IB 1/2008 část 5., str. 40

Šetřete na správném místě a neplaťe nic za co nemusíte!
Inteligentní a moderní zdroj tepla a teplé užitkové vody,
který dokáže rapidně snížit cenu tepla ve Vašem
bytovém objektu.
D
K
5
4
M
R
E
TH
Hlavní přednosti kondenzační
kaskádové kotelny THERMONA
•
•
•
•
•
•
•
•
rapidní snížení nákladů na vytápění a ohřev TV
nová konstrukce kondenzačních těles
vysoká účinnost provozu 98 – 106%
plynule modulovaný výkon 13 – 720 kW
šetrný k životnímu prostředí
výkonný diagnostický systém a servisní podpora
minimální prostorové požadavky
tichý a automatický provoz kotelny
Kondenzační kotel THERM 45 KD
- základ úspěchu s vysokou účinností
český výrobce
www.thermona.cz
THERMONA
38 spol. s r. o., Stará osada 258, 664 84 Zastávka u Brna � 544 500 505, 544 500 511 FAX 544 500 506 � [email protected]
Jak to dělají jinde, 1 / 2008
Rorýs v domě
Nastává další sezóna zateplování panelových domů a z jihu Afriky se k nám vrací rorýsi. Zdánlivě
nesouvislé? Řada vlastníků regenerovaných panelových domů může potvrdit opak.
Česká inspekce životního prostředí
(ČIŽP) každoročně vyjíždí na záchranu rorýsů obecných (Apus apus),
kteří jsou zateplováním paneláků
ohroženi. Rorýsi, kteří si vybrali
jako svá hnízdiště pláště střech, se
k hnízdům dostávají větracími otvory
umístěnými pod samým okrajem
střechy. Tyto otvory však bývají při
zateplování zaslepeny mřížkou nebo
izolací, hnízdiště jsou tak nenávratně
ztracena a někdy dojde i k zazdění
živých mláďat, která pomalu hynou
hladem. ČIŽP, přivolaná v okamžiku
započaté rekonstrukce, omezí
stavebníkům činnost na dobu
potřebnou pro hnízdění rorýsů
a doporučí, jak postupovat šetrně
tak, aby hnízdiště nebylo fyzicky
zničeno. V případě, že stavebník
hnízdiště zničil či kvůli rekonstrukční
činnosti ptáci uhynuli, ČIŽP uloží pokutu, protože rorýs je podle zákona
druhem ohroženým požívajícím
zákonné ochrany. Výše uložené
pokuty může dosahovat v případě
právnických osob až 2 000 000 korun.
Celé katastrofické situaci lze snadno
předejít, nabízíme jednoduchý
návod:
Plánujete rekonstrukci vašeho
domu? Přesvědčete se, zda dům
patří k těm, který si rorýsi vybrali k hnízdění. Rorýse můžete
každoročně sami přímo pozorovat od
poloviny dubna do poloviny srpna.
Největší pravděpodobnost, že ptáky
uvidíte zaletovat do hnízd, je brzy
po ránu a krátce před setměním.
Pomoci vám může příslušný odbor
ochrany životního prostředí vašeho
městského úřadu nebo některá
z odborných zájmových organizací
– Český svaz ochránců přírody
(www.csop.cz), Česká společnost ornitologická (www.birdlife.cz), správa
chráněné krajinné oblasti nebo
Agentura ochrany přírody a krajiny
(www.ochranaprirody.cz), často
místní muzeum nebo vysoká škola
přírodovědného směru. Samotná
přítomnost rorýsího hejna v sídlišti
je nepřehlédnutelná, označení
jednotlivých domů vyžaduje trochu
trpělivosti a správné načasování.
Ranní pozorování probouzejícího se
sídliště a prvních vyletujících rorýsů
je nezapomenutelným zážitkem,
který vám vřele doporučuji.
Jak rorýse poznáte? Je to drobnější
tmavý pták, pro jehož siluetu jsou
typická srpovitá křídla a lehce
vidličkovitě vykrojený ocas. Prohání se v hejnech rychlým letem
mezi domy a hlasitým veselým „krí“
zpestřuje pozdní letní odpoledne.
