Zprávy České parazitologické společnosti

Zprávy České parazitologické společnosti

ZPRÁVY
České parazitologické společnosti
Ročník 21, číslo 3
ISSN 1211-7897
říjen 2013
obsah
2/ Aktuální problémy lékařské parazitologie – z dopisů čtenářů
4/ Alternativní diagnostika parazitů
Oleg Ditrich
18/ k dalšímu čtení
19/ O hajném Robátkovi a Přátelích Přírody
29/ autor příspěvků
Oleg Ditrich
Odborná konference
„Aktuální problémy lékařské parazitologie“
z dopisů čtenářů
Dobrý den,
tak jsem si tady na internetu přečetla zápis z odborné konference nazvané
Aktuální problémy lékařské parazitologie a nabyla jsem dojmu, že jeden z
hlavních problému je obava z konkurence rozrůstajících se center, kde vám určí
přesnou diagnózu parazitů v těle, obava z nových způsobů léčby běžných i
vážných chorob, které propagují Dr. Clark, Jim Humble, Andrea Klacker etc ...
Musím vás zklamat, to co nazýváte nesmysly, opravdu funguje a možná
že by se parazitologové měli spíše zabývat hledáním lepšího způsobu
diagnostiky výskytu parazitů u pacientů a chorob, které způsobují.
Můj syn, který si stěžoval na svědění řitního otvoru a bolesti břicha, trpěl
samozřejmě dětským běžným parazitem. Po návštěvě lékaře a vzorku stolice,
kde viditelně byly přítomni paraziti, došel z laboratoře výsledek, že se o parazity
nejedná. Musela jsem si dohledat na internetu diagnózu a sehnat po internetu
léky na odparazitování. Od té doby máme klid. Synovi dávám preventivně
jednou týdně kapku MMS od Jim Humbla a dvakrát do roka odparazitujeme.
Můj osmiletý syn nezamarodí ani v zimě ani s rýmou. Letos ve druhé třídě měl 0
omluvených hodin.
Já od té doby, co jsem začala s deparazitací a detoxikací svého organismu,
jsem ani nevěděla, že nějaké parazity mám, to jsem se dozvěděla až na toaletě.
Mé zdraví se zlepšilo o 100 procent. Vyléčila jsem si kromě jiného astma,
bolesti kloubů, etc.
Nebudu vám popisovat všechny diagnózy vyléčené v rodinném okruhu a
přátel s pouhou deparazitací a detoxikací, jen vím, že nikomu se nic nezhoršilo,
jen vylepšilo. Bohužel moje maminka, která pouze poslouchá svého lékaře a
bere všechny ty tablety, stříkače a foukače, si přibere každý rok novou diagnózu
spolu s novými léky, které nic neléčí, jen zhorší stav jiného orgánu.
Asi to moje psaní zas nějak okomentujete, zasmějete se. Nevadí, já jsem
jen obyčejná ženská se selským rozumem a žádným velkým vzděláním, ale vy
páni docenti, doktoři, vědci zkoumejte, bádejte a zkoušejte nové věci, jděte
2
občas jiným směrem, než jste se učili na univerzitě, nesnažte se něco zakázat,
ale vědecky zdůvodnit či vyvrátit, vždyť v tom je pokrok.
Vědě zdar.
S pozdravem,
J. L.
________________________________________________________________
Poznámka redakce:
Zápis z konference, na kterou se pisatelka odkazuje, vyšel ve Zprávách ČPS
č. 2/2013 a v Časopise lékařů českých č. 4/2013.
Uvedený dopis došel na e-mailovou adresu redakce Zpráv ČPS a je zveřejněn se
souhlasem pisatelky, která si přála zůstat v anonymitě.
PS
3
Alternativní diagnostika a léčba parazitů
názor parazitologa
Vážená paní L.,
dovolte, abych reagoval na dopis, který jste zaslala redaktorce Zpráv
České parazitologické společnosti. Zmíněného setkání lékařských parazitologů
jsem se zúčastnil. Lékařskou parazitologií se zabývám přes třicet let.
V posledních letech se stále častěji (podobně jako řada mých kolegů) setkávám
s názory podobnými vašemu, s dotazy nebo prosbami o pomoc, vyvolanými
domnělou přítomností parazitů. Na mne směřují veškeré dotazy, prosby a
připomínky tohoto typu zaslané na parazitologický ústav, řada lidí najde mou
adresu na webu Přírodovědecké fakulty, navíc o tomto problému diskutujeme
s kolegy, takže se domnívám, že mohu odpovědět i za ostatní. Nejdřív odpovím
na konkrétní věci z vašeho dopisu, a pak připojím obecnější stanovisko, ve
kterém se snažím vyjasnit rozdíly mezi dvěma velmi odlišnými přístupy k témuž
problému.
Dobrý den,
tak jsem si tady na internetu přečetla zápis z odborné konference nazvané
Aktuální problémy lékařské parazitologie a nabyla jsem dojmu, že jeden z hlavních
problému je obava z konkurence rozrůstajících se center, kde vám určí přesnou
diagnózu parazitů v těle,
Z konkurence rozrůstajících se center schopných „přesné diagnostiky
parazitů v těle“ žádné obavy nemáme. My se diagnostikou neživíme (živí nás
výzkum a výuka), pokud praktickou diagnostiku provádíme, tak z dobré vůle a
bezplatně. Obavy z konkurence však nemají ani kolegové z diagnostických
laboratoří: jak se budu snažit dokázat, zabývají se jinou skupinou pacientů, než
zmíněná diagnostická centra.
... obava z nových způsobů léčby běžných i vážných chorob, které propagují Dr.
Clark, Jim Humble, Andrea Klacker etc ...
Obavy by měli mít zejména klienti těchto center: doporučované „léčebné“
postupy jim mohou v některých případech závažně poškodit zdraví. Proč si
nevážíme výsledků práce zmíněných autorit vyplyne z obecné části.
Musím vás zklamat, to co nazýváte nesmysly, opravdu funguje a možná že by se
parazitologové měli spíše zabývat hledáním lepšího způsobu diagnostiky výskytu
parazitů u pacientů a chorob, které způsobují.
4
Diagnostické metody neustále zdokonalujeme. Na rozdíl od „frekvenční
diagnostiky“ pomocí nich nacházíme skutečné parazity, ne „zátěž“ – tento
pojem neznáme a domníváme se, že byl vymyšlen účelově. Někteří paraziti
způsobují skutečně choroby, ale určitě ne rakovinu, astma, padání vlasů atd.
Můj syn, který si stěžoval na svědění řitního otvoru a bolesti břicha, trpěl
samozřejmě dětským běžným parazitem. Po návštěvě lékaře a vzorku stolice, kde
viditelně byly přítomni paraziti, došel z laboratoře výsledek, že se o parazity nejedná.
Šlo s největší pravděpodobností o roupy, běžné parazity dětí. Ze stolice se
(většinou) diagnostikovat nedají, samička klade vajíčka v noci v okolí řitního
otvoru. Diagnostikují se vyšetřením otisku pokožky v okolí řitního otvoru
(Grahamova metoda). Pokud lékař neusoudil na roupy nebo pokud místo
vyšetření Grahamovou metodou požadoval vyšetření stolice, udělal chybu.
Nelze to však zevšeobecňovat, většina dětských lékařů ví, jaký materiál má do
parazitologické laboratoře poslat. Na výběr lékaře pro sebe i své dítě máte
právo.
Musela jsem si dohledat na internetu diagnózu a sehnat po internetu léky na
odparazitování. Od té doby máme klid. Synovi dávám preventivně jednou týdně kapku
MMS od Jim Humbla a dvakrát do roka odparazitujeme.
Jedna kapka MMS mu neublíží, ale já bych to svým dětem nedával a je
bych zas odrazoval od toho, kdyby to chtěly dávat vnoučatům. O mém (nejen
mém, na tom se shoduje celá odborná parazitologická komunita) názoru na
preventivní „odparazitování“ lidí si přečtěte v obecné části.
Můj osmiletý syn nezamarodí ani v zimě ani s rýmou. Letos ve druhé třídě měl 0
omluvených hodin.
Mých 5 vnoučat taky nemarodí a nejstarší z nich, školák, má též nulovou
absenci. Kromě povinného očkování nedostávají preventivně žádné léky, žádné
MMS ani detoxikaci. Jednotlivými případy argumentovat nelze.
Já od té doby, co jsem začala s deparazitací a detoxikací svého organismu, jsem
ani nevěděla, že nějaké parazity mám, to jsem se dozvěděla až na toaletě.
Jen málokteré parazity můžete nalézt ve stolici na toaletě (bez
mikroskopu). V úvahu připadají články tasemnice (velké, ploché, hýbají se),
škrkavky (až 20 cm dlouhé) nebo při opravdu silné infekci dospělí roupi (drobní
bělaví červíčci). Viděl jsem už stovky nejrůznějších domnělých parazitů, které
nám lidé přinesli nebo poslali – v naprosté většině šlo o zbytky potravy. (pozn.
redakce: také se může jednat o kus odloučené sliznice střeva, která svou délkou
a tvarem může pro necvičené oko vypadat jako parazit).
Mé zdraví se zlepšilo o 100 procent. Vyléčila jsem si kromě jiného astma, bolesti
kloubů, etc.
5
Nebudu vám popisovat všechny diagnózy vyléčené v rodinném okruhu a přátel s
pouhou deparazitací a detoxikací, jen vím, že nikomu se nic nezhoršilo, jen vylepšilo.
Bohužel moje maminka, která pouze poslouchá svého lékaře a bere všechny ty tablety,
stříkače a foukače, si přibere každý rok novou diagnózu spolu s novými léky, které nic
neléčí, jen zhorší stav jiného orgánu.
Ke stoprocentnímu zdraví vám blahopřeji, zřejmě vedete zdravý životní
styl. Jeho účinky byly na rozdíl od „detoxikace“ mnohokrát prokázány a
potvrzeny. Zkuste se zamyslet, zda se vaší mamince nezhoršuje zdravotní stav
prostě s věkem a ne tím, že nebere antiparazitární léky a „detoxikaci“.
Asi to moje psaní zas nějak okomentujete, zasmějete se.
I když některá tvrzení skutečně úsměv vyvolávají, my se nikomu
nevysmíváme. Někdy jsme naopak trochu smutní z toho, kolik iracionality je
mezi našimi lidmi. Ale ne zas moc, jsou horší věci na světě. Pokud jde o
komentování, snažil jsem se být zvlášť v té obecné části objektivní a nezaujatý.
Zda se mi to podařilo, posuďte sama.
Nevadí, já jsem jen obyčejná ženská se selským rozumem a žádným velkým
vzděláním, ale vy páni docenti, doktoři, vědci zkoumejte, bádejte a zkoušejte nové věci,
jděte občas jiným směrem, než jste se učili na univerzitě,
Na univerzitě nás učili, že každá nová věc, i kdyby vypadala jako nesmyl,
by měla být prozkoumána a toho se držíme. Ujišťuji vás, že žádná z nových věcí
nezůstane vědeckou komunitou nepovšimnuta. Ale nemusí to zkoumat každý:
pokud někdo získá výsledky a uveřejní je důvěryhodně, pár lidí to ještě pro
jistotu zopakuje a pokud dospějí ke stejným závěrům, ostatní jim už věří a
mohou se věnovat něčemu dalšímu. Nemáme důvod nevěřit americkým studiím,
které prokázaly naprostou neúčinnost „léčebných“ postupů doporučovaných J.
