4 - Senožaty
Transkript
4 - Senožaty
Rozvážný moudře rozumí své cestě, hlupáci ale tupě pěstují sebeklam. (Z Přísloví krále Šalomouna) SENOŽATSKÉ NOVINY Ročník XII., číslo 4 Cena: 10,- Kč Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější. V dubnu svrchu hřeje, odspodu mrazí. Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto. Už na nás prší z jehněd pel a na kře letí jaro horempádem, zpod křídel kvočny vyletěl houf kuřat pípajících hladem. Bože, ať i to nejmenší z nich zrníčko najde na tvé jarní zemi! To jenom člověk v dobách zlých může se živit sny a nadějemi. (J. Seifert) Ilustrační foto: SXC V tomto čísle si přečtete: Na slovíčko Vítání občánků Náš oslavenec Ladislav Pendl duben 2010 www.senozaty.cz duben 2010 Zprávy ze 42. zasedání zastupitelstva obce Ve středu 24. března 2010 se konalo 42. zasedání Zastupitelstva obce Senožaty. Prvním bodem jednání byla kontrola splnění pověření z únorového zasedání – v řádném termínu byla podána žádost o dotaci z kraje Vysočina na údržbu zeleně v průjezdních úsecích obce Senožaty a místních částí Tukleky, Nečice a Otavožaty. Do Školské rady při ZŠ Senožaty byly za zřizovatele tj. obec Senožaty jmenovány paní Miroslava Pohanová a Iveta Hnátová. Starosta obce oslovil čtyři znalce z oboru oceňování nemovitostí k předložení cenové nabídky na 14 bytových jednotek. Jedná se o byty v popisných číslech 22, 48, 185, 186, 187, 188, 189 a 190. Po diskuzi byla vybrána nabídka pana Václava Nováka z Humpolce. Znalecké posudky vypracuje za cenu 14.000,- Kč. Pan Richard Jankuj podal výpověď z obecního bytu v č. p. 189. Bylo rozhodnuto, že uvolněný byt bude od 1. dubna 2010 přidělen paní P. Musilové a panu M. Žídkovi. Byla projednána zpráva týkající se statistických údajů vodního hospodaření obce za kalendářní rok 2009. Ze zprávy vybírám: ve vodojemu v Nečicích bylo nakoupeno 52 021 m3 vody, fakturováno občanům bylo 47 939 m3 vody. Osmiprocentní ztráta, která činí 4 082 m3 je především ztrátou vznikající při rozvodech vody. Číslo se zdá být veliké, dle sdělení firmy VOKA Humpolec jsou ztráty do 10% vedeny jako dobré. V Senožatech je 252 vodovodních přípojek, z nichž má 239 namontován vodoměr. V Tuklekách je 26 přípojek, všechny jsou osazeny vodoměry. Kanalizačních přípojek je v Senožatech vedeno 271. Tukleky nemají vybudovánu kanalizaci. Na čističce odpadních vod je měřeno množství vypouštěné vody. V loňském roce bylo do povrchových přírodních vod vypuštěno 153 100 m3 vyčištěné vody. Zastupitelstvo se seznámilo s návrhy projektových dokumentací rekonstrukcí částí sítí nízkého napětí. Smyslem této akce je vybudovat nové kabelové vedení nízkého napětí pro připojení rodinných domů doposud napájených z venkovního holého vedení, které je v nevyhovujícím stavu a bude následně včetně všech podpěrných bodů (sloupy, střešníky, konzole apod.) a nevyhovujících pojistných skříní demontováno. Je zpracovávána dokumentace pro úsek od popisného čísla 148 (Šimanovi) v místní komunikaci okolo popisného čísla 155 (Razimovi) s ukončením u rodinného domu č. p. 226 (Chocholovi). Projednána a schválena byla vnitroorganizační směrnice číslo 1/2010 o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě ve smyslu vyhlášky č. 84/2005 Sb., s účinností od 1. února 2010. Na vědomí byly vzaty žádosti Ing. Rudolfa Pajera na změnu využití pozemku parcelní číslo 931/1 v k. ú. Senožaty a manželů Jitky a Jiřího Havlových na změnu využití parcelních čísel 2313 a 2314 v k. ú. Senožaty. Obě žádosti budou předány k posouzení projektantům pracujícím na novém územním plánu obce Senožaty a místních částí. Při této příležitosti znovu vyzývám občany, aby své návrhy a podněty na změnu využití pozemků předkládali na Obecní úřad v Senožatech. Zastupitelé vzali na vědomí informaci o neposkytnutí dotace z Nadace ČEZ na akci ,,Revitalizace náměstí v Senožatech.“ Pravděpodobně v průběhu dubna zahájí firma pana Čeňka z Chválova stavební práce na položení nových úseků splaškové a dešťové kanalizace, na které naváže výstavba nového úseku chodníku po pravé straně silnice směrem na Křelovice od Pohostinství od Malečků do vstupních prostor zemědělského podniku Senagro Senožaty. Veškerou projektovou dokumentaci včetně stavebních povolení zajišťovala obec Senožaty. Financování akce bude rozděleno mezi naši obec a Senagro a. s. Senožaty. Veškeré záležitosti týkající se splaškové kanalizace bude hradit Senagro, všechno týkající se dešťové kanalizace uhradí obec Senožaty. Smlouva o dílo na výstavbu chodníků bude uzavřena mezi obcí Senožaty a panem Čeňkem. Celá akce bude stát kolem 700.000,- Kč. Veliké poděkování patří ředitelství Senagra za příspěvek 250.000,- Kč na vybudování zmiňovaných chodníků. Příští zasedání Zastupitelstva obce Senožaty se uskuteční ve středu 28. dubna 