cesta do Santiaga de Compostela

Transkript

Petra Bencová
Svobodným a bezstarostným poutníkem
na cestě do
Santiaga de Compostela
aneb
Zápisky z Cesty
www.petrabencova.cz © 2016
Petra Bencová
Svobodným a bezstarostným poutníkem na cestě do Santiaga de Compostela aneb Zápisky z Cesty
Miluju cestování. Prožila jsem cestu do Santiaga de Compostela a inspiruji lidi k činu a uskutečnění jejich vlastní cesty.
Dnes už vím, že jsem schopná velkých věcí. Nejen, že přežiju v cizí zemi, aniž bych
znala místní jazyk, ale vím, že na světě je místo, lépe řečeno cesta, která je bezpečná,
na které potkám stejně smýšlející lidi z různých koutů světa, poznám místní mentalitu.
Největší odměnou mi však je samotná cesta, kdy mám spoustu času přemítat nad
svým stávajícím i budoucím životem a vědomí, že
TO dokážu – ujít 770 km Svatojakubské cesty do Santiaga de Compostela.
Dokud jsem neudělala první krok, v tomto případě nejen obrazně, nevěřila jsem, že to
zvládnu.
Prohlášení: Tento e-book je výsledkem mé tvůrčí činnosti a tedy mým duševním vlastnictvím. Respektujte prosím moje
autorská práva a nešiřte jeho obsah bez uvedení zdroje formou aktivního odkazu na stránku www.petrabencova.cz
Děkuji za pochopení 
2
Petra Bencová
Něco málo na úvod
Milá čtenářko, milý čtenáři, vítejte.
Děkuji, že jste si stáhli tento e-book a našli čas na jeho přečtení. Pojďte na chvíli zpomalit a pocítit svobodu a
bezstarostnost, jež prožijete jen na cestě. Protože cesta není závod, cesta je právě o svobodě, cesta je o tady a teď.
Jak se tedy stalo, že jsem se vydala na cestu do Santiaga?
Před samotnou cestou jsem žila s mým přítelem (nyní
manžel) v Anglii, kam jsme odcestovali s vidinou snadného
výdělku, možnosti naučit se jazyk a rozšířit si obzory. Měli
jsme v plánu v Anglii zůstat 2 roky, vydělat peníze a poté se
vrátit do Čech, koupit dům, založit rodinu a žít si spokojeně
až … do smrti.
Naše počáteční nadšení z nového domova a nových zážitků
postupně vyprchávalo, když jsme si začali uvědomovat, že v
domě plném Čechů a s kolegy Poláky se anglicky zrovna moc
nenaučíme. Na samostatné bydlení jsme svými mzdami
popeláře a holky pro všechno v zábavním parku nedosáhli.
Tak jsme se po 9 měsících snahy zajistit si vyšší příjmy
rozhodli, že se vrátíme domů.
nepřineslo kýžené ovoce, vyhořeli jste? Měli jsme se vrátit
domů, sice s nějakými penězi, ale absolutně bez naplnění a
vize, co dál.
Jednou z možností, jak si ujasnit myšlenky, zjistit kam
směřujeme, pro nás tehdy byla cesta do Compostely. Cesta,
o které jsme četli a říkali si, jednou bychom se na ní taky
mohli vydat… ale kdy? Kdy jindy, když ne teď?
Když se ohlédnu v čase, uvědomuji si, že to bylo jedno z
nejlepších rozhodnutí mého života.
Na cestě zažijete očistu, znovuzrození, myšlenkové
pochody, které by vás ani ve snu nenapadly a nakonec
zjistíte, že všechny cesty vedou… k vám samotným.
Vrátit se domů? A co tam, co bude dál? Znáte to, kdy máte
pocit, že vše, co jste doposud podnikli, bylo marné,
3
Petra Bencová
Proto jsem se rozhodla, že o své cestě budu vyprávět a
inspirovat nejen přátele, aby se na tu svou cestu rovněž
vydali, vykročili ze své komfortní zóny a zaběhnutých
myšlenkových procesů. Prvotní rozhodnutí a následné
vykročení dle mé zkušenosti funguje lépe než opakovaná
návštěva psychologa či jakéhokoli odborníka na psyché.
