s poruchami komunikace - mikroregion vsetínsko

s poruchami komunikace - mikroregion vsetínsko

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
MANUÁL
základních postupů jednání při kontaktu
s osobami s poruchami komunikace
Eva Rádlová
Olomouc 2007
Oponent: prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc.
1. vydání
© Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko, 2007
ISBN 978-80-244-1634-2
2
Obsah:
Úvod ………………………………………………………………………..…… 4
1. Co je to logopedie ………………………………………………….….. 6
2. Kdy hovoříme o narušení komunikační schopnosti ……………..…. 9
3. Jaké základní okruhy narušení komunikační schopnosti
dnes rozlišujeme ……………………………………………………... 12
4. Co je dnes úkolem a náplní profese logopeda ……………...……. 13
5. Kde hledat pomoc pro člověka s narušenou komunikační
schopností……………………………………………..………......…. 15
.
6. Koktavost – otázky a odpovědi …………………………………...…16
Co je dobré si pro setkání s člověkem, který koktá, zapamatovat ……... 33
Použitá a doporučená literatura ……………………..………………...….. 35
3
Úvod
Vážení přátelé,
předkládáme Vám materiál, ve kterém si klademe za cíl nabídnout
čtenáři
prvotní
orientaci
ve
vybraných
otázkách
dotýkajících
se komunikace osob s narušenou komunikační schopností.
Narušená komunikační schopnost (dále také NKS) je jedním
ze základních termínů dnešní logopedie, vědního oboru, který má
svou bohatou historii a zejména v posledních desetiletích se dále
prudce rozvíjí.
Je nasnadě, že tento text nemůže vyčerpávajícím způsobem
obsáhnout celou problematiku sledované oblasti; to nelze vzhledem
k jejímu rozsahu. Cílem nabízeného textu tedy zdaleka není předložit
vyčerpávající popis všech typů narušení komunikační schopnosti, se
kterými se můžete při kontaktu s řečově handicapovanými jedinci
setkávat. Dotýkáme se pouze vybraných témat a okruhů. Předkládaný
materiál považujeme za úvodní. Proto zůstává otevřený s možností
dalšího rozšiřování a doplňování, a to zejména na základě Vašich
reakcí a případných námětů.
Předkládaný materiál koncipujeme jako reakci na možné
eventuality, se kterými se při kontaktu s Vašimi klienty setkáváte.
Proto
zde
uvádíme
základní
informace
z oblasti,
která
se
bezprostředně dotýká možných obtíží Vašich klientů.
V úvodních kapitolách
označení
narušená
teoretického
rámce.
považujeme za nezbytné, zasadit
komunikační
Proto
se
schopnost
snažíme
do
potřebného
zorientovat
čtenáře
v následujících otázkách:
Co je to logopedie? (kapitola 1)
Kdy hovoříme o narušení komunikační schopnosti?
(kapitola 2)
Jaké základní okruhy NKS dnes rozlišujeme? (kapitola 3)
Co je dnes úkolem a náplní profese logopeda? (kapitola 4)
Kde hledat pomoc pro člověka s narušenou komunikační
schopností? (kapitola 5)
4
Jistá specifika lze sledovat v komunikaci každého z nás.
Každý
člověk
je
z hlediska
svých
komunikačních
schopností
neopakovatelnou individualitou. Jak už bylo naznačeno výše, pole
působnosti dnešních logopedů je velmi široké, což odpovídá
rozmanitosti typů i projevů případných obtíží v komunikaci člověka.
V důsledku této pestrosti a rozrůzněnosti není orientace na poli
dnešní logopedie nikterak snadná. Proto jsme se rozhodli věnovat
převážnou část předkládaného textu snaze napomoci těm, kteří se
budou profesně setkávat s lidmi s problémem koktavosti. Fenoménu
koktavosti (balbuties) se podrobněji věnujeme v kapitole poslední:
Koktavost – otázky a odpovědi (kapitola 6)
Protože
si v tomto materiálu klademe za
k odstranění bariér v komunikaci
komunikační
schopností,
uvádíme
cíl přispět
s osobami s narušenou
v
textu
konkrétní
příklady
a odpovědi na otázky, které si při kontaktu s řečově handicapovaným
partnerem, tedy i v případě Vašich pracovních kontaktů s klienty,
můžete klást. Pro zájemce zařazujeme také četné odkazy na další
užitečné informační a studijní zdroje.
Doufáme, že Váš čas, který věnujete studiu předkládaného
textu, nebudete po jeho přečtení ani zdaleka pokládat za ztracený,
a získané informace Vám budou přínosem nejen ve Vaší práci.
5
1
Co je to logopedie?
Snahy vymezit logopedii doprovází formování tohoto mladého
vědního oboru od samého počátku. Logopedie se utváří až v první
polovině 20. století. V r. 1924 definoval ve Vídni logopedii lékař-foniatr
Fröschels jako lékařskou vědu. U nás pak o něco později také lékařfoniatr Sovák ji vymezil jako obor speciálně pedagogický. (Klenková
2006). Slovo logopedie vzniklo spojením řeckých výrazů logos (slovo,
řeč) a paideia (výchova). Tak bychom jednoduše mohli chápat
logopedii jako výchovu řeči.
Zhruba půlstoletý vývoj různých názorů na logopedii přinesl
s sebou také formulaci různých definic oboru. Na úvod zařazujeme
definici jedné z nejuznávanějších osobností dnešní logopedie u nás,
Viktora Lechty (1990, s. 15):
Pro zájemce:
logos – „…ústřední pojem řec. a helénistické filoz.: slovo, řeč, výrok,
zákon, myšlení, pojem, rozum; u Herakleita všeobecný základ světa,
zákon veškerého dění; v Novém zákoně slovo Boží jako prostředek mezi
Bohem a světem.“ (KOLEKTIV AUTORU 2001, s. 465)
Pozor!
Nepleťmě
si
logopedii
s logoterapií,
psychoterapeutickou
metodou, která je využívána při hledání smyslu pacientova života za
pomoci jeho biografie.
„Logopédia … je špeciálnopedagogická veda. Zaoberá sa
výchovou
osob
s narušenou
komunikačnou
schopnosťou
a prevenciou tohoto narušenia.“
Logopedie je oborem interdisciplinárním. Logoped proto
spolupracuje s odborníky jiných oborů z oblasti medicíny nebo
společenských věd. Ve snaze prospět řečově handicapovanému
člověku profituje ze spolupráce s foniatry, otorinolaryngology,
pediatry, neurology, plastickými chirurgy, stomatochirurgy a dalšími.
Využívá výsledků spolupráce s odborníky z oblasti fonetiky,
lingvistiky, psycholingvistiky, psychologie, sociologie, pedagogiky...
6
Definice
logopedie
Z medicínských oborů je logopedii nejbližší foniatrie.
Příklad:
Před začátkem jakékoliv hlasové terapie, před zařazením hlasových
cvičení, hodnotí logoped situaci společně s foniatrem. Spolupracuje
i
s dalšími
odborníky
a
inspiruje
se
poznatky
z oblasti
otorinolaryngologie, fyziologie, neurologie, fyziky, akustiky, psychologie,
hlasové pedagogiky i dalších.
Zkušený logoped zasahuje do kvalit lidského hlasu vždy na základě
znalosti principů respirace, fonace a rezonance. S přehledem se
orientuje v anatomii a fyziologii orgánů podílejících se na tvorbě hlasu.
Logoped může subjektivně hodnotit hlasové charakteristiky projevující
se při komunikaci a zpěvu. Velmi záleží na jeho zkušeném sluchu
a zraku. Pozoruje svalstvo krku, mimické a břišní svalstvo i celkové
chování mluvčího.
Dnes můžeme logopedii nahlížet jako autonomní (samostatný)
vědecký obor, který se nadále vyvíjí a emancipuje. Tento proces je
stále provázen diskusemi týkajícími se především vymezení předmětu
logopedie, jejího postavení v systému kooperujících vědních disciplín
a trendů dalšího vývoje. (Lechta in Škodová, Jedlička a kol. 2003).
