1 předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním

1 předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním

0
Obsah
1
Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým a společenským
vědám.............................................................................................................................................9
1.1
Sociální psychologie................................................................................................................. 9
1.1.1
1.1.2
1.2
Sociální psychologie v kontextu příbuzných disciplín............................................................ 10
1.2.1
1.2.2
1.3
Vymezení vztahu uvnitř psychologie ............................................................................. 10
Vymezení v rámci vědních oborů: ................................................................................. 11
Několik pojetí sociální psychologie: ...................................................................................... 11
1.3.1
1.3.2
1.3.3
1.3.4
1.3.5
2
Předchůdci sociální psychologie ...................................................................................... 9
Předmět studia sociální psychologie ............................................................................... 9
Sherif.............................................................................................................................. 11
Krech .............................................................................................................................. 11
Nakonečný ..................................................................................................................... 11
Janoušek ........................................................................................................................ 11
Slaměník ........................................................................................................................ 12
Utváření sociální psychologie jako samostatné vědy ................................................................. 13
2.1
Vliv hlavních psychologických škol 20. století ....................................................................... 13
2.1.1
2.1.2
2.2
Vývoj sociální psychologie ..................................................................................................... 13
2.2.1
2.2.2
2.2.3
2.3
první období 1908-1945 (vznik - konec 2. Světové války) ............................................. 13
druhé období 1946-1969 (konec 2. Světové války - krize sociální psychologie) ........... 14
třetí obodbí 1970 - dodnes ............................................................................................ 14
Teorie v sociální psychologii .................................................................................................. 14
2.3.1
2.3.2
2.3.3
2.3.4
2.3.5
2.3.6
2.3.7
2.3.8
2.3.9
2.3.10
2.3.11
2.3.12
3
Krize v sociální psychologii ............................................................................................ 13
Současná vlivná paradigmata ........................................................................................ 13
psychologie davu (LeBon, Freud, McDougall) ............................................................... 14
pojem “group mind” (McDougall - “The Group Mind”) ................................................ 15
Teorie národů (Wundt - “Psychologie Národů”) ........................................................... 15
Teorie kolektivní reprezentace (Durkheim)................................................................... 15
Johann Friedrich Herbart (1776-1861) .......................................................................... 15
Lazarus, Steinthal........................................................................................................... 15
Karl Lamprecht .............................................................................................................. 15
Gustav Adolf Lindner ..................................................................................................... 16
Edward Ross .................................................................................................................. 16
mechanismy pro vysvětlování sociálního chování - principy ........................................ 16
Výklad davu ................................................................................................................... 18
Pvní experimenty ........................................................................................................... 20
Psychoanalýza a neopsychoanalýza v sociální psychologii ......................................................... 21
3.1
3.2
3.3
3.4
Freud...................................................................................................................................... 21
C. G. Jung ............................................................................................................................... 23
A. Adler (1870 - 1939)............................................................................................................ 23
K. Horneyová (1885 - 1952) ................................................................................................... 24
1
3.5
E. Fromm ............................................................................................................................... 24
3.5.1
3.6
3.7
4
Typy charakteru podle Fromma .................................................................................... 25
Riesman ................................................................................................................................. 26
Harry Steck Sullivan (1882 - 1949)......................................................................................... 26
Behaviorismus a neobehaviorismus v sociální psychologii ......................................................... 27
4.1
Základní pojmy ...................................................................................................................... 27
4.1.1
4.1.2
4.2
George Casper Homans ......................................................................................................... 29
4.2.1
4.3
4.4
Sociální učení ................................................................................................................. 27
Teorie sociální výměny .................................................................................................. 29
Peter Blau ...................................................................................................................... 30
Thibauh a Harold Kelley......................................................................................................... 30
Přínos a vliv behaviorismu ..................................................................................................... 31
4.4.1
Teorie sociálního učení (J.B. Rotter): ............................................................................. 31
4.4.2
Teorie sociální interakce (J.W.Thibaut a H.H.Kelley): .................................................... 31
4.4.3
Významný je vliv behaviorismu i v oblasti výzkumu jazyka (C.E.Osgood, G.Succi,
P.Tannenbaum). ............................................................................................................................ 32
5
Teorie pole a kognitivistické koncepce v sociální psychologii..................................................... 33
5.1
Kurt Lewin (1890 - 1947) ....................................................................................................... 34
5.1.1
5.1.2
5.1.3
5.1.4
5.1.5
5.1.6
5.2
Leon Festinger (1919 - 1989) ................................................................................................. 36
5.2.1
5.3
6
Teorie pole..................................................................................................................... 34
Úroveň aspirace (ucházení se o).................................................................................... 34
Heuristiky....................................................................................................................... 35
Scénář ............................................................................................................................ 35
Teorie atribuce a sebeatribuce...................................................................................... 35
Koheze = soudržnost ..................................................................................................... 35
Teorie sociálního srovnávání ......................................................................................... 36
Teorie kognitivní disonance................................................................................................... 36
Symbolický interakcionismus a teorie rolí v sociální psychologii ................................................ 38
6.1
6.2
G. H. Mead ............................................................................................................................. 38
Symbolický interakcionismus a teorie rolí............................................................................. 38
6.2.1
6.2.2
6.2.3
6.3
6.4
6.5
E. Goffman (1922 - 1983) ...................................................................................................... 40
J. H. Mowrer .......................................................................................................................... 40
Tvarová psychologie (Gestalt) ............................................................................................... 41
6.5.1
6.6
6.7
7
Herbert Blumer.............................................................................................................. 38
Ch. H. Cooley (1864 - 1929) ........................................................................................... 39
George Herbert Mead ................................................................................................... 39
Koffka, Köhler, Wertheimer .......................................................................................... 41
Solomon Asch (1907 - 1996).................................................................................................. 41
Konformita............................................................................................................................. 41
Vývoj sociální psychologie v druhé polovině 20. stol. ................................................................. 42
7.1
60. léta „krize sociální psychologie“ ...................................................................................... 42
7.1.1
Příčiny ............................................................................................................................ 42
2
7.2
7.3
7.4
Postoje ................................................................................................................................... 42
Analýza diskurzu .................................................................................................................... 44
Kulturně historické přístupy k sociální psychologii ............................................................... 44
7.4.1
7.4.2
8
L. S. Vygotskij (1896 - 1934, zemřel na TBC).................................................................. 44
Alexandr Romanovič Lurija (1902 - 1977) ..................................................................... 45
Jedinec a společnost, psychika a společnost............................................................................... 47
8.1
8.2
8.3
Strukturalismus ..................................................................................................................... 47
Genetická sociální psychologie .............................................................................................. 47
Pokusy o vysvětlení pojmu sociální pouto ............................................................................ 48
8.3.1
8.3.2
8.3.3
8.3.4
8.3.5
8.3.6
8.3.7
8.3.8
8.4
Kultura, společnost a osobnost ............................................................................................. 51
8.4.1
8.4.2
8.4.3
9
Durkheim ....................................................................................................................... 48
Moscovici - sociální reprezentace ................................................................................. 49
Von Cranach .................................................................................................................. 49
Genetická sociální psychologie (2. linie) ........................................................................ 49
Baldwin .......................................................................................................................... 50
Mead.............................................................................................................................. 50
Henry Wallon - teorie člověka jako bytosti sociálně genetické..................................... 50
Alexej Nikolajevič Leoťjev - Kulturně historická koncepce psychiky ............................. 51
Kultura ........................................................................................................................... 51
Společnost a osobnost................................................................................................... 52
Kulturní a společenská podmíněnost člověka ............................................................... 52
Socializace jedince....................................................................................................................... 55
9.1
Socializace ............................................................................................................................. 55
9.1.1
9.2
činitelé socializace ................................................................................................................. 56
9.2.1
9.2.2
9.3
Rodina jako základní socializační činitel ........................................................................ 56
vnitřní výbava jedince (Cattel):...................................................................................... 58
mechanismy socializace ........................................................................................................ 58
9.3.1
9.3.2
9.3.3
9.3.4
9.3.5
9.4
9.5
imitace ........................................................................................................................... 58
identifikace .................................................................................................................... 59
sugesce .......................................................................................................................... 59
sociální zpevnění ........................................................................................................... 59
individualizace ............................................................................................................... 59
V procesu socializace si osvojujeme ...................................................................................... 59
Teoretické koncepce socializace ........................................................................................... 60
9.5.1
9.5.2
9.5.3
10
Pojmy ............................................................................................................................. 56
Behaviorismus ............................................................................................................... 60
Psychoanalýza................................................................................................................ 60
Interakční přístupy......................................................................................................... 60
Sociální percepce ........................................................................................................................ 62
10.1
10.2
10.3
10.4
10.5
Složky percepce druhých osob: ............................................................................................. 62
Chyby v interpersonální percepci .......................................................................................... 62
produkty sociální interakce ................................................................................................... 63
Sociální percepce a kategorizace........................................................................................... 63
Asocianistické a konstruktivistické modely sociálního poznávání ........................................ 64
10.5.1 ............................................................................................................................................. 64
3
10.5.2
10.5.3
10.6
10.7
10.8
10.9
11
Teoretické modely formování dojmu .................................................................................... 65
Schéma poznávání ................................................................................................................. 65
Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací .......................................... 65
Zkreslení a chyby v sociální percepci ..................................................................................... 66
Sociální poznávání a interpretace (atribuce) .............................................................................. 67
11.1
Interpretace sociální reality, teorie atribuce ......................................................................... 67
11.1.1
11.2
11.3
11.4
Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise ....................................................... 70
Kovarianční teorie H. M. Kelley ..................................................................................... 70
Atribuční tendence ................................................................................................................ 70
Sociální motivace ........................................................................................................................ 72
12.1
12.2
Seznam základních sociálních motivů (M. Argyl) .................................................................. 72
Sociální motivace ................................................................................................................... 73
12.2.1
12.2.2
12.2.3
12.2.4
12.3
12.4
12.5
Motiv (pohnutka)........................................................................................................... 73
Cíl ................................................................................................................................... 73
Vůle ................................................................................................................................ 74
Aspirační úroveň ............................................................................................................ 74
Koncepce motivů ................................................................................................................... 75
Faktory motivace a jejich sociální povaha ............................................................................. 75
12.4.1
12.4.2
12.4.3
12.4.4
Potřeby .......................................................................................................................... 75
Zájmy ............................................................................................................................. 76
Hodnoty a hodnotové orientace ................................................................................... 77
Postoje ........................................................................................................................... 77
Společenská determinace a společenské působení lidské motivace .................................... 78
12.5.1
12.5.2
12.5.3
12.5.4
13
Teorie kauzálních schémat - Kelley ............................................................................... 68
Locus of control ............................................................................................................. 68
Seligmanův atribuční styl............................................................................................... 68
Chyby v atribučních procesech, základní atribuční chyba, atribuce úspěchu a neúspěchu.. 68
Atribuční procesy (interpretace) ........................................................................................... 70
11.4.1
11.4.2
11.5
Naivní psychologie F. Heidera ....................................................................................... 67
Základní teorie atribuce ........................................................................................................ 67
11.2.1
11.2.2
11.2.3
12
Asocianistická linie......................................................................................................... 64
Konstruktivistická linie................................................................................................... 64
Výkonová motivace ....................................................................................................... 78
Motiv společné činnosti ................................................................................................ 79
Teorie vnímaného sebeuplatnění (perceived self-efficacy) – A. Bandura..................... 80
Madsenova teorie motivace .......................................................................................... 81
Sociální postoje, jejich utváření a změna .................................................................................... 82
13.1
13.2
13.3
Postoje ................................................................................................................................... 82
Vývoj postojů ......................................................................................................................... 83
Změna postojů ....................................................................................................................... 84
13.3.1
13.3.2
13.3.3
13.4
Kognitivní disonance jako hlavní faktor změny postojů ................................................ 84
změna skrze zpracování informací a komunikaci .......................................................... 84
Model změny postojů založený na komunikaci............................................................. 84
Měření postojů ...................................................................................................................... 85
4
13.4.1
13.4.2
13.4.3
13.4.4
13.4.5
14
Sociální učení, nápodoba a identifikace ...................................................................................... 87
14.1
14.2
14.3
15
Sociální učení ......................................................................................................................... 87
Identifikace ............................................................................................................................ 87
Nápodoba .............................................................................................................................. 88
Interpersonální vztahy, konformita, preference a odmítání ...................................................... 89
15.1
Interpersonální vztahy ........................................................................................................... 89
15.1.1
15.1.2
15.1.3
15.1.4
15.1.5
15.2
15.3
15.4
Vysvětlení konformity ................................................................................................... 95
Činitelé konformity ........................................................................................................ 95
Muzafer Sherif ............................................................................................................... 96
Solomon Asch ................................................................................................................ 97
Richard Crutchfield ........................................................................................................ 97
Moscovici – Teorie sociálního ovlivnění ........................................................................ 97
Vyhovění ................................................................................................................................ 97
Poslušnost.............................................................................................................................. 99
Afiliace, atraktivita, láska .......................................................................................................... 100
16.1
Afiliace ................................................................................................................................. 100
16.1.1
16.1.2
16.2
16.3
Teorie sociálního srovnávání (Festinger ) .................................................................... 100
Samota a osamění ....................................................................................................... 100
Atraktivita ............................................................................................................................ 100
16.2.1
16.2.2
16.2.3
16.2.4
16.2.5
Fyzická blízkost ............................................................................................................ 101
Podobnost a komplementarita.................................................................................... 101
Vzájemnná náklonnost ................................................................................................ 101
Vnímaná omylnost (percieved fallibility)..................................................................... 101
Teorie atraktivity ......................................................................................................... 102
Láska .................................................................................................................................... 102
16.3.1
16.3.2
17
Teorie sociální směny .................................................................................................... 90
Teorie rovnosti (equity theory) ..................................................................................... 90
Kelleyho teorie vzájemné závislosti............................................................................... 90
Závazek v osobních vztazích .......................................................................................... 92
Faktorová analýza a osobní vztahy ................................................................................ 93
Konformita............................................................................................................................. 94
15.2.1
15.2.2
15.2.3
15.2.4
15.2.5
15.2.6
16
Likertova škála ............................................................................................................... 85
Sémantický diferenciál .................................................................................................. 85
Sociometrie.................................................................................................................... 85
měření předsudků ......................................................................................................... 85
analýza rozhovoru ......................................................................................................... 86
Vznik lásky (erotické) ................................................................................................... 103
Teorie a druhy lásky..................................................................................................... 104
Sociální facilitace, kooperace a kompetice ............................................................................... 106
17.1
Sociální facilitace ................................................................................................................. 106
17.1.1
17.1.2
17.1.3
17.1.4
Norman Triplett ........................................................................................................... 106
R. G. Geen .................................................................................................................... 106
J. F. Dashiell ................................................................................................................. 107
Bond ............................................................................................................................ 107
5
17.2
17.3
Sociální zahálení (social loafing) .......................................................................................... 107
Kooperace............................................................................................................................ 107
17.3.1
17.4
17.5
18
Teoretické pohledy na kooperaci ................................................................................ 108
Kompetice (soupeření) ........................................................................................................ 108
Žárovkový model sociálního vlivu - Latané.......................................................................... 109
Interpersonální, skupinová a masová komunikace ................................................................... 110
18.1
18.2
18.3
18.4
18.5
18.6
18.7
Funkce komunikace (Z. Vybíral)........................................................................................... 110
Složky komunikace (T. Kollárik) ........................................................................................... 110
Modely komunikace (J. A. DeVito) ...................................................................................... 110
Pět komponent komunikačního procesu ............................................................................ 111
Faktory vytvářející skutečný význam informace: ................................................................ 111
Řeč ....................................................................................................................................... 111
Teorie komunikace .............................................................................................................. 111
18.7.1
18.7.2
18.7.3
18.8
18.9
Transakční analýza (Erich Berne) ................................................................................. 111
Teorie V.Satirové ......................................................................................................... 113
C teorie P.Watzlawicka ................................................................................................ 113
Vztahy .................................................................................................................................. 113
komunikační sítě.................................................................................................................. 114
18.9.1
18.9.2
18.10
18.11
Podle tvaru .................................................................................................................. 114
Podle hierarchie........................................................................................................... 114
Poruchy komunikace (šumy) ........................................................................................... 114
Druhy komunikace........................................................................................................... 115
18.11.1
18.11.2
18.11.3
18.11.4
19
Prosociální chování (altruismus) ............................................................................................... 122
19.1
19.2
19.3
Formy prosociálního chování: ............................................................................................. 122
Altruismus............................................................................................................................ 122
Teorie altruismu .................................................................................................................. 123
19.3.1
19.3.2
19.3.3
19.4
Sociální výměna ........................................................................................................... 123
Sociální normy ............................................................................................................. 123
Empatie........................................................................................................................ 123
Vlivy na sociální chování ...................................................................................................... 124
19.4.1
19.4.2
19.4.3
19.4.4
20
Verbální komunikace ............................................................................................... 115
Neverbální komunikace ........................................................................................... 115
Komunikace ve skupinách ....................................................................................... 117
Masová komunikace ................................................................................................ 118
Efekt přihlížejících........................................................................................................ 124
Osobnostní vlivy .......................................................................................................... 124
Faktor emocionálního stavu ........................................................................................ 124
Atribuce altruismu ....................................................................................................... 124
Agrese a násilí ........................................................................................................................... 125
20.1
Typy agrese.......................................................................................................................... 125
20.1.1
20.1.2
20.1.3
20.1.4
20.1.5
Agrese podle příčin ...................................................................................................... 125
Agrese podle směru..................................................................................................... 126
Agrese podle cíle ......................................................................................................... 126
Agrese podle délky trvání ............................................................................................ 126
Stupně agrese .............................................................................................................. 126
6
20.2
Příčiny agrese ...................................................................................................................... 126
20.2.1
20.2.2
20.3
20.4
20.5
Faktory predikující afektivní jednání ................................................................................... 127
Jednání s agresivním člověkem ........................................................................................... 127
Spouštěče agrese................................................................................................................. 128
20.5.1
20.5.2
20.5.3
20.5.4
20.5.5
20.6
21
Vývoj agrese a agresivity ..................................................................................................... 129
Dělení konfliktů (K. Lewin)................................................................................................... 131
Vznik konfliktu (Lurija) ......................................................................................................... 131
Vývojový účinek konfliktů.................................................................................................... 131
Výzkumy konfliktů ............................................................................................................... 131
Řešení konfliktů ................................................................................................................... 131
21.5.1
21.5.2
21.5.3
21.6
Rozhodování ................................................................................................................ 132
Fenomén náhradního jednání ..................................................................................... 133
Konflikt a frustrace ...................................................................................................... 133
Interpersonální konflikty ..................................................................................................... 133
Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy ............................................................. 135
22.1
22.2
22.3
22.4
Malá sociální skupina .......................................................................................................... 135
Normy .................................................................................................................................. 135
Role ...................................................................................................................................... 135
Pozice (status) ..................................................................................................................... 136
22.4.1
22.5
22.6
22.7
22.8
22.9
Druhy ........................................................................................................................... 136
Struktura skupiny ................................................................................................................ 136
Formování skupiny .............................................................................................................. 137
Sociální vliv .......................................................................................................................... 137
Výzkum a teorie ................................................................................................................... 137
22.8.1
22.8.2
22.8.3
Model tří kruhů............................................................................................................ 137
Posádka ponorky ......................................................................................................... 138
Akce „Humánum“ ........................................................................................................ 138
Sociální skupiny ................................................................................................................... 138
22.9.1
22.9.2
23
Teorie deprivantů ........................................................................................................ 128
Zvýšená aktivační úroveň (arousal) ............................................................................. 128
Zlost ............................................................................................................................. 128
Kognitivní mediátory ................................................................................................... 128
Deindividuace .............................................................................................................. 129
Konflikty a způsoby jejich řešení ............................................................................................... 131
21.1
21.2
21.3
21.4
21.5
22
Multikauzalita agrese .................................................................................................. 126
Integrativní pohledy .................................................................................................... 127
3 typy psychoterapeutických skupin ........................................................................... 138
Sekty a extrémistické skupiny ..................................................................................... 139
Dynamika malé skupiny ............................................................................................................ 140
23.1
23.2
23.3
Skupina ................................................................................................................................ 140
Skupinová dynamika............................................................................................................ 140
Rozhodování a konflikt ........................................................................................................ 140
23.3.1
23.3.2
23.3.3
Fenomén posunu k riskantnosti (Stoner) .................................................................... 140
Skupinová polarizace (Moscovici a Zvalloni) ............................................................... 140
Sociální srovnávání ...................................................................................................... 140
7
23.3.4
23.4
23.5
23.6
Vůdcovství ........................................................................................................................... 141
Vůdcovství ........................................................................................................................... 141
Styly řízení (K. Lewin)........................................................................................................... 142
23.6.1
23.6.2
23.6.3
24
Autokratický ................................................................................................................ 142
Demokratický............................................................................................................... 142
Liberální ....................................................................................................................... 142
Hromadné chování, masové psychické jevy ............................................................................. 143
24.1
24.2
Přístupy k masovým jevům.................................................................................................. 143
Rozdělení ............................................................................................................................. 143
24.2.1
24.2.2
24.3
24.4
24.5
24.6
24.7
24.8
Sociální hnutí ............................................................................................................... 143
Dav ............................................................................................................................... 144
Teorie................................................................................................................................... 146
24.3.1
24.3.2
24.3.3
24.3.4
24.3.5
24.3.6
24.3.7
25
Skupinová komunikace ................................................................................................ 140
S. Freud (1856-1939) ................................................................................................... 146
Group mind - W. Mc Dougall ( 1871 - 1938 ).............................................................. 146
Psychologie národů - W. Wundt .................................................................................. 147
Crowding - problematika stísněnosti, přesycenosti .................................................... 147
Mezikulturní psychologie ............................................................................................ 147
Psychologie etnických společenstev............................................................................ 148
Psychologie davu - Gustav LeBon ................................................................................ 148
Typy davového chování ....................................................................................................... 149
Názory na podstatu davového chování: .............................................................................. 149
Příčiny davového chování .................................................................................................... 150
Jak zamezit davovému chování ........................................................................................... 150
Bystander fenomén ............................................................................................................. 150
Problémy osobnosti, sebepojetí a identity v sociální psychologii............................................. 151
25.1
Sebepojetí - vztah k vlastnímu já ......................................................................................... 151
25.1.1
25.1.2
25.1.3
25.1.4
25.1.5
25.1.6
25.2
Já jako subjekt (objekt poznávání) .............................................................................. 151
Já jako objekt vlastní reflexe ....................................................................................... 152
Reprezentace jáské zkušenosti .................................................................................... 152
Kognitivní organizace sebepojetí................................................................................. 153
Emocionální složka sebesystému ................................................................................ 153
Konativní složka sebesystému ..................................................................................... 153
Identita ................................................................................................................................ 154
25.2.1
25.2.2
25.2.3
25.2.4
25.2.5
25.2.6
25.2.7
Teorie ego identity (Eriksona) ..................................................................................... 154
Teorie ego identity podle (J.E.Marcia)......................................................................... 155
Teorie identity v symbolickém interakcionismu (Styker) ............................................ 155
Teorie sociální identity ................................................................................................ 155
Etnolingvistická teorie identity .................................................................................... 155
Sociálně konstruktivistický přístup .............................................................................. 156
Analýza struktury identity - integrující teorie (Weinreich).......................................... 156
8
1
PŘEDMĚT SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE A JEJÍ VZTAHY K OSTATNÍM
PSYCHOLOGICKÝM A SPOLEČENSKÝM VĚDÁM
1.1
Sociální psychologie



1.1.1






1.1.2






věda studující vlivy sociálních faktorů na jedince, jejich chování a prožívání v sociálních
situacích
vznik na počátku 20. Století (1891)
zabývá se člověkem jako individuem a člověkem jako součástí sociální skupiny
Předchůdci sociální psychologie
Wundt - Psychologie národů
o obor psychologie, který zkoumá psychické zvláštnosti národů na základě kulturních
jevů (pohádky, mýty, zvyky)
Gustav LeBon - Psychologie davu
o Později zkoumal i Freud
Meadová - Kulturní antropologie
o zkoumá zvyky přírodních národů
o Nová Guinea - ve 30.letech zkoumala kmen, kde domácnost je tvořena 1 mužem + 2
ženami - muži jsou slabší pohlaví
o Muži se chovají dominantně díky testosteronu, ale v tomto případě to bylo
obráceně, zde se chovali feminně
Erickson - vliv výchovy na osobnostní rysy v dospělosti
o Studoval 2 kmeny indiánů
o chování je determinováno kulturními vlivy
McDougall - Group mind
o interakce jednotlivých myslí vytváří společnou mysl (odlišnou od pouhého součtu)
tyto oblasti pak vedly ke vzniku sociální psychologie
o primárním předmětem zkoumání je jedinec ve skupině
o liší se od sociologie (makropohled, pohled společnosti)
o odlišuje se myšlení psychologické sociální psychologie (USA) versus sociologické
sociální psychologie (Evropa )
Předmět studia sociální psychologie
Za počátek sociální psychologie se považuje rok 1908, kdy byly vydány dvě učebnice sociální
psychologie (Mc Dougall a Ross)
rychlé rozšíření začátkem 20. století, převážně v USA
zabývá se vlivem sociální faktorů na psychiku jedince v sociálních situacích
Aristoteles: „Zoon politikon“ = Člověk je tvor společenský
předmět sociální psychologie je obtížně vymezitelný
hlavní oblasti jsou
o sociální interakce
o postoje
o role
o chování
o význam a dynamika sociálních skupin
9







1.2







Vznikla jako hraniční disciplína na pomezí psychologie a sociologie
o má tedy úlohu spojovníka mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality
o Dodnes existuje v sociální psychologii linie sociologická a linie psychologická
Centrem sociální psychologie se stává pojem postoj
Většina učebnic sociální psychologie pochází z americké produkce, kde se většinou nezabývají
vymezením pojmu a předmětu této disciplíny
Také se často jednotlivá témata v některých učebnicích vůbec neobjevují
V našem kulturním kontextu se ale na vymezení disciplíny klade větší váha
Lze k němu dojít ze dvou hledisek
o Strukturální
 hierarchicky uspořádané vrstvy (osobnost, dyadické vztahy, sociální
mikrostruktura, makrostruktura)
 struktura osobnosti, hlavně sociální podmíněnost osobnosti
 oblast dyadických vztahů
 sociální mikrostruktura, malé skupiny
 sociální makrostruktura, velké sociální skupiny, sociální instituce
o Procesuální
 soustředí se na složité vztahy jedince a jeho sociálního prostředí (socializace,
submise, vůdcovství, dominance)
 jde hlavně o směr kauzality tohoto vztahu (vliv jedince na společnost nebo
opačně)
Celkově lze ale říci, že sociální psychologie se zabývá člověkem jako sociální bytostí. Je to
věda o determinujícím vlivu sociální prostředí na psychiku a vědomí člověka
Sociální psychologie v kontextu příbuzných disciplín
Sociální psychologie patří do psychologických věd, ale zároveň má z nich nejblíže i k vědám
jiným, jako např. ekonomii, právnictví apod
Je tedy někdy brána i jako průnik psychologie a jiných věd
Z psychologických disciplín je jí nejbližší psychologie vývojová, kognitivní, psychologie
osobnosti, psychologická metodologie a psychometrie
V meziválečném období se sociální psychologie stejně jako většina disciplín, snažila o větší
exaktnost, proto se opírala především o psychologickou metodologii a psychometrii
o Přispěla do psychologie např. Thurstonovou intervalovou škálou na měření postojů
V určitém období se zpochybňovala potřeba sociální psychologie jako samostatné disciplíny
s tím, že celá psychologie je vlastně sociální
o Dlouho byla v podřadném postavení
o až v posledních 20-25 letech se počítá mezi základní psychologické disciplíny
Sociální psychologie je na první pohled akademická, výzkumná, odtržená od praxe
o Ve skutečnosti má ale velké uplatnění především ve zdravotnictví (většina terapie,
nácviky sociální dovedností apod.)
o školství a ekonomické praxi (fungování sociální institucí, vliv reklamy apod.)
Při vzniku mnoha aplikovaných psychologických disciplín dnes stojí i sociální psychologie
1.2.1
Vymezení vztahu uvnitř psychologie
 obecná psychologii
o poskytuje názvosloví všem disciplínám, je to poznatková základna
o zpětně je též obohacována sociální psychologií v podílu sociální determinace lidské
psychiky
 psychologie osobnosti - velká část osobnosti je sociálně determinovaná
10


1.2.2







1.3
1.3.1


1.3.2




vývojová psychologie - styčným bodem je socializace
pedagogická psychologie - sociální psychologie se podílí na přípravě budoucích učitelů, třída
je vlastně taková malá sociální skupina
Vymezení v rámci vědních oborů:
Sociologie
o stála u vzniku sociální psychologie (sociologové nemají rádi psychologizování)
o komplexnější
o nezkoumá psychiku, ale může zkoumat postavení, vztahy vůči společnosti apod.
o sociální psychologii zajímají mechanismy působení uvnitř skupiny z hlediska
psychických jevů jedince - skupiny
Kulturní antropologie
o rozdíly v psychice jednotlivých národů - chtěli zjistit specifika a na to potřebovali
psychologii
Etnografie
Filozofie
Politologie
Právo
Atd. …
Několik pojetí sociální psychologie:
Sherif
„Vědecké studium zkušenosti a chování jedinců ve vztahu k sociálně stimulujícím situacím.“
(tedy situacím tvořenými lidmi, sociálním prostředím)
Zkoumal konformitu
Krech
„Sociální psychologie je věda o chování jedince ve společnosti.“
Věda o případech meziosobního chování
za cíl sociální psychologie se považuje stanovení zákonů vývoje změny a podstaty
meziosobního chování
podstatným znakem sociálně psychologického jevu je interpersonální událost, která je
základní jednotkou sociální psychologie (člověk není jen reaktivní organismus)
1.3.3
Nakonečný
dvojí pojetí předmětu sociální psychologie
 užší: „Věda studující psychologické složky personálních interakcí (jako u Kreche) zvlášť ve
formě styku tváří v tvář.“
 širší: „Věda studující interakci člověka a jeho společenského prostředí.“
1.3.4


Janoušek
ústřední problém sociální psychologie je osobnost, zákonitosti její formování, vzájemné
souvislosti mezi jedincem a skupinou, interakce jedinců
o toto podmiňuje projevy psychické činnosti
Disciplína věnující se masovým psychickým jevům (kolektivní chování, psychologie národů)
11

1.3.5


Sjednocující názor: Předmětem jsou zákonitosti vlivu společenské determinace na povahu
psychiky a vědomí, společensko-historický charakter psychiky a vědomí a z toho vyplývající
zákonitosti regulační funkce v sociální činnosti a sociálních vztazích lidí v rámci různých
společenství
Slaměník
strukturální hledisko
o se opírá se o principy kategorizace sociální reality
o úrovně
 osobnost
 dyadické vztahy
 sociální mikrostruktury - rodina, parta
 sociální makrostruktury
procesuální
o vztahy mezi jedincem a
 jedincem
 malou skupinou
 sociální institucí (právní řád, apod.)
12
2
UTVÁŘENÍ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE JAKO SAMOSTATNÉ VĚDY
2.1




2.1.1




2.1.2





2.2



2.2.1


Vliv hlavních psychologických škol 20. století
Behaviorismus - pohled přes zisky a ztráty, sociální interakce jako vzájemná výměna (Rotter teorie sociálního učení)
psychoanalytické teorie - orientace na dynamiku chování, pudové zdroje aktivity, období
dětství, rozpor mezi lidskou přirozeností a společností, kulturou (Adorno - autoritářská
osobnost)
gestalt psychologie - vliv na teorie kognitivní disonance či rovnováhy, rozvoj kognitivismu
(Lewin - teorie pole, konfliktu)
symbolický interakcionismus - čerpá z teorie G.H.Meada
Krize v sociální psychologii
koncem 60. Let
pochybnosti o platnosti poznatků získaných převážně experimentálním způsobem na
amerických studentech, které vycházely z redukcionistického chápání sociálního
ostřejší odlišení psychologické či sociologické sociální psychologie
překonání krize možné jen sbližováním obou pohledů, větším zájmem o sociální mysl a
sociální chování
Současná vlivná paradigmata
syntéza, integrace experimentálního přístupu a přístupu zohledňující sociálně kulturní
kontext
mezikulturní aspekt sociální psychologie, uznání psychologie ‚třetího světa‘
o syntéza psychologických a sociologických přístupů ve smyslu překročení kulturního
rámce západní civilizace a zkoumání mezikulturní odlišnosti v sociálním chování
etnometodologie - Garfinkel - pochopení vlastního světa subjektu
postmodernismus
sociální konstruktivismus - K. Gergen
Vývoj sociální psychologie
od vzniku do konce 2. světové války
od konce 2. světové války do konce 60. let (krize sociální psychologie)
od začátku 70. let do současnosti
první období 1908-1945 (vznik - konec 2. Světové války)
Byla vydána publikace McDougalla a publikace Rosse
o dále 5-ti dílná publikace Thomasa a Znanieckeho “Polský rolník v Evropě a Americe”,
která položila pro sociální psychologie základní kámen empirických výzkumů
v podobě pojmu postoj
Roku 1924 vychází vlivná a citovaná učebnice sociální psychologie Floyda Allporta
o Ten chápe sociální psychologii jako experimentální vědu o chování jednotlivce za
různých sociální podmínek
o Díky jeho chápání dostala sociální psychologie punc skutečné vědy
o Hlavním těžištěm se v té době stává USA.
13




2.2.2






2.2.3

2.3
2.3.1

Lewin se spolupracovníky publikuje výsledky experimentální studie stylů vůdcovství,
studovaných v laboratoři
Dollard zveřejňuje svojí teorii vztahů frustrace-agrese
R. 1945 zakládá Lewin Research Center for Group Dynamics.
Sociální psychologie tedy v této době plní několik úkolů
o vydává učebnice a příručky, aby se zapojila do akademické obce a zaujala i ostatní
odborníky a aby se včlenila do VŠ osnov
o vymezuje svůj předmět za pomoci pojmu postoj (např. jako vědecké studium
sociálních postojů)
o vyvíjí vlastní nástroje, jako např. postojové škály (Thurstone) nebo sociometrii
(Moreno)
druhé období 1946-1969 (konec 2. Světové války - krize sociální psychologie)
Toto období je charakteristické velkou aktivitou na poli sociální psychologie
roku 1957 publikuje L. Festinger teorii kognitivní disonance a o rok později F.Heider teorii
atribucí
Závěr 50. let bývá označován jako zlaté období
o jednak kvůli množství výzkumů, ale i teorií
Roku 1965 vzniká úplně samostatný časopis Journal of Personality and Social Psychology
V 60. letech pak naopak nastupuje krize sociální psychologie
Toto druhé období lze také charakterizovat dosažením určitých cílů:
o rozšíření záběru - od postojů se přechází k výzkumu malých skupin, agresivity, lásky..
o punc vědeckosti - většina výzkumů byla realizována experimentálně v laboratořích,
což také přispělo k pozdější krizi
o existence mnoha teorií “středního doletu” které existovaly vedle sebe
 nemožnost vypracovat určitou centrální teorii
o snaha o praktické využití sociální psychologie
 v tomto směru mnohé zklamala, což byla také jedna z příčin krize
třetí obodbí 1970 - dodnes
Toto období je označováno jako pokrizové, vzrůstá počet publikací a je oživován výzkum
Teorie v sociální psychologii
psychologie davu (LeBon, Freud, McDougall)
ve velkých seskupeních dochází k nadindividuálním duševním útvarům, člověk se mění, stává
se někým jiným.
LeBon
 zdůrazňoval primitivismus a iracionalitu
 Duše davu vzniká působením sugestibility, rychlého šíření afektů a anonymity
Freud




rozšířil psychoanalitickou teorii na masové procesy
snažil se zjistit vliv davu na duševní vývoj jedince
Uznával duši davu
Dav podle něj funguje především na lásce (libidózním poutě) jednotlivých členů k vůdci davu,
z které vzniká infantilní jednostranná závislost
14

2.3.2


2.3.3



2.3.4


2.3.5



To je vertikální struktura, horizontální pak spočívá ve vzájemných vztazích členů, kteří mají
společný ideál - vůdce
pojem “group mind” (McDougall - “The Group Mind”)
interakce jednotlivců vede k vytvoření specifické společné mysli, která není jen sumou jejich
myslí (např. národy, dav…)
Základním pojmem je instinkt (např. instinkt stádnosti, který nutí člověka ke spolužití)
Teorie národů (Wundt - “Psychologie Národů”)
jde o speciální typ teorie skupinové mysli
Předpokládá, že klasická psychologie, především laboratorní, nemůže postihnout celé
chování člověka, které je ovlivněno řečí apod.
Strukturu duše národa tvoří tři hlavní prvky: řeč, mýty a zvyky.
Teorie kolektivní reprezentace (Durkheim)
podobně jako Wundt předpokládá vliv společenství na jednotlivce, ne v jazyce jako Wundt,
ale v náboženství
Předpokládá jakousi kolektivní reprezentaci, která je v podstatě druhým vědomím člověka,
vedle jeho osobního.
Johann Friedrich Herbart (1776-1861)
filozof, psycholog, pedagog
nástupce Kanta (lidé se střetávají jako představy - vznikají mezi nimi konflikty apod.)
rozvíjel teorie vědomí na základě představ „Člověk není nic bez společnosti, o kompletně
izolovaném jedinci nevíme nic, ale to víme zcela jistě, postrádal by lidské vlastnosti.“
Od Herbarta vedou 3 linie:
 Volkerpsychologie (psychologie národů)
o Lazarus, Steinthal
 Sociálně psychologický výklad historie
o Lamprecht
 Dnešní sociální psychologie
o G. A. Lindner
2.3.6






2.3.7


Lazarus, Steinthal
němečtí lingvisté
rozdíly ve stavbě jazyka se projevují v myšlení (jiný národ = jiné myšlení)
vymezují zde předmět psychologie národů
pozn. Wilhelm von Humbolt - termín Volkerpsychologie je jeho pojem
člověk je sociální bytost, předurčen k sociálnímu životu
o uskutečňuje svůj potenciál pouze ve společnosti, ve spolupráci
založili časopis
Karl Lamprecht
výklad dějin lze učinit teprve až na základě sociálně psychologického výkladu způsobů jedince
(ke společnosti)
není to zcestné, ale zcestné je na tom to, že tvrdili, že je to jediná správná cesta
15
2.3.8












Gustav Adolf Lindner
narodil se v Čechách, matka byla Češka, otec Němec
vystudoval filozofii, teologii nedokončil, byl SŠ profesorem
1882 - profesor filozofie a pedagogiky, přednášel česky, spisy psal německy
středoškolská učebnice, podle které se učilo v celém Rakousku-Uhersku
čistý Herbartovec (vycházel z představ, ale jde dál)
sebeuvědomování, řadí do psychologie myšlení (Wundt ho tam například neřadil, ten řekl, že
patří do logiky)
o dílo Myšlenky k psychologii společnosti jako základ společenské vědy
1. monografie o sociální psychologii
o Společnost jako sociální organismus (Fyziologie společnosti)
o Společnost jako bytost představující (Základy sociální psychologie)
o Společnost jako bytost chtějící (Politická psychologie)
Snaží se vysvětlit jak společnost funguje
o jak to individuální vědomí získá část toho společného - rodina přirozená skupina
Rozlišuje národ a stát - mají odlišný význam pro psychologii
o národ má stejný původ, řeč, zvyky, mravy, těsné soužití, náboženství, umění
o stát nehledí na národnost, mají společné území pod jednou vládou a právním řádem
Otázka - Co bylo dřív? Společné nebo individuální vědomí?
o Vychází z jedince - jak jedinec vytváří společné vědomí
o individuální vědomí prochází různými stavy - některé ty stavy jsou „neveřejné“
„tělesné“ a tím, že jsou externalizovány (zčitelněny navenek), ovlivní jiné lidi a vytvoří
se něco, co tvoří normy, zvyky, společné vědomí
Dále se Lindner zabývá těmito fenomény
o kooperace, konflikt, kompetice
o postavením sociální psychologie v systému věd - čistě sociální věda (blízko ke kulturní
antropologii, etnologii, politologii
o ač sám filozof - o filozofii se nezmiňuje a o sociologii taktéž nemluví
ač má za současníka Comta, naprosto ho ignoruje -lze možná vysvětlit tím, že nebyl dostupný
překlad jeho díla
Wilhelm Wundt
 Wundt chtěl pouze experimentální psychologii
o Herbart ani Lindner nesouhlasili - možná proto se jim nedostalo podpory
o Wundt byl velmi silná persona tuto orientaci mimo laboratoř jim neposvětil
 zkoumání řeči, mýtů a zvyků
2.3.9

Edward Ross
začal přednášet sociální psychologii
Dvě linie
 Jedna linie - vysvětlovala sociální chování z hlediska příčin sdružování v psychice
 Druhá linie - vykládala sociální seskupení (vysvětlovala podstatu masových psychických jevů)
2.3.10
mechanismy pro vysvětlování sociálního chování - principy
 hédonismus
16




egoismus
sympatie
imitace
sugesce
Hédonismus
 autorem je Thomas Hobbes
 hybnou silou chování je snaha dosáhnout potěšení, radosti, štěstí a vyhnout se bolesti…
 člověk se sdružuje s jinými, když mu to pomáhá k něčemu příjemnému a eliminuje to špatné
 dále např. nacházíme princip hédonismu u Freuda, u Thorndika - zákon efektu
Egoismus
 jako potřeba moci
 zdroj potěšení je v potřebě moci (jinak blízké hédonismu)
 myšlenka Nietzscheho (myslel si, že stačí k vysvětlení veškerého chování - snaha hledat
univerzálnost a jeden princip)
 moc získána na úkor blaha jiných, dochází k ovládání jiných
Sympatie
 odmítá sebelásku jako dominující princip
 hlavním motivem sociálního chování je sympatie projevující se jako lidský vztah lásky,
přátelství, soužití
 objevuje se už u Platóna, Adama Smitha - 18. stol. - „Bohatství národů a teorie mravních
citů“
 jsou 2 druhy sympatie:
o jedna vycházející z toho, že rychle a instinktivně prožíváme to, co člověk nám blízký a
chováme se stejně jako on (prožíváme s ním radost = empatie)
o druhá vycházející z toho, že i když nepociťujeme totéž co druhý, jsme schopni
pochopit, co prožívá a jsme schopni se přiměřeně tomu chovat
Herbert Spencer 19. stol.
 2 formy sympatie
o prezentativní = reflexivní
o reprezentativní = reflektivní
Imitace
 považuje sociální chování za výsledek sociálního přizpůsobení se (děti napodobují rodiče
apod.)
 princip vysvětlující konformitu
o Gabriel Tarde - francouzský sociolog a sociální psycholog
 zastánce imitace „Zákony napodobování“ , „Mínění a dav“
o výrok, že společnost je imitace
3 zákony imitace
 zákon sestupu = poklesu
o výše postavené třídy společnosti jsou napodobovány těmi nižšími
 zákon geometrického růstu
o rychlé šíření módy, zvyků
 zákon preference vnitřního (vlastního) před vnějším (kulturou)
17



