 Nella Gabrielová: „Tak co? Jak je v Německu?“ CZ 41 43 Lukáš Pour: Včelí produkty CZ Lukáš Pour: Bee Products EN 46 The HK Chronicle Art Gallery 51 53 54 58 60 62 The Medical Marijuana Revolution – Good or Bad? EN QUOTES & PROVERBS EN Power of social media EN ISU‘s best events EN Co se děje v IFMSA HK CZ Redaction team/acknowledgements 41 51 20 28 3 Hledáme nové editory! [email protected] Staňte se součástí našeho redakčního týmu nebo zašlete Váš článek do příštího čísla. Je to na Vás, my Vás potřebujeme. 4 New editors wanted! [email protected] 5 interview with a teacher 6 7 Profesor Kuba PRO TOTO ČÍSLO JSME DO JIŽ TRADIČNÍ RUBRIKY OSLOVILI NEJZNAMĚJŠÍ TVÁŘ ÚSTAVU PATOLOGICKÉ FYZIOLOGIE, PROFESORA MIROSLAVA KUBU. V rozsáhlém rozhovoru jsme probírali způsoby, jak úspěšně projít zkouškou a přitom narazili i na jiná témata. Mají být přednášky zábavnější? A co víte o hypnóze? Čtěte... Můžete nám říci něco málo o sobě? Odkud pocházíte? Jaké bylo vaše dětství? Přestože rodiče žili v Praze, já jsem se jistým nedopatřením narodil ve Vysokém Mýtě. Podle místního nářečí jsem tedy „kujebák“(pozn. red. - kujebák, neboli vysokomýtský rodák). Rodiče se potom přestěhovali do HK a já jsem zde začal chodit do školy. Od té doby tady žiju a rozhodně bych neměnil. Na světě není místo, kde bych žil raději. Jako dítě jsem hodně času trávil na venkově u babičky, takže se nepovažuji za vyloženě městského člověka. Mé dětství bylo velmi harmonické a mám na něj jen ty nejlepší vzpomínky. Skoro jako Barunka na svou babičku, řekl bych. 8 Díky tomu jsem se asi stal člověkem, který příliš nefandí určitým trendům v moderním životě a často vzpomíná na staré časy. Tím nemyslím socialismus. Zdánlivě to vypadá, že spějeme k dokonalosti, ale není to tak. Spíš ke stále větší složitosti a byrokracii, což normálním lidem extrémně komplikuje život, a lumpům v ničem ne zabrání. Jsem vysloveně iritován všemi legislativními novinkami - na to, aby se lidi chovali slušně, se nedá udělat zákon. Lidé se o to ale snaží, a nikdo se v tom potom nevyzná. Kde jste získal lékařský diplom? Jak už jsem říkal, celé mé vzdělání je spojeno s Hradcem - základní škola, gymnázium a potom zdejší lékařská fakulta. I další stupně profesního vzdělání jsem absolvoval v Hradci. Jsem hrdý Hradečák a mám Hradec velmi rád, ačkoliv ani tady není vše ideální. Ale já jsem trochu kverulant.. Byl jste vzorný student? Říká se, že exprese genů má různé časování. Stejně tak já jsem rozhodně v první třídě vzorný žáček nebyl. Ale tatínek mi dal velmi záhy pocítit, že si mě pohlídá a poctivě se mnou psal všechny úkoly. Tak se ze mě postupem času vzorný student docela stal a mé další výsledky (až po absolutorium lékařské fakulty s červeným diplomem) byly více než dobré. Ale abych pravdu řekl, byl jsem trochu rošťák. Proč jste si vybral zrovna pato logickou fyziologii? Učíte rád? Je to pro Vás pozitivum nebo nutnost? To bylo složitější. Nejdřív jsem uvažoval o psychiatrii, ale pak jsem zjistil, že psychiatři zdaleka nemají čas na to, aby prováděli nějakou psychoterapii. Většina pacientů nakonec dostane nějaké pilulky a to mě nebavilo. Moje druhá myšlenka byla interní medicína. Tam pro mě bohužel, přestože jsem měl výborné studijní výsledky, nebylo místo. Nebyl jsem mezi vyvolenými. Tak jsem přijal nabídku mého tehdejšího školitele na fyziologii, profesora Peregrina, a prvních sedm let po promoci jsem pracoval na fyziologii. Pak mě velmi snadno k sobě na ústav nalákal profesor Vokrouhlický, pro mě jeden z nejpozoruhodnějších učitelů. Takže od roku 1987 jsem na Ústavu patologické fyziologie. Myslím, že patologická fyziologie je medicína. Vyprávět, jak to funguje, když je všechno normální, mi nepřijde tak zábavné jako líčit, jaké problémy nastanou během nemoci. Učím rád. Ale už z předchozího asi vyznělo, že mám výčitky, protože na to nemám dost času. Chtěl bych v tom být lepší. Baví mě to a myslím, že je to velmi motivující. Nicméně je třeba uznat, že kdo chce být dobrý učitel, musí být do jisté míry exhibicionista. Musí být trochu komik, aby zabránil usínání studentů. Náplní výuky jsem spokojen, ale život vysokoškolského pedagoga je problematický v tom, že jeho práci fakticky nikdo neocení. Je obecně známo, že jediné naše evaluační kritérium je množství článků publikovaných v časopisech s impakt faktorem, tj. věda. Ale ani to nakonec není dominantní stránka činnosti, pokud má člověk nějakou další funkci v rámci administrativy. Já v pozici proděkana „bohužel“ musím strávit velkou část času agendou za hraničních studentů. Mám takové tři oblasti a resty na všech stranách, špatné svědomí vůči všemu. Hlavně vůči tomu, že se nestačím v tom rozsáhlém oboru patologické fyziologie stále vylepšovat. Ale profesor Vokrouhlický říkal: „Nikdo nemůže říct, že zná celou patologickou fyziologii.“ Aby přednáška byla trochu show? Vždycky by trochu měla. Někteří studenti to mohou kritizovat - jsou tací, kteří přišli na přednášku, aby se co nej víc dozvěděli, ale zdaleka ne všichni. (směje se) Jak dlouho jste už hlavou ústavu? To musím spočítat... od roku 99. Proděkana pro studijní obory v angličtině ale dělám mnohem déle, jedenadvacátý rok. Je to časově náročné. Člověk nemůže mít mnoho jiných ambicí a velké výčitky pak má i vůči vlastní rodině. Když už jsme na to narazili, jaký je podle vás největší rozdíl mezi českými a zahraničními studenty? I když i v anglických studijních programech máme zřetelný výběr studentů - počet zájemců je zhruba troj násobný - asi se obecně ví, že selekce v českých programech je větší. Tedy v průměru jsou čeští studenti kvalitnější. Na druhou stranu je mezi zahraničními studenty celá řada excelentních. V některých ohledech, prav děpodobně vzhledem k tomu, z jak různorodého prostředí pocházejí, mohou mít určité výhody. Ne třeba ve vlastním studiu, ale v oblasti určitých společenských dovedností. Jsou takoví... samozřejmější. Například český student kolikrát váhá, jestli se má ke svému učiteli hlásit, jestli ho vůbec pozdravit, třeba při příležitostech jako je fakultní ples. Oproti tomu zahraniční studenti si povětšinou dají velmi záležet, aby přišli, pozdravili a tak nějak společensky pohovořili. V některých společenských situacích jsou zkuše nější. Co máme naopak společného? To se těžko hodnotí, máme tady velmi široké spektrum národností. Při výběru studentů se snažíme, aby nám byli svou mentalitou a zvyky co nejpodobnější. S Němci problémy nemáme, ale i Norové už určité zvláštnosti vykazují. Musíme se snažit vzájemně se respektovat. Přestože u nás studuje tolik různých národů, které mezi sebou kolikrát i bojují, je velmi potěšující, že zde nemáme nejmenší problémy. Studenti se mezi sebou a celkově s hradec kou společností dobře snášejí. Zatím to neuvěřitelně dobře funguje - už po třiadvacet let, co tu zahraniční studenti jsou. Nyní bychom se přesunuli víc k patologické fyziologii samotné. Máte pro studenty nějaký návod, jak předmětem úspěšně projít? Na co zejména se při přípravě na zkoušku zaměřit? Myslím, že můj pohled na pato ogickou fyziologii je vyjádřen v před mluvě, úvodu k našim skriptům, kterým už dlouho slibuji nové vydání. Patologická fyziologie je zvláštní předmět v tom, že se nesnaží podávat příliš nových faktů, ale snaží se donutit stu- 9 Ptali jste se 1. Je podle Vás fér, že výsledek závěrečné zkoušky závisí pouze na výsledku zkoušky samotné s tím, že je student zkoušen pouze ze tří náhodných témat a vůbec se nehledí na známky získané v průběžných testech? Někteří studenti mohou být u zkoušky velmi nervózní, což ovlivňuje jejich výkon. Myslím, že my přihlížíme k průběžným výsledkům. Zkoušející má k dispozici studentovu kartu, kde průběžné známkování vidí. Když potom odpovědi u zkoušky těm známkám odpovídají, zkoušku to určitě zkrátí. Potom není třeba tak dlouho ověřovat studentovy znalosti. Mimo to když zkoušející váhá mezi dvěma známkami, výkon je hraniční, máme také tendenci přihlížet k průběžným výsledkům. Neznamená to ale, že kdo má někdo špatné průběžné známky, nemohl by dostat u zkoušky jedničku. Samotné průběžné výsledky úplně v potaz brát nemůžeme. Studenti sice celkem překvapivě uznávají, že je průběžné zkoušení užitečné a že to chtějí, protože když nejsou pod tlakem tak nic nedělají. Na druhou stranu se ale řada z nich snaží najít různé fígle, jak testy obejít. Při dnešních technických možnostech je to velmi snadné. Studenti si předávají testové otázky a pak to vypadá, že výsledky víc odpovídají tomu, kdo má jaký zdroj informací. Nemůžeme donekonečna vyrábět úplně nové testy, proto nemůžeme stoprocentně věřit tomu, že ten, kdo má jedničky dvojky, je určitě ten 10 chytrý student. Dále tu hrají roli ty zvláštnosti patologické fyziologie. Myslíme, že se u zkoušky ukáže, jestli to člověk umí, nebo měl štěstí na tažené otázky. Při přípravě ho v podstatě nikdo nehlídá, takže šance podvádět tu je, ale na patologické fyziologii je to houby platné. Začnete sice tím, co k otázce opravdu patří, ale v tu chvíli vůbec netušíte, kam se dostanete, protože všechno spolu nějak souvisí. Fakticky tedy nejste zkoušení jen z témat, která si vylosujete. Myslíme, že je to dost komplexní ověření znalostí i bez nějakého závěrečného testu. Taky je to časově náročné, jedna zkouška trvá minimálně půl hodiny. Testy jsou jenom průběžný donucovací prostředek. Já říkám, že pokud je někdo špatný v testu, tak to vůbec neznamená, že není naučený. To může být tak dobrý člověk, který nabídnuté odpovědi promyslí tak do hloubky, že si u každé najde nějaký důvod, proč to nemusí být pravda. Může to být ten génius, pro kterého jsou naše testy příliš primitivní. A k té nervozitě. K tomu bych dodal svou zkušenost, když jsem byl ještě student. Tehdy zkoušel na anatomii docent Pařízek a jeden z kolegů se snažil omlouvat, když ho docent vyhazoval. Říkal: „Chápejte, já jsem z toho tak nervozní, já si ty věci nedokážu vybavit.“ Docent Pařízek mu na to odpověděl: „Kolego, jestli jste nervozní, jestli denty o těch faktech přemýšlet. Snaží se je přesvědčit, aby hledali souvislosti a uvažovali o každém problému komplexně, aby jen nememorovali. Když se student připravuje na zkoušku z patologické fyziologie, a já to i zmiňuji na prvních přednáškách, měl by být při praven hlavně na otázky „jak“ a „proč“ a ne „co“. My kolikrát promineme neznalost faktu, ale nepromineme, když student řekne něco, čemu vůbec nerozumí. Je to opodstatněné. Když budu dobře znát patologickou fyziologii, tak nebudu jenom jako jednoduchý lékař léčit to, co právě vidím, ale budu se snažit zabránit i vzniku následných komplikací primárního onemocnění. Kvalita lékaře je podle mě výrazně závislá na patofyziologii. Jestliže toto bude umět a bude dostatečně sebe vědomý, nebude potřebovat klinická guidelines. To je současný trend, protože se nevěří tomu, že každý lékař má dostatek rozumu, aby situaci vyhodnotil samostatně. Problém je, že tyto postupy můžou platit na 2/3 pacientů, ale u 1/3 se díky obvyklé mezilidské variabilitě tímto způsobem nepostupuje optimálně. Studenti na patologické fyziologii by neměli postupovat tak, jak se učili do té doby na většině předmětů. Ačkoliv i biochemii a fyziologii je potřeba pochopit. Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se studenti dopouštějí? Něco se naučit a nevědět souvislosti mezi fakty nemá valný smysl. Taky je dobré, aby se student primárně orientoval na otázky spojené s nejkritičtěj šími situacemi. Tj.: mám před sebou pacienta s nějakým zdravotním problémem - v tu chvíli musím dobře rozu- mět tomu, na co mi eventuálně může umřít, a co udělat, abych tomu zabránil. Všechny další vědomosti (například o nových sofistikovaných způsobech léčby) nejsou důležité. Primárně by student měl vědět to, co souvisí s bezprostřední záchranou života. Další, dlouhodobý problém je v tom, že studenti umí nejhůř centrální nervový systém. Je to tak na většině ústavů, snad proto, že CNS většina seznamů otázek končí. Pokusili jsme se proti tomu bojovat - abychom k tomuto tématu připoutali víc pozornosti a znalosti studentů se zlepšily, asi po dva roky jsme otočili seznam otázek, takže začínal otázkou 99 a končil otázkou 1, tedy že začínal otázkami z CNS. Čísla jsme záměrně neměnili, aby i to budilo pozornost. Udělali jsme to v naději, že student bude jako obvykle brát otázky popořádku a i přesto, že mu v určitém bodě dojde čas nebo síly, CNS nebude v jeho znalostech chybět. Nepomohlo to. Takže proto je teď otázka z CNS povinná. Bůhvíproč tahle oblast nějak není pro většinu lidí zajímavá. Málo lidí chce být slavným psychiatrem, víc jich chce být slavným kardiochirurgem. Váš ústav se přitom výzkumem v oblasti CNS zabývá... To je pravda. Náš výzkum je orientovaný na elektrofyziologii CNS, snímání elektrické aktivity mozku. Studentům to ale příliš nevnucujeme. Myslím, že je to nešvar, zlozvyk, když ústavy věnují víc pozornosti tomu, co zkoumají, na úkor zbytku oboru. My v té laboratoři máme jedna praktika. Nějaké vtipné „horkého“ křesla? momenty z Jistě jsou, ale jako jsem špatný vypravěč vtipů, protože si je nepamatuju, tady mě taky nic nenapadá. Je to asi dáno tím, že ve třetím ročníku už studenti mají se zkouškami určité zkušenosti a nevypouštějí takové la ciné hlouposti. To se spíš děje v prvních dvou ročnících, pak už jsou opatrnější. Také si studenti asi uvědomují, že u nás nemusíte ledacos vědět, hlavně nesmíte říct nějakou blbost. Pokud si totiž myslíte, že je něco takhle a ono je to úplně jinak, tímhle způsobem nejlíp pacienta zabijete. Takže u nás těch úsměvných blbostí opravdu nepadá moc. Taky už máme určitá témata, takové „highlighty“, na která od začátku upozorňujeme a u kterých se snažíme, aby je věděl oprav du každý. To řekneme na přednáškách třeba dvacetkrát a pak už opravdu nemáme slitování, když to někdo neví. Klasické příklady: intrakraniální nebo plicní hypertenze... Jen bych podotkl, že u nás se nezkouší způsobem, když člověk, teda člověk... student, řekne něco vysloveně špatně, že bychom se u toho nějak rozčilovali. Já osobně se odhodlávám k vyhození studenta od zkoušky až v momentě, kdy si on sám uvědomí, že je to ztráta času. Souhlasil byste s tvrzením, ze spolu s prof. Kubovou tvoříte jistým způsobem smrtonosný tým? Já si nemyslím, že bychom byli přehnaně nároční. Já osobně spíš zůstávám na úrovní základních faktů, které by měl student bezprostředně znát. Ale moje žena uznává, že přejít u zkoušky přes rodinu Kubovu nemusí být jednoduché. Samozřejmě si ve zkou škovém období při večeři zkouškové historky vyprávíme, když „dojdou jiná témata“. Proto dobře víme, co kdo se nezvládá te, tak sem nepatříte. Vždyť doktor je neustále ve stresu. Tady musí být lidi, kteří se po téhle stránce ovládají.