magazín pro milovníky knih 001

magazín pro milovníky knih
001
www.knihozrout.cz
vydání: 4.7.2012
Úvodní slovo
Obsah čísla
Buďte zdrávi, milí čtenáři a čtenářky.
Recenze
Jistě znáte ten pocit – stojíte v knihkupectví, v
knihovně, a jste úplně bezradní. Nepřišli jste s
žádným konkrétním titulem na mysli. Aktuální
nabídkou knih Vašich oblíbených autorů jste se
prokousali minulý týden. Bezradně berete do ruky
jeden titul za druhým, a zase jej odkládáte zpět.
Pročítáte záložky, maně listujete knihami, ale stále
Vás nic neoslovilo natolik, abyste se odhodlali k
výběru Vaší příští knihy. A tak – navzdory tomu, že
jste obklopeni stovkami knih – nemáte co číst.
A
právě
kvůli
těmto
chvílím
vznikl
projekt knihožrout.cz. Máme rádi literaturu a
máme na knihy názor, o který bychom se s Vámi
chtěli podělit. A proto Vám ve spolupráci s
knihkupectvím www.dobre-knihy.cz nabízíme náš
Magazín Knihožrouta, ve kterém najdete recenze a
tipy na zajímavé knihy, které nám v poslední době
prošly redakční čítárnou.
Krutá severská hra na pravdu
03
Není důležité odpustit, ale být spasen
04
Detektivka pestrá jako kypící indická
ulice
05
Lanýže, vražda a gestapo z Bruselu
06
Tanec s draky současného vládce fantasy
08
Píseň ledu a ohně v novém kabátku
11
Dějiny jsou na klíček
12
Armáda musí zůstat čistá
14
Je dobré dát víc než detektivku?
16
O těch, kteří uzřeli temnotu
17
Osamělost návratu, na který nikdo
nečeká
18
Zůstat v pohybu před všemi hrůzami žití
19
Informace o knihách
Knižní tipy
11
Ecce homo
20
Věříme, že pro Vás bude magazín zajímavým
zpestřením a průvodcem nejen letním čtením.
Za tým knihožrout.cz
Tomáš Bezouška
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
02
recenze
Krutá severská hra na pravdu
Info
V jednom ze stockholmských bytů opatřených elektronickými zámky je objevena
zle ztýraná mladá žena v bezvědomí. Dívka, která přišla do Švédska z Litvy s
vidinou, že bude pracovat třeba za barem a vydělá dvacetkrát tolik, co doma.
Místo toho skončila jako prostitutka s dluhem za falešný pas, který si musí
odpracovat denní “normou” dvanácti zákazníků. Podle východiska kriminálního
románu Box 21 očekáváte tradiční thriller, v němž půjde o rozkrývání sítě
obchodu s bílým masem. Jenže stačí jen pár desítek stránek a z někdejší oběti je
náhle pachatelka, která v márnici nemocnice, v níž léčili její zranění, drží pět
rukojmí ověšených semtexem. O několik kapitol dál se však role znovu obrátí...
Severskou krimi čtu s chutí a vydatně. V poslední době ale už začínám vykazovat
jisté známky přesycení s pocitem, že mě už nic v žánru nepřekvapí. Těch
vyšinutých vrahů na ledových severských pláních.Těch sympatických
vyšetřovatelů, řešících rodinné trable, přepracování nebo potíže se sebou samými.
Box 21 je ale jiný. Lokalita vlastně není důležitá, stejný příběh by se mohl
odehrávat klidně i v Praze, jen ona dívka by pravděpodobně pocházela z Ukrajiny
a nikoli Pobaltí. Jen kdyby ho tu někdo uměl tak dobře napsat.
Anders Roslund a Borge Hellström mají své příběhy podepřené životní
zkušeností. Roslund je někdejší televizní reportér, který se věnoval právě
kriminalitě a sociálním otázkám. Hellström je zakladatelem organizace, která se
stará o resocializaci pachatelů a drogově závislých. Oba tedy vědí, jak vypadá
zločin, jak složitá či nemožná je cesta k nápravě a že kořeny zla jsou zapuštěné
hlouběji, než si dokážeme představit. Jejich styl je jasný, reportážní, na dění
pohlížejí očima několika postav, které skvěle charakterizují drobnými, ale
působivými detaily.
Box 21 je dramatem touhy pro spravedlnosti, což autoři zrcadlí ve dvou
paralelních dějových linkách. Hrdinou jednoho příběhu je vyšetřovatel Ewert
Grens, který vinou cynického lotra přišel o životní lásku a tím i budoucnost. Je z
něj nerudný starý chlap, všeobecně neoblíbený i mezi kolegy a posedlý touhou
dostat pachatele dávného zločinu za mříže. Zkušený kriminálník sice vždy pobyde
pár let v lochu, ale většinu viny mu soud nikdy nedokáže a tak mu vězení slouží
vždy jen jako místo pro nové kontakty. Zastrašování svědků, vydírání. Pak ale
udělá jednu chybu a Grens jako ohař cítí šanci dostat jej do chládku konečně
napořád. V souběžné linii sledujeme nešťastnou Lydii, jejíž zoufalý čin v
nemocniční márnici je veden stejnou snahou jako Grensovo úsilí - dosíci pro sebe
spravedlnost. K tomu jí má napomoci obsah boxu číslo 21, skrýše, kterou si ona a
její přítelkyně Alena pořídily jako šanci na únik i schránku na pravdu. Ovšem
pravdu tak nepohodlnou, že ti, kteří by měli dívku chránit, se budou nejspíš starat
o to, aby nikdy nevyplula na povrch.
A tady je další velké téma - vlastní svědomí. Policie dostane do ruky všechny
důkazy, osvětlující Lydiiny skutky, ale porozumění startuje vlastní bolestný zápas
se svědomím. A co je vlastně správné? Roslund a Hellström nabízejí zprvu svým
hrdinům a potažmo i čtenářům únik z nepříjemné situace s pocitem, že takhle
bych se dost možná zachoval i já sám. Vždyť svět není černobílý, stojí pravda
vůbec za bolest nevinných? Jenže doslova na poslední stránce uštědří čtenáři
ránu pěstí mezi oči. Zvrat, který všechno převrátí naruby a zanechá odpornou
pachuť na patře. Stanovisko autorů je tedy jednoznačné. Řečeno s Albertem
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
NAPSÁNO
17.4.2012
NÁZEV KNIHY
Box 21
PŮVODNÍ NÁZEV
Box 21
AUTOR
Borge Hellström a Anders
Roslund
ROK VYDÁNÍ
2012
ISBN
978-80-242-3501-1
VYDAVATEL
Knižní klub
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
švédština
03
recenze
Einsteinem: úsilí o pravdu musí být nadřazeno jakémukoliv jinému úsilí. I kdyby ta
pravda vypadala na první pohled stejně lákavě jako mršina u cesty. Anebo jinak,
bez moralizování: Roslund s Hellströmem zkrátka napsali vynikající thriller s
mistrnou pointou.
Severská detektivka v celé své kráse
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
04
recenze
Není důležité odpustit, ale být spasen
Info
Pustit se do čtení nové “holeovky” je jako navštívit starého dobrého známého. Už
vás nemůže nijak zásadně překvapit, ale na každé setkání s ním se těšíte a můžete
si být jisti, že strávíte večer v sakra dobré společnosti. Kniha Zlín pokračuje - a
podle všeho naštěstí i hodlá pokračovat - ve vydávání série detektivek Joa
Nesbøho, v nichž je hlavním hrdinou komisař oselské policie Harry Hole.
I nájemný vrah je jenom člověk
Harry Hole má anglofonně znějící jméno a není to to jediné, co z něj dělá
příbuzného detektivů drsné školy. Je to založením nonkonformní potížista se
špatným vztahem k autoritám a kladným vztahem k alkoholu. Jen ten poněkud
machistický přístup k ženám u něj nenajdete; koneckonců, je to přece Nor. Je ale
jasné, že o takovém chlapíkovi je radost číst. Zejména když autor umí tak dobře
vyprávět jako Jo Nesbø.
Zatímco v předchozím Pentagramu (recenze zde) nalézáme Harryho na
nejnižším možném dně, ve Spasiteli se náš hrdina dal už celkem do pořádku. Ne,
stále se k němu nevrátila jeho osudová láska, pořád má potíže s přílišnou
upřímností a navrch dostane nového šéfa – suchopárného pedanta, z něhož se
ale nakonec celkem překvapivě vyvine charakter. Ocitáme se opět v zimním Oslu,
kde panují extrémní mrazy. Je před Vánoci, skvělý čas pro charitu i pro poukázání
na opuštěné, zavržené existence, které nemají kam jít, protože rodinnou idylu
dávno vyměnily za drogu. A jak se ukáže, také vhodný čas pro vraždu, když na
venkovním koncertu Armády spásy kdosi v davu odstřelí jednoho z jejích
představitelů.
Nesbø si s rozjetím zápletky dává na čas, ale čtenáře má chyceného okamžitě.
První kapitoly tvoří prolínání různých kousků zápletky, přičemž u první věty
úvodních odstavců ještě není jisté, u které postavy zrovna autor své vyprávění
navazuje. Literární hra, která okamžitě podnítí zájem. Další novinkou je, že
tentokrát nás spisovatel bere do akce přímo s pachatelem. Dokonce sledujeme
flashbacky z dospívání tohoto nájemného vraha chorvatského původu se
stavovskou ctí, který hodlá stůj co stůj dokončit svůj úkol. Rozhodně to
neznamená, že by autor prozradil zápletku, která je komplikovanější, než se zprvu
zdá a v polovině předvede ukázkovou otočku. Ani nejde o plané trýznění čtenáře
nesmyslnými duševními pochody vyšinutého psychopata. Nesbø zabijáka
představuje jako člověka z masa a kostí. Žádné monstrum, ale hoch, jehož osud
nadosmrti určily zážitky z obléhaného Vukovaru. Chlapík, který nevraždí zbytečně,
dělá chyby a shodou okolností se stává štvancem ve zmrzlém Oslu, kde nemá
žádné kontakty, jen zoufalou snahu dodělat zakázku. Až je čtenáři chorvatského
střelce takřka líto.
Zločin a trest podle Holea
Vina je totiž ve Spasiteli relativní věc. Nemám na mysli tradici severské detektivky
ze 70. let, kdy za pachatelovo jednání byla odpovědná prohnilá společnost.
