Učitelská unie - Řízení ve školství

Nakladatelství: Učitelská unie, Metodějova 1466, 149 00 Praha 4
Řízení ve školství
Ročník: dvacátý první
Číslo: 5/2013
2013
1
Řízeníveškolství
Publikace pro řídící pracovníky ve školství
Vychází 6 x ročně
Šéfredaktor:
Dr. Vítězslav Žiška, CSc.
Zástupce šéfredaktora:
Mgr. Tomáš Mikeska, tel.: 777840575
[email protected]
Adresa vydavatelství a redakce:
Učitelská unie – dr. Vítězslav Žiška, CSc.
IČ: 112 10 788
Metodějova 1466, 149 00 Praha 4
telefon, fax, záznamník 272 912 576
E – mail: [email protected]
Autorské příspěvky a objednávky předplatného přijímá redakce
© Učitelská unie
Evidenční číslo: MK ČR E 6713 z 14. 12. 1993
Dohoda o zpracování periodického tisku Česká pošta, s.p. ze
dne 7. 11. 2005
ID klienta: 38805002
Placeno převodem.
2
Obsah
1. Novinky ze školských paragrafů
Nařízení vlády č. 263/2013 Sb.
Vyhláška č. 296/2013 Sb.
Zákon č. 305
Zákon č. 46/2000 Sb.
Zákon č. 306/2013 Sb.
Vyhláška č. 323/2013 Sb.
Vyhláška 193/2013
Vyhláška 194/2013
str
4
4
5
6
7
7
8
10
2. Nové metody ve škole
Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve
školách a školských zařízeních
16
Práce s dětmi ADHD
30
Charta učitelů. Organizace OSN pro výchovu,
vědu a kulturu (UNESCO)
43
Ošetřovné (ošetřování nemocného člena rodiny,
péče o dítě ve věku do 10 let)
62
3. Zajímavosti z internetu
Tipy, jak pracovat s dětmi s ADHD
Dítě s ADHD v mateřské škole
3
34
36
NOVINKY ZE ŠKOLSKÝCH PARAGRAFŮ
1. Nařízení vlády č. 263/2013 Sb., ze dne 21. srpna 2013 o
paušální výši úhrady nákladů zásahu
Vláda nařizuje podle § 3a odst. 6 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském
záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve
znění zákona č. 160/2013 Sb.:
§1
Výše úhrady
Paušální výše úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu
jednotky hasičského záchranného sboru kraje, jednotky záchranného
útvaru nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů obce činí 5 600 Kč.
§2
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 2013.
2. Vyhláška č. 296/2013 Sb., ze dne 19. září 2013, o výši
všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, přepočítacího
koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za
rok 2012, redukčních hranic pro stanovení výpočtového
základu pro rok 2014 a základní výměry důchodu stanovené
pro rok 2014 a o zvýšení důchodů v roce 201
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 108 odst. 1 a odst. 2
písm. a) a b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
zákona č. 220/2011 Sb.:
§1
Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012 a přepočítacího
koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu
(1) Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012 činí 25 903
Kč.
(2) Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného
vyměřovacího základu za rok 2012 činí 1,0015.
§2
Výše redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu
Pro rok 2014 výše
a) první redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 11 415
Kč,
4
b) druhé redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 30
093 Kč,
c) třetí redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 103 768
Kč.
§3
Výše základní výměry důchodu
Výše základní výměry starobního, invalidního, vdovského, vdoveckého a
sirotčího důchodu pro rok 2014 činí 2 340 Kč.
§4
Zvýšení důchodů v roce 2014
(1) Důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané
před 1. lednem 2014 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 31.
prosinci 2013 tak, že
a) základní výměra důchodu se zvyšuje o 10 Kč měsíčně,
b) procentní výměra důchodu se zvyšuje o 0,4 % procentní výměry
důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.
(2) Je-li důchod upraven pro souběh s jiným důchodem nebo se vyplácí
ve výši poloviny anebo se nevyplácí pro souběh s výdělečnou činností,
upraví se při změně výše vypláceného důchodu, která souvisí s důvody
úpravy důchodu, nebo při obnovení výplaty důchodu zvýšení procentní
výměry důchodu podle odstavce 1 písm. b), a to podle té výše procentní
výměry důchodu, která náleží ode dne této změny nebo obnovení
výplaty důchodu. Procentní výměry vdovských, vdoveckých a sirotčích
důchodů se zvyšují, jen jestliže nebyly vyměřeny z procentních výměr
důchodů zvýšených podle odstavce 1.
§5
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
3. Zákon č. 305 ze dne 13. září 2013, kterým se mění zákon č.
46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání
periodického tisku a o změně některých dalších zákonů
(tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů
5
Konečně tento zákon odstraňuje v tiskovinách obcí diskriminaci
oponentů v zastupitelstvu při schvalování záměrů obcí. Jejich názor musí
být publikován, pokud o to požádají.
Výňatek ze zákona
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání
periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový
zákon), ve znění zákona č. 302/2000 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.,
zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 142/2012
Sb., se mění takto:
1. V § 3 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno g), které včetně poznámky pod čarou č. 9 zní:
"g) periodickým tiskem územního samosprávného celku periodický
tisk, jehož vydavatelem je obec, kraj nebo hlavní město Praha nebo jeho
městská část (dále jen "územní samosprávný celek") nebo právnická
osoba zřízená či založená územním samosprávným celkem či společně
více územními samosprávnými celky nebo právnická osoba, kterou
územní samosprávný celek sám nebo spolu s dalšími územními
samosprávnými celky ovládá podle zvláštního právního předpisu9),
anebo periodický tisk, jehož obsah, vydání a veřejné šíření zajišťuje jiný
vydavatel na základě smlouvy s územním samosprávným celkem či
společně s více územními samosprávnými celky.
__________________________________
9) § 66a obchodního zákoníku.".
2. Za § 4 se vkládá nový § 4a, který včetně nadpisu zní:
§ 4a
Sdělení v periodickém tisku územního samosprávného celku
Vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku je povinen
poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném
celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které
vyjadřuje názory členů zastupitelstva územního samosprávného celku,
týkající se tohoto územního samosprávného celku.".
5. Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně nadpisu zní:
§ 11a
Doplňující informace
(1) Dotčený člen zastupitelstva územního samosprávného celku může
požadovat na vydavateli uveřejnění doplňující informace, pokud
vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku
6
a) neuveřejní sdělení podle § 4a po dobu 3 měsíců ode dne doručení
tohoto sdělení vydavateli,
b) neuveřejní sdělení podle § 4a v nejbližším následujícím vydání u
periodického tisku územního samosprávného celku, pokud ve lhůtě 3
měsíců ode dne doručení tohoto sdělení vydavateli není vydán, nebo
c) uveřejní sdělení podle § 4a, avšak člen zastupitelstva bude mít za to,
že vydavatel mu neposkytl přiměřený prostor podle § 4a.
Vydavatel je povinen doplňující informaci uveřejnit v periodickém tisku
územního samosprávného celku, ve kterém neuveřejnil nebo neposkytl
přiměřený prostor sdělení podle § 4a.
(2) Člen zastupitelstva územního samosprávného celku, na jehož žádost
byla vydavatelem uveřejněna doplňující informace podle tohoto zákona,
nemůže požadovat uveřejnění další doplňující informace k této doplňující
informaci.".
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce
následujícího po dni jeho vyhlášení.
4. Zákon č. 306/2013 Sb., ze dne 12. září 2013 o zrušení karty
sociálních systémů
Zákon upravuje všechny zákony, kterých se týkala karta sociálních
systémů – vše se vrací do stavu před přijetím této karty
Účinnost od 1. 10. 2013
5. Vyhláška č. 323/2013 Sb., o náležitostech návrhů na zápis
nebo změnu nebo výmaz do veřejného rejstříku.
Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 21 zákona č. 304/2013 Sb., o
veřejných rejstřících právnických a fyzických osob
Pozor – důležité pro školská zařízení!!! Přinášíme pouze první část
– seznam subjektů, kterých se to týká
ČÁST PRVNÍ
PŘEDMĚT ÚPRAVY
§1
Tato vyhláška stanoví náležitosti formulářů na podávání návrhů na zápis,
změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku podle zákona o
veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen "rejstřík").
§2
Ministerstvo spravedlnosti uveřejní na svých internetových stránkách
formuláře na zápis, změnu nebo výmaz údajů o
7
a) spolku,
b) pobočném spolku,
c) zahraničním pobočném spolku,
d) nadaci,
e) nadačním fondu,
f) ústavu,
g) společenství vlastníků jednotek,
h) fyzické osobě - podnikateli,
i) veřejné obchodní společnosti,
j) komanditní společnosti,
k) společnosti s ručením omezeným,
l) akciové společnosti,
m) družstvu,
n) evropském hospodářském zájmovém sdružení,
o) evropské společnosti,
p) evropské družstevní společnosti,
q) závodu zahraniční osoby nebo odštěpném závodu zahraniční osoby,
r) odštěpném závodu,
s) obecně prospěšné společnosti.
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
193
VYHLÁŠKA
ze dne 28. června 2013
o kontrole klimatizačních systémů
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 14 odst. 4 zákona č.
406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 177/2006 Sb.,
zákona č. 165/2012 Sb. a zákona č. 318/2012 Sb., k provedení § 6a
odst. 5 zákona:
§1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví
rozsah, četnost a způsob provádění kontroly klimatizačních systémů a
vzor a obsah zprávy o těchto kontrolách.
§2
Rozsah kontroly klimatizačních systémů
(1) Kontrola klimatizačního systému se vztahuje na klimatizační systém,
který upravuje vnitřní prostředí pro užívání osob.
(2) Každý klimatizační systém se posuzuje samostatně bez ohledu na
počet ostatních klimatizačních systémů, které jsou součástí budovy.
8
§3
Způsob provádění kontroly klimatizačního systému
Kontrola klimatizačního systému zahrnuje
a) hodnocení dokumentace a dokladů klimatizačního systému,
b) vizuální prohlídku a kontrolu provozuschopnosti přístupných zařízení
klimatizačního systému,
c) hodnocení údržby klimatizačního systému,
d) hodnocení dimenzování klimatizačního systému v porovnání s
požadavky na chlazení budovy,
e) hodnocení účinnosti klimatizačního systému a
f) doporučení k ekonomicky proveditelnému zlepšení stávajícího stavu
klimatizačního systému.
§4
Zpráva o kontrole klimatizačního systému
(1) Zpráva o kontrole klimatizačního systému obsahuje
a) identifikační údaje budovy a klimatizačního systému,
b) podrobný popis budovy a klimatizačního systému,
c) hodnocení klimatizačního systému podle § 3,
d) údaje o energetickém specialistovi,
e) datum provedení kontroly a
f) ostatní údaje, kterými jsou schéma klimatizačního systému,
fotodokumentace provedená při kontrole a kopie oprávnění
energetického specialisty.
(2) Vzor zprávy o kontrole klimatizačního systému je uveden v příloze č.
1 k této vyhlášce.
(3) V případě, že se nejedná o první kontrolu provedenou podle této
vyhlášky nebo první kontrolu po uvedení klimatizačního systému do
provozu, může v částech zprávy o kontrole klimatizačního systému
uvedených v odstavci 1 písm. a), b) nebo f), pokud v nich nedošlo od
předchozí kontroly ke změně, být uveden křížek. U hodnocení
dimenzování klimatizačního systému v porovnání s požadavky na
chlazení budovy, které je součástí hodnocení klimatizačního systému
podle odstavce 1 písm. c), není nutné hodnocení opakovat, pokud od
předchozí kontroly nedošlo vlivem provedených opatření ke změně
spotřeby chladu dotčené budovy. Součástí takové zprávy je předchozí
zpráva o kontrole klimatizačního systému, která obsahuje vyplněné
všechny části zprávy uvedené v odstavci 1.
§5
Četnost kontrol klimatizačního systému
9
Četnost provádění kontrol včetně termínu, do kterého je potřeba provést
první kontrolu klimatizačního systému po jeho uvedení do provozu, je
uvedena v příloze č. 2 k této vyhlášce.
§6
Přechodné ustanovení
Kontroly klimatizačních systémů provedené přede dnem nabytí účinnosti
této vyhlášky se považují za kontroly klimatizačních systémů podle této
vyhlášky.
§7
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 277/2007 Sb., o kontrole klimatizačních systémů, se zrušuje.
§8
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013.
Ministr:
MUDr. Kuba v. r.
194
VYHLÁŠKA
ze dne 28. června 2013
o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 14 odst. 4 zákona č.
406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 177/2006 Sb.,
zákona č. 165/2012 Sb. a zákona č. 318/2012 Sb., k provedení § 6a
odst. 5 zákona:
§1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví
rozsah, způsob a četnost provádění kontroly kotlů a rozvodů tepelné
energie a vzor a obsah zprávy o těchto kontrolách.
§2
Způsob provádění kontroly kotle a rozvodů tepelné energie
Kontrola kotle a rozvodů tepelné energie zahrnuje
a) hodnocení dokumentace a dokladů kotle a rozvodů tepelné energie,
b) vizuální prohlídku a kontrolu provozuschopnosti kotle a rozvodů
tepelné energie, pokud jsou přístupné,
c) hodnocení stavu údržby kotle a rozvodů tepelné energie,
10
d) hodnocení dimenzování kotle ve vztahu k potřebám tepla pro vytápění
a přípravu teplé vody v případě kotle umístěného přímo v zásobované
budově; způsob hodnocení je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce,
e) hodnocení účinnosti kotle a rozvodů tepelné energie; způsob
hodnocení je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce a
f) doporučení k ekonomicky proveditelnému zlepšení stávajícího stavu
kotle a rozvodů tepelné energie.
§3
Zpráva o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie
(1) Zpráva o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie, které nejsou
provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie a rozvod
tepelné energie2), jejíž vzor je uveden v příloze č. 3 k této vyhlášce,
obsahuje
a) identifikační údaje o budově, kotli a rozvodech tepelné energie,
b) podrobný popis budovy, kotle a rozvodů tepelné energie,
c) hodnocení kotle a rozvodů tepelné energie podle § 2,
d) údaje o energetickém specialistovi,
e) datum kontroly a
f) ostatní údaje, kterými jsou fotodokumentace provedená při kontrole a
kopie oprávnění energetického specialisty.
(2) Zpráva o kontrole kotle a rozvodů tepelné energie, které jsou
provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie a rozvod
tepelné energie, jejíž vzor je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce,
obsahuje
a) identifikační údaje o kotli, kotelně a rozvodech tepelné energie,
b) podrobný popis kotle, kotelny a rozvodů tepelné energie,
c) hodnocení kotle a rozvodů tepelné energie podle § 2,
d) údaje o osobě, která provedla kontrolu,
e) datum kontroly a
f) ostatní údaje, kterými je fotodokumentace provedená při kontrole.
(3) V případě, že se nejedná o první kontrolu provedenou podle této
vyhlášky nebo první kontrolu po uvedení kotle a rozvodů tepelné energie
do provozu, může v částech zprávy o kontrole kotlů a rozvodů tepelné
energie uvedených v odstavci 1 písm. a), b) nebo f) nebo v odstavci 2
písm. a), b) nebo f), pokud v nich nedošlo od předchozí kontroly ke
změně, být uveden křížek. U hodnocení dimenzování kotle ve vztahu k
potřebám tepla pro vytápění a přípravu teplé vody v případě kotle
umístěného přímo v zásobované budově, které je součástí hodnocení
kotle a rozvodů tepelné energie podle odstavce 1 písm. c), není nutné
hodnocení opakovat, pokud od předchozí kontroly nedošlo vlivem
provedených opatření ke změně spotřeby tepla pro vytápění a přípravu
teplé vody. Součástí takové zprávy je předchozí zpráva o kontrole kotlů a
11
rozvodů tepelné energie, která obsahuje vyplněné všechny části zprávy
uvedené v odstavci 1 nebo 2.
§4
Četnost provádění kontroly kotle a rozvodů tepelné energie
(1) V případě, že kotel a rozvody tepelné energie nejsou provozovány na
základě licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod
tepelné energie, je četnost provádění kontrol včetně termínu, do kterého
je potřeba provést první kontrolu, uvedena v příloze č. 5 k této vyhlášce.
