architekt svatopluk sládeček st.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA
KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ
ARCHITEKT SVATOPLUK SLÁDEČEK ST.
bakalářská diplomová práce
KAROLÍNA JUŘICOVÁ
Vedoucí práce: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.
Olomouc 2015
Obsah
1. Úvod .................................................................................................................................................... 1
2. Přehled dosavadní literatury ................................................................................................................ 3
3. Vývoj vilové architektury od konce 19. století ................................................................................... 4
3. 1 Vilová architektura v letech 1860-1900 ....................................................................................... 5
3. 2 Období funkcionalismu ................................................................................................................ 6
3. 3 Výstavba individuálního bydlení v poválečných letech ............................................................... 8
4. Příklady ze zlínské baťovské architektury ........................................................................................ 10
5. Normalizační doba a její překáţky v oblasti individuálního bydlení ................................................ 13
6. Ţivotopisná data Svatopluka Sládečka st. ......................................................................................... 17
7. Rada z Finska a Švýcarska ................................................................................................................ 21
7. 1 Švýcarsko ................................................................................................................................... 21
7. 2 Finsko ......................................................................................................................................... 23
8. Architektonická tvorba Svatopluka Sládečka st. ............................................................................... 28
9. Závěr.................................................................................................................................................. 43
10. Summary ......................................................................................................................................... 44
11. Adresář staveb ................................................................................................................................. 45
12. Textová příloha................................................................................................................................ 46
13. Seznam obrazové přílohy ................................................................................................................ 53
14. Obrazová příloha ............................................................................................................................. 59
15. Seznam pouţité literatury a pramenů ............................................................................................ 100
16. Internetové zdroje .......................................................................................................................... 102
17. Anotace.......................................................................................................................................... 103
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem předkládanou bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně
a uvedla všechny pouţité prameny, literaturu a další odborné zdroje. Rozsah práce je 109 052
znaků.
V Otrokovicích dne 5. 5. 2015
Karolína Juřicová
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala především prof. PhDr. Rostislavu Šváchovi,
CSc. za odborné vedení diplomové práce, podnětné rady a připomínky, které přispěly
k napsání této bakalářské diplomové práce.
Za poskytnutí cenných informací, za čas, ochotu a vstřícnost bych předně poděkovala
Svatopluku Sládečkovi st., kterého jsme měla tu čest poznat. Poděkování patří taktéţ jeho
synovi architektovi Svatoplukovi Sládečkovi ml., který mi zapůjčil otcovu projektovou
dokumentaci z rodinného archivu.
1. Úvod
Hlavní cíl a podnět k napsání této bakalářské práce se vztahuje k mé podvědomé
nutnosti obeznámit veřejnost s velmi zajímavou osobností architekta, stavitele, inţenýra, ale
také ředitele stavební průmyslové školy, který svůj ţivot zasvětil především architektuře
ve Zlínském kraji. Architekt Svatopluk Sládeček st., je ovšem pro veřejnost, snad
s výjimkou jeho bývalých ţáků a přátel z oboru, téměř zapomenut. Abych tento fakt změnila,
rozhodla jsem se věnovat v této práci výběru jeho nejdůleţitějších staveb z nemalého počtu
realizací. Vybrala jsem si území Zlínského kraje, protoţe je mi nejblíţe a bude se mi nejlépe
tvorba tohoto architekta začleňovat do kontextu.
Můj zájem se ubírá ke stavbám rodinných domů a vil. Normalizační doba, o kterou
se budu dále zajímat, nevykazovala velkou produkci kvalitních realizací rodinných domů.
Ovšem několik výjimek zde přece najdeme, coţ je stále pomyslným dluhem historiků
architektury, kteří se o toto období příliš nezajímají. Takřka celý ţivot se Svatopluk Sládeček
st. věnoval výstavbě rodinných domků. Najdeme však u něj i projekty veřejných staveb,
několik z nich ve své práci také zmíním jako kontrast individuálního bydlení. Pro Svatopluka
Sládečka st. bylo důleţité, aby architektura slouţila lidem a aby se v ní dobře ţilo. Ve svém
poţehnaném věku uţ neprojektuje další domy ani jiné realizace, schoval své zkušenosti
a schopnosti do šuplíků a nechal je odpočívat.
Jako učitel a ředitel na Stavební průmyslové škole ve Zlíně se Svatopluk Sládeček st.
prosazoval hlavně slovy svého přesvědčení. Snaţil se po celou dobu svým ţákům předat
veškeré své znalosti a praktické logické myšlení nad problémy architektury. Nikdy se však
nesnaţil o architektuře psát či formulovat její teorii. Vţdy se řídil vlastní hlavou a svým
citem. V průběhu psaní této bakalářské práce jsem měla moţnost se několikrát setkat s panem
Svatoplukem Sládečkem st. Bylo pro mne velkým překvapením, s jakým zanícením se mi
snaţil vyloţit své ţivotní dílo. Popravdě to bylo velké štěstí, protoţe v odborné literatuře se
o panu Sládečkovi st. nedočteme bezmála nic.
Za svůj ţivot procestoval hodně evropských míst. Místo, kterým se nechal nejvíce
inspirovat, bylo Finsko. Skandinávská architektura na něj udělala největší dojem. Dá se to
pochopit. Člověk, který ţije celý svůj ţivot ve Zlíně, jak říká on sám „ve vesnici
1
s trolejbusy“,
a
který
na
okamţik
zavítá
do
země,
kde
se
krásná
příroda
snoubí s architekturou, musí být ohromen. I on sám nedá na přírodu dopustit, coţ by v dnešní
době v sobě měl mít kaţdý. Své dojmy z cest přenášel do staveb Zlínského kraje. Samozřejmě
by nešlo, aby jej neovlivnila architektura baťovského funkcionalismu, dokázal ji však propojit
s příklady, které poznal v zahraničí.
Jeho věta, která mi utkvěla v paměti, nejlépe vystihuje jeho ţivotní dílo. Cituji:
„Architektura začíná klikou, na kterou dosáhne dítě.“1 V případě Svatopluka Sládečka st.
cítíme, ţe architektura by měla odmala vychovávat kaţdého z nás. Zde se nejvíce projevuje
nejen jako pedagog, ale i jako architekt, který slouţí svými stavbami člověku. V podobném
duchu se na architekturu dívají i světoznámí architekti Frank Lloyd Wright a Richard Neutra.
Frank Lloyd Wright nabádá budoucí stavebníky rodinných domů, aby pečlivě zváţili kaţdý
jeho element. Připodobňuje důleţitost této činnosti k výchově dětí.2 V případě Richarda
Neutry se s tímto fenoménem setkáváme ještě očividněji. „K čemu takový rodinný dům
slouží? Především k výchově dětí.“3
Tuto bakalářskou práci jsem napsala se záměrem nastínit dílo architekta Svatopluka
Sládečka st. Ráda bych totiţ pokračovala v kompletním zpracování jeho díla v budoucnu.
Myslím si, ţe by byla velká škoda, zapomenout na významného projektanta rodinných domů,
který tvořil hlavně ve Zlínském kraji. Doufám, ţe tato práce bude přínosem a moţná
i impulsem pro další čtenáře, aby nezatracovali toto nepříznivé období normalizace.
Na výběru zlínských staveb budu demonstrovat Sládečkovu charakteristickou tvorbu a vývoj
jeho rodinných domů. Dále se pokusím srovnat jeho stavby s kontextem tehdejší doby a najít
typická východiska při řešení architektonických problémů.
1
Svatopluk Sládeček st., Rozhovor ze dne 7. 11. 2014.
Hana Říhová, Americký a český rodinný dům 1900-1940 (diplomová práce), Katedra dějin umění, FF UP,
Olomouc 2010, s. 10.
3
Ibidem, s. 32.
2
2
2. Přehled dosavadní literatury
O osobě Svatopluka Sládečka st. se v literatuře nedočteme skoro nic. Jednu výjimku
představuje kniha Slavné vily Zlínského kraje4, najdeme v ní jediný příspěvek z jeho
architektonické tvorby obytné architektury. Jde o vilu manţelů Rybkových, která stojí
ve Zlíně, v části Kudlov. Zde také můţeme najít úryvek z jediného vlastnoručně napsaného
článku Svatopluka Sládečka st.5 Při svém bádání jsem čerpala především z přímých
rozhovorů s panem architektem, díky nimţ jsem se dozvěděla nejdůleţitější informace o jeho
ţivotě, architektonické tvorbě, ale také o tehdejší době. Bylo to pro mne velkým přínosem
i z hlediska poznání jeho osobnosti. I jeho syn, zmíněný architekt Svatopluk Sládeček ml., mi
poskytl rozhovor, předal k dispozici tatínkovu projektovou dokumentaci a doplnil důleţité
informace k napsání této práce. Kromě těchto zdrojů však literatura ke Svatopluku Sládečkovi
st. neexistuje. Je to kapitola zcela neprobádaná. Proto na tomto místě vkládám přehled
literatury, který se věnuje tématům obytné architektury a tehdejší sloţité normalizační době.
K nejucelenějším knihám pro pochopení etap vilové architektury a výstavby
rodinných domů patří známá kniţní edice Slavné vily, která vyšla v letech 2003-2010
ve spolupráci několika autorů. Přednostně bych vybrala knihu Slavné vily Středočeského
kraje6, ve které hlavní editor Rostislav Švácha podává průběţný vývoj vilové architektury
v českém prostředí od druhé poloviny 19. století do konce 20. století.
Abychom se orientovali v dané problematice rodinných domů v období druhé
poloviny 20. století, ve kterém můţeme pozorovat změny výstavby individuálního bydlení
a nové bytové výstavby, měli bychom vzít do rukou knihu Rodinné domy v ČSSR
a v zahraničí7 od Stanislava Koláčka a Františka Kobosila. Další publikace Josefa Pechara
s názvem Československá architektura 1945-19778 vypovídá o přístupech poválečných
architektů a o povaze soudobého bydlení. Přibliţuje myšlenky a cíle v oblasti obytné
architektury, které se nově objevují v socialistickém reţimu. Důleţitý zdroj informací nabízejí
časopisy Architektura ČSR a Československý architekt. Zde se dovídáme o tom, jak by
rodinné domy měly vypadat, co je cílem individuálního bydlení a jak toho dosáhnout.
4
Vladimír Šlapeta et al., Slavné vily Zlínského kraje, Praha 2008.
Článek „V jednoduchosti je síla“ byl publikován v časopise Domov, 1976, č. 5, s. 32-35.
6
Rostislav Švácha et al., Slavné vily Středočeského kraje, Praha 2010.
7
Stanislav Koláček ˗ František Kobosil, Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí, Praha 1979.
8
Josef Pechar, Československá architektura 1945-1977, Praha 1979.
5
3
Jiří Siegel ve své knize „...Aby Váš dům byl váš hrad“9 podává výklad o jednotlivých
problémech při stavění rodinného domu a nabízí správná řešení při jeho vytváření. Popisuje
jednotlivé místnosti v domě a jeho funkce, které by měly ulehčit chod domácnosti. Taktéţ zde
najdeme soubor příkladů rodinných domů ze zahraničí, z nichţ některé inspirovaly
i Svatopluka Sládečka st. V publikaci Jiří Siegel prezentuje i své osobní návrhy obytné
architektury.
V knize Barbory Klímové My jsme tím projektem žili, Stavba rodinného domu v
období normalizace10 zjišťujeme nejvíce o architektech sedmdesátých a osmdesátých let
a o stavebnících, kterým záleţelo na tom, v čem a jak budou bydlet. Rozhovory autorka
podává bez jakýchkoliv úprav, vypovídají pravdivě o situacích při výstavbě rodinných domů
v období normalizace.
3. Vývoj vilové architektury od konce 19. století
Na obytnou architekturu vţdy měl a má nejvíce vliv lidský faktor. Architektura není
jen technická, ale i humanitní a umělecká disciplína. To musí být jasné kaţdému, kdo vidí
rozdíly mezi prostředky a podstatou architektury, jejímţ hlavním smyslem je situovat náš
ţivot v konkrétním místě a vytvářet vhodné podmínky pro naši existenci, nejen s jinými lidmi,
ale také s danými přírodními podmínkami a kulturními okolnostmi. Technika a technologie
jsou jen prostředky, které pomáhají naplňovat tento účel a cíl.11 V dnešní české společnosti je
architektura běţnými uţivateli vnímána jako samoúčelná exhibice architekta, jako anonymní
produkt katalogového prodeje nebo jako automatický vedlejší výsledek provozu ţivota, tedy
jako stavební produkce bez ambice podílet se na vytváření ducha doby.12
Přestoţe bychom v předešlých letech našli rozdíly mezi typem rodinného domu a vily,
dnes tyto pojmy pouţíváme jako synonyma. Rodinné domy jsou specifickou formou bytové
výstavby, mají a vţdy budou mít podstatný význam při řešení bytového problému. Stavbou
rodinného domu získáváme nejen byt, ale také malou zahrádku, coţ poskytuje přímé spojení
9
Jiří Siegel, „...Aby Váš dům byl váš hrad“, Praha 1969.
Barbora Klímová, My jsme tím projektem žili: Stavba rodinného domu v období normalizace, Brno 2011.
11
Dalibor Veselý, Architektura jako humanistická disciplína, Zlatý řez 36, Architektura a člověk, 2014, s. 1.
12
Pavla Melková, Humanistická role architektury v současné společnosti, Zlatý řez 36, Architektura a člověk,
2014, s. 13.
10
4
s přírodou. Jde tedy o to, aby bydlení bylo zdravým místem a bezpečnějším prostředím
pro děti.13 U výstavby individuálního bydlení je důleţité postupem času sledovat rozdíly
a společenské zásady, které formují nově vzniklé stavby vil a rodinných domů.
3. 1 Vilová architektura v letech 1860-1900
Kdyţ začneme od konce 19. století, musela typická vila vypadat tak, aby uspokojila
stavebníkovu touhu po bydlení a měla také reprezentovat jeho společenský statut.
Do takových staveb se promítaly především jedinečné rysy stavebníkovy osobnosti. Tím se
odlišila jedna vilová novostavba od druhé. Veškerá tehdejší teoretická literatura o vilách
kladla důraz právě na toto uspokojování různých přání neboli „choutek“ stavebníka. Po roce
1900 se tento důraz změnil v klíčovou zásadu nového architektonického hnutí.14 Osobnost
architektonické koncepce a tvůrčí projev architekta ještě nemusí znamenat potlačení osobnosti
uţivatele. Bez silné osobnosti daného majitele nevznikne atmosféra, která se stane pro určitou
rodinu specifickou.15 Moderna, nastupující po celé Evropě a Americe, prohlašovala, ţe
se na klienta dívá jako na spoluautora architektonického návrhu. Na váţnosti tehdy získala
myšlenka, ţe autor, který navrhuje vilu, se přitom ujímá role klientova architektonického
portrétisty.
Prostředky, jakými architekt mohl vyjádřit přání stavebníka, byly ve skutečnosti
omezené. Architekt a jeho klient nepochybně lpěli na tom, aby forma vily vycházela
z nějakých všeobecných pravidel a zásad stylu, jaký v tu chvíli všichni lidé znali a oceňovali.
Dá se říci, ţe i architektura je záleţitostí módy dané doby. Architekt vyjadřuje dobově platné
architektonické konvence.16 V letech 1860-1900 ovládaly vilové stavění projevy historismu,
především styl novorenesanční, nejprve „florentinský“, poté obohacený přísadami „české“
novorenesance nebo folkloru. Naskytl se však problém, a to ten, ţe architekti moderny začali
stylům historismu vytýkat, ţe nejsou dostatečně inovativní a svérázné, nýbrţ ţe jsou
nepravdivé a okrádají minulé etapy o jejich poznávací slohové prvky. Naproti tomu musí
moderní člověk bydlet pravdivě, v takové architektuře, která vyvozuje svou formu z účelu
13
Viz Stanislav Koláček - František Kobosil, (pozn. 7), s. 11.
Viz Rostislav Švácha et al. (pozn. 6), s. 104.
15
Viz Jiří Siegel (pozn. 9), s. 60.
16
Viz Rostislav Švácha et al. (pozn. 6), s. 104.
14
5
a konstrukce, coţ tvrdili modernisté. Jde-li o vilu, za nejlepší vzor takové pravdivé
architektury modernisté povaţovali anglický venkovský dům, hlavně jeho zmodernizovanou,
komfortní podobu. Klienti architektů si přestali hrát na renesanční Italy a přijímali místo toho
pozici anglických venkovských gentlemanů.17 Centrem takového domu byla schodišťová
hala, která svým vysokým prostorem propojovala přízemí domu s patrem a pak propojovala
celý vnitřek domu v jeden celek. Doposud izolovaný prostor schodiště začal hrát důleţitou
roli a podněcoval architekty pracovat se schodištěm jako s důleţitým prostorovým prvkem.
V hale se opravdu mělo bydlet a proto se začal objevovat v jejím prostoru krb. Architekti
moderny si pohrávali s jejím zastropením a důmyslně ji propojovali s dalšími místnostmi
v přízemí. Loţnice a místnosti pro hosty začali častěji umisťovat do patra (čili uţ
do střechy).18
Od samého počátku století se setkáváme se snahami architektů spojit anglický typ
domu s formálními prostředky, které by svůj ostrovní původ tolik nepřipomínaly
a nenapodobovaly. Někteří architekti se pokoušeli aplikovat na vilové stavby aktuální stylové
trendy. Vnášeli do zjevu staveb například vytříbenou dekorativnost vídeňské secese.
Nizozemský architekt a teoretik Hendrik Petrus Berlage, který stavěl ve stylu secese, v roce
1905 a 1908 poprvé zformuloval názor, ţe v projektu stavby se vţdy musí začít vnitřkem, a ţe
vnějšek stavby má vyznít jako produkt jejího vnitřního uspořádání. Tímto heslem se většina
architektů začala řídit. Další ze stylových proudů ve vilové architektuře je novoklasicistní
styl, a právě tento směr se začal odklánět od půdorysných schémat Anglie.19
3. 2 Období funkcionalismu
Plynule přecházíme do dalšího období, vymezeného roky 1918-1945, a tím je
funkcionalismus. Rostislav Švácha zmiňuje k této problematice román Jaromíra Johna
Estét.20 Jaromír John v tomto románě rozděluje bydlení vedoucích vrstev české společnosti
od národního obrození do tří etap. Spojuje zde tři generace se třemi druhy stavebních objektů.
Zaprvé je to venkovská chalupa, které odpovídá lokálnost, idyličnost, klidné tempo ţivota
17
Ibidem, s. 106.
Ibidem, s. 107.
19
Ibidem, s. 108.
20
Jaromír John, Estét, Hradec Králové 1970.
18
6
a rodinná či příbuzenská soustředěnost. Za druhé zde spojuje honosnou a reprezentační vilu
určenou pro podnikatelskou generaci s pracovním rozpětím liberalistického individualismu
a burţoazního blahobytu proniklého ještě primitivnějšími ţivotními formami, se současným
uvolněním rodinných svazků a s větší sloţitostí rozporů. A za třetí jde o moderní oproštěný
dům jako civilizační a kulturní symbol popřevratové generační vrstvy, který je spojen
s evropstvím či světovostí, se sloţitostí a mnohotvárností zájmů a s prudkým ţivotním
tempem, které si vynucuje i v soukromém ţivotě jistou racionalizaci a ekonomii.21 Pod
pojmem moderní dům si tedy Jaromír John představuje bezpochyby dům funkcionalistický.22
Z díla architekta Le Corbusiera přebíraly funkcionalistické stavby svoji zevní formu,
vzhled krabice s vyváţenými proporcemi a s co nejtenčími stěnami, které prolamovala pásová
okna. Díky skeletové konstrukci, nejčastěji z ţelezobetonu, se dala táhnout okna po celé šířce
průčelí. Z Německa nebo z amerického Taylorova systému vědecké organické práce přebírali
čeští funkcionalisté metodu projektování, a to princip „forma sleduje funkci“. Celek stavby
a kaţdá její část se musely navrhnout „přísně účelně“. Uspořádáno bylo vše tak, aby se při
pohybu domem neplýtvalo časem ani energií a aby se funkce jednotlivých místností řadily
logicky za sebou jako pracovní úkony v továrně. Ve funkcionalistické vile se stalo
samozřejmostí zřetězení loţnic s koupelnou nebo jídelny s kuchyní. Denní ţivot rodiny se
funkcionalisté snaţili vměstnat do jediného podlaţí, do velké místnosti, které říkali „living
room“ a kterou pak nenápadně oddělovali od jídelny či pracovny posuvnými skleněnými
dveřmi nebo skříňkami na knihy.23 Living room rodinného domu by měl být místností, která
plně vyhovuje představám stavebníka o jejím provozu, a měl by být prostorovým zobrazením
ţivotního stylu majitele. Toto zobrazení můţe ovlivnit osobnost stavebníka či osobnost
architekta. Správné umístění obývacího pokoje můţe a má vyvolat pocity zdravého rodinného
ţivota. V podstatě se stává vizitkou ţivotní úrovně dané rodiny.24 Důleţitou součástí se stal
důraz na úlohu ţeny jako spolutvůrkyně moderního bydlení.25
21
Viz Jaromír John (pozn. 20), s. 17.
Viz Rostislav Švácha et al. (pozn. 6), s. 160.
23
Ibidem, s. 161.
24
Viz Jiří Siegel (pozn. 9), s. 100.
25
Viz Rostislav Švácha et al. (pozn. 6), s. 161.
22
7
3. 3 Výstavba individuálního bydlení v poválečných letech
Poválečné období se dá označit za období nepřízně pro vilové stavby. Zabývat se
vilou, typickým příbytkem burţoazie, znamenalo řešit úkol bez významu do budoucna. Vila
se stala minulostí. V tehdejších architektonických časopisech se o nových vilách nepsalo.