“ Zpočátku, během prvního druhého ročníku nervozita může být, ale pokud jí student za tu dobu není schopen zvládnout, nemá tady co dělat. Každý je u zkoušky nervozní, u každé zkoušky. Ale ten stres má mít určitou pozitivní, motivující stránku. Mozek je tak prokrvený, že si člověk snadno vybaví i věci, o kterých ani neví, že je ví. Jestli stres na studenta působí jinak, možná by měl zvolit nějaké klidnější povolání. 2. Jaká je vaše oblíbená značka piva? (směje se) Jak jsem divný v řadě věcí, jsem divný i v tom, že obecně nemám tendenci podléhat pocitu, že když chci kvalitu, musí to být nějaká známá, tedy drahá značka. Snažím se být skromný a tvrdím, že to jsou pověry. Tam se platí ta značka a reklamy. Takže já koukám hlavně po cenách. Nemám oblíbenou značku piva, přestože pivo piju poměrně hodně a rád. Koneckonců můj dědeček byl mistr bednářský v pivovaru, takže má naše rodina jistou tradici v téhle oblasti. Mimo to, ať přijedu kamkoliv na světě, všude mají docela dobré pivo. Pokud mám být konkrétnější, když už nemáme hradecké pivo (protože člověk musí být trochu lokální patriot) řekl bych, že náchodský Primátor má dobrý poměr kvality k ceně. 11 produkoval, a když se potom dotyčný dostane napodruhé k tomu druhému z nás, už známe jeho slabá místa. Takže do jisté míry je to pravda. Snažíme se překonat někdejší představu „kdo má po patologické anatomii, má už skoro medicínu“, rádi bychom to změnili do podoby „ne, teprve ten, kdo má po patologické fyziologii, se může cítit být skoro za vodou“. Jestliže je potřeba učit se patologii, když začínají kvést kaštany, pro patologickou fyziologii je potřeba začít při nějakých jarnějších květinách. Další moje špatné svědomí... Tak jsme prováděli skupinovou hypnózu a jako už několik let slibuji nové vydání dařilo se nám to. Dělávalo se to vždycky skript, stejně tak slibuji, že se vrátím o předvánočním praktiku, když venku k hypnóze. Je škoda, že ani např. na už bylo šero a byla cítit taková vánoční, psychiatrii se jí nikdo nevěnuje. Má- tajemná atmosféra. lokdo to umí. Já osobně se bojím nevěřím si, že budu tak úspěšný jako kdysi, a selhat před skupinou studentů v čemkoliv... Tehdy jsme byli jenom velmi jednoduše instruováni, ale protože mi to hned napoprvé vyšlo, získal jsem v tom jakési sebevědomí. A to se týká všeho - Hypnózu jsem zkoušel ještě jako když si člověk nevěří a je úzkostný, tak Myslíte, že hradecký ústav patologické fyziologie je něčím unikátní v kontextu ostatních lékařských fakult? asistent na fyziologii a tehdy jsem byl se nedaří. Já musím to sebevědomí zno- sám překvapen, jak to dobře funguje. va získat. Tohle je choulostivá otázka. Každý ústav a každý předmět se považuje za unikátní, za nejdůležitější. V dnešní době je to poměrně snadno měřitelné, hlavně ve výzkumu. Rozhodně bych neřekl, že jsme někde na chvostě. mozřejmě nejde o žádné šarlatánství, Spíš mě trápí, že nejsme studenty příliš milovaní. Rádi bychom, ale mám dojem, že k nám má řada studentů výhrady právě proto, že máme trochu jiný styl. Jde nám o jiné věci a neimponuje nám, že se někdo umí něco jako telefonní seznam naučit nazpaměť. Výjimeční si nepřipadáme, spíš musíme přemýšlet, jak přesvědčit větší část studentů, aby nás vnímali pozitivněji. Plánujete v současnosti nějaké změny ve výuce? To je velmi aktuální otázka. Snažíme se zpětnovazebně hodnotit kvalitu výuky s tím, co studenti produkují u zkoušky. Ale narážíme na lidskou kapacitu, kterou ústav má - některé naše nápady by vyžadovaly větší časovou investici. Konkrétně například změna spektra úkolů, které lze na 12 Prof. Kuba o hypnóze Je to věc, kterou stojí za to vidět. Sanemá to nic společného s nějakými alternativními metodami. Opravdu jde o reálný stav mozku, sice ne úplně srozumitelný. Takže dřív jste na fakultě hypnózu se studenty zkoušeli? slu spánek není, přestane vnímat okolí, cí. Problém ale je, že jednoduše hy- kem mi proběhne „Kecá!“. V takovém soustředí se jen na hypnotizérův hlas a pnabilních lidí je sotva 1/3. Mimo to případě vás nikdo nezhypnotizuje. dokáže se plně podřídit tomu, co mu zhypnotizovat někoho napoprvé dost hlas vsugeruje. trvá. Takže praktické využití je kom- Když je někdo v hypnotickém stavu, dají se demonstrovat neuvěřitelné Je to stav mezi plným vědomím a spánkem, kdy celá řada úrovní v mozku je v jakémsi útlumu. Je omezeno smyslové vnímání a hypnotizovaný se soustředí jenom na informaci, kterou mu hypnotizér vnucuje hlasem. Když se člověk dostane do „hypnotického pnotizovaný si vybavuje vzpomínky z raného dětství a dokáže reprodukovat věci, které dávno zapomněl. Potom je tu celá řada dalších pozoruhodností posthypnotické příkazy, kdy určíte, co hypnotizovaný udělá po skončení hypnotického spánku. Říká se ale, že není možné dát příkaz, který koliduje s pakoho zabil, když to primárně není vrah. Jiné příkazy ale mohou být úspěšné například na poli zlozvyků - nekouřit. Člověku lze vsugerovat i celkovou anestezii. To by bylo pro medicínu výhodné - pacient by se uvedl do hypnotického spánku a takto by se daly provádět bolestivé zákroky bez anestetik... Ano, na ústavu fyziologie. Tam spánku“, ale on to v pravém slova smy- Je tam řada zajímavých aplika- ústavu provádět v rámci praktik. Je obecný trend, že se z různých důvodů z praktik stávají stále víc semináře. To by nemuselo vadit, kdyby šlo o interaktivní semináře, kde by studenti taky komunikovali, aby se nejednalo vyloženě o lekce, monology, tedy přednášky. gických stavů je minimum. Často jsou na úrovni jako před 15 lety. Z toho vyplývá, že když má člověk problém, u kterého nevypadá, že na druhý den umře, vyplatí se odložit návštěvu lékaře o několik dnů či týdnů a nakonec se ukáže, že lékaře vůbec nepotřeboval. Medicína se trochu moc vnucuje. V mnoha případech je potřeba připustit si, že si tělo dokáže pomoct samo. Dále je dilema, co je vhodné, nezbytné, aby se studenti učili prakticky. Není vždycky jednoduché zavést něco nového. Snažili jsme se nahradit dřívější pokusy na zvířatech počítačovými simulacemi. Ale zatímco kvalitních počítačových her s perfektní grafikou existují tisíce, použitelných počítačových simulací patofyziolo Nicméně hlavní limit zkvalitnění výuky je čas. Ne, že bychom neměli chuť nebo zájem, koneckonců i peníze by byly, ale co nejvíc schází, je čas. Naše otázky jsme vyčerpali, měl byste pro nás ještě nějaké patofyziologické motto na závěr? Nejenom ti, co produkují alternativní metody, ale i všichni ostatní lékaři v nemocnici si musí připustit, že to, že se pacient uzdravil, není zásluha. To jenom příroda nebo pánbůh je mocný. kdo to umí. věci. Například tzv. věková regrese - hy- cientovou morálkou, například aby něCo je vlastně hypnóza? plikované. A jak už jsem říkal, málo- Takže určitý „důvěřivý“ typ osobnosti je pravděpodobně podmínkou. Jakmile je člověk kritický, skeptický, podezíravý, není to tak snadné. Ale na druhou stranu my- Závisí to, zda osoba je či není hypnabilní, na typu osobnosti? Já myslím, že ano. Já sám jsem zřejmě naprosto nehypnabilní z toho důvodu, že o všem hodně přemýšlím a nemám tendenci vzít něco apriori za své, vždycky to analyzuji. Základem slím, že tyto vlastnosti jsou obzvlášť pro lékaře důležité. Když budou mít nedůvěru ke všemu, tak nehrozí, že snadno přijmou nesmysly, které se v dnešní době nabízejí v rámci různých marketingových akcí. Myslím, že lékař, vědec, by měl být hlavně skeptik. hypnózy je, že vám hypnotizér vnucuje, jak se cítíte příjemně a jak cítíte Užívá se úvodu do hypnózy běž- únavu po celém těle, neslyšíte nic ji- ně kyvadélko, jaké vídáme ve fil- ného než jeho hlas... a takhle doko- mech? lečka. Jsou lidé, kteří nemají tendenci zpochybňovat, co jim někdo říká. Pak to může fungovat. Nicméně já když uslyším „Neslyšíte nic než můj hlas...“, neubráním se nutkání si zkontrolovat, že je to pravda. Pokud potom někde zahouká auto nebo zaštěká pes, moz- To jsou různé triky, které mohou pomoct vytvořit představu určitého tajemna a v rámci toho i odpoutat pozornost od vnějších vlivů. Zesiluje to efekt. Já jsem to nikdy aplikovat neviděl. Je to zřejmě v řadě situací pomocná metoda. Není to moc patofyziologické ani moc motto, ale je to tak. (směje se) Lucie Hřivnová, 5. ročník VŠEOB 13 Professor Kuba A SPECIAL EDITION CALLS FOR AN INTERESTING INTERVIEW. ENJOY THIS CANDID TALK WITH OUR VICE DEAN PROF. KUBA AS HE OPENS UP about his need to improve upon the humour to keep students awake, the patho-physiology department’s research in Electrophysiology of CNS, the Kuba family’s secret watch on students, his experience in the art of Hypnosis and what sums up as his favourite beer! Can you tell us a little bit about yourself? Where are you from? What was your childhood like? Although my parents lived in Prague, I was born in Vysoké Mýto by accident. According to local dialect I was therefore “kujebák” (redaction notice - Kujebák - a person born in Vysoké Mýto). My parents then moved to HK where I started going to school and have lived here ever since. I wouldn’t change that, definitely, as there is no place on earth where I would rather live. As a child I spent a lot of time in the countryside and at my grandmother’s, so I don’t think about myself as a, strictly a city person. My childhood was harmonic, so I have only the best memories of it. 14 It might be thanks to the fact, that I became a person who isn’t a fan of certain trends in modern life and often reminisce about the old times. By that I don’t mean the socialism. It might appear that we are heading towards perfection, but it’s not true. It’s more towards bigger complexity and bureaucracy, which extremely complicates the lives of regular people and doesn’t stop the bad guys. I am literally irritated by every legislative novelty – there can’t be a law that would make people behave. They are trying, but then nobody can get a good grasp of it. Where did you get your medical degree? As I said earlier, all of my education has been done in Hradec – elementary school, high school and then our faculty of medicine. Even the later stages of my professional education I completed in Hradec. I am a proud citizen of Hradec and I love Hradec dearly, although it is not perfect. But I just complain a bit too much. Were you a good student? As it is thought with many other things, that gene expression has different timing, I definitely wasn’t a perfect student in the first grade. But my father soon had me known that he will pay attention to me and he did all my homework with me. So I pretty much became a good student with in time. I would say that afterwards, all my results until my graduation, which were with honors, were more than good. But I was also kind of a rascal. Why did you choose pathological physiology? That was complicated. At first I was thinking about psychiatry, but I found out that psychiatrists don’t have enough time to do some psychotherapy. Most of the patients leave with some pills and I didn’t enjoy that. My other choice was internal medicine. But even though I had great results, there was no job opening for me. I wasn’t amongst the chosen ones (before 1989). So I accepted the offer of my physiology tutor at that time - professor Peregrin - and for the first seven years after graduation, I worked at physiology department. Afterwards I was easily persuaded to join professor Vokrouhlický’s department, who is one of the most amazing teachers according to me. So since the year 1987, I have been working at the pathophysiology department. I think that pathophysiology is medicine. Talking about how everything works, when you’re healthy, doesn’t seem as intriguing as when it is about problems that occur during illness. I am content with the topics that are taught, but the life of a university teacher is complicated because nobody really appreciates his work. It is generally known that we are only evaluated by a number of articles published in magazines with an impact factor, i. e. science. But even that is not the major part of our work, if you have some administrative job. For example, I as the associate dean have to “unfortunately” spend a lot of time dealing with agendas of our international students. I have three areas of work and backlog on all sides and a bad conscience towards everything - mainly that I don’t have enough time to improve in the vast field of pathological physiology. But professor Vokrouhlický once said: “Nobody can say that he knows all about pathological physiology.” Do you like to teach? Is it a positive thing or an obligation? I like to teach. But as I said earlier, I feel bad that I don’t have the time. I would love to be better at that. I enjoy teaching and I think it’s very motivating. But it’s true that if you want to teach you have to be a bit of an exhibitionist. You also have to be a comedian so that the students don’t fall asleep. So that the lecture would be a bit of a show? It always should be a bit. Some students might not like it - there are those who came to the lesson, to learn as much as possible, but not everyone by far. (Laughs) For how long have you been the head of the department? I’ll need to count… since the year `99. But a lot of my time is filled with the agendas of international students. I have been doing that for a long time, twenty one years. Very often I had a feeling I should quit, but everybody convinced me otherwise every time. So now I combine three activities – teaching, research and