Veselé Vánoce - Smile by horse

Vydání 11. • Prosinec 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Veselé Vánoce
2
smile úvodník
Milí přátelé,
další rok plný zážitků, starostí a radostí je pomalu za námi. Spousta plánů
a snů se stala skutečností a spousta je pořád v pořadí na „vyřízení“.
To máme asi všichni stejně… Z celého
srdce vám děkujeme za vaši laskavou
přízeň, přejeme vám láskyplné vánoční svátky a v tom dalším roce šťastnou
ruku 
Vaše Smile by horse o.p.s.
Zdroj titulní fotky: primagrafik.cz
smile Srdcaři
Život je plný krásných „náhod“ a my máme velkou radost,
že vám tentokrát můžeme představit naše nové kamarády, jejichž poslání je takřka zázračné. Určitě jste už někde
zaslechli o léčbě vlastními kmenovými buňkami. Nebo ne?
My naše pravidelné psaní budeme od nynějška obohacovat
o příspěvky z kliniky CELLTHERA, která se touto metodou
zabývá a po celém světě uzdravuje stovky ortopedických
pacientů! Opět se potvrzuje, že naše vlastní tělo disponuje
celou municí sebe uzdravovacích schopností a jednoduchost
této metody je až odzbrojující! Nechci zabíhat do odborných
podrobností, přenechám je raději kompetentním vědcům
a lékařům, kteří nejenže vás krok za krokem s touto léčebnou metodou obeznámí, ale budou vám odpovídat i na případné dotazy. Budeme moc rádi, pokud vám tato rubrika
otevře nový obzor a pomůže od bolesti.
sbh
smile Dobrůtkárna
Bramborový salát
podle mé babičky
Salátové brambory uvaříme v šupce (já přidávám do vody
i trochu octu). Vystydlé je oloupeme, nakrájíme a vmícháme
do připravených ingrediencí. A sice: Na hrubo nastrouhám
mrkev, petržel, celer, které osolené na trošce oleje a cibuli
podusím tak akorát „al dente“. Smíchám s majonézou, kysanou smetanou, plnotučnou hořčicí, nastrouhanými kyselými
okurkami a přidám proceděný sterilovaný hrách. Dosolím,
připepřím bílým pepřem a postupně dochucuji (dle přání
a chutí hlavních jedlíků) okurkovou vodou tak, aby nebyl
suchý, ale ani moc řídký. Dělám jej vždy minimálně den před
hlavním „útokem“, ať je pěkně naležený 
Dobrou chuť.
Regina Lanová
3
smile Pohádka
Pohádka o Ježíškovi
To když už žili lidé na světě
hodně let a nebyli už to
žádní pračlověci a neandrtálci, ale opravdoví člověci
(dokonce o sobě tvrdili, že jsou
rozumní), přišlo jim líto, že se
pořád perou a hádají jako malí
kluci a domluvili se, že teď
už na sebe budou hodní.
Jenže s lidmi to máte těžké,
už když jsou děti a když jsou
dospělí je to s nimi dokonce
ještě těžší. Každý si to, jak
na sebe být hodní, představoval úplně, ale úplně jinak.
Nakonec se o to "hodný"
tak strašlivě poprali a pohádali, že dokonce na truc
začali mluvit různými jazyky,
aby jim ti ostatní nerozuměli.
Ale přesně v tuhle chvíli toho
začaly mít dost jejich děti. "To
je přeci jednoduché", řekly
v těch různých jazycích svým
rodičům. "Když jsou na sebe
lidé hodní, tak se na sebe
přece usmívají, mluví na sebe
hezky, mají dost času, aby si
spolu mohli hrát, a dávají si
třeba dárky." To se dospělým
líbilo. "Vždyť ty děti mají
pravdu!" řekli si. "Tak nějak to
uděláme." Jenomže znáte dospěláky. Jak se něco důležitého
nechá na nich, většinou to
zamotají a popletou a přinejmenším se o to pohádají,
pokud rovnou spolu neválčí.
Většinou kvůli takovým hloupostem jako kdy se má vybrat
ten čas dárků, kdo je má nadělovat a jak se má jmenovat,
jestli bude chodit pěšky nebo
jezdit na saních, jaké mají být
ty dárky, aby byly správné
a vůbec. Zkrátka, dospěláci
dělali všechno pro to, aby to
dětem zkazili a omlouvali
se přitom "vyššími zájmy.
Jako obvykle. Ale stejně od té
doby - a že už je to pár tisíc let
- jsou na sebe sice lidé většinu
času pěkně potvorní, jenže
v každé zemi přichází každý
rok několik dní, kdy jsou
na sebe lidé hodnější, než je
obvyklé. Mají na sebe víc času,
pěkně se na sebe usmívají
a dávají si dárky. Aby si to odůvodnili (dospělí musí mít pro
všechno pádný důvod) museli
ten čas pojmenovat (třeba vánoce). A protože dospělí vědí,
že být na druhého hodný není
vůbec snadné, a tak si musí
přivolat na pomoc někoho,
kdo jim pomůže ten hezký
čas udělat, protože je pro ně
těžké věřit tomu, že to dobré
má každý z nás v sobě. U nás
doma proto přináší čas vánoc
a dárků a vůbec všeho hezkého Ježíšek, kterého sice ještě
nikdy nikdo neviděl, ale přitom se ho kousek skrývá v každém moudrém i nemoudrém
člověku. Ale děti, ty vědí své,
protože umí být hodné jenom
tak, případně zlobit jenom
tak a nemusí si vůbec, ale vůbec nic zdůvodňovat.
