16Jaké zásady správné životosprávy nejvíce uzná

16Jaké zásady správné životosprávy nejvíce uzná

editorial
Kuck - kých - smrk
Dlouho jsem přemýšlel, jak písmeny vyjádřit zvuky,
které nemocný člověk vydává. Jako obvykle v nouzi
nejvyšší poradil google . Titulek editorialu tedy pochází z blogísku jisté slečny s nickem C♥line. Díky! Na
oplátku doporučuji její web, určitě navštivte http://
coloured-girl.blog.cz, budete překvapeni, co všechno
papír (webová stránka) snese.
Je málo věcí, které se nás všech tolik bezprostředně
týkají, jako právě zdraví. Navíc, kdo v tomhle období
nemá zákeřnou nemoc rýmičku, jako by nebyl. Mluvit
tedy zrovna o tomhle je více než záhodno. A to ještě
nepřišly ty pravé podzimní deprese. Zkuste nejíst tolik
čokolády, až to na vás přijde…by vám řekla paní doktorka Jana Tichá. Věřím, že její rady v rozhovoru s ní
vám přijdou vhod. Jsem živoucím příkladem, podívejte
se na mě, jak jsem zdráv. Kuck-kých-smrk. Kdysi dávno proběhla o GYMu rozsáhlá anketa, ve které si čtenáři mimo jiné žádali ještě více rozhovorů. Není důvod
nevyhovět, k tématu naleznete celkem další tři rozhovory, nemluvě o těch, které se netýkají přímo zdraví.
Přes prázdniny škola zdravě vyvětrala. Z gymnázia
odešli Tomáš Lang a Petr Dolejší, aby byli vzápětí
nahrazeni dvěma novými učitelkami, Barborou Duškovou a Adélou Holubovou. Jak je již dobrým zvykem,
přinášíme s nimi žhavá interview. Do vánoc se vrátila němčinářka Alena Veselá, během prosince bude
nahrazena další mladou ženou, Adélou Schacherlovou.
Navíc tu máme dva čerstvé praktikanty, Míšu Davidovou a Lukáše Rokose. Nechceme však dopustit, abyste
byli “přerozhovorováni”, proto si jejich proklepnutí ne-
cháme na příště. Máte už zdraví dost? My ne, týká se
totiž všeho! Ředitelny, školní kanalizace, jídelny, studentů, profesorů…Jeden by z toho nezdravě zezelenal
(no, to je většinou z jídelny).
I v redakční radě došlo k změnám, zda ke zdravým, to
ať posoudí každý sám na tomto čísle. Naše řady i naše
gymnázium opustila Zuzka Šotová, následujíc svého
bývalého spolužáka Tomáše Vlčka na Česko-anglické
gymnázium v ČB. K menší změně došlo i v Kulturelu, Kristýna Vojtíšková nyní zastává post fotografky
a ilustrátorky, prázdné místo obsadil Dan Urbánek.
Budete překvapeni, jak fascinující je korejská kinematografie.
A na závěr tři dobré zprávy. Bylo oznámeno datum celostátní soutěže „Školní časopis roku“, již druhého prosince se vydáme do Brna hájit naše barvy. Jako vítězové krajského kola jsme opravdu natěšení! Držte nám
palce. Čirou náhodou na úplně stejný den připadá i
maturitní ples mateřské třídy GYMu, oktávy. Určitě
přijďte, bude to úžasné a daleko veselejší, než černobílý ples čtvrťáků. V roháči bude místa dost, slibujeme,
že si opravdu zatancujete, navíc bez rizika nabourání
do sloupu v plné rychlosti zběsilého quickstepu. Do
třetice všeho dobrého: Blog na stránkách GYMu otevíráme ÚPLNĚ VŠEM! Máte neomezenou možnost projevit svůj názor o čemkoliv, co vás napadne, zejména
pokud se to týká školy . Více na www.casopisgym.cz
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a pevné zdraví vám přeje
Tomáš Tichý
šéfredaktor GYMu
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.
casopisgym.cz
Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt)
Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová (-teza-),
krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Martin Rosocha (-ros-), Eliška
Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek (-chinano-), Anna Kolářová (-an.
ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-), Kateřina Šteflová (-kate-), Daniel Urbánek (-daur-),
Iva Vu (-iwish-)
externisté: Anna Cvrčková (-ac-), Petra Kratochvílová
Grafika: -an.ka
Web: David Viktora
Ilustrace: -kris-, P. kratochvílová
Foto: -krisPříjem příspěvků u členů redakční rady a na adrese
[email protected]
Náklad 120 výtisků. Cena: 30,- Kč
Vydáno 25.10.2011
obsah
2
4
5
6
7
8
9
10
13
15
17
18
19
21
22
23
24
25
27
28
30
31
32
33
34
35
37
38
39
40
44
45
46
47
48
Editorial: Kuck - kých - smrk
Posbíráno ze všech stran
Projektárium
Filmová škola
Anketa: Jaký smysl měl pro tebe adaptační kurz v Římově?
Etický koutek: Černobílá krádež
Co se děje v ředitelně
Anketa: Jaký prázdninový zážitek vám zůstane nejdéle v paměti?
Téma: Zdraví
Studentská anketa
Učitelská anketa
Rozhovor: MUDr. tichá radí: Pořád se na něco těšte!
Láska prochází žaludkem
Rozhovor: Opravdu nejsem feťák
Rozhovor: Odříkaného chleba největší krajíc
Anketa: Prváci, jak se vám u nás líbí?
Výměnné pobyty: Německo, o čtrnáct dnů dřív do školních lavic
Nizozemsko, návštěva vyspělejších krajů
Dekahovor: Jan Chaloupka
Zapomenutá místa: Vzhůru do kanálů
Rozhovor: Jsem ráda, že to tady tak skvěle funguje!
Rozhovor: Občas dělám „bububu“
Hry: Ve víru pokračování
Gym, wellness & stuff: Aktualitky ze sportovního dění
Dvakráte o pozdravení
Modní policie: Dear deers
Kam to dotáhli: Kam ho odtáhli
Co se děje ve vesmíru
Fotografie prázdnin
Drby
Rozhovor: Jak se má Lenka Janovská
Kulturel: Jak se točí v Asii – Romantika, brutalita a válka v Jižní Koreji
Jazykový koutek: Anglicky po americku
Time riddle
Maturanti 2011
Na závěr
Šlesvikomiks
Inzerce
Posbíráno ze všech stran
4
s velkou péčí pro vás sbírala -ako-
Kdo z vás někdy chodil do tanečních, dobře ví, jak Zvláštní úkaz je možno pozorovat každý rok v podatraktivní je to životní zkušenost. Od září se tanečních kurzů v Roháči účastní většinou žáci kvinty a 2.
ročníku. Ne příliš společenské prostředí Roháče (často
dokreslované skákajícími trampolinisty) povyšují na
parket krásně vyšňoření tanečníci, z nichž někteří vypadají v bílých rukavičkách jako televizní kouzelníci.
Radostnou podívanou oceňují rodinní příslušníci i žáci
ostatních ročníků, kteří využívají příležitost oprášit si
taneční umění z minulých let. Zvláštním zážitkem je
pro mě pohled na krásný pár, tvořený naší paní uklízečkou Janou Koubovou a jejím partnerem, kteří si vychutnávají každý tanec s nebývalou elegancí!
zimních měsících v aule školy, která se mění na muší
pohřebiště – chcete-li vidět hodně mrtvých much pohromadě, pořádáme každé úterní odpoledne v lichý
týden sudého měsíce biologickou exkurzi do těchto
prostor, doplněnou o přednášku na téma extrémního
úbytku tohoto živočicha na Třeboňsku.
Kolaudace krásného nového bytu mé milé kolegyně
K. J. bude 31. listopadu, začátek v 19. 00. Kulturní
program i občerstvení zajištěné!
Webové stránky školy ožily! Zlí jazykové tvrdí, že
je to z důvodu přitažení uzdy vedením školy, pravým
důvodem může být i fakt, že bez kvalitní propagace
školy nemusí být jistá její budoucnost. Každopádně si
snad všichni konečně uvědomí, kolik zajímavých akcí
vají na opěradlech venkovních laviček – připadá mi to se na naší škole ve prospěch nás všech měsíc co měsíc
poměrně nevkusné (nechce se mi přímo psát, že se do- pořádá.
tyční chovají jako prasata), nehledě na to, že si dlouho
utorce této rubriky se v souvislosti s předchozím bopo nich na lavičku nikdo normálně sednout nemůže.
Moc se mi líbí nápad, který prosadili v nedalekém Tá- dem nechce vypisovat všechny zajímavé akce pořádané školou – nebo má cenu psát znovu o tom, že čteme a
boře (viz foto) – neinspirujeme se?
píšeme noviny (MFDnes), že sekundáni byli 6. října na
zámku, že jsme se opět skvěle umístili na Pražském
studentském summitu (4. – 5. místo!), že v sobotu 8.
října proběhla na naší škole významná šachová exhibice, že pořádáme zajímavé přednášky pro vás všechny (o Tuvalu, Judaismu, numizmatice), že byli kvartáni na konci září v Praze, prváci a kvintáni na exkurzi v
Českých Budějovicích, že nás navštívili Američané, že
byli čtvrťáci v pražské firmě ZEVO, atp. atp.??
V Třeboni jsou vši, nepůjčujte si čepice!
Asi nejsem jediná, kterou zlobí všichni ti, kteří sedá-
A
Řady kantorských dětí rozšířili dva špióni v primě.
Připadám si jako veš, Pepo...
foto mf dnes
O to, že naše populace jen tak nevymře, se udatně
starají učitelé našeho gymnázia – radostnou zprávu
přinesly žhavé linky z Jindřichova Hradce na sv. Václava, kdy se narodila malá Sofie Vetýšková (rozhovor
s její maminkou uvnitř GYMu), v napjatém očekávání
narození holčičky je rodina Kopečkovic (držíme palce!!) – podobně jako naplňující se Klapzubo -Wernerova jedenáctka, která bude na přelomu roku doplněna
o dalšího fotbalistu. (pozn. red. - po redakční uzávěrce
se narodila 18. října v 6 hodin ráno Amálie Kopečková
- gratulujeme šťastným rodičům i bráchovi Adámkovi!)
+ ako je ráda, že má možná následovnici, která bude
moci používat stejnou redakční zkratku.
v Novinku na této škole v letošním školním roce zažili
žáci předmaturitních ročníků, kteří se zúčastnili již v
září sportovního kurzu (v posledních letech byl vždy
na začátku června) – ten byl letos poprvé obohacen o
část vzdělávací, o kterou se bravurně postaral Martin
Rosocha (práce s GPS, topografickými a nivelizačními
body, geocaching a převod map do Google Earth…).
Nedivte se autorce tohoto textu, že je ráda za poměr-
ně vysoký počet těch, kteří mají rádi vážnou hudbu.
Moc si například vážím třeboňských Pištců, kteří mají
v těchto dnech za sebou zřejmě jeden z vrcholů své
umělecké kariéry – byli pozváni na audienci k samotnému papeži do Vatikánu, kde měli příležitost si i zahrát (17. – 20. října) – z naší školy jde o Marii a Věru
Košinovou, Markétu Moravcovou, Radku a Veroniku
Francovou, Kláru Otepkovou, Kateřinu Apfelthalerovou, Janu Prchalovou a naši redaktorku Janu Havlovou. Také mám velkou radost, když vidím naše žáky
na pravidelných abonentních koncertech (stejně jako
několik mých kolegů!), někteří z nich jsou dokonce
mezi pořadateli. Výrazně je na těchto koncertech vidět
například Ludmila Košinová, která je díky tomu, že
sama umí velmi dobře hrát na klavír, často zvána jako
„obracečka“ not přímo na pódium.
02 Ivana Čurdová – od 5. do 14. září proběhly v
jihočeském Římově tři prožitkové kurzy. Pro první ročník a primu byl pečlivě připraven program za účelem
co nejrychlejšího seznámení se, kvinta odjela na pravidelný adaptační kurz, aby upevnila vztahy ve třídě
a pokusila se objevit nepoznané. Jak se jim to povedlo,
unglnově vybavený a přestavěný kabinet mají jazy- se dočtete v připravené anketě.
káři. Zmizel omšelý sprchový kout (z dob, kdy tam sídlili tělocvikáři), přibylo praktické patro, nový nábytek
Pavel Krejča - v průběhu měsíce září byla zaa úložné prostory. Učitelky z kabinetu ČJL jim to přejí
ložena Fiktivní studentská firma. Na práci se podílejí
a těší se, že by mohly být na řadě!
žáci septimy a 3. ročníku, kteří navštěvují Seminář ze
základů společenských věd. Smyslem akce je simulovat ve zjednodušené podobě založení skutečné firmy a
zajištění jejího chodu z právního i ekonomického hlediska. Žáci využijí získané poznatky pro vypracování
svých závěrečných prací v posledním ročníku studia.
F
03
04
Tajemné patro nového kabinetu
foto -tt-
Akce Přečti a vrať čeká na Moudivláčkovy i jiné příspěvky!! (více v inzerci)
Blíží se plesová sezona a spolu s ní i ples 4. ročníku
(11. listopadu) a oktávy (2. prosince) – nenechte si ujít,
my budeme určitě také u toho!
Projektárium
-ako-
Pravidelné Projektárium pro vás tentokrát sestavili
samotní vedoucí všech šesti projektových aktivit:
01 Anna Kohoutová – dvacátý GYM, který právě
držíte v ruce, je důkazem, že jeho redakce v žádném
případě nepolevuje a snaží se každou stránkou maximálně uspokojit své čtenáře. Nepečujeme jen o časopis, ale i o webové stránky, kam jednotliví redaktoři
umisťují své pravidelné blogy. Do budoucna bychom
rádi tento prostor otevřeli i ostatním žákům školy.
GYM má před sebou další soutěžní klání, 2. prosince
se uskuteční celostátní kolo soutěže středoškolských
časopisů, odkud už v loňském roce přivezl GYM významná ocenění.
Štěpánka Otepková - i v tomto školním roce
pokračují různé akce zaměřené na environmentální
výchovu. Již v srpnu se uskutečnila jednodenní exkurze pedagogů do okolí Týna nad Vltavou se zaměřením na geologii jižních Čech. Počátkem září se žáci
4. ročníku podívali do pražského závodu ZEVO Malešice, který se zabývá ekologickou likvidací a současně
energetickým využitím komunálního odpadu na tepelnou i elektrickou energii. Tato exkurze byla spojena i
s návštěvou Hrdličkova muzea člověka a Chlupáčova
muzea historie Země. V druhé polovině září sledovali
terciáni „Co od nich odpadne“ za odpadky v průběhu
jednoho týdne a kde to všechno skončí. V současné
době probíhá vyhodnocení dotazníků. V rámci projektu také byly zakoupeny nové nádoby na tříděný odpad
- papír a plasty, které budou umístěny do jednotlivých
tříd.
A na pátek 14. 10. 2011 jsme pro primány ve spolupráci s autoškolou pana Illeho a oddílem Z Bike team
Třeboň připravili „Den šetrné dopravy“ zaměřený na
ekologickou, zdravou a bezpečnou cestu do školy.
05
5
Ivana Kubínová - žáci 2. ročníku nafotili fotografie vybraných lokalit a v říjnu budou pracovat na
jejich úpravě. Na připravované DVD jsem umístila vybrané texty, prezentace a fotografie zpracovaných lokalit. Uspořádali jsme exkurzi do Jihočeské knihovny
a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, které se
zúčastnili žáci 1. Ročníku a kvinty.
Mohli se seznámit se základy fungování Jihočeské
vědecké knihovny. Nejprve měli možnost shlédnout
prezentaci o této instituci, kde se seznámili s její
strukturou, nabídkou služeb a rovněž s možností multimediálního servisu a prací s online funkcemi knihovních internetových stránek. Poté následovala prohlídka vlastní budovy v Lidické ulici, kde žáci navštívili
regionální oddělení, studovnu periodik a hudební oddělení. (dokončení na následující straně)
Jako doplňkový program byla naplánována prohlídka
Jihočeského muzea, kde žáci kromě stálých přírodovědných a historických expozic shlédli i mimořádné
výstavy „Poklady doby bronzové“, „Kmeny Dani a Jali
– Západní Papua“ a „Mistři české malby“. Dějepisná
exkurze do Prahy proběhla 27. září 2011. Žáci kvarty
navštívili Národní památník heydrichiády v chrámu
sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, který je znám
především díky hrdinnému boji československých parašutistů s přesilou nacistů v červnu 1942.
Spokojeni nebyli jenom učitelé a lektoři z agentury
Asteria Č.Budějovice, ale hlavně žáci loňské tercie.
Ostatně, poptejte se jich. Ke konci prázdnin, od 27. do
30. srpna, se uskutečnil druhý projektový kurz „Filmové školy a fotografie“ v nedalekém Chlumu u Třeboně.
Zkušení lektoři přímo „od fochu“ (režisér a scénárista
Zdeněk Gawlik, kameraman a fotograf Mirek Hurt)
seznámili těch 13 statečných a vytrvalých (kteří úplně
s klidem oželeli pár dní prázdnin) s uměním točit filmy
a dělat skvělé fotky. Kdo na kurzu byl, jistě potvrdí,
že to byl opravdu vydařený kurz s ještě vydařenější
„srpnovou nedělí“! (více v článku J. Novotného) Dále
Zdeněk Kučera - poslední týden v červnu pro- také točíme DVD (už č. 7!), to z filmového kurzu bude
běhl čtyřdenní kurz „Etiky a společenské etikety“ v počátkem listopadu na světě. Premiéra se uskuteční
klášteře Božího Milosrdenství Panny Marie na No- 22. 11. na Dnu otevřených dveří.
vých Hradech.
06
Filmová škola
-kuban-
Že jsou studenti střední školy ochotní trávit čas v blízkosti učitelů na ‘školní akci’ i o letních prázdninách, se
kdekomu může zdát neuvěřitelné. Jsou ale nabídky,
které se neodmítají. Jednou z nich byla i Letní filmová škola, kterou posledních pět dní prázdnin pořádalo
právě naše gymnázium. Financování převzala drahá
Evropská Unie, a tak se díky lákavým podmínkám sešlo
poměrně hodně mladých filmařů. Jako lákavá podmínka se dá označit i místo konání a faktický cíl celé akce.
Teoretickým i praktickým filmařským dovednostem se
studenti učili na březích rybníka Hejtmana v Chlumu u
Třeboně. Sečtělým čtenářům možná toto místo evokuje
jednu osobnost. Těm nejsečtělejším je pak jasné, že právě na těchto březích před lety sedával a tvořil František
Hrubín, jeden z nejuznávanějších českých básníků dvacátého století. Zmínění cíl akce byl tedy jasný - natočit
dokument o životě a díle tohoto básníka.
Jen málo z účastníků mělo praktické zkušenosti ze světa
filmu. Jako lektoři byli naštěstí vybrání povolaní profesionálové, kteří se v tomto světě pohybují už hodně dlouho;
režisér a scénárista Zdeněk Gawlik a kameraman Miroslav Hurt. Jejich teoretické i praktické lekce a přednášky vyplňovali celé první čtyři dny kurzu. Na ukázkách
jejich vlastních filmových děl se studenti učili konceptu
dokumentárního filmu, stejně tak jako pravidlům správné kompozice obrazu. Dostalo se na rozbor jednotlivých
filmařských profesí od kameramana až po dramaturga,
velmi zajímavé pak byly přednášky o podrobné historii
filmu, které účastníky provázeli celým kurzem. Pravé
filmařině se studenti mohli naučit právě při natáčení
dokumentu o Františku Hrubínovi.
Ten prožil v Chlumu u Třeboně mnoho let, dokonce se
zde natáčelo jeho dílo Srpnová neděle. Našli se i pamětníci, kteří samotého Hrubína osobně znali a byli ochotni
podílet se na vzniku dokumentu svými vzpomínkami na
básníka, kterého toho času v Chlumu každý znal.
Za čtyři dny byl natočen hlavní materiál a nastal čas pro
vyvrcholení Letní filmové školy - návštěvu Barrandovských ateliérů v Praze. Tyto ateliéry jsou známé filmařským štábům po celém světě. Bylo v nich natočeno už
6
To jsou Burton, Nolanová, Scott, Fincher, Allenová,
Lynch, Copollová, Chan-Wook, Riefenstahlová, Kusturica, Gawlik, Třeštíková, Achosor, Hurt a Mendes,
Karle!
foto hrkal
mnoho velkých filmů i reklam. V tomto obřím komplexu
je možné vyrobit kompletně celý film. Barrandov disponuje vlastními ateliéry pro natáčení, dílnami pro výrobu
nábytku, kostýmů, zbraní, lze vyrobit a postavit prakticky cokoliv. Stejně tak se v areálu nacházejí rozsáhlé venkovní plochy určené pro velkolepé bitvy, stavbu měst a
pevností. V době návštěvy gymnazistů tam zrovna stála
naprosto uvěřitelná replika středověkého hradu, včetně
hradeb, měšťanských domů i zelenině poházené na vydlážděném nádvoří. Byla to velmi impozantní podívaná.
Navíc skupinu po celém komplexu doprovázel průvodce,
takže podívanou doplňoval i odborný výklad.
Díky intenzivní výuce filmařského řemesla, zajímavým
přednáškám a návštěvy největší mašiny na filmy ve
střední Evropě byla Letní filmová škola velkým úspěchem. Studenti získali mnoho zajímavých znalostí a
osvojili si praktiky důležité pro práci s kamerou i fotoaparátem. Jako zodpovědný dohled působili na kurzu
učitelé Martin Rosocha a Zdeněk Kučera, snad i jim se
toto zakončení prázdnin líbilo.
V současné době se pracuje na dokončení dokumentu o
Františku Hrubínovi.
anketa
-ako-
Jaký smysl měl pro tebe adaptační kurz v Římově?
Naše škola pořádá pravidelně na začátku školního roku 3 kurzy – dva tzv. seznamovací pro žáky
primy a 1. ročníku, jeden adaptační pro ty, kteří
jsou přesně v půlce studia a je třeba jejich kolektiv trochu stmelit – pro kvintu. Zeptali jsme se
právě jich:
Jakub Kanděra
Kurz byl pro naši třídu určitě přínosný, ještě lépe jsme
se poznali a dozvěděli se i věci, které jsme o sobě celé
čtyři roky nevěděli
Pavel Čurda
Nejlepší byla celková atmosféra a to, že se každý choval jinak než ve škole
Karolína Macháčková
Myslím, že necelé tři dny jsou málo, ale i přesto se
nám povedlo udobřit a posílit i ty vztahy, které více
než půl roku nefungovaly
Barbora Kovaříková
Myslím, že nám to prospělo. Ty dva dny jsme se všichni k sobě chovali ohleduplně, všichni se mezi sebou
bavili – nebylo to tak rozskupinkovaný, jako většinou
ve škole.
7
František Fojt
Při vzpomínání na kurz se mi vybavuje hlavně spousta krásných a veselých zážitků se super lidma z naší Tomáš Tichý
třídy, ale nechybí tam pár „psycho“ her, na které moc Z hlediska bližšího poznání mých spolužáků rozhodně
rád nevzpomínám
povedená akce. Zjistil jsem, že třída je sice s problémy,
ale rozhodně schopná se dohodnout, což mě překvapilo
Anna Hamrová
nejvíce.
Takový kurz má rozhodně smysl, oživí to kolektiv.
Musí si vzájemně pomáhat a spolupracovat, což třídu Ondřej Hlinka
hodně sblíží. Bylo to super, všem bych to doporučila.
Program nabitý zajímavými soutěžemi bych přál kažTomáš Maroušek
Tenhle prožitkový kurz přispěl k ucelení vztahů v naší
třídě, možná k lepší komunikaci mezi námi. Byl fajn.
dému, doufám, že se do Římova ještě hodně lidí podívá.
etický koutek
Černobílá krádež
Okradli mě. Jsem znechucen. Všem je to vcelku jedno,
někdo vám něco vezme a vy s tím neuděláte vůbec nic.
Možná to taky znáte.
Vracel jsem se ze zahraniční cesty a měl chvíli prostoj
na letišti. Stačilo si na chvíli sednout, zapovídat se a
brašna se vším všudy byla pryč. Notebook, slušná hotovost, doklady, mnoho dokumentů do práce a dárek
od mé drahé polovičky. Čert vem peníze..
Zloděje se díky kamerovému systému a spoustě lidí
okolo podařilo identifikovat a nakonec i dopadnout.
Moje věci už u sebe pochopitelně neměl. Šlo mi hlavně
o jednu věc, ale nemusím vám ani vyprávět, jak jsem
pochodil.
Čeká mne soud, kde se bude jednat o náhradu škody.
Notebook, nějaký doklady, pár tisíc to dohromady dá,
ostatní je oficiálně bezcenné. Úplně bezcenné! Ale jestli ten šmejd někdy tolik měl, tak už to stejně někde
prochlastal. Když ho vidím, stoupá ve mně žluč. A i
kdybych nějaký peníze dostal, věci mi to stejně nevrátí
a čas strávený na soudech koneckonců taky ne.
Vyrazili mě z práce a nedostal jsem ani floka.
-klimbing-
Jestli si prej budu stěžovat, tak vědí, kde mám rodinu.