Nesbø se jen snaží ukázat svět v jeho složitosti. Na pomoc si bere třeba právě
Armádu spásy, uskupení ušlechtilé, leč tvořené lidmi. Podobně je na tom
policejní sbor - zkrátka všechny instituce, ve kterých dobré úmysly často dláždí
chodníčky do pekla. Naopak chorvatská zabijácká organizace se projevuje skoro
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
NAPSÁNO
9.3.2012
NÁZEV KNIHY
Spasitel
PŮVODNÍ NÁZEV
Frelseren
AUTOR
Jo Nesbø
ROK VYDÁNÍ
2012
EDICE
FLEET
ISBN
978-80-87497-08-1
VYDAVATEL
Kniha Zlín
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
norština
POČET STRAN
526
05
recenze
až jako idealistický orgán. V logice věci tak autor připraví čtenáři závěr, v němž
spravedlnost zafunguje jinak než pouty na rukou.
Spasitel je dle mého soudu zatím nejlepší “holeovkou”, přinejmenším co se
kriminální zápletky týče. Není tak komplikovaná a teatrální jako v Pentagramu,
nepočítá se šílenými a geniálními zlosyny jako Nemesis. Na rozdíl od Pentagramu
jí ale chybí silná vedlejší linie (přiznávám, že Harryho lov na škůdce ve vlastních
řadách byl pro mě poutavější než komplikovaná série vražd mladých žen).
Ale Harry je ve Spasiteli při síle, do kůže se zařezává nelístostný chlad a místo
vánočního smíření Nesbø naservíruje několik osobních tragédií. Z toho důvodu
nelze detektivku zaklapnout s pouhým ulehčením. A tak to má být.
Jo Nesbo není jen spasitel ...
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
06
recenze
Detektivka pestrá jako kyptcí indická
ulice
Info
Jeho prvotina se stala světovým bestsellerem a po přetavení ve film získala svým
tvůrcům osm Oscarů. Není divu, že Vikas Swarup, autor Milionáře z chatrče, ve
svém druhém románu namíchal čtenáři podobný koktejl ze současné Indie.
Nechybí hrdina ze slumu, bollywoodská kráska i gangstersko-politická dynastie.
Navrch přidejte nenápadné cestopisné vsuvky, detektivní zápletku s několikerým
rozluštěním a silnou nadsázku, jež činí ze Šesti podezřelých náramně zábavné
čtení. Kandidát na kasovní trhák je na světě.
Jako stvořená pro plátno
To, že je kniha napsaná se zřetelem k západnímu publiku a možná i s
pošilháváním po nějakém tom hollywoodském producentovi, jí ovšem neubírá na
živosti. Vikas Swarup je výborný vypravěč, který dovede všem šesti hlavním
postavám propůjčit charakteristický hlas. Každý z podezřelých je určitým
prototypem, někdy hyperbolizovaným až ke karikatuře – například v případě
přitroublého Američana Larryho. Přesto je zrovna jeho postava ve své nesmírné
tuposti vlastně milá a autorův vtípek, kdy jednoduchého chlapce ze zapadákova
pokřtil stejně jako zakladatele Googlu, se v knize uplatní opakovaně a čtenář si
může být jist, že milý Larry Page si vždy během záměny za úspěšného jmenovce
zvolí špatnou strategii, vedoucí neomylně ke komické katastrofě. Larry i ostatní
postavy (i když na první pohled o něco méně výrazně) současně odrážejí i
stereotypy, jaké si člověk vytváří o určitých skupinách. Zastoupen je tak čistý
člověk-nevinný divoch (prastarý literární typ rousseauovský) v podobě
domorodce z Andamanských ostrovů Eketiho, jehož autor vyšle na pouť
indickými státy, aby se ukázalo, že civilizační džungle je mnohem drsnější a
nelítostnější než ta původní v tropickém ráji, kde všichni žijí naplněni prastarou
přírodní moudrostí. Je to trochu kýč a zároveň je to hra, čtenář si uvědomuje, že
autor přehání záměrně, žertuje tak na vlastní účet. Je jasné, že všechno, co je tu
napsané, nemůžeme brát úplně vážně, a tak se bavíme spolu s autorem.
Šest podezřelých totiž není vážná kniha, a to ani když pojednává o tak vážných
věcech, jako je prolínání zločinu a státní správy demonstrovaném na postavách
zkorumpovaného vládního úředníka Móhana Kumára a nepokrytě rabijátského
ministra vnitra Džagannátha Ráje, který řídí policejní složky státu Uttarpradéš tak,
aby nekřížily cestu mafii, jíž je sám hlavou. I sama oběť – jeho playboyský synáček
Vicky – je vše, jen ne nevinná. Ukázkový gauner, jehož smrt román otevírá, je zase
příkladem toho, že v indickém soudním systému stojí někteří jedinci, členové
vyšších kast z politicky vlivných a zámožných rodin, nad zákonem. Kulka, která jej
dostihne na opulentním večírku, tak může být pomstou za jiné dvě, jež před lety
Vicky vystřelil na mladičkou barmanku jen proto, že mu po zavírací hodině
odmítla nalít. Stranou satirického úšklebku nezůstane ani policie, jejíž jedinou
vyšetřovací metodou, je nezřízené bití podezřelých, zejména těch, kteří jsou
zjevně chudí, slabí a bez mocných zastánců.
NAPSÁNO
18.3.2012
NÁZEV KNIHY
Šest podezřelých
PŮVODNÍ NÁZEV
Six Suspects
AUTOR
Vikas Swarup
ROK VYDÁNÍ
2011
ISBN
978-80-249-1672-9
VYDAVATEL
Ikar
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
Žánrový mix
Na druhou stranu Šest podezřelých není žádná sociální agitka, takže lid
zastupuje v románu chlapec z chudinské čtvrti, vysokoškolák bez zaměstnání
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
07
recenze
Munna, který se již v raném věku vrhl na perspektivnější dráhu zloděje mobilů.
Zatímco jeho matka, chrámová uklízečka, je ukázkou prosté a poctivé zbožné
ženy s dobrým srdcem, synek už tradiční společnosti ani pomoci bohů nevěří a
raději sní o západním zboží a snaží se v dravé společnosti, kde pro chudé není
místo jinde než ve slumu, urvat co nejvíc. Jeho část příběhu přejde od lehké
krimikomedie (řečeno jazykem filmu, neboť román v jednotlivých epizodách ze
všeho nejvíc evokuje filmy různých žánrů) k milostnému dramatu bollywoodských
rozměrů, jehož opět záměrná kýčovitost silně zavání parodií. Samotný indický
filmový průmysl – čili fenomén zvaný Bollywood – představuje v románu hvězda
Šabnam Saxénová, chytrá (i když ne tolik, jak si myslí) kráska s pohnutou
minulostí a nejistou budoucností.
Který ze šesti podezřelých mohl stisknout spoušť? Tak zní otázka na začátku
románu, kdy případ sumarizuje ve svém pravidelném sloupku investigativní
novinář Arun Advání. Na konci je nakonec řešení hned několik, přičemž to
poslední a nejpřekvapivější vyslechneme opět z úst prvního vypravěče Adváního.
Mezitím nás v šesti příbězích navzájem nesourodých hrdinů směřujících do
jednoho bodu – oné osudné hodiny na party v honosné rezidenci Vickyho Ráje –
autor provede Indií, předvede nám podnebí, jídlo i zvyky jejích jednotlivých a
velmi různorodých států, protáhne nás všemožnými kastami i národnostními
skupinami, odkryje bolesti indické společnosti. To vše v lehkém, mírně cynickém
duchu vypravěčským stylem, který je stejně strhující a pestrobarevný jako životem
kypící indická ulice.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
08
recenze
Lanýže, vražda a gestapo z Bruselu
Info
Velitel městských strážníků Benoît – Bohem požehnaný –, nalezenec a chovanec
církevního sirotčince, se za své křestní jméno stydí tak, že si raději nechává říkat
Bruno. A přesto jeho život požehnaný je. Malé francouzské městečko St Denis v
malebné oblasti Périgord nabízí všechny radosti života: domácí víno, paštiky,
likéry i sýry. K tomu posezení v kavárničce mezi přátelskými sousedy a
společenské vyžití v tenisovém a ragbyovém klubu. Nebýt hygieniků z Bruselu,
kteří čas od času přepadnou místní trh, a protivně vychrtlého kapitána Duroca,
hlavy republikové policie, který sucharsky lpí na dopravních předpisech, nerušilo
by zdejší rurálně idylický klid nic. Až na tu vraždu, pochopitelně.
Ach, sladká Francie!
Detektivka britského novináře Martina Walkera je pravým opakem v současnosti
tolik oblíbených seversky pochmurných kriminálních příběhů. Ústředním
pátračem nezmítají vnitřní běsy, neřeší vleklé rodinné krize, nehroutí se
přepracováním – coby strážník na maloměstě dohlíží nanejvýš na slavnostní
průvody a jaksi nad rámec svých povinností organizuje složitou špionážní síť,
která má jediný cíl: včas odhalit dotěrné kontrolory a schovat před nimi na
místním tržišti vše, co neodpovídá evropským směrnicím, například domácí
škvarky.
Francouzský venkov, kde má autor letní dům, je podán jako místo, kde lidé ještě
nezapomněli, jak dobře žít, to jest pěstovat, lovit a hlavně jíst, a kde se tento
bonvivánský životní styl harmonicky doplňuje s překrásnou krajinou a dlouhou
historií, jeskynními kresbami počínaje a napoleonským mostem konče. Důraz v
textu tak není kladen na detektivní pátrání, jehož se Bruno – byť je to nakonec on,
kdo odhalí pachatele – účastní vlastně bokem; jako městský strážník přispívá
vyšetřující kriminální policii jen znalostí prostředí. Větší plochu románu zabírá
nastínění charakteru obyvatel městečka, života v obci, místních, zejména
kulinárních zvyklostí a krajových pamětihodností
Detektiv samotář
Jelikož jde o první díl série, dozvíme se také něco o hlavní postavě. Navzdory své
uklidňující obyčejnosti Bruno přeci jen chová v srdci jedno tajemství, respektive
trauma: jako bývalý voják utrpěl na misi v Bosně zranění nejen fyzické, nýbrž i
citové. Tomu též padá na vrub hrdinovo zarputilé staromládenectví, jež se snaží
pokořit všechny vdavekchtivé mladé ženy ze St Denis. Tím je tedy dán v zápletce
prostor pro hrdinova případná budoucí milostná vzplanutí. Jednoho se čtenář
dočká již v první knize. A zcela podle pravidel žánru si může být jist, že na konci
svatební pochod nezazní. Každý dobrý detektiv musí být přeci trochu samotář,
alespoň v románech.
