Čtení pro lidi 1-2 2009

 Co je v Čtení, jinde není: Novoroční předsevzetí, Občasníček, Slovo starosty, ROP,
Blahopřejeme, O čestický brambor, Vánoční besídka ZŠ, Zdravé stárnutí, Hezké
odpoledne, Informace obce Dřešín, Černá briga, Vynálezce, Dějiny rodů
Listování v občasníku:
TK Sananim,
mezisvátkové
1.11. Fotbal Čestice – Hoslovice 1:1. Vrtulník u čističky – naštěstí ho na odvoz zraněného dělníka
nebylo třeba, stačila sanitka.
2.11. Památka zesnulých
5.11. Vítězem prezidentských voleb v USA se stal Barack Obama
11.11. Den válečných veteránů. V r. 1970 ustavující celostátní konference SSM
12.11. Členky ČSŽ Čestice se sešly na výborové schůzi v salonku Lidového domu Čestice
14.11. Světový den diabetu
15.11. SDH Čestice ukončil hasičskou sezónu
17.11. Státní svátek - den boje za svobodu a demokracii
19.11. Okrsek SDH městyse Čestice
21.11. Vyhodnocení soutěže „O čestický brambor“ v sále Lidového domu. Předváděčka výrobků firem
DEDRA a Energetix na ÚM. Před 664 lety položen základní kámen chrámu sv. Víta. Před 112
lety založen klub Slavia.
22.11. První hon MS „Háj“ Čestice. Před 45 lety zastřelen J.F.Kennedy.
25.11. V r. 1992 odhlasovalo FS rozdělení Československa
26.11. Předváděčka v kadeřnictví u p. Peleškové od firmy Nahrin
27.11. Výborová schůze členů SDH Čestice v salonku Lidového domu Čestice
30.11. 1. adventní neděle. Schůze ČSV v salonku Lidového domu.
3.12. Výborová schůze členek ČSŽ Čestice v salonku Lidového domu Čestice
4.12. Před 38 lety padl „Král smrků“ na Boubíně
5.12.1. Tradiční návštěva čertů, anděla a Mikuláše v rodinách po celé obci. Babinec ČSŽ Čestice –
vystřihování vánočních filigránů a ozdob
6.12. Hon MS „Háj“ Čestice. II. ročník Mikulášského turnaje ve společenských hrách – pořádal ČSŽ
12.12. Setkání seniorů
13.12. Valná hromada SDH Čestice v sále Lidového domu Čestice
14.12. Koncert SHŠ Radešov v sále Lidového domu
21.12. Tradiční staročeská zabijačka pořádaná členy SDH Čestice před restaurací. Adventní
odpoledne na nádvoří zámku v Česticích
23.12. Prodej vánočních kaprů před restaurací Čestice
24.12. Štědrý den
25.12. Tradiční Poslední leč MS Háj Čestice v sále Lidového domu Čestice
31.12. Silvestr
Mikulášský turnaj
ČSŽ Čestice uspořádal pro děti v sobotu 6. prosince v respiriu ZŠ Čestice již II. ročník
mikulášského turnaje ve společenských hrách. Nechyběla ani nadílka s Mikulášem a čertem se sladkou
odměnou. Děti si zahrály různé společenské hry, nakreslily pěkný vánoční obrázek a nechybělo ani
malé pohoštění pro všechny účastníky. I když účast dětí nebyla velká, těm, co přišly, se mezi námi
určitě líbilo. Tak opět za rok.
Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová
Není třeba slova více,
je tu ČTENÍ pro Čestice.
Vážení spoluobčané,
dovolte mi, abych Vám do letošního roku 2009 popřál hodně zdraví, štěstí lásky a spokojenosti
a aby se Vás očekávaná finanční krize dotkla pokud možno v co nejmenší míře.
Dvanáctého prosince proběhlo v sále Lidového domu tradiční setkání seniorů. Žáci soukromé
hudební školy si připravili pěkné vystoupení a po té byla na programu volná zábava doprovázená
hudebním vystoupením kapely Akord pana Hartla. Myslím, že se akce povedla, a že i v dalších letech
bude tak hojně navštěvovaná jako tentokrát.
V neděli 21.12.2008 od 10 hodin členové SDH Čestice připravili vesnickou zabijačku spojenou
s prodejem tradičních zabijačkových specialit. V odpoledních hodinách na nádvoří čestického zámku
se konalo adventní odpoledne pod patronátem Kulturního spolku a ČSŽ, při kterém jste si mohli
zakoupit výrobky s vánoční tématikou, které vyrobili žáci základní školy, poslechnout vánoční písně a
koledy v podání různých interpretů a v neposlední řadě se i občerstvit zahřát sklenkou horké
medoviny, punče nebo grogu. Obě tyto akce se zdařily a mě nezbývá než organizátorům, účinkujícím a
výrobcům upomínkových předmětů poděkovat za zabezpečení této akce.
Koncem minulého roku jsme byli seznámeni firmou RUMPOLD, která pro nás zabezpečuje
svoz komunálního odpadu, se zvýšením cen na svozový den a i za ukládání odpadu. Pro nás to
znamená další navýšení nákladů na likvidaci komunálního odpadu, které se samozřejmě musí
promítnout i do výše poplatků jednotlivých poplatníků. I když se toto zdražení neprojeví v poplatcích
hned, ale až v následujících letech, musíme již dnes přemýšlet jak náklady snížit. Nejdůležitějším i
nadále zůstává důsledné třídění odpadů, a proto apeluji na zdravý rozum spoluobčanů, aby si
uvědomili, že kvalitním tříděním odpadů šetří hlavně svoji peněženku. Další možností je snížit počet
svozových dnů, a to pravděpodobně na celoroční čtrnáctidenní provoz. Někteří z nás mohou
namítnout, že nevystačí s jednou popelnicí tak dlouho, další mohou protestovat, že topí plynem a
popelnice jim stačí na měsíc. Všichni mají tak trochu svou pravdu, a proto je potřeba najít řešení, které
bude co nejméně bolet.
Podoba úsporných opatření bude projednávána na následujících zasedáních zastupitelstva
městyse.
V posledním čtvrtletí minulého roku byly zahájeny práce na akci „Regenerace přístupového
schodiště k regionálnímu muzeu Čestice“. Stavební část akce bude realizovat STAVEBNÍ
SPOLEČNOST H a T, spol. s.r.o. Akce je podpořena z evropského fondu pro regionální rozvoj. Viz
text na následující stránce
Milan Žejdl – starosta
Na Adventním odpoleni
vystupovala SHŠ Radešov
již
tradičně
Rakušani, Němci, Češi
na ČTENÍ se všichni těší.
jiho
Regenerace přístupového schodiště k regionálnímu muzeu Čestice
Zakázka financovaná s podporou ERDF - akce Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad
Prioritní osa 14.3. Rozvoj cestovního ruchu
Oblast podpory 14.3.2. Revitalizace památek a využití kulturního dědictví v rozvoji cestovního ruchu
Registrační číslo projektu: CZ.1.14/3.2.00/02.00601
Aktuální informace o průběhu přípravy a realizace projektu
Projekt podpořen Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad
Městys Čestice zajistil přípravu a v druhé výzvě k podávání žádostí dne 21.03.2008 podal žádost o
zařazení projektu do ROP NUTS II Jihozápad, oblast podpory 3.2. Revitalizace památek a využití
kulturního dědictví v rozvoji cestovního ruchu.
Regionální rada ROP NUTS II Jihozápad projekt vyhodnotila a schválila jeho podporu.
Celkový rozpočet projektu je 1 157 154,00 Kč. Městys Čestice zařazením projektu do ROP NUTS II
Jihozápad získal příslib finanční podpory na přípravu, realizaci, administrativní agendu, publicitu a
řízení projektu v celkové částce 1 070 367,00 Kč, kterou obdrží za předpokladu úspěšného dokončení
projektu. Smlouva o poskytnutí dotace byla oboustranně potvrzena dne 16.09.2008.