(2) V případě, že kotel a rozvody tepelné energie jsou provozovány na
základě licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod
tepelné energie, je kontrola prováděna jednou ročně.
§5
Přechodné ustanovení
Kontroly kotlů provedené podle dosavadních právních předpisů přede
dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se považují za kontroly kotlů a
rozvodů tepelné energie podle této vyhlášky.
§6
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 276/2007 Sb., o kontrole účinnosti kotlů, se zrušuje.
§7
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013.
Ministr:
MUDr. Kuba v. r.
Příloha č. 1 k vyhlášce č. 194/2013 Sb.
Dimenzování kotle k požadavku na vytápění budovy a potřebu teplé
vody
K hodnocení správnosti dimenzování kotle v poměru k požadavkům na
vytápění budovy a potřebu teplé vody se použije porovnání průměrného
výkonu se jmenovitým výkonem kotle nebo kotlů podle vztahu:
Qf
Lav =————,
Pn.tm
kde je
Lav (-) bezrozměrný parametr vyjadřující poměr průměrného výkonu kotle
k jmenovitému výkonu,
Pn (kW) instalovaný výkon kotle, kotelny,
tm (h) časový interval,
12
Qf (kWh) energie paliva spotřebovaného za časový interval tm pro
vytápění a přípravu teplé vody.
Referenční hodnoty pro Lav uvádí následující tabulka:
Referenční rozsah Lav
Referenční rozsah Lav
Typ budovy
Jednotlivá budova
Sezónní venkovní
teplota
Projektová venkovní
teplota
0,15 - 0,3
0,5 - 0,7
Řadová (bloková)
0,2 - 0,3
0,6 - 0,8
budova
Pokud je kotel správně dimenzován, je hodnota Lav vyšší, než hodnoty
uvedené v tabulce.
Výsledek zjištěný popsaným způsobem se ještě ověří porovnáním
instalovaného výkonu kotle nebo kotelny se součtem instalovaných
výkonů všech otopných těles v otopné soustavě budovy.
Příloha č. 2 k vyhlášce č. 194/2013 Sb.
Způsob hodnocení účinnosti kotle
(1) Účinnost kotle se zjišťuje přímou nebo nepřímou metodou, kde
a) přímá metoda zjišťování účinnosti kotle spočívá ve stanovení poměru
množství tepla předaného teplonosné látce k množství tepla přivedeného
do kotle palivem a vzduchem ve stejném časovém úseku, nebo
b) nepřímá metoda zjišťování účinnosti kotle spočívá ve stanovení
jednotlivých ztrát podle ČSN 070305 - Hodnocení kotlových ztrát z 11.
března 1983.
Tab. 1 - Přímá metoda stanovení účinnosti
Řádek
1
2
Jednotky
Množství tepla odevzdaného teplonosné
látce
Množství tepla přivedeného do kotle
palivem a vzduchem
3
Stanovená účinnost
Tab. 2 - Nepřímá metoda stanovení účinnosti
Řádek
Jednotky
1
Ztráta hořlavinou v tuhých
(-)
13
Způsob
výpočtu
(GJ)
(GJ)
(%)
= řd1 / řd2
Způsob výpočtu
zbytcích
(-)
5
Ztráta hořlavinou ve spalinách
Ztráta fyzickým teplem tuhých
zbytků po spalování
Ztráta citelným teplem spalin
(komínová ztráta)
Ztráta teplem chladící vody
6
Ztráta sdílením tepla do okolí
(-)
2
3
4
(-)
(-)
(-)
= 1 - (řd1+ řd2+ řd3+
řd4+ řd5+ řd6)
(2) Stanovení účinnosti kotle se provádí za podmínek určených v ČSN
070305 - Hodnocení kotlových ztrát z 11. března 1983 a vychází z
měření.
(3) Stanovená hodnota účinnosti se porovná s
a) hodnotou účinnosti kotle uvedenou ve vyhlášce o stanovení minimální
účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie, a
b) hodnotou účinnosti nového nejefektivnějšího kotle na stejné palivo.
(4) Porovnání stanovené účinnosti kotle s hodnotou účinnosti kotle
uvedené ve vyhlášce o stanovení minimální účinnosti užití energie při
výrobě elektřiny a tepelné energie a s hodnotou účinnosti nového
nejefektivnějšího kotle se uvede ve zprávě o kontrole kotle a rozvodů
tepelné energie.
Hodnocení účinnosti rozvodů tepelné energie
(1) Stanovení účinnosti rozvodů tepelné energie, které jsou provozované
na základě licence na rozvod tepelné energie se zjišťuje poměrem
množství tepla dodaného z vnějšího tepelného rozvodu do odběrného
tepelného zařízení k množství tepla dodaného do rozvodů tepelné
energie z kotle nebo kotelny v určeném časovém úseku.
Metoda stanovení účinnosti rozvodů tepelné energie
Způsob
Řádek
Jednotky
výpočtu
7
Stanovená účinnost
1
Množství tepla dodaného z rozvodu tepelné
energie do odběrného tepelného zařízení
(GJ)
2
Množství tepla dodaného do rozvodů tepelné
energie z kotle nebo kotelny
(GJ)
(%)
3
Účinnost rozvodů tepelné energie
(%)
= řd1 / řd2
(2) Stanovení účinnosti rozvodů tepelné energie umístěných v budově se
provádí podle právního předpisu upravujícího podrobnosti účinnosti užití
14
energie při rozvodu teplené energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a
chladu.
(3) Účinnost rozvodů tepelné energie se uvede ve zprávě o kontrole
kotle a rozvodů tepelné energie.
Příloha č. 5 k vyhlášce č. 194/2013 Sb.
Četnost provádění kontroly kotlů a rozvodů tepelné energie
Další kontrola
Výkon
kotle
Od 20
kW do
100kW
Druh
paliva
všechna
paliva
První kontrola
po uvedení do systém je trvale
monitorován
provozu (roky)
(roky)*
10
10
systém není
trvale
monitorován
(roky)*
10
pevná a
2
10
2
Nad 100 kapalná
kW
plynná
4
10
4
*
Poznámka: za trvalý monitoring je považováno elektronické
monitorování kotle a tepelného rozvodu a jeho jednotlivých zařízení, kdy
jsou především hodnoty spotřeby energií a parametry teploty vnitřního
vzduchu průběžně elektronicky předávány řídicímu systému otopné
soustavy, který je vyhodnocuje a na jejich základě upravuje provoz kotle.
1
) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/ES ze dne 19.
května 2010 o energetické náročnosti budov.
2
) Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní
správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
15
NOVÉ METODY VE ŠKOLE
č.j. MSMT- 22294/2013-1
Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních
Úvodem
(1) Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí (agrese), která
ohrožuje naplňování zásad a cílů vzdělávání ve škole a školském
zařízení (dále jen „škola“).
V místech jejího výskytu dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků, který je
nezbytný pro harmonický rozvoj osobnosti a efektivní výuku. Na rozdíl od
jiných druhů násilí, se kterými se setkáváme ve školním prostředí, je
šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při
relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným
psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné
deformaci vztahů v kolektivu. Vzhledem k tomu, že šikana se v
zárodečných stádiích více či méně vyskytuje téměř v každé škole, je
potřeba věnovat tomuto jevu zvláštní pozornost. Důraz je třeba klást na
budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi žáky ve
třídě a samozřejmě i mezi všemi členy společenství školy. Je důležité,
aby pedagogové uměli rozpoznat a řešit počáteční stadia šikanování.
V případě rozvinutí pokročilé šikany je nutná spolupráce školy
s odborníky ze specializovaných zařízení (podrobněji viz kapitolu II., čl.
7.4.). Zajištění ochrany dětí před šikanou vyžaduje další vzdělávání
pedagogických pracovníků v oblasti problematiky šikanování, neboť
běžné pedagogické postupy selhávají.
(2) Cílem předkládaného metodického pokynu je poskytnout
pedagogickým pracovníkům základní informace především k samotnému
řešení tohoto vysoce rizikového chování. Text metodického pokynu je
provázán s Metodickým doporučením k primární prevenci rizikového
chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, čj.
21291/2010-28 ve znění pozdějších úprav (dále jen „metodické
doporučení“), ve kterém lze nalézt komentáře k metodickým postupům a
užitečná metodická vodítka pro diagnostiku a nápravu v podobě tabulek.
(3) Metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost
škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Podpůrně je doporučován k využití i ostatním školám zapsaným do
školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se
vzděláváním a výchovou.
16
I.
Vymezení fenoménu školního šikanování, povinnost školy chránit
děti před šikanou a východisko pro účinné řešení šikany.
Čl. 1
Vnější charakteristika šikanování
(1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit
nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a
opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou
vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů
nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky např. v podobě bití, vydírání,
loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv,
vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako
demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou
skupinou spolužáků. Rovněž se může realizovat prostřednictvím
elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu.
(2) Kyberšikana je jednou z forem psychické šikany. Je to zneužití ICT
(informačních a komunikačních technologií), zejména pak mobilních
telefonů
a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně ohrozit,
ublížit mu. Podobně jako u šikany tváří v tvář se jedná o úmyslné
chování, kdy je oběť napadána útočníkem nebo útočníky. Povaha a
provedení útoků pak určuje její závažnost (podrobněji viz metodické
doporučení).
(3) Důležité znaky šikanování: záměrnost, cílenost, opakování (není
podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku,
samoúčelnost agrese.
(4) Za šikanování se nepovažuje škádlení a agrese, která nemá znaky
šikanování (opakování, záměrnost atd.). Například, když se tzv.
„poperou“ dva přibližně stejně silní žáci kvůli dívce, která se jim oběma
líbí, nejde o šikanování, protože tu chybí nepoměr sil, kdy oběť se neumí
nebo z různých příčin nemůže bránit (podrobněji viz metodické
doporučení).
(5)
a) Kyberšikanou není oprávněná kritika na internetu bez zlého úmyslu,
bez nadávek a ponižování. Termínem kyberšikana neoznačujeme
rovněž vzájemné internetové psychické násilí a ani věcný konflikt (i
opakovaný) mezi rovnocennými partnery.
17
b) Od kyberšikany je potřeba odlišovat příbuzné fenomény, které jsou
často s kyberšikanou provázány nebo se s ní částečně překrývají,
nicméně samy o sobě označují jiný typ násilného chování. Patří mezi ně
například happy slapping, sexting, hoax, spam, cyberstalking, flaming,
phising (podrobněji viz metodické doporučení, příloha č. 7 Kyberšikana).
Čl. 2
Projevy šikanování
(1) Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu. Mezi
základní formy šikany podle typu agrese – typu nebo prostředku týrání
patří:
 fyzická agrese, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení
majetku oběti);
 verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i
kyberšikana, děje se pomocí informačních a komunikačních
technologií);
 smíšená šikana, kombinace psychické a fyzické šikany (násilné a
manipulativní příkazy apod.).
(2) Podstatnou vlastností šikany je skrytost. Ta je dána tím, že často
odhalení zejména pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek
všichni účastníci vyšetřování včetně oběti. Z tohoto důvodů je důležité
umět rozpoznat přímé a nepřímé signály šikany (viz PŘÍLOHA 1).
(3) Při vlastní diagnostice šikany je třeba zkoumat tento fenomén ze tří
praktických pohledů - jako nemocné chování, závislost a poruchu vztahů
ve skupině (podrobné informace viz metodické doporučení).
Čl. 3
Odpovědnost školy chránit děti před šikanou
(1) Škola má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s
ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve
znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny
zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu
všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky
pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování
(sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu pedagogický pracovník
šikanování mezi žáky předchází, jeho projevy neprodleně řeší a každé
jeho oběti poskytne okamžitou pomoc.
18
(2) Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících
případech:
 dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo
naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na
Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní
zastupitelství;
 dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností
anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto
skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl
útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze
školského zákona (§ 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají
zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o
průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat
se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich
vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo
šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která
v průběhu vzdělávání nastala;
 škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové
skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto,
že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým
chováním samo (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o
sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů);
 v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila
policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které
výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco
závažného, protože nebyl zákonný důvod.
(3) Z hlediska zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), může šikanování žáků naplňovat
skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen „trestných činů“).
Proviněním se rozumí trestný čin spáchaný mladistvým - § 6 zákona č.
218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví
ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve
věcech mládeže):
vydírání § 175 TZ, omezování osobní svobody § 171 TZ, zbavení osobní
svobody § 170 TZ, útisku § 177 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle §
145, ublížení na zdraví §146 TZ, § 146a TZ, vraždy § 140 TZ, loupeže §
173 TZ, krádeže § 205 TZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti
jednotlivci § 352 TZ, poškození cizí věci § 228 TZ, znásilnění § 185 TZ,
kuplířství § 189 TZ, pohlavního zneužití § 187 TZ, apod. + nebezpečné
vyhrožování § 353 TZ, nebezpečné pronásledování § 354 TZ, mučení a
jiného nelidského a krutého zacházení § 149 TZ.
19
(4) Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně
Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným
činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou
podstatu např. těchto trestných činů:
 nebezpečné pronásledování (stalking, § 354 TZ) – např.
dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými
prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život
nebo zdraví své či svých blízkých;
 účast na sebevraždě (§ 144 TZ) – např. zaslání SMS oběti s
úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě;
 porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ) – např.
„odposlech“ odesílaného e-mailu;
 porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v
soukromí
(§ 183 TZ), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti;
 pomluva (§ 184 TZ) – např. vytvoření webových stránek
zesměšňujících oběť.
(5) Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a
nepřijme
v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro
neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 367 TZ). V úvahu
přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 366 TZ) či
schvalování trestného činu (§365 TZ), v krajním případě i podněcování
(§ 364 TZ).
II.
Školní program proti šikanování
Čl. 4
Východisko
(1) Školní program proti šikanování je nejúčinnějším způsobem, jak
ochránit děti před šikanou. Zahrnuje v sobě metody řešení a další
opatření zaměřená přímo na nápravu šikanování. Předpokladem jeho
fungování je dobrá všeobecná prevence rizikového chování ve škole.
(2) Každá škola vytváří vlastní školní program proti šikanování.
(3) Školní program proti šikanování je klíčovou součástí Minimálního
preventivního programu (dále též „MPP“).
(4) Bezpečnost žáků vyžaduje vždy splnění minimálních požadavků na
řešení šikany (viz následující článek 5).
20
Čl. 5
Minimální požadavky na školu pro řešení šikany
Aby škola mohla účinně a bezpečně zastavit již existující šikanování,
měla by plnit tyto požadavky:
 ředitel školy je orientován v metodice, organizaci a právní
problematice šikanování. Je to základní předpoklad, aby mohl
vytvořit příznivé podmínky pro vyškoleného odborníka na řešení
šikany a inicioval rozvíjení školního programu proti šikanování;
 škola má vyškoleného alespoň jednoho odborníka pro koordinaci a
následně i pro řešení šikany (zpravidla školní metodik prevence,
dle vyhlášky č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve
školách
a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č.
116/2011 Sb.). Pracovník pověřený řešením umí kvalifikovaně
odhadnout stadium a formu šikany a rozhodnout, zda řešení
zvládne škola sama nebo zda si povolá odborníka. (příloha
vyhlášky č. 72/2005 Sb. stanovuje kompetence školních
poradenských pracovníků, tj. školního metodika prevence,
výchovného poradce, příp. školního psychologa nebo školního
speciálního pedagoga a také kompetence školských poradenských
zařízení – pedagogicko-psychologické poradny (dále jen „PPP“),
střediska výchovné péče (dále jen „SVP“) aj.);
 škola spolupracuje s PPP, SVP a dalšími organizacemi a
institucemi při řešení pokročilých a neobvyklých šikan, které sama
nezvládne;
 škola aktivně spolupracuje s rodiči na ochraně dětí a žáků před
šikanou. Vhodný způsob je seznámení rodičů s nekompromisním
bojem školy proti šikanování, například na webových stránkách, v
informativním letáku o škole a na třídních schůzkách (viz PŘÍLOHA
3);
 škola má ve školním řádu:
o zakomponován kategorický zákaz chování mající charakter
šikanování a opatření, která se váží k tomuto závažnému
porušení školního řádu (podrobněji viz PŘÍLOHA 4);
o zpracovaná
pravidla
používání
informačních
a
komunikačních technologií, internetu a mobilních telefonů
(během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy).