Humble i frekvenční diagnostiky Dr. Clarkové (bylo to publikováno
v seriózních časopisech, pokud byste měla zájem, pošlu citace). Výsledky
„dokazující“ opak byly samozřejmě publikovány taky, pouze jako knihy (to
může udělat každý) nebo na internetu. Tam už není kontrola vůbec žádná. Na
internetu lze např. shlédnout video, kde pomocí MMS vyléčili v rámci studie
Červeného kříže v Tanzánii všechny pacienty (teda ty, co to nevyplivli)
z malárie už během prvního dne. Opravdu velmi upřímně lituji, že to není a
nemůže být pravda: v Laosu jsem viděl na malárii umírat děti, kterým už nebylo
pomoci. Je to sice už mnoho let, ale situace se moc nezměnila. Kéž by to bylo
tak jednoduché!
Pokud jde o ing. Bláhovou, tu znám osobně. Před několika lety se
zúčastnila setkání Aktuální problémy lékařské parazitologie, dostala prostor
seznámit nás se svou činností i názory a dlouho jsme s ní o problému
diskutovali. Dokonce souhlasila s otestováním frekvenční diagnostiky na
experimentálně infikovaných zvířatech: od toho však vzápětí couvla. Tehdy
6
jsem se ještě domníval, že tomu všemu upřímně věří, ale dnes, po získání
dalších informací si myslím, že je stejná podvodnice jako mnoho dalších.
... nesnažte se něco zakázat, ale vědecky zdůvodnit či vyvrátit, vždyť v tom je
pokrok.
Opravdu nevím, kde se stále berou podezření, že místo naší práce se
snažíme něco zakázat (zdaleka nejste jediná). My nic nezakazujeme (ostatně ani
nemůžeme) ani nevnucujeme svůj názor jiným, naopak, těší nás, když si každý
vytvoří svůj názor sám.
Následující text jsem sestavil na základě zkušeností vlastních i mých
kolegů. Do první části „Terapeuti“jsem použil volné citace dopisů, které nám
propagátoři detoxikace posílají a částečně volné i doslovné citace z jejich
webových diskusí - zejména z reakcí na názor parazitologa, pokud si jej dovolí
do takové diskuse poslat. V druhé části „Parazitologové“ jsou pak východiska
a poznatky parazitologie.
Pokusím se popsat hlavní rozdíly mezi přístupem parazitologie a
alternativní diagnostiky. Alternativní přístup je někdy nazýván
pseudoparazitologií, ale držme se raději názvu „diagnostika parazitární zátěže a
detoxikační terapie“: to je bez pejorativního významu a přátelé detoxikační
medicíny začali tyto metody prosazovat.
Terapeuti:
Paraziti jsou v podstatě všudypřítomní a vyskytují se kdekoliv bez ohledu na
geografické území nebo určitý orgán těla. Skutečnost, že je u některých pacientů
nebo v některých jejich orgánech parazitologové nenacházejí, svědčí pouze o jejich
neschopnosti. Paraziti se tlakem životního prostředí neustále mění a jejich životní cykly
(pokud nějaké opravdu mají) jsou nyní pozměněny. Někteří z nás se domnívají, že
v člověku často ani samotní paraziti nejsou, ale je tam zátěž, kterou působí.
Parazitologové:
Paraziti vznikli během evoluce a mají díky tomu své životní cykly,
někdy hodně složité. Tyto cykly parazitům umožňují velmi úspěšné přežívání,
ale na druhou stranu jejich výskyt limitují. Příkladem mohou být geografické
limity (někteří paraziti se mohou šířit jen na území, kde žijí jejich mezihostitelé
nebo přenašeči) nebo limity v lokalizaci v těle člověka (většina parazitů je
tkáňově specifická a mohou žít jen v určité tkáni či orgánu). Také paraziti, stejně
jako všechny organismy se samozřejmě přizpůsobují měnícím se podmínkám,
ale toto přizpůsobování je velmi pomalé. Nestává se, aby parazit specializovaný
výhradně např. na život v játrech (tzv. tkáňová specificita) si během několika
desítek let oblíbil třeba klouby nebo ledviny.
7
Terapeuti:
Klasická diagnostika parazitů je velmi nedokonalá. Naopak, spolehlivě a
přesně lze parazity diagnostikovat pomocí frekvenční diagnózy (biorezonance).
Přístrojů pro frekvenční diagnostiku je celá řada, mají podobný, v podstatě jednoduchý
princip. F – SCAN TOUCH používáme k měření rezonanční frekvence patogenů (k
frekvenční analýze i k frekvenční terapii).OBERON-TITANIUM, ZAPPER, DIACOM jsou
vhodné k biorezonanční diagnostice parazitů a k měření mikrobiologické a toxické
zátěže. SALVIA (informačně nahrané ampule)- stanoví mikrobiální i jinou zátěž.
Přístroje pro frekvenční diagnostiku měří impedanci (celkový odpor) organismu
pacienta a zejména její změny – frekvence. Ty jsou velmi individuální a odvíjejí se od
zdravotního stavu vyšetřované osoby. Na druhou stranu konstantní frekvence vysílají
jednotlivé druhy parazitů ukrytých v jednotlivých orgánech a podle křivek zakreslených
přístroji lze všechny parazity v nejrůznějších orgánech spolehlivě určit. Skutečnost, že
výsledek je v naprosté většině případů zcela odlišný od výsledku klasické diagnostiky
není vůbec na závadu a opět svědčí o neschopnosti a nezájmu klasických parazitologů.
Pokud by hrozila nějaká konfrontace a důkaz, že tam nikdy diagnostikovaný parazit
nebyl, vždy je možno prohlásit, že přístroj nenašel parazita samotného, ale zátěž tímto
parazitem.
Některé laboratoře jsou schopny pomocí biorezonančních přístrojů většinu
parazitárních nákaz rovnou i vyléčit (přístroj, když poznal frekvence kmitání buněk
parazitů, dokáže působením opačné frekvence ke kmitání těchto buněk způsobit úplné
zastavení jejich kmitání a tím je umrtví a zbaví organismus jejich škodlivého vlivu), jiné
však tuto možnost vehementně popírají a doporučují terapii odlišnou.
Další spolehlivou možností je vyšetření parazitů přímo v živé kapce krve
(hemoscan). Když jsou v krvi protilátky, jsou tam jistě i samotní paraziti a nejlepší je
raději tyto detaily neodlišovat. Složité barvicí postupy si vymysleli parazitologové, aby se
učinili důležitějšími. Zkušený alternativní diagnostik umístí kapku krve pod mikroskop do
temného pole a parazity rovnou vidí.
Neustále vzniká řada dalších modifikací podobných metod, dokonce se dá
postavit kúra na dálku jen podle symptomů!
Parazitologové:
Současné diagnostické metody umožňují velmi přesnou a spolehlivou
diagnostiku parazitů člověka. Jde o metody přímé (mikroskopický průkaz
samotného parazita nebo jeho vývojového stádia a průkaz genetického materiálu
parazitů) a nepřímé (především průkaz protilátek v krevním séru, které
organismus vytváří proti jednotlivým druhům parazitů). Diagnostické metody se
neustále zdokonalují: zlevňují, zrychlují a zpřesňují – to platí především pro
molekulární metody, které prokazují přítomnost genetického materiálu parazitů.
8
Terapeuti:
Patogenita parazitů je obrovská: paraziti jsou příčinou prakticky veškerých
zdravotních potíží a nemocí. Za to, že se to všeobecně neví, mohou lékaři – ignoranti,
parazitologové a zejména farmaceutická mafie, která si chce i do budoucna zachovat
tučné zisky z vakcín, léků a diagnostických souprav. Předpokládá se, že asi 70%
rakovin, astmatu, atrtritidy, srdečních potíží atd. pramení z parazitů.
Parazitologové:
Paraziti mají velmi rozličnou patogenitu – míru poškození lidského
zdraví. Vedle parazitů, kteří vážně ohrožují zdraví a dokonce i život člověka (u
nás např. svalovec nebo echinokok, v tropech a subtropech např. schistosomy
nebo plasmodium působící tropickou malárii, dále trypanosomy či leishmanie)
existuje řada druhů parazitů s patogenitou velmi nízkou, až zanedbatelnou. Řada
druhů se negativně projeví až v případě, pokud se vyskytnou ve velkém
množství, kdežto v nízkých počtech neškodí. Příznaky, kterými se infekce
jednotlivými parazity projevují, jsou často velmi charakteristické a dá se podle
nich na určitou infekci usuzovat. Případy, kdy se infekce projeví neobvyklým
příznakem, jsou sice možné, ale velmi vzácné (navíc u nich není jisté, zda
s infekcí skutečně souvisí). V poslední době byla opakovaně potvrzena
hypotéza, že zejména někteří střevní paraziti jsou v malém množství lidskému
zdraví prospěšní. Jejich nepřítomnost naopak působí zdravotní problémy (např.
alergie včetně astmatických onemocnění, Crohnova choroba). Mechanismus
účinku je již znám, není tu prostor na jeho vysvětlení, ale infekce některými
helminty se už experimentálně k léčbě těchto onemocnění používají a výsledky
jsou velmi slibné.
Terapeuti:
Parazitů kolem nás neustále přibývá, podobně jako v ostatních
civilizovaných zemích. Vyskytují se tu i paraziti, o kterých klasičtí parazitologové tvrdí,
že jsou vázáni na některá území. Nebo se tu ti paraziti vyskytovali odjakživa (lidi bývali
nemocní i v minulosti), ale do zavedení frekvenční diagnostiky se o tom nevědělo.
Statistikám, hovořícím o prudkém poklesu výskytu zejména střevních parazitů u nás
jednoduše nevěříme.
Parazitologové:
V posledních desetiletích u nás výskyt kdysi běžných parazitů,
zejména střevních, velmi výrazně poklesl. Pod pojmem „u nás“ rozumíme
vyspělé země euroamerické civilizace. Příčinou je především všeobecný přístup
ke kvalitní pitné vodě. S otevřením hranic vzrostl význam tzv. importovaných
parazitů, tedy těch, které si lidé přivážejí z cest zejména z tropických a
subtropických zemí. Většina těchto importovaných parazitů se však na našem
území nemůže šířit: chybějí podmínky k dokončení životních cyklů. Je pravda,
že vlivem globálního oteplování se k nám šíři druhy parazitů, které tu dřív
nebyli (např. dirofilarie), infekce lidí jsou však zatím vzácné a každá z nich je
podrobně prostudována a zveřejněna.
9
Terapeuti:
Proti parazitům je nutné neustále důsledně bojovat. Výše zmíněná
diagnostika je vlastně potřebná zejména k uvědomění si skutečnosti, že za (téměř)
veškeré potíže mohou paraziti. Jakmile si to člověk uvědomí, má v podstatě vyhráno.
Organismus vlastní i svých nejbližších je třeba pravidelně podrobovat antiparazitárním
kúrám a zaručit tak sobě i jim pevné zdraví. Nejsme dosud jednotní v tom, jak často
bychom měli naše tělo parazitů zbavovat. Někteří tvrdí, že stačí 2x ročně, jiní to raději
provádějí každé čtvrtletí, podobně jako odčervujeme čtvrtletně psy a kočky. Existují i
kratší antiparazitární kúry (1-4 týdny), ale standardní protokol podle Dr. Andrease http://www.zapper.cz/cs/protiparazitarni-protokol – je tříměsíční. Takže přece jen
neustále.