O logopedii uvažujeme samozřejmě také jako o studijním
oboru a profesi. V České republice se logopedie studuje v rámci
speciální pedagogiky na Pedagogických fakultách.
Pro zájemce:
Jediné neučitelské studium logopedie mohou zájemci navštěvovat na
Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jedná se
o jednooborové neučitelské studium s názvem Logopedie. Pozor! - nikoliv
klinická! Klinickým logopedem se logoped stává po složení testace
v oboru klinická logopedie.
Učitelské studium logopedie nalézáme v nabídce Pedagogických fakult
v kombinaci oborů se speciální pedagogikou, které se mění s aktuální
nabídkou jednotlivých fakult.
7
V definicích logopedie nacházíme celou řadu pojmů, kterým se
budeme věnovat v dalších částech textu. Jedná se např. o termíny:
•
komunikace,
•
řeč,
•
mluva,
•
jazyk,
•
jazykové roviny,
•
narušení komunikační schopnosti,
•
logopedická prevence.
Pro zájemce:
Zájemci mohou sledovat aktuální dění na poli logopedie také v kontextu
aktivit zájmových a profesních organizací u nás i ve světě:
Asociace klinických logopedů České republiky (AKL ČR);
http://www.klinickalogopedie.cz
Logopedická společnost Miloše Sováka (LSMS);
http://lsms.ora.cz
Slovenská asociácia logopédov (SAL)
International Association of Logopedics and Phoniatrics
(I.A.L.P.;Mezinárodní společnost pro logopedii a foniatrii);
http://www.ialp.info/
Comité Permanent de Liaison des Ortophonistes-Logopèdes
de l'Union Européenne (CPLOL; Stálá styčná logopedickortofonická komise Evropské Unie; anglicky LCSTL - Standing
Liaison Committee of EU Speech and Language Therapists –
Logopedists)
American Speech-Language-Hearing Association (ASHA);
http://www.asha.org/
8
2
Kdy hovoříme o narušení komunikační schopnosti?
Komunikační schopnost člověka, lidská komunikace, zahrnuje
všechny procesy a funkce související s expresí a porozuměním
Narušení
komunikační
schopnosti
mluvené i psané formě řeči. Komunikaci v nejširším slova smyslu
chápeme jako výměnu informací, sdělování, dorozumívání.
Jak již bylo řečeno, základním úkolem logopeda je zajistit
Zajištění
komunikace
komunikaci. Ten soustředí svou pozornost na oblast verbální,
neverbální a též grafické komunikace.
V kostce sumarizovat jak komunikační schopnost člověka
hodnotit, čeho si všímat a co nepřehlédnout není snadné. Všímáme
si projevů verbální i neverbální komunikace, posuzujeme řečovou
recepci a expresi.
Při sledování úrovně komunikační schopnosti jedince lze
zohlednit hned několik hodnotících hledisek. Je možné se soustředit
Úrovně
komunikační
schopností
na hledisko vývojové. V tom případě je možno srovnávat dosaženou
úroveň komunikačních schopností s rámcovou vývojovou normou.
Zjištěné skutečnosti následně zohledníme během cíleného rozvoje
komunikačních schopností v jednotlivých složkách jazyka. A zde se
nabízí hodnocení úrovně jazykových rovin (viz jazykové roviny).
Základním východiskem při sledování komunikačních schopností
komunikačního partnera je dozajista jeho schopnost manifestovat
zvolený komunikační záměr.
Chceme-li pochopit obsah termínu narušení komunikační
schopnosti (dále také NKS), musíme nejprve diferencovat termíny,
které s komunikační schopností člověka úzce souvisejí. Sám čtenář
jistě cítí, že při užívání označení jako řeč, mluva nebo jazyk, může
docházet k překrývání významů, případně k záměnám.
Mluvíme-li o vnitřní řeči, ta plyne tak, jak nám myšlenky plynou
hlavou. Vysokou výpovědní hodnotu má také řeč těla. Pokud
myšlenky převedeme do zvukové podoby, zvukově je realizujeme,
produkujeme mluvu.
9
Narušení
komunikační
schopnosti
Definic jazyka pak nacházíme celou řadu. Pro naši základní
potřebu lze vymezit jazyk jako soustavu komunikačních prostředků
sdílených určitou skupinou lidí.
Pro zájemce:
Existence jazyka nemusí být vázána pouze na formu mluvenou slyšenou.
Kolem nás existují i jazyky vizuálně motorické, které se „ukazují a vidí“.
Jedná se samozřejmě o jazyky znakové, které jsou užívány v intrakulturní
komunikaci neslyšících. V podobném duchu můžeme
i náplň práce
dnešního logopeda chápat v širším kontextu. Jeho snaha zajistit
komunikaci také není vázána pouze na zvukovou podobu komunikace.
Logoped volí takovou formu a komunikace, která odpovídá aktuálním
možnostem člověka.
Z hlediska jazykových rovin rozlišujeme čtyři úrovně jazyka.
V rovině foneticko-fonologické si všímáme zvukové stránky řeči.
Lexikálně-sémantická rovina zahrnuje informace o schopnostech
jedince v oblasti aktivní a pasivní slovní zásoby. Všímáme si
porozumění významu slov v různých kontextech i jejich užívání
v komunikaci. V rovině morfologicko-syntaktické lze posuzovat
schopnost jedince tvořit a užívat gramatické kategorie jazyka a též
jeho schopnosti spojovat jazykový materiál. Pragmatická rovina
jazyka pak odráží schopnost mluvčího zužitkovat v sociálních
kontaktech s okolím to, co si již v komunikaci osvojil. Způsobilost
jedince v této jazykové rovině má výrazný vliv na výsledek jeho
snahy úspěšně projevit svůj komunikační záměr.
Příklad:
Kačenka je integrována v běžné základní škole. Trpí dětskou mozkovou
obrnou
v kombinaci
s lehkou
vadou
sluchu
v současnosti
dobře
kompenzovanou výkonnými sluchadly, není schopna verbálního projevu.
Ve spolupráci s logopedkou byla pro komunikaci Kačenky s okolím
zvolena
komunikační
tabulka
obsahující
dnes
už
několik
set
komunikačních symbolů s popisem, kombinace piktogramů a fotografií.
Logopedka tak docílila zajištění komunikace pro Kačenku, která se dnes
10
Definic jazyka
v tabulce orientuje poměrně snadno a rychle. Komunikační tabulka je pro
Kačenku vhodná také pro svou mobilitu.
Termín narušení komunikační schopnosti má charakter
zastřešující. Jeho zavedením se projevila snaha o upřesnění už dříve
užívaných termínů poruchy a vady řeči. Zohledněna je tak možnost
narušení ve všech složkách komunikační schopnosti člověka.
K zapamatování:
V moderní
logopedii
užíváme
označení
narušení
komunikační
Pamatuj
schopnosti. Užívání tohoto termínu aktuálně odpovídá komplexnímu
a širokému pojetí dnešní logopedie. Rozdílnost pojmů vada, porucha,
narušení vnímají dnes nejen lidé stižení řečovým handicapem. Označení
narušení v sobě nese možnost úpravy, zlepšení stavu způsobeného
případným postižením komunikační schopnosti člověka.
„Komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, když
Definice
některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů
působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru. Může
jít o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální,
pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou
i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku.“
(Lechta in Klenková 2006, s. 54)
K zapamatování:
Logoped vždy posuzuje narušení komunikační schopnosti v nejširším
kontextu osobnosti daného jedince. Konkrétní projevy narušení
v komunikaci jedince klade do souvislosti se vzděláním i jazykovým
prostředím, ve kterém jedinec žije. Posuzuje narušení z hlediska
způsobu narušení komunikace a také podle toho jak se narušení
projevuje v čase. Snaží se určit příčiny NKS, hodnotí NKS z hlediska
projevů.
11
Pamatuj
3 Jaké základní okruhy narušené komunikační schopnosti
dnes rozlišujeme?
V moderní
logopedii
diferencujeme
deset
základních
okruhů narušení komunikační schopnosti. Jedná se o tzv.
symptomatickou klasifikaci podle Lechty (1990, 2003). Za
Základní
narušené okruhy
komunikační
schopnosti
symptomatickou je tato klasifikace označována z toho důvodu, že
vymezuje jednotlivé typy NKS na základě projevu, který je pro
daný typ narušení nejcharakterističtější.