Jediný typ menší obytné stavby, o který měla společnost zájem, byl typizovaný, sériově
budovaný rodinný dům. Velké zestátněné továrny a doly začaly stavět typové domy pro své
zaměstnance. Stalinistický reţim, který se ujal moci v únoru 1948, souhlasil s názory
meziválečné avantgardy namířenými proti vilové ideologii. Vila se tedy stala symbolem
poraţené třídy kapitalistů. Rodinám původních vlastníků byly vily zabavovány státem, ten je
měnil ve školky, zdravotnická zařízení nebo sídla úřadů. Ţádný tehdejší architekt nemohl
doufat, ţe se k postavení nové vily někdy dostane. Reţim si kladl nevyřešitelný úkol, zajistit
bydlení pro všechny občany. Začaly se stavět velká rozlehlá sídliště. 26 Za příkaz doby se
povaţovalo dát všechny síly k dosaţení vyšší úrovně všeho, co se stavělo. Dále se řešila
úspornost, které se dalo docílit industrializací, standardizací, normalizací i novými stavebními
metodami.
Tehdy se stala východiskem meziválečná činnost pokrokově smýšlejících architektů
v Levé frontě, jejímiţ zakládajícími členy byly například Adolf Benš, Josef Chochol, Jiří
Kroha a Karel Teige. Ti se posléze stali Svazem socialistických architektů a po druhé světové
válce zaloţili BAPS. Jejich hlavním zájmem byly sociální problémy a hledání nových forem
bydlení. Poprvé byly navrhnuty náměty pro účinnější řešení základních sociálních potřeb
pomocí územního plánování, vázaného na hospodářský plán, ale rovněţ také industrializací
a typizací staveb a zaváděním vědeckých metod a kolektivních forem projektování.27
Novým sepětím výrobní a projektové organizace se stal od roku 1948 Stavoprojekt.
Měl vést k důslednější industrializaci stavební výroby v architektonických návrzích a podle
architektonicky kvalifikovaně vypracovaných projektů měla být realizována velká část
výstavby na celém území republiky. Stavoprojekt patřil k největším projektovým
organizacím. Mnozí architekti do Stavoprojektu přešli, někteří ze Svazu socialistických
architektů. Proces, který znárodnil stavebnictví, byl dovršen na přelomu čtyřicátých
26
27
Ibidem, s. 232.
Viz Josef Pechar (pozn. 8), s. 20.
8
a padesátých let.28 Soukromý sektor ve stavebnictví po roce 1948 zaniknul a architekti museli
zrušit své soukromé ateliéry a odejít do státních projektových ústavů. Výstavbu nových sídlišť
dostaly na starost velké státní podniky.29
Individualismus stavebníků, vyjadřovaný hlavně stavbami jejich příbytků, se stal
neţádoucí. Poválečná architektura šla uţ jinými cestami, a to směrem k typizaci, standardizaci
a unifikaci.30 Po několika letech se zjistilo, ţe se problém bydlení nedá vyřešit tak, aby
tehdejší stát uspokojil všechny občany. Kromě toho si stát uvědomoval, ţe někteří lidé
v nových velkých domech bydlet nechtějí, nemluvě o neuspokojivém estetickém účinku této
výstavby hlavně na venkově a v památkově cenných městech. Přišlo nové řešení, a to
výstavba bytů svépomocnými aktivitami obyvatelstva.
Svépomocná výstavba domů se musela řídit
typovými projekty. Vzorník dostal
za úkol připravit ateliér praţského Stavoprojektu a Státního typizačního ústavu. Do doby
svého rozpadu, který přišel po roce 1989, se státní projektové ústavy zabývaly typovými
projekty pro hromadnější výstavbu rodinných domků, dvojdomků, řadových domů a dalších
druhů svépomocných staveb. Ovšem pokusy některých architektů, vtělit do tvarosloví
projektů různé podoby mezinárodního stylu moderní poválečné architektury většinou
nedopadly kvůli chudé technologii. Také vznikla svépomocná výstavba pro občany, kteří
vyuţili netypových projektů. Ti však nemohli ţádat pomoc od státních stavebních podniků.
Většinou však stavebníci nevyhledávali architekty, aby jim vypracovali projekt domu. Raději
si stavěli po svém.
Příznivé podmínky byly pro chudší vrstvu obyvatel, mohly se stavět rodinné domy či
domky. Architektonická kvalita těchto domů reţim nezajímala, šlo spíš o to, aby se takových
domků postavilo co nejvíce. Někteří architekti stavěli atypické domy, jiní psali knihy, mysleli,
ţe tím osvítí potencionální stavebníky. Chtěli jim ukázat vzory vhodné k následování a naučit
je o koncepci rodinného domu přemýšlet.31 Architekt Jiří Siegel si ve své knize „...Aby Váš
hrad byl váš dům“ postěţoval: Je hrůzné sledovat sysifovské úsilí průměrného občana, který
s celou rodinou tráví tři čtyři roky na své parcele stavěním vlastního rodinného domu a jehož
úsilí je už předem pochybené. Považuji za nemorální, vydávají-li k tomu odborníci stavebních
28
viz Josef Pechar (pozn. 8), s. 21.
Viz Rostislav Švácha et al. (pozn. 6), s. 232-233.
30
Viz Vladimír Šlapeta et al. (pozn. 4), s. 158.
31
Ibidem, s. 233-234.
29
9
úřadů povolení, aniž jsou sami přesvědčeni o architektonické úrovni zamýšlené stavby. Dům
může urážet estetický cit široké veřejnosti. Může ho také pěstovat.32
Typická klientela vilových staveb se skládala z průmyslníků, finančníků, právníků,
lékařů, učitelů, umělců a z dalších profesí. Ovšem tato klientela po roce 1948 z české
společnosti vymizela, jelikoţ šlo o příslušníky poraţené třídy. Architekti si i přesto nějakou
cestu ke klientovi najít dokázali. Škoda jen, ţe architekti nenacházeli stavebníky poţadující
opravdu dobrou architekturu. Během let 1948-1989 se bohuţel stavební typ vily nebo
rodinného domu příliš nevyvíjel a nedospíval k originálnímu architektonickému řešení.33
4. Příklady ze zlínské baťovské architektury
Vynikajícím příkladem řešení sociálních problémů a nové bytové výstavby byl
bezpochyby nový Zlín, který zformoval Tomáš Baťa se svým obuvnickým koncernem.
V mnohém se způsoby výstavby baťovské architektury lišily od zaběhlých konvencí
v ostatních městech na našem území. Baťovo heslo „Pracovat kolektivně, bydlet
individuálně“34 mluvilo za vše. V roce 1894 zaloţil Tomáš Baťa ve Zlíně se svým bratrem
jednu z prvních obuvnických továren v Rakousku-Uhersku.35 Byla to baťovská výstavba,
která vytvořila nový Zlín, a stalo se tak v historicky krátkém období let 1923-1938. Tehdy
zdejší obyvatele udivoval supermoderní, aţ americký vzhled nových domů a budov. Byli
ohromeni rychlým tempem celé výstavby.36 Zlín byl budován jako celek.37
Baťa byl zásadně proti bydlení v činţovních domech, chtěl, aby jeho dělníci šli
po práci do zahrádky a odpočívali.38 Zlín byl projekčně budován jako zahradní město, které
poskytovalo svým obyvatelům výhody venkova, ale i kulturní a hospodářské výhody města.
32
Viz Jiří Siegel (pozn. 9), s. 72.
Viz Rostislav Švácha et al. (pozn. 6), s. 235.
34
Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus = Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín
1991, s. 11.
35
Otakar Nový, První funkcionalistické město, in: Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus =
Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín 1991, s. 30.
36
Zdeněk Pokluda, Přerod venkovského města v průmyslové centrum, in: Ludvík Ševeček et al., Zlínský
funkcionalismus = Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín 1991, s. 12.
37
Iloš Crhonek, Zlín, město konstruktivismu, in: Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus =
Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín 1991, s. 36.
38
Vladimír Karfík, Vznik zlínské architektury, in: Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus =
Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín 1991, s. 11.
33
10
Zeleň obklopovala jednotlivé skupiny budov a vytvářela tak přechod do volné přírody. 39
Bytová architektura byla ústředním problémem meziválečné avantgardy, s důrazem
na sociálně motivovaný „nejmenší byt“. Východiskem řešení obydlí ve Zlíně byla
architektura holandská, ideálem se staly domy s lehkou konstrukcí, účelné, estetické
a ekonomické. Při volbě dispozičního řešení domu byla zvaţována sociologická hlediska,
poţadující rozvoj individuální osobnosti, nikoliv stereotypní ţivot. Zvoleným typem byl
dvojdům se samostatným vstupem a zahrádkou, protoţe umoţňoval individuální způsob
ţivota.40
K dosaţení idejí Tomáše Bati napomohli významní čeští architekti jako Jan Kotěra,
František Lydie Gahura, Vladimír Karfík a Miroslav Lorenc. Kromě rozšiřování samotného
továrního areálu se architekti nejdříve pustili do budování rozsáhlé zahradní obytné čtvrti se
stovkami typických cihlových domků pro Baťovy zaměstnance, například nové čtvrti Letná,
Zálešná, Kúty, Padělky, Podvesná a Díly.41 Klasické baťovské jednodomky měly zastavěnou
plochu 45 m2 a dvojdomky plochu o 70 m2.42 Rodinné domky rozmanitých dispozic a řešení,
které vytvářely soubory zahradního města, splnily své poslání. Jejich architektonický smysl
spočíval v respektování jedince a rodiny, současně i v utváření prostředí společenského
vědomí.43 Sám Le Corbusier, který navštívil město Zlín a pobýval v něm šest týdnů, se
vyjádřil k Baťovým počinům takto: „Baťovo dílo nespočívá jen ve výrobě průmyslového
zboží, jest také budováním harmonické sociální skupiny.“44
Zlín byl prvním funkcionalistickým městem. Cílem se stalo zvláštní historické prolnutí
zájmů věcného investora s racionalistickou věcností myšlenek evropské moderní architektury.
Architekt Richard Neutra, který přijel do Zlína po roce 1945, na konci svého ţivota dospěl
k správnému poznání, ţe základem úspěšné realizace významných architektonických děl je
dialog a přátelská dohoda mezi stavebníkem a architektem. Ve Zlíně se tato zkušenost
potvrdila.45 Ovšem teoretik Karel Teige, který řešil otázku bydlení, se stavěl skepticky
a odmítavě k rodinnému bydlení v zahradních městech, jako byl Zlín. Označoval je
39
Viz Iloš Crhonek (pozn. 38), s. 36.
Ibidem, s. 42.
41
Viz Zdeněk Pokluda (pozn. 37), s. 27.
42
Pavel Novák, Proměny baťovské architektury Zlín, Zlín 1996, s. 48.
43
Viz Iloš Crhonek (pozn. 38), s. 43.
44
Viz Ludvík Ševeček et al. (pozn. 35), s. 8.
45
Otakar Nový, Zlín první funkcionalistické město, in: Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus =
Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín 1991, s. 30.
40
11
za „domečkovací ideologii“. Podle Teigeho bylo hlavním problémem, ţe marxisticky myslící
architekt mohl uskutečnit svou vizi budoucí architektury jedině za podmínky změny sociálně
ekonomické formace, po vystřídání kapitalismu socialismem. V tom se shodoval i s Jiřím
Krohou, který ve své známé stati Architektura v krizi z roku 1933 napsal: „Otázka bydlení
však vývojem sociálním přerůstá možnosti nynější třídně, diferencovaně dělené společnosti,
stává se problémem, pro jehož řešení společnost v industrii má možnosti, ale v třídní ideologii
absolutní překážky.“
Ve Zlíně tomu bylo kupodivu jinak, byla to jakási rukavice hozená levé avantgardě.
Město neznalo ţádnou bytovou krizi, bytová výstavba umoţňovala a podporovala rapidní růst
počtu obyvatel a viditelně měnila malé městečko Zlín v moderní velkoměsto. Ideologický
podtext tohoto rozvoje byl kapitalistický. Podle příkladů starších teorií německých,
anglických i amerických se Tomáš Baťa rozhodl pro koncepci zahradního města. Jeho
obytnou zónu tvořila podniková sídliště jednopatrových rodinných domů v zeleni,
rozmístěných na šachovnicové osnově. Ţivot v těchto rodinných domech vytvářel uţitečné
iluze o vlastní střeše nad hlavou pro zaměstnance firmy Baťa. Taktéţ se podporovala závislost
zaměstnanců na podniku a pod známým heslem se eliminovaly sociální nepokoje. Baťova
vlastní slova: „Aby kolektivně byl každý člen služebníkem, individuálně cítil se králem.“
Dělníkům, kteří přišli do Zlína z okolních venkovských oblastí, výrazně narůstal obytný
standard ve srovnání s kvalitou jejich původních příbytků.46 Technické novinky a výjimečná
řešení byla přijata ve Zlíně jen tehdy, pokud směřovala ke sníţení nákladů, samozřejmě
za předpokladu plné funkční způsobilosti stavby. Baťova forma neměla v tomto směru ţádnou
konkurenci. Budované domky byly několikanásobně levnější neţ kdekoli jinde v republice.
Dokonce si tyto domky vyţádaly niţší stavební náklady neţ byty v činţovních domech.
O zlínské architektuře se spíše hovořilo jako o výrobě neţ o stavění, díky několika faktorům.
Těmito faktory byly důsledná typizace a normalizace, dokonalá organizace stavebních prací
a specializace stavebních dělníků.47
Před válkou postavila Baťova společnost pouze šestnáct nájemních domů a bytová
výstavba se hlavně soustředila na typologickou oblast rodinných domů a dvojdomů.
46
Jan Sedlák, Malobytové rodinné domy v Brně a ve Zlíně, in: Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus =
Funktionalismus von Zlín: Sborník příspěvků sympózia, Zlín 1991, s. 55.
47
Ibidem, s. 57.
12
V poválečné znárodněné firmě se strategie orientovala k hromadné bytové výstavbě. Poslední
rodinné domy byly ve Zlíně postaveny podle návrhu Miroslava Drofy v roce 1946.48
Ve Zlíně se však v padesátých letech uskutečnila výstavba vil slavných cestovatelů
Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda a skladatele Zdeňka Lišky, které navrhl Zdeněk
Plesník. Dá se říci, ţe se tyto vily staly výjimečným architektonických činem v rámci celého
Československa. Zdeňku Plesníkovi se podařilo harmonicky skloubit zlínskou tradici cihelné
architektury meziválečného období s určitým dobově podmíněným klasickým podtextem, ale
spíše francouzské neţ sovětské provenience. Teprve uvolnění na prahu Praţského jara
umoţnilo o něco volnější zakládání stavebních bytových druţstev. Vzniklé úsilí o určitou
individualizaci architektonického projevu však omezily úzké limity materiálové nabídky
v komunistickém systému.49 Po válce uţ nebyly kolonie domků tak ostře firmou sledovány.
Obyvatelé si začali své rodinné domky proměňovat. Většinou načerno začali přistavovat
různé verandy, nahrazující neexistující zádveří, nebo kůlny na zahradní nářadí. Vzhledem
k velikosti parcel se začaly volné plochy zaplňovat, v mnoha případech zcela vymizela
autenticita vlastní těmto místům.50
V sedmdesátých letech vznikly ve Zlíně také rodinné domy od zlínských architektů
Šebestiána Zeliny a Svatopluka Sládečka st., v nichţ je patrná velká snaha o udrţení
kontinuity s předválečným vývojem i současnými trendy západoevropské architektury. Je
však evidentní, ţe nedostatky v materiálech i v moţnostech řemeslného a technického
provedení zaostávaly za běţnými evropskými standardy.51
5. Normalizační doba a její překáţky v oblasti individuálního
bydlení
Počátečním tématem této kapitoly je samotné vyjádření pojmu normalizace.
Ve slovníku cizích slov se pod heslem „normalizace“ setkáváme s různými výklady: „1.
stanovení předpisů (norem) o jednotlivých rozměrech, tvarech, jakostech a podobně, mající za
úkol sjednocení, 2. uvedení v normální stav, 3. hutnické normalizační žíhání, kterým
48
Viz Vladimír Šlapeta et al. (pozn. 4), s. 158.
Ibidem, s. 161.
50
Viz Pavel Novák (pozn. 42), s. 48.
51
Viz Vladimír Šlapeta et al. (pozn. 4), s. 162.
49
13
se dosahuje jemné a stejnoměrné struktury materiálu.“ O normalizaci ze sedmdesátých
a osmdesátých let zde zmínka chybí. Pravděpodobně si však sám Gustav Husák a ostatní
příznivci reţimu vzali za své z kaţdého předešlého bodu něco. 52 Co to tedy normalizace byla?
Nejstručnější odpovědí je tehdejší návrat KSČ k diktatuře sovětského typu počínající okupací
v srpnu 1968 a končící listopadovým převratem v roce 1989.
K tomu však musíme přidat pár poznámek týkajících se „normalizačního procesu“
a jeho povahy. Československu, které bylo nedílnou součástí sovětského impéria, se aţ
na samém konci šedesátých let podařilo znovu zavést jedinou skutečně zásadní svobodu,
vlastní západním demokraciím, totiţ svobodu projevu. „Reformní proces“ KSČ, jenţ vrcholil
na jaře 1968, nechtěl demokracii, nýbrţ „demokratizaci“.53
Většina prací se staví k dějinám komunismu binárním přístupem: na jednu stranu staví
zlý „režim“ a na druhou stranu hodnou „společnost“. Proti domněle totalitnímu útlaku
ze strany „režimu“ stály „ostrůvky svobody“, proti lži pravda, proti přetvářce na veřejnosti
upřímnost v soukromí, proti korupci morálka. V takto pojatém binárním vyprávění se
předpokládá, že „socialismus“ byl ze své podstaty zavrženíhodný a nemorální.54 A takto ho
také lidé tehdy vnímali. Podle historika Michala Pullmanna rozdělovat tehdejší dobu tímto
způsobem je ahistorické a chybné. „Totalitní“ model výkladu, stavící proti sobě vševládný
„režim“ a utlačovanou „společnost“, dlouho plnil důležité ideologické funkce.55
Okupace „armádami Varšavské smlouvy“ byla ve skutečnosti návratem ke gubernii
Sovětského svazu, která se začala vymykat kontrole. Dalším bodem normalizace se stal rok
1970, ve kterém probíhaly prověrky řadových straníků, tím se z KSČ vyloučila a vyškrtla
zhruba třetina členů.56 Skoro všichni občané Československa si pamatovali na padesátá léta.
Proto „nový“ reţim pro ně ve skutečnosti nepředstavoval ţádné novum, ale spíše něco, co uţ
občané důvěrně znali a čeho se báli.57
Fragmentovaný svět socialismu drţela pohromadě především intuitivní představa, ţe
stojí za to ţít ve společenství spokojených občanů. Normalizační konsensus (součinnost) se
52
Bořivoj Nebojsa, Normalizace, to je ono!, Tišnov 2001, s. 9.
Adam Drda, Normalizace - Co to bylo?, in: Adam Drda - Karel Strachota, Naše normalizace, Praha 2011, s. 8.
54
Michal Pullmann, Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu, Praha 2011, s. 15.
55
Ibidem, s. 15.
56
Viz Adam Drda (pozn. 53), s. 8-9.
57
Ibidem, s. 12.
53
14
dlouho o tuto představu opíral. Dokud tento zaběhlý model fungoval, mohlo se státně
socialistické uspořádání těšit docela velké podpoře tehdejšího obyvatelstva. Kdyţ se však
v období přestavby (perestrojky) ukázalo, ţe autoritativní postup není schopen garantovat
stabilitu, pořádek a spokojenost a ţe svou obsahovou prázdnotou nikam nevede, jeho moc se
hroutila. Společnost se začala zajímat o jiné ideologické koncepce a přemýšlet o lepším,
demokratičtějším socialismu, který by jejich vyţadovanou spokojenost přinesl.
Na tomto pozadí se přestavba nejeví jako příčina zhroucení státního socialismu, ale
jako podnět, který podnítil kritické tázání o komunistické ideologii a zpochybnil její
dosavadní stabilizační funkci. „Význam přestavby pro pád komunismu spočíval zejména
v tom, že v souhře různých procesů- dlouhodobé ekonomické stagnace, nezájmu Sovětského
svazu o přímé řízení svých dosavadních satelitních spojenců- odhalila slabiny normalizačního
konsensu a otevřela zápasy o uznání alternativních hodnot a diskursů.“58
Shrnutím by mohlo být, ţe normalizace v podstatě představovala návrat
k autoritářskému
typu
sovětského
státu,
byť
v
silně
modifikované,
postupně
„zmodernizované“ variantě v rámci přestavby. Skutečným zlomem a koncem sovětského
reţimu v Československu se stal teprve listopad 1989.59
Přístup k bydlení úzce souvisí se socialistickým a komunistickým přístupem k rodině,
souvisí s představami o tom, jak by měla obytná architektura vypadat a jaké funkce by měla
mít. Ve většině případů se názory shodují v koncepci, která předpokládá, ţe vhodně upravené
prostředí je cestou k dobré společnosti. Normalizační městské vize se často vyznačují
pravidelnou architekturou, zabezpečením čistoty a bezpečnosti daného prostředí.
Výstavba té doby řešila bytové podmínky pro všechny obyvatele a tím se postarala
o nejjednodušší zajištění masové produkce jednoduchých standardizovaných bytů. Jedním
z normalizačních paradoxů je, ţe právě panelová výstavba nabírající na obrátkách
v sedmdesátých letech měla být zdrojem dostatku bytů. Ty měly uspokojit potřebu po bydlení
a současně poskytnout rodinám prostor relativně privátního pohodlí. Avšak právě v období
normalizace se ukázalo, ţe soukromí můţe hrát důleţitou strategickou roli při udrţování
klidu. Skrze uspokojování osobních potřeb lze odvést pozornost od váţných společenských
problémů a nespravedlností, coţ tehdejšímu reţimu nahrávalo.