Z dnešního pohledu ty první dva platí a ten třetí u nás v ČR spíše neplatí
Na Tardyho navazuje Baldwin (podal psychologický výklad tohoto vztahu)
George herbert Mead - zakladatel symbolického interakcionismu
Sugesce
 Individuální a masová
 velmi rozšířený mechanismus
 přes Francii, resp. Charcota a Le Bona (vysvětlení sociálního chování v davu)
 dodnes se neví, jak přesně ta sugesce funguje
Ross

jeho učebnice je založena na posledních dvou principech
2.3.11
Výklad davu
Jak lze masu vysvětlit?
 Teorie davu
 Skupinová mysl
 Psychologie národů
Teorie davu
Gabriel Tarde (1834 - 1904)
 rozlišuje mezi spontánní masou a organizovaným seskupením (hierarchie, společné
přesvědčení…)
 základním mechanismem je seskupování členů na základě napodobování = imitace
o jedinec napodobováním členů a vůdce nabývá společné intelektové schopnosti, které
mohou být vyšší než jeho vlastní a tím tedy v organizovaných seskupeních roste
intelektová úroveň jednotlivých členů (byl to v podstatě jediný autor, který si to
myslel - ostatní spíše opak)
Le Bon






lékař- Psychologie davu
připisuje davu iracionalitu a primitivismus
v davu se člověk stává někým jiným, kompletně se mění
převahy nabývá primitivní vrstva v člověku
probouzí se destruktivní instinkty a uvolňují se zábrany
duše davu vzniká jako výsledek působení následujících mechanismů
o sugesce
o sugestibilita -člověk nekriticky přijímá vše, co se mu řekne = nákaza (rychlé šíření
afektu z jednoho na druhého)
o anonymita -ztráta odpovědnosti, pocit nepotrestatelnosti (svoboda projevit
destruktivní tendence)
Skupinová mysl „Group Mind“
 skupinové vědomí, duše, mysl
 interakce individuálních lidí produkuje společné způsoby myšlení, chtění (jsou odlišné od
sumace myslí)
Émile Durkheim (1858 - 1917)
 profesor sociologie na Sorbonně, Wundtův současník
18






představitel kolektivní reprezentace
o zastupuje sociálno - kolektivní mysl
v individuálních myslích je něco, co je zahrnuto do kolektivních myslí
použil náboženství k vysvětlení kolektivit (rozpor s Wundtem - podle něj je jazyk něco, co
vstupuje do jedince) - jinak oba přičítají velký význam kognici
Durkheim odmítá psychofyzický paralelismus
o říká, že věci v nervové soustavě jsou jedna věc
o druhá věc (druh jevů) je to v mysli
o třetí věc jsou věci v sociálním vědomí (nespatřuje mezi nimi souvislosti, narozdíl od
Wundta)
o uvažuje, že z psychických jevů lze popsat jen počitek (ostatní už nelze prokázat
v nervové rovině)
Individuální vědomí náleží pouze naší vlastní zkušenosti a sociální vědomí obsahuje
veškerou lidskou zkušenost dané společnosti
o nejvýznamnějším nositelem lidské zkušenosti je náboženství - ty hodnoty existují
nezávisle na nás
o existuje primárně druh (kolektivní reprezentace)
Kolektivní reprezentace - donucovací vlastnost, působí, vyžaduje od jedince myslet a chovat
se podle pravidel společnosti
o tlaku společnosti se podrobujeme rádi = jsme konformní
o zvláštní zkušeností, není pouhým komplexem vzájemně na sebe působících individuí,
o je existencí nadindividuální (tím, že se spojují ve společnost, rozpouští se individuální
vědomí - vzniká kolektivní reprezentace = představy)
o společné jevy jsou prvotní, psychické a biologické jsou odvozené
W. McDougall
 velká británie, později USA
 „Introduction to social psychology“
 vymyslel termín Group mind
o kontinuita existence s individuální nahraditelností
a. group mind zůstává, i když lidé se mění
o existují myšlenky skupiny v myslích členů
o interakce s jinými skupinami, zvláště soupeření a konflikt podporují skupinové sebecítění
o existence tradice a zvyků v myslích členů společnosti
o specializace funkcí a dělba práce
a. např. dělba práce je výsledkem group mind, není náhodná
 umožňuje rozvinout lidský potenciál (už Herbart)
 termín byl populární do 20. let, pak z psychologie zmizel
Floyd Allport
 vliv behaviorismu
 těžce napadl McDougalla (národnost, katolicismus nejsou součástí group mind)
o po této kritice vydal McDougall svou knihu GM podruhé a byl v ní znát výrazný ústup
od prvotních představ
společné a reciproční segmenty chování Group mind (sociální instituce) jsou segmentem každého
jedince a vstupují do jedinců
Psychologie národů
W. Wundt
19






psychologie individuální „Základy fyziologické psychologie“ a sociální = národů „Výklad
mýtů, jazyka a zvyků“
člověk zaznamenává počitky z vnějšku a kombinuje je podle asociačních zákonů a závisí na
apercepční mase = neboli dřívější zkušenosti
o univerzálním, vysvětlujícím principu, vnitřní duchovní síle ovlivňující průběh
psychických procesů
dojmy z vnějšku vstupují do pamětí, jsou ukládány v souladu s apercepční masou, která je
sama o sobě produktem kultury
morální ideje, ideologická přesvědčení, jazyk (kódování přes řeč), to vše tvoří duši lidu
o např. špaček je zařazen do škatulky pták - toto dělení už někdo jiný vymyslel
později přiřadil Wundt do duše lidu ještě umění, právo, náboženství a sociální organizaci
o už předtím to měl ale Lindner
záměrně nepoužívá termín Volkgeist = duch lidu (* původní Hegelův termín), který používá
Steinthal a Lazarus (používali ho dřív než si tohle vymyslel Wundt)
2.3.12
Pvní experimenty
Max Ringlman
 zemědělský inženýr
 zkoumal fyzický výkon ve stejné činnosti prováděné samostatně či skupinově (výkon při
tažení lana)
 s rostoucím počtem lidí klesá výkon - tzv. Ringlmanův efekt (aha social loafing)
Normen Triplett
 zkoumal jak se výkon mění za přítomnosti jiných
 rychlost cyklisty se zvýšila o 20%, když měl možnost sledovat údaje o rychlosti jiných
 toto ověřoval v laboratoři s 10letými dětmi (jednalo se o navíjení struny na naviják a to byly
buď samy nebo v přítomnosti jiných)
 sociální facilitace
Walter Möde
 německý psycholog - navrhl v Lipsku program výzkumu spolupráce ve skupině, možno
zkoumat v laboratoři
 sociální proměnné vstupují do všech experimentů - cítění, myšlení, jednání…
20
3
PSYCHOANALÝZA A NEOPSYCHOANALÝZA V SOCIÁLNÍ
PSYCHOLOGII




3.1
Nejde o ucelenou psychoanalytickou koncepci, ale spíše o inspiraci některými jejími poznatky
a jejich transformaci
Hlavně jde o teoreticko-spekulativní konstrukty a interpretace (x behaviorismus)
Z Freudových teorií jsou důležité hlavní otázky socializace, struktury a dynamiky rodiny a
kultury a společnosti (“Totem a tabu”)
Vznik lidské společnosti odvozuje od malé skupiny, se silným mužem v čele
o Za rozhodující pro civilizaci považuje nahrazení výlučné dominance jednotlivce
skupinou
o Právě civilizace nás odlišuje od našich zvířecích předků, nemá však pouze pozitivní
vliv, ale také potlačuje jedincovu přirozenost a svobodu
Freud
Výklad snů (1900)
 důraz na nevědomí - síly pro výklad psychiky
 sexuální pud = libido, touha po slasti
 pud smrti Thanatos
Osobnost
 superego - svědomí, souhrn morálky, vzniká ze vztahu dítěte k rodičům a rodičů k dítěti - de
facto je to superego rodičů, rodiče mají vliv, dítě přebírá a zvnitřňuje morálku a etiku rodičů =
nositel kulturní tradice
 ego - zprostředkovává kontakt s realitou
 id - nevědomá složka, energetický potenciál, hnací síla
Identifikace - při vytváření nadjá, dítě se ztotožňuje s vnějším světem, zvnitřňuje se
Přínos





socializace
struktura rodiny a její dynamika
psychologie masy
původ společnosti
podstata lidské kultury
Socializace v návaznosti na superego
 zejména v raných fázích vývoje, dítě asimilováno do určité kultury, identifikace se superegem
rodičů
 v dalším vývoji identifikace s dalšími zástupci kultury
 odměny a tresty  přijetí pravidel kultury
Raný obraz rodičů  dokonalí a všemohoucí
 tento neuvědomovaný raný obraz je předobrazem toho, jak se chováme ve společnosti)
o Člověk je socializován, když úlohu vnějších autorit přebírá superego a zajišťuje
konformitu se společností.
21
o

Příčiny nepřizpůsobení
 míra nároků, které společnost na člověka klade
 slabost superega a ega
Člověk není absolutně socializovaný a tlaky z něho vycházející (id) působí nepřátelsky vůči
společnosti
Struktura rodiny a její dynamika
 Základem výkladu rodiny je vztah mezi rodiči a dětmi a tyto vztahy jsou základem všech
budoucích vztahů.
 Dítě  objektem první lásky je matka
 v nutnosti podřídit se kulturním zvyklostem (jinak trest) dítě ztrácí část lásky k matce
o Oidipský komplex - chlapec se zamilovává do matky (Elektřin komplex - děvče do
otce)
o nenávist k otci, obava z kastrace
 sourozenci soupeří o lásku rodičů i spolupracují
Psychologie masy
 dav vysvětluje na základě libidózních vazeb, přesměrování sexuálních motivů k zástupným
objektům
 Vůdce
o není jen persona, ale je to i idea  též k ní jsou libidózní vazby, lidé se identifikují
s ideálem
o svazek s vůdcem je důležitější než vazby mezi členy
o jedinec se vzdává svého ideálu a přebírá ideál vůdce  bezmezná oddanost,
zodpovědnost posunuta na vůdce  snížení kritičnosti myšlení
Díla: (Oidipův komplex z individuálního vývoje přenesl na celou antropogenezi )
 Původ společnosti
 Totem a tabu
 Nespokojenost v kultuře
 Naši předci žili v malých skupinách, ve kterých silný samec byl vlastníkem všech žen
o Tento silný samec byl tyranem a otcem celé hordy  syny nutil k sexuální abstinenci,
jinak je žárlivý otec, vykastroval, vyhostil, či zabil
o Vyhoštění synové se spojili do bratrského svazku, jehož účelem bylo zabít otce a
podle zvyku ho sníst
o Snězení = identifikace
o ambivalentní postoj k otci
o v totemových slavnostech se objevuje opakovaně vražda praotce  reprezentováno
totemovým zvířetem a zároveň lítost nad tímto skutkem
o v bratrských svazcích jsou rozbroje a boje o moc  uzavírají se dohody k ustanovení
pořádku a klidu
o incest = tabu (zákon o exogamii -uzavírání sňatků mezi nepříbuznými kmeny)
Podstata lidské kultury
 kultura = je celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků
 má 2 funkce:
o chrání před nebezpečím původního světa
o reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně neničily
Lidská existence v komunitě
22



3.2




je možná jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí tak, že jejich společná síla je nadřazena
kterémukoliv jedinci
substituce moci za výlučnou dominanci jedince (skupina se může sjednotit jen za zřeknutí se
individuálního pudového uspokojení)  z toho plyne, že civilizace vede k frustraci
Člověk se vzdává slasti výměnou za bezpečí masy
o lidé nemilují odříkání si slasti, musí být donucováni k práci menšinou vzdělaných a
inteligentních
o civilizovaná společnost zbavuje člověka svobody
C. G. Jung
zakladatel analytické psychologie
přispěl velmi rozsáhlým dílem do klinické praxe
asociační experiment, extraverze X introverze, temperamentové typologie
libido chápe šířeji  obecná duševní energie, intenzita psychických procesů a jejich hloubka
Psychika
 samoregulující se systém, ve kterém se vědomí a nevědomí chovají
kompenzačně/komplementárně
Nevědomí
 zapomenuté zkušenosti, obsahy trapné (v rozporu s morálkou), archetypy, mytologické
obrazy
 nikdy neprošly vědomím, jsou ve zděděných mozkových strukturách (instinkty X archetypy)
 mohou mít mytologické podoby obrazů, motivů, vztahů = kolektivní nevědomí
Instinkty
 typické formy chování a všude, kde jde o stejné pravidelně se opakující formy chování, jde o
instinkt
Archetypy (praobrazy)
 typické formy chápání světa a všude, kde jde o stejné pravidelně se opakující formy chápání,
jde o archetyp
 nezáleží na příznačnosti jeho mytologického charakteru
 jsou to prapůvodní způsoby intuitivního chápání světa
 Archetypy
o Persona (maska)
o Stín
o Vlastní Já
o Animus/anima
3.3




A. Adler (1870 - 1939)
zakladatel individuální psychologie
odmítá Freudův pansexualismus, v determinaci začíná převažovat sociální pohled
lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem, tvořeným již v 1. měsíci života (první stopy
obrazu světa a postoje)
to dovoluje předvídat, co se stane v životě později (prototyp dítěte 4 -5 let - co na dítě
působilo)
23


Nevědomí nezdůrazňuje, ale předpokládá
Nestaví vědomí a nevědomí do sporu, ale jde o kontinuitu
Já X společnost
 přizpůsobení se jedince společnosti
 krizové situace v dětství mohou způsobit zážitky méněcennosti  a následnou snahu po
vyrovnání/touhu po moci (anebo patologii = komplex méněcennosti)
 dítě prožívá pocit závislosti a bezmoci, z toho pramení neuvědomované pocity slabosti a
méněcennosti
 dítě potřebuje pocit sounáležitosti
 zájem o rodinu - dítě potřebuje péči, dítě je bezmocné a slabé, potřebuje ochranu, to vede
k životu v komunitě, jedna z nejbližších tendencí je vytvářet skupiny
3.4





Dítě



K. Horneyová (1885 - 1952)
neopsychoanalýza odmítá rozhodující roli sexuálního pudu a biologické determinace
zdůrazňuje sociální determinanty psychiky
sexuální potíže jsou důsledky neurózy, nikoli příčinou
zdůrazňují odlišnost ženskosti
důraz na rané dětské zážitky, nevědomí, výklad snů
má potřebu satisfakce, uspokojení základních biologických potřeb
potřeba bezpečí (ochrany před nepřátelským světem), závislost na rodičích
potřebuje dostatek něhy, vřelosti, lásky, uznání (může být frustrováno tresty  to vede
k pocitům osamělosti, bezmocnosti a nepřátelského světa)
Konflikt mezi závislostí na rodičích a odporem k nim
 základní bazální úzkost (je tedy důsledkem pocitů nejistoty vztahu dítě X rodiče)
 bazální úzkost může, ale i nemusí vzniknout
 snaha překonat úzkost pomocí strategií přístupů k jiným lidem, snaha získat jistotu:
o tíhnutí k lidem
o stranění se lidí
o směřování proti lidem (mít je pod kontrolou)

3.5





Ve 30. a 40. letech fungovalo spontánní hnutí “osobnost a kultura”, ke kterému se hlásil
např. E. Fromm
o se orientuje hlavně na problémy odcizení, konformity a sociálních potřeb člověka,
které nenacházejí uspokojení v žádné existující společnosti
E. Fromm
filozof, sociolog, zdůrazňoval historický kontext
Umění milovat = nejen sexuálně, ale i láska rodičovská, sourozenecká, láska k idejím…
člověk ve vývoji získal svobodu, ale odcizil se přírodě i jiným  ztratil pocit sociálního bezpečí
klade velký důraz na výchovu (shoda s Lindnerem - záměrné a systematické působení
k vytvoření sociálna)
inspiroval se Freudem (rovněž má typy charakterů z psychosexuálního vývoje), ale s úplně
jiným výkladem, odsexualizováno
24


3.5.1

Jádro osobnosti je tvořeno tzv. „sociálním charakterem“, který je společný všem členům
kultury, vzniká jako důsledek zkušeností ze způsobů života v dané kultuře
osobnostní rysy, které se očekávají od člověka v dané kultuře
Typy charakteru podle Fromma
odvozeny ze vztahu jedinec X společnost
receptivní typ
 věří, že zdroj všeho dobrého je mimo jedince (přijímá)
 vykazuje závislost a pasivitu
 není schopen cokoli dělat bez vnější pomoci
 hlavní úkol je být milován spíše než milovat
 typ submisivní, lehkověrný, sentimentální
vykořisťující typ
 vše bere od ostatních (ale násilím)
 neprodukuje nic svým vlastním úsilím
 lásku, majetek, vše si přivlastňuje od druhých
 agresivní, arogantní, egocentrický, sebevědomý, hrdý
hromadící typ
 podobnost s análním stadiem Freuda
 akumulace majetku, moci, lásky
 nechce se dělit
 tendence žít v minulosti a zamítat cokoli nového
 rigidní, podezíravý, tvrdohlavý, neústupný X na druhou stranu ale také obezřetný, věrný,
rezervovaný
tržní typ
 svou osobnost oceňuje jako zboží, které lze úspěšně prodávat či směňovat
 udržování zevnějšku, prospěšných společenských kontaktů
 vztahy ve formě povrchních rolí
 netaktní, bezcílný, nehospodárný X na druhou stranu přístupný názorům, zvědavý, velkorysý
produktivní typ
 Fromm ho považuje za ideální typ
 lidská schopnost milování a práce, produktivní usuzování
 nezávislost, spontaneita, integrovanost, tvořivost, spjatost se sociálním dobrem

Navázal na něj Riesman se svým „Osamělým davem“
Frommova díla:
 Strach ze svobody Escape from freedom
 Člověk a psychoanalýza - Man for himself & inquiry in the psychology into ethics
 Umění milovat
 Anatomie lidské destruktivity
25
3.6






3.7











Riesman
Inspiraci u Fromma našel např. Riesman
se zabýval se pojmem sociální charakter
o je to ta část charakteru, kterou mají společnou důležité společenské skupiny)
Ve vývoji společnosti podle něj existují tři období, kterým odpovídají tři typy sociálního
charakteru, podle toho, jakým způsobem si společnost zajišťuje konformitu svých členů:
o tradiční řízení (v Evropě do renesance) - společenské normy, zvyky, jejich
nedodržování brání strach ze zostuzení
o vnitřní řízení (v Evropě od renesance do 19.st.) - zvnitřnělé požadavky autority, při
porušení pocit viny
o vnější řízení - člověk je citlivý na požadavky druhých, blízkých. Těmi se řídí,
konformita je zajištěna úzkostí z nevyhovění
Riesman po 2.sv.v. zajímavá analýza změn v americké společnosti.
Psychoanalýza také měla vliv na zkoumání předsudků
o např. výzkum rasových předsudků v USA z r. 1950, kde se zjistila souvislost rasových
předsudků s podléháním autoritě, která zase souvisí s přísnou výchovou v rodině
o vznikala tak skrytá agresivita, která se snadno přenášela na slabší objekty
Nepřímým vlivem psychoanalýzy je Lewinova teorie, který převzal z psychoanalýzy některé
pojmy, jako např. konflikt, a zabýval se také dynamikou lidského jednání
Harry Steck Sullivan (1882 - 1949)
americký psychiatr
spojoval poznatky ze sociologie s psychoanalýzou
neopsychoanalytik
nejdůležitější pro další vývoj (pro utváření mezilidských vztahů) je rané dětství, nikoli sexuální
pud
podobnost s Horneyovou
o Sullivan považuje situaci bezpečí a jistoty ze stěžejní  ty vznikají ve vztahu
k sociálnímu okolí
interpersonální zkušenost - „situace prsu v ústech“ - situace kojení
o podle Sullivana je to základ budoucích sociálních vztahů
Horneyová
o nejen uspokojování fyziologických potřeb, ale zároveň vyvolává pocit dobré X zlé
matky
o zážitek zlé matky vede k úzkosti, napětí, je součástí interpersonální zkušenosti
přenášené do dospělosti
6 stadií vývoje člověka:
o rané dětství
o vlastní dětství (6-10 let - typické vztahy mezi stejným pohlavím)
o juvenilní období
o preadolescence
o raná adolescence
o pozdní adolescence
Každému období připisuje interpersonální vztahy
systematický výklad interpersonálních vztahů (jako první)
„koncepce moderní psychiatrie“
26
4
BEHAVIORISMUS A NEOBEHAVIORISMUS V SOCIÁLNÍ
PSYCHOLOGII




4.1
Behaviorismus
1913 - článek „Očima behavioristy“ - manifest
vznik v reakci na kritiku introspekce, reakce na mentalismus  předmětem chování
S-RS-O-R
Základní pojmy












Osobnost = systém zvyků vznikajících učením
zvyk - zavedl James
o chováme se v určitých situacích určitým způsobem osvojeným na základě zkušenosti
učení
o typické instrumentální = operantní podmiňování
o po odpovědi následuje odměna (posílení) X trest (vyhasínání)
měřili sílu odpovědi (= pravděpodobnost výskytu odpovědi, latence, míra)
Posílení = jakákoli událost, která následuje po odpovědi
Hull - teorie o redukci pudu
o učení vznikne tehdy, když je motivace
Generalizace
o Vyskytuje-li se odpověď za určitých podmínek  je pravděpodobné, že se vyskytne i
za podobných
Diskriminace
o organismus se učí (a posiluje) reagování pouze na určitý podnět (vše ostatní se
přetírá)
Behaviorismus je postaven hodně na hédonismu (což je zásluha hlavně Thorndika)
G.C. Homans - teorie sociální výměny
o spolupráce se Skinnerem
o aplikace klasického behaviorismu
Miller, Dollard - frustrační teorie agrese
o osvojování si sociálního chování na základě „Sociální učení a nápodoba“
CUE = klíč, vodítko
4.1.1
Sociální učení
Podmínky
 pud = drive
 klíč = cue (rozlišitelné podněty, které určují, jaké odpovědi a kdy budou následovat)
 odpověď
 posílení

Dítě si může snadno osvojit strach ze psa
o původně indiferentní podnět se najednou stává klíčem, když ho vidělo někoho
kousnout, a vznikne úniková reakce
o Klíč ty dvě představy spojuje
Imitace
27



napodobování má dvě podoby
chování závislého připodobnění = matched depend
o nápodoba se vyskytuje, když je za ni jedinec odměňován
o pud hladové krysy
o krysa vůdce běží bludištěm za žrádlem, dav krys běží za ní - dochází ke generalizaci poběží za bílou krysou i za šedivou
 klíč…krysa vůdce
 odpověď…běží tam
 posílení…žrádlo
o 2 sourozenci si hrají, starší uslyší kroky otce (to je ten klíč)  běží ke dveřím ho
uvítat (mladší neumí rozeznat klíč, tak se chová podle staršího sourozence)
o generalizace (napodobuje staršího v mnoha jiných situacích)
Situace, kdy k tomu chování dojde - generalizace:
o Účastníci situace (latentní model i imitátor) jsou stejně/podobně motivováni
o Jeden z účastníků není schopen dosáhnout cíle nezávislým chováním na základě
bezprostřední orientace v klíčích vyskytujících se v prostředí
o Potencionální imitátor má možnost různého chování, ale k dosažení cíle vede
nejsnadněji chování, které je závislé (tj. podle potencionálního modelu, který přebírá
roli klíče)
o Potencionální imitátor je odměněn za své závislé připodobňování a neodměněn
nebo potrestán za chování modelu nezávislé
kopírování = copying
 vzniká jako úmyslné/záměrné napodobování
 vůle, snaha, touha dosáhnout dokonalosti modelu
 i zde platí, že model se orientuje v situaci, zatímco napodobující se chová podle modelu
 ovšem zde si je imitátor vědom, že se chce něco naučit, přiblížit se apod.
 poznávací procesy
reakce Albert Bandura a Richard Walters
 ke kopírování říkají, že učení může mít i podobu observačního/zástupného učení
 kritika, že u závislého připodobňování už musí existovat osvojená odpověď (a je jen
zpevňována)
 pro nápodobu postačuje kontiguita (styčnost) asociačních zákonitostí senzorických událostí
 posílení by mělo být vztahováno k výběru odpovědi než získání odpovědi
 nápodoba nastává tehdy, jeli model atraktivní, odměňující, prestižní, mocný
 rozhodující je, co ta osoba vidí (co ten model vyvádí)  určitou roli hraje, jestli je model
úspěšný a jestli je odměněn, působíli atraktivně apod.
o neuvažují, že by se napodobovalo něco, co není přímo viděno
 Panenka BOBO
 film, uplatňovaly se na panence různé druhy agresivního chování  promítalo se to
dětem
o při posílení toho chování, když je děti mlátily je mlátily mnohem častěji
o při trestu  méně
o bez posílení  beze změny
 Když se chtělo, aby děti reprodukovaly to chování  věrně všechny napodobily
 kognitivní model situace uchován v paměti)
 Přišlo se na to, že posílení k tomu není potřeba
Rolf Harré - 1972 - etogenika, ten Harré je filozof a to je vždycky podezřelé
28
Paul Secord - návaznost na Meada





4.1.2




4.2









Sociální interakce jako výměna hodnot
poslední linie vycházející ze symbolického interakcionismu
interakce - z hlediska fungování, čili trvání
snaha popsat mechanismy v interakci
sociální výměna psychologických hodnot (u sociologů se to nazývá směna - zavání ekonomií)
Teorie sociální výměny
vysvětluje mj. i prosociální chování
východiska v antropologii a ekonomii (antropologie - u přírodních národů jsou obřady
obdarovávání  přísná pravidla  primárně sociální charakter, že se vyslovuje uznání apod.,
ekonomie - člověk se snaží o maximální zisk a minimální náklady = princip minimaxu )
Člověk se rozhoduje o způsobu chování na základě zvažování nákladů a zisků spojených
s nějakými alternativami chování.
Lidé udržují interakce, které přináší hodnoty, které aspoň pokrývají náklady = reciprocita
(může být i se zpožděním).
George Casper Homans
zakladatel teorie sociální směny
prezidentem Americké sociologické společnosti
„Human group“ - 1950, „Social behavior = its elementary forms“
původně sociální psycholog, později sociolog
na Harvardu působil se Skinnerem (použil jeho poznatky)
původně se soustředil na jednoduché sociální chování  při interakcích si jedinci poskytují
posílení (odměnu X trest)  ironické poznámky, poděkování atd.
zabýval se malou skupinou (pořád se něco děje a je to snadno pozorovatelné)
základní kategorie:
o aktivita - druh chování
o sentiment - vyjádření postoje a prožívání
o interakce - aktivita, kdy je jedinec za něco odměněn nebo potrestán jinou osobou
o norma - stanovisko skupiny (členové ho mají dodržovat)
Lidé, co spolu častěji interagují, jsou si více podobní ve svých aktivitách.
o Čím vyšší je postavení jedince ve skupině, tím více jsou jeho aktivity konformní
s aktivitami společnosti
o Čím vyšší je sociální postavení, tím širší je rozsah interakcí
Principy
 Podnět
o Pokud se v minulosti vyskytl určitý podnět, který byl příležitostí k odměnění aktivity,
tak pak čím podobnější je současná situace té minulé, tím pravděpodobněji vyvolá
podobnou aktivitu
 úspěch
o Čím častěji v daném časovém úseku aktivita člověka odměňuje aktivity jiných, tím
častěji budou jiní tuto aktivitu vyvolávat.
 Hodnota
o Čím vyšší hodnotu poskytuje jedinci aktivita jiných, tím častěji bude usilovat o
vyvolání této aktivity u jiných.
29



4.2.1





4.3







deprivace X nasycení
o Při nedostatečném uspokojení = deprivaci potřeby odměny, o ni bude člověk více
usilovat, ale naopak při častém uspokojení bude hodnota ztrácet na ceně.
agrese X uznání
o Čím více neprospěchu se objevuje při tom rozdělování (čím méně člověk získává ze
vztahu), tím pravděpodobněji vznikne vztah (z nezachování reciprocity).
Racionalita
o V lidském chování dominuje racionální zvažování účelnosti chování, což znamená, že
lze nejen vysvětlit chování minulé, ale že lze také předvídat budoucí (protože se bude
snažit dosáhnout zisku)
o Osoba A požádá B o pomoc  interakce  požádá = vklad, pro B je to odměna  B
odpoví = vklad, pro A je to odměna
o Při rovnocenném sociálním statutu budou zisky přibližně rovnocenné, ale při
rozdílných statusech bude zisk úměrný jejich postavení
o Lidé se ve schopnosti odměňovat velmi liší
o ZISK = ODMĚNA - NÁKLADY
 Odměna - záleží na tom, jakou hodnotu pro mě má (jak jsem si vyložil
objektivní hodnotu), záleží také na tom, kdo mi ji poskytl
 Když se objeví něco i minimálně negativního, celá hodnota většinou padá
Peter Blau
snažil se Homanse doplnit
o interakce hlavně nerovného postavení (nadřízenost X podřízenost)
proč lidé setrvávají ve vztazích ovládaných z pozice moci
lidé s mocí kontrolují, co mohou dostat
podřízení nadřízeným vyjadřují závislost, vděčnost, uznávání moci, protože nemohou vracet
hodnoty na jejich vyšší úrovni
vysvětlení agrese - jestli mocnější může vyvíjet agresivnější jednání
o až šikanování - podřízený zůstává ze strachu zticha
Thibauh a Harold Kelley
práce „The social psychology of groups“ - 1959
oba žáci Lewina
částečně opřeno o S - R paradigma, sociologii…
interakce probíhá podle vkladů a získá a vede k výsledkům
podle S -R - interakce se nebude opakovat, pokud nepřinese odměnu vyšší než investice
jdou od dyády ke skupině (X Homans)
o srovnávací úroveň a alternativy
vychází se z výsledku (co člověku zůstane) a jeho hodnota se posuzuje podle dvou měřítek:
o podle srovnávací úrovně
o podle alternativy
Srovnávací úroveň
 průměrná hodnota všech výsledků v dané sociální situaci, o kterých osoba ví z vlastní nebo
zprostředkované zkušenosti, a které jsou zvažovány z hlediska míry přitažlivosti
škála satisfakce (vymezili ji)
 bod s průměrnou hodnotou (co by člověk považoval za přiměřené)
30

je to měřítkem posuzování chování (jestli si spočtu, že to chování bude pod tou průměrnou
hodnotou, spíš do toho nepůjdu)
Srovnávací úroveň pro alternativy
 říká, jestli a za jakých podmínek ve vztahu zůstaneme
 zůstaneme tehdy, jestliže ten nejnižší možný výsledek ve světle všech možných alternativ je
pro nás akceptovatelný
 zůstanu pod bodem i tehdy, když nemám lepší alternativu, i když není žádné uspokojení,
stejně zůstanu, protože lepší není
Teorie výměny
 motivační činitel mezilidských interakcí
 toužíme po lásce, úctě, obdivu, jistotě, uznání, rozkoši, podpoře… (psychologické hodnoty)
 hodnoty vyjádřeny nejčastěji verbálně, ale i neverbálně
 nejvyšší hodnota uznání
 je trvalou potřebou pro sebepojetí
 hodnota bude tím vyšší, čím pro nás důležitější osoba nám ji poskytne a naopak
o od neuznávaných lidí to neberu jako odměnu, ale stejně jako jejich povinnost
 neplatí beze zbytku ani v reciprocitě, ani v časovém sledu
o skoro vždy nelze okamžitě vyžadovat reciprocitu hned
4.4





4.4.1



4.4.2

Přínos a vliv behaviorismu
Behaviorismus přináší do sociální psychologie SR paradigma a mění ji na studium chování
jednotlivce, které chápe jako funkci sociálních podnětů
Člověka vykresluje jako racionální bytost, zvažující alternativy svého chování v kategoriích
zisků a ztrát
o Přináší pojmy jako posilování, odměna, trest apod
Sociální je chápáno jako interpersonální
S postupným vývojem a liberalizací paradigmatu se behaviorismus stává přínosem i pro
sociální psychologii
Pojem vmezeřených proměnných umožňuje vznik inspirativních teorií
Teorie sociálního učení (J.B. Rotter):
Výskyt určitého jednání se v dané situaci odvíjí od
o očekávání jednotlivce, zda bude toto jednání odměněno či nikoliv
o hodnoty, kterou odměně připisuje
Rotter zavádí pojem locus of control, který vyjadřuje způsob jakým člověk vnímá posilování
o Externí kontrola znamená, že člověk vnímá posilnění (odměnu) jako nezávislou od
svého jednání
o Interní kontrola znamená přesvědčení o závislosti odměny na vlastním chování
Očekávání určitého posilnění je zevšeobecňováno
o vzniká model, podle kterého jedinec vybírá takové druhy jednání, za které lze
očekávat odměnu
o U jedinců s externálním ohniskem kontroly se objevuje přesvědčení, že to co se jim
děje nijak nesouvisí s jejich chováním
Teorie sociální interakce (J.W.Thibaut a H.H.Kelley):
Vychází z teorií o dyadických vztazích
31





4.4.3




Tvrdí, že pojmy vzešlé z analýzy takových vztahů lze aplikovat na rozsáhlejších skupinových
jevech
Každý člen dyády se snaží dosáhnout vlastních cílů a záleží na možných ziscích a ztrátách,
který konkrétní způsob si vybere
Podstatným faktorem při výběru je pochopitelně také jednání druhého
o Můžeme tedy hovořit o reciproční kontrole
Existují, v zásadě dva druhy situací kompetitivní a kooperační
o V první situaci jeden získává a druhý ztrácí, ve druhé získávají oba
Na teorii je patrný vliv ekonomických a sociologických studií
Významný je vliv behaviorismu i v oblasti výzkumu jazyka (C.E.Osgood,
G.Succi, P.Tannenbaum).
Jejich práce se zaměřuje na měření emocionálního aspektu konotativní stránky pojmů
Proces kódování a dekódování vysvětluje Osgood podmiňováním
Operacionálně je konotativní význam definován jako bod v sémantickém prostoru, určený
třemi dimenzemi hodnocení, potence a aktivita
Takový bod je východiskem k metodě sémantického diferenciálu, která však již překračuje
behavioristické hledisko a vrací se do oblasti kvalitativní introspekce
32
5
TEORIE POLE A KOGNITIVISTICKÉ KONCEPCE V SOCIÁLNÍ
PSYCHOLOGII
Kurt Lewin
 V sociální psychologii je vliv gestalt psychologie nejvíce patrný na pracích K. Lewina, které
jsou charakteristické systémovým přístupem a akcentováním dynamiky
 Jeho teorie pole přinesla do psychologie do té doby nevídaný akcent na skupinovou interakci
a působení jedinec skupina
 Dynamický přístup, který prosazoval se snaží o výklad člověka jako živoucího systému
usilujícího o rovnováhu, zájem je soustředěn na procesy, jimiž se rovnováha obnovuje
 Tedy hlavně na procesy motivační, což je společné téma psychoanalýzy i gestalt psychologie
 Lewin se však pokusil do tématu vnést více empirie a snaží se interakce popisovat pomocí
matematických a fyzikálních termínů.
 Významná je jeho práce o teorii konfliktu, kdy rozlišil tři základní druhy konfliktu
o Apetence Apetence
o Averze Averze
o Apetence Averze
 Tento přístup je aplikací dynamického principu do nitra jednotlivce
 Pro sociální psychologii je obzvláště významná Lewinova práce na poli skupinové dynamiky,
která způsobila, že se pojem skupiny a skupinového dění stal pro psychology akceptovatelný
o Skupina se začala chápat jako něco, co se vyznačuje vlastními charakteristikami,
přičemž jednání jednotlivce je závislé, nebo alespoň silně ovlivněné skupinami do
kterých patří
o Skupina je dynamický celek, přičemž změna v jedné části se projeví změnami v celé
struktuře
 Konkrétní výzkumy se zaměřovali směrem k problémům všedního dne koheze, komunikace,
skupinové změny a skupinového rozhodování
 Lewin velmi zdůrazňoval úlohu vědy při řešení podobných problémů, které se přímo podílí na
tvorbě kvality života. Snažil se prosazovat přirozené experimenty.
Kognitivismus
 Z jeho prací o teorii pole vycházel i F. Heider při zkoumání percepce a L. Festinger v práci na
teorii kognitivní disonance.
 Ti oba působí v rámci směru, který se nazývá kognitivismus
o Nejde o směr ve stejném smyslu jako třeba u behaviorismu, ale je jednou z
dominantních charakteristik sociální psychologie od šedesátých let minulého století
až podnes
Teorie sociální percepce
 Nejznámější práce pochází z pera F. Heidera tzv. teorie sociální percepce
 Vychází z kognitivních jednotek, které jsou tvořeny osobami, objekty a vztahy mezi nimi
 Jednotky vytváří celky, který má vlastnosti tvaru, nebo pole
 Analogicky ke gestaltistické tendenci k dobré figuře, působí mezi nimi tendence k rovnováze
 Rovnováhu definuje Heider v matematické i grafické podobě
 Oproti gestaltu zapojil do teorie i behaviorální důsledky kognitivní inkonsistence
33
5.1


5.1.1











Kurt Lewin (1890 - 1947)
Polák  Německo  emigrace
Berlínská škola tvarové psychologie
o záhy se odklonil, začal budovat vlastní teorii pole (inspirován fyzikou)
Teorie pole
Pole = dynamický systém (v němž každý bod interaguje s jinými body a změna napětí
v jednom bodě vyvolává tendenci k odstranění napětí a nastolení rovnováhy)
Chování člověka vysvětluje v psychologickém poli = odtud označení topologická psychologie
„Životní prostor“ - všechny 4 jevy (myšlení, percepce…) jsou uvažovány jako funkce životního
prostoru = pole, který sestává z osoby (person = P) a prostředí (environment = E)
chování odvoditelné ze vzájemných vztahů mezi jedincem a polem
= chování chápáno jako funkce toho „life space“
B = f (LS) = f (P, E)
o Rotter - žák Lewina BP = f (E + RV)
problém motivace (předpokládal, že v poli jsou motivy v podobě objektů, ke kterým jedinec
pociťuje vztah, potřeby nebo zaměření
vznik napětí, které se snažíme odstranit
nehledá zdroje motivace uvnitř organismu, ale ve vztahu organismu k prostředí
pojmy
o tenze - napětí (vysvětluje dynamiku chování  záměr)
o valence - pozitivní (některé síly v poli nás přitahují, objekty), negativní (odpuzují)
o síla - ve smyslu přitažlivosti/odpudivosti (různé vektory, jejichž součtem získáme
směr, kam se hneme)
o lokomoce - pohyb jako výslednice sil
Člověk zvažuje možnosti chování
o i nové situace, pro nás kognitivně nestrukturované
 nevíme, jak se chovat, chování má charakter explorace (váhání, pokus,
omyl…)
o rozlišil psychiku konfliktů, teorie konfliktů motivů (intra)  později i mezi osobami
o nejlepší je, když jsou obě možnosti plusové
 když jsou obě minusové, pak volím to menší zlo
 třetí možnost, jeden minus a jeden plus (plus je to, co chci a minus je to, co
musím)
Tgroup ( = T - group)
 model cvičené skupiny
 dohadování možností kooperace…  dnes bychom to nazvali sociální výcvik
5.1.2



Úroveň aspirace (ucházení se o)
hlavně zkoumali jeho žáci
odhad mého budoucího výkonu na základě srovnání s bezprostředně minulými
o vyjádření stupně obtížnosti cíle
i zde funguje sociální srovnávání
Skupinová dynamika
 síly (hybnost) způsobující proměnlivost skupiny, stavů
 analogie k osobnosti
 sociální klima apod.
34
5.1.3
Heuristiky
heuristika dostupnosti
 paměti (vybavuji si špatně třeba události apod.)
heuristika reprezentativnosti
 snažíme se o kategorizaci jevů
 umožňuje srovnat a posoudit, nakolik je scéna, člověk, situace zastupující nějakou kategorii
heuristika zakotvení a přizpůsobení
 určíme nějaký výchozí počet a potom se této výchozí hodnotě už jen přizpůsobujeme (nejsme
ochotni je moc měnit, jen je korigujeme)
 z evidentně zkreslených informací zobecňujeme
o z výjimečných případů  zobecněné informace (typické u médií)
 heuristiky jsou procesy založené na kognitivních procesech, usnadňují sociální poznávání, ale
taky mohou být značně mylné
5.1.4



Scénář
chápán jako sled událostí, které člověk očekává (ať už je přímo účastníkem nebo jen
pozorovatelem situace)
hlavně u častých situací, s ustáleným průběhem
mají podobu zobecnění, od schématu se liší tím, že jsou vázány na děj
3 typy
 epizodické
 kategoriální
 hypotetické
5.1.5
5.1.6









Teorie atribuce a sebeatribuce
Koheze = soudržnost
jedna z charakteristik skupiny
vyjadřuje síly, které poutají jedince k sobě a zároveň vytváří resistenci vůči destruktivním
vlivům
Lewin chápe skupinu jako síly působící k setrvání ve skupině, případně k jejímu opuštění
o pozitivní nebo negativní valence
v návaznosti na to zkoumá kohezi
o jak členové používají zájmena my a já
sleduje se též při rozhovorech, na kolik vyjadřují/oceňují svou příslušnost ke skupině
sociometricky lze kohezi rozlišovat (ne strukturu)
důležitost vůdcovské pozice - dopad na klima
způsoby vedení ve skupině
o demokratické
o autoritářské
sociálně psychologický výcvik
o TGroup (národní výcvikové laboratoře - national training laboratories)
o instituce pro aplikaci poznatků ze sociální psychologie (zvládání situací, řízení)
35



po Lewinovi zkoumání komunikační sítě - frekvence, obsahy a způsoby komunikace
metoda skupinového rozhodování - změna postojů a předsudků, místo aby se lidem předložil
již hotový návrh, měli sami diskutovat o nějakém problému a dospět k rozhodnutí
Žáci Lewina
o Heider, Harold Kelley, Lipitt, White, Schachter, Tibauld, Festinger
Deutsch
 po smrti Lewina produkuje hypotézy o chování členů v kohezivní skupin
o členové kohezivnější skupiny jsou více připraveni akceptovat jednání jiných členů
skupiny jako možnou náhradu za podobné vlastní zamýšlené jednání
 vzdát se něčeho ve prospěch skupiny)
o jsou připraveni být ovlivněni jinými členy skupiny a s větší pravděpodobností kladně
ocení jednání jiných členů skupiny
o větší specializace funkcí, větší rozdělení aktivit
o větší rozmanitost chování členů
o jeden bude ke druhému pozornější, více se budou chápat, ovlivňovat,
o pravděpodobně internalizují skupinové normy
5.2
5.2.1