Výčet deseti okruhů zde uvádíme pouze pro úplnost.
Účelem
tohoto
textu
je
„pouhý“
úvod
od
logopedické
problematiky. Z hlediska rozsahu předkládaný text neumožňuje
charakteristiku jednotlivých typů NKS věnovat. Na tomto místě je
nutno ještě podotknout, že ve výčtu jednotlivých okruhů narušení
komunikační schopnosti nezáleží na pořadí:
1) vývojová nemluvnost (vývojová dysfázie);
2) získaná orgánová nemluvnost (afázie);
3) získaná psychogenní nemluvnost (mutismus);
4) narušení zvuku řeči (rinolálie, palatolálie);
5) narušení plynulosti řeči (tumultus sermonis, balbuties);
6) narušení článkování řeči (dyslalie, dysartrie);
7) narušení grafické stránky řeči,
8) symptomatické poruchy řeči;
9) poruchy hlasu;
10)kombinované vady a poruchy řeči.
Příklad:
Ve vývoji komunikační schopnosti jedince existují období, ve kterých se
v projevu dítěte manifestují prvky, které zdánlivě připomínají narušené
komunikační schopnosti. Za narušení je však nepovažujeme, protože se
jedná o jevy fyziologické. Tak jako je přirozené nemluví-li dítě mladší
jednoho roku, považujeme též za přirozenou nesprávnou výslovnost
některých hlásek během vývoje artikulace.
12
Okruhy narušení
komunikační
schopnosti
Příklad:
Tříletá Anežka ještě nedokáže vyslovit hlásku „L“. To pokládáme za jev
naprosto přirozený, fyziologický. Hláska „L“ je hláskou artikulačně
náročnou. Její vzorec se ve výslovnosti dětí upevňuje jako jeden
z posledních. Mluvidla malé Anežky nejsou v tomto věku pro výslovnost
této artikulačně náročné hlásky dostatečně obratná. Dítě ještě nemá
v dostatečné míře zafixovánu výslovnost hlásek artikulačně méně
náročných, jejichž upevnění ve výslovnosti předchází úspěšné artikulaci
hlásky „L“ (hlásky T,D). Také Anežčiny schopnosti sluchové diferenciace
nejsou dostatečně vyzrálé. Při poskytnutí odpovídajících podmínek pro
správný vývoj řeči se malá Anežka jistě postupně naučí vyslovovat
všechny hlásky.
4
Co je dnes úkolem a náplní profese logopeda?
„Základní úloha poslání logopeda na prahu třetího tisíciletí –
logoped má zajistit komunikaci.“ (Peutelschmiedová in Vitásková,
Peutelschmiedová 2005, s. 129)
Úlohou logopeda je tedy zajistit dorozumívání, které podle
potřeb a možností člověka s případným komunikačním handicapem
nemusí probíhat jen mluvenou řečí. V této souvislosti je třeba zmínit
logopedii alternativní a augmentativní (AAK).
Aternativní komunikační systémy se využívají jako náhrada řeči
mluvené. Augmentativní (augmentare – z lat. rozšiřovat) systémy
komunikace podporují stávající, avšak pro efektivní dorozumívání
nedostatečné, komunikační schopnosti.
Příklad:
Saša má 12 let. Je středně mentálně retardovaná. Používá slova máma,
táta, jméno svého bratra a několik dalších slov, která zdánlivě nenesou
význam, podle kontextu však znamenají ahoj, díky, všímej si mě, apod.
Saša velmi dobře komunikuje očima, mimikou, gesty, celým tělem. Učí se
číst globální metodou. Umí už přečíst okolo dvou set slov. S maminkou
píše a maluje deník („Saša je nemocná.“, „Saša pouští draka.“) Pro slova,
která umí přečíst, zvládá užívat znak. Používá komunikační tabulky, které
nosí stále při sobě.
13
Náplň profese
logopeda
Jako východisko pro reflexi osobnosti a pojetí profese
logopeda může posloužit (volně přeložené) vymezení jeho působnosti
podle International Association of Logopedics and Phoniatrics
(I.A.L.P.), ve kterém se uvádí, že základním úkolem logopeda je
zajištění
prevence,
logopedické
intervence,
organizace
péče
a studium poruch lidské komunikace.
Pro zájemce:
V zahraničí se pro označení logoped užívá např. Speech Pathologist,
Speech-Language Pathologist, Speech-Therapist, Language-Therapist,
Speech-Language Therapist a další. U nás vstoupilo do povědomí
veřejnosti zejména označení klinický logoped nebo školský logoped (viz
kap.5)
Důležitou oblastí působení dnešního logopeda je také
logopedická prevence. V širokém pojetí logopedie jako výchovy řeči
to v praxi znamená osvětové působení zacílené na nejširší populaci
ve směru maximální snahy předcházet vzniku narušení komunikační
schopnosti. Bohužel realizace, forma ani způsob této činnosti
logopeda není aktuálně v našich podmínkách dořešena.
Specifickou skupinou osob, pro které logoped hledá možnosti
logopedické prevence, je populace nějakým způsobem riziková ve
smyslu případného vzniku narušení komunikační schopnosti. Taková
rizika můžeme shledat u dětí předčasně narozených nebo dětí
s nízkou porodní váhou, u osob s různým typem postižení nebo
nemoci, u hlasových profesionál, kuřáků a dalších.
Logopedická prevence prolíná také prací logopeda s člověkem,
který už trpí některým z typů narušení komunikační schopnosti. Také
zde hledá logoped možnosti prevence případného zhoršování stavu
postiženého podle aktuální situace.
14
Logopedická
prevence
K zamyšlení:
Příprava na profesi logopeda nikdy nekončí. Kvalitní logoped "na sobě
nepřestává pracovat". Dál se vzdělává, orientuje se v novinkách z oblasti
K zamyšlení
diagnostiky i terapie. Neustále hledá nové možnosti práce, interakce
s klientem. Stále je „ve střehu“, aby nepřehlédl nějaký důležitý detail
v komunikaci svého klienta. Současně však nezapomíná, že méně bývá
někdy více. Snaží se být kreativní a hledá inspiraci v různých oblastech
života. Uvědomuje si, že obor prezentuje především vlastním příkladem.
To vše (a ještě víc) nejlépe ve spolupráci s kolegy z oboru.
5
Kde hledat pomoc pro člověka s narušenou komunikační
schopností?
Aktuální stav poskytování logopedické péče v České republice
není zcela přehledný. Organizace a poskytování logopedické péče
jsou v působnosti tří resortů, resortu ministerstva zdravotnictví,
resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a resortu
ministerstva práce a sociálních věcí.
Logopedickou péči poskytují
různě handicapovaným také charitativní organizace, různá sdružení
a spolky. Logopedi tak působí i v nestátním sektoru.
Kde tedy dnes nalezneme pomoc a radu pro člověka
s narušenou komunikační schopností?
V resortu zdravotnictví působí logopedi:
V soukromých
logopedických
ambulancích
(nalezneme
i několik státních logopedických ambulancí),
na foniatrických klinikách a odděleních,
na neurologických klinikách a odděleních,
na geriatrických klinikách a odděleních (dřívější léčebny
dlouhodobě nemocných),
v léčebnách, rehabilitačních ústavech a stacionářích.
15
Pomoc člověku
s narušenou
komunikační
schopností
Pro zájemce:
V logopedických ambulancích poskytují logopedickou péči odborníci
s vysokoškolským vzděláním. Je na klientovi, aby se informoval, co je v té
které logopedické ambulanci hrazeno pojišťovnou a co si bude hradit
sám. To samozřejmě závisí na pojišťovně, se kterou má ambulance
uzavřenu smlouvu a klient je u ní pojištěn.
V resortu školství pracují logopedi:
V mateřských školách pro děti se speciálními výchovněvzdělávacími potřebami,
v základních školách pro žáky se speciálními vzdělávacími
potřebami,
speciální třídy logopedického typu při běžných mateřských
školách,
v pedagogicko-psychologických poradnách (PPP),
ve speciálně pedagogických centrech (SPC).