A tak své zkušenosti a zážitky předávám ostatním lidem, kteří
se chtějí rovněž jako kdysi já před lety vydat na svou cestu,
plnou nezapomenutelných zážitků, prozření a uvědomění si
sama sebe. Ale především chtějí dosáhnout svého cíle.
Chci vám nejen pomocí tohoto e-booku, dodat odvahu
vyrazit na tu svou cestu. Protože jakmile se rozhodnete a
uděláte první krok, už nikdy necouvnete a svého cíle
dosáhnete, v tomto případě Santiaga de Compostela.
Já jsem tuto cestu již vykonala, a jelikož vám první krok chci
co možná nejvíce usnadnit, vytvořila jsem pro vás tento ebook jako ochutnávku praktických informací o cestě do
Santiaga a zážitků z Cesty.
Příjemné počtení přeju 
4
Petra Bencová
Tak tedy od začátku až na konec světa
Než jsem se dostala na konec světa, předcházelo tomu 33 dní
putování původně francouzskou, posléze španělskou
krajinou. Naše cesta započala ve francouzském St. Jean Pied
de Port, odkud vychází Camino Frances – nejfrekventovanější
trasa Svatojakubské cesty.
Na tomto místě jsme se rovněž měli setkat s naším
kamarádem Kubou a vydat se na naši cestu společně. Jelikož
jsme z Anglie vyjeli s předstihem, zavítali jsme cestou do
Paříže, kde jsme strávili čtyři dny bloudění pařížskými
uličkami, ulicemi, bulváry a návštěvou památek, které prostě
musíte vidět, jinak jako byste v Paříži ani nebyli.
Z Paříže nás kodrcavou nocí přepravil vlak až do příjemného
přímořského letoviska Biarritz, kde jsme okusili slané vody
Atlantiku a po dlouhé době přespali pod širákem, což nás
bude provázet téměř celou cestu do Santiaga.
Dle našeho itineráře se máme s Kubou setkat 1. července
v St. Jean, proto přes Bayonne vyrážíme na místo setkání o
den dříve, abychom nemuseli spěchat. Jaká je naše radost,
když zjišťujeme, že Kuba jede stejným vlakem, jen ve
vedlejším vagonu. Vítání je věru bouřlivé. Ba co víc, jede
s ním i kamarádka, kterou právě poznáváme.
Útočiště pro dnešní nocleh nalézáme pod místní citadelou,
navečer vyrážíme do města na večeři oslavit naše šťastné
shledání.
Den první
Večer předešlého dne se opravdu vydařil, s výbornou
paellou, pivem Kronenbourg, číšníkem, který nás ke konci
večera přiměl zapět českou tradiční píseň a jelikož se mu
líbila, odměnil nás po sklence místního pastisu, rubínově
červené barvy s typickou anýzovou chutí.
Takže si dovedete představit to ráno, z kterého se spíš stává
dopoledne a není tedy divu, že na cestu se zapisujeme až ve
tři odpoledne. Zapsat se znamená, že v místní tzv. poutnické
kanceláři získáváme credenciál, což je knížečka, do které
budeme cestou sbírat razítka z míst, které navštívíme.
Necháváme si převážit batohy a zjišťujeme, že jsme to
s obsahem přehnali, navážili mi 16 kilo a to jsme ještě nebyli
pro potraviny do začátku, ufff, už teď se potím a to jsme ještě
pořádně nevyrazili.
5
Petra Bencová
Každá cesta je jedinečná a každý si neseme svůj batoh.
Záleží jen na nás, jak je těžký, kolik v něm máme praktických
věcí a kolik zbytečností, nejen na cestě, ale i v životě.
