Katalog - mikulov

Komentáře

Transkript

Katalog - mikulov
„Umění není zrcadlo, které svět odráží, ale kladivo, kterým se do světa buší.“
Vladimír Vladimirovič Majakovskij
“Art is a hammer to beat the world, not a mirror to reflect it.”
Vladimir Vladimirovich Mayakovskyi
Kužely světla nad pálavským mořem
Pod dojmem úvodního citátu se zamýšlím nad několika větami do katalogu, který je závěrečným ohlédnutím, pomyslnou tečkou za uplynulým ročníkem výtvarného sympózia.
Každoročně přistupuji k tomuto čestnému úkolu s úctou a respektem. Respektem k dílu,
jehož část vznikala v době, kdy jsem i já mohl malou měrou pomoci.
“Dílna“ 2009 nám po vzoru renesančních mistrů průlomově ukazuje cestu moderní doby
a je příslibem tvůrčího náboje do dalších let. Šesnáctý ročník nám tedy nejen ukázal možnosti a trend moderního umění, ale také zrekapituloval všechny uplynulé ročníky a ve zkratce nás provedl průřezem této jedinečné sbírky.
Tato inspirující příležitost vrátit se zpět v čase a připomenout si celou mnohaletou tvorbu
nám ukazuje správnost rozhodnutí zakladatelů tohoto jedinečného díla a opět nás pobízí
k novým nápadům, jak dostát závazku, který každá politická reprezentace přebírá s odpovědností za kulturní dědictví našeho města.
Jsem přesvědčen, že šestnáctý ročník odstartoval další epochu tvůrčích let, ve kterých
budou vznikat nové hodnotné práce, na které se těší všichni milovníci výtvarného umění
z řad mikulovských občanů i návštěvníků našeho města.
Je mi potěšením, že mohu touto cestou poděkovat všem organizátorům výtvarného sympózia i výtvarníkům, jejichž díla obohatila naši sbírku, a zároveň vyslovit naději, že další ročníky mikulovského výtvarného sympózia budou KLADIVEM, KTERÝM SE DO SVĚTA BUŠÍ.
Having the initial quote in mind, I am pondering about a few sentences for the catalogue
which looks back at the past year of the Mikulov Art Symposium. Each year, I approach this
honorary task with great respect. Respect to work who part was being created at a time
when I could help to a small extent.
“dílna” 2009 leads the way of modern times, just like the masters of Renaissance, and
promises a creative potential for the years to come. Its 16th year not only showed us the
possibilities and trends of modern art, but also summed up all of the past years and presented an overview of this unique collection.
This inspiring opportunity to come back in time and see what has been done throughout
all those years proves the decision of the symposium’s founders was right. It gives us new
ideas of how to stand up to the commitment which passes on to each new political representation, together with the responsibility for the cultural heritage of our town.
I believe that the 16th year of the Mikulov Art Symposium launched a new creative era of
valuable artefacts all art lovers among the people of Mikulov and its visitors are looking
forward to.
It is my pleasure to be able to express my gratitude to all the organizers of the symposium
and all the artists whose works enriched our collection, and to express my firm belief that
the future years of the Mikulov Art Symposium will be “a hammer to beat the world”.
Rostislav Koštial, starosta města Mikulova
Rostislav Koštial, Mayor of Mikulov
Šestnáctý ročník výtvarného sympózia “dílna“ byl výjimečný svou formou i obsahem. I DVD
záznam, který se vám nyní dostává do rukou, je jiný, než na jaký jste možná byli dosud
zvyklí. Elektronická média dosud nedostala takový prostor v rámci jednoho ročníku. “Dílna“ překročila hranice zámku, zámecké zahrady a pronikla do města. Jistě k tomu kroku
bylo třeba nemálo odvahy. Dík patří hlavním organizátorům za to, že ji našli, i těm, kteří je
dokázali podpořit.
Mgr. Petr Kubín, ředitel Regionálního muzea v Mikulově
The 16th year of the Mikulov Art Symposium “dílna” was exception in its form as well as in
its content. Also the DVD you are now exploring is different that the ones you might have
been used to. To date, electronic media have not been given so much space within a single
event. “dílna” has overcome the boundaries of the chateau and its park and penetrated the
town. This must have taken a lot of courage. I’d like to thank the organizers for finding it, as
well as everybody who were able to understand them.
Mgr. Petr Kubín, Director, Regional Museum in Mikulov
Je dáno, že každý rok přijde léto a že na něj lidé reagují radikálními změnami hodnot.
Polevují v pracovním úsilí, odjíždějí na dovolené a lenoší, protože to jde nejlépe, když nás
vyhřívá slunce. Takovými změnami pochopitelně prochází i život výtvarných umělců a umělecký provoz vůbec. Výstavy v galeriích jsou zahájeny už na začátku léta, aby jejich přípravy
nevyžadovaly přerušení dovolených. Někteří galeristé raději výstavní prostory zavřou a počkají na podzim. Umělci jednají podle toho. A pokud už se někteří vrhnou do práce, pak
především ti, kteří v jiná roční období nemohou pracovat nerušeně.
