listopad a prosinec 2009 - Česká evangelická luteránská církev

Časopis České evangelické luteránské církve
listopad-prosinec
2009
Pecet víry
Slavte Jeho příchod!
Z OBSAHU TOHOTO
VYDÁNÍ:
Útoky proti křesťanství
Nešpory a vánoční program
v Plzni
Boží všemohoucnost (aneb
dokáže Bůh stvořit kámen,
který sám neunese?)
Šifra mistra Leonarda fakta vs. fikce (1)
Nedávné křty v naší církvi
Skrze svátost křtu „oblékli Krista“:
Hana Anežka Hoblová (13. září)
a
Mikuláš Jan Řežáb (11. října).
Oběma přejeme rostoucí víru
a moudrost shůry – oboje
dává Duch, kterého při křtu
dostali. Bůh je dobrý.
Sbírka na Projektovou dokumentaci rozšíření ZŠML
Od září do října se v plzeňském sboru vybralo 6029 Kč.
Děkujeme všem dárcům!
ėFTLÈFWBOHFMJDLÈMVUFSÈOTLÈDÓSLFW
ÀLPMOÓOÈNŞTUÓ1M[Fŵ
UFMXXXMVUFSBOJD[
FNBJMJOGP!MVUFSBOJD[
Napsal pastor John A. Braun, šéfredaktor časopisu Forward in Christ
Už někdy začátkem září nám doručovatelé přinesli katalogy s
vánočním zbožím. Akce na dětské hračky a umělé vánoční stromky, znáte
to. Za pár týdnů už bude vánoční čas v plném rozkvětu, přestože bude
ještě další týdny trvat, než nastane štědrý den.
Někdy se nám chce naříkat nad komercionalizací Vánoc, ale
přesto se i my přistihneme, že v rukou třímáme seznam dárků a tak jako
jiní hledáme, co kde výhodně nakoupit. Vánoce jsou však i skvělou příležitostí sejít se v rodinném kruhu či s přáteli, vidět jejich rozesmáté tváře a
užívat tepla jejich radostné blízkosti.
I my budeme samozřejmě druhým připomínat, aby vrátili toho
skutečného Krista zpátky do Vánoc. Nakonec, Kristus je ten největší
vánoční dárek. Tahle prostá pravda je ve skutečnosti hluboká a pronikavá.
Ale svět, zdá se, nechce o ní ani přemýšlet.
Čtyři týdny před Vánocemi křesťané předjímají oslavu Kristova narození během období Adventu (advent = příchod). Narození Ježíše je tak důležité, že si zasluhuje zvláštní období našeho rozjímání. Nikdy v celé historii
nedošlo k tak významné události! Žádné jiné světové náboženství neoslavuje
příchod svého zakladatele s takovou úctou a přípravou. Byla to a stále je velká
událost.
Proč? Protože v Ježíši přišel Bůh na tuto zem. Žádné jiné náboženství nečiní takové prohlášení. Jistě, každé má nějakého charismatického zakladatele, který zahájil nový směr. Ale žádné netvrdí, že se Bůh,
který stvořil všechno kromě sebe a který vládne nad veškerým tvorstvem,
ponížil do role obyčejného člověka a žil se svým vzpurným stvořením. My
to tvrdíme. My tomu věříme. Kouzlo této pravdy spočívá v tom, že Bůh
má takový zájem o lidstvo, že sám k nám přišel, aby nás zachránil od nás
samých, aby nás vysvobodil z naší krutosti, chamtivosti, povýšenosti a
nenávisti. Ano, to skutečně udělal. Taková událost si proto zaslouží,
abychom ji slavili. Proto ji také slavíme.
