Nástupní přednáška Augusta Gottlieba Mei

Nástupní přednáška Augusta Gottlieba Mei

N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
65
Listy filologickÈ CXXXII, 2009, 1ñ2, pp. 65ñ93
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA
AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
(SROVN¡NÕ S K. H. SEIBTEM, F. A. C. WERTHESEM,
J. J. HAANEM, F. F. WALLRAFEM A
E. SCHNEIDEREM)*
T O M ¡ ä H L O B I L (Praha)
Dne 26. listopadu 1785 pronesl na praûskÈ univerzitÏ n·stupnÌ p¯edn·öku novÏ jmenovan˝ profesor estetiky a klasickÈ literatury August Gottlieb Meiflner (1753-1807).1 Vydal ji o rok pozdÏji pod n·zvem Ueber
die Pflichten eines Lehrers und den Unterschied von Schrift und Vortrag
* Studie vznikla s podporou GA »R, projekt Ë. 408/07/0448. Je souË·stÌ v˝zkumnÈho z·mÏru MäMT 0021620824 uskuteËÚovanÈho na FF UK v Praze. Za moûnost
studovat pot¯ebnÈ prameny a literaturu dÏkuji Mellon Foundation a Herzog August
Bibliothek ve Wolfenb¸ttelu.
1
Z·kladnÌ biografickÈ ˙daje o Augustu Gottliebu Meiflnerovi lze nalÈzt v biografick˝ch slovnÌcÌch: GEORG CHRISTOPH HAMBERGER ñ JOHANN GEORG MEUSEL, Das
gelehrte Teutschland oder Lexikon der jetzt lebenden teutschen Schriftsteller, V,
Lemgo 1798 (5. Auflage, Nachdruck Hildesheim 1965), s. 147-150; Nachtr‰ge, X,
s. 274-275; XI, s. 527; XIV, s. 536-537; XVIII, s. 664; GOTTLIEB FRIEDRICH OTTO, Lexikon der seit dem funfzehenden Jahrhunderte verstorbenen und jeztlebenden Oberlausizischen Schriftsteller und K¸nstler, II/1, Gˆrlitz 1802, s. 559-565; Lexikon deutscher Dichter und Prosaisten, (Hrsg.) KARL HEINRICH J ÷RDENS, III, Leipzig 1808
(Nachdruck Hildesheim 1970), s. 473-504; dodatky Supplemente, VI, 1811, s. 523526; CHRISTIAN GOTTLIEB J÷CHER, Allgemeines Gelehrten-Lexikon, 4. Erg‰nzungsband,
Bremen 1813 (Nachdruck Hildesheim 1998), sl. 1264-1267; GOTTFRIED JOHANN DLABACû, Allgemeines historisches K¸nstler-Lexikon f¸r Bˆhmen und zum Theil auch f¸r
M‰hren und Schlesien, II, Prag 1815, sl. 295; CONSTANT VON WURZBACH, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, XVII, Wien 1867, s. 301-309; Biographisches Lexikon zur Geschichte der Bˆhmischen L‰nder, (Hrsg.) HERIBERT STURM,
II, M¸nchen 1984, s. 632; Deutsches Literatur-Lexikon, (Hrsg.) SUSANNE RUPP ñ CARL
03hlobil.pm6
65
30.6.2009, 14:22
66
TOM¡ä HLOBIL
v praûskÈm Schˆnfeldovu nakladatelstvÌ.2 P¯edn·öka prvnÌho protestanta na filozofickÈ fakultÏ od t¯icetiletÈ v·lky a proslulÈho liter·ta nevzbudila velkou pozornost badatel˘. ZaobÌrali se jÌ jen Arnoöt Kraus a Rudolf F¸rst na sklonku 19. stoletÌ. Zamϯili se p¯ednostnÏ na jejÌ kritiku
v podobÏ fiktivnÌho dopisu jistÈho Hermanna vÌdeÚsk˝m p¯·tel˘m.3
Tento anonymnÌ pamflet, kter˝ vyboËil z p¯ÌznivÈho p¯ijetÌ, jemuû se
p¯edn·öka tÏöila,4 je vedl k hled·nÌ autora. K obsahu samotnÈ p¯edn·öky se oba vyj·d¯ili jen okrajovÏ. Ze struËn˝ch zmÌnek stojÌ za zaznamen·nÌ, ûe se Kraus ztotoûnil s Hermannovou p¯Ìkrou charakteristikou
Meiflnerova vystoupenÌ jako pr·zdnÈho dÌla liter·ta, kter˝ si nebyl vÏdom z·sadnÌho rozdÌlu mezi beletristick˝m a vÏdeck˝m psanÌm, potaûmo uËenÌm.5
LUDWIG LANG, X, Bern 1986, sl. 752-753 (autorka INGRID BIGLER); Neue deutsche Biographie, XVI, Berlin 1990, s. 694 (autor WALTER WEBER). SamostatnÈ biografie: ARNOäT KRAUS, August Gottlieb Meissner, in: Athenaeum 5, 1888, Ë. 5, s. 125-135, Ë. 6,
s. 153-163; RUDOLF F‹RST, August Gottlieb Meiflner. Eine Darstellung seines Lebens
und seiner Schriften, Stuttgart 1894 (dosud nep¯ekonan· biografie); STEFAN HOCK,
Zur Biographie August Gottlieb Meiflners, in: Euphorion 6, 1899, s. 544-547; HANSFRIEDRICH FOLTIN, Nachwort, in: AUGUST GOTTLIEB MEISSNER, Kriminalgeschichten,
Hildesheim 1977, s. 533-566; FOTIS JANNIDIS, August Gottlieb Meiflner (1753-1807),
in: Aufkl‰rung 8, Ë. 1, 1995, s. 121-123. ALEXANDER KOäENINA, Nachwort, in: AUGUST
GOTTLIEB MEISSNER, Ausgew‰hlte Kriminalgeschichten, St. Ingbert 2003, s. 91-112.
2
AUGUST GOTTLIEB MEISSNER, Ueber die Pflichten eines Lehrers und den Unterschied von Schrift und Vortrag. Rede gehalten beim Antritt seiner Professur. Den 26.
November 1785, Prag, Schˆnfeld 1786. Citov·no dle tohoto vyd·nÌ. DalöÌ vyd·nÌ
v Ëasopisu JOHANNA WILHELMA VON ARCHENHOLZE Litteratur und Vˆlkerkunde (1786,
Band 8, Nr. 3, s. 753-774). D·le AUGUST GOTTLIEB MEISSNER, Vermischte Schriften, in:
t˝û, S‰mmtliche Werke, XXXVI, Wien 1814, s. 1-22.
3
Uiber des Herrn Meiflners Rede beim Antritte seiner Professur in Prag an einen
Freund zu Wien. Von Hermann, Wien [?] 1786, 49 stran.
4
O p¯ÌznivÈm ohlasu svÏdËÌ kromÏ ˙vodu (Ueber die Pflichten, s. 3-4), kter˝
Meiflner p¯edeslal tiötÏnÈ verzi p¯edn·öky (uvedl v nÏm, ûe ji vyslechlo vÌce neû dva
tisÌce posluchaˢ a ûe mnozÌ poslÈze û·dali jejÌ opis), i zpr·va ËeskÈho gubernia do
VÌdnÏ z 28. listopadu 1785 (N·rodnÌ archiv, »eskÈ gubernium publicum, 1784-1785,
karton 995, sign. G.VI.1-17.) a dobovÈ recenze (Allgemeine Literatur-Zeitung, 24. Januar 1786, Nr. 20, sl. 157-160).
5
ARNOäT KRAUS, August Gottlieb Meissner, s. 131-132; RUDOLF F‹RST, August
Gottlieb Meiflner, s. 45-49. O p¯edn·öce se zmÌnila i Helena Lorenzov·, veökerÈ ˙daje ale p¯evzala ze dvou p¯edchozÌch pracÌ. Srov. HELENA LORENZOV¡, OsvÌcensk· estetika na praûskÈ univerzitÏ (Seibt a Meissner), in: Estetika 34, 1997, Ë. 3, s. 27-40,
zde s. 33.
03hlobil.pm6
66
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
67
Pro pochopenÌ p¯edn·öky je uûiteËnÏjöÌ neû dosavadnÌ p¯ezÌr·nÌ Ëi
lakonickÈ odsudky jejÌ porovn·nÌ s n·stupnÌmi p¯edn·ökami koleg˘,
profesor˘ estetiky, resp. kr·sn˝ch vÏd na univerzit·ch habsburskÈ monarchie a katolick˝ch univerzit·ch v Por˝nÌ (Rheinland). (Na protestantsk˝ch univerzit·ch profesury estetiky nevznikly.)6 PodmÌnky pro takovÈ srovn·nÌ jsou neobyËejnÏ p¯ÌznivÈ, neboù se dochovaly n·stupnÌ
p¯edn·öky Meiflnerova p¯edch˘dce na praûskÈ stolici Karla Heinricha
Seibta stejnÏ jako jeho vrstevnÌk˘ ñ peöùskÈho profesora Friedricha Augusta Clementa Werthese, trevÌrskÈho Johanna Jakoba Haana, kolÌnskÈho Ferdinanda Franze Wallrafa a bonnskÈho Eulogia Schneidera. CÌlem
vz·jemnÈho srovn·nÌ je postihnout dobov˝ ˙zus, jak˝m zp˘sobem profeso¯i kr·sn˝ch vÏd a estetiky n·stupnÌ p¯edn·öky psali, a zjistit, zda v˘bec, p¯ÌpadnÏ jak se Meiflnerova p¯edn·öka od tohoto ˙zu odch˝lila.
Stanoven˝ cÌl je o to nalÈhavÏjöÌ, ûe neexistuje odborn· literatura o n·stupnÌch univerzitnÌch p¯edn·ök·ch ranÈho novovÏku jako svÈbytnÈm
rÈtorickÈm û·nru ani speci·lnÌ studie o p¯edn·ök·ch profesor˘ estetiky
a kr·sn˝ch vÏd.7
*
Meiflner v ˙vodu p¯edn·öky (s. 5-9) popsal osobnÌ rozpoloûenÌ spjatÈ
s rozhodnutÌm opustit saskou metropoli Dr·ûÔany, kde dosud p˘sobil.
TÏûce se louËil s tamÏjöÌmi p¯·teli a spisovatelskou profesÌ. ZejmÈna
poslednÌ krok, jak naznaËil, byl sloûit˝, neboù pr·ce spisovatele se z·sadnÏ liöÌ od pr·ce uËitele. Spisovatel dlÌ Ñin der Einsamkeit seines Studierzimmersì, naproti tomu uËitel p˘sobÌ mezi mnoha lidmi. Meiflner
tuto zmÏnu nev·hal oznaËit za ÑGeburtstag eines neuen Lebensì. Vûdyù
na û·dnÈ univerzitÏ neuËil, byl nanejv˝ö uËitelem Ñdurch Schrift und
Druckì. Tento ûivotnÌ zvrat ho takÈ p¯ivedl k tÈmatu p¯edn·öky. Hodlal
v nÌ zkoumat, jakÈ byly jeho d¯ÌvÏjöÌ, spisovatelskÈ povinnosti, a porovnat je s nadch·zejÌcÌmi, uËitelsk˝mi.
6
O neexistenci profesur kr·sn˝ch vÏd (estetiky) na protestantsk˝ch univerzit·ch,
kter· nedovoluje rozö̯it prov·dÏnÈ komparace na tento region, srov. KLAUS WEIMAR,
Geschichte der deutschen Literaturwissenschaft bis zum Ende des 19. Jahrhunderts,
M¸nchen 1989, s. 89.
7
P¯es veökerÈ ˙silÌ se mi nepoda¯ilo objevit û·dnou sekund·rnÌ literaturu, kter· by
se zab˝vala n·stupnÌmi p¯edn·ökami jako osobit˝m ¯eËnick˝m û·nrem. Srov. nejreprezentativnÏjöÌ Historisches Wˆrterbuch der Rhetorik vyd·van˝ GERTEM UEDINGEM,
kter˝ neosahuje heslo Antrittsrede.
03hlobil.pm6
67
30.6.2009, 14:22
68
TOM¡ä HLOBIL
P¯edest¯enÈ tÈma rozvinul ve dvou okruzÌch navazujÌcÌch na posloupnost krok˘ ¯eËnick˝ch vystoupenÌ: v prvnÌm, kopÌrujÌcÌm inventio, se
zaobÌral myölenkami (s. 9-14), ve druhÈm, kopÌrujÌcÌm elocutio, jejich
jazykov˝m vyj·d¯enÌm (s. 14-40). Za z·klad pat¯iËn˝ch myölenek oznaËil v p¯ÌpadÏ spisovatele i uËitele öiroce pojÌmanÈ ÑSelbstverstehenì, tj.
schopnost rozumÏt jak sobÏ samÈmu, tak p¯edmÏtu, kter˝ uËÌm. Tuto
schopnost povaûoval za prvnÌ ze dvou hlavnÌch povinnostÌ uËitele. JejÌ
dosaûenÌ neshledal jednoduchÈ, neboù ani uËenci mnohdy p¯esnÏ nevÏdÌ, co objevili a hl·sali. NedostateËnÈ pochopenÌ vykl·danÈho p¯edmÏtu
se projevuje v jazyku: buÔ je jeho tÛn such˝, bez duöe, nebo nab˝v· podoby temn˝ch proroctvÌ. Oba zp˘soby ztÏûujÌ v˝uku. Nezn·me-li pat¯iËnÏ obor, kter˝ uËÌme, poruöujeme toto zd·nlivÏ samoz¯ejmÈ pravidlo.
Samo proniknutÌ k pravdÏ ale nestaËÌ, aby se ËlovÏk stal dobr˝m uËitelem. Druhou hlavnÌ povinnostÌ je umÏt nabytÈ znalosti ö̯it. V tomto
bodÏ se cesty spisovatele a uËitele Ë·steËnÏ rozch·zejÌ, Ë·steËnÏ k¯ÌûÌ.
»tenÌ knihy a poslech uËitele se p¯i letmÈm p¯em˝ölenÌ jevÌ jako stejnÈ
Ëinnosti spojenÈ jednÌm ˙Ëelem: osvojit si novÈ poznatky. HluböÌ zkoum·nÌ ale ukazuje, ûe se v mnoha ohledech liöÌ. UËitel a spisovatel oslovujÌ rozdÌlnÈ smysly; slyöenÈ slovo pronik· hloubÏji, ËtenÈ p˘sobÌ jistÏji; slyöenÈ je s to oslovit najednou vÌce lidÌ, psanÈ dovoluje dos·hnout
vÏtöÌ trvalosti.8
UËitelovy jazykovÈ projevy, pokud majÌ dost·t poûadavk˘m dobrÈho
stylu, musÌ b˝t podle Meiflnera spr·vnÈ, z¯etelnÈ a ûivÈ. Spr·vnost pod·nÌ (ÑRichtigkeit im Vortragì) pojal jako protÏjöek p¯edeölÈ spr·vnosti
idejÌ (ÑRichtigkeit der Ideenì). Je z·vazn· pro spisovatele i uËitele, liöÌ
se jen ve stupni. PsanÈ slovo (nap¯. p¯i sestavov·nÌ period) vyûaduje
vyööÌ mÌru korektnosti, kterÈ nenÌ v ˙stnÌm projevu t¯eba. Z¯etelnost
(ÑDeutlichkeitì) ˙stnÌch vystoupenÌ ch·pal jako soudrûnÈ uspo¯·d·nÌ
v˝kladu nedovolujÌcÌ dvojsmysly. Student se p¯i poslechu nem˘ûe vracet k nejasn˝m mÌst˘m jako p¯i ËetbÏ, proto je nejvÏtöÌm neövarem
uËitelovy ¯eËi temnost (ÑDunkelheitì), nejvÏtöÌ v˝sadou z¯etelnost. UËitelskÈ projevy se majÌ vyst¯Ìhat jak omraËujÌcÌch kr·s (Ñblendende
Schˆnheitenì), tak p¯ehnanÈ struËnosti, rys˘, kter˝ch si u spisovatel˘
8
Meiflner˘v z·jem o r˘znÈ techniky a zp˘soby ËtenÌ a mluvenÌ byl trval˝. Srov.
dva soubory fragment˘ ‹ber Lesen und Belesenheit: Einige abgebrochene Reflexionen (p˘vodnÏ Ëasopis Apollo 1793) a ‹ber Schweigen und Reden (p˘vodnÏ Deutsches Museum 1782). ObojÌ in: AUGUST GOTTLIEB MEISSNER, Vermischte Schriften, s.