Pro zájemce:
Děti a žáci s narušenou komunikační schopnosti mohou navštěvovat
logopedické třídy při běžných mateřských školách, mateřské školy
logopedické a základní školy logopedické. Také děti a žáci se
smyslovým, tělesným nebo rozumovým postižením trpí narušenou
komunikační schopností. Logopedi působí také ve školách pro děti
a žáky s těmito typy postižení.
V rámci působnosti resortu práce a sociálních věcí se můžeme
s logopedy setkat (nejedná se bohužel o pravidlo):
6
v ústavech sociální péče,
ve střediscích rané péče.
Koktavost – otázky a odpovědi
Koktavost je komplikovaný a tíživý typ narušení komunikační
schopnosti zasahující do mnoha oblastí života toho, kdo koktá i jeho
16
koktavost
blízkých. Fyzické a emocionální aspekty koktavosti mohou být natolik
významné a současně různorodé, že se jejich účinek na formování
a bytí toho, kdo koktá,
zrcadlí v realizaci osobních, vzdělávacích,
profesních i sociálních aktivit a cílů.
Koktavost je problém, který vyvolává beznaděj nejen v člověku,
který se s ním potýká, ale také v jeho nejbližších. Ti, kteří se potýkají
s problémem koktavosti, bývají často vystaveni pocitům selhání
a porážky. Přesto mnozí z nich na svůj řečový problém nerezignují,
naopak jsou schopni vynaložit značné úsilí, projevovat obrovskou
sebekázeň a sebekontrolu.
Pro zájemce:
V důsledku různých pojetí a názorů na příčiny vzniku koktavosti,
neexistuje jednotná definice, která by byla všeobecně přijímána. Aktuálně
nejužívanější definicí v české balbutiologii je definice slovenského
logopeda,Viktora Lechty (2004, s. 16):
Definice koktavosti
„Jde o syndrom komplexního narušení koordinace orgánů
participujících
na
mluvení,
který
se
nejnápadněji
Definice
koktavosti
projevuje
charakteristickými nedobrovolnými specifickými pauzami narušujícími
plynulost procesu mluvení a tím působícími rušivě na komunikační
záměr.“
Balbutiologie je podoborem logopedie, který vznikl v důsledku šíře
problematiky koktavosti
balbuties (z lat. balbutire – koktat)
Jak označovat člověka, který koktá?
V naší odborné literatuře nacházíme koktavost nejčastěji pod
heslem balbuties (čteme balbucies). V cizích jazycích pak nalézáme
ekvivalentní termíny stuttering (am. angl.), stummering (brit. angl.),
Stottern (něm.), Bégaiement (fr.), zaikanie (rus.), jąkanie (pol.),
zajakovosť (slov.).
17
Bablutiologie
Nevýhodou českého slova koktavost je poněkud hanlivé
zvukomalebné zabarvení, které mnohdy už samo o sobě nastavuje
emoce namířené vůči takto řečově handicapovaným do ne příliš
pozitivní a lichotivé roviny.
Český termín koktavost umožňuje vytvořit pro označení
člověka s touto řečovou poruchou pouze zpodstatnělé přídavné
jméno koktavý. Hovoříme pak o koktavém člověku, koktavém dítěti.
To však neodpovídá ve světě přijímanému pojetí těch, kteří koktají.
Koktavost zde není chápána jako to, čím tito lidé jsou, ale jako to, co
dělají. Proto můžeme zejména v anglosaské literatuře číst převážně
o těch, kteří koktají, nikoliv o koktavých. V našich podmínkách
můžeme tuto drobnou, ovšem podstatnou nuanci, vyřešit tím, že při
označování toho, kdo koktá, užíváme označení balbutik.
Kdo jsou lidé, kteří koktají?
Problém
kategoriemi.
koktavosti
Člověk,
který
nalézáme
koktá,
napříč
žije
v
všemi
věkovými
různých
sociálních
i ekonomických podmínkách, vyznává různá náboženství, má
libovolnou barvu pleti. Podle různých statistických údajů tvoří balbutici
1,5 – 4 % populace.
Pro zájemce:
"Koktavost je zřejmě stará jako lidstvo samo." Zmínky o ní nacházíme
v těch nejstarších historických pramenech. Nalezen byl dokonce egyptský
hieroglyf znázorňující koktavého člověka (okolo 2000 před n. l.). (Lechta
2004)
Problém koktavosti je v historii i dnes spojován s nejedním slavným
jménem. V souvislosti s projevy koktavosti najdeme zmínky o Mojžíšovi,
Aristotelovi, Demosthenovi, ale také o Charlesi Darwinovi, Isaacu
Newtonovi, Winstonu Churchillovi nebo třeba Bruce Willisovi.
Více
informací o celebritách, které se potýkali nebo potýkají s problémem
koktavosti http://www.mnsu.edu/dept/comdis/kuster/famous/famouspws.
18
Statisticky i empiricky se více balbutiků vyskytuje mezi muži.
Nedokážeme vysvětlit přesný důvod této skutečnosti. Nejčastěji
zvažované příčiny souvisejí se specifiky mozkové činnosti.
Odborná literatura uvádí, že 70 – 80 % všech případů
koktavosti vzniká v předškolním věku. Dostupné údaje o počtu
dospělých balbutiků se značně různí a navíc mohou být poměrně
snadno zpochybněny. Obecně se údaje o četnosti výskytu koktavosti
pohybují okolo jednoho procenta v populaci.
Proč se někteří lidé potýkají s problémem koktavosti?
Koktavost
je
dnes
považována
za
komplikovaný
biopsychosociální problém. Hledání příčin koktavosti je spojeno se
staletími úsilí lékařů, psychologů i logopedů, které zatím bohužel
nevedlo k uspokojivému
a celkovému vyřešení tajemství příčiny
vzniku koktavosti. Spolehlivě příčinu koktavosti dodnes neznáme.
Pátrání po příčinách vzniku koktavosti s sebou přináší
v podstatě
nepřetržitý
tok
nově
vznikajících
teorií
koktavosti.
Důsledkem toho je pak existence příliš velkého množství různorodých
terapeutických postupů. Tak jako dnes jen těžko dokážeme podrobně
uvést všechny v minulosti zvažované příčiny koktavosti, bylo by
poměrně obtížné jmenovitě uvést všechny terapeutické postupy, které
kdy byly v souvislosti s úpravou koktavosti aplikovány.
S neznalostí příčiny vzniku koktavosti souvisí i podstatná
skutečnost, kterou je třeba si uvědomovat. Že totiž i ta sebe
úspěšnější terapie pracuje pouze s příznaky koktavosti. Proto je na
místě brát v potaz možnost recidivy koktavosti nebo její občasné
projevy. Často se také setkáváme s podobnými zkušenostmi
balbutiků, kteří i po překonání problému koktavosti žijí s určitými
pocity řečové úzkosti. S takovými pocity se musejí vyrovnávat po celý
život nebo v některých jeho etapách.
Za překonané dnes považujeme pojetí koktavosti jako pouhé
funkční neurózy řeči. K aktuálně nejčastěji zvažovaným příčinám
19
náleží přesněji neurčená dispozice, dědičnost a organické změny
mozku. V současném pojetí není koktavost vyvolána jedinou příčinou,
ale kombinací více faktorů.
Příklad:
Jako příčina vzniku koktavosti u dětí je často uváděno nesprávné
výchovné působení v různých variantách, a že jich není málo. Nežádoucí
výchovné postupy zajisté neprospějí při rozvoji osobnosti žádnému dítěti.
Pokusme se však vliv užívání takovýchto postupů uvést na pravou míru
za pomoci příkladu:
„Zacházíte-li s nožem, můžete se říznout do prstu. Nůž způsobí řeznou
ránu a vyvolá bolest. Sůl vetřená do rány bolest prodlouží nebo zvýší, ale
sůl přitom není příčinou poranění. Stále jsme ještě nenalezli „nůž“
způsobující koktavost, ale víme něco o „soli“, která koktavost udržuje,
zhoršuje nebo stupňuje. Skutečně se zaměříme více na to, co koktavost
zhoršuje než na to, čím a jak vzniká. To, co známe, můžeme nějak
ovlivňovat a měnit.“ (Conture 1994, s. 30)
Jak poznám, že mluvím s člověkem, který koktá?