2010 od 19:00 hodin v zasedací místnosti obecního úřadu. Zdeněk Vaněk strana 1 SENOŽATSKÉ NOVINY Otazky azky zky a odpovědi Otázka: Bude obec Senožaty v letošním roce zaměstnávat pracovníky na veřejně prospěšné práce? Co je hlavní činností těchto zaměstnanců? Odpověď: Od 1. dubna 2010 zaměstná obec Senožaty tři pracovníky na veřejně prospěšné práce. Úřad práce v Pelhřimově poskytuje na vytvoření těchto míst až 85 % mzdových nákladů včetně všech zákonných odvodů. Znamená to, že pro obec jsou tito pracovníci výhodnou pracovní silou. Činnost těchto pracovníků je dána podle ročního období. V jarních měsících je to úklid chodníků, komunikací, veřejných prostranství, v obecních lesích pak pálení klestí a výsadba nových stromků. V letních a podzimních měsících je to především sekání a odvoz trávy z veřejných prostranství a likvidace spadaného listí. Zdeněk Vaněk Zápis dětí do mateřské školy V úterý 16. 3. 2010 se uskutečnil zápis dětí na školní rok 2010/2011. Bylo podáno 12 žádostí o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Všechny žádosti byly kladně vyřízeny. Celkem na školní rok 2010/2011 je zapsáno 40 dětí, což je kapacita mateřské školy. Dalším případným zájemcům o přijetí k předškolnímu vzdělávání již nebudeme moci vyhovět. Na nové děti se moc těšíme a doufáme, že se jim bude ve školce líbit. Iva Mostová ZÁKLADNÍ ŠKOLA SENOŽATY vás zve na školní akademii s divadelním představením POHÁDKA POŠŤÁCKÁ v pátek 23. dubna v 17 hod. ve společenské místnosti ZŠ. Součástí bude výstava a prodej výrobků (triček) žáků výtvarného kroužku. duben 2010 Na slovíčko Vážení čtenáři Senožatských novin, v následujících číslech bychom rádi oslovili občany Senožat a místních částí Otavožaty, Nečice a Tukleky a položili jim šest otázek týkající se veřejného a soukromého života. Začneme u členů obecního zastupitelstva, a protože ženy mají přednost, dáváme slovo mladé paní Monice Krupkové, která je jedinou ženou sedmičlenného Zastupitelstva obce Senožaty. Co byste zlepšila v Senožatech? Určitě vzhled náměstí. Doufám, že záměry obecního zastupitelstva budou brzy zrealizovány, ale jako vše… je to otázka peněz. Také tu chybí dětské hřiště, kterého se snad také brzy dočkáme. Oblíbené zákoutí Senožatska? Krajina v okolí je krásná, v každém ročním období má své kouzlo. Oblíbená místa mám dvě – Tuklecký jez a soutok Želivky a Martinického potoka. Jak jste spokojena s kulturním a sportovním životem v Senožatech? Myslím si, že vzhledem k velikosti obce je tu mnoho sportovních oddílů. To je fajn. Škoda jen, že toho mládež plně nevyužívá. Kultura? Jsem ráda, že se našli nadšenci, kteří za podpory obce pořádají akce pro děti. Hned je tu veseleji. Využití volného času? Ráda sportuji – jízda na kole, plavání, volejbal, čtu a zkouším různé ruční práce – šití, paličkování, patchwork, batikování, savování, ... Nejlépe strávená dovolená. Před dvěma lety jsme si s Martinem v březnu zaletěli do Egypta. Bylo úžasné se ohřát, ale návrat do zimy už tak příjemný nebyl. Oblíbená kniha. Hrabalova Příliš hlučná samota a snad všechny básně od Jana Skácela. Březen ve škole Počátkem března se konalo v Humpolci oblastní kolo v recitační soutěži. Naši školu reprezentovali Mirek Pikl, Soňa Matějková a Lucie Ješátková. Úspěšné byly obě dívky, které ve svých kategoriích obsadily shodně druhé místo a postoupily do okresního kola v Pelhřimově. Do krajského kola se už nepodařilo postoupit ani jedné z nich, ale i tak jim děkujeme za dobrou reprezentaci školy. Další soutěží, jíž jsme se zúčastnili, byla Olympiáda v českém jazyce. V okresním kole nás reprezentovali Jan Vokřál a Hana Pilátová. Hanka obsadila mezi 39 soutěžícími 17. místo, Honzovi patřila 32. příčka. Čtyři žáci pod vedením pana učitele Nermuta nazpívali a zaslali své nahrávky do pěvecké soutěže Kazetový slavík. Zde uspěly sestry Petra a Barbora Žákovy, které se ve své kategorii podělily o 3. místo. Ve čtvrtek 18. března se konala celoevropská soutěž Matematický klokan, které se zúčastnila i naše škola. Asi nejhodnotnějšího výsledku dosáhl v kategorii Cvrček Daniel Paulík ze 3. ročníku. Ve dnech 6. – 13. března se jedenáct žáků naší školy zúčastnilo lyžařského výcvikového kurzu v Krkonoších, který jako v minulých letech organizovala ZŠ Košetice. Jako instruktor opět vypomohl Ing. Jiří Nevosád, za což mu patří poděko- vání. Žákům 2. a 3. ročníku začala 12. března plavecká výuka, čeká je celkem deset lekcí. Žáci 8. ročníku absolvovali v rámci projektu První pomoc do škol školení provedené pracovníkem Českého červeného kříže, další školení provedli pracovníci záchranné služby a hasičského záchranného sboru. Pro žáky I. stupně sehráli 5. března členové českobudějovického Divadélka KOS pohádku s názvem STRACHYFUČ. Tohoto představení se zúčastnily