Biologie druhu je velmi zajímavá
– prakticky veškerý čas tráví ve
vzduchu, kde se živí, páří ba dokonce
i spí. Za chladnějších dnů upadá do
stavů strnulosti a vyletuje opět až
s dalším teplým počasím. Každoročně
odlétá přezimovat do jižní Afriky. Žije
v párech a vrací se vždy na stejné
hnízdo, které je proto potřeba chránit.
Na fasádě po něm nezbývají pobytové stopy. Nepřenáší žádnou známou nemoc ani parazity na člověka.
Mláďata na hnízdě jsou velmi tichá.
Našli jste rorýse u vás v domě? Pak
ještě před začátkem rekonstrukce
potřebujete mít v ruce výjimku
z ochranných podmínek rorýse. Tu
získáte na základě vaší žádosti na
příslušném odboru ochrany životního
prostředí krajského úřadu, v Praze na
Magistrátu hl. m. Prahy
(www.statnisprava.cz). Výjimka
stanoví, kdy a jak je možno rekonstrukci provést. Držením výjimky
a dodržováním jejích podmínek
se vyhnete riziku postihu ze strany
ČIŽP. Teprve po udělení této výjimky
je možné započít s rekonstrukcí.
Prioritou při zateplení domů je
ponechání volných vletových otvorů.
Existují i alternativní řešení, například
v podobě speciálních budek, jejich
použití je však potřeba považovat až
za krajní možnost.
Přejeme vám i vašim rorýsům mnoho
dalších nerušených let ve vašem
zatepleném domě.
Text: Mgr. Jitka Kufnerová, ČIŽP
Foto: RNDr. Vladimír Lemberk,
Východočeské muzeum
www.ochranaprirody.cz • www.birdlife.cz • www.csop.cz
40
www. jaktodelaji. cz
Člověk a jeho
působení na přírodu
Člověka lze považovat za nejúspěšnější druh na Zemi. Během relativně krátké doby ovládl drtivou
část pevniny a je schopen přežití i na vodě. Jeho masové rozšíření ale má své stinné stránky –
– člověk expanduje na úkor přírody. Tento proces začal už v dávných dobách, kdy člověk
potřeboval dřevo pro svá obydlí, ať už na stavbu, či na vytápění, nebo prostě potřeboval mezi
hektary hustého lesa kus hospodářsky využitelné země. Tím začalo první kácení lesů, které
naštěstí brzy čekalo ekologické uvědomění – lidé kácí stromy rychleji, než stačí dorůstat, a proto
začalo masové vysazování lesů. Dalším významným lidským faktorem podílejícím se na ničení
naší planety byl začátek těžby kovů a kamene. I přes relativně vysoké nároky žil člověk až do
středověku s přírodou v harmonii, přesněji řečeno v trvale udržitelném stavu.
Tím prvním hřebíkem do rakve byla
průmyslová revoluce, se kterou
přišla masová těžba uhlí a kovů,
jejich neekologické zpracovávání,
a díky prudkému nárůstu počtu
obyvatel se nevyhnutelně zvýšily
i nároky na jídlo, což se podepsalo
na pěstování obilnin a vybíjení
zvěře, nároky na vytápění, které
způsobily kácení lesů, případně
ještě vyšší spotřebu uhlí, a nakonec
vyšší spotřeba vody, kvůli které se
musely odklánět řeky, zpomaloval
se jejich tok a začala prudce kolísat
jejich hladina.
Dalším mezníkem byl příchod automobilismu, kvůli kterému se dodnes
těží čím dál více ropy. O škodlivosti
automobilů bylo napsáno mnoho,
záběry havarovaných tankerů s ropou
a následné škody jsou taktéž známé,
proto tuto část přeskočím, i když
je dnes jedním z nejpalčivějších
problémů.