162-177.
03hlobil.pm6
68
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
69
cenÌme. UËitel nesmÌ z¯etelnost ani p¯eh·nÏt, jak se Ëasto dÏje p¯i opakov·nÌ l·tky. Praûsk˝ profesor povaûoval za nejvhodnÏjöÌ postup st¯ednÌ cestu.
UËitel˘v projev m˘ûe b˝t spr·vn˝, dodrûuje-li jazykovÈ z·kony,
a z¯eteln˝, pochopÌ-li ho posluchaËi, p¯esto nemusÌ splÚovat ˙Ëel v˝uky,
postr·d·-li ûivost. éivost (ÑLebhaftigkeitì) p˘sobÌ p¯ednostnÏ nikoli na
rozum (ÑVerstandì), n˝brû obrazotvornost (ÑEinbildungskraftì) a city
(ÑGem¸thsbewegungenì). Pr·vÏ pomocÌ ûivÈho v˝kladu je uËitel s to
docÌlit, ûe se abstraktnÌ pojmy st·vajÌ smyslovÏjöÌmi (Ñsinlicherì ñ sic),
pochopitelnÏjöÌmi (Ñfaslicherì ñ sic) a trvalejöÌmi. Aby uËitel tohoto cÌle
dos·hl, musÌ peËlivÏ v·ûit v˝bÏr a uspo¯·d·nÌ v˝raz˘: nesmÌ volit slova,
kter· jsou libovoln˝mi znaky vÏcÌ (Ñblofle Zeichen der Wilk¸hrì ñ sic),
n˝brû takov·, kter· majÌ Ñmit den Gegenst‰nden, die sie darstellen, mit
den Empfindungen, die sie erregen sollen, eine gewifle Aehnlichkeitì.9
Tento poûadavek neznamen· v˝zvu k bezb¯ehÈmu pouûÌv·nÌ obrazn˝ch
v˝raz˘ (Ñfig¸rlicher Ausdruckì) Ëi zruöenÌ omezenÌ, podle nÏhoû se m·
uËitel vyvarovat ozdob. UËitel se m· ke kontrastu, p¯Ìkladu, p¯irovn·nÌ
a dalöÌm oûivujÌcÌm prost¯edk˘m uchylovat jen jako k n·stroj˘m posilujÌcÌm dojem / vjem (Ñein Befˆrderungsmittel des Eindrucksì).
Navzdory poûadovan˝m omezenÌm Meiflner nev·hal vyj·d¯it pochybnost, zda zp˘sob v˝uky vyuûÌvajÌcÌ obrazn˝ch v˝raz˘ nepovede
k nabub¯elosti, dvojznaËnosti, zda se nezpronevÏ¯Ì hlavnÌ p¯ednosti
pravdy tkvÌcÌ v uölechtilÈ prostotÏ (Ñedle Einfaltì). Je p¯ece zn·mo, ûe
matematika, metafyzika a dalöÌ obory vyûadujÌ v˝luËnÏ strohÈ pod·nÌ
bez kvÏtnat˝ch ozdob. Tato n·mitka se ale dle jeho soudu vztahuje v˝luËnÏ na naduûÌv·nÌ, nikoli jÌm vylÌËen˝ postup. S·m sdÌlel p¯esvÏdËenÌ, ûe Ñ[d]er schˆngeistrische Ton, der empfindelnde Stil, der blumische
Vortrag gehˆren freilich nicht f¸r die Doktrinen ernster Artì.10 Toto stanovisko vöak neznamen·, ûe p¯ÌrodovÏdu, botaniku, ontologii Ëi dÏjepis
nenÌ t¯eba p¯edn·öet s jistou v¯elostÌ (ÑW‰rmeì) a ûivostÌ stupÚujÌcÌ jejich uûiteËnost. Pro p¯edn·öky konanÈ v p¯edem stanoven˝, posluchaËi
nevybran˝ Ëas je vyuûÌv·nÌ takov˝ch prost¯edk˘ tÌm pot¯ebnÏjöÌ, ûe lidsk· p¯irozenost nenÌ s to dlouho pozornÏ sledovat jedno tÈma. UËitelÈ si
proto musÌ osvojit prost¯edky, jak upoutat duöe û·k˘. Samotn· moudrost
(ÑWeisheitì) bez ¯eËnickÈ dovednosti (ÑWohlredenheitì), jak Meiflner
doloûil dÌly PlatÛna a Thomase Abbta, k ohlasu nestaËÌ. UËitelÈ si musÌ
9
AUGUST GOTTLIEB MEISSNER, Ueber die Pflichten, s. 28-29.
TamtÈû, s. 30-31.
10
03hlobil.pm6
69
30.6.2009, 14:22
70
TOM¡ä HLOBIL
b˝t z·roveÚ trvale vÏdomi, ûe ozdoby (ÑSchmuckì) nesmÌ vyuûÌvat ve
stejnÈ m̯e jako b·snÌci a ¯eËnÌci, neboù ˙Ëel jejich ¯eËÌ se liöÌ. UËitel
tÏchto prost¯edk˘ vyuûÌv· jen jako ko¯enÌ, ˙spornÏ a na pat¯iËnÈm mÌstÏ, nikdy ve vÏtöÌm mnoûstvÌ. Pr·vÏ dovednost pat¯iËnÏ zaobch·zet
s oûivujÌcÌmi v˝razy oznaËil Meiflner za Ñmistrovskou zkouökuì uËitelova kritickÈho gÈnia. TÈto dovednosti, kter· vrcholÌ bratrsk˝m propojenÌm dÏjin, filozofie, studia ûivÈ a neûivÈ p¯Ìrody v jeden celek, se nelze
nauËit jen prost¯ednictvÌm umÏnÌ (ÑKunstì), nezbytn· je i pomoc citu
(ÑGef¸hlì) a vnit¯nÌho z·palu (Ñinnerer Eiferì). Cit urËuje, co je v¯elÈ
a co jiû nabub¯elÈ, co pouËujÌcÌ tÛn a co b·snick˝ oheÚ.
Meiflner ke konci hlavnÌho v˝kladu p¯ipomnÏl, ûe nÏkte¯Ì teoretici od
dobrÈho stylu vyûadujÌ i Ëtvrtou vlastnost ñ kr·su (ÑSchˆnheitì). OdhlÈdl od nÌ z·mÏrnÏ, neboù ji nepovaûoval za svÈbytn˝ rys. Jazykov· spr·vnost ¯eËi p˘sobÌ na rozum (ÑVerstandì), z¯etelnost na obrazotvornost,
ûivost na afekty. Pro kr·su osobitou mohutnost nenaöel. Charakterizoval
ji jako entitu vyvÏrajÌcÌ ze souladu t¯Ì p¯edchozÌch vlastnostÌ, jednoty
v rozmanitosti. D·le ospravedlnil, ûe se pro omezen˝ Ëas nevÏnoval jin˝m z·vaûn˝m rys˘m uËitelskÈ Ëinnosti, jmenovitÏ proh¯eök˘m v˘Ëi
p¯edn·öenÈ l·tce Ëi pravidl˘m jejÌho opakov·nÌ. P¯esto vyslovil nadÏji,
ûe p¯ednesen˝ v˝klad staËÌ, aby obecenstvo p¯esvÏdËil, ûe se profesorsk˝ch povinnostÌ neujÌm· bezstarostnÏ, z egoistick˝ch pohnutek.
V z·vÏru p¯edn·öky (s. 40-48) Meiflner oslovil shrom·ûdÏnÈ pedagogy jako ztÏlesnÏnÌ popsanÈho ide·lu. Vzdal hold Josefu II. za jmenov·nÌ profesorem a Gottfriedu van Swietenovi, prezidentovi studijnÌ dvorskÈ komise, hlavnÌmu duchu josefÌnsk˝ch univerzitnÌch a kulturnÌch
reforem. Poû·dal shrom·ûdÏnou akademickou obec o pomoc ve snaze
dos·hnout vytËenÈho cÌle. Odchod do Prahy nazval vol·nÌm proz¯etelnosti a podÏkoval p¯Ìtomn˝m za vst¯Ìcnost, se kterou se setkal. P¯ed posluchaËi vyzdvihl sloûitost uËitelstvÌ, zejmÈna zodpovÏdnost za cizÌ, rozumÏj jejich osudy. Z·roveÚ mÌrnil p¯ehnan· oËek·v·nÌ, kter· prov·zela
jeho p¯Ìchod. Nem˘ûe slÌbit vÌc, neû ûe nabÌdne veökerÈ duchovnÌ mohutnosti a otev¯e nejzazöÌ z·hyby svÈho srdce s nadÏjÌ, ûe studenti na
nÏho budou vzpomÌnat s l·skou i po skonËenÌ pedagogickÈ Ëinnosti.11
11
Toto p¯·nÌ se Meiflnerovi splnilo, potvrzujÌ to ËetnÈ slavnosti, kterÈ u p¯Ìleûitosti
jeho odchodu do Fuldy po¯·dali studenti. Jejich souË·stÌ byla i p¯Ìleûitostn· poezie.
Srov. Denkmal inniger Verehrung dem Herrn Professor A.G. Meiflner gewidmet
von A. I. L. Hˆrer der Philosophie im zweiten Jahrgange. Bei seinem Abgange von
der Universit‰t. Im Dezember 1804, Prag, Gerzabek, rok vyd. neuveden; [V¡CLAV
03hlobil.pm6
70
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
71
Meiflner˘v p¯edch˘dce Karl Heinrich Seibt (1730-1806),12 kter˝ po
absolutoriu praûsk˝ch pr·v studoval kr·snÈ vÏdy na lipskÈ univerzitÏ
u Christiana F¸rchtegotta Gellerta a Johanna Christopha Gottscheda, byl
jmenov·n profesorem kr·sn˝ch vÏd a mor·lky v roce 1763 jako jeden
z prvnÌch laik˘ na jezuity ovl·danÈ praûskÈ filozofickÈ fakultÏ v r·mci
terezi·nsk˝ch reforem. V ˙vodu n·stupnÌ p¯edn·öky Von dem Einflusse
der schˆnen Wissenschaften auf die Ausbildung des Verstandes; und
folglich von der Nothwendigkeit, sie mit mit den hˆhern und andern
Wissenschaften zu verbinden (Prag, Clauser 1764) vzdal hold Marii Terezii a praûskÈ akademickÈ obci. PotÈ nastÌnil jejÌ obsah. Hodlal studenty sezn·mit s kr·sn˝mi vÏdami vËetnÏ v˝hod plynoucÌch z jejich pilnÈho studia (s. 3-4).
MICHAEL PEäINA], Lied, von A.G. Meiflnerís Freunden gesungen, am 8ten J‰nner 1805
(Liter·rnÌ archiv Pam·tnÌku n·rodnÌho pÌsemnictvÌ, fond Peöina, V·clav Michael);
K[ARL] A[GNEL] SCHNEIDER, Abschieds-Kantate dem Herrn Professor August Gottlieb
Meiflner, als er die Prager Universit‰t verliefl, von seinen Freunden und Verehrern
gegeben, am 4ten J‰nner, 1805, Prag, Haase, rok vyd. neuveden. DalöÌ oslavnÈ b·snÏ
viz tzv. Portheim˘v katalog ve Wienbibliothek im Rathaus, heslo Meiflner, August
Gottlieb.
12
Z·kladnÌ biografickÈ ˙daje o Seibtovi lze nalÈzt v biografick˝ch slovnÌcÌch: [IGNAZ DE LUCA], Das gelehrte Oesterreich, I/2, Wien 1778, s. 137-139; [JOHANN RAUTENSTRAUCH], Oesterreichische Biedermannskronik, I, Freiheitsburg 1784, s. 182-183;
GEORG CHRISTOPH HAMBERGER ñ JOHANN GEORG MEUSEL, Das gelehrte Teutschland,
VII, s. 437-438, Nachtr‰ge, X, s. 659; XV, s. 443-444; XVI, s. 378; XX, s. 413-414;
GOTTLIEB FRIEDRICH OTTO, Lexikon, III, 1803, s. 270-272; FRIEDRICH CARL GOTTLOB
HIRSCHING ñ JOHANN HEINRICH MARTIN ERNESTI, Historisch-litterarisches Handbuch
ber¸hmter und denkw¸rdiger Personen, welche in dem achtzehnten Jahrhundert gelebt haben, XII, Leipzig 1809, s. 133-136; Oesterreichische National-Encyklop‰die,
oder alphabetische Darlegung der wissensw¸rdigsten Eigenth¸mlichkeiten des ˆsterreichischen Kaiserthumes, V, Wien 1836, s. 4-5; CONSTANT VON WURZBACH, Biographisches Lexikon, XXXII, 1876, s. 326-329; IVANA »ORNEJOV¡ ñ ANNA FECHTNEROV¡,
éivotopisn˝ slovnÌk praûskÈ univerzity, filozofick· a teologick· fakulta 1654-1773,
Praha 1986 s. 411-413; Deutsches Literatur-Lexikon, (Hrsg.) HUBERT HERKOMMER ñ
CARL LUDWIG LANG, XVII, Bern 1997, sl. 339-340 (autorka hesla INGRID BIGLER nespr·vnÏ ud·v·, ûe se Seibt podÌlel na vyd·v·nÌ Ëasopisu Prager gelehrte Nachrichten; tento ˙daj je p¯ebÌr·n dalöÌmi souËasn˝mi nÏmeck˝mi autory, srov. nap¯. ˙daje
o Seibtovi ve WielandovÏ souhrnnÈ korespondenci). SamostatnÈ Seibtovy biografie
ANONYM, Karl Heinrich Seibt, Beilage zur Bohemia 1875, Nr. 326-9, 332. Podle EDUARDA WINTERA (Der Josefinismus. Die Geschichte des ˆsterreichischen Reformkatolizismus 1740-1848, Berlin 1962, s. 71) se jedn· o Seibtovu autobiografii; podle ARNOäTA K RAUSE (PraûskÈ Ëasopisy 1770-1774 a ËeskÈ probuzenÌ, Praha 1909, s. 28,
pozn. 2) byl autorem plukovnÌk Kopetz (Heinrich Ritter von Kopetz?). R[ICHARD?]