Dokončeno zadávací řízení, byl vybrán zhotovitel stavební zakázky
V interním zadávacím řízení před zadáním zakázky malého rozsahu dle § 18 odst. 3 zákona o
veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. zadavatel, městys Čestice, vyzval k podání nabídky celkem 6
stavebních dodavatelů. Pro případný zájem dalších stavebních dodavatelů zadavatel zveřejnil text
výzvy k podání nabídky také na úřední desce Úřadu městyse Čestic.
Ve lhůtě stanovené pro podání nabídky (30.09.2008) obdržel zadavatel 3 nabídky, ze kterých zadavatel
vybral nejvhodnější nabídku. Zadavatel dne 27.10.2008 odeslal všem uchazečům oznámení o výběru
nejvhodnější nabídky.
Uzavřena smlouva na zhotovení stavební zakázky
Dne 06.11.2008 zadavatel uzavřel smlouvu o dílo na zhotovení stavby s uchazečem, který předložil
nejvhodnější nabídku:
STAVEBNÍ SPOLEČNOST H a T, spol. s r. o. (IČ 45023522), Komenského 373, Strakonice, 386 01.
Celková cena stavební zakázky: 876 740,00 Kč bez DPH, tj. 1 043 320,60 Kč včetně DPH.
Sjednaný termín dokončení stavební zakázky: 03.04.2009.
Staveniště odevzdáno vybranému zhotoviteli
Dne 14.11.2008 objednatel stavební zakázky, městys Čestice, odevzdal staveniště k provádění
stavebních prací vybranému zhotoviteli, společnosti STAVEBNÍ SPOLEČNOST H a T, spol. s r. o. (IČ
45023522), Komenského 373, Strakonice, 386 01.
Zpráva zveřejněna vyvěšením na úřední desce Úřadu městyse Čestice dne 19.11.2008
Každý člověk ocení
relaxaci při ČTENÍ.
Komunitní Vánoce bez Otce Martina
Příjemným setkáním a společným obědem v Hoslovicích v restauraci – penzionu „U starýho
kance“ uspořádal Maxmilián a křesťanští přátelé, blízcí Otci Martinovi slavnostní oběd, kde hlavním
menu byl – symbolicky - jak také jinak, příslušno názvu – kanec, chutné kančí maso a také plno
dalších dobrot. Bylo to milé poděkování němčickým klientům, jakou péči věnovali Otci Martinovi a
výrazně mu ulehčili stáří a zpříjemnili poslední roky jeho života. Jak to již v komunitě bývá, klienti
odcházejí, noví přicházejí, tak již mnozí, kteří péči Otci Martinovi věnovali, již v komunitě nejsou.
Vánoční komunita, Vánoce, křesťanské svátky, jsou letos poprvé bez Otce Martina. Vzpomněli
jsme si, jak Vánoční Svatou mši na Štědrý den sloužil Otec Martin v němčické zámecké kapli přesně
před rokem. Netušili jsme, že je to jeho poslední němčická mše a jedna z posledních i v jeho životě.
Nejenom komunitní život v Němčicích, ale život vůbec však pokračuje dál a tak jen zbývá na
Otce Martina vzpomínat a jsou to hezké vzpomínky. V mysli nám zůstávají zejména ty hezké a
příjemné a tak to má být. Otče Martine, jsi stále s námi!
Na závěr moje osobní vzpomínka na Martina. Když jsem v listopadu v Izraeli navštívil ta
nejsvatější poutní místa, která pro křesťany znamenají to nejvíce, po absolvování čtrnácti zastavení
jsem přímo u hrobu Ježíše zapálil svíčku i za Martina, zrovna tak i v palestinském Betlémě, místa
zrození. A u jeruzalémské zdi nářků jsem i Martinovi do ní vložil malý papírek s přáníčkem. Ať se tam
nahoře má dobře.
Terapeutická komunita Němčice – soužití s regionem
Již přes 17 let funguje Terapeutická komunita SANANIM v malé obci Němčice u Volyně
v kraji pod Šumavou, zvaném Podlesí. Vznikla jako první zařízení svého druhu u nás a za dobu její
existence se zde léčilo ze závislosti přes 400 klientů.
Na úvod několik stručných údajů: kapacita komunity je 20 klientů, jedna třetina jsou ženy.
Průměrný věk klientů je 33 let a průměrná délka pravidelného užívání drog přesahuje 10 let. Oddíl
injekčních uživatelů je prakticky 100%. Přes 40 % klientů trpí chronickými virovými hepatitidami B a
C. Jedna třetina klientů má zkušenost s výkonem trestu odnětí svobody, výjimkou nejsou ani
mnohaleté pobyty ve vězení. Až polovina klientů alespoň v nějaké fázi pobytu u nás musí užívat
psychiatrickou medikaci (a to jen náš psychiatr spíše terapeuticky než biologicky orientovaný a s léky
rozhodně neplýtvá). Proti každému pátému klientovi je vedeno během léčby v komunitě trestní řízení
za skutky spáchané před léčbou. Polovina klientů má pouze základní vzdělání. Zkušenosti
s dlouhodobým fungováním v zaměstnání má pouze malá část z nich.
Motivem pro naše sdělení byla potřeba podělit se o zajímavou zkušenost: že zařízení pro léčbu
závislostí, jehož obyvatelé jsou v obecném povědomí často zaslouženě vnímáni jako naprostý odpad
společnosti, může být významným a aktivním prvkem společenského života v obci i širším okolí. Že
klienti mohou již během léčby rozvíjet autentické sousedské vztahy – také proto, že terapeutická
komunita je pro většinu z nich na rok reálným domovem. A dále, že klienti terapeutické komunity
mohou být i v širším okolí akceptováni zcela vstřícně, beze strachu a bez předsudků a na druhé straně
bez zbytečného sentimentu.
Rodiče tak pouští své děti samotné na hry v přírodě organizované klienty a na mikulášské
besídce máme vždy plno. A účastníci masopustního průvodu nám už odpustili, že jsme je kvůli
podroušenosti nevpustili do areálu komunity. Mnohé firmy v okolí ochotně zaměstnávají naše klienty
ve třetí fázi léčby na základě dobrých zkušeností s jejich předchůdci.
Slyšel jsem, že za pár let
ČTENÍ jde na internet.
Nemáme univerzální recept na harmonické soužití „drogového“ zařízení s okolím, ale pokusíme se
popsat některé okolnosti, které k tomu přispěly. Naším příspěvkem chceme poděkovat lidem, kteří jsou
schopni ve svém sousedství přijmout terapeutické komunity, kontaktní a substituční centra a další
programy pro závislé na drogách. A taky páteru Martinovi Víchovi, který pro nás po celou dobu našeho
působení v Němčicích mnoho vykonal, a my zase měli tu čest postarat se o něj u nás v komunitě
v posledních dvou letech jeho života.
Obec Němčice se stala místem pro komunitu „až na třetí pokus“, nejprve se uvažovalo o malé obci
na Brdech poblíž Prahy, potom byla v hledáčku Roubíčkova Lhota na Benešovsku. Teprve Němčice nás
přijaly a tak 16. ledna 1991 nastoupili první tři klienti. Pro obec Němčice jsme ale nebyli úplně neznámí,
předtím již v objektu Dlauhoweských byly děti z Výchovného ústavu a Střediska mládeže Praha – Klíčov
na dlouhodobém pobytu, další skupiny jezdily na víkendy. I ony byly problémové, s výchovnými
problémy, tak i se zkušenostmi s užíváním alkoholu a drog.
Přesto nás obec s bývalým, dnes již zesnulým starostou Václavem Jarolímem, tak i současným
Janem Vasalem, přijala. Přijali nás i místní občané. Za poměrně dlouhou dobu působení jsme uskutečnili
nespočet akcí – Obec Němčice a my, Terapeutická komunita.