Pro zbavení našeho organismu parazitů (zátěže parazity) se nabízí několik
možností
již zmíněná biorezonance
klasická antiparazitární terapie: aspoň k něčemu parazitologové jsou,
vymysleli docela účinná terapeutika. Ale zbaběle podceňují jejich dávkování! Jsme
parazity doslova prolezlí a účinné dávky jsou mnohonásobně vyšší, než se uvádí
v příbalových letácích. Také možné vedlejší účinky si vymysleli bílé pláště, aby odradili
laiky od jejich užívání. Skutečnost, že účinné léky jsou na předpis nebo dokonce pro
individuální dovoz nesmí nikoho odradit, to je jen další schválnost doktorské mafie. Za
peníze lze sehnat i předpisový lék bez receptu, taky je možné si jej koupit v zahraničí, na
internetu nebo použít veterinární přípravek.
Mistrovské minerální roztoky: Naštěstí existují jednoduché a levné látky
jako chloritan sodný, chlornan vápenatý, kyselina citrónová a dimethylsulfoxid (DMSO),
které lze snadno koupit a připravit z nich mistrovské minerální roztoky (MMS) nebo
probubláváním přímo roztok chlordioxidu (CDS). Pokud se dostatečně naředí, lidem
neublíží, zato jsou velmi účinné proti všemu škodlivému. Výhodou těchto terapeutik je
kromě nepatrné ceny zejména jejich naprostá univerzálnost: zbaví organismus nejen
veškerých infekcí (hlavně parazitů, ale taky bakterií, kvasinek a virů) ale léčí i rakovinu,
cukrovku atd., prakticky všechno. Skutečnost, že odborná veřejnost objev MMS (Jim V.
Humble) s nadšením nepřijala (nedostal ani Nobelovu cenu!) a laboratorní experimenty
kladné účinky těchto látek nepotvrdily, nás nesmějí zmást, hlavně že to pomáhá nám a
našim příbuzným. Ani nás nesmí odradit, že Humblovi následovníci mají v USA potíže se
zákonem, před kterým se uchýlili pod křídla za tímto účelem nově založené církve.
Naopak, mučedníci přece dokazují, že víra je správná.
bylinky, česnek, homeopatika apod.: Klasická medicína používá proti
parazitům léky, které působí jen proti určitým druhům, ale zdaleka nezničí všechny.
Lidové léčitelství, pocházející z Ruska, Číny a Tibetu má tisícileté zkušenosti
s odstraňováním parazitů a zná recepty, které člověku neuškodí, ale zbaví ho prakticky
všech parazitů. Bylinky, ovocné šťávy, homeopatika a doplňky stravy posilující imunitu je
dobré kombinovat s výše uvedenými způsoby terapie.
10
Parazitologové:
Naprostou většinu parazitárních onemocnění člověka lze vyléčit
antiparazitární terapií. Používané přípravky jsou sice spolehlivé, ale nejsou
zcela neškodné. Každá látka s účinkem proti parazitům je jed: pro léčbu lidí se
hledají takové látky, kde jedovatost pro parazita je podstatně vyšší, než
jedovatost pro člověka. Antiparazitární léky by měly být používány až po
spolehlivé diagnóze a v minimálním množství (doporučené dávky uvedené u
jednotlivých léků jsou vybalancovány tak, aby byly minimální, ale ještě účinné).
Preventivní antiparazitární terapii lidí nelze v žádném případě doporučit.
Preventivní odčervení zvířat, které se běžně používá, je výsledkem ekonomické
kalkulace: vyšetření by bylo dražší než léčba. Ke zvířatům je však poměrně
nešetrné. Aplikovat stejný přístup na lidi hraničí se zdravým rozumem.
Terapeuti:
Převratné objevy jsou natolik unikátní, že vůbec není potřeba je uvádět do
souvislosti s dosavadními znalostmi. Poznatky klasické parazitologie můžeme
částečně použít k dokumentaci toho, jak mohou být paraziti nebezpeční (vždy je třeba
vybrat jen příslušnou pasáž o negativních účincích, ostatní nás nemusí zajímat). Pro
vysvětlení účinku superúčinných terapeutik postačí pár trochu odborných výrazů (buňky,
imunita, kyselé prostředí) – však on to nikdo vlastně detailně nepotřebuje pochopit, stačí,
když tomu věří. Pokud jde o nějaké ověřování, nejsou třeba žádné pokusy ani klinické
studie s přísnými pravidly (to je zas výmysl bílých plášťů a farmaceutické lobby, který má
geniálním vynálezcům znepříjemnit život). Nejlepším důkazem je přece skutečnost, že
od chvíle kdy sebe a své blízké důsledně parazitů zbavujeme, tak žádné parazity
nemáme a jsme zdrávi, to přece musí pochopit každý, i kdyby měl před jménem i za
jménem kdovíkolik titulů! Kontroly jsou taky zbytečné, postačí, když známe nějakého
člověka, který místo detoxikace chodí k lékaři a je proto nemocný – toho pak uvádíme
jako odstrašující příklad (velmi vhodné jsou k tomu zvláště osoby vyššího věku, u těch je
to markantní). Pokud někdo svůj organismus nepodrobuje detoxikaci a přesto zůstává
zdravý, jsou dvě možnosti: buď provádí detoxikaci tajně nebo lže o svém zdravotní stavu.
Možná že nalhává i sám sobě, že je zdravý: ve skutečnosti je doslova prolezlý parazity,
ale zatím o tom neví.
Nejlepším zdrojem informací není odborná literatura, ale internet. Tam nalezneme
vše potřebné a můžeme tam taky svobodně napsat cokoliv, aniž by nám do toho někdo
kecal. Diskusní blogy na našich případně zahraničních serverech jsou vůbec nejlepší,
můžeme si tam vyměňovat skvělé zkušenosti s bojem proti parazitům a posilovat tak
svou víru. Pokud sebere odvahu někdo nevěřící, třeba vystudovaný parazitolog a do
diskuse se zapojí, nevadí nám to, my jsme tolerance sama. Však on se už někdo najde,
kdo mu hezky od plic napíše, co si o něm a ostatních bílých pláštích myslí!
Parazitologové:
Každou novou skutečnost je potřeba pochopit v kontextu
s dosavadními poznatky. Namístě je zdravá skepse: ne odmítání nového, ale
důsledné prověřování, nejlépe experimentální. Po experimentech na tkáňových
11
kulturách a laboratorních zvířatech je třeba všechny diagnostické i terapeutické
postupy prověřit ještě klinickými studiemi. Ty mají svá vžitá pravidla (dvojitý
slepý pokus, důsledný systém kontrol, statistické vyhodnocení atd.), která nelze
obejít. Samozřejmě je nutné přejímat i informace od jiných: i tady je však
potřeba ostražitosti. Ani skutečnost, že byla informace získána z prestižního
odborného časopisu nebo z recenzované monografie nezaručuje, že nejde o
informaci mylnou nebo lživou. V těchto médiích je však riziko nepravdivé
informace mnohonásobně nižší, než v jiných zdrojích.
Terapeuti:
Dobře víme, že nevděk světem vládne a skuteční géniové se za svého života
uznání nedočkají. Autority, jejichž vědeckým potenciálem se chceme zaštítit, proto
nehledáme na akademické půdě, ale na internetu: nejlepší jsou neúplatné servery, které
nemají nic společného s uplacenými státními nebo vědeckými institucemi. Ale autorita
může mít i vědecký titul, nejlépe z nějaké americké univerzity. Velmi nás vždy potěší,
pokud se o našich metodách v rozhovoru s novináři pochvalně zmíní celebrity: režiséři,
herečky nebo zpěváci. Na takové rozhovory umístíme linky z našich blogů a hned je
zřetelně vidět, kdo má pravdu! Takže, pokud jste nemocní, ať vás ani nenapadne chodit
k doktorům! Ti do vás jen něco napíchají, předepíšou tablety apod. Skutečnou pomoc
hledejte v detoxikačních centrech nebo napište o svých potížích do některé z diskusí
(doktorka.cz, upramene.cz a mnoho dalších) – tam se najde řada lidí, kteří vám ochotně
nezištně poradí. A jejich zkušenosti jsou ze života, ne z nějakých knih.
Parazitologové:
Koho považujeme za autoritu? Hodnocení vědecké práce podle
publikací a citací není úplně dokonale objektivní a spravedlivé, ale nic lepšího
se dosud nepoužívá. Takže pokud někdo argumentuje autoritou geniálního
vědce, ze všeho nejdříve se podíváme na Web of Science (pozn. redakce: jedná
se o databázi vědeckých článků; neplacená veřejně přístupná databáze je např.
PubMed dostupná na www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/) a zjistíme, co je zač.
Připouštíme, že existují géniové, kteří svými objevy předběhnou dobu a nejsou
hned pochopeni a uznáni, ale těchto případů díky rychlé komunikaci ubývá a
doba nepochopení se zkracuje: nedomníváme se, že by v současnosti
v biologických vědách existoval geniální objev ignorovaný odbornou veřejností
déle než 2 – 5 let. Pokud jde o tituly, velkou váhu jim nepřikládáme: všude po
světě, zejména pak v USA existují univerzity, kde si může titul koupit každý.
Terapeuti:
Kdo jsou naši klienti? Vzhledem k všeobecné promořenosti parazity to jsou
potenciálně všichni lidé. Samozřejmě, podmínkou je, aby věřili nám a ne parazitologům.
Parazitologové:
Kdo jsou a kdo nejsou našimi pacienty? Pacienty, které vyšetřujeme
(neléčíme, ani nemůžeme, to je role lékařů) k nám posílají lékaři, pokud mají
podezření, že jejich potíže by mohly být způsobeny parazity. Naše vyšetření pak
12
podezření zpravidla potvrdí nebo vyvrátí. Určité skupiny osob vyšetřujeme i
preventivně (t.j. bez zdravotních potíží), zpravidla na jejich žádost: např.
cestovatele, kteří se vrátili z tropů na tropické parazity, těhotné ženy na
toxoplasmózu apod. Stále častěji vyšetřujeme pacienta na přítomnost
oportunních parazitů (to jsou takoví, kteří zdravému člověku neuškodí – nebo
jen nepatrně – ale vážně ohrožují pacienty se sníženou imunitou). Vyšetřujeme
tedy například pacienty, kteří mají postoupit transplantaci, nemocné AIDSem
apod., opět na žádost lékařů. V rámci výzkumu se čas od času vyšetřuje
reprezentativní vzorek populace (zdraví lidé, samozřejmě s jejich informovaným
souhlasem). Informace o výskytu parazitů ve zdravé populaci tedy taky máme.
Někdy naše vyšetření požadují i pacienti, kteří mají utkvělou představu,
že jejich potíže jsou způsobeny parazity, i když klinické příznaky na žádnou
parazitární infekci nepoukazují. Jsou to buď lidé trpící parazitofobií
(neodůvodněným strachem z parazitů) nebo si prostě přečetli nějaké informace
na internetu a jsou popletení. V posledních letech jich přibývá, úměrně
s přibýváním detoxikačních center. Mnozí z nich mají výsledky diagnostiky
zátěže parazity (na průvodce s předtištěnými jmény parazitů jich bývá většinou
kolem 5 - 15 zatrženo jako pozitivní) a po nás chtějí jen potvrzení diagnózy, aby
jim lékař předepsal příslušné léky. Z takových pacientů radost nemáme, ale
neodmítáme je. Většinou je výsledek jejich vyšetření negativní. Naprosto
výjimečně byl u takovýchto lidí nějaký parazit (většinou neškodný) skutečně
nalezen a pokud víme, v jednom jediném případě se shodoval s jedním z asi 10
zatržených parazitů diagnostikovaných frekvenční diagnostikou. Z takovéto
nepatrné shody lze usoudit, že naše výsledky naprosto neodpovídají výsledkům
diagnostiky parazitární zátěže. Řada pacientů si po seznámení se s negativním
výsledkem šťastně oddechne (byli z četby diskusí na internetu opravdu
vystrašeni) a začne se svým lékařem hledat pravděpodobnější příčinu svých
potíží. Jsou ale i takoví, kteří se s negativním výsledkem nespokojí a dožadují se
mnohých opakování, popřípadě obíhají různé laboratoře. O některých z nich se
domníváme, že by jim pomohl nejlépe psychiatr, ale většinou jim to ani
neříkáme: nechtějí to slyšet. Sdělujeme to jen těm nejkřiklavějším (mnohdy
doslova) případům, kdy je to všem jasné.