03hlobil.pm6
71
30.6.2009, 14:22
72
TOM¡ä HLOBIL
HlavnÌ tÈma (s. 4-23) zah·jil v˝Ëtem z·sluh (ÑVerdiensteì) kr·sn˝ch
vÏd (s. 5-7). P¯edstavil je jako obory nav˝sost uölechtilÈho p˘vodu,
stvo¯enÈ z duöe a rozumu (ÑVerstandì) k lidskÈmu blahu (ÑGl¸ckseligkeitì). Jsou to prvnÌ vÏdy, kter˝mi se rozum zaobÌr·, vzbuzujÌ libost
v lidsk˝ch duöÌch a vedou n·rody k blahobytu. MajÌ nejrozs·hlejöÌ p¯edmÏt ze vöech vÏd, neznajÌ jinÈ hranice neû stanovenÈ stvo¯itelem, ostatnÌ vÏdy je trvale pot¯ebujÌ. Kr·snÈ vÏdy slouûÌ ËlovÏku v kaûdÈm vÏku
a kaûdÈ ûivotnÌ situaci. Z obs·hlÈho, byù st·le, jak Seibt zd˘raznil, zdaleka ne ˙plnÈho v˝Ëtu jejich z·sluh (bliûöÌ pouËenÌ mÏli posluchaËi dohledat v dÌlech Charlese Rollina, Charlese Batteuxe, Christiana F¸rchtegotta Gellerta a Johanna Adolfa Schlegela), se hodlal zamϯit na jedin˝
p¯Ìnos: vliv kr·sn˝ch vÏd na utv·¯enÌ rozumu (ÑVerstandì) a z toho
plynoucÌ nezbytnost spojit kr·snÈ vÏdy s vyööÌmi a jin˝mi vÏdami.
Tezi o vz·jemnÈ propojenosti vÏd Seibt nejprve podpo¯il Ciceronov˝mi n·zory. Za nejd˘leûitÏjöÌ vöak povaûoval argumenty vych·zejÌcÌ
z p¯irozenÈ povahy (ÑNaturì) a podstaty (ÑWesenheitì) vÏd. K jejich
p¯iblÌûenÌ zvolil analogii se st·tem. ObdobnÏ jako se obËanÈ sdruûujÌ do
vÏtöÌch spoleËensk˝ch celk˘, aby si vz·jemnÏ pomohli, neobejdou se
bez vz·jemnÈ pomoci ani vÏdy. To zvl·ötÏ platÌ pro tzv. vyööÌ univerzitnÌ vÏdy: teologii, pr·va a medicÌnu. Snaha vÏdy vz·jemnÏ izolovat ˙stÌ
v b¯ÌdilstvÌ a polouËenost (s. 8-10). Po obecnÈm exposÈ Seibt ve dvou
krocÌch od˘vodnil pot¯ebnost propojov·nÌ vÏd p¯edevöÌm s kr·sn˝mi
vÏdami. Jejich p¯edmÏtem je dobro a kr·sno. Tento p¯edmÏt je z·sadnÏ
odliöuje od ostatnÌch vÏd zkoumajÌcÌch pravdu, z·roveÚ zp˘sobuje, ûe
se jejich vliv vztahuje na vöechny vÏdy bez v˝jimky. Vöechny vÏdy, hl·s· Seibt, jsou na kr·sn˝ch vÏd·ch z·vislÈ Ñund lassen sich von denselben in der Kunst zu gefallen, zu r¸hren und einzunehmen, unterrichten,
indem sie von ihnen Anmuth, Reiz und Vollkommenheit entlehnen,
ohne welche man in keiner Wissenschaft, weder gut unterrichten, noch
leicht n¸tzen wirdì. Z·vislost vÏd na kr·sn˝ch vÏd·ch co do schopnosti
zaujmout nech·pal Seibt jako pouh˝ trik (ÑKunstgriffì). Byl p¯esvÏdËen, ûe poûadavek jejich prvo¯adosti vÏrnÏ odr·ûÌ povahu lidskÈ duöe,
Ñdie nie eine Wahrheit begieriger annimmt, als wenn sie ihr gef‰llt, und
das Gepr‰ge des Schˆnen und Guten an sich hatì (s. 11).
WOLF, Karel Jind¯ich Seibt (1735-1806), in: Pokrokov· revue 6, 1909-1910, s. 676687; EUGEN LEMBERG, Karl Heinrich Seibt, in: Sudetendeutsche Lebensbilder, (Hrsg.)
ERICH GIERACH, Reichenberg 1934, s. 243-255; FERDINAND SEIBT, Karl Heinrich Seibt
(1735-1806), in: Germanistica Pragensia 16, Praha 2002, s. 83-96.
03hlobil.pm6
72
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
73
Po vymezenÌ p¯edmÏtu Seibt podrobnÏ rozebral blahod·rn˝ p¯Ìnos
kr·sn˝ch vÏd pro rozum (ÑVerstandì), obrazotvornost (ÑEinbildungskraftì) a pamÏù (ÑGed‰chtnisì). ZaobÌr·nÌ se kr·sn˝mi vÏdami, zaloûen˝mi na batteuxovskÈm principu napodobov·nÌ kr·snÈ p¯Ìrody, podle
jeho soudu t¯ÌbÌ ÑScharfsinnigkeitì, rozumovou schopnost rozliöovat
jednotlivÈ vlastnosti p¯edmÏt˘, kterÈ by letmÈmu pozn·nÌ unikly. Tuto
schopnost shledal nanejv˝ö pot¯ebnou ve vöech vÏd·ch (s. 13-15). Kr·snÈ vÏdy rovnÏû oûivujÌ obrazotvornost, coû dovoluje vÏci nejen zn·t, ale
i vnÌmat (Ñempfindenì). I tato schopnost je pro vÏdy nepostradateln· (s.
18). Kr·snÈ vÏdy takÈ v˝znamnÏ obohacujÌ pamÏù (s. 19). K t¯em p¯Ìnos˘m kr·sn˝ch vÏd Seibt n·slednÏ p¯idal Ëtvrt˝, vrcholn˝: rozvÌjenÌ dovednosti, jak druh˝m lidem sdÏlovat myölenky a pocity Ñauf eine angenehme, deutliche und bestimmte Artì (s. 19-23). Tuto dovednost shledal
uûiteËnou nejen pro vyööÌ a jinÈ vÏdy, ale i jakoukoli ûivotnÌ situaci.
V z·vÏru p¯edn·öky (s. 24-25) se zaobÌral n·mitkou poukazujÌcÌ na skuteËnost, ûe existuje mnoho uzn·van˝ch uËenc˘, kte¯Ì kr·snÈ vÏdy nestudovali, p¯esto svÈ obory v˝znamnÏ pozdvihli, Ëehoû podle nastÌnÏnÈho
stanoviska nemÏli dos·hnout. Seibt oponoval, ûe lidÈ se kr·sn˝m vÏd·m
uËÌ nejen na univerzitÏ, ale osvojujÌ si je nap¯Ìklad i soukromÏ, Ëetbou.
NejvhodnÏjöÌm zp˘sobem p¯esto z˘st·v·, jak naznaËil, univerzitnÌ kolegium.13
Ve W¸rttembergu narozen˝ protestant, b·snÌk a p¯ekladatel z italötiny Friedrich August Clemens Werthes (1748-1817)14 byl jmenov·n
profesorem estetiky a klasickÈ literatury na peöùskÈ univerzitÏ v r·mci
jozefÌnsk˝ch reforem obdobnÏ jako Meiflner v Praze. N·stupnÌ p¯edn·öku vydal tiskem jeötÏ v roce jmenov·nÌ 1784 pod n·zvem nic nevypovÌdajÌcÌm o obsahu Rede bey dem Antritt des ˆffentlichen Lehramts der
schˆnen Wissenschaften auf der Universit‰t von Pest (Pest und Ofen,
Weingand und Kˆpf, bez paginace). 15 P¯edn·öka neobsahuje û·dn˝
13
Seibt k p¯edn·öce jeötÏ p¯ipojil samostatn˝ ÑBeschluflì, ve kterÈm vysvÏtlil uûiteËnost p¯edmÏtu naz˝vanÈho ÑGelehrte Historieì, tj. p¯ehledu odbornÈ literatury jednotliv˝ch vÏdnÌch obor˘. Tento p¯edmÏt mÏl z¯ejmÏ p˘vodnÏ rovnÏû vyuËovat, proto
mu vÏnoval pozornost. Nakonec se tak nestalo. Proto lze od tÈto Ë·sti p¯edn·öky odhlÈdnout. P¯ipojil k nÌ i n·stin budoucÌch p¯edn·öek, o nÏm viz nÌûe.
14
O Werthesovi kromÏ Allgemeine deutsche Biographie (XLII, Neudruck Berlin
1971, s. 132-133) srov. CONSTANT VON WURZBACH, Biographisches Lexikon, LIV,
1886, s. 132-134.
15
Werthesovou n·stupnÌ p¯edn·ökou se podle m˝ch znalostÌ dosud nikdo nezaobÌral. Pozornost se p¯ednostnÏ upÌrala na jeho italskÈ p¯eklady. Srov. RITA UNFER LU-
03hlobil.pm6
73
30.6.2009, 14:22
74
TOM¡ä HLOBIL
˙vod, ve kterÈm by Werthes vzdal hold panovnÌkovi Ëi akademickÈ
obci.16 Pouze ve vedlejöÌ vÏtÏ ˙vodnÌho souvÏtÌ lakonicky poznamenal,
ûe mu cÌsa¯ na zdejöÌ ökole svϯil ˙¯ad ve¯ejnÈho uËitele kr·sn˝ch vÏd.
Toto souvÏtÌ vöak jiû rozvÌjÌ hlavnÌ tÈma celÈ p¯edn·öky. JejÌm v˝chodiskem se stalo zjiötÏnÌ, ûe na kr·snÈ vÏdy panujÌ rozmanitÈ n·zory: od
chv·ly p¯es lhostejnost aû po opovrûenÌ. Werthes z jejich vz·jemnÈ nesluËitelnosti vyvodil, ûe se nemohou t˝kat tÈhoû p¯edmÏtu. Kr·snÈ vÏdy,
tvrdÌ, nejsou zdaleka tak zn·mÈ jako jinÈ vÏdy (nap¯. teologie), pro
mnohÈ z˘st·vajÌ jen ÑjmÈnem bez v˝znamuì. To platÌ i pro peöùskÈ studenty. Proto se rozhodl objasnit, co je to za vÏdu (ÑWissenschaftì) Ëi
umÏnÌ (ÑKunstì).
Kr·snÈ vÏdy nelze podle Werthese ztotoûÚovat s Ëetbou mÛdnÌch rom·n˘, satir, b·sniËek a Ëasopis˘, kter˝mi se ml·deû bavÌ, mÌsto aby se
zaobÌrala d˘kladn˝mi vÏdami. OznaËovat Ëtivo, kterÈ z ml·deûe nevychov·v· uûiteËnÈ Ëleny spoleËnosti, n˝brû nepouûitelnÈ zh˝ralce, za
kr·snÈ vÏdy povaûoval za podvod a v˝smÏch. Po ml·deûi obr·til pozornost ke klÌËov˝m autorit·m: antick˝m, Aristotelovi a Horatiovi, a soudob˝m, Jeanu-Baptistu Dubosovi a Charlesi Batteuxovi. Ani jejich ˙vahy ho neuspokojily. Neboù vöichni pojednali p¯ednostnÏ o b·snictvÌ
(rozumÏj nikoli o vöech kr·sn˝ch vÏd·ch), navÌc jako o Ëinnosti, jeû m·
ËlovÏka p¯edevöÌm bavit, odpoutat od vöednÌch ûivotnÌch starostÌ. TakovÈ pojetÌ Werthes zavrhl. Trsem ¯eËnick˝ch ot·zek dospÏl k z·vÏru, ûe
ËlovÏk je bytost zrozen· nikoli k otrockÈmu, n˝brû svobodnÈmu, v¯elÈmu plnÏnÌ (spoleËensk˝ch) povinnostÌ, ba nepolevujÌcÌ ctiû·dosti vyniknout nad ostatnÌ uûiteËn˝m a kr·sn˝m jedn·nÌm. Tuto ctiû·dost nazval
entuziasmem, Ñder allein grosse Menschen bildet, und ohne den auch
der, den das Gl¸ck unter die sogenannten Grossen gestellt hat, im Grunde doch nur ein kleiner Mensch istì.17
KOSCHIK, Rezeption italienischer Literatur im Deutschland der Sp‰taufkl‰rung: Friedrich August Clemes Werthes (1748-1817), in: Gelehrsamkeit in Deutschland und Italien im 18. Jahrhundert, (Hrsg.) GIORGIO CUSATELLI, T¸bingen 1999, s. 111-125; GABRIELE K ROES, Zur Geschichte der deutschen ‹bersetzungen von Ariosts ÑOrlando
Furiosoì, in: Italienische Literatur in deutscher Sprache: Bilanz und Perspektiven,
(Hrsg.) REINHARD KLESCZEWSKI ñ BERNHARD K÷NIG, T¸bingen 1990, s. 11-26.
16
Zda Werthes zah·jil p¯edn·öku bez jakÈhokoli ˙vodu i p¯i ˙stnÌm vystoupenÌ,
nevÌme.
17
Werthes˘v z·jem o entuziasmus, jak dokl·d· p¯eklad dÌla Saveria Bettinelliho,
byl dlouhodob˝. Srov. jeho p¯eklad knihy nazvanÈ Betinelli ¸ber den Enthusiasmus
der schˆnen K¸nste (Bern, Typographische Gesellschaft 1778). DruhÈ vyd. Bettinelli
vom Werth des Enthusiasmus: Geschichte seiner Wirkungen in der Philosophie, in
03hlobil.pm6
74
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
75
Z definice entuziasmu Werthes vyöel p¯i formulov·nÌ vlastnÌho ñ rozumÏj pravÈho ñ pojetÌ kr·sn˝ch vÏd. Entuziasmus, kter˝ ËlovÏka vede
ke kr·snÈmu jedn·nÌ, rovnÏû plodÌ kr·snÈ ideje, v˝razy a formy. Je to
Ñlebhafte[s] Gef¸hl des Schˆnen, des Wahren und Gutenì. Pr·vÏ tento
cit m· v˝uka kr·sn˝ch vÏd probouzet a ûivit. Kr·snÈ vÏdy jsou ÑWissenschaften des Schˆnen, Theorie des Schˆnenì. ÑDas Schˆne aber ist
nichts anders,ì pokraËuje, Ñals was sich unserm aus Vernunft und Sinnlichkeit zusammengesetzten Wesen in einer einnehmenden Gestalt darstellt.ì Pouze kr·sno je schopno zaujmout celÈho ËlovÏka, nejen buÔ
jeho rozum, nebo cit (ÑGef¸hlì). Sta¯Ì ÿÌmanÈ proto vhodnÏ naz˝vali
kr·snÈ vÏdy litterae humaniores Ëi humanitatis. UvÏdomovali si, ûe nejlÈpe postihujÌ lidskou p¯irozenost, vzdalujÌ ËlovÏka barbarstvÌ a ËinÌ ho
d˘stojnÏjöÌm.
Werthes nach·zel nejËistöÌ kr·sno v ¯eckÈm a ¯ÌmskÈm odkazu, nejen
v b·snictvÌ, ale jeötÏ vÌce filozofii, dÏjepisu a ¯eËnictvÌ. Jako prvnÌ ˙Ëel
p¯edn·öek proto vytyËil: sezn·mit studenty s nejlepöÌmi antick˝mi vzory, aby setk·v·nÌm s dokonalostÌ oûivili sv˘j cit pro pravdu a dobro
(Ñdas Gef¸hl des Wahren und Gutenì). Druh˝ ˙Ëel p¯edn·öek spat¯oval
v objasnÏnÌ skryt˝ch mechanism˘, kterÈ antika vytvo¯ila, aby harmonicky p˘sobila na rozum (ÑVernunftì) a smyslovost (ÑSinnlichkeitì), resp.
rozum (ÑVerstandì) a v˘li (ÑWilleì). Antice nestaËilo se s kr·sou jen
setk·vat, ale vynalezla i jazyk otevÌrajÌcÌ lidskÈ smysly, aby pravda
a ctnost mohly triumf·lnÏ proniknout do srdce a rozumu (ÑVerstandì).