Velkým a téměř neviditelným
problémem je škodlivá eroze půdy
způsobená člověkem. Ignorace
přirozeného pořádku věcí je typická
pro posledních pár desítek let – lesy
se kácí jen proto, aby se vysadily
o kilometr dále a na původním místě
mohlo být sídliště, o kousek dále
se srovná kopec, zemina se odveze
jinam a na vzniklé plošince vyroste
supermarket a k přilehlému jezeru
se doveze jemný písek, aby si lidé
připadali jako u moře. Klíčové je
pochopení přirozené harmonie –
– tvar a složení půdy totiž kopíruje
působení různých faktorů a má
z dlouhodobého hlediska tendenci
se s nimi dostat do rovnováhy (tedy
do stavu, kdy bude eroze minimální
nebo žádná). Pokud člověk poruší
harmonii přírody, může se mu to
vrátit v podobě přírodních a ekologických katastrof.
Asi nejznámějším případem tragického působení člověka na Zemi je
příběh Aralského jezera, dříve též
nazývaného Aralské moře. Toto slané
bezodtoké jezero se rozkládá mezi
Uzbekistánem a Kazachstánem a až
do poloviny minulého století bylo
čtvrtým největším jezerem na světě
s rozlohou téměř 67 tisíc km². V roce
1954 byl ale v tehdejším Sovětském
svazu zahájen gigantický projekt
s cílem zavlažení pouští v povodí
řek Syrdarja a Amudarja, které jsou
jedinými přítoky Aralského jezera.
A tak se v povodí těchto řek začaly
stavět desítky zavlažovacích kanálů
vyživujících bavlníkové plantáže.
Zanedlouho se ale ukázalo, že
zavlažování v takto horkém podnebí není tak jednoduché, velká
část vody se totiž v zavlažovacích
kanálech odpařila, čímž nejenom
zvýšila odběr z říčních toků, ale
navíc zvýšila slanost vody a půda tím
pádem byla přesolená – a pro odsolení bylo potřeba další a další vody.
Plantáže hlavně na uzbecké straně,
tedy v povodí Amudarji, slušně
prosperovaly, a protože ekologie
v sovětském slovníku neměla místo,
nikoho nezajímala zmenšující se rozloha Aralského jezera, ani problémy
lidí žijících v povodí. Tento trend však
nemohl vydržet věčně a díky rychle
se zvyšující salinitě začala mít potíže
fauna i flóra. V období mezi lety 1966
a 2003 poklesla hladina o 22 metrů,
pobřeží ustoupilo v průměru o 80km
(někde dokonce až o 150km!) a salinita se zvýšila na osminásobek salinity oceánských vod. Díky tomu dnes
najdeme rybářské přístavy a lodě
uvízlé na suchu někdy i více než
100km od vodní hladiny. Díky vysoké
salinitě a hnojivům vypouštěným
do jezera z plantáží uhynula velká
část ryb a slaná vyschlá zem neměla
co nabídnout ani rostlinám. Dříve
převážně rybářská oblast tak nečelila
jen problému ekologickému, ale
41
Jak to dělají jinde, 1 / 2008
i sociálnímu – o práci přišly desítky
tisíc lidí – a zdravotnímu. Průzkumy
po rozpadu SSSR navíc ukázaly, že se
na ostrově Vozrožděnija prováděly
pokusy s biologickými zbraněmi.
Okolí Aralského jezera má dodnes
nejvyšší kojeneckou úmrtnost
z celého bývalého sovětského bloku
a přibývá výskytu vrozených vad,
běžnými nemocemi jsou chudokrevnost, tuberkulóza, případně
další nemoci dýchacího ústrojí.
Průměrná délka života v této oblasti
je 59,5 let, což je téměř o 20 let méně,
než v České republice.
Dnes je Aralské jezero rozděleno na tři
části: Severní Aralské jezero, Východní
mělká část a Západní hluboká část.
Společná rozloha těchto jezer je
18 tisíc km², což je téměř čtvrtina
původní rozlohy. Naděje žije pouze
pro Severní Aralské jezero, Kazašská
vláda nechala v roce 2005 vybudovat
hráz Kokaral oddělující severní a jižní
42
části Aralského jezera a zavlažovací
kanály na řece Syrdarja byly opraveny,
díky čemuž se salinita vody snížila
a Severní Aralské jezero zaznamenalo
první nárůst hladiny za posledních
50 let.