i děti z mateřské školky. Úspěch v pěstování citrusů zaznamenal pan školník. Jeho předchůdce se po několik let marně pokoušel vypěstovat ve školníkově dílně mandarinku. Plody sice občas nasadila, ale po dosažení asi 1 – 2 cm vždy odpadly. Až letos, jedenáct let po odchodu bývalého školníka, jsme se dočkali prvního zralého plodu. Degustační komise ve složení p. Kůrka, Šimek a Vokřál se shodla na tom, že byl chuťově vynikající. Mimochodem – teprve nyní se ukázalo, že domnělá mandarinka je vlastně pomerančovník. Možná v tom byla příčina neúspěchu bývalého školníka, vypěstovat mandarinku na pomerančovníku může být problém. Nebo je to obráceně – panu Vokřálovi se podařilo vypěstovat na mandarince pomeranč. M. Šimek strana 2 SENOŽATSKÉ NOVINY Vítání občánků Před samým začátkem jara, v sobotu 20. března 2010, byli uvítáni opět noví občánci na slavnostním aktu konaném v zasedací místnosti místního OÚ. Z pozvaných šesti rodin se uvítání účastnilo jen pět. Z šesti narozených dětí v roce 2009 byla čtyři děvčata a dva chlapci. Po slavnostním proslovu paní uči- telky Marie Nevosádové a pana starosty Zdeňka Vaňka předvedly rodičům nově narozených ratolestí svůj pěkně připravený program děti ze senožatské mateřské školy. Foto a text: LS Markéta Hrubešová Kateřina Tošerová Lucie Burdová Pavel Kotrba Antonín Hála duben 2010 strana 3 SENOŽATSKÉ NOVINY Náš oslavenec Ladislav Pendl V sobotu 27. 2. „přepadlo“ jádro našich turistů manžele Pendlovy. Akce z naší strany naplánovaná, pro manžele Pendlovy opravdu malý „přepadák.“ Ale jinak to nešlo, protože by se vše prozradilo. O co šlo? Náš čestný člen – pan Pendl – oslaví v létě krásné kulatiny – 80. narozeniny. Při té příležitosti jsme v předstihu kuli pikle, zapojili členy výboru kraje Vysočina a výsledek? KČT udělil panu Pendlovi „Veřejné uznání s medailí za mimořádně prospěšnou činnost pro KČT a českou turistiku v oblasti funkcionářské a organizační.“ Obé mělo být předáno na konferenci KČT kraje Vysočina 23. 2., ale protože náš oslavenec nebyl na konferenci přítomen, domluvili jsme hned na první sobotu po konferenci již zmiňovaný „atak.“ Ocenění přijela předat sama předsedkyně KČT Vysočiny Mgr. Marie Vincencová. Malý šok Pendlovi asi zažili, ale vyslali jsme asi s půlhodinovým předstihem naši „mluvčí“ – paní Kulovanou, takže náš nálet v půl třetí odpoledne již probíhal za veselého švitoření a legrácek, zábava plynula spontánně, bylo nám všem moc fajn. A jak to bývá – když se člověk cítí velmi dobře, čas uteče jak voda. Ani jsme se nenadáli, odbíjela čtvrtá. Paní Vincencová předává panu Pendlovi ocenění Pelhřimovští turisté slavili Kulaté 90. narozeniny oslavili pelhřimovští turisté v sobotu 20. března. Na tak významné oslavy pozvali nejen představitele města a různé hosty, ale samozřejmě turisty ze všech koutů naší Vysočiny. Program připravili pestrý – bylo možné navštívit vyhlídku kostela sv. Bartoloměje, MÚZIum Lipských, Muzeum strašidel, Muzeum Vysočiny Pelhřimov a Muzeum rekordů a kuriozit v Jihlavské bráně a Domě dobrých dnů na Nábřeží rekordů a kuriozit. Po prezenci účastníků v průchodě č. 3 na Masarykově náměstí si všichni počkali na devátou hodinu, kdy proběhlo slavnostní zahájení oslav a zároveň otevření turistické sezony v okrese Pelhřimov. Poté se podle výběru vydali turisté na různé trasy. Ze Senožat se akce zúčastnila osma turistů – manželé Davidovi, paní Davidová A., Durasová M., Josková L., Kulovaná A., Pohanová L. a pan Pospíšil. Vybrali si a absolvovali trasu č. 3 – z Masarykova náměstí do Městských sadů, pod mostem silničního obchvatu do Radětína a Krasíkovic. U kapličky přešli na žlutou turistickou značku a na konci obce vlevo po silničce do Hodějovic. Následovala cesta k lesu, přes Soutok studánek Vysočiny 22. března proběhl Světový den vody. V letošním i příštím roce chystají různé organizace akce, které mají společné právě tohle téma – vodu. Vodu jako životodárnou tekutinu, vodu jako vzácný a v budoucích letech stále omezenější zdroj, který by se lidé měli učit využívat hospodárně a ekologicky. Na Městském úřadě v Pelhřimově proběhla již 19. března konference – hlavní hrdina – voda. Akce, kterou pořádala Agentura Dobrý den, se zúčastnili představitelé města, z hostů např. rada lotyšského konzulátu E. Bondars , za sdružení Zelené srdce pan Pavel Koubek a za naše turisty paní duben 2010 Tak rozloučit a jde se. Ve dveřích jsme se potkali zrovna s mladými Sobkovými, kteří přijeli za rodiči na víkend. Ještě i touto cestou panu Pendlovi blahopřejeme a přejeme dobré zdraví a minimálně co nejvíce vycházek po Senožatech a v okolí. Irena Strnadová A. Kulovaná a pan Ladislav Pendl. Nesla se v duchu vyprávění o českých řekách, potocích a nově i o studánkách. O to se zasloužil především pan P. Koubek, největší