Divokej Bill, Ill Niňo a další potěšili

10. ROČNÍK FESTIVALU
3.
ČESKÝ BROD
3.–5.7.2004
PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz
Divokej Bill, Ill Niňo a další potěšili
Velmi příjemné počasí, skvělá nálada a mimořádné koncerty vládly druhému dni festivalu Rock for People.
V areálu je dobrých patnáct tisíc diváků, řada jich ještě dorazí na poslední den, aby zhlédla třeba koncert skvělé
finské skupiny Värttinä. Nerouhejme se, ale festival je krásný.
AKTUALITY
Černý přijel na Gaia Mesiah
Poměrně brzy před vystoupením své skupiny
Čechomor se včera v areálu objevil její zpěvák
a kytarista František Černý. Přijel se podívat
na vystoupení kapely Gaia Mesiah. Proč? “Je
to dobrá parta, zajímá mě.”
Hey přivezli novou desku
Potřetí na na Rock for People představila
polská skupina Hey. Vloni po festivalu vydala nové album Music Music, které přivezla
k prodeji. Těší se prý na příští ročník.
Pes na pódiu
Pokud vás zaujal sympatický voříšek, který
pobíhal na pódiu během setů sskupin Gaia
Mesiah a Čechomor, vězte, že patřil Romanovi
Lomtadzemu. V první kapele hrál na perkuse,
ve druhé na bicí.
Rock for People je svátek hudby a včera to na
pódiích dokázalo hned několik skupin. Přestože
Limey, kteří měli zahajovat na Stadion Stage
nepřijeli, vzali to do svých rukou jiní. Vrcholných
čísel bylo hned několik. O půl sedmé to do diváků
nabušili amíci Ill Niňo a přestože takový sound
jako oni má mnoho zahraničních skupin, dostali
diváky na svou stranu. Aplaudovali jejich razantnímu hard coru, z jeho jádra tryskaly prvky latinskoamerické hudby. Pravda, v minulosti byly více
patrné, ale kdo hledal, našel.
Life of Agony byli také skvělí. Dlouho nehráli, ale
návrat v crossoverovém opojení potěšil. Jejich
zpěvák Keith Caputo řekl: “Je tu skvělá atmosféra,
hrálo se nám báječně. Jsem rád, že jsme se mohli
do Čech vrátit.”
V dobách své největší slávy totiž tihle Američané
vystoupili i u nás. V paměti je jejich koncert v klubu Bunkr, který již bohužel neexistuje.
Keith Caputo je střízlík. V zákulisí se procházel
a nasával atmosféru, žádné hvězdné manýry.
A přitom by mohl, protože jeho hlas patří
k nejkrásnějším, jaké festival měl tu čest hostit.
Hvězdou večera byl také Divokej Bill. Série
skvělých skladeb dostala pod pódium na osm tisíc
diváků. Navíc přinesl příjemné překvapení, pozval si sedmnáctiletou Anetu Langerovou, vítězku
soutěže Česko hledá SuperStar. Zazpívala si s nimi
písničku Malování.
V zákulisí ji provázela ochranka. což je běžná věc.
Po úspěchu v televizní soutěži si totiž příliš klidu
neužije. Přesto rozdala mnoho autogramů, byl div,
kolik lidí se za tímto účelem dokázalo do zákulisí
vpašovat.
Jistoty. Tři sestry, Pražský výběr a také Čechomor,
Švihadlo a Vypsaná fixa. Na pódiu se křtila kniha
Deset let Rock for People, což konečně dovolilo
pořadatelům festivalu, Petru Fořtovi a Michalu
Thomesovi, aby divákům naživo poděkovali. Že
jste jim za to poděkovali, je nesmírně dojalo. Zdá
se, že příště festival opět bude.
Rock for People končí. Nenechte si ujít další
skvělé kapely aa pamatujte si, že příští rok se na
vás všichni opět těšíme. Rovněž rádi přijmeme
vaše názory na našich internetových stránkách
www.rockforpeople.cz. Děkujeme.
Anetu nadchla čtyřkolka
Poté, co Aneta Langerová slezla z pódia, kde
včera večer zpívala skladbu Malování se skupinou Divokej Bill, vlezla si na čtyřkolku,
kterou v areálu využívá pro svou práci ochranka festivalu. S “profesionálním” řidičem si to
drandila po pomyslném okruhu. Z vozítka
slezla až chvíli poté, co Divokej Bill dohrál.
Tak ji to bavilo.
Bude se losovat anketa o vstupenky
V Infocentru máte možnost si během festivalu, a tedy i dnes, vyzvednout anketní lístek
s několika otázkami, týkajícími se konání
letošního ročníku. Dnes v podvečer se bude
na hlavním pódiu losovat skupinka vítězů.