Terapeuti:
Názory na parazitology máme ujasněny. Vyplývá to jasně z diskusí na našich
serverech a taky z telefonátů nebo e-mailů, které jim občas posíláme. V lepším případě
jsou to ignoranti neuznávající takové autority, jako Clark, Jonáš, Humble, Klacker,
Andreas a Bláhová a sami přitom nejsou schopni nalézt v těle pacientů parazity, jejichž
studiem se celý život zabývají. V horším případě jsou to úplatní lotři spolčení
s farmaceutickou a lékařskou mafií.
Parazitologové:
Názory na odborníky na diagnostiku parazitární zátěže a detoxikační
terapii máme velmi rozličné. Jsme zvyklí nic nového a priori neodmítat, vše je
13
třeba nejdřív testovat a pak až se k tomu vyslovit. Při prvním kontaktu
s východisky detoxikačních terapeutů a diagnostiků parazitární zátěže jsme
často šokováni, zvlášť ti mladší z nás („to snad není možné, aby tomu někdo
v dnešní době věřil!“). Často nás to přivede k úsměvu, vysmívat se tomu však
bráníme (nám se taky skoro nikdo nevysmívá, když máme mezery třeba
v kunsthistorii nebo nesledujeme nové trendy v módě). Většinou se snažíme
zpočátku diskutovat a argumentovat pro nás nezvratnými skutečnostmi, ale brzy
zjistíme, že nehovoříme s detoxikačními odborníky společnou řečí. Používají
sice (většinou) stejné názvy parazitů jako my, někdy i citace z odborné literatury
(většinou vytržené z kontextu nebo zkreslené), ale tím to končí, v ostatním si
vzájemně vůbec nerozumíme. Dobře, nediskutujme, ale přesvědčme se! Ale i
tady narážíme na bariéry. Skutečnost, že pacienti, kterým frekvenční diagnostika
zjistila řadu parazitů byli třeba po smrti pitváni a v jejich tkáních tito paraziti
nalezeni nebyli, není pro detoxikační parazitology argument (patolog byl buď
neschopný nebo podplacený, paraziti v mrtvé tkáni prý okamžitě mizí,
popřípadě přístroj zjistil pouze zátěž daným parazitem). Nabídky, že
poskytneme laboratorní zvířata experimentálně infikovaná definovaným
parazitem k otestování frekvenční diagnostiky, jsou odmítány (argumentuje se
zejména tím, že na zvířatech to zatím vyzkoušené není a křivky budou jistě
odlišné, popřípadě se najdou technické překážky typu: ta myška přece v pacičce
tu elektrodu neudrží!). Podobně jsou odmítány i výsledky pokusů, které
prokázaly, že terapie pomocí MMS nebo DMSO není schopna zvíře zbavit
parazita, kterým bylo experimentálně infikováno. Argumenty jsou rozličné, od
jednoduchých, že jistě byly špatně spočítány dávky („kapka je pro myš moc, ale
případné další naředění nepomůže, ztratí to účinnost“) až po překvapivě
sofistikované („frekvenční analýza diagnostikuje energii, ne parazita
samotného“ nebo „frekvenční terapie a detoxikace může pomoci jen myslícím
tvorům, on vlastně neškodí parazit sám, ale myšlenka na něj!“). Takže tady
argumentace končí, uvědomujeme si, že nejde o poznání, ale o skutečnou víru.
Takže vztah parazitologie k frekvenční diagnostice parazitární zátěže a
detoxikační terapii je podobný, jako vztah obecně přijímané vědy k esoterismu,
chemie k alchymii, farmakologie k homeopatii, matematiky k numerologii a
astronomie k astrologii. Mohlo by nás to přestat zajímat (ono to vyšumí samo,
stejně jako vyšuměly jiné všeléky jako magnetické náramky, živá a mrtvá voda,
křišťálová voda apod.).
Občas jsme dokonce velmi rádi, když někteří zvlášť úporní pacienti
s parazitofóbií se přestanou dožadovat neustálých dalších a dalších
parazitologických vyšetření a přistanou v otevřené náruči detoxikačních center.
Shodujeme se v tom, že když byla zátěž pomocí frekvencí diagnostikována,
měla by být podobnými metodami „léčena“. Pacientovi s parazitofobií
pravděpodobně frekvenční diagnostika a následná detoxikační terapie pomůže
víc, než negativní vyšetření u nás a následné neléčení u lékaře. Sice bychom se
teoreticky mohli s lékařem domluvit, nějakého fiktivního parazita (nebo raději
14
několik) jakoby nalézt a lékař by pak předepsal placebo (třeba nějaký vitamín,
ale musel by se nějak vhodně jmenovat) a po zlepšení (každá potíž někdy
ustoupí) už jen sklízel vděk a slávu. Avšak neděláme to: nesmíme to dělat a taky
nechceme.
Terapeuti:
Co nám na parazitolozích nejvíc vadí?
Jsou placeni i z našich daní nebo zdravotního pojištění, i když my o jejich
výzkumy nestojíme a jejich (většinou negativním) diagnózám nevěříme
Našim zkušenostem v boji proti parazitům nevěří a pravděpodobně se jim
dokonce vysmívají! Možná se vysmívají i výše jmenovaným i nejmenovaným autoritám!
Pokud ve stolici nebo ve tkáni parazity nalezneme a do laboratoře
pošleme, většinou nám bez uzardění tvrdí, že jde o zbytky potravy, kousky tkáně nebo
textilní vlákna. Podobně parazity vyfotografované v krvi v temném poli označují za
artefakty (pylová zrna, opět textilní vlákna, či spory plísní napadané do krve až po
odběru)!
Velmi nám a zejména našim klientům vadí, když je parazitologové, místo
aby jim přítomnost parazitů potvrdili, posílají na psychiatrii! Dokonce si vymysleli
diagnózu „parazitofóbie“, jako by snad naši klienti byli duševně nemocní!
V detoxikačních centrech a jiných špičkových pracovištích alternativní
medicíny spatřují konkurenci, která je brzy (plným právem) připraví o chleba
Pravděpodobně nesou část viny na tom, že u nás nejsou volně dostupná
účinná antiparazitární terapeutika.
Podezíráme je z toho, že chtějí detoxikaci zakázat, suroviny pro přípravu
MMS apod. stáhnout z trhu a nás perzekuovat.
Parazitologové:
Mělo by nám tedy něco na diagnostice parazitární zátěže a
detoxikační terapii vadit?
Frekvenční diagnostika samotná nám vadit nemusí, pacientům
příliš neubližuje. Kožní vředové afekce a podkožní noduly po aplikaci
elektromagnetického vlnění sice už zaznamenány byly, ale jsou vzácné.
Podobně diagnostika z živé kapky krve pacientům příliš neublíží. Ani
skutečnost, že se těmito obskurními metodami řada lidí docela dobře uživí (po
počáteční investici do biorezonančního přístroje nebo mikroskopu s temným
polem jsou už další náklady téměř nulové, ale přísun peněz za „diagnózy“ stálý:
např. kouknutí do mikroskopu na kapku krve bratru 900 Kč, množstevní slevy
možné) nám nemusí vadit, vždyť podobně z lidské nevědomosti žijí astrologové,
kartářky, jasnovidci, zaříkávači a majitelé „výherních“ automatů. A že se
v diagnózách parazitární zátěže používají jména parazitů, které my studujeme a
šíří se o nich bludy, případně zkreslují, co jsme třeba o parazitech napsali? Že
nám na internetu kradou obrázky parazitů, které jsme vyfotografovali a
vystavují je s nesmyslnými popiskami (např. pletou Trichuris a Trichinela,
15
obrázek schistosomy vystavují jako hlístici)? Odpusťme jim to, na internetu se
dějí i horší věci!
Ze stejných důvodů nám nemusí vadit frekvenční terapie, ta je snad
taky téměř neškodná.
Pokud jde terapii takto diagnostikovaných parazitů účinnými
terapeutiky, tak to nám vadí hodně. I kdyby byly léky jako praziquantel,
albendazol, entizol nebo ivermectin používány v doporučených dávkách, bylo
by to zbytečné plýtvání. Ale dávkování, které doporučují někteří detoxikační
terapeuti je přímo zdraví škodlivé. Navíc doporučují dlouhodobé užívání a
pravidelné opakování! Nejen to, jak vyplývá s diskusí, „pacienti“ si dávky ještě
dále zvyšují („Dávku jsem ztrojnásobila, bylo mi sice během léčby velmi špatně,
ale nakonec jsem se zbavila opravdu všech parazitů, včetně těch v kloubech“).
Není pak divu, že stát ve snaze chránit zdraví občanů dovoz anthelmintik
reguluje a účinná terapie se pak těžko shání v případech, kdy jsou skutečně
potřeba (importované parazitózy). Poškození zdraví pacientů vlivem
dlouhodobého užívání antiparazitárních léků – konkrétně ikterus (pozn. redakce:
žloutenka) – byly dokumentované v Nemocnici Na Bulovce a ve FN Plzeň.
Mistrovské (zázračné) minerální směsi: Poněkud nás udivuje, že
právě přátelé detoxikační medicíny, kteří vždy varovali před volnými radikály a
doporučovali konzumaci potravy obsahující antioxidanty (nebo užívání
antioxidantů přímo) používají velmi silná oxidační činidla. Ale budiž, každý má
právo změnit názor, i když je to o 180°. S chlordioxidem máme své vlastní
zkušenosti. Když chceme vyčistit parazity (konkrétně třeba oocysty
kryptosporidií ze stolice nebo z trusu) nalijeme na ně stejný roztok, jen mnohem
koncentrovanější. Ten zahubí bakterie, kvasinky apod., ale kryptosporidie
krásně přežijí a můžeme je použít třeba k infekci tkáňové kultury nebo
experimentálního zvířete. Velmi pochybujeme, že mnohem řidší roztok může
parazity zahubit, hlavně ty, kteří vytvářejí oocysty, cysty nebo spory. S těmito
látkami zacházíme opatrně. Při ústním požití působí poškození žaludeční
sliznice projevující se bolestí, zvracením a průjmy, dále selhání ledvin,
dehydrataci organismu s poklesem krevního tlaku a selhání dýchacích funkcí.
Taky s DMSO máme zkušenosti. Zmrazujeme v něm parazity, které
potřebujeme dlouhodobě uchovat (několik let). O možnosti, že by parazity
v lidském těle hubil, velmi pochybujeme, zato dobře víme, že dráždí pokožku
(při práci s ním používáme rukavice). Mistrovské minerální směsi nejsou příliš
koncentrované, nepoškozují organismus výrazně a hned, takže pokud se někdo
domnívá, že mu pomáhají, ať si je klidně kape. Ale je nám líto dětí: ty se k jejich
užívání nerozhodly samy. Nejsme to však my, kteří by chtěli (a mohli) jejich
používání zakazovat, k tomu mají státy své úřady.