Iva
www.hamstet.info,
foto zdroj:ceskatradice.cz
4
smile Koně
Lipicán
zdroj: maedchen.de
Původ tohoto slovinsko-rakouského nejznámějšího plemene se datuje až k roku
1580, kdy habsburský arcivévoda Karel
dovezl na císařský dvůr španělské koně
z Pyrenejského poloostrova, v jejichž
žilách kolovala arabská, berberská a andaluská krev. Hřebčín v Lipici je tedy jen
o rok mladší, než české Kladruby a mezi
milovníky koní je stejně známý. Slovinská Lipice, podle které jsou koně pojmenováni, leží poblíž Terstu a v dnešní době
je zde ustájeno více jak 300 koní. Klisny
a plemenní hřebci jsou chováni v hřebčíně a mladí hřebci venku, na horských
pastvinách.
Aniž to většina lidí tuší, věhlasu lipicánů
přispěla i Česká republika, jelikož
v 18. století byla ke zlepšení dosavadního
plemene přidána i krev kladrubského
bělouše. Pokud na dobových fotkách uvidíte sedět našeho prezidenta Masaryka
na bílém koni, je to lipicán. A spojitost
s naší zemí stále nekončí - během 1. svě-
tové války byli koně v rámci bezpečnosti
přesunuti právě do hřebčína Kladruby
nad Labem a během 2. světové války
došlo opět k přesunutí, a to do Houstoně
na Šumavě. Avšak i přes toto opatření
chov málem zanikl - z původního stáda
230 koní jich zůstalo pouze 11. Další oblastí, kam byli koně dovezeni během války
je asi překvapivě Jižní Afrika, přesněji
Kyalami, kde lipicáni žijí dodnes.
Aby lipický kůň dosáhl pro něj tak
typického vzhledu a vlastností, musel
projít poměrně složitým šlechtěním,
které si můžeme představit zhruba takto:
Arabský kůň -berberský kůň - andaluský kůň - dánský kůň - kladrubský
kůň - neapolský kůň - lipický kůň. Nyní
jsou lipicáni chováni v Piberu v jižním
Rakousku, kam byli po 1. světové válce
přestěhováni. Piber disponuje podobným
prostředím jako Lipice, které se ukázalo
být pro vývoj koní velice přínosné. Roku
1983 přišla epidemie herpesu a bohužel
hodně koní z hřebčína uhynulo. Nyní
je hřebčín domovem asi 120tičlenného
stáda, z toho 40ti klisen. Chovem lipicánů se zabývají i další státy, především
Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko, Česká
republika (například malé stádo v ZOO
Zlín) a Slovensko.
Teplokrevný lipicán je díky své mohutné
stavbě těla velice elegantní kůň. Vyznačuje se větší hlavou s malýma ušima
a typickým, svalnatým krkem, klenutým
do oblouku. Jeho tělo je kompaktní a velice důležité jsou krátké silné zadní nohy
s pěkně utvořenými tvrdými kopyty,
která jsou památkou na kamenitou oblast
okolo Lipice. Často spatříte lipicána s mírným klabonosem. Barva koně je sněhově
bílá, ve stejném barevném odstínu bývá
i hustá hříva a ocas. Příležitostně se vyskytnou i hnědáci, kteří bohužel
nemůžou být zařazeni do chovu,
ale je tradicí mít
jednoho hnědáka ve Španělské
škole. Stejně jako
u ostatních běloušů se i hříbata lipicánů rodí
téměř černá, postupně začínají
šednout, až srst
zbělá - tento proces může trvat až deset
let. Kohoutková výška dospělého hřebce
bývá okolo 167 cm, klisny jsou o 2 až 3 cm
nižší. Lipicáni dospívají pomaleji, ale dožívají se až 30ti let. Kůň je díky šlechtění
a hlavně pravidelnému tréninku velice
inteligentní a snadno ovladatelný, psychicky vyrovnaný a klidný. Je ochotný,
vytrvalý a energický. Lipicán není stavěn
na rychlost, jeho tělo je ale velmi obratné.
Díky své ušlechtilosti bývá v drtivé většině chován ve stáji, avšak v Maďarsku,
v horské oblasti Lipice, se chovají volně
na pastvinách. Lipicáni se využívají jako
drezurní a kočároví koně, vždyť po celém
světě prosluli přehlídkami ve Španělské
jezdecké škole ve Vídni a několik jedinců
tohoto plemene reprezentovalo své státy
i na olympiádách.
V některých východních státech se okrajově využívá i k zemědělským pracím.
O „autorská práva" lipicánů se i v dnešní
dobře stále pře Slovinsko s Rakouskem.