Někteří obdrží vstupenky na příští ročník
Rock for People a vylosován bude i výherce,
který získá doživotní vstupenku na všechny
ročníky konané v Českém Brodu.
Finále EURO: Portugalsko - Řecko 0 : 1
1
ROZHOVOR
S bubenicí Gaia Mesiah, Mishou
Je potřeba vyšoupnout ekonomy
Máš pocit, že to na koncertu tady na Rock for People
lidé pochopili?
Jestli se trochu zamysleli nad texty, tak určitě. Na našich samosttných koncertech k tomu mívá naše kytaristka Morella
nějaké povídání, bývá to tím pádem jednodušší. Já si ale
myslím, že spousta lidí cítí to, co my. Nepřipadám si jako
nějaká výjimka, s kým se bavím, ten to cítí stejně.
Co je podle tebe to, co by se mělo na světě změnit?
Je důležité, aby na trůnech a v prezidentských křeslech
neseděli ekonomové. Minist životního prostředí byl měl být
rozhodně ekolog a nemělo by mu jít v první řadě o prachy.
Neměl by myslet na to, jak by je sehnal, ale měl by přemýšlet
o tom, co země potřebuje. Politici myslí v číslech a uniká
jiím, že kolem nich jsou živí lidé, živá zvířata a živá země.
Vyšoupnout ekonomy, to je klíčové.
Loni jste na Rock for People hráli ve stanu,
letos už na velké scéně. Čemu připisujete
ten postup?
Prací, kterou jsme za ten rok odvedli. Ta nás posunula
kupředu. Objeli jsme Čechy, byla mediální prezentace, to
nám strašně pomohlo. Navíc je pořadatel tohohle festivalu,
Petr Fořt, náš fanoušek.
Jaký byl váš letošní koncert?
Byl dobrý, ale na můj vkus bylo dost málo času na zvukovou zkoušku. Patnáct minut není mnoho. Člověk si nestačí
udělat odposlech, jak by chtěl, a když je v kapele víc členů
a jsou tam ještě perkuse, chtělo by to dvacet nebo pětadvacet
minut. To se ale nedá, byl by to velký prostoj. Jinak to ale
byla nádhera. Bylo dobře postavené pódium, nepralo na ně
sluníčko.
Pořád vám v kapele jde o politické, sociální a ekologické záležitosti?
Jasně.
2
Jací lidé by měli svět řídit?
Duchovně založení, sociálně zaměření. Spolupracovat by
spolu měli všichni, ale nesmí myslet v číslech. Měli by si říct:
“Tak, země je prdeli, pro její obnovu je potřeba udělat tohle,
tohle a tohle”, a pak by měli teprve počítat, co to bude stát.
Do těhle věcí by mělo jít osmdesát procent rozpočtů všech
států. No, ale já myslím, že to jde do prdele. Všichni si vozí
zadky v kárách, mají svoje chalupy, kde mají udržovanou
trávu, a už nevidí, že ve městech si děti nemají kde hrát.
V parcích, kde by si hrát mohly, se postaví supermarket.
Supermarket je pak jediná svoboda, kteerou nám dávají.
Můžeme tam jít nakupovat a koupit si, co chceme. Na
obrovských place jsou jenom regály.
Je podle tebe šance tyhle věci změnit?
Myslím si, že je pozdě. Samozřejmě mě to ale nezastavuje
v tom, co dělám, protože vím, že je to správné. Pro mě to
není marný boj. Mám pocit, že jsme se už přehoupli za ten
bod, kdy se to dalo zvrátit. Doufám, že si to naše planeta
nenechá líbit a trochu se ozve.
To se ale přece děje.
Jasně, jsou nevyrovnané sezóny, mění se strašně počasí. To
už člověk neovládne. Já nemám politiky ráda za to, že o tom
nemluví. Oni podle mě vědí, proč jsou záplavy a proč jsou
sucha. Doufám, že je to smete.
Kdy se dočkáme vaší první desky?
Předpokládám, že někdy v zimě půjdeme do studia. Leden
a únor je takové mrtvé období, tak se zavřeme a budeme
nahrávat. Na jaře by měla vyjít první řadovka.
FESTIVALOVÁ ANKETA
Co byste na Rock for People příští rok zlepšili?
Hanka, 17 let, Úvaly
Byla bych ráda, aby se ta pódia tak strašně moc nepřekřikovala.
Na spoustech míst je slyšet všechno.
Michal, 17 let, Český Brod
Vadí mi nepořádek. Je to nepříjemný v tom šlapat.
Petr, 27 let, Pyšely
Mělo by být víc hajzlů, protože tohle je totální katastrofa. Některý
jsou totálně podělaný.