58
59
Viz Michal Pullmann (pozn. 54), s. 231.
Viz Adam Drda (pozn. 53), s. 12.
15
Na to doplatila výstavba rodinných domů, jakoţto chudá sestra normalizovaných
a sériově stavěných panelových sídlišť.60 Materiálové a technologické moţnosti byly také
omezeny. Kvalitních autorských produkcí vznikalo opravdu málo. Rodinné domy většinou
neměly architekta, byly provedeny stavebním inţenýrem nebo stavařem s průmyslovou
školou, které otázky stylu vůbec nezajímaly. Vše se tudíţ řídilo bezprostředními poţadavky
a představami zadavatele. Tradičním pouţívaným materiálem byla břízolitová omítka,
kabřincové obklady nebo barevné luxfery. Individuální bydlení ničí hlavně urbanistické řešení
zástavby. Lidé si vidí do loţnic, stavby jsou trefně označovány za „paneláky naležato“. Navíc
dochází k unifikaci, domy jsou prakticky všechny stejné, i po formální stránce mají
společného jmenovatele, nevkus. V našich poměrech musíme připomenout i nepříznivé
působení nedostatečné kvalifikace referentů stavebních úřadů.61
Obecně v české architektuře normalizační éry výjimečně vznikaly i stavby na vysoké
úrovni, jako celek představovalo toto dvacetiletí nejproblematičtější období dějin architektury
20. století.62 Pro rodinné domy existovaly platné normy, které určovaly výměr nejmenší
obytné místnosti, podchodové výšky a celkový výměr obytných místností. Ten nesměl
překročit 120 m2, aby domek neztratil charakter rodinného bydlení. Hygienické normy
určovaly plochy oken v poměru k podlahové ploše, potřeby výměny vzduchu a další
podmínky. Daná výměra 120 m2 se samozřejmě obcházela, tehdejší zbohatlíci si stavěli větší
domy. Místnosti se v takovém případě musely označit za různé sklady a po kolaudaci se
z nich staly obytné prostory. Stavby vznikaly hlavně svépomocí, lidé na vesnicích si
vzájemně pomáhali.63 Vypracovávaly se tzv. vzorové projekty, včetně projektové
dokumentace, vše připravené pro výstavbu. Z hlediska dispozic se některým domům nedá nic
vytknout ani po letech, ale materiály a formy byly poplatné době.64
60
Viz Barbora Klímová (pozn. 10), s. 92.
Ibidem, s. 2-3.
62
Ibidem, s. 4.
63
Ibidem, s. 21.
64
Ibidem, s. 24-28.
61
16
6. Ţivotopisná data Svatopluka Sládečka st.
Svatopluk Sládeček st. se narodil 31. 5. 1939 ve městě Zlín. Jeho otec pracoval
na dopravním oddělení firmy Baťa a jeho matka byla učitelka v mateřské školce. Měl jednoho
bratra, který byl o 11 let mladší. Původně se však nevydal na dráhu architekta či stavitele.
Nejprve měl navštěvovat Báňskou průmyslovou školu v Ostravě a vyučit se havířem. Jeho
matka však zasáhla a podnítila svého syna, aby šel studovat na Stavební průmyslovou školu
do Zlína (tehdejší Průmyslová škola stavební Gottwaldov). Zde roku 1953 nastoupil
do 1. ročníku,
jeho třídním učitelem byl ing. Antonín Krajča. Ten byl pro Sládečka st.
od začátku vzorem a díky němu se chtěl v budoucnu sám věnovat kariéře pedagoga.
Po úspěšném skončení studia v roce 1957 strávil rok a půl na praxi ve Stavosvitu Gottwaldov
jako asistent stavbyvedoucího, pracoval na výstavbě průmyslových staveb. Samozřejmě přišla
na řadu vojna, na které strávil dva roky prezenční sluţby. Zde se dostal k pohraniční stráţi.
Na konci vojny jej navrhli jako kandidáta do strany KSČ, kterým byl tři roky. Po vojně díky
tomu získal podnikové stipendium od Stavosvitu Gottwaldov na Vysoké učení v Brně.
Po těchto zkušenostech se dostal v roce 1960 na šestileté studium Vysokého učení
v Brně, na fakultu stavební. Na vysoké škole studoval například pod vedením profesora
Viktora Formáčka. Po třech letech na stavební fakultě absolvoval talentové zkoušky, podle
kterých se studenti rozdělovali do uţších oborů. Sládeček st. se dostal na fakultu architektury
a úspěšně získal titul architekta a inţenýra. Na vysoké škole se Sládeček st. dokázal rychle
prosadit díky své výřečnosti. Byl ve vysokoškolské radě Československého svazu mládeţe
(ÚV ČSM), kde organizoval mezinárodní styky a výměnné pobyty studentů do zahraničí.
Ve 4. ročníku se stal místopředsedou fakultního výboru a členem rady rektora. Díky tomu, ţe
se dostal do ÚV ČSM, mohl podnikat cesty do zahraničí. První z nich byla exkurze v roce
1965 do Makedonie, do hlavního města Skopje. Zde brigádně pomáhal při rekonstruování
města po zemětřesení. V témţe roce se vydal na cestu do Švýcarska, kde pobýval u místních
rodin a byl ve styku se studenty. Pro Svatopluka Sládečka st. to byla velká změna oproti
tomu, co znal z domova. V době blíţícího se Praţského jara a nadcházejícího období
normalizace nebyla situace u nás jednoduchá. Neţ odletěli do Švýcarska, museli studenti
na velké školení, aby věděli, co smějí v zahraničí říkat a co ne. Švýcarsko pro Svatopluka
Sládečka st. znamenalo velký šok. Místní architektura mu učarovala, především tovární
17
budovy, které měl moţnost spatřit. Po příjezdu z cest vyuţil tyto podněty při své diplomové
práci pro pivovar v Mostě i ve své další tvorbě.
Svatopluk Sládeček st. se poté věnoval projekční činnosti, zejména navrhování
rodinných domů. Svoji ţivotní kariéru začal jako pedagog a ředitel Střední stavební
průmyslové školy ve Zlíně. Učitelem se Svatopluk Sládeček st. stal v roce 1968. Nikdy však
nevstoupil do normalizačního Svazu architektů, ostatně byl po prověrkách v roce 1970
ze strany KSČ vyloučen. Měl to štěstí, ţe mohl nadále vyučovat na střední škole ve Zlíně.
Tato skutečnost byla velice nepříznivá pro jeho další architektonickou činnost. Nemohl se
hlásit do architektonických soutěţí, přestoţe měl zájem stavět i veřejné stavby, jak lze vyčíst
z jeho početného seznamu realizací a návrhů. Veškeré své projekty tvořil takřka doma
na koleně. Nezbývalo nic jiného neţ se věnovat výstavbě rodinných domů, aby se udrţel
ve svém oboru a dokázal zabezpečit svoji rodinu. V roce 1972 odjel do Finska. Díky ÚV
ČSM se stal členem metodické rady turistické výpravy a mohl nadále cestovat. Tato cesta pro
něj byla osudovou zkušeností. Ve Finsku navštívil všechny typy škol, od mateřských aţ
po vysoké. Moderní vybavení, které tehdy lidé neměli ani doma, renomované výrobky,
například mikrovlnné trouby, nechyběly v ţádné z těchto institucí. Ve finských školách se
vedly zájmové krouţky, vše bylo samozřejmě zadarmo. Byl z toho dočista zdrcen. Podnikl
také exkurzi do místních kasáren ve městě Vuokatti. Budovy kasáren jej ohromily, naprosto
nečekal takové vybavení a komfort. Hlavně jej okouzlily místní materiály, ze kterých se
ve Finsku stavělo. Bílé reţné zdivo, typické pro finské stavby, jej inspirovalo při projektování
rodinných domů ve Zlíně. Samozřejmě nelze opomenout místní finské kostely, které jsou
ohleduplně vestavěny do okolního prostředí. Po roce 1979 podnikl další cesty do Anglie
a Sovětského svazu.
Do roku 1989 se mohlo projektovat s oprávněním. Po změnách v dalších letech
vznikla nejprve Obec architektů a poté Komora architektů. Do této komory se architekti
dostali po úspěšně sloţených zkouškách, které byly podle Sládečka st. nesmyslné. Přidat se
do Komory architektů pro něj bylo bezvýznamné a neměl o to zájem. Proto zůstal bez
autorizace, kterou získali ostatní architekti, kteří do komory vstoupili.
V roce 1989 získal devizový příslib na místo kresliče v Rakousku, kde strávil asi
čtrnáct dní. Pracoval ve Vídni na novém projektu velkého nemocničního areálu. Nebyl zvyklý
18
na takové poměry, které poznal v Rakousku. Za těchto čtrnáct dní byl za svou práci odměněn
ve stejné výši jako za pět měsíců ve funkci učitele. Dovezl si sebou spoustu sborníků, které
pouţíval při výuce. Velmi poučným byl pro něj ekonomičtější přístup k projektování neţ
u nás. Byl také poţádán, aby se za stejných podmínek do Vídně vrátil v roce 1990. Po návratu
z Vídně jej kolegové a kolegyně z průmyslové školy přemluvili, aby se ucházel o funkci
ředitele. Ředitelem se stal po vyhraném konkurzu v roce 1990. Během svého působení
na stavební průmyslové škole se postupně dopracoval k tomu, co pro něj architektura vlastně
znamená. Neměl k architektuře stejný vztah jako k výtvarnému dílu, spíše byl přesvědčen, ţe
je to v podstatě záleţitost řemeslnického umění.
Kvůli své povaze, která si nenechala líbit bezpráví, jej v roce 1999 odvolali z funkce
ředitele. Stalo se tak poté, co se Svatopluk Sládeček st. demonstrativně postavil proti Sondě
Maturant a drţel kvůli tomu 19 dní hladovku.65 Pro představu bych ráda přidala text
od Svatopluka Sládečka, který byl vloţen na internetové stránky Britské listy s názvem „Jsem
proti Sondě Maturant a proti mrhání peněz daňových poplatníků“. Mimo jiné zde píše:
„Jmenovaný byl z funkce ředitele Střední průmyslové školy stavební Zlín odvolán doslovně
ze dne na den k 30.4.1999. Paradoxně mu bylo spolu se sdělením o odvolání vyjádřeno
veřejné poděkování za dobrou práci ředitelem Školského úřadu Zlín. Odvolání z funkce
následovalo bezprostředně poté, co ředitel školy ukončil protestní 19-ti denní hladovku. Tu
držel ve dnech 29.3. až 1.4.1999 před budovou MŠMT ČR a dále do 17.4.1999 ve Zlíně.
Hladovkou upozorňoval nejen na nesmyslnost tzv. Sondy Maturant, ale zejména na mrhání
penězi daňových poplatníků. To ostatně kontrola ve vztahu k Sondě Maturant a hospodaření
Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) v r. 1999 prokázala.“66 V přiloţeném textu
Svatopluk Sládeček st. zároveň zve čtenáře na soudní jednání v této věci. Zde se setkáváme
s muţem činu.
Na školu a učení však architekt nezanevřel. Navíc mu při odvolání z funkce ředitele
přidělili funkci zástupce ředitele. Donedávna na škole přednášel. Nyní je však spokojeně
v důchodě a architektura jej stále zaměstnává. Ráda bych také zmínila jeho syna Svatopluka
Sládečka ml., jenţ se stal renomovaným architektem se svým architektonickým studiem New
Work, se kterým projektuje a staví ve Zlíně, v Brně, ale i po celé České republice.
65
Svatopluk Sládeček st., z rozhovoru ze dne 7. 11. 2014.
Britské listy, Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví, Archiv vydání 1996-2001,
http://www.britskelisty.cz/0010/20001024k.html, vyhledáno 5. 2. 2015.
66
19
Do vybraných staveb zahrnuji i jeden realizovaný dům, na němţ pracovali oba. Svatopluk
Sládeček st. vytvořil pouze model a projekt realizoval jeho syn.67
Svatopluk Sládeček ml. předčil svého otce, především v tom, ţe jeho architektonická
tvorba je velmi známá a oceňovaná i historiky umění. Jeho studio New Work se postupně
dopracovalo ke stylu figurkativní architektury. Výstava Figurkativní architektura pro
začátečníky probíhala od 2. 12. 2004 do 6. 2. 2005 ve Zlíně.68 Ve Zlínském kraji najdeme
hned několik realizací Sládečka ml. Jde o veřejné stavby, ale i o individuální bydlení, v čemţ
následuje svého otce.
Svatopluk Sládeček ml. mluví o své figurkativní architektuře takto: „Kdysi jsem se
domníval, že veledůležitým předpokladem modernosti v architektuře je odstranění jejich
symbolů, zaužívaných významů, zabstrahování. Tak jsem se o to také snažil. Chvíli trvalo, než
jsem postřehl, že navrhované objekty pojmenovávám. Tak usilovně jsem se snažil zabít
domeček, dům, činžák nebo továrnu, až jsem si pozdě všiml psa, sysla, robota nebo monitoru.
Tehdy jsem si uvědomil, že stejně lze pojmenovávat i mé oblíbence ze dna architektonické
společnosti. Tak jsem narazil na civilizaci architektonických figurek. Podzemní civilizaci, jež
se usadí tam, kde jsou vhodné moderní podmínky, kde nežijí žádné symboly a nepřekáží žádné
ozdoby a zpravidla tam neobtěžují žádná neoprávněná očekávání. Jak dlouho tady s námi
jsou a co nám vlastně chtějí říci – nevím. Pokusím se to zjistit. Každopádně je ale budu
chránit a budu se snažit vytvářet podmínky pro jejich rozmnožování.“69
Svatopluk Sládeček ml. studoval na katedře designu v Praze na Vysoké škole
uměleckoprůmyslové a poté tam vystudoval architekturu. Od roku 1995 vede ateliér New
Work, které zaloţil s Dušanem Mikuláškem a Slavomírem Kuchovským. Studio má za sebou
uţ několik výstav, jakými jsou například New Work- výstava některých projektů z roku 1994,
Současný český dřevěný dům. Výběr 1998-2003 a výstava v Galerii Jaroslava Fragnera, která
trvala od 18. 12. 2003 do 1. 2. 2004. Studio New Work taktéţ získalo několik ocenění.70
Jednou z realizací, kterou vytvořil Sládeček ml. ve spolupráci s architektem Luďkem
del Maschiem, je Obecní úřad v Šarovech z let 1996-1997. Tehdy začínající architekti dali
67
Svatopluk Sládeček st., z rozhovoru ze dne 7. 11. 2014.
New Work, Svatopluk Sládeček, Figurkativní architektura pro začátečníky (katalog výstavy), Zlín 2005.
69
Svatopluk Sládeček, Figurkativní architektura- doprovodný text, http://www.newwork.cz/doc/12/, vyhledáno
dne 13. 4. 2015.
70
Viz New Work, Svatopluk Sládeček (pozn. 68).
68
20
podobu dřevěné chaty, tak důvěrně známé kaţdému Čechovi, stavbě obecního úřadu
ve vesnici Šarovy, bez ohledu na to, ţe instituce obecní samosprávy by se zdánlivě měla
symbolizovat důstojnější architektonickou formou. Autoři napsali v roce 1997, ţe „chtěli
realizovat stavbu bez symbolů“. Šlo jim o tento záměr proto, ţe příliš výraznými znaky své
důstojnosti by budova úřadu mohla některé občany odstrašit od vstupu dovnitř. Je zde
umístěna také obecní knihovna. Architekti za tuto realizaci získali v roce 1998 čestné uznání
od poroty soutěţe Grand Prix Obce architektů.71
Kdyţ se zaměříme na Zlínský kraj, najdeme zde hned několik soukromých i veřejných
realizací od Svatopluka Sládečka ml. Například vila Sfinga v Kroměříţi z roku 2002 je
jedním ze zástupců figurkativní architektury. Dalším je rodinný dům Pulec z roku 2004, který
se nachází ve Zlíně. Za zmínku stojí i bytový dům Hroch v Kroměříţi z roku 2004. Pokud jde
o větší veřejnosti přístupné stavby, nesmíme opomenout obchodní dům Zlaté jablko
na náměstí Míru ve Zlíně z roku 2008. Další realizací na tomto náměstí byl polyfunkční dům
Robot z roku 2004.72
7. Rada z Finska a Švýcarska
Název kapitoly je inspirován kapitolou v knize „...Aby Váš dům byl váš hrad“
od Jiřího Siegla.73 Autor zde popisuje své záţitky z Finska a hlavně funkci místních saun,
které jsou hlavním symbolem této severské země. Navíc kniha od Jiřího Siegla byla pro
Svatopluka Sládečka st. velmi inspirující a v mnohém s jejími názory sympatizoval.
7. 1 Švýcarsko
Jak jiţ bylo uvedeno, architekt Svatopluk Sládeček st. navštívil severské země
Švýcarsko a Finsko. Po Švýcarsku cestoval v rozmezí 11. aţ 27. 11. v roce 1965. V prvních
dnech navštívil města Curych a Sankt Gallen. V krásném městě Sankt Gallen měl moţnost
zhlédnout místní univerzitu [1]. Jak sám říká: „Poprvé vidím stavbu kompletně a perfektně
71
Rostislav Švácha, Česká architektura a její přísnost, Praha 2004, s. 177.
Realizace, http://www.newwork.cz/doc/80/, vyhledáno dne 13. 4. 2015.
73
Viz Jiří Siegel (pozn. 9), s. 131-132.
72
21
provedenou z pohledového litého betonu.“ Také zde navštívil známou textilku Stickerei.
Další na programu byla vesnička Pestalozzi ve městě Trogen [2], ve kterém se nachází jedna
z mezinárodních organizací SOS Kinderdorf international, stavěná v padesátých letech. Pro
Svatopluka Sládečka st. byla myšlenkově i architektonicky tato vesnička velmi okouzlující.
Stala se vzorem pro naše dětské vesničky SOS, jakou je například jedna v obci Chvalčov [3],
ve Zlínském kraji.74 Ta vznikla jako druhá dětská vesnička SOS v tehdejším Československu
v roce 1970. Po svém zprovoznění koncem roku 1973 byla znárodněna státem a od té doby
fungovala jako ubytovací kapacita pro pěstounské rodiny. V roce 1992 ji navrátili nově
obnovenému Sdruţení dětských vesniček SOS, čímţ začala vyvíjet činnost dle principů
mezinárodní organizace SOS Kinderdorf international.75
V Basileji Svatopluk Sládeček st. navštívil nejstarší univerzitu ve Švýcarsku a jednu
místní chemickou továrnu. Ve městě Sion podnikl exkurzi do vodní elektrárny Grande
Dixence [4], vybudované v padesátých letech, coţ bylo pro Svatopluka Sládečka st.
nepopsatelným záţitkem. Dále jej okouzlila města Bern, Ţeneva a Lausanne. Světoznámá
továrna Nestlé [5], která stojí ve městě Vevey, od architekta Jeana Tschumiho, Sládečka st.
fascinovala.76 Univerzitu ve Fribourgu [6], postavenou v letech 1937-1941, navrhli architekti
Denis Honegger a Fernand Dumas. Tento svéhlavý stavební projekt dokáţe fascinovat
a iritovat zároveň. Stavba usiluje o dosaţení rovnováhy mezi klasicistním tektonickým
přístupem a moderními objemovými principy.77
Ve švýcarském městě Neuchâtel navštívil Sládeček st. tabákovou továrnu (Fabriques
de Tabac Réunies) [7-8].78 Stavba jej ohromila a stala se pro něj inspiračním zdrojem.
Vycházel z ní při navrhování své diplomové práce z roku 1966 pro pivovar v Mostě [9-10].
Navrţená tovární budova je inspirována především horizontálním řešením, dvojitým
obvodovým pláštěm a vzniklými mezistropy. Tento dvojitý plášť fasády slouţí pro umístění
elektrických obvodů, které jsou v plášti schovány. Dá se hovořit o jednoduché, kompaktní
a čisté architektuře strohých forem. Stavbu rozvrhují tři segmenty, kaţdý z nich směřuje
74
Svatopluk Sládeček, z rozhovoru ze dne 23. 1. 2015.
SOS dětské vesničky, http://www.sos-vesnicky.cz/nase-cinnost/sos-detske-vesnicky/chvalcov/, vyhledáno 15.
3. 2015.
76
Svatopluk Sládeček, z rozhovoru ze dne 23. 1. 2015.
77
Université Misericorde Fribourg- Classicisme structurel et modernité, http://www.niggli.ch/en/universitatmisericorde-freiburg-856.html, vyhledáno a přeloţeno dne 15. 3. 2015.
78
Philip Morris Internacional, Country overview, http://www.pmi.com/marketpages/Pages/market_en_ch.aspx,
vyhledáno dne 20. 4. 2015.
75
22
do jiné strany rovnoměrného terénu. Dvojitý plášť, horizontálně členěn, je především pouţit
na čelní fasádě budovy. Tento model se podobá formám neofunkcionalismu.
7. 2 Finsko
Srdeční záleţitostí se pro Svatopluka Sládečka st. stalo Finsko. Do této skandinávské
země se dostal v roce 1972 a pobýval zde ve dnech 5. 8. aţ 17. 8. Program se skládal
z několika měst a byl velice náročný i po fyzické stránce.
Asketická povaha Finů a drsnost finského kulturního klima přinesly skvostnou
moderní architekturu a mnoţství vzdělaných, kvalifikovaných a šikovných architektů.