Součástí tohoto textu je i stanovení kázeňských opatření při
nedodržování těchto pravidel (viz PŘÍLOHA 4).
21
 ředitel školy zajistí v souladu s pracovním řádem dohled
pedagogických pracovníků nad žáky ve škole před vyučováním a o
přestávkách,
na vytipovaných rizikových místech v prostorách školy;
 škola má zpracovaný plán dalšího vzdělávání pedagogů, zejména
pracovníka pověřeného řešením šikany (zpravidla školního
metodika prevence) a třídních učitelů v prevenci šikanování.
Čl. 6
Školní program proti šikanování
(1) Vytváření školního programu proti šikanování je dlouhodobý a trvalý
proces. Určují ho dva znaky – celoškolní rozměr a zaměření na
specifickou prevenci.
(a) Aby škola děti účinně chránila před šikanováním, zapojí všechny
pedagogické pracovníky.
(b) Zaměření na specifickou prevenci vypovídá, že se program věnuje
výhradně řešení šikany, a to prostřednictvím specifické primární
prevence a prevence sekundární.
c) Obecná struktura 13 komponent ve školním programu proti šikanování
má univerzální charakter a lze ji použít jako jednotící princip i pro ostatní
rizikové chování, a tak vytvořit integrovaný, ucelený MPP.
(2) Školní program proti šikanování má 13 komponent (hlavních
součástí):
1.
zmapování situace – analýza a evaluace (před a po zavedení
programu a také v jeho průběhu);
2.
motivování pedagogů pro změnu;
3.
společné vzdělávání a supervize všech pedagogů;
4.
užší realizační tým (zástupce vedení - nejlépe ředitel, zástupci
třídních učitelů z 1. a 2. stupně, zástupce družiny, školní metodik
prevence, výchovný poradce, školní psycholog atd.);
5.
společný postup při řešení šikanování (šest skupin základních
scénářů);
6.
primární prevence v třídních hodinách;
7.
primární prevence ve výuce;
8.
primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo
vyučování;
9.
ochranný režim (demokraticky vytvořený smysluplný školní řád,
účinné dohledy učitelů);
10. spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s nekompromisním
bojem školy proti šikaně, například na webových stránkách,
pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách);
11. školní poradenské služby;
22
12.
13.
spolupráce se specializovanými zařízeními;
vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci při řešení
šikany, kdy se jí účastní žáci z různých škol).
Podrobnější popis jednotlivých komponent naleznete v odborné
literatuře: Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.
Čl. 7
Specifikace některých součástí programu proti šikanování
7.1
Společný postup řešení při výskytu šikany ve škole
(Jde o komponentu programu č. 5, podrobněji viz metodické
doporučení.)
Proškolený pracovník, většinou školní metodik prevence, na
podkladě kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování
rozhodne, zda řešení zvládne škola sama, nebo si povolá odborníka
specialistu (viz tabulka níže). V případě, že jde o počáteční a obvyklou
šikanu, kterou zvládne škola sama, odborník postupuje podle scénáře
určeného pro tento typ šikanování. Pokročilé a komplikované šikany
škola řeší ve spolupráci s odborníky z venku, zejména z PPP, SVP. Do
komplikované šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Dále
sem zahrneme základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti.
Patří do nich šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti,
dále šikany se změnou v základním schématu. Prakticky jde zejména o
nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany. Patří sem
rovněž šikany s rozvinutým zakrývajícím systémem. Vážnou komplikací
je intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a vážnější
dopady šikany na oběť - například známky úzkostné poruchy.
Zdůrazňujeme, že šikanování je komplikovaný a paradoxní fenomén a
běžné pedagogické postupy naprosto selhávají. Rovněž obecné a
hotové kuchařky v podobě receptů nefungují, spíše ublíží, než pomohou.
Tabulka: Klasifikace scénářů pomoci podle cíle léčby, stadia a
formy
šikanování (Kolář, 2011)
(1) Situace, které zvládne škola sama
(a) první pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu;
(b) celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování, RTP –
Rámcový
23
třídní program.
(2) Scénáře, kdy potřebuje škola pomoc zvenku
(c) první pomoc pro komplikovanou počáteční šikanu;
(d) první pomoc (krizové scénáře) pro obyčejnou pokročilou šikanu;
(e) první pomoc (krizové scénáře) pro komplikovanou pokročilou šikanu,
patří
sem např. výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynčování;
(f) celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou
formou.
Čl. 7.2
Dva scénáře pro každou školu
(podrobněji viz metodické doporučení)
Pro školu jsou určeny následující dva scénáře. První je určen pro řešení
počáteční obyčejné šikany. Důvodem je fakt, že těchto obyčejných
počátečních šikan je nejvíce a tvoří obrovské podhoubí pro rozbujení
pokročilých a neobvyklých šikan. Druhý scénář je určený k řešení
výbuchu skupinového násilí, tzv. školního lynčování. V tomto případě
nelze čekat na odborníka-specialistu, protože je oběť ohrožena
bezprostředně na zdraví a později je většinou nemožné případ vyšetřit.
Škola proto nejprve zakročí sama, vyřeší akutní problém a později jej
řeší za pomoci odborníka.
(1) Scénář pro obyčejnou počáteční šikanu (Kolář, 2011)
1. odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany;
2. rozhovor s informátory a oběťmi;
3. nalezení vhodných svědků;
4. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné
vyšetřování agresorů a svědků, hrubou chybou je konfrontace oběti
s agresory);
5. ochrana oběti;
6. předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru:
a. rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k
metodě usmíření);
b. rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku);
7. realizace vhodné metody:
a. metoda usmíření;
b. metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná
komise s agresorem a jeho rodiči);
8. třídní hodina:
a. efekt metody usmíření;
b. oznámení potrestání agresorů;
9. rozhovor s rodiči oběti;
24
10.
11.
třídní schůzka;
práce s celou třídou.
(Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha
Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě
šikany. Praha: Portál.)
(2) Základní krizový scénář pro výbuch pokročilé šikany –
Poplachový plán pro tzv. školní lynčování (Kolář, 2011)
A. První (alarmující) kroky pomoci
1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy
šikany;
2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí.
B. Příprava podmínek pro vyšetřování
3. zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy;
4. zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi;
5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře);
6. oznámení na policii, paralelně – navázáni kontaktu se specialistou
na šikanování, informace rodičům
C. Vyšetřování
7. rozhovor s obětí a informátory;
8. nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků;
9. individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky;
10.
rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory,
není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi).
D. Léčba
11.
metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny.
(Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha
Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany.
Praha: Portál.)
Čl. 7.3
Nápravná opatření
(1) Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů běžná, ale i
mimořádná nápravná opatření. Uvedeme některá, která přicházejí při
šikanování v úvahu:
 výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka
ředitele školy; podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy – nelze
25






použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku);
snížení známky z chování;
převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny (je třeba
individuálně posoudit efektivitu tohoto opatření, aby nedošlo
k přesunutí šikany do nového prostředí a podmínek);
vyloučení ze školy při opakování násilí po rozhodnutí výchovné
komise – nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní
docházku;
ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do
pobytového oddělení střediska výchovné péče, případně doporučí
realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v diagnostickém
ústavu;
ředitel školy podá návrh orgánu sociálně-právní ochrany dítěte k
zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení
předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v
diagnostickém ústavu;
škola umožní agresorovi individuální výchovný plán.
(2) Doporučuje se dále pracovat s agresorem (vedení k náhledu na
vlastní chování, motivy apod.) i s obětí šikany. V případě potřeby
doporučit zákonnému zástupci péči dítěte v PPP, SVP nebo jiných
odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů,
případně převedení do jiné třídy.
(3) Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním
kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi,
ale nezasáhli (mlčící většina či menšina) apod.
Čl. 7.4.
Spolupráce se specializovanými institucemi
(Jde o komponentu programu č. 12)
(1) Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá
spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika
prevence, výchovného poradce, event. školního psychologa, školního
speciálního pedagoga nebo zástupce školy s dalšími institucemi a
orgány zejména:
 v resortu školství – s PPP, SVP, speciálně pedagogickými centry (v
případě integrovaných dětí na běžných školách);
 v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými
psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou
poradenskou
a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie;
26
 v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s
oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého
šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou),
případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany.
(2) Dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve
školách
a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.
je při poskytování poradenských služeb (tj. také při intervenčních
programech) nutné žáky, včetně jejich zákonných zástupců, předem
informovat o charakteru poradenské služby. Využívá se tzv. informovaný
souhlas (viz § 1 odst. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování
poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,
ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.)
Výstupem práce externí odborné instituce by měla být písemná zpráva
s adekvátními informacemi (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o
poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských
zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.). Aby byly pro školu
informace relevantní, doporučuje se před započetím poradenských
služeb dohodnout obsah a rozsah práce.
(3) Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že
šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel
školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR.
(4) Ředitel školy oznámí orgánu sociálně-právní ochrany dítěte
skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá
trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy
zahájí spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dítěte bez
zbytečného odkladu (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně
právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů).
Čl. 8
Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání
(1) Empirické zkušenosti potvrzují, že trápení se šikanou mají děti už
v mateřské škole (dále jen „MŠ“). Vyskytují se tam prvky šikany a spíše
zárodečná stadia tohoto destruktivního fenoménu. Nicméně skrytá a
neléčená počáteční šikana působí i zde velké škody a trápení, které
zasáhnou děti, rodiče i pedagogy.
(2) Minimální požadavky na ochranu dětí před šikanou platí i zde. Po
odborném
a bezpečném rozkrytí šikany pedagog zvolí vhodný způsob nápravy. Lze
27
uvažovat podle situace o několika metodách, které je dobré společně
kombinovat:
a) Rozhovor s dítětem, které ubližuje. Využijeme opatření, která v MŠ
fungují. Například srozumitelně sdělíme dítěti, že porušilo
stanovená pravidla. Samozřejmě, jakmile je to možné oceníme
jeho zlepšení.
b) Zavedení ochranného režimu oběti. V počátku pro jistotu
nastavíme přísnější dozor. V některých komplikovanějších
případech oběť a útočníka v rámci možností od sebe oddělíme.
Není vhodné konfrontovat agresora s obětí.
c) Práce se skupinou. Využijeme preventivní program, v němž děti
získávají žádoucí vzory chování a zároveň se mohou „dotknout“
pocitů toho, komu je ubližováno. Vhodné jsou činnosti podporující
spolupráci, při nichž nejsou vítězové a poražení. Využít se dají
rovněž pohádky či příběhy a jejich dramatizace.
d) Rozhovor s rodiči dítěte – agresora. Mluvíme s nimi, až tehdy když
je situace zmapovaná. Důležitá je maximální snaha získat je pro
spolupráci. Nejbezpečnější je, když rozhovor provede pracovník
MŠ. Rozhovor rodičů oběti s rodiči agresora je velmi rizikový.
III.
Kontrola škol ze strany České školní inspekce a zřizovatelů
Čl. 9
(1) V případech podezření nebo již prokazatelných projevů šikany, které
nejsou bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických
pracovníků včetně školního metodika prevence či výchovného poradce,
je zcela na místě obrátit se na ředitele příslušné školy nebo školského
zařízení.
Pokud se však projeví nečinnost i ze strany ředitele a postup školy
v řešení šikany je nedostatečný, je možné jednat v této záležitosti se
zřizovatelem školy nebo podat stížnost na školu České školní inspekci
(dále jen „ČŠI“). Stížnost podaná písemně, osobně nebo v elektronické
podobě se přijímá na všech pracovištích ČŠI.
Stížnost je možné adresovat příslušnému inspektorátu ČŠI, samozřejmě
lze podat stížnost i na ústředí tzn. na adresu: Fráni Šrámka 37, 150 21
Praha 5, resp. elektronicky na adresu [email protected].
Při šetření zřizovatelem a ČŠI je potřeba, aby byl do týmu zařazen
specialista na řešení šikany.
(2) V případě šikany, která má charakter trestné činnosti, škola informuje
Policii ČR nebo státní zastupitelství.
28
(3) Současně v odůvodněných případech škola zajistí oběti šikanování
pomoc psychologa, speciálního pedagoga (etopeda), popřípadě jiného
specialisty.
IV.
Závěrečná ustanovení
Čl. 10
(1) Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy
k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j.
24 246/2008-6.
(2) Tento pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
V.
Seznam příloh
1. Přímé a nepřímé signály šikanování
2. Stadia šikanování
3. Možná informace pro rodiče o programu školy proti šikanování
4. Návrhy možných textů do školních řádů pro problematiku šikanování
5. Literatura, webové stránky, kontakty
29
Práce s dětmi ADHD
Rady pro pedagogy: jak ve třídě pracovat s hyperaktivním
dítětem
Pokud máte podezření, že ve třídě pracujete s hyperaktivním dítětem, je
potřeba si o tom v první řadě promluvit s jeho rodiči (aby u dítěte mohlo
být ADHD diagnostikováno, musí projevovat příznaky ve více než
jednom prostředí, tedy například ve škole i doma).
Ideální je přitom jednat bez váhání, protože dítěti ze všeho nejvíc
pomůže včasná diagnóza a léčba. Navíc je jak pro vás, tak pro rodiče
dobré vědět, o jakou poruchu se jedná a jak k dítěti přistupovat. Ne
každý pedagog má zkušenosti s výukou dětí trpících ADHD. A i v
případě, že už jste se někdy s podobným dítětem ve třídě setkali, nemusí
to nutně znamenat, že i u dalších dětí bude vhodný stejný postup. Po
dohodě s rodiči je proto nezbytné obrátit se na pediatrickopsychologickou poradnu, kde mohou pomoci specializovaní odborníci.
Především musíte pochopit, jaká je vaše role a jak můžete pomoci dítěti
s touto poruchou. Nebudete ho samozřejmě léčit, ale je ve vašich silách
a také ve vašem zájmu být součástí terapie, která mu pomůže ADHD
zcela, či alespoň částečně odstranit.
Obecná pravidla usnadňující práci s ADHD dítětem ve třídě:
Měli byste vědět, že existuje řada obecných pravidel, která sice situaci
kompletně nevyřeší, ale mohou ji pomoci lépe zvládat a mírnit neklid
dítěte nejen v komunikaci s vámi, ale i s jeho spolužáky. Pomohou vám
snáze udržet jeho pozornost, vyvarovat se aktivit, které by mohly narušit
chod třídy a navíc budete mít dítě lépe pod kontrolou.
 Snažte se pochopit problém, kterým dítě trpí.
 Při realizaci programů používejte jednoduché, jasné a důsledné
postupy.
 Dítě musí vědět, že úsilí, které vykonává, mu pomáhá.
 Mějte dítě co nejvíce na očích. Sledujte jeho chování.
 Neusazujte dítě s ADHD u okna.
 Jak při zadávání instrukcí dítěti, tak při běžné komunikaci udržujte
oční kontakt.
 Nechte dítě vaše instrukce zopakovat.
 Dávejte mu jednoduché, krátké a krátkodobé úkoly (v ideálním
případě pouze po jednom). Dlouhodobé úkoly raději rozfázujte.
 Pokud má dítě úkol plnit, umístěte ho mimo rozptylující vlivy
(dveře, okno, rádio...)
 Když dítě s ADHD udělá něco správně, odměňte ho. Pokud možno
často a bezprostředně. Odměna by ale měla mít pro dítě smysl.
30








Pokud musíte řešit s dítětem kázeňské přestupky, je potřeba, aby
dítě vědělo, že se o něj staráte a máte ho rádi jako osobnost. A to i
v případě, že se vám nelíbí, jak se právě zachovalo.
Musíte-li dítě opravovat a napomínat, zaměřte se na konkrétní
projevy jeho chování a ne na příčiny. Dítě s ADHD totiž neví, proč
se chová tak, jak se chová.
Napomínejte dítě v soukromí, ne před celou třídou.
Připomínky dávejte v maximální možné míře v klidu.
Není vhodné příliš zvyšovat hlas, případně na dítě s ADHD křičet.