Měsíc na stavbě a kulový z toho, slušně řečeno. Pak
člověk někam přijde, zeptaj se ho, co dělal před tím a
proč ho vyrazili a tak dále. Co myslíte, že asi tak seženu za foch? Oni vědí, že ty prachy potřebuju. Stará
už je z toho taky pěkně na nervy. Jestli něco neseženu,
tak uteče i s děckama. Do p.. .
Chlapi v hospodě řekli, že mi pomůžou. Najdem nějakýho páprdu, co neví, kam s prachama, a trochu
ho skřípnem. Chvíli jsem se vytáčel, bylo mi to proti
mysli, ale ujistili mě, že nebude žádný násilí. „A kdepak myslíš, ty naivko, že ti kravaťáci ty prachy berou?
Jsou to ***** zkorumpovaný,“ uzavřel to Lojza a šlo se.
Na letišti mi ukázali chlápka. Za jeho oblek bych vyžil nejmíň rok. Vzpomněl jsem si na svého bývalého
šéfa, trochu mi ho připomínal. Sebrat mu tu jeho naleštěnou tašku nebyl problém. Věci jsme střelili za pár
šupů po bazarech, půlku kluci, půlku já. Jestli jsem z
toho měl nějaký problémy? Prosím vás, to bych musel
mít něco, co by mi mohli vzít...
Co se děje v ředitelně
-teza-
8
Zmizelo. Ptáte se co? Moudro.
Totiž chtěla jsem říct, že se přestěhovalo. Společně
se všemi ročníky na škole se posunulo o jeden stupeň
vzhůru, a to doslova, protože nyní se stal opatrovatelem všech knih z anglické knihovny pan Kučera. A
aby mu tam nebylo smutno, přistěhovala se k němu
nová posila učitelského sboru Barbora Dušková, která oplývá znalostmi španělštiny a angličtiny. Kromě ní se na chodbách můžeme nově setkávat také
s Adélou Holubovou, pro kterou rozhodně neplatí
přísloví “Better an egg today than a hen tomorow.“
Jistě nesmíme zapomenout ani na učitelské zárodky,
které se v některých třídách klubají skrz své první
praktikantské zkušenosti do světa pedagogiky. U
paní Kohoutové a Benedové se zacvičuje slečna Davidová ve výuce češtiny a němčiny, paní Tichá a Mašková zase poskytují své třídy na zkoušku L. Rokosovi,
který má aprobaci biologie, chemie.
A co se mezitím děje přede dveřmi našeho gymnázia?
Podle otevřených závěrů průzkumu - McKinsey klesají výsledky českého základního a středního školství,
což ohrožuje budoucí ekonomickou konkurenceschopnost České republiky. MŠMT se tedy rozhodlo situaci řešit a vyhlásilo program pro střední školy „EU peníze školám“. Ten má všem mimopražským středním
školám zpřístupnit peníze z fondů EU díky projektu
Šablony. Název vychází z předpřipravených osnov
projektů, po jejichž úspěšném vyplnění může škola
čerpat peníze. Podle dostupných informací se projekt
zdá velkorysý. Celková rozdělovaná částka je 1,5 miliardy Kč, z níž by každá škola, která vytvoří projekt
a splní dané podmínky, měla získat podle počtu žáků
1-2 miliony Kč. Financování z projektu bude probíhat
od 1. 9. 2012 do roku 2014. Školy budou mít možnost čerpat peníze na individualizaci a inovaci výuky,
společně s financemi na další vzdělávání pedagogů.
To se týká tematických okruhů jako čtenářská, informační a finanční gramotnost, jazyky, zkvalitnění
informačních a komunikačních technologií, inklusivní vzdělávání (zlepšení sociálního klimatu v kolektivu) nebo mentoringu (působení externích pedagogů).
„Ačkoli by se mohlo zdát, že naše škola získá hodně
peněz, musíme si uvědomit, že velká část z nich je
určena na platy učitelů, kteří však nemohou mít více
než půl úvazku navíc. Na realizaci projektu jsou také
potřeba školení, která spotřebují další finance a čas,“
komentuje paní ředitelka. Uvidíme tedy, jak se projekt na naší škole osvědčí.
A jaké exkurze a kurzy nás čekají v tomto školním
roce? Prima, kvinta a prvák se jako již tradičně vypravily na tři dny na prožitkový kurz do Římova.
Proběhne také lyžařský kurz sexty, sekundy a druháku. Kvartáni se budou moci s největší pravděpodobností těšit na cvičení ze zeměpisu, které by mělo nově
probíhat v Liberci pod vrcholem Ještědu (pozn. red.
- dnes již víme, že kurz se důvodu nenaplněnosti kapacity neuskutečnil). Zatímco septima a třeťáci jsou
už proškolení ze zeměpisného a sportovního kurzu,
příští rok je pro ně připraven půlený přírodovědný a
humanitní kurz. Na programu je také kurz týkající
se vybraných témat v angličtině.
A protože se pomalu, ale jistě blíží období obvyklých
chřipkových a jiných epidemií, zajímalo mě, za jakých podmínek bychom se díky němu mohli dočkat
vždy vítaného volna. Všechno zlé je přece pro něco
dobré, ne? „Není žádné ze zákona dané procento
nemocných, při němž by se musela škola bezpodmínečně zavřít,“ říká paní ředitelka a dodává: „Je na
řediteli, aby společně s hygienickou stanicí posoudil,
jak je situace vážná a podle toho se rozhodl. Za posledních zhruba patnáct let se o chřipkových prázdninách několikrát uvažovalo, ale škola kvůli tomu
nikdy zavřená nebyla.“
Nic naplat, snažme se tedy pokračovat ve zdraví dál,
máme k tomu více než příznivé podmínky. Nevěřili
byste, kolik kubíků vody za rok se ve škole spotřebuje na mytí rukou, sprchování, splachování, vytíraní
podlah atd. Za minulý rok to bylo 1012 m3 vody, to
představuje 170 000 Kč celkem a 493 Kč na jednoho
žáka za rok. A pokud jde o hygienické a mycí prostředky plus WC papír, pan školník počítá s čísly
kolem 65 000 Kč (188 Kč na žáka). Takže – učte se,
myjte se a nebojte se, prázdniny zase brzy budou.
Děkuji paní ředitelce a panu školníkovi za poskytnuté informace.
anketa
-ako-
Jaký prázdninový zážitek
vám zůstane nejdéle v paměti?
Jana Coufalová
Dovolená s mými dětmi a vnoučaty u moře – především to, jak si vnoučátka (kluci 1,5 roku, vnučka 4,5)
užívali vody. Všichni tři navštěvují kurzy plavání od
kojeneckého věku a je to vidět.
menout - no prostě nádherná sportovní atmosféra. A ty
zážitky a poznatky! Příště jedu zas.
Ivana Kubínová
Po loňských prázdninách, kdy jsem pořád balila zavazadla na cesty, byl pro mě největší zážitek odpočinek
na wellness pobytu v Luhačovicích.
Petr Kopeček
Určitě slavnostní promoce mé manželky a s ní spojené
setkání nejužší rodiny - zámek Kozel, 8. července 2011.
Oh, what a day!
Došlo ale také k různým zaškobrtnutím a pádům hlavně ten budapešťský. Že by mou cyklistickou obezřetnost rozptýlil „krásný modrý“ Dunaj nebo snad
pohledná Maďarka se slunečníkem?
Anna Kohoutová
Jednoznačně souboje s nekonečnými žlučníkovými
kolikami. S odstupem hodnotím jako velmi užitečný
zážitek.
Milada Benedová
Rozhodně nejmocnější zážitek z prázdnin pro mne byl
cyklistický výlet podél Dunaje, který jsme podnikli s
partou mých kolegů a členů jejich rodin. To, že mám
super kolegy, vím už dávno, ale bylo prima si to připo-
Jitka Mašková
Nejvýraznějším zážitkem zůstává návštěva národních
parků na západním pobřeží USA - můžete o tom stokrát číst, vidět filmy, nechat si vyprávět, ale vidět to
na vlastní oči se nic nevyrovná.
Štěpánka Otepková
Myslím, že na zabodnutou včelu v puse asi opravdu
nezapomenu. Byla jsem s kolegy na cyklistickém výKateřina Janů
Těžko vybrat jen jeden. Ale nejdéle mi v paměti asi letě a kousek od Budapešti mi natolik docházel kyslík,
zůstanou zabouchnuté klíče od bytu. Tatínek mi při- že jsem si pomáhala otevřenou pusou. Dál to bylo jak
jel pomoct udělat sádrokartonový strop, vynosili jsme v té dětské písničce: „Přiletěla včelka, asi takhle velká,
veškeré nářadí do bytu a chtěli jsme jet pro materiál, zabodla své žihadlo do... vnitřní strany tváře. V panickdyž jsem (jak je mým blbým zvykem) nechala jedny ké hrůze z alergické reakce, kterou jsem zažila ve své
klíče v zámku, druhé jsem si dala do tašky a zabouchla rodině, jsem pro jistotu „trochu“ zvýšila dávku antidveře. Díky bohu za obětavou kolegyni (AKo), která histaminika. Udušení se sice opravdu nekonalo, zato
mi půjčila vrtačku. Takže jsme do dveří vyvrtali díru jsem měla co dělat, abych se udržela v bdělém stavu (a
a otevřeli si. Tatínek to suše okomentoval slovy: „Ko- v sedle) a vůbec do Budapešti trefila.
nečně máš kukátko, kterým něco uvidíš!“
A ještě jeden - a to sice téměř měsíční pobyt u Oly Ti- Jana Kalvasová
ché (protože můj byt v té době nebyl obyvatelný), kde V paměti mi zůstanou každé „učitelské“ prázdniny
jako celek, neboť představují světlý bod celého roku.
jsem si připadala jako princezna. Skvělý pocit.
Kdybych měla vybrat nějaké konkrétní zážitky a okamžiky, bylo by to průzračné chorvatské moře, dechbeMartin Rosocha
Poslední den kdesi v malé zátoce. Plaval jsem v moři roucí noční bouřka pod stanem při sjíždění Lužnice,
a věděl, že jakmile doplavu, pojedu zpátky domů. To pěkná výstava historické obuvi v krumlovské galerii a
jsou chvíle, kdy stojí za to zavřít oči a vsugerovat si také chvíle strávené s kolegyněmi v posilovně.
pocit, že se tím vyzíská pět vteřin navíc. Získáte sice
pouze čtyři, ty ale bohatě stačí na to, aby se náležitě Ivana Čurdová
Největším prázdninovým zážitkem byly pro mne Alpy
vtiskly do paměti a zakonzervovaly.
ve Švýcarsku - Matterhorn, Jungfrau, nadmořská
výška 3 883 m, sníh, tři stupně pod nulou, lyžaři v
Zdeněk Kučera
Zážitků bylo o letních prázdninách hodně. Tím nejdéle srpnu, horské túry, krásná příroda a pohoda.
přetrvávajícím byl bezpochyby nádherný pohled z vrMartin Krynický
cholu Sněžky.
Jak jsme se na házečce spouštěli v Boleslawieci do provaleného jezu. Jak malé vycepované matfyzácké děti
Adéla Holubová
Neúprosné učení se na státnice! A samozřejmě jejich při hře Tank roztrhaly oblečení ředitele divize pojistné
matematiky ČSOB pojišťovny.
absolvování.
9
téma
Zdraví
-iwish-chinano-
10
Přeje se hned po štěstí jako druhá nejčastější věc, říká se, že je máme jen jedno a že mu škodí kouření. O čem že je řeč? O zdraví. To, že je zdravý životní styl je považován za holý základ samotného
fungování člověka, ví každý, ale kdo jej dodržuje? Kdo jej opečovává? Lidé ve stresu či v samotném
uspěchaném koloběhu dnů mají čím dál častěji málo času na to, aby si hlídali, co jí nebo si zaběhali.
Jak jste na tom vy?
Na podobnou otázku jsme se zeptali samotných studentů, učitelé samozřejmě nemohli zůstat stranou. Ptaly se -iwish- a -ako-. Co bychom ale byli za časopis, kdybychom se pouze ptali a sami nic
nenabízeli. Mnoho cenných rad jsme získali od MUDr. Jany Tiché, při jejich dodržování vás pevné
zdraví nemůže minout. Kdo by nechtěl, až na výjimky zvané „hypochondři“, být zdravý? Pokud jste
přesvědčeni, že základem zdraví je strava, rozhodně nepřehlédněte článek o naší milé jídelně od -tt-.
A nakonec – zdaleka pro každého není zdraví samozřejmostí. Tyto lidi snáze pochopíme díky rozhovorům s Bárou Šimečkovou, Michalem Markem a Janem Čížkem, které připravili -DaUr- a -tt-.
Jako první vám přinášíme anketu studentů. Podrobný průzkum ukázal skrze výpovědi zástupců
tříd překvapivé výsledky, že na tom možná nejsme zas tak špatně. Přinejmenším svačíme.
(dodatek: Primáni, zvolte si zástupce, nebo buďte, prosím, důslednější, ochotnější, vstřícnější nebo zkrátka
méně líní, když vás člověk o něco poprosí. Na gymnáziu se vám to bude sakra hodit!)
Studentská anketa
-iwish-
1. Snažíte se jíst zdravě? Dokážete si odepřít čokoládu?
2. Sportujete? Jestli ano, jakým způsobem a jak často?
3. Svačíte? Pokud ano, berete si svačinu z domova nebo sbíháte k automatům?
4. Jaký je tvůj názor na školní jídelnu? Jíte maso?
Daniela Kočová
1. Ano, snažím se jíst zdravě, ale někdy prostě
neodolám.
2. Ano, sportuji - třikrát týdně hraju tenis.
3. Ano, svačinu si nosím z domova, ale někdy si
pro sušenku do automatu doběhnu.
4. Já proti jídelně nemám nic, ale jednou jsem měla v
polévce střepy. Ano, maso jím, i v jídelně.
Pavel Mráček
1. Snažím, ale čokoláda mi hrozně chutná .
2. Moc nesportuji, spíš jenom při tělocviku.
Tedy když nepočítám navštěvování místního
šachového kroužku, ale to zrovna není sport
v tom pravém smyslu. Někdy o víkendu se projíždím
na kole, ale to spíš výjimečně.
3. Každý den svačím svačinu, kterou si beru z domova,
protože mám bezlepkovou dietu (když se chci ve škole
najíst, tak ani nemám jinou možnost, protože v jídelně
o nějaké bezlepkové dietě nechtěli ani slyšet).
4. O jídelně už jsem se vlastně vyjádřil ve třetí odpovědi. Maso jím.
Michaela Kubínová
1. Ano snažím, i když občas si taky něco sladkého dám.
No...kdo by čokoládě odolal?
2. Jistěže sportuji! Chodím na zumbu, jezdím na kole
a dost často se stane, že vyrazíme s kamarádkami na
hřiště trochu si zaházet s míčem nebo zaběhat.
3. Většinou si nosím něco malého z domova, ale někdy
k těm automatům taky zajdu (ale častěji pro pití než
pro jídlo).
4. Co se týče jídelny, ale jo, docela to i jde. Vy se ptáte
Tomáš Maroušek
Ani moc ne, něco jím zdravě, něco ne. Ano,
dokážu si odepřít čokoládu.
2. Ano sportuju, hraju závodně fotbal a začal
jsem hrát kuželky, jinak si zahraju všechny
Ondřej Fliegel
možné sporty, a sportuju asi tak 12-15 hodin týdně.
1. Jíst zdravě...? Nevím. Jak kdy.. ale spíš 3. Ano, svačím, beru si svačinu z domova, ale občas si
ano, jím zdravě.
pro něco k automatu skočím.
2. Sportuji pokaždé čtyřikrát do týdne a to 4. Můj názor na jídelnu je takový, že když sem chodil
ve formě fotbalu a juda.
do mé staré jídelny, tak jsem nemohl říct ani slovo na
3. Svačinu vždy z domova.
tak dobré obědy. V této školní jídelně se vaří KATA4. Maso jím normálně, ale ve školní jídelně prakticky STROFÁLNĚ, proč když to šlo tam (pozn. red. školní
ne. Nevím, jak je na tom naše jídelna v porovnání s jídelna v Českých Velenicích), proč to tak nejde i tady,
ostatními školními jídelnami, ale i tak si myslím, že přitom za oběd se platí stejně. Jím maso, nejradši asi
vepřové.
by to mohlo být podstatně lepší.
1.
na maso? Jasně, že ho jím! Můj táta skvěle griluje a
ohledně masa je to vůbec mistr, takže můžu s jistotou
říct, že radši než sušenku bych si dala pořádnej steak!
Ivana Kroupová
1. Snažím se jíst zdravě, to ano. Dokážu si odepřít čokoládu. Jen ne často to tak dělám.
2. Občas si chodím zaběhat a párkrát do týdne chodím
hrát nějaké míčové hry s přáteli.
3. Určitě si svačinu nosím, snažím se jíst pravidelně,
ne vždy to ale stihnu.
4. Školní jídelna? Občas se tam něco sníst dá, ale rozhodně se tam nechodím naobědvat den co den. Ano,
maso jím.
Dominika Andrlová
1. (za obě) Jíst zdravě se snažíme, ale je to
Nguyen Van Tien
Občas se snažím jíst zdravě, ale pak stejně sním
spoustu nezdravého. Čokoládu si klidně odepřu, moc
ji nemusím.
2. Ano, sportuji. Jezdím na kole nebo bruslím většinou
s přáteli. Sportuju jen jak mi to čas dovolí, dohromady
tak 5 hodin týdně.
3. Svačím, snažím se i snídat. Svačinu si kupuju cestou do školy, k automatům sbíhám jen když mám extra hlad.
4. Jídelna mi nevadí, ale moc se tam většinou nenajím, takže si musím i po obědě skočit někam do krámu
nebo do automatu.
1.
těžší než to vypadá. Některá zdravá jídla
navíc nechutnají dobře, takže se pokoušíMatěj Knopp
me skloubit zdravou stravu s tou méně zdravou.
1. Nijak zvlášť. Dokážu.
A čokoládu si neodpíráme, protože to zkrátka nejde.
2. Frisbee a běhání, bohužel ne moc pra2. Mám ráda florbal a běhání a snažím se najít si na
videlně.
ně čas a věnovat se jim, jak jen to jde.
3. Nemívám potřebu svačit, když už náho3. Svačím a svačinu si nosím z domova i z automatu.
dou, tak „sbíhám“.
Je to tak nějak vyrovnané.
4. V jídelně mi moc nechutná, ale zvykla jsem si. Maso 4. Jídlo kvalitou víceméně odpovídá ceně, je celkem
pochopitelné, že za tolik peněz a pro tolik lidí najedjím, ale ne všechny druhy. Jím např. kuřecí maso.
nou nemůže jít o nic světoborného. Maso jím, ve školní
jídelně ale zcela výjimečně.
Michaela Koubová
1. viz odpověď Dominiky Andrlové
2. Já osobně se snažím sportovat, ale jsem docela ča-
11
Vu Thanh Huyen
Vzhledem k tomu, že většinou ani nestíhám pořádně jíst, je to občas mizérie, ale snaha je. Dokážu, když
není ultrahořká.
2.
Jak to čas dovolí, dupu na kole, bruslím, bývám ve
3. Já většinou svačím. Svačinu si nosím z domova,
vodě
a mít tak doma švihadlo...
protože rodiče mi v souvislosti se zdravou výživou au3. Svačím, klasicky jedeme se spolusedící půl napůl. K
tomaty zakazují.
4. Do jídelny moc často nechodím, zatím jsem tomu automatu sbíhám pro kafe/pití.
nepřišla na chuť. Nicméně maso jím, a jídlo bez masa 4. Do jídelny většinou chodím spíš s donucením, než s
hladem, ale když už tam jsem, jsem vždy schopná si ze
si ani nedokážu představit.
tří jídel vybrat. Maso jím, a občas dokonce i tam.
sově vytížená. Většinu času mi zabere piano, dojíždění
a škola.Pokud ale čas mám, tak jezdím na kole a na
bruslích.
1.
jsem už dospělá, svačiny mi stále dělá má ochotná a
starostlivá maminka. Samosebou, když mám chuť na
sladké, sbíhám k automatům.
4. Oceňuji, že se v jídelně vaří bezmasé jídlo, ale nedá
se mluvit o jídle zdravém, ani extra chutném. Měli by
2. Ano, sportuji. I když mám pár jiných aktivit, které zrušit pytlíkové polévky, kaši z prášku, jídla, co na
zaberou spoustu času (klavír, škola), sportuji celkem pohled nepřipomínají nic jedlého a sladká jídla, která
často. Hraji příležitostně tenis, na volejbal chodím jed- vařit prostě neumí. Vždy je co zlepšovat...
nou týdně, breakdance trénuji, jak je čas (zhruba dvě
Aneta Šimečková
hodiny za týden) a rád jezdím na kole, takže když je
1. Zdravě se jíst snažím. Hlavně o všedních dnech.
hezky, tak většinou jezdím do Třeboně.
Čokoládu si odepřít dokážu, moc ji nemusím, ale
3. Svačím celkem dost. Jsem tím mezi spolužáky vyobčas si dám, je dobrá na nervy.
hlášený. Svačinu si beru z domova.
2. Sportuji 4x-5x týdně. Profesionálně tancuji
4. Není to nic moc, ale když má člověk hlad, nemůže
si vybírat. Už jsem si vcelku za tu dobu, co jsem na v ČB v tanečním studiu No Limit. (jeden trénink je
zhruba 2 hodiny dlouhý.)
gymplu, zvykl. Maso jím.
Martin Pecha
Ano, snažím se jíst zdravě, hlavně
se snažím jídlo často měnit, aby nebylo pořád stereotypní. Dokážu si odepřít
čokoládu.
1.
František Válek
1. Ani ne, jím většinou to, co mi chutná, nicméně myslím, že celkem vyváženě - maso, zelenina, ovoce, to
všechno tam je. Čokoládu? Klidně odřeknu, většinou
mě po ní bolí zuby, ale čas od času si ji rád dám.
2. Tak nějak rekreačně, rád si zahraji třeba volejbal,
florbal, nebo něco jiného, když to není fotbal. Ale aktivně nic.
3. Rád bych, ale nemám moc odhodlání k tomu, abych
si tu svačinu ráno nějak dělal. Z automatu občas jídlo,
kafe skoro vždy.
4. Zatím mi nepřipadá, že všechny ty často zmiňované nedostatky jsou moc pravdivé. Není to zrovna moje
oblíbená restaurace, ale vždy si tam vyberu něco, co
(většinou i s chutí) sním. Maso jím a rád.
Martin Prach
3.
Ano, svačím a beru si jídlo z domova. Občas si koupím v automatech pití.
4. Ve školní jídelně jím, i když občas s nechutí. Některé jídlo nevypadá moc lákavě. Ale zas tak špatné to
tam není. A maso jím.
Martin Mikuda
1.
Snažím se jíst zdravě, ale občas je den, kdy nestíhám a vybočím. Na otázku odolání čokoládě nemohu
plně odpovědět, protože na ni mám částečnou alergii.
2. Ze sportů volím nejčastěji cyklistiku, kterou si neměřím na čas ale na vzdálenost, snažím se jezdit 20
km alespoň dvakrát týdně.
3. Svačinu si nosím vlastní.
4. Vegetarián nejsem. Do školní jídelny nechodím, jelikož mám vždy doma uvařeno.
Eva Frdlíková
Ano samozřejmě, že se snažím jíst zdravě,
ale ne vždy dokážu odolat čokoládě a už vůbec
občas fotne teplému kakau k snídani.
bal, volejbal... Různě, za normálního
stavu přes školní rok tak pětkrát do
2. Sport není zrovna má nejsilnější a nejoblítýdne, nepočítaje tělocviky a víkendy.
benější stránka, ale mám třeba ráda turistiku, lyžování, plavání a volejbal.
3. Někdy, občas ano občas ne.
4. Nestěžuji si, alespoň jedno jídlo bývá dobré, za tu 3. Když je čas, tak většinou svačím ovoce nebo zeleninu, ale znáte to, jak to bývá. To jablko prostě do tašky
cenu bez problému. Maso jím.
samo neskočí.
Jana Havlová
4. Po zkušenostech z jiných jídelen si troufám říci, že
1. Myslím si, že jím celkem zdravě, pokud neberu v výběr a chuť jídla je alespoň pro mě vyhovující. Samopotaz jídlo v jídelně a jídlo od babiček. Jsem vegeta- zřejmě, ne vždy se vše podaří.
rián, s tím se pojí zvýšená konzumace zeleninových a A odpověď na otázku, zda jím maso, je samozřejmě
většinou i méně kalorických jídel, než je třeba vepřová ano!
se zelím... Na druhou stranu to dorovnávám sladkým,
Jaromír Čada
které si nedokážu odepřít.
2. Nemám pravidelný sport, ale sportuji. Alespoň jed- 1. Jíst zdravě se nesnažím, ale nemyslím si, že bych se
nou týdně skáču na trampolínách, občas hraji tenis, v stravoval nějak nezdravě.
zimě lyžuji. Pokud se dá považovat tanec za sport, tak 2. Sportuji, hraji závodně fotbal. Dvakrát týdně trénin
se chystám v prosinci již potřetí do tanečních .
plus o víkendu zápas.