Ekologické katastrofy ale nejsou
výjimkou ani v západních vyspělých
zemích. Londýn si prodělal neslavnou historii, kdy byl nejen cizinci,
ale i samotnými Londýňany popisován jako jedno z nejšpinavějších
měst na světě. Důkaz toho, že lidská
bezohlednost vůči přírodě může
být smrtelná, přišel roku 1880, kdy
toxický smog zabil 2200 lidí. I přesto
až do 50. let 20. století nikdo nepodnikl žádné kroky vedoucí k redukci
spalování uhlí. Začátkem prosince
1952, kdy panovala extrémně tuhá
zima, začali Londýňané intenzivněji
vytápět, což se mnohým vymstilo,
když 5. prosince padl na Londýn
tzv. Velký smog. Po čtyři dny byl
Londýn zahalen do tak hustého
smogu, že bylo nemožné řídit auto,
a jelikož se smog snadno dostával
i do interiérů, musely být rušeny
divadelní vystoupení a projekce
biografu, protože diváci přes
smog nic neviděli. V průběhu čtyř
dnů zahynulo přibližně 4000 lidí
a odhaduje se, že v následujících
týdnech dalších 8000 zemřelo na
následky infekce plic způsobené
Velkým smogem.
Taková událost nemohla zůstat
bez povšimnutí a dá se označit za
mezník v (nejen) britském přemýšlení
o znečištění vzduchu. V následujících
letech vydala britská vláda regulační
zákony pro používání znečišťujících
paliv v průmyslu, které měly blahodárný vliv na Londýnský vzduch.
Přesto i dnes Londýn bojuje se
smogem, tentokrát pocházejícím
z automobilů.
Tomáš Burkert
www. jaktodelaji. cz
Pozitivní působení
člověka na přírodu
Člověk jako nejrychleji se rozvíjející živočišný druh v historii celé zemské fauny neodmyslitelně
ovlivňuje celý ráz chodu přírody a do jisté míry určuje i jeho směr. Bohužel se nedá mluvit čistě
o pozitivním působení. Pozitivní působení, kterým se budeme zabývat v tomto článku, je zpravidla
jen nápravou chyb, které sám člověk způsobil.
Za neomalenost a lhostejnost lidských bytostí vůči svému okolí platí
příroda tvrdou daň. Rozvojové státy
plodí každoročně tisíce tun nebezpečných odpadů, které buď končí
na nebezpečných skládkách, nebo
shoří ne zrovna ekologickým způsobem. Ve vyspělých státech je situace
příznivější, avšak většina politických
sfér nedovoluje přímé financování
ekologických velkoprojektů, které
by jednou pro vždy zamezily nebezpečnému uskladňování či spalování
tohoto materiálu.
Částečným řešením problému a rozhodně pozitivní lidskou činností je
třídění a následná recyklace odpadů.
Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace) v původním slova
smyslu znamená vrácení do procesu,
ve kterém odpad vzniká, pro původní účel. Lze ji považovat za strategii, která opětovným využíváním
odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí
škodlivinami. Recyklace umožňuje
snížení nákladů při stoupajících
cenách surovin a snížení ekologické
zátěže prostředí. Od začátku 90.let,
které můžeme považovat za mezník
v recyklaci, se po celém civilizovaném
světě masově rozšířil trend v třídění
odpadu. Lidé si začali uvědomovat
důležitost enviromentální otázky
a snaží se pomáhat alespoň tímhle
způsobem. V roce 2007 třídila odpad
na našem území přibližně každá třetí
rodina a tento trend se podle statistiků neustalé zvětšuje.
Další pozitivní lidskou činnosti napravující prohřešky z minulosti proti
přírodě je jednoznačně vysazovaní
nových lesů i na území České republiky. V minulém století došlo k přímo
masové likvidaci lesů v honbě za
výnosy z průmyslové činnosti. Téměř
85% dnes zalesněného území není
původní. Desítky firem u nás se zabývají revitalizací původních lesů na
našem území a tyto projekty (ať už za
komerčním či ekologickým účelem)
jsou velmi úspěšné.
většiny pramenů se tempo vymírání živočišných druhů způsobené
člověkem za posledních 50–100 let
silně vystupňovalo. Zatímco před 400
lety vyhynulo během jednoho století
20–25 druhů, v současnosti je to
pravděpodobně několik tisíc.