Samotná detektivní zápletka, byť poměrně upozaděná, je promyšlena velmi
dobře. To, co se na začátku jeví jako rasově motivovaná vražda, nakonec vyústí v
překvapivé odhalení, jehož klíčem je historie. Fakta týkající se řešení zločinu se
ovšem dozvídáme spíše na okraj dění, které se po nalezení mrtvého arabského
důchodce zvrhne ve společenský boj. Každý ze zúčastněných v něm má své
vlastní zájmy. Novináři čují článek na titulní stranu, politici z Paříže i ambiciózní
vyšetřující soudce odtamtéž na něm hodlají vytřískat politický kapitál, místní
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
NAPSÁNO
27.3.2012
NÁZEV KNIHY
Bruno, Chef de police
PŮVODNÍ NÁZEV
Bruno, Chief of Police
AUTOR
Martin Walker
ROK VYDÁNÍ
2012
ISBN
978-80-7363-373-8
VYDAVATEL
Dokořán
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
09
recenze
podnikatelé závislí na turistickém ruchu naopak netouží po ničem jiném než po
utichnutí aféry a galští nacionalisté z Národní fronty zde hodlají předvést hon na
imigranty. Britskýma očima tak čtenář mimoděk zahlédne fungování
francouzského politického systému, v němž vykonávají moc především úředníci a
mít známé na vyšších místech je zárukou politické kariéry, nebo alespoň přežití. V
souboji různých zájmů je ošklivě vykuchaný penzista jen jednou z položek.
Bruno, chef de Police není typickou detektivkou, kde krok za krokem sledujeme
s napětím pátrání. Může se číst také jako lehce načtrnutý portrét francouzského
venkova z pera Angličana, který má své Francouze opravdu rád. O tom ostatně
svědčí i webové stránky věnované sérii, kde najde čtenář nejen vše o hlavním
hrdinovi, dalších titulech série či portrét autora, ale také odkazy věnované historii
a pamětihodnostem kraje, místní recepty a dokonce i tipy na nejlepší zdejší
restaurace. Čtenář, který se do sladké Dordogne nemůže hned rozjet, nechť si
aspoň sedne s knihou, lahví červeného a několika kousky francouzských sýrů v
parku na sluníčko. Bruno ho svým krajem rád provede.
Francie není Br(u)no ...
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
10
informace
Knižní tipy
Škoda nevařit
Jídlo jako životní styl II.
Kniha
Škoda
nevařit,
sedmnáctiletého Martina
Škody, je plná skvělých
receptů, fotografií, rad a
tipů, k nimž se autor
postupem času vlastními
zkušenostmi dopracoval.
Mladý
autor
napsal
kuchařku
pro
své
vrstevníky s ohledem na
jejich potřeby, možnosti i
přání. Podle knihy Škoda
nevařit zvládne připravit
jídlo i naprostý začátečník,
pokročilí naopak jistě
ocení Martinovi nápady a
gurmánské inovace.
Jak správně jíst při sportu?
Jak správně hubnout po
porodu? Co mám dělat,
když má moje dítě
nadváhu?
Je správné
hubnout s ním? Na tyto a
na spoustu další otázek
odpoví dvojice odborníků
na hubnutí a stravování –
Petra
Lamschová,
šéfredaktorka
časopisu
Dieta a výživový poradce
Petr Havlíček, který naučil
správně jíst už řadu
českých
čtenářů
a
čtenářek. Stejně jako v
prvním díle bude i zde
100 otázek, 100 odpovědí
a 100 receptů.
Autor: Martin Škoda
Autor: Petr Havlíček, Petra
Lamschová
Šéf na grilu II.
Doba jedová 2
Pokračování
úspěšné
knihy Šéf na grilu.
Více jak 90 tipů na skvělé
steaky,
hamburgery,
zeleninové saláty, ryby,
dezerty, ale i koktejly.
Poradíme
vám
jak
připravit perfektní menu
na vaši zahradní párty, na
které budete „Šéfem“
právě „Vy“.
Autor: Zdeněk Pohlreich
Kniha nabízí poutavé čtení
o škodlivých látkách v
potravinách,
nápojích,
kosmetice,
lécích
a
potravinových doplňcích a
životním prostředí vůbec,
které
jsou
reklamou,
sdělovacími prostředky a
mnohdy
i
medicínou
doporučovány jako zdraví
prospěšné.
Značná
pozornost je věnována
možným
rizikům
očkování, jež v současné
době vyvolávají zvýšený
zájem veřejnosti.
Autor: Jiří Patočka, Anna
Strunecká
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
11
recenze
Tanec s draky současného vládce
fantasy
Info
A zatímco v televizi nyní vrcholí druhá série (zachycující události popsané v knize
Střet králů), na pultech domácích knihkupců se objevil dlouho (šest let)
očekávaný pátý díl, Tanec s draky. Vítejte tedy zpět v královstvích Západozemí i
zemích za Úzkým mořem. Sedm království sice již takřka vykrvácelo k smrti, ale
přesto se stále vynořují nové a nové konflikty napájené těmi nejpřízemnějšími
lidskými pudy, ambicemi a záští. Zima se blíží… vlastně již stojí na prahu. A s ní i
nelidská hrozba Jiných.
Na co jsme všichni čekali
Tanec s draky byl o to očekávanější, že je přímo propojený s předchozí Hostinou
pro vrány. Původně se mělo jednat o knihu jedinou, ale pro množství postav a
zápletek, které bylo nutno zpracovat (plánem bylo překlenout období mezi
koncem Války pěti králů a finále ságy), byla nakonec rozdělena do dvou svazků.
Rozdělení přitom bylo, jak podotýká sám autor, geografické – což je vzhledem ke
struktuře ságy, která nabízí několik postav, z jejichž perspektivy čtenář vše
sleduje, logické. Hostina i Tanec se tedy odehrávají souběžně, ovšem na jiných
místech a s jinými postavami…
Toto rozdělení bylo často kritizováno – většinou s tím, že Martin svou ságu prostě
neukočíroval a místo aby směřoval k nějakému vyvrcholení, přidává stále nové a
nové postavy i zápletky. Tanec s draky je v tomto ohledu určitou odpovědí.
Ukazuje se sice opět několik nových postav, které si usurpují vlastní kapitoly, ale
zároveň čtenář cítí, že vše směřuje k pročištění.
Druhá výtka byla v podstatě irelevantní. „Kde jsou naše oblíbené postavy?“ ptali
se čtenáři Hostiny a dodávali, že v té knize se přeci nic neděje, a jak tohle mohl
Martin dopustit, a že to končí u řady postav prostě v půli věty atd. Tyto výtky jsou
částečně důkazem ignorace vysvětlení vzniku knihy (Tyrion, Jon a Daenerys jsou
prostě tady, v Tanci, kde je často i konec oněch „vět“) a částečně jsou důkazem
toho, jak má Martin své čtenáře omotané kolem prstu.
Vtip je totiž ten, že kniha, která se točí kolem postav považovaných za
„dějotvorné“, je možná ještě nedějovější než Hostina (která při zpětném pohledu
nabízí klasického děje v liniích Brienne a Jaimeho možná i víc než kniha aktuální).
Respektive: ukazuje se, že „děj“ pro Martina znamená něco jiného, než pro
většinu jeho čtenářů.
A tak třeba linie s Jonem Sněhem zdánlivě přešlapuje na přesně ohraničeném
prostoru u Zdi a velké výzvy jsou jakoby omezeny na zprávy přenášené havrany.
Daenerys zůstane skoro po celou knihu uzavřená ve třech místnostech a jen ten
Tyrion procestuje půl světa, přičemž k nějaké akci ovšem většinou dojde, slovy
komikové terminologie, v prostoru mezi rámečky, kam čtenář nevidí (a mnohem
delší cestu navíc vykonají postavy, které mají třetinu prostoru)… A přesto
nedýcháte napětím.
Martin totiž dotáhl k dokonalosti techniku, při níž nesleduje své postavy po
horizontále (tedy primárně z místa A do B), ale po vertikále… jejich pohyb směřuje
hloub a hloub do propastí vlastních selhání a lží všech, kdož je obklopují. Akční a
brutální momentky (Daenerysini dráčci utěšeně rostou a zvířecí maso jim už
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
NAPSÁNO
25.5.2012
NÁZEV KNIHY
Tanec s draky
AUTOR
George R.R. Martin
ROK VYDÁNÍ
2012
ISBN
978-80-7197-447-5
JAZYK
český
PŮVODNÍ JAZYK
anglický
POČET STRAN
1184
DOPORUČENÉ
Cesta
Měsíc mého života
Rock mého života
12
recenze
nestačí) jsou vlastně pouze v pozadí. Klíčové události jsou ukryté v gestech a
slovech vražednějších než sebelítější boj.
Každá kapitola je pečlivě aranžovanou scénou, kde se v dialozích graduje napětí
až k překvapivé pointě, nebo do okamžiku, kdy je jediným řešením výbuch násilí.
Bez velkých spoilerů upozorním na dvě kapitoly hned na začátku knihy.
V té první Daenerys celou dobu přijímá v městě Meereen prosebníky. Nudu,
přetvářku a úlisnost jejího okolí však náhle přebije příchod muže, který má v pytli
ohořelé kosti vlastního dítěte… V druhé kapitole si trpaslík Tyrion opatří jedovaté
houbičky (člověk nikdy neví, kdy se mu budou hodit – pro sebe i pro jiné).
Kapitola přitom vrcholí při hostině, kde se probírá, co vlastně Tyrionovi na světě
zbývá a zda má jeho život nějakou cenu… a jedním z chodů jsou delikátně
připravené houby. Jednoduché, chytré, působivé. A to vás ještě čeká dalších tisíc
stran textu…
Když kniha doroste do seriálu
To, že Hru o trůny a její pokračování převedli do televizního seriálu právě v HBO,
je často dáváno do souvislostí s tím, že tato stanice má ráda brutální, realistické
projekty plné krve a sexu, které se více než vyrovnají i hollywoodským produkcím.
A Hra o trůny se zdá být v tomto ohledu jasnou volbou – nesentimentálnost k
osudům hrdinů i „prostého“ lidu, které jsme v ní svědky, byla v devadesátých
letech, kdy kniha poprvé vyšla, něčím nevídaným. Stejně jako důraz na politické
intriky a sex, do čehož teprve postupně proniká magie (která se vlastně v
Martinově pojetí do jeho světa teprve pomalu vrací, silnější díky nově zrozeným
drakům).
Ovšem blízkost Martina a HBO je mnohem větší. Sám Martin dlouhá léta působil
v televizi, jeho sága pracuje na principu neustálých „háčků“ (podobně jako TV
seriály) a hádejte, který seriál chválil několik let před tím, než HBO koupilo práva
na jeho dítko? Pokud tipujete Řím, máte bod. Pokud tedy někdy slyšíte, že fantasy
ve Hře o trůny dospěla a dorostla pro HBO, je to možná právě naopak: HBO
dorostla pro Hru o trůny… Každopádně je to však spojení osudové.
