strana 6 Divokej Bill se vlaku nebrání strana 8 Výlet

ročník 16 / 12 / 2009
strana 6 Divokej Bill se vlaku nebrání
strana 5
Modelový svět pana Wimmera
strana 8
Výlet do Krušnohoří
Opět tu máme Vánoce. Občas si tuto větu říkáme, jako bychom byli sami překvapení, někdy nám to zní jako klišé. Pro někoho je to čas
těšení na cukroví a několikadenní volno, pro jiného znamená stresy z nakupování v přeplněných obchodních centrech a hrůzu z vybírání
dárků, pro dalšího zase čas rozjímání a třídění hodnot. Pro mě je to asi směsice všeho dohromady. Nejvíce si ale na Vánocích vážím toho, že
když opadne všeobecný ruch a spěch, nastane jedinečná atmosféra klidu a míru. Nejvíce je to cítit 25. prosince dopoledne. Všichni jakoby si
oddechli, že to „nejhorší“ už mají za sebou. Zavřeno mají i obchody, které se obvykle chlubí
velkým nápisem nonstop. Teprve potom nastane ta opravdová chvíle zaslouženého odpočinku.
Je samozřejmě na nás, jak ji využijeme. Někdo se rozvalí u televize a sleduje pohádky, jiný
se třeba vydá vlakem na výlet. Pokud napadne
sníh, může být pohled z okna zuřivě ujíždějícího Pendolina i lopotícího se malého motoráčku
obzvláště čarovná. Ale vlastně k tomu tu „bílou peřinu“ ani nepotřebujeme, vždyť tvárnost
a rozmanitost krajiny nám v cizině leckdo závidí... Ale nejde jen o přírodu. Právě o Vánocích můžete dostat tu správnou náladu, sednout
si ve vlaku v kupé a začít přemýšlet o lidech kolem sebe. Jak asi snáší rodina toho usměvavého
průvodčího, že musí být ve službě i o svátcích?
Jak může tak malá holčička jezdit sama ve vlaku? To se její rodiče nebojí? A kam to asi jede ten
ošuntělý, sotva dvacetiletý kluk, který je ponořený do sebe, neustále posmrkává a nemá žádné zavazadlo? Tolik osudů probíhá kolem nás,
často je nestíháme, nebo nechceme vnímat.
Zkusme se ale aspoň na konci roku vcítit do potřeb těch kolem nás. Mnozí nemají takové štěstí
jako my. Važme si všeho, co tak často považujeme nesprávně za samozřejmé. Možná je čas
na důležité rozhodnutí nebo dobrý skutek.
Přeji všem čtenářům krásné a pohodové Vánoce.
Sandra Chvojková
www.ceskedrahy.cz
www.cd.cz/cdprovas
2
Vydávají: České dráhy, a. s.,
Nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1
IČ 70994226
Vychází: 15. prosince 2009
Adresa redakce: ČD pro Vás,
generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12,
110 15 Praha 1
Místo vydání: Praha
Telefon: 972 233 091, 972 233 090
Fax: 972 233 092
Vedoucí redaktorka: Sandra Chvojková
E-mail: [email protected]
Technický redaktor: Michal Málek
Inzertní oddělení: Eva Balíková
E-mail: [email protected]
Evidenční číslo MK ČR: E 6931
ISSN: 1210–9142
Foto: Michal Málek (2x)
Editorial
Čas Vánoc, čas rozjímání
Jak se mění jízdné ve vnitrostátní dopravě
Od 13. prosince 2009 spolu se
změnou jízdního řádu vstupuje v platnost i nová nabídka jízdného. Přinášíme vám
přehled s tím souvisejících novinek a současně vás upozorňujeme na probíhající akční slevy.
To, co si určitě většina ráda přečte hned
na začátku, je fakt, že výše jízdného se v zásadě nemění a dochází pouze k dílčím úpravám jednotlivých nabídek jak tarifních (vyhlášených v Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel TR
10), tak akčních (průběžně zveřejňovaných
v Přepravním a tarifním věstníku Ministerstva dopravy).
Nabídky eTiket SC a Klasik končí
V rámci zjednodušení systému jednotlivých slev České dráhy ruší jízdné eTiket SC,
které bylo nabízeno přes eShop ČD pro vlaky SuperCity Pendolino, a přenosné síťové
jízdenky Klasik, které byly minimálně využívané. Cestující však nebudou nijak kráceni
v možnostech levnějšího cestování, neboť pro
vlaky SuperCity bude nadále platit standardní odbavení kterýmkoliv jízdným s platnou
místenkou, které navíc již nebudou omezovány ve využití možnosti slevy Rail plus v pátek
a pondělí (jako tomu bylo v roce 2009), a místo síťových jízdenek Klasik spolehlivě zastoupí další síťové doklady ČD.
ČD Net výhodnější s In-kartou
Třeba nově koncipovaná síťová jízdenka
ČD Net. Tato síťová jízdenka byla v minulém období vystavována pro jednoho nebo
dva až pět cestujících, a to vždy na jeden
den. Nově bude tato jízdenka vždy jen pro
jednoho cestujícího ve variantách jednodenní síťová (za 600 Kč, pro držitele zákaznické
aplikace na In-kartě/Rail plus nebo držitele
karty ISIC za 450 Kč) nebo týdenní sedmidenní síťová (za 1250 Kč, pro držitele zákaznické aplikace na In-kartě/Rail plus nebo
držitele karty ISIC za 940 Kč). Zajímavá je
zejména informace, že nově bude nabídnuta
cena pro cestování držitelům mezinárodní
studentské karty ISIC, a to jak domácím, tak
zahraničním.
In-gold mění ceny
V kategorii síťových jízdenek si dále můžete zvolit i již velmi dobře známou elektronickou jízdenku In-gold (nahranou na In-kartě/
/Rail plus). U této jízdenky dochází k úpravě
cen, nově bude stát týdenní In-gold 1300 Kč,
měsíční 1450 Kč, čtvrtletní 10 500 Kč a roční
22 000 Kč. Výhoda této jízdenky je jasná – volné cestování ve všech vlacích ČD v obou vozových třídách.
Jízdenka eLiška více flexibilní
Poslední úpravou v jízdném je úplná změna
filozofie jízdenky eLiška, kterou si lze zakoupit v eShopu ČD nebo v prodejním automatu
jízdenek UNIPAJ. Tato jízdenka je akční nabídkou nad rámec slev v tarifu TR 10 a využít ji mohou pouze naši zákazníci s platnou
In-kartou/Rail plus (bez ohledu na to, jaké
aplikace na ni máte nahrané) do vyprodání
vyčleněného množství těchto jízdenek na relaci a den. Mezi dvěma krajskými městy si
tak můžete zakoupit jízdenku eLiška opět až
ve dvouměsíčním předprodeji, přičemž cena
již nebude jednotná, ale závislá na vzdálenos-
Hotovou pokračující kartu si standardně
vyzvednete ve vámi určené stanici. Pokud si
chcete zkontrolovat údaje o své kartě, můžete tak učinit na požádání u kterékoliv pokladní přepážky ČD se zařízením UNIPOK,
sami na automatu pro výdej jízdenek nebo
na internetové adrese http://moje.inkarta.cz.