3. Svačím ve škole, svačím doma, svačím pořád. I když 3. Svačím, jinak bych to asi do oběda nevydržel. Sva-
1. Ne. Nemám důvod.
2. Ano, ultimate, florbal,
12
1.
činu si beru z domova, ale občas ji zapomenu, tak sbíAneta Kvěchová
hám k automatům.
1. Zdravě jím, protože jsem k tomu tak vycho4. Nechci být nevděčný, ale některá jídla nejsou zrovvaná. To ale neznamená, že si odpírám jídla
na podle mého gusta, dost často a rád si zavzpomínám
nezdravá. Jím prakticky všechno, ale s mírou.
na naši jídelnu na základce, kdy jsme všichni nadávali
Čokoládu zas tak často nejím, ale když už na
na jídlo, ale v prváku jsem zjistil, že strážská straní dostanu chuť, dokážu sníst celou během
vovna byla zlatá. Maso jím rád, teda pokud nemyslíte pár vteřin.
častou náhražku masa, kterou jistě nešetří ani v naší 2. Když dovolí čas, tak sportuji. Jezdím na kole do škojídelně, sóju.
ly a i ve volném čase, občas běhám, ráda a často chodím a ostatní sport je hlavně závislý na ročním období
Alice Furdaničová
a počasí - v létě plavu, v zimě bruslím...
1. Ano, snažím se žít zdravě, ale někdy to 3. Rozhodně svačím a svačinu si přináším z domova.
opravdu nejde, například když nestíhám ran- K automatům si doběhnu spíše, když dostanu chuť na
ní autobus. Odepřít čokoládu? Někdy, když se něco dobrého nebo si zapomenu doma pití.
nechtěně zahlédnu v zrcadle.
4. Jíst ve školní jídelně jsem vzdala už v prváku, takže
2. Ano, sportuji. Chodím večer běhat, pokud mi počasí již nemohu objektivně soudit. A co se týče masa, přímo
přeje. Také si ráda zaplavu a v zimě bruslím.
ho nevyhledávám, ale součástí mých jídel bývá často.
3. Ne, nesvačím a ani neodbíhám k automatům.
4. Můj názor není kladný, ale ani záporný, Jídlo doma Andrea Hlínová
je přeci jen doma, ale že by to bylo zas tak odporné? 1. Čokoládu si rozhodně neodepřu asi jako většina lidí.
Nikoliv. I si pochutnám tam, třeba na knedlících s kle- Bohužel mám pocit, že se přespříliš zdravě nestravuji,
velou. Mňam! Ne, nejím maso. Když už, tak kuřecí a ale snažím se velký příjem sladkých a jiných nezdraryby.
vých jídel alespoň trochu vysportovat.
2. Velmi ráda běhám. O prázdninách klidně každý
Zuzana Korandová
den, ale bohužel při škole tolik času není. Přesto za1. Ano, snažím. U nás doma nezdravá strava moc „ne- stávám ten názor, že sport je nejlepší antidepresivum.
frčí“. Čokoládu si odepřít dokážu, ale když na ni mám 3. Svačinu si poctivě připravuji. K automatům pro
chuť, tak si ji dám.
jídlo si běhám jen v případě nouze.
2. Sportuji téměř každý den. Jezdím na kole, na brus- 4. Maso jím, ale nějak mu neholduji. Nejvíce mám
lích, chodím do fitka. V zimě lyžuji.
ráda asi ryby. Do školní jídelny jsem přestala chodit,
3. Do školy si svačinu nosím z domova. Bagety z auto- ale pravděpodobně zase začnu... přeci jen: teplé jídlo je
matu bych si nekoupila, ani kdybych měla krizi.
teplé jídlo (a to i ze školní jídelny).
4. Do školní jídelny už dva roky nechodím, radši si
vařím doma. Maso jím, ale ne zrovna tak často, jak
bych měla.
13
Učitelská anketa
-ako-
Jste zastánci zdravého životního stylu? Co pro své zdraví všechno děláte/neděláte?
Jana Coufalová
Pro své zdraví jsem nedělala skoro nic. Snad jen to, že
jsem nikdy nekouřila a buď vůbec nepila alkohol, nebo
s mírou a chodila do sauny. A tělo mi to dalo najevo.
Takže až když je skoro pozdě, se snažím žít zdravěji.
Jím málo až dietně, dodržuji pitný režim. Pitný režim
je pro mne daleko větší oříšek než nejíst řízky a jiné
„smaženiny“. Ještě musím vyřešit pohyb. Tam mám
velké rezervy a ořech to bude alespoň kokosový – nebo
znáte někdo ještě větší ořech? Pak by to byl ten.
Petr Kopeček
Zdravý životní styl - rozhodně ano, ale všeho s mírou
a bez drastických postupů. Prostě tak, jak okolnosti
dovolují, a hlavně: veselá mysl - půl zdraví.
Kateřina Janů
Nedá se říct, že bych byla zastáncem zdravého životního stylu.
Nedokážu si představit, že bych se vzdala hranolek,
bifteku a já nevím, čeho všeho ještě (a na druhou stranu začala jíst třeba špenát, který od školky nemůžu
ani vidět nebo třeba brokolici (ta je na mě zase moc
zelená). Tak že si radši jím, co chci, a do toho cvičím.
Martin Rosocha
Popravdě řečeno si nemyslím, že lze v dnešní době
zdravý životní styl nějak přílišně zastávat. Buď se z
toho totiž vyvrbí póza pro okolí, které potom souhlasně
mručí, případně se počáteční úmysl změní v zoufalou
(dokončení na následující straně)
14
snahu dodržet alespoň deset procent předsevzetí. Třetí možností je zdravý životní styl zastávat, to by ale
dnešní doba nesměla být tak uspěchaná a občas by
musela trochu brzdit, aby na nějaký styl zbyl čas.
Co dělám pro zdraví? Snažím se běhat do schodů a
zhluboka dýchat, na hodinách piju meltu a nesladím
ji. Když před sebou vidím ztracené případy, snažím
se nerozčilovat. Když se rozčílím, snažím se běhat do
schodů a zhluboka dýchat. Když to nepomůže, osladím
si meltu, abych nemusel být tak zahořklý. Často zavírám oči a přestal jsem se dívat do Slunce. Snažím
se žít v harmonii s gravitací. Občas se vypnu, abych
zjistil, že potom nic nestíhám. Když to zjistím, snažím se nedělat si z toho velkou hlavu. Když zjistím, že
mám hlavu přesto velkou, dám si meltu, podívám se
na Slunce, a řeknu si, že nic není tak žhavé, jak se
zdá být...
Ivana Kubínová
Snažím se alespoň trochu sportovat, jezdím hodně na
kole, o prázdninách jsem ujela cca 1100 km. Během
školního roku chodím cvičit, letos chci zkusit návštěvy
rekondičního studia Třeboň. Jinak se snažím do jídelníčku zařazovat hodně zeleniny, ale ne vždy doma s
touto nabídkou uspěji.
Štěpánka Otepková
Ano, jsem zastánkyní zdravého životního stylu.
Upřímně obdivuji všechny, kteří mají dostatek vůle žít
zdravě. Začnu od pondělka. Slibuji.
Jana Kalvasová
Pod pojmem zdravý životní styl spatřuji zdravou stravu, přiměřený pohyb a dostatečný spánek. Nejím vyloženě nezdravé a tučné věci, které mi naštěstí ani moc
nechutnají. Občas se v mém jídelníčku ocitne i ryba,
Zdeněk Kučera
brokolice či kuskus. Pohyb praktikuji občasnými proNemohu říci „zastánce“. To ne. Miluji řízky, svíčko- cházkami s pejskem, jízdou na kole a letošní prázdnivou, na straně druhé nepohrdnu brokolicí či špenátem. ny jsme se dokonce společně s dalšími 3 kolegyněmi
Kalorie nehlídám, diety nedržím, jím téměř všechno. setkávaly v místním „fitness“ studiu. Pro zdraví bych
Pravidelně chodím na fotbálek, jezdím na kole, lyžuji a toho samozřejmě mohla dělat víc, ale musela bych mít
občas zvednu i nějakou tu činku. Díky tomu mě zatím větší vůli překonávat lenost a chuť na sladké (např.
doktoři k sobě nezvou.
lívance s borůvkami jsou lívance s borůvkami...)
Milada Benedová
Vždycky jsem se ráda hýbala - a to hlavně na čerstvém
vzduchu. Kolo, dlouhé procházky a túry po kopcích a
horách, tvůrčí práce na zahradě a cokoli jiného venku. Ráda si důkladně odpočinu. Optimální je 8 hodin
spánku a přes den krásný film, zajímavá knížka nebo
hudba nebo jen ticho. Co se týče stravy, mám moc ráda
veškerou zeleninu a ovoce v co největší míře, oříšky,
semínka... K obědu by mi stačily chutně připravené
brambory a něco málo k tomu. Ale nějaká ňamka taky
nesmí chybět, aby potěšila duši. Má ráda kolem sebe
klidné a vyrovnané lidi, kteří na mě přenášejí atmosféru míru a harmonie. (Je to asi proto, že ve mně dříme
dělová koule plná energie.) Myslím, že jsem životní
optimista.
Ivana Čurdová
Co dělám pro své zdraví? Ve středu jsem byla na Pilates, ve čtvrtek na aerobiku, v neděli jsem obešla rybník
Svět, v sobotu (1. října) jsem plavala v pískovně, v pátek chodím do sauny, ke svačině mám ve škole jablko,
hroznové víno a 5 švestek, večeřím nejraději kuskus
a brokolici nebo ledový salát, snažím se být v klidu
a nerozčilovat se a stále se usmívat! Jinak nedělám
vůbec nic!
Martin Krynický
Zdravý životní styl nehraje v mém životě důležitou roli.
Vědomě se nesnažím žít zdravě. Díky své ženě jsem
zdravě stravován (postupně jsem si zvykl a dneska
jsem docela rád), ale málo spím a mám málo pohybu
(přestěhováním do Třeboně zanikla většina mých poAdéla Holubová
hybových aktivit včetně suplování Tv). S věkem jsem
Zastáncem přímo nejsem, každý je svého zdraví strůj- se částečně naučil nestresovat se kvůli věcem, které
ce. Já osobně pro své zdraví nedělám nic podstatného, nedokážu vyřešit, díky čemuž vedu vcelku spokojený
dodržuji pitný režim, stravuji se, když mám hlad a co život bez vnitřního užírání, což je asi největší věc, ktese týče pohybu - snažím se
rou pro zdravý životní styl dělám.
chodit pěšky a chodím na dlouhé procházky s mou psí
ratolestí.
Jitka Mašková
Zastáncem zdravého životního stylu určitě jsem. V
Anna Kohoutová
myšlenkách na 100%, se skutky je to horší. Tabáku
Už dlouho vím, že tělo mám jen jedno a musím s ním a alkoholu celkem bez problémů odolávám, ale dobré
vydržet co nejdéle. Nechovám se k němu nijak špatně. jídlo mě dostane vždycky. Při řešení rovnice „příjem =
Přemýšlím nad tím, co jím, dělám, snažím se mu na- výdej „ se ukazuji jako mizerný počtář, stále mi něco
slouchat a zároveň vyhovět. A stejně jako o tělo pečuji přebývá. Hádejte, na které straně. Ale nevzdávám to,
i o duši. Hodně práce a hodně spánku. Dostatek vody, za žádanou rovnováhou jedu na bruslích, lyžích, kole a
vitamínů, pohybu, hodně lásky, smíchu, zajímavých když je nejhůře, tak i pěšky.
zkušeností, pozitivních vjemů, lidí, zážitků, emocí. A
přestala jsem kouřit.
rozhovor
MUDr. Tichá radí: Pořád se na něco
těšte!
-ako-tt-
Zajistit pro toto číslo GYMu rohovor s profesionálním zdravotníkem bylo pro nás důležité
hned z několika důvodů. Za prvé - téma zdraví
se jednou bude jakkoliv akutně týkat opravdu
nás všech, za druhé - důležitost všímání si stavu
vlastního těla a respektování jeho potřeb je třeba podpořit argumenty opravdu silných osobností. Takovou je pro nás jednoznačně MUDr. Jana
Tichá, kterou mnozí z vás znají z něolika vícedenních škoních akcí, kam se s námi dobrovolně a ve svém volném čase ochotně vydala. Paní
doktorce kromě nezbytných profesionálních kvalit nechybí silný lidský rozměr (zní to trochu pateticky, ale je to tak), zdravý selský rozum, velká
dávka empatie, sympatické zvídavosti a humoru.
I to jsou důvody, proč jsme ji poprosili o rozhovor.
Měli bychom v tomto období nějak měnit - v souvislosti s blížící se zimou - své návyky, tykající se
péče o naše zdraví?
Zima v naší zeměpisné šířce s sebou přináší řadu rafinovaných nástrah. Je nejen zvýšené riziko
infekcí, omrzlin a kolem Vánoc ztloustnutí postavy a
zhubnutí peněženky, ale rovněž nepříjemné
špatné nálady - toho, pro co má angličtina termín
„winter blues“ (odborně „ seasonal affective
disorder“), což je určitý typ deprese, postihující spoustu lidí hlavně během prosince, ledna a února.
Obrana proti všem těmto rizikům by zabrala několik
stránek, takže aspoň stručně
(pozn. red.- tzv. Tiché desatero):
zením. Samozřejmě při dojíždění vlaky nebo autobusy
se davům bohužel nelze vyhnout, nechceme-li budit
pozornost cestováním v motorkářské helmě nebo s chirurgickou rouškou přes obličej.
4
Může pomoci zdánlivá maličkost - občas i v zimě
pořádně otevřít okna, pustit čerstvý vzduch a vyvětrat
bacily.
5 Pořádně se vyspat, podle některých pramenů klesá
imunita po probdělé noci na polovinu. Ideální délka
spánku je samozřejmě individuální, ale z hlediska
psychického zdraví se jako nejvhodnější udává doba
spánku 7-8 hodin, pouze v dospívání více - až 10 hodin.
6 Nepřecházet infekce – budou trvat tím déle, čím
více je budeme ignorovat, navíc nakazíme zbytek dosud zdravých kolegů či spolužáků
7
Zdravá lehká strava se spoustou čerstvého ovoce
a zeleniny, v USA se často doporučuje kuřecí polévka
se zeleninou při jakékoliv nemoci počínaje kurdějemi
až po zápal plic, u nás je výbornou tradicí (nejen) pro
chladné dny obyčejná česnečka.
8 I když je špatné počasí, je třeba teple se obléct a
vyrazit ven – spousta slunce pomáhá proti poruchám
spánku i špatné náladě a rekreační pohyb pomůže nabudit imunitu. Pro ty, kteří ven v zimě opravdu nemusí, stále zbývá plavání v bazénu nebo třeba tanec.
9
Ke zlepšení nálady je třeba se na něco těšit. Když
už vás žádná pěkná akce nečeká, tak se lze určitě těšit
aspoň na jaro.
1 Klidně i několikrát denně pečlivé mytí rukou a obli- 10
čeje a propláchnutí nosu nějakou neškodnou substancí
/ mořskou vodou nebo vincentkou/ + časté pití /nealko/ nápojů během dne – tím bychom teoreticky měli
„spláchnout“ ze sliznic očí, nosu a úst virové částice,
které jsme za den při pobytu mezi lidmi nasbírali.
2 Hlídat si příjem tekutin, který by měl být i v zimě
Měli bychom kašlat a smrkat pouze do papírových kapesníků, které hned vyhazujeme, abychom
nešířili infekci. Pouze pokud budeme chtít někoho
zlomyslně nakazit, budeme postupovat zcela jinak –
jako tip mohu napovědět, že kašel ze 2 metrů je silně
nakažlivý.
15
Když je člověku -náct, moc o svém zdraví nepřemýšlí, je to pro něj spíš samozřejmost - je to tak
správné?
Nevím, jestli je to správné, ale je to zcela normální.
Svého zdraví si všímáme daleko víc, až když
nefunguje. Např. chůzi bereme jako naprostou samoPokud je to možné, nevyhledávat místa s velkým zřejmost – názor vozíčkáře, který marně touží
množstvím lidí – pár dní po plesu nebo nějaké oslavě udělat jediný krok a musí se se svým omezením léta
přijdou či se již z posledních sil připlíží lidé s nachla- smiřovat, je úplně jiný. (dokončení na následující straně)
minimálně kolem 2 litrů (včetně polévky, jogurtů...).
Ve velmi suchém, přetopeném prostředí a při velké
fyzické zátěži by měl být příjem tekutin ještě vyšší, asi
tak 2-3 l.
3
16
Jaké zásady správné životosprávy nejvíce uznáváte?
Asi ty, které mám nejradši – pořádný spánek a sport.
Kromě toho se mi ještě velmi líbí způsob stravování,
jaký se doporučuje pro udržení váhy nebo zhubnutí –
tzn. jíst každé 3 hodiny, malé porce, hodně zeleniny,
jogurty, nízkotučné potraviny apod.
tak, jak je to běžné např. ve Skandinávii. Žaludeční
vředy nedělá absence teplého oběda, ale jídlo jen jedenkrát za den spolu s genetickými vlivy.
Je důležitější dbát o své psychické - nebo fyzické
zdraví?
To nejde oddělit, jak věděli už ve starověkém Řecku
(a možná líp než dnes my). Každá nemoc vyčerpává
člověka nejen fyzicky, ale i psychicky. Podle některých
výzkumů se zdá, že i při běžné viróze s horečkami se
objevují v mozku změny podobné depresi, také proto
možná nemoci tak špatně snášíme. Navíc např. bolest
je psychicky vyčerpávající a omezuje člověka v jeho
osobní svobodě- najednou nemůže dělat to, co si naplánoval nebo co by chtěl, což je velmi frustrující.
Blíží se sezóna plesů, zimních večerů trávených
po hospodách - to jsou příležitosti, kdy si hodně
našich studentů přičichne k alkoholu, cigaretám - co byste jim v této souvislosti poradila?
Nikdy jsem nepochopila, proč si spousta lidí myslí, že
se budou líp bavit, pokud si dají nějaký alkohol nebo
cigaretu. Zbavují se tím své vlastní osobnosti. Proč?
Vždyť každý člověk je unikátní a s každým stojí za
to pohovořit, bez alkoholového opojení. Lidé si krátce
dodají sebevědomí a ztratí společenské zábrany (podle
vypitého množství) za tu cenu, že v nejlepším případě
„oblbnou“ a v nejhorším přiotráví své nervové buňky alkoholem. Málokdo dokáže odhadnout, jaké množství
je pro něj to správné. Jsem jen pro velmi malé množství alkoholu při jakékoliv příležitosti – naše játra odbourají bez problémů množství alkoholu rovnající se
buď 0,5 l piva, 2 dcl vína nebo 0,5 dcl tvrdého alkoholu. Toto množství by se podle mě nemělo překračovat.
V naší zemi je tolerance k alkoholu tak děsivá, že se
mnou asi málokdo bude souhlasit, ale nemyslím si, že
Češi jsou národ, který by v tomto mohl být vzorem Evropě. Co se týče kouření, přijde mi tak zcela nesmyslné,
že to už vůbec nechápu – proč bych si měla dobrovolně
a navíc ještě za vlastní peníze ničit plíce?
„Ptáte se na mou radu? Pak tedy odpovídám, kalos
kai agathos!“
foto archiv j. tiché
Podle některých pramenů kvalitní snídaně dobře nastartuje imunitu. Obvyklý styl, kdy vystresovaný jedinec ráno nestihne snídani, dopoledne přežije ve stavu
vlčího hladu a v poledne nebo v horším případě až večer sní obrovskou porci, po které nemůže ani myslet,
natož se pohnout, je nezdravý i nebezpečný, protože
časem u dospělých zvyšuje riziko vzniku cukrovky.
Určitě bylo nutné se dobře nacpat v pravěku, kdy nikdo nevěděl, kdy bude další jídlo, to nám ovšem dnes
bohudík nehrozí.
Osobně si nemyslím, že člověk musí mít teplý vydatný
oběd. Je možné jej nahradit třeba nějakým zdravým
sendvičem se spoustou zeleniny a dát si teplou večeři,
A jedna otázka mimo obor - jak vzpomínáte na
svá studentská léta? Jak tehdy vypadala vaše
životospráva?
Snažila jsem se při studiu stihnout spoustu věcí, takže
ta léta byla velmi hektická. Hluboce jsem obdivovala
horolezce (moje spolubydlící na medicíně byla horolezkyně, která se často, když jsem přišla domů, snažila
pokoj přelézt v rámci tréninku po stropě), zkoušela
všechny možné sporty a četla všechny možné filozofy,
abych zjistila, co je pro mě to pravé, navštívila spoustu
koncertů folkové a trampské hudby, prošla s batohem
na zádech spoustu hor a poznala při tom spoustu zajímavých lidí – dodnes se divím, že jsem při tom stihla
taky dostudovat. Na životosprávu se nepamatuju, asi
nebyla nic moc, ale kouření a pití mi bylo vždycky protivné, takže tomu jsem, aspoň pokud mě paměť neklame, neholdovala.
Láska prochází žaludkem
Jak pravdivé rčení.
Pro tento článek se mi
vyloženě hodí, protože
se dá vztáhnout na
hodně věcí. Vezměte si takovou jídelnu.
foto m. brezovský Komu z vás tam většinou chutná? Jejda, nějak málo rukou zdvihnutých nahoru. Jedním z důvodů je právě i ono z výše zmíněných
rčení. Schválně se podívejte na kuchařky, které vám
většinou jídlo vydávají. Pokud z nich něco vyzařuje,
tak to bude takřka opak lásky: na pozdrav většinou
neodpoví, když po nich něco chcete (přidat, nebo vynechat ve svém jídle nějakou ingredienci), ošklivě se na
vás zatváří, no a nepřejte si něco psát do knihy stížností a přání – tak nepřátelský pohled jsem snad nikdy
ani ve filmech neviděl. U odběru nádobí vás seřvou za
jakýkoli malicherný nedostatek v jim odevzdaném
nádobí (hlavně že kvalita umytí nádobí je na vysoké
úrovni - krutý sarkasmus) . I to je jeden z důvodů,
proč mi zde nechutná.
Kniha stížností a přání je šedesátistránkový sešit nacházející se u pokladen, o kterém se moc neví. Pokud
se vám něco nelíbí na jídle nebo jídelně obecně, právě
sem to můžete napsat. Při bližším pohledu zjistíte, že
jsou zaplněné asi jen tři stránky – to je zatraceně málo
na to, jak tu vaří a jak se ke svým zákazníkům chovají. Kromě stížností - z gymnázia jsem zaregistroval
jedinou od Martina Krynického - se zde nachází i jisté
pochvaly, dle pravopisu zejména od malých dětí. Nebojte se projevit svůj názor, je to rozhodně lepší než
pasivně snášet úděl studenta obědvajícího ve školní
jídelně. Jak už jsem ale psal, budete muset snést smrtelné pohledy od prodavaček i kuchařek (slyšel jsem,
že na někoho i křičely „Co to tam píšeš?!“).
Nechci se příliš zabývat nedostatky samotného jídla,
o takových rozvařených sladkých bramborách se toho
napsalo mnoho. Udivující je spíše naprostá absence
některých jídel, když přijdu o půl druhé do jídelny. Po
tolika letech fungování jídelny stále ještě nemají přibližný přehled, kolik se čeho sní? Neuvěřitelné. O takovýchto selháních se v knize stížností a přání dozvíte
nejčastěji. Dalším častým prohřeškem je opět absence,
tentokrát ale šťávy. Na výběr pak zůstává pouze čaj,
často velmi horký a přeslazený. Přemýšlejte se mnou:
Vezmu prázdný barel, naplním ho vodou, přileju sirup,
vrátím barel na místo. Vidíte v tomto postupu nějaký
problém, komplikaci? Já tedy ne. Aktualizace: Dnes,
13.10. v 13:30 dokonce chyběl i čaj. Po čase byl dodán
nový (jako obvykle, pouze čaj), bohužel naprosto studený. Neuvěřitelné.
Všem studentům jsou tyhle skutečnosti dobře známy.
Není proto divu, že se jistá část studentstva vzbouřila
a jídelnu cíleně bojkotuje. Jíst se však musí, tak co s
tím? Většina možností je bohužel silně nezdravá. Někdo se chodí najíst domů (to je ta lepší varianta), ně-
-tt-
kdo navštěvuje místní stravovací zařízení. Někdo se
spokojí s bagetou ze školního automatu (to je ta nejhorší varianta). Chtěl bych více rozvést vaše možnosti,
pokud se chcete najíst někde jinde v Třeboni. Můžete
navštívit rychlé občerstvení Mlsná Huba případně Sahara – dlouhodobé stravování takové kvality vám však
zničí zdraví! Stojí za to zkusit restauraci s poledním
menu. Zde je možností několik, bohužel nikdy nedosahují tak nízkých cen, jako stojí jídlo v jídelně (polovina
je totiž pro studenty dotovaná státem). Za kvalitu si
holt musíte připlatit.
Do jídelny chodím už 13 dlouhých let. Prožili jsme
spolu všechno. Doby, kdy lidé tleskali, když někomu
spadlo jídlo. Doby, kdy v jídelně prodávala dobroty taková hodná důchodkyně a já si tak mohl alespoň spravit chuť. Doby, kdy jsem z protestních důvodů nechodil
do jídelny vůbec – tzv. blbé období. To všechno je pryč.