Trestejte vlídně a pokud možno krátkodobě. V otázce, co je a co
není vhodné chování, buďte důslední. Všechna vaše rozhodnutí
musí dítě vnímat jako shodná, stálá a správná. Výchovné postupy
proto musejí být jednotné.
Pokuste se zajistit dítěti kamaráda s vhodným modelem chování.
Je však potřeba nepoukazovat na rozdíly mezi chováním, neboť
předhazování úspěchů ostatních snižuje dítěti sebedůvěru.
Pokuste se pomoci dítěti zařadit se do kolektivu vrstevníků.
Buďte realisté. Dítě s ADHD nebude nikdy „perfektní“,
„dokonalé“, bez chyb. A existuje vůbec nějaké takové?
(informace jsou použity z webových stránek http://www.adehade.cz)
31
ADHD. Skutečný problém skutečných dětí
Někteří rodiče to považují za obyčejnou nevychovanost. Někteří
pedagogové ji postaru a dnes již chybně označují termínem lehká
mozková dysfunkce. V evropské klasifikaci nemocí je jejím pravým
jménem Hyperkinetická porucha a její podtypy: Porucha aktivity a
pozornosti a Hyperkinetická porucha chování. V americké terminologii,
dnes již rozšířené po celém světě, je označována zkratkou ADHD
(Attention Deficit Hyperactivity Disorder neboli porucha pozornosti s
hyperaktivitou). Pravděpodobnost výskytu ADHD se v současné dětské
populaci pohybuje mezi 6 – 9 procenty, což teoreticky znamená, že se
přibližně mezi patnácti dětmi objeví alespoň jedno s ADHD. Pro učitele je
tak práce s hyperaktivními dětmi běžnou praxí. Často bývají prvními,
kteří si poruchy u dítěte všimnou a upozorní na ni rodiče.
Příznaky ADHD můžeme rozdělit do tří oblastí: porucha pozornosti,
hyperaktivita a impulzivita. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající
nadměrnou aktivitou, naopak děti s převahou příznaků pramenících z
poruchy pozornosti mohou působit jako zasněné, netečné, líné a
nedbalé.
Jako učitel jste často klíčovou osobou v rozpoznání prvních příznaků
ADHD u svého žáka. Příznaky ADHD se začnou velice silně projevovat
právě v začátku školní docházky. Stejně tak jste i důležitou osobou, která
by měla spolupracovat na komplexní terapii a výchově dítěte s touto
poruchou. Výuka je nicméně velmi náročná, někdy se dokonce jeví jako
zcela beznadějná. To hlavní, co můžete dětem poskytnout je tak vaše
odhodlání pracovat s nimi individuálně po dlouhou dobu. Navíc prozatím
neexistuje jednotný postup výuky dětí s ADHD, proto je vždy potřeba
zaměřit se na to, co konkrétní dítě potřebuje. Existuje však několik
informací, které uplatníte téměř vždy, inspirují vás v práci s dětmi a v
neposlední řadě napoví, že v boji proti ADHD je potřeba vytvořit koalici s
dítětem, jeho rodičem a specializovanými odborníky.
ADHD vyžaduje odbornou pomoc
Po dohodě s rodiči je proto nezbytné obrátit se na odborníky. Diagnózu
ADHD by měl vždy stanovit dětský psychiatr ve spolupráci s
psychologem. V některých případech se provádí doplňující vyšetření,
například u dětského neurologa, nebo pediatra, aby se vyloučily jiné
příčiny potíží.
Vyšetření u dětského psychiatra není pro dítě nepříjemné, lékař pozoruje
jeho chování a hodnotí úspěšnost a vytrvalost při plnění různých úkolů.
Také zjišťuje, jestli nemá společně s ADHD některé další potíže, např.
tiky, úzkosti nebo problémy se psaním a čtením. Součástí vyšetření je
podrobný rozhovor s rodiči zaměřený na vývoj dítěte, jeho výchovu a
32
vztahy v rodině. K přesnějšímu stanovení poruchy pozornosti a
impulzivity se používají speciální testy v rámci psychologického
vyšetření, společně se stanovením úrovně inteligence a povahových
vlastností.
Rodiče s dítětem docházejí na psychoterapeutické rozhovory za dětským
psychiatrem. Jsou seznámeni s vhodnými výchovnými postupy, se
speciální úpravou režimu dítěte a tréninkem žádoucího chování. Dětský
psychiatr posoudí, jestli by dítě nemělo také užívat některé léky, které
dokážou zlepšit schopnost soustředění a zmírnit neklid. Výzkumy
zaměřené na srovnání účinnosti jednotlivých druhů léčby u dětí s ADHD
ukázaly, že nejúčinnější metodou je kombinovaná léčba, to znamená
užívání léků společně s vhodným psychologickým vedením.
33
ZAJÍMAVOSTI Z INTERNETU
Tipy, jak pracovat s dětmi s ADHD
Nejen ve školství, výchově, ale i volném čase je nutné mít na paměti
několik zásad práce s dětmi s ADHD. V pedagogické práci s těmito
dětmi by se mělo usilovat zejména o:
 vytváření přehledného a strukturovaného prostředí – tyto děti
potřebují řád a strukturu, prostřednictvím srozumitelné
komunikace, potřebují přesné určení toho, co se od nich očekává,
 jasná pravidla, jasné mantinely,
 promyšlené reakce rodičů, učitelů a okolí na určité projevy jejich
chování,
 potřebu pomoct s uspořádáním pomůcek,
 potřebu pomoct s uspořádáním pracovního prostoru,
 potřebu pomoct se zapojením do skupiny
 potřebu pomoct ve chvílích, kdy přecházejí od jedné činnosti
k druhé.
Dbejte na to, aby denní režim dítěte s ADHD byl strukturován tak, aby se
pružně střídala doba aktivity a doba klidu. Stejně tak, jak je pro takové
dítě nutná disciplína a soustředění se na práci, stejně tak důležitá je
doba odpočinku.
Nebojte se své okolí upozornit na to, že má vaše dítě diagnózu ADHD.
Předejdete mnohdy negativním reakcím na nevychovanost vašeho
dítěte, nesoustředěnost, zbrklost, apod. Dejte svému okolí také najevo,
že je nutné, aby vám sdělovali i pozitivní postřehy o dítěti – ve škole, na
kroužcích, apod. Ale pozor, mnoho dětí s ADHD má občas tendenci své
„diagnózy využívat“…, a to zejména ve škole. Takže pozor, individuální
přístup k takovému dítěti nemusí rozhodně znamenat zbytečné úlevy…
Výchovné zásady při výchově dětí s ADHD
 snažte se vytvořit doma dítěti pohodové a klidné rodinné prostředí
 od vás jako rodičů musí cítit vyrovnanost, pohodu, lásku
 stanovte si doma řád a jasně a srozumitelně vytyčte hranice ve
výchově a dodržujte je
 pozor na vaši důslednost a ústupky. Stop vlastní pohodlnost…
Nezapomeňte, že důslednost nese ovoce, budete se muset naučit
obalit nervy trpělivostí
 v rodině byste měli sjednotit jednotný styl výchovy, a pokud dítě
odjíždí na prázdniny k babičce, na školu v přírodě, apod.,
seznamte okolí s denním režimem a zvyklostmi vašeho potomka
 soustřeďte se na kladné stránky osobnosti vašeho dítěte, chvalte
jej, podporujte, motivujte
34
pozor na trestání dítěte a vyhrožování za „nesprávné“ chování
 vyhýbejte se psychologickým otázkám typu: „Můžeš se chovat
normálně? Já se z tvého chování zblázním…“, apod.
 pokud si nebudete s chováním svého dítěte vědět rady, nebojte se
vyhledat pomoc odborníka, například dětského psychiatra, který
stanovil diagnózu dítěte
 buďte ve spojení i s pedagogicko-psychologickou poradnou ve
vašem okolí, kde vám poskytnou odbornou pomoc a tipy, jak
chování svého dítěte zvládat, jak se s ním učit, jak jej vychovávat,
apod. Říct si o pomoc není nic, za co byste se měli stydět –
naopak, pomůžete tím nejen svým nervům, ale zejména dítěti!
http://www.spokojenedeti.cz/specialni-pedagogika/tipy-jak-pracovat-sdetmi-s-adhd

35
Dítě s ADHD v mateřské škole
Autor: Lenka Minaříková
www.rvp.cz
V dnešní době můžeme téměř v každé třídě mateřské školy zaznamenat
stále se zvyšující počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, dětí,
které jsou hůře adaptabilní a zvladatelné. Je to zřejmě způsobeno tím,
že některé děti nejsou ještě dostatečně vyzrálé a připravené vyrovnat se
s řádem a nároky mateřské školy. Tyto děti potřebují více času
k rozvinutí svých sociálních a emocionálních dovedností. Jiné děti zase
nemají dostatečně vyzrálý nervový systém a dostatečně vyvinutý určitý
mechanismus zvládání situací. Učitelky v mateřských školách se s těmito
problémy u dětí setkávají jako první. Musí hledat vhodné způsoby řešení,
a poskytnout jim tak odpovídající péči a vzdělání, které se pro ně stanou
základem pro celoživotní vzdělávání.
Diagnóza ADHD se určuje velmi těžko, protože její symptomy se různí
podle věku, situace a podmínek. Mozek těchto dětí pracuje
charakteristickým způsobem. Její určení proto náleží odborníkům,
psychologům, speciálním pedagogům, psychiatrům, neurologům a není
jednoduchou záležitostí. Vždy je nutné zvážit mnoho faktorů, které
působí na chování dítěte. Jedná se o vrozený syndrom, který vzniká
působením mnoha činitelů (negativních vlivů v období před, při nebo
časně po narození dítěte, vlivem dědičnosti). V některých případech se
spolupodílejí i činitelé zcela neznámí a nezjistitelní. Na vzniku ADHD se
podílí více faktorů, mezi kterými však převažují genetické příčiny.
Projevy dětí s ADHD
U malých dětí, např. ve vývojovém období kojence, není snadné projevy
ADHD rozpoznat. Tyto děti jsou neklidnější, mají poruchy biorytmu
v mnohem větší míře než ostatní. Špatně spí, špatně usínají, odmítají
odpolední spánek. Takoví kojenci často pláčou bez příčiny, jsou
podráždění, křičí, i když byly uspokojeny všechny jejich potřeby.
V období batolete jsou děti zvýšeně pohyblivé, nedokážou se delší dobu
soustředit na hru a vydrží dlouhou dobu bez spánku. Neadekvátně silně
reagují na podněty, dostavují se u nich i afektivní výbuchy. U těchto dětí
také často pozorujeme nerovnoměrný vývoj a opožděný vývoj řeči. U
předškolních dětí podle D. Jucovičové a H. Žáčkové pozorujeme
zejména poruchy aktivity a motoriky, emoční poruchy a poruchy chování,
poruchy koncentrace pozornosti a paměti, poruchy řeči, vnímání a
myšlení.1 Obecně má ADHD vždy stejné složky: deficit pozornosti,
hyperaktivitu a impulzivitu. U každého dítěte se však v různých situacích
projevují jinak. Příznaky se mění podle toho, jak se dítě cítí a co se
kolem něho právě děje.
36
Problémy vzniklé ve vztahu s okolím
I. Drtílková tvrdí, že pokud by děti s ADHD žily na pustém ostrově,
nepřinášel by jim jejich způsob života pravděpodobně žádné potíže. Ve
společnosti se však musí neustále přizpůsobovat obecně přijímaným
normám chování, musí zvládnout požadavky školy a snažit se naplňovat
různá očekávání svých rodičů.2 Děti trpící ADHD jsou tak neustále pod
tlakem náročných situací, ať už v mateřské škole, doma v rodinném
prostředí nebo při hře s vrstevníky. Stále bojují o uznání a úspěch a
tento boj bohužel většinou prohrávají. Každodenně se setkávají
s nejrůznějšími situacemi, na které nestačí a nezvládají je, i když pro
ostatní děti jsou to situace normální a běžné. Protože děti s ADHD
nedokáží tyto situace zvládnout přiměřeným způsobem, řeší si je po
svém - ovšem tak, že to pro jejich okolí není přijatelné.
Problémy vznikající v rodině
Děti, které se chovají výše popsanými způsoby, zaznamenávají nemalé
problémy nejen ve svém okolí, ale často i v rodině (s rodiči, sourozenci
atd.). Nezřídka jsou považovány za hloupé, líné, zlé a nevychované. Na
druhou stranu bývají jejich rodiče obviňováni z toho, že své děti
vychovávají špatně a nezvládají je, i když vyzkoušeli už všechno možné,
aby se jejich dítě chovalo lépe. Bohužel u těchto dětí selhávají veškeré
osvědčené výchovné postupy a mnozí rodiče si s nimi skutečně neví
rady. Vzájemné vztahy v rodině bývají v neustálém napětí, a to i přesto,
že se rodiče snaží chovat co možná nejtrpělivěji a nejpozorněji. Jelikož
tyto děti potřebují spát mnohem méně než ostatní, jsou všichni v jejich
okolí unavení, rodiče mají na sebe celkově málo času. Jindy je zase pro
rodiče velmi obtížné připustit si a hlavně přijmout skutečnost, že jejich
dítě má v něčem problém a je v něčem jiné. Péče o tyto děti je pro rodiče
velmi vyčerpávající a celkově omezuje běžný život v rodině. Důsledky
ADHD ve zmíněných situacích jsou dalekosáhlé pro všechny
zúčastněné, tudíž by se měly brát v úvahu při rozhodování, jak jim
nejlépe pomoci.
Problémy vznikající v mateřské škole
Častou příčinou problémů při vstupu dítěte do mateřské školy bývá
nerovnoměrný vývoj, hyperaktivita nebo zvýšená afektivita a
emocionalita, někdy se u těchto dětí projevují i problémy se
sebeobsluhou. To souvisí s tím, že dítě je neobratné, těžkopádné,
neustále si obléká tričko naruby atd. V mateřské škole může jít o
problémy základní hygieny a sebeobsluhy, které vrstevníci těchto dětí již
zvládají bez problémů.
Je třeba podotknout, že ve čtyřech letech má již 80 % dětí první rok
mateřské školy za sebou. A tady je již ve srovnání s vrstevníky dobře
37
patrné, jak se dítě soustředí a zda vydrží v klidu. Projevují se potíže
s delším soustředěním na jednu činnost. Tyto děti buď u jedné činnosti
vůbec nevydrží, nebo pouze částečně. Konkrétně to znamená, že si
začnou hrát s jednou hračkou, najednou ji z ničeho nic opustí a najdou si
jinou. Někdy vydrží u činnosti delší dobu, ovšem jen u té, která je pro ně
zajímavá. U činností pro ně nezajímavých nevydrží a ani se na ně
nedokáží soustředit. Může se také stát, že děti některé činnosti naprosto
odmítají. Např. děti s problémy s grafomotorikou nerady kreslí, děti s
problémy v oblasti zrakové percepce a krátkodobé paměti nerady hrají
pexeso.
Díky příčinám spočívajícím v narušení motoriky, motorické koordinace a
impulzivnímu jednání trpí tyto děti častější úrazovostí. V lepších
případech mívají děti v mateřské škole jen určité výchovné problémy.
Nezřídka je jim doporučen odklad školní docházky.
Velmi častá jsou nedorozumění v komunikaci mezi rodinou a školou.
Některé děti bývají jen nesoustředěné, neklidné a netrpí poruchami
vnímání. Jestliže jsou projevy ADHD výrazné a zřejmé už v předškolním
věku, často dětem pomůže odklad školní docházky o jeden rok.