Bylinky, přípravky typu Joalis, jiná homeopatika, autoterapie (to si
lidi připravují homeopatika z vlastních sekretů) apod. nám samozřejmě nevadí.
Aspoň některým z nás vadí diplomovaní lékaři, kteří v rozporu
s přísahou přestali klasicky léčit a věnují se „alternativní medicíně“, a dokonce
16
schvalují „léčebné“ postupy, které mohou pacienta poškodit. Zneužívají
pacienty trpící parazitofóbií (delusional disorder). Myslíme si, že to nedělají
z nevědomosti, předpokládáme u nich zištné důvody a pokládáme je za
darebáky. Hlasitě jim to do očí většinou nesdělujeme, nemáme k tomu
příležitost: pohybují se v jiných kruzích. Přesto nám někteří vyhrožují žalobou,
ale tu k naší lítosti nikdy nepodají – zřejmě tuší, že by to prohráli.
Vadí nám, když někdo někomu diagnostikuje „zátěž parazitem“ a
pak jej pošle k nám, abychom to potvrdili a lékař vyléčil. My se zabýváme
skutečnými parazity, ne zátěží. Vlastně ani nevíme, co si pod pojmem třeba
„zátěž echinokokem“ máme představit. Cystu echinokoka v sobě dotyčný asi
nemá, to by byla infekce, ne zátěž. Takže třeba jen kolem něj proběhla liška
s dospělými echinokoky ve střevě? Nebo pacient jen o echinokokovi četl a
příznaky si vsugeroval? Znovu tedy: kdo zátěž „diagnostikoval“, ať ji taky
„vyléčí“. Je to prý jednoduché: stačí tímtéž přístrojem vyslat do pacienta opačné
frekvence, než kterými kmitá parazit a on napřed znehybní a pak chcípne! Už
v tom zas nemáme jasno: chcípne parazit nebo zátěž?
Některým z nás vadí, že nás příznivci detoxikace neustále
podezírají ze snahy je zakázat nebo dokonce perzekuovat. My se přitom
nedožadujeme žádných restrikcí, apelujeme pouze na zdravý rozum a systém
dosavadních prokázaných poznatků. Bránit by se měli především poškození
pacienti: to jim radíme, ale nenutíme je k tomu.
Trochu nám vadí, že naprostá většina našich médií fandí
jednoznačně alternativním metodám před vědeckým poznáním (to přece
posluchači či čtenáři chtějí), ale na to jsme si už zvykli.
Kde se bere tolik iracionality? To mne zajímá spíš jako fenomén
současnosti, společenský problém to asi není. Když někoho bolí zub, jde s tím
k zubaři. U nás se už najde jen velmi málo lidí, kteří by s tím šli ke kováři nebo
k zaříkávači. Proč tomu není podobně u lidí, kteří trpí (domnělými) parazity?
Naprostá většina lidí chápe, že všechno v živé přírodě má své zákonitosti, že
organismy potřebují ke svému životu určité podmínky a naopak, že mají své
vlastnosti, které se sice mohou měnit, ale velmi pomalu. Tedy že u nás na
procházce v lese nepotkáváte třeba orangutany a že zajíc nezačne den ze dne
najednou lovit a žrát myši. Proč tedy podobně lidé neuvažují o parazitech? Ti se
přece řídí stejnými zákonitostmi, jako ostatní (neparazitické) organismy. Tato
paralela mne tak zaujala, že jsem se rozhodl napsat pohádku – podobenství (pro
daňové poplatníky: píšu to ve svém volném čase, nevyčítejte mi to, prosím).
Snad někoho pobaví, snad někomu pomůže pochopit pocity mé, i mnohých
mých kolegů.
Oleg Ditrich
17
________________________________________________________________
Poznámka redakce:
K dalšímu čtení na toto téma mimo jiné vyšlo:
Josef Chalupský: „KÝHO VÝRA: Invaze parazitů v ČR“. Zprávy České
parazitologické společnosti č. 3, ročník 19, 2011.
Martin Podhorský: „Pseudoparaziti – část I. aneb neexistuje člověk, který by
nějakého parazita neměl“. Zprávy České parazitologické společnosti č. 1, ročník
19, 2011.
Julius Lukeš: „Léčitelé s přístroji aneb JAK PARAZITOVAT NA
PACIENTECH A JEJICH PENĚŽENKÁCH“. Reflex č. 42, 2012.
Josef Chalupský: „Zprávy o knihách a nejen o nich.“ Zprávy České
parazitologické společnosti č. 2, ročník 21, 2013.
reakce na tento článek: Pavel Eiselt, Nová Regena, říjen 2013.
Marek Kerles: „Paraziti místo léků – Jak jsem snědl tasemnici.“ Lidové noviny
4.10.2013, příloha Pátek. Ke stažení na
http://www.paru.cas.cz/docs/documents/125-Lidovky-Patek-Lukes.pdf
18
O hajném Robátkovi a Přátelích Přírody
podobenství
U nás, na kraji Adolfova, žije v hájovně hajný Robátko. Ne ten, co jezdí
na jelenu, toto je jeho potomek, ing. Kryštof Robátko, PhD, absolvent lesnické
fakulty. Jezdí autem a na své grošované kobylce, ale pochopitelně nejvíc chodí
po svých. Ale jeleny má taky rád, stejně jako všechna ostatní zvířata, která žijí
v lese, co má na starosti. Věnuje se jim hlavně jako koníčku, v práci bohužel
vyplňuje hlavně papíry o těžbě dřevní hmoty. Ale ví o zvířatech opravdu hodně.
Kroužkuje ptáky, mapuje obojživelníky a měkkýše, čte spoustu literatury a jezdí
na setkání zoologů. Poté, co napsal několik publikací o vztazích mezi živočichy
v biotopu smíšených lesů, jej přemluvili k dalšímu studiu, takže ten doktorát už
má z přírodovědecké fakulty.
Robátko je v lese skoro pořád. Vyzbrojen je dalekohledem, fotoaparátem
a lupou: ví sice, že některá zvířata mohou být za určitých okolností nebezpečná
(bachyně se selátky, zmije, kdyby na ni šlápl), ale přece kvůli tomu nebude nosit
flintu! Že je hajným se pozná podle zelené kamizoly a klobouku se sojčím
pírkem Je pyšný na to, kolik druhů zvířat v jeho polesí žije a rád vodí do lesa i
k rybníku zvanému Žejdlík školní výlety a jiné exkurze, na kterých
nejzajímavější zvířata ukazuje a poutavě o nich vypráví.
Zámeček, ve kterém bydlel kdysi pan Kotrč, byl nějakou dobu prázdný
(než se vyřešily restituce), pak několikrát rychle změnil majitele a pak se v něm
usadili Přátelé Přírody. Taková věkově nesourodá zajímavá skupina lidí
hlásících se k vegetariánství a přírodnímu životu, trochu zvláštní, ale Robátkovi
byli sympatičtí. Zúrodnili zanedbané zahrady, pěstovali zeleninu, chovali psy,
koně (vraníka a bělouše), kozy a včely. Koupávali se často v Žejdlíku, plavky
z nich nenosil nikdo. Vždy večer se scházeli v bývalé zámecké knihovně,
přebudované na přednáškový sál, diskutovali a popíjeli u toho ovocné a
zeleninové šťávy. Přikusovali kozí sýr vlastní výroby a skvělé medovníky.
Kromě toho, že byli důslední vegetariáni, byli též nekuřáci a většinou abstinenti,
jen několik z nich si občas před večerním setkáním zašlo na jedno pivo do
adolfovské hospody. Muži se vyznačovali hustými plnovousy a ženy dlouhými
rozpuštěnými vlasy. To se Robátkovi velmi líbilo, zvláště u dvou slečen, Zuzany
a Lindy, které jezdily každý večer k Žejdlíku plavit koně. Asi to byla náhoda, že
to bylo obvykle ve stejnou chvíli, kdy tam Robátko plavil svou kobylku. Rád se
díval, jak jim praménky vody při západu slunce crčí z krásných dlouhých vlasů a
připadal si jako ten jeho pradědeček, když se potkával s rusalkami. Přátelé
Přírody trávili hodně času v přírodě a Robátko jim hrdě ukazoval nejzajímavější
místa v polesí. Oni jej zas zvali na svá večerní posezení a on pozvání často přijal
19
– hlavně mu chutnaly ty medovníky. Divné mu bylo, že i když se o přírodu
zajímali, nic si o ní nečetli. Oni vlastně skoro vůbec nic nečetli, kromě veřejných
vývěsek. Tu před radnicí, kde informoval obecní úřad o záležitostech Adolfova
a další tři, které si postavili před zámeček. Na těch si vzájemně vyměňovali
informace, hlavně co kde zaslechli, na cestách a tak. Každý jsme nějaký, řekl si
Robátko a večer v hospodě několika Přátelům Přírody slíbil, že jim na jejich
vývěsku dodá seznam zvířat, žijících v polesí. V prvé fázi to budou jen
obratlovci, ale zato u mnohých z nich budou i fotky. Oni mu zas řekli, že do
polesí budou taky vodit exkurze, už to tam taky znají. Robátko souhlasil,
zájemců přibývalo a on v poslední době na všechno sám nestačil. Co slíbil, to
splnil, pak několik večerů strávil pozorováním netopýrů, ale pak se zas jednou
vypravil na medovníky. Se zájmem si prohlédl všechny tři vývěsky. Dost jej
udivila ta se seznamem zvířat. Poznal svoje fotky, ale na seznamu byly kromě
jeho dobrých známých i jména zvířat, která za ta léta v polesí nikdy neviděl, ale
které znal z knih a časopisů. Napřed si všiml papouška kakadu a pomyslel si, že
ulétl nějakému chovateli a Přátelé jej v polesí zahlédli. Když ale na seznamu
viděl latinské názvy tučňáka oslího a kapybary, rozesmál se, že se někomu
povedl dobrý vtip. Pak v něm ale vzklíčilo podezření, že je to přece jen míněno
vážně. U některých exotických zvířat byly i fotografie, pravda, poněkud neostré
a nezřetelné. Robátko si pomyslel, že ta veverka, s rozostřeným ocasem a hlavou
by opravdu mohla připomenout malpu a ta hlava skokana vyčnívající ze
Žejdlíku by při hodně velké fantazii opravdu mohla představovat aligátora měřítko velikosti tam není. U ostatních „fotek“ (skunk, plameňák a varan) si byl
Robátko jistý, že jde o samorosty, sám podobně tvarované větve taky vyhledával
a někdy i fotil, ale že by si to někdo spletl se skutečnými zvířaty, a zrovna tak
nepravděpodobnými? Copak nevědí, co u nás žít může a co ne? Pak si uvědomil,
že z vývěsek se to nedozvěděli. Robátko zaklepal na dveře knihovny a vešel
dovnitř, aby měl co nejdřív možnost takové omyly vysvětlit. Dostal slovo a
začal Přátelům Přírody vyprávět o tom, jak jsou živočišná společenstva vázaná
na společenstva rostlinná a ta zas na klimatické podmínky, a že se nemůže
z ničeho nic stát, aby se na břehu Žejdlíku najednou kolébali tučňáci a nad nimi
létali papoušci. Jeden z Přátel Přírody jej přerušil: „Copak nevíš, že se všechno
mění? Globální změna působí změny v rozšíření zvířat i v jejich chování, to vás
na univerzitě neučili? O tom bobrovi na potoce pod hrází Žejdlíku jsi taky
nevěděl a na seznamu jsi ho neměl, než se na jaře objevily ohlodané a shozené
olše, ahááá! Ono v tvém polesí žije mnohem víc zvířat, než si myslíš“
„No, to je pravda“, pomyslil si Robátko, „teda jen to s tím bobrem!“ Chtěl
Přátelům Přírody vysvětlit to, že bobr se v posledních desetiletích vrací do míst,
kde žil, než ho tam lidé vyhubili. Budu jim muset taky říct o invazních druzích,
které se opravdu pomalu šíří do míst, kde se dřív nevyskytovaly, chystal se
Robátko. Ale Přátele Přírody jej už neposlouchali. Hovořila paní Čelíková, která
se před týdnem vrátila z cest po amerických národních parcích a předváděla, co
20
si přivezla. Taková stříbrná krabička s několika čudlíky a s displejem, částečně
krytá v koženkovém pouzdře. K tomu se připojila směrová anténa. Robátko si
říkal, že se to trochu podobá přístroji, který on taky používal: detektoru netopýrů
Heterodyning (HET) – úzkofrekvenční systém, který umožňuje rozlišení
různých druhů netopýrů přímo v terénu podle harmonických rysů jejich
ultrazvukových signálů. Když to nesměle sdělil, paní Čelíková jej zpražila
pohledem a ohrnula nos: „Tohle není žádný HET, ale UAD (Universal Animal
Detector), vynález slavné doktorky J. A. Arroowoodové z Jihozápadní texaské
university. Ta zjistila, že nejen netopýři, ale všechna zvířata vydávají
charakteristické ultrazvuky, podle kterých se dají najít a vzájemně rozeznat. Už
to prodávají v návštěvnických centrech všech amerických národních parků.
