Daniel Cohn-Bendit Sarajevský Meeting Point

Transkript

PROSÍME, KUPUJTE JEN OD PRODEJCŮ, KTEŘÍ STOJÍ NA SVÉM PRODEJNÍM MÍSTĚ A MAJÍ PLATNÝ PRŮKAZ!
ROZHOVOR:
REPORTÁŽ:
Daniel Cohn-Bendit
Sarajevský
Meeting Point
329
V PRODEJI OD 19. KVĚTNA 2009
ÉÚçèáÚÜá¡¦¡ãÚç¡äèæcëÞä
ÕÇÊhÄÉ¡¼¡ÏÍÀÎÏ
¾ëâæÞ¡ÚçÝ¡ËîçâìáæÞçí
Ë¼ÍÏ¡Ä
ßèíè¡ ÑèãíqÜá¡½ëíçâÜä
ËèáòÛèïc¡ìäèëèèéÞëÚ¡éëè¡ãÞÝçèáè¡íÚçÞlçyäÚ
¼¡éáòìâÜÚå¡ìÞæâ¬èéÞëÚ¡
ßèë¡èçÞ¡ÝÚçÜÞë
éëÞæâpëÚ¡±·¡¯´¡±¯¯¸¡±¯¹¯¯¡ÎíîÝâè¡¼ÇÏÚ
ÝÚåy¡îïÞÝÞçy¡¡çÞñí¡ìáèðâçà¡
±¸¡Ú¡²¯¡¯´¡±¯¯¸
ÎíîÝâè¡¼åí¡ ¡Ă¡ÃÚåÚ¡²¯«¡Ð¡ÑìíÚïâíq¡±°«¡ËëÚáÚ¡¶ĂÃèåÞèïâÜÞ
ÎÜpçc«¡ëÞâÞ«¡ÜáèëÞèàëÚĀÞ¡Ú¡ÝÞìâàç¡ ÜèçÜÞéí«¡ÜáèëÞèàëÚéáò¡ÚçÝ¡ìÞí¡ÝÞìâàç¡ ÅÚç¡ÆÊÈ$ÍÀÆ¡ ÃîÝÛÚ¡ æîìâÜ¡ ÈâÜáÚå¡ÉÀÅÏÀÆ
íïèëÛÚ¡Ú¡âçíÞëéëÞíÚÜÞ¡ ÜëÞÚíâèç¡ÚçÝ¡âçíÞëéëÞíÚíâèç¡ ÃèçóÚ¡ÈÚåyä¡ éèáòÛèïc¡ìéèåîéëcÜÞ¡¡ ÜáèëÞèàëÚéáò¡ÜèçìîåíÚçí¡ ÈÚëíÚ¡ÏÍËÄRÊÑÎÆ$
ëÞóÞëïÚÜÞ¡ïìíîéÞçÞä¡ íâÜäÞí¡ëÞìÞëïÚíâèç¡ ÃÚçäÚ¡ÆîÛcläèïc«¡çÚçèáÚÜá !àæÚâåÜèæ«¡µ¯±¡´¸¯¡µ¸¸¡ ðððçÚçèáÚÜáÜó¡ ¡ðððÚåíÚëíÜó
äèéëèÝîÜÞçí¡ ÜèéëèÝîÜÞë
¡
ïóçâä¡éëèãÞäíî¡éèÝéèâåâ¡ ìîééèëíÞÝ¡Ûò
OBSAH | FEJETON | POŠLI TO DÁL | TÉMA: CHUDÍ NA PRANÝŘI | DĚJINY PŘÍTOMNOSTI | REPORTÁŽ | REFERÁT
ROZHOVOR | ~ | KOMIKS A KŘÍŽOVKA | KULTURA | ULIČNÍCI | SMS A E-MAILY | SVĚTOZOR
EDITORIAL
Vážené čtenářky, vážení čtenáři!
Starý vtip z dob ruské revoluce popisuje kněžnu Dolgorukou, jak nechápavě komentuje dav
skandující pod jejími okny „pryč s bohatstvím!“
slovy: „Podivné, můj rod vždy razil heslo pryč
s chudobou!“ Kněžna možná byla lidumilná, ale
nám její heslo zní trochu mrazivě. Stále častěji
jsme totiž svědky snah chudobu nikoli řešit, ale
odstranit z dohledu „řádných občanů“.
Rozhodně ale nehodláme chudobu nějak
nekriticky adorovat. Ani církve už se ostatně
neodvažují vyzdvihovat chudobu jako ctnost.
Být chudý je dnes tím nejhorším zločinem,
o jedince s nízkou kupní silou nestojí nikdo,
snad s výjimkou některých sekt a obskurních
hnutí. Horší už je jen skromnost, která způsobuje nízkou poptávku, brzdí růst a jistě má na
svědomí i současnou ekonomickou krizi. Bohatí
naopak kultivují společnost, svými vrtochy
zaměstnávají mnoho méně šťastných spoluobčanů, nikdo se neodváží být k nim nezdvořilý
a leccos se jim odpustí, čímž zlepšují společenskou atmosféru a zjemňují mravy.
Pochopení, neřku-li sympatie pro chudé v našich
médiích jen tak nenajdete, takže pro vás snad bude
toto číslo NP příjemným zpestřením. Odtažitému
vztahu novinářů k chudým se nelze divit. Většina
z nich vede život celkem blahobytný, žádná chudina se v jejich blízkosti nevyskytuje a představivostí a empatií tato profese nijak zvlášť nevyniká.
Navíc zkoumat životní styl bohatých je mnohem
příjemnější práce než reportáže z chudinských
ghett, kam se posílá většinou za trest.
Ve všeobecných úvahách, jak s chudými zatočit, zanikají příklady, kdy se byvším nuzákům
povedlo svůj úděl změnit a přijatou pomoc
společnosti mnohonásobně vynahradit. Dnešní
miliardářka a autorka Harryho Pottera Joan
Rowlingová byla nezaměstnanou svobodnou
matkou závislou na sociálních dávkách a i jeden
z nejpřekládanějších autorů současnosti, dánský
spisovatel Peter Hoeg je proslulý svými výroky,
že mu nevadí platit vysoké daně, protože mu
velkorysý sociální systém poskytl dost času
a klidu ke zrání ve velkého spisovatele.
OBSAH
fejeton:
LEKCE
SEZNAMOVÁNÍ
PRO NEPŘÍLIŠ
POKROČILÉ
CHUDÍ NA
PRANÝŘI
VÁLKA PROTI
TAMTĚM
CHUDÍ NA
PRANÝŘI
JAK SE MÁTE,
GABČOVI?
CHUDÍ NA
PRANÝŘI
PRAVIDLA
CHUDOBY
/Novotná, Brodilová/
/Havlín/
/Budka, Šlajs/
/Stern/
Pošli to dál
4–5
dějiny
přítomnosti:
DVĚ STOLETÍ NA
DVOU KOLECH
6–7
8–9
reportáž:
SARAJEVSKÝ
MEETING POINT
rozhovor:
DANIEL
COHN-BENDIT
/Křížková/
/Brodilová, Havlín/
/Hanke/
10 – 11
~:
BLUDNÉ KRUHY
CIZOKRAJNÉ
SAMOTY
/Kolářová/
12 – 13
komiks:
SAMOROST
/Bažant, Novák/
14 – 17
kultura:
VÝTVARNÉ
UMĚNÍ
18 – 20
21
kultura:
LITERATURA
kultura:
HUDBA
/Marečková/
/Veselý/
/Ptáček/
křížovka
22
23
24
kultura:
DIVADLO
kultura:
FILM
uličníci:
JIRKA ŽĎÁREK
/Novotná/
/Kolář/
/Budka/
25
světozor:
THE PROPHET
MOTIVE
/Gopal/
SMS a E-maily:
26
27
28 – 29
Alexandr Budka
Ilustrace na obálce: Toy_Box
SPOJENÍ
VÁBNIČKA NA PŘÍŠTĚ
Redakce Nový Prostor
Řeznická 14
Praha 1 – Nové Město, 128 00
tel.: 222 233 309
sms: +420 774 789 079
e-mail: [email protected]
www.novyprostor.cz
Kouření se od obdivovaného znaku světáků
a emancipovaných žen pomalu vrací
k postavení, které mělo na počátku. Tedy
podivínské, opovrhované výstřednosti, které
je prorokován brzký zánik.
30
3
Autor: Jan Stern
LEKCE SEZNAMOVÁNÍ PRO NEPŘÍLIŠ POKROČILÉ
Ahoj kamarádi,
Život každého z nás ovlivní nějaký klasik.
V mém případě tím klasikem byl dr. Radim
Uzel. Kdysi jsem si v jeho článku přečetl, že
muži už to mají dobré, že už dávno pominula éra balení žen, že pánové již nejsou těmi
aktivními při seznamování a že v našich
časech si ženy samy vyberou a klofnou,
co potřebují. Sveden touto lákavou tezí,
čekal jsem poctivě a trpělivě dobrých deset
let, až budu klofnut, ale kde nic, tu nic.
Tváří v tvář dvěma možnostem – a) jsem
nejohyzdnější muž ve střední Evropě, b)
Uzel plácal nesmysly – zvolil jsem po jistém
váhání, sebepřemlouvání a dvou panácích
na kuráž variantu „b“ a počal připravovat
klasickou operaci zvanou „balení ženy“.
Ovšem zjistil jsem, že balit ženu není žádná
legrace. Mé první výzkumy v této oblasti
přinesly celou řadu překvapujících objevů,
s nimiž bych rád seznámil čtenáře mužského pohlaví. Jde zatím jen o první rekognoskaci neznámého terénu, ale začátečníkům
jistě přijde takový úvod vhod.
Nuže zde jsou základní dobré rady, opřené
o empirický výzkum provázený mnoha
oběťmi:
* věta „jemnostslečno, mé srdce plane
touhou dotknout se okvětí vaší duše“
zjevně vyšla z módy
* krajně nevhodnými tématy pro zahájení
konverzace s osamělou dámou v kavárně
jsou: modelářství, kartičky NHL, stavebnice
Merkur a rozkoš, již dovede přivodit
* omezte ve své řeči výskyt slova „matka“
na nezbytné minimum; vyšší frekvence než
1x měsíčně je smrtící
* zmínky o tom, že vlastně hledáte někoho,
kdo by vám uklidil, uvařil a vypral, nejsou
taktické
* není rozumné předčasně vyzvídat, zda
žena bazíruje na nadprůměrné velikosti
mužského pohlavního údu (především
proto, že je škoda připravit první intimní
chvilky o moment překvapení)
* hledání rafinovaného vysvětlení, proč je
výhodnější nosit sešmajdané boty, je zcela
zbytečné
* krkání na veřejnosti není kupodivu
většinou žen považováno za vtipné
* zápach z úst nebývá dívkami klasifikován
jako znak nonkonformity, ba ani upřímnosti; podobně špína za nehty se velmi složitě
obhajuje slovy „nejsem metrosexuál“
* vyprávět více než jednu anekdotu během
první schůzky je nebezpečné (pozor,
anekdoty o blbých blondýnách nevyprávějte vůbec, a to ani brunetám!)
* velký pozor na hrdinské historky o svých
4
kamarádech, zejména zkazky typu „jak se
Tonda vyzvracel do půllitru“ či „jak Franta
prodal koberce, aby mohl hrát na automatech“ ženy nevyhodnocují zcela objektivně
* slova „swingers“, „anál“ a „bičík“ na
první schůzku nepatří
* není rozumné zdůraznit svou kulturnost
takovým množstvím deodorantu, kvůli
němuž by bylo třeba evakuovat uzavřenou
místnost; zaměřte se pouze na nejrizikovější partie
* nezmiňujte se o tzv. praktických
objevech svobodného muže („na co vlastně
používat talíře?“, „konzerva se vlastně
vůbec nemusí ohřívat“, „při nesplachování
záchodu po malé potřebě ušetřím dva tisíce
korun ročně“, „když dám tričko vyfoukat
přes noc na balkon, je to jako bych ho
vypral“ apod.)
* vyhněte se jakýmkoli zmínkám o dětech
(zejm. „děti jsou luxus a já nejsem
Rotschild“ či „není nad rákosku“; ovšem
i inverzní věty typu „rád se koupu nahý
s dospívajícími dcerami mé sestřenice“
nepůsobí ideálně)
* za ženu v restauraci buď plaťte, nebo
neplaťte, vyhněte se však akčním nabídkám
typu, že zaplatíte za dámu 35 procent její
útraty
* otázka „jsi vyholená?“ není dobrou
úvodní frází seznamovací konverzace, a to
ani když jste holič
Zvláštní kapitolou je pak inzerce. Nikdy
neodpovídejte na inzeráty žen, v nichž se
vyskytují následující slova:
* solventní (je to prostitutka)
* finančně zajištěný (má hypotéku)
* pohledný (ještě poslouchá Lunetic)
* vášnivý (moc se dívá na telenovely)
* spolehlivý (má dvě děti)
* rodinný typ (má tři a více dětí)
* domácí kutil (potřebuje levně vydláždit
kuchyň)
* férový (chorobná žárlivka)
* romantik (hysterka)
* chlap do nepohody (pročpak asi do
nepohody?!)
* pohodář (ráda komanduje a potřebuje
někoho, kdo to snese)
* sympaťák (všechny muže poměřuje
obrazem Lukáše Vaculíka)
* auto vítáno (má příbuzenstvo kolem
Trenčína)
* zralý muž (oidipovský komplex)
* nad 180 cm (kastrační komplex)
* na vzhledu nezáleží (zoufalka, co už bere
všechno)
Buďte nicméně připraveni na to, že po vyřazení
inzerátů obsahujících tato nebezpečná slova
vám žádný nezbude. Pakliže chcete učinit tu
pošetilost, že podáte inzerát sami, důrazně
doporučuji, abyste počkali na jednu z příštích
lekcí mých kurzů šťastného života a neřítili se
nevyškoleni do neštěstí!
JSTE
VYHOLENÁ?
LAMENTACE NAD OČESANÝM KOLEM
Ke konci redakční schůze jsem se už trochu zasnil. Představa brzké jízdy na kole s větrem ve
vlasech – průnik městem téměř jako symbolická
analogie milostného aktu – vytlačila veškeré
jednání o tom, co kdo udělá dopříště. Jaké
ale na mě čekalo překvapení, když jsem přišel
k přivázanému oři. Jako zmrzačený válečný
veterán se opíral přední vidlicí o chodník.
Kolo kdosi odnesl. V odrazkách se mihla stopa
studu a ponížení. Z večerní projížďky nebylo
nic, nezbylo než naložit invalidu na rameno
a vydat se k domovu pěšky. V mobilu tam na
mě čekala zpráva od kamarádky: „Očesali mi
kolo. Přišla jsem o sedlovku a světla.“ Stačila
chvíle a z bicyklu uzamčeného ve vnitrodvoru
zbyl další pahýl.
Cyklisté zejména v Praze si už zvykli na různá
rizika. Tím největším jsou samozřejmě psychopati v automobilech, kteří vytroubí každého
cyklistu, jenž se v jejich očích v jednopruhu až
příliš cudně přimyká k obrubníku a brání jim
v úprku za světlými zítřky. Ročně jim v Česku
padne za oběť sedmdesát sedm milovníků
dopravy bez motoru.
Když už ale cyklista projeví osobní statečnost
tím, že se vystaví ohrožení života v městě
kříženým s motoparkem, bylo by pěkné a cit-
livé, kdyby se současně nemusel vystavovat
také ohrožení majetku. Tedy apel na všechny
nenechavce: nechte naše kola na pokoji, i bez
vás riskujeme dost!
Tomáš Havlín
ILUSTRACE: VOJTA ŠEDA
CO VŠECHNO SE NESTALO
Někdo v polovině dubna v noci zapálil dům ve
Vítkově, kde spala devítičlenná romská rodina
s malými dětmi. Dva dospělí a jedna malá holčička
s popáleninami na většině těla byli hospitalizováni. Útok nebyl náhodný, žháři do domu hodili
hned tři zápalné lahve s benzínem. Policie nevylučuje, že motivem činu byl holý rasismus.
Pak se stalo toto: město nabídlo zbytku rodiny
zcela nevyhovující ubytovnu o dvou místnostech
se slovy, že pokud se jim nezdá, mohou jít k příbuzným. Zároveň zorganizovalo sbírku na jejich
nové bydlení, která i díky medializaci případu
začala rychle fungovat. Rodina díky tomu přišla
o část příspěvků od státu. Probudila se policie
a do vězeňské nemocnice byl převezen i popálený
otec rodiny. Vyhýbal se nástupu trestu za malý
přestupek. Čeká na prezidentskou milost.
A co se nestalo: městem neprošla ani jedna
demonstrace obyvatel Vítkova, kteří by odsoudili byť jen možnost rasistického útoku na
své spoluobčany a vyjádřili jim solidaritu.
Na místo neštěstí nepřijel ani prezident, ani
premiér, ani ministr vnitra, aby podpořili oběti
a připomněli, že podobné věci se v normálních
zemích netolerují a že dokud povládnou oni,
nemusí se nikdo z nás bát usínat. Ministryně
zdravotnictví nenabídla okamžitě obětem
školeného psychologa a žádný z úřadů tohoto
státu nesáhl do rozpočtových rezerv a neposlal příslušný obnos postižené rodině, ať si za
to pořídí nové bydlení. Žádná z firem, které
dávají jinak své logo téměř na cokoliv, nechce
tiše či veřejně přispět na nová okna. A nikdo
z novinářů si případ nevzal za „svou“ kauzu.
Nehledě na chybějící projevy emocí, zapálené svíčky, nekonečné vzkazy podpory a jiná
stejně důležitá symbolická gesta.
Nelze vždy zabránit tomu, aby se podobné
tragédie staly, ale lze zabránit tomu, aby se
opakovaly.
Martina Křížková
ORDO LUMEN ODBORNÍK
Vládě bez politického mandátu se někdy říká
vláda úřednická nebo též „vláda odborníků“.
Právě toto označení je dobrý marketingový tahák
vzhledem ke zvuku, jaký slovo „odborník“ má.
