Mesiáš

Mesiáš
1
Mesiáš
Mesiáš (hebrejsky ַ‫מָשִׁיח‬, mašiach, v doslovném významu: „pomazaný“; arabsky ‫ﺍﻟﻤﺴﻴﺢ‬, aramejsky ‫ )משיחא‬v
judaismu znamená v prvé řadě osobu zasvěcenou svatým olejem k úkolům stanoveným Bohem, ať už jde o krále,
kněze nebo proroka. V současnosti je označení mesiáš používáno v těchto hlavních kontextech:
• V kontextu judaismu odkazuje na očekávaného krále z rodu Davidova, kterého předpověděl Izajáš, který bude
vládnout židovskému národu během mesiášského věku.
• V obecné rovině, znamená jakéhokoliv spasitele nebo osvoboditele světa.
• V kontextu křesťanství odkazuje k Ježíši Nazaretskému, kterého křesťané označují jako Krista (řecky Χριστος,
doslova „pomazaný“).
• V kontextu islámu může odkazovat na mahdího, považovaného některými, zvláště pak šíitskými, skupinami za
spasitele světa.
Etymologie
Samotné slovo „mesiáš“ pochází z hebrejského slova ַ‫[ מָשִׁיח‬mašiach], přesněji z jeho řecké podoby Μεσσίας
[messias], které znamená „pomazaný olejem“ (od hebr. ‫ – משח‬pomazat). Oliva a olej byly jedním ze symbolů života
ve starověku a olivová ratolest je od antiky až dodnes celosvětovým symbolem míru. Oliva společně s menorou je
jedním ze symbolů starověkého i novodobého Izraele. Privilegium pomazání olejem bylo ve starověkém Izraeli
vyhrazeno pouze kněžím, kteří vykonávali službu v Chrámu a později králům. Pomazaný král se stává adoptivním
Božím synem, jeho legálním zástupcem na zemi.[zdroj?] Slovo mašiach se poté začalo chápat zcela odlišně, a to v tom
smyslu, že pomazání pochází přímo od Boha a je zprostředkováno prorokem nebo knězem, kteří jsou sami z Boží
vůle pomazáni.[zdroj?]
Mesiáš ve Starém zákoně
Židé a judaismus
Židé • Judaismus • Kdo je Žid
Ortodoxní • Konzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální) •
Ultraortodoxní
Samaritáni • Falašové • Karaité
Etnické skupiny a jazyky
Aškenazim • Sfaradim • Mizrachi
Hebrejština • Jidiš • Ladino • Ge'ez • Buchori
Populace (vývoj)
Evropa • Amerika • Asie • Afrika • Austrálie
Náboženství
Bůh • Principy víry v judaismu • Boží jména
613 micvot • Halacha • Noemovy zákony
Mesiáš • Eschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Mesiáš
2
Židovská filosofie
Cdaka • Musar • Vyvolenost
Chasidismus • Kabala • Haskala
Náboženské texty
Tóra • Tanach • Mišna • Talmud • Midraš
Tosefta • Mišne Tora • Šulchan aruch
Sidur • Machzor • Pijut • Zohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
Obřízka • Pidjon ha-ben • Simchat bat • Bar micva
Šiduch • Svatba • Rozvod (Get) • Pohřeb
Kašrut • Židovský kalendář • Židovské svátky
Talit • Tfilin • Cicit • Kipa
Mezuza • Menora • Šofar • Sefer Tora
Významné postavy židovství
Abrahám • Izák • Jákob • Mojžíš
Šalomoun • David • Elijáš • Áron
Maimonides • Nachmanides • Raši
Ba'al Šem Tov • Ga'on z Vilna • Maharal
Náboženské budovy a instituce
Chrám • Synagoga • Ješiva • Bejt midraš
Rabín • Chazan • Dajan • Ga’on
Kohen (kněz) • Mašgiach • Gabaj • Šochet
Mohel • Bejt din • Roš ješiva
Židovská liturgie
Šema • Amida • Kadiš
Minhag • Minjan • Nosach
Šacharit • Mincha • Ma'ariv • Musaf
Dějiny Židů
starověk • středověk • novověk
Blízká témata
Antisemitismus • Gój • Holocaust • Izrael
Filosemitismus • Sionismus
Abrahámovská náboženství
Eschatologické pasáže ve Starém zákoně
V Bibli se ani jednou slovo „mesiáš“ nevyskytuje v souvislosti s eschatologií nebo se spasitelem. V Bibli naopak
nalézáme řadu eschatologicky zabarvených textů a prorockých rčení, ve kterých se sice mesiáš nevyskytuje, ale
bývají vykládány[kdo?] eschatologicky.[1] [2] [3]
Esejci
Související informace naleznete také v článku Esejci.