Anežka, 15 let, Kounice
Neprodávala bych tady noviny. Přijde mi, že se jich válí zbytečně
moc na zemi.
Alena, 26 let. Říčany
Je sice zvýšený počet záchodů, ale hygiena je strašná. Kelímky
jsou jenom za padesátník, takže se lidi ani nesnaží je sbírat.
Jinak se mi tu ale líbí.
Tomáš, 24 let, Rožnov pod Radhoštěm
Podle mě se dost přeřvávají scény. Možná by je měli všechny ztišit,
možná je jinak rozmístit, nevím.
Tereza, 17 let, Český Brod
Myslím si, že je všechno dobře zorganizovaný, ale jsem tu první
den, takže to možná není tak úplně pravda.
Hanka, 17 let, Dubí u Teplic
Štvou mě lidi, jsou to neandrtálci. Chovají se vulgárně. Jsem tu na
brigádě, vrážejí do mě a dělají bordel.
Simona, 16 let, Mariánské Lázně
Mělo by tu víc košů. Na zemi je strašně odpadků. Nelíbí se mi to,
škodí to atmosféře.
Štěpán, 21 let, Říčany
Jsem tu první rok a žádné výhrady nemám.
3
ÚRYVEK Z KNIHY DESET LET ROCK FOR PEOPLE
(kterou lze na festivalu zakoupit za 199 Kč)
Jak lidem bylo stydno za The Bloodhound Gang
Na prestižní ocenění od tuzemských hudebních akademiků v podobě sošky Gramy, na
něž si Petr Fořt z Ameby věší sako a dnes mu slouží jako držák dveří v jeho bytě, pár
hodin před vypuknutím jednoho z největších (ne-li úplně největšího) festivalů u nás
v roce 2000 nikdo nepomyslel.
Pořadatelé řešili ’drobné zádrhely’, jakým bylo příliš nízké pódium
(a tak se podepřelo dřevěnými hranoly na požadovaný metr osmdesát
nad zemí), zpoždění při jeho zprovoznění, vstupenkové pásky na rukou
koumáků, jejichž barva sice odpovídala použité žluté, nicméně prakticky
měla potisk z Rock For People 1997, případně z týden před tím konané
Noci plné hvězd v Třinci.
K řešení byla koneckonců i poměrně hustá koncentrace diváctva ve
stanovém městečku již den před akcí, stejně jako jejich neutuchající
nápor u hlavního vchodu, kde se po celý první den fronta nezkrátila na
méně než třicet metrů.
Šestý ročník festivalu Rock For People jej táhl do nové etapy. Byl-li v dávné minulosti
lokální záležitostí pro střední Čechy, v roce 2000 si získal renomé nejvyspělejšího festivalu v zemi, pročež musel změnit tvář. A tak bylo pódium větší než minule, hrálo se
tři dny jako minule, zvuk byl dvojnásobně silný a zahraniční hosté měli co dělat, aby
se vyrovnali k mimořádným výkonům vybičovaným tuzemským kapelám.
Pokud bychom měli objektivně vyjmenovat zklamání ročníku, vystačí k tomu prsty
levé ruky lesního dělníka. Stánky s občerstvením nabízely úzký sotiment především
s jídlem. Když kdosi prohlásil, že být tři dny o párku s hořčicí není žádný med, bylo to
alarmující a s odečtením trocha nadsázky pravdivé.
Rok předtím se na plochu vešly stany v pohodě. Ve dvoutisícím byly posunuty do
nově vzniklého stanového městečka a přesto nebylo na ploše k hnutí. Byla ale pravda, že jí vévodil mohutný bungee jumping, při jehož odstranění by se ještě tisícovka
návštěvníků do areálu v pohodě vešla.
Největší rozhořčení ale přinesla kapela, která měla být hlavní hvězdou a potěšit utahané kostry špetkou „legrační“ podívané. The Bloodhound Gang přijeli jako nepříjemní
američtí trotlové, jejichž doménou je sex a arogance. Více si užili toho druhého. Hned
po svém příjezdu napadli pořadatele za to, že použili loga kapely na trička k festivalu.
Požadovali za to odškodné v podobě padesáti pásku ke vstupu do zákulisí, které mají
být rozdány dívkám lačným po styku jakéhokoliv druhu. Samozřejmě nedostali nic,
čímž utichly i hrozby mezinárodním soudem za zneužití loga.
Vrcholná čísla ovšem teprve následovala. Kapele po úvodní Fire Water Burn a druhé
Boom (to ještě vypadalo na opravdu povedenou taškařici) vypověděla službu aparatura, pročež následovala půlhodinová pauza. Tu Američané vyplnili soutěžemi typu
„kdo se svlékne do naha, dostane tričko“, či „kdo sní třicet pravých amerických hot
dogů, dostane sto dolarů“.