Americkým turistům to velmi vyhovuje, neradi vystupují ven z klimatizovaného
auta. Takže jen na parkovišti u parku otevřou okénko, nasměrují anténu a hned
vidí, co tam žije. Jen si to odfajfkují v předem natištěných seznamech, fotit to
nemusí, v každém návštěvnickém centru jim prodají CD s fotkama těch zvířat,
která pomocí UAD viděli.“ Zatímco Čulíková chrlila tyto informace, otevřela
okno, zamířila anténu na hladinu nedalekého Žejdlíka a stiskla čudlík: Esox
lucius, Latimeria chalumnae, Tursiops truncatus ...... naskočilo na displeji.
„Štiky tam jsou, ale co ty latimérie a delfíni? A proč to neukáže kapry a perlíny,
těch je přece v Žejdlíku nejvíc!“
„Asi to máte špatně seřízený,“ osmělil se Robátko a sápal se po UAD.
S kalibrací detektoru netopýrů měl své zkušenosti. Ale uviděl jen vyčítavé
pohledy a paní Čelíková, spokojena s tím, že to funguje i ve vodě, odpojila
anténu, vypnula čudlík a zavřela pouzdro. To tak, budeš nám na to sahat, když
nemáš ponětí o skvělém objevu J. A. Arroowoodové! Robátko udržoval
odbornou korespondenci s významnými zoology ze dvou texaských univerzit,
věděl, že tam existuje ještě několik dalších univerzit s mizernou pověstí, ale tu
Jihozápadní vůbec neznal. Ani tu vynálezkyni. Vrtalo mu hlavou, proč by měla
ultrazvuk vysílat i zvířata, která se ve tmě orientovat nepotřebují, ale už se
neptal. Snědl medovník a odebral se do hájovny. Při příští cestě kolem zámečku
si Robátko všiml, že Přátelé Přírody opravdu organizují zoologické exkurze. Ke
svému údivu zjistil, že si za to nechávají platit. Vysvětlili mu, že to dělají
zdarma, ale že se přece musí zaplatit Čelíkové nemalá investice do UAD, to dá
rozum. A rovnou přijel autobus se školním výletem. „Děti, půjdeme do lesa
nebo na zahradní terasu?“, ptala se vedoucí exkurze. Terasa u dětí zlenivělých
vysedáváním u počítače samozřejmě zvítězila a anténa byla nasměrována na
nejhustší část lesa. Děti si nadšeně odškrtly žirafu, hrocha, soba a mrože – taky
dostaly už předtištěné seznamy. Robátko pokrčil rameny a odebral se k hájovně,
taky mu tam přijel autobus, členové zoologického kroužku obutí v holínkách a
na krku s dalekohledy a fotoaparáty. Věděli, že je Robátko protáhne rákosím.
21
Nějakou dobu se Robátko zámečku vyhýbal, ani kobylku neplavil (Žejdlík
byl přes zimu zamrzlý) a nechodil ani do hospody. Ale pak si řekl, že by si snad
Přátelé Přírody mohli myslet, že se urazil, a tak na zámeček raději zašel.
Nestačil se divit změnám, které od té doby nastaly. Zmizel hřebčín, kozí ohrada
i úly. Nepobíhali tam žádní psi. V prostoru bývalé ohrady stály celé řady nových
vývěsek, většinou zaplněné rozrůstajícími se seznamy. Mnohá jména zvířat byla
červeně podtržena. Robátko vešel do knihovny a sedl na kraj lavice. Všude bylo
cítit divný pach, že by něco smažili? Ale nabídli mu sojový sýr a medovník
z pampeliškového medu. Než stačil bezelstně pronést, že ten včelí byl lepší,
začal přednášet další cestovatel, pan inženýr Chládek. Informoval pár
zbývajících nevědomců (ostatní o všem už dávno věděli a tak jen kývali
hlavami a po každé větě tleskali) o nejnovějším objevu, se kterým se seznámil
při své cestě na vývěsce, tentokrát Jihovýchodní texaské university. Dr. Coocke
tam zveřejnil výsledky svých dlouholetých bádání: Zvířata jsou nebezpečná a
škodlivá! „Ježci nemají bodliny pro svou obranu, ale aby mohli píchat děti. O
žihadlech snad diskutovat nemusíme, o hadech a štírech taky ne, to ví každé
malé dítě, proč jsou jedovatí,“ citoval pan Chládek doktora Coockeho. Robátko
chtěl namítnout, že většina hadů jedovatých není, ale pan Chládek jej umlčel:
„Coocke zjistil, že nebezpečná jsou úplně všechna zvířata. U některých se ještě
sice neví jak, ale to je vina zoologů, to už dávno měli vybádat. A musíme proti
nim bojovat a vést do boje se zvířaty byste nás měli vy, hajní.“ Robátko se
nesměle zeptal, zda už nejsou Přátelé Přírody. „To teda jsme“, zaznělo sborově,
„ale taky jsme zároveň Nepřátelé Zvířat! - Smrt zvířatům!“
Robátko na sobě ucítil pohledy, tentokrát soucitné. Dvě dámy, kterým se
odjakživa líbila jeho zelená kamizola, a taky Zuzanka s Lindou mu s velkým
důrazem radily, že by bez flinty do lesa chodit neměl. Robátko je poslouchal jen
napůl ucha, druhým uchem slyšel, jak se u poháru rybízové šťávy dva vousáči
sázejí, zda tu zelenou kamizolu sežere dřív ten aligátor v Žejdlíku nebo lední
medvěd, kterého včera UAD zaznamenal hned za hájovnou. „Ale přátelé, vždyť
jste doteď žili se zvířaty v míru, jen si vzpomeňte na krásné koně, roztomilá
kůzlátka a užitečné včelky!“ namítal Robátko. „A to ne, zvířata nám ubližují
odjakživa, je zázrak, že jsme to přežili,“ volali jeden přes druhého Nepřátelé
Zvířat. A hned se vytasili se vzpomínkami: „Lindu shodil vraník a ještě pak na
ni šlápl.“, „Já jsem uklouzla na slepičinci a podvrkla si kotník!“, „Mne zas trkla
koza!“, „A mne kozel!“. A přidala se i krásná Zuzana: „Robátko, vzpomeň si,
jak tě minule po plavení kopla tvoje vlastní kobylka! Doteď trochu kulháš!“
Robátko se snažil kobylku omlouvat, po polní cestě přece tehdy uháněl ten
blázen na čtyřkolce a bezdůvodně zatroubil, ale mezitím pan Chládek vyzval
všechny přítomné, aby zvedli ruku ti, kteří dostali včelí žihadlo. Zvedl se les
rukou a rozhostilo se významné ticho. Všechny oči se upřely na Robátka. „Ale
Přátelé Přírody“, pokoušel se Robátko přidržet původního názvu, „to už byste do
přírody ani nemohli chodit, vždyť tam jsou zvířat spousty!“
22
„My tam chodíme a chodit budeme, to nám žádný hajný nezakáže!!!“
„Proboha, já vám to nezakazuji, naopak“, bránil se Robátko, „ale to byste
se tedy asi museli bát, ne?“ Doufal, že důsledná logika je vrátí zpátky ke
zdravému rozumu.
„My se nebojíme, nemusíme!“ volali sborem.
Robátko se zmohl jen na tázavý udivený pohled.
Vzápětí byl mnoha ochotnými ústy informován, že největší objev doktora
Coockeho je přece DAR (Dangerous Animal Repellent), odpuzovač
nebezpečných zvířat. „Vyrábí se z mnohokrát použitého fritovacího oleje a maže
se na obličej, paže a chodidla. Jednou denně se namažeš, a máš vyhráno. Žádné
z těch hrozných zvířat ti pak neublíží.“
Robátkovi došlo, co tu od počátku tak páchne. Zmíněné dámy vytasily své
lahvičky a jedna přes druhou Robátkovi nabízela, aby se namazal. Ale tu flintu
ať přece jen nosí a vůbec, měl by už konečně ta zvířata zlikvidovat a začít od
těch nejnebezpečnějších. Přátelé Přírody jej zavedli k vývěskám. Sdělili mu, že
červeně podtržená jsou ta zvířata, která jim už ublížila. Hajný přečetl několik
podtržených jmen. „Octopus vulgaris – to je přece chobotnice“ „Jo, mne chtěla
stáhnout, když jsem se na podzim koupala v Žejdlíku“, žalovala paní Kneslová.
„Passer domesticus – vrabec“, překládal Robátko. „Jo, byly to krásné šaty, než
mne pokálel“, ječela tatáž paní, „a jak teď páchnou!“ Robátko polkl námitku, že
ten odpuzovač páchne hůř a už jen mlčky poslouchal stížnosti na zvířata.
Mezitím se servírovaly řízky, pochopitelně fritované. „Vy už nejste
vegetariáni?“ udiveně se zeptal Robátko. „Samozřejmě, že jsme, ale musíme
pojídat těla svých nepřátel, tím získáváme potřebnou energii k neutuchajícímu
boji! Kromě toho potřebujeme surovinu na výrobu DARu: čím víc masa se
v oleji frituje, tím je DAR účinnější.“ Robátkovi to teprve teď došlo: „Takže i ta
kůzlátka?“ „No jasně, kozy, včely, koně, všechno! Tyto řízky jsou z Azora“.
