napsali o nás

Výběr z tisku
NAPSALI O NÁS …
Připravil: Jaromír Dřízal
Tato rubrika obsahuje redakčně neupravované texty z monitoringu publicity na pekařská a obchodní
témata. Jde o spektrum různých názorů a pohledů na pekařský obor a trh získaných z médií,
které přinášíme především jako službu členům našeho Svazu pro zlepšení jejich informovanosti
o dění, souvisejícím s podnikáním v oboru. Uvedené články záměrně nekomentujeme, aby si
čtenáři mohli vytvořit vlastní názor. Případné ohlasy a reakce na zde zveřejněná témata vítáme.
Pekaři si zoufají nad nízkou cenou chleba.
Konkurence ale nedovoluje zdražení
16. 10. 2015; Zdroj: Deník
vrací,” řekl pekař, jehož řetězec každý měsíc upeče 500 tun chleba.
Ceny chleba by se v brzké době ale zvyšovat neměly. Konkurence mezi pekaři je obrovská a výrazně zdražovat si žádný z nich
nedovolí. Každý Čech ho ročně sní zhruba
40 kilogramů, a když se vydá pečivo nakupovat, tak ze 27 procent je to právě chleba,
za který peníze utratí. „S rostoucím povědomím a zájmem o to, co jíme, se zvedá
i segment vícezrnných a celozrnných chlebů. Celá skupina chlebových speciálů tvoří
dnes již třetinu celkových prodejů chlebů,”
upřesnil Dřízal.
Denně se v Česku prodá milion bochníků
chleba a ročně se ho v pekárnách upeče 300 tisíc tun. Každý Čech pak za něj
ročně utratí tisíc korun a v podstatě se
může těšit z toho, že jeho cena v nejbližší
době stoupat asi nebude. Ostatně chléb
se v obchodech na stejné cenové úrovni
drží už posledních osm let. Taková zpráva
ke Světovému dni chleba, který se slaví
právě dnes, spotřebitele jistě potěší. Těžkou hlavu ale dělá pekařům.
Průměrná cena jednoho kilogramu chleba byla letos v září podle Českého statistického úřadu 22,08 koruny. Oproti loňskému září tak chléb zlevnil o 40 haléřů
a oproti předloňskému září dokonce více
než o korunu. A tak je to posledních osm
let. Chléb je v Česku osmý nejlevnější
v rámci celé Evropské unie, přestože nabídka pečiva patří spolu s Německem
a Rakouskem k nejlepším. „Zajímavé je
porovnání ceny chleba například s cenou
42
benzínu. Zatímco v Německu a Rakousku
je chléb v pekařské speciálce o polovinu
dražší než litr benzínu, v Čechách je to
přesně naopak. Náš systém hodnot je bohužel deformovaný,” stěžuje si předseda
Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů
ČR Jaromír Dřízal. Svůj postoj vysvětluje
na poměry mezi vynaloženými náklady
a cenou, kterou za pečivo pekaři utrží.
Od roku 1989 se totiž cena chleba zvedla
pětinásobně, ale náklady na jeho výrobu
a mzdy od té doby vzrostly desetkrát.
Se stejnou matematikou operuje i vedoucí pekáren řetězce Globus Pavel Meduna.
Na druhou stranu tvrdí, že čeští zákazníci
jsou ochotní si za kvalitní chleba připlatit.
„Je pravda, že ceny vstupních surovin, zejména pak mouky, dlouhodobě nemají vliv
na prodejní cenu chleba. V dnešní době již
zákazníci oceňují kvalitu, a tak jsou ochotni utratit adekvátní cenu za poctivý řemeslně upečený chléb, pro který se pak rádi
Speciály jsou stále oblíbenější ve městech
a v průmyslových aglomeracích, venkov je
při výběhu chleba tradičně konzervativnější. Meduna ovšem upozornil, že v prodejích jsou znát roční období. „Sortiment
vícezrnných a jiných speciálních chlebů
má v průběhu roku své výkyvy. Nárůst
jejich prodejů vidíme pravidelně po Vánocích a před létem, kdy nejčastěji jíme zdravě. V létě, v období grilování, zvyšujeme
výrobu tradičních kvasových chlebů, které
jsou ke grilovanému masu nejvhodnější,”
nastínil šéf pekáren Globusu.