V tomto čase ovšem na umělce číhají také léčky, které je přimějí k aktivitě: workshopy, festivaly a sympózia. Jejich obliba spočívá v tom, že jsou obvykle spojeny s pozváním do míst,
kam se umělec jinak nepodívá, že je pro něj nachystán servis, jaký obvykle nemá, a že
ve většině případů dostane odměnu (přinejmenším v naturáliích), což za jiných okolností
také nebývá pravidlem. Kombinace tvůrčí činnosti a lenošení je v tomto ohledu samozřejmostí, přičemž vůbec nelze říct, že by šlo o kombinaci neproduktivní. Změna životního
rytmu a nahrazení každodenní rutiny mimořádnou situací se na výsledku často projeví.1
Sympozium “dílna“ Mikulov má v českých zemích výjimečné postavení jedné z nejtradičnějších a kvalitativně nejvyrovnanějších letních událostí.2 Když letos Libor Lípa a jeho tým
nakrátko zpřístupnili depozitář sbírky vznikající od prvního ročníku sympózia v roce 1994
do současnosti, mohli návštěvníci zjistit, že její narůstání kopíruje proměny výtvarného
umění natolik, že vznikla v podstatě reprezentativní mapa patnácti let v českém umění
a s mezinárodními přesahy. Pakliže městští a krajští představitelé podporují vznik stálé
a veřejné expozice současného umění na mikulovském zámku, může se sbírka stát základem pro koncepční práci přesahující rozměr „dokumentace“ sympózií.3
Šestnáctý ročník “dílny“ byl pro mikulovské sympózium v dvojím smyslu zlomový. Jednak
byl poprvé věnován elektronickým médiím, jednak se organizátoři rozhodli zkrátit pobyt pozvaných autorů na jeden týden. První rozhodnutí lze hodnotit pouze pozitivně. Neznamená
trvalé přesměrování zaměření “dílen“, pouze jejich rozšíření o oblast, která je již dlouho samozřejmou součástí umělecké tvorby. Druhé rozhodnutí, tedy zkrácení pobytu účastníků,
si zaslouží delší polemiku. Úvaha, že dopředu oslovení účastníci mohou pracovat na svých
projektech „doma u počítače“, je zčásti oprávněná. Na druhé straně kratší doba strávená
in situ omezuje možnost hlouběji poznat navštívené místo a spojit s ním svoji činnost. Tím
spíš to je namístě podotknout, když podtitul sympózia zněl Místo a médium (místo – mé-
dia – člověk). Umělec používající elektronická média sice nemusí dostat velký ateliér, zato
u něj může hrát důležitou roli možnost pozorování, zažívání a účasti, tedy všechno to, co bychom mohli nazvat studiem „místa“. A jakkoli se ztotožňuji s poznámkou Edith Jeřábkové
z loňského katalogu: „Jako velkou přednost a také příslib životaschopnosti mikulovského
sympózia vnímám skutečnost, že jeho organizátoři nenutí účastníky reagovat na genius
loci, čímž se vyhnuli křečovitým dramaturgiím,“ stojí jistě za zamyšlení, že obsahem představy o „místě“ mohou být i velmi specifické reálie místa jako lokality s jeho přírodními
a historickými aspekty, sociálním životem a konkrétními individuálními osudy, které společenský život ustavují. Nejde o to nutit, ale nabídnout.
Navzdory mé kritické poznámce je třeba říct, že se pozvaní umělci se situací vyrovnali.
Kurátor šestnáctého ročníku Petr Zubek měl šťastnou ruku při jejich výběru a pozval autory,
kteří k výzvě přistoupili odlišnými způsoby, ale s všeobecnou péčí o důstojnou sebeprezentaci.
Nejortodoxněji se k prostředí, a tím i k vytčenému záběru “dílen“ přimkla Eva Jiřička, která
na základě četby mikulovských pověstí (re)konstruovala jejich témata s kamerou v ruce
na ulicích města. Její video v sobě mělo lehkost záznamu pořízeného shodou okolností a zároveň chytře a vtipně rozehrávalo vztahy mezi obrazem a slovem, všední realitou
a fikcí, pozorováním a interakcí. Petr Zubek oprášil starý středoevropský sen „mít moře“
a z reproduktorů skrytých na fascinující budově Dietrichsteinské hrobky nechal znít zvuk
mořského příboje. Jelikož je hrobka situována do jednoho z nároží centrálního náměstí,
rozezníval se střed města neurčitým (protože neadekvátním a neočekávaným) hlukovým
pulzem. Další účastnice, Milena Dopitová, jako by chtěla Zubkovi vyjít vstříc. Na zříceninu
věže a jednu ze zdejších dominant, Kozí hrádek, umístila silný světelný zdroj kroužící po setmění nad městem a připomínající pobřežní maják. Podobně jako Zubkův záznam vlnobití
nebylo jednoduché spojit s mořem hned po prvním poslechu, byla také Dopitové světelná
instalace víceznačná. Vzhledem k historické funkci Kozího hrádku jako součásti obranného systému města mohl kužel světla putující po střechách a fasádách mikulovských domů
asociovat také strážní věž, což by navíc nebylo od věci, uvědomíme-li si, že pomezní Mikulov byl na stráži před vpádem cizích vojsk nejen v dávnější minulosti, ale rovněž nedávno,
kdy střežil plot z ostnatého drátu oddělující zemi od nebezpečně neutrálního Rakouska.4
Rozhovor Evy Jiřičky s obyvatelem Mikulova o existenci vodníka se jako konkrétní mezilidská interakce dotkl přístupu, jímž k tématu místa přistoupili němečtí umělci Ute Hörner
a Mathias Antlfinger ve společné realizaci Le Chat Noir. V nejzazším koutě zámecké zahrady postavili kiosek a večer v něm prodávali víno. Neobyčejně obyčejné rozhodnutí posilovat
zábavu a očekávání příslibem bezplatné konzumace v případě, že na některém z přenosů
průmyslových kamer rozmístěných po parku zahlédnou černou kočku, vytvářelo nečekaně
mnoho diskuzí, sporů, nepodložených tvrzení a pokusů oblafnout obsluhu vinárny.5 Díky
tomu se mimochodem zapomnělo, že černá kočka věští neštěstí, protože tentokrát byla
vzývána jako zachránce vyschlých hrdel a postupně vysychajících peněženek.
Kurátor Petr Zubek oslovil také autory, kteří se nechtěli k tématu sympózia přihlásit a chtěli hlavně prezentovat vlastní práci v neobvyklých podmínkách. Gleb Choutov a Maya Ilic
z Ruska se jako jediní nemohli dílny zúčastnit, a tak alespoň přispěli vizualizovaným softwarem, který kódoval zadaný text do různých zvukových kombinací. Je možná škoda, že
brněnská performerka Monika Fryčová v Mikulově „nic neprovedla“. Z projekce jejích videí
bylo každopádně patrné, že její velký talent spočívá ve schopnosti prolínat okamžité akce
i dramaturgicky připravená představení a mísit reálné, teatrální, rituální a komické v jeden
celek, v němž umění a život přestávají existovat odděleně.
Za opak přímých akcí Moniky Fryčové by mohl být považován animátor David Možný.
Na svých 3D animacích pracuje ukrutně dlouhou dobu, a tak ani nebylo možné očekávat
vznik díla přímo v Mikulově. Přesto repríza animace Rahova potvrdila, že právě díky jeho
nasazení a pečlivosti vznikají díla mimořádné kvality. Už když Rahova představil o rok dříve
v brněnském Domě pánů z Kunštátu, bylo zřejmé, že překročil vlastní stín a vytvořil impozantně vyznívající dílo balancující na hraně hudebního klipu (nedílnou složkou je hudba
Michala Mariánka) a kontemplativní reflexe urbánní civilizace.
Vývoj formální a obsahové úrovně děl Davida Možného podtrhla rovněž jeho prezentace
v místním kině v den vernisáže, podobně jako u dalších dvou autorů mladé generace sázejících na náročné projekty v oblasti filmu, videa, videoinstalace a animace: Čecha Jakuba
Nepraše a Švýcarky Corine Stübi.