Kvalita jídla i obsluhy zůstala nezměněna snad již od
časů hlubokého komunismu. To se mi nelíbí, chodím
si sem jen zaplácat žaludek a popovídat s ostatníma.
Vždy jsou tři cesty: můžete si stěžovat a snažit se změnit poměry, trpělivě to snášet, nebo totálně bojkotovat.
Volím první cestu. Celý tento článek vytisknu a nalepím do knihy přání a stížností. Těm ostatním přeju
dobrou chuť.
Minianketa:
“Co všechno neobvyklého jste našli ve
svém jídle v jídelně?”
•smrkovou větvičku
•pečené kuře s peřím
•nálepku na pizze
•alobal
•čerstvě ustřižený nehet
•vlas
•kus kamene
•špek ve vegetariánském jídle
•nakousnutý knedlík
•ploutev
•vaječnou skořápku
•červíka
•kosti v rybím filé
•mouchu
•cigaretový nedopalek
•železnou pilinu
•vlasec
•mák v prázdné “umyté” skleničce
•knedlík nalepený zespoda na talíř
•použitou náplast
•sklo
17
rozhovor
Opravdu nejsem feťák
-tt-
Nesmírně chytrý člověk, bývalý šéfredaktor
GYMu, výborný šachista. To všechno je Honza
Čížek z oktávy. Bohužel, do výčtu patří také diabetik. Tuto nemoc má již od mala, působí, že
je s ní perfektně smířený. Dobře si ho takového pamatuji již ze základky, kde na něj mnoho
méně inteligentních jedinců křičelo “Feťáku, feťáku!” (po obědě si totiž pravidelně musel píchat
inzulin). Co by mnohé vyvedlo z míry, jeho ani v
nejmenším nevzrušovalo. Přinášíme vám rozhovor s velmi vyrovnaným člověkem, který nemá o
problém mluvit o čemkoliv a zajímavě odpoví i
na tu nejprostší otázku.
Mnoho lidí stále trpí naprostou neznalostí o
cukrovce. Zkus přiblížit jednotlivé její formy a
příznaky.
Tedy já osobně raději používám termín diabetes než
cukrovka. Rozdíl mezi cukrovkářem a diabetikem je
pro mne podobný jako mezi kriplem a invalidou, přestože běžnému člověku to patrně zní stejně. Jinak jen
velice stručně, diabetes se vyskytuje ve dvou formách.
Diabetes 1. typu spočívá v tom, že slinivka břišní
přestane v lidském těle vyrábět insulin, což je látka
potřebná pro využití a regulaci energie ze sacharidů
přijatých v potravě. To může (není-li diabetes správně
a včas léčen) způsobit celou řadu „drobných“ potíží –
od špatného prokrvování končetin a různých forem nevolností či bolestí přes křeče až po neprokrvení mozku
a následnou smrt. Dodnes se přesně neví, čím je tato
forma diabetu způsobena: jisté je jen to, že není nakažlivá a že žádná genetická souvislost nebyla prokázána.
Diabetem 2. typu bývají postiženi lidé řekněme tak od
45. roku života. Jejich slinivka sice insulin vyrábí, ale
tělo na něj příliš nereaguje. Léčí se insulinovými injekcemi (stejně jako u 1. typu, jen dávky jsou menší);
diabetes 2. typu je však možné léčit také určitými tabletami nebo dietou. Může být způsoben špatnou životosprávou, vyvolán jiným onemocněním nebo dalšími
příčinami. Jedná se o lehčí formu diabetu a v mnoha
případech jej lze (na rozdíl od diabetu 1. typu) úplně
vyléčit.
18
Přesnost je ctností králů
foto -tt-
Jakou reakci u okolí tvoje onemocnění nejčastěji vzbuzuje?
No, to závisí na inteligenci (a také na informovanosti)
dotyčného. Naštěstí v mém okolí ubývá lidí, kteří mě
považují za feťáka. Člověka po nějaké době podobné
názory začínají otravovat, zvlášť když je slyší často (i
když některé pověry asi jen tak nezmizí, nemáte ponětí, kolikrát už se mě různí lidé ptali, jestli jsem jako
malý kluk jedl hodně cukru…). Možná by to byla spíš
otázka pro mé okolí a ne pro mě, já doufám, že ty reakce nejsou moc negativní.
Místo obvyklé jehly mají/budou mít diabetici
možnost používat obyčejné náplasti. Láká tě
tato možnost?
Za tu dobu, co mám diabetes, se už v novinách, časopisech a televizi objevila velká spousta nových léků
a léčebných prostředků na diabetes. Přestože jsem se
už několikrát dočetl, že „už za rok nebo za dva by se
měl život diabetiků výrazně zlepšit“, žádné změny k
lepšímu jsem si nevšiml a žádné kouzelné přetlakové
insulinové pero ani obyčejné ani neobyčejné náplasti
se nakonec neobjevily.
Co je pro tebe ohledně tvé nemoci nejhorší, čím
tě omezuje?
Kdy ses dozvěděl, že máš cukrovku, a co tě na- Správně kompenzovaný diabetes umožňuje člověku
padlo jako první?
dělat vše, co by mohl dělat i normálně. Rozhodně si
Dozvěděl jsem se to ve čtyřech letech, což bylo vlastně nechci na nic stěžovat. Jako malý kluk jsem údajně
svým způsobem štěstí, je to pravděpodobně snazší, než kdysi řekl, že kdybych si měl vybrat mezi tím být chytdostat diabetes dejme tomu v patnácti. Co mě napadlo rý diabetik a tím být zdravý a hloupý, vybral bych si
jako první? Snažil jsem se celou věc pochopit a poro- stejně, jak to dopadlo. Takže si vlastně ani nemám nač
zumět tomu, co to pro mě znamená a jaké nové věci stěžovat :)
se budu muset naučit. Člověk někdy v dětství dokáže
myslet až neuvěřitelně konstruktivně.
Ujedeš někdy, porušíš nařízení lékaře?
Kam se mě tou otázkou snažíš navést? :) Je pravda,
že někdy dělám věci, o kterých by se neinformovaný
člověk snad mohl domnívat, že je diabetik dělat nebude. Rozhodně však neporušuji žádná přímá nařízení.
Nanejvýš některé pokyny svého lékaře posuzuji spíše
jako určitá doporučení a neformální vodítka umožňující různý výklad. :)
Co ti cukrovka dala?
Vůli a snahu zvládat věci, které jsou pro mne důležité a které se mohou zdát obtížné. Disciplinovanost ve
chvílích, kdy ji potřebuji. Trénink ve sčítání, odčítání,
násobení a dělení čísel do 300, což se mi v běžném životě velmi hodí. Je toho vlastně docela hodně…
19
rozhovor
Odříkaného chleba největší krajíc
Tak praví staré české pořekadlo. Pokud by platilo i v případě Michala Marka ze septimy a Báry
Šimečkové ze sexty, měli by sice ony krajíce obrovské, ale stejně by jim byly k ničemu. Jejich
potraviny nesmí z určitých důvodů obsahovat
lepek, tedy látku obsaženou ve většině pečiva a
ve velkém množství ostatních potravin.
Kdy jste se dozvěděli, že budete muset dodržovat
bezlepkovou dietu, a co Vás napadlo jako první?
Bára: Přibližně ve dvanácti letech, když celiakii diagnostikovali mojí mamce. Jako první mě v tu chvíli
napadlo asi: „Ježíš, co budu jíst.“
Michal: O nutnosti dodržovat bezlepkovou dietu
jsem se dozvěděl zhruba před dvěma lety. Již dlouho
mne trápil nepříjemný ekzém a po mnoha různých vyšetřeních mi lékař oznámil, že příčinou je alergie na
lepek. Sdělil mi tedy, že budu muset dodržovat bezlepkovou dietu. První, co mě napadlo, bylo, že se smířím
s ekzémem a budu dále v nezměněném tempu a kvantitě konzumovat rohlíčky i knedlíčky. Alergie na lepek
však nekončí ekzémem. Poté, co mi lékař popsal proces destrukce střev v důsledku konzumace potravin s
obsahem lepku, mi došlo, že situace bude vážnější.
-daur-
Jaké jídlo Vám jako celiakům nejvíc chybí?
M: Než odpovím na otázku, měl bych upozornit na
rozdíl mezi bezlepkovou dietou a celiakií, protože rozlišovat tyto dva pojmy je velice důležité. Celiakie je nemoc, při které je v důsledku alergie na lepek nenávratně poškozen trávicí trakt, respektive sliznice tenkého
střeva. K této nemoci dochází až u starších pacientů,
kteří alergii ignorují nebo o ní neví. O alergii na lepek
neví valná většina postižených pacientů. Je to totiž nemoc poměrně nová a masám neznámá.
(dokončení na následující straně)
Jak velký je cenový rozdíl mezi obyčejným jídlem a tím bezlepkovým?
B: Bezlepkové jídlo je přibližně čtyřikrát dražší, než
to normální. Například taková bezlepková mouka stojí
až 80 Kč.
M: Záleží na tom, jak vypadá jídelníček dotyčného
konzumenta. Můj přístup k bezlepkové dietě spočívá ve vyhledávání přirozeně bezlepkových potravin.
Místo knedlíků volím rýži, popřípadě brambory, pečivo nahrazuji kukuřičnými plátky. Jiný konzument
si knedlíček ani rohlíček neodepře a cena jídla roste
závratnou rychlostí - bezlepkové knedlíky jsou stejně
tak jako bezlepkové pečivo a těstoviny vyráběny jen v
malém množství a cena je tedy vysoká (malý bochníček chleba stojí kolem šedesáti korun).
Glu, ten mi opravdu vadí...
Jakou reakci u okolí Vaše onemocnění nejčastěji
vzbuzuje?
M: V České republice se stále najde dost lidí, kteří
neví, co to lepek je, ani v jakých potravinách je obsažen. Jinak si nejsem vědom toho, že by mé omezení
vzbuzovalo jakékoli emoce u okolí a jsem tomu rád.
B:
Jak říká Twain: „Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a
foto archiv b. Šimeckové
dělat, co se ti nechce. „
Nejčastěji je to asi lítost, což je pro mě jedna z
nejhorších reakcí, protože pak nevím, jak reagovat,
a nepřipadám si, že bych na tom byla zas tolik špatně. Myslím si, že jsou lidé, kteří mají mnohem větší
zdravotní omezení, která se s tím mým vůbec nedají
srovnávat.
Jak se k Vašim omezením staví školní jídelna?
Respektive, dá se tam jíst?
B: Pšeničná mouka je bohužel obsažena ve všech
Navíc ne vždy má nějaké vnější příznaky, díky nimž je omáčkách a těstovinách, které jídelna nabízí. Ovšem
včas odhalena. Můj lékař tvrdí, že alergii na lepek má několik velmi ochotných kuchařek už mě pozná, a tak
jedna čtvrtina všech lidí.
když přicházím, volají: “Dietáá!” a hned vymýšlejí něAbych tedy odpověděl na původní otázku, nedá se říct, jakou vhodnou alternativu. Strava sice není příliš pesže by mi něco vyloženě chybělo. Vadí mi však určité trá, ale to si dokážu vynahradit ve zbytku dne.
nepohodlí, vzniklé mojí dietou. Největší problémy M: V jídelně se stravuji normálně - vždy si vyberu
vznikají na cestách. Běžný člověk, který se potřebuje jídlo bez lepku nebo alespoň to, ve kterém je lepku nejrychle zasytit, vyhledá fastfood, koupí si pečivo, bage- méně.
tu nebo něco podobného... Já mám v těchto případech
smůlu. Další komplikace vznikají v restauraci. Když Ujedete někdy, a porušíte dietu?
otevřu jídelníček, musím okamžitě tři čtvrtiny jídel
zavrhnout - česká kuchyně se snaží cpát mouku prak- M: Mám období, kdy dietu třeba 2 měsíce neporuším
(až na občasnou konzumaci piva v malém množství).
ticky všude.
Naneštěstí občas dojde i k období, kdy částečně rezigB: Nejvíc mi chybí hlavně události, kterých bylo právě nuji a nějaký ten kousek pečiva si dám. K těmto situjídlo s lepkem charakteristickou součástí. Z konkrét- acím dochází například na různých oslavách, když je
ních jídel mi chybí asi rohlíky, protože se občas prostě má vůle oslabena vnějšími (povětšinou alkoholickými)
stane, že mám hlad a nemám si co dát.
vlivy. Dalším důvodem může být neschopnost sehnat
Jaké pečivo preferujete?
B: Většina klasického pečiva není běžně k dostání,
takže mi moc možností nezbývá. Ale domácí bezlepkový chléb mám přesto hodně ráda, protože si ho můžu
udělat podle vlastních představ, a je určitě zdravější
než ten kupovaný.
M: Jak jsem již zmínil dříve, pečivo nahrazuji kukuřičnými plátky. Jednou týdně si pak kupuji sojový
chléb. Co se týče sladkého pečiva, oblíbil jsem si jeden druh bezlepkového perníku a speciální bezlepkové
muffiny. Omezení spočívá v nutnosti tyto výrobky předem objednávat a samozřejmě ve vysoké ceně.
20
v daný okamžik cokoli bezlepkového.
Ne. Jednou jsem se rozhodla, že dietu budu dodržovat, a proto si myslím, že by bylo k ničemu ji porušit.
Její občasné dodržování by mělo prakticky nulový výsledek. Myslím si, že je několik vážných důvodů, proč
ji dodržovat, a zatím nevidím důvod, proč si ničit zdraví jenom kvůli jídlu.
B:
Zkoušeli jste někdy bezlepkové pivo?
B: Bezlepkové pivo ocením především po těžkém obě-
dě. Jeho cena se překvapivě pohybuje okolo přijatelných dvaceti korun. I jeho dostupnost se stále zlepšuje,
často se mi stává, že na něj v obchodě narazím.
M: Ano. Byl jsem příjemně překvapen zjištěním, že
bezlepkové pivo existuje, je běžně prodáváno a dokonce za solidní cenu. Musím však přiznat, že jsem se
vrátil k tomu klasickému. Jeho konzumaci jsem sice
výrazně omezil, ale pár piv do týdne si dám.
Čtenáře GYMu zdraví Krteček!
anketa
21
Prváci, jak se vám u nás líbí?
Marek Čáp
To, že mi přibylo hodně učení, se vyrovnává dobrým
kolektivem, prostředím a učitelským sborem. Doufám,
že budu spokojen po celou dobu studia, jako jsem do
této chvíle.
Petra Kaiseršatová
Jsme velmi dobrý kolektiv, i když se mi po bývalých
spolužácích stýská. Mé pocity jsou smíšené, ale pomalu
si začínám zvykat.
Magdaléna Trepková
Líbí se mi přístup pedagogů – na ZŠ jsem se víc učila
pro učitele, tady je to hlavně pro sebe.
-ako-
Kristýna Davidová
Pro mě je to příjemná změna a já už změnu akutně potřebovala
David Nehoda
Přechod ze základní školy mě hodně ovlivnil, začal jsem
se více věnovat učení, úkolům, přípravě. Líbí se mi tady,
jsem tu velice spokojen a zvykl jsem si docela rychle.
Tony Nguyen
Líbí se mi tady, je to něco nového, kde si můžu odhadovat svoje hranice. Víc se učím sám od sebe, poznávám
nové lidi, nové prostředí.
Jan Kolář
Je tu lepší přístup vyučujících, pomáhají nám, ptají se,
Eva Škardová
Překvapilo mě, že jsou tu někteří učitelé vtipní a nebe- zda rozumíme
rou všechno tak vážně jako na ZŠ
Radek Kořínek
Líbí se mi tu, jsem rád, že jsem se pro tuto školu rozhodl.
Aneta Šimečková
Líbí se mi, jak při hodinách každý z nás dává pozor, Rozdíl oproti ZŠ je velký – je tu větší tlak, na který jsme
sedí tiše, snaží se porozumět učivu. To na ZŠ nebylo. nebyli zvyklí.
Občas bych se vrátila na ZŠ, stýská se mi po mé třídě,
Daniel Hajna
učitelích – ale tady se mi líbí víc.
Je to velká změna, je to tu náročnější, ale taky zajímavější. Je tu lepší vybavení, lepší přístup učitelů.
Kateřina Kulovaná
Líbí se mi tu, jsou tu lidé, s kterými mám o čem mluvit, spousta nových kamarádů. Nikdo tu na nás netlačí, Pavla Tesařová
myslím, že učitelé to berou tak, že prostě víme, proč Líbí se mi tady učitelský přístup k žákům. Nebyla jsem
jsme tady, že se většina z nás chce učit, že počítáme s zvyklá na časté stěhování tříd, na to, že je nás ve třídě
VŠ. A zápory? I toho je dost – hodně učení, hodně pe- tolik.
něz za učebnice, každý chce zkoušet, děláme referáty,
prezentace. A mám o dvě hodiny méně času, protože Lenka Klufová
Nikdo k nám už nepřistupuje jako k malým dětem, vše
dojíždím.
záleží jen na nás.
Michal Vlasák
Poznal jsem, jak se mi mění přístup k učivu a práci při
hodinách
Jsme plni optimismu a máme osm hodin týdně s třídním, co víc si přát?
pobyty
Německo, o čtrnáct dnů dřív
do školních lavic
Své letní prázdniny jsem měla téměř do posledního
dne plné, zbývalo mi z nich jen posledních 14 dní a
malinká jiskřička naděje, že mi má poslední plánovaná akce vyjde. Bylo 20. června, když si mě s úsměvem
nechala zavolat paní Benedová, „Lado, tak to vyšlo!“
Podala mi jí doručený vytištěný e-mail, kde stálo:“ Liebe Milada, nun ist es ganz schnell gegangen, die Angelegenheitmit Lada ist auch geregelt!“
Tak se zpečetila má cesta směřující k měsíčnímu
pobytu v Německu. Celkový výčet na přepravu činil
čtyři dívky ( Bára Šindelářová, Bára Pešíčková, Gábina Davidová a já), čtyři kufry, jedna krosna, nejméně čtyři příruční zavazadla a třicet kremrolí. To vše
bylo dovezeno rodinou Davidových až do Prahy, odtud
jsme nasedly už samy na vlak, který nás zavezl až na
samý sever Německa, do Pinnebergu, ze kterého jsme
putovaly už jen pár stanic do Tornesche. Naše pocity
při výstupu z vlaku byly dosti shodné: strach, napětí,
očekávání….Byly jsme uvítány hlasitým:„ Hallo Bára,
hallo Gábi, hallo Bára, hallo Lada!“
Obě Báry zamířily do jim už známých rodin, se kterými se sžily již během minulého výměnného pobytu loňského roku. Mne s Gabčou čekaly úplně nové rodiny
s úplně jiným prostředím. Tak jsme se každá rozjela
jiným autem domů, který jsme mohly domovem nazývat celou jednu dvanáctinu roku….
Člověk si brzy zvykl na každodenní program. Prázdniny již skončily a my jsme vstoupily do stereotypního školního života již druhý den. Každá z nás byla
22
-lad-
v jiné třídě zdejšího gymnázia. Já jsem navštěvovala
10. třídu (náš prvák), protože jedno z dětí, patnátilletý
kluk, mohl být se mnou ve třídě. Ostatní dívky byly v
11. třídě (náš druhák), ale každá v jiné. Ludwig-Meyn
Gymnasium má prý kolem 12000 žáků, což je opravdu něco trochu jiného než u nás. Jedenácté třídy byly
již třídami profilovými, to znamená, že se dělily podle
zaměření např: ekonomie a politika, jazyky, přírodní
vědy,….
Naše aktivita v hodinách byla víceméně pasivní, učivo
pro nás bylo primitivní (až na látku typu ekonomie,
politika…) Nikdo po nás nic nechtěl, mohly jsme spát
stejně tak jako poslouchat a když jsem se jednou za čas
přihlásila a něco řekla, všichni mě pozorně poslouchali
a učitel měl radost, že jsem se také zapojila. Naši spolužáci byli hlavně co se týče pohledů a úsměvů velmi
milí, těmi většinou neplýtvali, ale že by je zajímalo,
jak u nás to či ono chodí? Neblbněte! Zde se ukazovala
jakási sebestřednost německé mládeže. Nepřišli a neptali se, i když jsme pro ně byli cizí a celý měsíc jsme s
nimi strávili ve školní budově. Když se člověk na něco
zeptal, tak odpověděli, ale jinak neměli zájem.
Prvotní nadšení ze změny života střídaly první krize.
„Báro, co jste měli k jídlu, zase pizzu nebo něco ze Subweye?“ Potvrdilo se nám tedy to, co jsme již o Němcích
věděly. Nevaří, tedy rozhodně většina ne (je zde rozhodně častější navštěvování restaurací), a pokud ano,
velice často jen s použitím polotovarů. (Moje rodina
byla naprostou výjimkou, nejen že jsme měli každý
oběd vařený doma, ale jídlo bylo i pestré a pro jejich
maminku se nezdálo být problémem ani mé vegetariánství.) Když jednou přišla Bára P. a řekla nám, že
měla k obědu müssli s mlékem, protože matka (nepracující) prohlásila, že dvakrát denně vařit nebude, že
má v plánu teplou večeři. Světe div se, měli míchaná
vajíčka!
S tímto způsobem stravy by člověk očekával, že Němci
budou spíše kulatých tvarů, ale opak je pravdou. Mož-
23
ná za to mohl i jejich „brutální“ postoj k tělesné výchově. Ať si každý z vás sáhne do svědomí, jak moc jste
nadávali na běhání 800 metrů, které u nás běhá maximálně dvakrát ročně. Mé německé spolužačky neřekly
ani „ň“ když měly každou hodinu asi tak kilometr na
rozběhání, po kterém pro změnu následoval zase běh!
Až budete s těmi nejútlejšími Němkami jednou dobíhat autobus, věřte mi, že to budete nejspíš vy, komu
ujede!
Nizozemsko,
návštěva
vyspělejších krajů
Šest šťastlivců mělo tu šanci navštívit v září pod vedením Štěpánky Otepkové a Kateřiny Janů v rámci projektu Comenius s názvem My style of life nizozemskou
školou v Heerlenu a spolu s ní i krásné Nizozemsko.
Zemi tulipánů, mlýnů a trávy.
Jako jeden ze zúčastněných mohu říct, že jsem viděla
v Nizozemsku hodně věcí, ale tulipány byly odkvetlé,
větrný mlýn jsem viděla jednou z dálky a trávu jsem
viděla jenom v Amsterdamu (např. v sušenkách a lízátkách). Za to jsem měla tu možnost vidět ten zbytek.
Nizozemsko se od Čech liší už jenom vzhledem. Všechny domy mají cihlovou omítku, místo veselých barev,
které v Čechách máme. Cyklisti mají všude stezky.
Hlavně proto, že v Nizozemsku se jezdí převážně na
kole – nejdříve jsem myslela, že z toho kola spadnu,
poněvadž se na něm sedělo rovně, jako na židli.
Spaly jsme v rodinách a uznávám, že všechny rodiny
byly nadmíru příjemné a pohostinné. Nizozemci jsou
štědří a opravdu starostliví.
Prošly jsme si školu, která je mnohem větší, než ta
naše. Jejich hodiny jsou o poznání striktnější a celkový
systém je úplně jiný, než náš.
Mohly jsme si tedy prohlédnout obří kavárnu, podívaly jsme se do učebny hudebky, která obsahovala bicí
soupravu, několik kláves a kytar, na které studenti
měli šanci hrát, vyfotily jsme si fotokomoru a stěnu
sta zdejších učitelů.
Na druhou stranu jsme viděly také nejvyšší bod Nizozemska, který je položený níž, než Třeboň. Viděly
jsme Amsterdam a také muzeum, v kterém jsme údajně viděly obrazy od Rembrandta a dalších slavných a
mrtvých malířů. A taky jsem navštívila Hemu, což je
obchod, v kterém je prostě všechno. Regály se salámy
jsou hned vedle kosmetiky a oblečení. To znamená
„všechno“.
Ochutnala jsem stroopwafle (tradiční holandská
„ňamka“, po které mají i příchutě zmrzliny) a také další
nizozemské pokrmy, které mi ne všechny byly po chuti.
Přesto nemají v Nizozemsku žádnou „svíčkovou“, nebo
jiné tradiční hlavní jídlo (ale tak nemají ani rohlíky).
Týden utekl rychleji než mžik, a tak jsme odjížděly z
našeho (snad ne posledního) výletu do Nizozemska.
Nizozemsko je jiné než Čechy. A pokud chcete vědět v
čem, asi se tam budete muset podívat, protože jak se
říká: Kdo nezažil, nepochopí.
Markéta Moravcová, sexta
dekahovor
Jan Chaloupka
-ros-ako-
První, co vás napadne po přečtení těch několika
odpovědí, které přináší Dekahovor tohoto čísla
s Janem Chaloupkou, primánem naší školy, je
vůle. Obrovská, nezlomná, obdivuhodná vůle, o
níž Victor Hugo napsal toto: „Lidem neschází
síla, schází jim vůle.“ Jan Chaloupka však nekončí tam, kde by většina z nás byla spokojena;
pro něj začíná teprve v té chvíli výzva, o které
jiný velikán literatury, Christian Morgenstern,
pravil: „Když jsme dosáhli velkých věcí, toužíme
po ještě větších.“ Příjemné čtení při kilahovoru! Byl jednou jeden kluk a před tím klukem byla spousta
nových znalostí a vědomostí...