Představte si, co udělá třicet hot dogů s vaším žaludkem a uvěřte, že sto dolarů nikdo
nevyhrál. Zato se pár mládenců svléklo (dívky nikoliv) - za tričko. Kdo se nesvlékl,
byl bodyguardem kapely poměrně drsně vyveden za pódium. Lidé ale tuhle habaďůru
kapele příliš nebaštili, a když byl zpěvák Jimmy Pop povýšený, dostal kelímkem po
kebuli.
Atmosféra koncertu The Bloodhound Gang šla strmě dolů, neboť si kapela vymýšlela
další trapné soutěže a dávala lidem nasrozuměnou, že budou dělat, co si přeje, jinak na ně kašle. Kelímky proto přistávaly na scéně čím dál tím častěji a intenzita se
zvyšovala i tehdy, když The Bloodhound Gang začali hrát. No, spíše se trápit, neboť
třičtvrtěhodinové vystoupení bylo tak špatné, jako prezentace muzikantů coby lidí.
Kytarista Lupus Thunder hrál jako když mu umírá škytavá babička, baskytarista Evil
Jarred Hasselhoff více vyhazoval ruce k nebesům na důkaz své dokonalosti, než chytal
rytmus, Jimmy Pop a DJ Q-Ball nezazpívali zhola nic, tedy byli falešní až běda, a nálada padala na kolena. Zvedla se až když kapela dohrála parodii na N’Sync v podobě
The Bad Touch.
Odešla, nikdo nezatleskal a po americkém snu zůstal dým. Muzikanti pak z areálu
odjeli bez rozloučení, rozzlobeni, že je české publikum nechápe. Kapely na malé scéně
byly ale zajímavější než celí The Bloodhound Gang.
Pořádající Michal Thomes tehdy řekl: „The Bloodhound Gang nebyli zábavní ani
mile kontroverzní, ale arogantní, povýšení a hudebně špatní. Jejich pódiová show je
založena na úplně jiných věcech než na hudbě, a lidé, kteří festival navštívili, jejich
styl komunikace nerozdýchali. Byli jsme členy skupiny označeni za amatéry, kteří
zařídili, že k nám už světoznámí The Bloodhound Gang nikdy nepřijedou. Jistým
dílem k tomu napomohlo, že je okradl taxikář. To nás sice uklidňuje, že v tom nejsme
sami, ale přesto jsme přesvědčeni, že to bylo úplně jinak.“
Tři slunečnice pro nenarozené dítě
Pravými hvězdami ze zahraničí byly v tomto případě další kapely. V první řadě němečtí
In Extremo. Osm tisíc diváků bylo nadšeno jejich středověkým thrash metalem. Kapela
vybírala z obou do té doby vydaných desek, poslala do boje oba skvělé dudáky a předák
4
Das letzte Einhorn zpíval charismatickým hlubokým hlasem, který se ve vyšších polohách rozsekal na malé střepiny, jež k sobě přitahoval neviditelný magnet.
Blok In Extremo byl mystický, plný dávných podobenství a skladeb, které sice nehýří
nápady a mnohdy omílají jeden dokola, nicméně takové skladby se ve středověku
vymýšlely. In Extremo totiž vytahují minulost, aby se na ni nezapomnělo. Tím
zadělávali pro budoucnost, neboť na jejich podání se muselo dát.
Britští technoduboví Zion Train vystoupili před zbylými pěti tisíci diváky v závěrečnou hodinu celého festivalu a svým houpavým technorytmem s nádechy jamajského reggae a především zmíněného dubu
přivedli unavené publikum do transu. Vynikající zpěvačka Morava
doplňovala černošským sametovým hlasem základní rytmické linie
a nechala se k tanci leckdy inspirovat hopsajícím kolegou, obsluhujícím
dechové nástroje. Programátor sice vymyslel bohulibé postupy, občas jim
ale scházela větší hybnost a síla, což bylo dáno absencí dalších možných
zvuků. V závěru nastaveného bloku se zpěvačka přiznala, že je těhotná.
Když ji k noze přiletěly tři slunečnice, byla to ta nejkrásnější tečka za
celým festivalem.
Rap o klobáse a spadlý praktikábl
Šestý ročník Rock For People měl neopakovatelný nádech. Že se již na místě mnozí
hudebníci za scénou shodli, že je to nejlepší festival, na kterém kdy byli, není divu. Na
pódiu nedošlo vlastně k výraznému časovému skluzu, když se protrhla střecha (pršelo
ale pouze první den, a to byla ještě celá), technici ji záhy vyspravili a předešli tak
chystané nejméně hodinové pauze na její opravu. Z pelotonu účastníků nedorazili na
hlavní scénu pouze slovenští Iné kafe, jejichž baskytarista byl přikován pracovními
povinnostmi v Bratislavě a pozdní příjezd nepřicházel v úvahu, protože by na kapelu
už v programu jednoduše nezbylo místo. Kapelu pořadatelé odvolali ve chvíli, kdy stála
na česko-slovenské hranici rozhodnuta, že k Českému Brodu pojede rychlostí dvě stě
kilometrů v hodině.