Nepraš je právem řazen mezi nejzajímavější české autory rozvíjející postprodukční možnosti médií videa a animace. Ten výzvu vyjádřenou podtitulem sympózia vzal jako podnět
k hledání prostředí, která budou jeho díla reinterpetovat. A jelikož příroda byla jednou
z jeho silných inspirací, promítl jeden ze dvou komplikovaných videoornamentů, v nichž
masmediální a filmové obrazy komponoval do pohyblivých celků biomorfního charakteru
na skálu prodírající se zdí jedné ze zámeckých bran a druhý na stěnu v zámeckém parku
porostlou svlačcem.
Corine Stübi pro změnu obsadila jeden ze sklepních sálů zámku a v potemnělém prostoru
s obrovskými dřevěnými sudy na víno a obrovským lisem6 poprvé promítla úplně nový
krátkometrážní hororově laděný film The Chase. Rovněž je na její práci znát rychlý vývoj
od efektní klipovité podívané ke konceptuální reflexi narativních konvencí. Stübi dobře rozumí filmovým žánrům, a to jí umožňuje ne je jen slepě následovat, ale problematizovat.
Obnažuje-li však na jedné straně jejich struktury a zviditelňuje-li je divákovi, na straně druhé se dokáže postarat o to, aby film neztratil nic ze své působivosti. Muži jdou prosluněným
lesem... přesto si svítí baterkami... jako by něco hledali... jsou tam také hnusní náckové
s dýmovnicemi... a tetováním... nakonec všichni sedí kolem ohně na bílých soklech. Stuebi
v The Chase operuje s pravidly filmového hororu, archetypy strachu, symboly násilí, rituály
i kýčem.
Mikulovské výtvarné sympózium “dílna“ představilo malý výsek ze spektra možností
takzvaných elektronických médií. Jinak to ani nešlo. První průzkum teritoria, jímž letošní
ročník bezesporu byl, ovšem dopadl tak dobře, že jistě stojí za uvážení, kolik prostoru by
jim bylo možné věnovat v ročnících následujících. Intermedialita a uvažování o adekvátním
poměru ideje a média se již staly nedílnou součástí kreativních strategií. Zejména pro nastupující generaci je samozřejmostí držet v jedné ruce pastelku a druhou programovat.
Nikdo jim nestojí v cestě a svět je pole možností, k čemu a jak se vyjádřit. A díky tomu, že
toto v Mikulově pochopili, se zdejší sympozium dostalo zase o krok dál.
Jiří Ptáček, teoretik ročníku
Poznámky:
1. Autor textu si vyhrazuje právo nemít tak úplně pravdu.
2. Autor textu ocenil mimořádně profesionální technické zajištění akce. Na podobně vysoké úrovni není
běžné ani u institucí, které se prezentací elektronických médií zabývají soustavně.
3. Autor textu je zvědavý, jestli plán vytvořit veřejnou expozici ovlivní obsahové zaměření a výběr
účastníků na budoucích sympóziích.
4. Autor textu si uvědomuje, že komunistické Československo neohrožovali ani tak Rakušané, jako
sami Čechoslováci, kteří chtěli zemi tajně opustit, a tím dát najevo, že v ní není něco v pořádku.
5. Autor textu černou kočku neviděl, podobně jako všichni, kterých se ptal.
Vstřícným gestem Hörnerové s Antlfingerem bylo, že podmínky hry rozšířili na kočky všech barev.
6. Autor textu pochází z jižních Čech a nikdy v životě podobné stroje neviděl.
Cones of light above the sea of Pálava
It is a given that every year, when the summer comes, people react to it by radically
changing their values. Their work efforts grow weaker; they go on holidays and become
idle since that’s done best when you’re bathing in the sun. Such changes naturally affect
the lives of visual artists, too, and artistic operations in general. Galleries launch exhibitions
early in the summer so that they do not interfere with their vacations. Some even prefer
to close their galleries and wait for the autumn. And artists act accordingly. If any of them
plunge into work, that’s because they can’t do their job undisturbed in other parts of the year.
In summer, there are other traps for artists that make them do something – workshops,
festivals and symposiums. Their popularities lies in the fact that they usually involve
going to a place the artists would never have gone; that they are taken care of which
they normally would have, and that they receive compensation – at least in kind – which
can also be an exception to the rule. The combination of creative activity and being idle
therefore comes naturally, and it’s certainly a productive combination. The change in life
style and daily routine often is often reflected in the result.1
The symposium “dílna” in Mikulov has a unique position in the Czech lands as one of the
most traditional and balanced summer events. 2 When this year Libor Lípa and his team
temporarily opened the collection’s depository with works created since the symposium’s
first year, many visitors found out that the collection follows the changes of visual art to the
extent of creating a map of the Czech visual art of the last fifteen years, with international
reference. Given the support of municipal and regional authorities for a permanent and
public contemporary art exhibition at the chateau of Mikulov, the collection can become
the basis for conceptual work exceeding the documentation of the symposiums.3
The 16th year of the Mikulov Art Symposium “dílna” was crucial in two ways. For the first
time, it focused on electronic media, and the organizers also decided to shorten the artists’
stay in Mikulov to one week. The first decision was certainly positive. It does not bring about
any general change of focus; rather, it broadened the symposium by an area that has long
been an integral part of visual art. The other decision – cutting shorts the participants’ stay –
deserves a longer remark. The idea that the participants can work on their projects “at their
computers at home” is justified up to a point. On the other hand, a shorter time they spend
“in situ” narrows their ability to get to know the place they visit and link their work with it.
This is particularly true given the symposium’s motto – Place and Medium (place – medium
– person). Artists working with electronic media do not need big studios. What can be
important, though, is the opportunity to observe to experience and to participate – something
we could call the study of a place. And as much as I agree with the note by Edith Jeřábková
from last year’s catalogue – ‘I see as a great advantage and a promise for the future the fact
that the organizers do not force the participants to react to the spirit of the place, avoiding
any strained schemes’ – I think that the content of any consideration of a place can involve
very specific reality of a place as a locality with its natural and historic aspects and social life
formed by concrete destinies of individuals. The point is not to force but to offer.
Despite this critical remark I have to say that the artists coped well with the situation.
The curator of the 16th year, Petr Zubek, made a great choice and invited authors who
approached the challenge in different ways, taking great care of decent self-presentation.
Eva Jiřička manifested the most orthodox attitude to the environment and to the intention
of the symposium by, having read several Mikulov legends, reconstruction their topics with
a camera in the streets. Her videos had the lightness of being shot coincidentally, and at
the same time in a clever and funny way played with the relations between image and
word, everyday reality and fiction, observation and interaction. Petr Zubek revived an old
Central European dream of “having the sea” and played the sounds of rough sea from
speakers positioned on the fascinating building of the Dietrichstein crypt. As the crypt
stands at one of the corners of the central town square, the town centre echoed with an
indefinite (inadequate and unexpected) noise pulse. Another participant, Milena Dopitová,
met Petr Zubek half way when she positioned a strong source of light onto the ruins of
tower, the Goat Peek, which circled above the town after dark, resembling a light house.