Jak se žije postiženým v Třeboni - jsme na peci o
handicapované dostatečně vybaveni, mentálně i
materiálně?
V Třeboni se mi žije dobře, příjemná je např. místní
rovina, městská doprava, ZTP parkovací místa, lavičky, lázně z důvodu rehabilitace nebo cyklistické stezky.
Naproti tomu nepříjemné jsou např. schody bez zábradlí nebo nájezdu pro vozík. Moje diagnóza vyžaduje
rehabilitaci známou jako Vojtova metoda. Doktorka
praktikující tuto metodu bohužel sídlí v Českých Budějovicích a tak bych uvítal, aby někdo od tohoto oboru byl i v Třeboni. Co se týče mentální stránky, jsem
v Třeboni spokojen. Většina lidí mi ochotně pomůže,
když potřebuji. Pouze občas narazím na případ neporozumění. Jednou při cestě na kroužek výtvarné výchovy jsem narazil na skupinu teenagerů, kteří mi při
pohledu na mou neobvyklou chůzi položili otázku: „Si
blbej?“ Takovéto případy jsou ale jen ojedinělé.
Že na gymnáziu se chodí mnohem častěji a musím přiznat, že pro mě je to dost vyčerpávající. Ale možná je
to pouze otázka zvyku. Bohužel člověk připoutaný na
vozík by asi na našem gymnáziu studovat nemohl, jelikož by se s vozíkem sotva dostal přes schody.
Čím jednou budeš - co všechno tě zajímá?
Kvůli svému postižení se určitě nebudu živit fyzickou
prací, ale o tom, co budu dělat, jsem ještě moc nepřemýšlel. Zajímám se o historii a biologii, dál mě baví
výtvarný kroužek, tak uvidíme.
Jednu dobu jsem měl sen, že budu paraolympik. Tato
představa mě ale postupně opustila. Uvažoval jsem o
spisovatelské kariéře, ale když jsem zjistil, jak je život spisovatele závislý na vydavatelích, upustil jsem
od toho. Jinak nevím, co bych mohl dělat. Co se týče
profesí, které bych obdivoval, obdivuji pouze lidi, kteří
se pro svou práci vydali do extrémních podmínek. Například jsem slyšel, že jeden spisovatel pro svou knihu
Jak se ti líbí u nás na gymnáziu - pokus se porovžil rok v blázinci.
nat tvou bývalou školu s tou naší.
S naším gymnáziem jsem spokojen. Opravdu jsem se
Co pro tebe znamená sport, jaké jsou v něm tvé
na něj chtěl dostat a přípravě jsem se celkem věnoval
nejlepší výsledky?
– byl jsem rád, když mi pak přijímačky vyšly dost dobNa sport mám dvojí pohled. První pohled je zaměřený
ře. V porovnání se základkou je na gymnáziu mnohem
na sporty, které jsou závislé na rovnováze či běhání
více práce, ale taky se toho o dost víc dozvíme. Obě
a všeobecně na nohách apod. Tyto sporty vidím jako
třídy, jak na základní škole, tak nyní, byly fajn a měli
výsadu pro „zdravé“ a popravdě řečeno moc se o ně nejsme dobrou partu. Co se týče porovnání mého pohybu
zajímám. Sám jsem 3 roky dělal bojový sport taekwonna základní škole a gymnáziu chtěl bych především
do, ale moje úspěchy na tomto poli byly nevelké. Nyní
podotknout, že na základní škole jsme byli většinu
se věnuji plavání pro tělesně hendikepované a tento
času v jedné třídě, tudíž jsem tolik chodit nemusel, ale
sport mě baví. Bohužel tréninky se opět konají v Česv pátém roce jsme vždy jednou týdně vyráželi až nahokých Budějovicích. Mé nejlepší výsledky v taekwon-du
ru do deváté třídy a tady je třeba poukázat na to, že na
jsou druhé místo v boji a třetí místo v sestavách. Mé
základní škole byl nákladní výtah. Já jsem měl povolenejlepší časy v plavání jsou: 1:41,50 na 50 m prsa a
no v něm pokaždé vyjet až do horních pater, tudíž jsem
1:49,80 na 50 m volný způsob.
nemusel chodit po schodech. Je pravda,
24
Jaké hodnoty jsou pro tvůj život nejdůležitější?
Nejdůležitější jsou pro mne dobré vtahy s ostatními
lidmi. Největší hodnotu pro mě má porozumění, kamarádství, rodina, ale i víra. Pro mě je důležitější žít mezi
kamarády než žít sám v luxusu a pohodlí.
Dokázal bys vysvětlit, co znamená slovní spojení
„pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“?
Slovní spojení „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ podle mne znamená, že je vždycky lepší, abychom se měli rádi, než abychom se nějak hádali a že
se o to většina rozumných lidí snaží. Na konec bych
chtěl dodat, že ten kdo jedná pravdivě a s láskou má
morální převahu a čisté svědomí.
25
jezdíme na řeku, na lyže a tak. Moc se mi líbí, že jsme
tam všichni spolu a máme pohodu. V cizině jsem byl
i Itálii Rakousku a Chorvatsku. Nejvíc se mi asi líbilo
v Itálii.
Co očekáváš, že ti přinese gymnázium? Jak moc
se věnuješ přípravě do školy?
Očekávám, že mi přinese nové znalosti a vědomosti a
že poznám nové lidi. Udělám si domácí úkoly a případně si něco zopakuji. Je to různé, jak kdy, ale nepřeháním to.
Jak jsi spokojený se školní jídelnou, co bys v ní
změnil?
Školní jídelnu nenavštěvuji, jezdím na obědy domů,
Kde všude ve světě jsi byl a kde se ti líbilo nej- takže ji nemohu hodnotit. Co se týče kontaktu
s mými spolužáky, domnívám se, že v jídelně si může
víc?
Nejlepší jsou akce s „Mravencem“, partou příbuzných nanejvýš popovídat, což můžeme i o přestávkách. Taka kamarádů (asi 90 lidí), se kterými jezdíme na tábory, že z této stránky mi jídelna moc nechybí.
zapomenutá místa
-tt-
Vzhůru do kanálů
Jak jistě víte, tématem GYMu je zdraví. S ním
úzce souvisí hygiena (kolik z vás se sprchuje po
tělocviku, ha?!). Za těchto myšlenkových pochodů musíte dospět až tam, kde se děje vše důležité: do kanalizace.
Dnes se budeme držet při zemi, začínáme tedy na trávníku před školou. Pět stop východně od Krejčova bambusového ukazovátka se nachází veliký poklop, který
není jen tak snadné zvednout. Pan školník má ovšem
sílu a také potřebné vybavení, takže se nám po chvíli
otevírá pohled do nitra země. Je tu pár pavučin, hlína,
beton a nějaká roura. Ta však po chvíli oživuje, voda jí
teče proudem. Komentář pana školníka zněl zkušeně:
„ Vida, někdo zrovna spláchnul“. Ano, dění ve škole se
dá docela dobře sledovat touto malou rourou. Mimochodem, je to hlavní kanál z gymnázia, tudy toho teče
nejvíc ven. Procházka pokračuje. Do školy se dostáváme netradičně přes postranní dveře u stojanů na kola.
Tudy jsem vždycky chtěl jít (představte si, jak by to
zrychlilo cestu do šaten)! Dostáváme se do kotelny, o
které již věrní čtenáři této rubriky jistě hodně vědí. Ta
nás však nezajímá, náš cíl je za dalšími dveřmi – ano,
šatny.
Všimli jste si někdy malých poklopů veprostřed? Ne?
Nevadí, teď se o nich dozvíte takřka vše. Říká se jim
čistící otvory, lidově také „šachtičky“. Když se někde
ucpe kanalizace, pan školník jde právě sem a odtud
to proudem vody dostane pryč. Odpověď na otázku,
co ji většinou ucpe, je prozaická. Ve velké většině vedou dámské hygienické potřeby. Naposledy to byl jeden obyčejný tampon, na který se postupně zachytil
Tam dole opravdu žádný Kerberos není. Ptáte se, co
foto -tttam tedy je? Jak jen bych vám to řekl...
zbytek. Šachtičky ale mají ještě jeden význam. Když
dojde k obzvláště prudkému přívalovému dešti, dostane se voda do sklepení. Tyhle malé čistící otvory jsou
nejjednodušší cesta, jak ji dostat zase pryč – jinak to
musí odsávat hasiči, což se dříve dělo. Většinou ale
jen prosákne něco málo vody obvodovou zdí gymnázia
na místech, jako je malá šatna a učebna výtvarné výchovy. Když už mluvíme o výtvarce, je dobré si připomenout větší poklop, který se zde nachází. Kdysi zde
vůbec nebyl, kanalizace tedy zůstávala otevřená. Jak
se dá očekávat, za příčinu to mělo pár krys pobíhající
po sklepech. Při této příležitostí přidává pan školník
historku k dobru: Když ještě bydlel v budově gymnázia, šel do sklepa pro brambory. V pytli však nahmátl
něco jiného. Bylo to chlupaté a pištělo to – to rozhodně
nebyla brambora. Z pytle pak ještě vytáhnul dva velké
potkany. Brrrrr. (dokončení na následující straně)
26
Nyní se však nemusíte bát, dekl je bezpečně na svém
místě a pastičky jakbysmet – už dlouho se nic nechytilo.
Musíme se opět posunout dál. Blížíme se ke kabinetu
tělocviku, když vtom školník zastavuje u dveří s podivnou cedulkou. Jsou na ní dva panáčci, kteří...ehm
ehm. Co se jenom může skrývat v místnosti za dvěřmi?
Jan Liška hbitě vytahuje klíče, odemyká a bere za kliku. Obejde se to bez dramatického vrzotu, ale stejně
jsem trochu napjatý. Uff, nejde o š****í místnost. To
jen nějaký umělec přičmáral k obrázku invalidy dalšího panáčka, takže hledíme na záchod pro vozíčkáře.
Za jeho existencí stojí zajímavý příběh, připomínající
objevy Indiana Jonese. Pan školník kdysi dávno šel po
sklepní chodbě a jen tak ťukal do stěn. Najednou se
ozval dutý zvuk. Při nejbližší příležitosti, kdy ve škole
byli zedníci s nima zkusil zeď skrývající místo s tajemnou komnatou prorazit. Tmu za stěnou projasnil
zapálený papír, který tam hodili.Jako lovci pokladů. V
komnatě byl jen obrovský kotel. Poklad nebo zbraně
po nacistech bohužel žádné. Když se postavila tělocvična, dle předpisů bylo třeba zřídit záchod pro invalidy.
Dobře posloužila právě objevená místnost. Poněvadž
na škole žádný vozíčkář není (opravdu není divu), má
nyní místnost funkci skladu hygienických materiálů.
Zatím záchod marně čeká na první spláchnutí.
Přes sklad učebnic (je tu spousta polic a spousta knížek, nezapomeňme také na mnoho lyží pro Lyžařský
výcvikový kurz). Po schodech vystupujeme zpátky na
povrch – tam, kde je školní zahrada. Už se ztrácíte?
Jistě se vám bude hodit plánek, který najdete na této
stránce. Na zahradě se opět nachází větší víko od kanálu. Odborníci dávají přednost názvu drenáž, je zde
totiž soutok tří kanálů. Dva sem jdou z okapů a jeden ze záchodů na chodbách,. Kanál od soutoku míří
do Seifertovy ulice (odlehčuje tedy hlavnímu kanálu
ze školy, který ústí do ulice Na Sadech), kde se napojuje na veřejnou kanalizaci. Nyní je po rekonstrukci
zmiňované ulice kanalizace v pořádku, ale dříve při-
pravila panu Liškovi pár horkých chvil. Představte si,
jak hlavní kanál jde z kopce celou Seifertovou ulicí a
cestou sbírá vodu. Pak míří souběžně se zlatou stokou
do čističky u Rožmberka – to už ale takřka po rovině.
Při velkém dešti nedokázal všechno pobrat, voda tedy
logicky musela někudy zpátky ven. K tomu docházelo
v nejnižším bodě kanalizace, ano, na gymnáziu. Jak to
asi vypadalo? Školník to popisuje jako metrové proudy
tryskající ze záchodů v šatnách. Krásné to fontány.
Nedalo mi to a zeptal jsem se i na další povodně školy.
Pokud očekáváte, že se něco velkého dělo při povodních v roce 2002, pak se mýlíte. Škola byla úplně v pohodě (ne tak moc park před ní). Pamětníci si však jistě
vzpomenou na záplavu tělocvičny, která nám zařídila
den volna. Na záchodě praskla trubička s vodou a celou noc se voda rozlévala po suterénu. To parketová
podlaha v tělocvičně ošklivě odnesla. U historie ještě
chvíli zůstaneme. Představte si, že do roku 1975 na
gymnáziu vůbec nebyla teplá voda. Daleko překvapující je ale jiné datum, 1992. Do tohoto roku byla umyvadla jen na záchodech, v ředitelně, laboratoři chemie
a ve sborovně, voda na mytí tabule se tedy musela
do tříd nosit odtud. Zpátky do přítomnosti, tedy budoucnosti. Kolem školy je odvodňovací kanál, aby se
nedostala vlhkost k základům školy. Ten však již delší
dobu nefunguje, systém byl zničen mnohými úpravami
v okolí školy, například pokládání nových kabelů, rozvodů atd. To je škoda, poněvadž pak je již zmiňovaný
problém s vodou prosakující ve výtvarce a malé šatně.
Plánuje se obnovení odvodňování spočívající v položení
nové fólie a nové trubky – ale až zbudou peníze. Mimochodem, tělocvičná má vlastní funkční odvodňovací
systém.
Věřím, že jste se dozvěděli vyčerpávající informace
o veškeré kanalizaci tady a že si je budete uvědomovat při každém následujícím spláchnutí – ta pouť je
hrozně dlouhá! Příště se můžete těšit na opravdu tajné místnosti, o jejichž existenci má tušení málokdo. A
nezapomeňte: na www.casopisgym.cz opět naleznete
další fotky z prohlídky.
rozhovor
-jna-
Jsem ráda, že to tady tak skvěle funguje!
S novými učiteli se na začátku září roztrhl pytel,
jednou z nich je i Adéla Holubová. A. Holubová není jen učitelkou na naší škole, ale zároveň
vzdělává i učitelky v mateřských školách, jak
správně seznamovat předškoláky s angličtinou.
S příchodem na gymnázium byla vržena do jámy
lvové - sídlí v kabinetě zeměpisu-dějepisu. Její
zálibou je sledování britských sitcomů a francouzská literatura. Zatím se na naší škole cítí
jako doma, na což můžeme být hrdí. Chcete-li
se dozvědět více o této sympatické kantorce angličtiny a francouzštiny, pokračujte dále ve čtení.
Odkud pocházíte?
Pocházím z Pelhřimova, nevím, jestli znáte město
rekordů na Vysočině. Na vysokou školu jsem šla do
Českých Budějovic a teď už tam pátým rokem bydlím
na stálo.
Jakou školu jste vystudovala? Máte již učitelskou praxi odjinud?
Vystudovala jsem Jihočeskou univerzitu v Českých
Budějovicích s oborem angličtina, francouzština pro
druhý stupeň základní školy. Učím již třetím rokem v
soukromých kurzech a v Domě dětí a mládeže. A v současné době vedu i kurz metodiky angličtiny pro mateřské školy – tzn. učím učitelky v mateřských školách,
jak vyučovat tento jazyk i naše „nejmenší“.
Co Vás motivovalo k výběru učitelské profese?
Vůbec nevím, když jsem šla na vysokou, tak jsem sama
nevěděla, co bych chtěla dělat. V průběhu let jsem získala zkušenosti se soukromým doučováním, učení mě
začalo bavit a zůstala jsem u toho.
Zkuste porovnat přípravu k učení na vysoké
škole s reálnou zkušeností, jak moc velký je to
šok?
Na škole se nevěnovalo přípravě na učení tolik času.
Měli jsme společný pedagogický základ: předměty
Pedagogika a Psychologie apod., ale pořád jen na teoretické úrovni. Jinak jsme absolvovali ve čtvrťáku a
páťáku různé náslechy a souvislé praxe na základních
školách. Člověk při nich získal jen všeobecný přehled
o psaní do třídnic, dozorech atd., nic podstatného se
nenaučil. Každý si na to musí přijít sám.
Překvapili vás v něčem studenti, ať příjemně či
nepříjemně?
Zrovna na dnešek mám opravené písemky od primánů
a sekundánů. Hodně mě překvapilo, že primáni jsou
na tom mnohem lépe, než sekunda. Nevím, čím to je
způsobené, jestli třeba minulým učitelem, ale opravdu
V několika málo vteřinách jsem rozpoznala, že sekunda bude potřebovat více času...
není nikdo, kdo by víc vynikal, celá třída se veze. Tam
bude potřeba trošku zapracovat.
Proč zrovna studium jazyků?
Rodiče mě už na základce, od třetí třídy, přihlásili na
jazykovou školu, kde probíhala výuka jazyků právě
od té třetí třídy. Tam jsem měla hned angličtinu a od
sedmé třídy i francouzštinu. Angličtina mě bavila především skrz muziku, v písničkách mě vždy zajímalo,
co tím chtěl autor říci. Potom máme známé v Belgii, s
kterými se stýkáme od mého dětství. To byl také jeden
z nejvýznamnějších hybatelů, proč si vybrat angličtinu
i francouzštinu.
Navštívila jste anglicky/francouzsky mluvící
země? Je Vám místní kultura sympatická?
Na gymplu jsme byli na pobytu v Paříži, byl to víceméně poznávací výlet. Jinak jsem byla ještě v Německu,
což se nevztahuje k mé aprobaci a v Anglii, v Londýně
na pár dní na vlastní pěst. Po maturitě jsem na půl
roku letěla do Irska, kde jsem pracovala a po prváku
znovu.
27
Máte nějaké učitelské vize? Láká Vás více učení
mladších nebo starších studentů?
Obojí, u těch mladších člověk vidí rychleji pokrok a jak
se děti formují a transformují. U těch větších je to už o
něčem jiném. Člověk ví, jak na tom jsou, jestli dokážou
pohotově reagovat, mluvit o různých situacích, politických, kulturních, atd. je to už úplně jiná úroveň.
O co se zajímáte ve volném čase?
Hodně ráda sleduji různé kultovní seriály, sitcomy, komedie, filmy v původním znění. Rozhodně mám radši
britské než americké, protože americká angličtina je z
mého pohledu tak trošku dekadentní.
(dokončení na následující straně)
28
Baví mě číst knihy od francouzských autorů v meziválečném období. Nevím proč, vždy jsem k tomu měla
odpor, ale najednou mě to začalo bavit.
Máte přítele?
Mám, žijeme společně pět let. Už se to schyluje k nějakému ukotvení. Vlastně už jsem totálně ukotvená.
Jna: Rozhovor probíhá v kabinetě zeměpisu, kde od
začátku roku sídlí také slečna Holubová. Do rozhovoru
náhle vstupuje p.Rosocha s tím, že má ještě dotazy.
Začínám se děsit, že nám ani celá velká přestávka nebude stačit, ale on připojuje jen jednu otázku na závěr:
Co kolegové, hlavně zeměpisci a dějepisáři?
Ze všech kolegů jsou rozhodně nejlepší zeměpisáři
a dějepisáři, samozřejmě. Ne, teď vážně, kolektiv je
úplně bombovej. Další věc, která mě hodně pozitivně
překvapila. Jsem ráda, že to tady tak skvěle funguje!
rozhovor
Občas dělám „bububu“
-jna-
Nováčci to mývají těžké. Obvzvláště ve školství,
kde je množství zkušeností velice určující. Barbora Dušková nepůsobí jako typ člověka, kterého by to trápilo. Naopak, soudě podle jejích odpovědí má k učení velice vyspělý přístup a počítá
téměř se vším. Vyučovací metody této nové učitelky mají možnost na vlastní kůži poznat pouze
mladší ročníky, žádné bezprostřední ohlasy zatím nejsou k dispozici. Jedno je jisté: blonďatá
optimistka, dopravující se do školy na koloběžce,
sem s sebou přinesla čerstvý vítr. A ten je v instituci staré přes sto let potřeba jako sůl.
Odkud pocházíte?
Jsem z Hradce Králové, takže z východních Čech.
Jakou školu jste vystudovala?
Nejdříve gymnázium a poté Pedagogickou fakultu v
Českých Budějovicích. Obory španělštinu a angličtinu
pro 2. stupeň základních škol.
Proč zrovna pedagogika? Co Vás k výběru tohoto povolání vedlo?
Vždy jsem chtěla učit, proto jsem také chtěla mít vystudovanou pedagogickou fakultu. Chtěla jsem dělat
hodiny zajímavější, než jsme je tenkrát měli my. V
průběhu studií se mé názory měnily, nebyla jsem si
jistá, jestli opravdu půjdu učit, ale nakonec všechno
přispělo k tomu, že jsem tady.
Máte již učitelskou praxi odjinud?
Začínám, v srpnu jsem skončila školu. Zkušenosti
mám jen z průběžné pedagogické praxe.
Učíte na dvou školách: Gymnáziu a SOŠ a SOU
Třeboň. Zkuste porovnat zkušenosti z těchto
škol.
To je těžké. Myslím si, že na každé škole je vždy nějaká třída, kterou daný předmět baví více či méně a
podle toho se vše orientuje. Záleží i na tom, jak třída
funguje jako kolektiv, to je hodně cítit při hodinách
jak tady na gymplu, tak na Cestovním ruchu. Vždy
je to individuální, proto je těžké porovnávat. Navíc
tady učím nižší třídy: tercii, kvartu a tam mám jen
Kdo má hlavu těžkou, těžkou,
ať to zkusí s koloběžkou,
štěstí se mu vrátí zpět...
starší studenty. Některé třídy jsou fajn, pracuje se s
nimi dobře a jiné jsou zase „méně živé“. Jak jsem už
zmínila, na kolektivu závisí hodně. Obzvlášť v cizím
jazyce se některý žák může bát promluvit, když ví, že
se mu budou ostatní smát. To je rozhodně nepříjemné
a v hodinách je to znát.
Myslíte, že Vás na pedagogické škole dostatečně
připravili na to, jak správně učit?
V jednom předmětu to bylo lepší než ve druhém, konkrétně na španělštinu jsme měli výbornou paní učitelku, která nám dala dost nápadů, jak učit. S angličtinou
je to horší. Tam si na všechno musím přicházet sama.
Také záleží na tom, k čemu má člověk blíž. Jelikož
jsem začala dělat španělštinu později, tak jsem se ji i
učila, jak jsem sama chtěla. Angličtinou jsem prošla od
základky, přes střední až na vysokou, tak si vzpomínám, že mě už nebavila témata typu Food, Christmas
atd. Je to těžké, když se k tomu člověk zpětně vrací a
má s dětmi dělat stejná témata, tak si vždycky říkám:
„A jé, už zase!“ Učitel si v praxi musí najít vlastní cestu a bohužel spousta věcí, které se učí v pedagogice a
psychologii, jsou pouze teoretické poznatky. V praxi je
to vždy trochu jinak.
některých školách neuznávají předměty, které vystudujete v cizí zemi. Vše je potřeba zjistit si dopředu od
známých, nebo těch, co tam studovali. Když to vidím
s odstupem, tyto věci mě při výběru školy jen těžko
napadaly. Například Přírodovědecká fakulta v Českých Budějovicích má úžasné možnosti, krom toho, že
se s ní pojí prestiž, tak i s vycestováním a jazyky je to
velmi dobré. Je důležité nevybírat si pouze daný obor,
ale sledovat celkový profil školy, protože existují školy,
které nejsou primárně zaměřené na jazyky, ale můžete se s nimi dostat studijně do zahraničí lépe, než se
školou, kde jazyk studujete jako hlavní obor.
Chtěla byste se tedy např. do Anglie podívat na
vlastní pěst?
Určitě. Ale je v tom háček. Já jsem typ člověka, který
se váže na rodinu, přátele, takže jsem měla vždycky
problém jezdit někam sama. Přestože jsem se teď přeJaký je to pocit poprvé vstoupit do třídy plné stěhovala, stále jsou to Čechy a přece jen bych delší
cesty raději podnikala třeba s kamarádkou či přítelem.
studentů, převzít autoritu a začít učit?