znalec studánek Pelhřimovska. Kromě rozpravy na dané téma byly ale hlavně shromážděny vzorky vod z různých míst. Hlavním bodem programu pak bylo vlití těchto vzorků do největšího nerezového trychtýře na světě (umístěn při této příležitosti na pelhřimovském náměstí, bez stojanu měří 225 cm), odtud putovala voda do říčky Bělé, která se tak stává řekou s největším počtem přítoků na světě. Podle Luboše Rafaje z Agentury Dobrý Vavrův vrch k samotě u Chábů a přes statek Peklo zpět do Pelhřimova. Podle informací, které jsem dostala, se 12km trasa líbila, stejně jako celá akce. (Já jsem se bohužel zúčastnit nemohla, trávila jsem skoro celý den na školení.) Pelhřimovským patří dík za přípravu i hladký průběh zdařilé akce. Přejeme jim do dalších let mnoho zanícených příznivců, stovky odšlapaných či ujetých kilometrů a co nejvíce obohacujících zážitků. „Zdrávi došli!“ Nás čeká hned 27. března zahájení turistické sezony v rámci celého kraje Vysočina, tentokrát v Havlíčkově Brodě. O tom zase příště. Irena Strnadová den je aktuálně ve sbírce vod shromážděno 743 vzorků ze 71 zemí světa. O jejich rozmnožení se postaraly i senožatské turistky, které připravily vzorky ze čtyř studánek – Jelení, Ztracenky, Rejdlíčky a Lázeňské. (Dalších šest vzorků přibylo od želivských žáků – B. Bezstarostová – Poříčí, P. Holenda – Lhotice, M. Nevšímalová a L. Zajíčková – studánka u Kocandy v Želivě, D. ŘíhováHaštal, T. Krepčíková – dva vzorky z Kordovska u Kletečné.) Vzorků ze studánek se sešlo celkem čtyřicet. Všem, kteří přispěli ke zdaru akce „Soutok studánek Vysočiny“ patří poděkování. Irena Strnadová (Pozn.: Některé údaje byly převzaty z denního tisku.) strana 4 SENOŽATSKÉ NOVINY Každé období církevního roku má svůj význam. Velikonoce nás vedou k prohloubení víry v Ježíše zmrtvýchvstalého, abychom si nejenom uvědomili, ale také prožili naplnění Božích zaslíbení o věčném životě. V evangeliu je více míst, které mluví o zmrtvýchvstání. Vybral jsem část z Janova evangelia, kde na setkání Marie Magdalény a zmrtvýchvstalého Ježíše můžeme nalézt podněty k obnově naší víry. Tato část začíná krátkou větou: Marie stála venku před hrobem a plakala. Tato věta vyjadřuje postoj člověka, který prožil ztrátu. Kdy vlastně pláčeme? Pláč je projevem naší bezmoci něco důležité v životě změnit. Je také důsledkem veliké touhy, která nebyla naplněna. Pláčeme, když ztrácíme něco podstatného, bez čeho si nedovedeme život představit. Dále pláč může znamenat, že nás mrzí postoj druhého člověka, kterému ale nechceme odplácet zlým za zlé nebo se jinak mstít. Marie Magdaléna ztratila svého nejmilovanějšího. Pláč a ztráta jí však byly překážkou k tomu, aby si uvědomila, že kdysi její Pán a mistr řekl: „Třetího dne vstanu“. Tak byla soustředěna na hledání mrtvého těla, že živého a zmrtvýchvstalého Ježíše vůbec nečekala. Evangelium pokračuje: Maria se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ježíš často dával tuto otázku v různých obměnách. Podobně se ptal Ondřeje a Jana na začátku své činnosti. Ve svém učení hlásal, že kdo Boha hledá, ten ho nalezne. Dalo by se říci, že se Ježíš ptá Marie: „Jakého Boha hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže jsi jej, pane, ty odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Hledala mrtvé tělo. Její hledání bylo z podstaty mylné. Proto nevi- Velikonoce světa svých modliteb a náboženských úkonů. Někdy to může být i naopak – tuším, že Bůh po mně žádá více ticha, prostoru pro modlitbu, ale já uteču do aktivit, abych se živému Bohu a jeho požadavkům vyhnul. Namluvím si, že Bůh chce něco jiného a tak si ho vytvořím podle sebe. Takový bůh je však mrtvým bohem a tehdy se moje snahy o dobro a modlitbu podobají Marii, která šla balzamovat mrtvé tělo. Tak se stává, že se s Kristem na cestě životem míjíme. Ježíš jí řekl: „Marie!“ Slovo Zmrtvýchvstalého způsobilo znovuzrození, zmrtvýchvstání člověka. Zničilo představu mrtvého Boha a postavilo Marii před radostnou skutečnost – „můj Bůh žije, je tady, to byl on, kdo se mnou celou tu dobu mluvil“. Maria poznala svého Spasitele tím, že vyslovil její jméno. Že na ni zavolal jménem. Jméno, které Bůh vyslovuje u každého člověka, je vždy stvořením, zmrtvýchvstáním, výzvou k životu. Někdy si můžeme myslet, že Boha objevíme jenom voláním, spoustou slov, růženců, modliteb… K opravdovému dialogu s Bohem patří naslouchání. A řekl bych – především naslouchání. Kdyby Marie jenom povídala a povídala a nepustila by Ježíše ke slovu, neměl by šanci ji ani oslovit. Využil pauzu její bezradnosti a mohl ji svým slovem uzdravit. Prohloubení našeho vztahu k Bohu, objevení krásy a radosti evangelia vyžaduje z naší strany prostor ticha. V letošní době velikonoční prožívejme to nejkrásnější, co pro nás Bůh připravil. Skutečnost