Nakupujeme tedy jídlo na večeři a zítřejší snídani, jelikož
máme v plánu přespat na kopcích Pyrenejí, které se před
námi zdvihají. První den a hned nás čeká nejnáročnější výstup
celé cesty. Pokud bychom chtěli dosáhnout nejvyššího bodu,
museli bychom naráz překonat převýšení 1100 metrů.
My si však první trasu rozdělujeme do dvou dnů a
přespáváme v sedle. Ještě se během večera stáváme pro
italskou skupinu hrdiny dne, když po zastávce na osvěžení v
albergue, kolem sedmé večerní opět nasazujeme batohy a
vyrážíme na cestu. Při odchodu nás Italové častují pokřikem
„Bravo bambini“ jenže netuší, že zhruba po dvou kilometrech
nalézáme příjemné místo na spaní s výhledem do údolí.
Dnes jsme ušli cca 12 km, což považujeme za úspěch
vzhledem k pozdnímu odchodu ze St. Jean Pied de Port,
náročnému výstupu s těžkými batohy a horku, které nás
bude provázet celou cestu.
Dle mapy, kterou jsme obdrželi v poutnické kanceláři, je
cesta rozdělena na 34 úseků, je na ní vyznačen terén trasy a
délka jednotlivých úseků. Od prvního dne je zřejmé, že naše
úseky se budou od doporučených lišit. Dnešní trasa končící
v Roncesvalles měla být dlouhá 27 km, my jsme spokojeni se
svými 12 km. Usínáme pod hvězdnou oblohou, na svazích hor
bečí ovce a je slyšet ržání volně se pasoucích koní.
Credenciál je něco jako pas poutníka. Každý den se do něj sbírají
razítka, z míst, kterými procházíte (albergue, kostely, hostely,
atd.). Na konci cesty získáváte poslední razítko
v katedrále v Santiagu.
Na základě předloženého credenciálu s razítky za každý den cesty
získáte v poutnické kanceláři potvrzení o uskutečnění cesty tzv.
Compostelu. Abyste ji však získali, musíte absolvovat minimálně
100 km pěšky nebo na koni anebo 200 km na kole.
Credenciál vám na cestě může zajistit slevy na ubytování, v
restauracích, muzeích a kulturních památkách, ale i v některých
obchodem, či při zajištění letenky ze Santiaga.
Od 1. 4. 2016 je nově pro vydání Compostely platný pouze
credenciál vydávaný arcibiskupstvím Santiago de Compostela,
který lze zakoupit na cestě. Pokud vycházíte z jiného místa lze
credenciál zakoupit v Informačním centru KČT v Praze a posléze
zakoupit ve Francii nebo Španělsku credenciál vydávaný
arcibiskupstvím.
6
Petra Bencová
Odkud se vydat na cestu do Santiaga a kde lze na Camino Frances v současnosti získat oficiální credenciál
782 km
755 km
730 km
713 km
688 km
666 km
616 km
566 km
493 km
427 km
406 km
366 km
330 km
309 km
262 km
242 km
217 km
209 km
186 km
157 km
131 km
115 km
Saint Jean Pied de Port*
Roncesvallles
Larrasoana
Pamplona*
Puente la Reina
Estella*
Logrono*
Santo Domingo de la Calzada
Burgos*
Fromista*
Carrión de los Condes*
Sahagún*
Mansilla de las Mulas*
León*
Astorga*
Rabanal del Camino
Molinaseca
Ponferrada*
Villafranca del Bierzo
O Cebreiro
Samos
Sarria
Office de tourisme St Jean Pied de Port; GÎTE ULTREIA
Oficina del peregrino
Albergue Municipal de Peregrinos
Asoc. de Amigos del Camino de Santiago de Pamplona
Albergue de peregrinos
Asoc. de Amigos del Camino de Santiago de Estella
Asoc. de Amigos del Camino de Santiago en La Rioja
Albergue de peregrinos de la Cofradía del Santo
Asociación de Amigos del Camino de Burgos
Asoc. de Amigos del Camino deSantiago de Palencia
Centro de Estudios y Documentación del Camino de Santiago
Asoc. de Amigos del Camino de Santiago de Sahagún
Asoc. de Amigos del Camino de Santiago de Mansilla de las Mulas
Asociación de Amigos del Camino de León
Asociación de Amigos del Camino de Astorga
Albergue Nuestra Señora del Pilar
Albergue de peregrinos (Alfredo)
Confradía de Santiago apóstol de Ponferrada
Albergue de peregrinos AVE FÉNIX (Jato)
Albergue de peregrinos a Santuario
Albergue del Monasterio
Albergue de peregrinos
*zde lze zakoupit
oficiální credenciál
vydaný
arcibiskupstvím
Santiago de
Compostela
Kilometráž je
orientační, každý
zdroj uvádí jiný údaj
7
Petra Bencová
Den druhý
Po krásné noci plné
hvězd, kterým vévodila
mléčná dráha, vyrážíme
na cestu do Roncesvalles.