Nicméně Finsko neposkytuje obzvláště příznivý substrát pro kultivující intelektuální diskuzi
mezi architekty.79 Obecně se dá říci, ţe pro vynikající rozvoj moderní finské architektury je,
vedle velikého citu k přírodě, odváţnosti a vynalézavosti, charakteristická také nezatíţenost
historickým vývojem.80 Finsko je jednoznačně „země lesů a tisíce jezer“. Dojem vnitrozemní
harmonické kompozice lesních a vodních ploch, vytvářející jedinečné krajinné prostory,
stupňuje podmanivé finské pobřeţí.81 Finská architektonická debata, která je poněkud
vyhraněná, se zaměřuje hlavně na praktické záleţitosti: publikování nových návrhů staveb,
analýzy aktuálních architektonických fenoménů, které jsou probírány z hlediska národního
směřování, postavení architektů a architektury z hlediska celkového pokroku, skrze skloubení
činnosti architektů a jejich solidarity. Reima Pietilä, jeden z nejvíce svérázných finských
architektů a produktivních teoretiků, o tom napsal v článku „Proč architekti raději nepíší“, kde
uvedl osm důvodů, ze kterých, jak se zdá, vyplývá chudá literární schopnost a nedostatek
zájmu finských architektů o samotné psaní. Podle Pietily tato komunikační propast architektů
vznikla v důsledku druhé světové války. Upozornil na to, ţe architektonické univerzitní
vzdělání finských architektů se soustředilo na technologii a technickou zručnost,
nepodporovalo ţádnou debatu, coţ vedlo k aroganci a zhoubě vůči diskuzi mezi lidmi
na univerzitní půdě. „Architekt silně věří, že kresba mluví sama za sebe, a že kreslení
vyjadřuje všechno.“ Dle jeho názoru, vládnoucím trendem v architektuře šedesátých let bylo,
79
Anni Vartola, Finnish introduction, in: Michal Asgaard Andersen et al., Nordic architects write: A
documentary anthology, Abingon 2008, s. 105.
80
Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 30.
81
Ibidem, s. 16.
23
ţe „dobrá architektura nesmí obsahovat estetiku či teorii jakéhokoliv druhu“, coţ bylo
jednou z překáţek k psaní architektonických textů. Pietila viděl přetrvávající konflikt
v hodnotách mezi realisty a teoretiky, kteří v této době ve Finsku působili. „Realista je dobrý
člověk, teoretik je špatný člověk. Ti, kteří nemůžou navrhovat stavby, preferují psaní teorie.
Skutečností tedy je, že člověk který nalézá psaním nepříjemné myšlenky, musí být dobrým
architektem.“82
Pravděpodobně by Svatopluk Sládeček st. s těmito názory souhlasil, i u něj
vypozorujeme podobná stanoviska z hlediska psaní teorie o architektuře, o které se nikdy
nesnaţil. Moţná právě proto má tak blízko k finské architektuře a celý ţivot z ní čerpal.
Čeští architekti se dozvídali o vynikající finské architektuře hlavně z odborných
časopisů.83 V roce 1983 se v Praze v Národním technickém muzeu uskutečnila důleţitá
výstava Finsko staví. Putovní výstavu nejlepších finských architektonických realizací,
budovaných v letech 1976-1981, mohli návštěvníci zhlédnout od března do dubna. Stavební
umění této skandinávské země si stále udrţuje své sympatické „finské“ vlastnosti. Respekt
k přírodě, perfektnost provedení, úcta k materiálu a zvláště vysoký standard typizované
obytné výstavby jsou této zemi vlastní. Nejtradičnější polohy soudobé finské moderny
na výstavě zastupovala díla proslulého tvůrce organické architektury Alvara Aalta, například
jeho kostel ve finském městě Lahti (1970-1978). Aaltovy organické práce vyrůstají
z nepravidelných polygonálních půdorysů a jejich interiér obepíná zaoblená citlivě
zformovaná slupka bez běţného rozhraničení na stěny a strop. Asi nejzajímavější stavbou této
výstavy bylo centrum volného času v Tampere podle projektu manţelů Pietiläových z roku
1978. Fasáda ústřední haly napodobuje svou siluetou a obloukovými arkádami starořímské
baziliky, jedinečný charakter stavbě vtiskuje důsledná zaoblenost tvarů a cihelný materiál.
Stejně početní byli na výstavě i architekti, kteří projektovali ve stylu neofunkcionalismu,
inspirovaného tzv. bílým internacionálním stylem kolem roku 1930. Typický „cihlový“
neofunkcionalismus oţivuje tradici Aaltova stylu čtyřicátých a padesátých let.84
Nástup moderní architektury ve Finsku skoncoval s nadměrnou ornamentální
výtvarnou výzdobou. Rozvíjel se racionální způsob myšlení, výrazně se začala preferovat
82
Viz Michal Asgaard Andersen et al. (pozn. 79), s. 105-106.
Viz Vladislav Dlesek (pozn. 80), s. 16.
84
Rostislav Švácha, Finsko staví, Výtvarná kultura VIII, 1984, č. 1, s. 61.
83
24
účelnost a vyuţívaní nových technologií.85 Specifický ráz finské země, její bohatství
a pestrost přírodních podmínek, nízká hustota osídlení a také specifické podmínky při rozvoji
finského národního hospodářství, jsou neodmyslitelnými atributy finské architektury. Vývoj
finského územního plánovaní vyplynul z poučení negativních zkušeností jiných zemí, které se
dopustily nahromadění průmyslových a obytných oblastí do neucelených, nevhodných
a nezdravých celků. Záměrně se přihlíţí k nádherným přírodním podmínkám, umoţňujícím
okouzlující rytmické střídání krajiny a zástavby v malých intervalech.86 Architekti mají
vytříbený smysl pro vhodný materiál a formu, který se podřizuje přírodním klimatickým
podmínkám. Dále sem patří bohatost dispozičního uspořádání, účelnost a čistota
konstrukčního řešení bez zbytečných architektonických efektů. U většiny staveb oceňujeme
jasné formy konstruované s neobyčejným výtvarným citem. Provedení kaţdé stavby je
přesné, kvalitní a ekonomické. Finská architektura získává významné místo v široké oblasti
národní kultury, vstupuje a působí na vědomí celého národa, a dokonce překračuje hranice
své země.87
Svatopluk Sládeček st. na exkurzi ve Finsku nejprve navštívil hlavní město Helsinky.
Charakteristické rozšiřování Helsinek formou decentralizovaných sídlišť, která jsou uloţená
v panenské přírodě, mají svého světoznámého zástupce v sídlišti Tapiola [11].88 Svatopluk
Sládeček st. měl štěstí, ţe toto sídliště viděl na vlastní oči. Překvapilo jej, jak hustě zastavěné
toto sídliště je, a přitom zde dojem z tísnivé atmosféry vůbec nepostřehl. Kaţdý strom, který
zde původně stál, zůstal na svém místě. Okouzlila ho obrovská šetrnost nové zástavby vůči
okolnímu prostředí.89 Základní urbanistickou myšlenku rozpracoval po druhé světové válce
Otto I. Meurman, ţák Eliela Saarinena. Tapiola je vzdálená od centra města deset kilometrů.
Okouzlí kaţdého svojí sympatickou atmosférou zahradního města. V typicky finském
prostředí se střídají různé typy bytových staveb, například samostatné řadové domky, nájemní
domy a atriové domky. Všechny tyto objekty včetně nákupního centra, továrního objektu
a centrální výtopny byly realizovány s vysokou architektonickou úrovní a za deset let zde
vyrostl jednotný a harmonický celek. Kolem Helsinek najdeme řadu podobných sídlištních
85
Viz Vladislav Dlesek (pozn. 80), s. 24.
Ibidem, s. 35.
87
Ibidem, s. 36.
88
Ibidem, s. 35.
89
Svatopluk Sládeček st., z rozhovoru ze dne 23. 1. 2015.
86
25
celků.90 Na jednotlivých částech sídliště v Tapiole se podílelo několik architektů. Například
architekt Pentti Ahola zpracoval v části Hakalehto atriové domky [12-13] v letech 1963-65.
Tvoří ji čtrnáct atriových domků na mírně svaţitém terénu. Domky mají všechny prostory
otevřeny do atria, tím se utváří obytná zahrada.91 Architekt Aulis Blomstedt vyprojektoval
obytné domy Riistapolku [14], Kaskenpaja a Allakka [15-16] v Tapiole v letech 1961-1965.92
Další obytný okrsek v časti Halakehto v Tapiole [17-18] vytvořil Sakari Nironen. Rozsáhlé
sídliště deseti nájemných domů je příkladem širokých moţností při výběru velikosti bytu
a jeho variability.93 Samozřejmostí pro finskou bytovou výstavbu je sauna. Kaţdý Fin touţí
po svém letním domku se saunou na břehu jezera, ale i kaţdý rodinný dům by měl být
vybaven rodinnou saunou. Tudíţ i všechny nájemní domy se pyšní společnými saunami pro
domovní nájemníky.94 Patří sem i obytné domy Suvikumpu [19] v Tapiole od architekta
Reimy Pietily, vystavěné v letech 1967-1969. Nacházejí se v jihozápadním cípu Tapioly
v přímém sousedství lesa. V architektonickém výrazu skupiny objektů se odráţí nekonvenční
dispoziční řešení. Jak je zřejmé, i zde se architekt věnoval přímému napojení obytných
prostorů na okolní přírodu. Zajímavá je i kombinace barevného pojetí bílé fasády a zeleně
zbarveného pohledového betonu.95
Mimo jiné v centru Helsinek navštívil nádherný skalní kostel Temppeliaukio
(Temppeliaukion kirkko) [20-21]. Kostel projektovali architekti Timo a Tuomo Suomalainen
v roce 1969.96 Stavba, která nemá na světě obdoby, Svatopluka Sládečka ohromila. Při vstupu
do sakrálního prostoru, který je zaklenut obrovskou prosklenou kupolí, zasáhne spirituální
atmosféra kaţdého návštěvníka. Kostel bezprostředně zapadá do struktury skály, krásně se
zde sakrální objekt propojuje s přírodními materiály. Evokuje aţ ideu přistání vesmírného
objektu. Okolní obytná zástavba, i přesto, jak monumentálně kostel působí, není narušena.
Do prostorného interiéru prostupuje přírodní světlo skrze kruhový skleněný pás.
Exkurze pokračovala ve městě Tampere. Chrám Kaleva [22-23] je realizací vítězného
projektu Reimy Pietily v soutěţi z roku 1959 a samotná stavba byla dokončena roku 1966.
90
Viz Vladislav Dlesek (pozn. 80), s. 35.
Ibidem, s. 42.
92
Ibidem, s. 60-62.
93
Ibidem, s. 153.
94
Ibidem, s. 161.
95
Ibidem, s. 203.
96
Temppeliaukion Kirkko, A church that rocks, http://www.stay.com/helsinki/attractions/14490/temppeliaukionkirkko/, vyhledáno a přeloţeno dne 20. 4. 2015.
91
26
Kostel stojí na vyvýšenině uprostřed nového sídliště v severní části průmyslového střediska
v Tampere. Sloţitý prostorový útvar vytváří rozdílně tvarovaná embrya, která tvoří betonové
stěny. Mezi těmito embryi vznikají převýšené vertikální otvory, vyplněné dřevěnými rámy
s determálními skly. Hlavním materiálem interiéru je pohledový beton. Výrazným zdobným
prvkem sakrálního prostoru jsou zavěšené varhany. Vnějšek kostela obkládá bílá keramika,
která vytváří typický vzhled finské architektury. Osazený zvon v prostorovém betonovém
kříţi ukončuje střechu chrámu.97 Architekt Reima Pietilä dal touto realizací Finsku moderní
obdobu gotické katedrály.
Ve městě Jyväskylä navštívil Svatopluk Sládeček st. všechny typy škol, mateřské
i vysoké. Jedny z nich by mohly být budovy Průmyslové školy s internáty v Jyväskylä [24],
vystavěné v letech 1966-1968. Architekt Keijo Juhani Petäjä se věnoval především veřejným
stavbám, účastnil se mnoha architektonických soutěţí.98 Rozlehlý školní areál v Jyväskylä je
situován na okraji města, v blízkosti jezera a přírody. Celý komplex zahrnuje průmyslové
a odborné školy všech oborů, byty učitelů, internáty studentů a stravovací zařízení. Bohaté
vybavení škol dílnami a pracovnami poskytuje studentům výborné prostředí pro přípravu
k budoucímu povolání.99 S úplnou určitostí se nedá tvrdit, jestli Sládeček st. viděl i univerzitu
v Jyväskylä [25], postavenou v letech 1950-1970. Kombinace pouţitých materiálů je krásným
dokladem toho, s jakým citem pracuje architekt Alvar Aalto. Neomítaná cihla, typické
dřevěné rámování okenic a dveří, s kombinací bílých pilotů, dotváří celý výraz stavby. Čisté
formy bez přikrášlených detailů jsou hlavním znakem Aaltovy tvorby.
V dalších dnech se exkurze věnovala finskému Laponsku, leţícím na severu
za polárním kruhem. Posledními místy návštěvy Finska byla města Vuokati, Säkylä a Turku.
Na Svatopluka Sládečka st. udělalo dojem kaţdé z měst, a jak sám tvrdí, i kaţdá budova,
kterou měl moţnost vidět na vlastní oči. Bohuţel se však musel vrátit do České republiky.
Avšak poznatky ze svých cest dokázal, v konfrontaci s podobně laděnými stavbami
funkcionalistického Zlína, vstřebat a najít si svůj vlastní osobitý styl.100
97
Viz Vladislav Dlesek (pozn. 80), s. 194.
Ibidem, s. 178.
99
Ibidem, s. 179.
100
Svatopluk Sládeček st., z rozhovoru ze dne 23. 1. 2015.
98
27
8. Architektonická tvorba Svatopluka Sládečka st.
Úvodem této kapitoly je krátký rozhovor se Svatoplukem Sládečkem st., který se
uskutečnil během našich setkání. Rozhovor poslouţí k lepšímu pochopení jeho
architektonické tvorby a dokreslí architektovy představy, podle nichţ se řídil při projektování
rodinných domů.
Jak jste přišel do kontaktu s objednavateli těchto rodinných domů?
Stavebníci se povětšinou hlásili sami. Nepochybně i po doporučené přátel. Klientela byla
značně různorodá, byli to například lékaři. Musím zmínit, že jsem se nesetkal se špatnou
zkušeností. Většinou jsem zákazníkovi vysvětlil celý projekt a jeho výhody. Poté jsme se
s objednavatelem dohodli a stavba proběhla bez potíží. Téměř ve všech případech šlo
o individuální svépomocnou výstavbu.
Jaká dispoziční řešení jste při projektování rodinných domů upřednostňoval?
Dá se říci, že existují dvě základní řešení, ať už jde o byt či dům. Prvním „klasickým“
řešením, kterého jsem zastánce, je to, že se oddělí soukromé části (ložnice, pokoje, sociální
zařízení) bytu od společenské (obývací pokoj), buď v jedné úrovni, ve dvou či v několika
úrovních. Například v domě manželů Rybkových je ložnicová část nahoře a společenská je
dole. Vždy to vyplyne z terénu. Když je to v jedné úrovni, tak se to dá také řešit. Tímto řešením
se upevní intimita prostředí celého domu. Druhé řešení dispozice v bytových domech je dosti
diskutabilní. Jde o prolnutí společenské funkce se soukromou částí bytu. Obývací pokoj
převezme základní komunikační funkci, zmizí chodby, z obývacího pokoje vznikne hala a z ní
se vchází do jednotlivých místností. Avšak byt musí mít velkou plochu, jinak toto řešení není
vhodné. Také by to měli být lidé, kteří preferují kulturní životní styl a jsou si jisti tím, že jim
toto dispoziční řešení bude vyhovovat.
Co si myslíte o obytné architektuře, co by mělo být jejím cílem?
Pro mě je nejdůležitější myslet na uživatele domu či bytu, v tom je půvab architektury. Ovšem
dnes to nikdo neřeší. Architekti se nezabývají ani soužitím starých lidí s mladými. Svým žákům
28
jsem vždy vysvětloval, že prvotní je funkce. Dům se má stavět za důvodem bydlení. Proto
potřebuje kvalitně vyřešené prostory. Na druhém místě je konstrukce, která má zajistit
bezpečnost prostoru. Nejlepší je jednoduchá konstrukce a jednoduchý interiér. Architektura je
v detailu. Za třetí je důležité dům technicky vybavit (zateplení) a výtvarná forma
(i jednoduchá stavba může být krásná, otázka materiálu). Nad tím vším se jako duha klene
otázka financí. Architekt může udělat jen to, na co má stavebník prostředky. Syntézou těchto
faktorů vznikne domov, který bude sloužit několik let nejedné generaci.101
Z odpovědí Svatopluka Sládečka st. vyčteme, ţe se na architekturu dívá jako
na soubor funkcí, které musí být v architektuře prvotní a čitelné. Jak říká jeho syn Svatopluk
Sládeček ml.: „Můj otec je architekt, který dělal čistou architekturu. Ovšem nikdy to úplně
„čistá forma“ nebyla. Snad bych si dovolil použít termín „antiestetizace“. Jeho přesvědčení
o jednotlivých funkcích domu bylo silnější, oproti tomu, jak to vnímal samotný majitel domu.
Celý život polemizoval o tom, zda je architektura uměním. Proto jeho rodinným domům říkám
„antiestetické domy“. Podle něj architektura, provázána dobovými konvencemi, ztrácí spojení
s uměním. Taktéž se dá vypozorovat jeho permanentní odpor vůči zaběhlým konvencím.“102
Soubor vybraných realizací architekta Svatopluka Sládečka st. bude pokračovat
chronologicky. Jak bylo zmíněno na začátku, jde o stavby ve Zlínském kraji.
Touto první realizací obohatíme nadcházející výběr individuálního bydlení o veřejnou
stavbu. Myšlenku zaloţení nové školní čtvrti ve Zlíně obsahoval jiţ Gahurův regulační plán
města z roku 1927. Podle této koncepce byly postaveny Masarykovy školy. Architekt
Miroslav Lorenc byl autorem urbanistického plánu, na základě kterého výstavba probíhala.
Jeho návrh však nebyl uskutečněn kompletně. Postavena byla pouze ţivnostenská škola
(tehdejší SPŠ stavební) v roce 1931. Další přilehlé objekty školní čtvrti byly vybudovány
na stejném principu (tří aţ pěti podlaţní trojtrakt o sedmi polích) uţ bez účasti architektů
v průběhu let 1932-1935.103
Přístavbu školy stavební SPŠ [26-31] dostal na starost Svatopluk Sládeček st., který
jako první zasáhl do tehdejšího areálu školní čtvrti.104 Uţ v roce 1966 přemýšlel o projektu
101
Svatopluk Sládeček st., z rozhovoru ze dne 23. 1. 2015.
Svatopluk Sládeček ml., z rozhovoru ze dne 24. 10. 2014.
103
Viz Pavel Novák (pozn. 42), s. 42.
104
Přístavba školy SPŠ stavební, k.ú. Zlín, č. parcely st. 2645; Štefánikova č. p. 2431, Zlín.
102
29
a vytvořil studii. Samotná realizace proběhla aţ v letech 1974-1985. Architekt Svatopluk
Sládeček st. navrhl přístavbu dvěma směry, západním a jiţním. Interiér budovy tvoří
oboustranně prosvětlené učebny a kreslírny. Uplatnila se zde zdařilá kombinace reţné cihly
s bílou omítkou a zdůraznění vertikály na horizontálně obdélném tvaru stavby.
Objekt nenásilně zapadá do stávajícího areálu a zednickou dovednost na něm získaly
mnohé ročníky této vyhlášené školy.105 Uţití reţné cihly s bílou omítkou odkazuje na poznané
prvky skandinávské architektury, coţ je pro Sládečkovy stavby charakteristické. Budova se
skládá ze dvou podlaţí. Rytmické uspořádání velkých čtvercových oken a úzkých cihlových
sloupů tvoří charakter celé stavby. Přístavba plynule navazuje na postavenou ústřední vstupní
budovu Stavební školy SPŠ. Ta je převýšená o jedno patro nově přilehlé přístavby a její
fasádu člení stěna malých čtvercových oken, kterou ohraničují subtilní bílé sloupky. Boky
této čelní fasády jsou obloţeny reţným zdivem bez oken. Boční strany této vstupní budovy
člení horizontální pásy oken prosvětlující jednotlivé místnosti. Na západní straně budovy je
za stěnou reţného zdiva umístěno schodiště, skrze které se dá přejít na krátký propojovací
můstek, jenţ navazuje na první podlaţí přístavby. Spojení nynějších budov připomíná tvar
písmene U. Vzniklo tak malé atrium, které slouţí jako místo k odpočinku a můţeme do něj
vejít přes bránu pod můstkem. Svatopluk Sládeček st. si pohrál s kaţdým detailem a prvky
fasády místního areálu transformoval do svého projektu. Plášť stavby je zhuštěnou citací
tehdejší hlavní budovy školy. Pouţívá podobné členění, kterým je střídání čtvercových oken
a vertikálních cihlových sloupů vysokého řádu. Střed přistavěné čelní fasády pojal Sládeček
st. podobně jako způsob členění přední fasády ústřední budovy školy. Prosklená stěna
přístavby prozrazuje schodiště v interiéru. Vedle ní navazuje z východní strany široká stěna
z reţných cihel. Tímto prvkem se propojily obě stávající stavby školního areálu. Zbývající
plášť přístavby je bez obměny. Na interiéru přístavby se podílel interiérový architekt Bedřich
Petráš. Vytvořil keramické dlaţby bez glazur, stoličky z laťovek a funkční rýsovací stoly.