Ve slovinské Lipici došlo k založení chovu,
ale po rozpadu rakousko-uherské říše
chov pokračuje v rakouském Piberu. Obě
země o lipicánech tvrdí, že je to jejich
kulturní bohatství. Rozhodnout tento
spor není vůbec jednoduché a pravděpodobně i nemožné. Žádná země se svého
nároku nevzdá a také zde velkou roli hrají
peníze z prodeje - nejlepší hřebci, kteří se
prodávají hlavně do arabských zemí, stojí
až 15 000 EUR. Mezi chovateli a jezdci
koluje názor, že Lipice je jen jedna a v ní
to všechno začalo. Na druhou stranu jsou
názory, že lipicáni by nikdy nedosáhli takového věhlasu, nebýt Španělské vysoké
školy. Naštěstí milovníky lipicánů tyto
spory nemusí nijak znepokojovat a mohou tyto krásné koně dál obdivovat.
www.konicci.cz
zdroj: thirteen.org
5
smile Cestopisy
Thajsko
Na tomto do Thajska doplávali emigranti z Barmy
že ste uťahaný a vtedy ako náhodou začujete „masáž masáž“.
Z výkladu kričia masérky a ponúkajú masáž nôh za hubičku, pol
hodina a odchádzate ako nový člověk – ľahší, krajší, šťastnejší.
A to nie je irónia. Masáže tu majú dlhú tradíciu a Thajsko je nimi
preslávené. Nie, neuškŕňajte sa, hovorím o masáži -žadne lechtáni  V parkoch trénujú deti, mladí aj starší Muai thai. Kľudne
sa pripojte a ak budete mať šťastie, zacvičíte si s majstrom sveta.
Tých je v Bangkoku neurekom. Na rieke Chaopraya si prenajmete motorový čln a domáci vás povozí po kanáloch tohoto mesta,
ktoré občas volajú Benátky Ázie.
Tučný zážitok a báť sa ozaj ničoho nemusíte, je to veľmi bezpečné
mesto. Ak máte chuť a čas, kliknite si na web najznámejšieho
väzenia sveta. Tu sa možete prihlásiť a navštíviť niektorého odsúdenca z databázy doživotných väzňov. Návšteva vami otrasie,
ale radosť, akú sposobíte človeku, ktorý tu smrdí 20-30 rokov,
balíčkom cukríkov, cigaretami či knihou, je neopísateľná. Plný
dojmov sa vraciate na hotel, pár temp v bazéne a polhodinka
v saune vás preberie a ste pripravený na nočný trip. Ale to snáď
inokedy, priatelia. A to sme len na začiatku.
Mier 
Váš Pinzo
20
12
Mal som v živote obrovské šťastie, že sa mi podarilo precestovať takmer celý svet. Nie len ako turista ale aj ako športovec
či pracovne. Snáď práve preto vnímam zem trošku inak, nie len
z hotela, pláže a autobusu... Zodpovedne prehlasujem, že svet je
krásny, zázračný, plny lásky a šťastia... Úžasných ľudí som stretol
na rovníku, obdivoval Kilimandžáro, hodil mince do automatu
v Sun City na juhu Afriky, splavil Zambezi či potápal sa na Zanzibare.. V Buenos Aires ma na ulici učili tancovať tango miestne
krasotiny, v Chile som surfoval v studenom Atlantiku, vo Venezuele videl najvyššie vodopády či jedol z idiánmi avokádove
placky… Snowboard v Canade je neopísateľný, tak isto ako
väzenie v americkej Atlante... India ma uchvátila krásou aj špinou, bohatstvom, biedou, náboženstvom aj tancom. Ale pred pár
rokmi som pri potulkách juhovýchodnou Áziou "našiel" Thajsko
...Každý kto má srdce, vie presne čo znamená láska na prvý
pohľad…a ja som sa zamiloval... Nie nechcem dávať informácie
ako leták z cestovky, preto píšem mojimi subjektívnymi očami...
Takže dnes to bude iba Bangkok...uf, čo to je ???? Facka na celu
hlavu...! Desať hodín dozadu na letisku v Prahe leden mínus
osem stupňov, čiapka-bunda-šál a teraz krásnych tridsaťosem 
Obrovské letisko, ale veľmi prehľadné. Okamžite po vystúpení
z lietadla TO cítite. Úsmevy, dobrá nálada a príjemná atmosféra.
Všade ten budhismus – náboženstvo, snáď najmenej agresívne
zo všetkých na svete. Personál na letisku usmiaty, predavačky
v bufetoch usmiate, colníci usmiati. Ale nie ten „holyvúdsky“
úsmev, skôr jemný, milý, bezelstný. Je ukrutný rozdiel pristáť
v krajine, ktorú ovláda strach, alebo v krajine, kde sa na vás
z billboardov usmieva kráľ (v thajsku veľmi uznávaný a vážený).