Z důležitých a významných akcí lze vyjmenovat finanční přispění O.S.SANANIM při budování
nové autobusové čekárny. Pomoc při jarních či příležitostných brigádách v obci, příprava i program
Mikulášské besídky a Mezinárodního dne dětí pro malé občánky z obce, pomoc při němčické pouti, při
velké obecní akci – setkání němčických rodáků, čas od času se uskuteční sportovní utkání s místní mládeží,
zejména v kopané, my jsme zase využili sportoviště v Němčicích při pořádání našich akcí, například
pořádání Sportovní olympiády terapeutických komunit. ČR.
Němčická terapeutická komunita, její program a fungování, není „tabu, za uzavřenými dveřmi“,
v zimním období třeba pořádáme nejen pro naše klienty, ale i občany Němčic, Střídky, Čestic a dalších
přilehlých obcí besedy či promítání filmů či diapozitivů. Obec nám výrazně pomohla zapůjčením objektu
bývalé školy při natáčení celovečerního filmu „Pravidla lži.“
Mimořádný rozměr fungování terapeutické komunity směrem do blízkého regionu byla
sedmnáctiletá spolupráce s Otcem Martinem Františkem Víchem. Musíme bohužel konstatovat, že Otec
Martin zemřel. Přesto, nebo právě proto, stojí za zmínku i za vzpomínku, jaká úžasná a neopakovatelná
byla spolupráce s Martinem. Znali jsme se a věděli o sobě tak dlouho, jak naše komunita funguje, tedy
sedmnáct let. Martin přišel na Dobrš před více než čtyřiceti lety a my jsme mu občas s klienty pomáhali na
zahradě či s přípravou dřeva na zimu, on nás naopak zval na vánoční mše, kde jsme s klienty zpívali koledy
nebo na křesťanský ples. I když Otec Martin mnohé klienty neznal, byli třeba noví, vždy s farníky
v neopakovatelné atmosféře pro každého připravil malý dáreček. Posledních létech ze zdravotních důvodů
již Otec Martin nemohl vykonávat své poslání a po krátkých pobytech v léčebně dlouhodobě nemocných
ve Volyni a v Sousedovicích, přišel na Štědrý den před dvěma roky bydlet k nám, do němčické terapeutické
komunity, mezi klienty léčící se ze závislosti. Možná to zní divně či absurdně, nám to však připadalo
přirozené. A tak poslední dva roky Otce Martina se karta životního osudu poněkud obrátila. Po celý život se
Martin, vždy se stálým úsměvem, věnoval ostatním, pomáhal jim optimismem a vírou, v posledním období
jeho života se u něj klienti střídali a poskytovali mu nezbytnou pomoc ve dne i v noci, mnozí tak, jakoby
byli školený zdravotnický personál. Právě díky současným či bývalým klientům mohl Otec Martin prožít
zbytek života v péči, psát ještě před nedávnem Pošumavské listy a sloužit příležitostně mše na Dobrši.
Teprve s posledním letošním červnem Dobrš navždy opustil, i když v duši měl touhu znovu se tam vrátit.
Čestický lékař opakovaně vyslovoval spokojenost, jak bylo o Otce Martina postaráno. Osud tomu chtěl
jinak a dopsal jeho úžasnou pozemskou pouť. S některými klienty, kolegy, některými čestickými a
dobršskými farníky a přáteli Otce Martina jsme uspořádali pěší pouť z Němčic na Dobrš, na Martinovu
zádušní mši svatou. Možná, že se stane nová tradice, a sice že každý rok 7. října, v den, kdy nás Otec
Martin opustil, budeme tuto němčicko-dobršskou pouť opakovat.
SANANIM a Němčice letité je spojení.
A jak spolu vycházejí, to se dozvíš ve ČTENÍ.
Pro Martina, a také pro to, že malebné Němčice a tajuplnou Dobrš, magického kraje pod Šumavou,
v pošumavském kraji Podlesí a mnoho lidských osudů současných i bývalých klientů již nelze nikdy
vymazat. Nakonec jsme se s Martinem rozloučili v Českých Budějovicích. Na svaté mši a uložením do
hrobu, na místech, která znal, a přál si tam být uložen k věčnému spánku. Vnímám to tak, že to osud chtěl
tak, a že Němčice a blízký region má historický mezník, který nikdy nezmizí, a sice období s Otcem
Martinem a období bez něj, které právě nyní začíná.
Němčická komunita žije a funguje v objektu s laskavým svolením rodu Dlauhoweských a
spolupráce je rovněž bezproblémová. Klienti občas pracují a pomáhají na jejich statku v Kraselově, na
druhou stranu, v rámci pracovní terapie, máme za zpracování dřeva toto k dispozici na topení na zimní
sezónu. Je to náročné terénem, pracujeme v oblasti vrchu Kůstrý a hájovny Beneda. K další pracovní
činnosti patří i zemědělské a sezónní práce (louky i pole máme rovněž Dlahoweských). Přesah spolupráce
je i za hranicemi obce Němčice, například sběr brambor v Něměticích či odchyt kuřat v Katovicích a
Mnichově. Obojí má efekt účinné pracovní terapie a pomoc pro komunitu. Za zmínku stojí také spolupráce
s regionálním časopisem „Čtení pro lidi“, v němž pravidelně uveřejňujeme články o dění v němčické
komunitě. Dlouholetá je i spolupráce se Základní školou Strakonice v oblasti primární prevence.
Podmínkou klientů třetí léčebné fáze, tedy té poslední, která trvá zpravidla tři měsíce, je si najít
práci. Každému klientovi se to doposud podařilo, z více než 80 % byli zaměstnavatelé velmi spokojeni.
Jednalo se například o pily na zpracování dřeva ve Střídce, LDN Volyně, Pekárny ve Strakonicích, firma ve
Volyni, která vyrábí malé dílčí produkty, Fezko a ČZ Strakonice, Westra Sousedovice, prodejny a obchodní
řetězce ve Strakonicích a další firmy. Odměna pro klienta i celou komunitu je, když zástupci firmy či
podniku se zúčastní slavnostního závěrečného rituálu, když uvedený klient, který ve zmíněných firmách
pracoval, končí léčbu v Němčicích.
Téměř dvacetiletá spolupráce odborného zařízení zabývající se léčbou drogových závislosti s malou
pošumavskou obcí je svým způsobem unikátní, velmi pestrá a rozmanitá. Rozhodně lze říci, že není
žádných problémů dohodnout se na společných činnostech různého druhu, je to o vzájemném respektu,
pochopení i toleranci. Bez nadsázky lez říci, že nebýt komunity, byla by v Němčicích nuda.
Miroslav Zachariáš, Bc. Martin Hulík
TK SANANIM Němčice
Blahopřejeme všem, kteří se v měsících lednu a únoru dožívají významného životního jubilea, přejeme
hodně zdraví, štěstí a spokojenosti i do dalších let
pan Josef Čekal z Čestic
paní Marie Kubátová z Čestic
pan Miroslav Špecián z Čestic
paní Marie Šanderová z Počátek
pan Josef Chrstoš ze Střídky
paní Jana Kohútová z Chvalšovic
paní Anna Holáková z Nuzína
pan Emanuel Novák z Krušlova
pan Vlastimil Zedník z Čestic
paní Anna Mrázová z Nahořan
pan Václav Lácha z Doubravice
pan Ladislav Lácha z Dřešína
pan František Křišťan z Chvalšovic
pan Bohumil Šmalcl z Radešova
paní Marie Machová z Nuzína
80 let
88 let
60 let
82 let
83 let
50 let
80 let
84 let
75 let
94 let
55 let
55 let
50 let
55 let
93 let
paní Anna Trojanová z Němčic
paní Anna Mráčková z Dřešína
paní Anna Švehlová z Nuzína
paní Jiřina Volfová z Chvalšovic
paní Marie Hrnečková z Radešova
pan Miroslav Žipek z Čestic
paní Jiřina Jáchymová z Čestic
pan Vladimír Ježek z Krušlova
pan Josef Smil z Čestic
paní Alena Rezková z Čestic
paní Jitka Zábranská z Nahořan
paní Dagmar Lásková z Čestic
paní Růžena Lávičková z Konopice
pan Jaroslav Truhlář z Doubravice
91 let
65 let
70 let
70 let
85 let
60 let
70 let
55 let
55 let
60 let
50 let
65 let
88 let
65 let
Žádný člověk neprohloupí
když si čerstvé ČTENÍ koupí.