Při všem tom spěchu a vzrušení, které o Vánocích zažíváme, se
tato převratná pravda snadno ukryje pod roztrhaným balicím papírem a
rodinným hodováním. Jakoby právě ona nebyla tím důvodem k hodování a slavení. Ovšemže, mnoho lidí si připomene jen narození malého
děťátka, které jim však jinak nemá co říct. Proč by právě Jeho slova měla
mít větší váhu, než slova jiných velikánů? I mnozí z těch, kdo zažili
Ježíšův příchod, Ho nebrali příliš vážně. „Přišel do svého vlastního, ale
jeho vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1:11)
My však slavme Jeho příchod! Ponížený příchod Boha v lidském
těle. Přitom mějme na paměti, že sám velmi jasně prohlásil, že se vrátí
jako vyvýšený Pán. Vrátí se, aby nás uvedl do své slávy. Potom bude naše
slavení bez konce. Slyšte pozorně Jeho Slovo. Očekávejte věrně Jeho
návrat. On na nás nezapomíná; nezapomeňte ani vy na Něho.
Celebrate his arrival. From Forward in Christ, Vol. 95, 12/2008, © 2008-9 Forward in Christ,
administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se
svolením. Redakčně zkráceno.)
Útoky proti křesťanům
a jejich víře
„Blaze vám, když vás budou tupit a
pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé
kvůli mně,“ prohlásil ve svém „horském kázání“
Pán Ježíš. A dodal: „Radujte se a jásejte, protože
máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Matouš 5:11,12) Náš Spasitel dobře věděl, že „když
hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho
čeleď!“ (Matouš 10:25) Proto opakovaně připravoval své následovníky na to, že ve svém životě
budou kvůli své víře a svému vyznání Ježíše zažívat posměch, hanobení, pomluvy a všelijaké
očerňování. Nejspíš i vy, věřící čtenáři Pečetě
víry, máte nějakou takovou zkušenost: třeba
když jste před kolegy v práci otevřeně prohlásili,
že chodíte o nedělích do kostela chválit svého
Pána; nebo když jste se před druhými na chvíli
omluvili, že se potřebujete pomodlit; nebo když
jste před ostatními pronesli, že vy „z opice“
rozhodně nepocházíte, ale že vás stvořil Bůh
(a to prostřednictvím vašich rodičů).
Je možné, že posměšky, narážky, skryté či
otevřené útoky zažíváte prakticky každý den. A
je pravděpodobné, že na mnohé z nich ani
nevíte, jak reagovat, jak odpovědět. V žádném
případě to však kvůli posměškům, urážkám či
tlaku vrstevníků nevzdávejte. Vždyť i vás Ježíš
povzbuzuje: „Blaze vám! Radujte se a jásejte!
Máte hojnou odměnu v nebesích!“ Co je proti
výsměchu druhých fakt, že Ježíš se k nám přizná
před svým Otcem v nebi?
Kupodivu nejčastější útoky proti křesťanství, se kterými se setkávám, se vůbec netýkají
křesťanské víry a učení Bible, ale spíše historických deliktů křesťanské (zejména katolické)
církve. Namátkou vzpomenu na upalování čarodějnic a jinověrců ve středověku, bránění rozvoji
vědy a pokroku, skrývanou amorálnost kněží a
biskupů, mocenské a majetkové nároky církve,
křížové výpravy a další neřesti, páchané často „ve
jménu křesťanského Boha“. Na tato a jim podobná obvinění lze asi nejjednodušeji odpovědět
pomocí ilustrace ze světa hudby. Bedřich Smetana (abych zůstal u domácích autorů) složil operu
Prodaná nevěsta. Když ji však orchestr a operní
ansámbl řádně nenastuduje a zahraje ji „pod psa“,
bude z toho velká ostuda pro operní dům i pro
skladatele. Ale Smetana v tom bude nevinně! On
to složil jinak, než jak to orchestr a zpěváci publiku představili. Chtějí-li diváci poznat a slyšet
skutečnou Prodanou nevěstu, potom musí sami
nahlédnout do not a partitur a hledat takový
operní dům, kde se podle nich hraje.
Jinak řečeno, hledej, člověče, Boha v první
řadě v Bibli samotné a nezavrhuj Jeho tvář na
základě „karikatur“, pod kterými Ho někdy
prezentují lidé, jež sami sebe nazývají křesťany.
Hleď na to, co Ježíš sám říká,
než na to, co druzí „v Jeho
jménu“ konají. Pak budeš i
ty moci slyšet a zažít tu
„úžasnou hudbu Jeho Slova“.