Na jednu stranu dobrý pocit, na druhou stranu tro- Zatím se mi to ale nepoštěstilo.
chu nervozita. Hlavně při prvním poznávání třídy. S
autoritou je to hodně zajímavé. Já osobně si na pozici Stihla jste si vytvořit nějaké učitelské vize za tu
učitele teprve zvykám a snažím se přijít na to, co na krátkou dobu Vaší praxe? Co byste chtěla ve stukterého žáka platí. Rozhodně se mi nechce nikoho do dentech zanechat?
ničeho nutit. Ale bohužel už teď vím, že pokud nedám Nechtěla jsem nikdy zanechávat strach, protože ten
písemku, tak se někteří žáci nenaučí, takže musím dě- jsem kdysi měla já. Nechci v nich budit odpor k učelat „bububu“, aniž bych to sama chtěla. Jsou někteří ní. Někdy se bohužel musí dělat v hodinách i to, co vy
žáci, kteří nechtějí moc pracovat a musím je dřít, stra- sami nechcete a co vám přijde nezajímavé. Je těžké
šit pětkami, což já sama nikdy neměla moc ráda. Člo- utvořit si takový způsob výuky, aby děti bavil. Nejvíce
věk je kolikrát nucen dělat věci, které jsou proti jeho práce dá asi tvorba hodin tak, aby byly praktické a zánaturelu. S autoritou je to těžké. Jsou lidé, kteří jí roveň zábavné. Toto zahrnuje hledání mimo učebnici
mají přirozeně víc, jiní si jí musí vybudovávat, ale jak- a spoustu práce navíc. Také nemám ráda podezírání
mile učitel začne být kamarádem hned od začátku, tak a nedůvěru. Věřím tomu, že každý je schopný naučit
je to pak těžké vracet zpět. Mně ti zkušenější učitelé se podle toho, jaký má k předmětu vztah. Když ten
vztah poničím, tak to je to nejhorší. Jenže na každého
radili začít spíš přísně a pak teprve povolovat.
platí něco jiného, nikdy asi nebudete pro celou třídu
ideálním učitelem, protože každý potřebuje jiný příV čem je pro Vás atraktivní studium jazyků?
Je to praktická věc a myslím, že tím může být právě stup. Někdo potřebuje volnější tempo, do ničeho nenutaké jeden z příjemnějších předmětů pro žáky. Španěl- tit - např. mě když někdo do něčeho nutil, tak se u mě
ština je exotický jazyk, mluví se jí ve spoustě zemí svě- dostavil odpor. Pak jsou žáci, kteří nad sebou potřebují
ta a člověk samozřejmě může vycestovat a se znalostí naopak pevnou ruku, aby se pořádně naučili. To jsou
jazyka má pak jednodušší podmínky pro to, aby si v dva odlišné postoje, které je těžké zvládnout.
té zemi našel práci a na nějakou dobu v cizině zůstal.
S cestováním je spojené i setkávaní s lidmi, i z toho- Jste spokojená s místním učitelským kolektito důvodu mi bylo studium jazyků blízké. Navíc, se vem?
zkušenostmi z dané země je mnohem jednodušší jazyk Ano, moc. Všichni jsou hrozně příjemní, což mi přijde
dělat, protože to jde samo od sebe, lepší než drilovat typické pro jihočeský kraj. Jsou tu jen povídaví, milí a
ochotní lidé.
se ve škole.
29
Měla jste možnost sžít se s jazykem na nějaké za- Máte přítele?
Přítele nemám, v Třeboni začínám „nový život“.
hraniční stáži?
Byla jsem ve Španělsku na půl roku v rámci studijního pobytu. Chtěla jsem být déle, ale bohužel to už
nešlo prodloužit. I tak jsem ale moc ráda, že jsem se
tam mohla objevit, protože právě přímý kontakt s jazykem mi hodně pomohl. Člověk se do řeči určitě lépe
dostane, takže maturantům také doporučuji vybírat si
školu, která nabízí možnosti vycestování. Vždycky to
totiž není samozřejmost. Někdy se také stává, že na
30
hry
Ve víru pokračování
Vítejte, přátelé, u nejnovějších her. Vzhledem k
tomu, že jste o prázdninách evidentně nezakysli
ve virtuální realitě, se pojďme podívat, co se za
tu dobu událo.
A je toho věru moc> Vynikající Deus Ex: Human
Revolution, atmosférické Limbo, akce Dead Island,
zprasené pokračování Call of Juarez a vcelku povedená pokračování Fify, F.E.A.R.u, F1 nebo Dungeon
Siege. Doplnil bych ještě Alice: Madness Resturns a
Hunted: the Demon´s Forge. A ještě… no dobře, už
jsem zticha…
Call of sequel> Není to tak dávno, co jsme si všichni
nemohli vynachválit první pokračování Call of Juarez,
které mělo podtitul Bound in Blood. Když jsem zjistil, že se Call of Juarez: The Cartel má odehrávat v
současném Mexiku, mírně jsem se zděsil. A pro jednou
právem: z Cartelu se vyklubala prachsprostá obyčejná střílečka s poměrně zajímavou kooperací. Nekupovat. Co se týče dalších sequelů, tak se povětšinou
jednalo o mírný pokrok kupředu. Jak z Fify, tak z F1
se vyklubaly výborné hry. Fotbálek je opět hezčí díky
novému fyzikálnímu enginu, který způsobuje reálněji
vypadající kolize hráčů. Pro fanoušky opět rozhodně
povinnost. „Efjednička“ zase přichází s vylepšeným režimem kariéry, propracovanějším chováním vozidla a
ještě hustější atmosférou. No a třetí F.E.A.R. – tam už
bych si koupi dvakrát rozmyslel. Jedná se totiž pouze
o průměrnou střílečku s výbornou prezentací.
DUN-DUN-dungeon> Máte rádi fantasy? Kdo ne,
samo sebou. Pokud si pořídíte Dungeon Siege III, možná si řeknete, že tohle není to, co jste fantasy mysleli.
Začátek je totiž rozvleklý a plný těch nejtradičnějších
fantasy klišé. Tohle všechno je třeba překonat. Poté se
totiž dostanete do parádního hack´n´slash světa, který
by vás mohl začít nemilosrdně okrádat o spánek.
Prostě Limbo> Typické pro nás, PC hráče, je pohrdání konzolovými hrami. Jednou za čas se ukáže, jací
jsme pokrytci, když konzolistům nějakou tu hru závidíme. Ať už to bylo Gears of War, nebo třeba krásné, atmosférické Limbo. Tato hra nakonec dorazila i
na osobní počítače, a to je moc dobře. Limbo je totiž
zkrátka zážitek. A to zážitek naprosto výjimečný. Tak
výjimečný, že se snad ani nedá popsat. Ale musíte to
zkusit. A navíc se konečně dozvíte původ sousloví „být
v limbu“.
-chinano-
Nerevoluční „revoluce“> Pokračování herní legendy s názvem Deus Ex bylo jednou z nejočekávanějších
her. A světe div se, očekávání byla splněna. Podobně
jako u Zaklínače nebo Portalu pokračování rozhodně
není ve stínu svých předchůdců. A přestože Human
Revolution není zdaleka tak revolučním, jak by se z
názvu mohlo zdát, rozhodně se jedná o titul, který byste neměli minout. Obzvlášť, pokud máte rádi otevřené
úrovně, výborný příběh nebo skvěle podané charaktery. Tohle všechno a ještě mnohem víc vám nové Deus
Ex nabízí. Když už jsme u těch „nerevolucí“, ještě chvíli
tam zůstaneme. Do tohoto tématu nám totiž zapadá i
Dead Island. Pokud jste o tomto počinu už slyšeli, víte,
že se jedná o mix zombie střílečky a RPG. Mix, který
si vzal něco málo (vlastně docela dost) z Falloutu 3 a
Left 4 Dead a i když ani na jednu zmíněnou hru nemá,
jedná se skvělou zábavu na dlouhé (pod)zimní večery.
Deus ex 3
Ať žijí šílenci> A hlavně Alenka (Alice). Pokračování
po jedenácti letech není v současnosti nic neobvyklého. Když se pokračování jmenuje „Madness Returns“ a
když víte, že se bude jednat o akční řezanici ve světě
za zrcadlem, asi vás napadne, jestli není tak trochu
„mad“ i hlavní designér McGee. Jenže pokud máte rádi
krásnou, téměř malovanou grafiku a variabilní akci,
měli byste to přejít – McGee totiž evidentně ještě nepatří do starého železa.
A zase někdy…>…naviděnou. Nenene, naslyšenou,
vlastně ne – napsanou? Taky ne. No, hlavně nezapomínejte na vaše základní životní potřeby, a pokud se
nevytratíte do virtuálního světa, těším se, že se v příštím GYMu opět setkáme.
gym, wellness & stuff
Aktualitky ze sportovního dění
-kate-
výsledkem 2:8. Jedinou zbývající nadějí na skvělé
Aloha, drazí gymnazisté,
ať už jste o prázdninách krotili divoké vosy či umístění byl souboj o 3. místo. Tentokrát se proti sobě
honili veverky v třeboňském parku, určitě jste postavila již si navzájem známá družstva. O 3. místo
je strávili podle svého vkusu a já doufám, že i se ucházelo Gymnázium Jírovcova “B”. To znovu prohrát nechtělo a Třeboň, která postrádala hlavní opov nepatrně sportovním duchu. A teď : ,,Back to ry, podlehla konečným stavem 3:5. Po skvělém úvodu
the reality!“
přišlo tedy velké zklamání. Příště už snad to 1. místo
Kdo byl minulý školní rok na Gymnazistovi, mohl
zhlédnout ukázku velice šikovného frisbeeového
kroužku naživo. Nedávno však proběhl zápas, který
viděli už jenom jejich účastníci. Proti sobě se postavilo
8 družstev, která se rozdělila na dvě skupiny. Třeboň
deklasovala všechny své soupeře ve skupině, a to výsledky : Gym. Třeboň – Gym. Jírovcova “B”– 8:2, Gym.
Třeboň – Biskupské gymnázium ČB – 10:2, Gym. Třeboň – Náchod – 8:2. Slibně vyhlížejícím začátkem se
náš tým probojoval do semifinále, kde je ale následně
vyřadilo z boje o 1. místo Česko-anglické gymnázium
vyjde. Držíme palce!
Klárka Lepešková, nadějná a velmi talentovaná
atletka,dosáhla 4. místa v republikových tabulkách juniorek pro rok 2011. Dalšími výsledky
tvrdé dřiny byly osobní rekordy na 100 metrech
(12.30 s) a 200 metrech (25.83 s). Také předvedla nejlepší stovku v kraji žen, jak ale sama říká,
na velké medaile si bude muset ještě počkat
(skromnost nade vše... ). Držíme palce a přejeme
ještě více úspěchů, a především to zdraví.
Putování s pravěkými… tedy vlastně se sportovně-zeměpisnými kurzy…
Směr bychom měli, teď už stačí pouze se zorientovat v
životě...
foto -rosJistě každý si 12. a 19. září všiml změn v rozvrhu 3.
ročníku a septimy. Ano, tyto dvě třídy, tradičně netradičně, absolvovaly sportovní a zeměpisný kurz. Vše
probíhalo podle již zaběhnutého programu, ne však v
červnu, nýbrž v září a po novu se zeměpisnou výukou
od pana Rosochy. Třída se vždy rozdělila na dvě části,
první skupina se přemístila na pláž Ostende a druhá
byla podrobena zeměpisné výuce.
Ta zahrnovala práci s GPS, topografickými a nivelizačními body. Velkým zpestřením byl geocaching, neboli hledání skrytých schránek, o níž jsou známy jen
jejich zeměpisné souřadnice. V těchto schránkách jsou
uloženy logbooky (papírky), na které se může pátrač –
geocacher, tzv. kačer zapsat či vyměnit jakoukoliv věc
za jinou a následně opět kešku skrýt pro ostatní kačery. Tato hra určitě zaujala každého a je jedno, jestli
méně či více.
Septima tyto novinky okusila jako první. Počasí jim
přálo více než třeťákům. Ti ale nezoufali a s vidinou
lepšího počasí absolvovali všechny disciplíny se stejnou vervou jako jejich vrstevníci ze septimy. První
úkol bylo pouštění lodiček po Světě. Amatérsky přeloženo - vodácký výcvik. Větší záříjový chlad byl znát,
a proto se raději nikdo z účastníků předčasně nevyloďoval. Škoda, říkají si určitě ti škodolibí. To se však
mělo změnit...Ale to zase přeskakujeme. Jako další
zábavička byl na řadě nohejbal. Ano, nohejbal, nikoliv
volejbal. Smíšená družstva vypadala velice esteticky,
ne vždy tolik úspěšně, ale každý jistě s optimismem
okusil tuto hru a má na čele červené kolečko jako vzpomínku.Ve středu se uskutečnily vodácké závody, předtím ještě proběhlo hledání “cachek“ po okolí Třeboně
a nivelizačních bodů v centru. Starou dobrou buzolu
zanechali v pavučinách a vydali se vstříc hledání s GPSkou v rukách. Hm...ta technologie.
Dopoledne zakončily sprinty s kánoemi. Jely singly i
dvojky, potápky i kapři a nakonec převozník. O první
místo se bojovalo zprudka, výsledkem jsou opravdu vynikající časy. Ondra Synek by jistě koukal.
(dokončení na následující straně)
31
32
Vyvrcholením vodáckého kurzu bylo sjíždění Lužnice,
která letos dopřála vodákům optimální hladinu, rosrosničky z Primy zase slunce. Již ne moc teplé vody si
dopřálo celkem dost dvojic. Meandry Lužnice připomínaly šikany v monacké Velké ceně, přesto se zde nikdo
neotočil. Nástrahy si přichystal spadlý kmen, pod kterým se dalo jen tak tak projet, a když už se to povedlo, nafackovaly vám větvičky od břízy. Jak se později
ukázalo, nebyl to kmen, který se postaral o namáhavé
vysoušení lodi a sama sebe. Byl to jez (pro zkušenější
vodáky jezíček), na kterém se lodě převracely a jejich
pasažéry unášel proud do Mláky. Kdo si myslel, že se
paní profesorky nemůžou „cvaknout“, zmýlil se. Skončily tam obě, jmenovitě paní profesorky Tichá a Krčálová. Úsměvný smajlík by byl v tomto případě příliš
provokující a … Pojďme raději dále. Vodácký výcvik
skončil a jako poslední v plánu byl softball. Pro některé neznámý, dosud možná neexistující sport, kdo
ví. Septimu s třeťáky nejdříve do pravidel hry zasvětil
pan Werner, názorně ukázal techniku a po namáhavém vysvětlování se s třídami pustil do hry. Ta zaujala
snad každého. U třetího ročníku natolik, že NEchtěli
domů! Softball jako sladká tečka na konec...so cute. Ze
sportovního týdne si odnesli všichni dost zážitků, kde
převažovaly ty dobré.
Pro nováčky – prváky a primány i pro ostatní je tu
ještě nachystán stručný přehled sportovních akcí na
naší škole. Jako již tradičně si naši chlapci pod vánoční stromeček nadělí turnaj ve fotbale, následován o
měsíc později turnajem dívek ve volejbale. Na jaře se
také uskuteční meziškolní turnaj ve florbale i volejbale. Školní rok bude završen Gymnazistou, sportovním
dnem, kde si třídy zahrají volejbal, nohejbal, případně
i fotbal. Nechystaných akcí, doufejme, se také dočkáme a budete o nich zavčasu informováni. Zájemci o volejbalový či florbalový kroužek, neváhejte a přihlaste
se! Času není nazbyt.
PS : Josef Váňa s Tiumenem jsou opravdoví mazáci…
Program kroužků
7: 10 - 7:55
Pondělí
frisbee
Úterý
psaní všemi
deseti
Středa
florbal
Čtvrtek
volejbal
Pátek
Dvakráte o pozdravení
14:15 - 15:50
psaní všemi
deseti
kroužek ruského
jazyka
moderní společenské
hry
šachy
německá konverzace
pro začátečníky
-ros-
Napadlo vás již někdy, kolik zdraví je vneseno
do našich denních míjení? Pozdrav jako takový,
„pozdrav Pánbůh“, „ahoj“. To „ahoj“ jsem si uvědomil teprve před nějakými deseti lety.
Cestoval jsem tehdy ze studií vlakem na Moravu,
když si někde u Chocně ke mně přisedl drobný stařík.
Tahle přisednutí mě vždycky trochu naštvou, raději
sedím v kupé sám, dokonce si někdy připadám jako
Kopecký v jeho známé roli ve filmu „Já už budu hodný,
dědečku,“ kde na zdvořilou otázku, zda je v kupé volno,
odpovídá Kopecký: „Ano, bohužel.“ Stařík mne tehdy
pozdravil postaru „pozdrav Pánbůh“ a já jsem zmateně, snad poprvé v historii svých pozdravení, avšak
docela bezděčně, odpověděl: „Dejž to Pánbůh.“ Děda se
na mne zvláštně podíval a ptá se mne: „A víte, mladíku, co znamená to dejž?“ Než jsem stačil reagovat,
už odpovídal, „Bóh daj a zesilovací částice kéž. Ovšem,
pokud byste tohle věděl, odpověděl byste mi pouze
´dejž´, že?“ Připadalo mi krajně vhodné mlčet. „Když už
jsme u dejž,“ pokračoval stařík, „tak doufám, že vám
alespoň přijde na mysl, co se vlastně tím dejž má dát?“
Začínal jsem být trochu rozmrzelý. „Zdraví, toť se ví,“
zamumlal jsem zbojně. „To ano, proč se ale potom neříká ´uzdrav Pánbůh´, nýbrž ´pozdrav Pánbůh´?“ Chvíli
jsem mlčel, vrtav si ztěžka hlavou otázku. Děda mne
spiklenecky pozoroval. Když mi to došlo, pokýval jsem
hlavou, a děda se usmál. Blížili jsme se k mé výstupní stanici. „Tak ahoj,“ pravil děda ve chvíli, kdy jsem
se začal zvedat. Podíval jsem se na něj ještě jednou
s otázkou na rtech. „To je ta druhá možnost,“ pravil,
„když se nepovede ta první, nezbude nám, než se hojit.
A hojit se znamená zdraví.“ Málem jsem tehdy přejel.
Mám však za to, že kdybych přejel, nic by se nestalo ...
modní policie
Dear deers
-elle-
Po prázdninách se opět vracím do módní reality
našeho gymnázia. V některých případech jsem
silně zhrozena - z naprostého nevkusu se stal
abnormální nevkus, průměr zůstává průměrným. Ale abych také chválila, pár jedinců mne i
mile potěšilo. Zejména můj spolužák, na kterého
se příště hodlám zaměřit trochu blíže, a jedna
slečna ze sexty, která mi poslední půl rok naprosto vyráží dech. A dokonce ani letošní prváci se
na tom nezdají býti tak zle, jako ti loňští.
Dále je bohužel mou nemilou povinností rozloučit se s
mou kolegyní Shos (či Satan‘s bitch, zda je libo – hehe).
Opustila sice naši školu, ale slíbila, že bude čas od
času externě přispívat ze svého nového rajónu – Česko-anglického gymnázia v Českých Budějovicích.
Ovšem křeslo po mém boku nestihlo ani vychladnout,
a Shos už má zástupce, který by se rád do MP angažoval. Na první příspěvek od tajemného pomocníčka
se můžete těšit v dalším čísle. A doufám, že s kritikou
nebude šetřit!
První MP školního roku 2011/2012 jsem se rozhodla
pojmout jaksi netradičně, a to příběhem o jelínkovi
Františkovi. Vím, zní to poněkud infantilně, ale nenechte se ošálit. Mluvím zde o jelínkovi – módním doplňku – z kolekce Kamily Písaříkové. Vyrábí se jako
brože, sponky, čelenky, náhrdelníky, náušnice … V
poslední době jsem si tyto jelínky velmi oblíbila, jsou
vyrobeni z koženky a speciální pěnovky a zdobeni různými kovovými aplikacemi či broušenými kamínky od
Preciosy nebo Swarovského.
kamínky Swarovski, vyskládanými do tvarů kytiček.
Ostatně můžete se podívat na mou fotku. Rád bych se
s vámi podělil o můj životní příběh. Nuže, všechno to
začalo v Jelínkově, kde mě Kamila stvořila spolu se
svými brigádnicemi. Byl jsem sice jeden z padesáti,
protože zhruba tolik jich za den společně vyrobí, ale
každý z nás je originální designový kousek, dva stejné
jelínky prostě nenajdete. Příležitostí, pro kterou mne
vyrobily, byla cesta do Pražského domu v Bruselu.
Tam totiž Kamilu pozvala Anita Březinová, která se
zde stará o kulturní program, za účelem přednášky
o jelínkách pro české obyvatele Bruselu. Společně se
mnou cestovalo přes 100 jelínků a téměř všichni si zde
našli nové rodiny, takže cesta zpět v kufru byla pohodlnější, necítil jsem se tak stísněně. Tohle byla první
organizovaná cesta, kterou Kamila s jelínky absolvovala a domů se vracela nadšená. Jednou již sice letěla
do Tokia, ale pouze za soukromými účely a vezla s sebou jen několik málo jelínků pro své známé. Já se navrátil společně s několika málo dalšími jelínky, abych
se mohl zúčastnit Designbloku v Praze. Měli jsme zde
dravím čtenáře MP. Jmenuji se František. Jsem růvlastní vyšperkovanou místnost, laděnou do jemných
žový koženkový jelínek do vlasů s podkladem mašle
tónů růžové a fialové barvy, velmi elegantní. Já jsem
květinového vzoru, na zadečku mám růži z materiálu
tedy Designblok nikdy předtím nezažil, ale prý to lekato polyclay a jsem ozdobený růžovými a zelenými
tos bylo hrozně komerční. Mně se tam ale moc líbilo,
všichni na mě koukali s obdivem a těch pochval, kolik
jsem na svou krásu zaslechl … No a po skončení této
velké události na mě čekala další a prozatím poslední
cesta, a to do malebné Třeboně, kde se hodlám zabydlet na několik dalších let.
Z
33
Informace uvedené v článku jsou pravdivé a poskytla
mi je sama ‚stvořitelka‘ Kamila Písaříková. Její jelínky
můžete zakoupit na www.deers.cz, na fleru, či v hotelu
Romantick v Třeboni.
Libo-li je jelínka...
foto
deers
A tímto se s Vámi loučím a doufám, že brzy na někom
originálního jelínka uvidím a také, že mi uděláte radost na maturitních plesech. Prosím co nejméně silonek v otevřených botách a opilých děvčat tančících s
botkama v ruce!
kam to dotáhli
-lad-
Kam ho odtáhli?
Možná si někdo z vás ještě pamatuje na Honzu
Skalíka, který opouštěl naše gymnázium v roce
2006. Jde o člověka, který se do této rubriky hodí
už jen díky této malé slovní hříčce. Nejen že se
totiž dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí, ale aktuálně to toto léto dotáhl na účastníka šumavské blokády. Přímo z ní to ale už dál
nedotáhl - odtáhli jej totiž na policejní stanici.
Kolika demonstrací a jiných protestů ses za svůj
život účastnil?
V osmdesátémdevátém jsem prý zvonil klíči. To se ale
asi nepočítá. Občanský protest vnímám jako krajní
prostředek, jak upozornit na problém, kterého si už
dávno měli politici všimnout – ale nevšimli. Takových
situací je nicméně hromada, a proto jsou početné i
demonstrace. O prázdninách po septimě jsem byl na
demonstraci asi 200 000 lidí v Edinburgu, která vyzývala k odpuštění dluhu rozvojovým zemím a k řešení
klimatické hrozby. Stejně tak i předloni v Kodani. Kolem mne skandovaly babičky, rodiče s kočárky, byl to v
Česku nevídaný pohled. A přece mně připadá normálnější. Celkově počet demonstrací, na nichž jsem byl,
se asi přehoupne přes desítku. Možná vám to připadá
hodně, v západních zemích bych ale dost možná patřil
k podprůměru.
Je mi to Šumavuk...
foto
archiv j. skalíka
senzační zprávy PR agentury Správy parku, než na
vlastní zkušenost z podrůstajícího lesa, nicméně blokáda byla jistě úspěšná v tom, že nepřímo zabránila
těžbě v jiných vzácných částech parku a rozpoutala o
Šumavě společenskou diskuzi.
Nevadí ti, jak je tato aktivita vnímána běžnými
lidmi?
Respekt k jakýmkoliv projevům angažovanosti je v
Česku mizivý. Ano, to mi přijde docela líto. Tím menší
je pak ochota lidí svůj postoj vyjádřit jinde, než u piva,
nebo s baseballovou pálkou. Ve Vandsdorfu proti sobě
stojí stovky lidí s nacistickými představami o světě a
jen hrstka dobrovolníků, kteří se snaží situaci uklidnit a postiženým ve vyhrocené situaci pomáhat. Kdyby
naší společnosti něco nechybělo, musel by ten poměr
být opačný .
Vidíš i jiné možnosti, jak prosadit svůj názor?
Vidím především jiná řešení: především o věcech diskutovat a jednat tak, aby se naše jednání mohlo stát
normou. V případě Šumavy například podepsat petici
nebo nějakou formou podporovat ty, kteří se problému
věnují. Ve chvíli, kdy někdo začne jednat protizákonně,
ale toto nemusí stačit. Že byl ve výsledku protizákonný zásah policistů, ostatně nedávno potvrdil Krajský
soud v Plzni.
Na svém youtube kanálu (honzaskalik) zachycuješ, jak se k účastníkům blokády chovali dřevaři
a policisté. Bylo to drsné?
Jen pro přesnost - toto video jsem sice sestříhal já, natáčeli jej ale desítky lidí. Téměř každý na blokádě se
Tohohle seřezat nemůžeme...
totiž pro vlastní bezpečnost snažil točit situace, do ktefoto archiv j. skalíka
rých se dostal. Přestože většinu lesních dělníků tvořili pánové z východoevropských zemí, kteří o sporu
Byl jsi na Šumavě.
Myslíš si, že řešení způsobem „přivazování se víceméně nic nevěděli a chovali se někdy až přátelsky,
několik pánů s motorovou pilou z Česka jí neváhalo
ke stromům“ je účelné?