O čestický brambor 2008
V pátek 21. listopadu 2008 proběhlo v Česticích již tradiční vyhlášení výsledků dětské literární
a výtvarné soutěže Čestický brambor. Letos proběhl již XIV. ročník, kterého se zúčastnilo rekordních
400 dětí z 13 škol:
ZŠ a MŠ Čestice
Strakonice: ZŠ Povážská
ZŠ a MŠ Vacov
ZŠ Velké náměstí
ZŠ a MŠ Katovice
ZŠ F.L.Čelakovského
ZŠ a MŠ Střelské Hoštice
ZŠ Dukelská
ZŠ a MŠ Volenice
Dětský domov Volyně
ZŠ a MŠ Štěkeň
Domov Petra Blatná
ZUŠ Blatná
Letošní téma prací bylo „Veselá zvířátka“ a četnost prací přičítáme i tomuto – dětem tak
blízkému tématu.
Do programu si připravily kulturní vložku děti ze ZŠ a MŠ Čestice. Celé jejich vystoupení se
neslo v duchu veselých zvířátek, účastníci shlédli krátké dramatizace pohádek od Eduarda Petišky,
poslouchali písničky a básničky o zvířátkách.
Jako host přijal pozvání akademický malíř pan Karel Kupka, který vyhodnotil výtvarnou oblast
soutěže a navíc odpovídal na zajímavé dotazy dětí a vyprávěl o své malířské činnosti.
Nezapomněli jsme si připomenout duchovního otce této soutěže pana Josefa Křešničku, který
se na nás jistě celou dobu vyhlašování díval ze svého spisovatelského nebe a určitě se usmíval nad
zdařilými výtvory dnešní mladé generace.
Výsledky XIV. ročníku „ O čestický brambor“:
Literární oblast:
I. kategorie: 1. místo – 3. třída ZŠ a MŠ Katovice
II. kategorie: 1. místo – Vendula Vačkářová - ZŠ a MŠ Katovice
2. místo – Klára Topinková - ZŠ a MŠ Katovice
- Zuzana Roubová - ZŠ a MŠ Katovice
3. místo – Jakub Klíma - ZŠ a MŠ Katovice
- Karolína Opavová – F. L. Čelakovského ST.
III. kategorie: 1. místo – Pavla Voldřichová – ZŠ a MŠ Čestice
2. místo – Kateřina Chromá – Dukelská ST.
- Pavla Marešová – Velké náměstí ST.
3. místo – Anna Růžičková - ZŠ a MŠ Čestice
- Filip Zdeněk - ZŠ a MŠ Čestice
Ve třetí kategorii jsme se rozhodli výjimečně udělit 4. cenu, neboť nás velice zaujala práce, kterou
napsala dívka se zrakovou vadou, je na invalidním vozíku a tuto práci napsala na počítači zcela sama.
4. místo – Denisa Žáčková – Dětský domov Volyně
Výtvarná oblast:
I. kategorie – 1. místo – Gabriela Kroupová – ZŠ a MŠ Katovice
2. místo – Jiří Vlček – ZŠ a MŠ Vacov
- Zdeněk Vokroj – ZUŠ Blatná
3. místo – Adam Prajs – ZUŠ Blatná
ČTENÍ prý se vytasí
s předpovědí počasí
II. kategorie – 1. místo – Veronika Kostěncová – ZŠ Povážská ST.
2. místo – Michaela Šídlová – ZŠ a MŠ Katovice
- Martin Štěrba – ZŠ a MŠ Vacov
3. místo – Eliška Kodýdková – F.L.Čelakovského ST.
- Klára Litovská – Dětský domov Volyně
III. kategorie – 1. místo – Tomáš Čapek – ZŠ a MŠ Čestice
2. místo – Aneta Šornová – ZUŠ Blatná
- Václav Pavlovič – F.L.Čelakovského ST.
3. místo – Simona Fundová – ZUŠ Blatná
Prací bylo tolik a tak kvalitní, že některá 2. a 3. místa byla udělena dvěma soutěžícím. Při
vyhlašování výsledků v literární části proběhlo autorské čtení prací, ve výtvarné oblasti byly ukázány
výherní obrázky mladých malířů. Za výherní práce dostaly děti nejen diplom, ale i pěknou věcnou
cenu. Diplom za účast v soutěži navíc získal každý, kdo poslal v termínu své literární či výtvarné dílo.
Nejlepší výtvarné práce jsou vystaveny v síni na Úřadu městyse Čestice, literární práce budou
postupně uveřejňovány v místním dvouměšíčníku Čtení pro lidi.
Na závěr proběhla veselá soutěž pro děti pod názvem „Jaké zvíře jsem“, do které se s nadšením
vrhly nejen děti, ale zasoutěžil si i čestický starosta pan Milan Žejdl, což mělo samozřejmě velký
úspěch.
Celý program moderovala letos poprvé paní učitelka Jana Voldřichová, která také na úplný
konec vyhlásila téma na Čestický brambor 2009 - „Pohled do budoucnosti“. A tak se účastníci
rozcházeli po dvou hodinách již s myšlenkami a nápady na nové téma.
Amazonská výprava
V sobotu 20.12.2008 se družina Amazonky
vypravila na svou zimní výpravu. Naším cílem
výpravy byly Strakonice. Ráno jsme nastoupili
do autobusu a vyjeli, cestou se k nám přidali
další členové a jeden host. Na autobusovém
nádraží jsme rozbalili naší obálku s úkoly a vrhli
se na jejich plnění. Měli jsme udělat plánek naší
cesty městem, sbírat razítka, najít ulice s názvem
slavné osobnosti, splnit dobrý skutek, hledat a
fotit objekty v některém stavebním slohu,
prodávat srdíčka v rámci srdíčkových dnů pro
nadaci Život dětem, připravit krmení pro
zvířátka v parku a zakoupit pohled města.
Nejvíce legrace jsme si užili při krmení labutí a
kachen na řece. Ptactvo bylo hladové a chtělo nám sežrat naší Janičku. Při sběru razítek jsme zašli do
trafiky v Prioru, kde jsme byli překvapeni reakcí majitele, který nám odmítl dát razítko a to i
přeškrtnuté, tak jsme radši vzali zpátečku rychlostí blesku. Při plnění dobrého skutku jsme zvedali
popadané popelnice a Janička zasadila jednu květinu před radnicí a také jsme roztlačovali zamrzlé
auto. Poté jsme se vydali zpět na nádraží a odtud jsme odjeli autobusem domů.
Za družinu Amazonky zapsaly Anča a Eliška.
Já jsem Bartoloměj – pes a chtěl bych vám říci dnes
že si ČTENÍ přečtu rád já i Marcel – kamarád.
Pes Bartoloměj vypráví
„Jmenuji se Bartoloměj, ale všichni mi říkají
Míšánku. Toto jméno mi vymyslela lidská mláďata. Jsem
čínský chocholatý pes. Lidé říkají, že mi jsou 2 roky, ale
bohužel vím, že je mi už 15.
Bydlím u jedné člověčí rodiny, kde by si se mnou
pořád jen hráli. Dospěláci i jejich mláďata. Mám bílou barvu
srsti, kruh v nose, zlatý zub a piercing v pupíku. Nenosím to
pořád, ale jen když jsem sám nebo se svými psími kamarády.