Nezapomeňte na lanovku
v Liberci
Po dlouhých třech letech dochází ke změnám v odbavení na lanové dráze ČD Liberec-Horní Hanychov – Ještěd (Tarif lanových drah ČD TR 14). Základní jízdné se
mírně zvyšuje na 75 Kč za jeden směr nebo
120 Kč za zpáteční jízdu, pro držitele zákaznické aplikace na In-kartě/Rail plus však
bude nově přiznána sleva 25 %. Naši věrní
zákazníci tak za jízdu zaplatí 55 Kč, respektive 90 Kč a tato nová cena (mimochodem nižší než cena platná od roku 2006) bude jistě
dobrou motivací k návštěvě této jediné lanové dráhy v provozu ČD. Polovinu uvedeného
ka třeba za čtyři hodiny k vyzvednutí z Prahy v Ostravě.
Zajímavé slevy s In-kartou
Na závěr bych rád shrnul přehled dalších
doplňujících akcí, které České dráhy pro své
zákazníky na nadcházející období vyhlásily.
V rámci programu ČD Bonus mohou držitelé In-karty/Rail plus nebo In-karty získat
zajímavé slevy nejen u smluvních partnerů,
ale také z ceny vybraných druhů jízdného
buď formou přímé slevy 3 %, nebo formou
připsání kreditu do elektronické peněženky na kartě. Na období jízdního řádu 2010
je vyhlášena kontingentní nabídka nulové
ceny za místenky SC pro vlaky číslo 72/73
Smetana pro cestující v úseku Praha – Brno
– Břeclav; tuto nabídku lze za vyhlášených
podmínek využít pouze do vyčerpání vyčleněného množství místenek.
Držitelé žákovských průkazů (papírových)
mohou požádat při ověření tohoto průkazu
u pokladní přepážky ČD o bezplatné vystavení
Rady na cesty
ti a konkurenceschopnosti ČD v dané trase.
Zrušen bude také doprodej nevyzvednutých
jízdenek eLiška (známých jako Šťastná eLiška) a nahrazen systémem „kdo dřív přijde,
má naději na větší slevu“. U některých relací
je totiž stanovena nižší cena pro nejrychlejší
kupující, která platí nejpozději do 3 dnů před
odjezdem. Po tomto termínu již lze koupit
pouze eLišku za základní cenu, i kdyby nebyl kontingent levnějších jízdenek do tohoto
dne vyprodán.
Novinkou je také to, že oproti minulosti
nelze zakoupenou ani vyzvednutou jízdenku eLiška vrátit z důvodů na straně cestujícího. Jedná se o zcela zásadní změnu, neboť
v minulosti bylo cestujícím vráceno jízdné
po srážce, pokud si zaplacenou jízdenku
ze systému nevyzvedli. Nově tedy propadá
i nevyzvednutá jízdenka a cestující nemůže
uplatnit právo z přepravní smlouvy, takže
nákup je třeba si dobře rozmyslet. A kolik
budou nové ceny eLišek? Úplný ceník všech
relací naleznete na www.cd.cz, ale třeba
Ostrava – Praha bude nově stát pro rychlý
nákup 260 Kč, v základní ceně pak 300 Kč,
Brno – Jihlava 80 Kč, Liberec – Hradec Králové 100 Kč nebo Brno – Praha 170 Kč. Tolik
ke změnám cen, protože u jiných jízdenek
k žádným změnám oproti roku 2009 nedochází. A to přesto, že se zvyšuje snížená sazba DPH o 1 %.
Přednost dostává
elektronické odbavení
A jaké další novinky tarif TR 10 přináší?
Nově si bude možno zakoupit i jednorázový doplatek ke zpáteční jízdence v jednom
směru nebo pro část trasy, což je jistě zajímavá novinka. Traťové jízdenky, které České
dráhy dosud vystavovaly pouze jako tištěné,
budou postupně v celé své nabídce nahrávány do čipu In-karty/Rail plus (pro cestující
se zákaznickou aplikací na slevu 25 %) nebo
In-karty (pro cestující za základní nezlevněné jízdné). Dosud byly do čipu nahrávány
pouze jízdenky In-gold a od září roku 2009
jako pilotní projekt pololetní žákovské traťové jízdenky. Tento systém pochopitelně
výrazně zvýší komfort odbavení cestujících
i kontrolu ve vlacích, neboť průvodčí bude
kontrolovat pouze kartu (In-kartu/Rail plus
nebo In-kartu) načtením v jeho přenosném
počítači. Z toho vyplývá, že traťová jízdenka
nahraná do čipu karty je nepřenosná, a využívat ji může pouze oprávněný držitel karty.
Ve vztahu ke zmiňovaným kartám je třeba
zdůraznit skutečnost, že pokud vám končí
platnost In-karty/Rail plus, musíte požádat
o pokračovací kartu u pokladní přepážky
ČD. V tomto případě nedokládáte žádná potvrzení (pokud se nezměnily již deklarované
skutečnosti) ani novou fotografii (pokud jste
výrazně nezměnili podobu), takže se jedná
pouze o velmi rychlý a jednoduchý proces.
jízdného nabízíme dětem a držitelům ZTP,
ZTP/P a speciální ceny jsou i pro opakované
jízdy (např. pro lyžaře, což je zajímavé zejména
pro nadcházející lyžařskou sezonu).
Balíček z Prahy do Ostravy
za pár hodin
Poslední změny, které chci v tomto přehledu zmínit, se týkají dovozného za zásilky ČD Kurýr. To bude nově činit základní
dovozné za přepravu odkudkoliv kamkoliv
v ČR v rámci systému 180 Kč, smluvní dovozné 140 Kč a instradované dovozné 240 Kč
(poplatek za vyřízení instradace 550 Kč).
Ačkoliv se tato služba netýká bezprostředně
jen našich cestujících, je dobré se o ní zmínit,
neboť každý občas potřebuje rychle poslat
malý balíček na druhý konec republiky. Se
službou ČD Kurýr totiž může být vaše zásil-
In-karty – elektronické peněženky ČD; dodatečná žádost není možná. Všichni zákazníci,
kteří v rozmezí od 13. prosince 2009 až 13. ledna
2010 požádají o vystavení nové (nikoliv pokračující) In-karty/Rail plus s některou zákaznickou aplikací (tedy In-zákazník nebo In-senior),
obdrží slevu ve výši 150 Kč, a zaplatí tak pouze
840 Kč; tato akce je jedinečnou příležitostí pro
nové stálé zákazníky, kteří budou využívat nejen zlevněného jízdného, ale všech dalších výhod vztahujících se k In-kartě/Rail plus.
Podrobnosti k uvedeným změnám, včetně
úplného znění tarifů a akčních nabídek, naleznete na webových stránkách www.cd.cz.
V případě dalších dotazů můžete také zavolat operátorům Kontaktního centra ČD
na linku 840 112 113.