5.3





Leon Festinger (1919 - 1989)
Teorie sociálního srovnávání
Heider s ní už pracuje
předpokladem je, že lidé mají tendenci zjistit, zda jejich názor je správný
o což vede k chování, jehož cílem je ohodnocení vlastního chování
když nejsou k dispozici objektivní nesociální měřítka, lidé hodnotí své názory a schopnosti
srovnáním s názory a schopnostmi jiných
Objektivní měřítka jsou preferována k sociálnímu srovnávání proto, že jsou přesnější a méně
snadno ovlivnitelné
o chceme se srovnávat s lidmi na společensky stejné pozici, s lidmi přibližně stejných
schopností a názory, jsou pro nás partnery
o souvisí to s tím, že chceme navazovat vztahy, které nás potvrzují
Předpokládá, že přesnost srovnání je větší, když už nemáme k dispozici objektivní měřítko
o Člověk se snaží zmenšovat objevené rozdíly, korigovat názory, eventuálně se ale také
může stát, že se člověk přestane srovnávat
o začne být ale tak trochu stranou ostatních
Srovnání může hodně narazit u schopností, kde jsme limitováni, názor ovšem můžeme
změnit vždy
Teorie kognitivní disonance
Druhou podobně významnou teorií je teorie kognitivní disonance od L. Festingera z poloviny
50. let minulého století
významně ovlivnila všechny sociálněpsychologické výzkumy následující dekády
Termín kognice není v ní nikde blíže specifikován, znamená přibližně názor, přesvědčení či
poznatek
Kognice mohou být
o vzájemně irelevantní, tedy není mezi nimi žádný vztah
o relevantní, tedy jsoucí ve vztahu
Relevantní kognice jsou vzájemně
36








o konsonantní, souladné
o disonantní neslučitelné
Stavy kognitivní disonance jsou člověku nepříjemné, a jedná tak aby je odstranil, nebo
alespoň nezvyšoval.
Dynamika disonance je dána dvěma tendencemi.
o tendencí vnějšího prostředí aby bylo poznání v souladu s "realitou" a
o tendence vnitřní, tedy požadavek na soulad mezi jednotlivými kognicemi jedince
teorie se podepsala na většině následujících výzkumů, přičemž šlo hlavně o to, jak samotné
poznávání ovlivňuje sociální chován
Nastalo tak zúžení explanačního rámce sociální psychologie, kdy se přešlo od vysvětlování
sociálního z jednotlivce k vysvětlením vyplývajícím z poznávání
Tato linie se stala dominantní na celá 60. léta a později vyústila v období dnes nazývané krize
sociální psychologie
člověk potřebuje vědět, zda a jak se odlišuje a v tom se právě může dostat do situace rozporu
(např. názorového)
vzniká nesoulad = disonance a tento je stav tíživě uvědomován
snaha ho srovnat, dosáhnout konzistence jednání, snaha dosáhnout dobrého tvaru (vychází
z Gestaltu)
Kognitivní element
 mínění, smýšlení o jiných
 člověk má tendenci držet je v souladu (držet konzistenci v poznání)
 do nesouladu se člověk může dostat
o tlakem vnějšího prostředí na poznatky jedince
o sám může dospět k rozporuplným poznatkům




disonance je nepříjemný stav motivující k pokusu ji odstranit a vyhnout se situacím, které by
ji mohly zvýšit
intenzita kognitivní disonance závisí na důležitosti a počtu kognitivních elementů, které jsou
v nesouladu
pokud disonance trvá a jedinec se ji snaží odstranit či zmírnit, bude odmítat situace a
informace, které by tu situaci prohlubovaly
síla motivace k odstranění disonance je funkcí velikosti disonance
Lze se jí zbavit
 změnou existujících kognitivních elementů a s nimi spojeného chování
 přidáme nové kognitivní elementy, čili posílíme stávající přesvědčení hledáním dalších
argumentů
37
6
SYMBOLICKÝ INTERAKCIONISMUS A TEORIE ROLÍ V SOCIÁLNÍ
PSYCHOLOGII
6.1
G. H. Mead






6.2







6.2.1



Jeho dílo Mind self and society vyšlo až posmrtně. Jedná se o přepis záznamů jeho
přednášek.
Věnuje se analýze původu a podstaty osobnosti a vědomí seb
o Podle něj je člověk nejprve sám sobě objektem sociálního vztahu a teprve potom
subjektem
o Pro jedince je "já" třetí osobou a pojem „já" v chování vůči druhým nazývá Mead rolí
Hraní rolí se objevuje vždy, když jednáme, naše chování se odvíjí podle toho, co se od nás
očekává, nebo co si myslíme že se od nás čeká
"Já" je sociálním faktem, chovat se jako osoba s utvořeným "já"
o znamená přizpůsobit se interakčně vytvořeným scénářům chování
o Mnohost rolí sama o sobě ještě není celá osobnost
o Integrujícím prvkem je schopnost formulovat obecné závěry, propojovat je se svými
zkušenostmi
o Integrovaná osobnost zahrnuje nejen postoje nejbližších bytostí, ale i širšího
sociálního okolí
Mead rozlišuje dvě instance "Já"
o První "já" v angl. "Me" je sociálnější částí, je více kontrolní, omezující a hodnotící
o Druhá instance je "I". To je ta část, která je z jedince individuální a neopakovatelná,
více introspektivní, inovující, nepředvídatelná zčásti i samotnému jedinci nedostupná
Další podstatný pojem teorie je "Zobecněný druhý" (Generalized others)
o reprezentace společnosti uvnitř naší psychiky, tedy organizovaný a zobecněný
systém postojů druhých lidí.
Symbolický interakcionismus a teorie rolí
symbolický směr 20. stol.
vznikl v USA
patří k myšlenkovým zdrojům filozofického a psychologického pragramtismu
zakladatelé W.James, J.Devey (zdůrazňovali roli jazyka)
James - SELF = I + ME (I = knower - poznávající subjekt, ME = known - poznávaný objekt)
symbolický interakcionismus vykládá společenské dění ze vzájemného ovlivňování aktivit
jedinců a skupin v jejich sociálním styku
sociální interakce = zabývající se procesy působení jednoho jedince, jedné skupiny na jiného
jedince nebo skupinu
Herbert Blumer
1937 - termín symbolický interakcionismus
zdůrazňuje se, že interakce je zprostředkována sociálně symbolicky a to především řečí,
chováním, gesty apod.
Lidské chování je determinováno nejen objektivními fakty situace, ale také tím, jak lidé situaci
chápou a jaké významy přičítají objektům v ní obsažených
o Tyto významy nejsou vlastností hmotných věcí, ale jsou produktem sociální interakce
probíhající mezi členy společnosti
o významy nejsou stabilní, mohou se měnit v průběhu nových interakcí
38











6.2.2






Odpověď člověka na chování jiného je založena na tom, jak si jeho chování vysvětluje a jaký
význam mu připisuje
Lidská interakce je vzájemnou výměnou významu a jejich interpretací
člověk nejen připisuje jistým věcem a jevům významy ale
o zároveň poznává významy, které věcem a jevům připisují jiní a podle toho také mění
své významy
o odhaduje, jak jiní posuzují jeho chování a podle toho mění své významy
Symbol představuje obecně sdílený význam a je zárukou toho, že bude pochopen oběma
stranami interakce
Symboly vznikají v procesu sociální interakce, ve které ti lidé žijí
o lidské chování nelze zkoumat jako automatické reakce na vnější stimuly, ale jako
výsledek působení symbolů na interpretace jejich významu
Znak X Symbol
o Znak…zástupce daný arbitrárně (daný dohodou)
o Symbol…má v sobě i propojení na realitu
 obsahuje část reality - např. obrazné vyjádření, v umění, debaty jak co
interpretovat
Lidé sami přisuzují různým věcem různé významy a vytváří si tak svůj vlastní svět
Význam připisují lidé věcem během každodenních situací
Ve styku s jinými lidmi si člověk osvojuje své chápání světa (především ve vztahu k důvěrně
známým lidem)
Interakce posiluje svět významů ve vytvořené podobě, v jaké si ho s těmi lidmi vytvořil
Lidem s odlišným chápáním světa se buď snažíme vyhnout nebo s nimi měníme dosavadní
chápání významu
Ch. H. Cooley (1864 - 1929)
žák Deveye
dílo „Lidská podstata a sociální řád“ - výrazné ovlivnění US sociální psychologie
myšlenka zrcadlového já (lookingglass self)
Já - se utváří jako obraz sebe sama odrážený v postojích a chování jiných lidí vůči nám a
představování si toho, co si o nás jiní lidé myslí
názory druhých určují, jak se utváří naše identita
žádné zrcadlové já není přímým obrazem toho, jak nás vidí ostatní, prolíná se do něj
subjektivní interpretace
Zrcadlové já zahrnuje:
 co si myslíme o tom, jak nás vidí jiní
 jak si představujeme to, co o nás usuzují jiní
 jak prožíváme toto souzení jiných
6.2.3





George Herbert Mead
považován za zakladatele
manifest celého směru „Mind, self and society“ (vyšlo Meadovi posmrtně)
rozpracovaná teorie socializace a sociální interakce a to vše s důrazem na utváření Mind =
mysli a Self = já
utvoření zobecněného chování druhého „Generalizovaný druhý“, osvojování sociálních rolí
napodobováním a přejímáním rolí jiných
jak reagují jiní - obraz sama sebe
39
Studium dětské hry
 Play = hraní si, dítě napodobuje jiné osoby, rodiče
 Game = hra podle pravidel v předškolním věku
 Nejvíce napodobujeme ty, kteří jsou pro nás významní a na nichž nám záleží
 Vývoj Self od konkrétních osob ke zobecnění (obecnější představa o určitém typu chování,
něco co se akceptuje a očekává…
 Interakce zprostředkovány symbolicky - umožňuje porovnávat, zda úmysl vysilatele odpovídá
zamýšlenou reakci kandidáta (shoda korekce sdělovaných symbolů)
 Co chování v interakci s jinými znamená, osvojujeme si místa ve světě, utváření já
Studium řeči
 velký zájem u symbolického interakcionismu
Teorie sociálních rolí
 vychází z antropologie
 členové dané kultury řeší podobné problémy podobným způsobem a akceptují způsoby
kulturně předávané
 V moderních společnostech závisí způsob řešení problému na pozici, kterou jedinec ve
společnosti zaujímá
 Sociální role = chování očekávané vzhledem k určité pozici a základním charakteristikám jako
je věk a pohlaví
6.3







6.4


E. Goffman (1922 - 1983)
dramaturgický přístup
o snaha vysvětlit, jak lidé v interakcích hrají role, jak podávají idealizovaný obraz sebe
sama, jak hrají role, aby působili věrohodně
The presentation of self in everyday life (1959)
o „Všichni hrajeme divadlo“
Druh divadelního výkonu - role
sociální život - série improvizovaných her, scénář je určen v obecných rysech, herci se musí
dohodnout, co kdo bude jak hrát
Při skutečném divadle chceme diváka přesvědčit, že hrajeme co nejpřesvědčivěji
Impression management - utváření dojmu o sobě u jiných lidí i ve všedních situacích života
o Jak lidé manipulují s dojmem
o jak lidé dosahují sledovaného cíle
o proč lidé stylizované chování přijímají =  lidé jsou na to zvyklí, vzájemně se ve hře
podporují, jsou to spořádaní příslušníci společnosti
International ritual
o Goffman čerpá z pozorovaných rituálů středních vyšších vrstev 50. a 60. let
o lidé tyto role často hrají celý život - ztotožňují se s tím a přestávají rozlišovat hrané se
sebou sama
J. H. Mowrer
autistická teorie učení
o Z - faktorová teorie posílení
o S - R => odměna  naděje, trest  obava
Obrácené podmiňování
o nenásleduje odměna (stav zklamání)
o nenásleduje trest (stav úlevy)
40



6.5


6.5.1

Autistická imitace
o odehrává se vnitřně
Sekundární posílení
o osvojování řeči, verbální chování v arném věku
o krmení (matka)  zdroj potěšení (pozorovatel), slova  sekundární posílení
o Slova samostatně  vyvolávají podstatu modelu, spojena s něčím příjemným
o Dítě usiluje o to, aby slova (příjemná) slyšelo co nejčastěji  samo mluví
Zástupné (empatické) učení
o Bez přímé konfrontace
Tvarová psychologie (Gestalt)
v reakci na Wundta
primárnost celků
Koffka, Köhler, Wertheimer
1912 (experimentální studie o vnímání pohybu)
Percepční zákony
 common fate (společného osudu)
 proximity (blízkosti)
 similarity (podobnosti)
 good form (dobrý tvar)
 boyandgirl = post experience (minulá zkušenost)
 common boundry (společné hranice)
 vztah: příčina  následek
 Zákon dobrého tvaru - snaha dosáhnout co možná nejlepší podoby
6.6






6.7

Solomon Asch (1907 - 1996)
výzkumy sociální percepce, skupinového tlaku a konformity (musíme člověka respektovat v
plné šíři…)
Utváření dojmu = forming impression of personality
2 seznamy určitých charakteristik (byly shodné až na jednu výjimku)
vřelý X chladný
o přidávali další charakteristiky
o vřelost je chápána pozitivněji, lepší adjektiva…
člověk se snaží vytvořit komplexní informaci o osobě, i když má jen minimum informací
Dojmy mají strukturu
o některé centrální, rozhodující, jiné zase okrajové
o každý rys má vlastnosti části celku ovlivňované organizací částí
Konformita
Viz otázka konformita
41
7
VÝVOJ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE V DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOL.



7.1
7.1.1


7.2







do 40. let dominoval postoj (stírá se postoj nativismu a environmentalismu)
Postojové škály
Thurstone, Likert, Goodmanův škálogram
o kognitivní přístup (jak poznávání ovlivňuje postoje)
60. léta „krize sociální psychologie“
Příčiny
výzkum se zúžuje na jednotlivce
o v interindividuálním se spatřuje sociální (začal to nešťastník Allport)
používání převážně pozitivistické metodologie, která se sociální psychologii snažila přiblížit
přírodním vědám
o kritika laboratorních experimentů
o etické výhrady k experimentu jako takovému
o sociální psychologie se jako by vzdálila reálným problémům, najednou byla zase na
začátku
o experiment - nemůže nasimulovat realitu
 vnější validita je zde zkrácena
 malá reprezentativnost vzorků (tradičně je tvoří VŠ studenti)
Postoje
centrální pojem v psychologii během 20. století
McDougall „Úvod do sociální psychologie“ (poprvé pojem postoj)
Znaniecki a Thomas - výzkum „Polský rolník v Evropě a Americe“
o vědecký výzkum postojů (základní stavební jednotka, jako atom ve fyzice)
o zprostředkovatel sociální reality a osobnosti
poč. 20. let - období kvantifikace (měření postojů)
o 1. postojové škály
30. léta - Allport - 16 definicí postoje
o diskuze o obsahu pojmu
50. léta - sémantický diferenciál - zlatý věk zkoumání postojů
60. léta - Wickerovy výzkumy
o navazuje na La Pierův výzkum
o páreček Číňanů, 249x ubytováni, pokud byla žádost osobně, 128 písemných
odpovědí, 92% ne
Wicker
 osobní (jiné postoje, soupeření motivů, intelektuální a sociální schopnosti) a situační faktory (
předpokládaná nebo skutečná přítomnost jiných osob) ovlivňují postoje
 normativní předpisy ohledně vlastního chování
 vlivy (nehody, choroby) + další nepředvídanosti
Pozorovatelné chování - Mischel (1968)
Festinger - Kognitivní disonance
 souběh položek ve vztahu k chování
42

co je v postoji se nutně nemusí projevit v chování
Fishbein a Ajzen
 vrátili postoje do centra pozornosti
 záměr chování
o potřeba určitá afektivní/emocionální složka = beliefs
o systém přesvědčení, která vedou k projevení se v aktuálním chování, čím jsou silnější,
tím je přímočařejší
 pronikavé přesvědčení (výrazné)
 modální (lze vidět nejčastěji u velkého množství osob)
 aktuální chování
o konstrukce modelů
Vůle - volní kontrola záměru
 theory of reasoned action = ospravedlněného chování, které vedlo k akci
 pojetí člověka jako rozumové bytosti pracující s informacemi  vede zase k chování
Kognitivní, emocionální dimenze postojů
 Fishbein, Ajzen - 2 dimenze přitažlivost a odpudivost objektů
o hledání faktorů postojů
 Eysenck
o praktické (rozumové) postoje = vědecké uchopování světa X filozofický (teoretický a
citový)
o radikální (tendence ke změně) X konzervatismus (tendence vidět věci pořád stejně)
o protináboženské X pronáboženské, sociální X autoritářské
 Postoje  hodnoty (Jadov, Robeach)
Změna postojů
 v čase a kontextu
 persuaze (přesvědčování) ke změně postoje
 přijímatel změny + kontext
o zdroj
o obsah - vztah mezi pathosem a logosem (emoce X rozum)
o informační kanály - důležitá komunikace z očí do očí
o přijímatel
o cíl změny
Zdroj



věrohodnost
síla
atraktivita (emocionální zabarvení)
Faktory
 momentální psychický stav přijímatele
o zda je nějak zainteresovaný na zprávě
o věk, pohlaví, sebeobraz, sebevědomí (čím vyšší  tím méně náchylní ke změně),
o očekávání toho, co se potom stane
 80. léta - výzkum přístupnost/akcesibilita postoje jedincem
o přístup člověka k podnětu  postoj, vztah
 pravděpodobnostní modely
43
7.3











Analýza diskurzu
discourse = slovní komunikace, mluva, konverzace
Webster - „Studium pravidel a vzorů charakterizující jednotky souvislé řeči, delší než jedna
věta“
metoda je orientována na použití verbálních sdělení
jde o zkoumání vidění světa přes řečové projevy
odlišují ji od obsahové analýzy (trvají na originalitě metody)
není dán závazný postup
tato metoda má dnes jakési školy (každá to dělá trochu jinak)
je krajně zatížená subjektivismem (čímž se ještě vytahují)
validita, reliabilita - lze ověřit pouze vícero analýzami od více lidí a pak jejich vzájemnou
analýzou
o polostrukturované rozhovory analyzované touto metodou
uplatnění hlavně v Evropě, méně v US
v učebnicích až kolem roku 2000
Stryke, McGuire
 snaha vyvést sociální psychologii z krize
 žádný velký úspěch jejich pokusů
70.-80. léta
 renesance zájmu o psychické masové procesy
 vyvoláno tím, že se zase objevily jevy, které sociální psychologie nebyla schopna vysvětlit
o studentské nepokoje ve Francii, hippies, problémy se sportovními fanoušky
 podrobnější popis davů (množství, přenos informací, tvar)
 výpovědi účastníků, videozáznamy, materiály získané represivními složkami (Policie)
7.4
7.4.1




Kulturně historické přístupy k sociální psychologii
L. S. Vygotskij (1896 - 1934, zemřel na TBC)
Vývoj vyšších psychických funkcí
o publikována až v roce 1960 a český překlad vyšel až roku 1976
Historie vývoje vyšších psychických funkcí - I. kapitola - výklad sociálního původu a
zprostředkované kultury vyšších psychických funkcí
„Psychologie umění“
„Myšlení a řeč“  zkrácená verze od Portálu
Základní cíle a myšlenky Vygotského:
 psychika je podmíněna kulturně historicky
 od předmětného myšlení k abstraktnímu
o objasnit vývoj vyšších psychických funkcí v ontogenezi
o kritizuje dosavadní psychologii, že vývoj psychických funkcí chápala jako analogii
vývoje biologického a byla přehlížena kulturně historická determinace vývoje
psychiky
 zdůrazňuje, že chování kulturního dospělého člověka se jeví jako výsledek biologické evoluce
a zároveň výsledek historického vývoje
 musíme studovat vývoj člověka na jednotlivých historických stupních vývoje
44


vyšší psychické funkce nejsou produktem biologického, ale sociálního vývoje, i když ten
biologický vývoj je nezbytnou podmínkou
zatímco elementární psychofyzické funkce se v průběhu vývoje neměnily/verbální myšlení,
logická paměť, vytváření pojmů, úmyslná pozornost, vůle
a. vedle nich a na nich se vyvíjí vyšší psychické fiunkce
Socializace je dána zráním nervového aparátu (VNČ)
 na určitých stupních vývoje se vyvíjí vyšší psychické funkce (osvojuje se jazyk, osvojuje si
desítkovou početní soustavu, písemný projev, aritmetické operace
 kritizoval SR objektivní psychologie (ruské reflexologie i behaviorismu, částečně i Gestaltu)
o že tyto přístupy byly uplatňovány bez rozlišení, zda jde o zvířata či lidi
 nevyvinuli příslušnou metodologii (která by vystihla kulturně historickou podmíněnost
psychiky)
 studium VNFcí přes vývojově historické = genetické
 Je zprostředkovaný nástroji a nástroje, které člověk vytvořil během svého vývoje, a které jsou
předávány z generace na generaci a pomocí nichž do situace podrobně zasahuje
o pomocí nástroje zasahujeme do situace)
o později se nástrojem stalo slovo
 Např. uzlík na kapesníku (slouží jako prostředek) - zprostředkuje zapamatování si něčeho
důležitého
 uzlové písmo (v Peru) sloužilo k zapamatování, k uchování něčeho
 podobně s počítáním - zářezy do dřeva (k vyjádření počtu),
o např. dítě si ukazuje počty na prstech  abstraktní pojem číslice
 máme studovat od bezprostředně vnímaného ke zprostředkovanému symboly, znaky (jsou
schopny zastupovat realitu)
7.4.2








Alexandr Romanovič Lurija (1902 - 1977)
jeho výzkum podložen Vygotského myšlenkami (proslavil Vygotského)
„O historickém vývoji poznávacích procesů“
byl vedoucím týmu, výzkum realizován (Kirgizie, Uzbekistán)
o jeho cílem bylo doložit ty poznávací procesy, jejich podmíněnost kulturně historickým
vývojem, respektive jejich závislost na něm
doba byla zlá, výzkumy zůstaly dlouho nezveřejněny
o vzdal své snahy
o vystudoval medicínu = neurofyziolog
na jedné populaci bylo možné srovnat vývoj prakticky dvou odlišných historických etap
vývoje (etapa feudalismu a etapa počátku socialismu)
o obě islámské země, žijící podobně
většina těch lidí byla tenkrát negramotná (vesnice v horách = kyšlak, chov dobytka nebo
pěstování bavlny)
na přelomu 20./30.let ta změna etap
o kolektivní formy hospodaření, průmysl, školy, změna postavení ženy (do té doby žily
ženy ve vyhrazené polovině domu (v ičkari) apod.)
měl ve výzkumu 5 skupin:
o ženy žijící v ičkari (negramotné, nezapojené do společenského života), zásadně
zkoumány ženami v rodném jazyce
o rolníci z kyšlaků (negramotní, neochotní přistoupit na kolektivní formy hospodaření)
o ženy (posluchačky krátkodobých kurzů pro přípravu vychovatelek v mateřských
školách  částečně gramotné)
o představitelé kolektivních forem hospodaření (částečně gramotní)
45
o






studentky přijaté na pedagogické střední školy (absolvovaly 2 - 3 roky vzdělání)
vše se dělalo v terénu, důraz kladen na etickou stránku
vytvořili speciální sadu zkoušek - každá zkouška měla dvojí řešení
o jedno vycházející z praktické činnosti
o druhé opírající se o abstraktní myšlení
dokázali, že psychické procesy jsou podmíněny kulturně historickým vlivem
zaměřeno na
o zrakové vnímání (vnímání odstínů barev, geometrických tvarů, optických klamů)
o abstrakci, zobecňování, usuzování, řešení problémů, obrazotvornost,
o sebeuvědomování
Kritériem třídění byla intenzita, ne barva obecně (třeba odstíny hnědé vůbec nedávali k sobě)
identifikace nedokončených tvarů na základě praktické zkušenosti
46
8
JEDINEC A SPOLEČNOST, PSYCHIKA A SPOLEČNOST













8.1

8.2




Ve vztahu jedince a společnosti existují dvě linie pohledu
o jedna pohlíží na jedince skrze společnost
o druhá na společnost skrze jedince
Adekvátní pohled leží uprostřed, tedy že jedinec a společnost jsou interaktivním systémem
Podstatnou složkou tohoto ovlivňování je fakt distance, který reprezentuje fyzickou
vzdálenost mezi světem a jedincem
o vytváří prostor pro interakci a kooperaci, konflikty...
o Jedinec musí přijímat určité normativy (používání jazyka, sociální chování), aby mohl
být ve společnosti instituován jako subjekt
H. Arendtová hovoří dokonce o psychologickém narození při osvojování kulturních vzorců
Významné práce o vztahu jednotlivce a společnosti publikoval E. Durkheim
o Jeho snahou bylo objektivně zkoumat sociální fakta - pozorovat, třídit a odhalovat
zákony, které k nim vedo
o Sociálními fakty jsou například vztahy mezi lidmi a solidarita
o Poznávat je můžeme jen podle jejich sociálních důsledků
Durkheim ustavuje pojem kolektivních reprezentací, jako souboru pravidel, která existují
nezávisle na jedinci, který se jim musí podrobit
Kolektivní reprezentace je systém idejí, obrazů a symbolů, které pro jedince vystupují jako
nutnost transcendentální povahy a které jsou pro každé společenství odlišné (náboženství,
symboly, rituály)
Pro život ve skupině je nezbytné se jimi řídit
sociální život je umožněn právě díky těmto pravidlům, která byla jím samým vytvořena
Úkolem sociální psychologie je zkoumat, jak se tyto reprezentace navzájem vyvolávají,
vylučují, splývají či odlišují
Společnost vyvíjí omezující tlaky, které zakládají proces enkulturace
o proces během nějž jedinec absorbuje kulturu dané skupiny
o Jedinec je determinován strukturami, nejprve sociálními, posléze i logickými
Durkheimovy myšlenky se staly inspirací strukturalismu (Lévy Strauss)
Kritika vytýká Durkheimovi nevšímavost k jedinci, opomíjení interakce a komunikace a
přílišný absolutismus pojetí
Strukturalismus
pojímá sociálno jako dvousložkové
o Kultura a společnost jsou doménou Zákona
o přirozenost je pod nadvládou pudů
o Teprve Zákon vytváří podmínky k sociálnímu životu
 Příkladem takových Zákonů mohou být třeba pravidla morálky (pravidlo
kázně idea autority a poslušnosti, pravidlo respektování pouta ke skupině,
pravidlo morální autonomie)
Genetická sociální psychologie
teoretický směr, který klade důraz na interakci
Jeho nejvýznačnějšími figurami jsou pánové Baldwin, Mead a Cooley
Snaží se ukázat vývoj a utváření psychiky pod vlivem kontaktů s ostatními lidmi a pod vlivem
institucí
Cooley rozlišuje
o primární (intimita pocitu \"my\")
o sekundární (anonymní funkční vztahy) skupiny
47






8.3
8.3.1









Podle Baldwina nic jako dichotomie jedinec společnost neexistuje, protože z psychologických
zvláštností nelze konstruovat sociálno
o Ve skutečnosti, tvrdí, že jedinec a společnost jsou nerozdělitelným funkčním celkem
o Jejich vzájemný vztah lze rozdělit na čtyři stádia:
 Objektivní stadium - neosobní vztah jedince ke všem podnětům
 Projektivní stadium - jedinec se promítá do reakcí druhých redukce nejistot
 Subjektivní stadium - dítě si uvědomuje samo sebe a napodobuje své reakce,
jako by bylo druhou osobou
 Ejektivní stadium - proces minulého stadia se obrací a dítě si vytváří o
druhých obraz podle sebe sama
o Dítě si podle Baldwina začíná druhé uvědomovat teprve ve chvíli, kdy si uvědomuje
samo sebe
toto je vlastní předmět sociální psychologie
jedinec je bytost sociální, stává je jí procesem socializace
o musí přijímat normy, pravidla a instituce, které poté ovlivňují jeho chování
společnost na jedince vytváří obrovský tlak, který má jedince přinutit chovat se podle daných
norem
2 přístupy
o ptá se, jak vzniká ta společnost (nezabývá se jedincem)
o ptá se, jak se utváří sociální podstata jedince (nezabývá se společností)
řešení vztahu jedinec-společnost je přesunulo na to, co nazýváme „sociální pouto“
Pokusy o vysvětlení pojmu sociální pouto
Durkheim
sociální fakt - výlučný předmět sociálního bádání, jsou to pravidla nebo způsoby chování lidí,
které lze popsat, vysvětlit
o existují nezávisle na nás, ale mají donucovací sílu
za klíčovou pro integraci společnosti považuje solidaritu a rozlišuje 2 základní formy
o Mechanická – založená na přesvědčeních, hodnotách, zvycích, projevuje se u malých
kmenových společenství, zemědělských pospolitostí, kdy se všichni dívají na svět
jedním způsobem
o Organická – vzájemná závislost založená na rozdělení práce, u moderních velkých
společností, pouta díky této závislost jsou velmi silné, lidé jsou na sobě velmi závislí
společnost utváří celek, který je větší než suma jeho částí, a studium společnosti je na odlišné
úrovni než studium jedinců
analogie s živým organismem: celá osobnost je více než suma orgánu a buněk, které tvoří
tělo, tak jako celá společnost je více než jen
společnost je nadindividuální, jedinec se „rozpouští“ v tom společenském a vytváří tak to
nadindividuální (individuální psychiky se rozpouští v kolektivní psychice)
společnost jedince nejen přesahuje, ale také určuje jeho chování a myšlení
předmětem psychologie mají býti individuální reprezentace (vědomí), zatímco předmětem
sociologie a sociální psychologie má být kolektivní reprezentace (vědomí)
o široký souhrn sociálních fenoménů jako náboženství, morálky, vědy, jazyk, mýty,
rituály, právo, móda
kolektivní reprezentace vzniká interakcí mezi jedinci, skupinami a institucemi a je jedinečná
pro každou společnost
když je psychologické striktně oddělováno od společenského, tak jak může to psychologické
pronikat do toho společenského
o řeší to duální koncepcí člověka - člověk má dvojí vědomí
48

o
o
o
8.3.2












jedno vědomí se týká individuality člověka zakotvené v jeho těle
 počitky emoce, potřeby → obsah individuálního vědomí
 druhé vědomí se týká jeho zakotvení ve společnosti
 morálka, hodnoty, poznání → obsah kolektivního vědomí
morální pravidla tvoří předpoklad a důsledek společenského způsobu života
kolektivní vědomí má i materiální podobu
 tvoří ji jazyk, příběhy, vyprávění (to, čím je to uchopitelné, přenositelné,
uchovatelné)
máme sice dvě vědomí (jsme individuální bytosti, ale máme něco i ze společnosti),
ale ony tato vědomí jsou propojená - to je řečení otázky sociálního pouta
Moscovici - sociální reprezentace
obrací se k pojmu kolektivní reprezentace jako ke ztracenému pojmu
o pojem se uchytil v antropologii, ale zmizel ze sociologie
o zlikvidoval adjektivum individuální i kolektivní a nahradil to adjektivem sociální
o jeho tématem je tedy sociální reprezentace
sociální reprezentace je spojena spíše se společenskými skupinami (ne s celou společností)
chce sledovat, jak se v jednotlivých skupinách sociální reprezentace utvářejí a jak ovlivňují
chování a jednání lidí
sociální reprezentaci chápe jako postoj - důraz na poznání, je to pojetí světonázorové
otázka, zda je věda věcí několika málo jedinců, nebo jestli proniká do veřejného života a jak v
tomto případě ovlivňuje ten světonázor
studie, jaká je sociální reprezentace psychoanalýzy
máme studovat to, co je společnosti aktuální, co je zrovna předmětem zájmu
o jaké jsou debaty mezi skupinami, mezi jedinci, mezi jedinci a skupinami apod.
o máme také studovat vliv masmédií, které jsou součástí našeho vědomí o světě
tvrdil, že nepřijímáme všechny informace, ale přijímáme ty, které jsou zprostředkovány
nějakou autoritou
odlišnost od Durkheima - kolektivní a individuální reprezentaci nahrazuje sociální
reprezentací, čímž vzniká otázka, kdo je nositelem této reprezentace
nositelem bude asi spíše jedinec, protože se jedná o jeho pohled na svět
popírá to, co je pro Durkheima typické, že existuje něco nadinidviduálního
Moskovici se ptá, jak se vytvářejí sociální reprezentace
o vzniká v interakcích mezi lidmi, debatami o poznání, hodnotách
8.3.3




Von Cranach
je to reakcí na Moskoviciho, chce do toho vnést jasno
rozlišuje sociální a sociálně-individuální reprezentace
zaměřuje se na analýzu těchto reprezentací a snaží se vysvětlit vztah z hlediska jednání
sociální reprezentaci považuje za soubor organizovaného poznání, jakoby zobecněné poznání
8.3.4



Genetická sociální psychologie (2. linie)
genetická - vývojová
patří sem Baldwin, Cooly, Mead
vycházejí ze sociální interakce při
o vysvětlování vzniku já
o procesu socializace
o při vysvětlení vztahu jedince a společnosti
nestaví proti sobě společnost a jedince, ale chápou jedince a společnost jako celek

49
o
dospělí jedinci jsou nositeli sociálna a při interakci s dítětem utvářejí jeho začlenění
do společnosti
8.3.5

Baldwin
rozlišuje 4. stádia vývoje dítěte
o Objektivní stádium
 druzí lidé i předměty vyvolávají u dítěte neosobní reakce
 dítě reaguje na všechno stejně, na hračky i lidi
o Projektivní stádium
 dítě se promítá do reakcí druhých osob a dokáže ty druhé rozlišit
 reaguje na blízké osoby
o Subjektivní stádium
 dítě si uvědomuje reakce druhých vůči sobě samému
 je to počátek sebeuvědomování, vytváření vlastního já
o Ejektivní stádium (vyhození)
 proces se obrací, dítě si začíná utvářet obraz druhých lidí podle sebe sama,
podle vlastního mímění
8.3.6


Mead
zrcadlové já a generalizovaný druhý - pojmy, které mají zachytit to sociálno
podstatnou úlohu přikládá rolím a postojům, které dítě přebírá, a to především od
generalizovaných druhých
v interakcích jde o symbolickou povahu výměn (slova, gesta)
o při výměnách dochází ke sdílení symbolů a jejich významů
o zdůrazňuje roli symboličnosti

8.3.7











Henry Wallon - teorie člověka jako bytosti sociálně genetické
původně pediatr – pozoroval novorozence
východisko
o dítě je od narození závislé na svém prostředí
o tato závislost trvá dlouho (období neotenie = závislosti, nezralosti)
tato závislost je dána biologicky, ale tím zároveň je předurčena sociální podstata člověka
o nikoli tlakem vnějšího sociálního prostředí, ale z biologické nutnosti se člověk stává
sociálním
nezralost je důvodem k tomu, že dítěti musí být potřeby uspokojovány vnějším světem
o dítě se obrací k lidem (křikem, pláčem) a to, že se dítě k lidem obrací Wallon nazývá
Posturálně expresivní orientace
vztah, který je zprostředkováván emocemi a poté gesty, se rozšiřuje poté i k jiným lidem
zdůrazňuje, že potvrzením gesta dítěte ukazuje dítěte, že to gesto má nějaký význam
o dítě se velmi rychle dostává do symbolického řádu
o rychle se učí významům symbolů
při uspokojování biologických potřeb se dítěti dostává i něčeho víc
o laskání, hlazení
o při těchto interakcích dítě dospívá k uvědomování si druhého
vnitřní druhý je zvnitřněný sociální zprostředkovatel (ten, kdo uspokojoval jeho potřeby)
emoční stádium - do 8. měsíce života)
o splývá tam to, co je rozpoznáváno v druhém a v sobě samém
závislost na druhých lidech nutí dítě regulovat svou činnost a kontrolovat ji na druhém jako v
zrcadle
vnitřní druhý je výsledkem interpretačního dialogu postupným zpřesňováním smyslu
vlastního chování
50
o
o


8.3.8















8.4
8.4.1



zároveň se tak utlumuje spontánní chování a zesiluje se podléhání tlaku dospělých
vnitřní druhý je na jedné straně v jedinci něčím stálým, co stále nosíme v sobě a
může to být naším vnitřním hlasem
 na druhé straně se ten vnitřní druhý mění a vyvíjí, protože se mění svět a my
se mu musíme přizpůsobit
o vnitřní druhý je to, co tvoří spoj (sociální pouto) mezi jedincem a společností
vývoj Wallonova vnitřního druhého začíná mnohem dřív něž vývoj Meadova
generalizovaného druhého
vnitřní druhý je od začátku založen na sdílení významu
o důraz na autoregulaci (vlastní kontrolu)
Alexej Nikolajevič Leoťjev - Kulturně historická koncepce psychiky
založeno na interakci a styku dítěte a dospělého
to společenské je zakotveno v nástrojích, předmětech, které vytvořily předchozí generace a
které se staly kulturním dědictvím
dítě začíná svůj psychický vývoj vnější činností a tím si osvojuje manipulaci s nástroji, které
mají tu společenskohistorickou podstatu
práce „Problémy psychického vývoje“
vychází z Vygotského, ale často odkazuje i na Durkheima a Wallona
v ontogenezi dítě vstupuje do zvláštního vztahu se světem předmětů a jevů, které
charakterizují lidské schopnosti
i u nejjednodušších předmětů a nástrojů dítě musí pochopit jejich kvality (smysl)
o to se děje při praktické manipulaci s těmi předměty
o dělá to neobratně, proto mu pomáhají dospělí
o dospělí jsou tam velice důležití, učí totiž dítě manipulovat správně s těmi předměty
dítě dlouho s předmětem manipuluje, než pochopí jeho skutečný význam
vztah dítě – dospělý – nástroj - tím se dítě učí zasahovat předmětem do vnějšího světa
o pak se tyto operace zvnitřňují a pak je další důležitý krok – musí se to naučit
pojmenovat
rozhodující je ten praktický ráz předmětné činností (manipulace s nástrojem), kterým se dítě
dostává do toho sociálního
slovo je pro dítě nejprve jen nějakým signálem, aby k tomu dítě obrátilo pozornost, ale trvá
dlouho, než dítě spojí slovo s předmětem
další krok, když dítě začne ze slov dělat složitější věty
zabývá se i myšlenkovými operacemi, které jsou již podmíněny znaky a symboly
prvotní je předmětná činnost s nezbytnou přítomností dospělých
sociální pouto je podle nich tvořeno materiálním světem
Kultura, společnost a osobnost
Kultura
kultura představuje komplex životních podmínek, které na každého jedince kladou specifické
požadavky na adaptaci
je to souhrn všech společensky užitečných výsledků lidské práce, souhrn materiálních i
nemateriálních společensky uznávaných hodnot
psychologická funkce kultury
o osvojení si poznatků o světě a způsobů interpretace jeho významů
o stýkání se s jinými lidmi a komunikace s nimi
o dorozumívání se pomocí symbolů
o shromažďování a předávání informací další generaci
51



8.4.2








8.4.3
o osvojení si norem dané kultury a ochrana jedince
enkulturace je proces, prostřednictvím kterého si člověk osvojuje během svého života
kulturu své společnosti
na úrovni různých sociálních skupin se vytváří různý kulturní kontext (pozadí) - rozdílné
hodnoty, normy, preference v chování
v rámci dané kultury je třeba rozlišovat ještě subkultury, které si vytvářejí vlastní kulturní
kontext
Společnost a osobnost
společnost - velké, komplexní a organizované společenské systémy
o obsahují velký počet vzájemně propojených subspolečností, podskupin a jedinců
o sdílejí společnou skupinu přesvědčení, myšlenek, hodnot a zvyků
kulturní vzorce - nástroj vlivu kultury na jedince
o jsou to určité normy chování a rolí, které vyjadřují očekávání okolí, jak se má člověk
zachovat
o působí i na postoje člověka, vnímání, myšlení
o člověk ovlivněný svou specifickou kulturou posuzuje v rámci osvojených kulturních
vzorců chování lidí z jiných kultur
o jsou v jednotlivých kulturách odlišné
zákony představují vysoce formalizované normy chování, které stanovují i tresty za jejich
porušení
o větší množství společenských norem je však neformalizována a implicitní - jsou to
zvyky, tradice a mravy
o tato standardizovaná pravidla chování jsou označována jako sociální sankce jsou
 odměny (pozitivní sankce)
 tresty (negativní sankce)
tabu - takové, které zvlášť ohrožují stabilitu společnosti
sociální sankce mohou být vymáhány různými způsoby
o externě - chování jedince je řízeno a usměrňováno pomocí odměn a trestů
 mohou je udělovat rodiče, učitelé, jiné autority fungující jako činitelé kultury
 mohou být také ve formě kolektivního schválení či akceptace
o interně – zahrnuje
 sociogenetické motivy a hodnoty (usměrňují chování zaměřené na cíl)
 internalizovanou touhu držet se obecných norem (roli zde hraje svědomí)
 jsou to tedy internalizované externí normy
v organizovaných skupinách jsou určité druhy chování spojeny s určitými pozicemi v
sociálním systému
pozice je „nika“ či mezera, kterou jedinec v rámci společnosti zastává
o role se týká stabilizovaných forem chování vázaných na tuto pozici
trs podobných pozic a rolí je vnímán jako třída
o od členů té třídy jsou očekávány podobné behaviorální vzorce
Kulturní a společenská podmíněnost člověka
8.4.3.1
Klasická kulturní antropologie
 Meadová, Linton
 jádrem je kulturní determinace
o rozhodující roli při formování lidské osobnosti představuje kultura, kterou si
člověk osvojuje v procesu socializace a enkulturace
o kultura vystupuje v podobě kulturních vzorců (naučená schémata pro konání ve
standardní situaci)
52