Werthes tuto vÏdu o nitru kr·sn˝ch vÏd (Ñdas Innere der schˆnen Wissenschaftenì) nazval estetikou. CÌlem estetiky je rozvÌjet v ËlovÏku Ñdas
Vermˆgen, das Schˆne, das Wahre und Gute zu empfinden und mitzutheilen, welches der Geschmack genennt [sic] wirdì. Kr·snÈ vÏdy zn·zorÚujÌ pravdu a dobro zajÌmav˝m zp˘sobem, odpovÌdajÌ lidskÈ p¯irozenosti, pÏstujÌ cit pro kr·sno, v˝teËnost a uölechtilost, uËÌ, jak tento cit
probudit a rozvÌjet v jin˝ch. TakovÈ kr·snÈ vÏdy, konËÌ Werthes hlavnÌ
tÈma p¯edn·öky, si zaslouûÌ b˝t Ë·stÌ filozofie. Jejich studium je t¯eba
ch·pat jako Ñeine ernsthafte Nationalangelegenheitì. V z·vÏru p¯edn·öky se obr·til ke student˘m s nadÏjÌ, ûe ti, kter˝m je vlastnÌ uölechtil˝
entuziasmus (Ñedler Enthusiasmusì), coû jsou vöichni Ëi alespoÚ valn·
vÏtöina, ho¯Ì po tom, aby se sezn·mili s jin˝mi uölechtil˝mi lidmi, napodobili Ñkolosy antikyì a n·slednÏ uËinili moud¯ejöÌmi a lepöÌmi i jinÈ.
NaplnÏnÌ tohoto cÌle bude jeho nejkr·snÏjöÌ odmÏnou.
den Wissenschaften und in der Regierungskunst, hg. von Prof Werthes, neue Ausgabe, Leipzig, Fleischer 1794.
03hlobil.pm6
75
30.6.2009, 14:22
76
TOM¡ä HLOBIL
Vl·dnÌ advok·t Johann Jacob Haan18 byl jmenov·n profesorem praktickÈ filozofie a kr·sn˝ch vÏd na univerzitÏ v TrevÌru jako prvnÌ laik
v r·mci kurfi¯tsk˝ch reforem, jejichû duchovnÌm otcem byl prezident
zdejöÌ ökolnÌ komise Friedrich von Dalberg.19 N·stupnÌ p¯edn·öku, pronesenou 23. Ëervna 1785, nazval Akademische Rede ¸ber die in seinen
Vorlesungen durchgef¸hrten Neuerungen und ¸ber das Verh‰ltnis von
Philosophie, Glauben und Moral.20 V jejÌm ˙vodu (s. 99-100) ospravedlnil rozhodnutÌ vykon·vat veökerou v˝uku (p¯edn·öky i zkouöky) v nÏmeckÈm, nikoli latinskÈm jazyce. PotÈ nastÌnil t¯i ˙koly, kterÈ mu uloûila vrchnost. TrevÌrsk˝ kurfi¯t po nÏm û·dal, aby propojil n·boûenstvÌ,
filozofii a kr·snÈ vÏdy s cÌlem zabr·nit soudobÈ ÑAfterphilosophieì,
ÑnovÈ odpornÈ sektÏì, kter· pod rouökou povÏry oslabuje, d˘myslnÏ zneuûÌvajÌc n·zev moudroslovÌ (ÑWeltweisheitì), Ñdie heilsamsten
Mittel zur Rechtschaffenheit und Tugendì, tj. katolickou vÌru. DalöÌ
st·tnÌ p¯edstavitelÈ û·dali, aby kultivoval vkus student˘ smÏrem k mravnosti a vedl je k osvojenÌ dobrÈho stylu v juristick˝ch a jin˝ch pracÌch.
Haan hodlal v p¯edn·öce rozebrat p¯ÌËiny, proË je snazöÌ dos·hnout
naplnÏnÌ tÏchto ˙kol˘ novou metodou. VlastnÌ tÈma rozdÏlil do t¯Ì Ë·stÌ
podle t¯Ì p¯edmÏt˘, kterÈ mÏl vyuËovat. V ˙vodnÌ, nejrozs·hlejöÌ se vyslovil k (praktickÈ) filozofii (s. 100-103). V·önivÏ a nesmi¯itelnÏ napadl
vöechny filozofickÈ teorie zpochybÚujÌcÌ boûsk˝ p˘vod svÏta a oznaËujÌcÌ zjevenÌ za zbyteËnost. Za nejvÏtöÌ nebezpeËÌ oznaËil nevÌru (ÑUnglaubenì) osvÌcensk˝ch materialist˘, malujÌcÌ smyslovou libost (Ñdas
sinnliche Vergn¸genì) ostr˝mi barvami a zatemÚujÌcÌ, ba potlaËujÌcÌ
18
Haanova data narozenÌ a ˙mrtÌ se mi nepoda¯ilo zjistit. Zenz z jeho ûivota upozornil jen na p¯Ìklon k republikanismu po vypuknutÌ FrancouzskÈ revoluce. Srov.
EMIL ZENZ, Trier im 18. Jahrhundert. 1700-1794, Trier 1981, s. 71-72.
19
O trevÌrskÈ univerzitÏ v osmn·ctÈm stoletÌ srov. ROBERT HAASS, Die geistige
Haltung der katholischen Universit‰ten Deutschlands im 18. Jahrhundert. Ein Beitrag zur Geschichte der Aufkl‰rung, Freiburg 1952, s. 38-44; EMIL ZENZ, Trier, s. 6873. DalöÌ Zenzovu knihu Die Trierer Universit‰t 1473-1798: Ein Beitrag zur abendl‰ndischen Universit‰tsgeschichte (Trier 1949) jsem nemÏl k dispozici.
20
P¯etiötÏno in: Quellen zur Geschichte des Rheinlandes im Zeitalter der Franzˆsischen Revolution 1780-1801, (Hrsg.) JOSEPH HANSEN, I: 1780-1791, Bonn 1931,
s. 99-106. O Haanovi vËetnÏ n·stupnÌ p¯edn·öky pojednal dosud jen struËnÏ ROBERT
HAASS, Die geistige Haltung, s. 43. P¯edstavil Haana jako kanti·na (tento rys nelze
v n·stupnÌ p¯edn·öce vysledovat), kter˝ brojil jak proti jezuitskÈmu mravnÌmu probabilismu, tak materialistickÈmu ateismu, zast·val se zjevenÌ a d˘leûitosti n·boûenstvÌ
pro mravnost, ËÌmû byl ve sporu s vÏtöinou nekatolick˝ch osvÌcenc˘, kte¯Ì obÏ vÏci
d˘slednÏ oddÏlovali. D·le srov. EMIL ZENZ, Trier, s. 71-72.
03hlobil.pm6
76
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
77
pravdu a n·boûenstvÌ. Libosti, kterÈ stvo¯itel vloûil do p¯Ìrody pro uspokojov·nÌ naöich pot¯eb, shledal ËetnÏjöÌ a rozmanitÏjöÌ neû jen smyslovÈ.
Sklon k blaûenosti (ÑGl¸ckseligkeitì) darovan˝ ËlovÏku ohroûuje kromÏ
nevÌry i povÏra (ÑAberglaubeì), zejmÈna jejÌ (jezuitsk·) podoba ñ etick˝ probabilismus, podkop·vajÌcÌ z·klady spravedlnosti a ctnosti. 21
V praktickÈ filozofii si proto kladl za cÌl naplnit srdce student˘ odporem
ke vöemu, co by je mohlo vzd·lit jejich urËenÌ û·dostivÏ n·sledovat boûÌ
z·kony. VÌru oznaËil za z·klad ctnosti pot¯ebn˝ pro bohoslovce, juristy,
ba kaûdÈho ËlovÏka, kter˝ m· b˝t dobr˝m obËanem st·tu. Druh˝ p¯edmÏt ñ mor·lku ñ tÏsnÏ spojil s prvnÌm. Mravy (ÑSittenì), prohl·sil s nezpochybnitelnou jistotou, Ñsind die Folgen der Religionì. N·boûenstvÌ
stanovuje z·kony, vötÌpit l·sku k n·boûenstvÌ do srdce ml·deûe tudÌû
znamen· udÏlat pro jejÌ mravnost nejvÌc, co lze. V tÈto souvislosti osobitÏ vyzdvihl p¯Ìnos v˝uky v mate¯ötinÏ. Mate¯ötina ËinÌ v˝klad pochopitelnÏjöÌ, je nejvhodnÏjöÌ p¯Ìpravou na budoucÌ v˝uku zaloûenou na
p¯ÌsnÈ demonstraci (s. 103-104).
Ve v˝kladu o kr·sn˝ch vÏd·ch (t¯etÌm p¯edmÏtu) vyöel Haan z p¯edsudku, podle nÏhoû je zbyteËnÈ studovat filozofii a mor·lku v öiröÌch
souvislostech, tj. se znalostÌ antiky a dalöÌch svÏtsk˝ch disciplin (Ñdas
eigentliche Studium der ganzen Weltì). Tento n·zor povaûoval za omezujÌcÌ. Neboù neznalost uveden˝ch obor˘ nedovoluje teolog˘m vÏcnÏ
a ˙ËinnÏ polemizovat s materialisty, mÌsto pat¯iËn˝ch argument˘ pak
p¯edstavujÌ boha jako tyrana. ObdobnÏ juristÈ, neznajÌcÌ nic neû z·kony,
nejsou s to nahlÈdnout zkoumanÈ p¯Ìpady z pravdivÈho hlediska. NavÌc
o nich pojedn·vajÌ uboh˝m, temn˝m a such˝m jazykem. Tyto nedostatky pramenÌ z toho, Ñdafl beide auf die Ausbildung ihrer Vernunft und
Ihres Geschmackes nicht gedacht [haben]ì. Tomuto neövaru mÏla odpomoci jeho v˝uka (s. 104-106).
HlavnÌ tÈma p¯edn·öky Haan uzav¯el v˝Ëtem p¯Ìnos˘ kr·sn˝ch vÏd
a praktickÈ filozofie pro telogii, pr·va a mravy. Aby posÌlil p·dnost
sv˝ch argument˘, pojal je jako stanoviska sdÌlen· celou shrom·ûdÏnou
akademickou obcÌ. ÑSie alle sind ¸berzeugt,ì popisoval ˙Ëel obou disciplin pro n·boûenstvÌ, Ñdafl praktische Philosophie und Schˆne Wissenschaften die Seelenf‰higkeiten des Menschen ausbilden, verbessern, zu
ihrer wahren Bestimmung leiten, Sie wissen, dafl die Religion die Menschenkenntnis und Theorie des Schˆnen benutzt, um die Grˆfle, die Majest‰t Gottes deutlicher, r¸hrender, lebhafter, nachdr¸cklicher vorzustel21
03hlobil.pm6
ROBERT HAASS, Die geistige Haltung, s. 43.
77
30.6.2009, 14:22
78
TOM¡ä HLOBIL
len, um die Empfindungen ¸ber dieselbe in den Gem¸tern der Menschen
zu erheben und den groflen Endzweck der Allmacht, die Verherrlichung
des Namens Gottes, zu fˆrdernì. V p¯ÌpadÏ pr·v se omezil jen na vylÌËenÌ ˙Ëelnosti praktickÈ filozofie. V p¯ÌpadÏ mrav˘ zase v˝raznÏ up¯ednostnil p¯Ìnos kr·sn˝ch vÏd. Vyslovil p¯esvÏdËenÌ, ûe filozofie spojen·
s opravdov˝m vkusem pro kr·su, dobro a dokonalost je s to t¯Ìbit mravy
ñ vlastnÌ ˙Ëel z·konod·rstvÌ. ÑSie wissen es,ì nalÈhal, Ñdafl, wer f¸r die
Schˆnheit der Natur f¸hlbar ist, bei dem Reiz der Tugend nicht unempfindlich bleiben kann. Sie wissen es, dafl, indem das Studium des
Schˆnen unsern Charakter geschmeidiger, unsern Umgang leutseliger,
unser Gef¸hl feiner und richtiger, unsere Arbeiten angenehmer, unsern
Vortrag einleuchtender macht, [...] dafl dieses Studium Flor und Aufnahme verdiene.ì Posl·nÌm univerzity, uzavÌr· Haan, je vychov·vat studenty s vöestrann˝mi v˝teËn˝mi znalostmi, vkusem pro kr·su a dokonalost a srdcem naplnÏn˝m boûÌm majest·tem. Poda¯Ì-li se v˝chova
takov˝ch uûiteËn˝ch obËan˘, pak uËitelÈ splnili svÈ boûskÈ a vÏdeckÈ
posl·nÌ.
Ferdinand Franz Wallraf (1748-1824),22 gymnazi·lnÌ profesor, katolick˝ knÏz, lÈka¯ a proslul˝ sbÏratel, byl jmenov·n profesorem p¯Ìrodopisu a estetiky23 na kolÌnskÈ univerzitÏ v r·mci reforem prov·dÏn˝ch
radou svobodnÈho ¯ÌöskÈho mÏsta.24 V rozs·hlÈm ˙vodu (s. 145-149)
n·stupnÌ p¯edn·öky Ueber Naturgeschichte und Aesthetik,25 pronesenÈ
22
O Wallrafovi kromÏ hesel v biografick˝ch slovnÌcÌch v Ëele s Allgemeine deutsche Biographie (XL, Neudruck Berlin 1971, s. 764-766) srov. WILHELM SMETS ñ
FERDINAND FRANZ WALLRAF, Ein biographisch-panegyrischer Versuch, Kˆln 1825;
HERMANN KEUSSEN, Ferdinand Franz Wallraf, der letzte gew‰hlte Rektor der alten
Universit‰t Kˆln, in: Festschrift zur Erinnerung an die Gr¸ndung der alten Universit‰t Kˆln im Jahre 1388, Kˆln, s. 316-328; GUNTHER QUARG, F. F. Wallraf (17481824) und die Naturgeschichte an der alten Kˆlner Universit‰t, in: Naturwissenschaften und Naturwissenschaftler in Kˆln zwischen der alten und der neuen
Universit‰t (1798-1919), (Hrsg.) MARTIN SCHWARZBACH, Kˆln 1985, s. 1-19; JOACHIM
DEETERS, ÑDer Weg aus der Sklaverei zur Aufkl‰rungì am Beispiel Ferdinand Franz
Wallrafs, in: Rheinische Vierteljahrsbl‰tter 54, 1990, s. 142-163.
23
Tato Wallrafova stolice pat¯ila k filozofickÈ fakultÏ, jiû d¯Ìve drûel stolici botaniky na medicÌnÏ.
24
O kolÌnskÈ univerzitÏ v osmn·ctÈm stoletÌ srov. ROBERT HAASS, Die geistige
Haltung, s. 17-32. ERICH MEUTHEN, Kˆlner Universit‰tsgeschichte, I: Die alte Universit‰t, Kˆln 1988, s. 317-453.