Způsoby ochrany živočišných druhů
Od počátků života na naší planetě vzniklo a zaniklo nespočetné
množství druhů organismů. Během
dlouhé historie života na Zemi došlo
k několika zvratům, způsobeným
přírodními katastrofami (např. náhlou
sopečnou činností po celém světě),
během nichž zanikla celá řada živočišných a rostlinných druhů. Vědci
tyto události nazvali „vlny vymírání“.
V současné době však mnoho druhů
zaniká vinou činnosti člověka. Podle
jako Greenpeace nebo Earth First!, za
české zástupce můžeme jmenovat
Hnutí Duha či ekologickou organizaci Lipka. Tyto instituce pořádají
každoroční protesty proti vybíjení
ohrožených druhů, prezentují nelidské záběry z jatek nebo se aktivně
zapojují do ochrany živočišných
druhů na pokraji vyhynutí.
Proti tomuto extrémnímu úbytku
se snaží bojovat světové organizace
Za nejupřímnější a v jistém ohledu
nejprospěšnější působení člověka
na své okolí můžeme označit právě
43
Jak to dělají jinde, 1 / 2008
takovou záchranu ohrožených
živočichů, a někdy
i celých živočišných druhů.
Na území České
republiky funguje
celá řada projektů na záchranu
živočišných
druhů, kupříkladu
medvěd hnědý, rys ostrovid
nebo vlk obecný
z našeho území
téměř vymizeli,
ale zejména díky
Hnutí DUHA jejich
počty za posledních pár let opět
rostou. Jednou z možných forem
přímé pomoci ohroženým druhům
jsou záchranné stanice, které najdeme dnes už po celém světě. Hlavní
funkcí stanic je především poskytnutí
odborné pomoci handicapovaným
živočichům s cílem umožnit jim plnohodnotný návrat do volné přírody.
Dalším úkolem je péče o nalezená
mláďata, jejich dokrmení a následné
přiložení do hnízda adoptivním rodičům v přírodě, nebo jejich příprava
na volné vypuštění. Úspěšnost návratu do přírody se pohybuje v rozmezí
65–70 %, zbytek na následky poranění buď uhyne, podstoupí eutanázii
nebo se stane trvalými pacienty.
Aktivní záchrana živočišných druhů
u nás
V českých podmínkách je asi nejdůležitějším činitelem ochrany živočišných druhů tzv. Národní síť stanic
pro zraněné a jinak handicapované
živočichy. Pokud umístíte nalezené
zraněné zvíře do stanice zapojené
do národní sítě, máte jistotu, že o ně
bude dobře postaráno. Národní síť
44
zabývají čistě hledáním ohrožených
zvířat, tyto stanice
ale samozřejmě
přijímají i nalezence od široké
veřejnosti.
stanic pro zraněné a jinak handicapované živočichy vznikla díky iniciativě
Českého svazu ochránců přírody,
který v roce 1997 předložil návrh na
její zřízení Ministerstvu životního prostředí. Od té doby se počet členských
stanic této sítě neustále zvyšuje. Stanice, které jsou zařazeny do národní
sítě, musí splňovat několik podmínek:
Musí vlastnit příslušné výjimky pro
držení volně žijících živočichů a stanice i její pracovníci musí splňovat
základní hygienické a veterinární
předpisy i chovatelské zásady. Každá
centrála má vyčleněnou územní
působnost, kterou spravuje, a kde je
k dispozici orgánům státní ochrany
přírody. Stanice musí mít k dispozici
odpovídající personální, technické
a prostorové zázemí.
Jedním z nejznámějších záchranných
projektů jsou ornitologické stanice.
V České republice je jich celkem 27,
kupříkladu v Rokycanech, Buchlovicích nebo v Brně. Hlavní činností
je rekonvalescence nalezených či
odchycených živočichů. Stanice disponují vlastními pracovníky, kteří se
Další formou
ochrany našich
zvířat jsou zvířecí
útulky, kterých
je na území
Čech přibližně
120 a každoročně u nich tisíce
zvířat naleznou
útočiště. Hlavním
programem těchto stanic je nalezení
nového majitele pro tato zvířata, což
ovšem není vždy jednoduché. Zvířecí
útulky se navíc potýkají s nedostatkem finančních prostředků a pracovní síly, nenabízejí proto zvířatům
dostatečný komfort a mělo by na ně
být pohlíženo pouze jako na dočasné
ubytování.