Esejská eschatologie
Hlavní náplní učení Esejců byla idea souboje mezi dobrem a zlem. Zakladatel sekty, nazývaný v esejských
pramenech „Učitel spravedlnosti“, nejprve pravděpodobně emigroval z Judska k Damašku, a poté odvedl své žáky do
sídliště v Kumránu u Mrtvého moře, aby se tam připravili na konec dní, po kterém se budou moci do Jeruzaléma
Mesiáš
3
vrátit. Později se jejich společenství přeměnilo v uzavřenou komunitu, čekající na konec světa. Žili v ústraní, ve
městech pro sebe měli oddělené čtvrti, odsuzovali oficiální kult, Saduceje i Farizeje. Velké popularitě se v jejich
společenství těšilo proroctví Izajášovo a Ezechielovo.
Jejich eschtaologie jako představa souboje mezi silami dobra a zla, je v podstatě shodná s eschatologickými
představami perského zoroastrismu. Pro Esejce byl největším protivníkem „Zločinný kněz“ (pravděpodobně
Alexander Janaeus nebo Jan Hyrkán), vůdcem esejské komunity pak „Učitel spravedlnosti“ (možná kněz, jehož
návrat Esejci očekávali) - ten není nikde označován jako král a není považován za Davidova potomka. Mesiáš sám
bude pocházet z Davidova rodu. Jedná se o tzv. mesiášskou diarchii, kdy pomazaným králem bude mesiáš z rodu
Davidova, doprovázen pomazaným veleknězem z rodu Cadokova. Tím bude obnovena rovnováha a nastolena vláda
blahobytu jako za časů zakladatelů těchto dvou rodů. Závěrečnou bitvu mezi Syny světla a Syny temnoty povede
ovšem sám Hospodin.
Mesiáš a eschatologie v rabínském judaismu
Související informace naleznete také v článku Židovská eschatologie.
Proces, který probíhal neuspořádaně již od doby krátce před zničením Chrámu, byl úspěšně završen ve 2. stol. n.l.
Kromě potřeby dát židovství jasný rámec a oporu, která by mohla pomoci v pozdějším ideologickém souboji mezi
židovstvím, křesťanstvím a islámem i bez existence takových institucí jako Chrám či Sanhedrin, zde šlo i o
preventivní opatření namířené proti falešným mesiášům a prorokům. Judaismus neměl v době Druhého chrámu
žádnou jednotnou představu o postavě mesiáše. V samotné Mišně a Toseftě se výraz mesiáš v eschatologickém slova
smyslu nevyskytuje. Mnohem více zmínek o mesiáši nalézáme v Gemaře.
Mesiáš, syn Davidův, a Mesiáš, syn Josefův
V eschatologii raného rabínského judaismu se objevuje také postava druhého Mesiáše. Mesiáš z Davidova rodu
zůstává na své pozici vládce Izraele, avšak do popředí se dostává Mesiáš bojující, z rodu Josefova, stejně jako Jozue,
který obsadil zemi izraelskou. Tento mesiáš v boji umírá, ale později je znovu oživen při příchodu mesiáše z rodu
Davidova, který završí konečné vítězství. První jednoznačné zmínky o této doktríně se vyskytují v Gemaře a v
targumech. Joseph Klausner se domnívá, že se idea druhého Mesiáše objevuje až po povstání Bar Kochby jako
výsledek snahy vlít do srdce národa novou naději. Druhý mesiáš také může odkazovat na znovusjednocení deseti
ztracených kmenů.
Dny Mesiáše a „Svět, jenž přijde“
Rabíni rozlišovali mezi obdobími „dny Mesiáše“ a „světem, jenž přijde“. Dny Mesiáše označují dobu, po kterou bude
na zemi působit Mesiáš, který jako smrtelný člověk má ale zemřít, a po jeho smrti se svět promění a nastane dlouho
očekávaný „svět, jenž přijde“. Během vlády Mesiáše dojde k vybudování Chrámu, shromáždění deseti ztracených
kmenů a zmrtvýchvstání. Jiná situace je již ohledně Budoucího světa, neboť to je stav, ve kterém nebude platit nic z
toho, co známe nyní. Tento svět bude natolik jiný, že rabíni se o něm příliš neodvažovali diskutovat.
Rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: Všichni proroci prorokovali [všechny dobré věci]
pouze ohledně doby Mesiáše, ale ohledně světa, jenž přijde: „oko nespatřilo Bože, mimo tebe, [že by
nějaký jiný bůh] učinil něco pro toho, kdo na něj čeká“. Nesouhlasí se Šmu'elem, jenž řekl: Tento svět se
liší od dnů Mesiáše jen ohledně podřízení [cizím] silám.
„
— Sanhedrin 99a
“
Mesiáš
4
Shrnutí pohledu judaismu
Judaismus vyhlašuje, že záměr, který Bůh sleduje při aktu stvoření našeho vezdejšího světa, se stane zjevným, až
nastane poslední věk, věk míru a jednocení. Tato idea nachází svůj výraz v konceptu spasitele, seslaného mesiáše.