Roman Šulc
3
ČD Bonus
V pokladnách ČD nyní můžete
koupit předplacenou Vodafone
kartu s kreditem 200 Kč
Držitelé In-karet mají navíc u Vodafonu nárok
na výhodné slevy
Více informací o nabídce v prodejnách Vodafonu,
na 800 777 777 nebo na www.vodafone.cz/ceskedrahy
SLEVA
150 Kč
na In-karty / Rail Plus ČD
v období
13. 12. 2009 – 13. 1. 2010
VF_09_465_Inzerce CD_210x140.indd 1
2.12.2009 11:46:19
Vánoční překvapení pro vaše blízké
DÁRKOVÉ POUKÁZKY DO SÁLŮ GOLD CLASS
DÁRKOVÉ POUKÁZKY DO STANDARDNÍCH SÁLŮ
MOŽNOST DOKOUPENÍ POUKÁZKY NA OBČERSTVENÍ
MOŽNOST DOKOUPENÍ POUKÁZKY NA OBČERSTVENÍ
villagecinemas.cz
Kontakt:
4
251 115 100
[email protected]
Svět na kolejích
Mohli jste vidět na ČT ve Světě na kolejích
Modelový svět
Radislava Wimmera
Tip na tuto reportáž nám poslal
do redakce Světa na kolejích jeden z našich věrných diváků. Napsal: Mám jednoho kamaráda
a ten má super modelové kolejiště. Dali jsme na jeho radu a vyrazili na půdu jednoho rodinného
domku ve Žďáru nad Sázavou.
Místo štěrku vylouhovaný čaj
„Své modelové kolejiště jsem začal stavět
v roce 1989,“ prozradil mi Radislav Wimmer.
Tehdy s manželkou koupili nový domek, který
měl velkou půdu. Jakmile ji uviděl, měl jasno.
Zateplil ji, vsadil střešní okna, na podlahu položil linoleum a začal stavět svůj klukovský sen.
Nejprve dal dohromady roštový rám o rozměrech 5,25 x 2,60 metru a pak začal budovat ten
svůj modelový svět na kolejích. Stavěl ho celých
deset let a stále na něm pracuje a zlepšuje jej.
A jak dnes vypadá země krále Radislava? Jsou
tu hned tři nádraží – Karlovice, Jedlová a Kamenný vrch. Rozchod zvolil ten nejpoužívanější,
tedy „há nulku“, vše ve zmenšení 1:87. Původně
kolejiště pro svůj provoz pojalo dvanáct vlakových souprav, pak se mu to ale zdálo málo, a tak
přidělal odstavná nádraží sever a jih. Tam se vejde dalších zhruba dvacet souprav. Další vozidla
jsou ve vitrínách. Celkem vlastní modelářský
nadšenec na padesát lokomotiv a víc než dvě stě
vozů. Na kolejišti má položeno asi sto třicet pět
metrů kolejí, dalších sto padesát metrů není vidět. A asi vás překvapí, co Radislav Wimmer používá jako štěrkové podloží: „Nikdo mi to nevěří, ale je tam klasický vylouhovaný čaj. Švagrová
mi ho nosila vysušený ze školní jídelny.“
Vilka pana generálního
K jednotlivým stavbám na kolejišti má
pan Wimmer různé průpovídky. „Tohleto je
třeba vilka pana generálního,“ říká a ukazuje
na model vilky se zahradou a bazénem, „má
postaveno tady na kopečku, aby měl přehled
a nic mu neuteklo. No, a já rád říkávám, že
pan generální jsem já.“
Všímavý návštěvník najde na kolejišti
i různé scénky. Pozůstalí truchlí na pohřbu,
právě se stala dopravní nehoda, visí tu oběšenec a uvidíte i pěkně erotický výjev. A proč
tu vlastně tyhle scénky jsou? „Myslím, že by
měly být na každém kolejišti, neboť dodávají
celému kolejišti život.“
Pánská jízda na půdě
K řízení kolejiště slouží soustava tří ovládacích panelů, pro každou stanici jeden. „Pulty
jsou skoro totožné s těmi, které mají výpravčí
ve stanicích,“ chlubí se modelář, „a tak se tu
staví vlaková cesta, přehazují výhybky, udělá
se závěr výměn, nic pak nejde postavit a vlak
čeká na souhlas výpravčího k odjezdu. Kolejiště je řízené analogově a zabezpečení tvoří
na 900 kusů telefonních relátek propojených
pěti kilometry kabelů. Zvukový doprovod
s autentickými zvuky strojů zabezpečuje počítač a pomocí klávesnice se pouští přes zesilovač zvuky do dvou reproduktorů umístěných na rámu kolejiště.
Jezdí se tu i za pomoci grafikonů, které
má každý výpravčí k dispozici u svého pultu.
A další „vychytávka“: Pozadí je snímatelné,
aby bylo možné dostat se ke kolejišti ze všech
stran. To je praktické, když je potřeba něco
opravit či při prováděném posunu ve stanici.
Asi se nebudete divit, že se majitel tu a tam
večer na půdě sejde se svými kamarády a je
z toho celonoční ježdění. Taková pánská modelářská jízda. A Radislav Wimmer ukazuje
své kolejiště i zájemcům. Stačí mu poslat e-mail
a objednat se anebo se můžete jenom pokochat
na jeho stránkách: http://kolejiste-zdar.wz.cz.
Od roku 2006 má žďárský modelář i návštěvní knihu. Asi vás nepřekvapí, že jsou v ní
samé pochvalné zápisy. Jako třeba od štábu
televizního Světa na kolejích. Napsali jsme:
Moc se nám tu líbilo.
Václav Žmolík
Foto: Radislav Wimmer
5
Rozhovor
Divokej Bill se vlaku nebrání
Hudební skupina Divokej Bill
určitě vešla do podvědomí většiny posluchačů populární hudby. Možná leckoho zaujme, že
většina členů kapely používala či používá vlak a pro frontmana Vaška Bláhu, který ochotně
odpovídal na otázky, zvuk vlaku dokonce evokuje domov.
6
Skupina oslavila loni v červnu své desáté
výročí – zkuste se ohlédnout za těmi lety…
Byly to krásné roky a doufáme, že to pojede pořád dál. Stalo se toho moc. Tak jen
ve zkratce. Splnily se klukovský sny o kapele,
byly to první kytary a odpálený zesilovače,
práce na zkušebně v kotelně úvalské školy,
zkoušky každý den, kdy byli všichni nadšení, ale také první minikoncert u kamaráda
na narozeninách či ježdění po akcích od čerta k ďáblu. Pak přišla nabídka na natočení
desky a současně zklamání, že to nejde tak
hladce, ale pak hned druhá a následně třetí
deska a na ní písně Znamení, Malování a Pocit – první pecky, který nám opravdu začaly
hrát rádia. Pak následoval Zlatý slavík a vyrovnávání se s popularitou, čtvrtá deska, hit
Čmelák a do toho obrovský zážitek na měsíčním turné po Anglii se skupinou Levellers.
A zase ježdění od čerta k ďáblu po Čechách,
příprava a zkoušení materiálu na pátou des-
ku, studio, natáčení… A co bude dál? No přeci turné k nové desce a zase ježdění od čerta
k ďáblu...
Který rok a proč se stal pro skupinu zatím
nejúspěšnějším?
Osobně myslím, že zlomovým se stal koncert v pražské Lucerně v roce 2004 a DVD,
které z něj bylo natočeno. Tak rok poté, když
to doma všichni zkoukli a naposlouchali,
nastal rok Divokýho Billa. Na koncerty nám
chodilo kolem pěti tisíc lidí, hráli jsme jenom
v halách nebo velkých přírodních amfiteátrech. No prostě hukot, cvrkot, bomba!
Jak jste se vlastně dali dohromady?