Před rodinou si piercing vyndavám, protože se bojím, že by
mě vyhodili a já bych byl bezdomovec. A to by se mi
opravdu nelíbilo. Doma jsem donedávna nebyl moc
spokojený, ale oceňuji, že je tam teplo a že tam neprší. Navíc
je to útulnější než moje psí maringotka na dvoře. Takže stačí
dodržovat určitá pravidla a rázem se stanete miláčkem
rodiny.
Každé ráno mi lidé dávají jen vodu. Já jsem však chytrý a pokaždé si tam přileji Red Bull, který mi
dává křídla (znám to z televizní reklamy). Večer bývá menu pestřejší – granule, psí konzerva, někdy i
zbytky od člověčího jídla - mňam!
Rád se kamarádím s jinými psy a fenkami. Existuje však jen jeden pes, kterého mám nejraději. Je to
můj největší přítel Marcel, trpasličí pinč. Jeho pravé jméno je Marccelino Pucciano la Grande von
Hilebrant, ale pro kamarády své jméno poněkud zkrátil. Marcel byl bezdomovec, protože doma
neposlouchal, chodil do hospody a měl zálibu v kartách, hazardních hrách a automatech. Lezlo mu to do
kapesného, a tak doma dokonce kradl! Domů jezdil většinou stopem a pod vlivem alkoholu. Marcel má
pěknou modrou barvu srsti. Mně se líbí, ale já přemýšlím o červeném přelivu s fialovými proužky. Marcel
je jako můj osobní bodyguard. Chodím s ním skoro všude.
Kdysi jsem s ním zažil zvláštní příhodu. Byl jsem na procházce v lese, potřeboval jsem si
odpočnout od svých lidských páníčků. Věřte nebo ne, někdy se to jejich žvatlání fakt nedá poslouchat. A v
lese si mě lovci spletli se zajícem a začali po mě střílet. Utíkal jsem jako blesk, ale lovci byli neúnavní. Už
mi docházely síly. Náhle se vedle mě objevil Marcel, který se zrovna v lese proháněl na koloběžce, vzal mě
na záda a odvezl mě domů. Zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl u nás doma bydlet. Ani moc nepřemýšlel a
souhlasil. Hned jsem mu poradil, aby ze sebe umyl modrou barvu, neboť by nás určitě člobrdíčkové
vyhodili. Dal si říct, umyl se, navoněl (půjčil jsem mu psí voňavku) a zůstali jsme u nás. Páníčkové už mě
hledali. No a hádejte, co se stalo. Mě i Marcela přivítali s otevřenou náručí. Tedy hlavně Marcela. Mě
pohladili a odstrčili o tři metry dál. Od té doby, co s námi bydlí Marcel, jsem opravdu šťastný. Jsem rád, že
jsem doma v teple s mým nejlepším kamarádem. Chodíme spolu na výlety, tancujeme break dance a
pomáháme našim lidským páníčkům – monitorujeme jim občasné zloděje.
A na závěr vám, lidem, dám jednu dobrou radu: mějte nás, pejsky, rádi. Jsme nenároční, neumíme
lhát, nepotřebujeme mobil a budeme vám vždycky věrní.“
Pavla Voldřichová 7. třída ZŠ a MŠ Čestice
To jsem já – Bartoloměj
A můj přítel Marcel
Haló, lidi, kdo mě zná? Jsem papouščí princezna.
ČTENÍ plné hezkých slov vozím s sebou na ostrov.
Papouščí princezna
Každý rok odlétám s naší rodinou na prázdniny na ostrov Kakadu. Moc se nám tu líbí, hlavně
příroda a spousta papoušků. A hlavně mám zde důležité poslání, které každoročně plním vážně a
zodpovědně. Jsem papouščí princezna. Před několika lety, když jsme zde byli poprvé, stala se mi veselá
příhoda s papoušky, a tu bych vám chtěla vyprávět.
Když jsme doletěli na ostrov Kakadu, ubytovali jsme se v menším domečku poblíž pláže a moře.
Všechno tu bylo krásné a veselé, velké palmy, keře a všude kvetly barevné květiny. Na palmách seděli
papoušci a občas nám nějaký přeletěl nad hlavou. Každý byl jinak barevný. Nemohla jsem se na ně
vynadívat a přála jsem si mít alespoň jednoho pro sebe.
Došla jsem si vybalit věci do svého malého a útulného pokojíku. Vybalila jsem si vodové barvy a
štětce, které jsem si s sebou vzala. Napadlo mě, že bych si před spaním ještě mohla jednoho papouška
namalovat. Po chvíli malování ke mně jeden slétl a zvědavě mě pozoroval. Protože jsem byla unavená,
řekla jsem si, že obrázek dodělám zítra a šla jsem si lehnout. Najednou mi něco vlétlo do pokoje a sedlo si
to na stolek, kde jsem měla vodové barvy. Byl to papoušek pozorovatel a líbily se mu moje barvičky.
Najednou přilétl ke mně na postel a povídá: „Ahoj, Vendy, já se jmenuji Dany a potřebuji tvoji pomoc.
Potřebuji ty barvící věci, vlastně je potřebuje náš princ.“ Byla jsem v údivu, jak to, že mu rozumím? Než
jsem se vzpamatovala, papoušek držel v zobáku barvičky a pokřikoval na mě, abych za ním běžela.
Vyskočila jsem z okna a běžela za ním do lesa. Byl úplněk, takže byla jasná noc plná hvězd. Po chvíli jsme
doběhli k altánu a kolem něho sedělo plno papoušků a strašně pokřikovali. Tolik pohromadě jsem jich ještě
neviděla. Najednou ztichli. Do altánu vešel jeden papoušek celý bílý. Byl to papouščí princ. Dany mi řekl,
že potřebuje moji pomoc. Teď mi došlo, že chtějí, abych mu vybarvila peří a byl jako ostatní. Byl to
zvláštní úkol, ale vyplnila jsem jim ho. Princ zářil barevně a všichni ho obdivovali. Obdivovali ho tak, že
chtěli nabarvit peří všichni. Když jsem domalovala posledního, začalo se rozednívat a já musela rychle
domů. Byla jsem unavená, takže jsem rychle usnula. Když jsem se skoro v poledne probudila, myslela jsem
si, že to byl jen sen. Ale nebyl. Najednou se do pokoje začali slétat všichni papoušci a na památku mi každý
dal jedno peříčko. Princ mi řekl, že teď budu jejich princeznou, zůstanu na ostrově a budu jim barvit peří.
Vysvětlila jsem jim, že bez rodiny by mi tu bylo smutno a že musím chodit do školy. Ale slíbila jsem jim,
že každé prázdniny za nimi přijedu a přivezu jim plno vodových barviček.
A tak každoročně jezdím na ostrov Kakadu. Tam se ze mě stává papouščí princezna a prožívám se
svými barevnými kamarády dva měsíce báječných prázdnin.
Vendula Vačkářová 6. třída ZŠ a MŠ Katovice
Kotě
Rozhodl jsem se vyprávět o našem kocourovi. Našeho malého kocourka nám dala sousedka. Bylo
to vloni na podzim. Jednou večer za tmy zazvonil zvonek a za vraty stála sousedka s pytlem. Hned jsme
věděli, že je tam kotě, protože nám ho už slibovala.
Když jsme s bratrem pytel rozvázali, uviděli jsme malé vyděšené kotě. Očička mu svítila jako dvě
žárovky. Pak jsme ho vyndali a uviděli v celé kráse. Nevěřili jsme vlastním očím. To malé kotě bylo celé
šedomodré a pacičky mělo bílé. Byl už studený večer, a tak jsme mu museli připravit pelíšek. Usoudili
jsme, že mu dáme malou krabičku do kotelny, aby mu nebyla zima. Ještě ten večer jsme se domluvili, že se
bude jmenovat Pedro.
Druhý den nás čekal největší úkol, museli jsme ho skamarádit s naším psem Benem. Mysleli jsme,
že nám to dá velkou práci, ale když jsme přišli ven, náš pes už seděl u dveří kotelny a upozorňoval nás, že
v kotelně je vetřelec. Pomalu jsme otevřeli, ale pes ohromnou rychlostí vletěl do kotelny a malé kotě
zalezlo za kotel a celé se naježilo a prskalo. Pes se rychle zarazil a my jsme ho přidrželi a vysvětlovali jsme
mu, že je to náš a jeho nový kamarád.