Výraz budovy zůstal stejný aţ do dnešních dob. Školní budovy slouţí Univerzitě
Tomáše Bati (U4). V místnostech budovy nyní najdeme ateliéry jednotlivých uměleckých
oborů Fakulty multimediálních komunikací a prostory menzy. Realizace se dá povaţovat
za kontextuální počin. Architekt Sládeček st. si nekladl za cíl narušit svým novým projektem
okolní zástavbu, ale měl snahu jej návazně dokončit.
105
Viz Pavel Novák (pozn. 42), s. 42.
30
Přesouváme se k hlavnímu tématu rodinných domů. Důleţitým faktem je, ţe většina
realizovaných domů z nadcházejícího výběru Svatopluka Sládečka st. má stejnou podobu jako
tehdy. Tím se dokládá respekt k architektovi, který navrhl osobitý výraz těchto postavených
domů. Bohuţel se s tímto fenoménem mnohdy nesetkáváme, rozhodně ne na fasádách
individuálního bydlení. Při prvních úvahách o stavbě rodinného domu musí architekt
důkladně zváţit a analyzovat všechny specifické potřeby a vztahy jednotlivých budoucích
uţivatelů. Dále se musí zabývat předpokládanou perspektivou rodiny a vzít v úvahu celou
řadu okolností, jeţ mohou mít vliv na provoz domu, a tím nesmí opomenout ani koncepci
dispozice. Ovšem analyzovat tyto potřeby neznamená mechanicky se jim podřizovat, ale spíše
zváţit jejich důleţitost a v důsledku toho učinit určitá rozhodnutí.
Anglické a americké architektonické časopisy označují rodinný dům jako „dům pana
XY“. Pouţijeme podobné označení „dům manželů XY“.106 Víme tak, ţe jde o objekt, který si
objednala určitá rodina k bydlení. Z dokumentů je zřejmé, ţe zadavatelé se vţdy zajímali
i o názor své manţelky, takţe označení „manželů XY“ bude přesnější.
Dům manţelů Trlidových v Mladcové ve Zlíně [32-33] byl stavěn v letech 19681971.107 Dům stojí v okolní zástavbě rodinných domů, které jsou ve stejné vzdálenosti
od příjezdové cesty. Terén je rovnoměrný. K domu přiléhá zahrádka. Dům má dvě podlaţí,
vystavěné na půdorysu čtverce, ke kterému na východní straně přilehá garáţ. Nejdůleţitějším
prvkem jsou balkony, které obíhají celý dům. Šlo o přání tehdejšího majitele, který chtěl mít
výhled do okolí. Dům by byl bez členících balkonů zcela jednoduchou krabicí, bez jakýkoliv
prostorových výběţků. Nad balkony jsou přečnívající stříšky obloţené tmavým dřevem,
ukončené přesně ve vzdálenosti stěny balkonu. To působí jako druhý plášť domu. Tím se
zároveň prostor domu opticky zvětšuje a deformuje se hlavní tvar krabice. Balkony totiţ
různě předstupují před fasádu a tvoří souvislý pás bez přerušení. Přízemí domu člení malá
sdruţená okénka, která se opakují ve zvětšeném obdélném měřítku nad pásem balkonů. Důraz
na balkony a jejich stříšky se dále projeví v rodinných domech Svatopluka Sládečka st.
Kromě členících balkonů zde jiné prvky nenajdeme. Nemění se zde druhy materiálů
na fasádě, coţ bude význačné pro nadcházející domy. Fasáda je jednoduše omítnuta a má
barevný nátěr jemně ţluté barvy, který je na fasádě přítomen dodnes.
106
107
Viz Jiří Siegel (pozn. 9), s. 30.
Rodinný dům manţelů Trlidových, k.ú. Mladcová, č. parcely st. 422; U Hřiště č. p. 274, Zlín.
31
Dům manţelů Kvasničkových byl postaven v roce 1970 ve vilové čtvrti Nivy ve Zlíně
[34-37].108 Projekt tohoto domu byl otisknut v Katalogu vybraných rodinných domů
realizovaných v Jihomoravském kraji109. Dům manţelů Kvasničkových byl prezentován pod
zkratkou DB-VS-008. Jde o volně stojící dvoupodlaţní rodinný domek. Orientace je
východozápadní, se vstupem a vjezdem od západu. Objekt je určen pro svaţitý terén a je
konstruován jako jednoduchý příčný dvojtrakt.110 Základní tvar půdorysu připomíná obdélník,
který je rozdělen na dva trakty. Tyto vzniklé obdélné trakty jsou posunuty ze základního tvaru
obdélníka, tím se trakty pomyslně prodlouţí. V západním traktu se nachází garáţ a přilehlé
místnosti, kterými jsou malá toaleta, dílna, sklad a kotelna. Ze zádveří východního traktu se
dá projít do vstupní haly. Po jiţní straně haly je obývací místnost a schodiště. Na severní
straně navazují místnosti domovního vybavení (sušárna, sklad, prádelna, dílna) a na západě
zmíněná garáţ. Druhé podlaţí západního traktu tvoří kuchyně s balkonem. Dále je zde šatna
s toaletou a velká loţnice s vlastní koupelnou. Skrze šatnu projdeme do východního traktu.
Hlavní místností je obývací pokoj, propojený s kuchyní. Z prostorné kuchyně a obývacího
pokoje se dá přejít na balkon, který zvenčí pravoúhle obíhá prostor kuchyně. Na obývací
pokoj navazuje menší přístupová hala se schodištěm. Chodbou se dále dostaneme k dvěma
odděleným pokojům. Svislé konstrukce jsou tradičně provedeny z plných cihel a stropy jsou
montované z cihelných prvků „Hurdis“111 do ocelových nosníků. Střecha je plochá v jedné
úrovni. V katalogu se uvádí i stavební náklady, výměra obytné plochy bytu a další
informace.112 Z předního pohledu vidíme v přízemí po levé straně garáţ, nad ní je balkon,
který předstupuje před hlavní fasádu, díky tomu je zastřešen vjezd do garáţe. Jelikoţ má
balkon sníţený parapet, doplňuje jej bílé kovové zábradlí. Balkon a jeho zastřešení je
ve stejné vzdálenosti a je natřen bílou barvou. Vchod do domu vedle garáţe, neboli závětří, je
schováno za cihlovou stěnou. V patře vidíme soubor čtyř obdélných oken se sníţeným
parapetem.
108
Rodinný dům manţelů Kvasničkových, k.ú. Zlín, č. parcely 5863; Dr. Kolaříka č. p. 2671, Zlín.
Katalog vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno 1974, s. 47-50.
110
Ibidem, s. 47-50.
111
Hurdis nebo-li hurdisky, ploché tenkostěnné cihelné prvky pouţívané při realizaci stropů, patří ve
stavebnictví k nejznámějším pojmům. Koncem minulého století jeden z nejčastěji pouţívaných stropních
systémů má i nyní stavebníkovi co nabídnout. Především jde o systém vysoce variabilní, který vyniká
jednoduchostí, přesností a velkou nosností. Výhody hurdisek ocení i současní stavebníci, http://stavba.tzbinfo.cz/stropy/9687-vyhody-hurdisek-oceni-i-soucasni-stavebnici, vyhledáno dne 8. 4. 2015.
112
Ibidem, s. 47-50.
109
32
Fasáda domu je obloţena z klasických červených neomítaných cihel, pouze část mezi
balkonem a střechou je obloţena dřevem. Přední fasáda je vertikálně rozdělena na dvě
poloviny a levou část fasády člení dvě vertikální betonové příčky (úrovně) balkonu a střechy.
Další v seznamu je dům manţelů Maroňových v Kostelci [38-42].113 V roce 1971
proběhla výstavba. Společně s domem manţelů Kvasničkových byl tento dům otištěn
ve zmíněném katalogu114. Dům, ke kterému je přiloţena technická zpráva, tu najdeme pod
zkratkou DB-VS-007. Jde o volně stojící, dvoupodlaţní rodinný domek. Doporučená
orientace je severojiţní se vstupem a garáţí od jiţní strany. Dům je vhodný pro svaţitý
terén.115 Půdorys tvoří celistvý obdélník, který je klasicky rozdělen na dva trakty. Na severní
straně vyčnívá z půdorysu pouze schodiště. V přízemí domu najdeme v jiţním traktu garáţ,
uhelnu a kotelnu. V severním traktu je pak malé zádveří a hala se schodištěm. Po chodbě se
dále projde do sklepa a skladu na potraviny. Přes schodiště se dostáváme do prvního patra.
Po levé straně schodiště se nachází kuchyně, přes níţ se dá projít do obývacího pokoje
s lodţií. Chodbou projdeme do loţnice a dvou samostatných pokojů. Samozřejmě zde nechybí
místnost pro koupelnu s oddělenou toaletou.
Přední pohled je vertikálně rozpůlen na dvě odlišné části fasády. Na levé jiţní straně
v přízemí rozpoznáme garáţ s dřevěnými vraty, nad kterou je ve stejném rozmezí malá lodţie
s prosklenou průchozí stěnou a dveřmi do obývacího pokoje. Neomítané cihly vyplňují
pravou stranu přední fasády, která ukrývá vchod do domu. Severní boční stěna je znova
rozdělena na dvě části. Přední část vyplňují okna menších a větších velikostí ve dvou
úrovních, v patře je přístupná malá lodţie. Střed stěny zdůrazňuje široký pás cihel. Za ním
navazuje zbylá část domu s dvěma okny v kaţdém podlaţí. Tato stěna je omítnuta. Boční
pohled na jiţní stranu je odlišný, dominuje zde přední část z neomítaných cihel s malým
horizontálním oknem. V zadní části je omítnutá stěna členěna dvěma okny v kaţdém podlaţí.
Dům působí velmi kompaktně, vyuţívá kontrastů materiálů (cihla a bílá omítka). Tím se
oklame oko diváka, protoţe přední část domu je vytvořena z cihelných pásů v rozměrech
čtverce. Dům na nás nepůsobí jako protáhlá nudle, ale spíše nám nenápadně dispozice domu
ubíhá po svaţitém terénu.
113
Rodinný dům manţelů Maroňových, k.ú. Kostelec u Zlína, č. parcely st. 478; Štipská č. p. 317, Zlín.
Viz (pozn. 109), s. 43-46.
115
Ibidem, s. 46.
114
33
Dům manţelů Hanákových byl postaven v roce 1972. Dům stojí ve vilové čtvrti Nivy
ve Zlíně [43-49].116 Dispozičně je dům řešen jako trojtrakt. Dům má plochou střechu. Půdorys
domu tvoří tři hlavní části, jeden obdélný trakt a dva čtvercové. Rodinný domek je posazen
na mírně svaţitém terénu. Toho se vyuţilo v přízemí, ve kterém je na jiţní straně umístěna
prostorná garáţ pro dva automobily. Dále jsou v přilehlých traktech místnosti pro ukládání
potravin, různé sklady, sušárna, prádelna, kotelna a velký sklep. Dům je orientován
na jihozápad, k obdélnému vstupnímu traktu z jiţní a západní strany přiléhají téměř
pravidelné čtvercové trakty menších rozměrů. Díky tomu se za zadní fasádou domu vytvoří
malé soukromé atrium na jihozápadní straně. Do atria můţeme sestoupit přes ochoz a schůdky
z prvního podlaţí domu. Ochoz lemuje západní část zadní fasády a je zdoben bílým
horizontálně přerušovaným zábradlím. Prostor vzniklého atria doplňuje malý bazén a okolní
terén je betonově vydláţděn. V prvním patře vedle schodiště je umístěna malá úklidová
komora. Skrze hlavní vstup domu, který se nachází na severní straně, se dostáváme
do.prvního podlaţí. Z levé strany vstupu navazuje schodiště, které vede do suterénu. Vedle
schodiště je úklidová komora. Dále zde pokračuje jiţním směrem chodba, k ní přiléhá
místnost s kuchyňskou linkou, zamýšleným barem a jídelnou. Tato místnost plynule přechází
do prostorného obývacího pokoje na jiţní straně. Na západní straně obývacího pokoje byl
umístěn krb a vedle něj je východ do zmíněného atria. Celý prostor prosvětlují dvě velká
rohová okna se sníţeným parapetem na jihozápadní straně. Ze společenské části bytu
projdeme na úzkou chodbu, na kterou navazují tři prostorné pokoje v západním traktu domu.
Samozřejmě zde na severní straně vedle pokoje nechybí koupelna s oddělenou toaletou.
Přední fasáda domu je velmi strohá a jednoduchá. Kromě vstupu s několika schůdky
a krátkým zastřešením a malého okna zde není ţádný prvek členící fasádu. Spodní část, která
prozrazuje suterén, je omítnuta a natřena bílým nátěrem. Obloţení celého domku tvoří
klasické neomítané cihly, příjemné barevné struktury. Celou fasádu lemuje dřevěné obloţení
tmavé kontrastní barvy v úrovni stěn domu, coţ je charakteristickým znakem architektonické
tvorby Sládečka st. Ovšem zadní část fasády s přilehlým atriem je úplným protikladem, zde se
odehrává rodinný ţivot. Sládeček st. zde umístil všechna důleţitá okna se sníţeným
parapetem a skleněnými dveřmi, díky kterým se dá z jednotlivých pokojů projít na krátký
ochoz a z něj do atria. Celá zadní fasáda je zastřešena charakteristickou přečnívají stříškou,
obloţenou tmavým dřevem.
116
Rodinný dům manţelů Hanákových, k.ú. Zlín, č. parcely st. 5870; Dr. Kolaříka č. p. 100, Zlín.
34
Dalším příspěvkem ve výběru je návrh obytného domu v Kvítkové ulici [50-54].117
Bohuţel se tento objekt nerealizoval. Studii vytvořil Svatopluk Sládeček st. v roce 1972.
Vypozorujeme zde vlivy obytné architektury z Finska, například ze sídliště v Tapiole, které
Sládeček st. navštívil. Obytný dům měl nahradit tehdejší zástavbu v Kvítkové ulici. Výstavba
měla obsahovat soubor dvanácti bytových jednotek pro stavební bytové druţstvo zaměstnanců
Svit v Gottwaldově. V technické zprávě Svatopluk Sládeček st. píše: „Snaha po řešení
zvyšujících se bytových problémů formou družstevní výstavby vede k vyhledání vhodných
stavebních pozemků i ve středu města, kde jsou problémy s napojením na veřejné inženýrské
sítě minimální a vyvolané investice velmi nízké. Tak je tomu i v tomto případě, kdy objemová
studie řeší v souladu s projektem na přestavbu středu města zpracovaným KPÚ Brno závod
Stavoprojekt Gottwaldov architektonicky a urbanisticky zásadní realizovanou část zástavby
jižní uliční fronty Kvítkové ulice, kde stávající objekt bytového domu č. p. 124 o dvou
bytových jednotkách vystupuje cca 4,5 m ze stavební čáry.“
Jde o pětipodlaţní obytný dům. Půdorys stavby má obdélný tvar, který je ze západní
boční strany mírně zkosen. V suterénu jsou umístěny sklepy jednotlivých obytných jednotek
a další místnosti pro sklady. V přízemí budovy se počítalo s obchody, coţ naznačuje pás oken
(výkladní skříň). Přechod do jednotlivých pater umoţnilo schodiště, umístěné uprostřed
v zadní části domu. Bytové jednotky se rozdělily po třech na jednom patře, vznikly tak dva
větší byty a mezi nimi jeden menší byt. Obytný dům měl mít plochou střechu. Přízemí bylo
kryté vysunutou rovnou stříškou, ukončenou nízkým parapetem. Přední fasádu horizontálně
člení jednotlivé patra se stěnou oken a lodţiemi s parapety. Tento plášť byl na kaţdém patře
protnut jednoduchou vertikální příčkou, procházející skrze všechna patra. Tím se rozvrhly
jednotlivá patra na tři části, takţe kaţdý byt vlastnil svoji lodţii. Zadní fasáda domu byla
navrhnuta jako kompaktní stěna, kterou půlilo schodiště. Schodiště prosvětlovaly krátké
čtvercové lodţie s parapety v kaţdém patře. Zajímavě zde bylo pojato členění okenních tabulí,
jejich střed protnutí byl posunut do jedné strany směrem vzhůru. V nízké části suterénu jsou
pouze malá obdélná okénka. Nad nimi jsou v přízemí velká vertikální obdélná okna.
V nadcházejících patrech jsou dodrţovány mezery mezi okny, okna mají tvar spíše čtvercový.
Liší se však jejich velikosti, u schodiště jsou čtvercová okna nejmenší a poté se zvětšují,
na kaţdé straně jsou tři okna v patře.
117
Obytný dům v ulici Kvítková, k.ú. Zlín, č. parcely st. 1116, Kvítková č. p. 124, Zlín.
35
V roce 1973 se postavil Svatopluk Sládeček st. dům manţelů Rybkových [55-61].118
Dům manţelů Jaroslava a Vlasty Rybkových, profesí lékařů, patří do rezidenčního souboru,
který se od třicátých let rozvíjel na odlehlém a klidném místě nad Zlínem, převáţně jako
bytové zázemí filmových ateliérů firmy Baťa. Lokalita nabízí oproti zlínským vilovým
čtvrtím nejbliţší sepětí architektury s přírodou. Řada architektů zde uskutečnila své projekty.
Například architekt Zdeněk Plesník, který navrhl vily pro Zdeňka Lišku a reţiséra Vladimíra
Bártu. Architekti se ve 20. století nechávali inspirovat skandinávskou architekturou, bylo pro
ně hlavním tématem prolínání města a krajiny, respektive objektu a jeho přírodního rámce,
a otázka materiálového souladu obou hledisek.119 Architekt Svatopluk Sládeček st. měl sám
osobní zkušenost právě s finskou architekturou. Dá se říci, ţe dům byl vytvořen s myšlenkou
na Gesamtkunstwerk120, setkáváme se zde s propojením interiéru s výtvarnými díly (mimo
jiné tvorba Vlasty Čančíkové).121 Svatopluk Sládeček st. nechal publikovat článek
V jednoduchosti je síla122 v časopise Domov v roce 1976, ve kterém představil dům manţelů
Rybkových. V článku upozorňuje Svatopluk Sládeček st. na faktory, které by se při výstavbě
rodinného domu neměly obcházet. Přirovnává projektanta k osobnosti spisovatele Julese
Verna. Podle něj je zásadní problém v tom, ţe většina rodinných i bytových domů se staví se
zamýšlenou dlouhou ţivotností. Nikterak nepopírá u rodinného domu potřebu jisté
individuálnosti řešení. Sládeček st. tvrdí, ţe individualita je moţná jedině v tom, stane-li se
stavba architekturou. Na tomto místě cituje slova Richarda Neutry: „Architektura není nikdy
nevinnou hrou forem a barev; mění náš život stejně jako naši vnitřní rovnováhu. Architektura
je sociální umění. Stává se nástrojem lidského osudu, protože se nespokojuje jen s naplněním
životních potřeb, ale formuje a podmiňuje naše reakce. Lze říci, že je zrcadlem, neboť odráží
118
Rodinný dům manţelů Rybkových, k.ú. Kudlov, č. parcely st. 478; Filmová č. p. 278, Zlín.
Viz Vladimír Šlapeta et al. (pozn. 4), s. 174.
120
Pojem Gesamkunstwerk pochází z poloviny 19. století. Označuje 1. propojení všech tehdy známých
uměleckých disciplín (tj. hudba, zpěv, tanec, poezie, výtvarné umění a drama) do jednoho monumentálního díla
jakoţto ideální umělecké formy. Představitelem a podporovatelem termínu Gesamkunstwerk byl v oblasti
umění Richard Wagner, kterému vadilo, ţe jednotlivé umělecké oblasti se dlouhodobě vzájemně vzdalují a
„osamostatňují“, přičemţ byl přesvědčen, ţe hlavní potenciál a síla uměleckého záţitku je spíše v jejich spojení,
vzájemné podpoře a komplementaritě. Wagner pouţíval tento termín pro ţádoucí syntézu několika
performativních umění a (hudby, poezie, tance, pantomimy, dramatu) a produktů vizuálních umění (obrazů, soch
a architektury). Podle ABZ Slovníku cizích slov označuje tento pojem 2. umělecké dílo jako syntézu všech druhů
umění. Podle Lecyklopedie je pojem obecně pouţíván pro 3. „charakteristiku rozměrných uměleckých projektů,
v nichž se všechna umělecká odvětví plánovitě spojují ve společném účinku“. Nejčastěji je dnes pojem pouţíván
pro 4. harmonické sepětí architektonických děl a jejich interiérů (tj. design prostoru, nábytku a obecně zařízení),
resp. pro harmonii architektury, uměleckého řemesla a volného umění; 5. spojení všech umění v jediný
harmonický celek, tj. totální umělecké dílo. Arts Lexicon, Gesamkunstwerk,
http://artslexikon.cz/index.php/Gesamtkunstwerk, vyhledáno dne 6. 4. 2015.
121
Viz Vladimír Šlapeta et al. (pozn. 4), s. 175.
122
Milena Nyklová, V jednoduchosti je síla, Domov, 1976, č. 5, s. 33-35.
119
36
program životního dění. Současně toto umění, jež vytváří naše prostředí, jde ještě dál:
připravuje program našeho denního života a celé naší civilizace. Přizpůsobuje a láme nabyté
zvyky.“123 Navazuje dále na otázku, co je přirozené pro to, aby se rodinný dům stal také
architekturou. Dle jeho názoru rodinný dům jako kaţdý jiný objekt spoluutváří ţivotní
prostředí. Architekt přirovnává dům k oděvu rodiny, mělo by tedy jít o „oděv na míru“.