První pokusy o vytvoření stabilní kapely
začaly tak před patnácti lety, nějaký čas se vše
vyvíjelo až jsme se sešli nakonec v sedmi lidech
s posazem buben, kytara, basa, harmonika,
housle, akustika a megafon a natočili první
demo písničku. O rok dva později přibylo ban-
Rozhovor
jo, po pěti letech odešel bubeník a přišel jiný
a tak před třemi lety k nám přibyl didgeridoosta. Nyní nás je osm a devátý je stálý host. Rád
bych ještě zmínil desátého člena, a to je manager, který je s námi úplně od začátku.
Kde všude jste koncertovali a který koncert na vás nejvíc zapůsobil?
Jelikož jsme lidé zvídaví a prahnoucí
po objevování, tak je pro nás každá příležitost zahrát si někde po světě přijata s nadšením. Zatím jsme hráli třeba v Anglii, Irsku,
Skotsku, Americe, několikrát ale i v Německu, Chorvatsku, Nizozemí, Belgii, Švýcarsku, Maďarsku, a také samozřejmě na Slovensku. Tak mě napadá, že už by bylo možná
jednoduší psát, kde jsme nehráli. Nedávno
nám zrovna nevyšel koncert v Moskvě, což
jsme obrečeli. V plánu máme výjezd do Polska a rýsuje se ještě možnost jet hrát někam
hodně, hodně daleko, ale nechci to zakřiknout. Všude dobře, ale doma se hraje samozřejmě nejlépe!
Divokej Bill
V současnosti jedna z nejpopulárnějších českých kapel letos oslavila 11 let své
existence. Významným se stal pro kapelu rok 2007, kdy vydala živé CD a DVD s názvem
Rock for People – toto CD je platinové a DVD dokonce dvouplatinové. Na konci téhož
roku získala kapela v soutěži Zlatý slavík stříbrného Slavíka v kategorii Skupina roku.
Kapela vystupuje na řadě koncertů nejen v tuzemsku, ale současně i v zahraničí.
Divokej Bill natočil čtyři desky, pátá se právě připravuje.
mozřejmě neříkal. Někteří ostatní kluci z naší
kapely jezdili zase na druhou stranu, na gymnázium do Českého Brodu. Přiznám se, že
poslední dobou jezdím vlakem už jen tak
dvakrát, třikrát do měsíce. Jen lituji, že chybí nějaký vlak z Prahy do Úval mezi půl jednou a půl pátou ráno. Když třeba někdo jede
na koncert, musí z něj pak odejít dříve, aby
Kapela pochází z Úval u Prahy, kam jezdí
„integrované“ pantografy z a do Prahy. Používáte je někdy?
Zrovna já bydlím asi padesát metrů od trati, hned vedle závor, takže zvuky vlaků slyším
od dětství pořád dokola. Abych řekl pravdu,
jsou to pro mě zvuky domova. Když k nám
přijede návštěva, tak jsou z toho všichni z počátku překvapení, ale druhý, třetí den už spí
bez problémů. Jelikož jsem se učil v Praze
v Libni, tak vlaky znám dost dobře. Jezdit vlakem byla výhoda, protože učitelky věděly, že
jsem „mimopražský“, a tak byly shovívavější,
když jsem přišel někdy na vyučování později.
A já to měl přitom jen 25 minut od našeho
domu v Úvalech, což bylo o dost blíže než
většina pražských spolužáků. To jsem jim sa-
stihl poslední spoj a dostal se zpět do rodné
vísky. A na závěr prozradím, že zrovna teď točíme desku a ta je s tratí Praha – Úvaly – Kolín docela spjatá, ale to už se nechte překvapit,
až bude hotová.
Martin Harák
Foto: autor a Václav Šebek (4x)
7
Eurovíkend
Výlet do Krušnohoří
Za romantickou cestou parním
úzkorozchodným vláčkem se
nemusíte vydávat daleko. Na česko-německé hranici jezdí kouzelný vlak železnice Fichtelbergbahn.
Za funícími parními lokomotivami, zahalenými do oblaků dýmů, se
vlní souprava zelených vagonků.
Úzkorozchodná železnice Fichtlbergbahn
slouží svým cestujícím už více než 110 let.
Povolení k její výstavbě padlo v březnu 1894.
O dva roky později se začalo s vlastní stavbou
a první vlak projel celou 17 kilometrů dlouhou
dráhu v červenci 1897.
Síla šesti set koňů
8
Trať vede z Cranzahlu do Oberwiesenthalu
a překonává převýšení 238 metrů. Na cestě je
celkem 9 stanic a zastávek a 6 mostů. Největší z nich, u vjezdu do stanice Oberwiesenthal,
má úctyhodné rozměry, za které by se nestyděly ani hlavní železniční tratě. Je to 110 metrů
dlouhý a 23 metrů vysoký ocelový viadukt,
který překonává údolí jednoho z přítoků pohraniční říčky Polavy, pramenících na svazích
dvanáct set metrů vysokého Fichtelbergu.
V čele vlaků zde uvidíte některou z pěti lokomotiv řady VII K. Jsou to silné pětinápra-
vové stroje, nejsilnější svého druhu na úzkém
rozchodu 750 mm. Mají výkon úctyhodných
600 koňský sil a dosahují rychlosti 30 km/h.
Na nejstrmějším místě tratě mohou táhnout
vlak o maximální hmotnosti 135 tun. Pocházejí z německé lokomotivky Karla Marxe
stanice kabinové lanovky na Fichtelberg, ze kterého je panoramatický rozhled na Krušné hory.
Na malém nádražíčku stojí ve sněhových
závějích připravený vlak s několika vagony z let
1913 až 1932. Na první pohled jejich stáří nepoznáte, protože během svého provozu prošly
INFORMACE NA INTERNETU
Podrobné informace o železnici, jízdních řádech a cenách jízdenek naleznete
na internetových stránkách www.fichtelbergbahn.de. Vlaky v zimní sezoně, kdy je jízda
v sněhových závějích zvlášť působivá, jezdí až šestkrát denně. Informace o turistických
zajímavostech v okolí železnice naleznete například na webu www.oberwiesenthal.de.
v Babelsbergu. Vyrobeny byly v letech 1952 až
1956. Ve stejné době se v tehdejším Československu nahrazovaly parní lokomotivy na úzkorozchodných tratích zbrusu novými motorovými stroji řady T 47.0.
modernizací. V čele je v oblaku dýmu a páry
zachumlaná černá kráska, která nás během
následující hodiny dopraví údolím pohraniční
říčky Polavy přes hřeben masivu Fichtelberg
a údolím říčky Sehmy do Cranzahlu.
Dříve stříbro, dnes turisti
Běžecké stopy lákají lyžaře
Oberwiesenthal je nejvýše položené německé město. Dříve se zde těžil cín a stříbro. Dnes
jsou to ale vyhlášené klimatické lázně a středisko zimních sportů se sjezdovkami a několika
skokanskými můstky na úpatí hory Fichtelberg
a s množstvím udržovaných běžeckých tratí
v okolních lesích. Nedaleko vlakového nádraží
s depem parních lokomotiv se nachází údolní
Za skřípění kol a nárazníků se vlak pomalu
rozjíždí a hned první okamžiky cesty přinášejí
úžasný zážitek z jízdy přes místní největší viadukt. Za ním nejprve sjíždíme do údolí říčky
ke spolkové silnici B 95 a projíždíme na dosah
česko-německé hranici. Vpravo za říčkou jsou
české vesničky Loučná, České Hamry a Nové
Zvolání, zatímco vlak na levém břehu zastaví
Eurovíkend
v Unterwiesenthalu, Hammerunterwiesenthalu a Niederschlagu.