A v Tanci s draky je to ještě evidentnější. Dramaturgicky se podle mého bude
jednat o nejsnáze převeditelnou knihu (a to mluvíme o díle, kde draci pálí desítky
lidí, pochodují armády a houfně povstávají nemrtví). Jak už jsme napsal, primární
atrakce jsou spíše v pozadí a vše se točí kolem postav a jejich interakce. Případně
si Martin vychutnává, že mu struktura knihy u některých postav a jejich kapitol
umožňuje vrátit se opět ke svým povídkářským kořenům.
V sedmdesátých a osmdesátých letech Martin publikoval několik povídkových
sbírek, kde dokázal propojit fantasy, sci-fi i horor, nabídnout zajímavé postavy,
prostředí, ale především atmosféru a poetický jazyk. To vše v Písni ledu a ohně
někdy skrytě, jindy naprosto okatě využívá. Vše začalo skvělým hororovým
prologem ke Střetu králů, ale vrcholu dosáhlo až nyní, kde má mnoho kapitol
charakter povídek nejrůznějších žánrů.
Na scénu se vrací například Theon Přeběhlík – mnohými čtenáři považován za
mrtvého (a věřte mi, že po všem, co se mu stalo, by pro něj byla smrt
vysvobozením). Jeho zážitky s lordem z Hrůzova a jeho synem Bastardem vrcholí
v troskách Zimohradu, kde Martin rozehraje skvělou hru na téma šedé barvy
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
13
recenze
(rodové barvy Starků, barvy trosek, barvy počasí, ale ne barvy očí nevěsty
Ramsaye Boltona…). Hororem zavání i věznění Davose Mořského, naopak k lyrice
mají blízko některé pasáže s Jonem Conningtonem, k frašce sklouzává Tyrion atd.
Návrat krále
Tanec s draky se hned po svém vydání v USA těšil skvělé pověsti a rozhodně
nezklame ani fanoušky v Čechách. Nejen že se více jak z poloviny soustředí na
nejpopulárnější postavy, ale konečně také začíná směřovat ke sblížení událostí
kolem Daenerys a v Západozemí. Zpětně se také určitě zlepší dojem z Hostiny,
protože řada zde rozehraných linií vrcholí v druhé polovině Tance (především linie
Victariona Greyjoye).
Drobným minusem mohou být v podstatě stagnující linie s Branem a do příští
knihy přesunutá eskalace příhod Davose (Cibulový rytíř nikdy nedostával moc
prostoru, ale rozhodně patří k těm nejzajímavějším postavám vůbec). Osobně
mne mrzí i nepříliš zajímavý Prolog (zmíněný úvod Střetu králů zůstává stále
nepřekonán). To vše jsou ale drobnosti.
Ve výsledku je Tanec s draky přesně tím, v co čtenáři doufali. V rámci velkých
fantasy ság se tedy Martin opět sebejistě zařadil po bok Stevena Eriksona na
úplný vrchol žánru. Jen doufejme, že další díl vyjde dříve než za šest let…
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
14
recenze
Píseň ledu a ohně v novém kabátku
Info
Sága Píseň ledu a ohně je projektem, kterým se George R. R. Martin, americký
autor fantastiky, vrátil po dlouhých letech práce pro televizi k psaní. Zatímco v
sedmdesátých a osmdesátých letech byl znám především jako jeden z nejlepších
povídkářů žánru (česky vyšlo nejen několik sbírek, ale i reprezentativní
výbor Nečekané variace), případně jako autor melancholických science fiction
(Soumrak na Worlornu) a atmosférických hororů (Sen Ockerwee), tentokráte
vyrukoval s rozsáhlou epickou fantasy.
V Čechách začalo ságu vydávat roku 2000 nakladatelství Talpress, přičemž každý
díl byl rozdělen do dvou svazků (rozhodně se nejednalo o tahání peněz z kapes
čtenářů – každý díl má hodně přes osm set stran). Problém byl, že Martin se po
vydání čtvrtého dílu zasekl. Teprve na letošek je ohlášena nová kniha. Nové české
vydání Hry o trůny, prvního dílu série (tentokráte vázané a v jednom svazku) je
tedy logickým krokem – zvláště když bude mít zanedlouho premiéru seriálová
adaptace z produkce HBO (v jedné z hlavních rolí např. Sean Bean).
Válka růží ve fantasy převleku
Martin zasadil děj své fantasy série do fiktivních Sedmi království. Ty kdysi
sjednotil rod Targaryenů, uprchlíků z mytické Valyrie a vládci draků. Jenže po
třech stoletích vlády upadli – draci zemřeli a Aerys II. Targaryen se proslavil jako
Šílený král. Povstalo proti němu několik rodů a v krvavé občasné válce byla
nastolena nová dynastie – Baratheoni.
Po několika letech své vlády pak nový král, Robert, žádá dávného přítele a
spojence, Eddarda Starka, aby nastoupil na místo králova pobočníka. Lord Stark
má sice zlou předtuchu, ale nakonec přijímá. Vyráží se svým králem do hlavního
města, aby již na cestě zjistil, že mezi jeho protivníky bude především rod
Lannisterů, z něhož pochází i Robertova manželka. Ovšem to jsou nepřátelé
zřejmí – ve stínech jich číhá mnohem víc.
Hra o trůny je fantasy jak řemen, přesto v mnou nastíněné synopsi najdete jen
jeden magický motiv – v Sedmi královstvích již vyhynulé draky. Je to záměrné,
magie se sice v Martinově eposu vyskytuje, ale rozhodně s ní není plýtváno.
Většina knihy je ve své podstatě historickým románem se zřejmou inspirací v
anglické válce růží.
Pokud však bažíte po fantasy atrakcích, netřeba si zoufat. Hned v prologu je
naznačeno, že za severními hranicemi království se vzmáhá jakási temná moc a
za mořem na jihu dospívá Daenerys Targaryen – poslední ze svrženého rodu.
Mladá dívka je sice nejprve pouze dynastickým zbožím, ale do rukou se jí
dostávají dračí vejce, považovaná za mrtvá…
Kniha tedy rozehrává tři velké linie – boj o Železný trůn, odhalování temné hrozby
ze severu a opětovný vzestup dračí dynastie. Všechny jsou zatím odděleny a byť
se k jejich účastníkům něco málo informací dostane, jsou soustředěni především
na své vlastní problémy. Martin jakoby psal několik románů současně, které se jen
náhodou odehrávají ve stejném světě a čase.
NAPSÁNO
19.4.2012
NÁZEV KNIHY
Hra o trůny
PŮVODNÍ NÁZEV
A Game of Thrones
AUTOR
George R. R. Martin
ROK VYDÁNÍ
2011
ISBN
978-80-7197-412-3
VYDAVATEL
Talpress
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
Ale nevadí – všechny ty linie jsou totiž zvládnuty na jedničku, oplývají napínavými
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
15
recenze
scénami a zvraty, ale zároveň jsou sjednoceny pevnou autorskou vizí světa a
svéráznou estetikou celého cyklu.
Krev, sex a makový odvar
Martin si totiž dal velice záležet, aby jeho svět nebyl pouze dalším z řady
pseudohistorických derivátů, jakých je moderní fantasy plná, ale skutečně
barevným světem, který je schopen pojmout řadu odlišných prostředí a desítky
postav. Sedm království je plné detailů – od jídel, uměleckých předmětů až po
hesla a erby rodů, které odkazují k dávným událostem, pomáhají charakterizovat
postavy (ale i jejich činy, svázané rodinnou tradicí a odkazy) a vytvářejí velmi
poetický obraz světa, kde zrovna vládne rytířská kultura.
Zároveň se však ukazuje, že všechny dvorské písně, skvostné turnaje a blyštivá
brnění jsou pouhým pozlátkem. Rytíři jsou jen lidé – ovládají je stejně temné
vášně a pudy jako všechny ostatní a Martin si dává velmi záležet (v Hře o trůny
především prostřednictvím mladičké Sansy Stark), aby uvedl do kontrastu realitu
a rytířské mýty. I slavná válka proti šíleným Targaryenům, která vynesla k moci
nade vší pochybnost čestné muže jako Roberta Baratheona či Eddarda Starka,
byla plná zrůdností, vražd dětí a ničení nevinných životů.
Rozhodně by byla hloupost říct, že Píseň ledu a ohně je pseudoromantická
pohádka, kde papírem šustící postavy řeší kouzelné problémy, na hony vzdálené
skutečnému životu. Opak je pravdou. Ostatně, Sedm království je reprezentováno
především svými rody – rozvětvenými, starověkými. A na povrch vyplouvají nejen
staré spory mezi nimi, ale i konflikty uvnitř (od incestů po rozdílné pohledy na
politiku či prostě osobní sympatie patriarchů rodu ke svým dětem).
Opravdu dlouhá píseň
Celá sága je zatím neukončená. A je také pravda, že zdržení pátého dílu je
způsobené především tím, že se autorovi počet postav a zápletek poněkud vymkl
z ruky. Na druhou stranu se Martin nebojí brutálních řezů a jeho postavy nejsou
ani v nejmenším nesmrtelné. A především: nic z toho se netýká Hry o trůny (a
určitě ne dílu druhého, možná i třetího).
Smyslem knihy je pomocí někdy až detektivního pátrání Eddarda Starka po
nepřátelích krále, ukázat, jak je jednota království křehká, že se blíží velké a krvavé
změny (jimiž se naplno zaobírají následující Střet králů a Bouře mečů). A zároveň
ukázat, že jakkoliv ničivé a brutální tyto změny budou, blíží se něco, co je hravě
zastíní. Žánr (skoro)historického románu a epické fantasy se zde proplétá
strhujícím způsobem. Ano, děj pokračuje v dalších svazcích, ale kniha rozhodně
končí logicky a zvašuje vše, co si předsevzala.