25
Wallrafova p¯edn·öka z˘stala v rukopise, vydal ji JOSEPH HANSEN (Hrsg.), Quellen zur Geschichte, s. 145-156. Dosud ji komentovali: E DWIN LANGE , Ferdinand
Franz Wallraf und die rheinische Aufkl‰rung: Wallrafs Entwicklung, T‰tigkeit und
03hlobil.pm6
78
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
79
14. listopadu 1786, se zamyslel nad v˝vojem vÏdy. Ten podle jeho soudu vede ruka nejvyööÌ moudrosti se stejnou pravidelnostÌ jako krevnÌ
obÏh. Ve starovÏku vÏda kvetla v ÿecku a ÿÌmÏ, zatÌmco Germ·ni byli
lÌËeni jako barba¯i. Dnes nÏmeck· vÏda vystoupila z antickÈho stÌnu. To
platÌ i pro starobylou kolÌnskou univerzitu, na jejÌû stolice byli povol·ni
novÌ profeso¯i vËetnÏ p¯edn·öejÌcÌho. PoËetnÈ shrom·ûdÏnÌ, kterÈ mu
naslouch·, dokl·d· duchovnÌ vzestup KolÌna a povzbuzuje k pokraËov·nÌ v zapoËatÈ Ëinnosti. Wallraf zoufal, ûe oba obory, kterÈ m· p¯edn·öet, studoval pouze na zdejöÌ alma mater a d·le je rozvÌjel jiû jen
soukrom˝m studiem. Vyslovil nadÏji, ûe zatÌmco on pro nep¯ÌznivÈ
okolnosti prameny kr·sy p¯Ìrody a umÏnÌ jen ochutn·v· (Ñkostenì), potomci je jiû budou pÌt pln˝mi douöky. Vzestup KolÌna z dvÏ stÏ let trvajÌcÌho ˙padku p¯irovnal k rannÌmu probuzenÌ ËlovÏka. Vöechny org·ny
mu fungujÌ, ale myölenÌ jeötÏ nenÌ uvedeno do pat¯iËnÈho pohybu. ObdobnÏ vÏtöina KolÌÚan˘ zatÌm nevyuûila svobodu, kter· se p¯ed nimi
otev¯ela. Je tomu tak i se svobodou ve vÏd·ch a umÏnÌch. I zde jeho rodiötÏ postr·d· osvÌcenÈ osobnosti, kterÈ by byli s to r·znÏ Ëelit hlubokÈmu ˙padku. K opat¯enÌm, jak tomuto neblahÈmu stavu odpomoci, ¯adil
vznik svÈ stolice p¯Ìrodopisu a vzdÏl·nÌ vkusu. Dokud se studium p¯Ìrody a vkusu nestane souË·stÌ v˝chovy budoucÌch obËan˘ a prvo¯adou
st·tnÌ z·leûitostÌ (ÑNationalangelegenheitì), hl·sal, nebude moûnÈ vyvr·tit v˝hrady ani nejpoddajnÏjöÌch kritik˘ osoËujÌcÌch r˝nskou metropoli ze zaostalosti. Toto p¯esvÏdËenÌ p¯edurËilo tÈma p¯edn·öky. Wallraf
v nÌ hodlal osvÏtlit jednak Ñden Umfang, die Annehmlichkeiten und den
Einflufl der Naturgeschichte in die Wohlfahrt und Aufhellungì, jednak
Ñdie Notwendigkeit der Bildung des Geschmacks in einem freien Volke,
seinen Einflufl in Sittlichkeit und in das gesellschaftliche Lebenì.
Nejprve obr·til pozornost k p¯Ìrodopisu (s. 149-156). OznaËil ho za
Ëinnost nejp¯imϯenÏji odpovÌdajÌcÌ pot¯eb·m ËlovÏka, za jeden ze stupÚ˘ na cestÏ k stvo¯iteli a vÏËnÈ blaûenosti. P¯Ìrodopis nenÌ ani hraËka
zahaleˢ, ani z·leûitost hlav neschopn˝ch vÏtöÌ uËenosti. Nabyl mnoha
Bedeutung bis zum Ende des 18. Jahrhunderts, Dissertation Rheinische FriedrichWilhelms-Universit‰t Bonn 1949, s. 188-202; HERMANN KEUSSEN, Ferdinand Franz
Wallraf, s. 319-320; GUNTHER QUARG, F. F. Wallraf (1748-1824), s. 10-11; ERICH
MEUTHEN, Kˆlner Universit‰tsgeschichte, s. 451-452; BIANCA THIERHOFF, Ferdinand
Franz Wallraf (1748-1824). Eine Gem‰ldesammlung f¸r Kˆln, Kˆln 1997, s. 26; JOACHIM DEETERS, ÑDer Weg aus der Sklaverei zur Aufkl‰rungì, s. 155. Vöichni vesmÏs
zd˘raznili d˘leûitost, kterou Wallraf p¯ikl·dal p¯Ìrodopisu a praktiËnosti v˝uky vËetnÏ n·vrhu na zaloûenÌ novÈho univerzitnÌho institutu. PodrobnÏji viz nÌûe.
03hlobil.pm6
79
30.6.2009, 14:22
80
TOM¡ä HLOBIL
forem od p·tr·nÌ po stop·ch zaniklÈ minulosti p¯es hled·nÌ nerost˘ ukryt˝ch v hloubi zemÏ, pozn·v·nÌ kvÏtin a zv̯at v bezprost¯ednÌm okolÌ,
nebezpeËnÈ cesty po dalek˝ch mo¯Ìch aû po t¯ÌdÏnÌ nabyt˝ch poznatk˘
do soustavn˝ch klasifikacÌ v klidu studoven. Wallraf neopomnÏl p¯ipomenout, ûe existujÌ st·ty, kterÈ na podporu p¯Ìrodopisu vytvo¯ily ËetnÈ
ve¯ejnÈ spolky napom·hajÌcÌ zlepöenÌ chovu dobytka Ëi vËel a zd·rnÏjöÌmu pÏstov·nÌ obilÌ. Zd˘raznil praktickou d˘leûitost p¯irodopisn˝ch
znalostÌ nejen pro rolnÌky, ale i ¯emeslnÌky a obchodnÌky. Nep¯ehlÈdl
rozmach odborn˝ch p¯ÌrodovÏdn˝ch spoleËnostÌ a akademiÌ. Vyloûil d˘leûitost p¯Ìrodopisu pro vöechny vyööÌ vÏdy: medicÌnu, pr·va a teologii.
Vyjmenoval v˝znamnÈ p¯ÌrodovÏdce z ¯ad protestantsk˝ch a katolick˝ch teolog˘. VypÌchl, ûe jak soukromnÌci, tak hlavy st·t˘ i cÌrkve jej
povaûujÌ za d˘leûit˝. V dobÏ, kdy se p¯Ìrodopis zaloûen˝ na matematice
a chemii stal prvnÌm stupnÏm filozofie, nem˘ûe podle jeho soudu nikdo
uspokojivÏ absolvovat vyööÌ vÏdy bez jeho znalosti. V z·vÏru stÏûejnÌho
tÈmatu se vr·til k rodnÈmu KolÌnu. P¯edstavil ho s velk˝m z·palem jako
mÏsto, kterÈ dÌky p¯ÌhodnÈ poloze vytv·¯Ì pro rozvoj p¯Ìrodopisu mimo¯·dnÏ p¯ÌznivÈ podmÌnky. Tuto tezi doloûil v˝sledky d¯ÌvÏjöÌch badatel˘
a vyzval k zaloûenÌ novÈho univerzitnÌho ˙stavu, jehoû cÌlem bude propojit veökerÈ vÏdÏnÌ za ˙Ëelem zlepöenÌ v˝roby a obchodu.
V˝Ëet argument˘, kter˝mi Wallraf od˘vodÚoval d˘leûitost p¯Ìrodopisu, nijak nevyboËuje z obvykl˝ch postup˘ vysledovateln˝ch v obdobn˝ch p¯Ìrodopisn˝ch pojedn·nÌch tÈ doby. LiöÌ se od nich jen mimo¯·dn˝m d˘razem, kter˝ kladl na estetickÈ hledisko jako neopominutelnou
souË·st jak p¯Ìrody, tak p¯Ìrodopisu.26 Toto hledisko se t·hne jako Ëerven· niù celou ˙vahou. Wallraf nap¯Ìklad charakterizoval pozn·nÌ viditeln˝ch vÏcÌ jako p¯edtuchu vÏËnÈ blaûenosti (nÏmecky v˝raznÏ estetiËtÏji ÑVorgeschmack einer ewigdauernden Seligkeitì). Tvrdil, ûe kr·sa
spojuje p¯Ìrodu a umÏnÌ (s. 146). Pozn·v·nÌ p¯Ìrody opakovanÏ srovnal
se sledov·nÌm divadelnÌ tragÈdie, ve kterÈ postupnÏ odhalujeme ˙Ëinky
a pohnutky vz·jemn˝ch vztah˘ a ve kterÈ se z katastrof rodÌ nov˝ ûivot
(s. 150-151). P¯Ìroda podle Wallrafa vzbuzuje v ËlovÏku libost (ÑVergn¸genì), je pln· kr·s nesmÌrnÏ rozmanit˝ch tvar˘ rozprost¯en˝ch ve
vöech pÏti svÏtadÌlech (Ñdiese Sch‰tze von tausendformichten Schˆn26
O argumentech k objasnÏnÌ uûiteËnosti p¯Ìrodopisu a uplatnÏnÌ estetickÈ terminologie srov. TOM¡ä HLOBIL, Postoj praûsk˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ ke kr·sn˝m vÏd·m
a estetice ve druhÈ polovinÏ osmn·ctÈho stoletÌ, in: »esk˝ Ëasopis historick˝ 106,
2008, s. 288-326.
03hlobil.pm6
80
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
81
heitenì, s. 151). P¯ÌrodovÏdce p¯edstavil jako badatele schopnÈ vÏrnÏ
zobrazit Ñihre [tj. p¯Ìrody] selteneren Schˆnheiten oder ausgezeichnete
Denkm‰ler sonderbarer Ereignisseì (s. 151), lÈka¯e jako uËence, kte¯Ì
rozö̯ili Ñdie Schule des Schˆnen und N¸tzlichen in der Naturì, pr·vnÌky, kdyû jednou zakusili ÑLust an den Naturschˆnheitenì, jako zap·lenÈ
p¯Ìznivce p¯Ìrodopisu, teology jako lidi, kter˝m studium p¯Ìrody p¯in·öÌ
mimo jinÈ Ñein Vergn¸gen des ausruhenden Geistesì (s. 152), ËetnÈ soukromÈ osoby jako schopnÈ propojit Ñdie Kenntnis des Schˆnen in der
Haushaltung Gottes mit der Kenntnis des N¸tzlichenì (s. 153). V tÈto
estetikou prosycenÈ argumentaci se jevÌ p¯irozenÈ, ûe Wallraf pojal
i umÏleckou fantazii a jejÌ n·slednÈ teoretickÈ zrcadlo ñ estetiku ñ jako
entity ËerpajÌcÌ z p¯Ìrodopisu uûitek. VzdÏl·nÌ vkusu povaûoval za d˘leûitÈ i v pl·nech budoucÌho univerzitnÌho ˙stavu. Vkus v nÏm hr·l d˘leûitou ˙lohu nejen proto, ûe si ho û·d· zpracov·nÌ v˝robk˘, ale zejmÈna
proto, ûe öÌ¯Ì vöe kr·snÈ a uûiteËnÈ.
VlastnÌ estetice neboli teorii vzdÏl·v·nÌ vkusu, druhÈmu oboru profesury, vyhradil jen poslednÌ dva odstavce p¯edn·öky. Navazuje na Sulzera, p¯edstavil vkus jako dovröenÌ rozumu (ÑVernunftì) a mravnosti
(ÑSittlichkeitì), jako mohutnost ËinÌcÌ mysl citlivou ve vÏcech zla a dobra jakoû i ö̯ÌcÌ p˘vab (ÑAnmutì) ve veökerÈm jedn·nÌ. Dobr˝ vkus shledal d˘leûit˝ nejen pro uËence, ale i neuËenÈ. V˝uka estetiky mÏla smϯovat k praxi a z·roveÚ vÈst lid k nepohrd·nÌ dÌly umÏnÌ a vkusu.27
Vyslovil p¯esvÏdËenÌ, ûe ve svobodnÈm st·tÏ je takto pojat· estetika z·leûitostÌ nejen z·konod·rstvÌ, ale celÈho lidu. Je p¯ednÌ Ë·st filozofie.
Teprve filozofie kr·sna dovoluje tomuto oboru postihnout nejen pravdu
a dobro, ale i kr·su, ËÌmû je s to p˘sobit na rozum (ÑVerstandì), v˘li
(ÑWilleì) a srdce (ÑHerzì) (s. 156).
27
O obsahu Wallrafov˝ch univerzitnÌch p¯edn·öek z estetiky, kterÈ se tÏöily velkÈmu ohlasu a kterÈ navötÏvovali nejen studenti, ale i kolÌnötÌ mÏöùanÈ a navötÏvnÌci,
dosud mnoho nevÌme. Bianca Thierhoff v souvislosti s jeho sbÏratelskou v·önÌ pouze
poznamenala, ûe pro Wallrafa jako klasicistu byli hlavnÌmi estetick˝mi autoritami
Winckelmann a Mengs. Rozbor estetick˝ch dÏl ve WallrafovÏ knihovnÏ, kter˝ provedla Melanie Lang, nijak nep¯ibliûuje jeho estetickÈ n·zory. Srov. BIANCA THIERHOFF, Ferdinand Franz Wallraf, s. 20, 27-28; MELANIE LANG, Die ‰sthetischen Schriften, in: Zwischen antiquarischer Gelehrsamkeit und Aufkl‰rung. Die Bibliothek des
Kˆlner Universit‰tsdirektors Ferdinand Franz Wallraf (1748-1824), Kˆln 2006, s.
105-112.
03hlobil.pm6
81
30.6.2009, 14:22
82
TOM¡ä HLOBIL
Frantiök·n, poslÈze svÏtsk˝ knÏz a nakonec zap·len˝ ötrasbursk˝ jakobÌn popraven˝ v Pa¯Ìûi Eulogius Schneider (1756-1794)28 byl jmenov·n profesorem kr·sn˝ch vÏd na bonnskÈ univerzitÏ v r·mci reforem
doprov·zejÌcÌch pov˝öenÌ kurfi¯tskÈ bonnskÈ akademie na univerzitu.29
Svou n·stupnÌ p¯edn·öku, pronesenou 23. dubna 1789, nazval Rede ¸ber
den gegenw‰rtigen Zustand, und die Hindernisse der schˆnen Litteratur
im katholischen Deutschlande [sic].30 Po struËnÈm ˙vodu, ve kterÈm zd˘raznil osobnÌ nezkuöenost s uËitelsk˝m ˙¯adem a d˘leûitost zvolenÈho
p¯edmÏtu p¯edn·öky,31 zah·jil v˝klad hlavnÌho tÈmatu zaznamen·nÌm
˙spÏch˘, kter˝ch katolickÈ NÏmecko v poslednÌch dvaceti letech dos·h28
O Schneiderovi kromÏ hesel v biografick˝ch slovnÌcÌch v Ëele s Allgemeine
deutsche Biographie (XXXII, Neudruck Berlin 1971, s. 103-108) srov. WALTER GRAB,
Eulogius Schneider. Ein Weltb¸rger zwischen Mˆnchszelle und Guillotine, in: Demokratisch-revolution‰re Literatur in Deutschland: Jakobinismus, (Hrsg.) GERT MATTENKLOTT ñ KLAUS R. SCHARPE, Kronberg 1975, s. 61-138.
29
O bonnskÈ univerzitÏ a SchneiderovÏ tamÏjöÌmu p˘sobenÌ viz ANONYM, Eulogius Schneiders Leben und Schicksale im Vaterlande, Frankfurt am Main, Fleischer
1792, s. 38-72; MAX BRAUBACH, Die erste Bonner Universit‰t und ihre Professoren.
Ein Beitrag zur rheinischen Geistesgeschichte im Zeitalter der Aufkl‰rung, Bonn
1947, s. 64-70, 116-126; T›û, Rheinische Aufkl‰rung. Neue Funde zur Geschichte der
ersten Bonner Universit‰t, in: Annalen des Historischen Vereins f¸r den Niederrhein,
insbesondere das alte Erzbistum Kˆln 1950/1951, Heft 149/150, s. 74-180, 85-120,
1952, Heft 151/152, s. 257-346, 334-336; T›û, Die erste Bonner Hochschule. Maxische Akademie und kurf¸rstliche Universit‰t 1774/77 bis 1798, Bonn 1966, s. 61-63,
73-78, 204-225, 301-303, 311-314; ROBERT HAASS, Die geistige Haltung, s. 32-38.