To už ale funící lokomotiva s vlakem pomalu stoupá od spolkové silnice do místních
smrkových lesů masivu Fichtelberg. Na několik minut jako by vláček téměř opustil
civilizaci a stoupá za funění parního stroje,
pak pro změnu klesá, za skřípění brzd a nárazníků, v malých obloucích hustým lesem.
Na okolních cestách je vidět nejednoho lyžaře. Lákají je sem pěkné běžecké stopy, které vedou až do Oberwiesenthalu místními
souvislými lesy. V létě jsou zdejší zastávky
Kretscham-Rothensehma a Vierenstraße východiskem pro turisty na Fichtelberg nebo
na Bärenstein s kamennou rozhlednou nad
českými Vejprty.
Když vlak vyjede ze smrkových lesů do údolí říčky Sehmy, projíždí několika vesničkami
s množstvím typických krušnohorských stavení. Všude ho zdraví okolojdoucí lidé, především děti. Za Neudorfem vlak stoupá ve stráni
a z jeho oken se otevírá výhled do údolí.
O víkendu vlakem z Chomutova
Cílová stanice je v osadě Cranzahl, která
vznikla na dávné solné stezce mezi Německem
a Čechami. Její dominantou je kostel Nanebevzetí Páně z poloviny 16. století. Nádraží je zde
společné se spolkovou železnici DB. Několikrát
denně sem zajíždějí osobní vlaky z Chemnitzu
přes nedaleké historické městečko Annaberg-Buchholz s bohatou důlní historii. Některé ze
spojů pokračují až do českých Vejprt a o víkendu
až do Chomutova. Z Cranzahlu se tak můžete
vydat na další cestu do německého vnitrozemí,
na pěší túru přes Bärenstein s rozhlednou do Vejprt, anebo jednoduše nasednout opět do parního
úzkorozchodného vláčku a vrátit se po romantické železnici zpátky do Oberwiesenthalu.
Petr Šťáhlavský
9
Zajímavosti ze zahraničí
Rychlodráha bez kolejí
Magnetické vznášení (levitace) vozidel představuje alternativní řešení vůči konvenčnímu
železničnímu systému kolo-kolejnice. Od roku 1969 usiloval západoněmecký průmysl za štědré
podpory tamní vlády o vývoj nového technologického systému pod označením Transrapid.
První funkční model vozidla Transrapid
byl představen v roce 1971. Obsahoval čtyři
sedadla a při hmotnosti 4,8 tuny dosahoval maximální rychlosti 90 km/h. Využíval
princip krátkého asynchronního statoru lineárního motoru. V roce 1977 rozhodlo zapadoněmecké ministerstvo výzkumu a technologií o uplatnění pohonu dlouhým statorem
a elektromagnetickou levitací. Rok poté ustavil drážní průmysl konsorcium Magnetická
dráha Transrapid, které zahájilo přípravu
stavby zkušebního centra v Emslandu (TVE).
10
V roce 1979 vyjel prototyp Transrapid 05
se synchronním lineárním motorem s dlouhým statorem, který na výstavě v Hamburku
přepravil více než 50 tisíc cestujících.Vozidlo
pro 68 sedících cestujících mělo délku 26 metrů, hmotnost 30,8 tuny a rychlost 75 km/h.
V roce 1983 vyjel dvoudílný Transrapid 06
s rychlostí 400 km/h. O rok později byla
zprovozněna první část zkušebního okruhu
v Emslandu (TVE).
Technologie pohonu
Transrapid se při svém bezkontaktním
pohybu vznáší a kinetická energie vozidla
se mění v závislosti na motorickém (pohon)
a generatorickém (brždění) chodu lineárního
elektrického stroje. Jde vlastně o synchronní stroj s dynamickým elektromagnetickým
polem, jehož stator je rozložen do přímky
a umístěn v dráze. Rotor se nachází ve vozidle. Lineární elektromotor nevykonává pohyb
rotační, ale posuvný. Vzájemným působením
magnetického pole statoru v dráze a rotoru
ve vozidle vzniká reakce, jejímž důsledkem
je vznášení a posuv. Bezkontaktní pohon
Transrapidu je realizován v rychlostech nad
100 km/h na fyzikálním principu lineárního
elektrického motoru/generátoru. Při rychlostech do 100 km/h je pohon napájen z baterií
ve vozidlech. Dobíjení baterií probíhá z lineárních generátorů při jízdě rychlostmi nad
100 km/h. Na třídílný Transrapid 09 připadá
nominální výkon 450 kW. Veškerá energie je
integrována do nosných elektromagnetů (statoru) umístěných v dráze.
Hledání uplatnění v Německu
Německo v posledních patnácti letech usilovně hledá pro Transrapid uplatnění. V roce 2000
se na úrovni vlády a Německých drah (DB) diskutovalo nasazení magnetických vlaků na trase
Berlín – Hamburk. Zemské vlády prosazovaly
stavbu magnetické dráhy v Bavorsku či Porýní.
S ohledem na obrovské investiční náklady doposud záměry nebyly uskutečněny.
Úspěch v Číně
Německé politické reprezentaci se podařilo Transrapid zpeněžit v zahraničí dříve než
doma. V roce 2001 byla uzavřena smlouva
s čínskou vládou o výstavbě magnetické dráhy
v Šanghaji. V červnu 2002 byla v Kasselu vyrobena prototypová třídílná jednotka. V dubnu 2003 projela první pětidílná jednotka trať
v Šanghaji provozní rychlostí 430 km/h. V listopadu 2003 dosáhl Transrapid rychlosti 501
km/h. Komerční provoz byl zahájen v roce
2004. Do konce roku 2005 přepravil Transrapid na 5 milionů cestujících při době provozu
14 hodin denně. Čína koupila licenci na výrobu a plánuje rozšiřování sítě tratí.
Roman Štěrba
do vlastnictví saského státu. Později, po zániku
zemských drah, se stala součástí Německé říšské
dráhy (DR). Snahy československého státu o její
nabytí nenalezly u Němců pochopení.
Letitý peážní provoz vzal za své až v říjnu 1938
spolu s přičleněním celého území k Německé
říši. Trať získala podobu vnitrostátní spojnice –
– dokonce s dálkovým provozem, když tudy
jezdil např. rychlík Berlín – Vídeň.
Pokud by v severočeském Liberci hledali nejvýznamnější železniční
rok, jistě by se shodli na letopočtu 1859. Toho roku totiž do města dorazily hned dva historicky
první vlaky: 1. května vítalo město slavnostní vlak z Pardubic, 1. prosince zahájil osmnáctivozový vlak
provoz na trati ze saské Žitavy.
Po válce už přes Polsko
Dráha Liberec – Žitava, jedno z prvních mezistátních kolejových spojení nejenom v Čechách, ale i v celé bývalé monarchii, si právě připomíná kulaté výročí. A není toho věru málo,
čím se může tahle pouhých 26,733 km dlouhá
dráha pochlubit za uplynulých 150 let. Od počátku až do současnosti ji provází jisté kouzlo
nevšednosti a výjimečnosti.