Přivazování se ke stromům není řešení. Účelem občan- máchat přítomným nad hlavami. Stejně tak u policisské blokády bylo upozornit politiky, média a veřejnost tů - většina z nich byla v rámci služebních povinností
na problém. A to se podařilo. Jsem sice zklamaný z korektní, našli se policisté ale i vysloveně sadističtí.
toho, že i po třech týdnech reportéři často dali více na Ani po třech týdnech jako by jim nedošlo, že zasahují
34
proti nenásilnému občanskému protestu a ne na fotbalovém stadionu.
Proč ke kácení na Šumavě dochází?
Protože je cenná. A to nejen pro lidi, kteří si váží jedněch z nejkrásnějších hor široko daleko. Je cenná taky
pro dřevařské firmy, pozemkové magnáty a určité politické strany. Bude-li se tento narozeninový dort krájet,
každý z nich z něj dostane svůj dílek. To nejsou žádné
báchorky – vazby mezi jednotlivými lidmi jsou dobře
zmapované. Kvůli kůrovci se totiž letos na Ptačím potoce jistě nekácelo. Dnes se šíří docela někde jinde a
vytvářet holiny v týlu jeho rozšíření je mu leda k duhu.
35
Je ve střední Evropě prostor pro divočinu?
To je otázka priorit. Máme satelitní městečka, dálnice,
stále zelené lány – a široce rozšířené psychické problémy, smysl života někde mezi nakupováním, psaním
esemesek a workoholismem. Vybetonované „vnější a
vnitřní krajiny“ podle mne nejsou ideál. Proto mi přijde, že ve střední Evropě prostor pro divočinu být musí,
ačkoliv to není zadarmo.
Jaké jiné ekologické problémy v Česku ještě
jsou, kvůli kterým bys byl ochoten se angažovat?
Současná vláda zpracovala plán, který počítá se stavbou mnoha jaderných elektráren, prolomení limitů
Jak to na Šumavě dopadne?
těžby uhlí a lineárním vzrůstem naší spotřeby v dalTo záleží na každém z nás. Bude-li příští rok blokáda, ších 40 letech. Žene nás tedy jednoznačně směrem k
pak na tom, kolik na ní přijede lidí. A taky na tom, Rusku. Nemáme-li zase jednou zvonit klíči, bude zřejjaké reakce vzbudí nový zákon o Šumavě.
mě třeba proti tomu vystoupit dříve...
-ac-
Co se děje ve Vesmíru I., Bořeň T
Milé čtenářky, milí čtenáři,
již od nepaměti se lidstvo zajímá o zodpovězení otázky, kdo vlastně jsme a kde se nacházíme.
Týmy nejlepších mozků Modré planety bádají
po blyštivých hvězdách, smířeny se světelnými
lety, vysílají družice, které opustí sotva práh, a
přece nikdo z nás dále nebyl, ohánějí se relativitou tam, kde jim dochází dech, aby vzápětí, již
poloudušeni, prohlásily, že jsme zase o píď dále.
Nejdále ovšem v tomto nekonečném výzkumu
došel bezesporu Albert Einstein, když mimo jiné
prohlásil: „Představivost je důležitější než vědomosti.“ Právě na tomto nekonečném předpokladu je postavena nová a pravidelně zakřivená
rubrika „Co se děje ve Vesmíru“, která bude odpovídat na bezvýznamnosti, které nás trápí vždy
ve chvílích, kdy poleháváme pod noční oblohou a
ničemu nerozumíme jenom proto, že se vše zdá
navýsost jasné.
Hlavní výzkum povede Annastronautka Cvrčková, violonkosmoscellistka, prchavé okamžiky
pro nás bude zachycovat Petragalaxie Kratochvílová, specialistka na rentgenové pozorování a následný neutrinový převod do sférických
maleb.
Příjemné čtení Vám všem přeje –ros–
Mám to neskonalé potěšení Vám oznámit, že naše škola, jako vůbec první na světě, navázala přesatmosferickou spolupráci s gymnáziem ležícím na planetě T
galaxie Bořeň.
Díky mnoha letům tvrdé práce se mi nejen podařilo
kontaktovat tuto planetu, ale i podrobně ji zmapovat.
Touto rubrikou vám chci zprostředkovat poznatky
mého výzkumu.
Nyní vám vysvětlím, jak jsem se vůbec na Bořeň T
dostala… Náhoda tomu chtěla, že jednoho dne se mi
při cvičení na violoncello podařilo vyloudit tak neuvěřitelný (a pro nás lidi nesnesitelný) tón, že vědci na
planetě T, snažící se navázat spojení s mimotéčkovými
civilizacemi, se domnívali, že se jedná o první volání
ze Země.
Brzy (během několika nanosekund) o této pikantní
události vědělo každé malé Bořenště. Nejen proto, že
zpráva byla v jejich rodném jazyce, ale zároveň byla
obestřena tajemstvím, neboť její znění bylo (přeloženo
do češtiny) „šlapat zelí!“, což všechny trochu udivilo.
Neváhali proto a vyslali na Zemi svůj meziplanetární autobus, aby okamžitě přivezl na Bořeň T autora
tohoto vzkazu.
Nemusím snad ani popisovat, jak mě šokovalo přistání meziplanetárního autobusu v mé ložnici. Musím se
přiznat, že jsem omdlela. Probudila jsem se až na Bořeni T. (dokončení na následující straně)
36
Trvalo velmi dlouho, než jsem pochopila, kde jsem a
jak jsem se sem dostala a než oni pochopili, že normálně bořeňsky nemluvím a opatřili mi Česko-Bořeňskou
učebnici: Základy Bořenštiny. Poté mě odvezli zpátky
domů. Při loučení ještě pronesli: „ÍÍÍÁÁÁK!“, což se mi
po několika týdnech učení podařilo přeložit jako: „Až
se naučíš mluvit, tak dej vědět.“ Za několik měsíců
strávených nad učebnicí jsem se už dokázala domluvit,
a proto jsem usedla znovu k violoncellu a poslala tak
vzkaz na Bořeň. A skutečně, za několik minut tu byli
mí přátelé Bořeňáci a odvezli mě na svou planetu (Nebudu se zde rozepisovat o tom, jak přesně to na Bořeni
vypadá, neboť by to zabralo několik hodin. Těm, které
by reálie Bořeně T zajímali, doporučuji knihu „Život
na T“. Vám ostatním stačí vědět, že tato planeta je
velmi krásná, poměrně dost podobná té naší. Její obyvatelé jsou malí, téměř beznosí človíčkové. Jednotliví
Bořeňové se ale od sebe dost liší – hlavně barvou pleti
a počtem očí).
Když jsem byla podruhé na Bořeni, byla jsem představena nejváženějším osobnostem a všeobecně jsem byla
velmi populární. Všichni mě měli rádi a byli přívětiví.
Pak jsem ale udělala tu katastrofální chybu. Když se
mě při jednom celoplanetárním rozhovoru zeptali, jak
se mi vůbec podařilo poslat onen první vzkaz, ještě
předtím, než jsem se naučila řeči, řekla jsem jim prostou pravdu. To jsem ale neměla dělat. Obyvatelé T
jsou totiž velmi hrdí, a představa, že jejich „libozvučná
a krásná řeč“ (jak si myslí) je pro jiný národ nesnesitelná a vyluzují ji jen omylem,se jich tolik dotkla, že
se mnou ihned přerušili veškeré kontakty. Nepomohly
ani omluvy.
Nakonec se mi však podařilo je přesvědčit, aby mi přidělili alespoň jednoho Bořeně jako průvodce po této
planetě. Nikdo se tohoto úkolu nechtěl zhostit, a tak
ho vnutili za trest jednomu studentovi jménem Áj, kterého všichni svorně nenáviděli. Nejen, že se prý hrozně
oblékal, hrozně vypadl a měl prý i dost nepěknou povahu – říkali mu ÍÁH – tedy rebel – to je nejhorší urážka
v Bořenštině. Ale navíc spáchal i nějaký děsivý zločin ,
tak hrozný, že se o něm všichni báli i mluvit.
Bořeňané mi řekli, kde Áje najdu a nechali mě svému
osudu. Musím se přiznat, že jsem ze setkání s tím
„rebelem“ měla nemalé obavy. Když jsem ho ale poprvé uviděla, okamžitě jsem odhodila všechny předsudky – nejen, že nebyl ošklivý, jak se o něm říkalo, ale
vypadal úplně jako člověk! Měl dvě zelené oči, zrzavé
vlasy a i jeho oblečení by člověk spíše očekával u lidského teenagera, než u Bořeňana. Okamžitě se z nás
stali kamarádi. Hodiny a hodiny jsme spolu strávili v
družném hovoru až jsme si byli tak blízcí, že jsem se
osmělila zeptat se ho, co spáchal za tak hrozný čin, že
tím proti sobě popudil všechny Bořeňany.
Áj se rozesmál a začal vyprávět: „Ve vesmíru byla
zavedena CSMZ – tedy Celovesmírná SVĚTOVÁ Maturitní Zkouška. Já jsem neustále poukazoval na její
nedostatky, ale nikdo mě – jako obvykle, neposlouchal.
Nakonec mi došla trpělivost a abych ukázal svou pravdu, vycvičil jsem opici a poslal jsem ji na CSMZ místo
sebe. Opice maturitu složila bez toho, aby si někdo
něčeho všiml, když ale svoje maturitní vysvědčení
sežrala, vzbudilo to jistá podezření, a po dlouhém vyšetřování nakonec můj trik prohlédli. Jejich reakcí ale
nebylo vytvoření lepší maturity, ale místo toho mě nechali propadnout a od té doby mnou všichni opovrhují.“
Vysvětlil mi Áj a smál se z plna hrdla.
Mně však do smíchu nebylo. „Ještěže se u nás nic takového stát nemůže,“ pomyslela jsem si, a protože už
byl večer, vydala jsem se zpátky domů.
Fotografie prázdnin
-lad-
Dvouměsíční prázdniny nám jíž dávno skočily, mně osobně utekly strašně rychle. Někdo mi jich čtvrtinu ukradl
a já jen nadšeně na tuto skvělou nabídku přikývla. V dnešních sychravých dnech už těžko věříme v modrou
oblohu, svítící slunce a dny strávené pozorováním mraků na obzoru. Doufám, že jste se alespoň některé ze svých
zážitků pokusili zdokumentovat fotografií. Mají totiž obrovskou cenu jak pro vás, tak i pro ostatní, které můžete
inspirovat svou kreativitou. Fotografii Anči N. , kterou jsem vybrala, ocením podle svého slibu oříškovou čokoládou. Příště máte šanci i vy! Tentokrát na téma „CHLAD“, své fotografie zasílejte na e-mail: Klimesova.lada@
seznam.cz Odměna vítěze je jistá!
Drby
-krutoprisnejhustodemon-
38
Není nad podzim. Škola úplně tepe energií studentů, kteří sem přišli odpočatí po dlouhých
prázdninách. Prostě to tady žije, až to připomíná pověstný Brownův pohyb ( chaotický pohyb
semínek ve vodě - očekávám plusové body od
paní Maškové). Je těžké zachytit všechno, přesto se o to jako všemocný krutopřísnejhustodémon pokusím. Bohužel, také stárnu. Cítím to v
kostech. Brzy budu potřebovat tovaryše, který
postupně převezme mistrovu práci. Tímto vyhlašuji casting na nového démona, démonku,
případně démonče. Můj facebook je všeobecně
známý, proto se případní zájemci můžou hlásit
tam. Těším se na vaše nabídky!
dohadovat, o co šlo. To nejlepší nakonec - Princezna
Sabílie je opět se svým princem. Láska jako v pohádce...
Petr Kopeček si již dlouho říkal o objevení se v této
rubrice. Nejen že má pořád v kabinetu nějakou hezkou praktikantku, ale také se bojí psů (4x pokousán)
a přiznal, že se kdysi kdesi koupal nahý. Souvisí to
všechno spolu???
Maturantka a redaktroka GYMu L.K. konečně našla
svého srdce šampiona. Je jím devatenáctiletý sličný jinoch z Českých Budějovic. Hodně štěstí, kopretinová
dívko! :)
O poslední zmínku o klucích z druháku (dávají si to!)
se zasloužil F.M. , dlouhán s brýlemi. Do jeho náruče
padla H.K. z kvarty. Co na to asi říká maminka? Došlo
a scéně se opět objevil Srdíčkový den a jeho finan- k vtipné situaci, kdy měla dozor na horním patře a
cování. Třebaže se to již kdysi v GYMu psalo, opako- zrovna zde na lavičce seděl tento čerstvý pár. No, vyvání je matka moudrosti. Peníze z jednoho (za rok jsou padá to, že mamka to má pod kontrolou, není se čeho
tři) vybírání jdou kompletně škole. Ano, může se stát, bát.
že koupí placky se štěňátky vlastně přispějete škole.
PPI byla o prázdninách slušňačka, alespoň co si
Chápu, že mnozí z vás jsou tímto alarmováni – vždyť
jste ty placky kupovali z úplně jiného důvodu. Možná pamatuje. A to je právě ten kámen úrazu (pro ty poteď tiše nadáváte na paní ředitelku, to ale není zodpo- malejší, paměť v alkoholových opojeních bývá děravá).
vědná osoba. Tuto podmínku si vymínili přímo orga- Něco napovídá i to, že se BPPI ocitnula v “Bonzákovi”
nizátoři akce, tedy OS Život Dětem: díky ní jsou prý na rádiu KISS.
srdíčkové dny výnosnější než dříve, školy mají očivid.V. z oktávy, zvaný též Pokermaster, konečně našel
ně větší zájem. Přesto je jedna věc podivná. Proč není
tato skutečnost všeobecně známa (dokonce ani páry, svoji osudovou. Kdo že je ta šťastná? No přece J.K. ze
které srdíčka nabízejí, o tom nic netuší)? Nemohla v sexty. Pokermaster tak nyní patří do prestižního oktavánského “Zastávkového klubu”. Gratulujeme!
této věci ředitelka přece jenom něco udělat?
N
B
D
Mnohým neušla kauza „Good night white pride“, o Když vstoupil J.Č. z kvarty do třídy septimy, hledaje
které se rozepsal šéf na blogu. Zůstalo však tajem- třídnici, mnohé zanechal na pochybách, zda se po škostvím, kdo onen plakát na nástěnku školy dal. V záku- le nešíří drogy. Takové chování přece není normální.
lisí se mluví o M.N. z 2. ročníku, který přes prázdniny
alší šťastný oktaván A.E. teď často jezdí do Břilic
změnil své „vyznání“ a rychle se ho snažil prokázat
za K.D. Věřím, že se prvačce K. na gymnáziu líbí, má
neuvážením činem. I say nazi you say f*** o**
velký důvod proč. Je o ni velký zájem. D. Ř. z 3. se za
apřisáhlá vegetariánka J.H. z VIII. byla spatřena v pomoci Alice snaží získat srdce této zadané dívky! To
be continued…
řeznictví! Začali tam snad prodávat tofu?
D
Z
Redakční rada GYMu přišla o další členku. Na po- Říká se, že prvák vůbec přinesl více nadprůměrně
slední chvíli z gymnázia odešla Zuzka Šotová, míříc
někam do Budějc. Módní policie však žije dál.
Muž
hezkých studentů než obvykle. Mimo dívky je velký
zájem také o vysokého D.N. Koho si tento greenhorn
vybere?
Ř
vyučující mimo jiné i „finanční matematiku“
editelka mi udělala velkou čáru přes rozpočet,
Pavel Krejča dlužil asi týden státu 40 milionů korun.
Vida, vida, vida. Příběh o tomto “podvodu” je jeden z když ze stránek školy zmizel seznam studentů. Jak
si teď mám ověřovat jména studentů při sepisování
nejlepších, jaký jsem kdy slyšel.
nejčtenější rubriky GYMu? Ještě že existuje fejsbuk.
odzim se nesl ve znamení párů dávajících se dohro- Každopádně, přijde vám jako argument to, že díky semady. Jmenujme klasické „opětdohromadysedávače“ , znamům se mohou lidé dozvědět kdo propadnul, kdo
maturanty L.P. z VIII. a A.K. ze čtvrťáku. Moc dlou- odešel a jiné nelichotivé věci? Proti tomuto tvrzení jde
ho bez sebe nevydrželi také T.T. a D.A. Šéfredaktor ovšem fakt, že podobné seznamy bez problému existují
nechtěl uvést podrobnosti, pokrytec, můžeme se pouze na stovkách dalších škol. Tak kde je zakopaný pes?
P
Poté, co to D.K. z kvinty nevyšlo s dívkou
N
ze starší
enávistný anonym vzkazuje A. F. z 3.: Nauč se nosit
třídy (L.H.), zkusil to i jinde. Má se za to, že je nyní ve pásek, nebo choď kanálama! Návod máš v zapomenuvztahu s Kačkou Prommerovou ze střední zdravotnic- tých místech!
ké školy. Kokyho asi lákají sestřičky...
Tyto drby věnuji paní Vetýškové/Janovské a její
ot news: Kvarta hlásí dobyto. Velitel J. S. uspěl moudré dceři :) Sofii, v tomto čísle s Lenkou najdete
u starší studentky B. T. z druháku.
krásný rozhovor. Paní učitelka prý vždy prvně otevírala GYM zrovna na tomto místě, taková pocta!
H
-ako-
Jak se má Lenka Vetýšková – Janovská?
Tento krátký rozhovor s tolik postrádanou Lenkou Vetýškovou je určen všem, kteří na ni s láskou vzpomínají. Lenka ochotně – ostatně jako
vždy – odpověděla na několik našich zvídavých
otázek a posílá všem svým kolegům a žákům srdečné pozdravy. Téma rozhovoru bylo jasné – na
svatého Václava se jí totiž narodila krásná dcera
Sofie.
Jaké bylo vaše těhotenství? Co všechno se při něm
dalo stihnout?
Těhotenství nebylo úplně předpisové, ale o to více hýčkané a opečovávané. Snažila jsem se být neustále v pohodě,
chodila jsem na cvičení, zkrátka z pohledu netěhotných
- neskutečná nuda.
Je jasné, že člověk s několikadenním miminkem
žije nejvíce přítomností – pokud si občas dovolíte
zavzpomínat na své žáky – na co a na koho nejraději?
Já ale vzpomínám hodně často. Přemýšlím, jak se jim
všem daří, zda jdou neustále kupředu, kdy je asi zase
uvidím. Vybrat někoho konkrétního nechci, chybí mi bez
nadsázky všichni.
Jak dlouho plánujete zůstat na mateřské dovolené?
Můj plán jsou 3 roky, ty mi nikdo nevezme.
Co je na mateřství nejkrásnější?
Když si jako máma uvědomím, že naše miminko je středobodem všeho a už nikdy to nechci jinak. Je to taková eufo- Jev El Niño dorazil již i do Jindřichova Hradce...
rie, láska a štěstí, že slova nestačí.
foto archiv l. janovské
Jaká je vaše Sofie, podle čeho jste jí vybírali jméno?
Samozřejmě, že je Sofie nejlepší. Je hodná, klidná, usměvavá, spící a náádherná. Jméno jsem měla rozhodnuté
někdy od svých 19-ti let. Přijde mi pro naši holčičku jako
stvořené. Hlavně bych si přála, aby následovala význam
svého jména - totiž moudrost.
Dá-li se to vůbec odhadnout, jak bude vypadat její
výchova – budete přísná maminka?
Rozhodně budu zásadová maminka, ale taky ta, která
bude foukat bolístky všeho druhu, bude milující a spolu
s tatínkem jí dáme do vínku to nejdůležitější, fungující
rodinu.
Jak vypadá váš běžný den – dá se stihnout i něco
jiného, než péče o dvoutýdenní miminko?
Jasně že dá! Uvařit, vyprat, vyžehlit, umýt podlahu, vyleštit koupelnu, odpovědět na emaily, kochat se miminkem,
jezdit s kočárkem, zaskočit na nákup - prostě obyčejný
krásný den jedné obyčejné ženské.
39
Za celou redakci GYMu přejeme zdraví, hodně radosti a
klidného domácího štěstí!
40
kulturel
-daur-
Jak se točí v Asii –
Romantika, brutalita a válka v Jižní Koreji
Jihokorejci nemají snadný život. Kde jejich země
není omývána mořem, tam leží hranice se Severní Koreou, a po jejím vzniku v roce 1948 se
tři roky zmítali ve válce právě se svými komunistickými sousedy. Není tedy divu, že v jejich
kinematografii lze nalézt pouze tři základní archetypy – válečné filmy, romantická dramata a
psychologické, na člověka silně působící snímky.
Na komedie tam člověk narazí velmi zřídka a
když už, většinou je na pozadí opět válka nebo
jiný nepříliš veselý prvek.
Vzhledem k poměrně krátké historii samotného státu
nemá cenu zaobírat se staršími filmy – ty první, které
jsou minimálně u nás alespoň trošku známé, začaly
vznikat až na přelomu tisíciletí. Namísto toho tedy v
tomto článku naleznete čtyři takové, z nichž snad každý je vhodný jako první zkušební film pro toho, kdo s
korejskou tvorbou nemá žádné zkušenosti.
Tamější snímky totiž rozhodně nejsou pro každého.
Člověk, odkojený americkými akčními filmy taženými
prostou myšlenkou zjisti-najdi-zabij, popřípadě romantickými komediemi stejného původu (kde většinou
platí poznej-získej-provdej), a nepřístupný čemukoliv
jinému, obvykle korejskou tvorbu nevyhledává vůbec,
a když už se k ní nějakým omylem dostane, vypne televizi po pár minutách.
Dostane se mu totiž mnohem komplikovanější, mnohdy vyloženě nejasné podívané, u které musí oprášit/
zapojit svou fantazii a svůj úsudek a zapomenout na
to, že mu vše bude jednoznačně vysvětleno. Pokud
bychom pátrali v evropsko-americké produkci po něčem podobném, pátrali bychom dlouho. Nejblíže by se
nejspíš pohyboval Antikrist Larse von Triera, Donnie
Darko Richarda Kellyho nebo nejnovější z nich, Počátek Christophera Nolana. Ten však pouze částečně,
oproti prvním dvěma je totiž viditelně uzpůsoben širšímu publiku se slabší touhou po „uměleckém“ zážitku.
Ačkoliv, pro širší publikum je určena i Fontána Darrena Aronofskyho, která navzdory tomu onen umělecký
zážitek umožní.
Jako nejvhodnější, nejnormálnější snímek z naší čtveřice lze označit Kimssi
Pyoryugi, který je shodou okolností
také jeden z nejnovějších. Již nastínění příběhu naznačuje, že u něj příliš
lyrických motivů a nerozluštitelných
zápletek nenajdeme – hlavní protagonista, pan Kim, se své osobní a pracovní
problémy rozhodne řešit skokem do řeky Han v Soulu.
„Naneštěstí“ ale přežije a ztroskotá na malém ostrůvku
nedaleko místa, odkud skočil. Že je nemožné zůstat
uvězněn na ostrově uprostřed velkoměsta? Řekněte to
do očí Kimovi a budete litovat.
Přibližně polovina filmu se tedy soustředí na tuto moderní verzi Robinsona, ta druhá monitoruje neméně
zajímavou existenci – dívku Kim, která se dobrovolně izolovala od světa ve svém bytě a krom občasného cvičení tráví veškerý svůj čas pozorováním okolí a
hraním počítačových her. A nebyl by to správný film,
kdyby jednoho dne při svém pozorování nezahlédla našeho trosečníka a nedala se s ním do řeči, i když lehce
podivným způsobem.
Snímek těží především ze skvělého výkonu obou hlavních představitelů, lehce načrtnuté romantické linie
mezi nimi a z celkové absurdnosti celé situace. Oba
jsou divní, oba v normálním světě nepotkáte, ale oba
si oblíbíte a ke konci filmu jim přejete jen to nejlep-
ší. Zařazení do zmíněných tří archetypů je v tomto
případě obtížné – nejvíce by odpovídalo romantické
drama, avšak okořeněné specifickým humorem, úplně
odlišným, než na jaký jsme zvyklí. Na rozdíl od mnoha dalších korejských filmů nás tento tedy nedostane
do deprese, naopak po něm zůstane příjemný pocit a
vědomí, že jsme zase viděli něco nového, jedinečného.
Kimssi Pyoryugi (Castaway on the Moon, 2009)
85%
Režie: Hae-jun Lee
Hrají: Jae-yeong Jeong, Ryeo-won Neony
Abychom neskákali od žánru k žánru,
zůstaneme zatím u méně náročných
snímků – konkrétně u Yeopgijeogin
geunyeo. Ten je rozdělen na tři části,
z nichž se všechny točí okolo mladého,
introvertního chlapce a stejně tak mladé, avšak velmi živelné (až drzé, jak napovídá anglický název My Sassy Girl)
dívky. Setkají se náhodou, už od pohledu se k sobě vůbec nehodí, ale přesto mezi nimi přeskočí jiskra a dají
se dohromady, což především chlapci naprosto změní
způsob, jakým dříve proplouval životem. Ony tři části
snímku se tedy neliší ústřední dějovou linií, ale spíše způsobem jejího popsání – první část je především
komediálně laděná, s typickým korejským humorem,
druhá je jistým způsobem citlivější, více romantická
podívaná, a závěrečný epilog přinese vyvrcholení, které celý film pozdvihne o úroveň výš.