Kyselejší, nebo ne?
V současné době se v Česku vyrábí většinou chléb ze žitného kvasu. Rozdíl je
ovšem v tom, jaký druh kvasu a v jakém
množství se do pečiva nakonec použije.
V nejlepším případě by v chlebovém těstu mělo skončit co nejvíce kvalitního a vyzrálého kvasu, protože pozitivně ovlivňuje chuť a vůni chleba. „Pokud se použije
do těsta kvasu méně, je nutno kypřicí
mohutnost podpořit přídavkem droždí,”
poodhalil tajemství pekařů Dřízal. Takový chléb, který je méně kyselý a s menPEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015
Výběr z tisku
ším podílem žitné mouky, upřednostňuje
mladší generace. Ta starší naopak preferuje chléb, který se v Česku vyráběl před
čtvrt stoletím, tedy s vysokým množstvím
klasického kvasu a žitné mouky, který je
hutnější a mírně kyselejší.
Jenomže chléb v posledních letech svůj
souboj s ostatním pečivem poněkud prohrává. Jeho spotřeba už několik desetiletí klesá zhruba o dva kilogramy ročně.
Před dvěma lety se tak dostala na úroveň
39,3 kilogramu. Naopak podle Ústavu
zdravotnických informací a statistiky ČR
stoupá obliba pšeničného pečiva a trvanlivého pečiva. „Každá skupina pekařských
výrobků se uplatňuje na výživě odlišně.
Ze skupin chleba a pečiva bychom měli
přednostně vybírat chleby a pečivo s podílem žitné mouky a celozrnné. Výživově
hodnotnější jsou i chleby a pečivo vícezrnné a speciální, ale při vyšším obsahu
olejnatých semen musíme počítat s vyšší
energetickou hodnotou,” přiblížila vysokoškolská pedagožka a členka Fóra zdravé
výživy Jana Dostálová. Pekařské výrobky
sice tvoří člověka, ale je nutné mezi nimi
vybírat a volit s nižším obsahem tuku,
cukru a solí. „U chleba a běžného pečiva
preferovat tmavé a celozrnné, ale ne ty
obarvené,” doplnila odbornice.
A jak tedy poznat kvalitní chléb, než jej
zákazník koupí? „Dobrý chléb by měl mít
pevnou, vypečenou kůrku a kyprou střídku. Na poklepání na spodní stranu by pak
měl zazvonit, tedy vydat dunivý zvuk. Při
dobrém skladování by měl vydržet lahodný minimálně tři dny,” dodal Meduna.
Cechovní potravinářské normy se budou využívat už
od konce roku
25. 10. 2015; Zdroj: ČTK
Potravinářská komora plánuje obnovit cechovní normy, tedy
označování nadstandardně kvalitních českých výrobků. Normy,
jež by tak měly spojit kvalitu s původem výrobku v ČR, by potravináři mohli začít používat už letos v zimě. ČTK to řekl ředitel pro
programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Ministerstvo zemědělství tento záměr podporuje.
"Možná, že už na konci letošního roku bude nějaký první výrobek, který to ponese," řekl Koberna s tím, že označování se
začne více využívat až příští rok. Podle něj jsou normy už projednané a schválené pro maso, mléko a lahůdky. O zavedení
tohoto systému hovoří potravináři již několik let.