Stavba a počátky provozu
V čemže ta nevšednost a výjimečnost vlastně
spočívá? Především žitavsko-liberecká dráha
představuje v naší historii první případ železnice
po dlouhá léta stoprocentně vlastněné a provozované cizím subjektem. Dne 24. dubna 1853
totiž zaručila habsburská monarchie mezistátní
smlouvou Saskému království právo vystavět
a provozovat na českém území železnici do Liberce. Společnost Zittau-Reichenberger Eisenbahn-Gesellschaft (ZREG) následně 2. října
1855 zahájila v Žitavě stavbu dráhy (se spodní
stavbou pro dvě koleje) se šesti mosty, 37 strážními domky a třemi mezistanicemi (v Machníně,
Chrastavě a Hrádku nad Nisou).
V Žitavě vyšla nová dráha z nádraží (již
od června 1848 fungující dráhy z Löbau), překročila široké údolí Nisy 696 metrů dlouhým mohutným kamenným viaduktem o 34 obloucích
a po 4,875 km vstoupila na českou půdu. Na konečné v Liberci spoluužívala ZREG nádraží Jihoseveroněmecké spojovací dráhy, jehož výstavbu
smluvně podpořila částkou 48 tisíc saských tolarů.
Po čtyřletém budování a dvojím odkladu se nakonec 1. prosince 1859 rozběhl na „žitavce“ pravidelný provoz. Možno jej označit za silný; osmi
spoji denně překonal i provoz na Pardubicko-liberecké dráze. V dalších letech výkony cizí dráhy
stoupaly především v návaznosti na další výstavbu
železniční sítě u nás i v sousedním Sasku.
Jízda z Čech do Čech přes Sasko
Vznik nových tratí v regionu vzala v potaz i rakousko-saská státní smlouva z 29. června 1869.
Její význam pro Žitavsko-libereckou dráhu je
klíčový: text dokumentu totiž zavázal Sasy nejenom k provozování mezistátní dopravy v klasické podobě, tedy z jedné země do druhé. Poprvé
Historie
Jubileum „cizí“ dráhy
Železniční síť na česko-saském pomezí
na mapě z roku 1906. Zelená barva, použitá pro trať Liberec (Reichenberg) – Žitava
(Zittau), koresponduje s barvou ostatních
saských drah a dokládá cizí vlastnictví „žitavky“.
Archiv autora
S květnem 1945 se situace radikálně změnila.
Především trať z Liberce na státní hranice byla
podle zásad teritoriality prohlášena za majetek
československého státu, a tím i součástí sítě
Československých státních drah. Cizí železnice
se tímto stala historií. Problém ovšem způsobilo rozhodnutí vítězů o poválečném uspořádání
Evropy. Do původně česko-německé spojnice
se vklínil 2,759 km dlouhý polský úsek.
Nevstřícnost polské strany, násobená ještě
přesně nevytyčenou státní hranicí, způsobila
zastavení provozu. Ten se – byť v omezené míře – na koleje vrátil až po uzavření mezivládních
dohod, platných od 30. prosince 1950. Po zno-
„Žitavka“ představovala samostatný ekonomický útvar. Jízdenky na její vlaky prodávaly na libereckém nádraží zvláštní pokladny (na snímku vlevo).
v naší historii také zmiňuje i možnost průvozu
cestujících z Čech do Čech přes Sasko (z Liberce do Varnsdorfu přes Žitavu) a naopak ze Saska
do Saska přes Čechy (z Grossschönau do Seifhennersdorfu přes Varnsdorf). Na počátku 70. let 19.
století se tak na česko-saském pomezí zrodil institut peážní neboli privilegované dopravy.
Bez administrativních překážek se tady cestovalo ve zvlášť označených (a uzavřených) vozech přes
cizí území dlouhá desetiletí. Časem dráha ztratila soukromý charakter, když 1. ledna 1905 přešla
vuotevřené peážní trati se první cestující svezli
slavnostním vlakem dne 1. dubna 1951. Na aktivování hraničního přechodu a možnost nástupu
a výstupu na žitavském nádraží si však museli
občané obou států počkat až do 6. dubna 1977.
Se začleněním České republiky do schengenského prostoru ztratilo nádraží v Žitavě po třech
desetiletích charakter hraničního přechodu. Peážní čili privilegovaná doprava však mezi Libercem
a Varnsdorfem funguje dodnes.
Pavel Schreier
11
Dětem
Pohádka
o vánočním
cukroví
a přitom se mírně uculoval. „Poslechni Otakare,“ nevydržela to paní přednostová, dala si ruce
v bok a pokračovala: „Jestli zase chystáš na Vánoce nějaké překvápko, tak na to rychle zapomeň. Já chci mít jednou svátky v klidu.“ Otakar
Drahorád posmutněl a paní Františka poznala,
že trefila do černého.
„No jo, ale co tedy budeme dělat? Přece
nebudeme jenom jíst a zpívat koledy?“ řekl
Otakar Dahorád smutně. Paní přednostové
se manžela zželelo a navrhla: „Budeme třeba
závodit, kdo upeče nejlepší vánoční cukroví.“
Pro vítěze je přichystáno vánoční překvapení.
Podepsán Mikuláš, anděl a čert.
Františka Drahorádová se o celé akci dozvěděla víceméně náhodou až za tři dny. Jenom
spráskla ruce a odevzdaně vzdychla: „Já se
z toho svého Drahoráda snad jednou zblázním!
Myslela jsem pečení u nás doma a on? Vypíše
soutěž pro celé městečko!“ V Záhořicích nastalo
skutečně něco doposud nevídaného. Ve všech
domácnostech se peklo skutečně jako závod.
Kupec Svoboda vyprodal zásoby rozinek, mandlí, vanilky a skořice za tři dny a musel jet dvakrát
Přesně 4. prosince, na Barborku,
šel přednosta Drahorád na zahradu a ustřihl několik třešňových větviček s velkými pupeny. Doma je
omyl ve vodě a slavnostně předal
manželce. „Za chvíli máme Vánoce,“
poznamenal jakoby nic. Paní Františka zpozorněla, její Otakar neříká nikdy nic jen tak do větru. Ale
protože ho již léta znala, věděla, že
musí počkat až situace dozraje.
12
O dva dny později, 6. prosince, je v kalendáři
Mikuláš, ale ten chodí ve skutečnosti o den
dříve, tedy v tomto případě v sobotu. Hned
ráno po snídani začal Otakar Drahorád chystat vše potřebné na večer. Ze skříně vyndal
tlustý ovčí kožich, který nosí návěstníci. To
jsou železničáři, kteří jezdí na konci nákladního vlaku v malé budce a v zimě, v létě, dešti, sněhu pozorují trať za vlakem, a když vlak
zastaví, tak ho musí střežit. Proto fasují ten
důkladný kožich, jinak by v té budce zmrzli. Obrátil kožich na ruby, načechral chlupy
a pak sáhl na dno skříně, odkud vytáhl rohy
jako od kamzíka a masivní řetěz, který krásně chrastil. Nakonec vylovil z útrob hluboké
almary velikou krabici a vyndal z ní dlouhé
bílé šaty a čelenku s hvězdou. Sáhnul pod
skříň a tam byla doopravdická labutí křídla.
Ano, uhádli jste bezpečně. Jako každý rok dělal čerta a paní Františka anděla. Mikulášem
bude tradičně pan lékárník.