Radost ovšem přinášela jedna formace za druhou a těžko některé cokoliv vytknout
i přesto, že kupříkladu Prohrála v kartách měli tak děsivé vokály, že se tvůrci jejich
převzatých skladeb museli obracet v posteli, v horším případě v hrobě.
K vrcholným momentům patřil jistě příjezd kultovních Tři sester, které k průřezu
slavnými momenty své košaté a alkoholem opojené kariéry přizvaly i ztraceného syna
Sahulu, jenž si zapěl ve svých nezapomenutelných písničkách a nechal odstřihnout
dobu, kdy se chtěl s formací soudit ohledně zneužití své vizáže na obalu alba Průša se
vrací. Byl to přece tehdy skvělý fór.
Vynikající atmosféru podpořili také J.A.R. Lehounké funky se vznášelo nad atletickým stadiónem tak mihotavě, jako skokani z bungee jumpingu. Když se pak šel raper
Michael Viktořík najíst ke stánku s klobásou, stal se středem pozornost rozverných
kolemstojících a několik minut s nimi rapoval o tom, jak by to s onou klobásou mělo
být. Za tenhle výkon si všichni vysloužili potlesk.
Pozitivním zjevem byli Krausberry, kteří byli vytleskáni i přesto, že na scénu vstoupili
odpoledne před druhou hodinou. Už jsme doma se vrátili nadýcháni amerického vzduchu a mile uvítáni na ruzyňském letišti. Hráli skladby z nedávno vyšlé best of kolekce a učinili paradoxně skvělý prostor pro Žlutého psa, jenž dokreslil letní pohodu
mimořádně vydařené akce pojetím ryze kabaretním. S vokalistkami Sukovou a Feriovou se propadl praktikábl, což by mohlo jít na hlavu roztančené Anny K., která kapelu
přišla na Sametovou podpořit.
Zdeněk Juračka se mezitím zamotal dokola s Františkem Kotvou a výsledek byl žalostný
- silnější Kotva zůstal, slabší Juračka padl k zemi. Bohužel nedošlo na Kotvovo sólo na
žebříku, v té době utěšený vrchol mnoha žlutopsích koncertů. V areálu byl žebřík totiž
jen třímetrový a ten byl na odvážného borce přece vysoký. Pro jistotu byl během pobytu
skupiny na pódiu za scénou nachystán. To kdyby se náhodou Kotva pochlapil.
Křest novinkového alba Správná pětka si odbyla Zvlášňý škola. Kytarista Jiří Mezník
měl nástroj upevněn na policejním pásku sloužícím coby zátarasa při vyšetřování,
ačkoliv neustále tvrdil, že má nový fender pás. Když zazněla skladba Starci na chmelu
v rázném podání pivní kapely, bylo zřejmé, že přidané minuty neprojdou vniveč,
naopak se publikum skvěle zahřeje. Zafungovalo to.
Kapely vesměs odehrály svůj nadstandard, k čemuž je přimělo do muziky totálně zamilované publikum. Pravda, kdosi přerazil na přilehlém koupališti skokanský můstek,
kdosi prodával trička Zvlášňý školy za babku, aby měl na benzin na cestu domů (existovalo důvodné podezření, že to byla sama kapela), kdosi ztratil roztomilého psího
huňáče, který se usadil ve stánku tehdy ještě jestvujícího časopisu Big Beng!u a strávil
tam letní odpoledne a podvečer. Kdosi také přebral tak, že spal přehozen přes zábradlí
a docela mu to svědčilo. Kdosi se dostal přes plot do areálu, byl vyveden a zkusil to
stejně neúspěšně ještě třikrát. Kdosi ukradl Jurdovi z Divokýho Billa nádherné brýle.
Když se ztráta vyhlásila na pódiu, lidé mu přinesl přehršel brýlí jiných, aby si vybral.
Zpěvák N.V.Ú., Štěpán Málek, povyprávěl v zákulisí pár nových vtipů a novinář z Big
Beng!u, Bohouš Němec, chodil po areálu se ženskými kalhotkami na hlavě a nesundal
je ani když vyšplhal na věž a provedl bungee jumping.
Pořadatelé jen dvakrát prohlásili, že za rok festival nebude.