Zatímco označení „politik“ vyvolá ve velké části
společnosti představu zkorumpovaného nýmanda (často právem), „odborník“ je vnímán jako
někdo, kdo rozumí své věci, a proto si zaslouží
důvěru. Jestli je tato důvěra zasloužená, ale
často zjistíme až tehdy, pokud se daným odborníkům podíváme trochu na zoubek.
Náměstkem ministra vnitra se má stát Jiří
Komorous. Jeho proslulost je založená na pečlivě budovaném obrazu tvrdého muže čelícího
nebezpečí a zlu v podobě drog. Nedávno od
policie odešel a jako správný odborník své znalosti, kontakty a mediální slávu zprivatizoval:
založil si firmu na hledání dětí na drogách.
Komorous ví, jak silný je strach o potomky, a tak
veřejně řekl, že cenu určuje pozoruhodným
způsobem: „v podstatě se ptáme, co můžete dát?
Na kolik si ceníte život svého dítěte?“ Jako správný profesionál rovněž dokázal bleskurychle
zpeněžit svou proslulost vydáním pamětí.
Daňoví poplatníci ovšem nemuseli Komorousův
odchod do soukromé sféry oplakávat dlouho,
už po pár měsících je zpět ve státních službách
a na významném místě. V roli ministerského
náměstka bude moct zužitkovat i svůj rozhled
a zkušenosti z „rytířského řádu“ Ordo lumen
templi, založeného bývalým bardem rasistických skinheadů Danielem Landou.
Tisíce lidí se během druhé květnové soboty
setkaly v Praze, aby demonstrovaly za legalizaci
marihuany, pouhý den poté, co se v médiích
objevila zpráva o Komorousově nečekaném
nástupu na ministerstvo. S tímto známým
propagátorem represe se spíše než racionální
drogové politiky dočkáme policistů ve středověkých hábitech věnujících se boji proti „zlu“.
Petr Pospíšil
5
VÁLKA PROTI TAM
CHUDOBA CTI NETRATÍ, POUČOVALO STAROSVĚTSKÉ PŘÍSLOVÍ JEŠTĚ V DOBÁCH NAŠICH BABIČEK.
O PÁR DESÍTEK LET A NEDOSPANÝCH IDEOVÝCH KOCOVIN POZDĚJI ZMIZELA PŘÍSLOVÍ I SE SVÝM
OBSAHEM V PROPADLIŠTI DĚJIN. DISKUSE O CHUDÝCH NAŠÍ DOBY OPANOVALY SLOGANY VYTVRZENÉ
ÚDERNÝMI HESLY O NEPŘIZPŮSOBIVÝCH A NEPLATIČÍCH. CO SE ZMĚNILO?
Nejdřív přišly pochody neonacistů. Děsivěji než
hozené kameny a rasistická hesla ale zapůsobil
hlučný potlesk „slušných občanů“. V patách za
nácky a novináři tak vyrazili i politici a „zdravý
rozum“ veřejného mínění. Vše volalo po „rázném
řešení“ problému. A co je vlastně problémem?
Nepřizpůsobiví, neplatiči, nezodpovědní – zdánlivě
politicky korektní nálepky pro chudé a Romy.
SLUŠNÍ MOHOU KE STOLU
Jedna z prvních „vlaštovek“ přilétla už před
několika lety ze Slaného, kde sociálně-dar-
6
winistický starosta Ivo Rubík zavedl program
„nulové tolerance“ a vystěhoval několik rodin
z problematické lokality ze dne na den na
ulici. Rubíkova osobní politická hvězda sice
záhy zhasla, všem ale stihl ukázat, že „to
přeci jen jde“. Následná halasná diskuse už
jen otevřela vrata jeho úspěšnějším následovníkům. Exekucemi obstavované sociální dávky
v Chomutově tak v současné době provází
potlesk v řadě dalších měst.
Postup starostky Řápkové, kvůli němuž
zůstávala chudým oholeným exekutory ze
sociálních dávek pouhá tisícovka, sice narazil
na odpor ochránců lidských práv, jinak ale
starostku z ODS podpořila „strana pořádku“
napříč politickým spektrem. Včetně prezidenta a ministra vnitra, včetně řady dalších
starostů.
Řápková si sebevědomě a s očividným očekáváním velké politické budoucnosti užívala
roli mluvčí „slušných lidí“. Možná poprvé za
dvacet let nového režimu tak politik ve funkci,
v níž má představovat všechny, výslovně přiznal, že reprezentuje jen některé. A co platí
Autorky: Andrea Novotná a Zuzana Brodilová
CHUDOBA CTI TRATÍ
Starostka Řápková ukázala to, co se vědělo už dlouho. Část lidí vypadla z obecného
„my“, jehož jménem politici mluví, což jen
odráží situaci, kdy tato část lidí do značné
míry vypadla ze společnosti. Lidé, pro které
umělohmotná vědecko-úřednická hantýrka
vymyslela nálepku „subjekty sociální exkluze“, nejsou z hlediska mnohých politiků, novinářů i jejich spoluobčanů stejnými lidmi, byť
třeba lidmi, kteří mají značné problémy. Sami
jsou problémem – a jak už to tak s problémy
bývá, je třeba ukázat sílu a nesmlouvavost
při jejich řešení.
Chudí tak v dnešním ideologickém obrazu
světa vystupují v prazvláštní podvojné roli.
Na jedné straně jsou vidět a je třeba si na ně
ukázat jako na nositele nějaké špatnosti
a problému. Zároveň ale nejsou vidět jako lidé,
kteří mají problémy, jako členové společnosti,
která s nimi nepočítá. Abychom parafrázovali
slova starostky Řápkové: můžeme je klidně
i vyhladovět, mluvit s nimi jako s rovnocennými
partnery ovšem nebudeme.
MTĚM
pro ty ostatní? Slovy chomutovské starostky,
„ti lidé si prostě musí uvědomit, že pokud se
nebudou chovat slušně, nebudou jíst“.
Pro představu skutečných dopadů takové
politiky není třeba disponovat zvláštní fantazií ani zbytnělým sociálním cítěním. „Ptát
se na to, jaký efekt bude mít takové opatření,
je nesmysl“, odpovídá podrážděně terénní
sociální pracovník Tomáš Malík, který působí
v lokalitě podobné té chomutovské. „Co byste
dělali vy, kdybyste nemohli najít práci, měli
k dispozici tisíc korun na měsíc a tři děti na
krku,“ ptá se vzápětí a hned sám odpovídá.
„Za ten měsíc dostanete ty lidi do mnohem
většího marastu, než ve kterém byli na jeho
začátku. Preventivní účinek takového opatření
je sci-fi. Ti lidé jsou zahnaní do kouta, donutíte
je rezignovat. Svou situaci mohou řešit buď
krádežemi, nebo půjčkou u nějakého nebankovního domu. A to je v praxi skoro stejné, jako
kdyby si půjčili u lichváře.“
FOTO: KEVIN FAI
POSTAVTE PRANÝŘ
Anonymizovaní chudí, chudí bez vlastního
hlasu, chudí jako objekt nadávek, paušálních
charakteristik a represivní politiky jsou takřka každodenně stavěni na pomyslný mediální
pranýř, který se někdy zhmotní přímo do jejich
životů: tak jako v případě ostře sledovaných
exekutorů, kteří si přijdou pro ně a pro jejich
sociální dávky až k nim do bytu nebo na úřad
rovnou s televizní kamerou.
Tento pranýř má funkci ve vztahu k většinové
společnosti: agresí vůči lidem, kteří vypadli
z jejího řádu, se společnost zpětně utvrzuje
v oprávněnosti tohoto řádu. Společnost, jejímž ideálem je auto a kravata, se potvrzuje
tváří v tvář těm, kteří nejsou mnohdy schopni
přizpůsobit se a na tyto věci vydělat. Společnost, která vyznává přesvědčení, že každý
se musí postarat sám o sebe, svým tvrdým
přístupem k chudým tento kurz potvrzuje.
To má samozřejmě i výchovnou funkci: Když
nevezmeš za své naše hodnoty a náš způsob
života, skončíš třeba jako tenhle bezdomovec,
hrozí pomyslným prstem na své pochybující
čí váhající členy.
Socioložka Kateřina S. Janků, která se dlouhodobě zabývá problematikou života na okraji
společnosti, kde se chudí symbolicky ocitají,
přitom upozorňuje na to, že změnu, která se
v postoji k chudobě ve společnosti udála, je
třeba vnímat v souvislosti se změnou uznávaných hodnot. „V předmoderní době nebyla
chudoba automaticky spojena s osobním neúspěchem či nekvalitou, svého nositele proto
nestigmatizovala tolik jako dnes. K tomu došlo
až s růstem významu spotřeby jako hodnoty
v moderní a postmoderní době. Ten, kdo není
schopen držet krok, se vyděluje ze společnosti
a je vnímán jako ten špatný, ohrožující, jako
flákač.“
Způsob, kterým se k nim společnost vztahuje,
vnímají samozřejmě i samotní chudí, kteří ho
pociťují na vlastní kůži. „Logickou reakcí je
zaujmout tu nejefektivnější strategii, kterou
jim společnost v jejich situaci umožňuje,“ říká
sociální pracovník Tomáš Malík a upřesňuje:
„Když víte, že budoucnost kvůli bludnému kruhu, ve kterém jste, nepřinese žádné zlepšení,
soustředíte se na život tady a teď. Nemá smysl
nic plánovat, protože kariérní kanály jsou pro
vás uzavřené, nic vás nečeká – jediné, co jde,
je vytřískat ze života co nejvíc teď hned. No
future.“
NEVIDITELNÍ
Zároveň jsou chudí neviditelní jako subjekt
s vlastním prožíváním, pohledem na svět
a reálnými problémy. Co o nich vlastně
víme? Navzdory tomu, že geograf icky žijeme všichni na stejném území, jsou pro nás
jejich životy neznámou zemí. Nerozumíme
jejich životnímu hor izontu, jsou pro nás
stále nesrozumitelnější jejich starosti a především to, v čem jim jejich starost i brání
a jak omezují jejich pohled. S t ím souv isí
i nesčetněkrát opakovaný mýtus o tom, jak
bezstarostný a bezpracný život chudí mají
oprot i „poct ivé“ a „pracov ité“ většině.
„Skutečná realita chudoby se od představ syté
a ‚bohaté‘ společnosti dost odlišuje – žít každý
den z ruky do úst, nevědět, zda se vám podaří
sehnat dostatek peněz na bydlení v příštím
týdnu, je neuvěřitelně náročná a frustrující
záležitost. Aby si zajistil aspoň to základní,
musí se chudý člověk hodně otáčet,“ ř íká
k této iluzorní představě omílané médii
socioložka Kateř ina S. Janků. Četné mýty
kolem chudoby tu souv isí i s mnohokrát
popsaným prostorovým pr vkem vyloučení
– chudí se s těmi ostatními v mnoha př ípadech potkávají stále méně, a pokud se
setkávají, je to setkávání konfliktní, plné
nedorozumění, problémů soužití a rostoucí
vzájemné nesnášenlivosti.
Útoky na chudé ze strany lidí jako je starostka
Řápková se zaklínají realistickým přístupem,
který vyžaduje pevnou ruku. Mnoho reálného
nám ale o jejich situaci zastánci nekompromisních řešení neřekli. Nedozvěděli jsme
se od nich nic o možnostech a omezeném
životním horizontu chudých – je nám prezentován jen soubor obecných předsudků,
které jasně oddělují chudé od těch ostatních.
To, co ve skutečnosti potřebujeme, je poznat
chudobu jako past, do níž může spadnout leckterý z nás, a hledat z ní takové cesty ven,
které budou vycházet z tohoto vědomí, ne
z umělého dělení společnosti na „slušné“
a „neslušné“.
7
Autor: Tomáš Havlín
JAK SE MÁTE, GABČOVI?
EKONOMICKÁ KRIZE NUTÍ STÁLE VÍCE LIDÍ ŽÍT Z RUKY DO ÚST. ZA ČERSTVĚ PROPUŠTĚNÝMI ZAMĚSTNANCI ALE STOJÍ ŠEDÁ HRADBA TĚCH, KTEŘÍ ŽIJÍ V CHUDOBĚ UŽ LÉTA. UTAŽENÝ OPASEK PRO NĚ
NENÍ VÝJIMKA, ALE NORMA.
Zuzana Gabčová stojí na chodníku a rozhlíží se
po hlavní neratovické ulici. Je slunný podvečer,
takže zahrádky restaurací jsou plné. V Bille přes
ulici si lidé vyřizují nákupy. „Tam nechodím, je
to moc drahé,“ mávne rukou šestatřicetiletá
žena. Vyškrtnutý pro ni není jen dražší supermarket, ale i všechny další atrakce veřejného
prostoru – cukrárny, kadeřnictví, o cestovní
kanceláři nemluvě. „Znám to jen doma a chodit
za zábavou si nemůžu dovolit,“ říká matka tří
dětí. „Třeba v kině jsem byla naposledy, když
mi bylo dvanáct.“
ZAPOMENUTÁ VLNA
Do centra pozornosti se teď dostávají hlavně
ti, kdo přišli v důsledku ekonomické krize
o práci. Nezaměstnanost v posledních měsících
roste a volných pracovních míst je i vzhledem
k zástupům na úřadech práce jak šafránu
– o jedno místo se uchází osm adeptů. Jak ale
tvrdí sociální antropoložka Irena Kašparová
z brněnské Masarykovy univerzity, propuštění
zaměstnanci se do úplné chudoby nepropadají.
Alespoň zatím. „Jsou motivovaní, mají pracovní
8
návyky a budou si hledat práci,“ předpovídá.
Pokud se ale bude jejich situace protahovat,
hrozí krize. Jednak individuální – s dlouhodobou nezaměstnaností se dostavuje apatie,
deprese a ztráta denního režimu – jednak širšího rázu – pokud v krajích klesne kupní síla,
odeberou se do věčných lovišť i další podniky.
„Lidé už nebudou chodit třikrát měsíčně na večeře
do restaurace a budou počítat každou korunu,“
říká Kašparová.
V českém prostředí se něco podobného ale
neděje poprvé, i když se o tom nikdy nemluvilo
příliš nahlas. Od devadesátých let zde zůstala
početná skupina lidí, kteří velmi rychle zchudli
a především kvůli svému původu se z pasti chudoby již nikdy nedokázali vymanit.
Mohla by se tak opakovat vlna, která zasáhla
většinu českých Romů už začátkem minulé
dekády. Před listopadem 89 obsazovali manuální profese a vydělávali slušné peníze – režim
cenil dělníka víc než učitele. S restrukturalizací
průmyslu ale přišli o práci a s novými podmínkami se zejména ti méně kvalifikovaní nedokázali vyrovnat. Nový režim pro ně neudělal nic
a nechal je propadnout do chudoby. „Potíže
s hledáním nové práce ještě umocnila etnická
příslušnost. Romové shánějí práci nesnadno,“
vysvětluje antropoložka.
O MINUTKU DŘÍV…
Osud Zuzany Gabčové se částečně kryje s nastíněným příběhem. Její otec přišel do Neratovic
ze slovenských Michalovců na začátku sedmdesátých let a nastoupil do Spolany. Rodina
žila v domku a dařilo se jí celkem dobře. Otec
ale krátce před revolucí zemřel. Paní Gabčová,
které tehdy bylo šestnáct let, už zná jen tu
polistopadovou část příběhu. „Na úřad práce
jsem se přihlásila v roce 1992 a od té doby jsem
tam. Za ta léta mi nezprostředkovali jedinou
práci,“ říká. Zaměstnání si pokoušela hledat
i sama, ale neúspěšně. Po telefonu ji několikrát
pozvali, ale když se přišla ukázat, volné místo
bylo rázem to tam: „Je jasné, že když nemáte
peníze, nemůžete si dovolit pěkné oblečení. Alespoň si ale přižehlíte to, co máte, a jdete to zkusit.
Nevzali by mě ale ani kdybych na sobě měla zlato.
Vždycky řeknou, že zrovna před minutou někoho
přijali. Vždy je to jen o minutku.“ Její příběh
potvrzuje i místní sociální pracovník Tomáš
Malík. „Muži práci seženou, ale najít něco pro
romskou ženu je skutečně problém,“ říká. Ze
tří sester Gabčových tak nakonec pracuje jen
jedna, která prodává právě v Bille. „A víte, proč
jí vzali? Protože je to blondýna a je z nás všech
nejbělejší. Mě tam nechtěli ani na umývání záchodů. To bych si musela nasadit bílou masku,“ zlobí
se Elena Gáborová, sestra paní Gabčové.
ŽIVOT V AKČNÍ SLEVĚ
Nejstarší syn Láďa je
na pracáku. Rodina
si nemohla dovolit
udržet ho v učení.
se musí drogerie. Paní Gabčová si tak jen výjimečně dovolí něco pro radost. A když, tak jen
pro děti. „Občas koupím polárkáč. V Penny stojí
jedenáct korun a na zmrzlinu ve městě nemáme,“
říká. Na další výdaje nezbývá a ušetřit se nedá.
Nedávno, když měla narozeniny, se doma dělalo
jako že nic. „Jenom jsme si s manželem sedli
v kuchyni a uvařili si kafe.“
KDYŽ CHYBÍ PĚTIKORUNA,
DOMINIK NEJDE NA TRÉNINK
Zdá se, že nouzi nejhůř nesou děti. Nejen, že
nedosáhnou na generační symboly úspěchu, jako
jsou ta správná trička nebo boty, ale nemají ani
na obědy ve škole. „S mladším synem jsem kvůli
tomu jeden čas chodila k psychologovi. Nedokázal pochopit, proč si to nemůžeme dovolit, když
ostatní mohou,“ vzpomíná paní Gabčová.
Horší ale je, že chudoba má tendenci se
reprodukovat a ovlivňovat tak vyhlídky dětí
do budoucna. Například sedmnáctiletý syn
3 X FOTO: DAVID KUMERMANN
Rodina Zuzany Gabčové rozbíjí rozšířený mýtus
o královském životě na sociálních dávkách.