vlastního zmrtvýchvstání. Vstát z mrtvých ze svého egoismu a obrátit se směrem k Bohu, který nás oslovuje jménem prostřednictvím druhého člověka, v tiché modlitbě, nebo v obyčejných všedních událostech. P. Irenej Hlavačka ZMRTVYCHVSTÁNÍ děla Ježíše, i když s ním mluvila. V tomto se někdy podobáme Marii Magdaléně – hledáme různé „zážitky Boha“, snažíme se ho najít v příjemné modlitbě, nebo v něčem, kde počítáme, že se nechá poznat. A také si umíme představovat Boha podle svých přání. Tehdy se však může stát, že ho neuvidíme, když do našeho života bude chtít vstoupit tak, jak to nečekáme. Jindy jsme v situaci, kdy hledáme mrtvého Boha. Tento postoj vyjadřují snahy, kdy si chceme za každou cenu udržet svoji představu o Bohu. Například je to situace, kdy mi svědomí říká, abych posloužil bližnímu místo toho, abych se zavřel do Velikonoce – Hod boží velikonoční – 4. dubna Pondělí velikonoční vychází letos na 5. dubna. Tradičně je spojeno s pomlázkou. A právě pomlázka může mít různou podobu od proutku ozdobeného barevnou stuhou až k obří několikametrové, kterou jeden člověk neunese. Také pojmenování má mnoho – podle krajů: žila, tatar či tatarec, metla, korbáč, mrskačka, dynovačka, ale i méně známé kyčka, karabáč, důtky, bič, čugár, kančúch či roučačka. Některé z těchto názvů jsou běžné dodnes, jiné se už neužívají, ale určitě to ještě nejsou všechny, které si lidé vymysleli. Barbarský zvyk? Nelze však tvrdit, že by se zvyk velikonočního mrskání líbil všem. Hlavně cizinci se nad ním občas podivují. Zachovaly se například vzpomínky italského lékaře, který pobýval v Praze v roce 1610. Líčí atmosféru Velikonočního pondělí, pro- duben 2010 dej pomlázek a vzájemné šlehání na ulicích a velmi se pohoršuje nad takovými necudnostmi. Téměř o 400 let později vylíčila jedna americká turistka v novinovém článku své setkání s koledníky takto. „Zničehonic ke mně přistoupil neznámý chlap a poručil mi, ať vstanu. Pak mě vší silou bacil holí… začala jsem české ženy hrozně litovat. Když jsou jejich muži schopni mlátit neznámé ženy na ulici, jak se asi chovají ke svým manželkám doma?“ Hůl je zřejmě špatný překlad slova pomlázka do angličtiny, která nezná odpovídající výraz. Tento názor zahraniční turistky není zřejmě ojedinělý, neznalým cizincům se naše velikonoční zvyky skutečně mohou zdát barbarské. (A. Vondrušková, České zvyky a obyčeje) Já jsem malý koledníček vzkázala mně slepička, ať si přijdu, že mně dáte malovaný vajíčka. (Koleda z Čech) Ilustrační foto: SXC strana 5 SENOŽATSKÉ NOVINY Volba MISS DD Senožaty 2010 26. 2. 2010 proběhla v DD volba královny krásy – letošní ročník byl už jedenáctý. Děvčata si pozvala své kamarády, známé, rodiče i pracovníky jednotlivých OSPODů. V porotě zasedli zaměstnanci PČR a HS, kteří spolu s tetami pro děti připravili ceny pro vítězky a přispěli k výborné atmosféře, která celé odpoledne panovala. Na programu se podílely téměř všechny děti, mezi jednotlivými disciplínami měli možnost předvést chlapci své taneční a pěvecké umění, také jsme si připomněli na DVD i operku „Budulínek“, kterou děti nastudovaly před dvěma disciplínu, jednalo se o scénku na písničku z filmu Snowboarďáci. Jak již bylo řečeno, akci provázela noblesní atmosféra, ke které děvčata přispěla nejen svým vzhledem, krásnými šaty, ale hlavně svým chováním a vystupováním a pokud děvčata a chlapci z našeho DD si uchovají vzpomínku na tuto atmosféru, a tuto noblesu si odnesou i do dalších dnů, měla celá akce další důvod proč za rok vše zopakovat. Těšíme se na další ročník a všem děvčatům přejeme hodně úspěchů. DD Senožaty lety. Konfrontace vzhledu našich missek před dvěma roky se současností byla až dojemná. Konferenciéry celého odpoledne se stali Pavel s Milošem. Na přípravu neměla děvčata příliš času, čtrnáct dní před soutěží trénovala své volné disciplíny, některá děvčata oprášila vystoupení vzniklá k jiné příležitosti, jiná naopak vsadila na originalitu. Jako nejlepší volnou disciplínu porota vyhodnotila zpěv Kláry – píseň Pro mámu, zaujala i Hanka s Nikolou a jejich papouščí tanec. Úvodní disciplínou bylo představení se publiku, podle roztřesených hlasů bylo patrné, že děvčata prožívají soutěž s velkou nervozitou, která ovšem vzala za své po pár minutách, jelikož podpora z publika byla značná. Každá z dívek měla připraveny večerní šaty, ve kterých vystoupily v poslední disciplíně – odpovědi na otázky a promenádě. Z děvčat se staly dámy a i ty naše nejmenší missky nasadily úsměv filmových hvězd. Po dlouhém rozhodování nakonec všechna děvčata získala nějaký titul – miss silueta, úsměv, účes, chůze,… Absolutní vítězkou byla zvolena Míša, která pojede náš domov reprezentovat do celostátního kola, které proběhne ve Strakonicích v polovině května. Budeme držet palce :-). 