Ministerstvo zemědělství s novou značkou souhlasí. "Navrhované cechovní normy vnímáme jako přidanou hodnotu pro
spotřebitele, kdy bude deklarována konkrétní kvalita potraviny," řekl ČTK mluvčí rezortu Hynek Jordán. Podle něj se budou
normy vhodně doplňovat s logem Česká potravina, které chce
zavést v příštím roce stát. Toto označení bude moci nést pouze
výrobek, který bude z českých surovin. U potravin, které se
skládají z více surovin, bude muset být obsah českých částí minimálně 75 procent. Výrobci nebudou moci dávat na potraviny
nápisy jako například Česká republika, česká kvalita či mapu
nebo vlajku ČR, pokud nebude výrobek vyrobený v Česku.
V Česku je mnoho značek označujících kvalitu potravin. Nejznámější je Klasa, kterou stamiliony korun ročně podporuje
i stát. Další je například Regionální potravina, která je vázaná
na daný kraj. Jsou ale i méně známá označení, například logo
Vím, co jím, které by mělo označovat potraviny obsahující uváděné výživové hodnoty. Logo Zdravá potravina se zase objevuje na pokrmech, které neobsahují zbytečné množství chemických konzervantů a barviv.
Systém norem ideově vychází z bývalých československých
státních norem a současných českých technických norem. Potraviny vyrobené podle nich by měly mít nadstandardní charakteristiky oproti srovnatelným výrobkům na trhu.
Poptávka po bezlepkovém jídle roste. I díky Kvitové
31. 10. 2015; Zdroj: Mladá fronta DNES
Výrobci i obchodníci zaznamenávají nebývalý růst poptávky po bezlepkových potravinách. Bezlepkovou dietu zpopularizovali hlavně sportovci,
speciální jídlo však hromadně nakupují i lidé, kteří s lepkem nemají žádné
problémy.
Více než 2 600 korun si musí připočítat k měsíčním nákladům na potraviny každý, kdo drží bezlepkovou dietu. Podle dřívějších propočtů ministerstva práce a sociálních věcí za rok náklady přesáhnou třicet tisíc. Přesto
se dnes najde spousta lidí, kteří si rádi připlatí. A netrpí ani celiakií, tedy
nesnášenlivostí lepku, ani alergií na něj.
Nejnovější trend mezi zákazníky zaznamenali výrobci potravin. „Bezlepková strava má velký potenciál. Nejde přitom zdaleka jen o alergiky,
obsah lepku ve své stravě chce snížit řada lidí. Je to věc, která funguje,
PEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015
43
Výběr z tisku
O KOLIK JE DRAŽŠÍ BEZLEPKOVÁ DIETA
2600 Kč O tolik více korun měsíčně utratí jedna osoba za potraviny,
pokud drží bezlepkovou dietu.
Bezlepkové pivo 0,5 l 23,70 Kč; Pivo výčepní světlé, lahvové 0,5 l 10,68 Kč
Klobása tradiční bez lepku 1 kg 322,50 Kč; Papriková klobása 1 kg 177,03 Kč
Bílý chléb bez lepku 1 kg 146 Kč; Pečivo pšeničné bílé 1 kg 39,52 Kč
Bezlepková mouka 1 kg 92,40 Kč; Pšeničná mouka hladká 1 kg 12,62 Kč
Pramen: Průzkum MF DNES a data ČSÚ
a myslím proto, že to bude mít dlouhodobější trvání,“ říká Martin Štrupl,
generální ředitel výrobce balených potravin Hamé. Stejný vývoj zaznamenala společnost Jizerské pekárny, která se na bezlepkové pečivo
dlouhodobě specializuje. „Zájem stále stoupá. Bezlepková dieta se stává
jedním z trendů ve zdravé výživě,“ vysvětluje ředitel Roman Kozák. Podle něj zaznamenala pekárna jak dvouciferný nárůst tržeb, tak množství
vyrobených potravin.