Počítejme spolu s ní. Manžel trpí psychickou
poruchou a je nemocný na srdce, takže pobírá
invalidní důchod pět tisíc osm set měsíčně. „Ty
ale rovnou nechám na poště za nájem a elektřinu,
zbyde mi pětistovka,“ brzdí počty v rozletu.
K tomu dostane pět tisíc jako přídavky na děti,
dva tisíce na péči o manžela a něco přes dva
dva tisíce jako příspěvek na speciální dietu
pro nemocné děti. Sečteno podtrženo necelých deset tisíc, ze kterých je potřeba uživit
pětičlennou rodinu. „Máme bídu, ale co máme
dělat. Krást neumíme a zadlužovat se nechceme.
My si od úst ještě utrhneme, ale hlavní je, aby se
najedly děti,“ říká.
Za nákupy podle svých slov vyráží jen jednou
do měsíce. Poté, co se odstěhoval laciný Plus,
chodí do Penny Marketu a orientuje se hlavně
podle poměru množství-cena a akčních slev.
Na kvalitu hledět nemůže. „Když je v akci cukr,
kupujeme cukr, když brambory, tak brambory.
Vždy velká balení po desíti nebo po dvaceti.“
Ani tady si ale nemůže příliš vyskakovat,
protože vedle nájmu krátí rodinný rozpočet
další výdaje. „Prášky pro manžela stojí tisícovku
měsíčně. Syn je astmatik a sprej pro něj vyjde na
šest set dvacet. Vydrží taky měsíc a pojišťovna ho
neproplatí,“ počítá. K tomu syn dojíždí do školy,
což vyjde měsíčně na dalších šest set. Nakoupit
Když je nejhůř,
může paní
Gabčové vypomoct
z důchodu jeji
maminka.
Láďa je nadaný zpěvák a tanečník, ale rodina
si školu v Praze nemohla dovolit. Za hranicemi jejích možností zůstalo i zednické učení.
„Nemohla jsem mu koupit nářadí za tři tisíce,“
lituje paní Gabčová. Jako poslední variantu pak
zvolili obor železobetonář, kde se nic neplatí.
Odtamtud se ale Láďa vrátil hned druhý den
zmlácený. Dnes je na úřadu práce a čeká doma,
jestli něco přijde.
Něco podobného možná nastane i v případě
dcery Lucie, která je ještě na základce. „Chce
jít studovat obor číšník-kuchař, ale říkala jsem jí,
Lucinko, jestli se tam bude něco platit, já nevím,
jestli si to budeme moci dovolit,“ obává se paní
Gabčová.
Každá koruna se obrací tolikrát, až to leckomu
může přijít absurdní. Mladší syn Dominik si
například zlepšuje astma fotbalem. Kopačky
má z bazaru za padesát korun. Na tréninky
jezdí do blízkého Kostelce nad Labem, ale ne
vždy opravdu dorazí. „Když mi chybí pětikoruna
na vlak, tak prostě nikam nejede. Dnes zůstal
doma,“ říká matka. Z Kostelce jí pak volá trenér,
proč syn nedorazil. Sama mu zavolat nemůže,
protože na kredit nemá. Podobně musí řešit
i synovy omluvenky, když je nemocný. Do školy
chodí volat z městského úřadu.
Rodiny, jako je ta Zuzany Gabčové, žijí ve
složitých podmínkách dlouhé roky. Příslib
východiska ze statusu quo, vyztuženého
rasovými předsudky, představují hlavně děti,
ale je otázka, jestli se jim podaří prolomit
kruh chudoby bez dostatečného vzdělání.
Evropská komise vyhlásila příští rok rokem
boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Co
se v jeho rámci odehraje v Česku, můžeme jen
odhadovat, protože ministerstvo práce, které
by mělo mít agendu na starosti, se k tomu
nevyjádřilo. Nezbývá než doufat, že to bude
více než série mítinků a seminářů, na které
dorazí pouze ti, kdo mají na taxíka. Nebo
aspoň na tramvaj.
9
FOTO: JIMMY HILARIO
Autoři: Alexandr Budka a Jakub Šlajs
PRAVIDLA CHUDOBY
KRIZE SOCIÁLNÍHO STÁTU PRÝ VĚZÍ V JEHO FINANČNÍ NÁROČNOSTI. MÁLOKDO SE PŘITOM PTÁ,
JESTLI SE DAŘÍ NAPLŇOVAT JEHO ZÁKLADNÍ CÍL, TEDY ODSTRAŇOVAT NEBO ALESPOŇ ZMÍRŇOVAT
CHUDOBU. JAKOBY NÁM STAČILO, ŽE U NÁS NIKDO NEUMÍRÁ HLADY.
Žití ze dne na den, nekonečné propočítávání
cen nezbytného a odvrácené pohledy těch,
kteří mají čím nakrmit peněženku – chudoba
nekompromisně vymezuje pozici lidí na společenském žebříčku a otevírá dokořán dveře dalším sociálním a psychickým problémům. Ty se
sice vyskytují i v blahobytné části společnosti,
jenže tam zároveň s mnohem většími možnostmi, jak se jim bránit. Lidové klišé mentoruje,
že peníze nejsou všechno, jejich symbolika
spjatá v naší společnosti se svobodou ale rozhodně není náhodná – ať se nám to líbí nebo
ne, peníze jsou často spolehlivou náplastí,
která dokáže vyřešit mnohem víc, než s jejich
10
dostatkem vnímáme. Chudí peníze nemají, a tak
se zároveň s horším přístupem k informacím,
menší mobilitou a sociálním vyloučením stává
součástí jejich životů rezignace a ztráta víry
v lepší budoucnost.
Každý sociální pracovník ví, jak těžká je práce
s nemotivovaným klientem a také to, že právě
těch je z podstaty situace naneštěstí velká většina. Nelze čekat, že lidé, kteří se do podmínek
chudoby narodili, byli v jejím pokřiveném světě
vychovávání a od nejútlejšího věku snášeli
ústrky s postavením chudého spojené, budou
začínat na stejné startovní čáře jako lidé bez
těchto výchozích omezení. Chudoba vytváří
svůj vlastní svět i s hodnotami a pravidly,
kterým jeho obyvatelé podléhají a chtě nechtě
si je nesou v sobě. Pokud se někdo dokázal
z pasti chudoby vypracovat všechna čest jeho
nadprůměrným schopnostem, těžko ale jeho
život zobecnit a dělat z něj model, který mohou
snadno následovat všichni ostatní.
KDO VYBÍRÁ PRAVIDLA?
Sociální stát nevznikl z dobročinnosti. Společnost, která se nebude o úděl svých chudých
zajímat a vytlačí je kamsi na okraj, kde nebudou překážet, si zadělává na krach sociálního
smíru a s tím spojené náklady, proti kterým se
mohou současné výdaje na sociální politiku
ukázat jako ještě velmi nízké. Jedná se o finance investované do fungování společnosti, ne
o soucit či lidskost. Morální pohoršování nad
parazitistickou existencí příjemců sociálních
dávek, které zaznívá od mnohých politiků
a publicistů je i proto nesmyslné. Stejně jako
jejich zkratkovitý (a oblíbený) požadavek na
dodržování pravidel nás ne-chudých. Pro chudé
totiž vedle těchto pravidel platí ještě pravidla
jiná. Jsou to ta, která se v každodenní existenci připomínají mnohem neodbytněji: pravidla
života v chudobě. Dokud jim nepomůžeme se
vymanit z nich, těžko lze čekávat, že vyjdou
vstříc těm našim.
Podle českého práva je chudý ten, jehož příjem
je nižší než 2020 korun měsíčně. Už tohle první
pravidlo, kterým svět blahobytných určuje
oficiální hranice toho chudého je na první
pohled mimo realitu – ten, kdo by z této částky
uspokojil své základní potřeby bez konfliktu
se zákonem by zasloužil za svou kreativitu
a skromnost hlubokou úctu. Těžko říct, jestli by
se mu jí dostalo. Ve skutečnosti většinu z nás
chudí štvou, neboť potřebují pomoc. Někdy jí
dostanou, někdy ji zneužijí nebo použijí jinak
než bychom si představovali a tato okolnost
se často stává podstatou problému. Jenže
v prostředí hmotného nedostatku žijí skuteční
lidé, kteří tam vychovávají své děti. Jsou to
celé rodiny, kterým nejsme schopni pomoci,
protože jim nerozumíme. Pochopit jak tento
svět funguje je přitom začátek, který nelze
přeskočit. Dvě nejdůležitější hry, která tu
určují pravidla jsou ta na „silné a slabé“ a na
„odměny a tresty“
zabavujících mnohonásobky dlužných částek.
Kdo si dnes vzpomene, že exekuční zákon byl
přijímán s odůvodněním, že je třeba dosáhnout
na majetek nepoctivých podnikatelů? Mnozí
starostové se zase pohoršují nad zneužíváním
dávek hmotné nouze, které ale nejednou končí
v herních automatech, na kterých jejich obce
vydělávají a jejich provozovateli jsou vážení
podnikatelé, sponzoři politických stran.
Ti silnější se dostávají do pozice distributorů
zhoubných jedů a zároveň vyčítají svým obětem
neschopnost odolat. V situaci, kdy je celá společnost přísně hierarchizovaná, se nelze divit,
že chudí coby nejnižší patro pyramidy reagují
agresivně a nemají zájem na dodržování pravidel, z nichž mají pramalý prospěch. Naopak
na ně dopadá mnoho nepříjemných následků
blahobytu, na němž se nepodílejí. Nezbývá jim
než obývat ekologicky zdevastované lokality,
konzumovat nekvalitní potraviny, a přihlížet,
jak do míst, kde bydlí, přestává jezdit veřejná
doprava a končí jedna služba za druhou.
Hra na silné a slabé má několik důležitých pravidel. První říká, že se nikdo neptá zda chceme
či nechceme hrát – kdo se ve světě chudých
pohybuje, nemůže si vybrat jestli se zúčastní
či ne. Dalším pravidlem je univerzální odpověď
„ne“, která je automatickou reakcí na každou
prosbu slabého. V opačném případě by silnější
ztratil svou pozici a sám by se mohl snadno
stát součástí světa chudých. Pravidla hry jsou
samozřejmě nepsaná, každý je musí odhalit
sám a náhodně – metodou pokusu a omylu.
A co je nejdůležitější – pravidla může měnit
vždy jen ten silnější.
NĚCO ZA NĚCO
PYRAMIDA SOUPEŘŮ
Hra na odměny a tresty má v našich podmínkách silnou tradici. Třeba o dětech odměňovaných za dobré známky penězi slyšel asi
FOTO: AMODIOVALERIO VERDE
Hra na silné a slabé je stará jako lidstvo samo.
Základní pravidlo – „zákon silnějšího“ – je
pro podmínky chudoby přizpůsobené tak, aby
každým okamžikem připomínalo „hráčům“
jejich neplnohodnotnost, zbytečnost a nahraditelnost. Kdo nepřispívá všeobecnému blahu,
neplatí daně a nedisponuje žádnými zdroji
nemá nárok na existenci. I ti nejchudší ale
přece platí spotřební daně a DPH. Chudí zároveň nezatěžují nadměrně životní prostředí
a výsledkem jejich aktivit nejsou dramatické
sociální ani ekologické zátěže či nesplacené úvěry a arbitráže, sanované z daní nás
všech.
Ve světě chudých navíc neplatí jasná pravidla, se kterými v blahobytném životě běžně
počítáme. Těžko mluvit o důvěře a bezpečí,
když třeba opakovaně nedostanete zboží za
které zaplatíte. Neznalost zákonů, nedostatek
sociálních kontaktů, kompetencí a sociální
vyloučení vydávají chudé napospas světu
bohatých, kteří na jejich slabostí bez skrupulí
vydělávají. A tak chudí platí přemrštěné částky
za nekvalitní bydlení a služby, jsou nuceni se
obracet na lichváře a stávají se oběťmi exekucí
každý. Jenže i tahle hra má nepříjemná úskalí
– v momentě, kdy přichází silná motivace
zvenčí, ztrácí se rychle ta vlastní. Potřeba
nasytit zvídavost se v případě upláceného
dítěte rychle mění v potřebu dostat peníze.
Účastník hry už zkrátka nedělá věci „jen tak“,
ale jen „za něco“. Těžko tak můžeme očekávat,
že systém odměn a trestů nastartuje pozitivní
chování. Smyslem hry totiž není jejím prostřednictvím něco získat, ale být v pozici silného.
Dělat věci pro to, že ony samy za to stojí, dělat
něco pro druhé, kvůli tomu, že je mám rád,
je v pyramidě silných mnohem obtížnější.
Systém odměn a trestů se do prostředí chudých
často zavádí jako na první pohled snadné řešení – je jednoduchý a každý mu rozumí aniž by
přitom bylo potřeba velkých investic a navíc
se tváří tak spravedlivě. Těžko ale mluvit
o spravedlnosti, když odměnu i trest navrhuje,
schvaluje a provádí jen ten silnější. V prostředí
chudých je navíc tato strategie doprovázena nedostatkem odměn a přemírou trestů,
které jsou však často nedůsledně vymáhány.
V momentě, kdy lidé žijící v chudobě nejsou
schopni meze dané silnějšími akceptovat
získávají nálepku „špatných“. A když získáte
takovou nálepku v chudém světě, není už
opravdu příliš co ztratit.
Sociální systém, který má skutečně řešit
podstatu problému, nemůže používat metodou cukru a biče. Ta vede jen k formalismu
a tendenci obcházet co se dá, bez pochopení
a přijetí podstaty pravidel.
Má-li mít snaha o přetržení řetězce chudoby
naději na úspěch, musí překročit meze her
a zaměřit se na lidi, kterých se týká. Na chudé a především na jejich děti. Pokud nabídne
porozumění a vzor, že není nutné jen soupeřit
a hodnotit, ale je možné žít i jinak, má šanci
na úspěch.
11
Autor: Hynek Hanke
DVĚ STOLETÍ NA DVOU KOLECH
JÍZDNÍ KOLO SE ZRODILO Z KRIZE. PAK SICE NA ČAS USTOUPILO AUTOMOBILŮM, ALE NYNÍ SE OPĚT
VRACÍ DO ULIC. SPOLEČNOST, KTERÁ POMĚŘUJE ŽIVOT VE MĚSTECH SPÍŠ KVALITOU VEŘEJNÝCH
Rok 1816 se zapsal do dějin jako „rok, kdy
nepřišlo léto“. Vědci mluví o vulkanické zimě
a pro Evropu a Severní Ameriku to byla jedna
z posledních těžkých potravinových krizí. Série
erupcí sopky Mt. Tambora na indonéském ostrově
Sumbawa z první poloviny dubna měla následky pro celou zeměkouli. Pozdní mráz způsobil
neúrodu. Pro Evropu, která se ještě zotavovala
z napoleonských válek, to byla těžká rána. Ve
Francii i v Británii propuklo rabování, v Maďarsku padal hnědý sníh a ve východní Kanadě
ještě v červnu umírali lidé ve sněhové bouři.
Jediný možný způsob dopravy jiný než chůze
obstarávali koně a neúroda znamenala i nedostatek krmení. Taková byla doba, kdy se baron
Karl von Drais pustil do konstrukce prvního
předchůdce moderního bicyklu, dřevěného dvoukolého odrážedla. Dvanáctého června 1817 na
něm urazil třináct kilometrů za necelou hodinu
a o dva roky později se „drezína“ stala v Londýně
přičiněním obchodníka Denise Johnsona módním
hitem sezóny, který však velmi rychle odezněl.
Těžkopádnost nového dopravního prostředku se
podařilo částečně zlepšit v šedesátých letech
v Paříži pánům Llalementovi a Michauxovi, když
přišli s velocipedy, které měly na předním kole
pedály, a kovový potah kol byl brzy nahrazen
pohodlnějšími gumovými pneumatikami.
Éra takzvaného kostitřasu byla ovšem velmi
krátká.
OBYČEJNÉ A BEZPEČNOSTNÍ KOLO
Cestičky evoluce se později mnohdy jeví jako
legrační. A tak i snaha zefektivnit šlapání vedla
zprvu k narůstání předního kola bicyklu do
gigantických rozměrů. Velikost kola známých
vysokých kol limitovala pouze délka jezdcovy
nohy. Jízda na takovém stroji byla zároveň
dobrodružná a velmi nebezpečná. Již samotné
nasedání bylo z větší části atletickým výkonem a neobyčejná rychlost, které vysoké kolo
dosahovalo, byla doprovázena velmi reálnou
hrozbou pádu přes řídítka při prudším brždění
nebo jakékoli nerovnosti na cestě. Pád z výšky znamenal přinejmenším zlomeniny a dost
možná i smrt.
V roce 1885 přišel proto John Kemp Starley
s bicyklem, který používal k přenosu síly
z pedálů na kola řetěz, a vlastně jen velmi
málo se lišil od bicyklu, jak jej známe dnes. Na
12
FOTO: ANNA ŠOLCOVÁ
PROSTOR NEŽ INDIVIDUÁLNÍM BOHATSTVÍM, SE OPĚT UČÍ ŠLAPAT DO PEDÁLŮ.
V Praze se jako
festival i podpora
cyklistické dopravy
jezdí tradiční
cyklojízdy.
sklonku století tedy existovalo šílené vysoké
kolo, známé tehdy jako kolo „obyčejné“, a pak
také nové kolo „bezpečnostní“. Právě ono
způsobilo revoluci v celé společnosti.
BICYKLOVÉ ŠÍLENSTVÍ
„V typický jarní den jezdily na cestách kolem velkých měst na bicyklech tisíce lidí. Cesty byly označeny směrovkami, tiskly se mapy, aby cyklistům
pomáhaly v orientaci, vznikaly kvůli tomu nové
restaurace. V době, kdy nejrychlejším dopravním
prostředkem byl na cestách kůň, znamenal bicykl
pro lidi něco jako luxusní sportovní automobil.