administrative. One cannot get more out of his ambitions and end up ignoring his own family. While we are at the topic, what is the greatest difference between Czech and international students according to you? Although there is only a few cho- sen students in English study program – and that there is three times the number of applicants for the Czech program - it is a general knowledge that selection of students is stricter in the Czech programs. Therefore Czech students are better on an average. At the same time there are a lot of excellent international students as well. In some areas, probably due to them being from diverse environments, they might have certain advantages. Not in the education itself, but in certain social skills. They are more confident. For example, a Czech student may hesitate if he should come towards his teacher and say hello during occasions like faculty ball; but the international students are usually aware that they should come, say hello and have some sort of conversation. In some social situations they are more experienced. And what are the similarities? That’s tough to say, as there are a wide range of nationalities. When we are choosing students, we try to pick those with mentalities and habits similar to ours. There is no problem with Germans, but even Norwegians have some differences. We must try to respect each other. There are students from so many different nations studying here, even some that fight with each other; it is very pleasing that there have been no such problems at our Faculty. Students get along well with each other and the Hradec community. It has worked incredibly well so far, during all twenty three years the international students have been here. We will now move towards pathological physiology. Is there some sort of a guide as to how to pass the course? What should students focus on most while preparing for exam? 15 Student’s questions 1.Do you think it’s fair if the final result of exam depends only on result of the exam, where the students are examined from three random topics and the test from the rest of the year are not taken into account? Some students might be very nervous during exams which can affect their performance. I think that we do take the test results into account. The examiner has the student’s card available and he can see, that if the student only has 1s a 2s from all 8 tests and now he’s answering in way that would equal to the grades gained in tests ,it can shorten the exam. If the examiner is not sure about student’s grade he’ll have the tendency to look into the year’s results. It doesn’t mean that if someone has bad grades throughout the year that he can’t get a 1 during the exam. But on the other hand you can’t take only the test results into account. Students acknowledge that tests during the year are useful and that they want them, because if they’re not pressured, they don’t do anything. On the other hand lots of them try to find ways to bypass them. Students try to cheat all the time, it has always been this way and with today’s technology it’s even easier. Students are sending test questions to each other and now it seems that the grade is more about how good of a source of information the student has. We can’t always create new tests and that’s why we can’t trust that the student who has has 1s a 2s ,is really the clever one. Another thing is the specialties of pathological physiology. We think that the exam is just – you will see if the student really knows the 16 topic, or if he was just lucky with his questions. Even if he managed to cheat throughout the whole year or when he’s preparing the questions (nobody really checks on him), it’s really not useful during our exam. U will start with things that are part of the question but you don’t know where you’ll end because everything is connected. So you are not just examined from the things you pick. I think it is complex enough testing of student’s knowledge even without some final test. It’s also time consuming. One exam can take at least 30 minutes. Tests are just enforcement means. I always say, that if somebody is bad with tests it doesn’t mean that he didn’t learn enough. It might be that he thought about the answers well enough that he found a reason why it doesn’t have to be true. He might be a genius for whom the tests are way too primitive. As for the nervousness. I would like t add my personal experience here, from when I was still a student. At that time the anatomy doc. Pařízek was examining and of my colleague was trying to apologize, when the docent was failing him: “You have to understand, I am so nervous, that I can’t remember those things.” Docent Pařízek answered: “Colleague, if you are nervous, if you can’t control yourself, you don’t belong here. A Doctor is always stressed. They have to be, just the kind of person that can control these feelings.” In the beginning during the first or the second year there can be some nervousness, but if you can’t handle it after all that time… I think that my view of pathological physiology is very well summarized in the introduction to our textbook, which I have been promising the new edition of, for quite some time. Pathological physiology is unique in the way that it doesn’t try to teach too many new facts, but tries to force students to think about them - to look for context and think about every problem comprehensively, not just to memorize. When the student is preparing for an exam in pathological physiology (and I always mention this in my first lecture) he should be ready for the “how” and “why” questions, not “what”. We can look past student not knowing some facts, but we can’t look past him saying something he doesn’t understand. It is reasonable. If I know pathological physiology well enough, I won’t just treat what I see as a simple doctor would, but I’ll try to prevent secondary complications of the primary disease. According to my opinion, quality of physician is dependent on his knowledge of pathological physiology. If he knows it and is confident enough, he won’t need any guidelines, which is the current trend in medicine because they don’t believe that every doctor is reasonable enough. The issue with it is that the guidelines might be applicable to 2/3 of patients but for the remaining 1/3 the approach is not going to be optimal. Students of pathological physiology should not prepare as they did with majority of other subjects. Although biochemistry and physiology are also better to be understood. What are the most common mistakes, the students make? To learn something and not knowing the context between the facts is not really useful. It is also good for the student to direct his attention towards topics connected with the most critical situations. I.e. if I have patient with some health issue – at the moment I have to know well enough what the possible ways in which he can die are and what to do to prevent that. All the other things that might be connected to sophisticated methods of treatment might not be as important. He should know primarily what is related to “immediate rescue of life”. Another issue is that students don’t know the central nervous system very well. It’s the same in majority of the departments because CNS is usually where the list of exam topics ends. We tried to fight this – to focus more attention towards these topics and to improve the knowledge of students we reversed the list of exam questions, so that it started with 99 and ended with number 1, i.e. it started with CNS. We didn’t change the number to alert them. We did this hoping that the students will start CNS from the beginning and even though he’ll run out of time or strength, CNS would not be missed. It didn’t help. So now there is always one CNS question that is mandatory during exams. God knows as to why this area is not interesting to most people. A very few people wants to be famous psychiatrist, most of them wants to be a famous heart surgeon. Your department is even researching on subjects relating to CNS That is true. Our research is oriented towards electrophysiology of CNS - scanning of brain electrical activity. We are trying not to force it on the students too much. I think it’s a bad habit when departments try to focus their attention only towards what they’re researching and not towards the rest of the area. We have only one lesson in that laboratory. Some funny moment from the “hot” seat? There are some, but I am bad with jokes. I don’t remember them. I would just like to say, that we are not testing to see if a person is … well if students say something plain wrong then we would get angry. It might be a rarity, maybe even a bit amusing that I personally start to think about failing a student from the moment when he himself realizes that it is a waste of time. It can be understood by the fact that in the third year students have experiences with exams and don’t just say any nonsense. That might happen in the first two years, so in third year they are more careful. Students might also know that they don’t need to know everything; they just can’t say something totally stupid. Because if you think, that something works in a certain way and it is completely different, it’s the best way to kill your patient. So I don’t think there is that many amusing moments. There are some topics, some “highlights” that we draw attention to, and we want everyone to know them. It’s things that we say about twenty times during the lectures and then we don’t really show mercy when somebody doesn’t know them. Classical examples are: Intracranial hypertension, pulmonary hypertension. Would you agree that together with prof. Kubová you are in a certain way a deadly team? I don’t think that we are overly demanding. I personally stay at the level of the basic facts, which every student should know. But my wife admits that 2. What’s your favorite brand of beer? (Laughs) As I am weird in lots of things, I am weird even in that I generally don’t have the tendency to succumb to the feeling, that if I want quality it has to be some renowned i.e. expensive brand. I try to be humble and say that it’s just myths. You just pay for brands and commercials. So if I go to the shop I primarily loo at the prices. I don’t have favorite brand of beer, even though I like beer and I drink it quite a bit. After all my grandfather was foreman cooper in brewery so our family has certain tradition in this area. Also everywhere in the world I visit, they have pretty good beer. If I would have to be more precise, if we don’t have the beer from Hradec (because one has to be a bit local patriot), I would say that Primátor of Náchod has pretty good quality to price ratio. passing the exams with Kuba family might not be a simple task. Of course during the exam period we will talk about some exam moments during dinner, when we “run out of other topics”. That’s why we know well enough what one might have said and when he comes for the second time to the other one of us, we already know his weak spots. So to certain degree it might be true. We are trying to surpass the idea of “who passed pathological anatomy has almost completed the 17 medicine”, we would love to change it to: “no, only the one, who has completed pathological physiology can feel as he’s over the hump.” If you should start learning pathology when the chestnut trees are starting to blossom, you should start pathological physiology when some of the spring flowers do. Prof. Kuba on of hypnosis Another one of my bad consci- iology. We did group hypnosis and we ence… As I keep promising the new were successful. It was always done edition of textbook for years, I keep during the exercise before Christmas, telling that I will return to hypnosis when it was dusk outside and there was for just as long. It’s a shame that even this mysterious Christmas atmosphere. during psychiatry nobody really fo- We were very simply instructed Do you think that the department of pathological physiology in Hradec is unique in context of other medical faculties? cuses on it. I am afraid personally – I That is a touchy question. Every department and every subject feels unique and most important. Today it is easily comparable, mainly in research. I wouldn’t say that we are somewhere in the back rows. I tried hypnosis at the time when What bothers me more is that we are not that well loved by students. We would like to be, but I feel that lots of students don’t like us for our different styles. We want different things and we are not impressed by someone memorizing things like a phone book. We don’t feel unique, we just have to think of ways to convince the majority of students to think about us in a better way. Do you plan any changes in education at the moment? That is a very good question. We are trying to evaluate the quality of education by feedback of what the students produce during the exams. But we are hitting the limits of department’s human capacity - some of our ideas would require more time investment. Specifically, it is the change of the work that can be done during the practical exercises. There is a general trend that for lots of reasons more and more exercises are becoming seminars. That would not have been a bad 18 don’t believe that I’ll be as successful as I was in the past and to fail in front of the students in anything… I was an assistant of physiology and I then, but because I succeeded on the first attempt, I gained a lot of confidence after that. And that is true with everything – if you don’t believe in yourself, you don’t succeed. I just need to gain the confidence again. was surprised at how well it worked. It’s a thing that is worth seeing. Of course it’s not some sort of charlatanism, it doesn’t have anything to do with some alternative methods. It’s a state of a mind really, although not yet fully understood. So you tried hypnosis with students earlier in the faculty? perceiving his surroundings, he