30
Schneider p¯edn·öku vydal ve sbÌrce Gedichte (Frankfurt, Andre‰ 1790, s. 275328) Ñtheils aus der Absicht, gewisse Ideen auch dort in Umlauf zu bringen, wohin
akademische Gelegenheitsschriften selten gelangen kˆnnen; theils aus dem Wunsche,
meinen Lesern noch etwas mehr zu geben, als ich versprochen habeì (Vorrede, s.
xiv). P¯etiötÏno in: JOSEPH HANSEN (Hrsg.), Quellen zur Geschichte, s. 346-361. Citov·no dle tohoto vyd·nÌ. Schneiderova n·stupnÌ p¯edn·öka dosud nebyla soustavnÏ rozebr·na. OkrajovÏ ji komentoval Braubach ve vöech t¯ech dÌlech uveden˝ch v p¯edchozÌ pozn·mce. Zamϯil se zejmÈna na jejÌ vznik, Schneidera na jejÌm z·kladÏ
p¯edstavil jako pr˘kopnÌka nov˝ch idejÌ, kter˝ se pokusil osvobodit katolickÈ pÌsemnictvÌ z pout scholastiky a mniöskÈ mor·lky.
31
Schneider nabÌdl kur·torovi bonnskÈ univerzity Franzi Wilhelmu von Spiegel
zum Diesenberg na v˝bÏr Ëty¯i tÈmata n·stupnÌ p¯edn·öky: Ña) Von der Verbindung
der Mathematik mit den schˆnen Wissenschaften, b) Von dem Zustande der schˆnen
Literatur im katholischen Deutschland, c) ‹ber die alten Redner und die heutigen Prediger, d) De luxu aevi nostri literario.ì Spiegel zvolil druhÈ. SouËasnÏ s n·stupnÌ
p¯edn·ökou Schneider sepsal i latinsky psan˝ program, ve kterÈm pojednal o d˘leûitosti kr·sn˝ch vÏd pro vyööÌ vÏdy, konkrÈtnÏ pr·va a teologii. Srov. MAX BRAUBACH, Rheinische Aufkl‰rung, s. 95-96; T›û, Die erste Bonner Hochschule, s. 301.
03hlobil.pm6
82
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
83
lo v teologii, filozofii, pr·vech, medicÌnÏ a diplomacii (s. 349-351). Vyslovil p¯esvÏdËenÌ, ûe vÏdÏ (Ñernsthafte Gelehrsamkeitì) se po zruöenÌ
jezuitskÈho ¯·du v roce 1773 poda¯ilo ˙spÏönÏ vyb¯ednout z p¯edchozÌho
˙padku, naproti tomu v kr·sn˝ch vÏd·ch (tj. poezii, duchovnÌm ¯eËnictvÌ, historii, p¯ekladech ze star˝ch i nov˝ch jazyk˘ vËetnÏ jejich teoriÌ)
katolÌci za protestanty nad·le zaost·vajÌ. Velk˝ch postav je v tÏchto oborech nemnoho. NavÌc vÏtöina katolick˝ch univerzit, posteskl si, postr·d·
stolice kr·sn˝ch vÏd a uËitele, jako je Bonaventura Andres ve W¸rzburgu, Philipp G‰ng v Salzburgu Ëi Michael Engel a Conrad Ladrone
v Mainzu. Proto se v p¯edn·öce rozhodl d˘kladnÏ prozkoumat d˘vody,
proË se kr·sn˝m vÏd·m v katolickÈm NÏmecku neda¯Ì (s. 351-352).
Schneider nejprve ironizujÌcÌm zp˘sobem zpochybnil tradiËnÌ klimatologickÈ argumenty. Por˝nÌ shledal natolik ˙rodnou, kr·snou a nÏmeckou historiÌ utv·¯enou krajinou, ûe p¯ÌrodnÌmi faktory nelze mÈnÏcennost zdejöÌch liter·rnÌch v˝kon˘ v porovn·nÌ s tÏmi, jeû vznikajÌ na
b¯ezÌch Labe a SprÈvy, od˘vodnit. NenÌ-li vinna p¯Ìroda, je t¯eba hledat
d˘vody v duchovnÌ oblasti. Schneider se nejd¯Ìve zaobÌral vztahem literatury a katolickÈ cÌrkve. Nebr·nÌ rozvoji kultury a kr·sn˝ch vÏd, kladl
oûehavou ot·zku, samo ¯ÌmskokatolickÈ n·boûenstvÌ? »etnÈ p¯Ìklady
vrcholn˝ch b·snick˝ch dÏl vznikl˝ch v It·lii a Francii takov˝ z·vÏr vyvracejÌ, aniû opravÚujÌ tvrdit, ûe jedinÏ a pouze katolickÈ n·boûenstvÌ
podporuje dobr˝ vkus. Pouze dokl·dajÌ, ûe toto n·boûenstvÌ vkus Ñnicht
verderbe, dafl sie die Kultur der schˆnen Wissenschaften nicht hemme,
dafl es im Schofle des Katholizismus ebenso wie in jeder anderen Kirche
mˆglich sei, ein schˆner Geist zu werdenì. Schneider poslÈze oznaËil
katolicismus dokonce za n·boûenstvÌ, kterÈ je pro rozvoj umÏnÌ vhodnÏjöÌ neû jin·, spiritu·lnÏjöÌ, obracejÌcÌ se k vyööÌm duöevnÌm sil·m,
neboù nabÌzÌ smysl˘m a obrazotvornosti ñ rozhodujÌcÌm umÏlcov˝m
mohutnostem ñ vÌce l·tky. Jestliûe k¯esùansk˝m legend·m vdÏËÌme za
vznik Ëetn˝ch dÏl kr·sn˝ch umÏnÌ (Ñschˆne K¸nsteì), lze totÈû oËek·vat
i v kr·sn˝ch vÏd·ch (Ñschˆne Wissenschaftenì), ponÏvadû i b·snickÈ
fantazii, jak dokl·d· Tassov˝m Osvobozen˝m JeruzalÈmem, otevÌrajÌ
öirokÈ prostory (s. 354-355).
éalostn˝ stav katolick˝ch kr·sn˝ch vÏd je t¯eba p¯ipsat k tÌûi nikoli
katolicismu, n˝brû nevhodnÈmu systÈmu v˝uky ml·deûe. VzdÏl·nÌ na
niûöÌch stupnÌch, v latinsk˝ch ökol·ch a gymn·ziÌch, z˘st·v· st·le ve
vleku p¯edsudk˘ ÑjezuitskÈho barbarstvÌì.32 V˝uka zaloûen· na mecha32
03hlobil.pm6
Srov. EULOGIUS SCHNEIDER, Gedichte, Frankfurt, Andre‰ 1790, s. x.
83
30.6.2009, 14:22
84
TOM¡ä HLOBIL
nickÈm ˙ËenÌ latinÏ otupuje vrozen˝ cit û·k˘ pro kr·su (ÑGef¸hl des
Schˆnenì). NavÌc p¯edstavitelÈ ¯·d˘ spravujÌcÌch ökoly jsou vesmÏs lidÈ
bez vkusu. ÑSolange aber die Gymnasien nicht mit M‰nnern von Geschmack besetzt sind,ì h¯Ìm·, Ñwerden wir vergeblich auf die Verbreitung der schˆnen Wissenschaften in unserem katholischen Vaterlande
hoffen.ì Neboù mravnÌ a vÏdeck˝ vkus se utv·¯Ì mezi dvan·ct˝m a osmn·ct˝m rokem vÏku, pozdÏji ho jiû t¯Ìbit nelze, z˘st·v· hrub˝; poda¯Ì-li
se ho v tomto ranÈm vÏku zjemnit, v budoucnu se nezkazÌ (s. 355-357).
Druh˝ d˘vod p¯etrv·vajÌcÌho ˙padku katolickÈ literatury Schneider
spat¯oval v mniöskÈ mor·lce (ÑMˆnchsmoralì). Aby objasnil, co tÌmto
termÌnem myslÌ, srovnal nejprve kr·sn· umÏnÌ a kr·snÈ vÏdy. ObojÌ m·
stejn˝ ˙Ëel (tj. Ñdie Einbildungskraft und das Gef¸hl durch die mˆglichst beste, sinnliche Darstellung zu ergˆtzenì), ale rozdÌln˝ rozsah
(ÑUmfangì). V˝tvarnÌk je s to zn·zorÚovat jen p¯edmÏty leûÌcÌ vnÏ lidskÈ duöe, niternÈ stavy zachycuje v˝hradnÏ v podobÏ vnÏjöÌch projev˘,
˙Ëink˘. Naproti tomu b·snÌk a ¯eËnÌk pronikajÌ do nejzazöÌch z·hyb˘
srdce, zn·zorÚujÌ nejtajnÏjöÌ duöevnÌ pocity (ÑEmpfindungenì), pohnutÌ
a v·önÏ. MocnÈ v·önÏ Schneider povaûoval za v˘bec nejbohatöÌ liter·rnÌ l·tku. Z nich vynikajÌ l·ska a ctiû·dost. Pokud jsou umlËeny, utichnou rozhodujÌcÌ pohnutky k rozvoji kr·sn˝ch vÏd. Kasuistick· mor·lka
p¯itom tyto dva nejsilnÏjöÌ podnÏty m˙z znevaûuje, ba potlaËuje jako dÏdiËn˝ h¯Ìch. »inÌ z l·sky v˝hradnÏ zv̯ecÌ pud, aniû seznamuje s jejÌmi
uölechtil˝mi plody,33 poniûuje ctiû·dost, mÌsto aby ji rozvinula v nesobeck˝ patriotismus. ÑEine Moral, welche die Gef¸hle der Liebe und
der Ehre glatthin als lasterhaft verdammt,ì uzavÌr· druh˝ argument, Ñbenimmt dem Dichter die Gegenst‰nde, die er besingen soll, und zernichtet die m‰chtigsten Ursachen der Begeisterung. Sie gehˆrt zu den st‰rksten Hindernissen der schˆnen Literaturì (s. 357-358). PoslednÌ, t¯etÌ
d˘vod vidÏl v malÈ spoleËenskÈ podpo¯e kr·sn˝ch vÏd. Absolvov·nÌ
vyööÌch vÏd zaruËuje ˙¯ad, znalost kr·sn˝ch nikoli. Ba h˘¯, estetickÈ
znalosti, vkusn˝ nÏmeck˝ styl jsou Ëasto v duchu pokraËujÌcÌho jezuitskÈho barbarstvÌ povaûov·ny za doklad nositelovy neschopnosti pronikavÏ myslet. Kr·sn˝ duch (Ñschˆner Geistì) b˝v· ztotoûÚov·n s povrchnostÌ, smyslovostÌ, dokonce heterodoxiÌ. Znalost kr·sn˝ch vÏd se
tak zejmÈna v duchovenstvu Ëasto st·v· p¯ek·ûkou obûivy (s. 358).
T¯i d˘vody ˙padku Schneider doplnil trojicÌ opat¯enÌ, jak neblah˝
stav napravit. Ve ökol·ch je t¯eba kultivovat cit pro kr·su p¯Ìrody, potÈ
33
03hlobil.pm6
Srov. tamtÈû, s. x-xi.
84
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
85
uû bude snadnÈ vybruöovat styl. Neboù Ñwer gut empfindet, der weifl
sich auch gut auszudr¸ckenì. DÏtskou p¯irozenost nesmÌ ruöit faleön·
mor·lka. ZejmÈna uËitelÈ n·boûenstvÌ musÌ lidskÈ pudy vûdy vykl·dat
ze öpatnÈ i dobrÈ str·nky, nauËit û·ky v·önÏ mÌrnit a smϯovat k uölechtil˝m cÌl˘m. Trvale jim p¯edkl·dat ctnostnÈ a velkÈ vzory. KoneËnÏ je
t¯eba obsazovat uvolnÏn· mÌsta Ñmit M‰nnern von Gef¸hl und Geschmackì, a docÌlit tak toho, aby ËistÈ a zdobnÈ vyjad¯ov·nÌ nebylo ch·p·no jako zloËin (s. 359-360).
V z·vÏru p¯edn·öky vzdal kr·tce hold z¯izovateli stolice, kolÌnskÈmu
arcibiskupovi kurfi¯tu Maxi Franzovi. Obr·til pozornost ke student˘m,
od kter˝ch vlast vzhledem k vydatnÈ podpo¯e oËek·v· vzestup kr·sn˝ch
vÏd. Douf·, ûe jim vdechne Ñentuziasmus pro kr·suì a ûe spoleËnÏ brzy
dok·ûÌ, ûe ApollÛn sÌdlÌ i v Por˝nÌ. Nejde p¯itom p¯ednostnÏ o to vstoupit do svatynÏ nesmrteln˝ch b·snÌk˘ a ¯eËnÌk˘, ale osvojit si zemsk˝ jazyk, nauËit se p¯irozenÏ vyjad¯ovat myölenky, t¯Ìbit vkus a zjemnit mravy. Tomuto ˙Ëelu pod¯ÌdÌ n·sledujÌcÌ p¯edn·öky. SpojÌ v nich teoretickÈ
z·sady estetiky s praktick˝m procviËov·nÌm. Pozornost bude vÏnovat
zdroj˘m kr·sy, kriticky zhodnotÌ nejlepöÌ ¯eckÈ, ¯ÌmskÈ a nÏmeckÈ spisy, kterÈ se studenti poslÈze budou snaûit napodobit.34 Touto cestou, jak
douf·, se doberou libostÌ (ÑVergn¸gungenì), Ñwelche zwischen den reinen Freuden des Himmels und den rohen Ergˆtzungen der tierischen
Welt das Mittel halten und eben deswegen unserer Natur vorz¸glich angemessen sindì (s. 361).35
*
Jiû v ˙vodu jsem poznamenal, ûe speci·lnÌ studie o n·stupnÌch p¯edn·ök·ch profesor˘ kr·sn˝ch vÏd a estetiky dosud neexistujÌ, p¯esto nez˘staly zcela p¯ehlÌûeny. Zvl·ötÏ se jimi zaobÌral Klaus Weimar. Zkoumal je
prvotnÏ nikoli jako ¯eËnick˝ û·nr Ëi souË·st dÏjin estetiky, n˝brû jako
d˘leûitou etapu v procesu vzniku nÏmeckÈ liter·rnÌ vÏdy. Z·jem vyply34
Schneider nejprve hodlal k estetick˝m p¯edn·ök·m vyuûÌt, jak zjistil Braubach,
rozö̯enou uËebnici braunschweigskÈho profesora Johanna Joachima Eschenburga
Entwurf einer Theorie und Literatur der schˆnen Wissenschaften (1783), brzy ji ale
nahradil vlastnÌm textem Die ersten Grunds‰tze der schˆnen K¸nste ¸berhaupt, und
der schˆnen Schreibart insbesondere (Bonn, Abshoven 1790). Srov. MAX BRAUBACH,
Rheinische Aufkl‰rung, s. 95.
35
Srov. EULOGIUS SCHNEIDER, Die ersten Grunds‰tze der schˆnen K¸nste ¸berhaupt, und der schˆnen Schreibart insbesondere, Bonn, Abshoven 1790, s. 1.