Ještě pár dní na sebe koukali s nedůvěrou, ale pomalu se začali kamarádit. Dnes jsou tak velcí
kamarádi, že dokonce spí spolu ve psí boudě. A když je něco dobrého na zub, vždy se domluví u jedné
misky. Je nám tady s nimi moc hezky a užijeme také mnoho legrace.
Michal Motl, 9. třída ZŠ a MŠ Čestice
Všechny děti už se těší na vánoční besídku.
Budou zpívat, cvičit, tančit. ČTENÍ dává „desítku“
Vánoční besídka ZŠ
Sníh ať tiše padá Vánocemi,
ať jsou krásné, krásnější než vloni,
ať přinesou štěstí, pohodu a klid,
nový rok pak zdraví a vše, jak má být.
Těmito verši začala po úvodním slově paní ředitelky Vánoční besídka na Základní škole v
Česticích. Moderátorkami byla dvě děvčata z 9. třídy Veronika Ježková a Karolína Vacíková. Vtipnými
rozhovory uváděla jednotlivá čísla, čímž se program stal zajímavějším a diváci se ani mezi
jednotlivými vystoupeními nenudili.
Celý program besídky odstartovaly folklórní taneční kroužky Notičky a Podlešáček. Se 4.
třídou k nám přišel básník Karel Jaromír Erben a jeho báseň Polednice. 8. třída ve své scénce ztvárnila
popletené Vánoce jedné obyčejné rodinky se třemi dětmi, sklerotickým dědou a nahluchlou, skoro
slepou babičkou. Vyvrcholením byl podpálený stromeček, takže celou situaci zachraňoval hasičský
sbor.
Ukázalo se, že na čestické škole se vyskytují Šmoulové, od nichž jsme se dověděli, jak vypadá
jejich Šmoulová modrá zem. Zatancoval mladší i starší country kroužek, a to na písně Na Okoř je cesta
a Colorado. Třeťáčci předvedli zajímavé pohybové ztvárnění moderně upravené písně Skákal pes a
zazpívali koledu Pásli ovce valaši, doprovodila je šikovná Maruška Jelínková hrou na housle.
Nelehký úkol si vybrala 2. třída, ztvárnila Tři krále s celým průvodem. Bylo to jedno z
nejhezčích vystoupení. Rodinku o Štědrém dnu vytvořili šesťáci. Tato rodinka dostala pod stromeček
jen jeden dárek – kouzelný hrneček, který splní jedno jediné přání. Než se na něm stačila rodina
domluvit, přál si maličký Lukášek, aby se měli všichni rádi.
Vystoupení 9. třídy mělo název Snow dance. Děvčata tančila na lyžích a chlapci na
snowboardech (vyrobených z kartonů). Ten den čerstvě napadaný sníh i zajímavě volené melodie
deváťáků vánočně naladily všechny zúčastněné. Sedmáci odvysílali vánoční zprávy a předvedli
vánoční reklamy. Diváci se mohli dovědět, proč letos není jmelí – může za to jmeložrout pašák – viděli
jsme ho z exkluzivních záběrů zmíněné televize. Své vystoupení sedmáci zakončili vánoční písní Bim
bam.
5. třída zahrála pohádku O ztraceném králíčkovi a zazpívala anglickou koledu. Zazpívaly také
oba pěvecké sbory – mladší Slavíčci a starší Čestické noty. Celý program byl proložen vánočními
básněmi, na varhany zahrála Petra Matějková – Chtíc, aby spal a na klarinet Lucky Láchové zazněla
Purpura.
Co dodat? Krásný a šťastný rok 2009!!!
Mgr. Jana Voldřichová
Zahorčice – Vánoce pro seniory
V pátek sice skončila škola a dětem začaly vánoční prázdniny, ale to neplatilo pro děti z
tanečních folklórních kroužků a pro oba pěvecké sbory. Tyto děti se znovu sešly v sobotu 19. prosince
v půl druhé před školou a jely autobusem do Zahorčic, kde měly vystoupení pro místní seniory, kteří
zde pořádali předvánoční posezení.
Celý program trval hodinu a střídaly se v něm tance, vánoční básně a písně. Vystupovali
jednotlivci, skupinky dětí i celé soubory. Pestrý program byl odměněn nejen potleskem, ale po
skončení čekal na každého ještě chlebíček a zákusek. I tato odměna děti potěšila.
Vystoupení se zúčastnilo 40 dětí ze ZŠ. Pro „tanečníky“ tímto skončily povinnosti roku 2008,
„zpěváčky“ čekalo ještě nedělní vystoupení na Adventu
v Česticích.
Mgr. Jana Voldřichová
Rekondiční pobyty máme rádi já i ty.
Já se asi nezměním. Zdravě stárnu se ČTENÍM.
Zdravé stárnutí aneb každý potřebujeme dovolenou
Ať už máte pocit nudy a ztráty kontaktu s okolím nebo se naopak ani v důchodu celé dny
nezastavíte, existuje příjemné a zdravé řešení. Nabízíme vám Rekondiční pobyty, které s trochou
nadsázky nazýváme „dovolenou pro seniory“. Pořádá je Hotel MAS*** Sezimovo Ústí a odborným
garantem rekondičního programu je Oblastní spolek Českého červeného kříže Hradec Králové, který
má s rekondičními pobyty několikaleté zkušenosti.
Program rekondičních pobytů připravili čeští lékaři a rehabilitační pracovníci tak, aby pomohl
zmírnit chronické pohybové obtíže a zlepšil celkový zdravotní i duševní stav seniorů. Náplní jsou
proto masáže, cvičení v bazénu, rehabilitace, ale i besedy se zdravotní tematikou, společenské večery
nebo fakultativní výlety. Samozřejmostí jsou služby delegáta a stálý zdravotní dohled. Pro skupiny
zajišťujeme autobusovou dopravu z blízkosti bydliště, jinak je odjezd z Hradce Králové. Kromě věku
od 55 let (včetně) je podmínkou účasti na dotovaném pobytu také doporučení lékaře (součást
přihlášky).
Díky příspěvkům státu a řady partnerů se snažíme nabízet ceny, které si může dovolit každý.
Zkuste se ale ještě zeptat své zdravotní pojišťovny, některé z nich na rekondiční pobyty přispívají.
Termíny rekondičních pobytů
1. 3. - 8. 3. 2009 (sauna zdarma)
12. 4. - 19. 4. 2009
19. 4. - 26. 4. 2009
26. 4. - 3. 5. 2009
3. 5. - 10. 5. 2009
10. 5. - 17. 5. 2009
17. 5. - 24. 5. 2009
24. 5. - 29. 5. 2009 (6 dní)
6. 9. - 13. 9. 2009
13. 9. - 20. 9. 2009
20. 9. - 27. 9. 2009
27. 9. - 4. 10. 2009
4. 10. - 11. 10. 2009
11. 10. - 18. 10. 2009
18. 10. - 25. 10. 2009
25. 10. - 1. 11. 2009
cena za týden
senioři
dárci krve
3 100,- Kč 3 600,- Kč
3 500,- Kč 4 000,- Kč
3 500,- Kč 4 000,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 500,- Kč 4 000,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 800,- Kč 4 300,- Kč
3 500,- Kč 4 000,- Kč
3 500,- Kč 4 000,- Kč
3 300,- Kč 3 800,- Kč
3 300,- Kč 3 800,- Kč
3 100,- Kč 3 600,- Kč
V ceně pobytů jsou: ubytování s polopenzí, autobusová doprava z HK a zpět, stálý zdravotní dohled,
informační schůzky, rekondiční program (1x masáž, 1x celkový zábal, 3x cvičení v bazénu,
muzikoterapie, 5x rehabilitační cvičení, besedy se zdravotní tematikou, 2x společenský večer, bazén,
pojištění, pobytová taxa, půldenní výlet, služby delegáty a internetové připojení.