Přesto, že názory na problematiku koktavosti se různí, na čem
se většina autorů shodne je skutečnost, že nenajdeme dva stejné
balbutiky. Koktavost je totiž nepředvídatelná, nestálá a velmi variabilní
z hlediska projevů. Z moha různých podob a projevů koktavosti si
Projevy
koktavosti
můžete všimnout např. následujících:
-
Příznaky koktavosti v řeči balbutika nejsou zdaleka jen ony
známé křeče obvykle na začátku slov a vět, které se projevují
jako trhané opakování hlásek a slabik nebo tlačení a napínání.
-
Křeče mluvidel může balbutik překonávat za pomoci tzv.
embolofrázií. Jedná se o slovní vmetky, vsuvky. Mohou mít
podobu hlásek, slabik nebo slov (hmm, jo, no, apod.)
-
Tenze se projevuje i ve formě svalového napětí na hrdle
balbutika, ve tváři, případně i v celkovém postoji.
-
Koktaví lidé si svůj problém v řeči uvědomují a mnohdy se
řečovým kontaktům vyhýbají. Postoj k verbální komunikaci je
často celkově negativní. Přichází strach z řeči, tzv. logofobie.
20
Ani tento strach před řečí ale není nikterak "jednoduchý"
a může znamenat, že balbutik je v souvislosti s jakoukoliv
verbální komunikací váhavý, nejistý, pociťuje rozpaky a stud,
nevěří si, obává se verbálně vyjádřit jakýkoliv svůj názor.
-
Někdy může mluvit balbutik příliš rychle, jako by se snažili říci
vše dříve, než se zakoktá. V okamžiku, kdy má promluvit,
dostaví se pocit časové tísně. Hektika v projevu balbutika se
objeví také v důsledku strachu z pomlk v řeči. Protože má
balbutik potíže při "nastartování řeči", bojí se jejího přerušení.
-
Způsob koktání balbutika, se kterým se setkáte, s sebou může
nést různé mimovolní pohyby, nepotřebná gesta, která se
objevují, když právě koktá nebo se snaží svým potížím
vyhnout.
-
Balbutici se někdy snaží svou koktavost skrývat Používají při
tom různé vyhýbavé taktiky, slovní opisy nebo odklady. Tak
např. proto, aby se neprojevila jejich koktavost odpoví i na
otázku, na kterou nepochybně znají odpověď, pouze „nevím“.
-
Každý balbutik zná svou obávanou hlásku, proto může
používat náhradní slova nebo např. předstírá zaneprázdnění,
když má před sebou řečový výkon, kterého se obává. Bohužel
vyhýbavé taktiky koktavému aktuálně pomohou, ale do
budoucna zvyšují strach a celkové obtíže mají tendenci spíše
narůstat.
-
V řeči balbutika si můžete všimnout pomlk, tichých pauz, které
bývají nápadné a nesprávně umístěné. Pomlka se může
objevit i uvnitř slova, všimnete si pauzami přerušovaných slov.
Uprostřed výpovědi může po pauze následovat úplný slovní
zvrat v podobně začátku výpovědi jiné, na tu původní
nenavazující. Všimnout si můžete i oprav výpovědi.
-
Mnoho
koktavých
má
potíže
s udržením
přirozeného
zrakového kontaktu. Když s někým hovoří, nedokáží se mu
dívat do očí nebo oči odvrací, když koktají nebo projev
koktavosti očekávají. To samozřejmě působí při komunikaci
21
rušivě. Můžete si všimnout i dalších rušivých příznaků jako je
různé mrkání, přešlapování, opakované upravování oblečení,
účesu, sahání si na krk, nafukování nosních chřípí a vůbec
celkového motorického neklidu a napětí, které se zpravidla
balbutik snaží různými způsoby uvolnit.
-
Výrazné mohou být projevy vegetativní – např. zčervenání
nebo projevy neurotické – např. tiky.
-
Mnozí koktaví mají obtíže s vyslovením svého jména a často
v této souvislosti prožívají opakující se pocity selhání. Tím se
problém ještě prohlubuje a strach z vyslovení vlastního jména,
které druzí vyslovují naprosto automaticky a bez zaváhání, dál
roste.
-
Hodně koktavých má problém s telefonováním. Hovor po
telefonu vyžaduje okamžité reakce, krátké, jasné a definitivní
odpovědi. Není možné pomoci si gesty a mimikou. Telefon
nedovoluje žádné vytáčky, vyhýbavé chování nebo taktiky.
Mám přizpůsobovat člověku, který koktá, své chování? Jak mám
mluvit?
Chování při komunikaci s koktavým člověkem není třeba nijak
zvlášť měnit oproti tomu, co je pro váš projev přirozené. Chovejte se
ke koktavému člověku tak, jako k ostatním. Nelitujte jej, nevytvářejte
skleníkové prostředí. Snažte se působit vyrovnaně a klidně,
nepodléhejte pocitům trapnosti. Nedokončujte za koktavého člověka
věty. Nechejte balbutika „svobodně koktat“. V tomto ohledu je jistě
dobré obrnit se trpělivostí, nespěchat.
Někdy
není
snadné
nepodlehnout
pocitům
netrpělivosti
a nervozity, ale je na místě na tom pracovat, tak abychom případnou
netrpělivost a nervozitu dokázali skrýt tak, aby nebyla v žádném
ohledu patrná a koktavého člověka nestresovala.
Není třeba mluvit zpomaleně, není třeba přehnaně artikulovat.
Jen
bychom
tak
svého
komunikačního
a vystavovali pocitům ponížení.
22
partnera
stresovali
Mohou být lidé, kteří koktají, neurotičtí nebo úzkostní?
Ještě než odpovíme na položenou otázku, neodpustíme si
uvést výstižnou odpověď autorky, jejíž zájem o problematiku
koktavosti je dlouholetý, na otázku zda se liší koktavé dítě něčím od
těch druhých:
„Dalo by se říci: ano, liší – svou neschopností komunikovat vždy a za
všech
okolností
přiměřeně
svým
přáním
a
potřebám.“
(Peutelschmiedová 2000, s. 19)
Je pravděpodobné, že člověk, potýkající se často se
stresujícími situacemi, které souvisí s projevy koktavosti, může už být
v důsledku takové zátěže neurotický. Důležité je však zdůraznit, že
neurotické chování je důsledkem koktavosti, nikoliv že člověk koktá,
protože je neurotik.
Balbutik se může jevit také jako člověk zvýšeně úzkostný.
Pokud si uvědomíme, že je v podstatě permanentně vystaven
psychické zátěži i v takových situacích, které nejsou v každodenním
životě nijak nezvyklé (představení, neočekávaná setkání se známými
na ulici, nákupy, telefonování...), budou nám projevy úzkosti jako
následek takové zátěže přidat naprosto přirozené.
Koktavost v životě člověka však zajisté neznamená, že by byl
psychicky labilnější nebo nervóznější než druzí.
Existují obecně platné situace, které zhoršují projevy koktavosti?
Každý balbutik má své „lepší a horší dny“. Není však nikterak
snadné odhalit mechanismus střídání „lepších a horších“ dnů. Každý
balbutik je také schopen uvést faktory, které jeho koktavost zhoršují.
Může se jednat o činitele související s určitými, zejména zátěžovými
situacemi, osobami. Tak např. projevy koktavosti v řeči se u některých
balbutiků v případě rozrušení zhorší, jindy působí stav vzrušení
přesně opačně.
Obecně platí, že zátěžové životní situace projevy koktavosti
zhoršují. Někteří balbutici (a projevy jejich koktavosti) jsou citliví na
23
změny počasí, klimatu, ročních období. Obecně negativní vliv má také
jakékoliv tabuizování řečového problému.
Specifickým problémem balbutiků je telefonování. Anonymita
„na druhém konci drátu“ nepomáhá. Balbutik je do telefonu nucen
vyjádřit se bez odkladu, rychle, jasně, nemůže si pomoci mimikou
a gesty.