1.vícemiss se stala Stáňa a 2. vícemiss Hanka, která se účastnila loňského celostátního kola, kde získala ocenění za autorskou volnou duben 2010 DD Senožaty jako PŘeDSKOKANI SKUPINY Mandrage a Rybičky 48 V rámci projektu Nejmilejší koncert tour jsme měli možnost vystoupit 5. 3. 2010 na pražském křtu nového CD skupiny Mandrage Hledá se žena. Připravili jsem si několik písniček, s jejichž aranžemi nám pomohli muzikanti hradní stráže za přispění naší dnes už kamarádky Kristýny, pomohla i trpělivost našich tet. Na koncert jsme jeli s obavou, zda nás „náročné“ pražské publikum přijme. O to větší radost jsme měli, když jsme v sále uviděli i naše staré známé z HS spolu s Kristýnou. Po pár odzpívaných tónech písničky od Richarda Müllera Tlaková níž bylo jasné, že s ostudou z podia neodejdeme. Pobavili jsme i písní Katky Knechtové Spomal, Klára solově zazpívala Píseň pro mámu a nakonec jsme zatancovali orientální tanec. Dostalo se nám potlesku a my měli možnost zažít pocit rokových kapel, které přišly na totéž podium hned po nás. Koncert jsme si užili, ale zároveň si uvědomili, kolik je za tím vším úsilí a práce, a že i když vše vypadá jako jedna velká zábava, musí se vše velmi poctivě nazkoušet. DD Senožaty strana 6 SENOŽATSKÉ NOVINY Blahopřejeme k uzavření sňatku: ♥ 20. 3. 2010 Vendula Křivánková, Skoranovice Marek Říha, Senožaty 33 Blahopřejeme k životnímu jubileu: 90 let Balounová Žofie, Otavožaty 12 * 29. 4. 1920 60 let Lešnerová Miloslava, Senožaty 170 1. 4. 1950 * 55 let Svoboda Miroslav, Senožaty 161 * 10. 4. 1955 50 let Kotek Jiří, Senožaty 246 18. 4. 1960 * Rozloučení: Jaroslava Mrťková, Senožaty 225 * 1921 2. 3. 2010 Dne 11. 4. 2010 se uskuteční „Den otevřených dveří“ v „Zahradnictví U Havlů“. Srdečně zvou pořadatelé HORÁCKÉ DIVADLO JIHLAVA – PROFESIONÁLNÍ ČINOHERNÍ SCÉNA KRAJE VYSOČINA – Repertoár divadelní sezóny 2010/2011 Joseph Heller – HLAVA XXII Autorova vlastní divadelní dramatizace slavného stejnojmenného románu (1961), který byl též zfilmován (1970) a přeložen do mnoha jazyků. Jedná se o dílo, které patří k vrcholům moderní antimilitaristické satiry a mnohdy bývalo přirovnáváno k Haškovu Švejkovi, který je satirou na vojenskou byrokracii a mašinerii 1. světové války, zatímco Hellerovo dílo s jeho hlavním antihrdinou Yossarianem je generačním románem z doby 2. světové války. Luigi Chiarelli – MASKA A TVÁŘ Maska a tvář je konvenční salónní komedie o banální nevěře, ale tato situace je autorem dovedena ad absurdum. Blazeované, znuděné postavy, které se ve hře pohybují, jako by vypadly z dnešních bulvárních novin a časopisů, které hltavě sledují naši tzv. VIP společnost, v níž hlavní roli hrají masky, pod nimiž se jen stěží hledá skutečná tvář. Yasmina Reza – BŮH MASAKRU Jde o setkání dvou manželských párů řešících konflikt svých jedenáctiletých synů, při němž jeden z nich přišel o zub. Setkání - i hra - začíná vstřícně, přátelsky, jako vlastně příjemné posezení dvou rodičovských párů, které řeší konflikt a rádi se poznávají. Jenže to je velice ošidné, jak se záhy zjistí. Florimond Hervé - Henri Meilhac - Albert Millaud – MAM´ZELLE NITOUCHE Tato opereta je nesmírně vtipnou, divadelně košatou konfrontací tří rozdílných světů: kláštera, divadla a kasáren. Titulní hrdinka, chovanka Denisa, hraje ve svatouškovském prostředí komedii stejně, jako hraje komedii i její učitel zpěvu, ctihodný klášterní varhaník pan Célestin, a když se do toho všeho ještě zaplete mladý a fešný poručík Champlatreux… duben 2010 John Millington Synge – HRDINA ZÁPADU Bezesporu nejznámější Syngovou hrou je The Playboy of the Western World. Ústředním tématem je konflikt mezi iluzí a realitou. Název hry si však vyžaduje malé vysvětlení: západním světem je míněn zaostalý irský venkov, odtržený od civilizačně vyspělejších částí Irska, a hlavní hrdina hry, Christy Mahon, je „playboyem“ nanejvýš ve svých představách. Jerry Herman - Michael Stewart – HELLO, DOLLY! Na jevišti Horáckého divadla Jihlava se opět objeví titul ze „zlatého fondu hudebního muzikálového divadla“. Jde o muzikál skutečně světového jména - Hello, Dolly! Dílo, které hned po své newyorské premiéře na Broadwayi v roce 1964 zaznamenalo obrovský úspěch. O tomto faktu svědčí hlavně 2 844 repríz odehraných do roku 1970. Horácké divadlo Jihlava nabízí zvýhodněné předplatné na šest představení v ceně cca 700 Kč včetně dopravy ze Senožat do Jihlavy a zpět, divákům pobírajícím starobní důchod poskytne 20% slevu ze základního vstupného, žákům, studentům a tělesně postiženým poskytne 30% slevu ze základního vstupného. Hracím dnem je čtvrtek, odjezd ze Senožat v 17:10 hodin, začátek představení v 19 hodin. Termíny představení budou oznámeny v dostatečném předstihu. Přihlásit se můžete na Obecním úřadě v Senožatech