Zašel do kuchyně, chvíli se ometal okolo plotny a pak poznamenal: „Za chvíli máme Vánoce,“
Karolina Čalová
Otakar Drahorád nejprve znejistěl, ale pak
mu v očích něco bliklo a hned měl lepší náladu. Seběhl do kanceláře a hodnou chvíli tam
něco sepisoval a skládal do psaníček.
Večerní Mikulášská nadílka se povedla. Děti
si napřed trochu zaplakaly, to když čert zachrastil
řetězem, pak odříkaly Mikulášovi básničku a nakonec dostaly od anděla něco dobrého. Ale přece
jenom bylo letos něco jinak. Při odchodu z každého domu nechal čertu u dveří malý lísteček,
kde bylo napsáno: Nebe i peklo vypisují velkou
vánoční soutěž o nejhezčí a nejchutnější vánoční
cukroví. Svoje výrobky přineste 22. 12. na nádraží
v Záhořicích, do zvláštního vagonu pana přednosty, odstaveného na kusé koleji. Hodnotící komise
bude výpravčí Klouček a manželé Drahorádovi.
do velkoskladu pro další. Každý večer to v městečku vonělo přímo neskutečně. Peklo se dlouho
do noci, děti pomáhaly s hnětením a vykrajováním těsta, vyklepáváním formiček a všelijakým
zdobením. Hospodyňky dávaly rohlíčky, pracinky, hubičky, řezy, perníky, slepované koláčky
do krabic nadepsaných jménem rodiny a schovávaly je zvláště pečlivě před dětmi i manžely.
V úterý 22. prosince se na nádraží trousily
hospodyňky a děti snad z celých Záhořic. Každý nesl tašku nebo papírovou krabici. Nikdo si
nekupoval lístek, ale všichni mířili do salonního
vozu v kusé koleji. Dveře byly otevřené, všude
nazdobeno vonícím chvojím, na velkém stole
s bílým ubrusem stály dva svícny, vždy s pěti
hořícími svícemi. Návštěvnice odkládaly svoje
1, 1-2 , 3-4, 1, 1-2, 3-4, 1, 2-1, 5-2, 6, ://
a, a-fis, h-g, a, a-fis, h-g, a, fis-a, e-fis, d,
6, 2-6, 2-1, 6, 1-6, 5, 7, 6, 2-6, 2-1, 6, 1-6, 5, 7,
d, fis-d, fis-a, d, fis-d, e, A, d, fis-d, fis-a, d, fis-d,
e-A,
6, 2-1, 5-1, 6.
d, fis-a, e-fis, d.
Štědrý večer proběhl u Drahorádů v klidu
a míru, všichni byli spokojení, ale jak se blížila jedenáctá hodina večerní, zvědavost a nervozita by se
daly krájet nožem. Dokonce i paní Františka byla
zvědavá, jak to ten její Otakar vymyslel. Otevřela
okno a podívala se ven. Pak ho zase rychle zavřela
a spráskla ruce, v krátké době již potřetí. „Otakare,
venku jsou celé Záhořice, co s tím budeš dělat?“
Otakar Drahorád se maličko usmál a řekl: „No to
jsem právě chtěl.“ Pak zavelel: „Děti jdeme. Doufám, že víte, co máte každý dělat.“ Věděly.
Každé z vnoučat vlezlo do své přidělení lokomotivy a pozorně se dívalo k dopravní kanceláři.
Tam měl jejich děda slavnostní řeč, všem popřál
veselé Vánoce, oznámil, že komise rozhodla, že
vyhráli všichni a tedy následující překvapení je
pro všechny. Pak nejednou celé nádraží zhaslo
Dětem
krabice na stůl a zvědavě pokukovaly na výtvory svých sousedů, v tomto případě soupeřů.
Všechny byly zvědavé na překvapení pro vítěze.
Ve chvíli byl stůl byl zaplněný a vzápětí i židle
a nakonec i podlaha. Všude samé cukroví. Když
to viděla paní Františka, opět spráskla ruce.
Ve středu zasedala hodnotící komise. Každý
tajně a samostatně známkoval napřed vzhled,
pak vůni a konečně chuť. Známky byly stejné
jako ve škole, od jedničky po pětku. Copak pohled a vůně, to šlo dobře, ale ochutnejte stovku
cukroví! Ale nakonec to všichni přežili a došlo
na vyhodnocení výsledků. Kdo myslíte, že vyhrál? Nikdo! Nastal totiž velký problém. Nejhorší
známka byla dvojka a ta se ještě vyskytovala jen
ojediněle. Většinou padaly samé jednotky. Co teď
s tím? „Tak teď se ukaž, Otakárku,“ neodpustila
si paní Františka uštěpačnou poznámku a klesla
vysíleně na židli, „vymyslel jsi to, tak se snaž. Já až
do zítřka nemůžu vůbec nic a půst na Štědrý den
mi nebude dělat ale vůbec žádné potíže.“
V poledne přijelo všech šest Drahorádovic
vnoučat. Přednosta je odchytil hned u vlaku,
každému dal do ruky stoh lístečků a seznam,
kam s nimi mají doběhnout. Na lístečku stálo:
Zvítězili jste, přijďte na Štědrý večer ve 23 hodin
na nádraží. Na Štědrý den ráno přijelo do Záhořic sedm stejných lokomotiv – ano, byli to vyléčení Bojánkové, které ředitel drah Ing. Vlach
rád přednostovi půjčil. Ostatně byl mu dlužný,
ne? Otakar Drahorád a strojvedoucí Burián kolem nich celé dopoledne obcházeli a něco tajně
kutili. Každá lokomotiva dostala přidělené číslo
od jedničky do sedmičky a navrch jedno z vnoučat. Sedmička zbyla na pana Buriána. Pak přednosta připevnil na zeď vedle dopravní kanceláře
velikou tabuli a na ní bylo jakési zaklínadlo či
tajemný nápis. Podívejte se sami:
Lada Hradilíková
a pan Valenta rozsvítil desítky svící u magické
tabule. Přednosta vzal dlouhé ukazovátko a jako
dirigent orchestru začal ukazoval na jednotlivé
číslice. Co číslice, to lokomotivní píšťala, co lokomotivní píšťala, to správně naladěný tón.
Štědrovečerní nocí se nesla krásná vánoční
melodie v nevídaném provedení lokomotivního
orchestru:
Ne-se-m vá-m no-vi-ny po-slou-che-j-te
z-Bé-tlé-m-ské kra-ji-ny po-zor de-j-te
sly-šte je pil-ně a ne-o-myl-ně
sly-šte je pi-lně a ne-o-myl-ně,
ro-zjí-me-j-te
Všichni byli šťastní, dojatí a spokojení. Takové
Vánoce ještě nezažili. A vám všem přeji to samé.
Šťastné a veselé Vánoce. Robert Drozda
Kateřina Peterková
Jakub Hájek
13
Železniční muzea
Dopravní muzeum v Lucernu
oslavilo 50. narozeniny
planetárium, kino IMAX, restaurační, konferenční a výstavní místnosti. Na volné ploše jsou
vystaveny rozměrnější exponáty (vlaky, letadla,
lodě i autobusy), jezdí zde zahradní dráha a pořádají se různé akce, zaměřené zejména na rozvoj vědomostí dětí.
V neveřejné části muzea jsou další tisíce
dokumentů, archiválií, fotografií, obrazů, výkresů a časopisů, které lze na vyžádání prostudovat v dokumentačním centru a studijních prostorách.