Upozorňuje na nepříznivý fakt svépomocného stavění, setkáváme se totiţ s tím, ţe na stavbě
pracují většinou stavebníci, kteří jsou naprostými laiky. Jak vyplývá z názvu článku, pro
Svatopluka Sládečka st. je nejdůleţitější jednoduchost a funkčnost. Dá se říci, ţe Sládeček st.
podobně jako architekt Adolf Loos,124 kritizuje ornament v architektuře. Bezpochyby se zde
odráţí působící vlivy ţivotního prostředí, ve kterém vyrůstal, funkcionalistického města Zlín.
Samotný dům manţelů Rybkových bohuţel nezůstal v původním znění. Majitelé se
rozhodli v devadesátých letech o přístavbě dalšího traktu, směrem na západ.
Původní dům byl situován na jiţním svahu, proto se vyřešil nástup z komunikace
na severní straně do třetího podlaţí domu. Na severní straně jsou tedy dvě garáţe. Orientace
domu byla ideální. Svaţitý terén si vynutil řešení ve třech úrovních. Stavební program
určovaly poţadavky tehdejšího stavebníka. Dům byl navrţen pro bezdětné manţele.
Setkáváme se s důslednou diferenciací společenské a soukromé části bytu, ovšem konstrukční
řešení bylo velmi jednoduché. Hlavní obvodové zdi jsou dodrţovány ve všech úrovních. Šlo
o jednotrakt na obdélném půdorysu.125 Rodinný dům je trojpodlaţní, zastřešen plochou
střechou. Dům, stojící ve svahu, nesou na jiţní straně dvěma piloty, pod kterými se nachází
otevřený prostor s krbem, jenţ propojuje objekt ze zahradou. V tomto prvním podlaţí
najdeme podsklepenou část domu, která obsahuje malou vstupní halu, sklady, saunu
a schodiště do nadcházejícího podlaţí. Ve druhém podlaţí je na jiţní straně prostorný obývací
pokoj propojený s jídelním koutem a místností kuchyně. Dále navazuje schodiště a za ním
pracovna, prádelna a toaleta. V posledním třetím podlaţí najdeme na severu loţnici manţelů
s přiléhající koupelnou, loţnici pro hosta a toaletu. Následuje schodišťová hala a za ní šatna,
z které projedeme do zádveří s hlavním vstupem do domu z hlavní komunikace. Vedle vstupu
je umístěny garáţe.
123
Ibidem, s. 34.
Adolf Loos, Ornament a zločin, in: Adolf Loos, Řeči do prázdna, Praha 1929, s. 139-151.
125
Viz (pozn. 122), s. 35.
124
37
Fasáda domu je velmi příjemně propojená s okolní přírodou. Jednotlivá patra nastupují
kaskádovitě ve směru svaţitého terénu. Charakteristickým rysem jsou otevřené terasy, které
lemují stěny domu. Jsou ve dvou patrech na jiţní straně domu, obloţené tmavým dřevem.
Poslední patro je na jiţní straně orámováno krátkou stříškou, obloţenou tmavým dřevem.
Jiţní stranu teras vyplňují skleněné stěny přes celé patro, kterými proniká světlo do místností
domu. Terasy opticky zvětšují a prodluţují poměrně malou přední část stavby a jsou hlavním
členícím prvkem jinak jednoduchého pláště. Severní část domu je jednoduchou krabicí,
kterou člení pouze obdélná okna.
Materiály exteriéru zvolil Svatopluk Sládeček st. tak, aby co nejvíce korespondovaly
s daným přírodním rámcem. Vysloveně hnutí mysli podnítilo Sládečka st. k výběru materiálů,
kterými bylo tmavé dřevo a bílé reţné zdivo z pískovcových cihel, coţ je hlavním rysem
fasád finských staveb.
Poté co, se tento dům otiskl v časopise Domov, začali se na Svatopluka Sládečka st.
obracet další stavebníci, kteří chtěli postavit stejný dům. Z korespondence se dovídáme, ţe
měl dům velký ohlas. Ovšem Svatopluk Sládeček st. odpovídal ţadatelům jednoznačnou
odpovědí. Vysvětloval jim, ţe dům nebyl typovým projektem a ţe jej tedy nemůţe
reprodukovat. Šlo totiţ o specifický terén. Nabídl však těmto potencionálním objednavatelům,
ţe vytvoří jiný projekt, aby naplnil jejich přání.
Další rodinný domek si objednali manţelé Ruzselákovi [62-66].126 Dům se stavěl
v roce 1975. Jde o rodinný izolovaný dům s malířským ateliérem v přízemí a s částečným
podsklepením. Pozemek je situován na severním svahu. Architektonické řešení vychází
především z poţadavků jednotlivých funkcí, které byly specifikovány stavebníkem, a je
samozřejmě podmíněno staveništěm. To ovlivnilo při daném stavebním rozsahu poměrně
nekonvenční řešení obytné části i atelieru v jedné úrovni, jakoţ i nárůst zastavěné plochy.
V půdorysu je objekt výrazně členěn, coţ se promítá i do pohledů. Kompoziční řešení fasád
vychází z kontrastu plných ploch a ploch s otvory, přičemţ horizontální tendence je
dominantní.127 Svatopluk Sládeček st. navrhl k hlavnímu návrhu ještě dvě alternativní řešení
půdorysu, nakonec se realizovalo první alternativní řešení, které se nejvíce zamlouvalo
stavebníkům. Dům má suterén a jedno podlaţí. Celý objekt zastřešuje plochá střecha.
126
127
Rodinný dům manţelů Ruzselákových, k.ú. Příluky u Zlína, parcela č. 1345/4; Michalova č. p. 289, Zlín.
Z projektové dokumentace Svatopluka Sládečka st. k domu manţelů Ruzselákových.
38
Dispoziční řešení suterénu směrem na sever je také členité, jednoduše by se dalo rozdělit
na tři hlavní části. Je zde umístěna sauna, prádelna, sušárna a garáţ. Hlavní vstup do přízemí
domu je umoţněn z příjezdové východní cesty. Dá se říci, ţe je dům rozdělen na čtyři hlavní
trakty. Po vstupu do domu je po severní straně velká místnost ateliéru, která je prosvětlena
stěnou oken na severní straně. Vedle ateliéru navazuje malé schodiště vedoucí do suterénu.
Na protější jiţní straně se nachází další část domu. Tato část je soukromá, jelikoţ jsou zde dva
pokoje, oddělená koupelna a velká loţnice s vlastní koupelnou. Kdyţ projdeme dále hlavní
chodbou domu, najdeme po pravé severní straně kuchyň s jídelnou, která je průchozí aţ
do obývacího pokoje s krbem na západní straně domu.
Kompaktní vzhled fasády není narušen ţádným ornamentálním prvkem. Je zde uţito
především bíle natřené omítky, která tvoří celý plášť objektu. Jediným členícím prvkem jsou
čtvercová okna, některá jsou i sdruţená, a vstupní dveře. Dolní část suterénu je obloţena
kabřincem. Na fasádu se pouţilo také tmavé dřevo, ovšem chybí zde typické orámování
střešní části domu, jak je patrné u jiných Sládečkových domů.
Dům manţelů Greplových byl realizován v roce 1978 [67-72].128 Znova se setkáváme
s domem postaveným ve svaţitém terénu. Svaţitý pozemek je orientován k severu. Základní
objemové řešení domu je totoţné se sousedními objekty. Barevné vyhotovení průčelí se
ztotoţňuje s řešením rodinných domů typu Okal, které tvoří převaţují část zástavby ulice
Přílucké. Poprvé se u Svatopluk Sládečka st. setkáváme s rodinným domem se sedlovou
střechou, coţ bylo v tehdejší době velice ţádané. Sedlová střecha téměř kopíruje úhel
svaţitého terénu. Dispoziční řešení domu plně respektuje stavební program stavebníků. Dům
tvoří tři podlaţí. Půdorys domu je téměř pravidelný čtverec, ten narušuje jediný výběţek
na jiţní straně. V prvním podlaţí je řešen vstup a domovní vybavení (kotelna, prádelna,
sušárna, sauna, sklep, sklípek s posezením), jehoţ součástí je i garáţ pro vůz.129 Druhé
podlaţí domu obsahuje obývací pokoj s krbem, kuchyň s jídelním koutem, malou spíţ, pokoj
pro hosty s malou koupelnou a toaletou. Do třetího podlaţí umístil Svatopluk Sládeček st.
soukromou část určenou pro majitele domu. Proto zde najdeme manţelskou loţnici, dětský
pokoj, prostornou koupelnu a oddělenou toaletu.
128
129
Rodinný dům manţelů Greplových, k.ú. Příluky u Zlína, č. parcely 1381/3; Boněcko I č. p. 277, Zlín.
Z projektové dokumentace Svatopluka Sládečka st. k domu manţelů Greplových.
39
Sokl domu obíhá obklad z kabřince. Na zbytek domu nanesli hladkou bílou omítku.
Přední fasáda domu je horizontálně rozdělena odlišením materiálů, které se pouţily na plášti
domu. To nabourávají dva horizontální pásy uprostřed stěny. Ve skleněném pásu, který je
více na západní straně, prosvítá vnitřní schodiště. Tento pás dvakrát protínají tenké pásy
v barvě kabřince. Vedlejší uţší pás je nad vstupními dveřmi, vertikálně obloţen tmavým
dřevem s malým dvojitým oknem. Tím je narušena symetričnost fasády, coţ podporuje její
svébytný výraz. Na boční západní straně se znovu opakuje vertikální pás, členěný třemi okny
a dřevěným obloţením. Zadní fasádu domu dělí dvě podlaţí, přičemţ zde vznikl boční vchod
ze západní strany do prvního podlaţí. Fasáda je vertikálně rozpůlena, takţe na západní straně
vzniká malá lodţie, na kterou se uţivatelé domu dostanou skrze dva pokoje v prvním patře,
proto jsou zde dvě okna s sdruţenými skleněnými dveřmi. Lodţii rámuje parapet z dřevěných
prken. Okna se opakují ve stejné vzdálenosti pod lodţií. Zbylá část zadní fasády je jednoduše
omítnuta, člení ji pouze dvě čtvercová okna nad sebou. Na boční východní straně se znovu
uţilo souvislého pásu oken nad sebou s dřevěným obloţením. Také se zde nachází jedno
obdélné okno mimo vertikální pás.
Dostáváme se do osmdesátých let. V roce 1982 navrhl Svatopluk Sládeček st. dům
manţelů Válkových [73-75].130 Rodinný domek stojí na svaţitém terénu. Orientace domu je
východozápadní, s hlavním vstupem na východě. Dům tvoří dvě podlaţí. Rodinný dům kryje
plochá střecha. Půdorys má tvar pravidelného obdélníka. Fasáda domu vyuţívá kontrastu
materiálů, kterými jsou neomítané cihly a bílá omítka. Tyto charakteristické materiály
rozdělují fasádu na dva obdélné trakty. Divák má pocit, ţe jde o oddělený dvojdomek. Přední
fasádu omítnutou z cihel rozděluje hlavní vstupní rizalit přesně uprostřed. Rizalit před fasádu
mírně předstupuje. Vstup zastřešuje jednoduchá plochá stříška. Nad stříškou se nachází okno
ze skleněných vertikálních tabulek. Severní část fasády člení úzký balkon s dřevěným
zábradlím v patře. Na balkon se dá projít z vnitřních pokojů přes dvoje skleněné dveře,
sdruţené s okny. Plochá stříška zakrývá balkon. Ve spodní části jsou ve stejných
vzdálenostech taktéţ dvě obdélná okna. Zbytek fasády na jiţní straně je jednoduchý bez
členících prvků. Na severní boční straně domu najdeme garáţ. Západní omítnutou stranu
fasády člení pouze okna různých rozměrů. Vţdy jsou dvě okna pod sebou ve stejných šířkách.
130
Rodinný dům manţelů Válkových, k.ú. Příluky u Zlína, č. parcely st. 962; Boněcko I č. p. 326, Zlín.
40
V roce 1983 se pustil Svatopluk Sládeček st. do projektu domu manţelů Pacejkových
[76-79].131 Pozemek pro objekt rodinného domu leţí na mírném svahu orientovaném
severojiţním směrem. Orientace domu je východozápadní, půdorys stavby tvoří dva obdélné
útvary v jedné podélné linii. Dům je dvoupodlaţní, dvougenerační koncepce. Celý objekt je
zastřešen rovnoměrnou střechou. V prvním podlaţí domu najdeme sklep a prádelnu se
sušárnou. Navazuje dvouramenné schodiště do druhého podlaţí. Za ním pokračuje obytná
část domu, jenţ se skládá z loţnice, koupelny, toalety a kuchyňského koutu s obývacím
pokojem na západní straně. V druhém podlaţí na východní straně je situován prostor velkého
obývacího pokoje. Obytný prostor je taktéţ propojen s jídelnou a kuchyňskou linkou. Dále
zde přiléhá šatna. Naproti šatně najdeme příchodovou halu se vstupem a schodiště na západní
straně. Naproti schodišti je umístěna toaleta. Vedle šatny pokračují západním směrem dva
samostatné pokoje a velká loţnice propojená s koupelnou.
Svatopluk Sládeček st. měl pro tento dům několik návrhů, nejprve uvaţoval o více
protáhlém obdélníkovém tvaru domu s umístěním garáţe do prvního podlaţí na západní
straně. Ovšem ekonomičtějším řešením se ukázal dům kompaktnějšího méně protáhlého
půdorysu. Nakonec byla garáţ umístěna vedle hlavního vstupu ve druhém podlaţí. Bohuţel se
však nedochoval finální návrh realizovaného půdorysu domu.
Svébytného výrazu se dosáhlo na fasádě domu, pomocí uţití různých materiálů.
Hlavním materiálem je zde neomítaná cihla v kombinaci s bílou omítkou. Omítka, natřena
v tenkých vertikálních i horizontálních pásech, člení jednotlivé stěny. Dále se zde kombinuje
tmavé dřevo garáţových vrat a vstupních dveří. Hlavní vstup zdůrazňuje mírně předsunutá
cihelná zeď, ta je zakryta plošnou stříškou. Stříška se pouţila i nad garáţí. Zadní stranu domu
zdobí balkon s dřevěným zábradlím a výhledem do přilehlé zahrady s bazénem.
Výběr architektonických projektů bude ukončen domem manţelů Lakomých, který
stojí ve Zdounkách u Kroměříţe [80-83].132 Projekt je z roku 2007. Svatopluk Sládeček st.
vytvořil pro tento rodinný dům model a jeho syn Svatopluk Sládeček ml. jej vyprojektoval
podle otcova modelu. Šlo o sloţitý terén, parcela pro dům byla velmi úzká, ale i tak si s tím
dokázali oba architekti poradit. Pozemek parcely je ve svaţitém terénu, směr východozápad.
Jde o jednotrakt na obdélném půdoryse; dvoupodlaţní dům, zastřešený sedlovou střechou
131
132
Rodinný dům manţelů Pacejkových, k.ú. Zlín, č. parcely st. 7089, Nivy III č. p. 4407, Zlín.
Rodinný dům manţelů Lakomých, k. ú. Zdounky, č. parcely 724/2, Zákostelí č. p. 207, Zdounky.
41
s hřebenem kolmo na podélnou osu domu. Stavba stojí na dvou úzkých pilotech, které jsou
v přední části domu na západní straně. Pod přízemím domu je z příjezdové strany domu
částečně přístupný prostor pro parkování osobního auta. Konstrukčně jde o dřevěnou rámovou
konstrukci, s výplní z minerální vlny a opláštěním smrkovými palubkami. Dispoziční řešení
dřevostavby není sloţité. Vstup do domu je umístěn za závětřím ze zadní strany stavby.
Ze vstupní chodby lze vejít do koupelny se sprchovým koutem, na WC a do obytného
prostoru s kuchyňským koutem a obývacím pokojem. Z obývacího pokoje lze přejít na lodţii.
Do druhého podlaţí se vystoupí po dvouramenném schodišti, nachází se zde soukromá část
domu. Z chodby se vstupuju do loţnic, koupelny, šatny a technické místnosti se šatnou.133
Výraz fasády je velmi moderní, vyuţívá zajímavé kombinace materiálů. Výraz domu
umocňuje barevnost ţlutě natřeného dřeva a vláknocementové střešní krytiny, která je pouţita
na střeše i na plášti domu (barevná imitace břidlicových tašek).134 Svou roli zde hrají
geometrické struktury zvolených materiálů. Přední fasádu tvoří ve spodní části pouze dva
betonové piloty, první podlaţí zdobí lodţie, která je obloţena dřevem a je zajištěna ţeleznou
konstrukcí se skleněnými tabulemi. Následuje lodţie v prvním podlaţí, kterou zdobí skleněný
soubor velkých oken, avšak prostor lodţie není přes celou přední fasádu, je zde zástěna
šedého vláknocementu. Zadní fasáda je horizontálně rozdělena podle pater. Nachází se zde
hlavní vstup do domu, čímţ vznikl otevřený zastřešený prostor, který je na severní straně
zastavěn jedinou dřevěnou stěnou. Prostor domu se díky vzniklému volnému prostranství
propojil se zahradou. Druhé podlaţí symetricky člení dvě velká oddělená okna. Boční jiţní
strana rodinného domu je obloţena pouze vláknocementovou krytinou a stěnu člení pouze
okna v geometrickém útvaru, který je odlišen dřevěným obkladem.
Svatopluk Sládeček st. rodinné domy propojuje s prvky finské moderní architektury
i s prvky zlínského funkcionalismu. Jeho domy mají svoji sílu v jednoduchosti. Domy bez
potíţí zapadají do okolních zastavěných prostředí, vyčnívají však svým přirozeně zemitým
výrazem. Vyuţívají kontrastů materiálů na jednotlivých částech fasády, kterými se naznačuje
i dispozice jednotlivých místností. Sládeček st. se snaţí, aby byl dům především funkční,
133
Z projektové dokumentace Svatopluka Sládečka ml. k domu manţelů Lakomých.
Eternit Dacora- vláknocementová střešní krytina. Eternit byl první firmou na světě, která začala vyrábět
střešní krytinu tohoto druhu bez asbestu. Vláknocement spojuje stavebnětechnické vlastnosti jako pevnost,
stálost nebo odolnost proti povětrnostním vlivům se snadnou zpracovatelností, hospodárností a ekologickou
bezpečností. Krytina se do dřevěného podkladu (laťování nebo bednění) připevňuje pomocí hřebíků.,
http://www.obb.cz/produkty/lehke-krytiny/eternit-dacora/, vyhledáno dne 13. 4. 2015.
134
42
proto volí jednoduché konstrukce, připomínající půdorysy pravidelných krabic. Plášť těchto
krabic bývá narušen jen okny, případně lodţiemi nebo vyčnívajícími balkony. Stavby jsou
střízlivé a geometricky konstruované. Svatopluk Sládeček st. se snaţí o pravdivý výraz stavby
bez nadsázky. Nemá rád falešné a rafinované triky, které schovávají nedostatky stavby. Také
se snaţil o to, aby jeho realizace individuálních domů nepůsobily stejně fádně jako tehdejší
nekvalitní projekty svépomocné výstavby. Přesvědčoval své klienty, aby upřednostňovali jiné
materiály neţ břízolit, který byl přítomen na kaţdém domě.
9. Závěr
Práce si kladla za cíl nastínit architektonické dílo Svatopluka Sládečka st. Výběr
realizací byl zúţen na území Zlínského kraje, vzhledem k rozsahu bakalářské práce. Zájem
byl věnován především stavbám individuálního bydlení v sedmdesátých a osmdesátých letech
20. století. Kromě částí, které jsou věnovány výběru samotných projektů a ţivotu architekta
Svatopluka Sládečka st., obsahuje práce také kapitoly zabývající se jednotlivými etapami
vývoje individuálního bydlení. Dále navazuje kapitola o normalizační době šedesátých aţ
osmdesátých let, která nebyla lehká pro ţádného architekta. Aby bylo dílo Sládečka st. lépe
pochopeno, je zde kapitola o zlínské architektuře. Nemohla chybět ani kapitola o Finsku
a Švýcarsku. Tyto skandinávské země, které architekt sám navštívil, se pro něj staly hlavním
inspiračním zdrojem. V této kapitole je kladen důraz na podobné stanoviska finských
architektů a Sládečka st. v polemice o psaní teoretických textů o architektuře.
Smyslem práce nebylo napsat souhrnný výčet staveb Svatopluka Sládečka st., ale
ukázat je v kontextu baťovského funkcionalistického Zlína. Při popisech jednotlivých
rodinných domů jsem vyuţívala stylové analýzy, která mi pomohla najít svébytné
architektonické prvky staveb, které jsem v průběhu práce zdůrazňovala. Zajímavým podnětem
se stal názorový střet Svatopluka Sládečka st. s jeho synem architektem Svatoplukem
Sládečkem ml. Svatopluk Sládeček ml. se na architekturu dívá více jako estetik či teoretik,
přemýšlí o tom, jaký výraz by měla architektura mít. Označuje své stavby netradičním
způsobem, a to figurkativní architekturou. Doslova si hraje s dispozicemi staveb i s jejich
fasádami. Z tohoto úhlu pohledu je jeho otec Svatopluk Sládeček st. více konzervativní,
technický a zásadový. Ovšem nemůţeme se ničemu divit. Rozdíl, v jaké době oba architekti
43
tvoří, je diametrální. Jak je jistě známo, z hlediska veřejného podvědomí bezpochyby vyhrává
jeho syn, který se velmi brzy uchytil se svým architektonickým studiem New Work a je jiţ
několik let oceňován i historiky umění.