Just like it was not easy to connect Zubek’s recorded sound of waves with the sea after
the first listening, the installation by Dopitová had multiple meanings as well. Given the
historical purpose of the Goat Peek as part of the town’s defensive system, the cone of light
travelling on the roofs and facades of Mikulov houses could bring about an association
of a watch tower. This makes sense given the town’s borderland position, preventing
the entry of foreign armies in the past, as well as its relatively recent barbed-wire fences
protecting the country from the dangerously neutral Austria.4
The dialogue between Eva Jiřička and a Mikulov inhabitant about the existence of the
underwater man, or water sprite, as a concrete interpersonal interaction touched upon
the attitude towards the theme of the place adopted by German artists Ute Hörner
a Mathias Antlfinger in their joint realisation entitled Le Chat Noir. They put up a stand In the
outermost corner of the château garden where they sold wine at night.The extraordinarily
ordinary decision to reinforce entertainment and expectations with the promise of free drinks
in case anyone spots a black cat at one of the monitors positioned around the park created an
unexpected number of debates, disputes, unfounded claims and attempts to fool the proprietors
of the wine stand. 5 This made everyone forget that the black cat is a symbol of bad luck because
this time it was revered as the saviour of thirsty throats and dwindling finances.
Petr Zubek also approached authors who did not want to go along with the focus of the
symposium; instead they wanted to present their work in a unusual setting. Gleb Choutov and
Maya Ilic from Russia were the only ones unable to personally attend so they contributed their
visualized software that coded texts into various sound combinations. It is perhaps a pity that
the Brno performer Monika Fryčová did not “commit” anything in Mikulov. The projection of
her videos however showed that her great talent consists in the ability to mingle immediate
action with orchestrated performances and put together the real, the theatrical, the ritual and
the comical in one complex in which art and life cease their separate existences.
The work of animator David Možný could be considered the opposite of the direct actions
by Monika Fryčová. He spends immensely long time working on his 3D animations and
we therefore could not expect his work to be created in Mikulov. However, the re-run of his
animation Rahova confirmed that thanks to his devotion and accuracy, he creates works
of exceptional quality. Although Rahova premiered a year earlier in Brno’s Dům pánů
z Kunštátu gallery, it was obvious that Možný exceeded himself and created an impressive
work of art verging on a music video (music by Michal Marjánek is an important part of it)
and a contemplative reflection of the urban civilisation.
The development of the formal and content level of David Možný’s works was underlined
by his presentation in the local cinema theatre a day after the opening of the symposium’s
final exhibition. And the same is true for two other young authors working with demanding
projects in the area of film, video, video installations and animation – Czech Republic’s
Jakub Nepraš and Corine Stübi from Switzerland.
Nepraš is duly considered one the most interesting Czech authors developing postproduction opportunities in video and animation. He took the challenge, expressed in the
symposium’s motto, as an incentive to search for environments to be re-interpreted through
his works. And since he was strongly inspired by nature, he projected one of the two of his
complicated video-ornaments, in which he composed mass media and film images into
mobile units of biomorphic character, onto a rock standing out from the wall of one of the
chateau’s gates, and the other onto a wall in the chateau park covered with bindweed.
Corine Stübi occupied one of the chateau’s cellars. In the dark environment with giant
wooden wine barrels and a giant wine press6, she screened her brand new short horrorinspired film The Chase. Her work also shows a rapid development from flashy video
performance to a conceptual reflection of narrative conventions. Stübi has a good grasp
of film genres which allows her to not just follow them but to question them. She reveals
and visualises their structures to the viewer but also makes sure her films loses none of its
appeal. Men walking through a sunlit forest – with flashlights… as if looking for something…
there are also nasty neo-Nazis with flares and tattoos… in the end they are all sitting around
a camp fire on white pedestals. In The Chase, Stübi works with the laws of horror films, with
the archetypes of fear, symbols of violence, rituals and kitsch.
The Mikulov Art Symposium “dílna” presented a small portion of the whole spectrum of
possibilities of the electronic media – there was no other way. But the first inquiry into this
territory turned out so well that we should think about how much space should be devoted
to them in the coming years. Inter-mediality and the deliberation on an adequate relation
between the idea and the media have become an integral part of creative strategies. For
the upcoming generations it is natural to hold a pencil in one hand and to programme
computers with the other. No one stands in their way and the world is full of possibilities
of what to reflect and how. And since this is well understood in Mikulov, the symposium
made another leap forward.
Jiří Ptáček
Notes:
1. The author of the text reserves the right not to be completely right.
2. The author of the text appreciated the exceptional professional and technical background of the
event which is not common even at institutions that systematically present electronic media.
3. The author of the text is curious whether the plan to establish a public exhibition will affect the focus
and the choice of participants of future symposiums.
4. The author of the text is aware that communist Czechoslovakia did not face threat posed by Austrians but rather by Czechoslovaks themselves who wanted to leave the country illegally, thus suggesting
that something was wrong.
5. The author of the text saw no black cat, just like anyone he asked. Hörner and Antlfinger made an
accommodation gesture of extending the rules of the game to cats of all colours.
6. The author of the text comes from southern Bohemia and had never seen such machines before.
Mathias Antlfinger
Ute Hörner
Mathias Antlfinger
narozen/born: 16. 12. 1960, Limburg an der Lahn (DE)
studia/graduate: Kunstakademie Düsseldorf (DE)
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.h--a.org
Ute Hörner
narozena/born: 1964, Limburg an der Lahn (DE)
studia/graduate: Kunsthochschule für Medien,
Kolín nad Rýnem/Kunsthochschule für Medien,
Cologne (D)
Le Chat Noir
Le Chat Noir
Mediální instalace sestávající z dřevěné boudy, baru, lustrů, monitoru a bezpečnostního kamerového systému.
Pověra dnes nabývá pozoruhodných rozměrů, jakým se těšila i dříve, a vede lidi k tomu, aby
nacházeli kauzální vztahy příčiny a následku mezi nezávislými událostmi – ať už proto, aby získali
přehled ve stále nepřehlednějším světě, aby dali osobním osudům a událostem hlubší smysl,
nebo ve smyslu sebenaplňujícího proroctví vyvolávali katastrofy nebo pohromy. Teoreticky viděno
se přitom jedná o fenomén synchronicity: „ghosts apear where there is an observer“ („duchové
se objevují tam, kde je divák“).