osobně nebo telefonicky na č. 565 582 124 nejpozději do 15. dubna 2010. Pouze do tohoto termínu mohou současní předplatitelé uplatnit nárok na obsazení dosavadních míst. Předplatné je třeba uhradit nejpozději do 30. září 2010. strana 7 SENOŽATSKÉ NOVINY Z pamětí starého pytláka Josef Seidl Šestnáct neuvěřitelných dobrodružství z pohnutého pytláckého života (V roce 1995 vydal pro své členy a příznivce jako účelový tisk Klub českých turistů v Pacově) 7. Pašijový poklad Matěj Tojner byl člověkem, který nikdy nepoznal bázně. Byl energickým mužem se zvláštním nadáním rozhodování v každé situaci a to velmi rychle.Byl ale také zároveň mužem své doby a věřil skálopevně ve strašidla a duchy.Nikdo na světě by ho byl nedovedl přesvědčit o tom, že hýkalové, bludičky, hastrmanové aj. jsou pouhou fantazií a smyšlenkou, pověrou obecného lidu a že pověsti a báchorky, kolující tehdy mezi lidem o celé této pekelné havěti, jsou prostě vymyšleny a že jsou různé ty „pravdivé“ strašidelné pověsti v různých podáních a zabarvení děděny z rodiny na rodinu, z pokolení na pokolení. A jistěže velmi nepochopitelná byla ta okolnost, že Matěj, ačkoliv ve všechny ty druhy strašidel věřil a byl o jejich existenci přesvědčen, nikdy se žádné z těchto pohádkových oblud nebál! Šedesát roků uplynulých od doby, kdy Matěj v největší své slávě a lesku prováděl svoje dobrodružné pytlácké řemeslo, podstatně změnilo lidské nazírání na tehdejší přírodní zjevy, na tehdy tak bohatou dobu pověr a víry ve strašidla a duchy. Dnes se každé malé dítě vysměje právem tomu, v co dříve staří lidé skálopevně věřili, a byli přesvědčeni, že existuje jako nutné zlo na pokoušení lidu obecného. A mimo tohoto všeho byl Matěj obdařen značnou dávkou fantazie. Tolik cítím se povinen uvést jako vysvětlení k následujícímu případu (a dalším), který starý pytlák zažil a po kterém se mu objevily na hlavě první šedivé vlasy. Bylo to na Velký pátek v době pašijové a Matěj ze zkušeností věděl o tom, že žádný člověk, a tudíž ani hajný, v době čtení pašijí bez velmi důležité příčiny nejde za obvod svého obydli a tím méně do lesa. Proto se vypravil do Vondřejovic na lov. Prošel „Křečankou“, zašel na „Skalku“ a okruhem chtěl dojit na „Propad“, aniž se dostal k ráně. Obrovský les tehdy pouze monotónně ve svých korunách šuměl, sem a tam zakrákal havran a dál nic. Les jakoby vymeten, po zvěři, které se zde vždy prohánělo hojně, dnes nenašel Matěj ani stopy. V tom nehostinném a opuštěném prostředí dopadala i na tohoto otužilého starého pytláka určitá tíseň a on sám přišel k poznání, že se mu pod vydrovkou ježí vlasy ze strachu před něčím neznámým, co bude ale jistě následovat, jak to v podvědomí cítil. Při tomto poznání si hlasitě podle „předpisu“ třikrát po sobě odplivl, chtěl si podle svého starého způsobu i řádně zasakrovat a tím si dodal kuráže, ale slovo nevypravil z úst. Pouze cosi nesrozumitelného zavrčel. Konečně ale přece jeho silná vůle zvítězila nad okamžitou duševní depresí.Šňupl si řádně „pro utišení nervů“ a hodlal právě složit ládo- vačku a vrátit se do města, uvědomiv si to, že není přece jenom moudré na Velký pátek pokoušet Pána Boha, když byl jeho ostrý zrak upoután něčím zvláštním. Spatřil totiž „u Šimpašské cesty“, u skupiny silných stromů zvaných „U Prvního obrázku“ plápolat nepatrný ohníček, který, jak se Matějovi zdálo, poskakoval rozmarně sem a tam a nabýval přitom hned velkých rozměrů a opět se zhroutil na plamének sotva viditelný. Rázem spadla ze starého pytláka veškerá tíha pociťovaného strachu před něčím neznámým a rázem se v něm probudil neohrožený muž, pytlák toužící po dobrodružství jakéhokoliv druhu, hlavně pak po dobré ráně. Přesvědčiv se podle starého zvyku, že má ládovačku v pořádku ,,šúsbereit“, jak nám klukům vždy učeně vykládal a začal se opatrně strom od stromu plížit k záhadnému ohníčku. Když se takto doplížil asi na třicet kroků k silnému smrku, na němž od nepaměti visel starý zašlý obraz nějakého svatého, a kde se také proto říkalo „U Prvního obrázku“, zůstal překvapeně stát. Na zemi mezi silnými vyvstávajícími kořeny jednoho z vysokých smrků hořel rudě fialový plamen, který střídavě dosahoval výše dorostlého muže a hned zas klesl na sotva znatelný plamének. Tento proces se opakoval několik minut a Matěj velmi udiven díval se na tuto dosud mu neznámou hříčku. Pojednou však plamen, který nevydával žádný zápach ani vůni, ani nepraskal, jen hlasitě šuměl, vzplanul do značné výše, na které se již udržel. V tom jasném plameni se Matějovi zdálo, že vidí nadprůměrně velikou postavu krásné ženy, oblečenou téměř v průsvitné roucho hrající všemi možnými duhovými barvami. Roucho splývalo dole s ohněm. A Matějovi se dále zdálo, že postava ta, krásně modelovanýma, daleko kupředu vztyčenýma rukama mu kyne, aby přistoupil blíže. „Vždyť se ty hloupá ženská propálíš, kam tam k čertu do toho ohně lezeš?