Prvá návšteva v Bangkoku ma posadila na zadok.Desaťmiliónová
aglomerácia plná pohybu, mrakodrapov, chatrčí, stánkov a obchodných centier.Po šesťprúdových cestách jazdia "tuk tuky" –
skútre a aj najnovšie výstrelky automobilového priemyslu. Užijú
si ho „baťůžkáři“, za dva doláre na deň šťastní, vyspatí a dobre
najedení, ale aj zlatokopky z prachatými priateľmi, čo dokážu
v značkových obchodoch nechať za pol hodiny celý majetok
a v päťhviezdových hoteloch jesť najväčšie homáre na svete.
Krungtep (domáci ho tak volajú) je plný paradoxov a prekvapení. Na námestí Lumpíny je v jednom rohu najlepšia ázijska
univerzita, oproti nej nočný trh, kde nakupujete po zapáde slnka
a všade okolo tisíce slušných demonštrantov, ktorí si na ceste
rozložili stany a protestujú proti vláde, kým nenastane obdobie
agrotechnických prác. Už na letisku som dostal prehľadné mapy
s najznámejšími pamiatkami - túto povinnú jazdu som dal za tri
dni a bol to teda zážitok. Po druhom chráme som sa prestal
snažiť pamätať si thajské názvy a len som vnímal. Tisíce odmodlených hodín v týchto svätyniach zanechali obrovskú energiu,
ktorú naozaj cítiť. Mimovoľne tu turistom rozťahuje kútiky úst
a usmievajú sa vari aj najmrzutejší ľudia. Do toho všetkého tisíce
stánkov z jedlom,perfektné-pikantné-čerstvé-výborné A bonus?
Za 14 rokov, čo sa chodím túlať do Thajska, som nezažil nijaké zažívacie problémy.Bangkok je mesto, ktoré má dva veľké príbehy
. Jeden denný, pre všetkých a jeden nočný, pre dospelých. Ale ten
si necháme na budúce. V útulnom hoteli v centre, za 400 českých
korún za izbu, vám na raňajky nakrájajú čerstvé ovocie, odšťavia
mango alebo ananas a požičajú skúter. Vyštartujete na plávajuci
trh, zážitok, ktorý nikde na svete nemá obdobu, ženy na lodičkách predávaju zeleninu, hada, koberec, smažia šišky či čipsy
z chrobákov... Keď toho máte dosť, pozriete si najväčšieho zlatého
Buddhu alebo navštívite kráľovský palác. Je obed a máte pocit,
Pivovar
Moravský Žižkov
P
M
6
smile Dravci
Roztomilý seveřan
Dnes si budeme povídat o velmi vzácném dravci
pocházejícím ze severních oblastí. Je nejmenším
sokolovitým dravcem, často nedosahuje ani velikosti poštolky. Samička váží kolem 20 dekagramů.
Dnešní zimou a nadcházejícími vánočními svátky
vonící povídání bude o Dřemlíkovi tundrovém,
slovensky Sokol kobec, latinsky Falco columbarius. Maďarsky se řekne Kis solyom (čti Kiš šojóm).
Německy, anglicky a taky v některých západoevropských zemích se mu říká Merlin. Tenhle
roztomilý a šikovný draveček je nejvzácnějším
zimujícím dravcem u nás. Sameček má šedomodrý hřbet a černou pásku na konci ocásku, hrudní
strana je světle hnědá s podélnými skvrnami.
Samičky a mladí mají kvůli zvýšenému pohybu
na zemi ochranné zbarvení do světle hněda. Obývá tundry severní Evropy, Asie a Ameriky. Dá se
říct, že celou severní část zeměkoule. Je to částečně tažní pták, v období, kdy jsou na severu kruté
zimy, přebývá jižněji i u nás. Hnízdění mají jednou ročně v květnu až červnu, využívají opuštěná
hnízda krkavcovitých ptáků nebo jestřábů. Občas
hnízdí ve skálách nebo na zemi, na vajíčkách sedí
střídavě oba rodiče. Mláďata krmí drobnými savci.
Dřemlík loví především drobné ptactvo, hlodavce, plazy a hmyz. Svou kořist překvapí v nízkém
letu, při kterém se obvykle drží méně než metr
nad zemí. Nejčastěji se jeho kořistí stává skřivan,
linduška či vrabec, dokáže však ulovit i domácího holuba nebo hrdličku. Ptáci v páru při lovu
často spolupracují nadháněním kořisti. Loví
pronásledováním, přepadem na zemi a mnohdy
ptáky plaší z úkrytu, aby se jich mohli zmocnit.