Kde hledat pomoc pro člověka s koktavostí?
Balbutik se v průběhu života často setkává s mnoha odborníky
i více či
méně poučenými laiky z řad svých přátel nebo dobrých
známých, kteří se mu snaží nabídnout prostředky ke zvládnutí jeho
problému. Největší část zodpovědnosti na cestě k úpravě projevů
koktavosti však vždy spočívá na jeho vlastních bedrech. Sám se musí
postavit svému problému čelem a pomoc hledá především u sebe.
Učí se poznávat sám sebe, projevy své řečové plynulosti, rozebírá
situace, ve kterých koktá i ty, ve kterých mluví bez potíží.
Pomoc a podpora ze strany rodiny a přátel balbutika je
samozřejmě cenným faktorem při úpravě koktavosti. Důležitá je
především víra v jeho úspěch a vědomí, že změna je realistická,
žádoucí a možná v kterémkoliv věku.
Hledá-li balbutik pomoc odborníka, měl by to být zejména
logoped se zkušeností s úpravou koktavosti, nikoliv (i když to bude
znít jakkoliv slibně) s jejím odstraněním. Stále je třeba mít na vědomí,
že příčinu koktavosti spolehlivě neznáme, proto jsou při úpravě
koktavosti potlačovány "pouze" její příznaky. I při sebe úspěšnější
terapii je třeba, aby byl klient seznámen s možností recidivy projevů
koktavosti tak, aby to nevnímal jako selhání své nebo logopedovo, ale
pouze jako nutnost přítomnosti permanentního terapeutického servisu
pro jeho potřebu.
Jednou z možností jak posílit případný terapeutický účinek
úpravy koktavosti a vůbec podpořit socializaci člověka s problémem
koktavosti, je účast na setkáváních svépomocné (nebo také
podpůrné) skupiny. Balbutik zde má možnost diskutovat s těmi, kteří
procházejí nebo prošli stejnými nebo podobnými zkušenostmi jako on.
24
Může sdílet své pocity a myšlenky, poskytnout nebo hledat radu tam,
kde nalézá porozumění na základě spojujících zážitků. Posiluje své
sebevědomí, má možnost mluvit před skupinou lidí v různých
sociálních situacích. Nalézá pomoc a oporou a současně se může
stát důležitým článkem pomoci a podpory pro druhé.
Součástí programu takových skupin bývají pravidelná přátelská
setkání a besedy se zainteresovanými odborníky.
V Čechách byl vznik takové skupiny inspirován existencí
svépomocných a podpůrných skupin na mnoha místech USA. V roce
1998 tak vzniklo Občanské sdružení Balbus, které je dobrovolným
nezávislým společenstvím lidí, jejichž aktivita vychází ze společných
zájmů týkajících se problému koktavosti.
Balbus, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Žižkovo nám. 5,
772 00 Olomouc
http://www.volny.cz/balbus/
Pro zájemce: odkazy na webové stránky organizací balbutiků
www.volny.cz/balbus - Občanské sdružení BALBUS je
dobrovolné nezávislé sdružení členů na základě jejich
společného zájmu o řečovou poruchu
http://www.stutterisa.org/
-
ISA,
- koktavost
International
Stuttering
Association, Mezinárodní asociace balbutiků
http://www.stuttering.ws/
- ELSA,
European
League of
Stuttering Associations, Evropská liga asociací balbutiků
http://www.nsastutter.org/
-
NSA,
National
Stuttering
Asscoiation, Národní asociace balbutiků (USA)
http://www.stuttersfa.org/
- SFA, Stuttering Foundation of
America, Nadace amerických balbutiků
http://www.bvss.de/ - BVSS, Bundesvereinigung StottererSelbsthilfe e.V., Německá asociace balbutiků
25
Pro zájemce: použité a doporučené zdroje
CONTURE, E. G. Koktavost a vaše dítě. Olomouc: Votobia,
1994. (Příručka pro rodiče dětí předškolního věku, které
koktají, vyšla z aktivity společnosti Stuttering Foundation of
America. Český překlad vznikl zásluhou logopedky Alžběty
Peutelschmiedové, docentky Pedagogické Fakulty Univerzity
Palackého v Olomouci, jejíž péče a zájem projevovaný
problematice koktavosti a balbutikům je dlouholetý.
FRASER, M. Svépomocný program při koktavosti. Praha:
Portál, 2000. (Cílem publikace je pomoci těm, kdo koktají.
Cílovou skupinou jsou dospělí balbutici. Jedná se o svého
druhu ojedinělou publikaci, která vyšla nejen ve Spojených
státech. Čtenář zde nachází konkrétní návodné kroky pro
úpravu
koktavosti.
Celá
kniha
působí
velmi
osobitým
empatickým dojmem. Hlavní autor knihy i další, kteří se na
přípravě publikace podíleli, jsou totiž nejen předními odborníky
na poli
balbutiologie, ale současně také lidmi s vlastním
prožitkem koktavosti.)
MURRAY, F. P.; EDWARDS S. G. Příběh
jednoho koktavého. Brno: Paido, 2006. (Novinka na českém
trhu, která je určena všem, kteří koktají. Cenné podněty nabízí
text i odborníkům pomáhajících profesí a všem, kteří se s těmi,
kdo koktají, setkávají. Kniha předkládá poznatky, postřehy
a zkušenosti odborníka s vlastními prožitky koktavosti.
LECHTA, V. Koktavost. Komplexní přístup.
Praha: Portál, 2004. (Přední slovenský odborník předkládá
čtenáři odbornou publikaci zásadního významu. Čtenář má
k dispozici kompletní přehled aktuálních poznatků týkajících se
fenoménu koktavosti.
PARENT, R. Jak žít s koktavostí. Praha:
Grada Publishing, 1998. (Publikace je určena dospělým
a dospívajícím balbutikům. Obsahuje popis technik plynulosti
řeči, včetně popisu jednotlivých etap jejich nácviku i podporu
26
v podobě popisu postojů, které je vhodné ve vztahu řečovým
problémům těch, kdo koktají, zaujímat.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Čtení o koktavosti.
Praha: Portál, 1994. (Publikace je vhodná pro nepoučené laiky i
všechny, kteří hledají základní informace o koktavosti. Čtenář
zde nalézá stručný přehled základních údajů i rady, jak mluvit
s člověkem, který koktá.)
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Koktavý žák ve
škole. Olomouc: PdF UP, 2000. (Jedná se o vysokoškolská
skripta určená především budoucím učitelům, kteří se mohou při
výkonu své profese setkávat s dětmi, které koktají. Větší část
textu je zpracována formou otázek a odpovědí.)
Existují obecně platné situace, ve kterých balbutik nekoktá?
U většiny balbutiků platí, že nekoktají při zpěvu. Obecně také
pomáhá rytmus, sborové mluvení, mluvení v zástupné roli, také
vzrušení někdy způsobí, že balbutik nekoktá. I zde však platí pravidlo
individuality.
Někteří balbutici nekoktají po několika sklenkách alkoholu,
u jiných naopak nastane zhoršení stavu. Balbutici nekoktají při
rozhovoru v cizím jazyce. Také nekoktají při bezhlasém šepotu,
protože nastavení a činnosti hlasivek při šepotu
nedovoluje vznik
křečí v hrtanu.
Čeho se člověk, který koktá, při řeči obává? Z čeho má strach?
Strach z koktání a následná snaha mluvit za každou cenu bez
potíží způsobí, že koktavý nemluví plynule. Člověk, který koktá, se
dostává do začarovaného kruhu.
„Čím více člověk koktá, tím více se bojí určitých slov a situací. Čím
více se bojí, tím více koktá. Čím více koktá, tím více bojuje. Čím více
bojuje, tím více je trestán a tím více jeho strach narůstá.“ (Van Riper
in Fraser 2000, s. 21).
27
Jak si představit účinek strachu na řeč člověka, který koktá?