Přecházíme Pyreneje –
nádherné kopce, údolí
zastřené
mlhou,
na
kopcích se prohánějí
stáda koní, bačové pasou ovce.
Dosahujeme nejvyššího bodu a začínáme sestupovat –
náročný sestup procházející lesíkem dlouhý 3,6 km.
Nyní je jasné, že jsme na španělské straně. Svědčí o tom
španělské nápisy a španělština tak uchu lahodící na poslech,
když se zastavujeme v Roncesvalles v místním baru,
abychom svlažili svá hrdla místním pivem. Dodržujeme siestu
s obědem a osvěžující koupelí v průzračném potůčku.
Pyrenejské vršky střídá místy nevábný až strašidelný les, ale
po cca 26 km celodenní chůze nalézáme místo nedaleko
vesnice, kde hodláme složit naše těla – unavená a s prvními
puchýři, nejen na nohou.
Vaříme výbornou večeři, do které přidáváme hřiby nalezené
při sestupu z Pyrenejí. Bohužel nám není dopřáno dojíst ji
v klidu. Na okolním kopcích se honí mraky a blýská se ze
všech stran.
Balíme a vracíme se do vsi, kde jsme si všimli baráčku se
střechou, který využíváme jako útočiště. Vypadá nevábně, je
tu hrozný nepořádek a neblahý zápach, místo k noclehu si
musíme doslova odhrabat.
Jsme však vděčni, že jsme schovaní před deštěm, který
skutečně přichází a ukazuje svou plnou sílu nabranou
v pyrenejských kopcích.
Ráno zjišťujeme, že jsme spali u chlívku s kozami, proto ten
živočišný zápach … Ještě že tam nechovali prasata…! Myslíte,
že byste byli ochotni v Česku něco takového podstoupit, spát
hned u chlívku s kozami? Na cestě je všechno jinak…
Siestu je dobré dodržet, obzvlášť pokud se vydáte na cestu
v letních měsících. Odpoledne je takové horko, že ani
samotní Španělé nevylézají, a ti by na něj měli být zvyklí. V
době od 12 hod. je zavřena většina obchodů, pošty i banky.
Otevírají většinou v 16, některé až v 17 hod. a poté jsou
opět otevřeny většinou až do osmé hodiny večerní a
některé i déle.
8
Petra Bencová
Den pátý
Po přespání v maltézském refugiu v Cizur Menor se
vydáváme na cestu vedoucí mezi poli právě dozrávajícího
obilí a kvetoucích slunečnic, tanečnic mezi východem a
západem, které se snaží dohnat slunce každým dnem.
Míjíme postarší pár poutníků, který přemlouvá svého oslíka,
aby se přestal pást a opět se vydal na cestu. Mají ho jako
nosiče zavazadel – dobrá varianta, pokud se vám nechce nést
těžký batoh a nechcete být za „masňáka“, který si nechává
převážet věci mezi jednotlivými místy noclehu.