I přesto, ţe je Sládeček st. veřejností opomenut, mají jeho stavby rodinných domů
svébytný výraz a příjemně zapadají do přírodního prostředí, ve kterém stojí dodnes. Aniţ by
se sám Svatopluk Sládeček st. věnoval estetické stránce jeho staveb, dosáhl i tak
jednoduchých forem a kvalitních estetických řešení, které mají svoji sílu právě
v jednoduchosti a v detailu. Jde o domy, které zaujmou především svojí geometrickou
strukturou a jasně určenými funkcemi jednotlivých místností v interiéru, které jsou řešeny
s elegancí. Jinými slovy řečeno, analýzou jednotlivých funkcí přišel Svatopluk Sládeček st.
k dokonalé syntéze architektonického řešení individuálního příbytku. Syntéza je čitelně
provedena v půdorysném řešení rodinného domu. Navíc tyto realizace intaktně zapadají
do starší zástavby Baťovy éry.
10. Summary
The aim of this bachelor thesis was to introduce architect Svatopluk Sládeček sr., who
remains publicly uknown. Thesis is focused on development of family housing in czech
enviroment from the end of the 19th century. Main part of this thesis is focused on period of
normalization in which architect Svatopluk Sládeček sr. has been constructing family houses
in region Zlín. Thesis even includes Bata´s constructions in the first half of the 20th century
which influenced architect himself. Next part of this thesis tried to determine and interpret
architect´s life and expose his own view of architecture. Specific part of the thesis was about
his journeys to Scandinavia which he experienced. Finland and its architecture became the
biggest inspiration for him because of its connection with nature. Key part of this bachelor
thesis is selection of architectural projects in region Zlín. It consists of construction of
extension of industrial high school, ten family houses and one unrealized apartment building.
In this part buildings are chronologically sorted and described individually. Interesting was
contrast between personality of architect Svatopluk Sládeček sr. and his son architect
Svatopluk Sládeček jr.
44
11. Adresář staveb
Zlínský kraj
Přístavba školy SPŠ stavební, 1974-1985
Štefánikova č. p. 2431, Zlín
Rodinný dům manţelů Trlidových, 1968-1971
U Hřiště č. p. 274, Zlín
Rodinný dům manţelů Kvasničkových, 1970
Dr. Kolaříka č. p. 2671, Zlín
Rodinný dům manţelů Maroňových, 1971
Štipská č. p. 317, Zlín
Rodinný dům manţelů Hanákových, 1972
Dr. Kolaříka č. p. 100, Zlín
Nerealizovaný návrh obytného domu, 1972
Kvítková č. p. 124, Zlín
Rodinný dům manţelů Rybkových, 1973
Filmová č. p. 278, Zlín
Rodinný dům manţelů Ruzselákových, 1975
Michalova č. p. 289, Zlín
Rodinný dům manţelů Greplových, 1978
Boněcko I. č. p. 277, Zlín
Rodinný dům manţelů Válkových, 1982
Boněcko I č. p. 326, Zlín
Rodinný dům manţelů Pacejkových, 1983
Nivy III č. p. 4407, Zlín
Rodinný dům manţelů Lakomých, 2007
Zákostelí č. p. 207, Zdounky
45
12. Textová příloha
1. Britské listy, Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví, Archiv vydání
1996-2001, http://www.britskelisty.cz/0010/20001024k.html, vyhledáno 5. 2. 2015.
Jsem proti Sondě Maturant a proti mrhání peněz daňových poplatníků
Byl jsem po protestní hladovce neprávem propuštěn z funkce ředitele střední školy
Svatopluk Sládeček
Váţená paní, váţený pane,
jelikoţ jsem jiţ důchodce, nemám na placenou inzerci jako generální ředitel Sazky a.s. JUDr.
Aleš Hušák, který v Lidových novinách ze 17. 10. 2000 zaměňuje právo na kritiku
s ohroţováním svobody slova. Proto volím tuto formu sdělení, kterou mi laskavě umoţnili
moji přátelé, disponující e-mailem.
Ve stínu doznívajícího vyčíslování ztrát způsobených při protestech proti globalizaci při
zasedání MMF a SB v Praze a vyhrocení vztahu Izraele s Palestinci proběhne v Praze
ve středu 25. října v 11,15 hodin u Městského soudu Praha 2, Spálená 2 v místnosti č. 177
odvolací soudní jednání ţalobce ing. arch. Svatopluka Sládečka, který ţaluje Ministerstvo
školství, mládeţe a tělovýchovy ČR (MŠMT ČR) ve věci neplatnosti odvolání z funkce.
Jmenovaný byl z funkce ředitele Střední průmyslové školy stavební Zlín odvolán doslovně
ze dne na den k 30. 4. 1999. Paradoxně mu bylo spolu se sdělením o odvolání vyjádřeno
veřejné poděkování za dobrou práci ředitelem Školského úřadu Zlín. Odvolání z funkce
následovalo bezprostředně poté, co ředitel školy ukončil protestní 19-ti denní hladovku. Tu
držel ve dnech 29. 3. až 1. 4. 1999 před budovou MŠMT ČR a dále do 17. 4. 1999 ve Zlíně.
Hladovkou upozorňoval nejen na nesmyslnost tzv. Sondy Maturant, ale zejména na mrhání
penězi daňových poplatníků. To ostatně kontrola ve vztahu k Sondě Maturant a hospodaření
Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) v roce 1999 prokázala.
Celkovou roční částku promrhaných peněz v resortu MŠMT ČR však Sládeček odhaduje
na cca 0,5 miliardy.
46
Ve srovnání s částkou 1,3 miliardy, která se místo podpory sportu ve stejném roce "vypařila"
v a.s. Sazka, je to sice jen 38,5 %. Avšak ve srovnání se škodami vzniklými při demonstracích
proti globalizaci, kterým všechny sdělovací prostředky věnovaly a dosud věnují enormní
pozornost, je částka promrhaná ročně v resortu MŠMT ČR odhadem dvacetinásobná.
Pro media je však problematika méně přitaţlivá. Obzvláště, kdyţ se navíc trestní oznámení
na konkrétní pracovníky MŠMT ČR a jeho přímo řízených organizací míjejí účinkem.
Vyšetřovací orgány nejsou totiţ obviněným schopny prokázat "úmysl".
A tak, jak údajně pronesl ministr školství Eduard Zeman, snáší zlatá vajíčka nejen Sazka a.s.,
ale i MŠMT ČR, zřizované a přímo řízené organizace, jako je zmiňovaný ÚIV, a řada
výzkumných ústavů pedagogických. A to z grantů, které jim k částkám na hospodaření
MŠMT ČR kaţdoročně přiděluje.
Na soudní jednání si Vás proto dovoluji srdečně pozvat. S pozdravem
ing. arch. Svatopluk Sládeček
2. Milena Nyklová, V jednoduchosti je síla, Domov, 1976, č. 5, s. 33-35.
neboť:
„Lidská přirozenost se těší z praktického provádění věcí, poněvadž stavše se vládkyní věcí,
věří, že vládnout věcem znamená něco tvořiti, přetvářeti a budovati...“ J. A. Komenský
ANEB O JEDNOM Z 27 966
V Gottwaldově-Kudlově byl v r. 1973 postaven izolovaný rodinný dům. Jeden z 27 966,
na které bylo toho roku vydáno stavební povolení, avšak jeden z mála, který byl jiţ koncem
téhoţ roku kolaudován a jehoţ výstavbou byla zajištěna jedna z asi 33 040 bytových jednotek,
které byly v rodinných domech v r. 1976 získány. Znala jsem ten dům z fotografií. Avšak jak
je známo, skutečnost se od fotografie můţe značně lišit. A tak jsem přijela, abych viděla,
slyšela a napsala. Kdyţ však chce člověk slyšet, o čem chce psát, musí se ptát. V tomto
případě nejlépe autora projektu, ing. arch. Svatopluka Sládečka:
Domníváte se, že by se mělo více psát o rodinných domcích?
47
Ano, samozřejmě. Málokdo si totiţ uvědomuje, ţe většina obyvatel bydlí právě v rodinných
domcích. Vţdyť v r. 1970 (podle výsledku sčítání) bylo z 4 229 700 bytů našeho bytového
fondu plných 58 % bytů v rodinných domech zemědělských usedlostech. Avšak ani roční
přírůstky bytů v rodinných domech získané převáţně svépomocnou individuální výstavbou
nejsou zanedbatelné. Kolik lidí ví, ţe těch cca 32 040 bytových jednotek získaných
v rodinných domcích v r. 1973 činilo plných 27 % z celostátního počtu bytů postavených
v tomto roce (v SSR dokonce 33%). A řekněte sama. Jste přesvědčena, ţe pozornost, která se
této výstavbě věnuje a jeţ vlastně představuje více neţ 1/4 bytové výstavby, je dostačující?
Abych pravdu řekla, když se to vezme z tohoto zorného úhlu, tak ani ne. Ale proč používáte
termínu „pozornost“?
Prostě proto, ţe jinak bych se musel kaţdopádně zeptat nejméně třikrát. A to:
1. Myslíte si, ţe na základě oněch 27 966 v roce 1973 vydaných stavebních povolení bude
u nás cca za tři roky, tj. asi v r. 1977, o 27 966 více hezkých rodinných domů, které bude
moţno nazvat i architekturou? 2. Myslíte, ţe z materiálu, který se spotřeboval ke stavbě oněch
27 966 domů, nebylo moţno vybudovat těch domů víc? 3. Myslíte, ţe bydlení v těchto
domech či bytech bude plně odpovídat poţadavkům na bydlení i dalších generací?
Promiňte. To snad má být stavebník Jules Verne?
To ani ne, spíš projektant. Avšak chtěl bych zdůraznit, ţe celou problematiku je nutno brát
komplexně v okruhu všech tří otázek. Proto jsem pouţil termínu „pozornost“. V kvalitním
projektu musí být skutečně věnována pozornost celé problematice komplexně, jinak se dobrý
výsledek nedostaví. Je však pravda, ţe ne u kaţdého projektu je moţno problematiku řešit, jak
bych to řekl „plně harmonicky“. Právě v okruhu třetí otázky je to skutečně nejsloţitější
a nejproblematičtější.
Mohl byste to trochu objasnit?
Podstata je v tom, ţe většina rodinných domů, stejně jako bytových (problém je tedy
společný) se staví s dlouhou ţivotností. Dostatečně to dokumentuje velikost ročního odpisu
bytového fondu, který je jednoprocentní. Opět to nejsou nízká čísla, v 5. pětiletce činila
potřeba bytů pro náhradu bytového odpadu (včetně vlivu koncentrace výrobních sil) 270 000
48
bytových jednotek. Jednoprocentní odpis však skutečně odpovídá proponované stoleté
ţivotnosti jak rodinných, tak bytových domů.
A nyní se můţeme vrátit k Julesi Vernovi. Tento oblíbený autor se nejen doţil 77 let, ale ještě
za svého ţivota se dočkal uskutečnění některých svých vědeckých snů. Přihlédneme-li pak
ke skutečnosti, ţe na dráhu úspěšného spisovatele vědeckofantastického románu nastoupil aţ
v roce 1863, a Cestu na měsíc napsal v roce 1865, doţil by se za dobu adekvátní proponované
ţivotnosti rodinných i bytových domů realizace téměř všech. Jen dva roky prázdnin jsou stále
v rukou ministerstva školství. A nyní si představte, ţe z 2 461 973 bytů v rodinných domcích,
které se skrývají za uvedenými 58 % z bytového fondu, bylo 70,1 % postaveno do roku 1945.
Víte jak se na ně budou dívat jejich uţivatelé například v roce 2020? Nemyslíte tedy, ţe
i v oblasti bydlení, kdyţ nikdo jiný, tak alespoň projektant má nejen právo, ale i povinnost
dobu alespoň trochu předbíhat?
To jistě. Proč se tedy staví hrady? A je termín „hrad“ pro rodinný dům univerzálně hanlivý?
Ano. Termín hrad pro rodinný dům je snesitelný jen ve vazbě- „Můj dům, můj hrad“, a to
ještě se značnými výhradami. A to ho beru jen proto, ţe přes všechno, co jsem řekl, či právě
proto, nepopírám u rodinného domu nikterak potřebu jisté individuálnosti řešení. Nebudeme
si přece namlouvat, ţe ti, kteří touţí bydlet v rodinném domě, a není jich málo (dle VÚ
ţivotní úrovně v Bratislavě to bylo v roce 1970 plných 82,1 % obyvatel), si chtějí tak říkajíc
přestěhovat byt z činţáku na zelenou louku, jen pro tu louku samotnou. Nerozumím ovšem
individualitou zrcátka na fasádě, ani barevné břízolitové či jiné kreace, nebo snad dokonce
figurativní či nefigurativní sgrafita, prostě něco, co nemá soused.
V čem je tedy podle vás možná individualita?
Odpovím velmi krátce. Individualita je moţná jedině v tom, ţe se stavba stane architekturou.
A co je tedy architektura?
Vlastními slovy bych to těţko zvládl. Nedávno vydaná Encyklopedie českého výtvarného
umění říká, ţe architektura je uměním i technikou stavby budov, a je označením jednotlivé
výrazné stavby jevící svébytný výtvarný záměr. Nechci s autorem této definice polemizovat,
nejeví se mně však zcela výstiţná. Mám však zapsanou jednu, dle mého soudu velmi zdařilou,
a ta je z pera jednoho klasiků moderní architektury, Richarda Neutry: „Architektura není
49
nikdy nevinnou hrou forem a barev; mění náš život stejně jako naši vnitřní rovnováhu.
Architektura je sociální umění. Stává se nástrojem lidského osudu, protože se nespokojuje jen
s naplněním životních potřeb, ale formuje a podmiňuje naše reakce. Lze říci, že je zrcadlem,
neboť odráží program životního dění. Současně toto umění, jež vytváří naše prostředí, jde
ještě dál: připravuje program našeho denního života a celé naší civilizace. Přizpůsobuje
a láme nabyté zvyky.“ Myslím, ţe není co dodat.
Kdy se tedy podle vás stane architekturou rodinný dům, a je to podle vás vůbec nutné, aby se
tak stalo?
Začnu druhou polovinou otázky. Slovo nutné mi nepřipadá příhodné. Mělo by to být zcela
přirozené. Rodinný dům jako kaţdý jiný objekt spoluvytváří ţivotní prostředí. A toto
prostředí není jen prostředím jeho obyvatele. A pak, ne neprávem, ale právem bývá dům
označován za oděv rodiny (a platí to jistě i o bytě). Coţpak nám stejně jako oděv
nezprostředkovává prvé představy o jeho uţivateli, jeho způsobu ţivota i vkusu? A co víc;
copak si rodina nepořizuje zpravidla jen jeden takový oděv za ţivot? Nestálo by tedy za to,
aby to byl „oděv na míru“? Mnohé objekty jsou důkazem toho, ţe větší pozornost byla
mnohdy věnována investicím řádově několikrát levnějším i krátkodobějším. Mezi výběrem
bytu či bydlení a automobilu by přece měl být rozdíl. Nebo snad ne?
Proč mezi příčiny neuspokojivého stavu zařazujete i způsob výstavby?
Rubem svépomocné výstavby, která je nepochybně nezasuplovatelná, je skutečnost, ţe
zejména díky nedostatečné kontrolní a řídící činnosti dochází nejen k nevyčíslitelným, ale
také k neodstranitelným společenským ztrátám. Začíná to tím, ţe s projektem, který je konec
konců jiţ svým způsobem zpracování určen pro středně technické kádry, pracují většinou
stavebníci, kteří jsou naprostými laiky. Ţe se pak dají snadno ovlivnit různými rádoby
odborníky, je zcela jasné. Ale myslím, ţe je načase, abyste si ověřila, zda fotografie nelţou.
Vţdyť je to hlavní důvod, proč jste přijela.
A tak jsme šli a já se dívala. Fotografie nelhaly. Naopak, dá se říci, že skutečnost je
překonává. Takový rodinný dům se skutečně nevidí na každém kroku. Jsem ráda, že jsem
cestu nevážila zbytečně.
50
O problematice výstavby obecně jsme již hovořili mnoho, co však můžete říci čtenářům
a domě samém?
Jsem velmi rád, ţe se vám líbí, a doufám, ţe se bude líbit i čtenářům. Nijak nezastírám, ţe se
mně líbí taky. Kdyby tomu tak nebylo, nenašel bych odvahu nabídnout ho k publikování
v Domově. Z jeho realizace mám radost, protoţe aţ na některé detaily je dům realizován
v souladu s mými představami, a to včetně interiéru (tedy i barevnosti), coţ u rodinných domů
není právě obvyklé. Sama stavba je totiţ pro většinu stavebníků finančně dosti náročná,
obzvlášť kdyţ se nafukuje obestavěný prostor, a na interiér jiţ zpravidla nezbude. To
přirozeně ţádné realizaci neprospívá.
Ale nyní konkrétně. Domnívám se, ţe mohu být velmi stručný. Fotografie exteriéru a interiéru
hovoří samy, stejně jako půdorysy jednotlivých podlaţí. Dům je situován na jiţním svahu.
Nástup je řešen z komunikace na severní straně, a to do třetího podlaţí. Orientace je tedy
ideální. Spád terénu cca 20% si však vynutil řešení ve třech úrovních a celkově ovlivnil
dispoziční řešení, jak je to patrné z půdorysů. Celkově zajišťuje řešení maximálně kvalitní
orientaci ke světovým stranám a propojení interiéru s exteriérem, při zachování maximální
míry soukromí. Stavební program vychází z poţadavků stavebníka. Dům je navrţen pro
bezdětné manţele a hosta. Ve skutečnosti však můţe prakticky okamţitě slouţit jako byt
V. kategorie, při čemţ jak vysoký standard bydlení, tak dispoziční zásady, zejména důsledná
diferenciace společenské a soukromé části bytu a oddělení čistého a špinavého provozu,
zůstávají zachovány. Vysoký standard bydlení, jako nositel časového předstihu, se projevuje
v bohatě dimenzovaném příslušenství i v obytné ploše společenské části bytu. Domnívám se,
ţe velmi dobře působí propojení prostorů, zejména vkomponování vetknutého schodiště, které
spojuje II. a III. podlaţí do prostoru obývacího pokoje, čímţ se prostory dojmově zvětšují.
Zejména u malého objektu je to velmi důleţité. Konstrukčně je objekt velmi jednoduchý, dá
se říci nejjednodušší. Jedná se totiţ o konstrukční jednotrakt o světlosti 600 cm. Vodorovné
konstrukce tvoří ţelezobetonová monolitická deska o tloušťce 18 cm armovaná Curry sítěmi.
Vyloţení teras a částečně nadkrytí terasy ve III. p., sniţuje vlastně průhyb této desky
s poměrně velkým rozpětím. V nepodsklepené části III. p pod garáţí je průhyb sniţován
nosnou příčkou o tloušťce 15 cm. Obvodové zdivo 45 cm tl. tvoří na vnitřním líci zeď 30 cm
tl. z cihel obyč. P 100a vnější reţný líc o tl. 15 cm. je tvořen z mrazuvzdorných, bílých
vápenopískových cihel. Parapety jsou zúţeny a opatřeny tepelnou izolací z heraklitu, takţe
51
litinové radiátory teplovodního vytápění jsou v parapetních nikách zcela skryty. Nespornou
a nedocenitelnou výhodou domu je jeho napojení na dálkový rozvod tepla. Schodiště mezi I.
a II. podl. je ţelezobetonové monolitické. Schodiště mezi II. a III. podlaţím, které se
uplatňuje jako halové schodiště v hlavním obytném prostoru, je řešeno jako vetknuté ocelové.
Nosné části stupnic z U č. 20, dodatečně obloţené dřevem, jsou přivařeny k 2x lomenému
nosníku schodnice, rovněţ z U č. 20, který je zapuštěn a důkladně kotven do nosné zdi
a stropní konstrukce. Veškeré stavební úpravy, tj. prostupy a dráţky, ale i úchytky zábradlí
a radiátorů apod., byly prováděny zároveň se stavbou, coţ pochopitelně urychlovalo
dokončovací práce a sniţovalo pracnost. Plochá střecha s 2 % spádem je odvodněna středem
objektu. Spádovou vrstvu tvoří keramzit, tepelnou izolaci polystyren o tl. 4 cm a heraklit tl. 5
cm, na který je přímo natavena
2x IPA- horní s reflexní A1 folií. Co se týče
architektonického řešení, mohu říci, ţe vţdy vycházím z principu jednoduchosti a funkčnosti.
Materiály exteriéru jsou zvoleny tak, aby co nejvíce korespondovaly s daným přírodním
rámcem. Bílé stěny stavby a s nimi kontrastující tmavě, vyjetým olejem, mořené dřevo
zábradlí, atiky a oplocení, přechod bílého reţného zdiva do zahradních úprav, přechod
kvalitní mrazuvzdorné dlaţby a dřevěného podhledu I. podlaţí z interiéru do exteriéru, velké
prosklené plochy jiţní fasády a prostorné terasy reprezentují to, co bývá nazýváno propojení
interiéru s exteriérem. Jsou to právě terasy, které pohledově dům značně zvětšují.
Ve skutečnosti dům není velký, naopak patří spíše k menším. Obestavěný prostor bez teras
činí totiţ včetně základů cca 800 m3, s terasami potom cca 900 m3. Co se týče interiéru, je
nutno zdůraznit, ţe pokud má být interiér skutečně dobrý, je nutno základní představy o něm
vtělit jiţ do studie, ať jiţ se autor na jeho řešení podílí či nikoli. Interiér byl řešen
ve spolupráci se specialistou, gottwaldovským bytovým architektem Bedřichem Petrášem,
který nejenţe mé základní představy rozkreslil do prováděcího měřítka a dořešil detaily, ale
rovněţ řešení obohatil v několika případech vtipnými koncepčními návrhy. Patří mezi ně
například na fotografiích patrné umístění interiérové zeleně do nízké skříňky na rozhraní
jídelní a společenské části obývacího pokoje a zejména velmi zajímavě a vtipně řešený
konferenční stolek s měnitelnou velikostí (mimochodem nyní jiţ chráněný vzor), jehoţ části
je moţno pouţít jako příruční odkládací stolky. Barevnost, která je s psychikou člověka
v úzkém vztahu, respektuje a vychází z přání uţivatelů. Ukázalo se, ţe výběr dokončujících
materiálů nejen z hlediska funkčnosti a barevnosti, ale i struktury a dekoru, byl pro celkové
příznivé vyznění interiéru rozhodující. To by bylo ve stručnosti vše. Snad zbývá jen dodat, ţe
52
aţ na dvě křesla s podnoţkami a podlahovou krytinu v obývacím pokoji bylo pouţito
materiálů a výrobků z běţného tuzemského trhu.