Obchodníci se bouřili, že jim ničí tržby, a ženy
měnily své oblékání, aby mohly na bicyklu také
jezdit,“ píše Robert A. Smith o situaci na přelomu století v knize A social history of the bicycle,
it‘s early life in America.
Roli bicyklu v historii moderní společnosti
lze snadno podcenit. V době před příchodem
automobilu šlo ale o unikátní vynález, se
kterým bylo tím či oním způsobem spojeno
mnohé, co se v té době dělo. Jak se bicykl
stal levnějším a dostupnějším, umožnil
vůbec poprvé velké skupině lidí samostatně
se pohybovat na větší vzdálenosti, dojíždět
za prací a stěhovat se dále na předměstí.
A změny nastaly i pro ženy. Susan B. Anthony
řekla v roce 1896 v časopisu New York World, že
„jízda na kole udělala pro emancipaci žen víc než
cokoliv jiného na světě“. Nejen, že bicykl ženám
přinesl mobilitu, která jim rozšířila obzory za
hranice sousedství, ve kterých žily, ale přinesl
jim také pocit svobody a nezávislosti. Poskytl
jim prvotřídní záminku, proč odložit viktoriánské korzety a široké sukně, které by při jízdě
na kole byly velmi nepraktické.
Na úplně jiné frontě byla s bicykly zavedena
sériová výroba, vzduchem huštěné pneumatiky a mnoho dalších principů, které později
využil automobilový průmysl. Jednu z dílen
a obchodů s bicykly v Daytonu v Ohiu vlastnili bratři Wrightové, kteří později některé
konstruktérské myšlenky a zkušenosti použili
k uskutečnění úplně jiného snu.
ZROZENÍ ZÁVODŮ
Soutěžení všeho druhu slouží odedávna k vytyčování a posouvání hranic, a tak je i s bicyklem
spjato od prvopočátků, kdy baron von Drais
ujel svých prvních třináct kilometrů kolem
Mannheimu.
V roce 1878 se v Londýně vsadil David Stanton,
že během šesti dní ujede na svém vysokém kole
Jedna z nečetných
pražských cyklostezek
– na náplavce.
po Francii. Představoval si to jako něco velkého,
co obejme celou zemi a získá časopisu pozornost. Někdo prý na to řekl: „Jestli ti správně
rozumím, Géo, navrhuješ takovou cyklistickou
Tour de France.“
ZA OBĚŤ AUTOMOBILU
Na počátku dvacátého století však přišel nový
vynález – osobní automobil. Podobně jako kolo
umožňovalo lidem přesouvat se samostatně,
avšak bez fyzického úsilí a na ještě větší vzdálenosti. Je důležité nezapomenout, že lidé jej tehdy viděli jako spásu pro přeplněné městské ulice,
ve kterých se pohybovalo mnoho koní. V ulicích
ležel trus a – než je někdo odklidil – často i mrtvá zvířata. Přitahovalo to mouchy a vytvářelo
prostředí pro šíření nemocí. Ve srovnání s koni
se tak osobní automobil se spalovacím motorem alespoň ze začátku jevil jako úžasně čistý
a přátelský k životnímu prostředí.
Ačkoliv v Evropě bicykl ustupoval postupně
a pomalu, v Severní Americe jízdních kol dramaticky ubylo ještě před rokem 1910 a kolem
roku 1940 se již většina bicyklů vyráběla jen
jako dětské hračky. Je pochopitelné, že jízdní
kola postupně zmizela ze silnic. I kdyby totiž
mohla v době rostoucí automobilizace kon-
MALÁ KULTURNÍ ZMĚNA
NA PŘELOMU STOLETÍ
I tradiční cyklistické metropole jako Kodaň
podlehly v průběhu dvacátého století osobnímu automobilu. V sedmdesátých letech bylo
v dánské metropoli jízdní kolo na výrazném
ústupu. Celé tradičně městské prostory, jako
náměstí a nábřeží, byly zaplaveny parkujícími
nebo popojíždějícími automobily.
Ačkoli příběhy různých míst jsou odlišné,
je zřejmé, že bicykl nyní opět stojí u jedné
z důležitých společenských změn. V době, kdy
se stále více lidí snaží vnímat prostředí, v němž
žijí, a být s ním v souladu, ať už je to veřejný
prostor jejich ulice, přírodní bohatství planety
nebo globální podmínky klimatu, začíná mít
bicykl v mnoha ohledech nad osobním automobilem navrch.
Jízda na kole je příjemná, zdravá, zábavná,
opravdová, bezprostřední a v zahlcených
městech dokonce i rychlejší než jiné způsoby
dopravy. Posun v myšlení lidí je obrovský a je
viditelný napříč celou Evropou. Do práce jezdí
na kole primátor Londýna a ředitelka BBC One se
potutelně usmívá, když vysvětluje redaktorce
Sunday Times, jak se každé ráno snaží „vytvořit
ze sebe respektovanou šéfku na základě obsahu
dvou cyklistických brašen“. Nebo jeďte do Paříže
a zeptejte se kohokoliv, co v posledních letech
nejvíce změnilo město. Každý vám odpoví: nový
systém pouličních automatických půjčoven
bicyklů Vélib, který loni francouzskou metropoli doslova zaplavil a od té doby se rozšířil
do mnoha dalších měst jako jsou Barcelona,
Milán či Vídeň.
Kodaň zůstává na špičce všech evropských
měst, které se rozhodly omezit počet automobilů v centru města a přerozdělit prostor
pěším a cyklistům. Dnes se v Kodani pohybuje
na kole každý den 36% obyvatel, jsou na to hrdí
a chlubí se tím. Radnice navíc vyhlásila ambiciózní plán Ekometropole, který má zajistit, že se
podíl do roku 2015 zvedne na polovinu.
Tento trend je patrný i v českých městech.
Ačkoli doprava na kole je mnohde tradiční,
mění se vnímání bicyklu a z cyklistiky se opět
stává prestižní způsob dopravy vhodný jak pro
malé děti, tak i pro manažera v saku. Přestože
vedení našeho hlavního města stále ještě
razí filosofii ustupování záplavě automobilů
a megalomanských dopravních staveb minulého
století, statistiky jasně dokazují, že stále více
Pražanů si v metropoli nachází své cestičky
na kole.
Po dvě stě let se bicykl nachomítl jako svědek
k mnoha událostem důležitým pro naší historii.
Není tedy překvapivé, že nyní, kdy v Evropě
znovu padá hnědý sníh a hrozí, že krmení pro
naše mechanické koně již brzy bude nedostatek,
se bicykl opět stává symbolem nových měst
a smíru lidí s přírodou.
Autor je člen sdružení Auto*Mat a redaktor
webu www.PrahouNaKole.cz
FOTO: WIKIPEDIA.ORG (PUBLIC DOMAIN)
kurovat spalovacímu motoru, jejich soužití
s těžkými a rychlými vozy by bylo přinejmenším
problematické.
Z jízdy na bicyklu se tak v Evropě a Severní Americe stala převážně rekreační a sportovní aktivita. K dopravě do zaměstnání a za zábavou jej
používají až na pár výjimek hlavně ti, kdo nemají
jinou možnost. Není pak divu, že další módní
vlnu dokáže v devadesátých letech vyvolat
„horské kolo“, vymyšlené výhradně pro pohyb
v přírodě a postrádající tak zásadní součásti,
jako jsou světla, blatníky či kryt řetězu.
FOTO: VRATISLAV FILLER
tisíc mil (1609 km). Sázku vyhrál a tyhle šestidenní závody dodnes tvoří součást cyklistického folklóru. Vítězí jednotlivec nebo tým, který
během šesti dní ujede v uzavřené hale větší
počet kol. V noci, kdy odejde publikum spát,
pak vznikají ty slavné fotografie, jak závodník
kroužící prázdnou halou šlape jednou nohou
a čte si přitom ranní výtisk novin.
Ve Francii zase Géo Lef vre, novinář sportovního magazínu L‘ Auto--Velo, přišel v roce 1902
s myšlenkou na velký závod trvající mnoho dní,
nikoliv mezi dvěma městy, ale přes mnoho měst
Ženy se na konci devatenáctého století
začaly jinak oblékat.
13
Autorka: Martina Křížková
SARAJEVSKÝ MEETING POINT
V SARAJEVU NIKOHO NEROZČÍLÍ ANI NA PĚT MINUT ZABLOKOVANÁ DOPRAVA NA HLAVNÍ ULICI. TI SAMÍ
LIDÉ ALE VOLÍ S ŽELEZNOU PRAVIDELNOSTÍ POLITIKY, KTEŘÍ ROZPOUTALI KRUTOU OBČANSKOU VÁLKU,
LUSTRUJÍ PŘÍJMENÍ SVÝCH SOUSEDŮ A NESNESOU, KDYŽ JE MEŠITA VYŠŠÍ NEŽ KOSTEL NEBO NAOPAK.
V přítmí sarajevského kina Meeting Point se
diváci poněkolikáté nečekaně rozesmějí. Na
plátně před nimi se už pár desítek minut střídají
hrdinové dokumentu Miss Sarajevo. Natočil ho
humanitární pracovník Bill Carter, který zůstal
za války v roce devadesát tři v obléhaném městě. Film mu pomohl zprodukovat Bono z U2,
a tak běžel i na MTV. V té době se v Sarajevu
stále ještě střílelo, takže vzbudil v Evropě velký ohlas. Nikdo v městě ho samozřejmě vidět
nemohl, v Sarajevu netekla ani voda.
Stovku lidí v hledišti, většinou místních, právě
velice pobavilo, když pohublá žena v podivných
teplákách a se zničeným domem za zády, v ulici
14
jen pár minut chůze od kina, z filmového pásu
řekla: „Ostřelují nás četnici, tedy Srbové, ale ne
všichni Srbové jsou četnici.“ Má sice pravdu, ale
čtrnáct let od mírových dohod v Daytonu působí
její snaha rozlišovat podobné detaily najednou
velmi naivně. Konflikt mezi Srby, Chorvaty
a bosenskými Muslimy v Bosně a Hercegovině
vyhasíná pomalu.
MÍT DŮM V BANJA LUCE
Srbská agrese, živená touhou po moci a schovaná v pláštíku nacionalismu, která stála na
začátku násilí v Bosně, přerostla v tři roky
trvající občanskou válku všech proti všem. Na
území jen o něco menším než Česká republika.
Od 6. dubna 1992 bylo Sarajevo 1425 dnů obléháno místními Srby. Obranu čtyřsettisícového
města po celou dobu vedl Jovan Divjak, shodou
okolností také Srb. Pro Sarajevské je dodnes
hrdina. Zahraniční novináři mu rádi kladou
otázku, zda se ve městě nebojí žít. Většina
Srbů ze Sarajeva odešla či spíše byla odejita.
„Bál bych se do Banja Luky, kde mne považují za
zrádce,“ odpovídá Divjak.
Bosna a Hercegovina se rozdělila de facto na tři
části. Republiku Srbskou s neoficiálním hlavním
městem Banja Luka, muslimsko-chorvatskou
Federaci Bosny a Hercegoviny a miniaturní
Distrikt Brčko na hranicích s Chorvatskem,
o který se přetahovala všechny tři etnika.
Všichni mají společný parlament a mezinárodního protektora.
Obyvatelstvo se během války a hlavně po ní
striktně rozdělilo podle národnostního klíče.
Původně nábožensky i etnicky promíchané
Sarajevo zůstalo prakticky čistě „muslimské“.
„Válka skončila a náš dům byl najednou dvě stě
metrů za hranicí nově vzniklé Republiky srbské,
jenomže my jsme Srbové, takže jsme se museli
odstěhovat padesát kilometrů od Sarajeva,“
vypráví třicátník Rado, jak se dělilo město, ve
kterém se narodil. Nyní žije s celou rodinou
v Česku. Do Sarajeva přijel ve snaze vyřídit spor
s nájemníky zmíněného domu. Oficiálně patří
stále jeho rodině, jenomže obyvatelé vědí, že
jako Srb nemá v bosenském městě příliš šanci
uspět u místních úřadů, a přestali mu platit
nájem.
Válečná politika důsledného rozdělení tří
bosenských etnik se i přes opačné snahy
mezinárodního společenství stále velmi silně
uplatňuje v praxi. „Co se nestihlo za války, dělá
se po ní,“ komentuje současnou situaci Rado.
Srbové v Sarajevu postupně zjistili, že nenajdou
práci nebo neseženou doktora, a tak se i ti,
co zůstali, raději stěhují do oblastí, kterým
dominuje azbuka. Podobně se vede Chorvatům
a Muslimům mimo „jejich“ území, což v případě
Bosny mohou být i čtvrti jednoho města, jako
je tomu v blízkém Mostaru.
JAKO OVCE
Korzo na ulici Ferhadija se začínajícím večerem
praská ve švech. Lidé cirkulují v nekonečných
kruzích okolo přeplněných venkovních kaváren
a značkových obchodů. „Šli jsme za nimi jako
ovce a děláme to znova,“ říká o sobě a dobře
oblečených mužích a ženách, kteří prochází
kolem, pětačtyřicetiletá Alma. Nacionalistic-
ké strany, které konflikt v Bosně rozpoutaly,
vyhrály poslední federální volby v roce 2006.
„Bít ty druhé je jednodušší než řešit skutečné
problémy,“ vysvětluje.
Skutečným problémem je podle ní zdevastované hospodářství a obrovská nezaměstnanost.
Sama si právě užívá nechtěných patnáct minut
slávy. Během posledního měsíce byla jednou
z organizátorek stávky proti hromadnému
propouštění zaměstnanců v jedné z největších bosenských textilek v nedalekém Brezu.
Továrnu, kde lidé dobrovolně pracovali i během
války, jen pár kilometrů od frontových linií, prý
její majitelé rozkradli, a proto musí propouštět.
Alma se spolu se svými kolegyněmi dostala až
do televize. Občas ji někdo z davu pozná, přijde
k ní a řekne, že dělá dobrou věc. Ona se ale
bojí, že protesty nepomohou. „Skoro polovina
z lidí, co znám, je bez stálého zaměstnání,“ říká
s tím, že doufá, že by jí a jejím dvěma dcerám
v nejhorším případě pomohli příbuzní, kteří
jsou v zahraničí.
Oficiálně mohou občané Bosny a Hercegoviny jet
bez víza pouze do Turecka a Chorvatska. Obvykle
proto hledají ve svém rodokmenu chorvatské
příbuzné, aby mohli získat tamní pas a odjet.
„Týká se to zejména mladých lidí,“ vysvětluje
třiadvacetiletá studentka mořské biologie
Dragana, která studuje na univerzitě v chorvatském Osijku. Její starší bratr vystudoval
informační technologie ve Vídni a našel si tam
práci. Ani jeden z nich se do Sarajeva, v němž
žijí jejich rodiče, kteří se sem přestěhovali po
válce jako uprchlíci, nechce zatím vracet. „Chybí
mi život v Bosně,“ připouští Dragana, která byla
předtím na škole v Německu a pokračuje: „Když
nastoupíte do vlaku v Sarajevu, znamená to, že
vám cizí lidé nabídnou nezištně jídlo, konverzaci
i polštář na spaní, tahle přátelskost jinde není.
Jenomže nikdy nevíte, kdy někdo začne mít
problém s tím, že jste jiný: Srb, Chorvat, Muslim
nebo třeba gay.“
Velký tlak na změnu atmosféry v zemi vyvíjí
zejména mezinárodní společenství, které v podobě Vysokého zastupitele dozoruje mírový proces.
Protektor má v rukou stále klíčová rozhodnutí,
neboť může přímo či nepřímo vetovat aktivity
místních politiků. Na jedné straně se tím brání
největším výstřelkům, na druhé se ale vytváří
kultura nezodpovědnosti. Bosenští politici vědí,
že když něco přeženou, někdo jiný to spraví.
Jedním z dalších nechtěných důsledků mezinárodní správy je i fatální nedostatek informací.
Evropané spolu s Američany lijí do Bosny velké
množství financí, které jdou mimo jiné i na
vyrovnání se s minulostí. Protože zejména návraty
válečných uprchlíků díky důslednému etnickému
rozdělení obyvatel nefungují, stále se z obavy
o místní křehkou politickou rovnováhu i mezinárodní blamáž nezdařilo uspořádat sčítání lidu.
Počet obyvatelstva jednotlivých regionů, výše
HDP či nezaměstnanosti se tak pouze odhadují.
Velkým problémem stále zůstává potrestání
válečných zločinů u tribunálu v Haagu, neboť
i díky malé ochotě ke spolupráci ze strany bosenských úřadů není dost důsledné. Tento soudní
dvůr navíc končí, od příštího roku se má začít
hledání spravedlnosti přímo v Bosně.
Zejména v posledních letech se ale věci začaly
pomalu hýbat. Z postu Vysokého představitele
odstoupil před třemi lety silně kritizovaný Lord
Ashdown a zemi začal spravovat napříč etniky
oblíbený a velmi schopný Slovák Miroslav Lajčák. Předtím, než se stal slovenským ministrem
zahraničí, dokázal prosadit reformu policie či
justice.
15
16
17
5 X FOTO: MARTINA KŘÍŽKOVÁ
Autorství: Zuzana Brodilová a Tomáš Havlín
ZAPOMEŇTE NA ROK 1968
BĚHEM STUDENTSKÝCH BOUŘÍ VE FRANCII V ROCE 1968 SI DANIEL COHN-BENDIT VYSLOUŽIL PŘEZDÍVKU „RUDÝ DANNY“. OD TÉ DOBY ALE UPLYNULO MOŘE ČASU A DNES SEDÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU ZA ZELENÉ. PŘIVOLÁVÁ EKOLOGICKOU REVOLUCI A OBÁVÁ SE, ABY LIDÉ V ČASECH KRIZE
FOTO: GIPPO
NESPADLI DO NÁRUČE ULTRAPRAVICE.
Do povědomí české veřejnosti jste se
zapsal hlavně, když jste navštívil Václava Klause na Pražském hradě. Schůzka
tehdy vyvrcholila konfliktem. Můžete
přiblížit svou verzi události?