HVĚZDY DNEŠNÍHO DNE
The Real McKenzies
Punk a dudy, nejlepší kombinace
Kanadská parta The Real McKenzies nezná neúspěch. Není to sice
celosvětová záležitost, ostatně trocha undergroundu těm divokým
povahám zcela jistě vyhovuje, nicméně kde se objeví, tam to žije.
Nedivte se, spojili punk se skotským folklórem. Jak jistě tušíte, patří
k němu dudy. Teì si to jenom představte a máte před očima nejlepší
vizitku pro jejich koncert.
Šestice exituje už dvanáct let a první krok udělal z Vancouveru. Od
začátku věděla, že výše uvedená kombinace je ta pravá. Tři roky si počkala na debutové album. Pod názvem The Real McKenzie vyšlo
u společnosti IFA a ještě to nebyl ten průlom, který by kapela očekávala. Jenže ona měla kdesi hluboko v srdcích ukryto mnoho
skvělých písní. Na ty došlo až na přelomu tisíciletí.
Od roku 2000 vydává jednu desku za druhou. Clash Of The Tartans se jmenuje ta první, Lochd & Loaded následující (2001), Pissed Tae th’ Gills přišlo po dalším roce a aktuální je loňské Oot & Aboot. Jejich stylu se v Americe říká British Columbia, u nás ale
vystačíme s názvem pub punk nebo punk revival.
Ska-P
Dělnické ska
Jedno je jisté. Pokud byste se čirou náhodou během festivalu nudili, z letargie
vás dostanou Španělé Ska-P. Letos se i v českých zemích příznivci skočné hudby
nadchli pro album Incontrolable, které sem spolu s bonusem v podobě DVD
dovezla společnost BMG.
Vypadali tak sice jako nováčkové, ale není to pravda. Narodili se před deseti lety
ve Vallecasu a smýšlením byli a jsou velmi levicoví. Svou první desku nazvanou
jako kapela vydali už v roce 1995 u malé firmičky Balboa. Byl to sukces, protože
o tři roky později už vydávali „dvojku“ Eurosis u silné společnosti RCA, kde si
padli do oka a táhli to spolu k dalším albům. Vals Del Obrero vyšlo v roce 1999, o dva roky později ještě Planeta Eskoria. Aby byl
výčet úplný, do letošní nabídky patří rovněž kolekce Que Corra La Voz. Jsou pilní, že?
Z jejich desek je znát nefalšovaná radost ze života. Sázejí jednu chytlavku za druhou a roztančí i nohy dřevěné. Navíc jsou skvělí
muzikanti a pracují výborně s vokály. Ne, ne, tohle není jenom pozdrav milovníkům ska, to je hudba pro všechny.
„Pro nás je nejdůležitější hrát před lidmi a sdělovat jim to, co cítíme,“ tvrdí zpěvák a kytarista Pul Pul. „Chceme ho naplnit optimismem a hrdostí. Jsme součástí proletariátu a jsme na to pyšní. Naše hudba a texty vyjadřují postoje a názory dělnické třídy.“
Croft No. Five
Skotská fúze
Croft No.Five si získali reputaci jako kapela, jejichž živá vystoupení patří k těm
nejenergičtějším, které můžete ve Velké Británii zažít. Ze žhavé fúze funku, hip-hopu
a dancefloor grooves s původními skotskými melodiemi namíchali originální sound, který
je nepřeslechnutelný i na britské scéně. Hlasy tradičních skotských nástrojů, jako jsou whistles a akordeon, dokumentující pevnou zakořeněnost i té nejmladší muzikantské generace
v tradici skotské Vysočiny (Highlands), se naprosto přirozeně doplňují s nejsoučasnějšími hip-hopovými rytmy, samply a funky
zvukem kytary, basy a bicích.
Croft No.Five přijíždějí do ČR v době, kdy se o nich začíná mluvit s velkým uznáním. Pro nás je zajímavé, že bratři Misha a John
Somerville mají k českému prostředí velmi úzký vztah - jejich matka pochází z Čech. Znalost českých reálií dokazuje i skladba Gambrinus z jejich prvního CD. Pro české turné skupina připravuje speciální edici svého nového CD, které u nás vyjde než v Británii.
Jejich debutové CD Attention All Personnel vyšlo v roce 2001 u známé skotské firmy Foot Stompin’ Records. Během posledních
dvou let si skupina vybudovala základnu věrných fanoušků doma i v cizině a očekává její další rozšíření díky novému albu, které by
mělo vyjít právě v létě 2004.
Värttinä
Finské lidovky z dívčích hrdel
Počátky dnes pozoruhodné dívčí skupiny sahají až do roku 1980, kdy vzniklo velmi široké
společenství hudebníků tvořících hudbu vycházející z odkazu finské lidové hudby.