Co byste vyzdvihl jako nesporné klady této realizace?
Hlavně jednoduchost, která ovlivnila příznivě nejen investiční náklad, ale i rychlost realizace.
Obecně si však cením nejvíc harmonické vyváţenosti realizace ve všech částech a přirozeně
také toho, ţe jsou spokojeni uţivatelé. Vţdyť pro ně byl dům stavěn.
13. Seznam obrazové přílohy
[1]
Univerzita
v
Sankt
Gallen,
Švýcarsko,
1963.
http://www.unicp.de/Universitaeten/Uni-St-Gallen/710/, vyhledáno dne 20. 4. 2015.
Zdroj:
[2] Vesnička Pestalozzi ve městě Trogen, SOS Kinderdorf international, Švýcarsko. Zdroj:
http://trip-suggest.com/switzerland/appenzell-ausserrhoden/trogen/, vyhledáno dne 20. 4.
2015.
[3] Obec Chvalčov, SOS dětská vesnička. Zdroj: http://www.sos-vesnicky.cz/nasecinnost/sos-detske-vesnicky/chvalcov/, vyhledáno dne 20. 4. 2015.
[4] Vodní elektrárna Grande Dixence ve městě Sion, 1950-1964, Švýcarsko. Zdroj:
http://cestovani.idnes.cz/foto.aspx?r=igsvet&c=A120511_180010_igsvet_ptp&foto=JB43287
5_81ValdHerens_GrandeDixence.JPG, vyhledáno dne 20. 4. 2015.
[5] Jean Tschumi, Továrna Nestlé ve městě Vevey, 1960, Švýcarsko. Zdroj:
https://ilbioeconomista.files.wordpress.com/2013/11/hq-nestle.jpg, vyhledáno dne 20. 4.
2015.
[6] Denis Honegger a Fernand Dumas, Univerzita ve Fribourgu, 1937-1941, Švýcarsko.
Zdroj:
http://images.gadmin.st.s3.amazonaws.com/38578/images/buehne/Uni1-1.jpg,
vyhledáno dne 20. 4. 2015.
[7] Tabáková továrna ve městě Neuchâtel, Švýcarsko, čelní pohled. Zdroj:
http://www.contrafeu.ch/uploads/tx_cagportfolio/Philip_Morris_Neuchatel.jpg,
vyhledáno
dne 20. 4. 2015.
[8] Tabáková továrna ve městě Neuchâtel, Švýcarsko, celkový pohled. Zdroj:
http://images.delcampe.com/img_large/auction/000/217/806/710_001.jpg, vyhledáno dne 2.
5. 2015.
[9] Svatopluk Sládeček st., Model pro pivovar v Mostě, 1969, čelní pohled. Foto: Svatopluka
Sládečka st., soukromý archiv.
53
[10] Svatopluk Sládeček st., Model pivovaru v Mostě, diplomová práce, 1969, zadní pohled.
Foto: Archiv Svatopluka Sládečka st.
[11] Sídliště Tapiola ve Finsku, celkový pohled. Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská
architektura, Praha 1975, s. 40.
[12] Pentti Ahola, Atriové domky v části Hakalehto v Tapiole, 1963-1965, Finsko. Foto:
Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 42.
[13] Pentti Ahola, Atriové domky v části Hakalehto v Tapiole, 1963-1965, Finsko, pohled do
atria. Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 45.
[14] Aulis Blomstedt, Obytný dům Riistapolku v Tapiole, 1961, Finsko, západní průčelí.
Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 60.
[15] Aulis Blomstedt, Obytné domy Kaskenpaja a Allakka v Tapiole, 1965, Finsko, východní
průčelí. Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 62.
[16] Aulis Blomstedt, Obytné domy Kaspenpaja a Allaka v Tapiole, 1965, Finsko, západní
průčelí. Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 62.
[17] Sakari Nironen, Obytný okrsek Hakalehto v Tapiole, 1966, Finsko, celkový pohled.
Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s.152.
[18] Sakari Nironen, Obytný okrsek Hakalehto v Tapiole, 1966, Finsko, západní průčelí.
Foto: Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 152
[19] Reima Pietilä, Obytné domy v Suvikumpu v Tapiole, 1967-1969, Finsko. Foto: Vladislav
Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s.207.
[20] Timo a Tuomo Suomalainen, Kostel Temppeliaukion v Helsinkách, 1969, Finsko. Zdroj:
http://www.sweelinckorkest.nl/wp-content/uploads/2014/07/temppeliaukio-church.jpg,
vyhledáno dne 20. 4. 2015.
[21] Timo a Tuomo Suomalainen, Kostel Temppeliaukion v Helsinkách, 1969, Finsko,
interiér kostela. Zdroj: http://helsinki.cityseekr.com/venue/81706-temppeliaukio-churchtemppeliaukion-kirkko, vyhledáno dne 20. 4. 2015.
[22] Reima Pietilä, Chrám Kaleva v Tampere, 1966, Finsko. Foto: Vladislav Dlesek,
Současná finská architektura, Praha 1975, s. 195.
[23] Reima Pietilä, Chrám Kaleva v Tampere, 1966, Finsko, interiér kostela. Foto: Vladislav
Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 201.
[24] Keijo Juhani Petäjä, Průmyslové školy s internáty v Jyväskylä, 1966-1968. Foto:
Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975, s. 178.
[25]
Alvar
Aalto,
Budova
Univerzity
v
Jyväskylä,
1950-1970.
http://www.alvaraaltoresearch.fi/files/3613/6032/3781/4.-The-main-entr_facade.png,
vyhledáno dne 20. 4. 2015.
Zdroj:
54
[26] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, čelní pohled. Foto:
Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[27] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, půdorys suterénu.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[28] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, půdorys 1. podlaţí.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[29] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, půdorys 2. podlaţí.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[30] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, zadní pohled. Foto:
Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[31] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, detail fasády. Foto:
Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[32] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Trlidových ve Zlíně, 1968-1971, boční
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[33] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Trlidových ve Zlíně, 1968-1971, čelní
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[34] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Kvasničkových ve Zlíně, 1970. Foto:
Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[35] Rodinný dům manţelů Kvasničkových, 1974, návrh domu. Foto: Katalogu vybraných
rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno 1974, s. 47.
[36] Rodinný dům manţelů Kvasničkových ve Zlíně, 1974, půdorys přízemí. Foto: Katalogu
vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno 1974, s.48.
[37] Rodinný dům manţelů Kvasničkových ve Zlíně, 1974, půdorys 1. patra. Foto: Katalogu
vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno 1974, s. 49.
[38] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1971. Foto:
Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[39] Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1974, návrh domu. Foto: Katalogu
vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno 1974, s. 43.
[40] Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1974, návrh domu, půdorys přízemí a 1.
patra. Foto: Katalogu vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno
1974, s. 44.
[41] Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1974, návrh domu, návrh bočních pohledů
domu. Foto: Katalogu vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji,
Brno 1974, s. 45.
55
[42] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1971, čelní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[43] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, čelní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[44] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, boční
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[45] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, půdorys
přízemí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[46] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, půdorys 1.
patra. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[47] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, boční
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[48] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, zadní
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[49] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, interiér
domu. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[50] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, čelní pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[51] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, zadní pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[52] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, půdorys suterénu. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[53] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, půdorys přízemí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[54] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, půdorys 2.- 5. patra. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[55] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, zadní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[56] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, boční pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[57] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, půdorys 1.
podlaţí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[58] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, půdorys 2.
podlaţí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
56
[59] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, půdorys 3.
podlaţí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[60] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, interiér
obývacího pokoje. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[61] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových na Kudlově ve Zlíně, 1973.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[62] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, čelní
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[63] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, boční
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[64] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, půdorys
suterénu. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[65] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, půdorys
přízemí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[66] Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, ateliér v domě. Foto: Svatopluk
Sládeček st., soukromý archiv.
[67] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, čelní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[68] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, boční pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[69] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových, 1978, návrh bočních pohledů
domu. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[70] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, půdorys 1.
podlaţí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[71] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, půdorys 2.
podlaţí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[72] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, půdorys 3.
podlaţí. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[73] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Válkových ve Zlíně, 1982, čelní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[74] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Válkových ve Zlíně, 1982, boční pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
57
[75] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Válkových ve Zlíně, 1982, zadní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[76] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1983, boční
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[77] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1981, pohled z
balkonu. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[78] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1983, boční
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[79] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1983 čelní pohled.
Foto: Svatopluk Sládeček st., soukromý archiv.
[80] Svatopluk Sládeček ml., Rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách, 2007, čelní
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček ml., soukromý archiv.
[81] Svatopluk Sládeček ml., Rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách, 2007, zadní
pohled. Foto: Svatopluk Sládeček ml., soukromý archiv.
[82] Svatopluk Sládeček ml., Návrh pro rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách,
2007. Foto: Svatopluk Sládeček ml., soukromý archiv.
[83] Svatopluk Sládeček ml., Rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách, 2007, interiér
obývacího pokoje. Foto: Svatopluk Sládeček ml., soukromý archiv.
58
14. Obrazová příloha
[1] Univerzita v Sankt Gallen, Švýcarsko, 1963
[2] Vesnička Pestalozzi ve městě Trogen, SOS Kinderdorf international, Švýcarsko
59
[3] Obec Chvalčov, SOS dětská vesnička
[4] Vodní elektrárna Grande Dixence ve městě Sion, 1950-1964, Švýcarsko
60
[5] Jean Tschumi, Továrna Nestlé ve městě Vevey, 1960, Švýcarsko
[6] Denis Honegger a Fernand Dumas, Univerzita ve Fribourgu, 1937-1941, Švýcarsko
61
[7] Tabáková továrna ve městě Neuchâtel, Švýcarsko, čelní pohled
[8] Tabáková továrna ve městě Neuchâtel, Švýcarsko, celkový pohled
62
[9] Svatopluk Sládeček st., Model pro pivovar v Mostě, 1969, čelní pohled
[10] Svatopluk Sládeček st., Model pivovaru v Mostě, diplomová práce, 1969, zadní pohled
63
[11] Sídliště Tapiola ve Finsku, celkový pohled
[12] Pentti Ahola, Atriové domky v části Hakalehto v Tapiole, 1963-1965, Finsko
64
[13] Pentti Ahola, Atriové domky v části Hakalehto v Tapiole, 1963-1965, Finsko, pohled do
atria
[14] Aulis Blomstedt, Obytný dům Riistapolku v Tapiole, 1961, Finsko, západní průčelí
65
[15] Aulis Blomstedt, Obytné domy Kaskenpaja a Allakka v Tapiole, 1965, Finsko, východní
průčelí
[16] Aulis Blomstedt, Obytné domy Kaspenpaja a Allaka v Tapiole, 1965, Finsko, západní
průčelí
66
[17] Sakari Nironen, Obytný okrsek Hakalehto v Tapiole, 1966, Finsko, celkový pohled
[18] Sakari Nironen, Obytný okrsek Hakalehto v Tapiole, 1966, Finsko, západní průčelí
67
[19] Reima Pietilä, Obytné domy v Suvikumpu v Tapiole, 1967-1969, Finsko
[20] Timo a Tuomo Suomalainen, Kostel Temppeliaukion v Helsinkách, 1969, Finsko
68
[21] Timo a Tuomo Suomalainen, Kostel Temppeliaukion v Helsinkách, 1969, Finsko,
interiér kostela
[22] Reima Pietilä, Chrám Kaleva v Tampere, 1966, Finsko
69
[23] Reima Pietilä, Chrám Kaleva v Tampere, 1966, Finsko, interiér kostela
[24] Keijo Juhani Petäjä, Průmyslové školy s internáty v Jyväskylä, 1966-1968
70
[25] Alvar Aalto, Budova Univerzity v Jyväskylä, 1950-1970
[26] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, čelní pohled
[27] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, půdorys suterénu
71
[28] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, půdorys 1. podlaţí
[29] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, půdorys 2. podlaţí
72
[30] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, zadní pohled
[31] Svatopluk Sládeček st., Přístavba SPŠ stavební ve Zlíně, 1974-1985, detail fasády
73
[32] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Trlidových ve Zlíně, 1968-1971, boční
pohled
[33] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Trlidových ve Zlíně, 1968-1971, čelní
pohled
74
[34] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Kvasničkových ve Zlíně, 1970
[35] Rodinný dům manţelů Kvasničkových, DB-VS-008, 1974, návrh domu
75
[36] Rodinný dům manţelů Kvasničkových ve Zlíně, 1974, půdorys přízemí
[37] Rodinný dům manţelů Kvasničkových ve Zlíně, 1974, půdorys 1. patra
76
[38] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1971
[39] Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1974, návrh domu
77
[40] Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1974, návrh domu, půdorys přízemí a 1.
patra
[41] Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1974, návrh domu, návrh bočních pohledů
domu
78
[42] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Maroňových ve Zlíně, 1971, čelní pohled
[43] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, čelní pohled
79
[44] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, boční pohled
[45] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, půdorys
přízemí
80
[46] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, půdorys 1.
patra
[47] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, boční pohled
81
[48] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, zadní pohled
[49] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Hanákových ve Zlíně, 1972, interiér
domu
82
[50] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, čelní pohled
[51] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, zadní pohled
83
[52] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, půdorys suterénu
[53] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, půdorys přízemí
84
[54] Svatopluk Sládeček st., Obytný dům v Kvítkové ulici ve Zlíně, 1972, nerealizovaný
projekt, půdorys 2.- 5. patra
[55] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, zadní pohled
85
[56] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, boční pohled
[57] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, půdorys 1.
podlaţí
86
[58] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, půdorys 2.
podlaţí
[59] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, půdorys 3.
podlaţí
87
[60] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových ve Zlíně, 1973, interiér
obývacího pokoje
[61] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Rybkových na Kudlově ve Zlíně, 1973
88
[62] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, čelní
pohled
[63] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, boční
pohled
89
[64] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, půdorys
suterénu
[65] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, půdorys
přízemí
90
[66] Rodinný dům manţelů Ruzselákových ve Zlíně, 1975, ateliér v domě
[67] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, čelní pohled
91
[68] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, boční pohled
[69] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových, 1978, návrh bočních pohledů
domu
92
[70] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, půdorys 1.
podlaţí
[71] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, půdorys 2.
podlaţí
93
[72] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Greplových ve Zlíně, 1978, půdorys 3.
podlaţí
[73] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Válkových ve Zlíně, 1982, čelní pohled
94
[74] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Válkových ve Zlíně, 1982, boční pohled
[75] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Válkových ve Zlíně, 1982, zadní pohled
95
[76] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1983, boční pohled
[77] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1981, pohled z
balkonu
96
[78] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1983, boční pohled
[79] Svatopluk Sládeček st., Rodinný dům manţelů Pacejkových ve Zlíně, 1983 čelní pohled
97
[80] Svatopluk Sládeček ml., Rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách, 2007, čelní
pohled
[81] Svatopluk Sládeček ml., Rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách, 2007, zadní
pohled
98
[82] Svatopluk Sládeček ml., Návrh pro rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách,
2007
[83] Svatopluk Sládeček ml., Rodinný dům manţelů Lakomých ve Zdounkách, 2007, interiér
obývacího pokoje
99
15. Seznam pouţité literatury a pramenů
Pouţitá literatura:
Adolf Loos, Ornament a zločin, in: Adolf Loos, Řeči do prázdna, Praha 1929, s. 139-151.
Jiří Siegel, „...Aby Váš dům byl váš hrad“, Praha 1969.
Jaromír John, Estét, Hradec Králové 1970.
Katalog vybraných rodinných domů realizovaných v Jihomoravském kraji, Brno 1974.
Vladislav Dlesek, Současná finská architektura, Praha 1975.
Stanislav Koláček ̶ František Kobosil, Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí, Praha 1979.
Josef Pechar, Československá architektura 1945-1977, Praha 1979.
Pavel Novák, Proměny baťovské architektury Zlína, Zlín 1996.
Bořivoj Nebojsa, Normalizace, to je ono!, Tišnov 2001.
Rostislav Švácha, Česká architektura a její přísnost, Praha 2004.
New Work, Svatopluk Sládeček, Figurkativní architektura pro začátečníky (katalog výstavy),
Zlín 2005.
Vladimír Šlapeta et al., Slavné vily Zlínského kraje, Praha 2008.
Rostislav Švácha et al., Slavné vily Středočeského kraje, Praha 2008.
Michael Asgaard
Andersen et al., Nordic architects write: A documentary anthology,
Abingdon 2008.
Hana Říhová, Americký a český rodinný dům 1900-1940 (diplomová práce), Katedra dějin
umění, FF UP, Olomouc 2010.
Adam Drda ̶ Karel Strachota, Naše normalizace, Praha 2011.
Michal Pullmann, Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu, Praha
2011.
100
Barbora Klímová, My jsme tím projektem žili: Stavba rodinného domu v období normalizace,
Brno 2011.
Periodika:
Rostislav Švácha, Finsko staví, Výtvarná kultura VIII, 1984, č. 1., s. 61.
Ludvík Ševeček et al., Zlínský funkcionalismus = Funktionalismus von Zlín: Sborník
příspěvků sympózia, Zlín 1991.
Milena Nyklová, V jednoduchosti je síla, Domov 1976, č. 5, s. 33-35.
Dalibor Veselý, Architektura jako humanistická disciplína, Zlatý řez 36, Architektura a
člověk, 2014, s. 1-3.
Pavla Melková, Humanistická role architektury v současné společnosti, Zlatý řez 36,
Architektura a člověk, 2014, s. 13-21.
Ostatní prameny:
Soukromý archiv Svatopluka Sládečka st.
Projektová dokumentace Svatopluka Sládečka st. ke stavbě rodinného domu manţelů
Ruzselákových
Projektová dokumentace Svatopluka Sládečka st. ke stavbě rodinného domu manţelů
Greplových
Projektová dokumentace Svatopluka Sládečka ml. ke stavbě rodinného domu manţelů
Lakomých
Korespondence Svatopluka Sládečka st.
101
16. Internetové zdroje
SOS
dětské
vesničky,
http://www.sos-vesnicky.cz/nase-cinnost/sos-detske-
vesnicky/chvalcov/, vyhledáno 15. 3. 2015.
Britské listy, Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví, Archiv vydání 19962001, http://www.britskelisty.cz/0010/20001024k.html, vyhledáno 5. 2. 2015.
Výhody hurdisek ocení i současní stavebníci, http://stavba.tzb-info.cz/stropy/9687-vyhodyhurdisek-oceni-i-soucasni-stavebnici, vyhledáno dne 8. 4. 2015.
Arts Lexicon, Gesamkunstwerk, http://artslexikon.cz/index.php/Gesamtkunstwerk, vyhledáno
dne 6. 4. 2015.
Université Misericorde Fribourg- Classicisme structurel et modernité, Forum d’architecture
Fribourg
–
Freiburger
Architekturforum,
Cyrill
Haymoz
(eds.),
http://www.niggli.ch/en/universitat-misericorde-freiburg-856.html, vyhledáno a přeloţeno
dne 15. 3. 2015.
Philip
Morris
Internacional,
Country
overview,
http://www.pmi.com/marketpages/Pages/market_en_ch.aspx, vyhledáno dne 20. 4. 2015.
Temppeliaukion
Kirkko,
A
church
http://www.stay.com/helsinki/attractions/14490/temppeliaukion-kirkko/,
that
vyhledáno
rocks,
a
přeloţeno 20. 4. 2015.
Eternit
Dacora- vláknocementová střešní
krytina,
http://www.obb.cz/produkty/lehke-
krytiny/eternit-dacora/, vyhledáno dne 13. 4. 2015.
102
17. Anotace
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Katedra:
Vedoucí práce:
Rok obhajoby:
Karolína Juřicová
Katedra dějin umění
prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.
2015
Název práce:
Název v angličtině:
Anotace práce:
Architekt Svatopluk Sládeček st.
Architekt Svatopluk Sládeček sr.
Tato bakalářská práce se zabývá dílem
architekta Svatopluk Sládečka st. Práce
nastíní a podá výklad o jeho
architektonickém díle ve Zlínském kraji v
sedmdesátých a osmdesátých letech 20.
století, převáţně rodinných domů. Sám
architekt měl dosti blízko k finské a
švýcarské architektuře 20. století, tudíţ se
práce bude snaţit hledat inspirační zdroje,
které modifikoval do české architektury v
období normalizace.
normalizace, Sládeček st., architektura,
Finsko, Švýcarsko, rodinný dům, Zlín, Baťa
This bachelor thesis deals with the work of
architect Svatopluk Sládeček sr. This thesis
outlines and reports interpretation of his
architectural work in region Zlín in
seventies and eighties of 20th century. With
focus on family houses. Architect himself
was close to finnish and swiss architecture
of 20th century, therefore this thesis will try
to find inspirational sources, which he
modified to czech architecture in
normalization period.
normalization, Sládeček sr., architecture,
Finland, Switzerland, family house, Zlín,
Baťa
1 CD ROM s obrazovou přílohou
103 s. (text 44 s., 109 052 znaků, ) 40 s.
obrazová příloha
Čeština
Klíčová slova:
Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
Přílohy vázané v práci:
Rozsah práce:
Jazyk práce:
103
104
105