Kočka, zejména černá, byla v dobách před osvícenstvím považována za mystické zvíře, které upozorňovalo na blížící se neštěstí a které bylo spojené s neviditelnými světy. Nyní žijeme v 21. století
a z kočky zbývá pouze metafora. Vzhledem k dnešnímu naprosto zracionalizovanému světu tuto
mytickou funkci částečně plní umění.
Během mikulovského výtvarného sympózia jsme umístili čtyři hlídací kamery směrem do tmy
kolem mikulovského zámku. Společně jsme slavili večírky v baru Le Chat Noir – dřevěné, prkenné boudě z odpadu z pily – a čekali na tu námi vyvolávanou událost. Jestli to bude dobré, nebo
zlé znamení, když se před jednou z kamer objeví černá kočka, jsme vyřešili alespoň pro okamžik
jejího zjevení: kolo šampaňského na náklady baru. Oproti všem věštbám se případ skutečně udál,
dokonce dvakrát. Podle záběrů z kamer byly kočky skutečně černé.
V souladu s původní myšlenkou sympózia jsme instalací Le Chat Noir poskytli prostor pro rituál
společného a společenského popíjení a současně jsme kladli otázku o vzájemném působení očekávání a skutečných událostí. Nebyli jsme, jako umělci účastnící se sympózia, též něco podobného jako černé kočky, jejichž krátké zjevení možná mělo nějaký význam?
Media installation consisting of a wooden shack, a bar, chandeliers, a monitor and a camera
monitoring system.
Superstitions nowadays reach remarkable proportions and make people look for causal relations
of cause and consequence between independent events, for they want to make the complicated
world around them more orderly, or to render a deeper meaning to personal destinies and events,
or even to bring about catastrophes and distastes according to the principle of self-fulfilling
prophecy. Theoretically, this is the phenomenon of synchronicity – “ghosts appear where there
is an observer“.
The cat, particularly the black cat, was considered a mystical animal before the Enlightenment,
which drew attention to a coming disaster and which was linked to the invisible worlds. Now we
live in the 21st century and the cat has been reduced to a metaphor. Given today’s rational world,
the mystical function has partially past onto art.
During the Mikulov art symposium, we positioned four monitoring cameras in the dark
surrounding the chateau. We then partied in the Le Chat Noir Bar – a wooden shack made of
waste we got from a local sawmill – and waited for the event we were invoking. We solved the
issue whether a black cat’s appearance in front of any of the cameras it will be an ill or a good
omen by giving out a round of champagne on the house. Despite all predictions, such a case did
happen twice. According to the footage, the cats were really black.
In agreement with the symposium’s underlying idea, the installation Le Chat Noir granted space
for the ritual of common and social drinking; at the same time, we raised questions about
the mutual causality of expectation and real events. Weren’t we, as artists taking part in the
symposium, just like black cats whose short appearance might have a meaning?
Milena Dopitová
narozena/born: 25. 10. 1963, Šternberk;
žije a pracuje v Praze/lives and works in Prague (CZ)
studia/graduate: Akademie výtvarných umění
v Praze/Academy of Fine Arts, Prague
Mikulov ´09
Mikulov ´09
Na sympóziu jsem realizovala dvě instalace do veřejného prostoru. Mikulov je město, které má nezaměnitelnou, specifickou atmosféru nejen svým historickým, architektonickým
nebo geografickým kontextem. Jeho energie stále inspiruje k novým výstupům a přesahům.
Obě instalace konfrontují hranici času, místa a události nedávné i vzdálené.
Šest projekcí s názvem M.M.D. jsem umístila do vstupní brány zámku. „Temná brána byla
v minulosti jediným přístupovým místem. Šest monumentálních oblouků uvnitř připomíná
původní bezpečnostní charakter stavby, ale zároveň je důstojným vstupním prostorem
do areálu zámku. Šest párů tančících cviček „jarmilek“ plní současnou funkci hradní stráže. Svou taneční performancí doprovázejí a vítají každého návštěvníka.
Druhý projekt vznikl na Kozím hrádku. Původně severní věž hradu byla důležitým strategickým bodem až do nedávné historie.
Světelná instalace s názvem Kde je Novák? se vrací k původnímu účelu stavby a k charakteru místa. Otvírá otázky spojené s veřejným a intimním prostorem. Dotýká se společenských vztahů, zvyků, předsudků… Jak vnímáme toho druhého… známého či neznámého?
Pohyb světla v temných nočních ulicích města odkrývá, pátrá, identifikuje a znepokojuje.
Co zbývá? Snad jen být bdělý…
At the symposium, I made two installations in public space. Mikulov is a town with a unique,
specific atmosphere owing to more than its historic, architectural and geographical
context. Its energy keeps inspiring to new attitudes and outreaches. Both installations
confront the boundary of time, place and events, recent and distant.
I placed six projections entitled M.M.D. into the chateau’s entrance gate. In the past, the
Dark Gate use was the only access point. Six monumental arches inside the gate recall the
original defensive character of the structure, at the same time being a dignified entry to the
chateau premises. Six pairs of dancing gym slippers perform the current function of castle
guards. Their dance welcomes and accompanies each visitor.
The other project was centred on the Goat Peek. Originally the northern castle tower, it
was until recently an important strategic point. The light installation “Where is Novák?”
comes back to the original purpose of the structure and the character of the site. It raises
questions related to the public and intimate space. It touches on social relations, habits,
prejudices… How do we perceive the other one, be it a friend or a stranger? The movement
of light in dark, night streets of the town discovers, searches, identifies and disturbs…
What’s left? Perhaps to be on guard…
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.jirisvestka.com/artist-detail/milena-dopitova
www.milenadopitova.cz
Monika Fryčová
narozena/born: 19. 12. 1983, Prostějov;
žije a pracuje v Brně /lives and works in Brno (CZ)
studia/graduate: FaVU VUT v Brně, Academy of Arts
Iceland/FaVU VUT in Brno, Academy of Arts Iceland
volume – pohyb – přednes
volume – motion – delivery
aura/zjevení dálky
nn (nikdy nezapomenu)
aura/distance revelation
wnf (will never forget)
roční doby.
opírám se o skutečnost, co nejbližší
záhada/moment/
čekání na odpověď, která nepřichází
chvění
pramen obrazotvornosti a cit
seasons of the year.
I rely on reality, as close as possible
mystery/moment/
waiting for a reply that is not coming
quivering
source of imagination and emotion
oslnění
porušit kontinuitu příčin a následků, a tím rozvrátit navyklé vnímání.
dazzling
break the continuity of causes and consequences and unhinge the habitual perception.
skladba, kterou bych mohla omezit na jedinou melodii =
= Señorita
Cosmos
(rituál, touha, fantastika apod. – Performers & Magicians why do they exist?