O setkání s Klausem jsem mluvil už desetkrát,
není v tom nic nového. Šli jsme na Hrad, dal
jsem mu vlaječku Evropské unie, a pak jsem se
ho zeptal na dvě věci: jaký má vztah s Declanem
Ganleyem (irský podnikatel, jehož hnutí Libertas
vystupuje proti Lisabonské smlouvě – pozn. red.)
a co udělá jako prezident poté, co parlament
ratifikuje Lisabonskou smlouvu. Řekl jsem mu,
že mě nezajímá jeho osobní názor, protože
ten znám, ale že chci vědět, co udělá. Proč by
případně tu smlouvu neměl podepsat. A on se
rozčílil, že se nezajímám o jeho názor. To ovšem
nebylo podstatou mé otázky.
Vy se dnes označujete za libertariána,
ale to by Klaus asi udělal také. V čem je
mezi vámi rozdíl?
Klaus je libertarián, ale podle americké definice. Tam jsou libertariáni modloslužebníci trhu,
který podle nich vyřeší veškeré problémy. Pro
mě libertariánství znamená svobodomyslnost,
zejména v pohledu na sociální problémy. To
je asi hlavní definice, která ovšem nemá nic
společného s tím ekonomickým pohledem. Je
to zcela jiná pozice.
Je to jediný konflikt, který je mezi vámi
a Václavem Klausem?
S Danielem Cohn-Benditem o minulosti, evropských
vyhlídkách a českých zelených
18
Ne, to je jen jeden z nich. Víte, hlavní rozdíl
mezi námi je ten, že Václav Klaus je egomaniak,
který nemá kontakt s realitou, který by politici
měli mít. Je to velmi autoritativní reakcionář,
schopný udělat vše, aby se udržel u moci.
Proběhla dohoda s odbory, ale samotný politický systém nakonec zůstal stejný. Tam jsem
poznal, že změna je možná, jen pokud máte
většinu, která ji umožní, a to předpokládá také
vstoupit do demokratického procesu.
Z REVOLUCIONÁŘE POSLANCEM
V revoluci už nevěříte?
Vraťme se zpět do historie. Než jste
se stal libertariánem, začínal jste
jako revolucionář. V roce 1968 jste byl
vůdcem francouzských studentů…
Ne, já nejsem věřící. Problém byl v tom, že
všechna sociální hnutí, jichž jsem byl součástí, žádnou revoluci nepřinesla. Přinesla
změny ve společnosti, ale žádnou revoluci.
A pokud by ji př inesla, nebylo by to nic
pěkného. Radikální změny jsou nebezpečné
a pokud nemají demokratickou strukturu,
Ani jedno. Žádné problémy jsem nezaznamenal,
ani to nebyla zvláštní výhoda. Možná v tom
ohledu, že to prostě tvoří součást mé minulosti,
díky níž jsem získal určité zkušenosti, jak dělat
politiku.
NOVÁ DOBA, NOVÉ OTÁZKY
Netýká se vás trochu kult osobnosti?
Ne, to si nemyslím. Vytvářejí ho pouze novináři, kteří se mě stále ptají na šedesátý osmý,
ačkoli jsem sem přijel mluvit o nadcházejících
evropských volbách.
FOTO: WWW.GREENPARTY.IE
…ale byl jsem také libertarián. Byl jsem člen
anarchistické skupiny a svobodomyslné názory
tvořily její samozřejmou součást.
vůdce v politické kariéře nebo představovala naopak problém?
Mezi vašimi tehdejšími a dnešními
názory není rozdíl?
To neříkám. Tehdy jsem si prostě myslel, že
všechny společenské změny mohou přijít jen
z prostředí mimo politické instituce, skrze revoluci. A to je rozdíl oproti tomu, co si myslím dnes.
Máme zde totiž sice sociální hnutí, která jsou
velmi důležitá, ale skutečných změn se nakonec
dosahuje rozhodováním v demokraticky zvolených institucích. Ničeho jsem se nevzdal, pouze
jsem transformoval své představy. Pochopil jsem,
že instituce a práce v nich jsou potřebné.
promění se ve zvůli radikálů. Jak víme
z příkladů Kuby nebo Ruska, výsledkem je
totalitární společnost.
Znamená to, že jste se rozhodl prosazovat společenské změny prostřednictvím
institucí?
Takže jste v určitou chvíli zjistil, že je
potřeba začít je obsazovat…
Museli jsme jít do institucí, ale to neznamená,
že jsme vstoupili do hlavního proudu v politice. Současně nejde o prosazování změn shora
dolů. Stále jsou tu silná sociální hnutí, která
rostou zezdola a tlačí společnost dopředu. Aby
ale skutečně došlo ke změně, je potřeba mít
většinu a prosadit změnu i v institucích. A to
je rozdíl.
Pokud není zákon, nedojde ani k žádné opravdové změně. Podívejte se, ve Francii byla měsíční
generální stávka a pak De Gaulle vyhrál volby.
V roce 1984 jste vstoupil k zeleným.
Pomohla vám minulost studentského
Ty ale u lidí příliš zájmu nevyvolávají…
To je ale váš problém, ne můj. Nebo dobře, je
to i můj problém, ale je potřeba si uvědomit,
že rok 1968 se už nevrátí. Lidé se dnes k té
době nostalgicky vracejí, což je možná jeden
z důsledků ekonomické krize. Mluví i o Velké
francouzské revoluci, ruské revoluci, je to
prostě způsob, jak nevidět dnešní realitu.
Jsou zde ale velké rozdíly. V roce šedesát
osm jsme nevěděli, co je to změna klimatu,
nevěděli jsme, co je to AIDS a nevládla vysoká
nezaměstnanost.
Myslíte, že nějaká role může ve společenských změnách ještě náležet
studentům?
Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jsou
země, jako je třeba Francie, kde jsou studenti
19
součástí sociálního hnutí. Jsou ale jiné země,
kde tomu tak není. Například v Česku žádné
studentské hnutí nevidím. V Řecku teď proběhly
vlny nepokojů, ale tam jde spíš o výkřik těch,
kdo stojí mimo společnost. Je to no future hnutí. Navíc, když se podíváte do historie, studenti
mívají někdy tendenci nikoli k progresivitě, ale
k fašismu. Neplatí proto, že je člověk dobrý,
protože je mladý, nebo naopak špatný, protože
je starý. Odpověď není tak jednoduchá. My
jsme tehdy v roce 1968 říkali, že chceme svou
budoucnost, chceme ji určovat a ne si ji nechat
diktovat. Dnes mladí lidé žádnou budoucnost
nevidí.
A vy vidíte, jaká má být budoucnost?
Ne, ale můžu říct, jaké změny jsou nutné. My
mluvíme o „zelené revoluci“ jako o způsobu, jak
změnit náš způsob výroby, ekonomiku, způsob
života. Je to cesta, jak zajistit naši budoucnost
– regulovat tržní ekonomiku. Řešení ekonomické krize musí jít ruku v ruce s řešením globálního oteplování a krize životního prostředí. A to
je velký úkol, neboť se jedná o jediný způsob,
jak mít vůbec nějakou budoucnost. Pokud se
nám to nepodaří, nastane velká humanitární
krize. Zvyšující se hladiny vod vytvoří miliony
uprchlíků a ačkoli se to z Prahy tak zdát nemusí,
je to skutečný problém. Takže pokud chcete,
jsem stále revolucionář, ale trochu jiným
způsobem.
ŘÍKALI JSME JIM: JSTE BLÁZNI
Jak vycházíte s českými zelenými?
V Evropě se většinou jedná o levicově
laděné strany, ale zde jsou spíš napravo
a opírají se i o antisocialistickou
a antikomunistickou rétoriku.
Podle mě je to částečně pochopitelné, zejména
vzhledem ke komunistické minulosti Česka.
Podívejte se také, jak si počínají čeští komunisté v parlamentu. Podporují jadernou energii
a hlasují proti antidiskriminačnímu zákonu,
který má odstranit nerovnost.
Nicméně čeští zelení podporují kroky,
které by většina evropských zelených
asi nepřijala. Co si myslíte například
o zavedení školného?
Myslím, že je to chyba. Školy by měly být zadarmo, ale je to velmi komplikované. Hlavní je,
aby byly dostupné školky, školy a až na závěr
univerzity. Je potřeba si také uvědomit, že máte
režimy, kde jsou vysoké školy sice zadarmo,
ale přesto na nich nepanuje svoboda, a mluvit o svobodném přístupu ke vzdělání je tak
absurdní.
Zelení se také vyznačují antimilitarismem. Ti čeští ale podporují výstavbu
amerického radaru…
Oni byli rozdělení. Ondřej Liška byl proti
a Bursík pro. Nakonec se stalo přesně to,
20
Daniel Cohn-Bendit (narozen 1945) se
jako syn německých židovských uprchlíků narodil
ve Francii. Protože byl v době svého narození
bez státního občanství, mohl si ve svých osmnácti vybrat mezi francouzským a německým
– francouzské ale odmítl, aby se vyhnul vojenské
službě. Od roku 1966 studoval sociologii v Paříži,
kde se zapojil nejdříve do Anarchistické federace
a posléze do časopisu Noir et rouge (Černá a rudá).
Zároveň se účastnil studentského hnutí proti
zákazu vzájemných návstěv studentů a studentek
na univerzitních kolejích. To mu získalo takovou
popularitu, že když měl být „rudý Danny“ (říkalo
se mu tak nejen kvůli politickým názorům, ale
i kvůli zrzavým vlasům) na podzim 1967 vyloučen
ze studií, vedlo to na jeho škole ke studentské
stávce.
Studentské hnutí pokračovalo a rozšířilo své
požadavky na protest proti konzervativnímu
režimu prezidenta De Gaulla a kapitalistické společnosti všeobecně. Dvaadvacátého dubna 1968
došlo k okupaci univerzity, počátkem května se
protesty rozšířily na celou Paříž. Když odpůrci
hnutí začali využívat proti studentům to, že je
jejich předák cizinec, reagovali na to stoupenci
protestu heslem „všichni jsme němečtí Židé“.
Sám Daniel Cohn-Bendit se ale na pařížských
protestech, které z něj udělaly legendu, příliš
nepodílel a ještě před jejich skončením z Paříže
odjel, když pochopil, že on a jeho přátelé tvoří
malou skupinu bez politického vlivu. Z Francie
byl posléze vyhoštěn coby cizinec, vyhoštění
bylo zrušeno až o deset let později Mezinárodním
soudním dvorem.
Působil ve Frankfurtu nad Mohanem jako knihkupec a člen autonomistické skupiny Revoluční
boj, podobně jako pozdější ministr zahraničí
v německé vládě Joschka Fischer. Roku 1984
vstoupil do strany zelených a svůj obrat v politických názorech popsal k dvacátému výročí
událostí osmašedesátého v knize Tolik jsme ji
milovali – revoluci (1988). Rok po jejím vydání se
stal náměstkem frankfurtského starosty. Roku
1994 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde působí dodnes. Stal se velkým stoupencem Evropské unie, během debaty o Evropské
ústavě dokonce prohlásil, že země, které by se
v referendu vyslovily proti ní, by měly uspořádat
nové referendum a pokud by se jejich odmítnutí
opakovalo, měly by být z EU vyloučeny.
co jsme jim říkali odpočátku. Že jsou úplní
blázni, protože přijde Obama a radar zastaví,
protože ho nebude chtít platit a navíc bude
stát o dohodu s Ruskem. Když to shrnu, má
se to v zásadě tak, že s českými zelenými se
shodnu v názorech na ekologii. Pak jsou ale
další názory, které s nimi nesdílím. A myslím
si, že v naší společnosti jsou potřeba strany,
které umí diskutovat. Takže jsem byl a stále
jsem proti radaru, ale hlavní pro mě je, aby
se o něm hovořilo. Co mi vadí, to jsou sociální demokrati, kteří popírají, že zahájili
jednání o radaru. Kdyby se přiznali a řekli,
že změnili názor, je vše v pořádku. Takto ale
jen instrumentalizují debatu místo toho, aby
do ní vstoupili.
SPOLEČNOST NESCHOPNÁ
ODPOVĚDI JE NEMOCNÁ
Jak si myslíte, že ovlivní ekonomická
krize nadcházející volby? Přimknou se
voliči spíš k pravicovým nebo levicovým
stranám?
Mám z toho obavy. Vítězství konzervativců by
totiž bylo špatné pro společnost, ale mnohem
nebezpečnější by bylo posilování ultrapravicových autoritářů. Nebezpečí nepředstavují
komunisté, ale radikální pravice a z toho mám
strach. Je možné tomu vzdorovat, pokud existuje silné sociální hnutí. Například odbory ve
Francii, které se ekonomickou krizí zabývají.
Ale jinde, kde takové hnutí neexistuje, je to
těžké.
Posílení radikální pravice je teď téma
i v Česku. Prozatím vyvrcholilo útokem
na romskou rodinu ve Vítkově na
Opavsku…
K útoku došlo tady u vás, a to samé nebo i horší
se děje v Maďarsku nebo Rumunsku. Prakticky
ve všech postkomunistických zemích…
Nejen v nich, co například v Itálii…
To je pravda, ale tam bývá mnohem větší
odezva od společnosti. Sejde se třeba deset
tisíc lidí.
Jaká by měla být reakce na ultrapravicové nebezpečí?
Musíte mobilizovat část společnosti, která na
něj bude reagovat. Společnost se musí k útokům
jednoznačně vyjádřit. Musejí se sejít tisíce lidí,
kteří dají najevo svůj nesouhlas.
K tomu tady nedošlo. Zorganizovala se
pouze sbírka, která ale není dvakrát
úspěšná, přístup úřadů k obětem
vzbudil rozpaky…
Pak je to nebezpečné. Když chybí odpověď,
je společnost v nebezpečí. Pokud společnost
necítí nutnost morálního výkřiku, je nemocná.
Útoky se budou nejprve týkat Romů, pak Židů
a nakonec všeho a všech.
ROZHOVOR |
~ | KOMIKS A KŘÍŽOVKA | KULTURA | ULIČNÍCI | SMS A E-MAILY | SVĚTOZOR
Autorka: Jitka Kolářová
BLUDNÉ KRUHY CIZOKRAJNÉ SAMOTY
VIETNAMKA VE VEČERCE, UKLÍZEČKA Z UKRAJINY, RUSKA NA POKLADNĚ V HYPERMARKETU. ŽEN
CIZINEK JE U NÁS STÁLE VÍC A NE VŽDY SE TU SETKÁVAJÍ S OTEVŘENOU NÁRUČÍ. KROMĚ PŘEKÁŽEK,
KTERÉ JIM STAVÍ DO CESTY ZÁKONY, JIM ŽIVOT KOMPLIKUJE JAZYKOVÁ BARIÉRA I BARIÉRY LIDSKÝCH
PŘEDSUDKŮ. NAVÍC ŘEŠÍ SPECIFICKÉ PROBLÉMY SPOJENÉ S JEJICH ŽENSKOU ROLÍ.
Azylantka ze Sierry Leone nemá svou práci
ráda. Pracuje jako uklízečka. Doma se živila jako
kadeřnice, ale evropské účesy jsou jiné. Dokud
neprojde rekvalifikací, práci ve svém oboru
nezíská. Na kurzy ale zatím nemá čas. Jediná
možnost, jak se uživit a zároveň postarat o své
malé dítě, proto bylo vzít práci uklízečky. Ona
i její syn mluví anglicky, ale úřady ani škola,
kam chlapec chodí, ne. Problémy s dorozuměním a rasové předsudky už tak složitou situaci
ještě komplikují.
To je jeden z mnoha příkladů životní situace
migrantek, které zachytil výzkum Na rovinu
uskutečněný v roce 2007 neziskovou organizací
Evropská kontaktní skupina. Ta dlouhodobě
sleduje migraci z genderového hlediska. Ve
své publikaci Ženy migrantky v České republice
uvádí: „Počet migrujících žen roste a jsou aktérkami tohoto proces stejně jako muži. Znamená to,
že nejsou jen osobami pasivně doprovázejícími
muže, ale mají své specifické potřeby a zájmy.
Jsou ohrožené genderově specifickými riziky, volí
jiné strategie a mohou se potýkat s odlišnými
překážkami a problémy.“
KURZY ČEŠTINY ZA
HORIZONTEM MOŽNOSTÍ
Na českém území je v současné době oficiálně
evidováno kolem 180 tisíc žen-migrantek (což
je asi o 10% méně než mužů). Ačkoliv migrace
a střet různých kulturních prostředí dopadá
na ženy a muže různě, Česká republika ve své
politice v tomto ohledu genderovou perspektivu příliš neuplatňuje. Roli státu a zohlednění
odlišných problémů, které mohou ženám vznikat v rodině, práci či vzdělávání, tu tak suplují
neziskové organizace.
Evropská kontaktní skupina se věnuje především migrantkám z takzvaných třetích zemí,
tedy zemí mimo Evropskou unii. V Čechách
jde především o Ukrajinky, Vietnamky, Rusky
a Mongolky.
Tyto ženy odcházejí z domova z různých
důvodů, často jsou ale ovlivněny především
situací v rodině. Cestují třeba za svým mužem
nebo rodinou, důležitou roli může hrát také
snaha finančně zajistit děti či staré rodiče.
Tradiční role muže a ženy se tak v migraci podle
Evropské kontaktní skupiny ještě posilují: muž
je živitel a žena se stará o domácnost a děti.
O to víc se zde ženy, které ztratily sociální sítě
z domovské země a nové si nemají šanci najít,
dostávají do izolace: protože se starají o děti,
je obtížné najít si čas na zaměstnání nebo kurzy
češtiny či rekvalifikace. Bludný kruh sociální
i finanční závislosti na partnerovi se rychle
uzavírá. Pokud však oba partneři pracují, je
nutno vyjednat si nové rozdělení rolí. To je
někdy bolestné a vztah se může rozpadnout.
Jindy ale naopak dojde k zrovnoprávnění postavení partnerů.