Stejně jako v předchozím případě, i zde jsou velmi důležité výkony ústřední herecké dvojice, které jsou silně
nadprůměrné, ačkoliv v porovnání s Kimssi Pyoryugi
jim chybí jakési charisma, díky kterému by fungovali i
samostatně. Neboli – pokud jsou na plátně spolu, chemie funguje a vše je bez problémů, jsou-li odděleni, je
to o něco slabší.
Pro film je typické to, že z člověka vyždíme snad každou emoci, kterou v sobě onen jedinec skrývá, a to tak
nenápadně a zároveň silně, až to může být lehce nepříjemné (v tom smyslu, že „obyčejný film“ něco takového
vůbec dokáže). Určen je především pro ty, kteří mají
rádi chytré romantické filmy, a nejsou to naprostí cynici – ti by mohli filmu vyčítat jeho občasnou naivitu.
Najděte ale v tomto žánru snímek, který jí netrpí.
Koreje, aby poté příběh jednoho z nich
zvěčnil na filmové plátno. Natáčelo se
na utajených místech v Jižní Koreji,
Číně a Mongolsku a kvůli strachu ze
Severokorejců měli herci zakázáno o
filmu mluvit, dokud nebude kompletně
dokončen. A jakmile ten moment nastal,
vyčkali ještě čtyři další roky (během
kterých vystřihli scény, které byly údajně natolik šokující, že by jim je v jejich domovině nevěřili), než snímek vypustili do kin.
Jong-suk žije v Severní Koreji. Za nelidských podmínek a minimální plat pracuje v uhelných dolech. Jeho
žena a syn hladoví, kvůli čemuž se musí dopustit něčeho, za co by ho každé evropské dítě do konce života
nenávidělo. Jeho synovi ona naštvanost vydrží jen den
a půl. Zlom v jejich životě nastane, když Jong-sukova
žena těžce onemocní a bez pomoci nedostatkových léků
je pravděpodobné, že zemře. V ten moment si uvědomí,
že nikdo jiný jim nepomůže a on si musí poradit sám.
A jak jinak to v oplocené zemi, která nedovoluje cestovat mimo ni, udělat, než tajně uprchnout do sousední
Číny. Ženu a syna ale musí nechat doma a doufat, že
se s léky vrátí včas.
Keurosing se spoléhá především na silný příběh, takže
ostatní prvky filmu nejsou na žádné špičkové úrovni.
Ono proč taky, když onen příběh strká do kapsy všechny Shawshanky a podobné, kvalitněji natočené snímky. Realistické vyobrazení komunistického režimu na
korejském poloostrově, životní tragédie jedné obyčejné
rodiny, nezvyklý závěr a vědomí, že se to skutečně stalo (děje i teď, a dít bude), to je to, proč Keurosing stojí
za vidění.
Keurosing (Crossing, 2008)
85%
Režie: Tae-gyun Kim
Hrají: Ju-hyeok Kim, In-pyo Cha
A u válečného žánru ještě chvíli zůstaneme. Welkeom tu Dongmakgol
více splňuje to, co od snímku z války
očekáváme - jsou tam vojáci a střílí se.
Opět ale jde spíše o mix různých žánrů,
ve kterém najdeme komediální prvky,
romantickou dějovou linku, ono slibované válečné drama a jako v prvním ze
Yeopgijeogin geunyeo (My Sassy Girl, 2001)
zmíněných filmů v něm figurují i sofistikovanější části,
80%
které nemají velkou důležitost, ale jsou natočeny natoRežie: Jae-young klak
lik poeticky a kouzelně, že nám to vůbec nebude vadit.
Hrají: Ji-hyeon Jeon, Tae-hyeon Cha, In-mun Kim
Příběh se odehrává v malé, od světa odříznuté vesničce Dongmakgol na hranicích Severní a Jižní Koreje.
Hrstka tamějších obyvatel nemá tušení o okolo zuříZasmáli jsme se dostatečně, takže pomalu přitvrdíme. cí válce a jediné, co jim dělá starosti, je špatná úroda.
A to ve válečném dramatu Keurosing, ve kterém Proto pro ně není problém ujmout se amerického pilose vůbec neválčí a které je natočeno podle skutečné ta, jehož letoun se nedaleko vesnice zřítil, a zároveň
události. Téměř rok zpovídal štáb uprchlíky ze Severní poskytnout útočiště třem severokorejským a dvěma
41
42
jihokorejským vojákům. Ve vesnici tedy nastává dilema, jestli se znepřátelené strany mají rovnou postřílet,
nebo raději zkusit se ve vesničce společně zabydlet a
na válku zapomenout. Nedlouho po svém rozhodnutí
se ale dozvídají, že Dongmakgol má být vybombardován…
Zatímco u mnoha jiných snímků je komíhání mezi žánry spíše nedostatkem, tvůrci WtD z toho udělali přednost. Funguje vše, co fungovat má – romantika, humor,
akce i rozvíjející se vztahy mezi hlavními postavami.
Jejich různorodost a pestrost jejich charakterů je jak
zásluhou perfektního scénáře, tak velmi povedeného
castingu. A ani argument některých jedinců, že všichni Korejci vypadají stejně a ve filmu se tedy nelze vyznat, zde nezabere – uniformy stejné nenosí.
Welkeom tu Dongmakgol (Welcome to Dongmakgol, 2005)
90%
Režie: Kwang-hyeon Park
Hrají: Ha - gyun Sin, Jae-yeong Jeong, Hye-jeong
Kang, Jae-kyeong Seo, Steve Taschler
Jedna z nejčastějších věcí, která je
korejským snímkům vytýkána, je přehnaná míra citového vydírání. Film, u
kterého to platí snad nejvíce, je Nae
meori sogui jiugae, který se ale
i přes tento fakt objevuje na předních
příčkách všemožných databází, co se
jihokorejské tvorby týče. Nemá smysl
příliš zde rozepisovat děj, protože pokud prozradím
příliš, zážitek může být mnohem slabší. Proto jen
stručně – on je dělník, ona dcera jeho šéfa, zamilují
se, ale osud jim nepřeje a hází jim pod nohy nejprve
drobné klacky, a poté i pořádnou větev v podobě… Ne,
za vyzrazení tohoto bych zasloužil onou větví po hlavě.
Největší síla „filmu s nezapamatovatelným názvem“ je
právě v tom, jak dokáže z takto fádního příběhu vykřesat vše, co je na něm krásné, všechny emoce, které
vyvolává, zmnohonásobit, a pocit, který zanechává,
zpříjemnit i přes smutnost toho všeho. Navzdory tomu,
že valná většina populace při jeho sledování nezadrží
slzy, totiž na konci vyvolá jakousi radost, radost ze života a z toho, že někdo je na tom i mnohem hůř než Vy.
Je to možná sobecké, ale je to tak.
Zajímavý je také kontrast první poloviny, relativně
veselé a ryze romantické, a té druhé, tragické. Někdo
to možná během té první vzdá, znaven stereotypem a
neoriginalitou, ale kdo vydrží tak zjistí, že druhá půlka by bez první nefungovala, že nebýt načrtnutí charakterů postav a vztahů mezi nimi, vyznělo by vše do
prázdna a snímek by klesl do hladin průměru.
Takto tam ale nemá co dělat, a jeho vysoká hodnocení
jsou plně zasloužená.
Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remember,
2004)
95%
Režie: John H. Lee
Hrají: Woo-sung Jung, Ye-jin Son, Jong-hak Baek,
Sun-jin Lee
Předchozí snímek je silná emoční pumpa, to rozhodně. Ale pocity v nás vzbuzuje poměrně okatě a prvoplánovaně.
To Bin jip je z trochu jiného soudku.
Emocí vyvolává snad ještě více, ale aby
jste jich dosáhli, musíte se do filmu naplno vžít, pochopit jeho poeticky podanou myšlenku a nenechat se ukolébat
pomalým tempem vyprávění.
Mladík Tae-suk nemá práci ani domov. Jeho jediným
majetkem je silná motorka, na které objíždí dočasně
opuštěné byty ve kterých vždy stráví nějaký čas, nají
se tam, a na oplátku vypere prádlo a opraví rozbité
věci zdejších obyvatel. Při jedné z takových zastávek,
v luxusní vile bohatého podnikatele, se setká s jeho
týranou ženou… A jak jinak, zamiluje se do ní, a ona
do něho.
Opět poměrně banální zápletku pozvedává neuvěřitelně citlivá režie a kamera, která dává všem scénám
ideální délku, zatímco neobvyklé úhly pohledu dotváří
celkovou magičnost, a vzniká díky nim pocit, že sledujeme něco vskutku výjimečného. Stejně tak to, že hlavní hrdina za dobu celého filmu nepronese ani slovo (a
jeho partnerka jen pár), není zrovna obvyklé. Dává to
zvláštní prostor jejich herectví, které se musí více opírat o mimiku. Oni to zvládají natolik dobře, že slova
ani nepotřebují. My víme, co chtějí, a co cítí.
Bin jip, jehož anglický název je odvozen od označení
golfové hole, která v něm má určitý význam, byl v
době svého vzniku malým filmem s nízkým rozpočtem
a pouhými dvěma týdny natáčení, navíc v prostorách
domu rodičů herce hlavní role, za který se nemuselo
platit. Sám režisér pak z úsporných důvodů zaskakoval za Hyun-kyoon Leeho (Tae-suk), který neuměl jezdit na motorce ani hrát golf, což jeho role vyžadovala.
I přes všechny podobné překážky ale vnikl film, který
určitou skupinu diváků pohladí po duši, dá jim náměty na přemýšlení a uzemní je svou citlivostí, určitou
skupinu nechá chladnými, a zbytek unudí k smrti. Velikost těchto tří skupin je podle všeho přibližně stejná,
ale pokud (také) patříte do té první, máte velké štěstí,
že tento snímek vznikl.
Bin jip (3-iron, 2004)
100%
Režie: Ki-duk Kim
Hrají: Seung-yeon Lee, Hyun-kyoon Lee
Přes jeden z těch náročnějších, ale stále relativně
nevinných snímků jsme se dostali k tomu, co stráví
nejmenší procento diváků – k Trilogii pomsty režiséra Chan-wook Parka. Do té se řadí tři snímky, na
sebe nijak nenavazující, ale protkané stejným motivem – pomstou, a to ve všech možných podobách, a o
jejích dopadech na ty, kteří ji vykonávají, a na jejich
okolí.
Chronologicky první částí je vítězný snímek z filmového festivalu ve Philadelphii z roku 2003, Boksuneun naui
geot. Příběh hluchoněmého chlapce,
jemuž umírá sestra a který pro ni nutně potřebuje sehnat ledvinu zrovna v
době, kdy přišel o práci, a kdy ledviny
v nemocnici došly, je natočen naprosto
naturalisticky - bez jakýchkoliv příkras a bez vyhýbání se „mládeži nepřístupným“ scénám. Už příběh sám
o sobě se poměrně vymyká obvyklým konvencím, když
se poté, co zoufalý hlavní hrdina unese malou holčičku, spustí kolotoč událostí, které budou pro většinu asi
lehce šokující.
Pro tento nekompromisní úvod do jedné z nejosobitějších korejských sérií je typická náznakovost, kdy tvůrci málokdy dají najevo, co kterou scénou vlastně chtěli
říct. Divák musí zapojit svou představivost, spoustu
věcí si domýšlet, a to mnohdy za cenu vlastní interpretace děje. To ale v žádné případě není záporem, naopak – náročnější divák jistě ocení fakt, že musí aktivně
zapojit mozek, a ne se jen kochat pohyblivými obrázky. A stejně tak ho potěší nezvyklé množství úžasných
režijních vychytávek a vizuálních nápadů, které do
celkové atmosféry „můžeš volat o pomoc, ale nikdo tě
neuslyší“ vyloženě sedí a pomáhají vytvořit sice zmatený, ale výjimečný a jistým způsobem krásný zážitek.
Útlocitnějším divákům je vstup striktně zakázán.
to byl sakra nápad. Stejně je tomu i tady a valná většina diskutujících na všemožných fórech stále doufá, že
tento kousek nikdy nevznikne.
Nikoho už nejspíš nepřekvapí, že i u Oldboye jde především o pomstu. Dae-su, průměrný muž ve středních
letech, je jednoho poklidného večera unesen přímo
před svým bytem a ocitá se v uzamčeném pokoji, ve
kterém ho jeho věznitel bez očividného důvodu drží
neuvěřitelných 15 let. Díky televizi, umístěné v onom
pokoji, se navíc dozví, že krátce po jeho únosu byla
brutálně zavražděna jeho žena a hlavním podezřelým
je on sám. Po patnácti letech duševního utrpení se
Dae-su nečekaně probouzí na svobodě, a samozřejmě
je naplněn touhou najít svého věznitele a tak nějak si
s ním „popovídat.“ Ten s ním už ale má jiné plány a
postupně mu odhaluje činy, které Dae-su v minulosti
vykonal, a které samy o sobě vyžadují pomstu.
Quentin Tarantino o snímku prohlásil, že je tarantinovštější než cokoliv, co kdy natočil on sám. V jistém smyslu má pravdu – vše, co je typické pro jeho
filmy (brutální násilí, lehký černý humor, přímočaré
jednání hlavních postav) je zde mnohem intenzivnější,
neomezované citlivým očkem (a žaludkem) jeho typického diváka. Některé scény, především celá závěrečná
půlhodina, jsou opravdu velmi náročné na divákovu
psychiku, proto je třeba být na to tak trochu připraven. Pokud o sobě soudíte, že něco vydržíte, budete na
Old Boye vzpomínat mnohem déle, než na jakýkoliv
jiný film.
Oldeuboi (Old Boy, 2003)
95%
Režie: Chan-wook Park
Hrají: Min-sik Choi, Ji-tae Yoo, Hye-jeong Kang, Dalsu O
To by bylo ke konkrétním filmům vše – třetí část triBoksuneun naui geot (Sympathy for Mr. Venge- logie, Chinjeolhan Geum-ja ssi (Sympathy for
ance, 2002)
Lady Vengeance) se až příliš podobá svým dvěma
80%
předchůdcům, než aby stálo za to se o ní rozepisovat.
Režie: Chan-wook Park
Teď je nutno ještě jednou upozornit, že i v případě, že
Hrají: Kang - ho Song, Ha - gyun Sin, Du-na Bae, Ji- Vás článek náhodou zaujal, je tu stále velmi vysoká
Eun Lim
pravděpodobnost, že korejské kinematografii samotné
se to nepodaří. V amerických a evropských kruzích
má přibližně stejně velkou základnu fanoušků jako
„Směj se, a svět se bude smát s tebou. odpůrců, a obě tyto skupiny hravě strká do kapsy ta
Plač, a budeš plakat sám.“ To je heslo, část, kterým je naprosto ukradená. Je to jistě škoda,
které nejlépe vystihuje snímek Olde- protože tamější snímky i přes mnohonásobně slabší
uboi, druhý v pořadí Parkovi trilogie. rozpočty dokáží těm z „továrny na sny“ velmi obstojně
Ten je oproti svým kolegům známý konkurovat.
po celém světě, a to i díky tomu, že se
momentálně plánuje americký remake.
Předělávky korejských filmů většinou
končí komerčním neúspěchem (zámořské diváky pros- Pokud i přes všechna varování chcete dát některému
tě Asie neláká), a navíc rozčílí ty, kteří je naopak mají z filmů šanci, a nepodaří se Vám ho sehnat, ptejte se
v oblibě – jejich vznik je tedy vždy obestřen otázkou, čí u mě. Většina z nich je totiž poměrně těžko k dostání.
43
jazykový koutek
-iwish-
Anglicky po americku
Dne 22. září navštívila naši školu skupina rodilých mluvčích ze Spojených Států. Spolu s
Petrem Kopečkem (hlavním průvodcem po naší
škole i městě) se rozhodli navštívit i několik tříd
a během skupinových prací jim povědět spolu s
fotografiemi něco o místě, odkud pocházejí. Studenti měli jedinečnou možnost si pohovořit s
rodilými mluvčími, kteří se mimo jiné zajímali
hlavně o názory samotných studentů na různá
všeobecně omílaná témata (např. politika, sport).
To, že jim jejich návštěva zde v České republice
udělala radost přinejmenším stejně jako nám,
potvrzují i dámy Linda Traub (63) a Rebecca
Davis (47), které mi ochotně zodpověděly něko- Tam, odkud jsme přijeli, rostou violky, létají kardinálik otázek.
lové a bydlí Bart Simpson...
What do you think about the level of English at
this school?
L: I have seen students with all levels - wonderful English speakers or students that rather kept listening.
But they are all very friendly. They have been doing a
very good job during our time here.
B: Students here are doing a very good job with their
English and I understand them very well.
Are students at our school polite?
L: Yes, they are very polite.
B: Students here are very polite. More than I would
ever expect. They‘re really polite.
Ilinois, yes! A kdy přijete vy?
Have you ever been to Czech Republic? And if
you were, what do you think of this country/city/
school?
Linda: This is my first time here in Czech Republic, it is much more beautiful than I ever imagined. I
love the old buildings, the colors. People are very busy,
hardworking and really independent - I love that. The
school is amazing, I‘ve never seen this kind of things
for students before (gestikulací ukazuje na vybavení
klubu). I love that if you want to do bussiness, you can
go to the bussiness high school, if you want to do art,
you can go to the artistic school.
44
Becky:
This is my first time in Czech Republic, it‘s
really pretty. I love the old buildings, especially the
Castle or the Prague Square. The City of Prague is
really pretty. Speaking of this school, it‘s much cleaner
than our school.
What was the main reason of your visit here?
L: First, I am a Christian. So I came to visit a church
here. The pastor, Mr. Novák is a really nice person,
but I love to teach, I love to talk to students and I love
to listen to everyone.
B: My mother has been here three other times and
her church comes over, so I wanted to join her and
that‘s it - we‘ve travelled to the Czech Republic (I like
to travel to other countries), so I simply wanted to join.
To visit the Methodists here in Třeboň was the main
mission and also to visit you students and try to help
you with your English.
Would you like to send a message to our readers?
I‘d love to say that Americans would be really excited about getting known of you students. I am inviting you to come and we will take care of you in real
families.
B: I really enjoyed the time here and thank you for
inviting me to your classrooms. I had a great time.
L:
jazykový koutek
Time riddle
-iwish-
In this time, the knowledge of any other language besides your first lanuage is considered as necessary for
the future. Let me ask you a question. How long have
you been learning English? Everyone at our school (out
of those who started learning English this year) knows
at least the basic grammar and how to use this worldwide spoken language, I hope. Speaking of basics - one
of the most basic knowledge is how to ask or answer a
question regarding time. The grammar rules are pretty
simple, I guess nobody needs to be told when and how
to use „quarter past“ or „quarter to“. These phrases remind you something, don‘t they? Let‘s go deeper a little
bit. Have you ever been asked, what the time was while Na velkých hodinách času je jen jediné slovo: Teď. Po
it was exactly a noon? How would you build the answer ulici Potom se dojde k domu Nikdy.
(correctly) without using words ‚noon‘? 12.am or 12.pm?
Which one is for midday? Have you ever thought of this
.am/.pm issue? Try to find it out.
The correct forms are: 12.pm for midday and 12.am for
midnight.
Maturanti 2011
45
Chtěla bych moc pogratulovat loňským maturantům k přijetí na vysoké školy a popřát jim hodně štěstí a
úspěchů v dalším studiu. Předpokládám, že by čtenáře GYMu mohlo zajímat, které školy si maturanti vybrali.
Studenti oktávy zamířili většinou na pražské vysoké školy: UK Praha 7x, VŠE Praha 7x, VŠCHT Praha 2x,
ČVUT Praha 1x, ČZU Praha 1x, JU Č. Budějovice 5x, MU Brno 2x, ZČU Plzeň 1x a U Pardubice 1x.
Studenti 4. ročníku volili nejčastěji studium v Č. Budějovicích: JU Č. Budějovice 11x, ZČU Plzeň 5x, UK Praha
5x, VŠCHT Praha 3x, VŠE Praha 1x a U J. E. Purkyně Ústí nad Labem 1x.
Ivana Čurdová
graf by -ros-
Na závěr
-ros-
Září? Ano, září, povšiml si každý, kdo se po dvouměsíční odmlce přišel podívat na školu, dychtiv nového přísunu informací. „Drhli jsme, aniž by to nějak drhlo,“ zpravila nás o příčinách lesku paní uklízečka, „když
jsme dodrhli, byli jsme zcela zdrchlí,“ dodala unaveně. „Jsi krásná,“ komentoval lesk zardělé školy park.
Škola vyznání zamlčela, jak se sluší a patří na slušné školy. Den poté zmizely z ochozů školy kavky, nezvaně
samozvaný symbol naší školy. „Najednou bylo podivné ticho, dusné a tíživé,“ pravil si sám pro sebe pan
školník, hledě marně na oblohu všemi možnými směry. Čtyři dny nebylo po kavkách ani vidu, ani slechu, ani
letu. Pan školník chřadl a strádal. „Nu ano, klovaly nám do zdi, ničily fasádu, nesnesitelně kjákaly a
trousily, ale stýská se mi,“ vyčetl důvody svého smutku. Ticho se zvětšovalo, a začínalo být nesnesitelné. „Ač
mám tichého prostředí ráda, přec bych si hluku přála nazpět,“ přidala se vzletnými slovy anonymní
terciánka. „Tohle je už příliš hlučné ticho,“ shrnul vše v několik slov pan Hanťa. Primáni nechápali, byvše
primány. Když se kavky vrátily, pochopili. „Bez kavek to zkrátka není ono,“ věděl už John Lennon. „Kde
jste, vy kavčí hravé časy, kdy se mi zdálo, že křídla mám?“ dodal po hrubínovsku pan školník. Když
posléze, již po kavčích eskapádách, navštívili školu Američané z Illinois, uvítala je ta pravá kavčí atmosféra,
nutná pro všechny ponuré zámky a správné školy. „Well, jestlipak víte, že u nás zrovna zrušili capital
punishment?“ pravili Springfieldští hned na úvod. „Jsme už šestnáctí v jú esej,“ dodali hrdě. A škola s
parkem společně přikývli a byli na Springfieldské hrdí. Ze dvou dalších končin světa se mezitím do školy vrátili bludní Holanďané a přátelé Šlesvikovy rodné hroudy. „Het was cool,” pravili ti prví, “Einfach super,“
dodali ti druzí. „Jen houšť takových výměn,“ přidal se kdosi třetí. „Jen kdybych věděl, co je to houšť,
má milá,“ okomentoval stěhování národů studentských park. „Houšť, to je správně česky hafol,“ poučila
park škola. „A kdo potom dostane kapky?“ trefně podotknul kdosi odkudsi. „Normálně odkudsi kdosům
neodpovídám, ale nechť! Kapky dostane každý, kdo bude na školu kašlat a kazit ostatní,“ odpověděl
hlas z direktoriátu, „ovšem, nedovedu si představit, že by chtěl někdo kašlat na vzdělání, když je tak
krásně!“ aby poté optimisticky dodal sílu svému idealismu. A pak přišlo září, škola zářila, park jihl, a studenti, zvědavi na nové vědomosti, opět přišli za vzděláním,
aby naplnili slova pana Hrubína: „Nežli škola zahučí,
zpívá srpen osamělý, než se rozezpívá září, dřív
se třídy rozševelí...“
šlesvikomiks
inzerce
V učebně sekundy bylo nalezeno rozpůlené srdce.
Zn.: Pomoc v kabinetu ČJL
Inzerujte v Gymu! Prodávejte, darujte – dokud
máte co! Vkládejte pozvánky na všemožné akce,
fantazii se meze nekladou!
Vaše příspěvky zasílejte
na e-mail Klimesova.lada@
seznam.cz
Prodám knihu. Zn. Moudivláček. M. Rosocha
Sháním zachovalé kopačky ve velikosti 39/40. Zn:
Ať žije frisbee! Lada K.,
Tereza D.
Kdo má doma knihu: Bangladéš: stát, který se musel
zrodit, od Dušana Zbavitele, stává se výhercem
velké částky, kterou jsem
ochoten za tuto knihu dát.
M.Rosocha
Prodám pozemsky zelenou vycházkovou róbu s
třemi menšími křišťálky
(Cullinananem, Velkým
Mogulem a Excelsiorem) a boa zdarma. Zn:
Na plese jsem už byla.
Koupím obláčkově modré
plesové šaty s křišťálky od
Swarovského. Zn: Jinak
nejdu na ples. ako
Hledám nástupce. Krutoprisnejhustodemon
Přibližně před rokem
jsem nalezla kdesi v budově gymnázia průhlednou hrací kostku s bílým
značením. Nechť se u mě
hlásí onen věrný hráč
DRD, kterému jistě kostka stále chybí!
Lada Klimešová 4.r
Dne 11. 11. 2011 se v budově KKC Roháč bude
konat maturitní ples čtvrtého ročníku. Všichni jsou
srdečně zváni. Tento rok
zahajujeme plesovou sezonu my! Tak přijďte, ať to
za to stojí!
Ztratila jsem čas…, kdo
ho najde, prosím, ať mi
jej vrátí! Nešťastná studentka čtvrtého ročníku.