K lovu v letu má uzpůsobeny i nožky s delšími
prsty a pařátky. Je vynikající letec a pravý letecký
akrobat, létá prudce a rychle. Dokáže se zavřenými křídly vyletět kolmo vzhůru a udělat pro něj
tak typické „vývrtky“. Je velmi obratný a rychlejší
než například poštolka. Umělý odchov tohohle
druhu se podařil v roce 1999 sokolníkovi Jiřímu
Hrotkovi z Kuřimi nedaleko Brna, který na svých
webových stránkách www.zayferus.cz napsal:
„U dřemlíka tundrového se nebojíme použít výraz
„ letecký virtuóz“…“. Vzhledem ke způsobu života
a lovené kořisti se dřemlík v sokolnictví při lovu
nevyužívá. I když ve středověku to byl ze zcela
praktických důvodů oblíbený „dámsky dravec“. Je
přítulný a lehký, vhodný na něžnou ženskou ručku. Pohled na něj je krásný, protože svou siluetou
připomíná zmenšeninu sokola loveckého ( Falco
rusticolus). Merlin…krásný název pro dravce,
že? I když Merlinus je římské slovo pro sokola,
dřemlík dostal tohle pojmenování podle keltské
legendy o Merlinovi. Ten se údajně proměňoval
do podoby drěmlíka, aby tak z výšky mohl lépe
střežit Anglii a byl nenápadný, dostatečně rychlý
a obratný, ji v případné nouzi pomoci. Čaroděj
Merlin, který vznikl ze spojení Boha a ženy, je
ideálem muže silného ducha, symbolem rádce,
učitelem krále Artuše, ale i tajemnem opředen
a nadpřirozenými schopnostmi obdařen keltský
druid milující přírodu a ochraňující svou milovanou zemi. Jako všechny legendy, i tato je o lásce
a nenávisti. A já myslím, že přírodu nelze nenávidět, jedině milovat…. Sama dokáže být tak krutá
i milostivá, jako to jen ona ví…..Tak zanechte nenávist minulosti a otevřete svá srdce všeobjímající
lásce, fantazii a kráse……po roce opět přichází čas
Alban Arthuan, světlo Atrhurovo, neboli zimní
slunovrat. Přeji Vám nerušenou pohodu, šťastný
Nový rok a splnění tajných přání. Já mám jedno
za nás všechny… Abychom v teple svých domovů
nezapomínali na bytosti, které jsou odkázáné
na milosrdenství přírody. Ať je k nim zima, svatý
Hubert a svatý Bavon milostivý…
Andrea Dušinská
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE
KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz
+420 608740309
7
smile Povídání
Povídání smrkové
Krásný podzimní den. Období předvánoční je dnes často
prezentováno jako období shonu, stresu a nákupního šílenství. Ale hloupost, pokud chceme, může vypadat docela jinak.
Příkladem nám k tomu může být jeden krásný jehličnatý strom.
Abychom od něj mohli čerpat energii a inspiraci, stačí za ním
zajít, nejlépe vylézt na nějaký pěkný kopec, a zaposlouchat se
do jeho klidného, rozvážného šumění... Smrk ztepilý, elegantní
jehličnan, v současnosti nejrozšířenější strom u nás vůbec, si své
„příjmení“ bezesporu
zaslouží. Vždyť může
dorůst výšky až 50
metrů, to už je pořádná
„rozhledna“ a co se týká
stáří, můžeme v jeho
přirozených porostech,
třeba na Šumavě, nalézt
až 400 let staré stromy.
Kromě smrku ztepilého
u nás můžeme často
potkat smrk pichlavý
(stříbrný smrk), anebo
krásný štíhlý smrk
omorika, který pochází
z malého území na rozhraní západního Srbska
a východní Bosny. Oba
jsou často vysazovány v
parcích. Smrk pichlavý,
pro svou odolnost vůči
znečištěnému ovzduší, byl vysazován například v Krušných horách, kde měl nahradit zničené porosty smrku ztepilého. Stala
se ovšem zvláštní věc, kvalita ovzduší se zlepšila a milé smrky
pichlavé začaly usychat. Napadla mě podobnost s kuřákem, který umřel, když nedostal svou dvacítku cigaret denně... Příroda
je holt nevyzpytatelná. Smrk je strom, který u nás dříve nebyl
zdaleka tak rozšířen, jako dnes. Patří spíše do vyšších horských
poloh, kdybychom si představili přirozený porost, který našemu území dominoval v minulosti, pak by se jednalo o smíšený
porost jedle a buku. Jedle bohužel začala postupně vymírat,
buk roste pomaleji a nemá tak široké využití. A tak se nakonec nejvýznamnějším našim stromem, co se zpracování dřeva
týká, stal smrk. K tomu byl předurčen svým poměrně rychlým
růstem, vysokým rovným kmenem a širokým využitím jeho
dřeva, o čemž se zmíním za chvíli. Byly tak vysázeny rozsáhlé
jedno druhové porosty smrku (monokultury), a to i do nižších
nadmořských výšek. To s sebou časem přineslo řadu problémů,
které vidíme nyní, jako náchylnost ke kůrovcovým kalamitám,
polomy od větru a těžkého sněhu, špatná akumulace vody
v půdě a tím vliv na vznik povodní atd. Proto je snaha vysazovat nové lesní porosty pestřejší, aby se blížily přirozeným
lesům, které zde rostly v minulosti. Příroda se totiž, jak by bylo
konečně moudré pochopit, našemu jednostranně ekonomicky zaměřenému myšlení nikdy nepodřídí... Smrk je stromem
léčivým, jako ostatně všechny ostatní stromy, nejléčivější je pobývat v jeho přítomnosti a dýchat vzduch prosycený pryskyřičnými silicemi, naše plíce nás za to pochválí. Chutný a zdravý je
například sirup z mladých smrkových výhonků, pomáhá proti
kašli, zmírňuje revma, bolesti končetin, podporuje prokrvení
kůže. V případě zájmu nějaký recept jistě najdete na internetu,
nakonec - kdo se moc ptá, málo googlí...  Smrkové dřevo je
smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Jeho dřevo
je poměrně měkké, ale přesto pevné a pružné. Vyrábí se z něj
trámy, podbití, bednění, skříně, židle, stoly, podlážky lešení,
celé domy (sruby), hračky, dobře se s ním topí a to i s jeho šiškami. Ze dřeva tzv. rezonančního smrku se lepí horní, ozvučné
desky houslí, viol, kytar, mandolín atd. A kdoví, na co všechno
jsem ještě zapomněl... Předvánoční čas může být opravdu klidný, rozjímavý a příjemně
odpočinkový. Stačí vyhodit všechny reklamní
letáky, vypnout na pár
týdnů televizi ze zásuvky,
koupit blízkým to, co
je potěší a udělá radost
i nám. A nemusí to být
nutně nic obrovského ani
nákladného. Čas, trávený
putováním po nákupních
centrech, můžeme nahradit časem, tráveným
putováním po přírodě.