focu- There are lots of interesting appli- somewhere or if a dog barks in that ses on the voice of the hypnotizer and cations. The problem is that only 1/3 moment, I will think “Liar!” In that he can fully succumb to what the voice of the population is easily hypnotized. case you cannot be hypnotized. suggests. Also hypnotizing someone for the When somebody is hypnotized there are incredible things that can be demonstrated. For example age regrememories from early childhood and can reproduce things that he forgot a long time ago. Then there are many other interesting things – posthypnotic commands, where you’ll say, what he’ll do after the end of hypnotic sleep. It is said, that it’s not possible to command What is hypnosis anyway? ent‘s morale, for example to kill some- It is a state in between full cons- one, if the patient is not a murderer. in brain are in some sort of sedation. Perception is limited and the hypnotized is focused only on the information the hypnotizer is forcing onto him with his voice. When a person falls into the “hypnotic sleep”, which is not sleep in Other commands might be successful though – for example bad habits – don’t smoke. You can even suggest total anesthesia to person. That could be advantageous for medicine – patient would be induced into a hypnotic sleep and you could perform painful procedures Yes at the department of phys- the true sense of the word, he’ll stop without anesthesia… idea, if it were to be interactive, where the students would communicate and it wouldn’t be just lessons, monologues, i.e. lectures. But the main limit of improving the quality of education is, time. It’s not that we wouldn’t want to, there is even enough money, but what we are missing the most is time. that won’t lead to death the next day, it may be good to postpone visiting doctor a by few weeks and you might just see that in the end you didn’t need doctor after all. Medicine can be a little bit forced onto us. In many cases, you have to admit that the body can help itself. Another dilemma is to decide what is appropriate or necessary, for the students to try practically. It’s not always simple to implement new things. We tried to replace some of the animal experiments with computer simulations. But while there are thousands of quality computer games with perfect graphics, there are minimal number of useful computer simulation for pathophysiological states. Often times they are on the same level as 15 years ago. We are out of our questions now, would you have some pathophysiological motto in the end? Not only those, that produce alternative methods, but even all the other doctors have to admit the fact that if a patient is healthy it is not just his accomplishment. It’s only nature or God that could be that powerful. That means that if a person has a problem, practical use is complicated, moreover not a lot of people know how to. ssion – the hypnotized will remember something that collides with the pati- ciousness and sleep, where lots of levels first time takes quite some time; so the So certain “trusting” personality type is probably a requirement. If the patient is critical, skeptical, untrusting, it’s not that easy. On the other hand I think that these qualities are Does the hypnotic susceptibility depend on type of personality? I think it does. Me, I am apparently not susceptible because I think about everything a lot and don’t have the tendency to take things of priori- important for doctors. If I am untrusting there is no risk that I’ll easily accept the nonsense that they offer today as part of various marketing strategies. I think that physicians and scientists should be more skeptical. ty as my own, I always analyze things. The base of hypnosis is that hypnoti- Do you use pendulum during in- zer is suggesting to you how comfor- duction to hypnosis, as we can see in table you are and how you feel fatigue the movies? throughout your body, you don’t hear There are different tricks that can anything but his voice… and so on. There are people who don’t have the tendency to question what somebody tells them. Then it can work. But if I’ll hear “You can’t hear anything but my voice…” I can’t stop myself from checking if that’s true. If a car honks help create the image of some sort of mystery and with that distract the hypnotized from external stimuli. It strengthens the effect. I haven’t seen it applied. But it can be an auxiliary method in certain situations. It’s not at all that pathophysiological or even a motto, but it is true (laughs). Jan Rule, 5. ročník VŠEOB 19 Miroslav Solař Doc. MUDr. MIROSLAV SOLAŘ, PhD., KARDIOLOG A OBÁVANÝ EXAMINÁTOR INTERNÍ propedeutiky v rozhovoru o kardiologii. Co obor obnáší? Jak dlouho trvá atestační příprava? Dozvíte se v článku. „ Odkud pocházíte a kde jste studoval medicínu? Pocházím z Hradce Králové. Medicínu jsem studoval v Praze na 1. lékařské fakultě. Po promoci jsem nastoupil na I. interní kliniku FN Hradec Králové. Takže máte raději Hradec nebo Prahu? Rozhodně Hradec, je to klidné město a dobře se tu žije. Co Vás vedlo k tomu stát se kardio logem? Interna a kardiologie mě zajímaly už na medicíně. Po promoci jsem dostal skvělou příležitost se této specializaci věnovat. 20 Pracovitost, ochota učit se a schopnost komunikace jsou důležité nejen v medicíně. Mohl byste nám popsat, jak vypadá takový typický den jednoho kardiologa? Je hodně rušný? Pracovní doba nám začíná v sedm hodin. Po příchodu na oddělení zjišťuji, co se stalo během služby a seznamuji se s novými pacienty. O půl osmé se lékaři kliniky schází na hlášení, kde řešíme provozní záležitosti a probíráme komplikované pacienty. Dále během dne pracuji na oddělení nebo v poradně, věnuji se výuce a výzkumným projektům. Domů z práce odcházím mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne. Mimo to mám sedmkrát za měsíc noční nebo víkendovou službu. “ Kolik času věnujete ambulanci? Máte hodně pacientů? V ambulanci pracuji 2 - 3 dny v týdnu. Naše poradna je určena pro nemocné s těžkou arteriální hypertenzí, ale zaměřujeme se i na kom plikovanější všeobecně kardiologické stavy. Pacientů v dlouhodobém sledování nemám mnoho, ale snažím se mít krátké objednací doby pro nové případy, které potřebují specializované vyšetření v naší fakultní nemocnici. Pro každého pacienta mám vyčleněno minimálně 30 minut, složitějším případům se věnuji dle potřeby i déle. Dostatek času pro ambulantní pacienty je pro mě velmi důležitý. Zmínil jste, že se věnujete výzkumu. Můžete nám říct něco bližšího? Máte někdy pocit, že jste si měl zvolit jinou profesi? Výzkumná činnost mě velmi naplňuje. Považuji ji za velmi důležitou součást své práce. Dlouhodobě se věnuji výzkumu v oblasti arteriální hypertenze. V poslední době se podílím i na dvou projektech s tématikou srdečního selhání. Spolu s Vašimi ko legy ze 4. ročníku připravujeme SVOČ projekty s tématikou plicní embolizace a využití magnetické rezonance v kardiologii. Ne, nikdy. Mám tuto práci rád a neměnil bych. A jde o základní výzkum nebo o klinické studie? V současné době se věnujeme hlavně klinickému výzkumu. Co hodnotíte jako nejlepší a nebo naopak jako nejhorší věc na kardiologii? Jako pozitivum hodnotím fakt, že moderní kardiologie se opírá o medicínu založenou na důkazech. Klinické rozhodování je z velké části založeno na doporučeních, která vycházejí z kontrolovaných klinických studií. Máme k dispozici řadu diagnostických a léčebných po stupů, které mohou zlepšit a pro dloužit život nemocných se srdečními onemocněními. Příznivý efekt terapie je v řadě případů rychle a dobře patrný. Za největší negativum považuji to, že se obor vyčleňuje ze všeobecné interny. Komplexní pohled na pacienta je velmi důležitý pro volbu optimálního léčebného postupu. Myslím si, že dobrý kardiolog musí mít solidní znalost všeobecné interny. Dobrý kardiolog je především skvělý internista. Dovolte mi trochu přeformulovat otázku. Kdyby kardiologie neexistovala, co byste dělal? Nevím. Asi bych byl nezaměstnaný. (směje se) Existují nějaké zvláštní schopnosti, dovednosti, které musí student mít, aby byl dobrým kardiologem? Nemyslím si, že kardiologie je obor, který by vyžadoval výjimečné schopnosti, talent nebo nadání. Samozřejmě vlastnosti jako pracovitost, ochota učit se nové věci a schopnost komunikace jsou zde důležité, ale to platí nejen v medicíně. Jak se člověk v ČR stane kardiologem? Podmínkou zařazení do oboru je absolvování základního interního kmene v trvání dvou let, po kterém následuje tříletá praxe v kardio centru, které má akreditaci pro vzdělávání v kardiologii. Hlavním cílem specializační přípravy je získat základní přehled a zkušenosti v celém oboru. Podmínkou složení atestace je jak praxe na lůžkových odděleních, tak splnění požadovaného počtu řady výkonů. Podrobné informace o předatestační přípravě v kardiologii lze najít na stránkách České kardiologické společnosti (www.kardio-cz. cz). Profil 1996 promoce na I. lékařké fakultě UK 1996-2000 lékař na I. interní klinice FNHK 2000 – 2002 internista, kardiolog na Kardiochirurgické klinice FN HK Od 2002 vedoucí lékař Oddělení akutní kardiologie I. interní kliniky FN HK Od 2002 učitel na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové 2010 habilitace na LF HK v oboru vnitřní nemoci, téma habilitační práce Magnetická rezonance v kardiologii Plány do budoucna? Rád bych se soustředil na výzkum a vzdělávání mladých lékařů. Určitě se chci i nadále věnovat medikům se zájmem o kardiologii. Tušíte, jak to funguje v ostatních zemích? Mám informace z Velké Británie, kde je princip vzdělávání obdobný, doba 21 Studenti se ptali: Co musí začínající lékař absolvovat, aby se stal intervenčním kardiologem? Intervenční kardiologie je velmi atraktivní podobor kardiologie. Zájemci o intervenční kardiologii musí hledat uplatnění v některém z 22 kardiocenter, kde se tento typ péče poskytuje. Získání licence v intervenční kardiologii je podmíněno složením kardiologické atestace. Je samozřejmě velkou výhodou, pokud má intervenční kardiolog dobré všeobecně interní i kardiologické vzdělání. Jak kardiologové tráví svůj volný čas? Mezi kardiology je hodně sportovců. Já mám rád lyže, cyklistiku a kolečkové brusle. Ale velkou část svého volného času věnuji rodině. Lucie Hřivnová, 5. roč. VŠEOB 22 požadované praxe do získání specia lizace je však výrazně delší. Co ale například teprve druhák, který o kardiologii ještě pořádně nezavadil? Co byste doporučil studentovi, který se chce v budoucnu věnovat kardiologii - jak se připravovat už během studia? Je samozřejmě výhodou, pokud má student zvládnutou interní propedeutiku, ale pokud by chtěl někdo začít s kardiologií již v nižším ročníku, nevidím to jako zásadní problém. Jak jsem už říkal k předchozí otázce, nejdůležitější je přístup každého studenta k tomu, čeho chce dosáhnout. Všichni jsme jednou začínali…. Je určitě dobře, pokud má student již během studia danou představu o svém budoucím směřování. Pregraduální odborná a vědecká činnost nad rámec povinné výuky ale mohou pomoci i těm, kteří nejsou zatím rozhodnuti a potřebují se blíže seznámit s jednotlivými obory. Tyto aktivity jsou všeobecně velmi příznivě hodnoceny a mohou pomoci při hledání zaměstnání po promoci. Jste tedy nakloněni dobrovolnickým praxím na Vašem oddělení? Tuto činnost vnímám velmi pozitivně a snažím se ji maximálně podporovat. V současné době docházejí na naše oddělení ve volném čase tři studenti 4. ročníku. Účastní se vizit, učí se jednodušší výkony a každý z nich má vlastní vědecký projekt. Vážím si jejich přístupu i nasazení a velmi bych si přál, aby jim jejich elán vydržel. Musí každý kardiolog začít nejprve internou? I když je dnes kardiologie samostatným atestačním oborem, je velkou výhodou pokud má kardiolog dobré znalosti a zkušenosti ve všeobecné interně. Myslím si, že je velmi důležité dívat se na každého nemocného co nejkomplexněji. Izolovaný pohled na jeden orgán nebo část těla není vždy ku prospěchu věci. Osobně se necítím být kardiologem, spíše se považuji za internistu specializovaného na kardiologii. Po promoci jsem pracoval čtyři roky na všeobecné interně, a dodnes z této zkušenosti těžím. Co musí student splňovat, chce-li docházet na toto oddělení? Má podle Vás Česká republika dostatek kardiologů? Moje kapacita v tomto směru je v současnosti plně vyčerpána. Bohužel nemohu do našeho týmu přijmout další studenty. Pokud se ale najdou další medici, kteří se chtějí dozvědět něco více o kardiologii, navrhuji, aby kontaktovali přednostu naší kliniky pana doc. Šťáska, který tyto aktivity koordinuje. Není třeba splňovat žádné konkrétní podmínky, vše je hlavně o přístupu a vytrvalosti. Dle České kardiologické společnosti potřebuje naše zdravotnictví asi 500 kardiologů. Ročně tak najde uplatnění v oboru přibližně 15 - 20 lékařů s kardiologickou atestací. Pokud mohu posoudit podle inzerátů v odborném tisku, není poptávka po této specializaci v současné době velká. Odhaduji, že v budoucnu bude velký převis zájemců o tento obor stejně, jako je tomu v zahraničí. Miroslav Solař Doc. MUDr. MIROSLAV SOLAŘ, PhD., CARDIOLOGIST IN AN INTERVIEW ON CARDIOLOGY. What is it about? How long does it take to specialize? You will find out more in the article. „ “ Diligence, willingness to learn, and communication skills are important not only in medicine. Where are you from and where did you study medicine? I come from Hradec Kralove. I studied medicine at the First Faculty of Medicine, Charles University in Prague. After graduation I started to work at 1st Department of Internal Medicine, University Hospital Hradec Kralove. So which city do you like better? HK or Prague? Hradec is a nice town where there is a good quality of life. How did you choose to become a cardiologist? Why? I liked internal medicine and cardiology when I studied medicine. I appreciate that I got an opportunity to specialize and work in this field after graduation. Can you please describe your daily routine as a cardiologist? Is it really busy? My working