Fraser (2000) užívá k objasnění toho, jak působí strach na řeč
koktavého, někomu, kdo nekoktá, velmi výmluvného příměru. Vyzývá
jej, aby si představil, že má „plynule“ přejít dlouhé prkno široké asi 30
cm, které leží na zemi. Pak si má představit tutéž situaci s tou
změnou, že prkno leží na vysoké zídce. Prkno je třeba přejít i přes
pocity obav z pádu. Je zřejmé, že v takové situaci, už chodec prkno
přejde jen s těží „plynule“. Zde nalézá autor analogii s problémem
člověka, který koktá. Ten je fyzicky vybaven k plynulé řeči, v důsledku
strachu a násilné snahy o řeč bez potíží však nakonec plynule
nemluví.
Jaké strategie užívá člověk, který koktá k tomu, aby se vyhnul
zakoktání?
Mnozí balbutici se snaží být za každou cenu připraveni vyhnout
se všem situacím, ve kterých cítí nebezpečí projevu koktavosti.
Můžeme tak v jejich chování sledovat celou řadu vyhýbavých taktik.
Mohou to být různé změny v kvalitě řečového projevu – např. změna
řečového tempa, zrychlená řeč, změna výšky hlasu. Může jít
o vyhýbání se společenským kontaktům, vyhýbání se činnostem,
které způsobují koktavému obzvláště potíže – např. telefonování.
Balbutik se snaží vyhnout zakoktání mnohdy za každou cenu. Např.
i tak, že předstírá nedoslýchavost.
Příklad:
Aby se koktavý vyhnul obávaným slovům, utíká se k synonymům, opisům
a vytáčkám. Pro dospělého balbutika se takové řečové chování stává
standardní metodou úniku před vadou řeči. Jeden koktavý doznal, že se
naučil celý slovník, aby měl synonyma vždy pohotově po ruce. (Bluemel
in Fraser 2000, s. 76)
Co jsou to tzv. druhotné (sekundární) symptomy koktavosti?
Jedná se o fyzické příznaky, které se pojí s řečovými
blokádami balbutika. Balbutik pohybuje nosním chřípím, dělá
28
všemožné grimasy, popotahuje se za ušní lalůčky, dotýká se
opakovaně různých částí těla, špulí rty, zakrývá si ústa rukou,
pohybuje hlavou, podupává nebo přešlapuje z nohy na nohu, mrká
očima, ťuká prsty, atp. Pomáhá si tak překonat blokádu v řeči nebo se
jí snaží vyhnout.
Příklad:
„John měl ve zvyku prudce zaklonit hlavu, při čemž obracel oči v sloup
a svalstvo krku se napínalo. Jeho tváře se při pokusech promluvit
zkroutily do násilné grimasy. Z blokády se pokoušel uvolnit záškuby
hlavou. Svou koktavost pak doprovázel ještě různými pohyby těla.“
(Sheehan in Fraser 2000, s. 69)
Proč člověku, který koktá, nikdy nedávat rady typu … „pořádně
se nadechni, dýchej klidně“?
„Nejlepší kontrola dechu je automatická, ne vědomá… Dýchání
by mělo probíhat relativně automaticky a nezáměrně, obecně řečeno,
čím měně pozornosti mu věnujete, tím lépe.“ (Luper in Fraser 2000,
s. 128).
Je sice pravda, že klidný a přirozený dech podporuje plynulé
mluvení. Stejně tak naopak platí, že balbutik, který mluví klidně,
pomalu a měkce, podporuje správný průběh dýchání. Pokud bychom
však, snad i v dobré víře, narušovali komunikaci koktavého člověka
podobnými doporučeními, riskujeme nejen to, že jej od mluvení
odradíme
a
otrávíme
jej,
ale
především
zvyšujeme
napětí
v komunikaci.
Řeč vyžaduje jen velmi málo dechu a dýchání probíhá
v podstatě
automaticky.
Pokud
se
snažíme
dýchání
vědomě
kontrolovat, vystavujeme se nebezpečí toho, že naše dýchání bude
nepřirozené, začneme lapat po dechu, bude se nám dostávat do plic
příliš mnoho vzduchu, což způsobí hyperventilaci a napětí dál
poroste. Člověku, který koktá tak naše rady nepomohou, ale naopak
uškodí.
29
Co to znamená, když balbutik mluví o pocitech viny, které
souvisí s jeho řečovými problémy?
Pocity viny způsobené především vlivem řečového handicapu
na okolí člověka, který koktá, se postupně vynořují u mnoha
balbutiků. Abychom lépe pochopili, odkud mohou takové pocity
pramenit, uveďme za všechny alespoň jeden ilustrační příklad z knihy
Příběh jednoho koktavého.
Příklad:
„Má matka byla pyšná žena, celkem oblíbená svými přáteli a blízkými
lidmi. Často se strachovala a byla citlivá na kritiku. Osud jí na bedra
naložil velkou zodpovědnost. Když se dnes podívám zpět, zachovala se
v tak složité situaci výborně. Mnoho žen by to nezvládlo. Podporovala mě
mnoha činy, z nichž některé jsem dokázal ocenit až mnohem později.
Jsem jí nesmírně vděčný.
Když jsme si jednou vyjeli na lodi, jedna žena, která mě slyšela koktat, se
mé matky zeptala, co s tím dělá. Mnoho let poté se mi přiznala, že chtěla
ze smutku skočit přes palubu. Tenkrát té ženě neodpověděla, ale já jsem
asi tušil, jak jí je. Tato a podobné zkušenosti ve mně začaly vzbuzovat
pocit viny, který postupem času začne pociťovat každý koktavý a kterého
se člověk jen těžko zbavuje.“
(MURRAY; EDWARDS 2006, s. 10)
Je koktavost průvodním jevem mentální retardace?
Nikoliv. Toto tvrzení lze podpořit výsledky výzkumů, jejichž
autoři sledovali vztah mezi výskytem koktavosti a IQ. Někteří dokonce
zastávají názor, že inteligentnější děti jsou ke vzniku koktavosti
náchylnější (Hartz in Lechta 2002).
To samozřejmě neznamená, že bychom se nemohli setkat
s mentálně retardovaným člověkem, v jehož řeči se objevují příznaky
koktavosti. Pokud se zaměříme na výskyt koktavosti u mentálně
retardovaných z hlediska formy mentální retardace, patrně nejčastěji
bychom nalezli její příznaky v projevu lidí s Downovým syndromem.
U mentálně retardovaných osob má koktavost také zřejmě často
30
orgánový podklad. I zde platí, že s úbytkem IQ, se s projevy
koktavosti setkáváme vzácněji. (Lechta 2002)
Je koktavost proměnlivá v čase?
V souvislosti s touto otázkou je podstatné uvědomit si
nekonstantnost a různorodost příznaků koktavosti. Ze zkušenosti
balbutiků víme, že se u nich střídají lepší a horší dny nebo se také
objeví delší časové úseky bez projevů koktavosti. Stejně tak citlivá je
tato otázka ve vztahu k možným recidivám projevů koktavosti.
V souvislosti s těmito skutečnostmi musí logoped postupovat velmi
citlivě při vyjádření prognózy dalšího vývoje projevů poruchy v řeči
koktavého člověka.
Také balbutik musí být seznámen s možností zvratů v projevu
koktavosti v jeho řeči z hlediska časového. Počítat musí i s případným
návratem nežádoucích příznaků koktavosti v
řeči i po delším
časovém období bez nich.
Může člověk, který koktá, kontrolovat svůj řečový problém svou
vůlí?
Řeč člověka stiženého koktavostí není kontrolovatelná jeho
vůlí. Manifestujme to opět na zkušenosti balbutika prezentované
v knize Příběh jednoho koktavého:
„Ve snaze koktavost odstranit mi často radili, abych se před tím, než
něco řeknu, nadechl a abych si rozmyslel, co chci vlastně říct.
Pamatuji si, že oceňovali, když jsem nezakoktal, a když ano, tak jsem
byl najednou „špatný chlapec“. Můj bratr si myslel, že jsem mohl
přestat kokta, kdykoliv jsem chtěl. Nevyčítám mu, že si to myslel, když
mě slyšel mluvit plynule ke zvířatům, ale koktat v rozhovoru s lidmi.“
(MURRAY, EDWARDS 2006, s. 14).
Je možné se problému koktavosti definitivně zbavit?