Obliba bezlepkových potravin přišla ze Spojených států. Výrobci se shodují, že raketový růst poptávky odstartovali především sportovci a další
celebrity, kteří o svých zkušenostech s bezlepkovou dietou veřejně hovoří,
a tím ji propagují. Jde třeba o tenisty Novaka Djokoviće nebo Andyho Murraye, v českých podmínkách pak o hvězdu Petru Kvitovou. Z dříve málo
poptávané, výrobně náročné a málo ziskové kategorie se pro potravináře
stal zajímavý byznys. Soustředit se na tento typ potravin plánuje proto
třeba síť farmářských prodejen Náš grunt. Ta si nedávno nechala udělat
průzkum, jaký sortiment zákazníci nejvíce postrádají a zda by uvítali širší
nabídku. Bezlepkové potraviny skončily na prvním místě. „O bezlepkové
věci je největší zájem. Zavádíme bezlepkové pečivo a hlavně sladkosti,
ale třeba uzeniny už máme dlouho,“ říká spoluzakladatel sítě Jiří Málek.
Podle společnosti Statista narostl celosvětový trh s bezlepkovými potravinami z 2,3 miliardy dolarů v roce 2009 na 3,4 miliardy loni. A očekává
se, že růst zdaleka není u konce. Společnost ReportLinker ve své analýze Bezlepkové výrobky na trhu podle typu, prodejních kanálů a geografie předpokládá, že se do roku 2019 hodnota trhu s bezlepkovými
potravinami zdvojnásobí na téměř sedm miliard dolarů, tedy 168 miliard korun. Největší nárůst se očekává v Severní Americe, následovat ji
bude Evropa a Asie. Z rostoucí poptávky by mohli profitovat také sami
celiaci, kterých je v Česku podle odhadů zhruba sto tisíc, tedy jedno
procento populace. V minulosti totiž nabídka produktů nebyla příliš
široká a především mimo velká města byl jejich jídelníček značně omezený. Sortiment se však dnes rychle rozšiřuje, sehnat se dá prakticky
vše od klasického pečiva přes speciální uzeniny a sladkosti až po alkoholické nápoje.
V konečném důsledku by mohli celiaci dokonce ušetřit. Dieta byla totiž
pro lidi trpící celiakií kvůli výraznému cenovému rozdílu mezi bezlepkovými a konvečními potravinami značně finančně náročná.
Rodinné hádky zničí přes 60 procent firem
3. 11. 2015; Zdroj: Hospodářské noviny, Magazín pro byznys
V rodinném byznysu není nic horšího,
než když jeden z potomků získá pocit, že
se s ním jedná jako s druhořadým. "Nejde přitom o to, zda dostal menší vlastnický podíl nebo méně důležitou funkci.
Často jde spíše o iracionální pocity, které
způsobují, že se situace v rodinném podniku zkomplikuje," říká Peter Englisch,
šéf poradenství pro rodinné firmy v poradenské společnosti EY.
Při budování rodinného podnikání se
střetává racionální svět byznysu s emociálním světem rodiny. Kde vidíte klíč
k tomu, aby to dohromady fungovalo?
Je třeba si říct, co jednotliví členové rodiny od podnikání očekávají. Od mladší
po starší generaci. Čím více členů rodiny
se podnikání zúčastní, tím je tento proces složitější. To je i důvod, proč obrovský
počet rodinných firem nepřežije druhou
generaci svých majitelů. Je těžké nastavit
očekávání ve světě, kde se tak moc střetává racionalita s city. Proto si na začátku
společného podnikání musí rodina ujasnit, jaké hodnoty mezi sebou sdílí a jaké
strategie týkající se rodiny a zejména
byznysu uplatňuje. Mohou být zakotveny v takzvané rodinné ústavě. Ta obvykle
říká, jak se chce rodina prezentovat navenek, jaké hodnoty členové vyznávají a jaká
mají očekávání od společného byznysu.
44
Druhá dimenze se týká vlastnických práv.
Je nutné odpovědět si na otázku, kdo
z další generace má mít nárok na to, aby
se stal vlastníkem či spoluvlastníkem firmy. S tím přichází na řadu otázka, zda firmu otevřít pro strategické investory, nebo
nechat její vlastnictví pouze v rodině.