Na základě toho, jak popisuje mesiáše kniha Daniel , většina židů zpočátku "očekávala nejasně definovanou
nebeskou postavu" . V současné době je mesiáš židovským povědomím chápán spíše jako pouhý lidský jedinec,
který bude vyslán Bohem a objeví se na zemi buď tehdy, až si to lidstvo svým chováním vyslouží, nebo po uplynutí
doby, kterou Bůh tomuto světu vyměřil. Tento mesiáš se má stát klíčovou postavou při obnovování plné národní a
náboženské autonomie židovského národa. Mesiášovy dny zde nastanou tehdy, až se pozemský život prosytí jasným
uzřením své jednoty s Bohem a s Jeho účelem. Ve spisech autorů, patřících k reformnímu hnutí uvnitř judaismu, lze
vysledovat tendenci k odmítání zejména osobnostního aspektu příchodu mesiáše; spíše se v něm zdůrazňuje
představa nástupu mesiášského věku jako závěrečného „zlatého věku“ světových dějin.[4]
Křesťanský pohled
Související informace naleznete také v článku Ježíš Kristus.
Mesiáš je v křesťanství jeden z nejdůležitějších titulů, kterými je
nazýván Ježíš z Nazareta. Řecké Χριστός (Christos) je v překladu
Starého zákona ekvivalentem pro hebrejské mašíach a znamená
„pomazaný“ v tom nejširším smyslu, především však jako kněz nebo
král, což byly úřady, do nichž se vstupovalo skrze pomazání olejem. V
pozdějším starozákonním židovství se mašíach (počeštěně mesiáš) stal
eschatologickým očekávaným „Božím pomazaným“ ve smyslu
ideálního krále a velekněze.
Pro křesťanské věřící je tímto očekávaným mesiášem Ježíš z Nazareta.
Proto mu od počátku přisuzují tento titul, který v Novém zákoně
najdeme v řecké podobě - Χριστός, christós, počeštěně Kristus. Za
pomazání u Ježíše považují jeho křest v Jordánu, kdy na něho sestoupil
Duch Svatý v podobě holubice (srov. Mt 3,12-15 a Lk 3,21-22; s tím
ovšem rozhodně nesouhlasí pravoslavní, kteří tvrdí, že Ježíš se jako
Kristus čili Pomazaný již narodil). Jako titul je používán např. v Sk
9,22 (svými důkazy, že Ježíš je Kristus (= Mesiáš), přiváděl do úzkých
Ježíš Nazaretský
damašské židy, Sk 17,3; Sk 26,23 nebo Flp 2,11 (každý jazyk aby
vyznával: Pán Ježíš je Kristus [= Mesiáš] - možno přeložit několika
způsoby). Ježíš je tak považován za očekávaného davidovského krále, za Božího pomazaného, ze konečného
velekněze (List Židům), kterého předpovídali starozákonní proroci, naplněním všech nadějí.
Od tohoto titulu je odvozeno i slovo křesťan, tj. „kristovec“, ten, kdo vyznává Ježíše jako Krista, Mesiáše a svůj život
podřizuje Jeho učení a příkladu.
Velmi rychle se však z titulu stala součást vlastního jména, a tak je už ve většině Nového zákona titul Kristus
používán jako Ježíšovo vlastní jméno. V tomto smyslu je známe i my dnes. Na skutečný původ tohoto jména nás
může upomenout např. arabská verze, znějící iású' al-masíh, a označení křesťana jako al-masíhí, „mesiášovec“.
Mesiáš
5
Odkazy
Reference
[1]
[2]
[3]
[4]
Nu 24:17: A vyjde hvězda z Ja'akova, povstane žezlo z Izraele
Gn 49:10: Nikdy nebude žezlo odňato Judovi
Iz 7:14: Hle, dívka počne a porodí syna, a nazve ho jménem Imanu El
Lancaster, B. Judaismus. Knižní klub Ikar, Praha, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2, str.23
Literatura
•
•
•
•
Schubert, Kurt: Židovské náboženství v proměnách věků, Vyšehrad, 2002. 288 s. ISBN 80-7021-303-5
LANCASTER, Brian. Judaismus. Praha : Knižní klub Ikar, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2.
NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
Scholem, Gershom: Messianic Idea in Judaism, Schocken Books, 1995. ISBN 978-0-8052-1043-9
Zdroje článků a přispěvatelé
Zdroje článků a přispěvatelé
Mesiáš Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=11234914 Přispěvatelé: Daniel Baránek, Dodo, Elm, Faigl.ladislav, JAn Dudík, Jan.Kamenicek, Jeled, Jenda H., Oashi, Porthos,
Postrach, Shlomo, Somo9, Stanator, Thomazzo, 3 anonymní úpravy
Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé
Soubor:Star of David.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Star_of_David.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Zscout370
Soubor:Lukhot Habrit.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Lukhot_Habrit.svg Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0 Přispěvatelé: Oren neu dag
Soubor:Menora.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Menora.svg Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 2.5 Přispěvatelé: Marcin n® ☼
Soubor:Christ pantocrator daphne1090-1100.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Christ_pantocrator_daphne1090-1100.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé:
Bremond, Djampa, G.dallorto, Gryffindor, Magadan, Man vyi, Mike.lifeguard, OrthoArchitectDU, Santana-freitas, Shakko, Tlusťa, Tsui, 1 anonymní úpravy
Licence
Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0
//creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/
6