Postupem doby se soubor zeštíhloval, až se v roce 1990 stabilizovala vokální část skupiny
ve složení Sari Kaarinen, Mari Kaasinen, Kirsi Kahkonen a Sirpa Reiman. Čtyři zpěvačky
doprovází šestičlenná skupina s tradičním rockovým obsazením, která ovšem také využívá
širokou škálu lidových nástrojů.
Ve své tvůrčí filozofii skupina používá lidové melodické motivy, útržky lidových textů a to
vše míchá zcela současným přístupem k instrumentaci a aranžování. Když k tomu pričteme
nekompromisní a strhující pódiový přednes, není se co divit, že Värttinä je považována za
jednu z nejlepších finských kapel a že se stala v posledních letech senzací všude, kde se
objevila. To potvrzuje i ohlas, který zaznamenala po svém premiérovém vystoupeni v České
republice na E. T. Jamu 1999.
V roce 2002 vydala své páté studiové album Ilmatar, kterým si upevnila postavení mezi nejprogresivnějšími soubory současnosti.
Skupina Värttinä už v České republice několikrát s velkým úspěchem vystoupila.
5
PRŮVODCE TŘETÍM FESTIVALOVÝM DNEM
Poslední den letošního ročníku Rock for People je velmi zajímavý. Stojí za to
zůstat až do konce, protože teprve se setměním přijdou na řadu skupiny, jež
musíte vidět i slyšet.
Nabušená bude jistě finská dívčí Värttinä. Poprvé se u nás objevila před lety na
festivalu Jam a už tehdy doslova šokovala. Dnes je v ještě lepší formě. Závěr festivalu bude díky ní výborný.
O The Real McKenzies a Ska-P, kterým rovněž bude patřit finále, se zmiňujeme
na jiném místě.
Na Stadion Stage začne Lenka Nová se skupinou a bude zřejmě hrát především
skladby ze své loňské desky. Je to bývalá členka skupiny Laura a její tygři, ale to je
minulost. Teď se pohybuje na pomezí rocku a popu. Po ní následující Peha (česky
Piha) je hvězdou slovenské kytarové scény. Oči mužů jistě s radostí spočinou na
tváři i těle zpěvačky Katky Knechtové. Jenže pánové, ona i skvěle zpívá.
Slovenský blok protáhnout Tornádo Lue a IMT Smile. Doma jsou hvězdy,
u nás se zatím prosazují pomalu. IMT Smile vede Ivan Tásler, velká skladatelská
i muzikantská hvězda pracující například pro Richarda Müllera.
Gang-ala-basta se vyvíjejí a bude zajímavé vysledovat, kam se dostali za poslední
rok. One Season Band Michala Pavlíčka zase přinese radost z kvalitní muziky.
V téhle sestavě (původně asi zamýšlené na jedinou sezónu, jak vyplývá z názvu)
jsou skvělí instrumentalisté. O -123 min. netřeba pochybovat. Budou jistě jedním
z vrcholů posledního dne. Totéž si lze ostatně myslet o nehynoucí Hudbě Praha
a tradiční Mňáze a Žďorp. Hypnotix na závěr ukolébá do pohodlí noci.
Na Centrum.cz Stage dojde zpočátku na pozoruhodné klubové kapely, které dělají
Čechám dobré renomé i za hranicemi vlasti. Z té líhně jsou zejména Anyway či
Esgmeq.
UDG vyhráli letošní soutěž Coca-cola Popstar a je zřejmé, že to mělo nějaký
důvod. Jsou živelní, disponují zajímavými melodickými motivy a z Ústí nad Labem
přivezou pohodu a radost z hudby i života. Ještě letos jim vyjde debutové album
u Sony Music/Bonton.
Slováci Chiki-liki-tua a Slovinci Elvis Jackson jsou pozoruhodné alternativní
kapely, ti druzí ostatně patří k tradičním festivalovým hostům. Punkoví Plexis,
kteří nastoupí po nich, se připomenou, protože jde o comeback.
O velké finále se vedle zahraničních hvězd postarají i naši skaborci Tleskač
a před nimi i Slováci Polemic, jedna z nejlepších ska skupin na území bývalé
federace.
A vedlejší stany? Na Club Stage si nenechte ujít třeba pankery Model 77, Totální
nasazení, N.V.Ú., E!E, SPS či P.S. Pak přijde nu-rocková česká vize v podobě
Dolores Clan, kteří nedávno cestovali po stadiónech jako předskupina Kabátu. Slovenská Forma vydala letos debutové album a jde u něho zajímavý zvuk
a zvláště opravdové texty o tom, jak se žije u ní doma v Lučenci, kousek od
maďarských hranic.
Na scéně Gambrinus talent si vychutnejte třeba postnirvanovské Jesus Puras
z Prahy či kolínské grungery Dřevěná včela úplně na závěr.