Zkusme přitom poslouchat veselé šumění smrků
a třeba si s nimi i popovídat.
Filip Šumbera
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156
Jeďte s Kosem
!
za svým nosem
e-mail: [email protected], facebook.com/PrincExpres
8
smile boží lékárna
Vôňa Vianoc
Skořicovník Cejlonský, zdroj atlasrostlin.cz
....nastáva zima a s ňou čas vianočný, ku ktorému neodmysliteľne patrí pohoda, dobré jedlo, chute a vône. Hádam nikto
z nás si Vianoce nedokáže predstaviť bez kolied, vône ihličia,
vianočného kapra a voňavých koláčikov svojej mamy.....a bez
korenia by sme si tú nádheru nevedeli vychutnať naplno.....
Áno, aj mne sa spájajú s nenahraditeľnou arómou klinčekov, badyánu, medu, citróna, orechov, ale hlavne s mojou
obľúbenou škoricou. Je to liek, korenie, pochúťka a afrodiziakum po celé stáročia. Toto orientálne korenie pochádza
z Ázie, pravdepodobne zo Srí Lanky alebo z východnej Indie
a do Európy ho priviezli benátčania. Udomácnila sa tu začiatkom 16. storočia a po čiernom korení bola najpopulárnejšou
koreninou. Je to v podstate odrezaná stočená a vysušená kôra
tropického stromu škoricovníka. Najznámejšie sú dva druhy
a to svetlejšia ceylonská a tmavšia čínska. Využíva sa mletá
do sladkých jedál a koláčov, ale aj celá v jedlách exotických
kuchýň a severnej Afriky. Medzi azda najznámejšie jedlá
so škoricou patrí turecký kuskus, indické škoricové kura,
izraelská škoricová káva, marocké jahňa so škoricou, grécka
baklava, alebo talianska pasta bolognese.... Väčšinou sa kombinuje s kardamonom, vanilkou, klinčekmi, kari korením,
ružovou vodou a marcipánom. Výborne sa hodí k tvarohu,
jablkám a hruškám či slivkám aj k čokoláde a káve. Pri nechutenstve pomáha zvýšiť chuť do jedla, podporuje účinok
inzulínu, znižuje hladinu celkového cholesterolu a LDL cholesterolu, zlepšuje trávenie a pomáha štiepiť tuky, podporuje
pevnosť cievnej steny, mierne znižuje tlak a zrážanlivosť krvi.
Podporuje prekrvenie sliznice žalúdka a hojenie peptických
vredov, má karminatívny účinok – podporuje uvoľňovanie
črevných plynov, znižuje riziko infekcie močových ciest,
zmierňuje menštruačné bolesti a podporuje plodnosť. Obsahuje mangán, vápnik a železo. Ochraňuje náš organizmus pre
voľnými radikálmi, podporuje imunitu, má schopnosť prehrievať telo, takže je využívaná aj v tradičnej čínskej medicíne
na podporu jangovej energie. Pôsobí ako prírodné antibiotikum a esenciálne oleje obsiahnuté v nej vedia zastaviť mnohé
vírusy, baktérie a plesne. Jej účinky sa znásobujú v kombinácii
s medom. Nemôžem vynechať ani jej využitie na kozmetické
účely, pretože pre svoje blahodárne účinky na krásu je tu využívaná asi viac ako v kuchyni. Svoje o tom vedela aj Kleopatra,
ktorej pripravovali voňavky so škoricovou vôňou. Takisto
bola využívaná pri balzamovaní tiel. Aj rakúska cisárovná
Sissi experimentovala s vlastnou prírodnou kozmetikou s pridaním škorice na pleť aj na vlasy. Dnes vieme, že zmiešaná s
medom sa úspešne používa na anticelulitídovú masáž pre jej
hĺbkový účinok na lymfatické cesty. Tiež ju môžeme použiť
ako peeling spolu s jogurtom a ako telový krém. Receptov je
veľmi veľa a keby som Vám chcela napísať len jeden na každý
problém, tak by nám nestačilo ani jedno celé číslo nášho
skvelého mesačníka. Ale poviem Vám jedno, čaj pripravený
z medu a škorice sa v niektorých krajinách doteraz považuje za hotový zázrak na ťažký žalúdok, dlhovekosť a dobrú
náladu. Niečo na tom bude, pretože vieme, že jej konzumácia
spôsobuje vylučovanie serotonínu – hormónu šťastia. Tak si
pripravte kúpeľ zo škorice, spravte svojmu partnerovi škoricovú masáž, upečte si s deťmi medovníčky alebo jablkový
koláč a posypte ho ešte za horúca čerstvo namletou škoricou,
postavte si na stôl pomaranč a jabĺčko a ponapichujte do nich
kúsky škorice a klinčeky, uvarte si chutný grog alebo varené
vínko pre milovaných, zaspievajte si spolu koledy a zapáľte
si sviečky.... Pálením škoricového oleja posilníte intuíciu
a tvorivosť, zaženiete melanchóliu jesenných dní. Verí sa,
že škorica by nemala chýbať v žiadnom dome, lebo prináša
bohatstvo. Prevoňajte si domov vianočnými esenciami, posilnite si telo a očistite dušu, vyžeňte negatívne energie a nabite
sa pohodou a láskou, tým najkrajším bohatstvom, ktoré nám
život dáva.