Tune that I could narrow down to a single melody =
= Señorita
Cosmos
(ritual, desire, sur-reality and so on. - Performers & Magicians why do they exist?
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.ffa.vutbr.cz/~frycova
Eva Jirička
narozena/born: 25. 8. 1979, Praha;
žije a pracuje v Praze/lives and works in Prague (CZ)
studia/graduate: Akademie výtvarných umění
v Praze, Akademie der Bildenden Künste Wien/
Academy of Fine Arts, Prague; Akademie der
Bildenden Künste Wien
Mikulov
Termín uskutečnění: 8.–15. 8. 2009
Mikulov
August 8-15, 2009
Eva Jiřička pracovala v Mikulově podobným způsobem jako u svých posledních děl, v nichž
kombinuje dokumentární záznam s uměle navozenou situací. Díky dokumentaristicky zachycené situaci působí její videa jako přirozený záznam „obyčejné“ události a zároveň
vyvolávají pocit manipulace jak s „herci“, tak i s divákem. Během sympózia zastavovala
obyvatele Mikulova s dotazem na místní pověsti, legendy a příběhy, se kterými se dopředu
seznámila. Voyerským způsobem zachycovala nic netušící obyvatele Mikulova a ve výsledném videu je připodobňovala k postavám z místních pověstí. Podařilo se jí tak vytvořit
video, které se prostorově i časově propojovalo s probíhajícím sympóziem a vtipně do něj
zapojila i místní obyvatele. Podobné akce uskutečnila už ve svých předchozích dílech vzniklých v Curychu, Vídni nebo Bratislavě.
Ondřej Horák
In Mikulov, Eva Jiřička employed a method she used in her latest works, combining
documentary footage with artificially created situations. Due to the documentary nature of
the footage, her videos come across as a natural depiction of an “everyday” event, while
at the same time creating a sense of manipulation with the “actors” as well as with the
viewers. At the symposium, she approached the inhabitants of Mikulov with inquiries about
local legends, myths and stories which she had learned about. She voyeuristically recorded
unsuspecting inhabitants of Mikulov and likened them to the legendary characters in the
final footage. She thus created a video time- and space-wise related to the symposium in
progress, in which she wittily integrated the locals. She carried out similar undertakings as
part of her pervious work in Zurich, Vienna and Bratislava.
Ondřej Horák
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.karlinstudios.cz
David Možný
narozen/born: 19. 7. 1963, Brno;
žije a pracuje v Brně/lives and works in Brno (CZ)
kontakt/contact:
email: [email protected]
www.underconstruction.cz
„Myslím, že žijeme v limbu. Nežijeme v minulosti, nežijeme v budoucnosti; žijeme mezi tím.“
Steve McQueen, britský videoumělec
„I think we are living in limbo. We are not living in the past, we are not living in the future; we are living in between.“
Steve McQueen, British video artist
Rahova je velké sídliště (180 000 obyvatel) na okraji Bukurešti. Těžkotonážní architektura
betonových osmipodlažních bloků se stala ve videu Davida Možného předmětem dekonstrukce a zpochybnění reality. Budovy se stávají kulisami apokalyptického filmu, ve kterém
není úplně jisté, zdali ke kataklyzmatu teprve dojde, či už k němu došlo. David Možný používá stejnou strategii, kterou uplatňoval již v dřívějších videích. Vybírá si specifické prostředí,
ať už to v minulosti bylo například prostředí obchodního domu, nebo prostory obývacích
pokojů, tak jak jsou reprodukovány v časopisech o bydlení, tedy prostředí, která spojuje
všednost a univerzálnost. Na těchto prostředích jej zajímá pouze povrch, to, jak vypadají
navenek, a na tomto povrchu rozvíjí své příběhy.
Video Rahova je založeno na reálných snímcích, fotografiích takového typu, které ilustrují
to, co říká o fotografii Baudrillard v Dokonalém zločinu: „Každý fotografovaný objekt je
stopou zanechanou po zmizení všeho ostatního“ – tedy po zmizení všech aspektů a komentářů, jako je osobní, sociální, kulturní kontext toho, co je v danou chvíli v hledáčku
objektivu. Pokud se tato tenká blána „zmrazeného času“ prolomí tím, že se k ní opět nalepí
čas (manipulací v počítači), tyto pohyblivé obrazy se vydají novým směrem. Začnou modelovat realitu své vlastní fikce, realitu čekárny či předpeklí. Autor si hraje s myšlenkou,
že peripetie prostoru čekárny jsou natolik nestálé, že se na ně nemůžeme spolehnout.
Rahova is a large housing estate (180,000 inhabitants) on the outskirts of Bucharest.
In David Možný’s video, its heavy-sized architecture of eight-storey blocks becomes
the subject of the deconstruction and questioning of the reality. The buildings become
a background for an apocalyptic movie in which it’s not quite clear whether cataclysm
is yet to happen, or has already taken place. David Možný employs the same strategy he
used in his previous videos. He chooses a specific environment, such as a department
store, living rooms as shown in lifestyle magazines, i.e. environment that links banality and
universality. It’s only the surface of these environments that he is interested in, the way
they appear, and that serves him as a platform for developing his stories.
The Rahova video is based on real photos of the kind that illustrate what Jean Baudrillard
said about photography in The Perfect Crime: “Every photographed object is a trace left
behind after everything else has disappeared” – that is, after the disappearance of all
aspects and comments, such as the personal, social and cultural context of what is in
the viewfinder. If this thin membrane of frozen time is broken by reattaching time to it
(manipulating the photo in the computer), the motion pictures take another direction. They
begin to forge the reality of their own fiction, the reality of a waiting room or limbo. The
author is playing with the idea that the peripeties of the waiting room are unstable to the
extent we cannot rely on them.
František Kowolowski
František Kowolowski
Jakub Nepraš
narozen/born: 6. 3. 1981, Praha; žije a pracuje
v Praze/lives and works in Prague (CZ)
studia/graduate: Akademie výtvarných umění
v Praze/Academy of Fine Arts, Prague
Corine Stübi
narozena/born: 10. 6. 1977, Neuchâtel (CH)
studia/graduate: Kunsthochschule für Medien,
Kolín nad Rýnem/Kunsthochschule für Medien,
Cologne (D)
Kultury
Cultures
The Chase (Štvanice)
The Chase
Tříminutová digitální videokoláž zobrazuje současnou společnost v mikroorganických
strukturách jakési živé babylonské rostliny, která „vytváří podhoubí pro další přirozený
vývoj lidského společenství“.