Margaret Meadová
o výzkumy na ostrově Samoa
o ve 30. letech dokázala, že harmonický průběh dospívání samoanských děvčat
bezprostředně souvisí se sociokulturním prostředím a výchovou na Samoji
o potvrdila tak hypotézu o rozhodujícím vlivu kulturních faktorů na lidskou
psychiku
Ralph Linton
o věnoval se zkoumání jedince ve vztahu k jeho prostředí
o kulturu definuje jako celkový souhrn behaviorálních vzorců, postojů a hodnot
sdílených a odevzdávaných členy dané kultury
o kultura představuje konfigurace, které mají formu a obsah
o formy chování jsou modifikované prostřednictvím zkušeností, dokud se nestanou
vzájemně kompatibilní a později akceptovatelné stereotypy
o jedinec v kultuře považuje postoje, stereotypy a hodnoty za zcela samozřejmé
o jednotlivé případy chování budou mít tendenci se shlukovat kolem určitých
norem
 celková suma těchto norem i s jejich vzájemnými vztahy vytváří kulturu
dané společnosti
o společnost definuje jako jakoukoli skupinu osob, jež se naučily spolu žít a
pracovat
o společnost je organizovanou agregací osob, zatímco kultura je organizovanou
agregací idejí a postojů
o kultura zabezpečuje existenci kontinuity společnosti tím, že svým členům
poskytuje techniky pro skupinový život a uspokojení jejich potřeb jako jedinců
o členové společnosti udržují kulturu tím, že vždy trénují následující generaci v
behaviorálních vzorcích a hodnotách
o v knize Studium člověka popisuje koncepci statusu a role
 status označuje pozici (postavení) člověka v sociálním systému
 role vyjadřuje činnostní stránku statusu → chování, které se od nositele
daného statusu očekává
 účast člověka na kultuře je omezená na jeho chování, které odpovídá
určité skupině
 statusů, které zaujímá
 rolí, které zastává v průběhu života (nikdy nepřijímá celou
kulturní tradici)
 základní statusy získává člověk už od raného dětství, v průběhu času se
dále utvářejí podle dalších faktorů
 statusy jsou
 vrozené (pohlaví)
 připsané (věk)
 získané (vzdělání, společenská prestiž)
o v průběhu socializace si všichni osvojujeme určité kulturní prvky (kulturní
universa)
 tím se formuje základní osobnost (všemi sdílené osobnostní jádro, které
odráží typické vlastnosti a hodnoty dané kultury)
o z tohoto obecně sdíleného psychického základu vyrůstá konkrétní osobnost daná
statusem
o každá společnost má svůj vlastní základní typ osobnosti
 Linton spolupracoval s Corou DuBoisovou
o zavedli pojem modální osobnost
 to je typický produkt konkrétního socializačního systému
53

o
8.4.3.2







8.4.3.3


popisuje to typického příslušníka společnosti (ale nemusí se vztahovat na
každého ve společnosti)
 modální = nejvíce se vyskytující
statusová osobnost překrývá základní osobnost a je s ní integrovaná
 od základní osobnosti se liší, protože její chování vyplývá z práv a
povinností vázaných na statusy
L. S. Vygotskij - kulturně historická koncepce
chápe člověka jako aktivního tvůrce svého vývoje, který si osvojuje kulturu společnosti, v
níž žije a stává se tak členem této kultury
teorie kulturního vývoje vyšších psychických funkcí
vyšší psychické funkce jsou ty procesy, s jejichž pomocí se člověk vyrovnává se specificky
lidskou náročností problémů života
k řešení jsou potřebné takové nástroje, které vyžadují mezilidskou spolupráci a
dorozumění
kulturní vývoj vyšších psychických funkcí představuje proces včleňování těchto nástrojů
do duševního života člověka
člověk si vytvořil kulturu, ve které se dítě vyvíjí a učí se, jakým způsobem má myslet
o děje se tak prostřednictvím dospělých, kteří mu v tom pomáhají
ve vývoji dítěte jsou neustále rozdíly v tom, co už dokáže samo a v tom, co by mohlo
dokázat za asistence zdatnější osoby → tyto rozdíly nazývá zóna proximálního vývoje
R. Sternberg - kulturní podmíněnost specifik inteligencečlověk disponuje mnoha dovednostmi nezbytnými pro život, nejdůležitější jsou
o kognitivní - dedukce, kritika, srovnávání, hodnocení
o sociální - pochopení a vycházení s druhými lidmi
o akademické - mnoho kognitivních a některé sociální dovednosti
o adaptivní - všechny předcházející ve vzájemné kombinaci
dovednosti kognitivní, sociální a adaptivní tvoří Sternbergovou triarchickou teorii
životních schopností, které jsou potřebné pro úspěch v životě
54
9
SOCIALIZACE JEDINCE
9.1















Socializace
proces, jímž se individuum stává členem nějaké skupiny
Socializace a vývoj osobnosti jsou dvě stránky téhož
o Socializace zdůrazňuje pochody učení při přizpůsobování na sociální požadavky
o zatímco osobnost se vztahuje na konečné výsledky tohoto procesu
interakční proces, jímž je chování osoby modifikováno, aby se stalo konformní s očekáváními,
které mají členové skupiny, k nímž osoba náleží
Trvá celý život
vrůstání do sociálního systému, který není obecný a abstraktní, ale existuje ve zvláštních
formách společenských vztahových systémů - v sociálních skupinách
Kruh: lidé, kteří vyrostou v určitém socializačním okruhu, dávají tutéž socializaci dál
Dva axiomy (zákl.předpoklad přijatý bez důkazů x zásadní poučka, platná bez dokazování)
o různí lidé zastávají různé sociální pozice v celospolečenské struktuře a to určuje,
které složky kultury k nim proniknou a které se přenesou do osobnosti při jejím vývoji
o socializace je vždy orientována na budoucnost
 socializační činitelé (především rodiče) anticipují svět, ve kterém bude jejich
dítě žít
 záleží na tom, co předpokládají, podle toho zaměřují působení
definice se liší jednak
o rozsahem ( co všechno je do procesu zahrnuto )
o hlediskem (ze kterého směru k socializaci přistupuji )
Je to proces, který se týká vývojových změn jedince, které jsou důsledkem působení
společnost
Změny zahrnují
o vývojové změny u jedince
o procesy působení společnosti
Nikoliv však, že by všechny změny byly důsledkem socializace
o Příkladem může být individualizace, která není v rozporu, nebo patogenní působení
socializačních faktorů či deviantní socializace
o Zde se spíše mluví o sociální determinaci
Výsledkem socializačního působení jsou
o vývojové změny, jimiž se realizuje vrůstání do společnosti, postupné začleňování do
společenských pozic a jim odpovídajících rolí
o vývojové změny jedince v dospělosti a stáří, kdy je sice plně začleněn do společnosti,
avšak přechází na nové pozice, přejímá nové role
o změny společnosti samotné, tedy změna způsobu hraní rolí, resocializace
Dochází k přeměně novorozeněte s jeho čistě biologickými potřebami v jedince, který je
schopen přežít ve světě vysoce společensky a kulturně vyspělé společnosti a to více či méně
samostatně
Kromě psychologie, vědy o člověku, se jím zabývají i sociologie a kulturní antropologie, jako
společenské vědy
o Pro ně je podstatný pohled společnosti na jedince
o Tedy jedinec se socializací stává způsobilým přenášet kulturu dále a přispívat k její
reprodukci
o Tomu psychologie samozřejmě neodporuje, ale soustředí se spíše na hledisko
jednotlivce (utváření sebe sama jako člena společnosti)
55
Socializací získává dítě
 fakt o fyzickém a sociálním okolí
 množství různých vědomostí a dovedností
 postoje a hodnoty, vztahující se k morálním standardům a druhým lidem
 Hlavní činitelé socializačního procesu jsou druzí, především významní druzí.
9.1.1




9.2













9.2.1


Pojmy
Deviace = odchylná socializace x nebo socializace probíhající v antisociálních skupinách
Resocializace = nápravná socializace
Indoktrinace = vpravování doktríny do jedince, forma převýchovy v intencích určité ideologie
o např. v zajateckých táborech docházelo k depogramování jedinc
o zaujme kritický postoj ke svým dosavadním postojům a když je pak zbaven svých
systémů a hodnot dojde k programování a učí se nové názorové postoje
o to samé je i v sektách - lidé musí zavrhnout své hodnoty
o Také to bývá v pozitivním smyslu např. léčebné komunity - toxikomanie.
Brainwashing = vymývání mozku - indoktrinační proces - spánková deprivace, hrozby,
brutální metody, izolace, nalomení psychiky - přetrhání vazeb s příbuznými, nevyspání, ….
činitelé socializace
mikroprostředí rodina, školní třída...
mezoprostředí utvářeno vztahy mezi mikroprostředími (sociální vazby, přenášení hodnot...)
exoprostředí dáno situací a podmínkami, jejichž utváření se jedinec neúčastní, ale které zná
zprostředkovaně
makroprostředí společenská situace, ideologie státu, působí prostřednictvím tří předchozích
činitelů
objekt jedinec, na něhož je působeno
subjekt ten, kdo působí
většinou jsem objektem i subjektem zároveň (vzdor v pubertě = působení dítěte na rodiče)
interiorizace zvnitřnění hodnot, pravidel...
exteriorizace vnější projevy interiorizovaného (chování, jednání)
sociální inteligence schopnost taktního jednání s lidmi, rozlišit úsměv od úsměšku, pamatovat
si tváře, jména...
emociální inteligence schopnost empatie
podmíněna rozvojem osobnosti sebevědomí utváření osobnosti probíhá ve třech sférách
o činnost
o sociální styk
o sebeuvědomování
dimenze osobnosti extraverze x introverze, dominance x submisivita, konformita x
nonkonformita
Rodina jako základní socializační činitel
Rodina je primární skupina s intimní interakcí jednotlivých členů, kteří se navzájem úzce
identifikují a cítí bezprostřední zájem o skupinu jako celek
Každý člen rodiny nejen participuje na životě celé skupiny, ale podřizuje se i sociální kontrole,
vypracovaným pravidlům, regulujícím chování členů
Členové rodiny:
56



Slouží dítěti jako modely sociálního chování
Na dítě působí výchovné procedury (od prvopočátku -viz hygienické praktiky, láska, krmení,
reakce na pláč a smích)
Dvě základní dimenze - matka může být velmi láskyplná, ale silně omezující (kontrolující dítě)
Sourozenci
 každé dítě má odlišné prostředí - důvody
o jedinečná konstituce dítěte, na níž závisí, co dítě stimuluje
o rozdíly v pohlaví dětí - rozdíly v reagování (tradice role chlapce a dívky)
o rozdíly v pořadí narození - změny v sociálních pozicích
o změny v rodičovské péči, závislé na věku, zkušenosti, fyzických a psychických
o změnách rodičů
o změny v socioekonomickém statusu rodiny
o symbolický význam, který má každé dítě pro rodiče (prvorozený, dcery, syn, dědic)







Pokud v rodině (v počátku především u matky) existuje teplý, intimní stálý vztah mezi
dítětem a rodičem či jejich permanentní náhradou - dítě dosahuje duševního zdraví
V takové rodině:
o jsou minimalizovány emoce úzkosti a viny, které, jsouli ve větším rozsahu, ohrožují
duševní zdraví
o jsou kontrolovatelné základní tendence dítěte žádat neohraničenou lásku od svých
rodičů a mstít se, neníli mu dána
Nejkritičtější období do 3 let
Význam základní kontroly dítěte nespočívá v kontrole samé, ale ve způsobu, kterým se
provádí, v psychologickém přístupu k dítěti
Obsah a rozsah kontroly je závislý na:
o sociálních vlivech (tradice, postavení rodiny)
o individuálních diferencích rodičů (a jejich tradičních rolích)
o na věku dítěte
Důležitý není stupeň povolnosti nebo přísnosti, ale stupeň sebeúcty a odpovědnosti, který
mají rodiče k dítěti.
T.G.M. - Ideály humanitní “Už dávno bylo řečeno: cti otce svého a matku svou. Já myslím, že
máme k tomu přidat: A měj úctu k duši svého dítěte! Pamatujte na generace budoucích”
Úspěšný rodič:
 má realistické pochopení pro dítě
 respektuje jeho integritu jako osobnost
 má o ně zájem a má pocit odpovědnosti za jeho štěstí
Typ vztahu k dítěti a rysy jeho osobnosti:
 rejektivní (odmítání dítěte) - submisivita, agresivita, potíže v adaptaci, pocit nejistoty,
plachost, rigidita
 přílišné ochrany - infantilismus, plachost, nekooperativnost, nezájem, drzost, svárlivost
 submisivita rodičů - agresivita, neodpovědnost, neposlušnost, sebedůvěra, rigidita
 neharmonické vztahy - agresivita, neerotičnost, žárlivost, nekooperativnost
 defektní disciplína - špatné přizpůsobení, agresivita, sklon k delikvenci a neurózám
 harmonické vztahy - štěstí, sociální akceptabilita, přizpůsobivost, nezávislost, sebedůvěra
 dítě má odpovědnost - dobré přizpůsobení, spoléhání na sebe, pocit jistoty
Pozice dítěte v rodině:
57




nejstarší dítě - středem pozornosti, mezi sourozenci jako první ve významných událostech
(nástup do školy,..)
o Očekává se od nich, že budou vzory (nejvíc rozumu)
meziděti - nemají prioritu prvního ani novost posledního, rodiče k nim bývají méně tolerantní
o Před nimi starší a silnější, s větší volností chování, za nimi mladší, vyžadující více
pozornosti
o Mohou srovnávat jací byli a jací budou
Nejmladší - rodiče mají více zkušeností, děti mají mnohočetné kontakty s dalšími dětmi,
mohou mít poměrně snadný život
o závisí to na tom kolik se jim dostane příležitosti k rozvoji vlastní nezávislosti, mohou
se stát dominantní nebo závislí, někdy mívají pocit nejistoty
Jedináčci - jsou nejzranitelnější, pro rodiče příliš důležití, více vystaveni frustracím
o Když se “povedou” jsou vynikající
vlivy na socializaci
 žádané
 mimosocializační - nejsou příliš žádané (např. choroba rodičů)
 protisocializační - vyloženě negativní (např. alkoholismus rodičů)
9.2.2




9.3
vnitřní výbava jedince (Cattel):
dědičná - genetický program vývoje jedince zděděný po rodičích
genová - mutace genů v průběhu vývoje v děloze matky
vrozená - to, co získáme v okamžiku porodu
konstituční - to, co získáme po porodu
mechanismy socializace
sociální činnosti
 hra (má smtysl sama pro sebe)
 práce (má smysl i pro okolí, není většinou dobrovolná)
 učení
Mechanismy sociální učení
 Učení = změna chování na základě minulé zkušenosti
 mechanismy podmiňování:
o Klasické - Pavlovovy reflexy
 nepodmíněné reakce jsou vyvolány určitým reflexem (pes - sliny)
 Podmíněné reakce - vznik reflexní vazby vyvolá stejnou reakci jako
nepodmíněný reflex - když se rozsvítí světlo - slintá, protože ví, že dostane
mas
 Podmíněný má stejnou hodnotu jako nepodmíněný, ale reakce je naučená
o Instrumentální - je-li nějaká reakce odměňována má tendenci se opakovat x vymizet,
je-li trestána (alkoholik - Antabus)
 Sociální učení
o individuální
o zprostředkovaně získává zkušenost (dítě a kamna)
9.3.1

imitace
nevědomá bezděčná, automatická (to, co je předmětem nápodoby, neprochází vědomím)
58





9.3.2







záměrná vztažená k vzoru (negativní vzor si dítě volí tehdy, když mu není nabídnut jiný, nebo
když chce být středem pozornosti a nemá šanci upozornit na sebe v dobrém)
bumerangový efekt - předkládáme-li model, jenž je pro objekt nedosažitelný, objekt na něj
nebude reagovat, čím více je mu vnucován, tím méně reaguje
regresivní jedinec napodobuje vzor na nižším stupni socializace
o závislé připodobňování je pravý opak
odreagovávací jedinec volí modely, jež mu pomáhají uvolnit se
kompenzační jedinec napodobuje model, který mu pomáhá překonat své nedostatky v jiné
oblasti
identifikace
přijímáme vzor se vším všudy, až nakonec ztrácíme cit na rozdíl mezi ním a námi a
přestáváme to být my
používáme ji z důvodu obrany či kompenzace
jejím vzorem jsou často rodiče, učitel tak často napravuje nejen dítě, ale i vzor
druhy
o obranná např. s nadřízeným
o emoční např. s partnerem
projekce hodnocení světa z úhlu pohledu vzoru
racionalizace
dezintegrace oddělení jednotlivých stránek osobnosti (delikvent + vzorný manžel)
9.3.3


sugesce
nekritické přijímání určitrých informací bez racionální korekce (film, reklama, kniha)
lze ji využít i ku prospěchu věci x jak vysvětlit dítěti, že vzdělání je pro něj lepší než alkohol
9.3.4

sociální zpevnění
využívá odměnu a trest (ve škole nelze trest téměř použít, odměna má význam jen u kantora
s respektem)
9.3.5


individualizace
Socializace je složitý proces složený z mnoha komponent
Jednou ze součástí je například i na pohled opačný proces vyvazování jedince ze závislosti na
jednotlivých vztazích, zaměřený na vytvoření co nejširší autonomie
o tedy řečeno Jungem proces uvědomování si své jedinečnosti
9.4
V procesu socializace si osvojujeme






Dovednosti = osvojená, zautomatizovaná činnost
o fyzické - úsměv, koordinace pohybu očí, rukou, jízda na kole
o psychické - představování, chápání
Vědomosti = pochopený, osvojený poznatek, který je jedinec schopen reprodukovat
Zvyky = vzorce chování, činí naše chování hospodárnější
Sekundární potřeby = na základě primárních potřeb, dítě se učí pro pochvalu, pamlsek, pocit
úspěchu - vznikají na základě vrozených potřeb
Postoje = relativně trvalá připravenost reagovat na určité skutečnosti určitým způsobem
Složky postoje:
o afektivní - citový vztah
59





9.5
9.5.1







9.5.2


9.5.3


o kognitivní - poznávací, určitou informaci máme - vnímáme ho nějak
o konativní - chováme se nějak vůči objektu, vůči jevu zaujmeme určitý vztah
Tyto složky by měly být v souladu, když dojde k narušení souladu 3 složek - postoj má
tendenci soulad obnovit.
Stereotypy = postoje, které jsou obecnější (generalizované), rigidní - nepružné, nemění se
(blondýny jsou hloupé)
Předsudky = negativní stereotyp - iracionální (Rómové kradou = stereotyp, Ne předsudek)
Xenofobie = neodůvodněná iracionální úzkost
Rasové předsudky - vysvětlují se různými teoriemi:
o frustrační agrese - k rasovým předsudkům jsou náchylné skupiny, které nemají
uspokojeny potřeby, což vede k agresivním pocitům, nenávisti
o obětní beránek - lidé si hledají oběť v minoritě (homosexuálové, židé) - minorita se
stává obětním beránkem a jsou jim připisovány negativní věci (v nacismu židé ruinují německé hospodářství)
o teorie sociální učení - rasovým předsudkům se lidé učí v rodině, ze sdělovacích
prostředků, literatury = sociální učení
Teoretické koncepce socializace
Behaviorismus
Nejdůležitější vliv je vliv prostředí a učení
Základním předpokladem je Lockeho tabula rasa
Jeden z otců behaviorismu Watson prohlásil
Skinner tvrdí, že sociální učení je jen variantou normálního učení
o důraz je tedy kladen na schéma odměna a trest operantní podmiňování
Neohullovská koncepce vzniká na základě Hullových teorií spojených se Skinnerovým
zvýrazněním vlivu motivačních faktor
Dollard a Miller kladou důraz na posilování učení nápodobou
Koncepce socializace založená na sociálním učení (Bandura a Walters) tvrdí, že působení
sociálních podnětů přímo vytváří nové způsoby chování tzv. učení nápodobou.
Psychoanalýza
S. Freud zacházel s celou škálou sociálních vlivů na psychosexuální vývoj člověka, ale pojmu
socializace nepoužíval
Jeho nástupci a pokračovatelé se postupně více a více přibližovali čistě sociálním vlivům
(Fromm, Horneyová, Sullivan).
Interakční přístupy
Mead, který se koncentruje hlavně na vývoj Já
Zvláštní zmínku zaslouží L.S.Vygotskij
o Požaduje historický přístup při studiu lidské psychiky
o Vyššími funkcemi psychiky jsou jednak specifické funkce například záměrnost, jednak
jsou i funkcemi kulturní a sociální činnosti
o Obecný zákon vývoje vyšších psychických funkcí : Každá psychická funkce se ve
vývoji objevuje dvakrát
 Poprvé jako interpsychická kategorie
 podruhé při jejím zvnitřnění
o Vyšší psychické funkce jsou takto zvnitřněnými sociálními vztahy.
60
61
10





10.1



SOCIÁLNÍ PERCEPCE
sociální vnímání, pochopení citů, motivů a postojů těch, s nimiž jsme v sociální interakci
soubor všech poznávacích procesů zapojených do odhalování citů, stavů, motivů, postojů,
vlastností druhého
dostatek kvalitní sociální komunikace v rodině umožňuje dítěti rozvíjet umění poznat, kdy je
jinému člověku dobře, podívat se na věc očima druhého
projevy sociálních determinant vnímání
vytváří se struktura vnímání (určuje, co bude vnímáno jako osoba a co jako pozadí)
Složky percepce druhých osob:
Atribuční přičítání určitých vnějších a vnitřních vlastností druhé osobě
Máme určitá očekávání týkající se druhých osob
o Tato očekávání jsou většinou neuvědomělá, uvědomíme si je pouze, když je osoba
nenaplňuje
Afektivní emoce ovlivňují naše soudy o druhých (osoba je nám buď sympatická, nebo ne)
o Ovlivňují i to, čeho si na osobě všímáme (u osoby nám sympatické si všímáme jejích
lepších stránek)
Informace čerpáme z
 chování a jednání
 verbální projev
 aspekty kontextuální (v jakém kontextu informace přijímáme)
 neverbální klíče (vzhled, mimika, gesta)
Další vlivy odrážející se v sociální percepci
 věk - určuje míru zkušeností, ovlivňuje výběr vlastností druhých
 mezipohlavní rozdíly - ženy všímají si osobnosti jako takové, muži všímají si rolí jedince
 osobnostní rysy - empatie, autoritářství, agresivita
 inteligence - hlavně sociální inteligence
 vliv profesionálního zaměření - projevuje se při dlouhodobém vykonávání určité profese
 validita percepčních soudů - přesnost (platnost) percepčních soudů
 interpersonální percepce - vnímání člověka člověkem (v sociální percepci jde narozdíl od této
i o vnímání okolních objektů)
 kvalita pozorovatele závisí na
o senzitivitě
o zkušenosti
o inteligenci
o dobrém vztahu k sobě
o emocionální stabilitě
o schopnosti objektivity (odstupu)
o schopnosti empatie
10.2
Chyby v interpersonální percepci
1. zdrojem je pozorovatel
 halo efekt - jedna vlastnost zastíní ostatní
 efekt shovívavosti - přehlížení vlastnosti
62

soukromá teorie osobnosti - máli někdo vlastnost X, musí mít tak vlastnost Y
o to, jestli ji skutečně má, je zde však nepodstatné
 autoprojekce - tendence posuzovat druhého dle sebe
 figura a pozadí - přisuzování vlastností skupiny, v níž žije, pozorovanému člověku
2. zdrojem je pozorovaný
 snaha zanechat co nejlepší dojem, zdůraznění lepších stránek
o velice snadno poznatelné
10.3



10.4




produkty sociální interakce
kooperace (soutěžení)
kompetice (konflikt, soupeření)
sociální facilitace
o sociální usnadnění činnosti zvýšením motivovanosti účastníků
o koakce dva lidé při vykonávání též činnosti motivují jeden druhého
o potenciální pozorování - pozorovaný ví, že je sledován
o navazování přátelství - důvody, proč si děti hledají přátele, jsou vlastnosti druhých a
to, co nabízejí (nové příležitosti k sociálním stykům)
 mladší děti - náhodné
 starší děti - více hodnotí, jsou opatrnější, dají na mínění druhých
Sociální percepce a kategorizace
Sociální poznávání je způsob jak
o vnímáme druhé
o hodnotíme jejich chování
o posuzujeme interakce mezi lidmi
o posuzujeme sociální objekty
Naše vnímání je sociálně závislé, vnímáme na základě svých potřeb
Tři aspekty
o vnímání je výběrové
o závisí na širším sociálním kontextu
o je situačně podmíněné
rozdíl mezi tvrdým a měkkým přístupem
o tvrdý přístup
 vychází z kognitivní psychologie
 je kritizován za vytrácení se vlivu jedince
 základem je vlastní proces poznávání (netřeba rozlišovat sociální či osobní),
významnou roli hraje paměť
 kódování informací souvisí se strukturami poznání (shora dolů)
 naše zpracování informací je náchylné k omylu (setrváváme ve
starých schématech)
o měkký přístup
 soubor vágních výzkumů, slabé modely
 popis chování bez objasnění mechanismů poznání
střední cesta
 sociální psychologie poznání, zaměření na fenomenologii (Kruglanski, BarTal)
 hledání sociokulturních pravidelností
 zájem o emocionální a motivační faktory
63



nezkoumají jen proces, ale i obsah
Simon - poznávání je jen jedno, nerozlišuje sociální poznávání
Zajonc, Heider, Fiske - sociální poznávání je odlišné
o sociální objekty ovlivňují realitu, ovlivňují se i navzájem
o lidé se mění, poznání je spjaté s emocemi, motivací
o není lehké posoudit objektivitu našeho poznání
Interpersonální poznávání (percepce)
 vnímání zjevu, chování člověka
 vysvětlování a interpretace tohoto chování
10.5
Asocianistické a konstruktivistické modely sociálního poznávání
ASOCIANISTICKÁ
Empirismus - J. Locke
Obsah mysli je dán sčítáním jednotlivých
percepcí
Spojování elementů zdola nahoru, tzv. bottom
up teorie
Hlavní je objekt poznání
KONSTRUKTIVISTICKÁ
Racionalismus - R. Descartes
Nejde o pouhou reprodukci percepcí, ale o
konstrukci poznání
Postup shora dolů
Hlavní je subjekt poznání
10.5.1
10.5.2
Asocianistická linie
 vychází z pokusů Ebinghause
 V poznání jsou hlavní tzv. nody, které se spojují asociativními drahami
o od prvků (elementů - nodů) k celkovému obrazu
 paralela s prací počítače
 pasivní poznání
N. Anderson - teorie integrací informací
 asocianistický přístup (datadriven)
 jednotlivé prvky informací o dané osobě se sečtou a vytvoří se průměr, tak se vytváří dojem
10.5.3
Konstruktivistická linie
 vychází z tvarové psychologie
 Člověk má předobrazy (scénáře, schémata, konstrukty, prototypy), do kterých se snaží
jedince vměstnat
 aktivní poznání
S. Asch - vliv kognitivních a afektivních procesů pozorovatele
 konstruktivistický přístup (theorydriven)
 další koncepce, které pracují s modelem schématu
 pokus se zadáním několika rysů hypotetické osoby, měl se popsat dojem o dané osobě
o rysy jsou organizovány do tvaru (Gestalt), který není pouhým součtem rysů
 podobné vnímání schématu, jako kognitivní struktury, která obsahuje všeobecné i specifické
poznatky
M. B. Brewer - duální proces formování dojmu
 zahrnuje oba principy data x theory driven
64



první stadium je identifikační, bez vědomé kontroly - zařazení do osobních kategorií
další průběh procesu záleží na naší osobní zangažovanosti
pokud je pro nás daná osoba důležitá, pokračujeme ve sbírání dat - personalizace dat
S. T. Fiske a S. L. Neuberg - spojitý model procesu formování dojmu
 snaha nastolit rovnováhu mezi kategorizací a individualizací
 kontinuum formování dojmu
 prvotní kategorizace, zaměření pozornosti, potvrzující kategorizace (rekategorizace),
integrace z jednotlivostí…
 cyklus se může opakovat
L. Z. McArthur a R. M. Baron - ekologický model utváření dojmu
 spojený účinek procesů na straně poznávajícího a atributů dané osoby
 formování dojmu vychází z ‚nabídek‘ vnímané osoby v závislosti na senzitivitě vnímání
pozorovatele
10.6


10.7





10.8
Teoretické modely formování dojmu
Schéma procesů sociální percepce
o první dojem
o komplexní posouzení
Důležitou roli hrají už první získané dojmy o osobě
o závisí na
 informacích, které poskytuje poznávaná osoba
 charakteristice poznávajícího a na okolnostech kontextu (situace, v které
poznávání probíhá)
Schéma poznávání
Objekt
Recepce
subjektivní filtr (jiné zkušenosti, genetická výbava, aktuální stav, motivy, postoje, percepční
stereotypy, sociální senzitivita atd.)
apercepce (vnímání již ovlivněné subjektivním filtrem - má vědomé i nevědomé zpracování)
vnitřní obraz objektu
Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací

Co ovlivňuje proces utváření dojmu:
o krátkodobé psychické stavy (očekávání)
o stabilnější psychické struktury (implicitní teorie osobnosti, stereotypy, schémata)
o strategie zpracování informací (kognitivní heuristiky)
o motivace
o emocionální stavy
o demografické charakteristiky

Implicitní teorie osobnosti
o laická koncepce, kterou si vytváří každý člověk o tom, jaké rysy osobnosti jsou
v silném či slabém vztahu s dalšími rysy, které spolu nesouvisejí či se přímo vylučují
Pojem sociálního stereotypu (autostereotyp a heterostereotyp)
o soubor charakteristik, o kterých se předpokládá, že vystihují určitou skupinu či
kategorii lidí

65
o


10.9







obsahuje jeden identifikační znak společný pro celou skupinu, na jeho základě se
odvozují další vlastnosti
o skupinou sdílené implicitní teorie osobnosti o své (autostereotyp, př. smýšlení Čechů
o sobě samých) nebo jiné (heterostereotyp, př. smýšlení zločinců o policistech)
skupině
Kognitivní heuristiky
o zkratky, které umožňují řešit složité problémy operací.
o D.Kahneman a A. Tversky - heuristika dosažitelnosti, na základě lehkého vybavení si
určitého chování
o heuristika reprezentativnosti, podle podobnosti k průměrné osobě v dané kategorii
Motivační a emocionální faktory
o důležití činitelé ovlivňující proces vytváření dojmu
o cíle a hodnotové orientace se promítají do percepce druhých
o pozitivní či negativní emocionální stavy vedou k tomu, že určité informace jsou více či
méně nápadné
Zkreslení a chyby v sociální percepci
Efekt primárnosti - rysy zaznamenané jako první mají větší vliv na formování dojmu než další
rysy
o informace, které následují, ignorujeme, redukujeme či potlačujeme
o druhé a další informace jsou sladěné s první, potlačujeme inkonsistenci
o významy dalších informací se mění pod vlivem kontextu
Efekt novosti - větší vliv na formování dojmu má poslední informace
o vzniká převážně tehdy, jsouli informace prezentované po delší dobu
Haló efekt - některé rysy jsou pro posuzovatele důležité, bez ohledu na pořadí jejich
prezentace
o dominance centrálního rysu při formování dojmu o osobě
Efekt rozptýlení - vliv určitého chování na formování dojmu je slabší v případě, kdy je
informace podaná v kontextu dalších nesouvisejících informací
Nápadnost v chování a fyzická nápadnost
o negativní nebo extrémní chování upoutá více pozornosti a má větší vliv na formování
dojmu
o jev zdánlivé korelace (fyzická nápadnost souvisí s nápadnějšími projevy chování)
Role podvědomí - něco mi vadí a nevím proč
Zákon selekce - z celého pole mě zaujme jen něco
Existuje přesnost v interpersonální percepci?
 snaha měřit rozdíly v sociálních vlastnostech (jako měření inteligence)
 předpoklad existence všeobecné schopnosti posuzovat druhé
 L. J. Cronbach - rozlišil čtyři komponenty přesnosti
 Kenny a Albright
o a) individuální přesnost,
o b) dyadická přesnost
66
11
11.1





11.1.1







SOCIÁLNÍ POZNÁVÁNÍ A INTERPRETACE (ATRIBUCE)
Interpretace sociální reality, teorie atribuce
Atribuce - je připisování příčin vlastnímu či cizímu vlivu
o Je způsobena tím, že člověk musí neustále vnímat nějakou kauzalitu
o Nejhorším stresorem je pocit bezmoci, proto se snažíme vše si vysvětlovat
atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost:
o vlastnímu chování
o chování druhých lidÍ
o nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí
poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako světa stabilního,
předvídatelného a kontrolovatelného
předmětem zkoumání atribučních teorií je vnímání kauzality a důsledků takového vnímání
jedná se subjektivní výklad jevů určováním jeho příčin (nezáměrné chování) či důvodů
(záměrné, cílené)
Naivní psychologie F. Heidera
jako první lokalizovat atribuční procesy (vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu)
každý člověk se snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o druhých
snaha rekonstruovat způsob, jakým si ‚naivní psycholog‘ vysvětluje chování druhých
rozlišoval 3 dimenze:
o lokalizace (vnitřní x vnější)
o stálost (stabilní x nestabilní)
o kontrolovatelnost (kontrolovatelné x nekontrolovatelné)
doplnili Fiske a Taylor (1984)
Těmito příčinami lidé popisují svůj či cizí úspěch a neúspěch ve výkonových úlohách
Tvrzení
o Fiske, Taylor: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše stabilní příčiny
o Jones, Davis: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše situační příčiny
Tabulka příčin
(příklady)
KONTROLOVATELNÉ
NEKONTROLOVATELNÉ
11.2





INTERNÍ
STABILNÍ
typické úsilí
schopnosti
NESTABILNÍ
situační úsilí
nálada
EXTERNÍ
STABILNÍ
míra nároků
prostředí
NESTABILNÍ
pomoc jiných
počasí
Základní teorie atribuce
Korespondující usuzování - lidé k chování, které vidí, přisuzují určité vlastnosti,
korespondující charakteristiku člověka
atribuce záměru: zda chování bylo účelné, zda člověk věděl o účincích tohoto chování, pokud
zjistíme že ano, následuje atribuce dispozice
atribuce dispozice: hledání, která charakteristika byla příčinou chování
Kovariance - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti
kovariační teorie - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou
přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky
67

základní kritéria atribuce:
o distinktivnost - odlišnost, variabilita podnětu, nakolik člověk reaguje stejně v různých
situacích
o konsensus - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem
o konzistence - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně
11.2.1
Teorie kauzálních schémat - Kelley
 koncepce jedince o způsobu vzájemného působení dvou nebo více příčinných faktorů
vzhledem k určitým důsledkům
 schéma mnohonásobných dostatečných příčin - kterákoli z možných příčin je dostačující pro
produkci daného výsledku
 schéma mnohonásobných nevyhnutelných příčin - musí působit více činitelů, aby se dosáhlo
určitého účinku
11.2.2






Locus of control
Atribuční styly jsou styly připisování příčin
J. B. Rotter definoval tzv. LOC - locus of control (místo řízení či kontroly)
Definoval takto dva styly: internalistický a externalistický
přesvědčení subjektu, že je nebo není schopen kontrolovat dění, zejména v nestrukturované
situaci
Internalisté
o mají pocit, že mohou ovlivňovat dění kolem sebe
o pro vysvětlení událostí hledají vnitřní příčiny
o záleží na nich, zda budou úspěšní
Externalisté
o nejsou si příliš jistí
o příčiny úspěchu a neúspěchu připisují vnějším příčinám
o chybí pocit kontroly nad životem (důležitý pro životní vyrovnanost)
o v naší kultuře tento styl snižuje aktivitu
11.2.3
Seligmanův atribuční styl
 Selingman přeučoval děti na základní škole z externalistů na internalisty
 Když jsou lidé v depresi, vidí svět pořád jedním rigidním způsobem
o Neúspěchy hodnotí jako vnitřní (já) s globálním účinkem
o Příčiny jsou pro ně stabilní (působí stále) a neměnné
o Jde o tzv. depresivní atribuční styl
o Globální příčiny
o Např. nejde mi matematika, nemůžu uspět v ničem.
11.3
Chyby v atribučních procesech, základní atribuční chyba, atribuce
úspěchu a neúspěchu




základní atribuční chyba, Ross
Přeceňujeme dispoziční charakteristiky - vysvětlování příčin a jevů podle dispozic jedince
převládá nad daností situace
Tendence k sebeobranným atribucím
o úspěch připisujeme sobě samému
o neúspěch situačním faktorům
Lack - efekt aktéra a pozorovatele
68


úspěch a neúspěch jsou důležité v našem sebehodnocení
chráníme si svoji sebeúctu a udržujeme si pozitivní názor na své schopnosti

Egocentrická tendence - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch,
neúspěch připisujeme druhým
Tendence nápadnosti - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak
odlišují od druhých
o kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu
Sociální poznávání se většinou chápe jako studium toho, jak člověk poznává sociální realitu,
která ho obklopuje, svůj sociální svět.
o V podstatě každý z nás vnímá věci od druhých odlišně
o Závisí to na jedincově zkušenosti, momentálním stavu, motivech a kontextu
o Hartley a Hartley uvádí, že vliv sociální determinace se projevuje třemi způsoby
 Vytváří se struktura vnímání
 Určují se vztahy mezi objekty
 probíhá afektivní zabarvování
o Sociální poznávání se stává důležitým tématem sociální psychologie v posledních
1520 letech
o Jde o studium sociální reality, tedy způsobu jakým člověk poznává druhého, skupinu,
interpersonální stavy a situace
o Nejvlivnějšími přístupy jsou
 Asocianismus
 proti němu stojí gestalt přístup
 v 60. letech se začal prosazovat kognitivismus a modely zpracovávání
informací
Asocianistický model - postuluje kognitivní elementy (poznatky a pojmy) a od nich postupuje
ke složitým schématům asociace (podobnost, frekvence, novost, sémantická příbuznost,
princip dobré formy).
Konstruktivistické modely - kladou důraz na aktivní konstrukci poznání poznávajícím
o Teoretickými konstrukty zde jsou prototypy či scénáře
o Právě na jejich základě probíhá poznávání
o Historicky lze rozlišit ještě jednu kategorii přístupů a sice podle "tvrdosti"
 Měkký přístup
 Soustřeďuje se na kompilaci výsledků jednotlivých výzkumů a popis
mechanismů poznávání, nikoliv na vysvětlování jejich vzniku
 Tento přístup se používal od třicátých do padesátých let 20. Století
 V šedesátých letech se začíná prosazovat
 Tvrdý přístup
 Je spojený s kognitivistickou metodologií
 Soustředí se na odhalování základních mechanismů poznávání
 Ztrácí se v něm orientace na jednotlivce, používá se počítačových
simulací (Schneider)
 Proti němu se však zvedá opozice, která se snaží o integraci
kognitivních a sociálních procesů a zkoumá vztah všeobecného a
sociálního poznávání
Kde jsou tedy odlišnosti poznávání sociálního předmětu a neživého?
o poznávání se stává sociálním, jestliže jde o sociální objekt
o sociální předměty se liší od neživých tím, že
 ovlivňují prostředí
 sociální se odehrává vždy v dyádě
 lidé se více mění v čase





69
o
o
11.4






 přesnost poznatků je vždy diskutabilní
sociální poznávání je v těsném vztahu s ostatními psychickými jevy (emoce, motivace,
hodnoty, normy, přesvědčení)
jedním z aspektů sociálního poznávání je normativnost
Atribuční procesy (interpretace)
jsou dominantní otázkou sociální psychologie 70. 80. Let
Předmětem zkoumání těchto teorií je především kauzalita, její vnímání a důsledky tohoto
vnímání
Průkopníkem v oboru je Fritz Heider
o Tvrdí, že průměrný člověk se snaží získat stabilní a smysluplné dojmy o druhých
Atribuční proces zahrnuje vyvozování stabilních struktur a procesů týkajících se lidí a
prostředí a jejich dispozičních stavů na základě pozorovatelných znaků
Jde o hierarchický proces směřující od povrchnějšího k hlubšímu
Příčiny jsou lokalizovány jako vnější a vnitřní
o Vnitřní jsou charakteristiky aktérů událostí
11.4.1
Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise
 Chování aktéra se může vysvětlovat buď na základě situačních faktorů nebo na základě
záměrů, motivů cílů nebo vlastností aktéra o tom rozhoduje pozorovatel
 Ten zpracovává informace směrem od výsledků chování a samotného chování k vysouzení
vnitřních dispozic osoby
 Zvažuje, zda byl aktér schopen záměrně vyvolat cílový stav
 Atribuce (inference) je korespondující, když dispozice přisuzovaná aktérovi koresponduje s
chováním od kterého je tato dispozice odvozena
 Faktory, které ke korespondující inferenci vedou chování je sociálně žádoucí, čím méně je
rozdílných důsledků činnosti, tím více inference korespondují
 Z motivačních faktorů je to hédonická relevance a personalismus
o bude tím spíše inferentní čím více se pozorovatel domnívá, že je směřováno na něj
11.4.2
Kovarianční teorie H. M. Kelley
 Při atribuci chování aktéra, v různém čase a na různých místech zjišťujeme, které faktory jsou
či nejsou přítomné a jaké důsledky se tedy vyskytují či nevyskytují
 Existují interní atribuce (příčina spočívá v aktérovi) a dva typy externích atribucí (vnější
předmět a vnější okolnosti)
 Kelley aplikuje tři základní kritéria na posuzování atribucí "naivním vědcem", tedy
pozorovatelem
o Distinktivnost - týká se specifičnosti chování vzhledem k danému podnětu
o Konsensus - týká se interpersonální univerzálnosti chování vzhledem k danému
podnětu
o Konzistence - týká se stálosti chování jedince v průběhu času a rozdílných situacích
11.5



Atribuční tendence
Tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují
jejich jednání
Jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů
o první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci
o druzí spíše aktérům
Tato rozdílnost je podle Jonese a Nisbetta způsobená třemi determinantami
o percepční fokus - aktéři mají špatný "výhled" na situaci, protože jsou jí příliš blízko
70
o
o
aktéři jsou více informováni sami o sobě
 mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech
možných alternativ
 znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod.
pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat
stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci
 Tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších
okolnostech
71
12










12.1



SOCIÁLNÍ MOTIVACE
Motivace v sociálním kontextu je determinací motivačních procesů kulturními a sociálními
vlivy a jejich působení na motivačně dispoziční strukturu
Součástí problému je i regulační funkce motivace v sociálním chování
K teoriím motivace viz psychologie osobnosti
Významný pro vývoj motivace je socializační proces
o Potřeby dítěte jsou uspokojovány prostřednictvím druhých a ti pak mají možnost
usměrňovat jeho vývoj
o Společnost vyžaduje na jedinci určité chování, které je určeno jeho pozicí,
konkrétním projevem tohoto chování je role
o Rozhodujícím činitelem socializace motivace jsou druzí lidé rodina, škola, ...
Lidská motivace je ovlivňována jednak biochemickými procesy, jednak učením
o Jde o afektivní učení, tedy získávání kladných či záporných afektivních zkušeností
o Může se tak dít záměrně či spontánně
 Spontánní učení probíhá skrze modifikování některých postojů a potřeb
 A sice skrze nápodobu a identifikaci, při nichž probíhá
o aktualizace probíhajících motivačních procesů
o osvojování motivačních struktur
 Regulace se děje skrze sociální selekci, posilování, či odmítání
celkových nebo dílčích výsledků spontánního učení
o Obdobně se reguluje i záměrné učení, záměrnou regulací
o Do vývoje motivace zasahují druzí lidé utvářením postojů a hodnot dítěte, a to
působením na vývojové potřeby dítěte např. vhodný výběr hraček
Během socializace dochází jejím působením ke konkretizaci motivačních procesů, integrují
se jednodušší do složitějších
o V průběhu dochází k růstu schopnosti autoregulace motivace, tedy schopnosti
oddalovat, omezovat, eventuálně potlačit uspokojení dané potřeby
Procesy motivace mohou být nahrazeny volním úsilím a rozhodnutím
Kromě procesů motivace jsou socializací ovlivňovány i samotné motivačně dispoziční
struktury
Motivace sociálního chování, je zvláštní kapitolou motivačních procesů
o Sociální interakce zde vystupuje jako regulační mechanismus lidského chování
o je prostředkem výměny při uspokojování různých potřeb
Motivace chování mezi jedinci se vzájemně převážně kladnými vztahy
o při vzájemném uspokojování potřeb princip sociální výměny
 Jde o interakci motivovanou potřebou participace druhých osob na naší
činnosti
o motivace kooperativní činnosti předpokladem je vztah k jedinci, jeho schopnost
participace, druhý je zde nositelem poznatků a zkušeností
 Motivace chování mezi jedinci s nerovným postavením, souvisí s utvářením
svědomí, odpovědnosti. Umožňuje ovládání
 Motivace chování mezi jedinci s převážně negativními vztahy
 Poškozování druhého se objevuje již při vzniku vztahu, zdrojem
motivace je konflikt
Seznam základních sociálních motivů (M. Argyl)
nesociální pudy (hlad...)
závislost, hledání pomoci, uznání ochrany
afiliace, potřeba fyzické blízkosti s druhým, potřeba lásky
72