Před námi se zdvihá jako vlna na moři zelená hradba pohoří
Sierra del Perdón, na jehož hřebeni jsou rozesety věže
větrných elektráren, jakoby strážily samotný hřeben a bránily
v přechodu na druhou stranu.
Nejsou zde však dlouho, stejně jako plastika představující
středověké poutníky na své cestě za svatým Jakubem. A
přesto se již oboje staly symbolem vrchu Alto del Perdón.
Sierra del Perdón (baskicky Erreniega) je pohoří v
severovýchodním Španělsku, v regionu Navarra. Nachází se
přibližně 13 km jižně od města Pamplona; je to rozvodí řek
Arga, Lobo a Elorza. Nejvyšší vrchol pohoří dosahuje výšky
1039 m.
Původní název ve španělštině byl přejat z baskického
Reniega nebo Erreniega. Současný název získalo pohoří díky
hospicu, který nesl od 15. - 16. století jméno Panny Marie.
Přestože byl hospic zbořen v 19. století, přídomek perdón odpuštění se vžil a byl užíván pro označení místa.
Toto pohoří je severní geologickou hranicí pánve řeky Ebro;
jak na západní tak i na východní straně přechází v další
horské hřebeny.
Severní i jižní strana tohoto pohoří jsou zalesněné nízkými
dřevinami. Vrcholky pohoří jsou holé. Horským sedlem s
názvem Alto del Perdón prochází kolmo přes pohoří
Svatojakubská cesta. Z vrcholků Alto del Perdón je dostupný
výhled na velkou část regionu Navarra, včetně města
Pamplona a podhůří Pyrenejí.
Na samotném hřebenu je umístěno zhruba 40 větrných
elektráren. Větrný park byl vybudován v letech 1994-2008 a
ve své době představoval pilotní projekt pro region Navarra
v oblasti obnovitelných zdrojů.
9
Petra Bencová
Siestu, tentokrát o něco později než obvykle, trávíme ve
starobylém městečku Puente la Reina, jehož dominantou je
gotický most přes řeku Arga.
Naše další kroky vedou přes Mañeru do sympatického
starodávného městečka Cirauqui situovaného na vršku
s nadmořskou výškou 493 m. n. m. Kamenné domy zajišťující
svým obyvatelům v letních vedrech příjemný chládek,
pamatují dávnou historii událostí města.
Pro dnešek je to cíl naší cesty, večeříme u kamenného stolu
a svá těla ukládáme ke spánku doslova na cestě v průchodu
jednoho z domů. I přesto, že vstáváme po šesté ranní, minulo
nás spící již několik
skupinek čilých poutníků.
Den osmý
Včera nás opustili naši dva kamarádi, s kterými jsme
vycházeli ze St. Jean Pied de Port. Oba se navzájem pohádali
a pak se nám poztráceli cestou. Po vcelku příjemné noci jsme
vyrazili opět na cestu, s tím, že je nám (mě a mému příteli)
asi souzeno pokračovat sami.
Po jedenácti kilometrech jsme dorazili do města Viana, kde
jsme u místní katedrály hodlali strávit siestu a pak pokračovat
do města Logroño. Mezitím se objevil náš zbloudilý kamarád
s úsměvem na tváři a rozradostněn, že se opět setkáváme.
Do řeči se s námi dal jeden zcestovalý Angličan, který El
Camino jde již potřetí. Vypráví nám o svým zážitcích
z předchozích cest, o podobnosti jazyků a radí nám,
abychom zůstali ve Vianě a na cestu vyráželi raději mnohem
dříve ráno.
Rozhodli jsme se tedy zůstat v albergue, dát si sprchu,
vyprat si a trochu odpočinout na normální posteli, neboť
jsme stejně počítali, že tak učiníme v Logroñu. Bohužel
noclehárna, která je za dobrovolný příspěvek je již
obsazená, proto se ubytováváme v druhé za poplatek 5 € za
postel.
10
Petra Bencová
Po odpočinku a podvečerní kávě se chystáme navštívit mši,
snad nás tam pustí v kraťasech. Místo mše jsme zažili svatbu
a na náměstí si mě jako nedobrovolného dobrovolníka
vybralo trio italských komiků pro vrcholné číslo večera.