Výsledkem je možná nejlepší epická fantasy devadesátých let, která vnesla do
subžánru do té doby nevídanou krutost a realističnost ve vztazích a utrpení
postav. Byla by škoda ji minout, nebo se spokojit jen se seriálovou verzí (které
samozřejmě přeji úspěch – po zparchantělých fantasy typu Eragorn je načase, aby
žánr ve filmu opět zabodoval). A mimochodem: vázaný Střet králů je plánován
na červen.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
16
recenze
Dějiny jsou na klíček
Info
Po celosvětovém zhroucení ekonomiky i starých technologií je svět pod
nadvládou kalorických firem. Jejich zbraní jsou geneticky modifikované rostliny,
které jediné dokáží vzdorovat šíleným nemocem a podmínkám. Vše se zúžilo na
krutý boj mezi mutujícími nemocemi a vývojem nových variant odolných plodin. I
v Thajsku, jednom z mála států, které přežily nástup nové éry. Ale přetože se
zdánlivě celý svět změnil, pořád platí, že moloch neustálých vzestupů a pádů je
nenasytný…
Někde v Krung Thepu, jinak známém jako Bangkok, se nalézá semenná banka,
největší národní dědictví. Někteří se jej snaží chránit, jiní se jej snaží získat pro své
pány. A ještě jiní se snaží získat zpět své postavení či prostě přežít. Budoucnost,
kterou popisuje Paolo Bacigalupi ve svém prvním románu, je krutý a vražedný;
život má jen pramalou cenu a samo lidství se stalo jen prázdným pojmem – ale
zároveň tou nejdůležitější hodnotou. Vítejte u knihy, která byla v roce 2009
literární obdobou Barcelony – vyhrála, co mohla, a ani se nezadýchala. Ano, i
Huga a Nebulu.
Dívka, stařec, kalorik a tygr v zajetí kammy
Dívka na klíček sleduje osudy několika postav, jejichž zájmy a cíle jsou dostatečně
rozdílné, aby ve výsledku nabídly fascinující a komplexní pohled na jednu
podivuhodnou, především však děsivou budoucnost.
Anderson Lake je jedním z farangů – cizáků, kterými Thajci opovrhují. Naoko vede
krachující továrnu, ve skutečnosti se snaží dohodnout s šedými eminencemi
Thajska na dohodě výhodné pro jeho pány z kalorického kolosu AgriGenu. Emiko
je Novočlověk; geneticky stvořená bytost sloužící svým pánům jako hračka. Kdysi
byla váženým majetkem firmy Mišimoto, ale nyní je pouze poškozeným a v ulicích
Bangkoku pohozeným „škubadlem“ – bytostí bez duše a nároku na budoucnost.
Možná právě s ní se setkal v povídce Na žlutou kartu (viz loni vydaná sbírka
Čerpadlo 6 –recenze zde ) pan Hok Seng. Kdysi mocný majitel čínské přepravní
společnosti ztratil během rasových nepokojů v Malajsii celou rodinu i majetek, ale
nyní možná našel způsob, jak se opět postavit na vlastní nohy – jen je třeba být
opatrný, na vše připravený a využít cizí ďábly i pocitem nadřazenosti ovládané
Thajce.
Posledním do party je Jaidee – poslední poctivý bělokošiláč, velitel jednotek
ministerstva životního prostředí. Jeho razie na majetek farangů i zkorumpovaných
mocných jsou mezi lidem populární a považovány za symbol thajské nezávislosti.
Ale také mu nadělaly spoustu nepřátel. V Bangkoku to vře, a i když jsou příznaky
zatím nepatrné, je jasné, že události spějí ke krvavé lázni…
Bacigalupiho román má zprvu pozvolné tempo a spíše než na dechberoucí dějový
oblouk se soustředí na podrobné zachycení Krung Thepu, živoucího srdce
Thajska, kde vedle sebe potkáte neuvěřitelnou bídu a smrt ve špíně i luxusní bary,
bordely a paláce či laboratoře, kde se Thajskému království daří držet krok se
zahraničními kalorickými giganty.
NAPSÁNO
10.1.2012
NÁZEV KNIHY
Dívka na klíček
PŮVODNÍ NÁZEV
The Windup Girl
AUTOR
Paolo Bacigalupi
ROK VYDÁNÍ
2011
ISBN
978-80-257-0498-1
VYDAVATEL
Argo
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
I tak se však jedná o strhující čtení, protože se zároveň dovídáme víc a víc o
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
17
recenze
jednotlivých postavách, o jejich motivacích a pocitech. Bez ohledu na to, co dělají,
komu ubližují nebo jak je ubližováno jim, si získávají čtenářovy sympatie a
pochopení. Zároveň je ale nad slunce jasnější, že je musí okolnosti postavit prosti
sobě a šťastného konce se mohou dočkat jen skrze krev a šílenství. Všichni jsou
zajatci svého osudu a musí hrát přidělené role – neprosili se o ně, ale jsou to
jediné, co mají.
Kličkopružina plná exotiky a emocí
Bacigalupi už vy svých povídkách dokázal, že jej nezajímají technické vize, ale lidé
– nebo bytosti, které by lidmi (skoro) mohly být, pokud by byly mívaly tu
možnost. Nemusíte mít ani nejmenší představu o tom, jak fungují kličkopružiny
skladující energii, aby jste drželi palce Hok Sengovi, kterému už dějiny jednou
vzali všechny blízké, či litovali malou Emiko, s níž si každý může dělat, co chce, a
kterou zrazuje i vlastní geneticky naprogramované tělo.
Bacigalupiho světy jsou nezřídka sociální noční můrou, v níž nedostatek zdrojů
překoval kapitalismus v kanibalský systém, z něhož není úniku. Nemyslím si, že je
v tom třeba hledat nějaké politické manifesty – do pekla, v němž je hyenismus a
využívání druhých normou může vést krom kapitalismu i feudalismus
(povídka Flétnová dívka) či ad absurdum dotažené rovnostářství (Popkomando
či děsivá komedie Čerpadlo 6).
Ne, Bacigalupimu jde skutečně především o postavy vystavené naprosto nefér
podmínkám. Teprve v nich se mohou rozehrát konflikty, které odhalí, co dělá
člověka člověkem, co je v něm nejhorší, ale možná i nejlepší. Od prosté morality
odděluje román jeho nekompromisnost; nikomu nedá nic zadarmo. A pokud se
některá z jeho postav dostane na dosah svým snům, čeká jí pravděpodobně o to
krutější pád. Svět není fér a neodměňuje dobro a poctivost. A že udeří i na ty
špatné? Je prostě neangažovaným kolosem, který drtí vše, co mu přijde do cesty.
Dívka na klíček je tak sice fascinujícím, ovšem také velmi krutým čtením. Občas
ale může čtenář na všechny ty hrůzy alespoň na chvíli – byť ne nikdy úplně –
zapomenout a soustředit se na Bacigalupiho cit pro vyprávění a exotické kulisy
příběhu. Jeho kniha je krásnou ukázkou, že v posledních letech science fiction
objevila exotická místa nikoliv v dálavách vesmíru či budoucnosti, ale přímo na
naší Zemi a v naší současnosti.
Popkulturou posedlý kyberpunk otevřel cestu do Japonska (které si svou pozici
na mapě sci-fi drží i dnes, jak dokládá třeba nejnovější česky vydaný román Dana
Simmonse Flashback, i sám Bacigalupi), ale dnes jsou v kurzu národní specifika a
tavící kotlíky kultur, které se stávají víc než jen exotickým motivem, ale přímo tím,
co určuje duši příběhu – Ian McDonald mapuje Indii (Řeka bohů), Brazílii (Brasyl) i
Turecko (v češtině nevydaný The Dervish House), řada autorů se soustředí na
africké kořeny a folklór a Paolo Bacigalupi, který dlouhodobě pobýval v Číně, se
soustředí na Dálný východ.
Podobné romány už dávno nejsou odpočinkovým čtením, ale v nejlepším slova
smyslu velkou literaturou, v mnoha ohledech pravdivější a silnější než to, co je
velkou literaturou oficiálně. A Dívka na klíček má na to, být tomuto proudu sci-fi
královnou. V českém překladu rozhodně – dvorním Bacigalupiho překladatelem
do češtiny je Richard Podaný, o redakci románu se postaral Viktor Janiš a ambice
románu odráží i grafická podoba Milana Malíka.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
18
recenze
Jediný povzdech, který v souvislosti s dle mého nejlepším sci-fi románem roku
uvedu, jde na konto autora, který se v poslední době věnuje tvorbě pro mládež.
Takto zaměřená fantastika je sice dnes na vzestupu a nabízí rozhodně skvělá díla,
přesto doufám, že nebude trvat dlouho a Bacigalupi opět ponoří ruce do kruté
karmy svých postav v románu pro čtenáře dospělé… Bez ohledu na to, jak dlouho
to bude trvat, výsledek bude jistě stát za to.
Historia magistra vitae
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
19
informace
(cce homo
Soumrak homo economicus
Země Lhostejnost
Soumrak
homo
economicus navazuje na
úspěšnou
Sedláčkovu
prvotinu Ekonomie dobra
a zla. I v tomto textu
nalezneme snahu vrátit
ekonomii lidský rozměr a
lidem
víru
v
ekonomii.
Rozhovor
Romana Chlupatého byl
natočen v létě 2011 v
anglickém Oxfordu pro
rozhlasové
vysílání.
Výsledkem je svěží a
srozumitelné
zamyšlení
nad těžce stravitelnými
věcmi.
Kniha Země Lhostejnost
přináší
úplný
soubor
politických
komentářů
Karla Kryla z let 1990-93.
Je nejen splátkou jednoho
z výrazných dluhů, které
máme
vůči
jejímu
autorovi, ale i překvapivě
aktuálním a výrazným
hlasem do diskuse o
přítomnosti a budoucnosti
české společnosti, politiky
a kultury.
Autor: Karel Kryl
Autor: Tomáš Sedláček,
Roman Chlupatý, David
Orrell
Všechno je jinak
Rozkládání státu
Všechno je jinak aneb Co
nám neřekli o důchodech,
euru a budoucnosti. Co
když je všechno jinak, než
se na první pohled zdá?
Ve společnosti roste pnutí.
Nepokoje se šíří Evropou.
Jedna krize střídá druhou.
Možná se blíží kolaps
eurozóny. Jak to skončí?
Vstupujeme do nové éry?
Dá se snad v takové chvíli
spolehnout na to, že se o
nás stát postará? Známí
ekonomové
Vladimír
Pikora
a
Markéta
Šichtařová na tyto otázky
odpovídají srozumitelně
pro každého laika.
Autor: Vladimír Pikora,
Markéta Šichtařová
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
Známá česká politoložka
hledá odpověď na řadu
otázek, které si veřejnost
klade – co se v této zemi
děje, proč se tomu tak
děje a zda existuje nějaké
východisko.
V
sérii
krátkých
textů
pojmenovává
nešvary
bující
ve
společnosti,
hledá jejich kořeny a
podstatu. Podrobně se
zabývá politickou kulturou
a fungováním státu, do
hloubky analyzuje kauzu
plzeňských práv a ukazuje
možná řešení.
Autor:
Dvořáková
Vladimíra
20
recenze
Armáda musí zůstat čistá
Info
Brutální, ale v podstatě běžný případ vraždy však může mít dopady na politické
kariéry i mezinárodní postavení USA – na základně se totiž připravují jednotky
neoficiálně nasazované v Kosovu a zdejší velitel je synem vlivného senátora. A tak
na místo vyráží dva vojenští vyšetřovatelé; jeden na základnu, druhý v přestrojení
do terénu. Jejich mise je jasná: na armádě nesmí zůstat ani smítko podezření.