Třetí dimenze mluví o firemním odkazu.
Zakladatelé většinou chtějí něco zanechat
dalším generacím, je třeba si tedy říct, o co
by mělo jít. O firmu, peníze či něco úplně
jiného. Větší rodinné podniky působí také
na poli filantropie, což osobně považuji
za něco, co stmeluje generace. Dobročinné aktivity způsobují, že zaměstnanci jsou
na firmu hrdí a členové rodiny mají pocit,
že přispívají k dobré věci, i když přímo rodinný byznys nevedou.
Co konkrétně by si podnikající rodina
měla mezi sebou vyjasnit?
Osobně mluvím o čtyřech dimenzích nástupnictví. První dimenze je úspěšné předání vedení. Je namístě otázka, kdo by měl
vést byznys po mně jakožto zakladateli.
Odpověď na tuto otázku je celkem složitá
ve větších rodinách. Je třeba si vyjasnit, jakou kvalifikaci by měl následník splnit.
Čtvrtou dimenzí je majetek a jeho spravování. Majitelé si musí odpovědět na otázku, kolik si chtějí nechat pro sebe, aby
ve stáří nemuseli své děti žádat o peníze.
Je třeba se také zamyslet nad daňovými
dopady. Různé formy majetku mají různou daňovou zátěž. Za veterána zaplatíte
jiné daně než za vlastnictví domu či peníze na účtu.
Všechny čtyři dimenze by měly být v rovnováze. Je lepší, když se na tom dohodPEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015
Výběr z tisku
nou členové rodiny dohromady, než když
jde o samostatné rozhodnutí majitele
firmy. Společné rozhodnutí obrovsky
zvýší pravděpodobnost úspěchu příští
generace. Důvody, proč tolik rodinných
firem po předání potomkům neuspěje,
neleží v samotném byznysu. Více než 60
procent všech rozpadů a bankrotů firem
je způsobeno rodinnými konflikty, a ne
špatným vedením či chybami v byznysu.
Jak nejlépe v rodinném podnikání zabránit konfliktům?
Mluvím o magickém trojúhelníku rodinného byznysu. Ten obsahuje lásku, peníze a moc. V tomto trojúhelníku je často
těžké mít v rovnováze element lásky.
Když máte například dvě děti, jak jim dát
pocit, že je obě milujete stejně, i když
jedno se zdá, že bude více vhodné pro
převzetí rodinného byznysu a druhé se
stane třeba lékařem nebo prodavačem?
Jako rodič říkáte: Miluji tě, ať už děláš cokoliv, jsi moje dcera či syn a to je pro mě
nejdůležitější. Není nic horšího, než když
si jeden potomek myslí, že se s ním jedná jako s druhořadým ve srovnání s jeho
sourozenci. To způsobuje značné napětí. A nejde přitom o to, zda získal méně
peněz nebo akcií. Často jde o iracionální
věci, které způsobují, že se situace v rodinném podniku zkomplikuje.
S majiteli rodinných firem pracujete více
než 20 let. Jak se měnily jejich potřeby?
V poslední dekádě došlo ke změnám.
Ještě před pár lety se v Evropě říkalo, že
nebo argumentovali tím, že oni jsou přece stále u firemního kormidla.
rodinný byznys je tak trochu staromódní
věc, které často chybí profesionální řízení. Rodinné podnikatelské klany nebyly
dost sexy a populární. Dnes je situace
jiná, ovlivněná také moderními technologiemi. Současná mladá generace má
více svobody v rozhodování, jestli se chce
stát součástí rodinného byznysu, či nikoliv. Majitelé firem se více zajímají o to, jak
lépe a dříve vtáhnout potomky do byznysu. Zajímají je metody, jak je přilákat, aby
se později stali jeho součástí.
Jaké metody jim tedy doporučujete? Co
se nejlépe osvědčuje?
