Eugène Leroy - Galerie Miro
Transkript
Eugène Leroy - Galerie Miro
Eugène Leroy 1910 Narodil se 8. srpna ve francouzském Tourcoingu 1931 Studium na École de Beaux-Arts, Lille a Paříž 1937 Galerie Montsalut, Lille (první samostatná výstava) 1946/47 Účast na výstavě Salon d’Automne, Paříž 1956 První účast na výstavě Salon de Mai, Paříž (až do roku 1968 každý rok) 1957 Získává cenu Prix Emile-Othon Friez Muzeum v Dünkirchenu 1958 Stěhuje se do Wasquehalu nedaleko Lille Musée des Beaux-Arts, Tourcoing 1965 Harvardská univerzita, Cambridge 1970 Účast na výstavě ve Wiener Secession 1971 Cesta do New Yorku a Washingtonu, silný dojem v něm zanechává dílo Marka Rothka 1974 Cesta do Leningradu a Moskvy, v moskevské Treťjakovské galerii ho inspiruje neobvyklé znázornění světla na příkladu ikony sv. Alexia 1977 École des Beaux-Arts v Lille 1982 Retrospektiva, Museum van Hedendaagse Kunst, Gent 1983 První výstava v Galerii Werner, Kolín nad Rýnem, následovaly další v pravidelných intervalech; Galerie Ascan Crone, Hamburk, Galerie Hubert Winter, Vídeň, Galerie Springer, Berlín 1986 Účast na různých výstavách, např.: Europa/Amerika, Museum Ludwig, Kolín nad Rýnem; Ligne d’Horizon, Van Abbemuseum, Eindhoven 1987 Cesta do Benátek Musée d’Art Moderne, Villeneuve d’Ascq, v roce 1988 dále do muzea Van Abbemuseum, Eindhoven 1988 Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris 1989 Účast na různých výstavách, např.: Bilderstreit, Museum Ludwig v rýnských halách na Kolínském veletrhu, Kolín nad Rýnem; Open Mind, Museum van Hedendaagse Kunst, Gent 1990 Musée de la Ville de Poitiers 1991 Účast na různých výstavách, např.: Bildlicht, Muzeum moderního umění v Muzeu 21. století, Vídeň; Eugène Leroy, Eugène Dodeigne, Provinciaal Museum voor Moderne Kunst, Ostende; 21. Bienal Internacional de São Paulo, São Paulo; Biennale d’Art Contemporain, Lyon 1992 Účast na různých výstavách, např.: documenta IX, Kassel; Le Portrait d’Art Contemporain, Musée d’Art Moderne et d’Art Contemporain, Nice 1993 Účast na různých výstavách, např.: Copier Créer, Musée du Louvre, Paříž; Der zerbrochene Spiegel, Kunsthalle Wien a Messepalast/Museumsquartier, Vídeň, a výstavní síně Deichtorhallen Hamburk; Haptisch. La Caresse de L’Oeil, Musée de l’Abbaye Sainte-Croix, Les Sables d’Olonne 1994 Účast na různých výstavách, např.: Couplet III, Stedelijk Museum, Amsterodam 1995 Účast na různých výstavách, např.: Couplet 5: Dancing Girls, Stedelijk Museum, Amsterodam; 46. Biennale di Venezia, Benátky; Fémininmasculin, Centre Georges Pompidou, Paříž 1996 Získává cenu Grand Prix Nationale de la Peinture 1996 (Francie) Rozsáhlý výběr z tvorby jako putovní výstava Francií a Švýcarskem, ve Francii souběžně ve třech muzeích: Domaine de Kerguéhennec, Centre d’Art Contemporain, Bignan; La Criée, Centre d‘Art Contemporain, Rennes, a Musée des Beaux-Arts de Rennes (v roce 1997 dále do Basileje a Tourcoingu) 1997 New York Studio School; Kunsthalle Basel, pokračování putovní výstavy ukázek tvorby z francouzského Rennes, dále Musée des Beaux-Arts, Tourcoing 1998 Secession. Das Jahrhundert der künstlerischen Freiheit, Secession, Vídeň; 1998/99 dále do muzea Helsinki City Art Museum Marina - Marina. Eugène Leroy, Marina Bourdoncle, Musée Départemental de l’Abbaye de Saint-Riquier 1999 The Power Plant, Contemporary Art Gallery v Harbourfront Center, Toronto, (v roce 2000 dále do Buffala), Musée de Grenoble Účast na různých výstavách, např.: Stille Wasser, Kunst Museum Thun; Monticelli/Leroy. Den uldne kunst, Gl. Holtegaard, Holte Cesta do Haagu na výstavu Rembrandtových autoportrétů 2000 Albright-Knox Art Gallery, Buffalo (NY) (pokračování z Toronta), Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Düsseldorf Účast na různých výstavách, např.: Nature Contemporary Art and the Natural World, Contemporary Gallery, Marywood University, Scranton (PA); Le Nu au XX. siècle, Fondation Maeght, Saint Paul Umírá 10. května v severofrancouzském Wasquehalu 2001 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Hommage à Eugène