Dárek hotelu – 1 x káva, zmrzlinový pohár a utkání v bowlingu.
Dále nabízíme:
Rekondiční pobyt pro rodiče s dětmi do 6 let věku
Termín:
23. 2. – 1. 3. 2009
Cena:
dospělý 3 100,- Kč, děti do 2 let zdarma, 3 – 6 let 990,- Kč
V Ráji si i Eva s Adamem
ČTENÍ četli vždycky nad ránem
Rekondiční pobyt pro rodiče s dětmi do 11 let věku
Termín:
8. 3. – 14. 3. 2009
Cena:
dospělý 3 200,- Kč, děti do 2 let zdarma, 3 – 6 let 990,- Kč, 7 – 11 let 1 590,- Kč
V ceně pobytů jsou: ubytování s plnou penzí, autobusová doprava z HK a zpět, plavecká škola pro
děti, zábavný aktivizační program pro děti i rodiče, představení loutkového divadla, stálý zdravotní
dohled, informační schůzky, besedy se zdravotní tematikou, bazén, pojištění, půldenní výlet, služby
delegáta a internetové připojení. Odborným garantem programu je Oblastní spolek Českého červeného
kříže Hradec Králové.
Veškeré informace i přihlášky naleznete na našich webových stránkách www.rekondicnipobyty.cz, ale
rádi Vám je poskytneme i emailem na adrese [email protected], poštou na adrese OS ČČK
HK, Mostecká 290, Hradec Králové, PSČ 500 03 nebo telefonicky na čísle 495 516 127.
Hezké mezisvátkové nedělní odpoledne
Ještě před rokem, kdo byl přítomen a pozván do hoslovického mlýna, by ze zúčastněných nikoho
nenapadlo, že zažijí takové přátelské, sousedské, staročeské vánoční setkání. Půl známých, půl neznámých.
Staršímu člověku všechno blízké. Blízké i vesnicí, blízké koledami, šikovnosti housliček a šikovné copaté
dudačce. Více než vánoční lidová pohoda.
Bylo jich určitě víc, kdo měl na takovém odpoledni zásluhu. A komu patří upřímné poděkování.
Osobně obdivuji všechno, co bych sama nedokázala. Ještě existují lidé, kteří umí pokračovat, čím se naši
předkové živili a zachránit pro budoucí generaci ruční tvoření z jakéhokoliv materiálu.
Při dnešní uspěchané době a zítřejší nejistotě je i ta chvíle cesty do minulosti chvílí sváteční. Snad
pro někoho, kdo nemá úctu k předkům a jejich práci, se to bude zdát zbytečné. Ale lidé, kteří myslí na
budoucnost a mladé, kterým chtějí zachovat stopy a práci minulosti, zaslouží obdiv a poděkování.
Každý člověk odejde, ale jeho tvoření a práce zůstává. Kéž by bylo takové hezké odpoledne i příští
rok.
Jedna ze zúčastněných, M. Staňková, Němčice
Ve čtvrtek 13.11.2008 oslavili diamantovou svatbu manželé Marie a Bohumil Krejčovi
z Nuzína. Do dalších let přejeme hodně zdraví, štěstí a osobní spokojenosti
Jak dopadlo na úpravy zadávací řízení?
Kdo to vyhrál a kdy začnou, to se dozvíš ve ČTENÍ.
Aktuální informace o průběhu přípravy a realizace projektu, podpořeného Regionálním
operačním programem NUTS II Jihozápad – Obec Dřešín
„ Úprava veřejného prostranství Dřešín – UČS1 – autobusové zastávky, příjezd a přístup“ - to je
název projektu, který je obec Dřešín připravena realizovat v průběhu roku 2009.
Jde o zakázku financovanou s podporou ERDF - akci Regionálního operačního programu NUTS II
Jihozápad, oblast podpory 1.2. Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu.
Celkový rozpočet projektu je 3 099 117 Kč (včetně úroků z bankovního úvěru na realizaci
akce). Obec Dřešín zařazením projektu do ROP NUTS II Jihozápad získala příslib finanční podpory
na přípravu, realizaci, řízení a publicitu projektu v celkové částce 2 764 415,01 Kč, kterou obdrží za
předpokladu úspěšného dokončení projektu. Smlouva o poskytnutí dotace byla oboustranně potvrzena
3.9.2008.
Bylo dokončeno zadávací řízení a jako nejvhodnější uchazeč na zhotovení stavební zakázky
byla vybrána firma Silnice Klatovy a.s., Vídeňská 190, 339 01 Klatovy. Dne 12.11.2008 byla uzavřena
smlouva o dílo na zhotovení stavby s vybraným uchazečem a následně 14.11.20008 bylo vybranému
zhotoviteli předáno staveniště.
V polovině měsíce prosince byla fyzicky zahájena realizace akce výstavbou chodníku
v prostoru autobusové zastávky směrem ke Smolům.V současné době jsou práce přes zimní období
přerušeny a v plné míře budou pokračovat až na jaře za příznivého počasí. Sjednaný termín dokončení
stavební zakázky je 30.10.2009.
V rámci akce se vedle již zmíněného chodníku počítá s vybudováním autobusových zastávek
s přístřešky pro cestující v obou směrech, osvětleného přechodu pro chodce, souvisejícího dopravního
značení, vybudování parkoviště na návsi, obnova pomníku a zeleně a celková úprava prostranství před
obecní budovou včetně souvisejícího odvodnění a veřejného osvětlení.
Protože jde o úpravu veřejného prostranství při hlavní komunikaci, dojde při provádění
stavebních prací k omezení provozu a celkovému ztížení podmínek života v obci. Prosíme všechny
občany místní i projíždějící o zvýšenou opatrnost a toleranci, aby mohla být celá akce řádně a
bezpečně v termínu dokončena.
Za obecní úřad: Ing. Zdeňka Šašková, starostka
Amatérský divadelní soubor Dřešín
Vás zve na divadelní komedii
Sanatorium aneb Příliš mnoho papežů
Čestice - sál Lidového domu pátek 27. února 2009
od 19,00 hodin
vstupné 50 Kč
Na černé brize nikdo není,
Najdeš tam jenom staré ČTENÍ.
Černá briga
Jiří Kolář
Vynořila se z mlhy jako přízrak ze starých námořnických příběhů. Postupně, jak se mlha
rozplývala, zjevila se v celém svém ponurém majestátu. Dvojstěžník zvaný černý briga. Usadila se v zátoce
a její temné, potrhané plachtoví zplihle a nehnutě viselo na ráhnech, která a na rudém pozadí vycházejícího
slunce na mořském horizontu připomínala žebra lidské kostry.
Tom Wind přiložil k očím dalekohled a zamířil svůj pohled na loď, vzdálenou od pobřeží asi dvě a
půl míle. Na palubě nebylo vidět žádné známky života. Loď byla zřejmě liduprázdná a budila dojem, že tak
tomu bylo již dlouhou dobu.
Mezi námořníky byla černá briga opředena divými pověstmi. A nebyla to jenom jedna loď. Černé
brigy pluly vždy bez posádky. Kdykoliv ji nějaká loď zahlédla, přirazila k jejímu boku a námořníci ji začali
prohledávat, nikdy nenašli na ní jediného živého člověka. Jen v jednom případě se našly v podpalubí
zetlelé mrtvoly námořníků, staré několik let. Proto prohlídky takových lodí se účastnili jen ti nejodvážnější
námořníci.
Kolovaly nejfantastičtější pověsti a historky. Posádky černé brigy pykaly za své zločiny a hříchy,
mizely a hynuly beze stopy. Některé z nich se věnovaly pirátství. Za trest pak bloudily všemi moři řízeny
samotným satanem. Byly to prokleté lodi. Říkalo se, že kdo s nimi vejde ve styk, toho stihne stejné prokletí
a neštěstí.