DVAKRÁT OŠIZENÁ
Bylo by iluzí se domnívat, že nalezení práce je
pro ženy migrantky prostředek k ženské emancipaci. Migrantkám je v nové zemi otevřená jen
velice omezená nabídka zaměstnání - často jde
o manuální, špatně placené práce, práce na
směny a práce nevyžadující kvalifikaci. Přitom
do ČR nepřijíždějí nevzdělaní lidé, v nalezení
práce odpovídající jejich schopnostem jim ale
brání neznalost jazyka. A když už třeba mluví
dobře, neznají stále dost místní prostředí
a nemají potřebné kontakty a známosti, které hledání „lepší“ práce výrazně usnadňují.
Nabídka zaměstnání pro migranty také odráží
genderové stereotypy: ženy mohou pracovat
jako uklízečky, pokladní, pečovatelky dětí,
tovární dělnice. Výzkumy provedené mezi migranty také zjistily, že i tyto ženy berou méně
než muži. Azylantka z Arménie ve výzkumu Na
rovinu řekla: „dělali jsme načerno, na začátku
jsem dělala osmnáctky, já jsem nevěděla vůbec,
co to je, ale když děláš osmnáctky a děláš normálně, tu ubytovnu máš někde pět minut od
fabriky, přijdeš, spadneš do postele, a pak zase
od rána. Jazyk neznáš, nic neznáš, 20 dní jsme
odpracovali, nedostali žádnou korunu.“
MINOVÉ POLE PRO PŘÍCHOZÍ
Jsou to především ženy, které jsou v rodinách
migrantů odpovědné za péči o děti a domácnost. Po příchodu z práce, pokud nějakou mají,
přichází ještě druhá směna doma. Opět se opakuje začarovaný kruh způsobený nedostatkem
času na vzdělávání.
Další rizika, kterým ženy čelí, jsou spojená
se zdravím. Nejisté postavení je v případě
těhotenství často vrhá do riskantního světa
neodborných potratů či porodů a následných
zdravotních komplikací.
Ženy také tvoří velkou část obětí obchodu
s lidmi, ať už za účelem vynucené práce nebo
prostituce. Podle výzkumů jsou migrantky
hůře informovány o situaci v cílové zemi než
muži, a tak se snadněji stávají obětí různých
falešných agentur a zprostředkovatelů práce.
V tísnivé situaci pak jsou i méně sebevědomé
v jednání s úřady.
Často a masivně tu také funguje předsudek
o „migrantech z Východu“, který situaci příchozích komplikuje ještě víc. Pro lidi, kteří se
z nejrůznějších důvodů rozhodli vydat na nejistou cestu do neznámé země, vytváří nepřátelské
prostředí, které stávajícím nástrahám přiostřuje
již tak dost nebezpečné hrany. Situace migrantek ukazuje, jak se propojují znevýhodnění
na základě etnického původu, pohlaví a třídy,
stejně jako to, že to nejsou jen migranti, kdo
by se měl přizpůsobovat a učit.
21
Dokončení citátu Charlese de Gaulla „Jedna hádka s manželkou ... “ naleznete v tajence.
Vyluštění tajenky z čísla 328: Kdo si ustavičně obléká cizí životy, jeho vlastní mu sežerou moli.
Vítězové soutěže z minulého čísla jsou: Petra Horodyská (Praha), Tomáš Kulhavý (Brno), Františka Navrátilová (Olomouc)
Soutěží se o: 3x CD Poklady US country 2 – Originální nahrávky 40. let
Ceny poskytl Radioservis, a. s. – vydavatel CD, DVD, knih a Týdeníku Rozhlas.
Internetový obchod: www.radioservis-as.cz, tel. objednávky: 222 713 037 nebo e-mailem: [email protected].
Firemní prodejna – Reprezentační prodejna Českého rozhlasu a České televize sídlí na Vinohradské ul. č. 13, Praha 2.
22
ROZHOVOR | ~ | KOMIKS A KŘÍŽOVKA | KULTURA | VÝTVARNÉ
UMĚNÍ | LITERATURA | HUDBA | DIVADLO | FILM | ULIČNÍCI | SMS A E-MAILY | SVĚTOZOR
Autor: Jiří Ptáček
ROZCUPOVANÝ ANTISEMITISMUS?
VÝSTAVA PETRA FUSSE V PRAŽSKÉM NOD SKONČILA PŮL HODINY PO OTEVŘENÍ. SKUPINA NÁVŠTĚVNÍKŮ JI ROZCUPOVALA NA ZNAMENÍ NESOUHLASU S ÚDAJNĚ ANTISEMITSKÝM OBSAHEM.
Čtenáři kulturních rubrik asi vědí, co se stalo.
Polák působící pod pseudonymem Peter Fuss
vystavil fotografické tisky, v nichž manipuloval drastické výjevy vraždění Židů z filmů
Schindlerův seznam a Pianista tak, že na uniformy nacistů umístil šesticípé hvězdy. Několik
návštěvníků vernisáže, členů židovské obce,
proto strhalo díla ze zdí a někteří je pak za
divoké slovní přestřelky s kurátorem Milanem
Mikuláštíkem a hosty pošlapali a potrhali.
Následně protestovala Židovská obec v Praze,
v jejímž domě sídlí NoD, a pohrozila výpovědí
z objektu. Linhartova nadace, zastřešující
aktivity NoD, se obci omluvila. Mikuláštík
s Fussem ovšem trvají na názoru, že výstava
nebyla antisemitská a pouze kritizovala chování Izraelců k Palestincům. Striktně odmítají
projev nenávisti k židovskému národu. V rozhovoru s Radkem Wohltmuthem pro aktuálně.
cz Peter Fuss upozornil, že je „velmi citlivý na
všechny projevy nacionalismu, rasismu a rasové
segregace“.
NEJAPNÁ METAFORA
Fussovo přirovnání izraelsko-palestinského
konfliktu k holocaustu bylo přepjaté a kvůli
neuváženému užití Davidovy hvězdy, jež je kromě státního symbolu také židovským národním
a náboženským symbolem, dávala příliš mnoho
prostoru pro výklad, že jde o jakousi „revizi“
minulosti, nikoliv komentář k přítomnosti.
Jak to nejlépe shrnul aktivista Ondřej Slačálek
v Britských listech: „Je scestné snažit se navodit
dojem, že utrpení Palestinců je stejné jako holocaust Židů – jednak to není pravda a jednak to
není vůbec důležité. I kdyby s holocaustem Židů
nemělo ani sebemenší podobnost, je to prostě
otřesné lidské utrpení a je třeba se snažit, aby
přestalo.“
Stejně tak nelze ospravedlnit agresi a cenzuru,
ani když je projevem spontánního rozhořčení.
Stejně by totiž šlo obhájit každý pogrom. A je
také nutné trvat na právu každého člověka
(nejen umělce!) kritizovat každou nespravedlnost, ať už ji vidí kdekoliv. K odsouzeníhodnému „napadení“ výstavy ale došlo a nás může
zajímat, zda nejde o projev trendu dalekosáhle
přesahujícího oblast umění.
DŘÍV NEŽ SE ROZHOŘÍ
V poslední době jsme zaplaveni zprávami
o stupňování aktivit nacionalistů, neonacistů a rasistů. Ti úspěšně organizují „pietní“
pochody a svádějí bitvy s policií. Naučili se
skrývat pod křídla legální strany a využívat
slabostí demokracie, aby byli prakticky
nepostižitelní.
Nedůvěra ve schopnost demokracie zamezit
jejich vzestupu posiluje u některých lidí
přesvědčení, že by měli převzít iniciativu. Po
vypálení domu obývaném romskou rodinou se
otevřeně mluvilo o obavě z veřejných nepokojů.
Jen před několika dny se sto padesát ozbrojených Romů srotilo před klubem, kde se konal
koncert neonacistů… V reakci na „pohodu“
pravicového extremismu tak bohužel dochází
k růstu bojovnosti části extremismem ohrožovaných skupin.
K demolici Fussovy výstavy možná došlo kvůli
několika na sebe navršeným nedorozuměním.
Autor se nepovažuje za antisemitu a svorně
s kurátorem označuje za náhodu i otevření
výstavy v den vzpomínek na oběti holocaustu
Jom ha šoa. Jejich odpůrci jim ovšem nevěří,
což opět ukazuje, jak paranoidní rysy začíná
vykazovat společnost, v níž se mistry podobných „náhod“ stali právě neonacisté. V NoD
jsme poznali, v co může přerůst podezření
a nesouhlas. Obětí bylo umění a pachateli
několik jednotlivců. Už nyní bychom se však
měli vážně zamyslet, jak si s takovými projevy
poradit dřív, než naberou na síle. Je třeba zvolit
nejtěžší cestu a usilovat o potlačení reálné
hrozby – ultrapravicové ideologie.
http://peterfuss.com/
Peter Fuss: Achtung!. Galerie NoD, Experimentální prostor Roxy/NoD, Dlouhá 33, Praha 1
(http://nod.roxy.cz/), 21. dubna 2009.
MAX BECKMANN
GUMA GUAR
Jedinečnou příležitost vidět v Praze práce významného německého
expresionistického malíře připravilo Museum Kampa v Praze. Nacisté ho
zařadili mezi „zvrhlé umělce“, protože svoji dobu vyjadřoval jako znetvořenou a fantasmagorickou. Díla vystavená v Museu Kampa pocházejí ze
zahraničních sbírek.
Milan Mikuláštík je členem umělecko-aktivistické skupiny Guma
Guar. Ta svoji poslední výstavu v G99 pojala jako mozaiku složenou
z několika náznaků násilí a hysterie.
Krev, sprostota a policista, který dává zelenou hajlujícím náckům.
Obraz naší doby?
Max Beckmann: Obrazy, kresby, grafiky. Museum Kampa, U Sovových mlýnů 2,
Praha 1 (www.museumkampa.cz). Výstava potrvá do 23. srpna.
Guma Guar: Instalace. Galerie 99, Domikánské nám. 9, Brno
(www.dum-umeni.cz). Výstava potrvá do 14. června.
23
ROZHOVOR | ~ | KOMIKS A KŘÍŽOVKA | KULTURA | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | LITERATURA | HUDBA | DIVADLO | FILM | ULIČNÍCI | SMS A E-MAILY | SVĚTOZOR
Autorka: Tereza Marečková
AUTOR A JEHO SLIB
PROSLULÝ BRNĚNSKÝ PATRIOT SLÍBIL NAPSAT REKVIEM NA DOBU SVÉHO DĚTSTVÍ, NA PADESÁTÁ
LÉTA. VEDLEJŠÍMI POSTAVAMI ROZBÍHAVÉHO DĚJE JSOU ROZLIČNÉ BRNĚNSKÉ STAVBY A PŘÍBĚHY
JEJICH ARCHITEKTŮ. V NICH A VEDLE NICH ŽIJÍ NEBO ŽIVOŘÍ POSTAVY, SKRZE KTERÉ VYPRÁVÍ AUTOR
O TĚCHTO KRUTÝCH, ALE V JEHO PODÁNÍ ČASTO I GROTESKNÍCH ČASECH.
ZMARNĚNÉ ZÁSTUPY DUŠÍ
Architektura Brna poloviny minulého století,
ale vůbec architektura jako taková je bohatým zdrojem metafor a v pravém slova smyslu
zhmotňuje stav společnosti, která si ji nechává stavět. I hlavní hybatel příběhu – Kamil
Modráček – je architektem a prostory, které
obývá, hrají kardinální roli v jeho slibu. „Dům
na Běhounské 3/5 je standardní čtyřpatrový
činžák, aspoň tou svou historizující eklektickou fasádou, zapadající do dlouhé nostalgické
řady karnevalu architektonických slohů,… který
dělá Brno Brnem. Ano, zvenčí to ještě jde, ale
vejdete dovnitř a nepohodlné kamenné schodiště
(viditelně ošlapané tím zmarněným zástupem
duší, které zde odžily své nicotné životy)…,
ošklivé zdi jak v nějaké vězeňské pevnosti, jak
v ohavné citadele…“ Dům, který nám Kratochvil
propůjčuje ze svých skutečných vzpomínek na
to, jak ho z jednoho ze zdejších bytů posílali
se džbánem pro pivo do protější hospody, aby
byl ušetřen ponižujících scén při estébáckých
prohlídkách.
Architektura románu tedy stojí na pevných
základech první části – klasickém vyprávění,
do kterého jen místy vstupuje zcizovací efekt
autorovy přítomnosti jak v podobě malého
Kratochvila, tak literárními vstupy vypravěče,
který sám na sebe upozorní osobním názorem
neb připomenutím nějaké budoucí či jiné
souvislosti. Půdorys má ostré a pevné črty,
nanesené jakoby lehkou rukou a s nadhledem.
Žádné dušení se v kumbálech krutých emocí,
které by samozřejmě dané události umožňovaly.
Vidíme spíš průřez pomyslným domem, jehož
obyvatele sledujeme paralelně při všemožných
státotvorných i protistátních činnostech, vidí-
historii. Tabu totiž proměňovala sex ve žhavou
sopečnou lávu pod povrchem a země se pod tou
proudící lávou chvěla…“
SEKYRA SLIBU
me jim do ložnic i kuchyní, a tato sestříhaná
kapitolu za kapitolou vrstvená skutečnost jednoznačně pod autorovou taktovkou dynamicky
spěje k nějakému napínavému finále, v němž by
se mohly útržky životů propojit.
Častým motivem a třpytkou Kratochvilových
textů bývá sex, labužnicky a s kultivovanou
chlípností popisovaný. Novinkou v této autorově rubrice je přemýšlení o historických
souvislostech, které ve zpodobované době
nahlíží. „Dneska – posteskl si Luděk – je sex
pro většinu lidí jen taková lechtivá hra, ach ta
nesnesitelná lehkost šukání, kdežto tenkrát, na
počátku padesátých let, kdy ještě fungovala stará
náboženská tabu a zároveň taky nová, puritánská
komunistická tabu, tenkrát byl sex ještě něco
osudového. A pro většinu už naposledy v naší
Kamilu Modráčkovi ale sjede pod nohy nečekaně sekyra státní zlovůle, která zasáhne jeho
nejdůležitější životní vazbu. Další část knihy
pak plyne z plnění absurdního, ale vlastně
logického slibu pomsty, který v sobě slavnostně
učiní. Kolotoč děje se roztáčí stále rychleji,
až nás centrifuga autorského vidění vyplivne
v úplně jiném slohu a způsobu vyprávění. Při
něm máme trochu pocit, že se při projektování
budovy knihy pozapomnělo na obvyklé proporce
a budova dostává nové patro jakoby v jiném
stylu. Kamil Modráček se sám trochu vyšinuje
z reality naplňováním vlastního obludného
plánu a v tomto pocitu vyšinutí je chvíli příjemné pobývat i čtenáři.
Jenomže po prvním patře následuje ještě pokus
o dostavbu několika dalších, která nejen že vytvářejí záměrné překážky dovršení prvotního tvaru,
ale téměř odsuzují stavbu k pádu. Je zvláštní
a provokující pozorovat takovou prudkou proměnu
v rámci jednoho díla. Zároveň se ale čtenář musí
ptát na důvody k této průběžné rekonstrukci,
protože odpověď v ní organicky neleží. Abychom
si vzali příběh padesátých let k tělu, nemusí nám
jeho konec kostrbatě a bez obohacení vyprávět
dvojice milenců v současném Brně. Ani zde nemusíme potkat stárnoucího sebeironicky shozeného
autora, abychom si nedovedli z náznaků sestavit
jeho postoj.
Jiří Kratochvil, Slib
Druhé město, 2009
NOVINKY NA KNIHKUPECKÝCH PULTECH:
Ivan Martin Jirous: Magor dětem, Torst, 2009
Knížku půvabných veršů pro malé děti napsal básník
v osmdesátých letech během těžkého žaláře ve
Valdicích, do něhož byl odsouzen z politických důvodů. V hrůzném prostředí věznice mu citlivé a křehké
dětské básně sloužily jako spojnice s jeho dvěma
malými dcerkami i se světem lidského citu vůbec.
24
Lytton Strachey, Královna Viktorie
překlad – Mariana Stříbrná, Paseka, 2009
Historický esej Lyttona Stracheyho těží z deníků
a dopisů královny Viktorie i dalších viktoriánských
osobností. Autor proniká do královniny vyhraněné
povahy, silně formované zbožňovaným manželem
princem Albertem.
Autor: Karel Veselý
LEPŠÍ NEŽ SLUNEČNÝ DEN...
MOIMIR PAPALESCU A TONYA GRAVES JSOU THE STYLISTS A NA ALBU PASSION IS A FASHION STVOŘILI
SEBEVĚDOMOU POCTU TANEČNÍ HUDBĚ SEDMDESÁTÝCH LET.
ZAČÍNÁ MATRIARCHÁT
Papalescu a Venkrbec chtěli
původně The Stylists pojmou jako
projekt s různými vokalisty. První
z pozvaných zpěváků – pražská
Američanka Tonya Graves je ale
uchvátila tak, že se rozhodli
natočit desku jen s ní. A byla to
skvělá volba. V čím dál křečovitějším funky cirkusu jménem Monkey
Business hraje Graves roli jednoho z klaunů a při
všem tom pitvoření je lehké zapomenout, že disponuje skvělým hlasem. Na Passion is A Fashion
má mnohem větší prostor a mění se v disco divu,
matriarchální vládkyni parketu, k níž tanečníci
vzhlížejí jako k bohyni, jež pravidelným rytmem
udává řád světa. Mimochodem, Graves velmi
symbolicky natáčela desku v posledních měsících svého těhotenství.
Monkey Business a dnes už neexistující The
Nihilists byly hudebně značně rozdílné projekty, ale měly něco společného – ironické
pomrkávání po posluchačích, kterým jako kdyby
vzkazovali: „Nasaďte si masku, všechno je jenom
hra a když přijmete naše pravidla, budete se za
odměnu bavit.“ Nebylo zase tak důležité, jestli
scéna byla v puritánských sedmdesátých létech oázou otevřené
sexuality a z její hudby tryskaly
čiré emoce velkých rozměrů. The
Stylists na tuto hédonistickou
éru navazují bez zábran – nepózují a neskrývají emoce za masku,
nechají je naplno rozehrát. I když
hudba je vlastně velmi minimalistická a někdy doslova cituje motivy
odkoukané z klasických hitů, přijde
mi v tomto ohledu originálnější
a uvěřitelnější než The Nihilists
na druhé desce Lewis Neptune.