Během chvíle se stávám krotitelkou lva, kterého představuje
rovněž poutník pocházející z Norska. Sice italsky neumím ani
slovo, ale komici jsou i dobrými mimy, takže nakonec chápu,
co se po mě chce. Znenadání se ze mě stává z nenápadné
poutnice hvězda večera.
Jsem však ráda, když mě komici propouštějí a já se zase
stávám jednou z mnoha poutníků, hledající porozumění a
uvědomění si sama sebe.
Nocleh v albergue nebyl tak pohodový, jak jsme si
představovali. Na pokoji nás spalo minimálně 20 kusů, bylo
strašné horko, kousali moskyti a někteří poutníci po
náročném dni pořádně chrápali. Kamarádi spali 3 – 4 hodiny,
já mám naštěstí tvrdší spánek.
Ubytování na cestě zajišťují tzv. albergue neboli ubytovny,
které jsou speciálně určeny pro poutníky (peregrinos).
Některé jsou za dobrovolný příspěvek (donativo), ale ty jsou
většinou velice brzy obsazeny, jiné za poplatek v hodnotě
7 – 10 €.
Pokud vaše trasa skončí v místě, kde není albergue, lze se
ubytovat v hotelích či penzionech a uplatnit slevu po
předložení credenciálu (pokud ji ubytovatel poskytuje).
Další možností je přespat pod širákem nebo pod stanem.
My jsme během cesty spali převážně pod širákem. Naše
tempo se lišilo od většiny poutníků. Na cestu jsme se
vydávali v klidu po snídani, většinou kolem deváté hodiny,
poté jsme putovali krajinou do oběda (cca 12. – 13. hodina)
načež následovala siesta, jelikož v prudkém odpoledním
slunci se příliš daleko nedostanete.
Naše odpolední etapa opět začínala po čtvrté hodině a
mohli jsme zase pokračovat v cestě třeba do sedmi, osmi
hodin večerních. Na Španělsku a na Cestě obzvlášť je
sympatické, že oplývá velkým množstvím sakrálních staveb
s ozdobnými portály a občas s krytými průčelími, kde
znavený poutník pokorně složí svou unavenou hlavu,
respektive nohy.
11
Petra Bencová
Díky noclehu pod širákem máte svobodu času, nemusíte
ráno vycházet brzy, abyste byli včas (nejlépe kolem
poledne) na konci trasy a zajistili si postel v albergue.
Máte výhodu, že nemusíte sdílet ubytovnu, respektive
velkou místnost s dalšími 20 nocležníky, maximálně
s nějakým tím hmyzem, ale to v ubytovně občas taky ;-)
Kde si ustelete, tam si lehnete. Takže když si ustelete vedle
kozího chlívku, můžete si za to sami a nadávat můžete taky
jen sobě. Když však v albergue spolunocujícím poutníkům
„smrdí nohy“, tak s tím nic nenaděláte.
A pokud chcete zažít skutečnou španělskou fiestu,
nemusíte hlídat hodiny a mít strach, že vám v albergue
zamknou.
Nevýhodou spánku pod širákem je, že si nemůžete každý
den po celodenní túře dát osvěžující sprchu. Takže se např.
osprchujete během siesty v albergue, které jste zrovna
potkali, ale během půl hodiny není poznat, že jste se před
chvílí sprchovali. No a pak se vrháte do každého potoku či
říčky, kterou potkáte.
Den třináctý
Nikam dnes nechvátáme, chceme zůstat těsně před
Burgosem, takže dnešní etapa bude mít jen takových 15
kilometrů. Trošku si přispáváme a vstáváme až v půl desáté,
dlouhá snídaně, odchod po jedenácté.