Několik lodí se pokusilo vzít černou brigu do vleku a odtáhnout do přístavu. Většinou se pak strhla
bouře, vlečné lano se přetrhlo a loď zmizela v bouři. Námořníci nechtěli vstupovat na její palubu. Báli se,
že duchové mrtvé posádky každého nezvaného hosta dříve či později zahubí. Pověsti o černé brize byly
podobné těm, které obestíraly zvěsti o bludném Holanďanu, stejně opuštěné a proklaté lodi, odsouzené
k věčné a osamělé plavbě všemi moři světa.
Při pohledu na tajemnou a neznámou loď si Tom vzpomněl na událost před více jak deseti lety.
Tenkrát sloužil na obchodním škuneru Consul, který vezl náklad kakaa, palmových ořechů a oleje
z Batávie do anglického Southamptonu. Škuner se právě nacházel na širém moři v Indickém oceánu, dva
stupně jižně od rovníku, když se po jedenácti dnech plavby se slabým větrem v zádech ozval hlas
ze strážního koše: „Na pravoboku loď na obzoru!“ A skutečně. Asi tři míle a návětrné straně stála nehnutě
loď. Když připlul Consul blíž, bylo vidět, že loď je zcela opuštěná. Podle zplihlých potrhaných plachet a
temného obrysu lodi o dvou stěžních nebylo pochyb, že jde o černou brigu.
„Hola, mládenci, kdo se hlásíte dobrovolně prohledat tu zbloudilou loď?“ zeptal se kapitán. Nastalo
hrobové ticho, nikdo se nehlásil. Všichni měli strach vstoupit na černou brigu. Tom netrpěl předsudky ani
pověrami a jako jediný se přihlásil, že nalezenou loď prozkoumá. Škuner opatrně přirazil k brize, Tom
přelezl brlení a vstoupil na cizí loď. Ačkoliv byl odváný muž, stejně se ho zmocnil divný pocit, když udělal
první roky na nevlídné palubě, která se nepříjemně rozvrzala.
Na palubě vládl značný nepořádek. Sudy asfaltu se mísily s pohozenými krabicemi a prázdnými
dřevěnými bečkami, které se s každým pohybem lodi převracely z místa na místo. Hejna krys a potkanů
utíkala před pohybem do podpalubí. Potrhané plachty nehnutě visely z ráhen dvou mohutných stěžňů,
z nich jeden byl v půli nalomen, ale jako zázrakem stále držel.
Když sestoupil po vrzajících schodech do podpalubí, ovanul ho zatuchlý pach po krysách a
potkanech. Tady, v uzavřeném a strašidelném prostoru pocítil opravdový strach. Kromě živých hlodavců tu
nebyl žádný živý tvor. Přesto měl Tom pocit, jakoby stále někdo byl za jeho zády. Všude vládlo ticho
rušené jen občasným povrzáváním v útrobách lodi.
Tom se rozhodl vstoupit do kapitánovy kajuty. Klika dveří při stisku nepříjemně zavrzala a dveře
při otevírání táhle zaúpěly. Silná vrstva prachu svědčila o tom, že zde nikdo nebyl už dlouhou řadu let. Na
stole ležel sextant, mapa světových moří, zaprášený globus. Co však nejvíc upoutalo Tomovu pozornost,
byl velký obraz na stěně, znázorňující jakousi námořní bitvu. Když přišel blíž, Tom poznal, že jde o bitvu u
Trafalgaru podle válečné fregaty v popředí s názvem Victoria. Uprostřed lodi mezi svými důstojníky ležel
smrtelně raněný admirál Nelson. Lodní deník ani jiné písemností Tom nenašel.
Vrabci si cvrlikaj větu:
„ČTENÍ je na internetu“
Po prohlídce lodi se Tom vrátil z brigy na škuner. Jelikož nezjistil nic pozoruhodného, kromě toho, že loď
byla liduprázdná, kapitán škuneru rozhodl ponechat brigu svému dalšímu osudu a pokračovat v plavbě do
mateřského přístavu. Consul pak znovu napnul plachty a pomalu pokračoval v plavbě. Všichni hleděli na
vzdalující se brigu, jejíž tmavá silueta se stále zmenšovala, až zmizela docela.
Tom seděl na pobřeží, u něhož kotvily desítky bárek šalup. Hleděl na černou brigu stojící v zátoce
dvě a půl míle odtud a v mysli mu stále zřetelněji vyvstávala podoba této brigy s onou na volném moři před
deseti lety. Nebude mít pokoj, dokud se na vlastní oči nepřesvědčí, jestli tato loď je stejná, na jejíž palubu
tenkrát vstoupil.
Nastoupil do jedné z bárek a vydal se směrem k brize. Zdálo se, jakoby jej zvala k návštěvě. Když
přirazil k jejímu boku, uvázal bárku lanem, které pevně viselo přes palubu až k hladině a vyšplhal nahoru.
Když se ocitl na palubě, zmocnily se ho stejné pocity tísně jako tehdy. Na palubě byly stejné sudy a
krabice, před jeho kroky prchala stejná hejna krys a potkanů a hlavní stěžeň byl stejně nalomený.
V podpalubí na něj dýchl stejný pach zatuchlosti a měl zde stejně tísnivý pocit jako tenkrát.
Všechno na lodi i tady v podpalubí mu připadalo známé. Stále víc se utvrzoval v názoru, že tuhle
loď už jednou navštívil. Konečný důkaz se mu naskytl v kapitánově kajutě. Kromě známých předmětů,
mapy, sextantu a globu, na stěně visel stejný obraz bitvy u Trafalgaru. Nebylo pochyb: je na stejné lodi.
Ohromující byla ale vzdálenost, jakou briga musela překonat, aby se dostala z Indického oceánu
poblíž Ceylonu až sem na západní pobřeží Skotska. Sama, bez posádky, hnána jen náhodnými větry a
proudy, musela obeplout celou Afriku, proplout Atlantickým oceánem od jihu k severu, až se ocitla na
tomto vzdáleném pobřeží.
Tom se vrátil na břeh. Briga stále nehnutě tkvěla na hladině a jako záhadná sfinga kladla otázku,
kdo odhalí její tajemství.
Když se druhý den za odlivu Tom vrátil na pobřeží, loď už v zálivu nebyla. Odliv ji odnášel na širý
oceán k Shetlandským ostrovům a dál na sever. Její temná silueta byla stále menší a menší až zmizela za
horizontem moře. Dostane se až do polárního moře, kde zůstane uvězněna v objetí věčného ledu, nebo se
vrátí a bude plout se svým tajemným osudem znovu tisíce mil všemi oceány a moři světa? Takto se tázal
Tom sám sebe.
Tajemství černé brigy nebylo nikdy odhaleno a Tom Wind ji už nikdy nespatřil.
Zveme na kulturní pořady, které budou probíhat v sále Lidového domu
17.1.
31.1.
14.2.
15.2.
21.2.
27.2.
Ples – pořádá SDH Čestice
Ples – pořádá ČSŽ Čestice
Ples – pořádají Včelaři
Dětský maškarní karneval
Masopustní průvod obcí
Divadelní představení „Sanatorium, aneb příliš mnoho papežů“ – amatérský
divadelní soubor Dřešín
Vánoční čas v MŠ Čestice
Vánoční atmosféra zaplnila prostředí dětí v MŠ Čestice celý měsíc prosinec. Děti vyráběly
vánoční ozdoby, drobné vánoční dárky, zpívaly koledy a učily se básničky. Tradičně nechyběla ani
mikulášská nadílka s návštěvou Mikuláše, anděla a čerta. Odměnou pro děti za jejich básničky a
koledy byla sladká odměna.
16. prosince proběhla v MŠ vánoční besídka pro rodiče. I tady děti předvedly rodičům krátké
vystoupení s písněmi, koledami a básničkami. Ani letos nechybělo tradiční koledování dětí po obci.
Jana Kubešová