“, zahučel Matěj a probrav se z prvního překvapení nad tak krásným zjevem, stojícím uprostřed plápolajícího ohně, hnul se kupředu. A v tom okamžiku zpozoroval, že se se ženou v ohni stala ohromná změna. Nebyla to již krásná žena, do jejíž tváře se překvapený Matěj díval. Krásná postava proměnila se jako zázrakem v pravou, velmi šerednou a odpornou babiznu s hustými a hlubokými vráskami, které brázdily podlouhlý obličej zdobený velkým v podobě papouščího zobanu zahnutým nosem a s vysedlými lícními kostmi. Tato ohyzdná hlava byla porostlá sporými, špinavě šedivými vlasy a Matěj později byl vždy ochoten odpřísáhnout, že kolem této vpravdě Medusiny hlavy se pohybovalo zapleteno do špinavých vlasů množství malých, měděně zabarvených hádků. Nepoměrně dlouhé ruce tohoto záhadného tvora nekývaly již přátelsky na Matěje. Prsty těchto dlouhých rukou byly ozbrojeny místo nehtů silnými, vpravdě dravčími drápy a byly varovně vztyčeny proti pytlákovi. Postava tato se dívala na Matěje ohromnýma ohnivě planoucíma a daleko vypoulenýma nenávistnýma očima. A Matěj nevycházel z údivu. Jeho pozornost byla upoutána jiným, neméně podivným a záhadným zjevem. Zpozoroval totiž, že ze země uprostřed ohně vystupuje nehlučně kovový kotlík, tzv. měděnec a rychlým pohledem zjistil, že nádoba tato je naplněna až na vrch různými penězi, mezi nimiž převládaly peníze zlaté. A Matěj ztratil znovu rozvahu. Chtěl skočit po kotlíku a zmocnit se peněz v něm obsažených, ale postava babizny v tom okamžiku vyrostla nejméně o metr, dlouhé ruce ohnaly se po Matějovi a lesem rozlehl se hrozný její hlas: „Necháš!“ Zaburácelo to kolkolem a ozvěna tento hlas táhle opakovala. Ale Matěj nedbal varovného hlasu. Tak jako každý jiný člověk při spatření tolika peněz a na dosah ruky. Viděl jen peníze a ovládla ho pouze jedna myšlenka. Zmocnit se jich a to za každou cenu. „Jdi k čertu, ty jeho prababičko!“ Zlostně zařval a rána z ládovačky, kterou na záhadnou postavu babizny vypálil – prvně v životě na živoucí lidskou bytost – několikanásobnou ozvěnou probudila na okamžik dřímající les k životu. Hejno vran se rozlétlo z okromných větví stromů a za hlasitého krákání kamsi odletělo. A Matěj, odhodiv vypálenou ručnici jako nepotřebnou stranou, skočil ke stromu, aby se vzácného pokladu zmocnil. Narazil ale hlavou na peň stromu tak prudce, že odletěl daleko zpět a svalil se na zem. Hlava ho sice děsně zabolela, ale neomdlel. Díval se očima široce otevřenýma kupředu na místo, kde zářil oheň a kde se objevily peníze, hlídané starou šerednou ženou. Nic, nikde nic! Ani památky po ohni. ani památky po stařeně, tím menší po penězích. Les šuměl dál svojí věčnou monotónní píseň a udivenému pytlákovi se pouze zdálo, že slyší jakýsi podzemní rachot, jako by se drobné kamení kamsi sesouvalo. „Hergot, vždyť oni se čtou pašije a toto byl pašijový poklad! A já starý osel měl jsem celou horu peněz před sebou a neměl jsem s sebou ani svěcenou křídu!“ Tak naříkal hlasitě Matěj rozpomenuv se na to, že je Velký pátek, den, který opřádá sta a sta různých neuvěřitelných pověstí o pašijových pokladech, které lze získat, dodržíli se ovšem různé ty předepsané formulky. Pak si setřel vydrovkou studený hojný pot z čela, vstal ze země, sebral pohozenou ládovačku a nastoupil zpáteční cestu k domovu, tentokrát poprvé ve svém pohnutém pytláckém životě bez úlovku. O několik dní později byl spatřen tento neprobadatelný muž v lese „U Prvního obrázku“ s nově nabroušenou motykou. Kopal mezi kořeny, kde viděl plápolat oheň a peníze, ale marně. Na otázku hajného Luka, co že tam hledá, odpověděl podle pravdy: „Poklad!“ A hajný, který neměl tušení o tom, co Matěj na Velký pátek viděl, poklepal si pravým ukazováčkem na čelo a prohlásil starého pytláka pro svoji osobu – za blázna! Takového tichého blázna. A na konci tohoto, jistěže obdivuhodného případu je to, že když tento díl lesa byl as před 15 roky poražen a pařezy dobývány, nalezli dělníci právě v místech, kde Matěj poklad viděl, několik starých stříbrných mincí, jejichž původ ani cena se nenechaly zjistit, poněvadž se nalézaly již ve značném rozkladu. Celých 50 roků strašil tento pašijový poklad v hlavě starého pytláka. Ač již stařec 80ti letý, vydržel celé dlouhé dny meškat „na pasece“ při dobýváni pařezů, pomáhal je pomocí váhy vyvalovat. Do každé vzniklé jámy po vyvaleném pařezu vlezl a hrabal se v zemi rukama i motykou, ale marně. Nenalezl ničeho. Byl přítomnými dělníky dotazován, co že tak horlivě hledá, znovu podle pravdy prohlásil: „Poklad“! A tu byl veřejným míněním prohlášen za skutečného blázna. Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu: [email protected] duben 2010 strana 8