Andrea Dušinská
9
smile Historie
Nový hrad neboli Neuhaus
Hrady v dobách své slávy symbolizovaly moc a bo-
Věstonicemi sloužil ke kontrole významné obchodní
hatství jejich majitelů a jako pomezní často sloužily
stezky z Rakouska přes řeku Dyji a Mušov na Brno
k ochraně zemské hranice. Mezi ně patřil i třetí
a byl také důležitým obranným hradem proti útoku
a nejméně známý hrad, vystavěný na zářivě bílém
nepřítele. Postaven byl částečně také jako jistá
masivu Pálavy – Nový hrad nebo také Neuhaus.
protiváha Lichtenštejnům, kterým v té době patřilo
Pavlovské vrchy lákají turisty krásou přírody a ne-
takřka celé okolí. Nakonec Neuhaus stejně skončil
méně tak jejími malebnými zříceninami, Dívčími
v jejich rukou, když jej zadlužený markrabě Jošt byl
hrady a Sirotčím hrádkem. Kolem místa, kde stával
nucen prodat. Historie hradu byla nakonec velmi
hrad Neuhaus, většina projde bez povšimnutí, ne-
krátká, někdy v období husitských válek byl zničen
zbylo z něj totiž skoro nic, co by člověk zaregistro-
a Lichtenštejnové jej již neobnovili. Na místě, kde
val, pokud mu o něm někdo něco neřekne nebo ne-
hrad stával, lze nalézt uměle vytvořený hradní
napíše... Hrad Neuhaus stál na vrcholu vápencového
příkop a podle terénu je možné odhadnout, kudy
bradla Kotel, nad obcí Horní Věstonice. Skálu
vedlo hradní opevnění, což asi běžný turista nepo-
Martinka, nad kterou se tyčil, možná znají někteří
zná. Jediným viditelným pozůstatkem hradu jsou
horolezci. Toto roztomilé jméno by ovšem nemělo
zbytky starého zdiva, které lze spatřit mezi skalami.
vést k závěru, že je vždy jednoduché ji zdolat.
Z hradu Neuhaus tedy téměř „nezbylo ani zblo“,
Mnohým horolezcům se to podařilo, avšak někteří
pokud bychom napodobili vypravěče z jedné pěkné
to štěstí neměli a zaplatili za to cenu nejvyšší... Ne-
české komedie. Je připomenutím toho, že vše, co se
uhaus byl vystavěn někdy v druhé polovině 14. sto-
zrodí, jednou odchází, aby mohlo přijít nové. A asi to
letí moravským markrabětem Janem Jindřichem
tak má být. Třetí pálavský hrad si však vzpomínku
a pravděpodobně to byl docela rozsáhlý, strategicky
určitě zaslouží...
významný hrad. Díky své poloze nad Horními
Filip Šumbera
10
smile Music zone
Dr. Martens Boots
Kořeny téhle legendární značky sahají
až do roku 1945. Všechno to začalo ještě
před koncem 2. světové války, kdy si
německý vojenský doktor Klaus Märtens
poranil kotník při lyžování v Bavorských
Alpách. Velice brzy zjistil, že jeho klasické
vojenské boty jsou pro jeho poraněnou
nohu nevyhovující a během svého zotavování navrhl několik vylepšení za pomoci
jemné kůže, a především vypolstrované
podrážky. Po válce, konkrétně pak v roce
1947, potkal Klaus Märtens v Mnichově
svého starého známého z univerzity.
Tím byl Dr. Herbert Funck, který byl jeho
návrhy nadšen a společně začali podnikat
v malém bavorském městečku Seeshaupt.