Ačkoliv se v posledním desetiletí
rapidně zlepšil přístup člověka k přírodě – ať už jde o záchranu živočišných a rostlinných druhů, snižovaní
emisí nebo ekologické zpracovávání
odpadu – nemůžeme lidské počínání
nazývat čistě pozitivním, protože se
ve většině případů jedná o pouhou
nápravu prohřešků proti fauně či
flóře z minulosti. I přesto je to naděje
pro naši faunu i flóru, protože jen
díky lidské pomoci lze stabilizovat
stavy ohrožených druhů a zpomalit tak nemilosrdný trend čím dál
rychlejšího úbytku živočišných druhů
nejen v rámci České republiky, ale po
celém světě.
Tomáš Burkert
www. jaktodelaji. cz
Správa domu
V průběhu roku 2007 jsme realizovali
velké množství odborných sympozií
a v jejich průběhu vyslechli mnoho
otázek, které souvisejí s problematikou správy bytových domů.
Na základě této skutečnosti jsme se
rozhodli připravit rubriku, ve které
se touto problematikou budeme
zabývat. Naším cílem je být Vaším pomocníkem a rádcem v této nelehké
oblasti.
Pro letošní rok jsme do této rubriky
připravili a připravujeme články, ve
kterých přineseme obecnější informace o daném tématu. Jsme však
také připraveni hledat odpovědi na
otázky, které Vás zajímají. Pište nám,
prosím, vaše dotazy, podněty nebo
i kritické připomínky, a to na adresu
redakce informačního bulletinu. Rádi
budeme hledat odpovědi a přiučíme
se něco nového.
Těšíme se na vaše příspěvky
Svoje příspěvky v elektronické
podobě posílejte na e-mailovou
adresu [email protected],
příspěvky v tištěné podobě zasílejte
na adresu redakce a do levého súpodního rohu napište „rubrika správa
domu“. Nezapomeňte vždy uvést
zpáteční adresu nebo jiný kontakt pro
případ, že váš příspěvek otiskneme
nebo jej odměníme malou drobností.
BroD
[email protected]
Správa a správce
bytového domu
část první – základní povinnosti
Společným jmenovatel bydlení je
bezesporu správa a správce domu.
Pod pojmem správa domu si obvykle
představujeme vyřizování administrativy a služeb souvisejících s bydlením, zajišťování běžné i havarijní
údržby, oprav a rekonstrukcí, přičemž
správce je vykonavatelem těchto
úkonů. Správcem bytového domu
může být tak fyzická jako i právnická
osoba a rozsah jejich pravomocí je
dán smlouvou. Správu může pochopitelně vykonávat majitel domu.
Správu domu musí zabezpečit každý
jeho majitel. Z ústavy jednoznačně
vyplývá, že vlastník má nejen právo
věc užívat, ale zároveň povinnost se
o ni řádně starat. Toto ustanovení se
pochopitelně týká i bytových domů.
Plnění svých povinností může vlastník
zabezpečovat buď přímo sám, anebo
prostřednictvím jiného subjektu
– správce. Správa domu je pak plněna
na základě smlouvy s právnickou
nebo fyzickou osobou s přesně vymezeným rozsahem činností prováděných pro vlastníka, a to za úplatu.
Většina vlastníků bytových domů
(jde především o obce, stavební
bytová družstva, různá společenství
či sdružení, ale i řada soukromých
majitelů domů) si svoje povinnosti
týkající se správy domů a bytů plní.
V poslední době se nejvíce problémů objevuje ve zprivatizovaných domech, původně obecních
a v domech vyčleněných ze stavebních bytových družstvech v podobě
sdružení vlastníků bytových jednotek. Velká část nových majitelů
vychází z toho, že si koupila byt a co
je za jeho dveřmi, to je nezajímá.
Pozapomněli na to, že v drtivé většině případů se jedná o koupi celého
domu (družstvem, společenstvím,
společností nebo sdružením), což
znamená, že je podílníkem a spo-
lumajitelem domu a ne pouhým
vlastníkem bytu.