Leroy, Musée d’Art Moderne, Villeneuve d’Ascq Eugène Leroy/Jaques Bonibus: une complicité la peinture années 50, Musée de Tourcoine, Francie Eugène Leroy: Autoportrait, La Piscine-Musée d’Art et d‘Industrie André-Diligent Works on Paper, Michael Werner Gallery, New York Per Kirkeby. Kristall. Reflexionen, Beziehungen und Bezüge, Aargauer Kunsthaus, Aarau Black and White: Drawings for Summer, Michael Werner Gallery, New York Tekeningen, Benoot Gallery, Oostende Auswahl, Galerie Michael Werner, Kolín nad Rýnem Son of, Musée des Beaux-Arts de Tourcoing Biënnale van de Schilderkunst, Museum Dhondt-Dhaenens, Deurle and Roger Raveelmuseum, Machelen-Zulte, Belgie Pretty Ugly, Gavin Brown’s Enterprise & Maccerone, New York Anatomie / les peaux du dessin – collection Florence et Daniel Guerlain, FRAC Picardie, Amiens Raoul Dufy. Le Plaisir, Musèe d’Art Moderne Paříž Magie der Farbe. Pastose Malerei, Farbkörper, Farbträume, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück Paintings by Eugéne Leroy and South Arabian alabaster sculptures, Michael Werner Gallery / The 21st Annual Art Show, New York Ce qui demeure est le future. Collection moderne et contemporaine du Musée de Picardie, Maison De La Culture d’ Amiens Slough. Curated by Steve DiBenedetto, David Nolan Gallery, New York Ich weiß gar nicht was Kunst ist - Einblicke in eine private Sammlung, MARTa Herford gGmbH, Herford Dessins en grande largeur, Galerie de France, Paříž Le corps dévoilé. Collections permanent/provisoire, MUba, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy de Tourcoing Collector. Collections permanent/provisoire, MUba, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy de Tourcoing Paysage mental. Le dessin sans dessein, MUba, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy de Tourcoing Die Sammlung Mezzanin. Eine Auswahl, Kunstmuseum Liechtenstein, Vaduz Atelier + Küche – Labore der Sinne, MARTa Herford, Herford Biennial of Painting: The Image of Man, Museum Dhondt-Dhaenens, Museum Roger Raveelmuseum, Deurle, Belgie Die Sammlung Michael Werner, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paříž Il faut être peintre pour faire des images, et ce sont les images qui font faire la peinture, mais c’est un secret, Galerie Bernd Kugler, Innsbruck Georg Baselitz – Eugène Leroy. Narration and condensation, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy (MUba), Tourcoing Obrazy a kresby, Galerie MIRO Praha, Česká republika Eugène Leroy 1910 / Tourcoing / – 2000 / Wasquehal / Každá kulturně vysoce vyvinutá země má kromě svých vyvolených uměleckých reprezentantů širší zázemí umělců, kteří teprve vytváří to pravé umělecké podhoubí. Jedním z těchto umělců byl i Eugène Leroy, klidný, přemýšlivý muž, tvořící v pohraničním městečku na průmyslovém severu Francie. Dnes se již ani nemluví o globalizaci, prý proto, že již byla dokonána. Ale jak se týká člověka uzavřeného ve své dobrovolné klausuře? Nutně nás napadá pojem opačný pojmu globalizace – regionální. Ten výraz mívá v Čechách pejorativní přídech, ale mohou se pod ním skrývat utajené cesty uměleckého vývoje, mohlo by se říci umělecké endemity, s vlastními uměleckými objevy. Jedna věc je lokalita, jinou záležitostí je čas. Významný umělec, Francouz, který se narodil roku 1910, by měl budovat svou uměleckou kariéru v Paříži, měl by být součástí toho pozoruhodného kulturního konglomerátu, který si vysloužil označení „Pařížská škola“. Ta by sice mohla obsáhnout Leroyovo umění, kdyby se ovšem Leroy Paříži nevyhýbal a kdyby se Paříž nevyhýbala jemu. Je to možná zajímavý, ale ne ojedinělý úkaz – zatímco stovky mladých umělců z celé Evropy brali Paříž útokem, mnozí francouzští umělci zůstali doma a pomáhali vytvářet novou uměleckou mapu Francie. Leroy na začátku třicátých let studoval na École des Beaux-Arts v Lille i v Paříži. Zjistil však, že se musí vzdělávat sám. Ve svých dvaceti šesti letech podnikl svou první cestu – do blízkého Holandska. Zde poznal Rembrandta, jeho práci s barvou i jeho práci s barevnou pastou – barevnou