03hlobil.pm6
85
30.6.2009, 14:22
86
TOM¡ä HLOBIL
nul p¯edevöÌm z pramennÈ nouze, z faktu, ûe profeso¯i kr·sn˝ch vÏd (estetiky) p¯Ìliö nepublikovali, takûe n·stupnÌ p¯edn·öky Ëasto z˘staly jedin˝mi relevantnÌmi texty, pomocÌ kter˝ch mohl vznik nÏmeckÈ liter·rnÌ
vÏdy rekonstruovat. Z pr·vÏ rozebran˝ch p¯edn·öek vÏnoval pozornost
Seibtovi; Haana, Wallrafa, Schneidera a Meiflnera pouze zaznamenal;
o Werthesovi se nezmÌnil. Jejich nahlÌûenÌ na kr·snÈ vÏdy nazval shrnujÌcÌm zp˘sobem gellertovsk˝m, tj. zaloûen˝m na neohumanistickÈm
p¯esvÏdËenÌ, ûe Ëetba klasick˝ch text˘ trvale utv·¯Ì ËlovÏka, ËinÌ ho
ËestnÏjöÌm, spravedlivÏjöÌm, mravnÏjöÌm.36 Z tohoto d˘vodu zaËaly b˝t
podle jeho n·zoru profesury kr·sn˝ch vÏd, resp. estetiky p¯ednostnÏ
spojov·ny s etikou (ÑMoralì), nikoli jiû rÈtorikou Ëi logikou. Takto pojatÈ kr·snÈ vÏdy (estetika) zaznamenaly v sedmdes·t˝ch a osmdes·t˝ch
letech rozmach zejmÈna v katolick˝ch zemÌch. V nich byly v r·mci rozs·hl˝ch univerzitnÌch reforem z¯izov·ny na rozdÌl od protestantsk˝ch
osobitÈ ordinari·ty a extraordinari·ty. Z¯izovatelÈ katolick˝ch univerzit
ch·pali kr·snÈ vÏdy (estetiku) jako ÑInstrumentaldisziplin zur Zivilisierung der Sinnlichkeit und zur Habitualisierung der Tugendì.37 Jejich
v˝uku souËasnÏ spojovali s v˝ukou nÏmeckÈho jazyka, kter˝ postupnÏ
nahrazoval dosud p¯evl·dajÌcÌ latinu. HlavnÌ ˙Ëel kr·sn˝ch vÏd, konËÌ
Weimar, se mÏnÌ kolem roku 1800, kdy ctnost st¯Ìd· humanita. Ani tato
zmÏna podle jeho soudu nezvr·tila z·sadnÌ, gellertovsk˝ r·z kr·sn˝ch
vÏd (estetiky) jako oboru, jehoû ˙Ëel p¯ednostnÏ tkvÌ v rozvÌjenÌ lidskÈ
p¯irozenosti, d˘stojnosti, nikoli ve zprost¯edkov·nÌ konkrÈtnÌ kompetence d˘leûitÈ pro v˝kon urËitÈho povol·nÌ.38
36
Zanikl˝ terminus technicus kr·snÈ vÏdy (Ñschˆne Wissenschaftenì) d˘kladnÏ
zkoumali Ulrich Ricken a Werner Strube. Ricken pouk·zal na sloûit˝ v˝voj francouzsk˝ch termÌn˘ belles-lettres, littÈrature a science v 17. a 18. stoletÌ. Vyzdvihl, ûe dobovÈ nÏmeckÈ ekvivalenty ñ schˆne Wissenschaften, (schˆne) Literatur a Wissenschaft ñ se s nimi zcela nekryly. To platÌ i pro termÌn Literatur, kter˝ nahradil d¯Ìve
pouûÌvanÈ souslovÌ schˆne Wissenschaften, ËÌmû se od sebe v nÏmËinÏ na rozdÌl od
francouzötiny vÏda a literatura znaËnÏ vzd·lily. Strube oz¯ejmil nejasn· pravidla,
podle kter˝ch byl nÏmeck˝ v˝raz kr·snÈ vÏdy v 17. aû 19. stoletÌ pouûÌv·n, a d˘kladnÏ popsal jeho obsahovÈ promÏny. Srov. U LRICH R ICKEN , Le Champ Lexical
ÑScience ñ LittÈratureì en FranÁais et en Allemand, in: Dix-huitième siècle 10, 1978,
s. 33-43; WERNER STRUBE, Die Geschichte des Begriffs ÑSchˆne Wissenschaftenì, in:
Archiv f¸r Begriffsgeschichte 33, 1990, s. 136-216; T›û, heslo Wissenschaften, schˆne, in: Historisches Wˆrterbuch der Philosophie, (Hrsg.) JOACHIM RITTER ñ KARLFRIED
GR‹NDER ñ GOTFRIED GABRIEL, XII, Basel 2005, s. 954-958.
37
KLAUS WEIMAR, Geschichte, s. 91.
38
TamtÈû, s. 88-100.
03hlobil.pm6
86
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
87
Shrnut˝ obsah pÏti n·stupnÌch p¯edn·öek (v˝jimkou je Meiflner) potvrzuje spr·vnost Weimarov˝ch z·vÏr˘. Jejich d˘kladnÏjöÌ Ëetba, zamϯen· na zkoum·nÌ kr·sn˝ch vÏd (estetiky) jako samostatnÈ disciplÌny p¯esto vybÌzÌ k precizaci. O p¯Ìnosu kr·sn˝ch vÏd (estetiky) pro mravnost se
sice zmiÚujÌ vöechny p¯edn·öky, ËinÌ tak ale v r˘znÈ m̯e a r˘zn˝m zp˘sobem. Seibt tomuto tÈmatu vyhradil d˘leûitÈ mÌsto aû v n·stinu obsahu
budoucÌho kolegia kr·sn˝ch vÏd, nikoli ve vlastnÌ p¯edn·öce. Werthes se
k mravnosti v˝slovnÏ nevyjad¯oval, do svÈho konceptu uölechtilÈho entuziasmu a citu pro kr·sno ale zahrnul i lidskÈ jedn·nÌ (ÑHandlungì),
ËÌmû kr·snÈ vÏdy a mor·lku vz·jemnÏ spojil. Haan struËnÏ konstatoval
uûiteËnost kr·sn˝ch vÏd pro utv·¯enÌ lidskÈho charakteru, hlavnÌ pozornost ale vÏnoval nutnosti ukotvit mravnost v katolickÈ v̯e. Wallraf sice
upozornil na d˘leûitost vlivu kr·sn˝ch vÏd pro mravnost, podrobnÏji se
touto ot·zkou ale nezaobÌral. Schneider vÏnoval problematice kr·sn˝ch
vÏd a mor·lky nejvÏtöÌ pozornost. »inil tak ale zcela odliön˝m zp˘sobem
neû jeho protÏjöci. Volal po p¯ijetÌ novÈ mor·lky zaloûenÈ na nepotlaËov·nÌ v·önÌ, kter· mÏla nahradit st·vajÌcÌ mor·lku Ñmniöskouì, jako nezbytnÈm z·kladu pozvednutÌ nÏmeckÈ katolickÈ literatury.
Jazykov˝ argument, p¯esnÏji dva argumenty (p¯Ìnos nÏmecky vyuËovanÈho p¯edmÏtu a pot¯ebnost rozvÌjet nÏmeckÈ jazykovÈ dovednosti
posluchaˢ), se jiû ve vöech p¯edn·ök·ch nenach·zejÌ. Zcela chybÌ
u Wallrafa.39 Ve zb˝vajÌcÌch lze nalÈzt vûdy alespoÚ jeden. Seibt vyzdvihl osvojenÌ ¯eËnick˝ch dovednostÌ jako vrcholn˝ uûitek kr·sn˝ch
vÏd, jehoû plody jsou upot¯ebitelnÈ nejen ve vÏdÏ, ale i praktickÈm ûivotÏ. Werthes hodlal v p¯edn·ök·ch postihnout mechanismus antickÈho
vyjad¯ov·nÌ, ide·lnÌ zp˘sob, jak oslovit ËlovÏka v celÈ p¯irozenosti, jeho
smysly i rozum. Z·roveÚ charakterizoval kr·snÈ vÏdy jako obory poutavÏ zn·zorÚujÌcÌ (Ñdarstellenì) pravdu a dobro. Haan hned v ˙vodu
ospravedlnil, ûe cel· v˝uka bude probÌhat nÏmecky, okrajovÏ se zmÌnil
39
Absence tohoto tÈmatu v p¯edn·öce neznamen·, ûe by Wallraf v˝uku v nÏmËinÏ
a nÏmËiny nepovaûoval za d˘leûitou. Jiû v roce 1774 vyzdvihl d˘leûitost mate¯ötiny
v pl·nu na reformu kolÌnsk˝ch studiÌ, kter˝ vypracoval pro mÏstskou radu. SkuteËnost, ûe proniknutÌ nÏmËiny na kolÌnskou univerzitu bylo spjato s Wallrafem, potvrzuje rovnÏû vznik prvnÌho nÏmecky psanÈho seznamu p¯edn·öek, kter˝ byl vyd·n
v roce jeho jmenov·nÌ profesorem estetiky. Okolnosti svÏdËÌ o tom, ûe Wallraf se
o jazykovÈm tÈmatu pouze nezmÌnil, nikoli ûe ho nepovaûoval za d˘leûitÈ. O kolÌnsk˝ch seznamech p¯edn·öek srov. GUNTER QUARG, 200 Jahre Kˆlner Vorlesungsverzeichnisse. Ausstellung der Universit‰ts- und Stadtbibliothek Kˆln, Kˆln 1984. O reformnÌm pl·nu srov. Zwischen antiquarischer Gelehrsamkeit, s. 43.
03hlobil.pm6
87
30.6.2009, 14:22
88
TOM¡ä HLOBIL
o p¯Ìnosu kr·sn˝ch vÏd pro zn·zorÚov·nÌ (ÑDarstellungì). Pro Schneidera bylo jazykovÈ tÈma klÌËovÈ, vÏnoval mu nejvÏtöÌ pozornost ze
vöech. »inil tak ale opÏt osobitÏ. Soust¯edÏnÏ kritizoval latinskou v˝uku, vyz˝val k v˝uce v mate¯ötinÏ jako nejvhodnÏjöÌmu zp˘sobu, jak p¯irozenÏ vyjad¯ovat city a myölenky. Pr·vÏ p¯irozenÈ vyjad¯ov·nÌ, jakÈ
dovoluje pouze mate¯ötina, povaûoval za nezbytnou podmÌnku pro pozvednutÌ nÏmeckÈ katolickÈ literatury.
Souhrn obsahu pÏti n·stupnÌch p¯edn·öek d·le ukazuje, ûe p¯edchozÌ
dva Weimarem vyzdviûenÈ postupy legitimizace kr·sn˝ch vÏd (estetiky) nebyly jedinÈ. OdhlÈdneme-li od pozurohodnÈho, ale ojedinÏlÈho
Schneiderova pokusu legitimizovat jejich v˝uku ËistÏ liter·rnÌm p¯Ìnosem, vytanou zejmÈna argumenty antropologickÈ a politickÈ. Seibt p¯edstavil kr·snÈ vÏdy jako obory jsoucÌ v souladu s lidskou p¯irozenostÌ,
neboù dovolujÌ vyj·d¯it pravdu poutav˝m zp˘sobem odpovÌdajÌcÌm povaze lidskÈ duöe, ËÌmû se pro vöechny ostatnÌ vÏdy st·vajÌ trval˝m vzorem. ObdobnÏ Werthes a Schneider ch·pali kr·su, jejich z·kladnÌ atribut, jako entitu celistvÏ postihujÌcÌ rozpolcenou lidskou p¯irozenost,
snoubÌcÌ smyslovost a rozum, resp. pozemskou ûivoËiönost a nebeskou
duchovnost. Ve WerthesovÏ a WallrafovÏ p¯edn·öce jsou kr·snÈ vÏdy
dokonce p¯edstaveny jako obory naplÚujÌcÌ, ba stvrzujÌcÌ lidskou svobodu, ve SchneiderovÏ jako vzdorujÌcÌ (jezuitskÈmu) despotismu. Nejd·le
tuto argumentaci rozvinul Werthes, kdyû pojal kr·snÈ vÏdy jako prost¯edek k rozvÌjenÌ humanity40 a entuziasmus, nikoli p˘vod, jak tento ilumin·t v˝slovnÏ zd˘raznil, jako vlastnost rozhodujÌcÌ o velikosti ËlovÏka.
KromÏ politicko-antropologickÈ argumentace, kterou lze povaûovat
za doplnÏnÌ p¯edchozÌ argumentace etickÈ, se v p¯edn·ök·ch opakovanÏ
objevuje i rozs·hl· legitimizace kr·sn˝ch vÏd pomocÌ kognitivnÌch argument˘. Nejd·le v tomto smÏru zaöel Seibt, kter˝ podrobnÏ rozebral
p¯Ìnos kr·sn˝ch vÏd pro t¯i z·kladnÌ pozn·vacÌ mohutnosti: rozum, obrazotvornost a pamÏù.41 O p¯Ìnosu kr·sn˝ch vÏd pro rozvoj duöevnÌch
40
V tÈto souvislosti je t¯eba opravit Weimar˘v z·vÏr, ûe humanita zaËala b˝t p¯edstavov·na jako ˙Ëel univerzitnÌ estetiky aû na p¯elomu stoletÌ. Werthes ji takto ch·pal
jiû v polovinÏ osmdes·t˝ch let. Srov. KLAUS WEIMAR, Geschichte, s. 100. O humanitÏ
z estetickÈho hlediska viz ROMAN GLEISSNER, Die Entstehung der ‰sthetischen Humanit‰tsidee in Deutschland, Stuttgart 1988.
41
Seibtovo pojetÌ t¯Ì z·kladnÌch pozn·vacÌch mohutnostÌ navazovalo na tradici zapoËatou Francisem Baconem. PodrobnÏji srov. TOM¡ä HLOBIL, Obhajoby kr·sn˝ch
vÏd na univerzit·ch v Praze, Halle a Lipsku (K. H. Seibt, G. F. Meier, Ch. F. Gellert,
J. Ch. Gottsched), in: Estetika 42, 2006, s. 210-243.
03hlobil.pm6
88
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
89
schopnostÌ se zmÌnili i Haan a Werthes. S kognitivnÌm aspektem souvisÌ i snaha zaËlenit kr·snÈ vÏdy do filozofie, aù jiû jako jejÌ d˘leûitou Ë·st
(Werthes), Ëi dokonce zavröenÌ v podobÏ filozofie kr·sna (Wallraf).
SouvisÌ s nÌm i ˙silÌ uk·zat jejich uûiteËnost pro vyööÌ fakultnÌ vÏdy (teologii, pr·va a medicÌnu), tÈma rozvÌjenÈ Seibtem, Haanem, Schneiderem42 a ËasteËnÏ Wallrafem.43 Toto r˘znorodÈ ˙silÌ obh·jit kr·snÈ vÏdy
(estetiku) jako plnohodnotn˝ a vöestrannÏ uûiteËn˝ obor,44 kter˝ si pr·vem zaslouûÌ z¯ÌzenÌ osobitÈ profesury, vrcholÌ shrnujÌcÌ v˝zvou hl·sajÌcÌ, ûe studium kr·sn˝ch vÏd (Werthes) Ëi kultivace vkusu (Wallraf)
jsou d˘leûitou, ba neopominutelnou st·tnÌ z·leûitostÌ (ÑNationalangelegenheitì).