Do exponátů lze i vstoupit
Švýcarsko vždy podporovalo železnici. Není proto divu, že zde již
v roce 1959 vzniklo muzeum, které se na tento druh dopravy zaměřilo. Letos prošel celý výstavní
komplex zásadní rekonstrukcí.
Při příležitosti 50. výročí otevření švýcarského národního dopravního muzea,
nazývaného Verkehrshaus der Schweiz, byl
27. června letošního roku zpřístupněn nově
obnovený areál muzea, ležící u břehu jezera
Vierwaldstättersee. Práce, při kterých byl celý
objekt rozšířen a modernizován, stály 50 milionů švýcarských franků, tedy v přepočtu asi
850 milionů korun.
První výstavní hala
14
První návštěvníky uvítal Verkehrshaus už
1. července 1959 ve své první výstavní hale,
která se zaměřila zejména na železniční dopravu, ale zahrnovala také základy expozic
ostatních druhů dopravy. Přesně o deset let
později se areál rozrostl o planetárium, restauraci a správní budovu. V roce 1972 získala samostatnou budovu letecká doprava
a kosmonautika, a v roce 1982 byla otevřena
druhá hala s exponáty železniční dopravy.
Další rok již měla svoji budovu i lodní a vysokohorská doprava.
Po letošní rekonstrukci se celý komplex budov skládá ze tří velkých hal pro expozici železnice, haly pro automobilovou dopravu, haly pro
historii letectví a společné budovy představující
minulost lodní dopravy a dopravy v horách,
tedy různých lanovek. Expozice zabírá plochu
20 tisíc metrů čtverečních a je na ní více než
3 tisíce exponátů. Dále zde návštěvníci najdou
Protože Švýcarsko podporuje a vždy podporovalo železniční dopravu jako nejvýhodnější
dopravní systém pro dopravu osob a nákladů,
je i největší část areálu věnována bohaté historii
železnic. Najdeme zde zajímavá vozidla všech
trakcí (parní, motorové i elektrické) i rozchodů:
lokomotivy, motorové vozy, ozubnicové stroje,
služební i pracovní vozidla a mnoho dalších.
Část exponátů je vystavena v řezu demonstrujícím jednotlivé součásti vozidla a princip jejich
funkce. Do všech exponátů je možno nahlédnout, do některých i vstoupit.
Areál je koncipován jako místo pro celodenní rodinné návštěvy. Jen za loňský rok muzeum navštívilo 820 tisíc obdivovatelů z celého
světa. K zaujetí návštěvníků všech věkových
kategorií slouží nejen řada interaktivních expozic, ale například i tzv. Media-factory s rozhlasovým a televizním studiem, seznamující
s technikou vzniku a šíření audiovizuálních
programů a možností aktivní účasti návštěvníků. K rozptýlení dětí, unavených množstvím
exponátů, slouží například cyklistický okruh
v areálu a dráha pro motokáry.
Vlakem nebo lodí
Navštívit Lucern a jeho Verkehshaus je velmi jednoduché. Z Prahy jedou dva přímé noční spoje do Curychu (přes Německo nebo přes
Rakousko), odtud do Lucernu jezdí rychlíky
dvakrát za hodinu a ze stanice Luzern na zastávku nazývanou Verkehrshaus jezdí vlaky
rovněž dvakrát za hodinu. Romantičtější a zajímavější zážitek však poskytují lodě na jezeru
Vierwaldstättersee, které plují od přístaviště
u lucernského hlavního nádraží k přístavišti
u muzea také velmi často. Pěší cesta mezi oběma místy po břehu jezera trvá asi půl hodiny
a je rovněž velmi příjemná.
Karel Beneš
Tip na výlet
Adventní toulky Brnem
Na procházce k brněnským církevním památkám si odpočinete od předvánočního shonu
a příjemně se naladíte na sváteční atmosféru. Z nepřeberného
množství sakrálních staveb největšího moravského města jsme
pro vás vybrali čtyři následující.
Nejprve navštívíme Petrov, nejznámější
chrám a symbol celého města. Petrov je jednak pojmenování skalnatého ostrohu na jihu
historického centra, ale zároveň zkrácené
označení katedrály svatého Petra a Pavla. Její
dvě štíhlé věže vnímají každý den Brňané jako
typickou součást siluety města. Ale i ostatní
na ně, často nevědomky, denně pohlédnou.
Jsou totiž vyražené na desetikorunové minci.
Poledne ohlásí o hodinu dříve
Na místě dnešního chrámu založil ve druhé polovině 12. století moravský markrabě
Konrád Ota románský jednolodní kostelík
s apsidou a kryptou. Koncem 13. století kostelík nahradila gotická bazilika a na počátku
15. století vznikl pozdně gotický trojlodní
chrám. Po ničivém požáru v roce 1643 byl
chrám opraven a ve 40. letech 18. století byla
podle návrhu Mořice Grimma provedena
rozsáhlá barokní přestavba. Dnešní podoba
chrámu pochází z přelomu 19. a 20. století.
Podle projektu Augusta Kirsteina byly v letech 1904–1905 vztyčeny dvě věže a barokní
průčelí nahradila novogotická fasáda.
V interiéru katedrály je možné navštívit i klenotnici a kryptu a lze též vystoupit
na věž. Pýchou každého kostela jsou zvony.
Ty místní odbíjejí poledne již v jedenáct hodin. Podle pověsti tato tradice pochází z dob
třicetileté války. Po náročném obléhání rozhodl švédský generál Torstenson, že pokud
jeho vojska nedobudou město do dvanácti
hodin, vydá rozkaz k odtáhnutí. Zvoník nic
neponechal náhodě, poledne odzvonil o hodinu dřív a město bylo zachráněno.
Mauzoleum pro zachránce města
Umělecky velmi cennou stavbou je chrám
svatého Jakuba. Rozkládá se na stejnojmenném náměstí a jeho impozantní věž dosahuje
výšky 92 metrů. Předchůdce dnešní svatyně
byl založen na počátku 13. století. Na přelomu 14. a 15. století byl původní kostel zbořen a postaven zcela nový, nádherný gotický
chrám. Trojlodní stavba Antonína Pilgrama
prodělala v 19. století puristickou úpravu.
V interiéru se nachází mauzoleum Ludvíka
Raduita de Souches, který byl během švédského obléhání velitelem brněnské posádky
a je považován za hlavního zachránce města.
Stavby na Moravském
a Dominikánském náměstí
Církevní památku s neobvyklou historií
uvidíme i na nedalekém Moravském náměstí.
Augustiniánský klášter zde založil v polovině
14. století bratr Karla IV., moravský markrabě
Jan Jindřich. Klášter stál původně před městskými hradbami a nebyl opevněný, během
husitských válek značně utrpěl. Až ke konci
15. století byly hradby rozšířeny a klášter se
dokonce stal významnou pevností. Podobu
klášternímu kostelu svatého Tomáše vtiskl
v 17. století Jan Křtitel Erna, pozdně barokní
klášterní komplex je dílem Mořice Grimma.
Jan Křtitel Erna pracoval i na barokní
úpravě chrámu svatého Michala u bývalého
dominikánského kláštera. Výraznou stavbu
se dvěma věžemi najdete na Dominikánském
náměstí.
Saskia Bergerová
Foto: Jiří Berger
15
Tip na výlet vlakem
Brno
Informace o spojení na www.cd.cz