Snad proto, že se jedná o studiový
projekt, se The Stylists daří utéci
z krunýře předvídatelnosti. Papalescu a Venkrbec dodržují žánrovou
střídmost a jediné zaváhání přijde
s příliš opulentní coververzí Fashion Pack (Studio 54) původně od
Amandy Lear. Ve skladbách Station
To Station nebo v The Symbol dává
Papalescu lekci o tom, jak účinně
může znít syntetická basová linka.
Vrchol desky přijde s Talking, kde syntezátorová
melodie ála Giorgio Moroder podkresluje monstrózní refrén, v němž Graves anglicky zpívá: „Je
to tak skvělé, lepší než slunečný den.“ Zpěvačka
zde připomíná Donnu Summer nebo Grace Jones
a zcela bez ironie dávkuje obrovské emoce. Škoda, že deska pak neskončí. Po dvouminutové
pauze následuje zbytečný remix skladby The
Symbol od berlínského DJe Steva Morella, který
nás vrací do časů nablýskaného electroclashe
německého střihu, o který se během své kariéry
snažili The Nihilists.
FOTO: ZDENĚK DANĚK (X PRODUCTION)
Pověst svazuje. S projektem The
Stylists se Moimir Papalescu
z The Nihilists a zpěvačka Monkey
Business Tonya Graves rozhodli
odhodit svoji minulost a vydat
se vstříc dosud neprobádaným
zvukovým krajinám. Společně se
saxofonistou Petrem Venkrbcem
si udělali výlet do zlatých časů
disco, do doby před AIDS i punk.
Jejich společné album Passion
is A Fashion je skvěle vyvedené
retro, které resuscituje energii
rané taneční scény.
tou maskou byla funková odvázanost za každou
cenu nebo nihilistická dekadence, pokaždé
šlo o vytváření falešné reality. U obou kapel
shodou okolností došlo k tomu, že jejich image
a koncertní proslulost převážily nad obsahem
jejich hudby. The Nihilists se včas rozpadli,
Monkey Business bohužel pokračují v natáčení
čím dál slabších desek.
ŽÁDNÁ IRONIE
The Stylists na albu míchají raný house, disco či
elektronický soul a to všechno v stylově dřevním soundu. Umělohmotné bicí primitivních
syntezátorů i záměrně nekvalitně snímaný
Venkrbcův saxofon dotváří retro atmosféru, to
podstatnější se ale děje pod povrchem. Disco
The Stylists
Passion Is A Fashion
(X Productions, 2009)
DUBSTEPOVÝ GURU KODE9
Do pražského Crossu se chystá Steve Goodman alias Kode9 – jedna z nejvýraznějších postav londýnské
dubstepové scény a klubového undergroundu vůbec. Respektovaný sonický vizionář se proslavil albem Memories
Of The Future z roku 2006, jež patří mezi milníky žánru. Šéfuje nejprestižnější dubstepové značce Hyperdub, na
níž vydávají například Burial či The Bug. Goodman působí také v akademických kruzích jako kulturní teoretik
a připravuje knihu o sonických zbraních. Třeba v Crossu na vlastní kůži zažijeme, jak funguje smrtící basová
linka. Na večírku ze série Sound Headquarters vystoupí také domácí DJové Matoa, Nailer nebo Yukimura.
Kode9 (UK), 23. 5. 2009, Cross, Praha.
25
Autorka: Andrea Novotná
PAMĚŤ A ROK SVOBODY NA JEVIŠTI
ČESKÝ PROGRAMÁTOR, KTERÝ SE STAL DISIDENTEM. BĚLOVLASÝ DREDAŘ, PŘÍTOMNÝ POUZE SKRZE
VIDEOZÁZNAM, PROTOŽE NEMÁ OBČANSTVÍ ŽÁDNÉHO STÁTU. STÁRNOUCÍ DVOJČATA, V ŠEDESÁTÝCH
LETECH PROTAGONISTKY PROLETÁŘSKÉ I SEXUÁLNÍ REVOLUCE, NYNÍ SE BOLESTNĚ SMIŘUJÍCÍ SE
STÁRNUTÍM. A PŘEDEVŠÍM PAMĚŤ. TO JSOU HLAVNÍ HRDINOVÉ HRY VŠECHNO BUDE JINAK.
FOTO: UDO RAUER
Tenhle typ divadla máme zatím šanci poznat
především ze zájezdů německých souborů.
U našich západních sousedů si nicméně získalo
značnou oblibu. Jedná se o takové představení, v němž místo herců vystupují pamětníci
a namísto rolí napsaných jedním dramatikem se
setkáváme se sledem scén, které jsou výsledkem
interakce mezi režisérem a samotnými herci.
V tomto případě to byla „utopická vzpomínka“ tří postav, do jejichž života zasáhly ideály
a deziluze roku 1968.
VÝZNAMNÉ MÍJENÍ
Setkání, k němuž dochází na jevišti, je ve stejné
míře míjením. Zkušenost z jednotlivých stran
železné opony se předává složitě – což dává
režie dramatu najevo i nečetností komunikačních gest, právě tak jako odlišením replik,
které postavy říkají anglicky coby jazykem,
kterým hovoří spolu, a které zůstávají v češtině
a v němčině. I přesto se ale objevuje jistý generační společný jmenovatel, který má docela
vágní a přesto jasné jméno: svoboda. Svoboda,
který aby si otevřela prostor, musí se nejdříve
vymezit vůči předchozí generaci, smést její
samozřejmé pravdy a prolomit její mlčení. Musí
se vrátit k určujícímu zážitku generace otců,
druhé světové válce a jejím důsledkům, a mluvit
o ní jinak. To platí jak pro Československo, kde
se za poučení z války pokládá krach klasické
demokracie a nutnost demokracie „lidové“ pod
vládou komunistické strany, tak pro západní
Německo, kde dvacet let po válce vládne konsensuální mlčení o nacistické minulosti.
Takové „vyrovnávání s minulostí“ na sebe právě
pro svou aktuálnost bere často absurdní podobu.
Kondenzovanou ukázkou toho je jedna z prvních
scén, kdy dvě dvojčata vzpomínají na pozdní
návrat domů. Když jim otec začal nadávat, jedna
z nich mu odpověděla: „A vy jste zase vyvraždili
Židy. Co je pozdní příchod ze zábavy proti šesti
milionům mrtvých Židů?“ Nehoráznost této scény
(její otec se na holocaustu nijak přímo nepodílel) bije do očí a ukazuje, jak často bývá svoboda
sebestředná a nespravedlivá, jak moc je vzpomínání či „vyrovnávání se s minulostí“ ovlivněné
současnými zájmy a situací i jak může fungovat
společenské trauma a historická paměť.
Ta se ostatně slévá s pamětí jednotlivců
a funguje tak jako ona: selektivně. Jak ve hře
zdůrazňuje Václav Trojan, základní rozlišností
lidské paměti od paměti počítače je schopnost zapomínat, která funguje jako obranný
mechanismus. Proto jako mnohem spolehlivější
spojnici se sebou samotným před čtyřiceti lety
vnímá přítele, kterého roku 1969 zanechal
v Londýně a který se tam stal světoobčanem
bez jakéhokoli státního občanství a tedy i cestovního pasu a konceptuálním umělcem.
Mnozí čeští diváci pochopili jisté míjení mezi
Čechem a dvěma Němkami na jevišti jako výzvu
k povýšenému nepochopení, ke zdůrazňování, že
u nás znamenal osmašedesátý řešení opravdových problémů, zatímco na Západě jen blbnuly
děti, které nevěděly, co se sebou. Dnes ovšem
žijeme v západním světě – a nezdá se, že bez
problémů a rozporů. Nelze ovšem čekat od lidí
úrovně Jana Rejžka, okupujících veřejný prostor,
že by byli schopni ocenit něco, co přesahuje
jejich obzor. My ostatní se ovšem můžeme těšit,
že i čeští režiséři začnou obcházet s diktafonem
zajímavé pamětníky, pak z jejich slov sestaví
repliky do divadelní hry a nechají je své postavy
autorizovat (takto komplikovaným procesem
hra Všechno bude jinak vznikala) a především
nazkoušet a zahrát…
Všechno bude jinak. Utopická vzpomínk
Režie: Thorsten Trimpol, hráli: Gisela Getty,
Jutta Winkelmann a Václav Trojan
Divadlo Archa 20. a 21. 4. 2009
PIXY V UNDERGROUNDU!
Divadlo lidí bez domova Ježek a čížek uvede 20. května od 19 hodin v prostoru Underground futuristické loutkové představení Pixy. V této hře od
legendárního komiksového autora Maxe Anderssona účinkují marionety, maňásci i živí herci. Pixy je hořkou komedií o našem světě, ale také o onom světě.
Maminka musí svému potracenému embryu na dobrou noc číst vzkazy z krabice od mléka „jak správně žít“ a duše je jen odpadní produkt, který se rozpustí
v atmosféře a narušuje televizní vysílání. I přes morbidní prvky připomínající filmy Davida Lynche je hra plná černého humoru. Nenechte si ujít ojedinělé
představení plné svérázných hlášek, podivuhodných zvuků a světelných efektů. Ježek a čížek pracuje s lidmi, kteří mají bezdomoveckou zkušenost, ať
právě prožívanou, či již překonanou. Skrze divadlo a divadelní aktivity nabízí lidem bez domova možnost se tvořivě zapojit do kulturního dění.
Bližší info: http://www.jezekacizek.cz, http://osn.rozvedcik.net/, http://www.prostor-underground.cz/
26
Autor: Jan Kolář
SLZY A ÚSMĚVY MEZI TVÁŘÍ A MASKOU
VYZDVIHOVAT FILM PRO JEHO „RUŠIVĚ NEOBVYKLÝ TVAR“, DÍKY NĚMUŽ SI MŮŽEME UVĚDOMIT SVÉ
VLASTNÍ DIVÁCKÉ PŘEDSUDKY, VĚTŠINOU PŮSOBÍ JAKO ČIRÝ ALIBISMUS – FILM JE SICE ŠPATNÝ,
ALE ALESPOŇ TAK, JAK SE JEN TAK NEVIDÍ. FILMOVÉ HEREČKY VALERIE BRUNI TEDESCHI VŠAK PATŘÍ
MEZI VZÁCNÉ VÝJIMKY.
Jejich zvláštně roztěkaná kompozice není samoúčelná – vždyť o stereotypech, které vymezují
lidský život, a o touze je rozbít tento snímek
vypráví. Odlišnost Hereček je z velké části dána
tím, že jejich poetiku určuje druh umění, jemuž
se většina filmů a jejich tvůrců instinktivně brání. Divadlo se svou potřebou převádět pohyby
herců v taneční kroky, tváře v masky a emoce
v koloraturní monology adresované publiku
bývá tradičně vnímáno jako exaltovaný a lživý
protipól střízlivé, do nostalgie pohroužené
autenticity filmu. Pokud Herečky tuto spíše
tradovanou než skutečnou konvenci porušují,
nevyplývá to jen z toho, že příběh Marcelline,
která by ve svých čtyřiceti letech ráda vyměnila
slávu a kariéru za muže, s nímž by se nebála
mít dítě, přesně kopíruje zápletku Turgeněvova
Měsíce na vsi, který Marcelline se svými hereckými kolegy právě zkouší. Důležitější je, že se
režisérka (a zároveň představitelka hlavní role)
rozhodla postavit svůj film na výsostně divadelním napětí mezi beznadějně nepřehlednou
realitou a schematickými obrazy a představami,
které jako by byly tím jediným, co dokáže dát
nesrozumitelným lidským osudům alespoň zdání
smysluplného tvaru.
V ZAJETÍ MASEK
Tak jako každý herec sám na sobě zakouší rozpor
mezi předepsanou rolí a vlastním tělem, které
do ní musí vtěsnat, ničí i Marcelline rostoucí
nechuť k úlohám (poslušné dcery, žádoucí
milenky, úspěšné umělkyně), které by měla
ztvárňovat a mezi nimiž její vlastní život tak
podivně bezcílně proplouvá. Jak paradoxní tato
nechuť je, není třeba zdůrazňovat: stejně jako
se v Herečkách všechny klíčové scény odehrávají
na divadelní rampě, je i Marcelline sebejistou
a obdivovanou ženou jen ve chvílích, kdy převezme gesta, účes a kostým Natálie Petrovny.
Jen jako Turgeněvova hrdinka neklopýtá, směje
se a pláče v patřičných situacích, drží rytmus
a sklízí ovace.
Přízračné a zároveň sebeironické bloudění
postav mezi skutečnými a domnělými, současnými i minulými maskami (posilované třeba
i tím, že filmové role přisoudila režisérka svým
skutečným přátelům a blízkým) přibližuje film
Valerie Bruni Tedeschi k tvorbě Ingmara Bergmana, Woodyho Allena či Jacquese Rivetta. Se
dvěma posledně jmenovanými tvůrci ji spojuje
i komediální ladění a humor, který nezaznívá
v pečlivě vypointovaných scénách, ale v nepřetržitém sledu jemných gagů, které jsou takřka
vždy výsledkem nenadálého vybočení z rytmu.
Ať už za to může nevhodně srolovaný koberec,
neochotný číšník či příliš silné víno, postavy
Hereček neustále vypadávají z role – hypersenzitivní matka po nocích chrápe jako dřevorubec, zdvořilý a empatický režisér se během
dvou replik promění v hysterického sprosťáka
a postarší svůdci zařazují zpátečku ve chvíli,
kdy už mají všechno (tj. kalhotky) v kapse.
SNOUBENÍ FORMY A OBSAHU
Je to opravdu zvláštní, těžko zařaditelný
film, který se občas pro důraz, jaký klade na
jednotlivé herecké výkony, rozpadá do sérií
brilantních, ale neprovázaných etud. I v tom
však jeho poněkud neurotická forma bezděky
splývá s jeho tématem: je-li náš život jen shlukem teatrálních výstupů, těžko očekávat něco
jiného než trochu křečovitou snahu propojit je
v koherentní celek. A nakonec je to urputné úsilí
povzbudivější než Turgeněvova melancholická
groteska o pozdní lásce – zbývá v něm totiž
ještě trocha naděje.
TULPAN
MUZIKA
Od mladého pastevce Asy se očekává, že si pořídí vlastní jurtu a stádo
a začne hospodařit na svém. Nejdřív se ale musí oženit. Po zdvořilostním
rozhovoru s rodiči spanilé Tulpan se však nebohý mladík dozví, že si ho Tulpan nechce vzít kvůli jeho odstávajícím a poněkud větším uším. Úchvatně
natočená romance z kazašské stepi byla oceněna mimo jiné v Cannes či
v Karlových Varech a nominována na Oscara.
Československo, parné léto na přelomu sedmdesátých a osmdesátých
let: lidé stojí fronty na banány, příslušníci SNB stříhají vlasy máničkám
a v zapadákově pár kroků od hranic s Rakouskem podvádí mladý Martin
svou těhotnou ženu a sní přitom svůj sen o jazzu a svobodě. Komediální
příběh o chybujících lidech, kteří se snaží obstát ve zkouškách života, je
nejúspěšnějším slovenským filmem od roku 2000.
Tulpan (Kazachstán, Německo, 2008, režie: Sergej Dvorcevoj, 100 minut)
Muzika (Slovensko, Německo, 2007, režie: Juraj Nvota, 99 minut)
27
Autor: Alexandr Budka
JIRKA ŽĎÁREK
JIRKA JE VETERÁNEM NP, PRODÁVÁ OD ZÁŘÍ 2001. SPADLY MRAKODRAPY A ON SE ROZHODL SE SEBOU NĚCO DĚLAT. NÁŠ PROJEKT
MU POMOHL ZNOVU NA VLASTNÍ NOHY A TAK MU ZŮSTÁVÁ VĚRNÝ,
I KDYŽ SE MU TEĎ DAŘÍ LÉPE.
ZA VŠÍM HLEDEJ ŽENU
Až seznámení s Boženkou mě přesvědčilo. Přivedla mě do divadla Ježek a Čížek a zároveň
do Nového Prostoru. Z divadla jsem po třech
letech odešel, nedalo se to stíhat s prodejem
časopisu, u kterého jsem vydržel dodnes. Začali
jsme si spolu s Boženkou platit ubytovnu, občas
jsme vyrazili vlakem za jejími skvělými rodiči
do Ostravy a chvíli pobyli tam. Takhle jsme
fungovali pět a půl roku. Občas v ubytovně,
někdy taky jen ve stanu nebo v odstavených
vagonech. Nakonec jsme se rozešli, Boženka se
vrátila do Ostravy, já zůstal v Praze. Stále ale
udržujeme kontakty, voláme si a moc se těším,
že za ní vyrazím na její narozeniny a přivezu jí
její milovaný nakládaný hermelín. Stále posílám
přání a dárky i jejím starým rodičům, s kterými
si dodnes skvěle rozumím.
DÁVKY? NIC PRO MĚ!
Nikdy jsem nebyl na sociálce, od státu jsem
jaktěživ nic nedostal. Raději si peníze vydělám, než abych se o ně handrkoval s úřady.
Dokážu se o sebe postarat, i když jsem se
občas protloukal všelijak. Nutnost je dnes ale
mobilní telefon, bez něj člověk práci nedostane.
Naštěstí jsem se seznámil s majitelkou firmy
Tuha ostraha, osvědčil jsem se a od loňského
září pro ně hlídám v podstatě na plný úvazek.
Prošel jsem v jejich službách už šest staveb,
beru i záskoky za méně spolehlivé kolegy, takže
jsem si vysloužil i „zaměstnanecké výhody“.
Proplácejí mi tramvajenku a mám příspěvek na
telefon, brzy dostanu i vlastní služební. Přivedl
jsem k této práci i kolegu prodejce Františka,
který se teď mediálně proslavil svou svatbou.