NaöÌm p¯edmÏtem nenÌ zkoumat d˘vody rozdÌlnosti n·zor˘ vysloven˝ch v jednotliv˝ch n·stupnÌch p¯edn·ök·ch. Je zjevnÈ, ûe samotn· povaha tohoto ¯eËnickÈho û·nru nutila p¯edn·öejÌcÌ br·t ohled na konkrÈtnÌ situaci, nejen spoleËenskou, politickou a konfesnÌ v jednotliv˝ch
zemÌch a na jednotliv˝ch univerzit·ch, ale i osobnÌ spjatou s p¯edchozÌ
profesÌ p¯edn·öejÌcÌho Ëi druh˝m p¯edmÏtem jeho profesury. St·vajÌcÌ
rozbor, ukazujÌcÌ, ûe tÏûiötÏ n·stupnÌch p¯edn·öek tkvÏlo v objasnÏnÌ
42
Schneider vÏnoval p¯Ìnosu kr·sn˝ch vÏd pro pr·va a teologii latinsky psan˝
program, kter˝ doplnil n·stupnÌ p¯edn·öku. Viz v˝öe, pozn·mka 31.
43
Wallraf zaloûil schopnost p¯Ìrody zaujmout p¯edstavitele vyööÌch vÏd na jejÌch
kr·s·ch.
44
ObecnÏ lze ¯Ìci, ûe se vöichni profeso¯i snaûili v n·stupnÌch p¯edn·ök·ch kr·snÈ
vÏdy (estetiku) alespoÚ form·lnÏ p¯edstavit jako tzv. ÑBrotstudienì, tedy obory, kterÈ
se studovaly za ˙Ëelem v˝konu urËitÈho povol·nÌ, tj. vyööÌ fakultnÌ vÏdy, teologii,
pr·va a medicÌnu. V tÈto souvislosti je t¯eba vyzdvihnout, ûe oznaËenÌ ÑBrotstudienì
bylo v rakouskÈ monarchii, jak dokl·d· Briefwechsel Augusta Ludwiga Schlˆzera,
ch·p·no jinak neû v severonÏmeckÈ jazykovÈ oblasti. Na severu bylo toto oznaËenÌ
ch·p·no vÌcemÈnÏ jako nad·vka (ÑScheltwortì). Srov. nap¯. n·stupnÌ p¯edn·öku
Friedricha Schillera pronesenou na univerzitÏ v JenÏ v roce 1789, ve kterÈ se d˘slednÏ rozliöuje mezi ÑBrotgelehrterì a Ñphilosophischer Kopfì neboli ÑGeistì. PrvnÌ studuje kv˘li obstar·nÌ mzdy, naproti tomu druh˝ zcela svobodnÏ pro duchovnÌ poûitek.
V Rakousku byly ÑBrotstudienì naopak ch·p·ny pozitivnÏ jako ÑEhrenwortì. Vöechny obory, kterÈ se nevyuËovaly na vyööÌch fakult·ch, se proto snaûily st·t p¯esvÏdËit,
ûe i jim oznaËenÌ ÑBrotstudienì n·leûÌ. Srov. ANONYM, B¸cherInquisition in Prag,
[August Ludwig Schlˆzers] Briefwechsel meist historischen und politischen Inhalts,
6. Theil, Heft XXXII, 1780, s. 51-68, 66; FRIEDRICH SCHILLER, Was heiflt und zu welchem Ende studiert man Universalgeschichte? Eine akademische Antrittsrede, in:
T›û, Werke und Briefe in zwˆlf B‰nden, VI: Historische Schriften und Erz‰hlungen,
(Hrsg.) OTTO DANN, Frankfurt am Main 2000, s. 411-431.
03hlobil.pm6
89
30.6.2009, 14:22
90
TOM¡ä HLOBIL
univerzitnÌ a spoleËenskÈ uûiteËnosti p¯i¯knut˝ch obor˘,45 je pro postiûenÌ osobitosti Meiflnerova praûskÈho vystoupenÌ dostaËujÌcÌ. Z¯etelnÏ
ukazuje, ûe Meiflner do n·stupnÌ p¯edn·öky nezabudoval ani jedno z obvykl˝ch tÈmat.46 V p¯edn·öce nenÌ patrn· ani stopa po snaze legitimizovat estetiku, vysvÏtlit jejÌ p¯edmÏt, ˙Ëel a uûiteËnost. Bez p¯eh·nÏnÌ lze
¯Ìci, ûe praûsk˝ ordinarius estetiky a klasickÈ literatury nevÏnoval obor˘m, kterÈ mÏl vyuËovat, sebemenöÌ pozornost. NenastÌnil v nÌ dokonce
ani obsah budoucÌ v˝uky a v˝raznÏji se nedotkl ani û·dn˝ch z·sadnÌch
dobov˝ch oborov˝ch ot·zek. Jeho mlËenÌ o estetice (na rozdÌl od klasickÈ literatury st·le novÈho, zdaleka ne samoz¯ejmÈho oboru), kterÈ vytanulo na pozadÌ p¯edn·öek jeho univerzitnÌch protÏjök˘, zar·ûÌ a vybÌzÌ
hledat d˘vody tohoto nav˝sost neobvyklÈho postupu.
O konkrÈtnÌch pohnutk·ch nic nevÌme. Na z·kladÏ obsahu p¯edn·öky
a ûivotnÌch okolnostÌ vöak lze sestavit dvÏ hypotÈzy, kterÈ se vz·jemnÏ
nevyluËujÌ a mohou se doplÚovat. P¯edn·öka, porovn·vajÌcÌ spisovatelskou a uËitelskou Ëinnost, je osobnÏ profesnÌho r·zu, byù se jÌ autor snaûil vötÌpit obecnÏjöÌ rozmÏr. Zv·ûÌme-li nep¯ÌznivÈ okolnosti Meiflnerova povol·nÌ do Prahy, jevÌ se toto nejit¯ÌcÌ zamϯenÌ, odhlÌûejÌcÌ od
konfesnÌch, politick˝ch Ëi filozofick˝ch n·zor˘ nanejv˝ö taktickÈ. Vûdyù
Meiflner na praûskÈ katolickÈ univerzitÏ p˘sobil jako prvnÌ protestant od
t¯icetiletÈ v·lky, byl cizinec, p¯iöel ze Saska, jeho p¯Ìchod inicioval prezident vÌdeÚskÈ studijnÌ dvorskÈ komise Gottfried van Swieten, nikoli
vesmÏs protivÌdeÚsky ladÏnÈ ËeskÈ stavy. Za takov˝ch okolnostÌ se jevÌ
diplomatickÈ pojmout n·stupnÌ p¯edn·öku co moûn· nejvÌc neutr·lnÏ,
ne˙toËnÏ. VysvÏtlenÌ Meiflnerova mlËenÌ o estetice ale m˘ûe b˝t i prostöÌ. Josef II. saskÈho liter·ta p˘vodnÏ jmenoval profesorem filozofie. DosavadnÌ profesor kr·sn˝ch vÏd a mor·lky Seibt, kter˝ mÏl pokraËovat
jako profesor estetiky a klasickÈ literatury, vöak tÏsnÏ p¯ed jeho p¯Ìchodem cÌsa¯e poû·dal, aby mohl svou stolici vymÏnit za Meiflnerovu.47 Jo45
Srov. dalöÌ n·stupnÌ p¯edn·öky z r˘zn˝ch obor˘, nam·tkou Antona Strnadta (Inauguralrede vom Nutzen der Sternkunde, Prag ñ Wien, Schˆnfeld 1783), Rudolpha
Eickemeyera (Uiber Nutzen des mathematischen Studiums, Mainz, Rochus 1784) Ëi
Friedricha Schillera (Was heiflt und zu welchem Ende studiert man Universalgeschichte? Eine akademische Antrittsrede, 1789, viz v˝öe pozn. 44).
46
To platÌ i pro jazykov˝ argument. Meiflner sice promluvil o rÈtorick˝ch dovednostech, ale nikoli z hlediska student˘, n˝brû v˝luËnÏ svÈho, kdyû porovnal spisovatelsk˝ a uËitelsk˝ zp˘sob zach·zenÌ s jazykem.
47
N·rodnÌ archiv, »eskÈ gubernium publicum, 1784-1785, karton 995, sign.
G.VI.1-17.
03hlobil.pm6
90
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
91
sef II. oba z˙ËastnÏnÈ vyzval, aby se vz·jemnÏ dohodli, neboù jiû jednou
rozhodl a rozhodnutÌ nehodlal mÏnit. O vlastnÌm jedn·nÌ nic nevÌme.
Z n·slednÈ v˝mÏny, kterou Meiflner p¯ijal znaËnÏ nelibÏ,48 lze pouze
soudit, ûe nebyl Seibtovi, vlivnÈmu univerzitnÌmu hodnost·¯i, mj. direktorovi filozofick˝ch studiÌ, tedy svÈmu budoucÌmu nad¯ÌzenÈmu, s to
vzdorovat. Pr·vÏ n·hl· zmÏna profesury mohla vÈst k tomu, ûe Meiflner
jiû nestihl p¯ipravit tradiËnÌ p¯edn·öku, jeû by objasnila povahu a uûiteËnost obor˘, kterÈ mÏl uËit, a proto se omezil na osobnÏ ladÏnÈ vyzn·nÌ.
Aù tomu bylo jakkoli, vÏtöina Praûan˘ p¯ijala p¯edn·öku s uspokojenÌm.
V˝jimkou byli p¯ÌrodovÏdci, stoupenci Ignaze von Borna, kte¯Ì svou nelibost vyj·d¯ili v anonymnÌm HermannovÏ hanopisu. Vyuûili pr·vÏ skuteËnosti, ûe se Meiflner v p¯edn·öce p¯edstavil jako liter·t, nikoli skuteË48
Srov. dopis adresovan˝ van Swietenovi z 9. ¯Ìjna 1785. ÷sterreichische Nationalbibliothek, Handschriftensammlung, Cod. 9717, fol. 570, p¯etiötÏno in: FERDINAND
MEN»ÕK, Meiflners Briefe an Freiherrn van Swieten und einige Freunde, in: Mitteilungen des Vereines f¸r Geschichte der Deutschen in Bˆhmen XLIV, 1906, s. 235-253,
237-239: уuflerst angenehm war es mir zugleich zu ersehen, dafl Ewr. Excellenz
wegen meiner Bestimmung bei Dero ersterm Plane, bei eigentlicher Philosophie
nemlich, geblieben. Einige Prager Nachrichten hatten mir Besorgnisse wegen des
Tausches der Seibtischen Kanzel erregt. So sehr schˆne Wissenschaften mein Lieblings-Fach sind, so wenig h‰tte ich mich vorjezt eines Lehrfachs zu unterziehn gewagt, wie ich aus dem allerdings vortreflichen Plane des Philosophischen Studiums
f¸r k.k. Akademien ersehe, eine auf die gr¸ndlichste Philologie verpflanzte Poetik erfordert. Denn bei meiner, wie ich hoffe, nicht ganz flachen Bekanntschaft mit Roms
und Griechenlands Schriftstellern, w¸rde ich doch nie ohne eine sehr lange Vorbereitung die Dichter dieses letzten Volks als Lehrer zu erkl‰ren erk¸hnen; und ich sorge
¸berhaupt, derjenige Dozent, der diese Verbindung und Neuer Kunst mit Gl¸ck
bew¸rken, der sich selbst, seinen Zuhˆrern, und zugleich einem so erleuchteten
Schiedsrichter, als Ewr. Exzellenz auch in diesem Punkte sind, gen¸gen soll, w¸rde
mehrere Jahre hindurch, als jezt Wochen zur Vorbereitung haben kann, ¸ber seinen
Leitfaden spinnen und auf des Fachs Studium verwenden m¸ssen. Weit zuversichtlicher hoffe ich jezt, auch nach der kleinen Vor¸bung einiger Monate, in Logik und
Moral wenigstens nicht ganz ohne Nuzzen meine Vorlesungen anfangen zu kˆnnen.ì
D˘vodem, proË Seibt usiloval o zmÏnu za¯azenÌ, mohlo b˝t posÌlenÌ antick˝ch literatur v ordinari·tu estetiky. O Seibtovi se tradovalo, ûe antickÈ jazyky p¯Ìliö neovl·dal.
Viz afÈra, kterou vyvolalo Seibtovo cenzorskÈ povolenÌ vydat latinsky psanou obranu ËeskÈho jazyka Bohuslava BalbÌna. Seibt˘v souËasnÌk Johann Ferdinand Opiz
v tÈto souvislosti poznamenal: ÑEinige behaupteten sogar, er [tj. Seibt] habe das Manuscript bloss deswegen nicht gelesen: weil es ein lateinisches Werk war, in welcher
Sprache er ungerne etwas lese.ì Srov. Johann Ferdinand Opizí Autobiographie aus
einer Literarischen Chronik von Bˆheim, (Hrsg.) ERNST KRAUS, Prag 1909, s. 51. Dokumenty vztahujÌcÌ se k povol·nÌ Meiflnera na praûskou univerzitu shrnul STEFAN
HOCK, Zur Biographie August Gottlieb Meiflners, s. 544-547.
03hlobil.pm6
91
30.6.2009, 14:22
92
TOM¡ä HLOBIL
n˝ vÏdec, jakÈ si podle jejich soudu akademick· p˘da û·d·, a nebyl s to
vyloûit p¯edmÏt a ˙Ëel vlastnÌch obor˘. N·stupnÌ p¯edn·öka tak Meiflnera hned po p¯Ìchodu nechtÏnÏ vt·hla do d¯ÌvÏjöÌch praûsk˝ch spor˘
mezi p¯ÌrodovÏdci (borni·ny) a krasoduchy (seibti·ny), spor˘, o jejichû
existenci s nÏjvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ nemÏl v˘bec tuöenÌ.49
Summary
THE INAUGURAL LECTURE OF AUGUST GOTTLIEB
MEISSNER IN COMPARISON WITH THOSE
OF K. H. SEIBT, F. A. C. WERTHES, J. J. HAAN,
F. F. WALLRAF, AND E. SCHNEIDER
The article compares the inaugural lecture of August Gottlieb Meiflner
(1753-1807), Professor of Aesthetics and Classical Literature at Prague,
and the first Protestant teacher at the Faculty of Arts in Prague since the
Thirty Yearsí War, with the inaugural lectures of professors of aesthetics, or Ñdie Schˆne Wissenschaftenì, at universities in the Habsburg
Monarchy and at Roman Catholic universities in the Rheinland. (Chairs
of Aesthetics were not established at the Protestant universities.) The
prerequisites for a comparison are particularly good because the inaugural lecture of Meiflnerís predecessor at Prague, Karl Heinrich Seibt
(1730-1806), has survived, as have those of his contemporaries, Professor Friedrich August Clement Werthes (1748-1817) at Pest, Johann Jakob Haan (whose dates of birth and death are unknown) at Trier, Ferdinand Franz Wallraf (1748-1824) at Cologne, and Eulogius Schneider
(1756-1794) at Bonn. The aim of the comparison is to examine the conventions according to which professors of the Schˆne Wissenschaften
and aesthetics wrote their inaugural lectures, and to determine, how
Meiflnerís lecture differed in these thematic conventions. The analyses
demonstrate that the focuses of the inaugural lectures consist in clarifying the usefulness of these two taught fields for the university and society. The subsequent comparison with Meiflnerís lecture reveals that
Meiflner did not incorporate even one of the usual topics into his lecture;
it appears not to bear a trace of any endeavour to legitimize aesthetics,
49
BIL,
03hlobil.pm6
PodrobnÏji o p¯ÌrodovÏdnÈ kritice Meiflnerovy n·stupnÌ p¯edn·öky TOM¡ä HLOPostoj praûsk˝ch p¯ÌrodovÏdc˘.
92
30.6.2009, 14:22
N¡STUPNÕ PÿEDN¡äKA AUGUSTA GOTTLIEBA MEISSNERA
93
to explain what the subject was about, what it aimed to achieve, or how
it might be useful. His silence about aesthetics (unlike Classical literature, still a new, far from usual discipline) leads one to search for the
reasons behind this highly unusual approach. The article concludes with
two hypotheses offered in explanation.
03hlobil.pm6
93
30.6.2009, 14:22