Jenže jedním z vyšetřovatelů je i Jack Reacher, který armádu miluje, ale vždy
udělá tu správnou věc...
Když nebyl Reacher tulákem
Poslední sbohem je celkově šestnáctou knihou s Jackem Reacherem v hlavní roli.
Ovšem ve vniřní chronologii se jedná o knihu druhou. Děj je totiž zasazen do
března 1997 – šest měsíců před román Jatka, v němž se Reacher představil
čtenářům poprvé (a zhruba sedm let po Nepříteli, který byl doposud jedinou
exkurzí do Reacherovy minulosti). Máme tedy co dělat s příběhem, který vypráví o
tom, proč a za jakých okolností Reacher opustí armádu a stane se tím
vykořeněným, ale přesto svobodným tulákem, jak ho známe ze starších knih.
Zároveň je to ovšem román, kde si své tuláctví „zkouší“ nanečisto. Jeho velící
důstojník jej v podstatě nutí do nevojenského ležérního sestřihu, sám si začíná
promýšlet, jak se vypořádat s nemožností praní prádla a vlastnictví více věcí
(nejjednodušší řešení: kupovat prakticky, ale levně a po použití vyhodit). A také je
to román, v němž je ještě naživu Reacherův bratr Joe (šikovně roztroušené
narážky na Jatka fanoušky série potěší, ovšem zároveň z nich jde mráz po
zádech) a setkáme se nejen s Leonem Gerberem, ale i Frances Neagleyovou.
Tyto pro znalce série drobné bonusy však přebíjí to, že se Child po dlouhé době
zase vrátil k armádnímu prostředí. První romány byly skvělým čtením i pro
perfektní znalost instituce, z níž sice Reacher odešel, ale od níž se prostě není
možné navždy odstřihnout. V románech jako Za cenu života nebo Nemáš co
ztratit se sice armáda občas zmínila, ale v podstatě jen ze setrvačnosti. Zde se
vrací v plné parádě. Reacher se musí vypořádat s nenávistí místních i
nepochopitelnými kroky svých kolegů. A stejně jako u Nepřítele platí, že i když je
v reacherovských románech většinou vykreslována kladně, zde jsou její špičky
pořádně prohnilé a Reacher rozhodně nemíní nečinně přihlížet, jak je pod
koberec zametena ne jedna, ale hned tři vraždy. A už vůbec ne zneužití
pravomocí, které vede k dalším úmrtím.
NAPSÁNO
8.6.2012
NÁZEV KNIHY
Poslední sbohem
AUTOR
Lee Child
ROK VYDÁNÍ
2012
ISBN
978-80-7461-122-3
JAZYK
český
PŮVODNÍ JAZYK
anglický
Návrat do minulosti a náruče armády je navíc také určitým doplněním paliva pro
celou sérii. V době publikace Nepřítele za sebou měl Child slabší období, pak ale
následovaly výborné romány jako Výstřel (jeho filmová verze s Tomem Cruisem
by měla přijít do kin letos v prosinci) nebo Únos. Pak ovšem série opět prošla
slabším obdobím a poslední dva romány byly určitým (byť povedeným) hledáním
dalšího směřování (třeba Za cenu života funguje jako skvělá černá komedie, ale
jinak se na Reacherovy poměry jedná o v podstatě jednohubku).
Detektiv Reacher
Poslední sbohem neexperimentuje, ale jde tvrdě za svým. Máme zde vše, co umí
Child jako nikdo druhý. Odříznutý kout světa s vlastními pravidly (a notorickými
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
21
recenze
vidláky), postavu čestného místního spolupracovníka (tentokrát se jedná o šerifku
s armádní minulostí), podrazy na vyšších místech, béčkové zápletky a prostředky
(zavražděné ženy jsou likvidovány podobně jako vysoká) a samozřejmě Reacher,
který se nezastaví před ničím, dokud nebude spravedlnosti učiněno zadost.
Přestože ale působí román velmi tradičně, je zároveň v jednom ohledu
novátorský. Jak napovídá český „marlowovský“ název (v originále se kniha
jmenuje The Affair), je kniha poměrně čistou detektivkou. Snad jen Nezvaný
host a částečně Výstřel mohly nabídnout podobně čistou vyšetřovací linii.
V Posledním sbohem se nejedná o žádné velké spiknutí nebo střet s gangy či
vraždícími šílenci, ale o ukázkovou vraždou a naplnění základních přdpokladů,
proč lidé páchají zločiny – a) pro peníze, b) z vášně c) aby zakryli jiné zločiny.
Reacher si v průběhu svého pátrání bude moci odškrtnout všechny tři body.
A pak následuje klasicky reacherovské řešení – žádné vysvětlení v salonku a
zatčení... Už v recenzi na 61 hodin jsme upozornili, že i když se v jeho příhodách
dají najít odkazy na drsnou školu, cílem pro Reachera není odhalení zločinu, ale
naprosté zničení jeho původce. Bez ohledu na následky. Reacher je prostě od jisté
chvíle nelidská síla jednající v intencích Starého zákona.
Ale právě proto je tak populární; zatímco ostatní autoři se snaží současného
čtenáře přilákat tím, že jejich postavy mají své démony, jsou často na hraně dobra
a zla (či jako třeba Dexter i za), Child si troufl vytvořit postavu naprosto kladnou –
která je však schopná ohromné brutality bez jakýkchkoliv výčitek svědomí.
Reacher ví, co je dobré a co špatné. A ví, že když se něco začne, je třeba to
dotáhnout do konce, protože není cesty zpět.
A cesty zpět nebude ani pro vás, když otevřete jakékoliv z jeho románových
dobrodružství. Poslední sbohem je v tomto ohledu jedním z nejlepších začátků i
pro nové zájemce o špičku současného detektivního thrilleru. A poslední
poznámka: pokud čekáte nějakou hru s kosovským tematem, buďte klidní, Child
ví, že jeho síla je v Americe a jejím prostředí, nepouští se do věcí, o kterých ví
málo... I to je vlastnost dobrého autora.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
22
recenze
Je dobré dát víc než detektivku?
Info
Michael Connelly patří k nejlepším a nejčtenějším současným autorům detektivek
thrillerového ražení. Dokázal spojit důvěryhodný popis fungování policejního (ale
i soudního) aparátu s tradiční postavou „velkého detektiva“, vytvořit zajímavé,
přesto civilní padouchy a přidat pořádnou porci neuróz a fobií dnešního světa.
Jeho hrdinové jsou tak sice bez bázně, ale nikoliv bez hany. A nebo naopak.
Jejich svět je špinavý, přestože se někdy špína skrývá za hodně napulírovaným
zevnějškem – ale to není nic nového už od dob autorů kolem časopisu Black
Mask. A jako většina populárních autorů thrillerů, i Connelly má svou vlajkovou
loď (sérii s Harrym Boschem) a několik vedlejších projektů…
Horká linka do matrixu morálního marastu
Henry Pierce je mezi hrdiny těchto „bokovek“ zatím výjimkou – nikde jinde na něj
totiž nenarazíte. Ze dvou důvodů. Mladý šéf nadějně expandující firmy zabývající
se supermoderními technologiemi jednak vystupoval v příběhu, který jeho
potenciál coby hlavního hrdiny vyčerpal (dokonce bych řekl, že přečerpal); a
jednak se pohybuje v prostředí, kde na jiné Connellyho „dítka“ nenarazí (takže ho
nepotkáme ani v roli vedlejší postavy).
Z poznámky o „přečerpanosti“ potenciálu by se dalo soudit, že nejsem jeho
příběhem zrovna nadšen – a byl by to správný úsudek. Ne snad proto, že
by Horká linka byla špatným thrillerem – děj má spád, čtenář se dozví spoustu
zajímavých podrobností (kterými se ovšem bude stydět pochlubit, neb román se
krom jiného točí okolo internetového prodeje sexu) a celé to dává smysl
(nádherně komplikované spiknutí se rozbije jen proto, že se snaží zabít dvě
mouchy jednou ranou…). Přesto kniha úplně nefunguje.
Connelly totiž není zrovna vědecký autor – a velká část románu je vystavěna
právě na vědě, respektive postavě vědce, který se snaží ve svém oboru o průlom.
A pokud mu uvěříme, že dokáže svou analytickou mysl (pomocí tzv. sociálního
inženýrství) zapřáhnout do služeb soukromého pátrání po záhadně zmizelé
prostitutce, jejíž telefonní číslo „omylem“ zdědil, nedokáže už nás zainteresovat
na své druhé linii – tedy boji o onen zásadní průlom (natož v linii třetí, kterou
tvoří obligátní zápletka milostná).
Čtenář Connellymu věří, že technická stránka románu „sedí“, a nemá tendenci
dohledávat si informace. Což je ale u podobného typu knih zásadní nedostatek.
My naopak máme pokračovat ve svém sebevzdělání – a případně cítit potěšení
při odhaleních, kde si autor skutečnost upravil pro potřeby příběhu. Druhý
problém pak je, že celé technické linii a jejím motivům chybí nějaké hlubší zázemí
– nevěřím, že by odrážely autorův dlouhodobý zájem, jsou spíše okamžitým
využitím toho, co jej v jistém okamžiku jeho kariéry zaujalo, ale co neměl jak
využít v jiných svých knihách.
NAPSÁNO
14.2.2012
NÁZEV KNIHY
Rozsudek ráže 9
PŮVODNÍ NÁZEV
The Brass verdict
AUTOR
Michael Connelly
ROK VYDÁNÍ
2009
ISBN
978-80-7303-458-0
VYDAVATEL
Karin Lednická - Nakladatelství
DOMINO
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
Connellyho krok stranou je zde prostě příliš výrazný a nedosáhl na pevnou půdu.
Což rozhodně neplatí o Mickeym Hallerovi.
Obžaloba jednoho systému podruhé...a potřetí
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
23
recenze
Ten na sebe strhl pozornost v loni zfilmovaném románu Advokát (recenze zde).
Jedná se hrdinu z druhé strany – kde se jiní snaží dostat padouchy za mříže, on se
je snaží udržet na svobodě. Zná všechny kličky, triky, kdy zdržovat a kdy klienta
prostě odepsat… a má opravdu velkou smůlu na případy, které se mu pod
rukama mění v bomby ohrožující nejen kariéru, ale i život.