Váš pastor Petr Krákora
Strana 2
Ježíš, Máří Magdaléna,
DaVinci a Dan Brown I.
Možná jste četli knihu. Možná jste na
filmu byli v kině. Možná jste nedávno zapnuli
televizi, kde tento film běžel. Možná proto teď
máte spoustu otázek. Ano, řeč je o Šifře Mistra
Leonarda (známé také pod původním názvem
DaVinciho kód), světovém bestselleru amerického spisovatele Dana Browna. Hned na úvod je
třeba uznat, že jde o skvěle propracovanou,
akční, detektivní novelu, která si svou akčnost
zachovala i ve filmu. Na tom se shodují obdivovatelé i odpůrci tohoto díla. Co je však důležitější, je pokus autora předkládat svůj fiktivní, beletristický román jako „fakta“, které se snaží podkopat samotné základy křesťanství. Právě tato
kombinace poutavé fikce a po staletí skrývaných
„faktů“ učinila z díla celosvětový trhák. Jenže
autorova tvrzení, prezentovaná jako fakta, jsou
pouze směsicí fascinujících střípků „tajných“
informací, polopravd a jednoznačných lží a
nesmyslů. Pojďme se v tomto článku na některá
z nich podívat.
Zápletka
Pro zopakování (pro ty, kdo znají), popřípadě pro vysvětlení (pro ty, kdo neznají) zde
uveďme v krátkosti, v čem spočívá hlavní idea
knihy a filmu. V Paříži je za dramatických okolností zavražděn Jacques Sauniere, správce
Louvru, a to jistým Silasem, členem římsko-katolického řádu Opus Dei. Než ale kurátor
zemřel, zanechal za sebou řadu symbolických
stop a indicií, odkazujících k hlubokému, temnému tajemství. Harvardský profesor náboženské symbologie, Robert Langdon, který je právě
ve městě a má se s kurátorem sejít, se stává hlavním podezřelým. Sofie Neveu, policejní kryptoložka (zabývá se šiframi) a kurátorova vnučka, se
staví na stranu Langdona a pomáhá mu uprchnout. Spolu se pak vydávají na strastiplnou cestu
přes celou zemi, aby pátrali po „svatém grálu“,
stále však s policií v patách.
Na cestě se setkávají s expertem na historii, Leighem Teabingem, který jim odhalí velké
tajemství skrývané církví po celá staletí: grálem
není pohár z poslední Kristovy večeře, jak se
všichni domnívají, ale tělo Marie Magdalské,
která byla manželkou Ježíše Krista a matkou
jejich dítěte, jež se stalo předkem významné
dynastie francouzských králů, Merovejovců. Toto
tajemství prý ohrožuje církev, proto se její představitelé z Vatikánu snaží všemožně zabránit
jeho prozrazení.
Fakta vs. Fikce
Hlavní tvrzení knihy, na která se podíváme
z pohledu faktické historie, jsou:
1. Ježíš se oženil s Máří Magdalenou (Marií Magdalskou) a měl s ní dítě.
2. Ježíšovo božství bylo ustanoveno až na sněmu
v Nikaji roku 325 po Kr.
3. Osmdesát evangelií bylo vyloučeno a do Bible se
dostala jen čtyři.
4. Gnostická evangelia nám ukazují pravého
Ježíše.
5. Současné křesťanství poškozuje důstojnost a
snižuje hodnotu žen na úkor mužů.
6. Převorství siónské je ochráncem tajemství
Svatého grálu od roku 1099.
V tomto vydání PV se věnujeme prvním dvěma
tvrzením, další pak najdete v příštích číslech.
Ad 1 – Jaké existují historické důkazy, že Ježíš
byl ženatý? … ŽÁDNÉ.
Oženil se Ježíš? Dan Brown ve své knize
píše, že bylo neslýchané a nepředstavitelné, aby
Žid zůstal celý život svobodný a neoženil se. Každý
celibát byl prý zavrženíhodný. Ježíš však sám učí,
že někteří lidé zůstanou svobodní pro nebeské
království, aby se mohli výhradně věnovat jeho
šíření a budování (Matouš 19:10-12). Apoštol Pavel,
vychovaný v rabínské škole farizea Gamaliela,
obhajuje podobný postoj v 1. Korintským 7, s tím
ovšem, že ne každý má dar zdrženlivosti, a je tedy
„lepší žít v manželství než se trápit“. Jan Křtitel a
další proroci, zdá se, byli také svobodní.