Učím se objevovat a manipulovat obrazy dnešního světa podobným způsobem, kterým příroda odjakživa vykresluje i společně s námi přirozeně fungující systémy. V těchto rytmech
a kolobězích je ukryto plno krásných barev, pohybů, tvarů. Nacházím v nich i podobnosti
s emocemi ve fungování v naší společnosti. Každý natočený kousek ze života lidí nese
určitý náboj, ikonu nebo známou asociaci. Jednotlivé shluky se pak dají míchat podobně
jako barvy na paletě, a mohou tak tvořit nové souvislosti při pohledu na celkovou kompozici plnou života.
Hemžící se obrazce složené převážně z pohybů a známých činností lidí jsou uspořádané
do organických tvarů a podobají se uspořádání například v mikrosvětech, jako jsou třeba
buněčné struktury. Účel podobných „videomaleb“ je i touha studovat a poznávat vztahy
propojeného světa, ve kterém se nacházíme, a vzbouzet neobvyklé skryté vibrace.
A three-minute digital video-collage depicts contemporary society in micro-organic
structures of a certain living Babylonian plant, which “creates foundations for further
natural development of human society“.
I am learning to discover and manipulate pictures of today’s world in a manner similar
to the nature’s way of designing functional systems including humans. These rhythms
and circles contain a palette of beautiful colours, movements and shapes. There I find
similarities with emotions in the functioning of our society. Each part shot of a human life
carries certain potential, an icon or a well-known association. The individual accumulations
can then be mixed similarly to colors on a palette and thus new relations can be created
from the viewpoint of the general composition full of life.
Intertwining pictures composed primarily from movements and known human activities
are arranged into organic shapes in a pattern similar to the micro-world environment, such
as cell structures. The purpose of these “video-paintings“ is also the desire to study and
learn about relations of the interconnected world, in which we live and to inspire unusual
hidden vibration.
16mm na DVD, 2009
16 mm on DVD, 2009
Násilí je personifikováno ve stereotypech, jež představují čistou hrozbu, individuální i kolektivní. Dva muži ve středním věku jdou lesem a vypadají hrozivě. Jsou to predátoři, kteří jsou
sami uvězněni v nekonečném lovu, z něhož nemohou uniknout, což vede ke zpochybnění
jejich statutu.
Scenérie na pomezí válečné scény a zabijáckého filmu je ještě zvýrazněna kouřem, který
oba chuligáni vytvářejí. Tito chuligáni jsou evropskou tváří zla a kolektivního násilí. Ale oba
jsou spojení s pohádkou, kterou narušují. Postavy se stávají funkčními a slouží katarzi,
takže se zhmotní.
Violence is personified in stereotypes that represent pure threat, collective and individual.
Two middle aged men are walking in the forest; they look threatening. They are predators
that are themselves trapped in an endless hunt which that they cannot escape and that
gradually questions their status.
The scenery, between a war scene and a slasher movie, is emphasized by the smoke
produced by two hooligans. The hooligans are the European face of the evil and of
collective violence. But the hooligans are connected to a fairy tale that they corrupt. These
characters become functional, they serve the catharsis and the evil gets sculptural.
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.jakubnepras.com
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.corinestuebi.com
Petr Zubek kurátor/curator
narozen/born: 17. 2. 1967, Frýdek-Místek; žije
a pracuje v Düsseldrofu/lives and works in
Düsseldorf (DE)
studia/graduate: Akademie výtvarných umění
v Praze, Kunstakedemie Düsseldorf/Academy of
Fine Arts, Prague; Kunsthochschulle für Medien,
Cologne (DE)
Organizátoři Mikulovského výtvarného sympózia se rozhodli k 16. ročníku této akce uspořádat “dílnu“ speciál, která se poprvé věnovala výhradně umění s elektronickými médii.
Technický vývoj dnes prochází všemi oblastmi lidské činnosti a elektronická média změnila
nejen náš každodenní život, ale také způsob vnímání světa a reality. Na technickou inovaci či nové poznatky vědy reagují již od počátku samozřejmě také umělci na celém světě
a v podstatě je tomu tak nejpozději od dob renesance. Počátky současného mediálního
umění sahají do konce 60. let a dnes je již neoddělitelnou součástí dějin výtvarné kultury.
Na mikulovské sympozium jsem vybral umělce jak ze zahraničí, tak i české. Umělce jak
střední generace, tak umělce mladé, kteří se věnují převážně těmto médiím. Vybíral jsem
z okruhu přátel, o jejichž práci se zajímám již dlouhá léta, ale také umělce, se kterými jsem
se poznal víceméně náhodně a jejich díla mne velmi zaujala. Důležitým aspektem při výběru byla pro mne také rozdílnost jejich přístupu k práci jak po tech nické, tak i obsahové
stránce. Mikulovskému publiku jsem tak chtěl představit pokud možno co nejširší spektrum
možností práce s těmito médii (samozřejmě s ohledem na technické i finanční možnosti
produkce “dílny“).
Prezentace děl se uskutečnila převážně ve veřejných prostorách města, a jak použití elektronických médií předurčuje, vždy po setmění. Z povahy prezentovaných děl, časové a technické náročnosti jejich výroby, netvořili všichni umělci na místě (jak bylo dosud zvykem),
ale přivezli svá díla či projekty zhotovené předem. Každý autor byl seznámen s prostorem
i atmosférou akce, dostal písemnou a obrazovou dokumentaci k městu Mikulovu, ze které
mohl vycházet.
Krátké portréty zúčastněných umělců a jejich děl je možno shlédnout na tomto DVD a stejně
tak je zde alespoň částečně přiblížena atmosféra 16. ročníku sympózia.
The organizers of the Mikulov Art Symposium decided to hold a special “dílna” in its 16th
year that for the first time exclusively focused on art in electronic media.
Technological development nowadays affects all areas of human activity and electronic
media have changed not only our everyday lives but also the way of perceiving the world
and the reality. Naturally, technological innovation and new know-how has always provoked reactions from artists around the world, ever since the Renaissance. The beginnings
of contemporary media art go back to the 1960s, and it has now become an integral part
of art history.
For the Mikulov symposium, I chose artists both from the Czech Republic and abroad, both
middle-aged and young who work mainly with these media. I was choosing from among my
friends, whose work I have been following for years, as well as artists whom I met more or
less by coincidence and whose work has captured my interest. An important aspect was
also the differences in their approach, regarding both the technique and the contents of
their works. I wanted to present in Mikulov the widest possible range of attitudes to the new
media (with regards to the technical and financial possibilities of the symposium).
The works were presented mostly in public space of the town and after dark, as required by
the nature of electronic media. The character of the pieces, the time consumption and other
production demands prevented some of the authors from creating their works on the site
(which was the custom). Instead, they brought with them the pieces or projects they made
beforehand. Each author was briefed about the space and the atmosphere of the event and
also received written and image documentation about the town of Mikulov.