day starts at 7 am. When I come to the ward I find out what happened during the night shift and see new patients. At 7:30 we have a meeting of the medical staff of our department where we discuss daily issues and complicated cases. During the day, I work both at the ward and at the Out Patient Clinic. Other than that, I have teaching and research activities. I leave the hospital between 4 and 5 pm. Seven-times a month I have a night or weekend shift. How long does the Out Patient Clinic last for? How many patients do you see? I work at the Out Patient Clinic 2-3 days a week. Our Out Patient Clinic is primarily dedicated to patients with difficulty in controling hypertension, but we also treat complicated general cardiology cases. I have just a few patients in a long term followup, but I am able to see new patients who need the specialized care of tertiary centre. The time I spend with each patient is 30 minutes or more, if the case is complicated. It is very important to have enough time for every patient. You said you were doing some research. What kind of research is it? Research activity is a very interesting part of my work. For a long time, I have been doing research in the field of arterial hypertension. I am also participating in two projects dealing with heart failure. Moreover, with the help of your colleagues from the fourth year, we are preparing projects 23 Profile 1996 Graduation at First Faculty of Medicine, Charles University Prague 1996-2000 internist, 1st Department of Internal Medicine, University Hospital Hradec Kralove 2000-2002 internist, cardiologist, Department of Cardiac Surgery University Hospital Hradec Kralove Since 2002 head of acute cardiac care unit, 1st Department of Internal Medicine, University Hospital Hradec Kralove Since 2002 lecturer at Faculty of Medicine in Hradec Kralove, Charles University 2010 associate professor of internal medicine Plans for the future I would like to focus on research activities and the training of young doctors and medical students who want to specialise in internal medicine and cardiology. focused on pulmonary embolism and magnetic resonance imaging in cardiology. Is it a basic study research or a clinical research? Currently, we are involved in the clinical research only. What’s the best and the worst thing about being a cardiologist? Modern cardiology is a discipline that is built on the evidence based data. Clinical decision-making is largely supported by the guidelines that reflect the results of large clinical trials. We have a number of diagnostic and therapeutic procedures that have the potential to improve and prolong the life of patients with cardiac disorders. The therapeutic effect is frequently rapid and evident. In my opinion, the major negative aspect of today’s cardiology is the fact that the discipline is separated from general internal medicine. The complex view is very important for clinical decision-making in every patient. I assume that the good knowledge of general medicine is essential for every cardiologist. Do you ever feel like you would want to do something else and not be a cardiologist? I like this job and I do not want to do anything else. Let me rephrase the question. If cardiology didn’t exist, what would you have done? I don’t know. Probably I would have been jobless... What quality does a student need to 24 have to become a cardiologist? I do not think that cardiology is a discipline that requires any exceptional qualities, abilities or talent. Hardwork, willingness to learn new things and ability to communicate are important not only in medicine. What’s the process of becoming a cardiologist in Czech Republic? Two years of practice is required before the young doctors can be enrolled in the cardiology training programme that is conducted in specialised centres only. The main aim of the cardiology training is to get a good theoretical knowledge, experience and skills in general cardiology. The minimum required duration of cardiology training is three years. During this period, the applicants practise in general cardiology ward and intensive care unit, and perform the diagnostic and therapeutic procedures. The training programme schedule is exactly defined by the Czech Society of Cardiology (www.kardio-cz.cz). The training programme is accomplished by the official commissional exam. Do you know how it is in other countries? I have some information from Great Britain, where the training program is based on similar principles. However, the time it takes to become a cardiologist is much longer than in our country. This is an important question. The students who wish to become cardiologist, what do you suggest they should do during their studies that would help in achieving their goal? It is definitely an advantage, when the student has already decided about his/her future specialisation during studies. Pre-gradual experience and scientific activities beyond the compulsory schedule can be also helpful to those who have not decided yet and need more information. These activities are highly appreciated and may help when searching for the first job after graduation. Do you take voluntary students for internship in your department? I perceive this activity as a highly positive one and I am trying to support it as much as possible. Currently, there are three students of fourth year who are participating in the work at our ward. They take part in the rounds, perform the easy procedures and each of them works on his/her own project. I really appreciate their involvement, and I hope that their enthusiasm lasts for long. What are the requirements for the students to do internship at this department? Unfortunately my capacity is limited and I am not able to enrol anymore students in our team. However, if there are other medical students who wish to know more about cardiology, I suggest that they contact the head of our department professor Štásek who coordinates these activities. There are no specific requirements for students who want to do more. Everything depends upon their attitude and endurance. But, what would you make the students do who are only in 2nd or 3rd year since they haven’t studied any details about cardiology yet? It is an advantage when the student has some basic knowledge of internal medicine. However, if there is anyone who wants to start earlier, I do not see it as a problem. As I have already mentioned in the previous question, the most important thing is continuous effort towards what he/ she wants to achieve. All of us were once beginners… Students ask: What does one have to do to become an interventional cardiologist? Interventional cardiology is a very attractive sub-specialisation of cardiology. Those who are interested should apply for a job in centres performing these procedures. In Czech Republic, there are 22 hospitals that have labs of interventional cardiology. In our country, the Board Certification in Cardiology is required to get the Licence in Interventional Cardiology. Good knowledge of general internal medicine and general cardiology is of great value event in this field. What is the difference between a cardiologist (physician) and a cardiac surgeon? Is there a different process to become either of those? The cardiologists are internal medicine specialists who focus on diagnostics, pharmacotherapy and radiointerventional treatment of cardiac diseases, whereas cardiac surgeons are trained for surgical (operative) treatments of cardiac disorders. The cardiology is an independent discipline today. However, it is valuable if the cardiologist has got a How do you spend your free good knowledge in general internal time? What activities do you like medicine. I think that it is very to do when you’re not working? important to have the most complex view of every patient. Isolated Many doctors and cardiologists assessment of cardiac aspects of like sports. I like skiing, biking the patient is not always the best and roller skating. I spend a approach. substantial portion of my free I consider myself not to be cardiologist with my family. but rather internist specialised in cardiology. After graduation, I worked at the department of general internal medicine, and I highly appreciate this experience so far. 20 qualified cardiologists are able to get an employment in this field per Do you think Czech Republic has year. As far as I can guess based on the advertisements in the medical enough cardiologists? According to the Czech Society papers, there are not many free posts of Cardiology, the health care available for cardiologists available in system of our country needs 500 our country these days. cardiologists. Therefore, about 15 Rishika Pandey, 3rd year GM 25 Interview with a student 26 27 Chat with... Anna Middendorf ...Matt Spreadbury MEET ANNA, SHE IS A MEDICAL STUDENT FROM GERMANY AND THIS ACADEMIC YEAR SHE HOLDS THE POSITION OF THE ISU PRESIDENT. MATT IS AN EXCELLENT STUDENT CURRENTLY IN HIS FIFTH YEAR. LAST YEAR HE ORGANISED ANATOMY SEMINAR FOR FIRST YEARS. Q2) W here d o you skills rate y as a l our eader of 1-1 o n a sc 0? ale As a lea der per haps a 6 differen , It depe t circum nds on stances . Q1. Tell me about yourself in 4 sentences. I am a very active person and a good day for me always includes a proper work out. Together with spor ts the “3 F’s” (Fam ily,Friends and Food) play a bi g role in my life. My parents say I’m stubborn, though I like to call it determination. Q2. Where d o you rate yo ur skills as a I am honest and sa leader on a y what I think very scale of 1-10 st ra ig ht forwardly, which is ? a characteristic man y people like about me and some I would say 7. don’t. ht after ig r o d o t I am sure there’s a n lot do you pla Q4. What to le ? ar K n fo H r F m L e bu t after g from graduatin taking part in a se minar about leadership a Q3. 2 things you love about HK year Right after I finish celeago I hope I get so and 2 that you hate. me brating and sending job rethings right. quests I want to travel and volunI love... teer for “Doctors Without Borders” ty we while waiting for a job offer. As 1) the cultural diversi . HK of s nt de stu e th g Q5. Who is your hero and why? soon as I get one I would like to have amon how start training to become a dent union (ISU) and stu al on Definitely my parati rn te in r surgeon. ou 2) the “HK-family ” I as us of e on gle sin ents. One of the biggest chalit unites every like to think we are. lenges of life is keeping a balance I hate... tness ich I experience or wi 1) the situations in wh xenophobia. ing spread be2) rumours or lies be anyone. cause it never helped 28 between career, family and personal needs and who else could be a hero for me other than someone who manages this so expertly. Not to forget that while mastering their own lives they played a huge role in my brothers’ and mine. I wouldn’t be what I am today without them. me abo elf in 4 ut yours es. sentenc nt, Enlage in Ke il v ll a m s a e travme from on a cano o c s I y a d d n a 6 rrible redible I’m Matt ent an inc Oh I am te p . s u t e k c u n b o I gland. reach Tim nd a pen a letter a t gh Mali to a u h o t r h e t v I’m e g li ellin le. Finally p I firmly be , o y e g p lo h o it n unicate w with tech to comm y a w t s e is the b HK. edic at LF M r a e y a 4th Q1) Tell Q3) 2 things you love about HK and 2 things that you hate. 1. I love the international Christian commu nity in HK. Once a week the Christian guys meet up, chill out and talk about life. Its was invaluable to me in my first year and it’s still a privilege for me to be a part of something that has such an effect on others’ lives. 2. Another thing I love is my rowing club in HK. Despite the boats being about 30 years old and most of the “rowers” being borderline alcoholics its great to be part of a Czech community as well as the international one. 3. I wouldn’t use the word hate, more of strong dislike. One dislike would be the aggressive flavour of customer service you occasionally receive whilst living in HK. Otherwise I really like HK.. It is full of opportunities if you’re willing to push yourself a little. Q4) What do you plan to do right after graduating from LFHK? You said right after graduating so most likely I will book a flight somewhere and cycle across that country. After six years in HK it will be high time to explore a bit further than Europe. Q5) Who is your hero/idol and w hy? I’ve never really re lated to having a he ro / idol. However there are certainly people either from the past or now w are inspiring. So le ho ts roll with that. Whilst I was volunt eering in West Afric a during my gap ye there was a Ghanai ar an General Surgeo n called Dr, Armah I shadowed for a w w ho m hile. He had a stro ng dislike for foreig volunteers, he was n rude and abrupt bu t he was probably most genuine man the I’ve ever met. In th e hospital he and other doctors care 4 d for over 350 patie nts. He was crippled a system that didn by ’t let him work and w hich was always sh of supplies. Once ort whilst he was ampu tating a leg, he look up at me and said ed “if you go to the ro yal college of surg London you will se eo ns in e the tools I’m usin g here hanging on in their museum.” a wall Despite his tempe r he had this confi in what he was do dence ing, regardless of th e situation. He was termined to do wha detever good even w hen faced with im sible circumstance po ss. I think this inner courage is what re inspiring to me ab mains out him. RIshika Pandey, 3rd year GM 29 Na slovíčko s... volnické práce pro Sdružení studentů stomatologie ČR. Nebylo to vždycky úplně jednoduché ohledně skloubení se školou či hledání zájmu samotných studentů, ale nakonec se to vždycky nějak podařilo. KDO TĚ V ŽIVOTĚ NEJVÍC INSPIROVAL A PROČ (ČÍM)? Zdeněk Řehoř ZDENĚK ŘEHOŘ – PŘEZDÍVANÝ DROBEK. NEDÍVÁTE-LI SE NA CESTĚ POUZE NA ŠPIČKU SVÝCH BOT, URČITĚ HO NA CHODBĚ nepřehlédnete, měří totiž 215 cm. Proč jsme si v redakci vybrali k rozhovoru jeho? – Je velký nejen tělem, ale i duchem a v době vydání časopisu pravděpodobně hotovým ZUBAŘem :-) … ČÍM SI MYSLÍŠ, ŽE TĚ NAŠE FAKULTA NEJVÍC OBOHATILA? Asi to bude znít fádně, ale nejvíc mě obohatila ve znalostech oboru, který studuji. Když jsem nastupoval, nevěděl jsem o zubařině zhola nic. Dneska s odstupem času mohu zodpovědně říct, že jsem neuvěřitelně rád za toto krásné město, kde máme možnost studovat na asi pořád nejlepší stomatologické klinice v republice! Pracuje se zde podle recentních metod 30 v krásném zrekonstruovaném prostředí (což nebývá vždycky pravidlem) a jako bonus v relativně úzkém kruhu povětšinou milých lékařů a kolegů, se kterými se navzájem dobře známe. Studium v Hradci mě také naučilo dalším neméně důležitým dovednostem jako je organizování přednášek, spolupořádání společenských akcí, vymýšlení událostí pro studenty, komunikace s firmami, shánění sponzoringu a další soft skills v rámci dobro- Z posledních dní mi nejvíc rezonuje Jarda Jágr! Ale popravdě, když se nad tím tak zamýšlím a reflektuju do minulosti, neměl jsem nikdy velké ikony, které bych chtěl napodobit či se jim vyrovnat, neboť každý jeden člověk je unikát a měl by si jít svou vlastní cestou. Pro moje fungování je důležité brát věci z toho lepšího úhlu pohledu, protože stěžujících si nešťastníků tu máme dost. A krom toho ještě taky čisté svědomí a vědomí, že cokoliv dělám, prospěje co největšímu počtu lidí. KDYBYS MĚL NĚCO VZKÁZAT MLADŠÍMU STUDENTOVI TÉTO FAKULTY, CO BY TO BYLO? Vzkázal bych: „Uč se, ale rozumně a efektivně, abys měl co nejvíc volného času na sport a užívání si s přáteli všech krás tohoto města a kraje, protože je co vidět a zažít!