Dozráváním centrální nervové soustavy a vhodným výchovným vedením
v tomto období se mohou některé projevy poruchy zmírnit. Je ale velmi
žádoucí s dětmi v tomto roce intenzivně pracovat tak, abychom vhodným
způsobem usměrnili nebo zmírnili některé projevy v chování nebo
případně předešli vzniku poruch učení.3
Učitelky v mateřských školách mohou být prvními, kteří tyto problémy
zaznamenají. Musí hledat způsoby, jak každému dítěti poskytnout
odpovídající péči a vzdělání. „V mateřské škole je nutné děti učit všemu
– každému požadavku na chování a každé sociální dovednosti. Každý
požadovaný vzorec chování je nutné vysvětlit, názorně předvést a
procvičovat tak dlouho, dokud děti přesně nevědí, co se po nich
požaduje.“4
Děti s ADHD mívají právě pro svou hyperaktivitu, nepozornost a
impulzivní jednání velké problémy už v mateřské škole. Příčinou
některých problémů, které souvisejí s ADHD, mohou být nedostatečná
motivace a nízké sebevědomí. To může být důsledkem toho, že učitelé,
ale i rodiče s dětmi špatně pracují. „Mnozí učitelé problémy vidí, dokáží
je popsat, ne vždy jsou však schopni si uvědomit, že jsou to projevy
léčitelné poruchy.“5 Z části to může být důsledek jisté nevědomosti a
nedostatečného odborného vzdělání. Není totiž možné vyhovět
potřebám dítěte bez zvláštní pomoci.
Důležité výchovné zásady a přístupy u dětí s ADHD
Jak jsem se již zmínila, u dětí s ADHD hrají velkou roli dědičné faktory a
perinatální komplikace. Ovšem to neznamená, že by výchovné vlivy
38
nehrály žádnou roli. Ba naopak – správné výchovné vedení může
výrazně zmírnit obtíže těchto dětí, často až na sociálně přijatelnou
úroveň. Naopak nevhodné výchovné působení může obtíže ještě více
zvýraznit. Vždy je nutné si uvědomit, že problémy dítěte mají biologický
základ a neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle.
Konkrétně u předškolních dětí je velmi důležitá tolerance, citlivý přístup a
správné pedagogické působení, především důslednost. Je velmi
důležité, aby neúspěchy dítěte nesnížily jeho sebedůvěru a nevznikaly
v něm pocity rezignace, pocit, že zklamalo své rodiče. Dítě by mělo
zažívat pocit úspěchu, stejně jako jeho vrstevníci, cítit u svých rodičů
porozumění, zastání a bezpečí. Podle I. Drtílkové platí u dětí s ADHD
zásada „pochválit nejen za dobrý výkon, ale především za dobrou
snahu“.6 Známý dětský psycholog prof. Matějček radí „zařídit věci tak,
aby je dítě udělalo dobře a my je za to mohli pochválit. Tresty, výčitky a
vynucené sliby zde nepomohou, protože náprava není věcí jeho dobré
vůle.“7 To ovšem neznamená, že si dítě bude dělat, co chce, a že my se
budeme bát určitým způsobem usměrnit jeho chování a použít třeba
příkazy nebo přiměřenou formu trestu.
Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není
výchova, nýbrž láska. Láska, kterou dostane, mu pomůže lépe se
přenést přes své nedostatky8. U těch dětí, které trpí motorickým
neklidem, se zásadně nedoporučuje děti násilně nutit ke klidu nebo je za
projevy hyperaktivity kárat a trestat. Naopak je vhodné dát jim prostor,
dostatek možností k pohybovému uvolnění a někdy je i přínosnější na
drobný psychomotorický neklid nereagovat.
Na ovlivnění hyperaktivity velmi dobře působí střídání činností. Je lepší
mít pro děti připravený konkrétní program činností, ze kterého můžeme
podle potřeby vybírat. Nesmíme však zapomínat na dokončování
činností. Děti vždy vedeme k tomu, aby započatou činnost dokončily.
Žádoucí chování mnohem účinněji upevňuje pozitivní výchova, nikoli
negativní. Proto je důležité oceňovat dítě za to, co mu jde dobře, spíš
než ho trestat za to, co mu nejde, a utvořit systém pobídek a odměn, aby
mělo o co usilovat. Když potřebujeme dítě pokárat, pak káráme přesně
za to, co udělalo – „tohle bylo špatně“ zní jinak, než „ty pořád zlobíš“.
Když bude opakovaně dostávat takovéto „nálepky“, nakonec se přestane
snažit.
Svým přístupem k dítěti můžeme ovlivnit jeho hyperaktivitu. Když je dítě
neklidné, nevěnujeme mu tolik pozornosti, jako když se zklidní. Je lepší,
když drobný neklid (např. houpání se na židli) ovlivníme třeba jen
jemným dotykem, (položíme mu ruku na rameno nebo ho chytneme za
ruku), který dítě zklidní. Někdy se osvědčuje i oční kontakt s dítětem.
Neměli bychom nikdy šetřit oceňováním i malých úspěchů, i když
výsledek někdy zcela neodpovídá našim představám. Je velmi důležité
39
oceňovat i projevenou snahu ze strany dítěte. Rozhodně nekritizujeme
projevy dítěte, neporovnáváme jeho výtvory s ostatními, ale snažíme se
konkrétně oceňovat to, co se mu povedlo. U dětí, které trpí afektivním
chováním, je dobré se naučit mu předcházet. K tomu je však zapotřebí
vypozorovat situace, které k afektivnímu chování vedou. Někdy stačí jen
rychle odvést pozornost od záležitosti, která afekt vyvolala, k jiné, pro
dítě zajímavější. Pokud se nám to nepodařilo a afekt již vznikl, je lepší ho
nechat proběhnout a odeznít, ovšem jen pokud není ohrožující.
Rozhodně se nedoporučuje a není vhodné na afekt a agresi reagovat
také afektem a agresí. Dítě se tak mnohem lépe a dříve zklidní. Pokud
totiž vidí u dospělého odezvu v tom, že reaguje, zlobí se a křičí, dosáhlo
přesně toho, čeho chtělo, tedy že pozornost byla věnována jen jemu.
Pokud je však afekt ohrožující tím, že dítě ubližuje sobě nebo ostatním,
musíme urychleně zasáhnout a odvést jeho pozornost od zdroje afektu. I
zde nám pomůže fyzický kontakt, jak jsem se zmínila již výše.
Po zklidnění si s dítětem v klidu popovídáme, přičemž v rozhovoru
upřednostníme aktivní spoluúčast dítěte. Společně pak můžeme hledat
různé kompromisy a navrhovat řešení. Pokud je nutné použít trest, měl
by odpovídat provinění dítěte a měl by být pouze jeden. Musíme si ale
uvědomit, že trestání je až krajním řešením, protože zabírá většinou jen
bezprostředně a krátkodobě. Jeho podstatu nejlépe vystihuje prof.
Matějček: „Trest zastavuje, ale nebuduje.“9
Mnoho konfliktů také vzniká proto, že dítě neví, jak se má zachovat a co
se od něj očekává. Narážíme zde na potřebu stanovení si jasných
pravidel, cílů a také určitých mantinelů. Neméně důležitá je důslednost
v dodržování pravidel i v jejich vyhodnocování. Co se týče impulzivního
jednání dítěte, neměli bychom na dítě spěchat, ale spíše mírnit jeho
zbrklost a impulzivitu. Zároveň je velmi důležité naslouchat pocitům
dítěte, mluvit s ním co nejvíc o tom, co prožívá a cítí, jak nese neúspěch
i úspěch. Pro tyto děti je velmi důležité, aby dostaly příležitost prožít si i
kladné emoce, okusily prožitek z úspěchu, z toho, že jsou někomu
prospěšné, že je někdo potřebuje. Není nad to mít radost z úspěchu
společně s dítětem. Vždyť „sdílená radost je dvojnásobná radost“.
„Při práci s těmito dětmi platí zásada krátce, ale častěji. Protože
pozornost dítěte většinou rychle klesá, vhodnou změnou činnosti
navodíme novou situaci a dítě je schopno se opět chvíli soustředit.“10
Někdy mají děti značný problém se zapamatováním učiva, proto je
přínosné využívat u těchto dětí různé aktivizující formy výuky a využívat
jejich dosavadních zkušeností. Velmi se osvědčuje využívat
multisenzoriálního přístupu, tzn. zapojení co nejvíce smyslů. Zapomínání
a nereagování dítěte na pokyny předejdeme tím, že budeme zadávat
stručné a jasné pokyny, které obsahují jen jednu informaci nebo
požadavek. Mnohým problémům můžeme předejít i kontrolou započaté
40
činnosti. Ke zlepšení pozornosti přispějeme samozřejmě i pravidelným
oceňováním dítěte za ty chvíle, kdy se mu podařilo udržet pozornost.
Tím posilujeme jeho snahu a zlepšení. Dítě by se mělo také cítit
bezpečně v prostředí, ve kterém se pohybuje. Když je dítě v psychické
pohodě, daří se mu potom lépe překonávat různé překážky a nedostatky.
Na závěr se zamysleme nad tím, jak jedno a totéž chování může být
viděno negativně i pozitivně. Dítě s ADHD může být například viděno
jako:
 upovídané X pohotově mluví
 neklidné X živého temperamentu
 hyperaktivní X plné energie
 bolestínské a lítostivé X citlivé a vnímavé
 vymýšlí si a bájí X má skvělou fantazii
 impulzivní X spontánní
 roztěkané X schopné dělat více věcí najednou
 nepořádné X nezdržuje se maličkostmi
 neposedné X hravé
 nepředvídatelné X nikdy nenudí
 obtížně usíná X potřebuje méně spánku
11
 u ničeho nevydrží X stále se zajímá o nové věci
1
JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD (ADHD,
ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 8.
ISBN 80-9038-690-7.
2
DRTÍLKOVÁ, I. Hyperaktivní dítě. Praha : Galén, 2007, s. 31. ISBN
978-80-7262-447-8.
3
JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD (ADHD,
ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 7 – 8.
ISBN 80-9038-690-7.
4
RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha : Portál,
2007, s. 164. ISBN 978-80-7367-257-7.
5
MUNDEN, A.; ARCELUS, J. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Praha
: Portál, 2006, s. 99. ISBN 80- 7367-188-3.
6
DRTÍLKOVÁ, I. Hyperaktivní dítě. Praha : Galén, 2007, s. 65 – 68.
ISBN 978-80-7262-447-8.
7
DRTÍLKOVÁ, I. Hyperaktivní dítě. Praha : Galén, 2007, s. 65. ISBN
978-80-7262-447-8.
8
TYL, J.; TYLOVÁ, V. Lehké mozkové dysfunkce – nové metody
nápravy. Praha : Biofeedback institut, 2003, s. 21.
9
JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD (ADHD,
ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007, s. 32 - 38.
ISBN 80-9038-690-7.
10
JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Metody práce s dětmi s LMD
41
(ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. Praha : D+H, 2007,
s. 41. ISBN 80-9038-690-7.
11
TYL, J.; TYLOVÁ, V. Lehké mozkové dysfunkce – nové metody
nápravy. Praha : Biofeedback institut, 2003, s. 22.
42
Charta učitelů. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
(UNESCO)
Zvláštní mezivládní konference o postavení učitelů, která se uskutečnila
21. 9. – 5. 10. 1966 v Paříži, přijala významný mezinárodní dokument Doporučení týkající se postavení učitelů. Připravovali ho dvě desetiletí
experti z různých zemí ve spolupráci s mezinárodními organizacemi
učitelů. K tomuto Doporučení, známému jako Charta učitelů, přistoupila i
naše země. Někdy je dobré se k zásadním dokumentům vrátit, abychom
mohli srovnávat, jak byla tato doporučení realizována.
Doporučení týkající se postavení učitelů (přijaté na Mimořádné
mezivládní konferenci o postavení učitelů, Paříž 5. října 1966)
Mimořádná mezivládní konference o postavení učitelů,
 připomínajíc, že právo na vzdělání je základním lidským právem,
 jsouc si vědoma povinnosti států zajistit patřičné vzdělání pro
všechny v souladu s článkem 26 Všeobecné deklarace lidských
práv, s principy 5, 7 a 10 Deklarace práv dítěte a principy
deklarace OSN o šíření ideálu míru, vzájemného respektování a
porozumění mezi národy v řadách mládeže,
 uvědomujíc si nutnost extenzivního a širšího všeobecného,
technického a odborného vzdělávání se zřetelem k plnému využití
všech existujících talentů a inteligence, což je základní podmínkou
kontinuálního rozvoje morálních a kulturních hodnot, jakož o
ekonomického a sociálního pokroku,
 uznávajíc základní úlohu učitelů v rozvoji vzdělávání a význam
jejich přínosu pro rozvoj člověka a moderní společnosti,
 usilujíc zabezpečit učitelům postavení, odpovídající této úloze,
 berouc v úvahu velkou rozmanitost zákonů, ustanovení a zvyků,
které v jednotlivých zemích určují modely a organizaci vzdělávání,
 berouc v úvahu též rozmanitost právních úprav, které se týkají
učitelů v jednotlivých zemích, hlavně v závislosti na tom, zda se na
ně vztahují ustanovení týkající se státních služeb,
 jsouc přesvědčena o tom, že navzdory těmto rozdílům ve všech
zemích vznikají podobné otázky, týkající se postavení učitelů, a že
tyto otázky vyžadují zavést soubor všeobecně platných norem a
opatření, což je cílem tohoto doporučení,
 berouc na vědomí ustanovení existujících mezinárodních konvencí
vztahujících se na učitele, a hlavně takových, které se týkají
lidských práv, jako je Konvence z r. 1948 týkající se svobody
spolčování a ochrany práva organizovat se, Konvence z r. 1949
týkající se práva organizovat se a uzavírat kolektivní smlouvy,
Konvence z r. 1951 týkající se stejného odměňování a Konvence
43


z r. 1958 o diskriminaci v oblasti zaměstnání a povolání, které byly
přijaty Generální konferencí Mezinárodní organizace práce, a
Konvence z r. 1960 o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělávání,
která byla přijata Generální konferencí Organizace OSN pro
výchovu, vědu a kulturu,
připomínajíc dále doporučení o různých aspektech přípravy a
postavení učitelů na základních a středních školách, která byla
přijata na Mezinárodní konferenci o státním školství, svolané
společně s OSN pro výchovu, vědu a kulturu, a s Mezinárodním
úřadem pro výchovu, jakož i Doporučení o odborném a technickém
vzdělávání z r. 1962, které bylo přijato Generální konferencí
Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu,
usilujíc o doplnění existujících forem o ustanovení týkající se
specifiky učitelských problémů a řešení problémů týkajících se
nedostatku učitelů, přijímá následující doporučení:
I. DEFINICE
1. Pro účely tohoto doporučení:
a) slovo UČITEL, se vztahuje na všechny osoby ve školách, které se
zabývají výchovou a vzděláváním žáků,
b) výraz POSTAVENÍ ve vztahu k učitelům označuje společenské
postavení nebo úctu, kterou požívají učitelé v souvislosti se stupněm
uznávání důležitosti jejich funkce a jejich schopnosti plnit ji, rovněž i
pracovní podmínky, odměňování a jiné materiální výhody, které mají
v porovnání s jinými profesními skupinami.
II. OBLAST POUŽITÍ
2. Toto doporučení se týká především učitelů jak státních, tak
soukromých škol až po učitele škol poskytujících úplné střední vzdělání,
tj. jeslí, mateřských škol, základních škol, nižších středních nebo úplných
středních škol, včetně technických odborných a uměleckých škol.
III. ZÁKLADNÍ PRINCIPY
3. Od raného školního věku by se mělo vzdělání zaměřovat na
všestranný rozvoj lidské osobnosti a na duchovní, morální, sociální,
kulturní a ekonomický pokrok společnosti, jakož i na vštěpování hluboké
úcty k lidským právům a základním svobodám. V rámci těchto hodnot je
třeba přikládat velký význam přínosu, kterým má vzdělávání přispívat
k míru a porozumění, toleranci a přátelství mezi všemi národy a mezi
všemi rasovými nebo náboženskými skupinami.
4. Mělo by se uznávat, že pokrok ve vzdělávání závisí ve značné míře na
kvalifikaci a schopnostech učitelů všeobecně a na lidských,
pedagogických a technických kvalitách jednotlivých učitelů.
44
5. Postavení učitelů by mělo odpovídat potřebám vzdělávání daných
jeho cíli a úkoly. Je třeba uznat, že úplnou realizaci těchto cílů a úkolů
má velký význam patřičné postavení učitele a všeobecná úcta k jeho
profesi.
6. Pedagogickou činnost je třeba považovat za profesi vyžadující
speciální schopnosti získávané a udržované důkladným a permanentním
vzděláváním. Vyžaduje rovněž určitý cit osobní a kolektivní
zodpovědnosti za vzdělávání a zabezpečování co nejpříznivějších
podmínek žákům ve školách.