hmotou. Podnikl i delší cesty, v roce 1956 do Španělska a Itálie. V době největších triumfů abstraktní malby, je okouzlen freskami Masaccia. Ve Španělsku potom hledá v díle Goyi, Velasqueze a El Greca kořeny takzvané expresivní malby. To je pro Leroye charakteristické. Přestože prožil téměř celé dvacáté století (narodil se roku 1910 a zemřel roku 2000), jeho inspirativní přesahy do minulosti již připomínají přístupy postmodernismu osmdesátých let. Leroy nežil celý život vzdálen od centra - od Paříže, žil v centru jiném, v oblasti, která se kdysi označovala jako Nizozemí. Svého času patřilo k Burgundsku a zásobovalo Evropu tím nejkvalitnějším, co v oblasti umění vznikalo. Za všechny stačí připomenout bratry van Eyckovy, později P. P. Rubense, Rembrandta, van Gogha, vlámské expresionisty i jednoho z tvůrců amerického abstraktního expresionismu Willema de Kooninga. Leroy byl velmi vnímavý umělec, který se samozřejmě neuzavíral ve svém světě i jiným vlivům. Byl otevřený k mnoha podnětům, především v práci s barvou. Jeho krédem mohlo být: „Barva je vše“. Dokázal analyzovat barevné nuance starých holandských a vlámských krajinářů, tak odlišných od italských mistrů. Delikátně pěstěný smysl pro barvu se nakonec projeví i ve zdánlivě protikladném expresionismu. Je to totiž stále táž práce s barvou, s kontrasty, s komplementárními barvami, ať již lomenými či přímými. Onen tradiční vlámský expresionismus byl v Leroyově případu podněcován expresionismem německým i severským. Ale teprve v osmdesátých letech, kdy se expresionismus především v Německu vrátil v nové podobě, bylo patřičně oceněno i umění Eugèna Leroye. Přestože nesouvisí příliš s hnutím tehdejších neoexpresionistů, ale spíše s prací Giacomettiho nebo třeba Soutina. Každopádně v osmdesátých letech získal uznání kritiků i předních umělců, například Georga Baselitze nebo Markuse Lüpertze. Ne náhodou ve stejné době došli v Čechách uznání Jan Bauch i Josef Jíra. Od osmdesátých let také vzrostl zájem o výstavy Eugèna Leroye v Evropě i v Americe. O tom svědčí množství výstav, kterými překročil začarovaný kruh svého regionu. Leroyův expresionismus vycházel také z principů abstraktního expresionismu, abstrakce samé i hnutí, které se v Čechách označuje jako informel. Barva je u Leroye zhmotnělá, stává se evidentně třírozměrnou, připomíná proměnné struktury krajiny, tvořené pracující zemskou kůrou. Tato univerzální krajina obsahuje i lidský život, z nánosů barev vystupují jakoby z prachu stvořené lidské bytosti, akty splývající i vynořující se. Barva je umělci materií, hmotou a vytváří reliéf nekonečných obrazů malířského mikrokosmu. Zároveň změť plastické malby je strukturou nepřeberné škály barev v celkovém pojetí obrazu. Vztahy mezi nánosy barev jsou malířovým velkým tvůrčím dobrodružstvím. Obraz jako celek je strukturován v barevných, plastických rytmech, ale skrývá i reálné fyzické motivy, krajinu, figuru či akt. Akty zachycené kresbou jsou mnohem srozumitelnější, autorovi stačilo prokreslovat okolí, figura zůstává neprokreslena uvnitř. To prozrazuje také něco o umělcově způsobu vnímání obrazu. Nanášením barvy zachycuje a mění i okolí: vše souvisí se vším. Malíř s barvou pracoval vášnivě i opatrně – při nanášení barvy nezůstávaly stopy po nástroji, štětci nebo špachtli. Nánosy barvy vytváří jakoby přirozené, přírodní útvary, vlny, kaskády, soutoky, prolínání. Byl tvůrcem svého světa. Leroy prožil téměř celé dvacáté století a bývá označován také proto jako malíř století. Jako příslušníka své generace ho musil ovlivnit zájem o spodní proudy nevědomí, ale mnohem více filosofické hnutí existencialismu, které nacházelo v oblasti umění konce čtyřicátých a až do šedesátých let velmi živou odezvu. Dokonce umění samo pomáhalo definovat a rozvíjet filosofické představy. Lidským aktem se Leroy vrací k nejstaršímu i nejtradičnějšímu výtvarnému motivu a jeho ztvárněním do plastických, mnohovýznamových struktur vyjadřuje základní otázku i hlavní téma výtvarného umění: „kdo jsme a kam kráčíme?“ Mgr. Petr Štěpán, historik umění