Český čtenář měl možnost seznámit se zatím s trojicí knih – každá je skvělým
thrillerem, každá nabízí fascinující zápletku, která naplno umožňuje vychutnat si
Hallerovu práci se systémem. A pokaždé obsahuje strhující souboj argumentů a
protiargumentů, vzájemného kydání špíny na svědky a střet strategií obhajoby se
žalobou. Ovšem v každém z nich je čím dál zřetelnější odklon od čistého
thrilleru… čímž se vlastně naplňuje tendence přítomná v Connellyho románech
odjakživa.
Jednou z největších deviz Michaela Connellyho je, že po dočtení jeho knih máte
pocit, jako kdyby se vám dostalo víc než jen solidně odvedené žánrové zábavy.
Tradici zahájil už román Černá ozvěna, který detektivku brilantně propojil s osudy
nepříliš známé jednotky nasazované Američany ve Vietnamu (a především s
psychikou jejích příslušníků).
Podobné triky předváděl i v dalších románech (obzvláště velkou pozornost si pak
zaslouží dvojice Básník – Strašák)… Ovšem vždy to bylo v rámci čistého žánrového
příběhu, který tak získával na hloubce a závažnosti. V knihách Rozsudek ráže
9 (Halley „zdědí“ mediálně vděčný případ, kde však nelze věřit doslova nikomu)
a Zrušený rozsudek (kde si musí Haller vyzkoušet úlohu žalobce) však jde o
opačný princip: ono cosi navíc“ dominuje a žánrový půdorys je třešničkou na
dortu propracované obžaloby nefungujícího systému.
Jestliže v Advokátovi se spravedlnosti dostane skrze Hallera zadost (byť
svéráznou cestou), v pokračování se ukazuje, že některé věci není v rámci systému
možné potrestat. Zároveň se Connelly čím dál víc soustředí i na skutečnost, že
zločinci už systémem dávno prorostli a nyní jej řídí (nikoliv pouze zneužívají!).
Hallerovy příběhy tak záměrně – a nejen tím, v jaké fázi zločinu začínají (tedy před
soudem) – oslabují požitek čtenáře detektivek (zakončený odhalením viníka a
jeho trestem) a naopak se snaží své publikum pokud možno angažovat a donutit
k přemýšlení.
A je pouze na uvážení každého čtenáře, zda na tuto hru přistoupí. Co by jinde
bylo závažným porušením pravidel, se zde stává základním stavebním kamenem
příběhu. Celá série je navíc ve své obžalobě systému i mile důsledná: pomocí
hostování Harryho Bosche nebo Jacka McEvoye (hrdina Básníka) se autor může
zaměřit na vyšetřování, soud i jeho mediální obraz. A zároveň tak jaksi
mimochodem již poněkud monotónní série o Boschovi získává nový náboj
(protože s Hallerem je pojí víc než jen soudní síň).
Jen škoda, že se na jejich úkor nedostává tolik prostoru vedlejším postavám, které
se narodily přímo na stránkách Hallerových příběhů (třeba nový řidič, kterého
získá Haller do své „kanceláře“ v Rozsudku ráže 9)… snad v budoucnu.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
24
recenze
O těch, kteří uzřeli temnotu
Info
Carla je začínající redaktorka, která si u městečka Dead River pronajme chatu, v
níž chce dokončit pro svou kariéru zásadní práci a následně se trochu odreagovat
ve společnosti své sestry a několika přátel. Místo příjemně strávené pracovní
dovolené však odhalí to nejčernější zlo. Zvrácenou rodinu, kterou nejlépe poznáte
skrze její vlastní chutě: „Ulovili už každé zvíře, ale lidskému masu se nic
nevyrovná. (…) Když v hrnci necháte vařit kus srnčího nebo medvědího
masa, zůstává ležet na dně jako kámen. Ale lidské maso bylo prostoupené
životem. V hrnci poskakovalo a kroužilo. Všechno ostatní bylo pouhé maso,
pouhé jídlo.“
Kuchař Jack Ketchum
Po sezoně se odehrává na pobřeží amerického státu Maine. Přesně v tom státě,
do něhož s oblibou umisťuje své příběhy král moderního hororu Stephen King. U
Jacka Ketchuma (vlastním jménem Dallase Williama Mayra) však nečekejte nic
nadpřirozeného. Ketchum se soustředí na rozpor krajiny Maine – na kontrast mezi
divokými lesy a městy. Na střet mezi divošskostí a civilizovaností… Rozumem a
naprostou temnotou.
Ne nadarmo je v doslovu teoretika hororu Douglase E. Wintera zmíněn román
Jamese DickeyhoVysvobození (letos konečně vyšel i v českém překladu). Je tak
jasně naznačeno, že přes veškeré krvavé a sexuální detaily je Ketchumův román
víc, než jen obyčejný příběh o partičce kanibalů. Je to skutečně ryzí horor.
Žánr hororu totiž není ani tak o vyvolání strachu – ano, směřuje k němu, ale ve
svých nejlepších dílech skrze pocit narušení integrity. Tato integrita může být
vnímána ve vztahu k našemu vnímání světa a reality (Lovecraft), ale i integrity
tělesné (autoři tzv. splatteru). A ideální případy jsou ty, kdy se tato dvě narušení
protnou. Což je právě Ketchumův případ.
Po sezoně je plné popisů, jak kanibalové zacházejí se svými oběťmi a jak przní (ve
všech smyslech tohoto slova) jejich těla. Ketchum tyto naturalistické výjevy
prokládá pasážemi jak z kuchařek našich babiček… vysvětluje, proč je důležité,
aby se „maso“ bálo, jak udělat trochu něčeho sušeného do zásoby, kterak ze střev
připravit klobásy. Není to čtení pro slabé povahy, byť se dnes již nepíše rok 1981,
kdy vyšel román poprvé.
Ale není to ani čtení pro hledače senzací a prosté „pornografie násilí“. Dobré
horory se díky vztahu k výše uvedenému narušení integrity vyznačují blízkostí
mystickým podobenstvím a psychologickým románům. A Ketchum dobrý horor
napsal. Polovinu knihy věnuje přípravě scény – stručnému, ale trefnému popisu
malého buranského městečka, v jehož lesích se cosi skrývá. Seznamuje nás s
aktéry (bez toho, že byste dokázali odhadnout, kdo je vlastně „slabým kusem“) a
trousí poznámky o krabech mrchožroutech. Pokud chcete něco laciného, budete
se muset spokojit jen s názvem městečka.
NAPSÁNO
2.1.2012
NÁZEV KNIHY
Po sezoně
PŮVODNÍ NÁZEV
Off Season
AUTOR
Jack Ketchum
ROK VYDÁNÍ
2011
ISBN
978-80-7193-335-9
VYDAVATEL
Laser-books
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
Kanibalové, burani a další havěť
Pokud bude mít román nějaký problém, pak jím bude jeho stáří a skutečnost, že v
Čechách neexistuje tradice, o niž by se mohl opřít. Aby bylo jasno – známe
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
25
recenze
bezpočet buranských i kanibalistických hororů, známe i moderní vlnu gore filmů,
kde se zástupci civilizace střetávají s primitivismem (kupř. film Eden Lake .)
Bohužel je většina podobných snímků skutečně pouze krvavou zábavou, bez
ohledu na to, zda se točí v USA, Británii, Francii či Srbsku… To, co vzniklo původně
jako šokující nový směr, který přináší do unaveného hororu svěží vítr a navrací ho
znovu ke kořenům (a specifické estetice či schopnosti konzultovat sociologické i
psychologické problémy moderní doby), se utopilo v opakování stále stejných
schémat stále horšími a horšími tvůrci.
A jelikož u nás známe především onu pokleslou variantu subžánru (s čestnou
výjimkou několika zásadních filmových děl, u jejichž znalců však nemůžeme
zaručit, že budou patřit k nadšeným čtenářům), musíme si před začtením do Po
sezoně pracně vštěpovat, že zde máme co do činění s jedním z prvních děl
podobného ražení. Pokud tedy jedna z postav – a nyní přijde spoiler – zemře ve
chvíli, kdy už všichni očekávají záchranu – a navíc rukou těchto zachránců – není
to klišé, ale vyjádření názoru autora, že něco prostě přežít nelze.
A pokud přežijete, je to možná chyba. V mnohých dílech je nezdolný lidský duch
oslavován a dáván do jasné rovnice, jejímž výsledkem je překonání překážek a
vítězství. Ketchum upozorňuje, že někdy nás naše nezdolnost zradí a vystaví
nezměrnému utrpení (jak se to stane jiné postavě, která bude při vědomí během
svého mučení).
Znovu tedy zdůrazňuji, že Po sezoně není založené na vulgárních atrakcích, ale na
jasné vizi Temnoty, kterou nelze porazit a která navždy změní každého, kdo se s
ní střetne. Nedokážu se ubránit dojmu, že by Ketchumovi slušelo vydání např. ve
Světové knihovně Odeonu – pro čtenáře této edice by byl možná příliš násilný a
vulgární, ale jistě by vyprovokoval větší odezvu a diskuzi, protože zároveň s
pobouřením by nebylo pochyb ani o jeho kvalitách…
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
26
recenze
Osamělost návratu, na který nikdo
nečeká
Info
Je srpen 2002. Počasí ve Stockholmu je k nevydržení – a také zcela nenormální.
Pod vlivem podivuhodného jevu nelze vypojit žádný elektrický spotřebič. Několik
postav různého věku, pohlaví i zázemí má zatím společné jen strašlivé bolesti
hlavy. Och, a také tu „maličkost“, že se musely zrovna nedávno vyrovnat se smrtí
někoho ze svých blízkých. Pokud se vůbec s něčím takovým vyrovnat dá…
A právě skrze jejich příběhy budeme sledovat události, které odstartuje hlášení
z jedné nemocnice: mrtví se probouzejí a chtějí… domů. Jak zacházet s nemrtvými
rozhodně není zombie horor, vlastně není ani horor, ale přesto se jedná o možná
nejděsivější knihu, na jakou letos na našich pultech narazíte…
Zombie kam se podíváš
Pod vlivem (i) filmového Stmívání by se takřka zapomnělo, že nejen upíři zažili
v posledních letech velkou renesanci (ke které ostatně sám Lindqvist přispěl svou
prvotinou Ať vejde ten pravý). Jenže stejnou pozornost na sebe strhly i zombie,
byť jim zatím chybí nějaký opravdový hit, který by to všem natloukl do hlavy
(ne, Resident evil je jen slušně zavedená značka, na první hitovou ligu nemá). A
často jsou ti naši ohnilci opravdu zajímaví!