12.2

dominance
sexus
agrese
Sociální motivace
sociální motivace - hybné síly psychického charakteru
o „hybné“ znamená, že uvádějí do pohybu lidské chování a činnosti
o „síly“ znamenají, že mají jednak směr a jednak intenzitu
12.2.1
Motiv (pohnutka)
 je základní vnitřní zdroj motivace, určuje směr a intenzitu chování v dvojím smyslu:
o jako právě působící síla - aktualizovaný motiv, který je prvkem motivační dynamiky
o jako dispozice k jejímu vzniku a uplatnění - prvek motivační struktury osobnosti
 člověk má složitou strukturu motivačních dispozic, které jsou částečné vrozené a částečně
získané
o vrozené = biologické (primární) potřeby
o získané = sociální (sekundární) potřeby, zájmy, hodnotové orientace, částečně
postoje
 získané dispozice se utvářejí na základě sociální zkušenosti a nabývají
generalizované podoby - určitá tendence se projevuje v různorodých
situacích
 motivační dispozice se stává aktualizovaným motivem jako důsledek změn vnitřního
prostředí (fyziologické procesy i psychickými stavy)
 působení podnětů z vnějšího prostředí, neboli incentiv (pobídek)
o zda se libovolný podnět stane incentivou záleží na tom, jak jej jedinec ohodnotí,
ocení - to jedinec dělá ve vztahu k aktuálnímu stavu i budoucím cílům
 každé chování člověka je motivované
 jednotlivé projevy motivů se liší mezi kulturami, ale také v rámci jedné kultury, zejména pod
vlivem tradic
 stejné motivy se mohou projevovat různým chováním a stejné chování může mít v pozadí
různé motivy
 u jedince se může v průběhu života změnit motivace k nějaké činnosti
 sociální (společenské) motivy - jde o zaměřenost individua k jednotlivým společenským
normám a vztahům
o jsou určovány nevyhnutelností společenského života a potřebou sociálního kontaktu
 individuální (osobní) motivy - vyjadřují zaměření, které směřuje k uspokojení osobních tužeb
a záměrů
o jejich podstata je v biologické determinaci vývoje osobnosti
o mohou se uskutečňovat v plném souladu se společenskými motivy či v protikladu,
nebo na úkor společenských cílů
12.2.2
Cíl
 je obraz budoucího stavu, kterého se snaží člověk dosáhnout, nebo kterému se snaží vyhnout
o motivace vzniká za určitého stavu a směřuje k dosažení jiného stavu (tj. stav cílový)
o cíl je směr motivace, snaha je intenzitou motivace
 snaha záleží na aktivační úrovni (tělesná a psychická připravenost k dosažení cíle)
o cíl má mimo motivačního aspektu také aspekt poznávací a emocionální
 poznávací aspekt - představa toho, čeho chce člověk dosáhnout
 emocionální aspekt - spjat s uspokojením, které člověk od dosažení cíle
očekává
73




o cíle je (na rozdíl od motivu) vždy vědomý
Leonťjev - vztah motivu k cíli se projevuje ve vědomí jako smysl
smysl je vztah toho, co podněcuje člověka k činnosti, nač je činnost zaměřena
o struktura vědomí je charakterizována vztahem mezi smyslem a významem
význam je zobecnění objektivní skutečnosti, objevuje se ve formě poznatků, pojmů,
dovedností, norem
o význam patří především ke společenskému vědomí, je však také jednotkou vědomí
individuálního
vztah smysl-význam
o smysl je vždy smyslem něčeho, a proto musí být konkretizován ve významech
o významy se stávají vnitřní složkou vědomí, je-li v nich konkretizován smysl vlastní
činnosti
12.2.3
Vůle
 volní jednání je cílevědomé jednání, při kterém si člověk jasně uvědomuje následky a také
motivy, které jej k tomuto jednání nutí (Rubinštejn)
 patří zde i vědomé zvládání odpovídajících prostředků a rozhodování konfliktu mezi motivy
 M. Brichcín rozlišuje
o cílesměrné chování - je regulováno podle předem určeného programu
o cílevědomé chování - program není předem pevně určen, je sestavován jen pro dané
chování a s ohledem na dosažení žádoucího cíle
 je záměrně řízen směr budoucí tělesné činnosti a také je zčásti programována také aktivita
vnitřních orgánů (to zajišťuje energetickou stránku chování)
 tato aktivační komponenta cílevědomé činnosti vystupuje jako volní úsilí (síla vůle)
 nejde dosáhnout všech motivů, proto se musí některých vzdát
o je tedy nutné (mimo vůle) znát prostředky, jakými lze cíle dosáhnout
 kognitivní analýza určuje vzorec chování a také taky pravděpodobnost dosažení cíle
 člověk zvažuje reálnost úspěchu, protože neúspěch by měl negativní vliv na jeho sebepojetí
12.2.4
Aspirační úroveň
 zkoumána Lewinem
o je to rovina výkonu, kterou si člověk vnitřně stanovuje k dosažení, když má zvládnout
nějaký ůkol
 fungování aspirační úrovně má 4 fáze
o je proveden výchozí výkon
o proband má podle svého výkonu, který uskutečnil, odhadnout svůj výkon
v následujícím pokusu (stanoví si aspirační úroveň, která se týká dalšího výkonu)
o vykonává další pokus
o proband reaguje na nový výkon pocitem úspěchu či neúspěchu spojeným se
sebehodnocením
o to se projevuje především u úkolu subjektivně vnímaných jako středně obtížné (u
moc lehkých nebo obtížných úkolů nemá (ne)úspěch takový sebehodnotící efekt)
o úspěch většinou vede ke zvýšení následující aspirační úrovně, neúspěch k jejímu
snížení; intenzita (ne)úspěchu tento efekt zvýrazňuje
o aspirace souvisí s očekávání, avšak Festinger zjistil, že aspirace je obvykle vyšší než
samotné očekávání (lidé obvykle chtějí více, než co racionálně očekávají)
 H. Heckhausen - na aspirační úroveň může působit mnoho intraindividuálních i skupinových
faktorů
o intraindividuální - míra osobního významu úkolu pro jedince, nereálná přání místo
realistického očekávání
74
o

12.3


12.4
skupinové - konflikt mezi standardní normou výkonu referenční skupiny a
individuální normou výkonu, přítomnost, prestiž, chování experimentátora nebo
publika
pod vlivem těchto faktorů může dojít k rozštěpení aspirační úrovně na veřejně a soukromě
zastávanou
Koncepce motivů
při objasňování motivů se používají 3 koncepce
o motiv chápaný jako příčina veškerého dění
 Hilgard - charakterizuje motiv jako každý stav organismu, který má vliv na
jeho pohotovost začít nebo pokračovat v určitém chování
o někteří ztotožňují motiv s pojmy pud a potřeba (často psychoanalytické koncepce
 Drewer, Fröhlich
 pud chápou jako všeobecné označení, které zahrnuje dynamické,
energetizující složky způsobu chování zaměřených určitým směrem
o motiv jako pohnutka k vědomé a na určitý cíl zaměřené činnosti
 Rubinštejn - motiv lidského jednání je přirozeným způsobem spjatý s cílem
jednání, protože je sám pohnutkou nebo úsilím k jeho dosažení
 Leonťjev - to, co se odráží v hlavě člověka a podněcuje ho k jeho činnosti a
usměrňuje jeho činnost k uspokojení určité potřeby, nazýváme motivem k
této činnosti
 motiv má aktivizující i regulující úlohu, proto můžeme začít vědomou činnost
Thomae - přehled teorií motivace (podává 6 hlavních modelů chápání pojmu motivace)
o motivace jako příčina pohybu
o motivace jako následek změn stavu organismu
o motivace jako abstrakce kontinuity
o motivace jako determinanta směru
o motivace jako souhrnný pojem pro porovnávání vztahů
o motiv jako příčina chování a jednání
Faktory motivace a jejich sociální povaha
12.4.1
Potřeby
 potřeba je subjektivně pociťovaný nedostatek něčeho, co je pro život jedince nezbytné
 podstatné je její subjektivní prožívání - napětí, strádání, nelibost
 potřebou se může stát i to, co původně potřebou není, nebo co dokonce organismu škodí
(např.: kouření)
o potřeba jako závislost na životních podmínkách
 potřeby jsou hybnou silou lidské činnosti
 jejich charakteristickým znakem je dynamičnost, která vyjadřuje jejich neustálou modifikaci, a
to vzhledem k vnitřním a vnějším okolnostem
 uspokojování potřeb probíhá v určitých společenských podmínkách, které určují formu jejich
uspokojování
o lidé se těmto formám učí v průběhu socializace
12.4.1.1
Maslowova hierarchická klasifikace potřeb
 Základní potřeby
o fyziologické potřeby spojené s poruchami homeostázy (hlad, žízeň, sex)
o potřeby bezpečí
o potřeby sounáležitosti a lásky (být akceptován, někomu patřit, být milován)
75



o potřeba uznání, dosažení respektu, důvěry, souhlasu
o potřeba seberealizace, uplatnění svých schopností
pozdější názory uvádějí jako základní lidskou potřebu potřebu sociálního kontaktu
může zahrnovat Maslowovu potřebu bezpečí, sounáležitosti i poznání
má různé podoby, může jít o
o potřebu sdružování, kdy se lidé stýkají na základě stejného zájmu, idejí
o interpersonální vztahy, které mohou být náhodné, krátkodobé i dlouhodobé a s
různou mírou těsnosti a důvěrnosti vztahu
o potřebu participace druhých osob na vlastní činnosti a na různých událostech
našeho života
 např. pomoc při různých pracích
 uspokojení je přinášeno přítomnost druhé osoby, ale také pozitivní odezva ze
strany jiných osob
o potřeba navazovat pozitivní a blízké vztahy, potřeba afiliace, má základ v citové
vazbě, připoutání (attachment)
 zkoumal to J. Bowlby, později M. Ainsworthová
 attachment vyjadřuje těsnou vazbu partnerů, charakterizovanou pocitem
jistoty a bezpečí
 podle Bowlbyho se dítě rodí s potřebou udržovat těsný a bezpečný vztah
k pečovatelům
 v situaci dítěte je to především moment kojení
 výsledkem je, že se dítě zvláště v situacích ohrožení silně přimyká k těm, kteří
o ně pečují, a při jejich vzdálení projevuje separační úzkost
o potřeba moci je další sociální potřeba
 je to potřeba ovlivňovat a ovládat jiné lidi, ovlivňovat jejich osudy, mít
převahu nad okolím a mít ho pod kontrolou
12.4.1.2
A. Adler - potřeba moci je kompenzací pocitu méněcennosti
 asi nejdůležitější je snaha o zvyšování vlastní hodnoty
o potřeba chovat se konformně
 odpovídá potřebě naplňovat sociální normy, být v souladu s požadavky společnosti, vyhnou
se sankcím
 mechanismy vývoje potřeb mají trojí podobu
o transformace nových produktů a nových kulturních a sociálních podmínek v nové
potřebě
o aktivace vývojových potřeb
 pro aktivaci těchto potřeb jsou nutné vnitřní předpoklady a vnější podmínky
 pro aktivaci těchto potřeb jsou zvlášť vhodná určité období vývoje člověka
o motivační přesun z cíle činnosti na samostatnou činnost, která k němu vede
 provádění činnosti se stává z prostředku cílem (stává se samotnou potřebou)
12.4.1.3
Coleman - základních lidských potřeb:
 potřeba utvoření obrazu o světě a o vlastním místě v něm
 potřeba jistoty
 potřeba sociální závislosti a akceptovanosti
 potřeba sebeúcty a vlastní hodnoty
 potřeba lásky a pozitivního vztahu k druhým
12.4.2
Zájmy
 mezi zájmem a potřebou nejsou ostré hranice
o zájem je vědomě aktivnější a zároveň více vázán na určitý konkrétní předmět
76





návaznost zájmu na potřebu
o člověk má především zájem o předmět, který je pro něj potřebný
o ale člověk může mít zájem o předměty a jevy, které přesahují okruh jeho potřeb
zájmy se od potřeb liší v délce trvání
o zájem má trvalejší zaměření, které závisí na osobnosti a na předmětu zájmu
rozlišuje se bezprostřední zájem o věc a zainteresovanost na tom, co věc (či zájem o ni)
člověku přináší
o bezprostřední zájem se může změnit v zainteresovanost na tom, co člověku věc
přináší, ale také naopak
u zájmu se zdůrazňuje
o rozumová (poznávací) složka
o předmětnost (to, čeho se zájem týká)
o emocionální složka
zájem se utváří v konkrétní činnosti člověka a vede k aktivaci organismu
o proto je blízký potřebám, ale u zájmu ta aktivita vychází z racionální zaměřenosti
12.4.3
Hodnoty a hodnotové orientace
 produkty činnosti představují hodnoty
o hodnotově orientují činnost a její cíle
 hodnotový systém je soustava hodnot, kterou jedinec přijímá a která jej svým obsahem
přitahuje
 protože se jedná o systém, vztahy mezi hodnotami jsou hierarchicky uspořádány
 na základě přijatých hodnot se u každého člověka utváří osobité zaměření, tj. hodnotová
orientace
 hodnoty vstupují do chování a prožívání jako zvnitřněný (interiorizovaný) hodnotový systém,
který tvoří základní osnovu individuálního vědomí
o zahrnuje i hodnotový základ světového názoru
 zdroj těchto interiorizovaných hodnot (tj. hodnotových orientací) přesahuje jedince - je
objektivní, společenský
 je to dáno
o výchovou
o životní zkušeností (vlastní i zprostředkovanou)
o společenskými vlivy
 hodnoty jsou objektivní přírodní a společenské jevy (hmotné či duchovní povahy), které
slouží k uchovávání a rozvoji základních vztahů mezi člověkem a společností, člověkem a
přírodou, k uchování a rozvoji samotného lidského života
 člověk o ně musí zároveň i usilovat, případně je vytvářet
o z toho důvodu se hodnoty projevují ve specifické motivační podobě hodnotových
orientací, úzce spjatých s potřebami a zájmy
12.4.4
Postoje
 postoj patří do motivace jen z části
 postoj je osvojená psychická dispozice, která trvale charakterizuje výběrovost člověka při
přijímání vlivů z vnějšku a při činnosti vůči okolnímu prostředí
 rozlišuje se
o emocionální stránka
o poznávací stránka
o vázanost na určitý druh činnosti
 všechny tyto 3 části jsou podřízeny hodnocení
 postoj je především hodnotící vztah a proto je pro každý postoj charakteristická určitá míra
pozitivnosti nebo negativnosti vztahu vůči danému předmětu
77


12.5







na rozdíl od hodnot je postoj primárně psychickým jevem
Newcomb - postoj se odlišuje od motivu
o tím, že postoj není charakterizován nějakým pudovým stavem
o tím, že postoj je označován svým objektem a může být posuzován jako objektově
specifický (motivy jsou označovány svými cíly - cílová specifičnost)
 motiv je zaměřen na dosažení cíle, zatímco postoj je zaměřen na svůj objekt
 motiv navozuje aktuální motivační stav, zatímco postoj (jako ustálený vztah
jedince k prostředí) navozuje možnost příslušných motivací
Společenská determinace a společenské působení lidské motivace
otázka, jak společenské determinanty vstupují do lidské motivace a jak sama lidská motivace
společensky působí
má to svůj aspekt individuální, interpersonální, skupinový i celospolečenský
důležitá je časová dimenze - i u nejjednodušších otázek sebereflexe (kým bych se měl stát,
jaký je cíl mé činnosti) včleňuje člověk své individuální motivy a cíle do širší společenské
perspektivy
experimenty ukazují, že přítomnost a různě vzdálená budoucnost se člení podle probíhající či
předpokládané činnosti spjaté se společensky významnými událostmi
častá je motivační mezera mezi blízkou a vzdálenou budoucností
vnímaní času je také samo motivačním faktorem
o časové meze poskytují rámec, v něm si lidé vybírají cíle
Carstensenová
o když je čas vnímán jako dlouhodobý, je dávaná přednost dlouhodobým sociálním
cílům kognitivní povahy
o když je čas vnímán jako krátkodobý, dává se přednost krátkodobým sociálním cílům
emocionální povahy
o oblastmi, kde vystupuje sociální determinace a sociální působení motivace je
 výkonová motivace
 motiv společné činnosti
 teorie vnímaného sebeuplatnění
12.5.1
Výkonová motivace
 H. A. Murray ji nazval jako potřebu výkonu (need achievement)
o zahrnoval do ní
 zvládnout něco obtížného
 zvládnou fyzické objekty, lidské bytosti či ideje
 učinit to co nejrychleji a co nejsamostatněji
 překonat překážky a dosáhnout vysokého standartu
 překonat sám sebe
 být rivalem druhých a předčit je
o sociální aspekt je zastoupen soupeřením s druhými
 D. C. McClelland se věnoval systematicky výkonovému motivu
o výkonová aktivita začíná uvnitř osoby potřebou dosáhnout určitého cíle a je
doprovázena anticipací úspěchu nebo neúspěchu (návaznost na aspirační úroveň)
o dosažení cíle mohou bránit vnější překážky nebo vnitřní nedostatky, což může vést k
pozitivním nebo negativním osobním stavům (stejně tak, jako úspěch či neúspěch)
o sociální aspekt - jiní mohou pomoci při dosahování cíle
 H. Heckhausen
o to nejpodstatnější v jejich pojetí je dosahování standardu excelence, a že sám sebe
zahrnuje dělat něco, co umí nejlépe, nebo lépe než dříve, nebo lépe než jiní
o kvantita a kvalita výkonnosti je cílem sama o sobě, a to protože
78


 to vyžadují okolnosti
 člověk to vnímá jako závazek
 člověk chce prokázat svou excelentnost
 sociální aspekty jsou zde vyjádřeny velmi zřetelně
McClelland se později zabýval výkonovou motivací celé společnosti (achieving society), resp.
Velkých populačních skupin
o inspirací mu byl Max Weber
 Weberovo pojetí původní civilizace vznikla na základě aktivní pracovní etiky,
a ta měla zase kořeny v reformačním učení
o předpokládal následující psychologickou souvislost
 výchova dětí v duchu protestantské etiky zdůrazňuje nezávislost a osobní
odpovědnost
 to vede k vývoji vysokého výkonového motivu, který zase stimuluje zvýšenou
podnikatelskou aktivitu
 tato aktivita vede k urychlenému ekonomickému rozvoji s trvalým
reinvestováním kapitálových zisků a s užíváním technologických inovací
o dovedl psychologickou analýzu výkonové motivace až do socioekonomické roviny
o nedostatek: provádí jednoduchou paralelu mezi výkonovou motivací jedince a
výkonovou motivací celé Země
J. W. Atkinson a jeho stať o motivačních determinantách rizikového chování
o vyšel z předpokladu, že jedincova tendence dosáhnout úspěchu v práci je funkcí 3
faktorů
 motiv dosáhnout úspěchu
 odhadovaný úspěch v takové činnosti
 incentivní hodnoty úspěchu v takové činnosti
o společný výsledek těchto faktorů je největší, když je úkol považován za středně
obtížný
 bude se angažovat v aktivitě se střední pravděpodobností úspěšného
výsledku
o to však platí, pokud je obecně orientace člověka zaměřena na získávání úspěchu
 hodnota úspěchu je nepřímo úměrná pravděpodobnosti úspěchu v dané
činnosti
o pokud je u dané osoby silnější motiv vyhnout se neúspěchu, jde o odlišný proces hodnota neúspěchu je přímo úměrná pravděpodobnosti úspěchu v dané činnosti
o tato koncepce je větším přiblížením každodenním reálným aktivitám lidí tím, že
zavádí dva stejně významné motivy - vyhnout se neúspěchu a dosáhnout úspěchu
 zavedení incentivy úspěchu a neúspěchu
 je to zřetel k riskování jako rysu společenských aktivit s různou motivací
12.5.2
Motiv společné činnosti
 člověk má specifickou motivační dispozici k provádění společné činnosti
 M. Severová uvádí, proč skupinová činnost přináší větší uspokojení než individuální
o druhý člověk je potenciálním nositelem kladného vztahu k jedinci a může proto svým
chováním uspokojovat jeho potřebu kladného vztahu (potřebu afiliace)
o druhý člověk může zaujímat hodnotící stanovisko k výkonu jedince, může mu
projevovat obdiv a uznání, a tím uspokojovat jeho potřebu úspěchu a uznání
o druhý člověk může motivovat jedince k tomu, aby se naučil nebo získal to, co umí
nebo získal druhý, aby se mu vyrovnal (společná činnost je tedy potenciálním
prostředkem k vyrovnávání se druhému)
o druhý člověk se může uplatnit jako nositel poznatků a hodnocení, která slouží jeho
partnerovi jako kritéria správnosti jeho vlastních poznatků a hodnocení
79



tím může uspokojovat potřeby sociálního souhlasu, shody s druhými, ověření
si názorů, postojů, hodnot, apod.
 společná činnost nemusí být skupinovou činností
M. Brewerová a W. Gardnerová - v jedinci může existovat vedle individuálního já, také
sociální já
o toto sociální já může mít opět dvojí podobu
 jedna podoba se odvozuje od interpersonálních vztahů
 vztahy mezi dítětem a rodičem, milenci, přáteli
 je spojena s interpersonální identitou
 po motivační stránce zde patří potřeba interpersonálního kontaktu
 druhá podoba je odvozena od společné identifikace s nějakou symbolickou
skupinou či sociální kategorií
 tato skupinová identita vyžaduje odosobněné sebepojetí
 někteří autoři hovoří o kolektivním já
Janoušek - faktory, aby jedinci byli motivováni právě skupinovým úkolem
o musí být zřetelná souvislost mezi společným úkolem a uspokojováním individuálních
potřeb a skupinový cíl musí být jasný (kvůli přijetí skupinou)
o přijetí skupinového cíle za svůj úzce souvisí se skupinovou soudržností
o přijímání skupinových cílů je velmi ovlivněno tím, jak v jaké míře se členové sami
podílejí na jejich tvorbě
o vztah individuální potřeby a skupinového cíle se mění v závislosti na dosahování
tohoto cíle
o jestliže je skupina trvale neúspěšná, jedinec na její cíle rezignuje, jestliže je úspěšná,
individuální cíle jsou s jejími cíli stále více spjaty
12.5.3
Teorie vnímaného sebeuplatnění (perceived self-efficacy) – A. Bandura
 Zahrnuje
o všechny uvedené druhy motivace (individuální, interpersonální, skupinová)
o propojení motivace s procesy kognitivními, afektivními a selektivními
 vnímané sebeuplatnění je víra lidí ve vlastní schopnosti organizovat a provádět aktivity,
které jsou potřebné k dosažení daných výsledků
o patří sem i efektivnost a uplatnění
 generativní schopnost, v níž dílčí kognitivní, emocionální, sociální a
behaviorální dovednosti musí být organizovány a efektivně řízeny, aby
soužily nesčetným účelům
 nestačí mít dílčí dovednosti, je třeba být schopen je integrovat do vhodných proudů činností
 efektivní fungování vyžaduje dovednosti i víry (beliefs) v jejich dobré uplatnění
o víry jsou klíčovým faktorem v systému lidské kompetence
 víra ve vlastní schopnosti ovlivňuje psychosociální fungování
 vnímané sebeuplatnění je mnohem komplexnější jev než aspirační úroveň
 Bandura považuje vnímané sebeuplatnění za komplexnější, než je motivace a rozlišuje 3
druhy kognitivních motivátorů
o uvědomělé cíle (působí anticipačně)
o očekávané výsledky (působí anticipačně)
o vnímané příčiny úspěchu a neúspěchu (působí retrospektivně)
 souvislost mezi osobním uplatněním, efektivností, kolektivním uplatněním a sociální změnou
 silný smysl pro osobní uplatnění, efektivnost je podstatný pro úspěšnou adaptaci na změnu
o bez ohledu na to, zda je dosahována individuálně nebo členy skupiny, kteří nasazují
své osobní schopnosti pro nejlepší kolektivní využití
80
12.5.4
Madsenova teorie motivace
 syntetizuje dosavadní teorie
 motivace jako všeobecný pojem pro všechny dynamické proměnné, zahrnující
o centrální motivaci nebo centrální dynamické procesy
o periferní motivaci
 společný termín jak pro motivující impulzy, tak pro motivující podněty
81
13
13.1











SOCIÁLNÍ POSTOJE, JEJICH UTVÁŘENÍ A ZMĚNA
Postoje
Postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a
technik jednání týkajících se sociálních cílů
Postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí
s jednáním a činností
Postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím
charakterem reakce ke které predisponují
Definici postojů, se snažilo zavést mnoho autorů
o Ajzen a Fishbein říkají, že postoje jsou "Naučené predispozice k celkově příznivé nebo
nepříznivé reakci na daný objekt, osobu, či událost."
o Podobně Cretch, Crutchfield a Ballachey v roce 1962 napsali, že "Postoje jsou stabilní
systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání
týkajících se sociálních cílů."
Je tedy zřejmé, že postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo
nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
Definice navržená v roce 1957 Osgoodem, Succim a Tannenbaumem tvrdí, že "Postoje jsou
predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem
reakce ke které predisponují"
o Připodobňuje tedy postoje k mentálnímu nastavení, přidávají k němu však
hodnotovou složku
Souvislost postojů s chováním není zcela objasněna
o Lapiére dokázal v roce 1934, že postoje, které vyjadřujeme verbálně se mohou
značně lišit od postojů, které ovlivňují naše chování
o Závěry výzkumu kritizoval Ajzen, který poukazoval na konflikty různých postojů a na
to, že uplatnění postoje v určitém chování záleží na konkrétnosti dané situace
Například zeptá-li se mne někdo, zda ve své restauraci obsloužím Číňana, odpovím že nikoliv,
protože jde o obecné vyjádření mého negativismu vůči určité menšině
o Přijdeli však do podniku jeden konkrétní Číňan, projeví se konkrétní postoj k danému
jedinci a budu jednat podle něj
Postoje se většinou popisují za pomoci tří dimenzí
o Kognitivní dimenze týká se názorů, myšlenek, které má jedinec o předmětu postoje
o Emocionální dimenze týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a
emocionálních reakcí
o Konativní či behaviorální dimenze týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k
předmětu postoje
Fishbein a Ajzen upozorňují na rozdíl mezi názorem a postojem, který leží právě v
emocionální dimenzi
o Zatímco názor je neutrální výrok o kterém se domníváme, že je pravdivý
o Proti tomu postoj je vždy výrazně emocionálně zabarven, souvisí s hodnotami

Lze dokonce říci, že naše postoje přímo vycházejí z našeho hodnotového
žebříčku

Můžeme však také nalézt jedince, kteří zastávají postoj diametrálně odlišný
od hodnot.
Smith, Brunner a White se domnívají, že při vyjadřování postojů hraje roli sociální strategie
o takže mezi vyjadřovanými a skutečnými postoji je sice souvislost, ale nejsou totožné
o Postoje jsou hlavním nástrojem kontaktu s realitou
82




13.2





Popisují tři hlavní funkce postojů, které jsou
o hodnocení objektů

funkce, která usnadňuje orientaci v realitě

Při setkání s objektem si vytvoříme postoj, takže při příštím setkání
nemusíme znovu hledat způsoby reagování
o Externalizace
 Třetí funkcí postojů je podle Smithe, Brunnera a Whitea, externalizace proces
spojování vnitřních stavů s vnějšími událostmi
 Toto spojení, často nevědomé, ústí ve vytvoření postoje k danému vnějšímu
objektu
 Například člověk, který pociťuje nejistotu v osobních vztazích, bude
vyjadřovat hlubokou skepsi k instituci manželství
 Jeho postoj mu dává možnost vyjádřit něco ze svého vnitřního konfliktu
o sociální přizpůsobení

Vyjádření názorů má mnoho sociální funkcí, například posilování sociální
soudržnosti

Stručně řečeno, naše postoje určují referenční skupinu, jak v kladném tak
záporném smyslu.
Takto nahlížené funkce postojů nabízí porozumění tomu, proč je jejich změna natolik obtížná
Jestliže se skrze své postoje snažíme porozumět světu kolem nás, pak změna našeho
"nástroje porozumění" bude vyvolávat velikou vnitřní úzkost
Ke změně musí být splněna alespoň jedna podmínka
o Buď bude probíhat pozvolna
o Bude se dotýkat některého periferního postoje, nikoliv centrálního
o Nebo daný jedinec neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost
Vývoj postojů
Vývoj názorů je ve velké míře závislý na množství a kvalitě informací, které o světě máme
Ve výše zmíněných definicích je zmíněno, že postoje jsou naučené, získané ze sociálního
okolí.
o Tajfel (1978) tvrdí, že kořeny mnoha postojů jsou v sociální identifikaci
o Naproti tomu například Eysenck a Wilson (1975), jsou přesvědčeni, že postoje jsou z
velké části vrozené

Staví na tom, že vrozené jsou některé osobnostní rysy, které později vytvoří
základ postojů

Teorie stojí na tom, že se v rodinách často vyskytnou podobné vzorce jednání

Nicméně dokázat, že se v rodině vyskytuje nějaké chování a dokázat jeho
hereditaritu je rozdíl
Rozhodně je pro genetickou teorii postojů podstatně méně důkazů než pro teorie tvrdící, že
se postojům učíme
Teorie odůvodněného jednání
o pochází z roku 1980 od Ajzena a Fishbeina
o říká, že se většinou chováme předvídatelně a rozumně, bereme v úvahu dostupné
informace a jsme si vědomi důsledků svého jednání
o Úmysly se formují ze dvou zdrojů postojů jednotlivce a sociálních tlaků na něj
o Má-li člověk jednat podle svých vyjádřených postojů, musí se oba zdroje spojit
Osobní postoje se vyvíjejí na základě přesvědčení o pravděpodobných výsledcích
83
13.3
Změna postojů
13.3.1
Kognitivní disonance jako hlavní faktor změny postojů
 Vychází z teorií kognitivní disonance a konsonance (Heider)
 Podle Festingera je kognitivní disonance hlavním faktorem změny postojů
 Problémem zůstává, že kognitivní disonanci lze řešit i jinak než změnou postoje, například
ignorováním skutečnosti, diskreditací zdroje, účelový výběr z informace...
13.3.2
změna skrze zpracování informací a komunikaci
 Chaiken(1980) provedl pokus, při kterém
o část souboru byla připravena vést rozhovor o nějakém problému (očekává se, že
informace bude zpracovávat centrální cestou)
o část nebyla připravena na téma hovoru (periferní cesta).
 Po rozhovorech zkoumal výslednou změnu postoj
 Ukázalo se, že změna nastala v obou případech
o Pro skupinu zpracovávající informaci centrálně byl rozhodující počet a síla argumentů

Změna byla trvalá
o pro ostatní to byl postoj k řečníkovi

změna po týdnu vymizela
13.3.3
Model změny postojů založený na komunikaci
 soustřeďuje se na tři hlavní aspekty komunikace
o Komunikační zdroj

Existuje mnoho proměnných týkajících se zdroje, které mohou ovlivnit postoj

Z nejvýznamnějších lze uvést důvěryhodnost, ta je ovlivněna i časovým
efektem

Zapomeneme-li z jakého zdroje informaci máme, ztrácí důvěryhodnost
zdroje jako proměnná smysl

Druhou významnou proměnnou je i to, zda máme pocit zda nás někdo chce
přesvědčit

Walster a Festinger provedli experiment (1962) při němž část respondentů
měla být přímými příjemci, druhá informaci vyslechnout jen mimochodem

Změna postojů byla větší u skupiny, která nebyla přímým recipientem
informace

Tento efekt byl však patrný pouze tehdy, byla-li daná informace relevantní
pro přijímajícího

Důležitá je i atraktivita mluvčího
o Možnosti ovlivnění efektivity přesvědčování povahou informace

Proměnné týkající se sdělení jsou většinou obsaženy v samotné informaci,
tedy včetně jazyka sdělení atp.

Podstatnou proměnnou je, zda a nakolik argumenty vyjadřují jistotu pisatele
či mluvčího

Neopominutelnou proměnnou je i emocionální složka

Janisch a Feshbach provedli výzkum, ve které pouštěli respondentům tři filmy
o péči o chrup
 Jeden byl zaměřen na potíže a bolest, které sebou nesou zkažené
zuby, důraz byl položen na vyvolání strachu
 Druhý film byl opakem, zdůrazněn byl preventivní efekt
 třetí snímek byl někde uprostřed

Po několika týdnech provedli šetření o změně postojů
84

o
13.4


Z výsledků vyplynulo, že největší změnu zaznamenala skupina, která shlédla
třetí film

Ostatní skupiny byli shodné se skupinou kontrolní

Ukázalo se však, že všichni respondenti souhlasí se závěry, které filmy
předkládali

Prokázala se tedy změna postojů, nikoliv však změna chování
Charakteristiky příjemce

V roce 1961 Sherif a Hovland přišli s myšlenkou, že člověk, jehož vlastní názor
je podobný tomu, který prezentuje někdo druhý se zaměří na body, které
jsou shodné a zvýrazňují podobnost obou - proces nazvali asimilace

Naproti tomu u názorů odlišných od vlastních se zaměří na odlišnosti a
rozdíly se tak ještě zvýrazní

Takový model naznačuje, že postoje jsou úhelníkem posuzování ostatních
názorů a postojů

Kolem nich se rozprostírá různě velká oblast akceptovatelnosti
Měření postojů
je metodologicky velmi náročná operace
Problémy jsou nejzřejmější při popisu technik, které se měřením zabývají
13.4.1
Likertova škála
 Skládá se z výroků, u kterých je pětibodová škála
o od zcela souhlasím
o přes nevím jako středem
o až po zcela nesouhlasím
 Likertova škála zjišťuje nejen obsah, ale i sílu postoje
13.4.2





Sémantický diferenciál
je technika Osgooda, Suciho a Tannenbauma
Zjišťuje nuance, které daný postoj obsahuje
Škála je sedmibodová
Na konci jsou extrémy ohraničující jednotlivé dimenze (hezký - ošklivý, dobrý - špatný)
Každé postojové slovo se tak hodnotí pomocí osmi až devíti dimenzí, které odhalují asociace
a konotace
13.4.3
Sociometrie
 Techniku vytvořil v roce 1934 L. Moreno
 Ta je zaměřena hlavně na zjišťování postojů uvnitř skupiny
 Každý člen skupiny má za úkol vybrat ze členů skupiny toho, koho by označil za svého přítele,
jako vůdce, jako preferovaného jedince při určité činnosti
 Na základě výpovědí se pak vyhotovuje sociogram, který ukáže na oblíbené a neoblíbené
členy, izolované, nebo naopak vůdčí typy...
13.4.4
měření předsudků
 hlavně etnických
 vytvořil v roce 1925 Bogardus škálu sociální vzdálenosti
 Respondent dostane seznam sociálních skupin a u nich má vybrat z několika výroků
o Např. Souhlasil bych se sňatkem blízkého příbuzného se členem této skupiny
 Tato metoda je dnes již nevalidní, hlavně vzhledem k vzrůstajícímu povědomí o nebezpečí
bigotismu
85
13.4.5
analýza rozhovoru
 Lze předpokládat, že na základě analýzy výroků, i těch, které se netýkají postojů, lze na ně
usuzovat, hlavně podle emocionálního zabarvení
 Stejně tak i analýza diskurzu, která v sobě rozpoznání postojů implicitně zahrnuje
 Identifikuje totiž hlavní témata a metafory, které jsou v konverzaci užívány
 Vzhledem k tomu, analýza výpovědí se teprve rozvíjí, existuje dosud jen málo konkrétních
metod
86
14




14.1








14.2




SOCIÁLNÍ UČENÍ, NÁPODOBA A IDENTIFIKACE
Učení je proces nabývání nových poznatků, znalostí a způsobů reagování
Sociální učení je proces získávání a uplatňování sociálních zkušeností v nových sociálních
situacích
Lewin vidí vrůstání do kultury jako zvláštní druh učení a staví jej do opozice proti běžnému
učení motivačnímu, emočnímu a kognitivnímu
Je to komplexní proces osvojování a využívání sociální zkušenosti, tedy zkušenosti získané v
sociálních interakcí
Sociální učení
Základem sociálního učení je operantní a klasické podmiňování
Nejefektivnějším způsobem je učení na základě pozorování observační učení, které je
neuvědomované
o Druhé osoby v něm vystupují jako kladné, nebo záporné vzory
odtlumení - A.Bandura
o Zvláštní případ sociálního učení
o Osoba se může zbavit zábran před nějakým jednáním, vidí-li, že se tak chová někdo
druhý
J.B. Rotter - jako vytváření hypotéz
o či očekávání o důsledcích chování přičemž zdrojem těchto hypotéz může být i
chování jiných, kteří jsou pozorováni
o Hypotézy pak vznikají na základě myšlenkového zpracování situace uplatněním
atribucí, analýzy výsledků vlastního chování
o Při učení se uplatňuje princip sebezpevňování skrytého zpevnění
Sociální učení v umělých situacích řízené sociální učení
o Rozeznáváme dva stupně

Nižší stupeň - regulace sociální selekcí, posilováním, nebo odmítáním
celkových či dílčích výsledků spontánního sociálního učení na základě
vlastních zkušeností, nebo prostřednictvím nápodoby a identifikace

Vyšší stupeň - záměrná sociální regulace je zaměřena na ovlivňování
průběhu sociálního učení různými zásahy (rady, povzbuzování, domlouvání...)
Zásadní složkou sociálního učení jsou odměna a trest
o Hlavní formou odměny je uznání, trestu odmítnutí
Základním schématem sociálního učení je, že žádoucí chování je odměňováno, zpevňováno,
a nežádoucí trestáno, eliminuje se
Principem generalizace se rozšiřuje působnost sociálního učení
o Generalizace se uplatní ve chvíli, kdy se naše reakce na určitý podnět rozšíří i na
podnět podobný
Identifikace
ztotožnění se
o U dítěte například s rodiči
Jedním z příkladů je obranný mechanismus ztotožnění se s agresorem \"buduli takový jako
ty, nebudeš mne trestat\"
Proces identifikace zasahuje hluboko do struktur osobnosti
Jedinec, který se identifikuje jakoby přestává být sám sebou, alespoň ve směru, kterým se
identifikuje s druhou osobou
87



14.3


Jde o selektivnější proces než nápodoba, je závislá na hlubším citovém vztahu s danou
osobou, která se stává modelem pro ideálním já
Dochází k modifikaci postojů a potřeb, podle osoby se kterou se identifikuji
Rozeznáváme několik druhů identifikace
o Empatická - vzniká na základě vcítění se do pocitů druhého, k přejmutí jeho
pozitivních i negativních vlastností
o rolově obsahovou - vzniká na základě přání někomu se podobat, jako pozitivnímu
modelu
o protiidentifikace - je přáním od někoho se naopak odlišit
o Konfliktní identifikace - je empatická i rolová identifikace s někým, komu se podobat
nechci, ale musím uznat svou vnitřní podobnost s ním
Nápodoba
typ chování, kdy napodobujeme druhou osobu, aniž by v naší psychice došlo k nějaké
zásadnější změně
Druhy nápodoby:
o Regresivní - osoba vyspělejší napodobuje osobu méně vyspělou a chce tím získat
výhody (nemohoucnost...)
o Odreagovávající - frustrovaný jedinec potřebuje odreagovat, vidí li že se někdo
odreagovává agresí, napodobí ho (A. Bandura)
o Kompenzační - jedinec vnímá jako model osobu, která vyniká v situacích kdy on sám
zaostává, ale chce vynikat
88
15
INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY, KONFORMITA, PREFERENCE A
ODMÍTÁNÍ
15.1