V malé vesničce se dáváme do řeči s dědulou, ze kterého
vyzařuje moudrost. Pochází z Maroka, procestoval část
severní Afriky a západní Evropu. Povídá si s námi anglicky,
kromě toho ovládá španělštinu, francouzštinu a dva dialekty
marocké berberštiny. Mluví o podobnosti berberštiny a
baskičtiny, mluví o jednotě lidstva a moudré víře.
Není důležité, jaké náboženství vyznáváte, ale jak k němu
přistupujete. Stejně jako není nic černé ani bílé, není
náboženství špatné nebo dobré. Vždycky se jedná o člověka,
jak si jej vykládá a předává jej dále.
V další vísce se jménem Atapuerca zůstáváme na siestu.
Nedaleko je zrekonstruovaná vesnička na místě
archeologických nálezů (stáří okolo 6.000 let), jdeme se tam
podívat, ale kvůli siestě je zavřeno. V ohradě při cestě však
potkáváme krásného dlouhosrstého oslíka, který je docela
přítulný. Škoda, že nemůže jít s námi.
12
Petra Bencová
Po siestě vyrážíme dále s cílem přespat co nejblíže Burgosu,
protože předměstí je dlouhé a nevábné a do Burgosu chceme
dojít dopoledne dalšího dne.
Přelézáme kopec, na jehož vršku s křížem jsou doneseny
pohovka a křesla. Za odměnu, že jsme dosáhli vrcholu, na
chvíli spočineme a vytvoříme několik fotografií.
Jak procházíme jednotlivými vesničkami, je nám čím dál tím
jasnější, že k večeři už nic nekoupíme. Poslední příležitost
byla v Atapuerce, ale díky nulové konkurenci byly ceny
značně přemrštěny. Co se dá dělat, k večeři bude, co batohy
vydají. Naše dnešní etapa končí u opuštěného kostelíku na
vršku nad vesnicí.
Na cestě se můžete stravovat v hospůdkách, kde občas
nabízejí poutnické menu za přijatelnější cenu nebo si
budete vařit sami z potravin, které nakoupíte. A pro tento
případ přikládám recept na výborné jídlo:
Potřebujete cibuli, tuňáka, olivy, citron, kuskus, rajčata. Na
oleji z tuňáka osmahnete cibulku do zlatova, přidáte tuňáka
a olivy. V ešusu si mezitím připravíte kuskus uvařený
v horké slané vodě, necháte chvíli nabobtnat – poté do něj
přimícháte osmahnutého tuňáka s olivami a pokapete
citronem. Jako přílohu si můžete přichystat salát z cibule,
oliv a rajčat. K této krmi doporučuji červené víno z oblasti,
kterou právě procházíte, rozhodně nikdy nesáhnete vedle.
Je to výborné!
Věřím, že teď si to asi uvařit nepůjdete, ale na cestě je to
delikatesa asi jako při tukožroutské dietě vařená brambora
(převážně ženy vědí, o čem mluvím).
Pozor, v neděli mají obchody zavřeno a přes týden rovněž
většinou dodržují siestu, takže je třeba na to pamatovat.
13
Petra Bencová
Jak vlastně vznikla Svatojakubská cesta?
Historie Svatojakubské cesty počíná v 9. století, kdy byly
nalezeny údajné ostatky svatého Jakuba, na místě, které
ozářily hvězdy a ukázaly cestu ke ztracenému hrobu. Odtud
údajně pochází i název hlavního města Galicie Santiago
(Sant´Iago) de Compostela (Campus Stellae) neboli Svatý
Jakub v Hvězdném poli.
Svatý Jakub byl jedním z apoštolů, který dle legendy na
Pyrenejském poloostrově vedl misijní činnost. Po návratu do
Svaté země zemřel v Jeruzalémě mučednickou smrtí roku 44.
O tom, jak se ostatky sv. Jakuba dostaly zpět do Galicie,
panuje mnoho legend, včetně té, kdy sem tělo apoštola po
jeho smrti přenesli andělé.
Na místě Jakubova hrobu byl vystavěn prostý jednolodní
kostel, jenž se stal poutním místem, a proto byl v polovině
12. století přestavěn na trojlodní baziliku.