7. Všechny stránky přípravy a zaměstnávání učitelů musí být zbaveny
jakékoli formy diskriminace založené na rase, barvě pleti, pohlaví,
náboženství, politickém názoru, národnostním či sociálním původu nebo
ekonomických podmínkách.
8. Pracovní podmínky učitelů musí být maximálně příznivé pro co
nejefektivnější výuku a musí učiteli umožňovat plně se soustředit na
plnění svých profesních úkolů.
9. Učitelské organizace je třeba považovat za sílu, která může přispět
k rozvoji vzdělávání, a proto je třeba je zapojovat do vytváření školské
politiky.
IV. CÍLE A POLITIKA V OBLASTI VZDĚLÁVÁNÍ
10. V každé zemi by se měla přijmout patřičná opatření pro zformulování
komplexní školské politiky v souladu s uvedenými směrnicemi, čerpající
ze všech existujících lidských i ostatních zdrojů. Příslušné orgány přitom
musí brát v úvahu důsledky, které vyplývají pro učitele z následujících
zásad a cílů:
a) základním právem každého dítěte je zabezpečit mu co nejúplnější
možnost vzdělávání. Patřičná pozornost musí být věnována dětem, které
vyžadují zvláštní pedagogický přístup,
b) všechny možnosti musí být stejně dostupné, aby každý člověk mohl
uplatňovat právo na vzdělání bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti,
náboženství, politické přesvědčení, národní a sociální původ anebo
ekonomické podmínky,
c) protože vzdělávání je službou prvořadého významu a
celospolečenského zájmu, zodpovědnost za ně musí nést stát, který
musí zabezpečit adekvátní síť škol, bezplatné vzdělávání a materiální
pomoc žákům, kteří to potřebují; uvedené nemožno chápat ani jako
zasahování do svobody rodičů nebo jejich právních zástupců při výběru
nestátních škol pro jejich děti, ani jako narušování svobody jednotlivých
osob či orgánů při zřizování a řízení výchovně-vzdělávacích zařízení,
která odpovídají minimálním pedagogickým normám stanoveným nebo
schváleným státem,
45
d) protože vzdělávání je základním faktorem ekonomického rozvoje,
musí být plánování vzdělávání neoddělitelnou součástí celkového
ekonomického a sociálního plánování, jehož cílem je zlepšit životní
podmínky,
e) protože vzdělávání představuje nepřetržitý proces, měly by být různé
oblasti učitelských služeb tak koordinovány, aby přispívaly ke zvýšení
kvality výuky všech žáků a ke zlepšení postavení učitelů,
f) je třeba zabezpečit volný přístup k pružnému systému škol patřičně
propojených, aby nic nemohlo omezit možnosti každého dítěte získat
vzdělání na kterémkoli stupni nebo typu vzdělávání,
g) při sledování cíle vzdělávání se žádný stát nemůže spokojit jen
s kvantitativním růstem, ale musí usilovat též o zvýšení kvality,
h) v oblasti vzdělávání je potřebné jak dlouhodobé, tak i krátkodobé
plánování a programování; účinné zapojení dnešních žáků do života
společnosti bude více záležet na budoucích potřebách než na
současných požadavcích,
i) celé školské plánování by mělo v každé etapě zahrnovat včasné
zabezpečení přípravy a dalšího vzdělávání dostatečného počtu plně
kompetentních a kvalifikovaných národních učitelů, kteří jsou seznámeni
se životem svého lidu a jsou schopni vyučovat v jeho mateřském jazyce,
j) prvořadý význam má koordinovaný, systematický a permanentní
výzkum a činnost v oblasti přípravy a dalšího vzdělávání učitelů včetně
projektů spolupráce a výměny výsledků výzkumu na mezinárodní úrovni,
k) k definování školské politiky a jejích konkrétních úkolů je třeba
zabezpečit úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány, učitelskými
zaměstnavatelskými
organizacemi
pracujících
i
rodičovskými
organizacemi, výzkumnými institucemi a školami,
l) protože dosažení cílů a úkolů vzdělávání většinou závisí na finančních
prostředcích, které jsou k dispozici, je třeba v národních rozpočtech
všech zemí přednostně vyčlenit adekvátní část národního důchodu na
rozvoj vzdělávání.
V. PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ UČITELE
11. Politika určující přípravu učitelů musí brát v úvahu potřebu
zabezpečení společnosti dostatečným množstvím učitelů s nezbytnými
morálními, intelektuálními a fyzickými kvalitami, kteří mají hluboké
odborné znalosti a dovednosti.
12. Pro uspokojení této potřeby by školské orgány měly adekvátně
podněcovat přípravu na pedagogickou činnost a poskytovat dostatečný
počet míst v příslušných institucích.
13. Absolvování schváleného kurzu příslušné učitelské přípravy by se
mělo vyžadovat od všech osob vstupujících do učitelské profese.
46
14. Právo na přijetí do přípravy na učitelské povolání by mělo být
podmíněno absolvováním příslušné střední školy a takovými osobními
vlastnostmi, které pomohou uchazečům stát se členy hodnými této
profese.
15. Při dodržení všeobecným norem přijímání je možné přijmout na
pedagogické studium osoby, které neodpovídají některým požadavkům
z hlediska formálního vzdělání, ale mají cenné zkušenosti zvláště
technického a odborného charakteru.
16. Studentům, kteří se připravují na učitelské povolání, by měly být
k dispozici adekvátní stipendia nebo finanční podpory, které by jim po
dobu studia umožnily normální studijní a životní podmínky; je-li to
možné, měly by se školské orgány snažit o vytvoření systému
bezplatných učitelských přípravek.
17. Studenti a jiné osoby, které se chtějí stát učiteli, musí mít k dispozici
informace o možnostech studia a o stipendiích nebo finančních
podporách poskytovaných při přípravě na učitelské povolání.
18. 1. Patřičnou pozornost je třeba věnovat úrovni přípravy učitelů
v jiných zemích. Při určování toho, zda mají osoby, které absolvovaly
přípravu na učitelské povolání v zahraničí, úplné nebo částečné právo
vykonávat učitelské povolání, je třeba věnovat patřičnou pozornost
úrovni přípravy učitelů v těchto zemích.
18. 2. Je třeba přijmout opatření zaměřená na dosažení mezinárodního
uznání učitelských diplomů, které učitele opravňují zaujímat profesionální
postavení v souladu s mezinárodně uznávanými normami.
Programy přípravy učitelů
19. Cílem přípravy učitelů musí být prohloubení všeobecného vzdělání a
osobní kultury každého studenta, jeho schopnosti učit a vychovávat
druhé, uvědomění si principů, které tvoří základ mezilidských vztahů
v rámci dané země i v zahraničí, uvědomění si smyslu zodpovědnosti za
přínos vyučování, jakož i osobního příkladu ve vztahu k sociálnímu,
kulturnímu a ekonomickému pokroku.
20. Programy přípravy učitelů musí zahrnovat následující:
a) všeobecné disciplíny,
b) studium základů filozofie, psychologie, sociologie ve vztahu
k výchově, teorii a historii výchovy, rovněž i srovnávací a experimentální
pedagogiku, základy řízení školství a metody vyučování různých
předmětů,
c) studium předmětů vztahujících se k budoucí oblasti vyučování,
pedagogickou praxi v oblasti školní a mimoškolní činnosti pod vedením
vysoce kvalifikovaných učitelů.
21. 1. Všichni učitelé musí absolvovat všeobecnou, speciální a
pedagogickou přípravu na univerzitách nebo pedagogických školách na
47
úrovni srovnatelné s univerzitou, nebo v odborných školách pro přípravu
učitelů.
21. 2. Obsah programů přípravy učitelů se může do určité míry lišit podle
úkolů, které učitelé musí splnit na školách různých typů, jako jsou
odborné školy, technické školy, nebo speciální školy pro postižené. U
odborných a technických škol by mohly programy zahrnovat určitou
výrobní praxi v průmyslu, obchodu nebo zemědělství.
22. Učební plány pedagogických škol mohou zahrnovat pedagogickou
přípravu současně se studiem všeobecných předmětů nebo kultivaci
dovedností, nebo může pedagogická příprava po nich následovat.
23. Příprava učitelů by měla zpravidla probíhat formou denního studia;
starší osoby nebo osoby jiných kategorií, které mají zájem o učitelské
povolání, mohou absolvovat část nebo celé studium formou dálkového
studia za předpokladu, že obsah tohoto studia a normy získaného
vzdělání budou na stejné úrovni jako u studia denního.
24. Je třeba brát zřetel na přání zabezpečit přípravu různých učitelů pro
základní, střední, technické, speciální a odborné školy na školách, které
jsou organicky spojeny nebo umístěny blízko sebe.
Školy připravující učitele
25. Učitelé škol připravujících učitele musí mít kvalifikaci pro výuku svých
předmětů na úrovni vysokoškolského vzdělání. Učitelé pedagogických
předmětů musí mít zkušenosti z výuky na školách a podle možnosti by
měli mít možnost pravidelně si obnovovat tyto zkušenosti pedagogickou
praxí na školách.
26. Výzkumy a experimentování v oblasti pedagogických disciplín a
vyučování jednotlivých předmětů by měly být stimulovány vytvářením
výzkumných příležitostí ve školách připravujících učitele a výzkumnou
činností jejich pracovníků a studentů. Učitelé, kteří připravují učitele,
musí znát výsledky výzkumu ve své oblasti a seznamovat s nimi
studenty.
27. Žáci a učitelé musí mít možnost vyjádřit své názory na právní úpravy,
které určují život, práci a disciplínu na školách připravujících učitele.
28. Školy připravující učitele musí přispět k rozvoji pedagogické činnosti
šířením výsledků výzkumu a novinek v metodice vyučování a využíváním
zkušeností škol a učitelů.
29. Školy připravující učitele jsou rovněž zodpovědné za vystavování
vysvědčení o ukončení studia, a to zvlášť nebo společně, případně ve
spolupráci s jinými vysokými školami nebo kompetentními školskými
orgány.
30. Školské orgány musí ve spolupráci se školami připravující učitele
přijímat nezbytná opatření nutná k tomu, aby zajistily absolventům škol
práci odpovídající jejich kvalifikaci, osobním přáním a rodinným
poměrům.
48
VI. DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ
31. Úřady a učitelé by měly uznávat význam dalšího vzdělávání učitelů
požadovaného pro zajištění systematického zlepšování kvality a obsahu
vzdělávání a vyučovacích technik.
32. Úřady by měly v dohodě s učitelskými organizacemi podporovat
vytváření širokého systému dalšího vzdělávání volně dostupného všem
učitelům. Takový systém by měl poskytovat různé programy a zahrnout
účast učitelských přípravek vědeckých a kulturních institucí a učitelských
organizací. Aktualizační kurzy by se měly pořádat především pro učitele,
kteří se vrátili do učitelské služby po přestávce v jejím výkonu.
33. 1. Kurzy a jiné vhodné příležitosti by měly být sestaveny tak, aby
učitelům umožňovaly zvyšovat si kvalifikaci, měnit nebo rozšiřovat si
aprobaci, usilovat o povýšení a nezaostávat ve svém předmětu a
v oblasti vzdělávání z hlediska jeho obsahu a metod.
33. 2. Měla by se přijmout opatření pro přípravu knih a jiných materiálů
pro učitele, které jim umožní zdokonalovat si své všeobecné vzdělání a
odbornou kvalifikaci.
34. Učitelé by měli mít možnost účastnit se kurzů a jiných vzdělávacích
příležitostí a plně je využívat. K této činnosti by měli být podněcováni.
35. Školské úřady by měly vyvíjet veškeré úsilí k zabezpečení toho, aby
školy mohly využívat významných vědeckých výzkumů v oblasti
jednotlivých předmětů a jejich metodik.
36. Úřady by měly učitele povzbuzovat k dalšímu vzdělávání, a je-li to
možné, pomáhat jim individuálně nebo skupinově cestovat ve vlastní
zemi i v zahraničí.
37. Bylo by žádoucí, aby se opatření pro přípravu dalšího vzdělávání
učitelů rozpracovala a doplňovala za finanční a technické spolupráce na
mezinárodní nebo regionální úrovni.
VII. ZAMĚSTNÁNÍ A KARIÉRA
Začátek učitelské činnosti
38. Politika týkající se přijímání do zaměstnání by měla být jasně
definována na příslušné úrovni ve spolupráci s učitelskými organizacemi.
Též by měly být vypracovány předpisy stanovující práva a povinnosti
učitelů.
39. Zkušební dobu pro vstup do učitelské služby by měli uznávat učitelé i
zaměstnavatelé jako příležitost k povzbuzení a pomoci začínajícímu
učiteli, k vytvoření a upevnění náležitých profesionálních standardů a k
vlastnímu rozvoji praktických vyučovacích schopností učitele. Normální
délka zkušební doby by měla být předem známa a podmínky pro její
úspěšné zvládnutí by se měly striktně týkat profesionální kompetence.
Jestliže učitel ve zkušební době neobstojí, měl by být informován o
důvodech a mít právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí.
49
Postup a povýšení.
40. Jestliže mají učitelé požadovanou kvalifikaci, měli by mít možnost
přecházet z jednoho školského stupně na druhý nebo z jednoho druhu
školy na jiný.
41. Organizace a struktura školských služeb, včetně jejich organizace a
struktury na konkrétní škole, by měly učitelům poskytovat dostatečné
možnosti k plnění dalších funkcí, pokud nejsou tyto závazky na úkor
kvality nebo regulérnosti jejich vyučovací činnosti.
42. Pozornost by se měla věnovat výhodám, které žákům i učitelům
poskytují velké školy tím, že umožňují lépe rozdělit pedagogické funkce
mezi jednotlivé učitele.
43. Zodpovědná místa ve vzdělávání, jako je místo inspektora,
školského řídícího pracovníka, ředitele odboru pro výchovu a jiná zvlášť
zodpovědná místa, by se měla podle možnosti obsazovat zkušenými
učiteli.
44. Povýšení do nové funkce by mělo být založeno na objektivním
hodnocení učitelovy kvalifikace pro novou funkci. Je třeba brát v úvahu
přísná profesionální kritéria stanovená po konzultaci s učitelskými
organizacemi.
Zabezpečení služebního postavení
45. Stabilita zaměstnání a zabezpečení služebního postavení učitele
jsou nevyhnutelné jak v zájmu vzdělání, tak i v zájmu učitele a musí být
zaručené i tehdy, když nastanou změny v organizaci nebo školském
systému.
46. Učitelé by měli být odpovídajícím způsobem chráněni před
svévolnými činy, které se dotýkají jejich profesionálního postavení nebo
kariéry.
Disciplinární opatření za porušení norem profesionálního chování
47. Disciplinární opatření za porušení norem profesionálního chování
musí být jasně určena. Disciplinární řízení a na jeho základě přijatá
rozhodnutí se mohou zveřejnit jen na žádost zainteresovaného učitele
kromě těch případů, kdy jde o zákaz.
48. Úřady nebo orgány mající právo navrhovat a ukládat sankce a
pokuty musí být jasně určené.
49. Vypracování disciplinárních opatření je nutné konzultovat
s učitelskou organizací.
50. Na každém stupni disciplinárního řízení musí se každému učiteli
poskytnout dostatečné záruky, a to především:
a) právo na písemnou informaci o obvinění s uvedením důvodů,
b) právo na přístup k důkazovému materiálu,
c) právo hájit se sám nebo prostřednictvím zástupce podle vlastního
výběru, právo na dostatečně dlouhou dobu na přípravu vlastní obhajoby,
d) právo na písemnou informaci o rozhodnutí a jeho zdůvodnění,
50
e) právo odvolat se ke kompetentním úřadům nebo orgánům.
51. Úřady si musí uvědomit, že efektivnost disciplinárních záruk i
disciplína samotná by se zvýšily, kdyby se jednání o učiteli zúčastnili i
jeho kolegové.
52. Ustanovení paragrafů 47 – 51 v žádném případě nezasahují do
postupů, které se běžně používají podle národního práva nebo pravidel
trestního práva.
Lékařské prohlídky
53. Učitelé se musí pravidelně podrobovat lékařským prohlídkám, které
musí být bezplatné.