“ S postupem času člověk zjišťuje, že jak pořád jen sedí v učení, čas mu protéká mezi prsty a roste zadek. Naproti tomu jen vyhledávat párty nějak není ono. Jako ideální odreagování po dni prosezeném ve škole vnímám běh, jehož skrytou krásu jsem objevil až na Erasmu v Istanbulu. Zmiňuju to proto, že dle mého názoru je zahraniční zkušenost v dnešní době nepostradatelná a mladý člověk by si ji měl zažít. A když zůstaneme v Česku, je hodně důležité chodit stážovat a získávat praxi na jiná pracoviště, aby si začínající lékař dokázal srovnat různé přístupy z rozdílných míst po republice. 3 VĚCI, KTERÉ BY SIS S SEBOU VZAL NA PUSTÝ OSTROV? Zapalovač, nůž a mezizubáky! KDE VIDÍŠ SEBE SAMÉHO ZA 5 LET? Za vesnicí odkud pocházím, na pastvině kousek stranou od lidí, s matkou mých dětí, kde máme postavený ekologický domeček s permakulturní zahradou a sad s nějakou volně se pasoucí zvířenou. Co se profese týče, chci mít již rozběhnutou svoji ortodontickou praxi v nedalekém městečku a samé spokojené pacienty, kteří se nebojí ukázat své krásné zuby tím nejlepším způsobem úsměvem :) Verča Krejčíková, 3. ročník VŠEOB 31 Na slovíčko s... jímací zkoušky, ale museli jsme dělat první rok biologické vědy – jeden rok odstudovat a pak vyberou 100 nej lepších studentů z celkového počtu asi 800 na medicínu. A proč studium v češtině? Předně je to levnější. A za další, myslím, že to má spoustu výhod. Studium v češtině je podle mě lepší. Studenti podle mě dostanou víc informací a je to přísnější. No a také je snazší komunikovat s pacientama – což je důležitý základ v medicíně. Pak i možnost uplatnění jazyka pro další studium v Česku je výhodnější, pro možnosti specia lizace třeba. Přemýšlel jsi, jestli bys tady chtěl zůstat? Aflakpui Elorm Vladimir VLÁĎU JSEM ZASTIHLA V DEVĚT HODIN V PODVEČER VE IV. POSLUCHÁRNĚ NAD KNIHOU INFEKČNÍHO LÉKAŘSTVÍ. JAKO SPOUSTA zahraničních studentů se chodí učit do budovy teoretických ústavů; oproti ostatním je na něm něco neobvyklého – studuje totiž v češtině. Absolvoval měsíční stáž v holdingu Contripro (výzkumné biotechnologické pracoviště v Dolní Dobrouči, které je mimo jiné jedním z předních světových výrobců kyseliny hyaluronové). Před nedávnem byl součástí týmu, který přivezl druhé místo v soutěži Medik roku z Prachatic. O prázdninách se také nenudil, zamířil totiž na vědeckou stáž do Portugalska. 32 ODKUD POCHÁZÍŠ A CO TĚ VEDLO KE STUDIU MEDICÍNY, A TO V ČR A JEŠTĚ K TOMU V ČEŠTINĚ? Pocházím z Ghany, bydlím v hlavním městě – Akkra. Studoval jsem všeobecnou střední školu se zaměřením na vědu (s důrazem na chemii, fyziku, matematiku a biologii) a odtud už je jen kousek k medicíně, zajímalo mě to. A proč v ČR? Rodiče mi doporučili jít studovat sem, protože jsem zkusil už dvakrát nastoupit na medicínu u nás, ale nešlo to. Tak táta hledal jinou variantu. Vybrali jsme přípravnou školu, kde jsem měl rok studovat jazyk, abych se připravil na přijímací zkoušky. A jak probíhají přijímací zkoušky v Ghaně? No, tenkrát to u nás fungovalo jinak než teď. Nepotřebovali jsme při- Pořád o tom přemýšlím. Na začátku jsem byl přesvědčený, že se chci hned po škole vrátit domů, ale postupem času zjišťuji, že je asi lepší dělat atestaci tady, než se hned po studiu vrátit domů. ČÍM SI MYSLÍŠ, ŽE TĚ NAŠE FAKULTA NEJVÍC OBOHATILA, CO TI PŘINESLA? Jestli můžu říct (smích), tak znalosti. A z mého pohledu je tu přátelská atmosféra, nejen mezi studenty, ale i s některými učiteli…ne se všemi, ale s některými alespoň; že jsou fakt hodní a pomáhají, když potřebuju. tože se celý život snažil dělat jen dobré věci, pomáhat lidem … prostě dělat jenom dobré věci. KDYBYS MĚL NĚCO VZKÁZAT MLADŠÍMU STUDENTOVI NAŠÍ FAKULTY, CO BY TO BYLO? Aby se učil co nejvíc, ale zároveň aby svůj čas využil co nejefektivněji. Důležité je, aby nezapomněl odpočívat. Zažil jsem to a asi nejen já, že už v pokročilejších ročnících jsem dost zničený a nemáme kolikrát sílu, ani motivaci pokračovat. Takže to nepřehánět, najít si něco, sport nebo něco, co pomáhá regenerovat. Co máš Ty za regenerativní metody? Tak chodím běhat (smích), pravidelně. Dlouhý tratě? Eh, né. Snažím se každé ráno běhat 3-4 km…Taky mám rád klid. Někdy chci být sám a jenom přemýšlet, být sám se sebou. Pomáhá mi to. Nebo jdu na procházku, když je hezké počasí. A občas koukám na film. A někdy pobydu s kamarádama. 3 VĚCI, KTERÉ BY SIS VZAL S SEBOU NA PUSTÝ OSTROV? Vodu ... a kdyby tam byla voda? Dejme tomu, že pitnou vodu a jídlo tam máš .. tak nůž .. A jídlo už připravený, nebo..? (smích) … Nějakou knížku, spíš nelékařskou. Jo a třetí ještě? … Zapalovač. KDE VIDÍŠ SEBE SAMÉHO ZA 5 LET? Musím říct, že přesně nevím. Ale po medicíně – alespoň doufám. A že se budu připravovat na atestaci. Obor ještě nevím, ale buď chirurgie, gynekologie, …nebo pediatrie. A co bys nechtěl dělat? Psychiatrii. Ani kožní. Verča Krejčíková, 3. ročník VŠEOB KDO TĚ V ŽIVOTĚ NEJVÍC INSPIROVAL A PROČ? Hmm, neměl jsem zatím čas, vlastně ani důvod, o tom přemýšlet. Ale jediný, kdo mě teďka napadá, tak Ježíš. Já jsem křesťan. A proč? Pro- 33 Bamberk Nella Gabrielová: „Tak co? Jak je v Německu?“ NELLA NÁS V PŘEDCHOZÍM ČÍSLE SEZNÁMILA SE SVÝM POBYTEM NA SAARSKÉ UNIVERZITĚ. TENTOKRÁT SE ZAMĚŘILA NA ZPŮSOB VÝUKY německých mediků. Je lepší? Kdybych měla vypracovat statistiku kladených otázek, na které odpovídám při každém příjezdu do Česka, obsadila by tato jistě první místo. Obecně existují dva typy tázajících. Jedni chtějí slyšet, že to v Německu vůbec není tak růžové, jak se povídá, a že to máme u nás lepší. Ti druzí automaticky předpokládají samá pozitiva na německou stranu a jsou kdykoli připraveni spustit lavinu hanlivosti vůči všemu českému. A protože mě doma vždycky učili říkat pravdu a nic než pra vdu, neodpovídám ke spokojenosti ani jedné ze stran. Pouze popisuji. 34 Když jsem sem přijížděla, ze všeho nejvíc jsem se bála jazykové bariéry a mé neschopnosti učit se průběžně. Mí předchůdci se všichni shodovali na faktu, že je opravdu třeba učit se průběžně, pokud chci zvládnout zkoušky v Německu, a to mi popravdě mírně nahánělo hrůzu. Nao pak mě uklidňovala skutečnost, že většinu zkoušek máme písemných a jen malinko ústních. Ve výsledku bylo ale všechno úplně jinak. Jazyková bariéra byla nejmenší problém. Ve chvíli, kdy je člověk hozen do vody a musí plavat, naučí se velmi rychle. Z nutnosti učit se průběžně se stalo obrovské plus. V Čechách jsem se o to pokoušela mnohokrát, vždy na začátku semestru, kdy jsem si dávala předsevzetí, jak tentokrát opravdu začnu včas a budu se učit průběžně celý rok. No, vydrželo mi to maximálně týden dva. Když člověka nic nenutí, horko těžko se udrží disciplína. O to těžší to pak vždy bývalo o zkouškových. Když dnes vzpomínám na probdělé noci nad knihami, tělo nadopované kofeinem a taurinem z energy drinků, nervozitou stažený žaludek neschopný pozření jediného sousta… jen nechápavě kroutím hlavou v údivu. Balení instantní kávy, které jsem si dovezla sem, zůstalo netknuté. Naučila jsem se denně spát 8 hodin a ani o kapánek míň a co se jídla týče, jím tak, až se za to stydím. A zároveň nemohu říct, že bychom se nějak flákali. Systém je tady nastavený velice účinně. Přednášky z jednotlivých předmětů míváme 45 minut, ma ximálně hodinu každý den. Může se to zdát jako krátká doba, ale ještě nikdy jsem tady neviděla nikoho s položenou hlavou na lavici pospávat během výkladu. Pozornost studentů udržuje i styl přednášení. Prvních 15 Bamberk 35 - 20 minut většinou probíhá stručné představení choroby, nic detailního, jen jednoduchý schématický přehled. (Na některých předmětech navíc v úvodní pětiminutovce proběhne rychlé zopakování včerej ší látky formou otázek na studenty.) Následně přijde pacient a úkolem studentů v sále je projít jeho případ od samotného začátku až do konce. Společně, za usměrňování přednášejícím, odebíráme anamnézu. Musíme být schopni obhájit si svou otázku a způsob, jakým jsme se zeptali. Navrhujeme vyšetření, která bychom provedli a proč. Vyhodnocujeme výsledky. Dále diferenciální diagnostika s teoriemi, o co by se mohlo jednat, proč ano a proč ne. Diagnóza, léčba, včetně dávkování. Během celého tohoto procesu se o dané chorobě dovídáme podrobnější informace, atmosféra je uvolněná, zapojují se všichni studenti a sál je přeplněný. Lidé posedávají na schodech i pa rapetech. Na konci někdy také dostaneme každý A4 list se shrnutím probraného tématu, který si máme hned po přednášce přečíst, aby se 36 Bamberk to případě mě čeká neurochirurgie. Nemůžu zapomenout ani na volitelné předměty, které jsou tady hodně orientované praktickým směrem. Takto jsme například prošli stovky snímků na radiodiagnostice, vyzkoušeli si ultrazvukové vyšetření štítné žlázy a spoustu dalšího. Bamberk vše podstatné vrylo do paměti. Při odchodu ze sálu hodnotíme kvalitu přednášky na hlasovacích zařízeních nainstalovaných při každém východu ze sálu. Po ukončení jednotlivých přednáškových bloků (kardio, pneu mo…) se píše opakovací klausura, čili test formou multiple choice. Podobným způsobem probíhají i semináře. Ty už bývají delší, povinností studentů je připravit se předem Mety na danou látku, která se tady probírá již podrobněji. Opět máme na ho dinách pacienty, a pokud nemáme, sehraje přednášející pacienta sám. Úžasná je interakce student-přednášející. Zpočátku to pro mě byl šok, postrádala jsem onen odstup, uznání a respekt vůči autoritám. Výsledkem ale je uvolněná diskuze, celou dobu se mluví, člověk se nebojí otevřít pusu. A hlavně, když už řekne něco špatně, nesetká se s žádným výsměchem či s úšklebky spolužáků. Přednášející se snaží pochopit, co studenta k této odpovědi vedlo a vysvětlí, kde udělal chybu. Velice oceňuji také systém „neučíme lékařské zebry“. Když za sebou slyšíte dusot kopyt, napadne vás nejprve kůň, ne zebra. Když za vámi přijde pacient s těmito symptomy, v 90% se jedná Mety o tuto chorobu. Dalo by se namítat, že je třeba znát i velice vzácné choroby, protože i s takovou za námi může přijít pacient. Ano, to je pravda. Ale všichni víme, že si náš mozek mnohem raději pamatuje tyto perličky na úkor mnohem důležitějších „všedností“. Německu tento styl výuky dovoluje i systém, kdy zde fungují tzv. centra nediagnostikovaných chorob, která se právě těmito zebrami zabývají. Studenti jsou pak vedeni spíše směrem „především znát to podstatné“, detaily jsou pro fajnšmekry. Zpočátku jsem tady postrádala praktickou část výuky. U nás běžně pochodují skupinky mediků v bílém po nemocnici a setkávají se s pacienty. Dnes už chápu zdejší systém. Mezi semestry tady má člověk 9 týdnů volno pro tzv. Blockpraktika, čili praxi na jednotlivých odděleních (něco jako naše prázdninová praxe). Na některých předmětech, např. na neurologii máme praktika tak, jako je známe z domovské univerzity. Pětičlenná skupinka mediků vedena dvěma lékaři, jednou týdně dvě hodiny. Na jiných předmětech, jako např. na anesteziologii, máme během roku přidělených pár dní, kdy sloužíme na ně kterém z oddělení. K tomu všemu je tu vždy možnost, a studenti jsou k tomu neustále vybízeni, přihlásit se na se kretariátu některých oddělení a tzv. chodit „na čumandu“ na operace a zákroky. V tom- Mohla bych v tomto výčtu pokračovat ještě dlouho. Je to tady jednoduše jiné. A nedá se říct, jestli lepší nebo horší. Jednoduše jiné. Jeden pan docent správně podotkl, že existují stovky a stovky systémů, ať už ve zdravotnictví nebo ve školství. Každý systém má své plusy i mínusy. Pro mě je to nová zkušenost, o nic nepřicházím, naopak myslím, že spoustu získávám. A ráda bych všechny pozitiva, která si odsud odnesu, zužitkovala v česku. Minimálně bych chtěla začít mluvit, nebát se odpovídat na otázky, otevřít pusu. Nella Gabrielová, 5. ročník VŠEOB Mety 37 Daniel Krejčí: Seznámení s Bezirksklinikum Obermain Studenti a studentky naší fakulty navštívili dne 11. a 12. dubna 2015 při příležitosti poznávacího víkendu organizovaného Bezirksklinikum Obermain, která se oficiálně účastní dle svých možností na praktické výuce LFHK jako ,,Lehrkrankenhaus der Karlsuniversität Prag - Medizinische Fakultät in Hradec Králové“. Zástupci kliniky si pro nás připravili velmi zajímavý program a po celou dobu se o nás perfektně starali. Abych vám trochu více přiblížil, oč vlastně šlo: V sobotu 11. 