Někdy se stává, že s objevením nové terapie, mluví koktavý
plynuleji. Často se však ale potom zjistí, že zlepšení bylo pouze
31
dočasné. Perspektivy řečových problémů balbutika nelze předvídat.
S plynoucím časem se mohou komunikační schopnosti člověka, který
koktá, upravovat a zlepšovat. Stejně tak mohou ale projevy koktavosti
v řeči člověka, který jednou koktvostí trpěl, podléhat opakujícím
se recidivám.
Pro zájemce:
V kontextu změn problému koktavosti v souvislosti se stárnutím se mezi
balbutiky v zahraničí traduje výmluvný příběh. Jde o „… van Riperův
(balbutik nazývaný "papežem balbutiků") příběh z mladých let, jak potkal
starého farmáře v kukuřičném poli. Farmář prý mluvil plynule, ale v jeho
řeči prý přesto byly náznaky koktavosti. Van Riper se ho zeptal, jestli
koktal. Farmář mu odpověděl: „Jo, chlapče, koktal jsem tak, že jsem se
celý třásl, pohazoval jsem hlavou a poskakoval jsem, ale dnes jsem na to
už moc starý.“ (MURRAY, EDWARDS 2006, s. 119)
Charles Van Riper – přední balbutiolog s vlastním prožitkem
koktavosti.
Existují profese, ve kterých se člověk s koktavostí nemůže
uplatnit?
Ani v tomto případě není možné dát jednoznačnou odpověď.
Samozřejmě i zde je vše velmi individuální. Ve světě je běžné, že
balbutici zastávají také profesi řečového terapeuta, logopeda. I u nás
lidé se zkušeností koktavosti působí v různých sférách. Neexistují zde
žádná
obecně
platná
doporučení.
Stává
se,
že
balbutici,
kteří zastávají takové profese, ve kterých musí mluvit, mluví lépe.
Příklad:
„V době, kdy jsem zahajoval svou kariéru logopeda, stal jsem se, jak
přátelsky říká má žena a moje děti, „profesionálním balbutikem“. Tehdy
jsem mimochodem zaznamenal, že když má žena někomu řekla – „Hugo
je svou profesí koktavý“ – byla ona osoba poněkud zmatena a reagovala
slovy: „On koktá?“ nebo „Proč o tom mluvíte?“ Podstata je v tom, že jsme
byli velmi otevření, co se mé koktavosti týkalo. Velmi brzy jsem poznal, že
tento postoj je důležitou složkou terapie. (Gregory in Fraser 2000, s. 144)
32
Co je dobré si pro setkání s člověkem, který koktá, zapamatovat:
Neexistují dva stejní lidé, kteří koktají. Může se stát, že to, co
plynule hovořící člověk považuje za pomoc, nemusí člověk,
který koktá, jako pomoc vnímat. Co pomůže jednomu
koktavému, nemusí prospět druhému.
Lidé, kteří koktají, se mnohdy mluvení vyhýbají. Proto mohou
mít obecně méně zkušeností z komunikačních kontaktů.
Omezená možnost plynule se domluvit s okolím může být
natolik frustrující, že se člověk stává velmi uzavřeným. Může
pak také svůj řečový problém vnímat jako velmi těžký.
Jakékoliv
tabuizování
řečových
problémů
spojených
s koktavostí situaci zhoršuje!
Člověka, který koktá, nelitujeme, ani se komunikaci s ním
nevyhýbáme.
Neexistují dva lidé, kteří by koktali stejným způsobem. Projevy
koktavosti se také mění v čase.
Při komunikaci s lidmi, kteří koktají, je třeba vystupovat klidně
od samého zahájení kontaktu. Pro člověka, který koktá, bývá
totiž
často
prvním
obtížným
momentem
v komunikaci
s partnerem, představit se.
Je třeba si uvědomit, že člověk, který koktá, potřebuje naši
podporu i příklad pro přijetí svých nedostatků bez toho, že by
byly jakkoliv zdůrazňovány.
Nesnažme
se
být
k projevům
koktavosti
našeho
komunikačního partnera přehnaně citlivý. On sám se mnohdy
snaží o totéž tak, aby dosáhl nenucenosti ve vztahu ke svým
řečovým obtížím. To často vede k tomu, že méně koktá.
Při komunikaci s člověkem, který koktá, se snažíme nedávat
najevo žádné rozpaky ani spěch. Váš neklid a nevyrovnanost
při komunikaci s balbutikem často zhorší projevy koktavosti.
Lidé, kteří koktají, mají potíže s navázáním a udržením
zrakového kontaktu. Odvrací oči od posluchače zejména ve
chvíli, kdy zrovna koktají. Osvojit si schopnost dívat se svému
33
komunikačnímu partnerovi do očí je však pro koktavého
člověka velmi důležitá. Snažme se proto, abychom ani my, při
komunikaci s balbutikem, neodvraceli pohled ani ve chvílích
projevů jeho koktavosti.
Lidé, kteří koktají se během terapie snaží dosáhnout toho, aby
se za svůj handicap nestyděli. Komunikujme s nimi proto
přirozeně a bez rozpaků.
Lidé, kteří koktají, si zasluhují náš respekt a naši pozornost
také proto, že:
–
Jsou mnohdy schopnosti vložit do procesu úpravy
svých řečových obtíží nemalé úsilí.
–
Podstatná složka koktavosti nám zůstává, jako lidem
bez řečového problému, většinou skryta. Jedná se
především
o
neustále
posilovaný
strach
z řeči
a následné vyhýbavé strategie v chování, které ubírají
člověku, který koktá, největší část energie.
–
Lépe můžeme pochopit pocity vyvolané řečovým
problémem koktavosti.
–
Lépe pak pochopíme podstatu koktavosti.
34
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA
FRASER, M. Svépomocný program při koktavosti. Praha: Portál,
2000.
KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada Publishing, 2006.
LECHTA, V. Koktavost, komplexní přístup. Praha: Portál, 2004.
LECHTA, V. Logopedické repetitórium. Bratislava: SPN, 1990.
LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál, 2002.
MURRAY, F. P., EDWARDS, S.G. Příběh jednoho koktavého. Brno:
Paido, 2006.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Aktuální problémy balbutioloigie.
Olomouc: PdF UP, 2000.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Čtení o koktavosti. Praha: Portál, 1994.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Etiologie a terapie koktavosti. Olomouc:
PdF UP, 1994.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Koktavý žák ve škole. Olomouc: PdF UP,
2000.
ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. A KOL. Klinická logopedie. Praha:
Portál, 2003.
VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. Olomouc:
PdF UP, 2006.
35
PROFIL AUTORKY
Mgr. Eva Rádlová, Ph.D.
Od roku 2001 postupně pracovala jako student interní formy
doktorského studia na Katedře speciální pedagogiky PdF UP
v Olomouci. Od r. 2004 zde působí jako odborná asistentka. Náplní
její seminární a publikační činnosti je především oblast logopedie
a surdopedie.
[email protected]
E-mail:
Telefon:
585 635 323
adresa pracoviště: Katedra speciální pedagogiky
Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci
Žižkovo nám. 5
771 40 Olomouc
Od roku 2004 se rovněž podílí na vzniku a činnosti Střediska
rané péče Tamtam pro rodiny dětí se sluchovým a kombinovaným
postižením v Olomouci, kde působí jako vedoucí střediska a poradce
rané péče.
Středisko rané péče Tamtam pro rodiny dětí se sluchovým
a kombinovaným postižením Olomouc, AB Centrum, Kosmonautů 8,
772 54 Olomouc, e-mail: [email protected], tel. 723 862
419, více informaci na: www.tamtam-praha.cz
36
Mgr. Eva Rádlová, Ph.D.
MANUÁL
základních postupů jednání při kontaktu
s osobami s poruchami komunikace
Odpovědná redaktorka Mgr. Lucie Loutocká
Technická redakce Jana Hájková
Návrh obálky Tomáš Adámek – aplika print, Okružní 452, 755 01 Vsetín
Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci
Křížkovského 8, 771 47 Olomouc
www.upol.cz/vup
e-mail: [email protected]
Olomouc 2007
1. vydání
Neprodejné
ISBN 978-80-244-1634-2
37