A co tvrzení o Marii z Magdaly, že to ona
byla Ježíšovou manželkou? V gnostickém Filipově
evangeliu, na které román odkazuje (o něm více v
bodě 3 a 4), má slovo vysvětlované jako „manželka“ daleko širší význam, totiž společnice,
Strana 3
družka, souputnice – žena, která jde s Ježíšem a
doprovází ho (což skutečně Máří a další ženy
dělaly). A že prý „Kristus políbil Máří na ústa“?
To Filipovo evangelium ve skutečnosti neříká,
jelikož domnělá slova „Kristus“ a „ústa“ v poměrně poškozeném rukopise chybějí.
Nakonec je dobré si uvědomit ještě jednu
věc. I kdyby Ježíš byl ženatý a měl děti, tak by to
samo o sobě nebylo žádnou překážkou pro Jeho
božství ani Jeho záchrannou misi. Manželství je
dobrá věc. Sex v manželství je dobrá věc. Rodina
je dobrá věc. Ježíš byl plně Bohem i plně člověkem. Žádný problém by proto samo Jeho manželství nepředstavovalo. Jediný problém je, že
pro Jeho manželství neexistuje žádný důkaz ani
svědectví. Naopak, veškeré dochované materiály
svědčí o tom, že Ježíš si zvolil život bez manželství, aby se mohl věnovat své službě.
Ad 2 – Bylo Ježíšovo božství ustanoveno až
na sněmu v Nikaji? Byl do té doby Ježíš považován pouze za „proroka, avšak smrtelníka“?
… Naprosto ne.
Ježíš byl považován za vtěleného Boha od
samého počátku křesťanství. Když pomineme
fakt, že už proroctví Starého zákona, napsaná
před Ježíšovým narozením, zmiňovala božství
zaslíbeného Mesiáše, pak stačí otevřít stránky
Nového zákona a tam najdeme bezpočet odkazů
na božství Ježíše Krista. Apoštol Pavel psal v 50.
letech prvního století: Filipským 2:6 (překlad
KMS) – „Ačkoli byl v podobě Boží (morfe
Theou), nelpěl na tom, že je roven Bohu“; Koloským 1:15-16 – „On je obraz Boha neviditelného“.
Známým veršem je úvod Janova evangelia, Jan 1:1
– „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha,
to Slovo byl Bůh“; ve stejném evangeliu Tomáš
vyznává, Jan 20:28 – „Můj Pán a můj Bůh“.
Uveďme také citáty církevních otců z doby
před sněmem v Nikaji v roce 325 po Kr.: „Bůh
sám se zjevil v lidské podobě“ (Ignác, 100 po Kr.);
„Je příhodné nahlížet na Ježíše Krista jako na
Boha“ (Klement, 100 po Kr.); „Otec vesmíru má
Syna a ten … je stejným Bohem“ (Justin Mučedník, 160 po Kr.); „On je Bůh“ (Ireneus, 180 po Kr.);
„Kristus, náš Bůh“ (Tertulián, 200 po Kr.);
„Nikdo by se neměl urážet, že Spasitel je zároveň
Bůh“ (Órigenés, 225 po Kr.); „On není jen člověk,
ale i Bůh“ (Novacián, 235 po Kr.); „Ježíš Kristus,
náš Pán a Bůh“ (Cyprián, 250 po Kr.).