This DVD offers short profiles of participating artists and their works, and it captures some
of the atmosphere of the 16th year of the symposium.
kontakt/contact:
e-mail: [email protected]
www.petr-zubek.de
Petr Zubek / Moře pro Mikulov
Petr Zubek / Sea for Mikulov
audio-instalace 2009
Z terasy Dietrichsteinské hrobky jsem pustil na mikulovské náměstí zvuk mořského přiboje a pokusil se takto, pomocí zvuku, změnit charakter a realitu tohoto místa a prostoru. Na jedné straně jsem
chtěl dosáhnout pocitu, že za náměstím se moře opradu nachází, na druhé straně to byl ale také
symbolický počin, darovat tímto tomuto krásnému místu to poslední, co mu k dokonalosti chybí.
Audio installation 2009
Standing on the terrace of the Dietrichstein crypt, I turned on the sound of the sea in the Mikulov
town square, using it to change the character and the reality of the site and space. I wanted to
create the illusion that the sea is indeed to be found just behind the square; on the other hand, it
was a symbolic deed to present this beautiful town with the only thing it does not have.
(Moře bylo natočeno speciálně pro tento projekt na pobřeží Atlantiku v Audresselles ve Francii
a CD zůstane ve Sbírce Města Mikulova)
(The sound of the sea was recorded exclusively for this project in Audresselles, on the French
Atlantic coast, and will remain in the collection of the town.)
Paralelně k této instalaci vznikla fotomontáž – pohlednice Pozdrav z Mikulova, na níž je moře
na okraji města zakomponováno.
At the same time I created a photomontage – the postcard “Greetings from Mikulov” which has
the sea located on the outskirts of the town.
Mathias Antlfinger
Ute Hörner
Milena Dopitová
Monika Fryčová
Eva Jirička
David Možný
Jakub Nepraš
Corine Stübi
Petr Zubek
Hlavní pořadatelé / Organizers
Město Mikulov ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulově /
The town of Mikulov in cooperation with the Regional Museum in Mikulov
MVS “dílna” – speciál, Mikulov 8.–15. 8. 2009
Poradní sbor / Advisory Board
Dobromila Brichtová, Marcela Effenbergerová, Rostislav Koštial, Petr Kubín, Libor Lípa, Jan Richter
Město Mikulov
Kurátor / Curator
Petr Zubek
Za významné podpory/With
substantial support
substantial
from support from
Generální partner/General
Generální partner/General
partner
partner Za významné podpory/With
Teoretik ročníku / Theoretician
Jiří Ptáček
Za významné podpory/With substantial support from
Generální partner/General partner
Produkce, produkční / Production
Marketingová společnost AVEDON s. r. o., Náměstí 30, 692 01 Mikulov, tel.: +420 519 512 797–8
Jitka Kapičáková Havlíková
Kamera / Camera
Rudolf Kudrnáček
Partneři/Partners
Partneři/Partners
Fotografie / Photographs
© Petr Jedinák
Grafická úprava / Graphic design
Libor Lípa
Překlad / Translation
Jan Richter
Litografie a pre-press / Set-up and pre-press
Studio 6.15 s. r. o. Zlín
Tisk / Press
Tiskárna Grafico Opava, s. r. o.
Vydalo Město Mikulov v počtu 1000 ks, 2009 /
Published by the town of Mikulov in 1 000 copies, 2009
Sponzoři/Sponsors
Partneři/Partners
Koncepce a střih / Concept and editing
Petr Zubek
Programování / Programming
Cinecubic Film und Videoproduktion
Generální
Generální
partner/General
partner/General
partner
partner
Za významné
Za významné
podpo
p
Za významné substantial
podpory/With
substantial
Generální partner/General
partner Za významné podpory/With
support
from support from
Generální partner/General
partner
Mediální partneři/Media
partners
partners
Hlavní partner/Main
Hlavní partner
partner/Main partner Mediální partneři/Media
Sponzoři/Sponsors
Sponzoři/Sponsors
Mediální partneři/Media partners
Hlavní partner/Main partner
NetServ Mikulov
NetServ Mikulov
NetServ Mikulov
Hotel MBZ MHotel
Mikulov
MBZ M Mikulov
Hotel MBZ M Mikulov
Partneři/Partners
Partneři/Partners
Sponzoři/Sponsors
Sponzoři/Sponsors
Hlavní
Hlavní
partner/Main
partner/Main
partner
partner
Zvláštní
poděkování/Special
Zvláštní poděkování/Special
thanks to Sponzoři/Sponsors
thanks toHlavní partner/Main
Mediální partneři/Media
part
Hlavnípartner
partner/Main partnerMediální partneři/Media
Partneři/Partners
partners
Sponzoři/Sponsors
Partneři/Partners
Zvláštní poděkování/Special thanks to
NetServ
NetServ
Mikulov
Mikulov
NetServ Mikulov
NetServ Mikulov
HotelHotel
MBZMBZ
M Mikulov
M Mikulov
Produkce/Production
Produkce/Production
MBZ M Mikulov
Hotel MBZ M Hotel
Mikulov
Produkce/Production
Zvláštní
Zvláštní
poděkování/Special
poděkování/Special
thanks
thanks
to to
Náměstí 30,692
01 Mikulov
Náměstí
30,692 01 Mikulov Zvláštní poděkování/Special thanks to
Zvláštní
poděkování/Special thanks to
Phone: +420 519
512+420
797-8,
E-mail:
[email protected]
Phone:
519
512 797-8,
E-mail:
[email protected]
Náměstí 30,692 01 Mikulov
Phone: +420 519 512 797-8,E-mail: [email protected]
www.artmikulov.cz
www.artmikulov.cz
www.artmikulov.cz
Produkce/Production
Produkce/Production
Produkce/Production
Produkce/Production
Náměstí
30,01
692
01 Mikulov
Náměstí
30,692
Mikulov
Phone:
519797-8,
512 797-8,
E-mail:
[email protected]
+420+420
519 512
E-mail:
[email protected]
Náměstí
30,692 01Phone:
Mikulov
Náměstí 30,692
01 Mikulov
Phone:
+420 519
[email protected]
797-8,E-mail: [email protected]
Phone: +420 519
512 797-8,
E-mail:
www.artmikulov.cz
www.artmikulov.cz
Příští, 17. ročník Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“ proběhne od 17.
7. do 14. 8. 2010.
www.artmikulov.cz
Mikulov Art Sympozium
“dílna“ will be held from 17th July to 14th August 2010.
The next – 17th – year of the www.artmikulov.cz

Podobné dokumenty