Interpersonální vztahy
Interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce,
komunikace, interakce a další.
Významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal relationship)
o Začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
osobám
o Jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií
Vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
Prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter
meziosobních vztahů
Postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání
osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
Osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a
zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
o vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho
ovlivňuje jednání a duševní stav druhého
Thibaut a Kelley rozeznávají
o dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
o komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci
 rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt
 příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v
situaci trestání nebo odměňování dítěte
 sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální
objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)
Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně
o úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
o úroveň personifikovaného stavu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný
 personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze
sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými
vchází do styku
 objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu
Duck u vztahů rozlišuje
o sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
o mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti
druhého člověka a jeho pohledu na svět
při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů a úmyslně se snažíme
o jistou dvouznačnost svých signálů
dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí
Přístupy ke vztahu
o teorie sociální směny
o teorie rovnosti
89
15.1.1
Teorie sociální směny
 viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
 Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých
vztahů
 dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii
o vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
o vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním
různých typů odměn
o zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
o institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání
15.1.2
Teorie rovnosti (equity theory)
 vyvinula se z teorie sociální směny
 větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
o klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
 Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů
o lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
o odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
svůj vlastní férový systém
o nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu
 pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu
 osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž
velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu
15.1.2.1
Dimenze vztahu
 R. A. Hinde navrhl 8 dimenzí, ze kterých je možno vycházet při popisu a vysvětlování vztahu
o obsah - co lidé ve vztahu spolu dělají
o rozmanitost - různost činností účastníků vztahů
o kvalita - přístup účastníků k obsahu vztahu
o frekvence a organizace - kdy se lidé účastní společné činnosti a zda je jejich konání
systematické
o reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se
doplňující chování
o intimita - do jaké míry si partneři ve vztahu sdělují svá tajemství a hovoří o osobních
věcech
o interpersonální percepce - jak partneři vnímají navzájem svou povahu a jak
interpretují činnost druhého
o závazek - jak silně se partneři cítí oddáni jeden druhému nebo vztahu mezi sebou
15.1.2.2
Osobní vztahy
 jsou podmnožinou interpersonálních vztahů
 tento pojem je spojen s prací Harolda H. Kelleyho Personal Relationships
 osobní vztahy jsou individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám
15.1.3
Kelleyho teorie vzájemné závislosti
 chápe interakci mezi partnery jako nejpodstatnější znak všech forem blízkých vztahů
 účast v interakci přináší jedinci pozitiva i negativa
 používá pojmy
o zisk - odměna, užitek, prospěch
o cena - negativa, náklady, oběti
 vychází z teorie sociální směny
90
o










jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch (zisk), který jim
tento vztah přináší
o cenu charakterizuje míra vynaloženého úsilí, intrapsychických konfliktů a ztrát,
negativních emocí, které jedinec do vztahu vkládá (investuje) v zájmu jeho udržení
bere v úvahu i širší souvislosti, jako jsou pocit odpovědnosti za realizaci zájmů a cílů partnera,
dlouhodobější perspektivy vztahu a vlivy sociálních norem
4 základní vztahové charakteristiky
o stupeň závislosti - rozsah, v jakém je individuální prospěch (zisk) závislý na partnerovi
a na společných aktivitách
o vzájemná závislost - míra souladu závislosti na partnerovi, která může a nemusí být
pro oba partnery stejná
o totožnost žádoucích výsledků - míra souladu v preferování stejných, společně
dosažených zisků
o báze závislosti - stupeň vzájemné kontroly partnerů a jejich chování
samotný vztah oba partneři vnímají a hodnotí určitým způsobem, a to ze dvou úrovní
o úroveň spokojenosti - týká se pozitivního hodnocení vztahu (víra, že vztah k dané
osobě uspokojuje moje potřeby)
o úroveň závislosti - v jaké míře je dosahování pozitivních výsledků a uspokojování
potřeb závislé na partnerovi
Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů
osobní vztahy
o jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli
o mají vlastní vnitřní dynamiku
o ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru
Můžeme rozlišit dvě úrovně
o aktuální, kde jsou osoby ve vzájemné závislosti na výsledcích, které jsou přímé a
konkrétní, kontrolují se specifickým chováním
o Dispoziční úroveň představuje výsledek vzájemné závislosti, podmíněný interakcí
závislou na relativně stabilních osobnostních charakteristik (rysy, postoje)
Za blízké můžeme považovat takové vztahy, prostřednictvím kterých jedinec ovlivňuje osoby
jiné a to často, významně a v různých sférách činnosti, relativně dlouhý čas
Posouzení vztahu se děje na základě měření blízkosti, které lze provést například dotazníkem
RCI (Relationship closeness inventory) navržené podle Kelleyho výzkumů Berscheidovou,
Snyderem a Omotem
Rozlišují čtyři základní dimenze:
o Frekvence - délka času, kterou spolu partneři stráví v situaci tváří v tvář
o Diverzita - počet rozmanitých činností, které spolu partneři vykonávali v průběhu
uplynulého týdne
o Síla - jako rozsah v jakém se partneři vzájemně ovlivňují při svém chování a
rozhodování a plánování
o Doba trvání vztahu - ukázalo se, že tato dimenze je i metodologickým problémem a
že vlastně ani nemá velkou signifikanci
Při zkoumání doby trvání závazku se později objevily studie (Rusbult a Buunk 1993), které se
obrací k pojmu závazek, jako centrálnímu
o Tedy, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek, který je
reprezentantem dlouhodobé zkušenosti závislosti v blízkém vztahu
o Jeho prožívání ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb, představuje
dlouhodobou orientaci
o Jednotlivec prožívá závazek intenzivněji, jeli přesvědčen, že daná alternativa vztahu
je nejlepší
o Zdrojem prožívání závazku je míra investice, která byla do něj vložena
91

o Vklad reprezentují osobnostní charakteristiky, přesvědčení, sociální normy, identita...
Při studiu vztahů je potřeba brát do úvahy jejich sociální i fyzikální kontext
15.1.3.1
Blízkost v osobních vztazích
 Kelley - za blízké můžeme považovat ty osobní vztahy, jejichž prostřednictvím osoba
ovlivňuje jiné osoby často, silně, v jiných sférách činnosti a relativně dlouhou dobu
o osobní vztahy jsou od meziosobních vztahů vymezeny právě blízkostí
o blízké vztahy jsou např.: přátelské vztahy, vztahy v rodině (manželské vztahy a vztahy
rodič-dítě)
 elementy pro určení blízkosti vztahů jsou např.: láska, péče, opora
 při vymezování osobních vztahů ze skupiny meziosobních vztahů po obsahové stránce se
zdůrazňovaly pozitivní emocionální prvky
o blízké vztahy jsou takové, v jejichž obsahu najdeme lásku, porozumění, vzájemné
uspokojení potřeb, minimální obsah negativního prožívání
o to najdeme např. u Locke-Wallace marital satisfaction scale
15.1.4
Závazek v osobních vztazích
 Caryl E. Rusbultová a B. P. Buunk zavedli teorii, která považuje za hlavní pojem závazek
(commitment)
 podstatou je myšlenka, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek
 je to psychický stav, který globálně reprezentuje zkušenost závislosti v blízkém vztahu
 závazek představuje dlouhodobou orientaci respektující zájem partnera, stejně jako jeho
zájmy zachování pozitivního vztahu k němu
 jedinci s intenzivním prožíváním závazku mají silnou potřebu udržení blízkého vztahu
k partnerovi
o autoři identifikovali 3 zdroje takového prožívání
 prožívání závazku vůči partnerovi ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních
potřeb
 pokud blízký vztah k nějaké osobě saturuje naše potřeby lépe než
jeho absence, je to pádný důvod pro jeho zachování vztahu
 jedinec prožívá intenzivněji závazek tehdy, když je přesvědčený, že ostatní
alternativy vztahů budou horší
 typickým příkladem je oblast partnerských vztahů
 hlavní příčinou ukončení blízkého vztahu je objevení se
atraktivnějšího partnera
 dalším zdrojem závazku ve vztahu k partnerovi je míra investic
 některé investice vstupují přímo do vztahu (čas, emocionální vklad, a
také oběti, které v zájmu partnera přinášíme)
 jiné investice jsou nepřímé (věci, které přímo do vztahu nevstupují společní přátelé, vzpomínky na zážitky jednoho z partnerů)
 důležitou formou investic jsou sociální a morální normy (ve dvojím smyslu):
o jedinec může hlavní motiv pro udržení vztahu čerpat z normy, která pro něj
představuje morální imperativ (např.: co Bůh spojil, nerozpojíš)
o jedinec může setrvat ve vztahu kvůli vnějším normativním vlivům, které předpisují,
co je žádoucí
 pocit závazku tedy
o představuje subjektivní sumarizaci individuální závislosti na partnerovi
o tvoří základ pozitivní potřeby jedince pokračovat ve vztahu (uspokojení)
o posiluje negativní působení bariér, bránících jedinci daný vztah ukončit (vnímání
alternativ)
92
o

vynaloženou energií, prostředky a perspektivy jejich ztráty připoutává jedince
k partnerovi (investice)
tato koncepce je také označována jako model investic
o investicí autorka chápe cokoli, co lidé do vztahu k jiné osobě vkládají a co by prožívali
jako ztrátu, kdyby o vztah přišli
15.1.4.1
Kontext osobních vztahů
 sociální kontext, v jehož rámci se osobní vztahy realizují, je brán jako třístupňové schéma
o dyáda
o rodina
o kultura
 konkrétní podoba osobních vztahů je podmíněna charakterem vztahů v rodinách i v širším
sociálním prostředí
o fyzikální kontext - jedná se o environmentální aspekty vztahu partnerů
o transakční přístup - zdůrazňuje oba kontexty:
 lidé i sociálněpsychologické jevy jsou zasazeny do fyzikálního i sociálního
kontextu a nelze je z tohoto kontextu vytrhávat
 čas, kontinuita a změna jsou významnými aspekty psychických jevů
 vytváření domova (placemaking)
o ve smyslu zařizování příbytku partnerů → usuzuje se, že je to významný proces, který
odráží vztahy v dyádě a také jejich vztahy k fyzikálnímu a sociálnímu prostředí
15.1.4.2
Intimita v osobních vztazích
 lat. Intimus = vnitřní, skrytý před zraky jiných
 tomuto fenoménu se věnoval např.: Sullivan
 typické znaky definic intimity:
o intimita je překročením hranice, za kterou se nacházejí privátní zóny jedince
o intimita vlastně znamená sebeodhalování
o intimita znamená vyjádření nejhlubších citů jiné osobě
o intimita je synonymem blízkosti dvou lidí
 Arthur Aron a Elaine Aronová chápu intimitu jako integrování jiné osoby do vlastního
sebeobrazu
o důkazy ve prospěch jejich pojetí
 atribuční chyba - přisuzování příčin vlastního neúspěchu okolnostem a
neúspěchu jiných lidí jejím osobním vlastnostem
 vůči osobám, se kterými máme intimní vztah, se to uplatňuje jako
k sobě samým
 alokace zdrojů - „jezení z jednoho talíře“ a to doslovně i přeneseně
 sociální výměna - bilancování zisků a ztrát
 v intimních vztazích to ustupuje do pozadí a nahrazují to společné
zájmy, organizované podle principu, že lidé dostávají to, co potřebují
bez uvažování o tom, co za uspokojení jejich potřeb dostaneme
 sebeobrazy osob - prostřednictvím intimních vztahů se přibližují, míra jejich
podobnosti se zvyšuje
 transaktivní paměť - lidé v tomto typu vztahu vytvářejí společnou paměť,
která je rozsáhlejší než jejich individuální
 např.: já si pamatuju číslo na zubaře a ty na automechanika
15.1.5
Faktorová analýza a osobní vztahy
 pro tyto přístupy je charakteristické, že se zaměřují na odhalení struktury (relativně stabilních
charakteristik)
93
15.1.5.1
Foa - teorie výměny zdrojů
 vztah je možné charakterizovat výměnou 6 základních zdrojů mezi zúčastněnými osobami
o láska - dávání najevo, že je druhý přitažlivý
 protiklad peněz
o status - respektování druhého
 protiklad zboží
o informace - dělení se o informace
 protiklad služeb
o peníze - finanční podpora druhého
o zboží - obdarovávání druhého
o služby - vykonání práce za druhého
 poté se faktorovou analýzou odhalily dva ortogonální faktory v pozadí
o partikularismus
o konkrétnost
 spíše se zabývá obsahovými stránkami vzájemného vztahu dvou osob
15.1.5.2
Fiske - teorie relačních modelů
 existují 4 kognitivní modely, které řídí vztahy dvou osob
o vztahy řízené modelem obecných podílů
 jsou založené na rovnocennosti a kolektivnosti, při které se individuální
odlišnosti ignorují
 vztahy mezi rodinnými příslušníky
o vztahy řízené modelem rovnocenných soupeřů
 jsou založené na striktní reciprocitě a rovnocenné výměně
 vztahy mezi spolupracovníky
o vztahy řízené modelem pořadí autority
 jsou asymetrické a založené na nerovnosti a hierarchii
 vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
o vztahy řízené modelem tržní ceny
 jsou založené na rozumové kalkulaci o osobní ceně a zisku
 obchodní vztahy
 spíše se zabývá pravidly a principy, kterými se vztahy řídí
15.2



Konformita
nejprve se zkoumala konformita, poté vyhovění a poslušnost (tj. specifické druhy konformity)
konformita - změny chování nebo názorů, které vznikají jako výsledek skutečného nebo
domnělého tlaku jiného jedince, skupiny nebo společnosti
o na jedince je vyvíjen tlak, aby se choval v souladu s určitými normami a pravidly
platnými pro určité situace nebo okolnosti
o vyznačuje se tím, že lidé dělají něco, co sami nechtějí → jde tedy vlastně o konflikt
(rozpor mezi tím, jak se jedinec chce chovat a usuzovat a jak to vyžaduje sociální
prostředí)
o nekonformnost (nonkonformita) se může projevit nezávislosti úsudku a chování →
člověk si zachová své vlastní mínění a chová se podle svého přesvědčení (ale
nevylučuje připojení se ke skupině v případě, že jeho názor odpovídá názoru skupiny)
akceptace - „vnitřní konformita“
o když působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor
jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi
o člověk začne jednat a myslet v souladu se skupinou, aniž by pociťoval rozpor se svým
přesvědčením
94



vyhovění (compliance)
o člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby
o vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude
vyhověno
o označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale
mnohem mírnější
poslušnost (obedience)
o je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením
o v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím,
morálními zásadami
o je to silně negativně prožívané
- člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí
o odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno
Podle H.C. Kelmana (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě
o Vyhovění - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení
o internalizace - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější
o identifikace - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme
15.2.1
Vysvětlení konformity
 Morton Deutsch a Harold Gerard tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby
o potřeba mít pravdu, která je vyvolaná normativním sociálním vlivem
o potřeba být oblíben, která je vyvolaná informačním sociálním vlivem
 informační sociální vliv
o chováme se jako ostatní (jsme s nimi konformní), protože se stávají vodítkem pro
naše chování
o obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání,
chování
o je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti
 chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné
o pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili
si nás
 proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží
 normativní sociální vliv
o každá skupina či společenství má jistá očekávání
o členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými
posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání
a trestání skupinou
o člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň
jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut
o to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby,
nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných
o v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence
15.2.2
Činitelé konformity
 velikost skupiny
o neplatí to, že čím více lidí zastává určitý názor nebo se nějak chová, tím častěji
jedinec podlehne vlivu
o jedinec proti jedné osobě se zřídka stává konformním
 když má proti sobě dvě osoby, podlehne častěji
 při 3 - 5 lidech vyvíjejících tlak se konformita výrazně zvyšuje
 pak se zastaví nebo postupuje velmi pomalu
95



vliv menšiny (minority influence)
o Moscovici se zabýval tím, za jakých podmínek může menšina ovlivnit většinu
o za klíč považuje jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování jedince či menšiny
o po jistou dobu minorita staví na podložených a zdůvodněných názorech, které
nejprve vyvolají zájem většiny, pak diskuzi a nahlodání původních stanovisek, což
může vyústit až v akceptaci menšiny
o minorita tak působí prostřednictvím informačního sociálního vlivu
o zabýval se tím také Bibb Latané, který předpokládá, že minority a majority se chovají
podle téhož základního principu sociálního vlivu
 označuje jej jako teorii sociálního dopadu (social impact theory)
 podle Lataného je odolávání/podlehnutí sociálnímu vlivu závislé na 3
proměnných:
 síla - vyjadřuje důležitost skupiny vyvíjející nátlak
 bezprostřednost (těsnost) - se týká blízkosti v prostoru a čase
ovlivňujícího vůči ovlivňovanému
 počet osob vyvíjejících nátlak
o vliv menšiny na většinu, ale také naopak, je závislý na těchto třech proměnných
o Moscovici dále rozlišil mezi
 vyhovění - je to, když většina ovlivňuje menšinu
 souvisí to s tím, že většina má moc a může ji použít pomoci odměn a
trestů
 konverze - menšina ovlivňuje většinu
 vyžaduje to, aby většina uvěřila, že názor menšiny je hodnotný či
správný a v tom hraje nejdůležitější úlohu přesvědčivost a logičnost
argumentů
jednomyslnost
o odolávání sociálnímu tlaku je obtížné, když se skupina chová jednomyslně
o podpora, byť jedním členem skupiny, posiluje přesvědčení jedince o správnosti
jeho mínění a zvyšuje odolnost vůči skupinovému tlaku
skupinová koheze
o čím je koheze skupiny vyšší, tím mocnější je vliv na její členy
o jedinec jako člen vysoce soudržné skupiny snadněji změní svůj názor ve směru
skupinového mínění a skupinu respektuje, protože má strach, aby ho neodmítla
o stejně tak platí, že vysoce kohezivní skupina snadněji odolává vlivu jedince nebo
menšiny zvenčí
15.2.3
Muzafer Sherif
 experimenty s utvářením skupinové normy
 série laboratorní experimentů, ve kterých použil autokinetický efekt
o rozsvítí se světelný bod a vytváří iluzi pohybu, ve skutečnosti je stacionární
 v těchto podmínkách zkoumal chování a usuzování člověka při absenci spolehlivých kritérií,
podle kterých se orientuje v obvyklých situacích
 pokusná osoba měla nejprve sama posoudit rozsah pohybu světelného bodu
o při opakování pokusu dospěla k názoru, který byl průměrem jejich výsledků
pozorování
 poté se pokus opakoval za přítomnosti dalších dvou osob, které také měly samostatně
utvořený názor z předchozích pozorování
 výsledkem je, že nakonec dojde ke konvergenci odhadu na jeden údaj, sdílený všemi třemi
pokusnými osobami
o vede to tedy k vytvoření společné normy pro posouzení tohoto jevu
 lidé tak byli ve svých úsudcích ovlivněni názory jiných
96



při přechodu do jiné skupiny s již vytvořeným skupinovým názorem (normou) jedinec silně
odolával nátlaku nové situace
dále Sherif zjistil, že i po jednom roce jedinec setrvává na skupinové normě
Sherifovy pokusy podnítily výzkum pravé konformity
15.2.4
Solomon Asch
 byl přesvědčen, že lidé se nepřidají k většině, když její přesvědčení bude zcela mylné
 laboratorní experiment probíhal v 7 - 9 členných skupinách, ve kterých byla pouze jedna
naivní pokusná osoba (ostatní byli spolupracovníci experimentátora)
 spolupracovníci, po dohodě s experimentátorem, odpovídali jednotně chybně
o prezentoval jim přímku a oni ze tří nabízených měli vybrat stejně dlouhou - byla tam
jednoznačná odpověď
o Asch zjistil, že 37% pokusných osob podlehlo skupinovému tlaku
 podlehnutí tlaku prožívali velmi negativně
 tlak ke konformitě se výrazně zeslabil, když skupina byla ve svém mínění nejednotná (stačil
pouze jeden „spojenec“)
15.2.5
Richard Crutchfield
 použil modifikaci Aschovy metody
 5 pokusných osob posadil v laboratoři do boxů, které bránili jedinci v pozorování ostatních
pokusných osob
 každý z nich měl před sebou panel s několika tlačítky a signálními světly
o tlačítka používal ke sdělování svého názoru na reprezentované podněty
o světla sloužila k informování o úsudku ostatních členů skupiny (signály však
samozřejmě vysílal experimentátor)
 každá osoba, než odpověděla, viděla, jak „odpovídaly další osoby“
 i zde byl skupinový tlak natolik silný, že jedinec podlehl i zcela nesprávným úsudkům
 u složitějších úloh bylo podlehnutí skupinovému tlaku silnější
o bylo to způsobeno nižší mírou jistoty vlastního úsudku
o naopak čím si byli lidé svým úsudkem jistější, tím méně skupinovému tlaku podléhali
 většina lidí zůstávala na stejné míře konformity, někteří se však během experimentu stávali
více konformními a jiní zase méně, někteří byli absolutně nekonformní
15.2.6
Moscovici – Teorie sociálního ovlivnění
 tvrdí, že menšina může ovlivnit skupinu stejně jako většina
 Záleží na podání
 Jeli názor podán jasně, rozhodně a jednoduše, může změnit mínění skupiny, i když je
prezentován třeba jen dvojicí jejích členů
 Rozlišuje mezi vyhověním a konverzí
o Vyhovění nastává, jestliže většina ovlivňuje menšinu
o Konverze je nepřímá a menšina v ní ovlivňuje většinu
15.3


Vyhovění
týká se jedince, na kterého je vyvíjen jen malý nátlak v podobě přímé výzvy, požadavku či
souhlasu
zabýval se tím Jonathan L. Freedman a Scott C. Fraser - kdy a proč jedinec podlehne
požadavku okolí
o technika nohy ve dveřích (foot-in-the-door technique)
 zjistili, že souhlas s menším požadavkem vede následně s větší
pravděpodobností k přijetí i následného náročnějšího požadavku
97


nejprve se zeptali lidí, zda s nimi mohou někdy udělat rozhovor po
telefonu o pracích prášcích
ti, co souhlasili, poté častěji přijali vyšší požadavek, a to, že přijdou
udělat ten rozhovor k nim domů a že to bude trvat 2 hodiny

o
o
závazek
 přijetím nenáročného požadavku na sebe jedinec bere jistý závazek a
nechce poté zklamat nové očekávání
 zájem
 jiným vysvětlením může být zájem o určitou oblast aktivit
 sebepojetí
 vysvětluje se to také změnou sebepojetí
 souhlas s prvním požadavkem vede ke změně pojetí sebe sama, jako
člověka, který pomohl v určité situaci
 projevil vstřícnost podílet se či přispět k řešení nějaké otázky a proto
bude ochoten vyhovět i náročnějším požadavkům
 konzistence vlastního jednání
 Gorrassini a Olson vysvětlení sebepojetím odmítají a staví proti němu
konzistenci vlastního jednání v závislosti na situačních proměnných,
 zda požadavek je v souladu s existujícími postoji, dřívějším chováním
a závazky, zda souhlas vede k dosažení důležitých osobních cílů
technika dveří v tváři (door-in-the-face technique)
 popsal ji Robert B. Cialdini
 je založena na prvotním náročném požadavku a po jeho odmítnutí, kladení
relativně nenáročného požadavku
 vznesou vysoký požadavek, osoby odmítnou a pak vznesou menší
požadavek a osoby přistoupí
 vysvětloval to tak, že osoba se cítí ústupkem od většího požadavku k
menšímu nucena přijmout je
 sociálně psychologický výklad se opírá o normu reciprocity (vzájemný
ústupek)
 snížení náročnosti původního požadavku chápe člověk jako gesto ke
kompromisu a cítí se zavázán taky učinit ústupek
 ústupek od původního požadavku musí být autentický
 dále se upozorňuje na roli časové prodlevy
 delší časový odstup snižuje pravděpodobnost přijetí menšího
ústupku
 vyzvedává se také role dialogu při „vyjednávání“
 vysvětlení může být také v tom, že po odmítnutí prvního požadavku
cítí osoba pocit viny a ten chce zmírnit přijetím druhého požadavku
 nebo vysvětlení percepčním kontrastem
 jedinec souhlasí s druhým požadavkem, protože se mu zdá (ve světle
prvního požadavku) snesitelnější
technika nízké koule (low-ball technique)
 popsal ji Robert B. Cialdini
 je založená na tom, že původně uvedená cena, na kterou se přistoupilo, se
posléze zvýší
 např.:dohodnou se, že bunda stojí 500 Kč, zákazník si ji chce koupit, a při
placení mu řeknou, že se spletli, že stojí 600 Kč a zákazník si ji přesto vezme
 vysvětlení vychází ze závazku, který vznikne v momentu rozhodnutí o koupi
předmětu
98

o
15.4





při změně podmínek v negativním smyslu se cítíme zavázáni vůči
prodávajícímu a hledáme vlastní zdůvodnění pro přijetí vyššího požadavku
 sami sobě namlouváme, že jsme i tak udělali dobrý obchod
technika to není vše (the that’s-not-all technique)
 prokázal ji J. M. Burger
 účinnost této metody vysvětluje kontrastem mezi dvěma požadavky
 posunem druhého požadavku do nečekaně příznivé polohy vzniká nekritický
dojem dobré koupě (Kolik ta bunda stojí? 800 Kč, ale pro vás za 600)
 později upozornili na to, že efekt se vytrácí, je-li původní požadavek příliš
vysoký, nebo když jde o zboží, které jde samo o sobě dobře na odbyt
Poslušnost
když je požadavek vznesen v podobě příkazu a vede ke změně chování
neexistuje společnost, která by nevedla své členy k poslušnosti (vůči zákonům, pravidlům,
zvykům)
zabýval se tím Stanley Milgram
o v experimentálním výzkumu nabral lidi a řekl jim, že se zúčastní zkoumání vlivu trestu
na učení
o úkolem pokusné osoby bylo převzít roli učitele, který žákovi přečte seznam dvojic
slov a pak vyzkouší žákovu paměť
 při každé chybné odpovědi měl dát žákovi elektrický šok, který měl s každou
špatnou odpovědí zvyšovat
o spínače byly označeny nápisy („mírný šok“ až „nebezpečí: těžký šok“) a po udělení
šoku slyšeli výkřiky žáka (kterého neviděli), který se však od určité míry šoku (33
voltů) neozýval vůbec
o 63% osob uposlechlo příkazů experimentátora a pokračovali až do maximálního
možného šoku (450 voltů) a všichni účastníci dosáhli hranice minimálně 300 voltů
Významné proměnné
o čím bezprostřednější je kontakt mezi osobou a její oběti, tím menší je poslušnost
 když byla pokusná osoba i žák ve stejné místnosti, poslušnost se výrazně
snížila
o jinou proměnnou je blízkost autority - když experimentátor opustil místnost a dával
příkazy telefonem, poslušnost prudce klesla
 stejné to bylo, když byl experimentátor vedením odvolán a pověřil za sebe
jinou osobu
o třetí významnou proměnnou je prestiž autority - když to probíhalo na prestižní
univerzitě v Yale, poslušnost byla vyšší, než když to probíhalo v nějaké málo známém
městě
 účastníci poté sami uváděli, že to pro ně byl významný činitel
Milgramova teorie poslušnosti a činné moc
o proč lidé, kteří jsou normálně nezávislí a rozhodní, byli ochotní poslechnout druhé i
tehdy, když to bylo proti jejich přesvědčení
o podle něj existují 2 mody sociálního vědomí
 autonomní stav
 lidé se chovají podle vlastního svědomí, když si však lidé myslí, že
jednají jako výkonní zástupci někoho jiného, jsou tyto jejich kvality
potlačeny (je to proto, že chtějí předejít sociálním konfliktům)
 zástupný stav
o svědomí jedince, které má jindy velký význam pro regulaci činnosti, je v zástupném
stavu potlačeno, aby vyšší úroveň kontroly mohla efektivně fungovat
o lidé necítí odpovědnost za své činy, místo toho cítí odpovědnost vůči autoritě
99
16
16.1





AFILIACE, ATRAKTIVITA, LÁSKA
Afiliace
Vyjadřuje potřebu člověka navazovat pozitivní a těsné vztahy s jinými lidmi, které mají
podobu spolupráce, přátelství a lásky (Slaměník)
Potřeba být v přítomnosti druhých (Nakonečný)
Základní sociální potřeba člověka
Tato interakce je důležitá, protože:
o Poskytuje konsensuální ověření jedincova chápání reality. Tendence k afiliaci vzrůstá
při ohrožení
o Přítomnost jiných lidí způsobuje potěšení, umocňuje radost umenšuje zármutek.
o Interakce poskytuje podněty pro srovnávání a osvojování si nových poznatků
o Očekává se odměna za vynaložené úsilí
o Spolupráce při společných pracech přináší uspokojení.
o U důvěrných vztahů je sama důvěra zdrojem uspokojení
o Těsné interpersonální vztahy přináší pocit jistoty
Kontinuum - družnost -> afiliace -> intimita
o Družnost a intimita jsou dva opačné póly afiliace
16.1.1
Teorie sociálního srovnávání (Festinger )
 tvrdí, že k afiliaci vede snaha o vzájemné porovnávání srovnání vlastních předností,
nedostatků, síly a slabosti
 Takové srovnávání je užitečné jen v případě, že jedinec se porovnává se srovnatelnými jedinci
 Schachter zjistil, že lidé prožívají nepříjemné situace raději mezi ostatními
 Obecně platí, že při srovnávání hledáme někoho, kdo je na tom hůře než my
16.1.2
Samota a osamění
 Samota je dobrovolně zvolený stav, člověkem vyhledávaný pro utřídění psychického
prostředí, uklidnění atd....
o Vychází z potřeby být sám
o např. z důvodu čerpání sil, přemýšlení o životě, vyrovnání se s prožitými událostmi...
o patologické - únik do samoty ze strachu, ze sociálního prostředí
 osamění je dlouhodobý, většinou nepříjemný stav.
 Rozeznáváme dva druhy osamění
o Sociální izolace je stav přicházející v nové sociální situaci, kdy člověk ještě nemá
navázány nové vztahy, zatímco staré již zanikly (období adaptace na nové prostředí)
o Emocionální izolace je stav, kdy sice máme kolem sebe známé lidi, ale nejsme
schopni s nimi navázat žádný bližší, důvěrný vztah
 V zásadě je k navazování vztahu jako nejdůležitější podmínka fyzická blízkost
 Podobně i sympatie, kterou člověk vzbuzuje
16.2



Atraktivita
Přímo se podílí na vzniku, trvání a kvalitě vztahu
Můžeme ji vymezit jako ocenění jiné osoby mající pozitivní či negativní směr a hloubku
emocionální vazby (intenzitu)
Atraktivita může nabývat i vznamu atraktivity skupiny pro jedince a naopak
o J. L. Moreno - sociometrická metoda měřící stupen přitažlivosti či odpudivosti členů
skupiny
100




 Znázornění sociogramem
Interpersonální atraktivita je osobní a fyzická (Slaměník)
o Osobní atraktivita - zahrnuje osobnostní rysy, názory, hodnoty, přesvědčení...
o Fyzická atraktivita - tedy vzhled, ovlivňuje podstatnou měrou navázání vztahů
 výška a váha, rysy obličeje, oblečení, líčení atd.
 Historické, kulturní i interindividuální rozdíly
Lidé si podle výzkumů volí jedince se srovnatelnou atraktivitou a to jak osobní tak i fyzickou
Proč vede fyzická atraktivita k tendenci navazovat známost
o Pravděpodobně pro získání sociální odměny v podobě uznání a obdivu, které se může
člověku dostat, když je ve společnosti spatřen s hezkou osobou opačného pohlaví
o Ačkoli k tomu není objektivní důvod, jsou hezcí lidé považováni za inteligentní,
úspěšné, sociabilní, příjemné, šťastné, sexuálně přitažlivé, nezávislé…
Další podmínky interpersonální přitažlivosti
o Osobnostní faktory
o Fyzická blízkost
o Kulturní a sociální faktory
o Podobnost a komplementarita
o Vzájemná náklonnost
o Vnímaná omylnost
16.2.1
Fyzická blízkost
 Je předpokladem pro uplatnění ostatních podmínek interpersonální přitažlivosti
 Seznamujeme se s lidmi, kteří se pohybují v našem okolí (se kterými se stýkáme nejčastěji)
16.2.2
Podobnost a komplementarita
 další významné faktory při vzniku vztahu
 matching phenomenon - fenomén odpovídající úrovně = utváření vztahu mezi partnery na
základě přibližně stejné úrovně atraktivity
 Je tradicí, že se velký význam připisuje podobnosti názorů morálních, etických, politických,
náboženských, životních postojů etc
 Postojová blízkost tvoří základ pro vznik těsnějšího přátelského vztahu
o Důležitá hlavně v počátku vztahu
o Newcombe zjistil, že čím větší rozsah postojů je souhlasně přijímán, tím těsnější a
stabilnější je interpersonální vztah
 Podobnost vlastností, schopností a potřeb
o Osobnostní podobnost má pro utváření vztahů větší vliv, než protikladné osobnostní
vlastnosti
o Přesto ale dominantní + submisivní nebo extravertní + introvertní jedinec mohou
vytvořit harmonický vztah
 Hypotéza komplementárních potřeb (R. F. Winch) - své osobní nedostatky napravujeme
výběrem partnera, který je v těchto oblastech naopak silný
16.2.3
Vzájemnná náklonnost
 Máme rádi lidi, kteří mají rádi nás
 E. Aronson - nejsme nejvíce přitahováni k lidem, kteří jsou nám jednoznačně nakloněni, ale k
těm, kteří nám zprvu nakloněni nebyli, ale postupně jsme si získali jejich náklonnost
16.2.4
Vnímaná omylnost (percieved fallibility)
 Chyby a omyly druhých nám ukazují, že jsme jen lidé a nejsme neomylní
 U úspěšných lidí nám tento fakt učinit tyto lidi bližší a sympatičtější
101

16.2.5
Záleží na sebeúctě pozorovatelů, zda jedinec, který se dopustil omylu v jejich očích stoupne
nebo klesne
o Lidé s extrémní sebeúctou (vysokou i nízkou) nemají rádi "nešikovné" lidi
Teorie atraktivity
16.2.5.1
Teorie rovnováhy (F. Heider)
 je koncipována pod vlivem Lewinovy teorie pole
 Základem je kognitivní struktura se třemi objekty a jejich vzájemnými vztahy
 V triádě vzniká několik kombinací vztahů, jejich charakter určuje stav rovnováhy či
nerovnováhy
 Obecně platí, že rovnováha je prožívána příjemně, nerovnováha nepříjemně
 Podle Slaměníka mohou nastat tři stavy
o rovnovážný stav - dva lidé se mají rádi a mají společný názor na nějaký třetí subjekt
o narušená rovnováha - stav, kdy dva lidé se mají rádi, ale rozcházejí se v názoru na
diskutovaný objekt
o nerovnováha - stav, kdy lidé nejsou spojeni těsným vztahem, a tudíž souhlas a
nesouhlas názorů na nějaký objekt není důležitý
16.2.5.2
Model emocionálního posílení (D. Byrne)
 Základním předpokladem je, že atraktivitu posilují ti, kteří nás odměňují především
emocionálně pozitivními reakcemi
 Atraktivita je výsledkem odměn, které získáváme od druhých lidí za své chování a názory
 Odměnou může být
o Pozitivní emocionální rekce (pochvala, ocenění a uznání, pomoc v nouzi, starostlivost
a péče, ochota naslouchat, pochopení atd.)
o Materiální odměny (darování peněz, věci)
 Byrne se opírá o Festingera a jeho teorii sociálního srovnávání
 Teorie odměny později vydala dva principy a sice princip rovnosti a princip minimaxu
o Princip minimaxu říká, že naší snahou je minimalizovat náklady, tedy to co do vztahu
vkládáme, a maximalizovat zisky
 Když vztah nabízí více odměn, než vyžaduje ocenění, budeme se snažit v něm
pokračovat
o Princip rovnosti je založen na srovnání vkladů obou partnerů
 Jestli jsou vklady na obou stranách vyrovnány, bude vztah harmonický
 Pokud ne, pak ten, kdo vkládá více se bude cítit nespokojen
 Model emocionálního posílení zahrnuje také jakékoliv posílení spojené s odměnou plynoucí z
interpersonálního vztahu
16.2.5.3
Teorie podobnosti konstruktů (Kelly)
 Přitažlivost závisí na podobnosti konstruktů (interpretací světa)
 Souvisí s názorovou a postojovou podobností
16.3



Láska
Láska je složitý fenomén, vyvolávající mnoho otázek
Láskou se zabývá
o sociální psychologie (láska jako vztah)
o psychologie emocí (láska jako cit)
o pozitivní psychologie
Základní je většinou otázka po rozdílu mezi mít rád a milovat
102
o




Mají společné:
 Prožívání radosti a uspokojení
 Akceptování
 Důvěra
 Respekt
 Porozumění
 Spontaneita
 Spolehnutí
 Podpora
 Sebeodhalování (jen důvěrné přátelství a zralá láska)
o Sociální pronikání (Taylor, Altman) - ochota partnerů odhalit své nitro, otevřít se,
odhalit vše nedostupné jiným interpersonálním vztahům
 Toto odhalování se vyznačuje důvědou
 Není doprovázeno úzkostí ani přehnanou obavou ze ztráty přízně druhého
o Rozdíly jsou jak kvantitativní tak i kvalitativní
o Erotická láska, na rozdíl od přátelství, obsahuje sexuální prvek
o Nakonečný
 Láska - může vzniknout náhle, vzniká vůči osobám, která nás přímo
neodměňují (pokud za odměnu nepovažujeme už přítomnost oné osoby)
 Sympatie - je produktem odměňování (vztah k osobám, které nás odměňují)
o Předpokládá se, že oba stavy spolu vysoce korelují
o Převažuje však názor, že láska je specifický fenomén
o Úvahy o lásce se obvykle odvíjejí od otázky, čím se láska liší od vztahu mít rád
Různé druhy lásky
o Mezi stejným pohlavím
o Mezi rodiči a dětmi
o Milenecké páry
o Manželské páry
Četné studie ukazují, že společnými ukazateli jsou vzájemné porozumění, poskytování a
přijímání podpory, pozitivní oceňování, těšení se na přítomnost druhého
K.S. Pope uvádí několik doplňujících charakteristik, mezi nimiž významný je především pocit
hlubšího a významnějšího prožívání svazku
o Pro lásku je typická intenzivní citová vazba k milované osobě, projevující se sexuální
touhou a velmi častou, obtížně ovládanou tendencí myslet na milovanou osobou
Druhy lásky
o Nejčastější rozlilšení na lásku vášnivou (romantickou) a lásku kamarádskou
(přátelskou, manželskou)
o Sv. Augustin - caritas (láska sociální) a cupiditas (láska smyslná)
16.3.1
Vznik lásky (erotické)
 Většinou přichází až po určité době známosti
o není tedy pouze výsledkem fyzického okouzlení
o u této lásky je pravděpodobnější jejich dlouhodobé trvání při současném
oboustranně vysokém uspokojení obou partnerů
 Láska na první pohled (Averill a Boothroyd)
o Prožije ji asi 50% lidí
o Méně úspěšné z hlediska délky, než lásky vzikající postupně ze vztahu přátelství
 Láska jako posunutí citů (Allendy)
o Láska se rodí z posunutí afektů, které člověk cítil jako dítě, ve vztahu k nejbližšímu
okolí
103
o
16.3.2
Může mít ale i formu vnitřního posunu citů - milující objevuje v milovaném zrcadlení
vlastního obrazu - projekce
 Důkazem je příběh Adama a Evy - Adam Evu miluje proto, že je kusem jeho
těla a tedy jeho projekcí (i když v materiálním smyslu)
Teorie a druhy lásky
16.3.2.1
Komponenty lásky - Rubin
 Fyzická a emocionální závislost
 Touha starat se o partnera
 Důvěrná komunikace
16.3.2.2
Trojúhelníková teorie lásky - Sternberg
 Podle Sternberga má láska tři dimenze
o Intimita - pocit blízkosti, silnější než u vztahu mít rád
 Roste s trváním vztahu
o Vášeň - spojuje s motivací a vztahuje ji k vysoké aktivaci psychiky
 Stoupá hlavně v počátečním stadiu
 Později začne mírně klesat
o Závazek - je zvláštní druh vztahu mezi dvěma lidmi v podobě jedinečné jednotky
 Závazek stoupá společně s hloubkou vztahu
 Prochází různými stadii s vrcholy a pády
o Stenberg předpokládá, že každá z dimenzí má rozdílný vývoj v čase
16.3.2.3
Druhy lásky - J.A.Lee
 sociolog, dospěl rozborem krásné literatury k šesti druhům lásky
 Označil je řeckými názvy:
o Eros - erotická láska se silnou sexuální náplní, zdůrazňuje ideál fyzické krásy
o Ludus - hravá láska, bez výrazného svazku nebo žárlivosti
o Storge - láska kamarádská či přátelská s malým důrazem na vášeň
o Pragma - pragmatická láska, řídící se racionálním výběrem partnera z hlediska
osobního zisku
o Mania - volná láska, založená pouze na uspokojování sexuální potřeby bez trvalého
svazku
o Agapé - altruistická, nesobecká láska, zaměřená na péči o druhého
16.3.2.4
Láska vášnivá
 Citový stav typický pro počáteční stav zamilování
 obvykle trvá několik týdnů až měsíců, výjimečně rok a déle
 intenzivní, zcela ovládající citový stav, neodbytné myšlenky na milovanou osobu, snaha trávit
s ní většinu času
 neadekvátní v hodnocení druhého, odolná vůči pokusům o zpochybnění
o vzájemná - naplňuje oba partnery nevýslovným štěstím a radostí
o není vzájemná - zamilovaný trpí pocity prázdnosti, marnosti, sklíčenosti a zoufalství
 genderové rozdíly
o muži se snaději zamilovávaji, ženy se snadněji "odmilovávají"
o hloubka citů bývá u obou pohlaví stejná
o ženy mají sklon k lehkomyslnosti a bezstarostnosti, ale soustřeďují se více na intimitu
vztahu a zajímají se více o partnera
o muži jsou hraví, kladou větší důraz na fyzický aspekt vztahu
104
16.3.2.5
Láska kamarádská
 Často vzniká transformací z lásky vášnivé (čas zmírná žár, fascinaci vystřídá všednost)
 Prvotní okouzlení, typické pro vášnivou lásku, se mění v hluboký, zralý a stálý vztah přátelství
 Založená na odměňování, respektování druhého, důvěře, postojovém sbližování atd.
105
17

17.1





SOCIÁLNÍ FACILITACE, KOOPERACE A KOMPETICE
v souvislosti s výkonem skupiny se popisuje sociální vliv, který se týká facilitace a sociálního
zahálení
Sociální facilitace
je to otázka vlivu přítomnosti jiných lidí na chování člověka
touto problematikou se zabýval pravděpodobně první experiment v sociální psychologie
(1898), který uskutečnil Norman Triplett
Podmínkou facilitace je totiž i rivalita - J.F.Dashiell 1930
Latané, Williams a Harkins
o experimenty dokazující, že za jistých okolností se projevuje opačný efekt sociální
lenivost
o Například máme-li skupinu studentů, kterým dáme za úkol křičet, se snaží jednotliví
členové skupiny méně, než když jsou o samotě
Sociální interakce - je základní formou sociálního chování
o Jde o proces, při němž se lidé navzájem ovlivňují prostřednictvím vzájemné výměny
myšlenek, citů a různých jiných aktivit
o Sociální interakce jsou prostředkem sociální regulace lidského chování a vzájemných
výměn
o Kompetice a kooperace jsou jednou ze základních dimenzí sociální interakce
17.1.1
Norman Triplett
 pozoroval jevy v cyklistice a zjistil, že při společné jízdě a při jízdě za vodičem (tj. někdo, kdo
cyklistovi udává tempo) dosahují cyklisté lepších výsledků, než když jezdí každý sám
 později se zjistilo, že vliv jiných osob nemusí být jen v pozitivním smyslu, ale může dojít i
k poklesu výkonu, tj. sociální inhibice
 přítomnost jiných osob má tedy vliv na výkon člověka, který může být pozitivní i negativní
o zkoumalo se to na vlivu pasivního publika i koaktivních skupin (tj. jedinci vykonávající
stejnou činnost)
 řešení otázky, kdy je a kdy není vliv pozitivní, přinesl R. Zajonc, který zjistil souvislost daného
jevu s charakterem úlohy
o při vykonávaní jednoduchých a dobře zvládnutých (naučených) úkonů, přítomnost
jiných osob působí na výkon pozitivně
o při řešení složitých úloh a úloh, jejíchž řešení nebylo dobře naučené, působila
přítomnost jiných osob negativně
 důvodem, proč efekt obecenstva zvyšuje počet chyb, může být stav vysokého
nabuzení organismu, který přítomnost diváků vyvolává
 efekt obecenstva se snažili vysvětlit také Paulus a Murdock a upozornili na důležitost
hodnocení
o obecenstvo působí daleko silněji, je-li v něm přítomný odborník, než jsou-li tam jen
studenti
17.1.2
R. G. Geen
 roztřídil novější teoretické přístupy do 3 tříd
o koncepce, které vycházejí z původního předpokladu zvýšení pudu (drive) za
přítomnosti jiných osob
o koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných osob evokuje tendenci chovat se
určitým způsobem
106
o

koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných ovlivňuje pozornost a proces
zpracovávání informací
Geen také v současných teoriích poukázal na to, že aktivační úroveň se stále považuje za
důležitou proměnnou v sociální facilitaci, ale nechápe se jako fyziologická aktivace, nýbrž jako
averzivní afektivní stav
o úroveň aktivace může být dána možností (hrozbou) hodnocení jinými
17.1.3
J. F. Dashiell
 domnívá se, že podmínkou sociální facilitace je jistá rivalita → kdyby situace neobsahovali
prvky soutěživosti, zkoumané osoby by nepracovaly o nic lépe, než o samotě
17.1.4
Bond
 navrhl model kombinující teorii hodnot a rozptýlení
 efekt obecenstva se objevuje proto, že se lidé snaží předvést se svému okolí v příznivém
světle
 jednoduché úkoly jsou sociálně facilitovány, protože dotyčný ví, že je dokáže provést dobře
 je-li však úkol složitý nebo obtížný, výkon klesá, protože člověk se musí soustředit na práci a
současně ví, že obecenstvo se všimne každé jeho chyby
17.2