Ježíš byl tedy považován za Boha v lidském
těle dávno předtím, než se v roce 325 po Kr. konal
sněm v Nikaji. Tento sněm se zabýval mj. i ariánskou herezí, podle které je Ježíš jen stvořená
božská bytost (byla tedy doba, kdy Ježíš nebyl),
jiné podstaty než Otec a podřízený Otci (tuto
herezi v dnešní době živí především Svědkové
Jehovovi, podle nichž je Ježíš bůh, ale ne Bůh). Na
sněmu pak došlo k sepsání tzv. Nicejského/Nikajského vyznání víry, ve kterém se o Ježíši píše,
že je „od věčnosti zplozený, nestvořený, jedné
podstaty s Otcem“. Toto vyznání podepsali bez
dvou všichni z přítomných necelých tří set biskupů. V Nikaji každopádně nešlo o Ježíšovo božství
versus lidství, ale o božství Syna versus božství
Otce.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
Poznámka:
Při sepisování tohoto článku byla použita přednáška Arta Lindsleye z Institutu C.S. Lewise,
otištěná v magazínu Knowing & Doing. Chcete-li
si sami přečíst o tomto tématu více, je možné si
u pastora Krákory vypůjčit knížky Šifra mistra
Leonarda: Dekódováno od Nicky Gumbela nebo
Věrohodnost Nového zákona od F. F. Bruce. Obě
jsou v češtině.
Strana 4
Boží všemohoucnost a
lidská logika
Dokáže všemohoucí Bůh vytvořit
kámen, který sám neunese?
K sepsání tohoto článku pro Pečeť víry mě
inspirovala otázka jedné žákyně školy Martina
Luthera. Zněla nějak takto: „Dokáže Bůh, když je
všemohoucí, stvořit takovou kaši, kterou by sám
nedokázal sníst?“ Tato rafinovaná otázka je
známější a rozšířenější ve verzi s neuzvednutelným kamenem: „Dokáže všemohoucí Bůh vytvořit kámen, který sám neunese?“ Záludnost této
otázky tkví v tom, že v každém případě nás vede
lidská logika k závěru, že Bůh není všemohoucí.
Neboť buď takový kamen dokáže stvořit, pak ho
ale neunese, takže není všemohoucí. Nebo takový
kámen, který by neuzvedl, vyrobit nedokáže,
z čehož opět plyne, že není všemohoucí. Ovšem
my ve vyznání křesťanské víry říkáme:
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího …“
Jak se můžeme s tímto „paradoxem všemohoucnosti“ vypořádat? Dovolte mi v tomto článku
nabídnout několik přístupů. Netvrdím, že všechny dají uspokojivou odpověď každému hloubajícímu a hledajícímu člověku. Ale třeba povedou k
dalšímu zamyšlení o povaze lidské logiky a její
omezenosti na jedné straně a o nadřazenosti a
výjimečnosti Božího charakteru na straně druhé.
Pohled Bible na všemohoucnost Boha
První přístup je biblický (a o ten nám jde
především). Písmo, které nám Boha pravdivě zjevuje, mluví o Boží všemohoucnosti (všemoci) na
několika místech. Starý zákon přitom používá
jednak hebrejský výraz „šadaj“ (např. ve spojení „el
šadaj“ = Bůh všemohoucí; např. Genesis 17:1), který
má v pozadí obrázek Boha, který zajistí a poskytne
vše, co je třeba. Nebo se jako „všemohoucí“ chápe
hebrejský výraz „cebaót“ (zejména ve spojení „jahve
cebaót“ = Hospodin zástupů, tedy zástupů všech
mocností a sil; např. Izajáš 6:3, srovnej Zjevení 4:8).
Nový zákon zase obsahuje řecké „pantokratór“
(spojenina pas = všechno, kratos = moc, nadvláda;
tj. dohromady „vládce všehomíra“). V těchto případech jde o zdůraznění Boží moci a nadvlády nade
všemi silami, tedy Jeho suverenitu, svrchovanost.
Sv. Augustin (O obci Boží, kniha V, kap. 10):
„Bůh je správně nazýván Všemohoucí, ačkoli
nemůže zemřít nebo udělat chybu. Je nazýván
Všemohoucí kvůli tomu, že dokáže vykonat, co
chce, nikoli kvůli tomu, že musí strpět a dělat i to,
co nechce. Neboť kdyby k tomu došlo, pak by
rozhodně nebyl všemohoucím. Bůh tedy nemůže
dělat určité věci právě proto, že je Všemohoucí.“
Znamená tedy všemohoucnost (všemocnost), že
Bůh dokáže úplně všechno? Nebo má Bůh nějaké
limity? Žalmista vyznává: „Proč by měly pronárody
říkat: ,Kde je ten jejich Bůh?‘ Náš Bůh je v nebesích
a všechno, co chce (co se Mu líbí), koná.“ (Žalmy
115:2-3) V evangeliích je zase zaznamenán Ježíšův
výrok, kterým odpověděl na zděšení svých učedníků ohledně schopnosti člověka dojít spásy: „Když
to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: ,Kdo
potom může být spasen?‘ Ježíš na ně pohleděl a
řekl: ,U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné
všecko.‘“ (Matouš 19:25-26) V těchto a dalších
verších dostáváme důležité vodítko k nalezení
odpovědi na onu protikladnou otázku v úvodu.