Učitelky pečující o rodinu
54. Manželství by se nemělo považovat za překážku pro přijetí nebo
prodloužení zaměstnání žen-učitelek a rovněž by se nemělo projevit při
odměňování nebo jiných pracovních podmínkách.
55. Zaměstnavatelé by měli být postihovány za ukončení pracovní
smlouvy z důvodu těhotenství a mateřské dovolené.
56. Podle potřeby je nezbytné budovat jesle a mateřské školy pro děti
učitelů.
57. Měla by se přijmout opatření, které by umožňovala učitelkám
pečujícím o rodinu získat učitelská místa v oblasti, kde bydlí, a umožnit
učitelským dvojicím, aby učily na sousední nebo téže škole.
58. Za určitých okolností by učitelky, které opustily své zaměstnání
z důvodu péče o rodinu ještě před důchodem, měly by být vyzvány, aby
se vrátily do školy.
Práce na částečný úvazek
59. Školské orgány a školy by měly uznat hodnotu odvedené práce těch
kvalifikovaných učitelů, kteří z určitých důvodů pracují jen na částečný
úvazek.
60. Učitelé řádně zaměstnaní na částečný úvazek by měli:
a) dostávat přiměřeně stejné ohodnocení a mít stejné základní podmínky
v zaměstnání jako učitelé pracující na plný úvazek,
b) mít práva odpovídající právům učitelů zaměstnaných na plný úvazek
pokud jde o placenou dovolenou, pracovní neschopnost a mateřskou
dovolenou,
c) mít právo na adekvátní sociální péči včetně důchodového
zabezpečení.
VIII. PRÁVA A POVINNOSTI UČITELŮ
61. Učitelské povolání by mělo mít akademickou svobodu při plnění
profesionálních povinností. Protože učitelé jsou speciálně kvalifikovaní,
aby rozhodli, které učební pomůcky a vyučovací metody jsou pro jejich
žáky nejvhodnější, měli by spolu se školskými orgány mít hlavní úlohu při
51
výběru učebnic a vyučovacích metod v rámci schválených učebních
osnov.
62. Učitelé a jejich organizace by se měli podílet na přípravě nových
učebních osnov a učebních pomůcek.
63. Veškeré způsoby inspekce nebo kontroly by měly být prováděny tak,
aby učitele stimulovaly a pomáhaly jim plnit jejich pracovní úkoly. Neměly
by omezovat svobodu, iniciativu a zodpovědnost učitelů.
64. 1. V případech vyžadujících jakékoli osobní hodnocení učitelovy
práce musí hodnocení být objektivní a učitel by měl být s ním seznámen.
64. 2. Učitelé by měli mít právo odvolat se proti hodnocením, která
nepovažují za oprávněná.
65. Učitelé by měli mít volnost v používání takových způsobů hodnocení,
která považují za užitečná pro další rozvoj žáků, ale měli by zaručit, aby
jednotliví žáci nebyli hodnoceni nespravedlivě.
66. Úřady by měly patřičně zvážit doporučení učitelů týkající se
nejvhodnějšího druhu studia pro jednotlivé žáky se zřetelem k různým
možnostem jejich dalšího vzdělávání.
67. V zájmu žáků by se mělo vyvinout maximální úsilí na zabezpečení
úzké spolupráce učitelů a rodičů. Učitelé by však měli být chráněni před
neobjektivním nebo neoprávněným zasahováním rodičů do záležitostí,
které se týkají výhradně profesionálních povinností učitele.
68. 1. Rodičům, kteří mají stížnosti na školu nebo učitele, by se měl
umožnit především rozhovor s ředitelem školy nebo příslušným učitelem.
Každá další stížnost adresovaná vyšším orgánům by měla mít písemnou
formu a příslušný učitel by měl obdržet její kopii.
68. 2. Vyšetřování stížnosti by se mělo vést tak, aby učitelé měli
dostatečnou možnost se obhajovat a aby jednání bylo neveřejné.
69. Učitelé by se měli maximálně snažit, aby zabránili úrazům žáků,
zaměstnavatelé by měli chránit učitele před možností vymáhání náhrady
při zranění žáků mimo školu nebo školní areál.
Povinnosti učitelů
70. S vědomím toho, že postavení učitelského sboru do značné míry
závisí na samotných učitelích, by se měli všichni učitelé snažit o
dosažení co nejvyšší možné úrovně své profesionální práce.
71. Profesionální normy učitelského povolání by se měly určovat a
zachovávat za účasti učitelských organizací.
72. Učitelé a učitelské organizace musí v zájmu žáků, rozvoje vzdělávání
a rozvoje společnosti usilovat o širokou spolupráci se školskými orgány.
73. Učitelské organizace by měly vypracovat kodex etiky učitele,
popřípadě kodex chování učitele; takovéto kodexy jsou významným
přínosem pro zabezpečení prestiže učitelského povolání a pro plnění
profesionálních povinností v souladu s přijatými principy.
52
74. Ve prospěch žáků i dospělých by učitelé měli projevovat připravenost
zúčastňovat se i činností mimo učební plán školy.
Vzájemné vztahy mezi učiteli a systémem vzdělání obecně
75. Proto, aby učitelé mohli plnit svoje povinnosti, měly by školské
orgány vypracovat a pravidelně uplatňovat systém konzultací
s učitelskými organizacemi v takových otázkách, jako je politika v oblasti
vzdělávání, systém vzdělávání a změny v něm.
76. Školské orgány a učitelé by měli uznávat význam účasti učitelů
prostřednictvím jejich organizace a jinými cestami na opatřeních, která
jsou zaměřena na zdokonalování vzdělávání, v pedagogickém výzkumu,
v rozvoji a šíření nových nejmodernějších vyučovacích metod.
77. Školské orgány by měly napomáhat vytvoření a činnosti metodických
sdružení učitelů, jejichž cílem je pomáhat v rámci jednotlivých škol nebo
na širším základě rozvíjet spolupráci učitelů vyučujících stejnému
předmětu a respektovat jejich přání a názor.
78. Řídící a jiní pracovníci zodpovědní za rozličné oblasti vzdělávání by
měli na bázi reciprocity usilovat o dobré vztahy s učiteli.
Práva učitele
79. V zájmu samotných jak učitelů, tak i v zájmu rozvoje systému
vzdělávání a celé společnosti jako celku je třeba podněcovat účast
učitelů na společenském a veřejném životě.
80. Učitelé by měli svobodně využívat všech občanských práv, která mají
všichni obyvatelé, a měli by mít právo být voleni a volit.
81. V takových případech, kdy výkon veřejných funkcí vyžaduje
přerušení pedagogické činnosti, by se měla učitelům zachovat všechna
práva týkající se započítávání pedagogické praxe pro účely služebního
postupu i důchodu a možnost vrátit se po uplynutí období výkonu
veřejných funkcí na své původní místo, nebo jim umožnit nástup na nové
rovnocenné místo.
82. Platy a pracovní podmínky učitelů by měly být stanoveny na základě
vzájemné dohody mezi učitelskými organizacemi a zaměstnavateli
učitelů.
83. Měl by být vytvořen soudní nebo mimosoudní mechanismus, s jehož
pomocí by se zajistilo právo učitelů jednat s jejich státními nebo
soukromými zaměstnavateli prostřednictvím jejich organizací.
84. Měl by být zaveden paritní mechanismus, který by se zabýval
urovnáváním sporů mezi učiteli a jejich zaměstnavateli, vzniklých na
základě finančních požadavků a pracovních podmínek. V případě, že
tyto prostředky a postupy zavedené za tímto účelem budou vyčerpány,
nebo jednání mezi partnery budou přerušena pro úplnou neshodu, měly
by mít učitelské organizace právo podniknout jiné kroky, než organizace
běžně používají při ochraně svých zákonných práv.
53
IX. PODMÍNKY PRO EFEKTIVNÍ VYUČOVÁNÍ A UČENÍ
85. Protože učitel je cenným odborníkem, měla by být jeho práce i jemu
poskytovaná pomoc organizována tak, aby se zabránilo neracionálnímu
využívání jeho času a energie.
Počet žáků ve třídách
86. Počet žáků ve třídách by měl být takový, aby umožňoval učiteli
věnovat se individuálně každému žákovi. Občas je účelné organizovat
práci s malými skupinkami nebo individuální vyučování, především
korekčního charakteru, a ve vyučování ve velkých skupinách využívat
audiovizuální prostředky.
Pomocný personál
87. Aby se učitelé mohli soustředit na své pracovní úkoly, měly by být ve
škole vybaveny pomocným personálem pro vykonávání neučitelských
funkcí.
Učební pomůcky
88. 1. Úřady by měly zabezpečovat pro učitele a žáky moderní učební
pomůcky. Tyto pomůcky by se neměly chápat jako náhrada za učitele,
ale jako prostředky na zlepšování kvality vyučování a zajištění vzdělání
pro větší počet žáků.
88. 2. Úřady by měly podporovat výzkum v oblasti využívání těchto
prostředků, jakož i aktivní účast učitelů na tomto výzkumu.
Délka pracovní doby
89. Délka pracovního dne a týdne by měla být stanovena na základě
konzultace s učitelskými organizacemi.
90. Při určování počtu vyučovacích hodin učitele je třeba brát v úvahu
všechny faktory, které jsou relevantní pro výši úvazku, především:
a) počet žáků, s kterými učitel denně a v průběhu týdne pracuje,
b) nutnost poskytnout učiteli čas na adekvátní plánování a přípravu na
vyučování i na hodnocení práce žáků,
c) počet různých hodin, které musí učitel denně odučit,
d) čas, který potřebuje učitel na to, aby se mohl zúčastňovat řešení
výzkumných úkolů, mimotřídní a mimoškolní činnosti a též dozoru a
konzultací se žáky,
e) čas na podávání informací o prospěchu žáků rodičům a konzultace s
nimi.
91. Učitelům by měl být poskytován čas nezbytný k účasti na
programech dalšího vzdělávání.
92. Účast učitelů v mimoškolní činnosti by je neměla nadměrně
zatěžovat a neměla by narušovat plnění jejich základních povinností.
93. Učitelé, kteří vykonávají souběžně s vyučováním ve třídě speciální
pedagogické činnosti, by měli mít příslušně zkrácený učební úvazek.
Roční placená dovolená
54
94. Všichni učitelé by měli mít právo na každoroční adekvátní plně
placenou dovolenou.
Studijní volno
95. 1. Čas od času by mělo být učiteli poskytnuto plně nebo částečně
placené studijní volno na zvyšování kvalifikace.
95. 2. Období studia by se mělo započítávat do praxe pro účely postupu
a důchodu.
95. 3. Učitelům pracujícím v oblastech vzdálených od městských center,
jež jsou takto chápána i státními orgány, by se mělo studijní volno
poskytovat častěji.
Mimořádné volno
96. Volno poskytnuté v rámci dvoustranných a mnohostranných výměn
by se mělo započítávat do praxe.
97. Učitelům, pracujícím na realizaci projektů technické pomoci by se
měla započítávat doba této práce do praxe, měl by se jim ve vlasti
zachovat nárok na služební postup a důchod.
98. Učitelům, kteří vycestovali na pozvání za prací do zahraničí, by se
měla doba této práce započítávat do praxe a taktéž by se jim měl
zachovat nárok na důchod.
99. 1. Učitelům by se mělo poskytovat příležitostné placené volno, aby
mohli pracovat ve svých organizacích.
99. 2. Učitelé by měli mít právo být voleni a vykonávat funkce ve své
organizaci; v takovém případě by měli mít stejná práva jako učitelé, kteří
vykonávají funkce ve státních orgánech.
100. Učitelům by se mělo poskytovat placené volno z osobních důvodů
v souladu s dohodou uzavřenou před přijetím do zaměstnání.
Pracovní neschopnost a mateřská dovolená
101. 1. Učitelé by měli mít právo na placené volno po dobu pracovní
neschopnosti.
101. 2. Při určování doby, po kterou má nemocný pobírat plat v plné
nebo částečné výši, by se měl brát ohled na případy, kdy je nutné učitele
izolovat od žáků na delší dobu.
102. V oblasti ochrany mateřství by se měly uplatňovat normy přijaté
mezinárodní organizací práce, hlavně v Konvenci o ochraně mateřství
z r. 1919 a v Konvenci o ochraně mateřství z r.1952 (revidována), jakož i
normy, které se vztahují k odst. 126 tohoto Doporučení.
103. Učitelky, které mají děti, je třeba povzbuzovat k pokračování
v pedagogické práci pomocí opatření, které jim umožní vzít si na základě
vlastní potřeby dodatečnou neplacenou dovolenou na dobu do 1 roku
dítěte bez ztráty zaměstnání, při plném zabezpečení všech práv,
vyplývajících z jejich zaměstnání.
55
Výměna učitelů
104. Školské orgány by měly uznávat, jaký význam mají pro rozvoj
vzdělání a pro samotné učitele profesionální a kulturní výměny mezi
zeměmi a cestování učitelů do zahraničí; tyto orgány by se měly snažit o
rozšíření takových možností a zohledňovat zkušenosti, které získali
jednotliví učitelé v zahraničí.
105. Výběr učitelů pro takovéto výměny se musí uskutečňovat bez
jakékoli diskriminace a vybrané osoby by se neměly považovat za
představitele jakéhokoli politického názoru.
106. Učitelům, kteří cestují do zahraničí studovat a pracovat, by se měly
poskytnout adekvátní prostředky a zachovat jim jejich funkce a
postavení.
107. Učitelé by se měli podporovat v tom, aby si vyměňovali zkušenosti
z výuky v zahraničí s ostatními učiteli.
Školské budovy
108. Školní budovy by měly být bezpečné a atraktivní v celkovém
vzhledu a funkční v projektu; měly by umožňovat efektivní výuku a
mimotřídní činnosti, především ve venkovských oblastech, jako střediska
společenských aktivit; měly by být vybudované v souladu se
stanovenými hygienickými normami, aby byly adaptabilní, daly se lehko
a ekonomicky udržovat.
109. Úřady by měly zabezpečit potřebnou údržbu škol, aby v žádném
případě nebylo ohroženo zdraví a bezpečnost žáků a učitelů.
110. Při plánování výstavby nových škol by se měl prokonzultovat
reprezentativní názor učitelů. Při přípravě nových kapacit anebo
rozšiřování existujících by se měla uskutečnit konzultace s pracovníky
škol.
Speciální podmínky pro učitele ve vesnických a vzdálených oblastech
111. 1. V oblastech vzdálených od městských center, které státní orgány
za takové považují, by se učitelům a jejich rodinám mělo zajistit slušné
ubytování, nejlépe bezplatné nebo formou subvencovaného nájemného.
111. 2. V zemích, kde učitelé kromě normálních vyučovacích povinností
mají podporovat a stimulovat společenské akce, by měly plány a
programy sociálně-ekonomického rozvoje zahrnovat vhodné ubytování
učitelů.
112. 1. Při jmenování nebo přeložení učitelů do škol ve vzdálených
oblastech by se měly učitelům a jejich rodinám hradit náklady na
stěhování a cestovné.
112. 2. Učitelům v takovýchto oblastech, kde je to potřebné, by se měly
poskytnout zvláštní výhody při cestování, aby si mohli udržet svou
profesionální úroveň.
56
112. 3. Učitelé přeložení do vzdálených oblastí by se měli stimulovat tím,
že jim budou hrazeny cestovní náklady z pracoviště do místa bydliště
jednou za rok při cestě na dovolenou.
113. V těch případech, kdy učitelé pracují ve zvlášť těžkých podmínkách,
by se jim měla vyplácet kompenzace ve formě zvláštního příplatku za
obtížnost práce. Tento příplatek by měl být součástí základu, z kterého
se vypočítává důchod.
X. PLATY UČITELŮ
114. Mezi různými faktory, které ovlivňují postavení učitelů, by se měla
věnovat zvláštní pozornost jejich platům, protože v současných
podmínkách ve světě závisí faktory jako postavení učitelů ve společnosti,
úcta k jejich povolání do značné míry, podobně jako u jiných povolání, na
ekonomické pozici, v které se nacházejí.