6
FOTO OHLÉDNUTÍ
ROZHOVOR
S ANETOU LANGEROVOU, vítězkou soutěže Česko hledá SuperStar, která zpívala se skupinou Divokej Bill
Hovořilo se o tom, že pokud se zkouška
s Divokým Billem nepovede, půjdete od toho.
Šlo to hladce?
Nebyl žádný větší problém. Všichni z kapele zpívali tak,
jak byli zvyklí, a já se jen přidala. Není to těžká písnička,
ale má své kouzlo. Nebyl problém. Pětkrát jsme si to
zkusili a řekli si, že to na festivalu zvládneme.
Měla jste původně také zazpívat nějakou svou
písničku, ale nedošlo k tomu. Proč?
Byla taková představa, ale rozhodli jsme se, že nic
dalšího neuděláme. Pro mě je teď důležité pracovat na
svém repertoáru, se kterým budu vystupovat. Nechtěla
jsem si narychlo vybrat nějakou písničku, navíc jsme
na to měli jen tři dny. Nechtěla jsem zpívat převzatou
věc, kdyby k druhé skladbě došlo, byla by to určitě
nějaká vlastní. Jenže to ještě nešlo.
Aneto, kdy jste se rozhodla, že vystoupíte se skupinou Divokej Bill
na festivalu Rock for People poté, co ona zareagovala na článek,
v němž jste projevila přání si s ní zazpívat?
Mám pocit, že to bylo asi před týdnem. Neplánovali jsme to nějak moc dlouho.
Pak jsem byla na zkoušce a moc se mi s nimi líbilo. Brala bych, kdybychom
nacvičili víc písniček. Jsem ale ráda, že jsem mohla ukázat lidem, co chci
dělat.
Chápete své včerejší vystoupení jako krok na festivaly, o nichž jste
mluvila v souvislosti s tím, že byste na nich v budoucnu ráda vystupovala?
Myslím, že to tak lze brát. Okoukla jsem lidi, násala atmosféru a snažila jsem
se pochopit, jak to tady všechno vypadá. Až budu mít svůj repertoár, byla bych
strašně ráda, kdybych třeba právě na Rock for People mohla vystupovat.
Měla jste strach, když jste vstupovala na pódium před osm tisíc
diváků?
Hrozně jsem se bála toho, že to nepřijmou a nepochopí ten záměr. Nebylo to ale tak. Když jsem se šla podívat mezi diváky, byly od nich celkem
dobré ohlasy. Jsem ráda, že chápou, co tím myslím. Potřebovala jsem se
dostat někam, kde mě vezmou, a teď chci jít svou cestou.
Jaký máte pocit z festivalu jako celku?
Je to velmi známý festival, ale nikdy jsem na něm nebyla. Měla jsem trochu
obavy, ale dopadlo to dobře. Jsem spokojená a těším se, až sem zase zavítám.
Pracujete už na své první desce, která by měla vyjít v září?
Vybíráme písničky z nabídek, které nám chodí. Je jich opravdu celkem dost,
takže je těžké mezi těmi dobrými vybrat ty nejlepší.
Zpívala jste v písničce Malování. Proč právě v ní?
Protože jsme se na ní s kapelou shodli. Myslím si, že je známá, pro mě zpívatelná a líbila se mi.
INFOCENTRUM
Jedním z nejdůležitějších míst festivalu je Infocentrum. Najdete je na
cestě od atletického stadiónu na
přilehlé pódium Centrum.cz Stage.
Dívejte se po levé straně. Obří nápis
sotva kdo přehlédne.
Co Infocentrum nabízí?
Možnost zakoupení karty Alive
přímo na festivalu. Karta je určena
pro mladé lidi do 26 let (25 let
včetně) a je uznávána jako mezinárodní identifikační průkaz pro
mladé cestovatele po celém světě
a ve více než devadesáti šesti zemích
světa nabízí různé slevy a výhody.
Narozdíl od běžného postupu, při
kterém musíte navštívit fotografa,
poslat prohlášení, že splňujete
věkové kritérium pro získání karty
a posléze čekat, až vám karta přijde
poštou, můžete na Rok for People
získat kartu ihned.
Navštivte Infocentrum, kde vás vyfotí, podepíššete prohlášení a po zaplacení si můžete kartu Alive rovnou
odvézt. Pokud navíc odevzdáte
slevový kupón, který dostanete při
zakoupení festivalového trička, tak
to budete mít ještě o padesát Kč
levnější (200 Kč namísto běžné ceny
250 Kč).
V Infocentru si můžete rovněž zakoupit knihu Deset let Rock for People. Stojí 199Infocentrum prostě
plní roli hlásné trouby. Pokud budete mít nějaký problém, pak byste
se tam měli zastavit.
7
8