Podél Camino Francés (toto označení poprvé doloženo ve 12.
století v Astorze) vzniklo v 11. a 12. století mnoho kostelů
k poctě apoštola Jakuba. I proto se na této části
Svatojakubské cesty nalézá největší množství kulturních
památek.
Stále můžete ve vesnicích podél cesty vidět „Calle del
Camino“ (poutní ulice) nebo „Iglesia de Santiago“ (kostely
zasvěcené sv. Jakubovi), které odkazují na to, kudy cesta
vedla ve středověku.
Santiago de Compostela se stalo významným poutním
místem a ve středověku patřilo společně s Římem
a Jeruzalémem ke třem hlavním křesťanským poutním cílům.
Po obsazení Jeruzaléma muslimy, který se stal pro křesťanské
poutníky nepřístupným, jej nahradilo právě Santiago de
Compostela a v době největšího rozmachu sem mohlo
putovat až 1 000 poutníků denně.
Svatojakubská cesta je síť dvanácti základních poutních cest
vedoucích z celé Evropy (Camino del Norte, Camino
Portugués, Camino Primitivo atd.), přičemž právě Camino
Francés je nejznámější a nejfrekventovanější.
Obliba Svatojakubské cesty začala stoupat v 80. letech 20.
století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. a zápis
Svatojakubské cesty na seznam světového dědictví UNESCO
v roce 1993. Pro zajímavost v roce 1992 do Santiaga
doputovalo 9 764 poutníků, v roce 2015 to bylo 262 458
poutníků a v březnu roku 2016 svého cíle dosáhlo již 11 066
poutníků.
14
Petra Bencová
Symbolem poutníků na Svatojakubské cestě je již od
středověku mušle hřebenatka, která je považována za
průvodce a ochránce na cestách svatého Jakuba po celé
Evropě. Mušle společně se žlutými šipkami ukazují směr
cesty.
Na sochách poutníků rozesetých v městech a vískách,
kterými procházíte, lze spatřit další symboly, kterými jsou
láhev na vodu z tykve, klobouk se širokou krempou proti
slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve s
vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti.
15
Petra Bencová
Něco málo na závěr
Na cestě potkáte nesčetně poutníků a mnoho různých
příběhů. Všichni však mají něco společného, všichni jsou na
cestě, na cestě k sobě samým.
Někdo na cestě zažije úplný přerod, někoho cesta změní
částečně a někdo teprve nastartuje první krok ke svému
sebepoznání. Každopádně cesta ve vás něco zanechá, něco
nezapomenutelného a mystického.
Pokud se rozhodnete poznat lépe sama sebe, velice ráda a
s láskou vám popřeji
Buen Camino – Šťastnou cestu
Děkuji vám, pokud jste dočetli až sem. Věřím, že vás můj ebook potěšil, pobavil a dozvěděli jste se několik zajímavých a
praktických informací. Každopádně to byla pouze ukázka
z toho, co pro vás ještě chystám.
Chci vám vypovědět celý příběh mé cesty do Santiaga,
doplnit o další praktické informace, podělit se s vámi o má
prozření a ještě něco navíc.
Budu velice ráda, když vás budu moci nadále těšit a
inspirovat svými dalšími články a e-booky. A pokud se vydáte
na cestu do Santiaga nebo k uskutečnění své vlastní cesty,
jsem za vás šťastná, že posouváte své hranice a vystupujete
z koloběhu každodennosti.
V jednoduchosti je krása, cesta je jednoduchá, cesta je
krásná.
Budu ráda, když se se mnou podělíte o vaši cestu a napíšete
mi na [email protected]. Budu vděčná i za vaši zpětnou
vazbu.
Petra Bencová
16

cesta do Santiaga de Compostela

Transkript

Podobné dokumenty

Tip na pouť - aneb severním Portugalskem do Santiaga de

Družinový výlet do indiánské vesničky ROSEHILL

zde ke stažení

australie 04.qxd