17.3





Sociální zahálení (social loafing)
je to opakem sociální facilitace
za jistých okolností jedinci pracující spolu podávají nižší výkony, než když každý z nich pracuje
sám
zapříčiňuje to především motivace (dochází k jejímu snížení)
jako první to popsal Max Ringelmann - přišel na to, že čím více lidí pracuje na společných
úlohách, ve kterých je jeden společný výsledek, tím nižší výkon připadá v průměru na jedince
ve skupinově vykonávaných činnostech s jedním výsledkem, ve kterém se nadá vyjádřit podíl
jednotlivého člena na tom výsledku, dochází ke snížení výkonu jedince (ve srovnání s jeho
individuálně dosaženým výkonem)
o to tím více, čím je početnější skupiny
sociální zahálení bylo zjištěno v různých typech úloh - motorických (fyzických) i kognitivních
zjistilo se, že snížení motivace způsobují 3 základní zdroje:
o význam úlohy pro jedince
o jeho hodnocení
o možnost zjištění a hodnocení jeho výkonu a výkonu skupiny jinými
Kooperace
vzniká na základě společných cílů
Při kooperativních činnostech jde o tzv. nenulovou činnost - tedy že všichni zúčastnění něco
získávají
Příkladem kooperativních vztahů jsou například
o milenecké vztahy
o sourozenecké vztahy
o pracovní týmy
Předpokladem kooperativního chování je oboustranná důvěra, připravenost k oběti a
rezignace na egoistický zisk
V praxi je kooperativní chování většinou výjimečné, má několik podmínek
o Důležitá je vzájemná podpora a důvěra
 Při spolupráci na společném díle není pro důvěru nutný hlubší citový závazek
o Společné cíle
107


o Situace musí kooperaci umožňovat
o obě strany spolu musí komunikovat
o je důležité dobře vybrat partnera
o mít celkově kooperativní postoj
Přináší
o vyšší efektivitu
o vylepšuje sociální vztahy
Motivace kooperace tkví v jeho celoživotní závislosti na lidském společenství
o Ze základních potřeb, které se podílí na vzniku motivace kooperace lze jmenovat
potřebu
 afiliace
 participace
 úspěchu a uznání
 rovnosti
 sounáležitosti
17.3.1
Teoretické pohledy na kooperaci
 J. Piaget - psychologický rozbor kooperativní činnosti
o zamýšlel se nad myšlením v kooperativních situacích
o Čtyři aspekty kooperace
 1.činnost jedné osoby, která má vliv na osobu druhou
 2. uspokojení druhého člověka
 3.dluh příjemce vyplývající z daru
 4. hodnota pohledávky
o Kooperace učí člověka logicky myslet, důkaz existence reciprocity
o Příčiny selhávání kooperativních vztahů je třeba hledat v absenci společných
hodnotových škál, necitlivosti.
 B.M. Deutsh důvěra jako základní jev kooperace
o Tedy důvěřuji ti, a proto se odvažuji kooperativní volby
 Soudobý přístup ke kooperaci viz nenulová řešení.
17.4






Kompetice (soupeření)
vzniká při usilování o vlastní zisky, v prostředí konkurence, soutěživosti
Povaha vztahu je nulová, tedy někdo získá, co jiný ztratí
Kompetice může
o obsahovat agresi - snaha o něčí porážku, pokoření
o být neagresivní sportovní zápolení
V kompetitivních vztazích se uplatňují různé strategie
o Přelstění
o Podvádění
o Poranění
o čekání na chybu druhého
V taktice kompetice se uplatňuje
o odvedení soupeřovi pozornosti
o vyprovokování soupeře
o vnucování vlastního pojetí
o moment překvapení
o neustálé ohrožování soupeře
o tlak na fyzickou, sociální, psychologickou a morální stránku soupeře
Meadová
108
o

17.5



rozlišuje vedle kompetitivního a kooperativního chování také chování
individualistické, v němž se jedinec snaží dosáhnout svého cíle bez vztahu k druhým
Deutsch
o vymezil kooperaci a kompetici podle závislosti vzhledem k cílům
o kooperace
 charakteristické jsou podpůrně vzájemně závislé cíle
 postup jakéhokoli zúčastněného jedince nebo části skupiny směrem k cíli,
zvyšuje možnost kteréhokoli jiného jedince nebo částí skupiny dosáhnou
svého cíle
o kompetice
 cíle jsou protichůdně vzájemně závislé
 dosažení cíle kterýmkoli účastníkem nebo částí skupiny znemožňuje dosažení
cílů jiným jednotlivcům nebo částem skupiny
Žárovkový model sociálního vlivu - Latané
podle něj je osoba pod vlivem nejrůznějších sociálních sil současně
o uvádí přirovnání, kdy na předmět svítí několik žárovek
stejně jako u ozáření, bude síla sociálního vlivu (nebo ozáření objektu) závislá na velikosti
těchto sil (výkon žárovky), na tom, kolik jich najednou svítí, a na tom, jak jsou blízko dané
osobě
sociální vliv působící v určité chvíli na určitou osobu tedy určují 3 faktory
o síla
 síla sociálního vlivu může být ovlivněna například vztahy
 zda jsou v obecenstvu lidé, kteří jsou pro aktéra významní, nebo kteří pro něj
představují zvláštní referenční skupinu
o počet
 celkové množství lidí, kteří jsou přítomní
 neplatí, že tím více lidí, tím větší vliv, ale rychle to roste do 5 osob, pak už jen
pomalu
o blízkost
 týká se kontaktu
 úsudek někoho, kdo žije daleko, na nás bude mít větší vliv, pokud si budeme
často volat, pokud si nevoláme, je vzdálenost bariérou, která vliv sníží
109
18








18.1


18.2




18.3

INTERPERSONÁLNÍ, SKUPINOVÁ A MASOVÁ KOMUNIKACE
Komunikace je proces sdělování a přejímání informací mezi jedinci stejného druhu,
prostředek k ovlivňování druhého
komunikacio = druh interakce, kdy se vyměňuje sdělení (informace)
Komunikaci lze charakterizovat jako sdělování významů
o Sdělování je přijímání a předávání významů
o Význam je vše, o čem spolu lidé komunikují informace, normy, postoje, hodnoty,
ideály, poznatky, emoce
 Pojmem nadřazený obsahu (zahrnuje i další aspekty, jako třeba)
 kontext
 vazby na individuální psychiku
 osobnost apod
o komunikace je i sdílení významů
 aby komunikace proběhla, musí její účastníci sdílet své významy s ostatními
(jazykové významy, úsměv, jeho opětování..)
vyplývá z potřeby sdělovat informace, vyměňovat si je a integrovat se s ostatními jedinci
monolog - jednosměrné sdělení, jeden pouze vysílá a druhý pouze přijímá
dialog - role komunikátora a komunikanta se střídají
jazyk - systém znaků a gramatika (pravidla používání znaků)
řeč - proces používání systému znaků
Funkce komunikace (Z. Vybíral)
Zjevné
o Informovat
o Instruovat
o Přesvědčit
o Pobavit
Skryté (latentní) - motivace
o kognitivní - potřeba něco sdělit, předat smysl
o sdružovací - potřeba navázat vztah, uspokojit potřebu kontaktu, sounáležitosti,
sdružovat se
o sebepotvrzovací - nalézáme a potvrzujeme svou osobní identitu, vlastní self, stáváme
se sami sebou
o adaptační - signalizujeme svoji roli, sociálně se integrujeme, přizpůsobujeme se okolí
o přesilová - potřeba uplatnit se, upoutat pozornost, vyniknout
o existenciální - udržení psychického zdraví, zaháníme nudu, depresi
o požitkářská - chuť se rozptýlit, odpočinou si, bavit se
Složky komunikace (T. Kollárik)
komunikátor - osoba, která zprávu, informaci odevzdává
komuniké - obsah zprávy nebo informace
komunikační kanál - cesta, kterou se zpráva nebo informace odevzdává
komunikant osoba, které je zpráva nebo informace určená
Modely komunikace (J. A. DeVito)
Lineární
o komunikace probíhá jednosměrně
110


18.4





o když někdo mluví, nenaslouchá a když naslouchá, nemluví
o Tento model byl brzy nahrazen modelem interakčním
Interakční
o mluvčí a posluchač současně střídají pozice mluvčího a posluchače
o mluvení a naslouchání se stále považovaly za oddělené akce, které se nepřekrývají a
které tatáž osoba neprovozuje současně
Transakční
o V současné době nahradil modely předešlé
o každá osoba funguje současně jako mluvčí i posluchač
o Ve stejném okamžiku, kdy vysílá člověk sdělení, také přijímá sdělení ze své vlastní
komunikace i z reakcí druhé osoby
Pět komponent komunikačního procesu
Záměr, či intence původce sdělení
Smysl sdělení pro původce
Věcný obsah sdělení
Smysl sdělení pro příjemce
Efekt sdělení na příjemce
Roviny sdělení
 Obsahová
 Významová
o někdy je význam sdělení přímo v rozporu s obsahem (dvojná vazba často jako
prostředek ironie
o nadužívání může vést až k neurotizaci dítěte
18.5





18.6




18.7
Faktory vytvářející skutečný význam informace:
obsah komunikace co se říká
kontext komunikace za jakých okolností se to říká
citový a hlasový přízvuk jakým tónem se to říká
mimická a pantomimická akcentace jak se tváří
akcentace jednání co při mluvení dělá
Řeč
nejuniverzálnější prostředek komunikace
pasivní přijímání a utváření myšlenek
aktivní formulování myšlenek
mimická, gestikulační, zvuková, psaná...
Teorie komunikace
18.7.1
Transakční analýza (Erich Berne)
 Jak si lidé hrají
18.7.1.1
Analýza transakcí (struktury)
 každý člověk při komunikaci vychází ze tří stavů ega:
o ego dítěte (DÍ)
 vzorce chování malého dítěte, které si zapíšeme napořád
 hodné, milé - je to spojeno s emotivním chováním
111


 vyskytne-li se překážka, začne být trucovité, zlostné
 nedokáže nést důsledky svého jednání
o ego dospělého (DO)
 vývojově poslední vzorce chování, které si osvojujeme
 je schopen nést důsledky svého jednání, předvídat je, logicky, uvažovat
 kriticky posuzovat sebe i okolí
o ego rodiče (RO)
 vzorce, které se nám vtiskují do paměti (zákazy, příkazy) aniž si to
uvědomujeme
 starostlivý, radící, až mentorující a rozkazující
nutno rozeznat, z které roviny nám dotyčný promlouvá
o na rovinu dítěte je dobré odpovědět jako rodič
o při křížení rovin vzniká konflikt
Typy komunikace
o Vyvážená (symetrický vzorec) - rovné postavení, soulad
Rodič
Dospělý
o
Dospělý
Zkřížená (komplementární vzorec) - vztah podřízený a nadřízený
 Doplňují se pokud jde např. o komunikaci rodiče a dítěte
 Konfliktní pokud např. manželka odpoví manželovi jako rodič dítěti
Dospělý
o
Rodič
Rodič
Skrytá - verbální odpověď z roviny dospělého, nonverbální z roviny dítěte
Dospělý
Dospělý
Dítě
18.7.1.2
Analýza scénáře
 typy
o já jsem dobrý, ostatní jsou také dobří (optimální)
112


o já jsem špatný, ostatní jsou dobří
o já jsem dobrý ostatní jsou špatní
o já jsem špatný, ostatní jsou také špatní
zaběhnutý scénář je velmi těžké změnit
emocionální korekce scénáře - dáme člověku prožít něco úplně jiného, než podle svého
scénáře čeká
18.7.1.3
Analýza her
 hra posuzuje scénář jedince a může rozvíjet jeho dobré stránky
18.7.2
Teorie V.Satirové
 čtyři typy komunikujících:
o smířlivec
 neprosazuje své já, má nízké sebehodnocení, chce se zavděčit, souhlasí se
vším, přijme každou kritiku
 dokáže však vydírat
o vinič
 obviňuje okolí ze svých chyb, druhé ponižuje
 záleží mu velmi na kontextu ale jedná povýšeně, je z něj cítit napětí
o počítač
 neříká své názory, nerespektuje názory jiných
 vypadá klidně a korektně ale druhé nevnímá
o rušič
 nedokáže mluvit o sobě, nezajímá se o druhé ani o kontext
 neschopen přizpůsobit se situaci, zařadit se do skupiny
 často rád šokuje
o kongruentní osobnost
 ideální, sebehodnotící, akceptující
 nedochází u nich ke křížení rovin
18.7.3
C teorie P.Watzlawicka
 tři základní pravidla komunikace:
o člověk nemůže nekomunikovat
 nekomunikuje-li, pak nám nerozumí, nezajímáme ho, myslí si o nás něco
špatného
o vysílaná zpráva nemusí být přijata
 význam zpětné vazby (odpověď zopakujeme svými slovy)
 na zpětné vazbě je založena řada terapií (Rogers „hm“ terapie - „Já vás
chápu“ přístup)
o komunikace je mnohoúrovňový jev
 informační rovina sdělení
 metakomunikace (neverbální projev, určuje, jak sdělení porozumíme)
18.8


Vztahy
symetrické - výměna podobných forem chování, snaha o rovnost
komplementární - doplňující (vztah dítěte a matky)
113
18.9
komunikační sítě
18.9.1
Podle tvaru
 Základní komunikační schémata
o Řetězová
 komunikace je jen mezi dvěma členy, kteří jsou blízko sebe, přičemž dva
z nich jsou na periferii sítě
 rovnost účastníků (tichá pošta)
o kruhová
 jde o uzavřený řetět komunikační struktury, kde každý člen může
komunikovat jen s dvěma členy
o hvězdice (kolo)
 jeden člen je v centrálním postavení, celá síť je vázaná na něho a ostatní jsou
v periferní pozici bez vzájemných komunikačních vazeb
o ypsilon (ostruhovitá)
 centrální pozice jednoho člena ve vztahu k třem členům není silná, ještě
méně je vůči dvěma členům, přičemž tři jsou na periferii vztahu a
komunikace
 klíčová osoba na vidlici, nejhorší informovanost
o všekanálová
 každý člen má stejnou pozici a možnosti vzájemně komunikovat se všemi
 každý s každým
 J.A.DeVito
o kulatý stůl
 informace se vyměňují bez určení pořadí, kdo bude hovořit
 interakce je neformální a členové přispívají dle svého uvážení
 vedoucí diskuze může jen udržovat téma a vybízet členy, aby uvedli své
příspěvky
o panelová diskuse
 neformálního charakteru
 seznam a pořadí příspěvků není rovněž stanoven
 členové skupiny jsou však experti, kteří vyjadřují své odborné názory na
předložený problém
 přítomné obecenstvo může pokládat otázky
 tento formát se využívá v televizních talkshow
o sympózium
 se skládá ze série připravených prezentací, veřejných projevů, které se týkají
různých aspektů vybraného tématu
 vedoucí sympozia představuje přednášející a poskytuje shrnutí
o sympózium fórum - skládá se ze dvou částí
 sympózium
 fórum - zaměřuje se na otázky a komentáře z publika
 v současnosti hlavně počítačová síť (online skupiny)
18.9.2
Podle hierarchie
 vertikální - řízení a kontrola
 horizontální - koordinace činnosti
18.10 Poruchy komunikace (šumy)

cokoli, co nějakým způsobem zkresluje sdělení nebo co brání v jeho příjmu
114
o








fyzické
 rušivé vlivy pocházející ze zdrojů mimo mluvčího i posluchače, které omezují
fyzický přenos signálů nebo sdělení
 hluk aut, šum počítače
o fyziologické
 vlastní fyziologické bariéry mluvčího nebo posluchače
 vady zraku, sluchu, výslovnosti, ztráta paměti
o psychologické
 kognitivní nebo mentální interference
 předpojatost, klamné úsudky o druhém, uzavřenost, mylné naděje, extrémní
emoce
o sémantické
 rozdílně pochopené významy
 odlišné jazyky, používání žargonu nebo příliš složitých termínů
Metakomunikace - umožňuje změnit lexikální význam komuniké
Dvojná vazba - jednání ve dvou rovinách
Brainwashing
o konfliktní situace hrubě destruktivní účelem ponížit, poničit
o autoritářské vnucování postojů
Disjunktivní komunikace - jedincem přijímaná zpráva jej neovlivňuje (švejkování)
Pseudokomunikace - formalismus (počasí, politika)
Nonkomunikace - přerušení komunikace
Osoba příjemce - nekomunikativnost, nedůvěra
Sociální skupina - tajnůstkářství vedoucího, členové nemohou vyjádřit svůj názor
18.11 Druhy komunikace




Verbální x Nonverbální
formální x neformální
intrapersonální x interpersonální (skupinová) x masová
záměrná x nezáměrná
18.11.1
Verbální komunikace
 komunikace zprostředkovaná jazykovým znakem a významem na něj vázaným
 souvisí s pojetím znaku a významu v
o sémiotice - obecné teorii znaků
o lingvistice - obecné teorii jazyka
 význam věty je to, co mluvčí zamýšlí, aby z věty vyrozuměl posluchač
o Posluchač totiž nemusí pochopit, co chtěl mluvčí sdělit
o mluvčí může zase zakrýt užívanou větou své skutečné myšlenky
 Řeč se pohybuje ve dvou rovinách
o Denotativní
 vztahuje k objektivnímu významu nějakého termínu
 Je to význam, který lidé hovořící společným jazykem připisují určitému slovu
o Konotativní
 Pojem konotace se vztahuje k subjektivnímu nebo omocionálnímu významu,
který konkrétní mluvčí a posluchač připisují určitému slovu
18.11.2
Neverbální komunikace
 Tělesné pohyby organismu, skládajících se z motorických projevů, které mohou mít původ
v různých částech těla. (P. Ekman)
115




Ukazuje se, že možnosti přesné interpretace gest (a neverbální komunikace) ve skutečnosti
neexistuje
o význam gest závisí na kontextu, na konkrétní osobě, na kultuře a na dalších faktorech
prostředky neverbální povahy - funkce přirozených lidských orgánů nebo organismu
Teorie expresivního chování aktérů na sociální scéně (E. Goffman)
o Cílevědomé využívání výrazů vlastního emocionálního stavu jako prostředků
k vyvolávání žádoucích dojmů u příjemce
o zřejmě nejrozvinutější forma neverbální komunikace
Neverbální komunikace velmi často plní svou funkci ve vazbě na komunikaci verbální
(K. Scherer)
o Neverbální chování může verbální komunikaci
 Nahradit (substituce)
 Zvýraznit (amplifikace)
 Odporovat jí (kontradikce)
 Měnit její význam (modifikace)
 Ovlivňovat tok řeči (segmentace a rytmizace)
18.11.2.1 Oblasti (O. Tegze)
 oblast komunikace - činy, oblast vlastních produktů (tvořivé projevy)
 oblast konzumace cizích produktů - co si oblékáme, kupujeme, čteme apod.
 oblast studia vztahů - mezi individuálním a obecně sdíleným pohledem na život (kultura,
architektura, malířství, hudba a literatura)
 oblast řeči těla - tzv. body language
18.11.2.2 Druhy
 Gestika
o gestem se rozumí výrazný pohyb některé části lidského organismu, nejčastěji rukou,
někdy i nohou, hlavy nebo celého těla
o Jde o prvotní typ komunikace a gesta jsou prvotními symboly
 Posturika (pohyby)
o oblast tzv. kineziky koncipoval R. Birdwhistell
 vypracoval soustavu grafických označení pro záznam různých pohybů a
vytvořil také systém pro jejich výklad
 Rozlišuje
 Kiny - nejmenší pohyblové jednotky
 Kinemy - ještě složitější kinemorfy a posléze kinemorfické konstrukce
 Jako samostatná oblast se někdy vyčleňuje posturologie, zabývající se
držením těla
 prostorové umístění
o oblast zabývající se umístěním účastníků v prostoru se nazývá proxemikou
o E. Hall tuto oblast charakterizoval jako výzkum
 lidské potřeby uplatňovat nárok na teritorium a organizovat je
 udržovat vzorec rozpojených vzdáleností od druhých lidí
 rozlišil čtyři základní distanční pásma
 intimní vzdálenost - od přímého kontaktu do vzdáleností 45 cm
 neformálně osobní pásmo - od 45 do 120 cm
 sociálně poradní (společenské) pásmo - od 120 do 366 cm
 veřejné pásmo - od 366 cm
 Dále uvádí, že tato vzdálenost ovlivňuje
 jasnost výrazu tváře
116

 možnost dotyku
 hlasitost verbálního projevu
 tepelné a aromatické podněty
 možnost vidět oči a ústa jedním pohledem
 šíře oblasti pokryté periferním
Sama tato vzdálenost je ovlivňována
 růzností společenského postavení (lidé stejného postavení udržují
menší vzájemný odstup)
 kulturou
 předmětem diskuse (u osobních záležitostí je odstup rovněž menší)
 pohlavím (ženy k sobě stojí blíže)
 věkem (děti k sobě stojí rovněž blíže)
o





Pajcing
 zrcadlení postoje, určitá symetrie v postoji
 např. kuřáci popotahují synchronizovaně, aniž si to uvědomují
 také se používá v terapii - terapeut se snaží sladit vše i dechovou frekvenci s
klientem
Haptika (doteky)
o doteky jsou komunikačním výrazem vřelosti, ujišťování a lásky
o Patří mezi ně držení, ohmatávání, hlazení, prodloužené držení, tlak proti, bodové
dotýkání, náhodné lehké zavadění, žádný kontakt
Mimika (výrazy tváře)
o mají přední místo v neverbální komunikaci
pohledy očí
o je přítomná téměř v každé sociální komunikaci
o vyjadřuje zájem o partnera, jemuž je kontakt určen
o Pohled do očí vyjadřuje vyšší emocionalitu, vyšší citové zaangažování
o Konkrétní význam záleží na dalších okolnostech - zrakový kontakt může mít jak
přátelský tak nepřátelský význam
 např. upřený pohled do očí může znamenat zájem, ale i hrozbu
o Na pohledu očí se dále uplatňuje také obočí, víčka, řasy a oční svaly
o Zrakový kontakt většinou doprovází verbální interpersonální komunikaci, ukazuje se
však, že lidé se více dívají na druhé když sami naslouchají než když sami hovoří
o S. Ellyson - výše postavení lidé dávají někdy najevo svou moc tím, že se více dívají na
druhé, kdy sami mluví a méně, když sami naslouchají
Parajazykové projevy
o parajazykem se rozumí v sociální psycholigii soubor vokálních - hlasových projevů,
vyskytujících se na pomezí mezi neverbálními mimohlasovými prostředky a
mluvenou řečí
o Těmito jevy se rovněž zabývá paralingvistika jako lingvistická disciplína
o Podskupiny
 blíže neverbálním mimohlasovým projevům - parajazykové projevy jako
sténání, vzdychání, smích a pláč
 blíže mluvené řeči (metakomunikace) - pauzy v řeči, důraz, výška, objem řeči,
rytmus, hlasitost modulace, protahování a zkracování slov
vegetativní reakce
o odpor kůže, blednutí, červenání, pocení
18.11.3
Komunikace ve skupinách
 volná - každý s každým
117





stolová - určitý řád
sólová - jednosměrná (přednáška)
stadionová - davy, mítinky
masová - totéž v ještě větším měřítku
o obrovská možnost manipulace televize, rozhlas
informační konzerva - přetrvávají déle než lidský život (kniha, kazeta)
18.11.4
Masová komunikace
 patří k nejcharakterističtějším rysům soudobé civilizace
18.11.4.1 Hlavní rysy masové komunikace
 původcem i příjemcem sdělení je množina lidí
o Na straně původce
 organizovaná, “uspořádaná” podoba
 redakce, nakladatelství, firmy aj.
o Na straně příjemce
 neorganizovaná i na různém stupni organizovaná podoba
 posluchačstvo, diváctvo, čtenářstvo, klientela, různé kluby atd.
 Zahrnuje i případy, kdy fakticky příjemce schází
 Charakter masové komunikace se liší od komunikace skupinové právě
hromadným, masovým, mnohočetným charakterem zejména na straně
příjemce - publika
 Masová komunikace má veřejný charakter (dostupnost každému potenciálnímu zájemci)
 role původce a příjemce jsou tu trvale rozděleny
o sdělení postupuje jednosměrně od původce k příjemci
o To nevylučuje zpětné působení příjemce na původce (probíhá mimo hlavní
komunikační proces)
 původce a příjemce tu nejsou v přímém bezprostředním kontaktu
o Existuje mezi nimi vzdálenost prostorová nebo časová nebo obojí
o Překlenutí časoprostorové vzdálenosti je možné díky sociálnímu a předmětnému
zprostředkování
 Sociálními zprostředkovateli jsou hlasatelé, interpreti, tlumočníci, ale také
nejaktivnější recipienti jako jedinci i jako představitelé institucí aj.
 předmětné zprostředkování zajišťují prostředky masové komunikace
 tisk, rozhlas, televize aj. po technologické stránce
 Přítomnost jiných lidí může měnit racionální zpracování sdělení i emocionální prožitek
o Okamžitá výměna názorů a možnost sledovat reakce ( i neverbální ) jiných lidí se tak
může stát důležitým vodítkem pro potvrzení vlastního mínění
18.11.4.2 Komunikátor,komunikační zdroj v masové komunikaci
 G.Maleczke - komunikátorem v rámci masové komunikace je každá osoba nebo skupina
osob, která se podílí na produkci veřejných sdělení, určených pro šíření masovými médii, a to
buď tvůrčím způsobem, nebo kontrolou
 Vzrůstají nároky na anticipační aktivitu mluvčího a kvalitu anticipační představy o příjemci
o komunikátor anticipuje publikum jako celek, tedy více méně neurčitou množinu lidí,
a opomíjí jedince
o komunikátor anticipuje jedince a opomíjí fakt, že recipientem není jedinec, ale určitá
množina lidí
 bumerangový efekt
o působení komunikace odporuje záměru jejího původce
118

o předpokladem je neadekvátní představa mluvčího o publiku na prvním místě
mluvčí i zde dostává určité informace od příjemců a o příjemcích
o většinou velmi zprostředkované
o je organizován rozmanitý průzkum k získání takových informací, jako jsou např.
průzkumy zájmu posluchačů a čtenářů atd.
18.11.4.3 Proces masové komunikace
 Přenos informace je často regulován různými jedinci či institucemi
o Tato kontrola začíná u komunikátora, který rozhoduje o tom, zda se informace
dostane do komunikačního kanálu a v jaké podobě
 šéfredaktor, redaktor, vydavatel, režisér televizního přenosu
 také vlastníci médií i vůdcové skupin recipientů
 gatekeeper (dveřník) - ten, kdo usměrňuje a řídí tok informace
 Sociálněpsychologické hledisko - zkoumání
o kdo a čím chce působit na jiné
o jaký účinek hodlá vyvolat
o proč vůdcové skupin (ale i názorové autority) zadržují některá sdělení, zatímco jiná
propouštějí
 Teorie dvoustupňového průběhu komunikace
o twostepflow of communication
o širší, rozvinutější pohled na masovou komunikaci
o Podle této teorie mnohá sdělení dosahují publika nikoli přímo, nýbrž prostřednictvím
dalších osob - usměrňovatelů mínění (option - leaders)
o usměrňovatelé - v první fázi aktivními příjemci a v další předávají své poznatky dalším
18.11.4.4 Recipient,publikum v masové komunikaci
 Postavení recipientů je výrazně ovlivněno specifickými rysy masové komunikace
o recipient nemá možnost ovlivňovat komunikátora přímo zpětnou reakcí, má však
možnost volby tématu hned v počátečním stadiu (sledovat či vypnout přijímač, číst či
nečíst noviny)
 potenciálně má příjemce větší počet stupňů volnosti, pokud jde o možnost volby tématu, než
v komunikaci interpersonální
 Účinek komunikace závisí na tom, jaký se u recipienta utvoří obraz o komunikátorovi
o tvorbě obrazu o komunikátorovi byla věnována pozornost již ve starých výzkumech
působení v rozhlasu
o Ukázalo se, posluchač, který komunikátora v rozhlase pouze slyší, usuzuje zpravidla
na jeho postavení, názory, osobnostní rysy
o Přitom se toto usuzování poměrně značně blížilo skutečnosti
o Tím výraznější je to u představ o lidech, které recipient vidí na obrazovce
18.11.4.5 Informace v masovém médiu
 Informace jsou do masových médií zařazovány i proto, že vypadají obrazově atraktivně, něco
vhodně symbolizují
o každé médium komunikující s veřejností nachází na straně příjemců “rezonanci”.
Médium (kniha, fotografie v časopise, televize), ale také výrok, věta, ukázaná mapa,
ovlivňují naše představy - např. o tom, co je dobré a co je zlé, o kráse, ovlivňují
zpracování (ukládání) našich představ. Tisíce informací zprostředkovávaných
masmédii jsou asimilovány do našich konstrukcí o světě i o sobě.
 Kultivační teorie
o vychází z obav možného negativního vlivu například násilí ukazovaném v televizi
o Už v 60. letech bylo publikováno mnoho studií, zabývajících se touto problematikou
119
o
předpoklad, že televizní programy “kultivují” názory lidí, že čím více času lidé stráví
sledováním televize, tím více se bude jejich vidění světa podobat, který vytváří
televize
18.11.4.6 Propaganda
 Cílem propagandistické kampaně je získat příjemce zprávy na stranu produktora sdělení a
manipulací ovládnout jeho názory
 Propagovat lze výrobky, názory a postoje, osobnosti, “správné” či žádoucí jednání
 Propaganda míří ke změně budoucího myšlení a rozhodování adresátů
o může však být také “retrospektivní” - propagandou lze přehodnocovat historii
 Nástroje propagandy
o vystoupení politiků a jiných “názorových autorit”
o novinové titulky a články v tisku
o slovní zpravodajství (rozhlas, televize)
o obrazové šoty
o repertoár reklamních produktů
o knihy
 Teorie zázračné střely
o předpokládalo se, že masová komunikace funguje podle behavioristického schématu
SR
o tedy může ovlivnit mínění příjemců okamžitě a jednotně
 teorie selektivního vlivu
o nahrazuje teorii zázračné střely
o připisuje velkou váhu individuální zkušenosti a prostředí (sociální vrstva, náboženství,
vzdělání atp.) ve kterém člověk žije, což má vliv na jeho hodnoty a postoje
o Člověk tedy není už jen pasivním příjemcem všech možných informací, ale aktivně si
je vybírá dle vlastních potřeb
 Hypotéza nastolování otázek
o předpokládá, že (především zpravodajská) masmédia tím, jakým způsobem
předkládají témata a otázky , předurčují důležitost , jakou jim budou přikládat
příjemci sdělení
o Témata, na která kladou média důraz se stávají předmětem zvýšeného zájmu ze
strany lidí
 teorie difúze inovací
o Celý postup se sestává z několika
 masivní kampaň sdělovacích prostředků, jejímž cílem je upoutat pozornost
k inovaci
 osobní komunikace - vybraní jedinci ve větších či menších skupinách
vysvětlují, případně prakticky předvádějí přednosti a výhody novinky,
sdělované masmédii
 cílená interpersonální komunikace
o Uvedený postup se úspěšně využívá u takových kampaní, jejichž cílem je například
změnit životní styl, potravové návyky, ochranu a prevenci zdraví, výchovu dětí a
podobně
 ale využívají (zneužívají) jej i výrobci při zavádění novinek na trh
18.11.4.7 Mainstreaming
 Opakující se model sdělení a obrazů masově produkovaných televizí vytváří hlavní proud
(mainstream) společného symbolického životního prostředí
 V hlavním proudu lze “splynout z davem”, což mnoha lidem vyhovuje
 Sociální adaptace si podmaňuje člověka často i na úkor jeho hrdosti nebo čistého svědomí
120
121
19



19.1





19.2



PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ (ALTRUISMUS)
Prosociální chování se vyznačuje skutky a činy vykonanými ve prospěch druhého bez
očekávání odměny
o Většinou jde o chování bez vyzvání
o ale můžeme k němu být i vyzváni nebo prošeni
Prosociální chování je závislé na kognitivním vývoji
o První náznaky prosociálního chování se zaznamenávají již kolem osmnáctého měsíce,
kdy dítě sympatizuje s tím, kdo je smutný nebo nešťastný
o Ale skutečné prosociální chování se vyvíjí až kolem čtvrtého roku
 To se vyvíjí altruismus
 Jeho míra stoupá do třinácti let, kdy je dítě již zcela schopno mentálně
zaujmout roli někoho jiného
V prosociálním chování a jeho vývoji hraje opět dominantní roli rodina
Formy prosociálního chování:
Darování (nejčastěji pro dobročinné účely)
Sympatie a porozumění (pro tíživou situaci jiného)
Pomoc při dosahování určitého cíle
Nabídka ke spolupráci
Podpora (poskytovaná k dosažení nějakého cíle)
Altruismus
Altruismus a prosociální chování
o synonymum - většina autorů nerozlišuje mezi prosociálním chováním a altruismem
o altruismus jako jedna z forem prosociálního chování
 rozdíl je v tom, že nepočítá ani skrytě s odměnou
směřován k
o neznámému člověku
o známému člověku
 přichází rychleji
 ve větší míře
 většinou nejde o altruismus ( do vztahu jsou zahrnuty kalkulace o budoucí
možné reciprocitě)
Spor o důvody a příčiny altruismu je poznamenán sporem o tom, zda je chování jako takové
geneticky dáno
o egoistický pohled
 Hobbs, Machiavelli
 Slouží k uspokojení egoistických potřeb člověka
o hedonistický pohled
 například J.J. Rosseau
 který zdůrazňuje, že člověk je od přírody dobrý, kažený societou
 k jeho názoru se kloní i sociobiologie
o V současnosti je nejrozpracovanější pohled sociobiologie, který tvrdí, že naše
chování je přímo závislé na naší genetické výbavě
o Sociální psychologie považuje však toto stanovisko za neudržitelné
 Zdroje prosociálního chování hledá ve vlivech prostředí a výchovy
122

19.3
Nejčastěji je zmiňována teorie sociální výměny, tedy z ekonomicky pojaté
relace zisk, náklady, empatii a o normy sociálního chování
Teorie altruismu
19.3.1
Sociální výměna
 Lidé si vyměňují informace, služby, sympatie, lásku, ale také pomoc na základě zvážení
vynaložené námahy v poměru k zisku
 I když je prosociální chování založeno na neočekávání odměny, přece jen je vždy jako
odměna přítomen dobrý pocit
 Zvažujeme:
o náklady spojené s pomocí
o náklady na neposkytnutí pomoci
o odměna spojená s poskytnutím pomoci
o odměna při neposkytnutí pomoci
 Při rozhodování o pomoc přistupuje ještě další důležitý činitel - a to posouzení příčiny, která
způsobila nepříjemnou a nešťastnou situaci
o Nemoc či nezaviněná nehoda vyvolává v lidech soucit a potřebu pomoci
o zatímco např. podnapilost, drogová závislost apod. vzbuzují spíš odsouzení
19.3.2
Sociální normy
 případy altruismu, které nelze popsat v relacích nákladů a zisku
 některé sociální normy
o reciprocita
 máme pomoci těm, kdo pomohli nám
 dočasně může být rovnováha porušena, ale v delším čase funguje vyrovnaná
výměna
o sociální odpovědnost
 lidé pomohou těm, kdo to potřebují bez ohledu na odměnu
 velkou roli hraje příčina problému
 Do úvahy pak přichází sociální norma, která se může projevit jako velmi silná hnací síla
o figuruje uvnitř psychiky jako morální princip, pokud dojde k její interiorizaci
o Hluboce zvnitřněné normy poskytují člověku uspokojení, jedná-li v souladu s nimi
o Někdy se sociální norma stává součástí motivační struktury osobnosti
 za stanovených podmínek se pak podílí na řízení chování žádoucím směrem
o V souvislosti se zvnitřňováním norem se studuje vytváření morálky a morální vývoj
 Aktivace norem probíhá ve čtyřech stádiích (Schwartz)
o rozpoznání, zda někdo potřebuje pomoci
 schopnosti pomoc poskytnout
 druhý si uvědomuje svou případnou zodpovědnost za problém
o aktivace normy
 spojená s pocitem morální povinnosti
 tu výrazně posilují příklady, obraz sebe sama atd.
o vyhodnocení nákladů a odměn
 včetně zohlednění výhod pro člověka, kterému pomáháme
o samotný prosociální akt chování
19.3.3
Empatie
 Empatie - schopnost vcítění, schopnost vidět svět očima druhého
 U empatického jedince dochází k navození podobných stavů (fyziologických i emocionálních)
jako u pozorované osoby
123


19.4
Pomoc směřuje na redukci nepříjemných stavů u sebe sama
empatie může mít dvojí vyústění
o egoistická varianta - chování je zacíleno na redukci vlastního emocionálního napětí
o altruistická varianta - ústí v pomoc pozorované osobě
Vlivy na sociální chování
19.4.1
Efekt přihlížejících
 čím větší je skupina, tím déle trvá vyhodnocení situace jako tísňové
 snižuje se míra přijímané odpovědnosti k zásahu a pravděpodobnost poskytnutí pomoci
 Tento efekt je způsoben
o nejednoznačností situace - ve velké skupině sleduje jeden druhého a pokud všichni
zůstanou klidní, jedinec nevyhodnotí situaci jako nebezpečnou
o strachem ze sociálního omylu - obava z nevhodně poskytnuté pomoci
o zvažováním vlastní kompetentnosti
o rozptýlenou odpovědností
 přítomnost dalších snižuje odpovědnost jednotlivce
 Projeví-li jedna osoba ochotu pomoci, přidají se většinou i ostatní
 Negativní vliv skupiny se většinou projeví u skupiny neznámých osob, pokud
je skupinová koheze vyšší, je i pravděpodobnost pomoci vyšší
19.4.2
Osobnostní vlivy
 relativně stálé složky, které se projevují při všech prosociálních aktivitách jedince a jsou
konstantní v čase
 To ale není úplně možné s ohledem na značnou variabilitu podmínek, za kterých se toto
chování odehrává
19.4.3
Faktor emocionálního stavu
 dobrá nálada má vliv na prosociální chování
o působení špatné nálady ale není tak jednoznačné
 poskytnutí pomoci může špatnou náladu zlepšit
 při špatné náladě se ale tendence k poskytnutí pomoci může snížit
19.4.4
Atribuce altruismu
 Prosociální chování je výrazně determinováno samotnou situací
 je podstatné také to, komu je pomáháno, kdo je altruován
o Posuzujeme příčinu nesnází
o podstatnou roli hraje závazek
o zda nám záleží na příjemci pomoci
o na koho chceme udělat dojem
 Zvažování těchto aspektů se někdy nazývá atribucí altruismu
124
20







AGRESE A NÁSILÍ
agresion = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese
chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku
charakter násilného destruktivního chování a uvnitř negativní emoční prožitek - nenávist,
hněv, strach
Podle druhu ublížení rozeznáváme agresi
o Fyzickou
o Poškození majetku či osoby
o Psychickou ponižování, zesměšňování, zastrašování, vydírání
Analyzujeme-li termín agrese, dojdeme k závěru, že k označení některého chování jako
agresivního, musí být naplněny následující znaky chování
o poškozuje jinou osobu
o je záměrné
o porušuje situačně relevantní normy
o není motivované snahou pomoci dané osobě ani jinými prosociálními úmysly
Rozeznáváme tři relevantní termíny:
o Agrese - tak jak je výše definována.
o Agresivita - původně označení pro projev agrese
 Přeneseně se termín užívá jako perzistentní pohotovost nebo predispozici
jednat agresivně v různých situacích
o Hostilita - nepřátelské postoje vůči lidem
Agresivita se může navenek projevit:
o nesocializovanou formou - napadání, ničení, bezohlednost v dopravě apod.
o socializovanou formou - ve sportu, sportovec má být zdravě agresivní

20.1



Typy agrese
Afektivní agresivita
o je spojena s adjektivy hostilní, zlostná, impulsivní, emocionální či expresivní
o hlavním znakem je neplánovitost jednání
Instrumentální agrese
o naproti tomu je vedlejším produktem při dosahování jiných, neagresivních cílů
šikana
o třetí druh agrese, izolovaný na základě výzkumů o šikaně
o charakterizována opakovaným ubližováním a nerovností pozic šikanujícího a jeho
oběti
o Nemá reaktivní charakter, je proaktivní
o Nebývá doprovázená zlostí, je chováním, jehož cílem je ublížení
o Tyran jej užívá jako strategii k dokázání dominance a kontroly nad jinými
20.1.1
Agrese podle příčin
 Frustrační - agrese je reakce na frustrační překážku
o Čím více je člověk frustrován, tím je agresivnější
o Z frustrovaného dítěte vyroste agresor - bude reagovat nepřiměřeně
 Instrumentální - agresor neútočí proto, že je frustrován, ale proto, že tím něco sleduje
o Agrese je výsledkem učení, zkušenosti agrese, která byla osvojena projevy
schválenými okolím
 Patologická - devianti, sadisti
125
o
nedělají to proto, že jsou frustrování, ale proto, že jim toto chování přináší potěšení
20.1.2
Agrese podle směru
 Heteroagrese - proti druhému člověku
 Autoagrese - proti sobě samému
o psychická i fyzická - sebepoškozování, sebevražda
o často doprovod duševních chorob
20.1.3
Agrese podle cíle
 Agrese přímá - kdy obětí agrese je ten, kdo mě naštve
 Agrese necílená - agresor si vybíjí pocity na nepravé oběti, agrese směřuje k jinému cíli
20.1.4
Agrese podle délky trvání
 Akutní - jednorázová krátkodobá
o nebezpečnější
 Chronická (opakovaná, dlouhodobá) - šikana, terorizování
o Velké dopady na člověka, defekt osobnosti
20.1.5
Stupně agrese
 videaformní agrese - člověk si své agresivní pocity odreagovává v rovině představ, bez
vnějších projevů (probíhá pouze v myšlení)
o bývá u sexuálních agresorů
 verbální agrese - projeví se navenek, např. nadávkou či hrubým slovem
 fyzická agrese - má 3 stupně
o proti věcem - destruktivní chování, první signál agresivity v povaze
o Proti zvířatům - závažný signál agresivní povahy, týrání
o Proti lidem - od omezování osobní svobody až po vraždy
20.2