Robátko stačil ještě polknout, ale zbytek řízku už nedojedl. Nevěděl, zda lituje
víc krásného vraníka a bělouše nebo toho, že už asi nikdy neuvidí při plavení
kobylky ty rusalky. Přátelé Přírody mezitím připravovali do vývěsky plakát
dokazující účinnost DARu. Byl to graf znázorňující počet útoků zvířat
v zámečku a okolí za poslední dva měsíce. Výsledky byly velmi přesvědčivé:
od doby, kdy se každodenně mažou DARem ani jedno kousnutí psem, kopnutí
koněm nebo trknutí kozou. I počet žihadel od včeliček klesl na nulu. Robátko
jim chtěl připomenout, že ve stejné době zlikvidovali na zámečku všechna
zvířata, ale nikdo jej už neposlouchal. Ještě se dozvěděl, že „zoologické“
exkurse pokračují, jezdí na ně hlavně vyznavači hororů. Nad UAD vyslechnou
spoustu historek o nebezpečných zvířatech a nakoupí si pak zásoby DARu ve
vkusných flaštičkách. Do hájovny se Robátko vrátil se svěšenou hlavou, musel
pořád myslet na to, jak to asi dopadne.
23
Naštěstí jej čekala měsíční dovolená: odjel do Maroka a vrátil se
s krásnými fotografiemi tamní fauny. Při zpáteční cestě se zdržel ještě na 3 dny
v Praze, měli tam sjezd všech českých hajných. Od kamarádů se dozvěděl, že i u
nich jsou skupiny Přátel Přírody a Nepřátel Zvířat (PPNZ), vyzbrojeny UAD a
užívající DAR. V některých místech si dokonce DAR kapou do čaje nebo do
polévky. To není tak zlé, někteří Nepřátelé Zvířat se už vyzbrojili flintami a
harpunami a vyhrožují hajným, že pokud oni zůstanou nečinnými, vezmou to do
svých rukou. Přece jde o životy jejich dětí! Podle jejich pozorování je v českých
řekách největší koncentrace velkých bílých žraloků na světě a v lesích je zas
obrovské množství rosomáků – a jak ti dovedou být zlí! A taky už není co
fritovat.
Hajní se radili, co s tím. Přece už nejsme v době, kdy po sobě střílejí
pytláci a hajní, ne? Snad v případě pytlačení zasáhnou orgány činné v trestním
řízení. Ti zkušenější o tom však pochybovali.
Hajný z jižní Moravy jim vyprávěl, co se mu přihodilo. Ve svém polesí
má dětské hřiště a navštívila jej delegace tatínků s požadavkem, aby zbavil
hřiště aspoň těch královských kober, když už s ostatními zvířaty nebojuje.
Podobně jako kdysi Robátko se i tento hajný snažil tatínky z PPNZ přesvědčit,
že tam ani kobry žít nemohou, ale oni mu mávali před očima fotkou kobry
ukradenou z vývěsky Zoo a hlavně záznamy jejich UADů. Jeden z tatínků
navrhl, že se tedy kober zbaví vlastními silami. Hajný souhlasil (na hřišti nejsou
ani užovky, natož kobry), ale tatínci chtěli povolení písemně. S razítkem
hájovny. „Ale to jsi jim klidně mohl dát, vždyť by se nic nestalo“, radil
nejmladší z přítomných hajných. Některým se ta myšlenka zalíbila, prakticky
všichni měli podobné zkušenosti, když byli žádáni o vyčištění polesí od
chřestýšů, levhartů, tygrů a zabijáckých kosatek. Na své námitky, že v polesí
nemá ani rybník, natož moře, tak jaképak kosatky, slyšeli tu už známou poučku
o měnících se podmínkách prostředí: „Proč by se kosatka nemohla přizpůsobit
životu v lese? Je to taky savec! Měli byste se otevřít novým poznatkům a ne jen
papouškovat, co vás naučili ve škole.“ Měl jim tehdy vydat povolení na odstřel
všech dvanácti kosatek a měl by pokoj! Ale nakonec se dohodli, že zas tak
daleko nepůjdou. Co kdyby podobné povolení pak četl někdo, kdo neví, o co
jde? Ve cvokárně se potkat nechtěli.
Další historky se týkaly odpuzovačů - repelentů. Hajní se informovali, že
ve většině polesí používají Přátelé Přírody DAR a jeho modifikace. Ale
v některých si vařili něco jiného: autorepelenty. Nebyly to repelenty do auta,
taky byly na mazání těla, ale po vzoru těch, co provozují autoterapii si je
připravovali ze svých vlastních sekretů – ale nesmí se to ředit! Hajní odmítli
24
poslouchat podrobnosti o tom, jaké všechny sekrety PPNZ testují – tak silné
žaludky zas neměli.
Po návratu se Robátko potkal s vousatými chlapy v hospodě. „Tak co,
zelené kamizoly se už domluvily, jak nás zakázat a perzekuovat?“ volali na něj.
Robátko se snažil vysvětlit, že oni nic zakazovat nechtějí ani nemohou a
pronásledovat taky nikoho nechtějí a ani přece nemohou. Samozřejmě, pytlačit
se nesmí, to je u nás trestné. „Vás se to ale netýká, vy pytlačit nechodíte“,
ujišťoval se Robátko. Chlapi si vyměnili významné pohledy a pozvali hajného
na zítřejší večerní posezení: „Proběhlo hodně změn, budeš mrkat na drát!“
Robátko se opravdu na zámek vypravil, pěšky, kobylku nechal pro jistotu
doma. Přesto přišel s předstihem a měl čas si prohlédnout vývěsky: byl zvědavý
na ty změny. Na seznamech přibylo pár nových zvířat, ale ne mnoho. Zato
některá jména byla zvýrazněna reflexním žlutým fixem. Dvě vývěsky byly
věnovány pronásledování Přátel Přírody a Nepřátel Zvířat. Na první byl seznam
zákonů a mezinárodních smluv, které je třeba pokládat za diskriminační: Zákon
o ochraně zvířat proti týrání, Zákon o ochraně přírody, myslivecké a rybářské
zákony, smlouva CITES..... byla toho plná vývěska. Sousední vývěska byla
otevřená, visela u ní tužka a každý mohl podepsat petici za zrušení
diskriminačních zákonů a smluv. Robátko to ani nedočetl, když uslyšel zvon
svolávající všechny obyvatele zámečku. Uspořádání v sále se změnilo, sedadla
byla v kruhu a uprostřed byl jakýsi oltář, ale místo kříže tam byla pozlacená
harpuna – symbol Nepřátel Zvířat. K zápachu fritovacího oleje se přidal ještě
další, Robátko nerozeznal jaký, ale zvedal se mu žaludek. Všichni už seděli a
upírali pohled na harpunu, jen Zuzanka na něj nesměle mávala a ukazovala na
poslední volné místo vedle ní. Robátko se vedle ní tiše posadil – pochopil, že
probíhá jakási meditace a tichá motlitba. Zuzanka k němu naklonila svou hlavu,
její bohatá hříva je oba zakryla, takže ostatní ani neviděli, že mu neustále šeptá
do ucha. A bylo toho mnoho! Mezitím co byl Robátko v Maroku, proběhl na
zámečku mezinárodní kongres PPNZ. Přijela i pozvaná dr. Arroowoodová a
dokonce i Dr. Coocke, kdyby si Robátko prohlédl další vývěsky, mohl vidět
společné fotky. Robátkovi byl velmi příjemný dotyk Zuzančiny hřívy, ale ten
repelent tak odporně páchnul, že se musel odtáhnout. Motlitba už naštěstí
skončila a Robátko se dozvěděl, že se v Adolfově Arroowoodová a Coocke
setkali poprvé, v Texasu o sobě ani nevěděli. Našli však spoustu společných
zájmů a hned na místě založili Celosvětovou Církev Přátel Přírody a Nepřátel
Zvířat (CCPPNZ), která chrání své členy před pronásledováním zvířaty a
zejména úřady. Z Adolfova se rázem stalo poutní místo, proto ten zaplněný sál.
Ale novinek bylo mnoho. Jeden student dr. Coockeho, který se kongresu taky
zúčastnil a v nové církvi se stal rovnou biskupem, zdokonalil DAR: zjistil, že je
lépe ho připravovat z hodně vyjetého motorového oleje. Před použitím je ovšem
nutná aktivace, ta se provádí špetkou střelného prachu. Přátelé Přírody se hned
25
Robátka ptali, zda jim může opatřit náboje do brokovnice: ne pro pytlačení, ale
na aktivaci DARu2. Robátko vrtěl hlavou a snažil se vzpomenout, jak je to
v zákoně o zbraních, ale členové CCPPNZ s ním trpělivost neměli: jeden
dobrovolník běžel připsat na vývěsku další zákon, který je třeba zrušit, a ostatní
se navzájem vítězoslavně ujišťovali, že oni jsou schopni sehnat náboje i bez
zbrojního pasu. Budou je potřebovat, DAR2 se používá i v prostředí: když se
s ním pokropí záhon, zažene to všechny škůdce. Však taky, co ho používají,
nebyl na políčku a na zahrádkách nalezen ani jeden plzák. Robátko chtěl
namítnout, že je ještě brzo a všichni plzáci jsou ještě zalezlí, ale nebyla tam
atmosféra pro diskuse o takových detailech.
Z cest se totiž vrátila tentokrát paní Kneslová a předváděla svoji trofej:
prof. Kubiczek z Arizonské státní univerzity zdokonalil UAD a patentoval si
SUAD (Super Universal Animal Defender). Přístroj se podobal UAD, ale byl
pětkrát dražší. Ale stojí to za to! SUAD zvířata nejen odhalí, ale dovede do lesa
či do rybníka vyslat ultrazvuk s kontraamplitudou a ten nebezpečná zvířata
vyžene. Nebo zahubí. Na tom se nemohou Kubiczkovi následovníci shodnout a
on sám jim to už neřekne, protože při udělení patentu ho od samé radosti klepla
pepka. Robátko si pomyslel, že je to vlastně jedno, ale hlasitě požádal pouze o
vysvětlení pojmu kontraamplituda. Příslušníci CCPPNZ se na něj dívali
pobaveně: „To ti na univerzitě nevysvětlili?“ Nám to nikdo vysvětlovat nemusí.
Paní Kneslová jim sdělila, že se nemohla dočkat, vstala brzo ráno a SUAD
vyzkoušela. Ta zažlucená jména na seznamech, to už jsou zvířata zlikvidovaná!
Ostatní se rozzářili, instalovali SUAD a připojili k němu hned 4 parabolické
antény, to on umožňoval. A pak už jen přepínali čudlíky a žlutým fixem
zaškrtávali vlka, gorilu, lišku a krakatici. Chtěli si rozepsat služby i na noc, ale
paní Kneslová jim vítězoslavně předvedla, že se SUAD dá přepnout do
automatického modu. Jen se nebezpečné zvíře objeví, hned je zlikvidováno.
Ještě jedním kabelem propojila SUAD s velkou LED obrazovkou umístěnou
hned vedle zlaté harpuny a přítomní se usadili do křesílek a sledovali, jak to
krásně funguje: nosorožec! černá mamba! slon! tchoř!....... Pak ale poprosili paní
Kneslovou, ať to zas přepne na manuální ovládání a začali si to užívat. Vyhlásili
soutěž o největšího likvidátora nebezpečných zvířat a střídali se
v desetiminutových intervalech u SUADu. Na Robátka zapomněli. Ten se
vytratil a kráčel k hájovně. Nedalo mu to, sáhl do brašny pro detektor netopýrů a
zamířil jej k zámečku. „Žádný ultrazvuk, hned jsem si to myslel.“ mumlal si a
klíčila v něm naděje. CCPPNZ by si mohli vystačit se svou novou hračkou a vše
by se mohlo vrátit do starých kolejí. I když, on tím vlastně netrpí ani teď:
zájemců o své skutečně zoologické exkurze neubylo - příznivci hororů se
rekrutují z jiných skupin lidí, práce má taky hodně.... chybí mu vlastně hlavně ty
rusalky. Zvláště ta jedna.