Především je třeba si uvědomit, že Bůh je všemohoucí v tom, co chce konat. Dokáže vykonat
všechno, co se Mu líbí a co se rozhodne učinit,
přesto (někdy i právě proto), že jsou to věci, na
které člověk nestačí (jako např. naše spása). Snad
by šlo přesněji hovořit o tom, že Bůh je „všechno-co-chce-moucí“. To, co je v rozporu s Jeho vůlí,
s Jeho rozhodnutím či s Jeho podstatou, to skutečně Bůh „nedokáže“ – například nedokáže lhát,
klamat, neplnit své sliby, být nevěrný (viz 2. Timoteovi 2:13 – „nemůže zapřít/popřít sám sebe“).
Buďme však Bohu za tuto Jeho „nemohoucnost“
vděčni!
Důležité pro nás je také poznání, že
Bůh – ve své všemohoucnosti (a především ze
své lásky) – se dokázal na čas zříci použití své
neomezené moci. Právě v tom tkví zázrak
poníženého vtělení Boha v Kristu Ježíši. Aby
mohl vykonat naši záchranu a zemřít jako
jeden z nás, rozhodl se Boží Syn na určitý čas
přestat uplatňovat svou absolutní moc, vědění
a další božské vlastnosti (ty bytostné, nikoli ty
morální). Ježíš tedy stále byl a zůstal všemohoucí, ale svou moc nepoužil, když měl
Strana 5
například na poušti hlad, nebo když Ho zatýkali a křižovali vojáci. Opět to vede k závěru, že to, co chce, Bůh
dokáže. Třeba kvůli nám i bezmocně trpět.
Zde by mohl můj pokus o vysvětlení „paradoxu
Boží všemohoucnosti“ skončit. A nejste-li zrovna „příznivci“ logiky, ani dál číst nemusíte. Následuje totiž jen
nabídka dalších, více či méně uspokojivých pokusů o
řešení problému neuzvednutelného kamene. Některé z
těchto navrhovaných řešení nabízejí teologové, jiné
filozofové, matematici či jazykovědci.
„Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho
probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. ,Já jsem Alfa i Omega‘, praví
Pán Bůh, ,ten, který jest a který byl a který přichází,
Všemohoucí.‘“ (Zjevení 1:7-8)
pastor Krákora
Lidská logika není „všemohoucím
bohem“
Nedělí 29. listopadu začíná období Adventu, a
tedy i nový církevní rok. Letos bychom rádi ve Sboru sv.
Pavla v Plzni započali tradici podvečerních bohoslužeb na
1. adventní neděli. Takovým večerním bohoslužbám
(nebo i jen večerním modlitbám) se někdy říká nešpory,
což pochází z latinského slova „vesper“ či řeckého „esperinos“; obojí znamená „večer“. Na první adventní neděli
(29. 11.) se tedy v plzeňském sboru nekoná bohoslužba
dopoledne v 10 hodin, ale až v podvečer od 18 hodin.
Program této „nešporské“ bohoslužby bude také
nevšední: obohatí ho mj. rozsvěcování vánočního stromku v kapli, zpěv dětského sboru, hudba malého smyčcového orchestru, zpěv učitelů Základní školy Martina
Luthera a pravděpodobně i zpěv bývalého operního
pěvce. Zváni jsou všichni členové naší církve, děti naší
školy a jejich příbuzní, stejně jako široká veřejnost. Zaznamenejte si proto, prosím, do svého kalendáře:
Neděle 29. listopadu od 18 hodin
– Nešpory v kapli Sboru sv. Pavla v Plzni
Adventní období však touto nedělí teprve začíná!