Používali vyřazené materiály z letišť Luftwaffe a jejich pohodlná vzdušně odpružená podrážka se stala okamžitě
hitem. To především u žen v domácnosti
a tak se není čemu divit, že údajně 80 %
zákazníků v první dekádě byly ženy
nad 40 let. V roce 1952 si Märten a Funck
otevřeli továrnu v Mnichově. Přes úspěch
v podobě perfektní a pohodlné boty se
vzduchovým polštářem v podešvi si však
oba uvědomovali, že potřebují společnost,
která bude schopna boty kvalitně
vyrábět a distribuovat po světě. V roce
1959 se spojují s britským výrobcem
bot R. Griggs Group Ltd., jež si okamžitě nechává patentovat ojedinělou
podrážku, která si vysloužila trademark
AirWair. Griggs také poangličťuje jméno
na Dr. Martens, lehce přetvarovává patu,
aby bota lépe seděla, a přidává dnes již legendární žluté švy. Nic už nebrání tomu,
aby se rozjela výroba v továrně Cobbs
Lane ve Wollastonu, Northamptonshire.
První Martensky vyrobené v UK spatřily
světlo světa 1. 4. 1960 a model je pojmenován díky datu jako 1460. Jde o vůbec nejpopulárnější a nejrozšířenější typ, který
se vyrábí dodnes. Boty si tehdy okamžitě
právě pro subkulturu skinheads. Během
několika dalších let už je nosili i fotbaloví
chuligáni, kteří si je často barvili barvami
svého teamu nebo odhalovali kovovou
špičku. Díky tomu je britská policie
označila za “útočnou zbraň” a v Martenskách jste najednou nesměli na stadion.
V osmdesátých a devadesátých letech
už je krom skinheads nosili lidi na motorky, nosili je punks, new vave, hardcore,
psychobilly, goth, industrial, grunge, emo
či brit-pop hudebníci. Model Dr. Martens
1460 od té doby přijaly nejrůznější subkultury od skinheads až po fanoušky Depeche
oblíbili např. pošťáci, policisté nebo dělníci
v továrnách. Počátkem sedmdesátých
let se “čtrnáctšedesátky” staly nedílnou
součástí vizáže tehdejších skinheads.
Ti dbali na styl oblékání víc než kdokoli a fakt, že do té doby byly Martensky
hlavně pohodlnými a spolehlivými pracovními botami z nich udělal jasný výběr
Mode. Od Sinead O`Connor až po Miley
Cyrus. Dr. Klaus Märtens v době, kdy
navrhoval boty pro svou zraněnou nohu,
jistě neměl sebemenší tušení, že se z jeho
nápadu vyklube součást uniforem mnoha
různých subkultur.
Roman Suchý Příkazský
foto zdroj: mdls.cz (horní), wulfczech.cz (spodní)
11
smile Akce
Vydavatel:
Smile by horse o.p.s.
Anenská 551,
691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
www.smilebyhorse.cz
Akce
IČ: 29369541
ev.č.: MK ČR E 21411
Rozsvěcování vánočního stromku a domácí zabijačka 7.12.2014 od 10 hodin před úřadem městyse
v Moravské Nové Vsi
[email protected]
Svěcení vína 26.12.2014 od 16 hodin na Sokolovně v Moravské Nové Vsi
tel: +420 725 113 100
Městské muzeum a galerie Břeclav www.muzeumbv.cz
vernisáž - 27.11.2014
27.11.2014 – 18.1.2015
29.11.2014
tisk:
Tiskárna Kyjov
Betlémy – od Podluží k Vysočině
výstava
10. ročník Adventní inspirace
charitativní akce
vernisáž v 18:00
2.12.2014 - 7.12.2014
vernisáž v 15:00 9.12.
10.12.2014 - 31.1.2015
13.12.2014, 14:00 - 17:00
6. ročník Patchworku
výstava – textilní práce
Kouzlo Vánoc – výstava prací z výtvarné dětské soutěže betlémů
výstava
Vánoční dílnička
tvořivá dílnička pro děti
16.12.2014, 19:00
Redaktor:
Regina Lanová
TERPSICHORE DUO
(Broňka Schoříková – cimbál, zpěv & Vladislav Bláha - kytara) představuje
KONCERT PRO 126 STRUN
koncert
Z celého srdce děkujeme::
SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, František Žák, Jezdecká stáj Ranč Podluží, vinaři z Moravské Nové Vsi
Pište nám
Vyhrazeno právo na úpravu textu.
Neprodejné
... vždy něco navíc!
.
• slo h y . .
i
sy
FSETOV
ÉHO TIS
KU
HAŘSKÉ
ZPRACO
VÁNÍ
p
vy • t i s k o
á
r
zp
je • výroční
a
d
ZNÍ KNI
a, 697 0
1
Tel.: 518 Kyjov
614 14
GSM
E-mail: i brána: 702 291 3
nfo@tis
7
karnaky 34
jov.cz
y
y • kat
h
i
n
K
a
•
Grafické
studio
Digitáln
í
tisk
k ale n d á ř
Havlíčk
ova 182
/33
e
A PRECI
•
z
p
rav
o
EXKLUZ
IVNÍ
KVALIT
BAREVN
A
ÉHO O
Ofsetov
ý
tisk
gy • l e t á k
lo
Knihařs
k
zpracov é
ání