Doporučuji, aby potomci získali dobré
vzdělání. Zároveň by se měli brzy seznámit s tím, co firma dělá, a začlenit do fungování podniku. Často jsem viděl, že se
majitelé firem snažili děti spíše do firmy
nevpustit, protože se jim zdály příliš mladé. Mysleli si, že tomu nebudou rozumět,
Je třeba se vyvarovat toho, aby potomci
byli odpojeni od současného byznysu. Při
rozdělování kompetencí také nelze diktovat, kdo bude co dělat, a ignorovat fakt, že
každý člověk je individualita. Každý má jiné
dovednosti a zájmy. Lepší je pomoct členům rodiny, aby rozvinuli své schopnosti.
Důležité je i správné načasování. Zjistit, co
potomky nejvíce zajímá, a snažit se, aby
členové rodiny pracovali jako tým. To znamená, že je třeba se pravidelně scházet
a otevřeně spolu komunikovat.
Když někdo pracuje v rodinné firmě, ale
není členem rodiny, může to být někdy
trochu frustrující. Tito lidé mohou mít
pocit, že nejsou opravdovými členy firmy. Vidíte nějaký způsob, jak se k těmto
lidem chovat?
Respektovat je a uznávat je. Před pár lety
publikovala univerzita ve švýcarském St.
Gallenu studii, jak zajistit, aby zaměstnanci byli více angažovaní a vnímali firmu jako svůj projekt. Přišlo se na to, že je
třeba se zabývat dvěma zásadními prvky.
Zaprvé je nutné férově sdílet všechny informace. Dobré i špatné věci. Tím ve firmě budujete důvěru. Zadruhé je třeba
férově komunikovat o hospodářských
výsledcích firmy. To neznamená, že všem
budete říkat všechno, ale všichni by měli
vědět, že jejich plat je závislý na tom, jak
se firmě bude dařit. Když to budou vědět,
zapojení rapidně vzroste.
Malé obchody s potravinami v Česku dál mizí,
drtí je velké řetězce
3. 11. 2015; Zdroj: E15
Menších obchodníků s potravinami v České republice nadále ubývá,
za uplynulých osm let se jejich počet snížil o víc než pětinu. Na konci letošního září bylo v republice 3763 malých a středních firem podnikajících v oblasti maloobchodu s potravinami, přičemž v roce 2007
v tomto oboru působilo 4729 subjektů. Vyplývá to z analýzy dat portálu
Informaceofirmach.cz, který obsahuje údaje o podnikatelských subjektech z České republiky a Slovenska. Důvodem úbytku malých obchodů
s potravinami je podle projektového manažera aplikace Cribis Jana
Ciklera expanze supermarketů a hypermarketů. „Velké obchodní řetězce dokážou díky tvrdým vyjednáváním se svými dodavateli snížit cenu
prodávaného zboží na takovou úroveň, které malé obchody nemohou
konkurovat,“ uvedl Cikler. Podle něj ale nemohou být malé prodejny
jako takové plně nahrazeny. Svoji konkurenceschopnost si mohou udržet díky lokálním potravinám, specializací na konkrétní výrobky nebo
specifickému přístupu k zákazníkům.
Nejvíce malých a středních prodejců potravin sídlí v porovnání s ostatními regiony ve Středočeském kraji, kde jich je podle provedené analýPEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015
zy 603. Následuje hlavní město a Ústecký kraj. Naopak nejméně jich je
v Karlovarském kraji, a to 78, a na Vysočině (124). S ohledem na právní
formu subjektů mají fyzické osoby - podnikatelé největší zastoupení v Ústeckém kraji, kde jejich podíl dosahuje 87 procent. Nejmenší poměr mají
v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji a v Praze. Hlavní město je
současně jediný kraj, kde převažují právnické subjekty. Portál patří pod
společnost CRIF - Czech Credit Bureau, data čerpá z aplikace Cribis.
45