Vše odstartoval Zack Snyder se svým Úsvitem mrtvých, který obdařil zombie
rychlostí. Praotec žánru Romero přidal pár klasicky i moderně pojatých kousků,
britští televizní šílenci propojili zombie apokalypsu s reality show Big brother ve
skvělé minisérii Dead set, v nejrůznějších knihách se zombie objevily ve
steampunku i pastiši na Jane Austenovou. Jedním z loňských televizních hitů byla
i adaptace komiksové série Walking dead, která v podstatě začíná tam, kde jiné
zombie příběhy končí. A objevily se i komiksy se zombie verzemi superhrdinů…
Ani v takovéto vytříbené společnosti se Jak zacházet s nemrtvými neztratí: jeho
zombie připomínají spíše středověké revenanty, kteří se prostě vracejí na místa,
která znají, a po svých pozůstalých se nevrhají ovládáni touhou po mozku, ale
jsou jim spíše na obtíž, vzbuzují pocit trapnosti a nepatřičnosti, případně u nich
spouštějí ukázkově patologické reakce…
Jak zacházet s a vycházet s nemrtvými?
Stejně jako v Ať vejde ten pravý, i zde jsou monstra podivuhodně tradiční
(ovšem zcela jiným způsobem, než by člověk čekal) a především pak pouze
záminkou ke studii osamělosti a pomíjivosti (nebo naopak trvalosti) silného citu.
Někdo se domnívá, že si s milým nebožtíkem užil dost už za života, jiný se zoufale
snaží přesvědčit sám sebe, že se nic nestalo, a někdo to prostě bere jako druhou
šanci.
NAPSÁNO
3.4.2012
NÁZEV KNIHY
Jak zacházet s nemrtvými
PŮVODNÍ NÁZEV
Hanteringen av odöda
AUTOR
John A. Lindqvist
ROK VYDÁNÍ
2012
ISBN
978-80-257-0607-7
VYDAVATEL
Argo
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
švédština
Možná nejlépe se dá posun oproti tradičním zombie příběhům ukázat na
typickém motivu mrtvého dítěte… Jak se k bytosti, která byla až donedávna
naprostým středem vašeho života, zachovat ve chvíli, kdy je měsíc v hrobě? Kdy
svaly atrofovaly, kůže je hnědá a drolící, břicho nafouknuté od mrtvolných plynů?
Lindqvist je v podobných chvílích až krutě praktický a pokud by se jeho zombie
náhle na někoho vrhly a vyrvaly mu svými ohnilými dásněmi ohryzek, byla by to
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
27
recenze
takřka úleva. A když už si myslíte, že vám autor právě tuto úlevu dopřeje, má pro
vás místo toho jen další krutý posměšek…
Aby Lindqvist podtrhl, že se chce soustředit na komorní dramata a sledovat je až
v laboratorním prostředí, udělal jednu skvělou věc: jeho Událost není celosvětová,
ale přísně ohraničena geograficky (okolí Stockholmu) i časově (povstanou jen
zemřelí do určitého data). Je to radikální nabourání zombie schémat – nemrtví
nemají převahu. Co však zůstalo je, že situace se zhoršuje nikoliv kvůli monstrům,
ale kvůli lidem samotným a jejich neschopnosti komunikovat…
Svět tedy nespěje ke svému konci ve výbuších a žravých orgiích, ale v naprostém
vykolejení běžného řádu, v zoufalství úřadů, které musí něco dělat, postupující
únavě všech zúčastněných (není to žádný med, starat se v nemocnicích o
umanuté mrtvoly, snažící se mermomocí odejít) a nadšeném přihlížení zahraničí…
Zoufalé dílčí tragédie doplňují přepisy tiskových prohlášení a zpravodajství, suchý
přehled chronologie…
Jak zacházet s nemrtvými není tak spjatá se švédskými reáliemi jako Lindqvistův
debut, a nejedná se jen o využití, nikoliv nepodobně jako u detektivek Jo
Nesbøho, popkulturních reálií (dojde i na Resident evil) – ty byly i v Ať vejde ten
pravý – je to však kniha rozhodně severská: temná, pochmurná, neúprosná,
oproštěna od všech barev, o to víc však řezající a jitřící vlastní svědomí čtenářů
onou zásadní a naprosto všední otázkou, kterou však dokáže správně položit
málokdo: Jak bych se zachoval já?
Možná bude někomu vadit konec a řešení, které si autor přichystal, ale v podstatě
na něm vůbec nezáleží. V situaci, jakou román popisuje ostatně není žádné řešení
adekvátní a uspokojující… samotná kniha je však víc než to: je děsivá a
v nejlepším slova smyslu zneklidňující.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
28
recenze
Zůstat v pohybu před všemi hrůzami
žití
Info
New York se připravuje na velké setkání OSN – napětí ve vzduchu je takřka
hmatatelné, bezpečnostní složky jsou ve stresu a do toho přijde děsivý nález
zaživa pohřbeného člověka – nález o to hrůznější, že nebožtík nedávno zmizel
společně s kolegyní, která je podle stop nalezených na místě činu stále v rukou
vraha. Policie se pod časovým tlakem obrátí na bývalého špičkového odborníka
na ohledání místa činu – Lincolna Rhymea. Ten má pomoci sestavit tým, vypátrat
unesenou oběť a dopadnout pachatele. Je zde však jeden zásadní problém:
Rhyme je už několik let od krku dolů ochrnutý a potají plánuje vlastní sebevraždu.
Dokáže v něm zvrácený vrah vyburcovat zájem o případ?
Sběratel kostí podruhé
Jeffery Deaver se postupem času vypracoval na jednoho z nejpopulárnějších
autorů thrillerů na českém trhu. Letos opět vydaný Sběratel kostí je pak
pravděpodobně tou knihou, která je z jeho díla nejznámější i mimo okruh
fanoušků žánru – filmová verze s Denzelem Washingtonem a Angelinou Jolie sice
nepatří k nejbrilantnějším ukázkám filmového thrilleru, ale v českém prostředí
proběhla hned několikrát.
Román je prvním dílem Deaverovy nejúspěšnější a podle mnohých nejlepší série –
Lincoln Rhyme se zatím objevil v devíti knihách a jeho popularita nijak neklesá.
Úspěch každé série je totiž přímo úměrný přitažlivosti hlavního protagonisty a
Rhyme patří v posledních dvaceti letech rozhodně k těm nejzajímavějším. Nejde
jen o postižení, kterým trpí a kvůli kterému musí být jeho „očima“ a „nohama“
mladá policistka Amelie Sachsová, nejde ani o jeho koketování se smrtí (jehož
řešení ve Sběrateli kostí je asi jedinou slabší a poměrně lacinou částí knihy) či
jeho nevrle projevovaný odstup od ostatních lidí a až posedlá soustředěnost na
hledání a analyzování stop (takže se často chová jako absolutně nelidský mizera).
Je to především způsob, jakým všechny tyto prvky dokáže Deaver zakomponovat
do služeb příběhu. Aby bylo jasno – nejedná se o žádného mistra literatury, jeho
jazyk je jednoduchý a ve výstavbě děje se v naprosté většině drží osvědčené
šablony založené na šokujícím zločinu a neméně šokujícím zvratu (a v naplňování
této šablony je v současnosti opravdu takřka bez konkurence). Jenže to, že něco
opakuje neznamená, že by nudil, ale že to zvládá na jedničku. Übung macht den
Meister. První případ Lincolna Rhymea je v tomto ohledu malý klenot, vyvolávající
maximální napětí.
Bolest minulosti, hrůza přítomnosti, temnota budoucnosti
Deaver ve svém Sběrateli kostí (který je dnes poměrně úsměvně často
zaměňován se seriálemBones) pracuje se dvěma principy. Ten první souvisí s
postižením hlavního protagonisty: s ochrnutím, nemožností se hnout, být pánem
vlastního osudu, s bezmocností. Podobné pocity či tendence mají v různých
podobách i vedlejší postavy: Amelie bojuje s artritidou a její největší vášní je
rychlý pohyb (především v autě), který jí dává pocit svobody, policejní velitel
zodpovědný za opětovné využití Rhymea je v zajetí svého dávného špatného
rozhodnutí a pak jsou zde samozřejmě oběti.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
NAPSÁNO
7.2.2012
NÁZEV KNIHY
Sběratel kostí
PŮVODNÍ NÁZEV
The Bone Collector
AUTOR
Jeffery Deaver
ROK VYDÁNÍ
2011
ISBN
978-80-7303-677-5
VYDAVATEL
Karin Lednická - Nakladatelství
DOMINO
JAZYK
čeština
PŮVODNÍ JAZYK
angličtina
29
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
recenze
Titulní „sběratel kostí“ je velmi „kreativní“ – pohřbení živého člověka je jen
začátek, následuje vystavení přílivu a pomalému utopení, připoutání k vývodu
horké páry a následné uvaření zaživa či předhození smečce hladových psů… Oběti
jsou vždy znehybněné, přesto při vědomí a zároveň dobře ví, co je čeká. Právě v
tom tkví hrůza knihy – nikoliv v naturalistických scénách (kterých je dokonce až
překvapivě málo), ale v zobrazení bezmocnosti a nemohoucnosti prát se o vlastní
život na jedné straně a zoufalým snažením policistů včas správně dešifrovat stopy,
které za sebou \"hravý\" vrah nechává, na straně druhé.
S onou nehybností souvisí i posedlost pachatele kostmi – ty se nehýbou, jsou
čisté a chladné; nemění svědci toho, co se děje. Zároveň jsou tím, co nás v
případě poškození nejvíce omezuje (Rhyme má neustále jako upomínku na svůj
stav vystavený jeden obratel).
Druhým základním kamenem románu je princip, který bychom mohli nazvat
„jednotou časů“. Nejen že v zájmu deaverovského šokujícího zvratu je kořen
všeho zla v minulosti postav, ale v zásadě se jedná o opakování již kdysi
spáchaných zločinů. Sběratel kostí se intenzivně zajímá o historii New Yorku,
především tu spojenou s vraždami, a minulost mu splývá s přítomností. Kniha
místy působí až hororově mystikou mlh, z nichž se vynořují obrysy dávných hrůz.
A pochopitelně platí, že postavy s sebou nesou nějakou osobní bolest,
přítomnost je stíhá jednou ranou za druhou a do budoucna nevidí nic, než jen
další utrpení (v případě obětí doslova, v případě třeba Rhymea se jedná o absenci
naděje na zlepšení stavu atd.).
Okolo každého z těchto dvou principů by se dal vystavět brilantní thriller, ale
jejich propojením vzniklo něco skutečně výjimečného. Navíc Deaver naprosto
neplýtvá slovy; kniha je stručná, ale především sevřená. Je jako dobře připravený
sportovec: vše je naladěné na optimální výkon, aniž by to sklouzávalo k
samoúčelnosti. Sběratel kostí je tak i čtrnáct let po svém napsání jedním z
nejlepších thrillerů, na jaké můžete v knihkupectvích narazit.
www.knihozrout.cz - portál pro milovníky knih
30