O dalších adventních nedělích se budeme v Plzni scházet
k bohoslužbám v tradičním čase od 10 hodin. Zpestřením
těchto bohoslužeb bude pak zpěv žáků Základní školy
Martina Luthera. Poněkud konkrétněji vypadá program
„vánočního zpívání dětí“ následovně:
Neděle 6. prosince od 10 hodin
– zpívají děti z 5.-9. třídy a děti z 3.-4. třídy
·
Neděle 13. prosince od 10 hodin
– zpívají děti z 2.A a 2.B třídy
·
Neděle 20. prosince od 10 hodin
– zpívají děti z KDG, 1.A a 1.B třídy
Samozřejmě Vás také rádi uvidíme na štědrovečerní bohoslužbě, která se ve Sboru sv. Pavla v Plzni koná
ve čtvrtek 24. prosince od 22 hodin.
A tak, řečeno slovy vánoční písně 294, „pojďme,
pokloňme se Ježíši!“
Druhý přístup se týká smysluplnosti. Podle tohoto
přístupu nemůže všemohoucí Bůh činit logické a jazykové
nesmysly. „Kámen, který Všemohoucí neunese“ je logický
protiklad, něco jako „kulatý čtverec“ nebo „hluboké hory“.
Logické protimluvy a nesmysly Bůh netvoří. Tento názor
zastával např. Tomáš Akvinský, italský filozof a teolog ze 13.
století.
Co se stane, když neodolatelná síla působí na
nepohyblivý předmět?
Jiný přístup, nazvěme ho „nad-logický“, staví Boha
a Jeho všemohoucnost dokonce nad jazykové nesmysly a
zákony logiky. Naše logika a způsob uvažování a vyjadřování
je omezený a Bůh je tomu všemu nadřazen. Toto stanovisko
zastával např. francouzský filozof, matematik a fyzik René
Descartes, žijící na počátku 17. století.
Jinak řečeno, podle tohoto přístupu, Bůh dokáže
stvořit kámen, který by neunesl, a zároveň dokáže takový
kámen unést. Že to logicky nejde? To je jen kvůli omezenosti naší logiky, ale Bůh stojí výš. Někteří lidé přitom staví
tento „paradox všemohoucnosti“ na úroveň jiných logických paradoxů, např. „Russelova paradoxu“ naivní teorie
množin. Tento paradox se běžně vysvětluje na příkladu
vesnického holiče. Představte si vesnici, ve které žije a pracuje právě jeden holič. Tento holič holí všechny ty vesničany,
kteří se sami neholí. Otázkou je: „Holí tento holič sám
sebe?“ Uvažujte: Pokud se sám neholí, tak by ho měl holit
místní holič, tedy on sám. Na druhou stranu pokud se on
sám holí, tak by ho místní holič (on sám) neměl holit.
V každém případě to vypadá, že holič se zároveň holí a
zároveň neholí. (Co když tedy Bůh kámen zároveň neunese
i unese?)
Jak se lze konkrétně s paradoxem holiče
vypořádat, nechme na matematicích. Spokojme se
se zjištěním, že jednoduchá, selská logika nemusí
vždy stačit ani na „obyčejné hlavolamy“, natož na
vystižení Božích vlastností. Bůh skutečně stojí nad
naší logikou. Kdyby ne, pak by naše logika byla tím
nejvyšším bohem. Jenže koho dokáže jeho logika
zachránit?
Nešpory a vánoční program ve
Sboru sv. Pavla
Setkání křesťanské mládeže
Sobota 28. listopadu 2009, v 17 hod.– divadlo Dialog
(od 19 hod. představení Hotel mezi dvěma světy)
Sobota 19. prosince 2009, v 10 hod. – Vánoce pro děti
(pomoc s dětským programem v Tlučné)
V případě Vašeho zájmu o účast nebo o výpomoc s organizací se
prosím ozvěte pastoru Petru Krákorovi (osobně, tel.: 723 237
679, e-mailem: [email protected]).
Strana 6