S převodem vlastnictví obytných
domů se každý vlastník ujímá také
výkonu veškerých vlastnických
práv a povinností. Musí tedy zajistit
řádné plnění základních vlastnických
funkcí. K nim bezesporu patří i správa
domu, jeho provoz, zajištění přehledu o majetku, příprava rozsáhlejších
záměrů modernizace, velkých oprav,
ale též revize a jiné úkoly plynoucí
z obecně závazných předpisů.
Zákon č. 65/2002 Sb. v § 4, odst. 2
uvádí, že prohlášení vlastníka budovy
„musí obsahovat ... h) pravidla pro
správu společných částí domu,
popřípadě domu jako celku, včetně
označení osoby pověřené správou
domu.“ Z § 13, odst. 1 téhož zákona
pak plyne, že „Vlastník jednotky se
podílí na správě domu v rozsahu,
který odpovídá jeho spoluvlastnic-
45
Jak to dělají jinde, 1 / 2008
kému podílu na společných částech
domu, není-li mezi vlastníky jednotek
dohodnuto jinak.“
Tento zákon taky předpokládá
(v § 15, odst. 1), že „vlastníci jednotek
jsou povinni přispívat na náklady
spojené se správou domu a pozemku.
Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou
náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2).“
V příštím čísle se budeme detailněji
zabývat jednotlivými dílčími povinnostmi správce domu.
BroD
Jak vybrat správce domu
Pokud se shromáždění družstevníků
vlastníků bytových jednotek nebo
majitel bytového domu rozhodnou,
že správu domu svěří třetí osobě
(správci bytového domu), je nutné
takový subjekt nalézt a správu domu
mu svěřit. Pravomoci správce jsou
pro jeho správnou činnost poměrně
rozsáhlé a jeho odpovědnost velmi
vysoká. Bude přece spravovat majetek v hodnotě řádů milionů korun.
Výběr musí být velmi zodpovědný
a pečlivý.
V první řadě doporučujeme stanovit přesný rozsah požadavků.
To znamená vše, co budeme po
správci chtít, co bude zabezpečovat,
jaké bude mít pravomoci a jaká
práva. Bude-li se zabývat pouhou
správou fyzických záležitostí (jako je
údržba, drobné opravy) nebo jestli
jej pověříme tak zvaným úplným
servisem, (tedy správou všeho co se
bytového domu týká od drobných
oprav a udržovacích prací po uzavírání či ukončování smluv s nájemníky, výběrem nájemného včetně
poplatků za služby a energie na
straně jedné a platbami dodavatelům
4
na straně druhé). Vedení účetnictví
a komunikace se státní správou
a institucemi patří mezi standardní
služby správce, který zabezpečuje
úplný servis.
Při výběru správce doporučujeme
oslovit více subjektů. Jejich výběr je
možný jak na základě informací od
známých, kteří již s někým takovým
spolupracují, přes výběr z různých
katalogů a seznamů jak v tištěné
podobě, tak na internetu, až po vydání inzerátu v tiskovinách.
V prvním kole výběru doporučujeme
z přijatých nabídek vyřadit ty, které
jsou příliš obecné, nepopisují konkrétní aktivity včetně cen za prováděnou
práci. Ze subjektů, které jsme vybrali
do druhého kola, doporučujeme
vyřadit ty, které neuvedly dostatečné
množství referencí včetně kontaktů.
Reference jsou důležité pro ověření
informací, které jsou uvedeny
v nabídce.
Subjekty, které o sobě uvedly
dostatečné množství informací pro
prověření jejich serióznosti a profe-
sionality, doporučujeme pozvat na
osobní setkání. V průběhu tohoto
setkání je vhodné sledovat osobní
přístup zástupce. Je také dobré,
prověřit schopnost řešit krizové
situace.
Nedílnou součástí výběru je i osobní
prověření referencí, které jednotlivé
subjekty uvedly do svých nabídek.
Na závěr si dovolujeme připomenout,
že ne vždy levně, znamená výhodně.