Ta ho ale také o práci připravila. Bez domluvy si
na stavbu, kterou hlídal přivedl televizní štáb
a ještě v reportáži přiznal, že se živil krádežemi.
To se vedení samozřejmě nelíbilo, takže skončil
a já za něj musel nasluhovat.
2 X FOTO: JEŽEK A ČÍŽEK
Já jsem vždycky bydlel po ubytovnách. Po
revoluci to ale bylo stále těžší, nebyla práce
a neprodlužovaly se smlouvy. Dělal jsem hlavně
na stavbách, hlídal. Když nebyla práce, zkoušel
jsem všechno možné, vykládal vagony, prodával
noviny. Taky zametal ulice, za šedesát korun
na den, to byly tehdy peníze, za které se dalo
slušně žít i zaplatit ubytovnu. Pak ale najednou
zbývalo sotva na jídlo a já se octl na ulici. Slušně jsem se v tom „zabydlel“, fungoval jsem bez
střechy nad hlavou dobrých osm let. Zimy byly
tehdy naštěstí mírné, s dobrým spacákem se to
dalo zvládnout nebo jsem spával v tramvajích.
O Novém Prostoru jsem se dozvěděl hned jak
vznikl, nějakého půl roku jsem nad tím přemýšlel, ale nelákalo mě to.
PLATNÉ PRŮKAZKY PRAŽSKÝCH PRODEJCŮ
Časopis Nový Prostor kupujte pouze od prodejců,
kteří se prokáží jednou z těchto průkazek. Platnou
průkazkou se rozumí barevná verze dokladu opatřená
fotografií příslušného prodejce. Prodejce, který se jednou z těchto průkazek neprokáže, je falešný prodejce,
který kazí pověst skutečných prodejců i samotného
časopisu. Pouze koupí časopisu od prodejců s platnou
průkazkou podpoříte ty, kteří to skutečně potřebují
a mají zájem pracovat podle pravidel určených Novým
Prostorem pro vykonávání této činnosti.
28
Mám dlouhé služby, takže si celkem slušně
vydělám, ale i tak chci zůstat věrný Novému
Prostoru, ostatně, na zdravotní pojištění stále
nezbývá. Mám teď o něco snížený odběr časopisů, abych stihl i hlídání, ale na svém místě
na Pražského povstání jsem i tak každý den.
I mě mrzí, když dostanu dýško, ale zákazník si
nevezme časopis. Raději bych více prodával,
než dostával, protože Novému Prostoru za
mnoho vděčím a tak se snažím prodávat i za
ty, kterým stačí vydělat si na krabicové víno
a víc je nezajímá.
Už rok bydlím společně s kamarádem v bytě,
mám svůj vlastní pokoj a místo nájmu mám na
starosti každý den večeře. Dopřáváme si dobré
jídlo, takže to vyjde stejně, jako bych platil
ubytovnu, ale komfort je to nesrovnatelný.
Už si ale sháním vlastní bydlení, v práci jsem
se seznámil se svou novou přítelkyní, jsme
spolu už dva měsíce a uvažujeme o společném
životě.
SMS A E-MAILY
Ahoj,
Mé jméno je Adrianna, viděl jsem váš profil dnešního dne (novyprostor.
cz) a je mi více intreste písemně vás, budu také rád, aby věděli, že více,
a chci vám poslat přímo email na mou e-mailovou adresu, takže mohu
dát moji fotku, abyste věděli, na koho jsem, a moje rozšíření zájmu o you.
Here je mou e-mailovou adresu ([email protected]) Věřím, že
můžeme mít dobrý vztah od tady tak mi pls pitty pohledný a napište mi
na my mail id jsem waiting.Remeber dobrý vztah přesahuje vzdálenost
a barvu, upřímná, emoce, pečovatele a druhy, které vedou oba milenci
létat vysoce na křídlech happines, a to ve všech osudová láska je všechno, co jsme v životě potřebovat, aby byla šťastná Díky moc za váš druh
pozornosti ([email protected])
Adrianna
Odpověď redakce:
Milá Adrianno, děkujeme za první obdržený milostný dopis v historii NP. Nový
Prostor se s tebou bude jistě rád vznášet na křídlech happiness, navzdory
všem překážkám, jaké jen vztah časopisu a e-bota může přinést!
Dobrý den, koupila jsem si váš časopis Nový Prostor věnovaný dětem,
abych pomohla prodejci. Mam dvě malé děti, ale po přečtení tří článků,
úplně pesimistických, bych se mohla vrátit zpátky do totality, nebo z té
hrůzy se jít oběsit. Nic mi to nedalo, jen by mě to rozhodilo. Bohužel
příště už nic nekoupím.
S pozdravem
Javůrková
U nás na Skalce Nový Prostor prodává sympatický prodejce, zřejmě Rom.
Je příjemný, ochotný a čistě upravený. Ráda si s ním popovídám.
Sonia
Dobrý den, chtěla bych touto cestou pozdravit nového prodejce z Florence.
Je velmi milý, slušný, usměvavý a vždy potěší. Ať se mu daří!
Dobrý den, Nový Prostor kupuji asi od druhého čísla tehdy ještě Patrona a vždy byl zajímavý. Dnes se úroveň všech periodik velmi zhoršila,
objevují se polopravdy manipulace a to nemluvím o zvulgárnění témat.
NP je nejen výborný nápad, jak důstojně pomoci lidem, aby si pomohli
sami, ale i zajímavé nepovrchní čtení. Přejeme, ať vydržíte, neboť jste
nám třeba.
Zdraví Ivana.
Vážená redakce,
chtěla bych touto cestou moc a moc pochválit prodejce Richarda, který
momentálně prodává na Florenci. Je to velice milý a veselý člověk který
mě vždy nabije dobrou náladou. Přeji Vám aby všichni prodejci byli tak
šikovní jako on.
Vaše teď již pravidelná čtenářka Nikola
Musim sa este zastat pana Sterna, ako bol obvineny zo sovinizmu po
poslednom fejetone o nakladani kocikov do autobusu. Keby to bolo o trochu menej prehnane, dotkne sa to aj mna, ale takto sa na tom akurat dobre
bavim. Neberme ho az tak doslovne a ... ved to v podstate v jadre vystihol
:-) Vraj sa chystate menit webove stranky. Ocenila by som, keby pribudla
moznost diskusie k jednotlivym clankom, kludne aj len starsich cisel
(pokial nechcete z marketingovych dovodov zverejnovat na strankach
aktualne cislo). Maily a sms su pomale (a nie je priestor na uverejnenie
vsetkych) a vo vseobecnej diskusii na strankach (ktora sa uz celkom pekne
rozbehla) sa nazor na konkretny clanok strati. Dakujem za kazde nove cislo
a prajem vela zdaru pri tvorbe aj predavani casopisu! S pozdravom
Petra Horodyská
Rádi bychom uvedli na pravou míru záměnu jmen v článku Dělný úděl
v č. 328. Na fotografii není Alena Vávrová, jak je uvedeno v popisku,
ale Lada Wichterlová. Oboum dámám se omlouváme.
29
Big Issue in the North, England
Kevin Gopal
THE PROPHET MOTIVE
FOR YEARS POLITICIANS AND LEADING BANKERS ACCUSED GILLIAN TETT OF SCAREMONGERING
AS SHE HIGHLIGHTED THE HIGH RISK GAMBLES THE WORLDS FOREMOST FINANCIAL INSTITUTIONS
WERE TAKING. IN THE AFTERMATH OF THE ENSUING FINANCIAL COLLAPSE HOWEVER, KEVIN GOPAL
FINDS THE NEWLY CROWNED JOURNALIST OF THE YEAR ANYTHING BUT SMUG.
The day after last month’s Budget, Britain
became less creditworthy than the chocolate
maker Cadbury. We know this because the cost
of a credit default swap – a complex financial
instrument that allows investors to insure
against a debt not being paid – on the UK’s
loans rose to more than Cadbury’s debt. And we
know about CDSs because Gillian Tett has been
banging on about them for four years.
More than any other journalists, Tett, assistant
editor of the Financial Times, and her markets
team predicted the banking crisis that has
brought near financial meltdown.
CDSs, collateralised debt obligations and
other exotic financial products were not only
being used by the banks to reduce risk, they
warned, but to wildly speculate as well. Banks
stood to gain hugely from this speculation,
but when the bets went wrong, particularly
those based on US sub-prime mortgages that
people couldn’t afford, losses were massively
magnified into incomprehensible numbers. It
was this that brought down Bear Stearns and
Lehman Brothers last year, and, in a frenzied
couple of weeks, forced governments all over
the world to pile in vast amounts of taxpayers’
money to prevent the international finance
system from seizing entirely.
We never saw it coming, was the near unanimous wail from bankers, financial regulators
and politicians. They had largely ignored Tett’s
warnings or, when they did take note, accused
her of scaremongering. At the 2007 World Economic Forum in Davos, Switzerland, attended
by heads of state and the elites of business,
a US official took to the podium to denounce an
article she had written on the perils Northern
Rock was facing. Soon after, it collapsed.
Now Tett has been proved right in spades and
her achievements honoured with the accolade
of journalist of the year at last month’s British
Press Awards. But she’s far from smug.
“The award’s a credit to the whole team,
not just me. I’m acutely conscious of what
I didn’t write. I look back at pieces and wish
I’d taken a stronger line. I wish I’d done more.
“When my group started looking at this, it was
unfashionable, techy, geeky, nerds’ corner. We
30
Slovníček:
Scaremongering – zneužití strachu k ovlivnění názorů a jednání lidí.
Smug – samolibý
Meltdown – v přeneseném významu zhroucení, „roztavení“ finančních trhů. Původně
nuclear meltdown, roztavení reaktoru.
Leverage – spekulace
Nerdy – „nerdovské“ – nerd – úzce zaměřený člověk, nezvládající sociální vztahy,
„mimoň“
Geeky – geek – člověk s hlubokými odbornými znalostmi, zapálený pro svůj obor, „pako“
kept plugging on because we were fired up.”
In journalism, it’s tempting to take the easy
route, she adds, but its real role is to “shed
light on dark corners”. Without being pious,
she hopes her team’s efforts might encourage
other journalists.
Tett has a PhD in social anthropology at Cambridge, for which she spent a year living in
a remote village in Tajikistan and witnessed
a civil war. If financial meltdown does bring
the end of civilisation, she can at least milk
a goat.Then she did work experience at the FT,
hoping to be a foreign correspondent. When
the Soviet Union broke up and the foreign
editor found out she spoke Russian, she was
no longer making tea but writing articles. Joining the paper’s trainee programme, she was
unimpressed to be pushed into the economics
department. But something clicked when she
realised she could use her anthropologist’s
training to analyse the foreign exchange
markets, with their strange terminology and
unusual rituals and behaviour.
That took her to Japan, where she covered the
late 1990s banking collapse and wrote about
it in her first book. And then, in 2004, working
on the paper’s Lex analysis column, she sensed
that something was afoot in the “vast, murky
debt world”.
Her attempt to find out just what is the subject
of her new book Fool’s Gold. And though subtitled How Unrestrained Greed Corrupted A Dream,
Shattered Global Markets And Unleashed A Catastrophe, it begins with a largely sympathetic
account of how a group of brainy youngsters at
the US investment bank JP Morgan developed
a range of products they believed would help
their employer smooth away the risks inherent
in lending money.
Two concepts were central: derivatives and
leverage. A derivative is a financial product
based on – derived from – another asset. So for
hundreds of years, farmers protected the price
of their wheat crop by buying wheat derivatives
at a certain price. If the weather was poor and
the crop low, they could command high prices
for their wheat. If the weather was good and
the prices therefore low, the derivatives would
pay out – they had protected themselves.
Leverage, confusingly, has two meanings in
the finance world. Most commonly it means
borrowing to increase the amount that can
be invested in something, thereby increasing
returns. But it also means the tendency of
a financial product to magnify profits or losses,
just as weighing down on one end of a lever
produces greater effects on the other.
What the JP Morgan whizzes did was to apply
the derivative concept not to commodities such
as wheat or pork belly but to the bank’s loans
to companies, some of which were at risk of
not being repaid. By selling on these so-called
credit derivatives, JP Morgan could rid itself
of risk, lend more elsewhere, and therefore
make more profits.
And maybe one day edit the FT? She laughs.
“We’re living on a rollercoaster and don’t know
what’s going to happen from one day to the
next.”
100 %
bez popcornu
kvalitní dokumenty na plátně / premiéry výjimečných filmů / kavárna s výstavami /
filmy z festivalů / výběr českých filmů pro Prahu 7 / animace, experimenty…
Františka Křížka 15, Praha 7, tel.: 233 382 606, [email protected], www.biooko.net
TIRÁŽ
KODEX PRODEJCE
Časopis Nový Prostor vychází od prosince roku 1999. Občanské sdružení Nový Prostor je
nezisková organizace, která pomáhá lidem bez přístřeší v krizové životní situaci. Pomocí
pouličního prodeje čtrnáctideníku nabízí lidem v tísni možnost získat základní prostředky.
Redakce uvítá jakékoliv Vaše příspěvky a připomínky. Nevyžádané rukopisy
a fotografie nevracíme, prosíme, neposílejte originály. Publikujeme pouze původní práce,
publikované textové zprávy jsou bez korektur.
Adresa redakce: Nový Prostor, Řeznická 14, Praha – Nové Město, 128 00,
tel.: 222 233 309, e-mail: [email protected], koncept: Robert Sztarovics,
výkonná ředitelka: Dagmar Kocmánková, tel. 608 150 553, šéfredaktor:
Alexandr Budka, redakce: Martina Křížková, Tomáš Havlín,
Zuzana Brodilová, grafik: Štěpán Bartošek, grafický koncept: www.lab-ad.cz,
inzerce a marketing: [email protected], 220 199 303
Adresy distribucí: Praha – Řeznická 14, Praha 1 – Nové město, tel.: 222 233 309,
Dagmar Kocmánková (ředitelka) tel.: 608 150 553 ([email protected]), Alena Vosáhlová
([email protected]) tel.:608 259 039, Brno – Příční 4/111, 602 00, Gabriela Hrozinová, tel.: 776
782 468, 545 217 297 ([email protected]), Hradec Králové – Azylový dům Matky Terezy,
U Mostku 472/5, 503 41, Petr Macl, tel.: 777 299 525 ([email protected]), Ostrava – Azylový
dům pro muže – budova „B“, Lidická 54, Ostrava – Vítkovice, 700 30, Petr Jícha,
tel.: 776 020 914 ([email protected]), Plzeň – Diecézní Charita, Krizová služba, Cukrovarská 16, 301
00, Jan Jung, tel.: 777 786 642 ([email protected]), Olomouc – Charita Olomouc, Marek Grunt,
tel.: +420728188184, ([email protected]), Pardubice – SKP centrum Portus, Milena Dostálová,
tel.: +420464629249 ([email protected]), Uh. Hradiště – AD. Sv. Vincence, Na Hradbách
700, Staré Město, 686 03, tel.: 572 542 988, České Budějovice – Charita ČB, AD pro muže, Riegrova 32,
Václav Kučera, tel.: 387 315 388
Představenstvo o. s. Nový Prostor: Robert Sztarovics, Dagmar Kocmánková
Občanské sdružení Nový Prostor je členem International Network of Streetpapers a projektu No Borders.
Registrace: MKČR 8342, ISSN 1213-1911
Tisk: Europrint a. s.
NÁZORY AUTORŮ NEMUSÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO REDAKCE.
MINISTERSTVO PRÁCE
a sociálních věcí ČR
Středisko kresťanské
pomoci Pardubice
PRODEJCE NOVÉHO PROSTORU NESMÍ:
1. Prodávat mimo místo jemu přidělené a uvedené na jeho průkazu.
2. Být po dobu prodeje pod vlivem alkoholu nebo jiných drog.
3. Používat vulgárních výrazů, nadávek, rasistických, sexistických či jinak
společensky nepřípustných obratů ve styku s veřejností, ostatními prodejci
nebo pracovníky výdejny.
4. Obtěžovat při prodeji kolemjdoucí a zdržovat je proti jejich vůli
nebo zdržovat dopravu.
5. Žebrat nebo jiným nepovoleným způsobem požadovat od lidí peníze, pokud má na
sobě viditelně průkaz prodejce.
6. Slovně či fyzicky napadat jiného prodejce časopisu a nutit ho, aby opustil své
prodejní místo.
7. Prodávat časopis na cizím soukromém pozemku či prostoru.
8. Páchat kriminální činnost nebo takovéto činnosti napomáhat, zvláště je-li viditelně
označen průkazem prodejce časopisu Nový Prostor nebo má-li s sebou časopisy.
9. Prodávat časopisy neregistrovaným, neoznačeným nebo vyloučeným prodejcům.
10. Nesprávně vracet zpět z částky přijaté od kupujícího.
11. Požadovat od kupujícího víc, než je oficiální cena časopisu.
12. Prodávat jiné zboží než časopisy.
13. Prodávat bez průkazu, který je opatřen jeho registračním číslem a fotografií
a který musí nosit na viditelném místě.
14. Poškozovat dobré jméno časopisu a společnosti Nový Prostor.
Prodejcem Nového Prostoru se může stát každý, kdo písemně potvrdí, že je
starší 16 let, je v sociální nouzi a zaváže se dodržovat Kodex prodejce. Tento
kodex je stejný ve všech časopisech sdružených v INSP – mezinárodní organizaci
zastřešující pouliční časopisy z celého světa.
Stížnosti na prodejce v Praze
prosíme telefonujte na 608 259 039,
Alena Vosáhlová
V Brně na 776 782 468, Gábina
Hrozinová
Sbírkový účet je od
21. 3. 2008 obnoven.
Číslo účtu: 1061013598/5500

Daniel Cohn-Bendit Sarajevský Meeting Point

Transkript

Podobné dokumenty

Moji drazí sponzoři, S láskou vás zdraví Vaše milovaná Anu Shilpa

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr

zde ke stažení