4. jsme se 38 ráno setkali na hradeckém vlakovém nádraží s panem MUDr. Dědkem, který na žádost německé strany pomohl zorganizovat naši cestu do Chebu, kde jsme se setkali s panem řidičem, který nás po celou dobu bezpečně vozil v devítimístném minibuse. Po příjezdu na kliniku jsme měli chvilku čas projít si areál kliniky externě a pokochat se klidnou okolní přírodou. Kolem druhé hodiny odpolední jsme se sešli spolu se zástupci jednotlivých oddělení v zasedací místnosti, kde pro nás bylo připravené občerstvení a informační materiály. Jeden po druhém pak jednotlivě (většinou primáři a primářky) představovali formou krátkých, zajímavých pre zentací svou práci a zaměření jednotlivých oddělení. Byly nám také představeny možnosti jak pregraduálních, tak postgraduálních stáží a řeč byla samozřejmě i o atestačních programech. Všichni nám s ochotou zodpověděli všechny naše otázky. Následovala komentovaná prohlídka jednotlivých oddělení: plicního, anestesiologie, hrudní a cévní chirurgie, psychiatrie, revmatologie a ortopedie (viz. www.bezirkskliniken-oberfranken.de). Právě primářka ortopedie (Priv. Doz. Dr. med. Alexandra Claus) spolu s primářem anestesiologie (Dr. med. Christoph Sommer) mě osobně svým poutavým a velmi vřelým vyprávěním upoutali nejvíce. Po skončení tohoto oficiálního programu jsme se přepravili do nedalekého města Bamberg a ubytovali se v hotelu. Po krátké pauze následoval přesun do tradičního bamberského hostince „Schlenkerla“, kde jsme se znovu setkali s některými lékaři. Vyzkoušeli jsme místní jídla a speciální ,,uzené“ pivo ,,Rauchbier“. V průběhu večera jsme měli možnost poznat přítomné lékaře i v nelékařském prostředí. Byli velmi sdílní a podělili se s námi o řadu svých profesních i životních historek. V neděli nás pak čekala prohlídka historického města Bam- berg s poutavým výkladem pana Dr. Andrease Weihe z místní university. Celou dobu se o organizaci a program starala paní Maria Winter (Abteilung Öffentlichkeitsarbeit/Qualitätsmanagement), která nám byla celou dobu nápomocna a je třeba ji tu zmínit. V odpoledních hodinách jsme se vydali na cestu domů. Veškeré náklady nám hradila německá strana a my jim za to moc děkujeme. Doufáme, že jsme se jako první „ vzorek“ hradeckých studentů na této akci osvědčili. Zájem o tuto událost byl překvapivě velký a na klinice nám neoficiálně slíbili, že budou v podob- ných aktivitách pokračovat, takže se příště dostane třeba i právě na Vás. Odnesli jsme si řadu zajímavých postřehů o práci lékařů v Německu, viděli jsme úžasné historické město Bamberg (UNESCO) a seznámili se s příjemnými lidmi. Dalším zájemcům můžeme Bezirksklinikum Obermain vřele doporučit. Daniel Krejčí, 6. ročník VŠEOB 39 VČELY V HRADCI Lukáš Pour: Včelí produkty V MINULÉM ČÍSLE JSME ZAHÁJILI TŘÍDÍLNÝ SERIÁL O VČELÍCH PRODUKTECH. O MEDU JSME SI JIŽ POVĚDĚLI, NYNÍ POKRAČUJEME informacemi o vosku, propolisu a pylu. VOSK (BEESWAX) MED! 40 Asi druhým nejznámějším včelím produktem je vosk. Tato látka je produktem metabolismu včel a vzniká ve voskových žlázách zadečku včely v podobě voskových šupinek. Z vosku včely staví plásty, v jejichž buňkách uskladňují zásoby pylu, medu a vychovávají plod. Známý šestiboký tvar buněk včelího plástu vzniká následujícím způsobem: včely z voskových šupinek nejprve vytvoří jakési „rourky“ (velké tak, aby se tam vešla jedna včela). Tyto „rourky“ vyskládají vedle sebe a poté zahřejí. V teple velice poddajný včelí vosk sám zaujme prostorově a architektonicky velice výhodný charakteristický tvar. Vosk se používá na výrobu svíček, štěpařského vosku nebo mezistěn pro včelaře. Dále čistý a absolutně nezávadný vosk našel uplatnění v potravinářství (součást leštidel na čokoládové bonbóny,…) či v kosmetice. Způsobů využití včelího vosku je celá řada. Pro zajímavost ještě pár slov z historie. Vosk byl velice ceněnou látkou. Včely byly často chovány na farách, vosk sloužil k liturgickým účelům (výroba svící). Bez zajímavosti není ani starověký způsob výroby odlitků, tzv. ztracená forma. Kýžený výsledný tvar byl vytvarován z vosku. Vosk se obalil hlínou a takto se forma vypálila. Do vzniklé dutiny byl nalit kov, po ztuhnutí byla hliněná forma rozbita. Takto se nechal získat výsledný produkt. V rámci projektu „Včela a lidské zdraví“, jednoho z projektů hradecké pobočky IFMSA, Lukáš Pour v průběhu roku organizuje několik akcí. Na začátku letního semestru to byla Medovinová party s veleúspěšnými medovými steaky a domácí medovinou, v březnu Lukáš přednášel o životě a významu včely medonosné. Více se můžete dozvědět buď na facebookové stránce Včela a lidské zdraví, nebo pište na [email protected] www.beeswaxweb.com 41 Pár rad pro nadšence: Včelařství mě chytlo asi před 5 lety. Nevčelařím tedy dlouho, zato ale mám v živé paměti včelařské začátky. Pokud vás tato problematika zajímá, neváhejte mě kontaktovat - [email protected] PROPOLIS (PROPOLIS :-)) Propolis je velice ceněná látka, kterou včely vyrábí z pryskyřičnatých látek pupenů rostlin. Propolis včely používají jako tmel, kterým vyplňují škvíry, potahují prostory v úlu nebo balzamují mrtvé vetřelce, které nejsou schopny vynést z úlu. Propolis působí silně antimikrobiálně a jeho výpary v úlu zásadním způsobem zabraňují pomnožení mikroorganismů (obsahuje řadu silic a dalších látek). Této vlastnosti propolisu se naučil využít i člověk, známé jsou např. propolisové masti nebo propolisové tinktury. Název je odvozen z latinských slovních základů a doslovně znamená „před městem“, nejspíše proto, že propolis je vidět už ve vchodu do včelího úlu. Až do 19. století nebylo zcela jasné, jaký má propolis původ. Později bylo zjištěno, že hlavní složka propolisu je sbírána včelami z rostlinných pryskyřičnatých látek. BEES IN HK In the scope of the project „Bees and Human Health“, well known project of IFMSA CZ in HK, Lukáš Pour organises numerous events during the academic year. Lukáš Pour: Bee Products Pár rad do začátku: 1. nejprve si v literatuře zjistěte základní informace o včelách a včelaření. www.beependent.wordpress.com www.forestedge.co.za IN THE LAST EDITION, YOU READ ABOUT HONEY, AND THIS TIME AROUND LUKÁŠ IS GOING TO TELL YOU MORE ABOUT BEESWAX, propolis and pollen. 2. ve svém okolí vyhledejte včelaře, který vás zaučí a budete mít možnost k němu přijít pro radu. 3. pořiďte si nové včelařské vybavení včetně nových úlů, staré nejsou příliš vhodné. 4. Zpravidla se začíná včelařit v období květen - červenec, v době tvorby oddělků a chytání rojů. 5. nehledejte ve včelaření finanční zajištění. Přestože se prodejem medu dá něco vydělat, včelaření lze chápat jako sezónní brigádu. BEESWAX PYL (POLLEN) Pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky rostlin. Včely pyl sbírají a v podobě pylové rousky pyl donáší do úlu, kde je uložen v plástech. Sběr pylu rostlinám nevadí, naopak. Pylu vytvoří mnohem víc, než by bylo k opylení jiných květů potřeba. Usilovným oblétáváním květů tak včela slouží jako opylovač, vždy se jí na kožíšku uchytí nějaká pylová zrna, která přenese na jiný květ, který tak opyluje. Toto je v přírodě hlavním posláním včel. Složení pylu je velice komplexní. Obsahuje spoustu důležitých látek, především pak cukry, tuky a zejména bílkoviny. Pyl je pro včely hlavním zdrojem bílkovin, které potřebují především pro tvorbu mateří kašičky a výživu plodu. Aby člověk mohl naplno využít nutriční hodnoty pylu, musí ho před konzumací upravit tak, aby byl porušen nestravitelný celulózový obal pylového zrna. Pyl je užíván jako zajímavý doplněk výživy. Lukáš Pour, 4. roč. VŠEOB 42 The second well-known bee product is wax. This substance is a product of bee-metabolism and is secreted in special glands (and formed into scales) on the abdomen of the bees. Wax is important for making honeycombs with cells. These cells are used for honey and pollen storage and for growth of young “bee-children”. The architectonically advantageous hexagonal shape is formed in the following way: bees make tubes from the wax and then they warm it. Tubes (using physical laws) are connected to make hexagonal shape. Bee wax is used for making candles, honeycomb foundations or grafting wax. Absolutely clean wax is used also in food industry or in cosmetics. There are more possibilities of how to use beeswax. As a matter of interest, beeswax was a very valuable substance in historical times. Beekeeping flourished in presbyteries, wax was important for lithurgic purposes. In ancient times wax was used for casting. Desired shape was made from wax, covered with clay and heated. The cavity (after wax) was filled up with metal. After hardening, the clay was destroyed and a new product was born. At the beginning of the summer semester it was so called „Mead party“, where homemade mead and delicious steaks were served. In March Lukáš gave a lecture on life and importance of bees. You can find more on facebook page Včela a lidské zdraví, or email [email protected] www.beeswaxweb.com 43 Lukáš advises: PROPOLIS I started beekeeping about 5 years ago. It is not very long time ago, but this is why I still keep in mind the beginnings. If you are interested in this area, do not hesitate to contact me on [email protected] Propolis is a valuable substance. Bees make it from resinous matter from plants. Bees use propolis for disinfection, filling slits or embalming dead bees (when it is impossible to carry them out of the beehive). Propolis has strong antimicrobial activity. When humans discovered how to use propolis, it was made a content of essential oils and other Few tips for beginners: 1. first read some literature and learn basic information about bees and beekeeeping www.beependent.wordpress.com substances. Propolis tincture or propolis ointment are well-known. The name has its origin in Latin language and exactly means “before city”, because propolis is present also at the entry of beehive. The origin of propolis wasn´t clear till the 19th century, later the resinous matter from plants was proved as its main substance. www.forestedge.co.za 2. find a beekeeper friend, who can help you start and give you an advice when needed. 3. get new equipment, new beehives included. I don’t recommend keeping the old ones. 4. start beekeeping between May and June, in the time of nucleus creating and swarm catching. 5. do not take beekeeping as a way to be financially secure. It is possible though to earn some money by selling honey. POLLEN Pollen grains are male gametes of plants. Bees collect pollen as pollen loads and carry it into the beehive, where it is stored in the cells of the comb. This activity is very important not only for the bee colony, but also for the plants. Bees transfer pollen grains among blossoms and allow them to be pollinated. Pollination is the main purpose of the bees in nature. Composition of the pollen is all-embracing. It includes many important substances, especially saccharides, lipids and particularly proteins. Pollen is the main source of proteins for bees, which are important for making royal jelly and feeding the brood. Before the consumption of the pollen people should destroy an indigestible cellulose coat. Bee pollen is used as an interesting nutritive supplement. Gallery Lukáš Pour, 4. roč. VŠEOB 44 45 The HK Chronicle Art Gallery Soňa Mečířová 5. ročník VŠEOB 46 47 48 49 The Medical Marijuana Revolution – Good or Bad? SOME STUDENTS FROM OUR UNIVERSITY EXPRESS THIER OPINION ON THE USAGE OF MARIJUANA - IS IT ALL BAD NEWS ? Cannabis is a flowering plant that includes three species or sub-species, sativa, indica, and ruderalis. The plant is indigenous to Central Asia and the Indian Subcontinent. 50 Just over 10 days ago, President Obama signalled support for the legalization of medical cannabis. Almost 4 in 5 US citizens now support weed for medical purposes. Throughout history, we have never seen so many people who are in favour of cannabis. And with this in mind, it is pretty clear that we are currently facing a medical marijuana revolution. And, as budding healthcare professionals, it is important for us to know – is this change good or bad? We all know about the stereotypical stoner – a blood-shot eyed, brain dead couch potato whose idea of productivity is sitting back with a large McDonald’s chocolate milkshake and watching a Seth Rogen movie (or two). People with some exposure to rap music might also perceive weed as a party drug for elite music artists such as Kid Cudi, Snoop Dogg, and Wiz MARIJUANA FACTS Cannabis1 is number three of the top five substances which account for admissions to drug treatment facilities in the United States, at 16%. According to a National Household Survey on Drug Abuse, kids who frequently use marijuana are almost four times more likely to act violently or damage property. They are five times more likely to steal than those who do not use the drug. 51 prove to be detrimental for people with tachycardia. Many social users complain about having an unwanted increased appetite, which leads to excessive hunger colloquially know as ‘the munchies’. However, from the perspective of a patient undergoing chemotherapy, the same effect could be extremely helpful since many suffer from a loss of appetite. Khalifa. How could such an infamous drug be medically beneficial? The picture on the left shows a 6-year old girl named Charlotte Figi. She was diagnosed with Dravet Syndrome - a rare, severe form of intractable epilepsy. She had her first seizure when she was merely 3 months old. By the age of 2, the condition had become so bad that she started to decline cognitively. By the age of 5, she was having 300 seizures a week. Each and every seizure brought her closer to death; her body was simply incapable of handling such damage. got to be a fluke.’ “ The cannabis had She was on seven drugs -- some of stopped 99% of her seizures. “She can them heavy-duty, addictive ones such walk – she’s not in her wheelchair at as barbiturates and benzodiazepines. all – and she’s talking. She couldn’t Her physician then decided to put her talk before, and now she’s talking. on a ketogenic diet, which has been It’s been a totally life-changing event, a standard treatment for epilepsy totally life-changing medicine.” for several years. Although the diet Medical cannabis has been was working initially, it also had proven to be effective some extremely serious in a wide spectrum of side effects such as bone “When you diseases including loss and a weakened smoke the herb, it but not limited to: immune system. reveals you to multiple sclerosis, Nothing seemed to yourself.” glaucoma and be working. She was even cancer. Animal unable to walk, talk or Bob Marley studies have shown eat. Charlotte’s parents that weed can kill certain had to make a decision. Would cancer cells and THC, the they watch their child die or try one last treatment option – medical psychoactive ingredient in marijuana, marijuana? They chose the latter, and has shown to improve the impact of radiation in cancer cells. the results were astounding. “When she didn’t have those three, four seizures that first hour, that was the first sign,” recalled Paige, Charlotte’s mother. “And I thought well, ‘Let’s go another hour, this has 52 It is true that cannabis also has its side effects. For example, it can increase heart rate, which may We have yet to find a ‘magic drug’, and it is unfortunate that weed is no exception to this rule. Depending on the frequency of use and physiology of user, it could have some serious negative side effects. Research suggests that cannabis use is not appropriate for people who show signs of psychosis, and could potentially increase your chances of having mental disorders such as schizophrenia. With that being said, it is important to appreciate that many over-thecounter prescription drugs also have very serious side effects and some far more harmful than the side effects of weed. In some pathological conditions such as diaphragmatic fluttering, medical marijuana is the only thing that has proven to work so far. Dr Sanjay Gupta, a neurosurgeon and CNN’s chief medical correspondent, has made a documentary series aptly named ‘Weed’ – and we highly recommend it to anyone interested in finding out more about this topic. Although it is still highly controversial as to whether this drug should be taken socially, it is absolutely evident that medical marijuana has proven to be extremely effective in some patients. And in some cases like Charlotte’s, it has saved lives. Ibrahim Elsafy and Akash Ghosh, 2nd Year, GM QUOTES & PROVERBS ’ It does not matter how slowly you go as long as you do not stop’’ Confucius ‘’Your time is limited, so don‘t waste it living someone else‘s life. Don‘t be trapped by dogma - which is living with the results of other people‘s thinking. Don‘t let the noise of others‘ opinions drown out your own inner voice. And most important, have the courage to follow your heart and intuition’’. Steve Jobs. ‘’ I learned that courage was not the absence of fear, but the triumph over it. The brave man is not he who does not feel afraid, but he who conquers that fear’’ Nelson Mandela ‘’ If you‘re going through hell, keep going’’ Winston Churchill 53 POWER OF SOCIAL MEDIA section’’ of newspapers. It’s unfortunate that 147 students like you and me, died, and nobody seemed to care. It is unfortunate that only 20 people died in Paris at the beginning of this year and 2 million people sent out a strong message in Paris in the same week. SOCIAL MEDIA NOW SEEMS TO HAVE EMEGRED AS A POWER GREAT ENOUGH TO CONNECT AND MANUPULATE A LARGE MASSES OF PEOPLE .THOUGH IT PROVIDES A PLATFORM FOR PEOPLE TO VOICE THEIR OPINIONS and issues the misuse of the personal information that can be obtained through these socaial media apps and sites cannot be overlooked. It is unfortunate that 200 girls are still missing in Nigeria and after more than a year, the media is doing nothing. Amedy Coulibaly were also killed in the process. Social media is probably the best platform nowadays to spread news, catch up to new trends and follow people. It is also the newest platform used by the youngest generation to launch campaigns. But, if we analyze the latest events from 2014 till now, we can arguably say that there is a discrepancy in the international attitude towards unfortunate events that mobilize a lot of people via social media. - The Chibok girls: On the night of 14th and 15th April 2014, approximately 280 school going girls were abducted in Nigeria by the islamist group Boko Haram. Following this, a campaign from the international community was organized on social media in order to increase the awareness and put pressure on the Nigerian government to find those girls. #BringBackOurGirls was trending on social media, reaching 1 million hits on Twitter. The first lady of the USA posted a picture on Instagram 54 with the hashtag written on a banner. Hip Hop moguls,singers, top models and actresses too posted their own photographs with the same type of banner to spread the news. April 2015…more than 200 girls are still missing. Some have been forcibly married or sold in the process by the group leader Abubakar Shekau. The Nigerian government has yet to stop the progress of Boko Haram in its territory. It’s worth noticing the decreased international attention to these girls’plight and an almost absent notion of this kidnapping in newspapers over time. Now that more than a year has passed since the incident, everybody seems to have forgotten about it. - The Charlie Hebdo attack: January 2015. Paris. The headquarters of the satirical magazine Charlie Hebdo are seized by 3 gunmen dressed in black and armed with Kalashnikov. A few hours later, at the Porte de Vincennes, in the East of Paris, a gunman takes hostage of a Casher supermarket, threatening to kill all the hostages if 2 of the gunmen of the Charlie Hebdo attack are not released. In total, 12 victims were killed in the Charlie Hebdo attack and 4 in the Hyper Casher. The gunmen, the two Kouachi brothers and The social media frenzy that ensued was spectacular: #JeSuisCharlie (I am Charlie, in referral of the name of the magazine) was trending on Twitter. Many Facebook users replaced their profile pictures with the hashtag. Heads of state, politicians and experts issued statements to condemn the attack. On Sunday, the 11th January, ‘’la marche republicaine’’ was organized in many French cities simultaneously. In Paris, under strict security, it was attended by Francois Hollande, Angela Merkel and other heads of state representatives. It is interesting to contrast the reaction of the international community towards this latest islamist attack to the previous ones. #147NotJustANumber was trended but it only garnered 38’000 tweets worldwide. Moreover, fewer news channels spread the news and occasionally, an article dedicated to the attack was found in ‘’the African It is UNFORTUNATE that social media, which is such a good way to connect with people all over the world can be so selective in these particular circumstances. I just wonder. 4 months later, it is estimated that just over 2 million people walked in the streets of Paris that day. Arrests have been made in connection to the attacks and 3 of the gunmen have been killed. Anne L. Nengue, MD - The Garissa Attack: April 2015. Al Shabab, an islamist group from Somalia sieged dormitories at the University of Garissa in Kenya, taking students as hostages. During the attack, they freed students that identified themselves as muslims and killed the Christian students. A total of 150 people lost their lives. Sources: http://en.wikipedia.org/wiki/Garissa_University_College_attack http://qz.com/377336/147notjustanumber-is-the-hashtag-that-gives-life-to-eachperson-slain-in-the-kenya-attack/ http://www.bbc.com/news/world-africa-27342757 http://www.aljazeera.com/indepth/features/2014/10/abandonment-bring-backour-girls-2014101494119446698.html http://www.bbc.com/news/world-europe-30708237 http://fr.wikipedia.org/wiki/Manifestations_des_10_et_11_janvier_2015#Paris 55 Na Plachtě Ještšěrka obecná, přesto, že je u nás druhem chráněným, patří do druhů ještěrek u nás nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny. Obývá především suchá a slunná místa - stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Každý jedinec má svoje území, kde loví a klade vejce. 56 57 ISU NA PLACHTE NATURE MONUMENT DAY ISU’S ANNUAL CULTURE DAY 2015 Bus stop: Na Plachte (one stop after futurum) Culture day was once again a huge success. Making the most out of the vast variety of people of different cultures and places around the globe who live here in HK by giving us a taste of what they have to offer. There were stalls of different countries, performances and a quiz in true university fashion to review what we’d learned. Best time to go: mid-May On a warm Saturday morning we joined a part of a larger group of hundreds of Czech students to prepare the fields and marshland of Na Plachte for wildlife. Over a hundred years ago, wild European bison trampled the soil providing habitats to numerous species of amphibians, tree frogs and newts and insects, butterflies, dragonflies and flowers. In the Czech Republic the bison were hunted such that there are no more. So, in true bison s style we raked and collected leaves to burn and removed regions of top soil. Na plachte owes its wealth of biodiversity to the restricted use of fertilisers and pesticides and by the land not being used by the military or for houses. The outing was organised by a collection of local zoologists, botanists and conservationists. They used the opportunity to spread awareness about the effects of poaching on the dwindling population of elephants in Africa. A small play was put on by the conservationists and school children with a handicraft elephant being poached and then the heroic activist riding in on a donated old bicycle to hunt down the poachers, it was truly moving. The trip was great in the sun with friends and when the clouds came we sought refuge by the huge billowing fire reminding us of our handy work. The wildlife will be at its peak during May when Na Plachte is truly a sight to behold. It’s a perfect place for jogging, picnics and reading. 58 ISU‘S EVENTS EVERY YEAR THE ISU ORGANISES QUITE A FEW EVENTS OTHER THAN THE PARTIES AND GATHERING . 2 OF THOSE VENTS ARE THE CULTURAL DAY AND THE NA PLACHTĚ The stalls displayed a wide array of countries: India, Germany, Mexico, Thailand, Czech Republic, Sweden, Tartarstan, Uzbekistan and Saudi Arabia each featuring traditional dishes to sample as well as facts and figures relating to what their homelands have to be proud of. The volunteers put tremendous effort into the food and their traditional clothing garments. For me, most memorable was the Tapioca pearls with coconut milk from Thailand. A Far East delicacy like nothing I’ve ever tasted before. In the neighbouring hall students took to the stage to perform. There were singers, dancers, musicians and a freestyle footballer.Towards the end of the day the visitors to the exhibition gathered into groups to partake in a quiz. The questions were centred around facts displayed on the stalls of the different countries. Rishika Pandey, 3rd year GM Adam Abdul Karim Butcher, 3rd year GM (10.04.2015) 59 Více informací o našich akcích a projektech, fotogalerii a články o proběhlých akcích si můžete najít na našem webu WWW.IFMSA.CZ - stačí rozkliknout Hradec Králové. Dále plánujeme tyto projekty: Co se děje v Sekce veřejného zdraví - SCOPH 12.11. - Světový den diabetu Edukace veřejnosti o diabetu a jeho rizicích. Přinášíme Vám žhavé novinky z Vašich nejoblíbenějších akcí a projektů: Nemocnice pro medvídky Medicafé Medovinová party Navštěvujeme školky v okolí a ošetřováním plyšových medvídků dětem pomáháme zbavit se strachu z bílých plášťů. Téměř pravidelně navštěvujeme alespoň jednu školku za týden a ošetřili jsme už pěknou řádku nejen hradeckých plyšáků. Tak jako každý rok, budete mít možnost navštívit velmi oblíbené besedy medicínskýmy tématy. V příjemném prostředí, ve společnosti kamarádů a kafe nám přicházejí naši lékařští i nelékařští hosté popovídat o populárních tématech z praxe. Termíny a další informace se dozvíte na našem facebooku - stačí hledat Medicafé Hradec Králové. 3. listopadu - velmi aktuální akce. Oblíbená party v AC klubu s ochutnávkou medoviny, medovým pivem a steaky. Více dodávat snad už ani není třeba. 60 podzim 2015 - Pro život Výuka první pomoci na našich akcích a ve školách. Sekce boje za lidská práva a mír SCORP 5.10., 9.10. (dále i listopad, prosinec) Hugging days - komu by objetí nezlepšilo den? 26.10. (listopad a prosinec) Promítej i Ty Promítání filmů s tématikou lidských práv a boje za mír 10.12. - Den lidských práv Těšit se můžete například na besedu s Amnesty International listopad/prosinec - Právo žít O týraných pacientech a kominukaci s nimi Stážové sekce - SCORE a SCOPE Sekce vzdělávání mediků - SCOME 10.11. 2015, 18:00 Prezentace stáží IFMSA CZ HK, Erasmus a Mayo Clinic podzim 2015 - Medicafé a Speedating Besedy s hosty na medicínská témata a představení lékařských oborů 23.11.2015 Národní jazykový test pro IFMSA CZ, Erasmus a Mayoo Clinic ... a mnoho dalších akcí, mezi ktermi si určitě vyberete! Samozřejmě pokud máte jakékoliv dotazy, připomínky, nebo se jen nechcete proklikávat webem, neváhejte napsat mně, nebo našemu lokálnímu prezidentovi, Josefu Borovkovi. Nebo taky komukoliv z IFMSA CZ HK, koho znáte. Také si nás určitě najděte na facebooku. Těšíme se, že se s Vámi uvidíme na některé z našich akcí! Za IFMSA CZ HK, Matěj Samec, LPR [email protected] 61 REDAKCE/REDACTION TEAM Lucie Hřivnová, 5. roč redactor/editor, layout, graphics Rishika Pandey, 3rd year redactor/editor Veronika Krejčíková, 3. roč redactor/editor Gayathri Jayakumar, 2nd year editor, layout [email protected] facebook,com/ HkChronicle http://thehkchronicle.com/ PODĚKOVÁNÍ/ACKNOWLEDGEMENTS To all contributors: Anne Lydie Nengue - the founder Jan Rule - translations 62 Nella Gabrielová Lukáš Pour Daniel Krejčí Soňa Mečířová Ibrahim Elsafy and Akash Ghosh Matěj Samec