Při výběru doporučujeme nebrat
cenu jako nejdůležitější výběrové
kriterium. Může se nám stát, že
vybereme levného dodavatele služby
tj. správce, který nebude dostatečně
seriozní nebo profesionální. Tuto
skutečnost obvykle odhalíme až
v situaci nejméně vhodné, tedy
v krizi. Například poté, kdy nám
střechu odnesl vítr a my zjistíme, že
náš správce pojistil dům proti povodni, i když stojí vysoko na kopci.
Přejeme hodně úspěchů a šikovnou
ruku při výběru.
BroD
www. jaktodelaji. cz
Domovní nástěnka
přežitek nebo komunikační
pomocník?
Mnozí z nás si jistě pamatují nástěnky
z dob své školní docházky. Jednou
z důležitých funkcí třídní samosprávy,
byla funkce nástěnkáře. Ten měl na
starosti její tvorbu, doplňování aktualit ze života třídy, informace ze sportu
či společenského nebo politického
dění ve společnosti.
Pak jsme se s nástěnkou setkávali
my, pánové základní vojenské služby
povinní. Nástěnky byly ve vstupních
prostorách fabrik, kanceláří, úřadů
a v neposlední řadě vstupních prostorech bytových domů. Nástěnky jsme
prostě nacházeli všude tam, kde bylo
potřeba sdělit nějakou informaci skupině lidí, která měla něco společného.
S nástěnkami se vlastně setkáváme
stále a v mnohých případech mají
velmi důležitou funkci. Mnohé informace jsou umísťovány na vývěsní
tabule obecních úřadů, soudů,
finančních úřadů nebo jiných státních institucí. Není náhodou vývěsní
tabule onou nástěnkou, kde uvedené
subjekty komunikuji veledůležité
informace?
Jistě jde to i bez nástěnky. Stačí přece
vylepit vytištěný dokument na vchodové nebo výtahové dveře. Myslím
si, že to nestačí, a že nebezpečí ztráty
předávané informace je v takovém to
případě velmi vysoké. Také si myslím,
že nástěnka může být součástí vstupního interiéru a může dobře dotvářet
dobrý pocit z příchodu domů.
A co by na domovní nástěnce
nemělo chybět?
Jistě domovní řád, který představuje
základní pravidla chování v našem
domě. Telefonní kontakty, pro případ
nebezpečí a ohrožení obyvatel
domu, na Hasiče, Policii státní
i obecní, Službu rychlé lékařské
pomoci. Pro uživatele domu je také
velmi příjemné pokud na nástěnce
naleznou kontakty na spolehlivé
opraváře, jako jsou instalatér, plynař
a elektrikář, případně další kontakty
dle konkrétní struktury obyvatel
každého domu.
Každého jistě potěší, pokud na nástěnku umístíme informace související
s blízkým okolím domu jako termíny
blokových čištění silnic a parkovišť,
výluky teplárny a podobně.
Nástěnka může být i prostorem pro
náladový obrázek ze staršího časopisu nebo přání samosprávy obyvatelů
k důležitým svátkům jako jsou třeba
Vánoce či Nový rok.
V některých domech jsme viděli na
nástěnkách i volné špendlíky a na
provázku zavěšený bloček s tužkou.
To pro ty, kteří chtějí sdělit něco
všem a téměř vždy zapomenou to
nejdůležitější doma (psací pomůcky
a papír).
Pokud si myslíte to co my, že nástěnka
může být zajímavý doplněk, ale hlavně důležitý komunikační kanál domu,
tak Vám přeji co nejméně vandalů,
pro které je každá nástěnka ideálním
místem pro své nenechavé ruce.
BroD
Jsem přesvědčen, že výše uvedený
příklad je důkazem pro potvrzení
důležitosti nástěnky ať se jmenuje
jakkoliv.
Nástěnka se však stane kusem čehosi
visícího na zdi, pokud na ni nejsou
pravidelně umísťovány aktuální
informace. A dovolte mi položit
otázku. Ve vašem domě není potřeba
předávat informace mezi sousedy?
Jak se domlouváte na obsazení
sušárny? Jakým způsobem svoláváte
setkání družstevníků nebo vlastníků
bytových jednotek? Jak informujete
obyvatele o plánovaných nebo probíhajících aktivitách souvisejících třeba
s rekonstrukcí domu?
47