115. Platy učitelů by měly:
a) odrážet význam pedagogické práce a s tím související význam učitelů
ve společnosti,
b) být porovnatelné s platy v jiných povoláních, vyžadující podobnou
anebo ekvivalentní kvalifikaci,
c) poskytovat učitelům prostředky na zabezpečení uspokojivé životní
úrovně jich samých i jejich rodin, jakož i možnost investovat do dalšího
vzdělávání nebo sledování kulturních aktivit za účelem zvyšování vlastní
profesionální kvalifikace,
d) zohledňovat tu skutečnost, že některé funkce vyžadují vyšší
kvalifikaci, větší zkušenosti a větší zodpovědnost.
116. Platy učitelů by se měly stanovit v souladu s platnou stupnicí,
vypracovanou po dohodě s učitelskými organizacemi. V žádném případě
by neměli být kvalifikovaní učitelé po dobu zkušební doby, nebo jestliže
jsou zaměstnáni na dobu určitou, zařazeni do nižšího platového stupně
než učitelé přijatí definitivně na dobu neurčitou.
117. Platová struktura by se měla plánovat tak, aby nedocházelo
k nespravedlnostem nebo anomáliím, které by mohly vést k rozporům
mezi jednotlivými skupinami učitelů.
118. V případě, že učební úvazek převyšuje normu, měl by učitel
dostávat dodatečnou odměnu podle schválené stupnice.
119. Platové rozdíly by měly být založené na takových objektivních
kritériích, jako jsou stupeň kvalifikace, délka praxe nebo stupeň
zodpovědnosti, avšak při dodržení rozumného vztahu mezi nejnižším a
nejvyšším platem.
120. Při stanovení základní platové stupnice učitele odborných nebo
technických předmětů, který nemá vysokoškolské vzdělání, by se mělo
přihlížet k hodnotě jeho praktické přípravy a zkušeností.
121. Platy učitelů by se měly počítat z ročního základu.
57
122. 1. Postup uvnitř kategorie by se měl umožnit prostřednictvím
příplatků, udělovaných k platu v pravidelných, nejlépe ročních
intervalech.
122. 2. Postup od minimálního k maximálnímu platovému stupni by
neměl trvat více než 10–15 roků.
122. 3. Učitelé by měli dostávat příplatky k platům za práci vykonávanou
ve zkušebním období nebo dočasně.
123. 1. Platové stupnice učitelů by se měly pravidelně prověřovat,
přičemž by se měly zohledňovat takové faktory jako nárůst životních
nákladů, zvýšení životní úrovně země v souvislosti se zvýšením
produktivity práce, nebo všeobecná tendence zvyšování platů.
123. 2. V těch případech, kde se systém platových úprav automaticky
uplatňuje na základě indexu životních nákladů, by měl být tento index
stanoven za účasti učitelských organizací a každá částka přidělená na
životní náklady by se měla považovat za součást výdělku, který se
započítává při určování důchodů.
124. Žádný systém určující plat podle zásluh by se neměl zavádět bez
předběžné konzultace a souhlasu zainteresovaných učitelských
organizací.
XI. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ
Všeobecná ustanovení
125. Všichni učitelé bez ohledu na typ školy, v níž pracují, by měli mít
stejné nebo podobné sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení by se
mělo rozšířit i na studenty připravující se na učitelské povolání, pokud
jsou zaměstnaní ve školství, i na učitele zaměstnané na zkušební dobu.
126. 1. Učitelům by se mělo poskytovat sociální zabezpečení ve všech
případech obsažených v konvenci mezinárodní organizace práce o
sociálním zabezpečení (minimální normy) z r. 1952, a to především:
lékařská péče, peněžitá pomoc při nemoci, nezaměstnanosti, stáří,
rodinné přídavky, mateřské příspěvky, peněžitá pomoc invalidům,
peněžitá pomoc pozůstalým.
126. 2. Normy sociálního zabezpečení by měly být alespoň tak příznivé
jako ty, které jsou stanovené v relevantních dokumentech Mezinárodní
organizace práce a především v Konvenci o sociálním zabezpečení z r.
1952.
126. 3. Na dávky sociálního zabezpečení by měli mít učitelé právní
nárok.
127. Při sociálním zabezpečení učitelů by se měly zohlednit zvláštní
podmínky jejich zaměstnání, jak se uvádí ve výše uvedených
paragrafech tohoto doporučení.
Lékařská péče
58
128. V oblastech, kde je nedostatek zdravotnických zařízení pro učitele,
by se mělo hradit učitelům cestovné na cestu potřebnou pro
zabezpečení jejich lékařské péče.
Nemocenské dávky
129. 1. Nemocenské dávky by se měly vyplácet za celé období pracovní
neschopnosti, během něhož byla zastavena výplata mzdy.
129. 2. Nemocenské dávky by se měly vyplácet od prvního dne
zastavení výplaty mezd.
129. 3. V případech, kdy je výplata nemocenských dávek limitována na
určité období, je třeba počítat s určitým prodloužením tohoto období
v případech, kdy je nutné izolovat učitele od žáka.
Příplatky při pracovních úrazech a chorobách z povolání
130. Učitelé by měli být chráněni před následky úrazu, které mohou
utrpět nejen po dobu vyučování ve škole, ale i při výkonu činnosti mimo
vyučování nebo mimo území školy.
131. Některé dětské infekční choroby by se měly považovat za choroby
z povolání, pokud se jimi učitel nakazí při styku s žáky.
Starobní důchod
132. Práva učitelů na důchod, který získají službou v kterémkoli
školském systému v zemi, by měla platit i při jeho přechodu do služeb
kteréhokoli systému v téže zemi.
133. S přihlédnutím k ustanovením platným v každé zemi měl by být
v případě nedostatku učitelů těm, kdo pokračují v pedagogické činnosti
po dosažení důchodového věku, stanoven prostřednictvím patřičné
instituce důchod s ohledem na odpracované roky, nebo by se jim měla
dát možnost získat dodatečný důchod.
134. Starobní důchod by se měl vyplácet v takovém poměru
k poslednímu výdělku, aby si učitel mohl udržet adekvátní úroveň.
Invalidní důchod
135. Invalidní důchod by se měl vyplácet těm učitelům, kteří musejí
přerušit svoji pedagogickou činnost pro tělesnou pracovní neschopnost
nebo duševní choroby. V případě, že vyplácení nemocenských dávek
nebo jiných dávek se při dlouhodobé pracovní neschopnosti ruší, je třeba
počítat s poskytnutím důchodu těmto učitelům.
136. V případě částečné pracovní neschopnosti, tj. když učitel nemůže
vykonávat práci na celý pracovní úvazek, měl by dostávat částečný
invalidní důchod.
137. 1. Invalidní důchod by se měl stanovit v takovém poměru
k poslednímu výdělku, aby si učitel mohl udržet patřičnou životní úroveň.
59
137. 2. Mělo by se počítat s poskytováním lékařské péče a příslušných
nemocenských dávek se zlepšováním narušeného zdraví učitelů,
s rehabilitačními službami, které by těmto učitelům umožnily vrátit se
k původní činnosti.
Dávky pozůstalým
138. Podmínky poskytování peněžitých dávek a jejich výše by měly být
takové, aby pozůstalým umožnily udržet si patřičnou úroveň a dětem
odkázaným na tyto dávky zabezpečily dobrou životní úroveň a vzdělání.
Prostředky sociálního zabezpečení učitelů
139. 1. Sociální zabezpečení učitelů by se mělo realizovat podle
možností prostřednictvím všeobecného systému, který se používá u
osob zaměstnaných ve státním nebo soukromém sektoru.
139. 2. Tam, kde všeobecný systém chybí, měly by se na právním nebo
jiném základě vypracovat speciální systémy.
139. 3. V případě, že výška dávek určovaných všeobecným systémem je
nižší, než se uvádí v tomto doporučení, měla by se uvést do souladu
s doporučenou normou prostřednictvím doplňujících systémů.
140. Měla by se přezkoumat možnost zapojit představitele učitelských
organizací do správy speciálních a doplňujících systémů včetně
investování jejich finančních prostředků.
XII. NEDOSTATEK UČITELŮ
141. Hlavním principem by mělo být, že každý závažný nedostatek
učitelů by se měl řešit výjimečnými opatřeními. Tato opatření by neměla
v žádném případě snižovat požadavky na kvalifikaci učitele ani na
úroveň vzdělání žáků. Vzhledem k tomu, že některá opatření zaměřená
na řešení nedostatku učitelů, jako např. neúměrné zvýšení kapacity tříd,
učebního úvazku učitele, se neslučují s cíli a úkoly vzdělání a poškozují
žáky, měly by školské orgány učinit takové kroky, které by umožnily
taková opatření nepřijímat a již existující zrušit.
142. V rozvojových zemích, kde v důsledku palčivého nedostatku učitelů
může vzniknout nutnost organizovat krátkodobé intenzivní přípravné
kurzy, bylo by třeba zároveň uskutečňovat odborně náročný program
přípravy vysoce kvalifikovaných učitelů, schopných vést a řídit
vzdělávací instituci.
143. 1. Studenti přijímaní do zrychlených krátkodobých kurzů by se měli
vybírat podle norem platných při přijímání na normální pedagogické
studium, nebo dokonce vyšších, aby potom byli schopni plnit požadavky
denního studia.
60
143. 2. Určité úpravy a zvláštní výhody mimořádně placeného studijního
volna by měly umožňovat studentům dokončit své studium při
zaměstnání.
144. 1. Pokud je to možné, nekvalifikovaní zaměstnanci by měli pracovat
pod přímým dozorem a vedením odborně kvalifikovaných učitelů.
144. 2. Podmínkou dalšího zaměstnání těchto osob by mělo být získání
odpovídajícího vzdělání nebo ukončení studia.
145. Úřady by měly uznat, že zlepšením v oblasti sociálního a
ekonomického postavení učitelů, jejich životních a pracovních podmínek,
podmínek jejich zaměstnávání, možností pracovního postupu je
nejlepším prostředkem pro překonání jakéhokoli nedostatku
kompetentních a zkušených učitelů a také podmínkou pro zapojení a
udržení dostatečného počtu plně kvalifikovaných osob v učitelském
povolání.
XIII. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
146. Pokud je postavení učitelů v některých ohledech příznivější než
takové, jaké vyplývá z tohoto Doporučení, nemělo by se v žádném
případě obsahu tohoto Doporučení využít ke snížení již dosaženého
postavení učitelů.
Jean THOMAS, předseda Mimořádné mezivládní konference o
postavení učitelů
René MAHEU, generální ředitel Organizace OSN pro výchovu, vědu a
kulturu (UNESCO)
61
Ošetřovné (ošetřování nemocného člena rodiny, péče o dítě ve
věku do 10 let)
Ošetřování nemocného člena rodiny a péče o dítě mladší 10 let, z
důvodů taxativně vyjmenovaných v § 39 zákona o nemocenském
pojištění, je důležitou osobní překážkou v práci (§ 191 zákoníku práce),
kdy zaměstnanci při splnění stanovených podmínek náleží z
nemocenského pojištění ošetřovné.
Tato dávka náleží zaměstnanci (muži i ženě), který nemůže pracovat,
poněvadž musí:
•
ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let,
•
pečovat o dítě mladší než 10 let z důvodu, že:
•
dětské výchovné zařízení nebo škola byly uzavřeny z nařízení
příslušného orgánu,
•
dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského
výchovného zařízení nebo docházet do školy,
•
osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena
karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat,
•
ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní
stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou.
Ošetřovné se poskytuje od prvního dne potřeby ošetřování (péče) po
dobu 9 kalendářních dnů.
Zaměstnanci, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do
skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý (tj. svobodný,
rozvedený, ovdovělý, nežije-li s druhem nebo registrovaným partnerem),
se ošetřovné poskytuje od prvního dne potřeby ošetřování (péče) po
dobu 16 kalendářních dnů.
Ošetřovné se stanoví stejným způsobem jako nemocenské, včetně výše
dávky 60 % denního vyměřovacího základu.
V témž případě ošetřování náleží podpora jen jednou a jen jednomu
oprávněnému nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže
případě ošetřování (péče) vystřídají. Vystřídání je možné jen jednou.
Kdo je oprávněn v této věci jednat (podat žádost apod.)?
Zaměstnanec, který nárok na dávku uplatňuje, popř. jiná osoba na
základě plné moci zaměstnance.
V závažných případech může orgán nemocenského pojištění ustanovit
tzv. "zvláštního příjemce dávky".
Jaké jsou podmínky a postup pro řešení životní situace?
62
Pro nárok na dávku musí být splněny následující podmínky:
•
trvání účasti na nemocenském pojištění (tj. zaměstnání) v době
vzniku potřeby ošetřování (péče) člena rodiny; ošetřovné z ochranné
lhůty ze zaniklého nemocenského pojištění nenáleží,
•
žití ve společné domácnosti s ošetřovaným; tato podmínka se
nevyžaduje při ošetřování (péči) dítěte ve věku do 10 let rodičem,
•
ztráta započitatelného příjmu ze zaměstnání, ze kterého je
ošetřovné poskytováno (dávka nenáleží za období, za které náleží
zaměstnanci započitatelný příjem),
•
uplatnění nároku na dávku předepsaným tiskopisem, který
vystavuje příslušný ošetřující lékař, popř. dětské výchovné zařízení, do
kterého dítě chodí.
Tato dávka nenáleží příslušníkům (tj. Policie České republiky, Celní
správa, Vězeňská služba, vojáci z povolání); domáckým zaměstnancům;
zaměstnancům činných na základě dohody o pracovní činnosti a
zaměstnancům činných na základě dohody o provedení práce;
dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby; odsouzeným ve výkonu
trestu odnětí svobody zařazeným do práce; žákům a studentům ze
zaměstnání, které spadá výlučně do období prázdnin; zaměstnancům
vykonávajícím
zaměstnání
malého
rozsahu;
zahraničním
zaměstnancům; členům kolektivních orgánů právnické osoby; osobám
samostatně výdělečně činným. Nárok na výplatu ošetřovného nemá
zaměstnanec v prvních 21 kalendářních dnech dočasné pracovní
neschopnosti.
Zaměstnanci nevzniká nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte
nebo péče o ně, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě
nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo na rodičovský
příspěvek. To neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz,
byla přijata do ústavní nebo lázeňské péče.
Ošetřovné se poživateli starobního nebo invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně poskytuje nejdéle do dne, jímž končí
zaměstnání.
Jakým způsobem můžete zahájit řešení životní situace?
•
Nárok na dávku uplatněte tiskopisem "Rozhodnutí o potřebě
ošetřování (péče)", který vystaví při onemocnění člena rodiny nebo
osoby, která jinak o dítě pečuje, jeho (její) ošetřující lékař.
63
•
Pro výplatu ošetřovného za určité období je třeba na tiskopisu
"Potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče)" osvědčit trvání potřeby
ošetřování; tiskopis potvrdí ošetřující lékař.
•
V průběhu ošetřování (péče) je možné se jednou vystřídat, k tomu
je nutné vyplnit tiskopis "Žádost o ošetřovné osoby, která převzala
ošetřování (péči)". Tiskopis si můžete stáhnout z internetových stránek
České správy sociálního zabezpečení nebo si jej vyzvednout na
okresních správách sociálního zabezpečení.
•
V případě nařízení karantény je příslušným lékařem, případně
hygienikem, vystaven tiskopis "Potvrzení o nařízení karantény".
•
Prostřednictvím tiskopisu "Potvrzení o trvání dočasné pracovní
neschopnosti nebo karantény" lékař nebo hygienik osvědčuje skutečnost
trvání karantény; na základě toho se pak vyplácí nemocenské za určité
období.
•
Při uzavření dětského výchovného zařízení, do něhož dítě chodí,
vystaví toto zařízení nebo orgán, který o uzavření rozhodl, tiskopis
"Žádost o ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření
výchovného zařízení (školy)".
Na které instituci životní situaci řešit?
Nárok se uplatňuje u zaměstnavatele.
V případě sporu o dávku se obraťte na příslušnou okresní správu
sociálního zabezpečení (dále též "OSSZ"), v Praze na územní pracoviště
Pražské správy sociálního zabezpečení (dále též "PSSZ") nebo na
územní pracoviště Městské správy sociálního zabezpečení Brno (dále
též "MSSZ").
Místní příslušnost OSSZ/ PSSZ/ MSSZ se řídí sídlem vašeho
zaměstnavatele nebo sídlem mzdové účtárny.
(zdroj : ČSSP)
64