26
Další den měl Robátko rovnou dvě dámské návštěvy. Hned ráno zaklepala
na dveře hájovny paní Čelíková. Robátkovi moc sympatická nebyla, ale myslel
si o ní, že ona by asi byla schopna uvažovat logicky, kdyby ovšem chtěla.
Donedávna jakožto majitelka UADu zaujímala v CCPPNZ vysoké postavení a
počítalo se s ní jako s budoucí velekněžkou. Po objevení SUADu se však zájem
přenesl na něj a autorita paní Čelíkové velmi upadala. Špatně to snášela a
vymyslela plán: kdyby se jí podařilo zlákat Robátka do lůna církve, hned by její
prestiž zase stoupla. Přinesla za tím účelem medovník (z pravého medu,
poslední lahvička, co ji zbyla z dřívějších dob) a svůj UAD. Robátko navrhl, ať
nasměruje anténu na stáj s jeho kobylkou. Stalo se. Mezi stájí a anténou navíc
lítalo hejno vyplašených holubů. Na displeji však naskočila latinská jména
pštrosa, klokana a okouna. Robátko se jen mlčky na paní Čelíkovou zadíval. Ta
se mírně začervenala a jala se vysvětlovat: „Já a několik dalších lidí z vedení
CCPPNZ dobře víme, že UAD neukazuje skutečná zvířata. Měří energii, tu
špatnou, teda vlastně úmysl zvířat nám ublížit. Zaznamenáváme tedy zátěž
nebezpečnými zvířaty. Ale před prostými lidmi to zjednodušujeme tak, jakoby
to byla skutečná zvířata. Oni by to nepochopili! Tvá kobylka i holubi jsou
ochočeni, mají tě rádi, a proto to žádnou zátěž neukázalo“. Robátko se zeptal,
jak má rozumět zátěžím pštrosa, klokana a okouna – ve stáji nejsou, tam je
uklizeno a nemají se kam schovat. Vysvětlovala mu to ezoterickými pojmy,
Robátko rozuměl jen jednotlivým slovům „čakra“ „aura“ apod., žádný smysl mu
to nedávalo. Tak raději navrhl další pokus, aby vyzkoušeli ty repelenty. Měl to
vymyšleno: nasbírají na hnoji žížaly, rozdělí je do 3 misek, jednu ošetří DAR1,
druhou DAR2 a kontrolní skupinu neošetří. Pak nabídnou ty misky slepicím.
Pokud repelent funguje, měly by to žížaly v příslušné misce přežít. Paní
Čulíková napřed souhlasila, ale po cestě k hnojišti si to rozmyslela: „Žádný
pokus nebude! Co chrání lidi, nemusí chránit žížaly, to jsou nakonec taky
nebezpečná zvířata. A my si nic dokazovat nemusíme, hlavně že vidíme, jak oba
DARy pomáhají lidem! Rozloučili se chladně. Druhá návštěva byla příjemnější.
V podvečer přišla Zuzana s prosbou, zda by nemohla jít plavit Robátkovu
kobylku. Robátko souhlasil, ovšem s jedinou podmínkou. Než ji stačil vyslovit,
Zuzana jej přerušila: však já se už od včerejška nemažu, čichni si!“ Robátko
přivoněl k jejímu obličeji i dlouhým vlasům a kobylku jeli plavit společně. Další
den znovu návštěva - ing. Chládek přišel s přesvědčivým důkazem účinnosti
prevence DAR: „Jedna naše členka, slečna Zuzana se z nějakého důvodu včera
nenamazala, asi zapomněla, a v noci tak tak, že unikla smrti. Nějaký dravec ji
chtěl zakousnout a vysát, na hrdle má otisky zubů a fleky!“ Gentleman Robátko
mlčel a tak Chládek odešel s vítězoslavným úsměvem.
Naděje, že SUAD uklidní situaci v CCPPNZ se ukázaly jako liché.
Naopak, spor o dogma, zda kontraamplituda zvířata hubí nebo pouze odhání,
rozdělil členy na „zabíječe“ a „odháněče“. Protože současně vrcholil spor mezi
příznivci DAR1 a DAR2, vznikly v CCPPNZ rovnou 4 sekty. A vzápětí pátá,
27
vedená paní Čulíkovou: její příslušníci vůbec nepoužívali SUAD, nebezpečná
zvířata vyhledávali pomocí UAD a k ochraně používali směs DAR1 a DAR2
v poměru 1:1. Navíc přišli s novým zjištěním: riziko útoku zvířat je
individuální! Prostě někomu hrozí třeba útok hyeny, sršně a krajty, jinému zas
kojota, pavouka a rejnoka. V bývalé konírně si vybudovali dílnu, ve které
vyráběli malé osobní UAD a prodávali je těm členům CCPPNZ v ostatních
polesích, kteří chtěli zjistit, která zvířata jsou nebezpečná právě jim. Robátko od
svých kamarádů věděl, že někde je situace ještě nepřehlednější. Například
v Posázaví získalo oblibu užívání autorepelentů. Jejich vyznavači se úplně
vyčlenili ze společnosti ostatních lidí: páchli tak, že nemohli jezdit veřejnou
dopravou ani žít uvnitř budov. Přespávali pod širým nebem na březích Sázavy a
občas byli spatřeni, jak opřeni o strom zvracejí. Vzápětí pak svůj produkt
nabírali do kbelíčku, aby získali surovinu pro ten nejúčinnější autorepelent.
Nejhorší bylo, že rozpory uvnitř církve se přenášely i ven, čímž trpěli
především hajní. K Robátkovi přišli třeba Zabíječi a nutili jej, aby dohledal se
svým ohařem v polesí 12 tygrů, které v noci zahubili pomocí SUADu. Chtěli je
stáhnout, vycpat a použít jako důkaz, že mají pravdu oni a ne Odháněči.
Adolfovští Odháněči se dostavili další den s ještě důraznějším požadavkem:
V sousedním polesí si tamní Odháněči pořídili nejnovější superúčinný SUAD na
motorový proud a odhánějí ta nejnebezpečnější zvířata do adolfovského polesí.
Ať Robátko zasáhne, nejlepší by asi bylo oplocení celého polesí. Dostal
ultimátum 3 dny. Zoufalý Robátko překonal antipatie a zašel za paní Čelíkovou
s dotazem, zda není vhodná chvíle odhalit prostým členům ten rozdíl mezi
výskytem zvířete a zátěží. Vždyť oplocení je nesmysl a hrozí válka mezi
Odháněči jednotlivých polesí. Měla by to udělat nějaká autorita, Robátkovi
nikdo neuvěří. Čulíková, nyní velekněžka páté sekty přála Odháněčům to
nejhorší, odkrýt tajemství odmítla a doufala, že se Odháněči vyhubí navzájem.
Také přibývalo těch, kteří Robátka obtěžovali s požadavkem, aby ji přece jen
střelný prach nebo náboje poskytnul. Problémy se stupňovaly. Robátkovi to
zabíralo spoustu času, sotva stíhal vyplňovat tabulky o těžbě dřeva, na
kroužkování ptáků už čas nezbýval. Jedinou radostí, která mu zůstala, bylo
večerní plavení kobylky, se kterým mu už pravidelně pomáhala Zuzanka.
A dostáváme se k happy endu (každá pohádka má mít šťastný konec, že
jo?):
Po několika týdnech přišla Zuzanka do hájovny už dopoledne se dvěma
kufry. Ještě než se šťastným Robátkem začali plánovat svatbu, rodinu a
společnou budoucnost, stačila mu ve stručnosti povědět o posledních změnách
na zámečku. Dorazil apoštol z východu, prof. Dimitrij Konstatinovič Zajcev ze
Severouralské univerzity, zakladatel AMCC (AntiMinerální celosvětové
Církve). Byl to původně geolog a také příslušník CCPPNZ, navíc skvělý
28
badatel. Odhalil, že původcem všeho zla nejsou zvířata, ale nerosty a horniny.
Vyzařují negativní energii a ta škodí lidem i zvířatům, působí všechny choroby,
agresivitu a vůbec všechny špatné vlastnosti. Všichni znají nebezpečí smolince,
úniky radonu, ale škodlivé jsou všechny horniny a nerosty s výjimkou křemene.
Každý nerost a hornina škodí jinak, k nejhorším patří mramor, žula a rubín.
Někteří zplozenci pekla dokonce tvrdí, že se pomocí kamenů dá léčit!!! Naštěstí
Zajcev už vyvinul ochranné fólie pod podlahy a vynalezl speciální ochranný
sprej na podrážky bot. V současné době bádá nad tím, jak chránit taky zvířata.
Hned první den konvertovalo 95% obyvatel zámečku. Harpuna byla odstraněna
a nahrazena velkým krystalem křemene, který Zajcev přivezl v batohu. Začalo
se s rekonstrukcí hřebčína a úlů i ohrady pro kozy. Zuzanka by vyprávěla ještě
dlouho, ale Robátko napřed v duchu politoval geology a pak Zuzanku umlčel
velmi dlouhým polibkem. Během něj náhodou zabloudil jeho pohled na
mramorovou římsu nad krbem. Beze slova se podíval na Zuzanku tázavě. Ta se
podívala taky na římsu, pochopila a beze slova zavrtěla hlavou tak vehementně,
až jí bohatá hříva létala na všechny strany. Šťastný Robátko pokračoval v líbání.
Oleg Ditrich
autor příspěvků
doc. RNDr. Oleg Ditrich, CSc.
Katedra parazitologie
Přírodovědecká fakulta
Jihočeská Universita v Českých Budějovicích
Branišovská 31
370 05 České Budějovice
[email protected]
29
Děkuji všem, kteří přispěli do těchto Zpráv
psaným textem, fotografiemi nebo kresbou.
Otištěné texty mohou být dále zveřejňovány
pouze se svolením redakce.
Své příspěvky, komentáře, ohlasy a podněty
posílejte na adresu redakce
[email protected]
Česká parazitologická společnost
Sídlo společnosti:
Katedra parazitologie
Univerzita Karlova v Praze
Přírodovědecká fakulta
Viničná 7, 128 44 Praha 2
Výbor společnosti:
předseda:
RNDr. Libor Mikeš, Ph.D.
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel.: 221 951 819, fax: 224 919 704, e-mail: [email protected]
místopředseda: doc. RNDr. Oleg Ditrich, CSc.
Katedra parazitologie PřF JU, Branišovská 31, 370 05 Č. Budějovice
tel.: 387 775 420, e-mail: [email protected]
tajemník:
hospodář:
RNDr. Ivan Čepička, Ph.D.
Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel.: 221 951 842, fax: 224 919 704, e-mail: [email protected]
RNDr. Iveta Hodová, Ph.D.
Masarykova univerzita
Ústav botaniky a zoologie PřF, Kotlářská 2, 611 37 Brno
tel.: 549 494 664 , e-mail: [email protected]
členové:
RNDr. Iva Kolářová, Ph.D.
Mgr. Vladimír Hampl, Ph.D.
Redakce Zpráv České parazitologické společnosti:
RNDr. Iva Kolářová, Ph.D.
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel.: 221 951 814, fax: 224 919 704, e-mail: [email protected]
Internetové stránky společnosti:
www.parazitologie.cz
www.facebook.com/pages/Ceska-parazitologicka-spolecnost/121703457856324