Příčiny agrese
Agrese je závislá na averzivních podnětech, které mohou být různého druhu
Nejčastěji naši agresi vyvolá
o Útok - platí za nejsilnější podnět vyvolávající agresi, nezáleží na tom, zda jde o útok
verbální či fyzický
o Frustrace - ne vždy je však odpovědí na frustraci agrese
 averzivní podnět, který potenciálně vyvolává agresi
o Vysoká teplota - je experimentálně ověřeno, že zvýšení teploty zvyšuje hostilní afekt
20.2.1
Multikauzalita agrese
 Agrese je jev, který nemá jen jednu příčinu
o Původně byla zkoumána jako jev s jediným spouštěčem
 Existuje dlouhé období, kdy byla snaha vysvětlit ji jako následek vrozených instinktů
o Lorenzův hydraulický model agrese
 energie instinktu se naplňuje zevnitř tak dlouho, dokud nenajde podnět,
který ji uvolní
 Agrese takto není reakcí na chování, ale výsledkem hromadění přebytečné
energie
o frustrační teorie agrese od J. Dollarda
 Předpokládaným univerzálním faktorem je frustrace
 Hnací silou která agresi uvolní je pud
 Teorie stojící na teorii sociálního učení A. Bandura
126
20.2.2
Integrativní pohledy
 předpokladu že agrese se objevuje v situaci, kdy je osoba s agresivní tendencí, vystavena
určitému podnětu, nebo situaci
 To v sobě obsahuje dvě podstatné myšlenky
o výskyt agrese je podmíněn určitým druhem proměnných (a má reaktivní
charakter)
o reakce na tyto proměnné je ovlivněná dalším typem proměnných, které vystupují
jako predispozice agresivního chování
 Dispozici můžeme rozdělit na aktuální psychický stav a na dlouhodobě působící faktory
o Biologické faktory - dědičnost a vrozené dispozice
o Sociální faktory - naučené sociální chování a sociální normy
 Je důležité, že tyto proměnné sami o sobě agresi nevyvolávají
o Provokující podněty sami také ne
o Podstatná je právě shoda ve výskytu všech proměnných, které ovlivňují
kognitivní zpracování situace
 Vlivem těchto podnětů dochází ke
o zvýšení aktivační úrovně
o vzniku negativních afektivních stavů, kde je dominující hostilita a nepřátelské
scénáře a vzpomínky
o dochází k deindividuaci
 Nejčastěji jsme agresivní, jestliže si myslíme, že
o naše jednání zůstane bez následků
o jsme aktivovaní
o takové chování nám může přinést nějaký zisk
20.3








20.4



Faktory predikující afektivní jednání
mužské pohlaví - většinu násilných trestných činů páchají muži, vysvětluje se to větší mírou
testosteronu
věk - osoby od 18 -35 let
nižší sociální postavení - větší agrese je např. u nezaměstnaných
výskyt agrese v anamnéze - když už byly problémy v minulosti, je pravděpodobnost, že bude
pokračovat dále, když někdo šikanoval na vojně může to pokračovat i dále
příznaky snížené sebekontroly v anamnéze - sexuální promiskuita, alkoholismus, kouření,
prášky (určitá pravděpodobnost k projevu agrese)
aktuální stres - může vést k projevům agrese, když na člověka působí stresor je v osobní krizi
a má vyšší tendenci reagovat agresivně
intoxikace alkoholem či návykovou látkou - na alkohol reagují lidé různě, tedy i agresí
(alkohol blokuje činnost mozkové kůry)
rasové zvláštnosti - Rómové se podílejí na násilných trestných činech ve 20%, zatímco u
Asiatů je nízký podíl na násilných trestných činech (spíše hospodářská kriminalita)
Jednání s agresivním člověkem
Ve výchově bylo příliš trestání a ponižování - ve výchově by měla být úměrnost a adekvátní
trestání
o Měl by být potrestán zlý úmysl u dítěte, aby se nenaučilo agresivnímu chování
Agrese bývá projevem úzkosti - a proto nemá smysl zvyšovat úroveň úzkosti (znásilněné
ženy).
Lidé reagují agresivně, když se to dotýká jejich důstojnosti
127
o




20.5


Každý má určitou míru důstojnosti a když s ním budeme jednat jako s
nejposlednějším - bude reagovat agresivně
o S nejhoršími pachateli se nejlépe jedná, když s nimi jednáme jako s partnery
Zdrojem agrese může být pocit křivdy, bezmoci - pokud je člověk v této situaci a má
tendence jednat agresivně, tak bychom ho měli spíše podpořit
Agresi vyvolávají rovněž pocity viny, když ho někdo obviňuje
S agresivním člověkem se musí jednat jemně, slušně, osobně, povzbudit ho
Pokud je agrese výsledkem patologického stavu - je dobré přivolat lékařskou pomoc
Spouštěče agrese
zprostředkující procesy, provokující podněty evokují určité procesy na straně subjektu, které
jsou bezprostředními předchůdci agrese
tato úloha se připisuje úrovni aktivace, zlosti a některým kognitivním produktům
20.5.1
Teorie deprivantů
 Nejpřirozenějším zdrojem agrese dnešní generace je frustrace
o když je dítě od dětství frustrováno v nejrůznějších věcech, uvolňují se v něm
negativní pocity a projevuje se tou agresivitou
 LMD - jedinec vstupuje do života už jaksi stigmatizován
o větší tendence reagovat nepřiměřeně
 Frustrací přibývá také proto, že vzrůstá nabídka
o Vzrůstá nabídka k uspokojení potřeb, proto jsme často frustrováni
 Deprivace = stav, kdy není možno uspokojovat nějakou potřebu
 Frustrace = stav, kdy možnost uspokojení potřeby je, ale na cestě k uspokojení se objeví
překážka
20.5.2
Zvýšená aktivační úroveň (arousal)
 obecně uznávané je, že zvýšená aktivační úroveň se podílí na agresivním jednání
 Zillmann - teorie excitačního transferu
o excitace, podle které se zvýšená aktivace z jedné situace může přenést a zvýšit
jiným emocionálním stavem
o Vyjádření zlosti pak souvisí se třemi faktory
 naučenými dispozicemi a návyky osoby
 zdrojem aktivace nebo energetizace
 s tím, jak člověk interpretuje svůj aktivační stav
20.5.3
Zlost
 antecendent, tedy i příčina agrese
 Vztah není jednoznačný, protože zlost se často vyskytuje jako spolupůsobící příčina
 kognitivně-asocianistický model - Berkowitz
o zlost je výsledkem negativního afektu, stejně jako agrese sama, ale je spojená s
procesy paměti a kognitivními operacemi
20.5.4
Kognitivní mediátory
 podíl kognice na agresi je v centru pozornosti současného zkoumání
 rozhodující pro vznik agresivního chování je nikoliv to, jak zamýšlí své jednání vůči nám
nějaká osoba, ale jak my toto jednání interpretujeme
128


sociálně-kognitivní teorie
o spíš otevřený myšlenkový směre, než uzavřená teorie
o předpoklad, že kompetence chování v konkrétních sociálních situacích je funkcí
adekvátního zpracování sociálních klíčů (podnětů)
o Klíčový význam mají tři procesy
 dekódování a interpretace klíčů
 rozhodnutí o odpovědi na situaci
 uskutečnění odpovědi
o Kompetentní sociální chování předpokládá správné fungování všech tří složek
o Deficit v jakémkoliv procesu se pokládá za prekursor deviantního chování
Dodge - model sociální kompetence a zpracování sociálních informací
o jednotlivé kroky, které mají kumulativní charakter, adekvátní zvládnutí každého z
kroků
 dekódování relevantních klíčů
 jejich přesná interpretace
 vytipování kompetentních behaviorálních odpovědí na dané klíče
 hodnocení pravděpodobných výsledků odpovědí
 výběr a uskutečnění kompetentní odpovědi
20.5.5
Deindividuace
 Vykonavatelem agrese bývá někdy i skupina, nikoliv jednotlivec
 vzniká jako rezultát prožívání relativního zmenšení odpovědnosti vycházející z přesvědčení,
že jedinec nemůže být identifikován jako individuum
 Zimbardo - pokusy s elektrickým proudem
o dvě skupiny, jedna zahalená, druhá identifikovatelná
 teorie diferencovaného sebeuvědomění
o osobní sebeuvědomění
 osobní vzpomínky, vnitřní aspekty sebe a vnitřní korespondence s
představami o sobě sama
 deindividuacev rámci sníženého vědomí sebe
 zvýšená aktivační úroveň a pocit úplného rozplynutí ve skupině
o veřejné sebeuvědomění
 orientované na sebe jako sociální subjekt
 deindividuace mechanismem inhibice v důsledku rozložení odpovědnosti
a anonymity
20.6



Vývoj agrese a agresivity
Batolata neprojevují agresivitu, i když berou druhému dítěti hračku
o jde pouze o hračku, není tam záměr druhému dítěti ublížit či nějak uškodit
Od 2,5-3 do 5 let - agresivní projevy dětí jako je bouchání, kopání, štípání, kousání
o jde o ochranu hraček a teritoria
o Rodiče často agresivitu posilují, ale zase netolerují
o Kolem tří let se agresivita přesouvá i na řeč
6-7 let - děti jsou mnohem více empatičtější, agresivita ustupuje
o Dovedou zaujmout roli
o U chlapců dochází často ze strany rodičů k posilování agresivity
o pokud za agresivní chování rodiče zakáží hrát si s hračkou, dochází u dítěte k
frustraci a ta umocňuje znovu agresivní chování
 Proto je lepší vysvětlit, proč raději nebýt agresivní
o Agrese se rozvíjí na základě imitace
129
130
21



21.1



21.2

21.3


21.4




21.5

KONFLIKTY A ZPŮSOBY JEJICH ŘEŠENÍ
konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí
Dělíme je na
o interpersonální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob
o intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
Dělení konfliktů (K. Lewin)
apetence apetence
o jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami
o populární příklad je Burdianův osel
averze apetence
o konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou
přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
averze averze
o výběr mezi dvěmi negativními možnostmi (výběr menšího zla)
Vznik konfliktu (Lurija)
je zabráněno odreagování chování
o nedostatek pohotovosti k reakci
o potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů
Vývojový účinek konfliktů
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a
interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu
o růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit
Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj
o nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty
o poruchy sebedůvěry, patologie
Výzkumy konfliktů
Pavlov
o Výzkum konfliktů
o psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a
elipsu
o docházel pak zkracováním delší osy elipsychologke stržení jejich nervové soustavy
Lurija
o vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení
Lewin, Miller, Mowrer
Festinger
o Věnoval se konfliktům v myšlení
o Teorie kognitivní disonance
Řešení konfliktů
Řešení problémů
o Tvůrčí
131



Člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet
v poli myslitelných cílů řešení nová
 Nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
o Obranná
 tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor
těch, které opustil
 mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické
nerozhodnosti
uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince
o individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
o soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
o rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
o korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
Mikšík uvádí následující styly
o Únikový
o Kompetetivní
o Přizpůsobivý
o Kooperativní
o kompromisní
21.5.1
Rozhodování
 Volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich
usměrnění volním zásahem
o V mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování)
 Předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích
obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům
o Teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace
 výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince
o Může k tomu patřit i hledání kompromisu
 Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti
následků
o již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip)
o Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky
o Atkinson i Feather závislost přitažlivosti cíle na pravděpodobnosti dosažení (vzácnější
je žádoucnější)
 James - uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden, krajní způsob volby
o Osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného
utváření výsledných rozhodnutí a činů
 Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí
o je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji
mám rád)
o zkresluje
 Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky
 S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního
a schizotymního temperamentu
o zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí
(rostou spolu)
o Schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly
o cyklotymové snazší (splynutí, soulad)
 McDougallovo - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka”
 Vznikneli chronický neurotický konflikt, táhne se někdy lét
132
21.5.2
Fenomén náhradního jednání
 V souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada
autorů
 jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení
 obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení
než původní cíl
 Psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů
o introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění,
sublimace
21.5.3
Konflikt a frustrace
 Důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace
 Psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli
o ohrožení, či oddálení konečného jeho dosažení
 Charakter překážky může být
o vnitřní - pocity viny, stydlivost
o vnější - jednání druhé osoby
 Podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem
o potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění
o teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
 Reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, může jít o
o regrese, návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí.
o fixace, stereotypní forma chování redukující úzkost
o růst hladiny motivace
o agrese, nejtypičtějąí případ
o kompenzace, nalezení náhradního objektu
o bagatelizace, znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\"
o racionalizace, \"logické\" zdůvodnění neúspěchu
 jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti
21.6







Interpersonální konflikty
vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin
tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu
o kolize, neboli střet rolí
o neslučitelnost rolí
o zmatenost, konfuze rolí
Řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je
o Soupeření (kompetice)
o Spolupráce (kooperace)
Řešení konfliktů spočívá v
o Komunikaci
o diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí
o hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo,
nebo zprostředkovaně
Rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu
Obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ
Fáze rozhodovacího procesu
o vznik situace s alternativními možnostmi
o vznik úzkosti
o kognitivně emotivní zpracování alternativ
133
o
o

výběr jedné z nich
po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci
vybrané alternativy
při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce
o únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
o kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní
o přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální
aspekty než na věcnou podstatu
o kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace
 snaha o oboustranný prospěch
 zaměření na podstatu věci
o kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce
 přístup “dej - ber” s řadou ústupků
 nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany
134
22



22.1




22.2





22.3



STRUKTURA MALÉ SKUPINY - VZTAHY, ROLE, STATUSY, NORMY
Skupina = vzájemně závislé útvary (od dvojic až po trvalá společenství)
o Základní podmínkou vzniku jsou jedinci s potřebou sociální začleněnosti
o Vztahy trvalé, které mají určitou strukturu a dynamiku
o Určitý počet lidí, jejichž činnost směřuje ke společným cílům, má určitou hierarchii
rozlišuje se na:
o formální - je součástí nějaké organizace a její cíle jsou touto institucí určeny
o neformální - převažuje činnost vedoucí k uspokojení potřeb jednotlivých členů
další rozlišení
o pracovní skupiny
o antisociální skupiny
o výchovné skupiny
o hrové skupiny
o meziosobně interakční skupiny (př. kamarádské party)
Malá sociální skupina
je seskupení, které je charakterizováno bezprostřední interakcí ve smyslu vzájemné závislosti
a ovlivnění jejích členů
o seskupení bezprostředně komunikujících a interagujících jedinců
o relativně uzavřená, dlouhodobé sociální role a pozice
o možnost vytvoření emocionálních vztahů
o vytváří se kolektivní paměť
Charakter skupiny se odvíjí od kompozice z hlediska
 individuálních znaků
 vlastností členů
 počtu členů
Cíle skupiny
o Nadskupinové
o společné skupinové
o skupina sama, její rozvoj a udržení
Hodnoty skupiny
o Zvnitřnělé cíle skupiny přijaté jejími členy
o ve skupině se vytváří určitá hierarchie hodnot
Normy
Pravidla chování specifikující činnosti členů, které jsou v určité situaci vhodné či ne
o Právní normy
o nepsané normy
Obsah a závaznost norem pramení z cílů a hodnot skupiny
ulehčují ale i omezují činnost jednotlivých členů
Různí členové projevují různou podřídivost (konformitu)
Aschovy pokusy - konformita je ovlivněna situací ve skupině, ale i osobností
Role
Soubor očekávání (chování a jednání) spjatých s pozicí ve skupině
Je soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami
očekávání je spjato se společenským konsensem, vývojem společnosti (př. emancipace žen)
o jedinec má tendenci zapřít své já a napodobit to, co se obecně líbí
135





22.4





předpis role dán tím co očekáváme
o někdy striktně dán normami (voják)
o jindy ne (rodič)
Důležitá je role v dětství, vytváří základní dispozice pro jednání s lidmi
o ve vztahu k roli je velmi významný mladší školní věk
 formování osobnosti pomocí hry
 ztotožnění se se svou sexuální rolí
výkon role - několik jedinců o stejné roli ji nikdy nebude vykonávat shodně
o vliv vlastností
o dispozic
o motivů pro výkon role
o postoje k roli
o zkušeností
o situace
vykonáváme několik rolí, ne všechny jsou v souladu (dcera x vedoucí v práci)
o role od sebe nelze ostře oddělit (profesionální deformace)
o roli lze odmítnout (matka odvrhne své dítě)
volba role
o některé si lze zvolit (podle vloh, schopností, temperamentu, charakteru, fizických
dispozic)
o některé nemůžeme podle své volby přijmout či odmítnout
Pozice (status)
postavení jedince ve skupině
určitý soubor práv a povinností, který určí skupina, závisí na tom, jak jedinec dokáže
prospívat skupině
nelze ji bezrozmyslu přijmout či odvrhnout, je nutné ji postupně ovlivňovat
Pozice sama o sobě je určená obsahově
o Pozice vyjádřená mocí, prestiží a hodnotou člena se nazývá sociální status
Čím přesněji je status určen, tím konkrétnější požadavky na člena skupina má
22.4.1
Druhy
 Podle očekávání
o očekávaná - jedinec si myslí, že má určitou pozici
o reálná - ta, jíž jedinec skutečně má (většinou jiná než očekávaná)
 Pozice dle obliby - kontakt s ostatními členy, schopnost uspokojovat jejich potřeby
o jedinec populární
o oblíbený
o akceptovaný
o trpěný
o mimostojící
 Pozice dle vlivu (moci, prestiže) - dle schopností a zdatnosti
o vůdce
o pomocníci (aktivní)
o souputníci (pasivní)
o outsideři
22.5

Struktura skupiny
Vnitřní uspořádání skupiny
o vzniká postupně v procesu diferenciace
136
o







22.6



22.7


22.8
Diferencuje se na základě kritérií podle vlivu na skupinu, obliby, ale i fyzických
aspektů
Vznikající vzorce vztahů mezi členy, jako diferencovanými jednotkami je právě struktura
skupiny
Diferencuje se na základě kritérií podle vlivu na skupinu, obliby, ale i fyzických aspektů
Skupina má tolik struktur, kolik je různých dimenzí
o Ty však na sobě nejsou nezávislé, ale společně vytváří globální obraz skupiny
Vztah mezi skupinou a jejím členem je vztahem mezi základní jednotkou a celkem.
Charakteristika člena uvnitř skupiny je vyjádřena jeho pozicí
zpočátku závislá na jednotlivých členech
postupně se však od tohoto vztahu odpoutá a začne být nezávislá natolik, že skupina může
přestát i odchod některých původních členů a příchod nových
Formování skupiny
Začal se zkoumat v 50. letech 20. Století
Podle Tuckmana se dění ve skupině projevuje ve dvou simultánně působících sférách
o sociálně emocionální sféře - chování členů k sobě navzájem
o úkolově orientované sféře - obsah interakcí ve vztahu k řešenému úkolu
proces vývoje skupiny se dá rozdělit do čtyř fází:
o Formování - fáze je charakterizována závislostí a orientací
 Lidé se postupně seznamují s úlohou, kterou mají zastat
 Převládajícím pocitem je úzkost a nejistota
o Bouření - charakteristický je konflikt a emocionalita
 Členové skupiny se snaží prosadit a docílit, aby skupina uspokojovala jejich
osobní potřeby
 Vznikají konflikty a dochází k nepřátelství mezi členy s protichůdnými zájmy
o Normování - charakterizuje jej soudržnost a výměna
 Každý se snaží překonat konflikty, dohadují se jasnější pravidla skupinového
chování, sdílení hodnot
o Ukončení - fáze rozchodu
 Členové se uvolňují ze sociálně emočních vazeb a aktivit
Sociální vliv
Nejvýznamnějším rysem fungování skupiny je její vliv na své členy
sociální vliv může mít charakter
o Sociální facilitace - vliv přítomnosti jiných lidí na chování člověka
o Sociálního zahálení - čím více lidí tím mnohdy připadá nižší výkon na jednotlivce
o Deindividuace - skupina je za jistých okolností prostředím, ve kterém se jednotlivec
ztrácí
 pod vlivem své anonymity koná způsobem, který je v běžných situacích
tlumený
 anonymita znamená sníženou zodpovědnost protože si jedinec neuvědomuje
veřejné aspekty sebe
o Skupinové polarizace - názorové vyhranění se aby se jedinec prezentoval pro
skupinu čitelněji “jsem s vámi”.
Výzkum a teorie
22.8.1
Model tří kruhů
 vychází z Maslowovy pyramidy potřeb
137

skupina umožňuje jedinci uspokojovat
o potřebu individuality brát i dávat, dosáhnout uznání
o potřebu úkolu pocit důležitosti
o potřebu zachování skupiny pocit sounáležitosti
22.8.2
Posádka ponorky
 3 druhy stresu:
o vnější podmínky - strach ze smrti
o relativní sociální izolace - omezený kruh lidí
o nedostatek soukromí
 Proto se vybírají kompatibilní osobnosti
o Slučitelné - shodují se s něčím v některých rysech
o z vícečlenných rodin
 ti, kteří nejsou prvorození
 ti, kteří jsou z menších měst
 Lepší, když je skupina 3 členná
22.8.3
Akce „Humánum“
 na Dalešické přehradě (experiment - prožití prázdnin)
 Malá skupina lidí, která je izolovaná
o prvních 48 hod = intenzivní povídání
o ochablost
o napětí z nedostatku soukromí
o teritoriální chování
o přecitlivělost na své soukromí = ponorková nemoc
o konflikty = nepřiměřené jednání
o kolektiv buď přestane fungovat nebo dojde k diferenciaci rolí (někdo se ujme vedení)
 Zásady, jak vytvářet takové skupiny:
o vybírat kompatibilní jedince
o strukturovat skupinu - stanovit vedoucího
o měl by být nějaký program činnosti
o motivovat skupinu (smysl toho, co dělají) pak snáší stres lépe
22.9


Sociální skupiny
Nadřízené x souřadné x podřízené
Krátkodobé x dlouhodobé
22.9.1
3 typy psychoterapeutických skupin
 Biografické
o ventilace problémů před ostatními
o ulehčí si a také u druhých dokáže poznat kořeny problémů
 tématicky orientované
o problémové okruhy
o každý neurotik má pocit, že jeho problémy jsou nejhorší, ale pozná že nejsou
 skupinové dynamiky
o techniky regulovaného vyjadřování např.agresivity
o využívají komunikace mezi členy
o v rámci skupiny lze překonat sociální fobie - arteterapie
o lepší než individuální terapie
138
22.9.2
Sekty a extrémistické skupiny
Osobnosti patologicky stigmatizované - vůdce šílený = skupina šílená.
Náboženské sekty - Borovička „Sekty satanských bohů“
Koreš - dominantní rys manipulátorů - dovedou být milí, ale i zlí = 2 tváře
Sekty vyžadují loajalitu - oddanost sektě - přeruší všechny ostatní vztahy
139
23
23.1

23.2


23.3

DYNAMIKA MALÉ SKUPINY
Skupina
určitý počet lidí, který má následující znaky:
o interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut
o členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy
o vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce
proti těm, kdo se nepřizpůsobíl
o vytváří vědomí společného cíle nebo účelu
o mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy
Skupinová dynamika
Pojem skupinová dynamika začal jako první používat K. Lewin
Stav ve skupině její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým
změnám
o Skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká
o Skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce
Rozhodování a konflikt
Diskuse ve skupině generuje extrémnější názory
o jak ve směru k většímu riziku, tak i k větší konzervativnosti
o Původní rozhodnutí významně ovlivňuje rozhodnutí konečné
 Bylo li riskantní, i konečné rozhodnutí bude riskantní
23.3.1
Fenomén posunu k riskantnosti (Stoner)
 Při rozhodování uvnitř skupiny dochází podle Stonera (1961) k posunu na rizikovější pozice
 Tento jev souvisí s rozptýlením odpovědnosti
 Také rozhodnutí jednotlivců, kteří měli předtím možnost diskutovat ve skupině jsou
riskantnější
23.3.2
Skupinová polarizace (Moscovici a Zvalloni)
 Moscovici a Zavalloni (1969) však dokázali, že někdy jsou skupinová rozhodnutí naopak
konzervativnější
 Soudí tedy, že se ve skutečnosti nejedná o posun k riskantnosti, ale o skupinovou polarizaci
 Ta může vzniknout i bez diskuze, jestliže se jednotlivec dozví o rozhodnutích ostatních členů
skupiny
23.3.3
Sociální srovnávání
 V diskusi se členům skupiny naznačí, jaké rozhodnutí je žádoucí a ti je pak použijí jako vlastní
názor
23.3.4
Skupinová komunikace
 probíhá v komunikačních sítích
o Jejich podoba rozhoduje o tom, jak efektivní bude řešení problému
o Nejefektivnější sítě mají centrální polohu a umožňují komunikaci každého s každým
 Každá skupina si vytváří normy a může se stát, že se stanou tyto normy příliš rigidní a
nepružné
140
o
o
skupina se začne uzavírat informacím zvnějšku, její rozhodnutí jsou stále méně
v kontaktu s realitou
Tomu se říká skupinové myšlení
 Dochází k němu, jestliže se skupina vyznačuje vysokou soudržností, je
izolovaná zvnějšku
 v procesu rozhodování nebere v úvahu nejrůznější alternativy
 skupina je pod tlakem, protože je potřeba rozhodnout rychle a má silně
dominantního vůdce
23.4
Vůdcovství
23.5
Vůdcovství









= osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce - má největší (rozhodující) vliv na
členy skupiny
Vůdce - formální - má formální autoritu = moc disponuje prostředky jak si moc vynutit sankce x tresty
neformální - neformální autorita - respekt členů - nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních
kvalit
Jeli někdo ustanoven do funkce - získává formální autoritu a měl by si získat i neformální
autoritu
Právě silný vůdce je silně akcentovanou postavou skupinového myšlení, ale vlastně interakce
ve skupině vůbec. Vůdcovstvím se zabývá řada výzkumů. Weber (1921) rozlišil tři základní
zdroje vůdcovské autority:
Racionální autorita, vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a
zákonů. Tradiční autorita, pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity. Charismatická
autorita stojí na osobních vlastnostech vůdce.
Collins a Raven identifikovali šest druhů moci, které může vůdce, nebo i jiný člen skupiny
vlastnit:
moc odměňovat
donucovací moc
referenční moc dosažená díky identifikaci ostatních členů skupiny s jedincem
expertní moc
legitimní moc je respektována díky normám
informační moc stojí na znalosti určitých informací
Ze série pozorování malých skupin Bales a Slater (1955) vyvodili závěr, že existují dva druhy
vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy. Firestone, Lichtmann a
Colamosca (1975) se domnívají, že ve skupině není jeden vůdce, ale že je vždy vybírán pro
konkrétní úkol, který má skupina řešit.
Dobrý vůdce by měl mít pět charakteristik
o Skupina ho musí vnímat jako svou součást
o Musí mít vlastnosti a názory, které má skupina jako celek.
o Musí být pro členy modelem.
o Skupina jej musí vnímat jako toho, kdo pomáhá dosáhnout cílů.
o Musí skupinu pozitivně reprezentovat navenek.
Stodgil a Coons nalezli a popsali dvě dimenze (úspěšný vůdce skóruje v obou dimenzích)
o interpersonální zájem
o úkolová iniciativa
Neformální autorita
o inteligence
o schopnost přijmout rozhodnutí
ti co chtějí být vůdci většinou dobrými vůdci nejsou
141



23.6



o též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí
přirozená autorita
o je determinována okolnostmi
o např. třída s rozšířenou výukou matematiky - ten co je nejlepší v matematice je
přirozenou autoritou, ale v jiném prostředí (lyžařský výcvik) se hierarchie změní
Niccoló Machiavelli - „Vladař“ (lidé se mají vládce bát)
Carnegie - opačný názor (každý člověk potřebuje mít pocit důležitosti)
Styly řízení (K. Lewin)
obecnější pojem než vedení = vedoucí musí pracovat s lidmi
Tyto styly vedení vedou k různým pracovním výsledkům
S největší efektivitou pracují lidé pod demokratickým vedením
23.6.1
Autokratický
 vyznačuje se orientací na úkol, vše rozhoduje vůdce, členové skupiny mají minimální
autonomii
 k práci jsou nuceni vůdcem, který rozhoduje sám, má vše pod kontrolou
o negativní sankce vůdce používá více než odměn
o žádný prostor pro iniciativu
o podřízení jsou neinformovaní
o vůdce zajímají jen výkony a ne problémy podřízených
 skupina je vysoce výkonná, ale pouze, pokud je pod dozorem
23.6.2






Demokratický
Demokratický styl se vyznačuje častou diskusí o úkolu a zájmem vůdce o členy
práce je prvotní potřebou, ale je zde snaha vytvořit vhodné podmínky a prostor
zajišťuje určitou míru iniciativy
vůdce motivuje pozitivními sankcemi, ale umí i trestat
zaměření na výkon, ale i na uspokojování vztahů podřízených
skupina je vysoce motivovaná i výkonná
23.6.3






Liberální
Třetí styl vedení lze přeložit jako Laissesfair (ponechat volný průběh)
vůdce se nestará o způsob plnění úkolů
nejhorší styl, vedoucí sám nic neřeší, nekontroluje, nediferencuje, slabý pasivní vedoucí
nezáleží na výkonu a na podřízených
výkonnost skupiny je malá
vedoucí jakoby nebyl - vyhovuje lemplům
142
24


24.1




24.2



HROMADNÉ CHOVÁNÍ, MASOVÉ PSYCHICKÉ JEVY
Hromadné chování je specifickým typem chování sociálního
o Jeho specifičnost spočívá v tom, že je vyvoláno působením neobvyklých životních
okolností na soubor jedinců, kteří se ocitli v podmínkách hromadné psychické
zátěže, takže dochází k jejich homogenizaci na základě výrazně působících
determinant a k rozvoji spontánních schémat interakčního chování
Masové jevy jsou skupinové chování, které
o vzniká relativně spontánně
o vyvíjí se neplánovitě
o je relativně neorganizované a nepředvídatelné
o závisí na vzájemné stimulaci účastníků
Přístupy k masovým jevům
objektivistický
o popisuje, vysvětluje reálné masové jevy, jejich strukturu a průběh
o např. vznik davu, popis davového chování
subjektivistický
o popisuje a vysvětluje duchovní masové útvary
o např. převládající hodnoty, normy
zkoumání vlivu masových jevů a procesů na jednotlivce, resp. jeho úlohu v nich
o např. vliv místa v sociální struktuře na osobnost
zohlednění masového kontextu v přístupu ke zkoumání a vysvětlení prožívání a chování
jedince
Rozdělení
Brown se pokusil o taxonomii masových jevů
za nejvšeobecnější pojem je považováno crowds neboli seskupení
o dav - aktivní seskupení
 agresivní - např. terorizující
 unikající - např. panika, požár v domě
 získávající - rabování
 výrazový - manifestace
o posluchačstvo - pasivní seskupení
 náhodné - lidi okolo pouličních hudebníků
 záměrné - lidé v kině, na přednášce
naproti seskupení stojí sociální hnutí
o je více strukturované a organizované
o lidé v něm usilují o vyřešení nějakého problému
o Někdy se rozlišuje
 Iracionální
 Racionální
o někdy se překrývá s pojmem seskupení
24.2.1
Sociální hnutí
 Představuje více strukturovanou a organizovanou formu kolektivního jednání v porovnání
s davem
 Sociální hnutí představuje velkou skupinu, která vznikla na podporu určitých cílů či myšlenek
 Psychologicky se jedná o snahu velkého počtu lidí vyřešit něco, co
143
o
o
vnímají jako problém
společnost to není schopná uspokojivě zvládnou
24.2.2
Dav
 Jako dav se označuje jakékoli větší shromáždění lidí, kteří na veřejném místě vstupují do
přímé interakce
 V jistém smyslu jsou davy běžnou součástí života
o Například davy v městské tržnici, divadle - kdekoli, kde se tísní množství lidí ve fyzicky
omezeném prostoru
o V takovém případě však nastává pouze nezaostřená interakce
o Tito lidé jsou sice fyzicky přítomni ve stejném prostoru a uvědomují si přítomnost
těch druhých, ale přitom každý jedinec nebo malá skupina sleduje své vlastní cíle a
jde svou cestou
 U nepokojů, demonstrací nebo paniky je tomu jinak
o Činnost každého jedince je spojena s tím, co dělají ostatní
o Dav náhle přechází do zaostřené interakce a začíná se chovat jako celek
 Davové jednání a vyvolávání demonstrací je typickým projevem frustrace těch lidí, kteří
nemají šanci svou nespokojenost vyjádřit legitimním způsobem
 Empirický výzkum davu a davového chování je metodologicky velmi náročný
o Poznatky o chování davu a chování v davu se obvykle získávají
 pozorováním a analýzou na základě záznamů (fotografických, filmových,
video)
 dotazováním účastníků davových akcí
 dokumentů policejních orgánů
 Za jistých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, zcela odlišné od vlastností jedinců,
kteří ho tvoří
o Ztrácí se vědomá osobnost
o city a myšlenky davu jsou zaměřeny stejným směrem
o Tvoří se kolektivní duše, která je přechodná a má specifické vlastnosti
 Tato duše způsobuje, že každý jedinec v davu myslí, cítí a jedná zcela odlišně
než by myslel, cítil a jednal, kdyby byl osamocen
 vzniká organizovaný dav
 tvoří jedinou bytost a je podroben zákonu duševní jednoty davů
o Logické uvažování a inteligence davu klesá na úroveň primitivního jedince
o tendence a schopnost k uskutečňování činů vzrůstá.
24.2.2.1
Vlastnosti davu
 Velikost
o musíme brát v úvahu velikost populace v místě, prostorové podmínky, denní hodinu
apod.
 Tvar
o většinou kruhový okolo bodu zájmu
o Charakteristická je propustnost a nejasnost hranic
 Vnitřní podstruktura
o Člověk má kolem sebe ostatní
 Polarizace
o Zaměření řečníka
o pokud se změní, je předzvěstí davové akce
o při jejím rozptýlení dochází k rozpadu davu
o Index polarizace
 počet osob zaměřených na jeden objekt, děleno sumou všech zúčastněných
144







Pohyb
o většinou pomalý, vlnovitý
o roste s klesající hustotou davu
Šíření informací a percepce davu
o Dav sám sebe také vnímá, může se i pozorovat, což může ovlivnit jeho jednání
Ekologie davu
o vyjadřuje závislost fungování davu na jeho prostředí (např. jestli dochází
k přehuštění)
popudlivost, proměnlivost a dráždivost
duševní nákaza
o V davu je každý čin a cit nakažlivý, a to až do té míry, že jedinec velmi často obětuje
svůj zájem zájmu kolektivnímu
o Ať jsou city projevované davem dobré nebo zlé, mají vždycky dvě vlastnosti
 jsou velmi jednoduché
 velmi přehnané
o Přehánění citů v davu je zesíleno tím, že projevovaný cit se pomocí sugesce a nákazy
velmi rychle šíří
 zjevný souhlas, se kterým se setkává, velmi stupňuje jeho sílu
o Prudkost citů u davů, je ještě zvyšována tím, že nemají pocit odpovědnosti
 Vědomí naprosté beztrestnosti a to tím silnější, čím je dav početnější
 vědomí značné okamžité moci, způsobené množstvím, dovolují skupině city a
činy, jež jsou nepředstavitelné u osamoceného jedince
davová logika
o asociace věcí sobě nepodobných, které mají k sobě jen zdánlivé vztahy
o bezprostřední zevšeobecňování výjimečných případů
sugestibilita
o nekritické přijímání názorů a výzev
o Jedinec v davu je přiveden do stavu podobnému hypnóze
 podléhá nevědomé činnosti
 mizí vědomá osobnost, vůle a úsudek
 není si vědom svých činů, je stržen proudem davu, stává se automatem
 Vzdělaný člověk se stává bytostí pudovou
 má bezděčnost, prudkost, divokost
 také nadšení a hrdinství primitivních bytostí
o Dav bývá pravidelně ve stavu očekávání a napětí, jež sugesci usnadňuje
 První jasně formulovaná sugesce nakazí okamžitě všechny členy a vyvolá
ihned určité zaměření
o Cestou sugesce a nákazy bývá často takzvaný zázrak spatřený zprvu jen jedním
člověkem, přijat ihned všemi
 Tak fungují hromadné halucinace
 Hromadná pozorování davem jsou ze všech nejklamnějších a zpravidla
představují iluze jednotlivce, který pak cestou nákazy působil na ostatní
 k svědectvím davů je třeba mít naprostou nedůvěru
24.2.2.2 Vůdcové davu
 V lidských davech hraje vůdce značnou úlohu
 Jeho vůle je jádrem, kolem kterého se formují a sjednocují názory
 Jde-li o to, uchvátit na okamžik dav a přimět ho k činu, je třeba působit naň rychlou sugescí
o Nejúčinnější je jít sám příkladem
o je nutné, aby dav byl již jistými okolnostmi připraven
o ten, kdo chce dav strhnout by měl mít v davu určitou prestiž
145


24.3




jakási fascinace, kterou náš duch pociťuje před určitým jedincem, dílem nebo
ideou
Čím je tvrzení stručnější, čím více je zbaveno jakýchkoliv důkazů, tím větší má vliv
o nabývá skutečného vlivu jenom tehdy, je-li ustavičně opakováno
Teorie
Za počátek psychologie davu lze považovat konec 19. stol., kdy se o toto téma zajímal hlavně
LeBon, Freud, McDougall a další
Dále pokračuje výzkum až dodnes
Většina prací je zaměřena na objasňování specifických procesů
o sociální facilitace - přítomnost druhých lidí v davu napomáhá člověku, usnadňuje mu
jeho žití
o deindividualizace - člověk se skrývá v anonymitě davu, snižuje se jeho sebekontrola
o emocionální nákazy - přenáší se prožívání z jednoho člena na druhého, vzájemně se
ovlivňují
Existují různé pohledy, zjednodušeně je lze odlišit takto
o masové chování je nadindividuální kvality x odlišuje se od individuálního jen
kvantitativně
o masové chování má racionální x iracionální zdroje
o jednotlivec se vlivem davu mění x v davu se projeví pravá podstata člověka
o homogenita chování davu je výsledkem přenosu emocí mezi jeho členy (imitace
apod.) x předpokladů členů k určitému chování, které situace jen ulehčuje
24.3.1
S. Freud (1856-1939)
 U jednotlivce v mase dochází k přeměně duševní činnosti
o pouze tehdy, uvolní-li se pudové zábrany jedince a vzdáli se svých vlastních sklonů
vystupňování afektivity, omezení intelektuálního výkonu a přizpůsobení se jiným
jedincům tvořících masu
 Vysvětlit tyto duševní přeměny můžeme buď
o zastrašením jedince
o působením pudu sebezáchovy
o sugescí
o pojmem libido - toho k objasnění psychologie mas používá právě Freud
 Pojmem libido rozumí energii pudů týkajících se všeho, co můžeme zahrnout pod pojem láska
o Citové vazby (vztahy lásky) tvoří podstatu duše masy
o Masa je tedy udržována silou lásky
o Člověk v mase se vzdává své osobitosti proto, že má potřebu být s ostatními ve shodě
 Církev a vojsko
o Freud přisuzuje vůdci masy stěžejní význam
 poukazuje na nesvobodu jedince v mase jako na hlavní jev psychologie masy
o Určitá forma ztráty vůdce nebo důvěry v něho vede u vojska k úzkosti a k propuknutí
paniky i při neměnícím se nebezpečí
o Spolu s vazbou na vůdce mizí zpravidla i vazby členů masy
o Při rozkladu masy náboženské se objevují nepřátelské impulsy vůči jiným
24.3.2
Group mind - W. Mc Dougall ( 1871 - 1938 )
 Významným pojmem jeho individuální sociální psychologie je tedy instinkt
o zděděná nebo vrozená psychofyzická dispozice, která předurčuje člověka
 vnímat a věnovat pozornost objektům určité třídy
 prožívat emocionální vzrušení určité kvality při vnímání takového objektu
146


konat ve vztahu k němu určitým způsobem nebo přinejmenším pociťovat
impuls k takovému konání
 Instinkt hraje důležitou roli ve formování společenských zvyklostí
Ukazuje také souvislosti mezi instinkty a emocemi
24.3.3
Psychologie národů - W. Wundt
 Strukturu duše národa tvoří tři základní prvky: řeč, mýty a zvyky
 To, čím kolektivní mysl ovlivňuje jednotlivce, je podle něho jazyk
 kromě davů násilných existují i davy pokojné, které mají důležitou společenskou funkci,
jelikož podporují společenskou soudržnost a solidaritu
24.3.4




Crowding - problematika stísněnosti, přesycenosti
Tento fenomén se začal sledovat hlavně v souvislosti s rozvojem urbanismu
Hustota působí jako stresor a spojuje se s anomáliemi
Důležité je ale rozlišit objektivní hustotu a subjektivní přehuštěnost
Stísněnost se snaží vysvětlit několik modelů
o model stimulačního přesycení, který ji považuje za důsledek přesycení podněty nebo
informacemi
o teorie behaviorálního omezení, která předpokládá, že ohraničení svobody pohybu a
alternativ chování vede ke ztrátě kontroly a primitivnějším formám chování
24.3.5
Mezikulturní psychologie
 Dílo W.Wundta o psychologii národů se stalo východiskem pro spolupráci etnologů a
psychologů
 Výsledkem byl vznik kulturní antropologie a mezikulturní psychologie (crossculture
psychologie)
 Ve 30. letech se kulturní antropologie inspirovala hlavně v oblasti psychoanalýzy (Meadová)
 Na druhé straně i mnoho psychoanalytiků se začínalo zajímat o tuto oblast (Erikson, Fromm,
Reich)
 Během a po 2.světové válce. nastal velký rozvoj, přdevším ve snaze poznat osobnost
nepřítele
 V 60. letech došlo k rozšíření zájmu, hodně se zkoumá etnická příslušnost jako proměnná při
výzkumech
 Pojetí pojmu kultura může být různé a lze ji také různě klasifikovat
o např. Hofstede dospěl ke 4 dimenzím
 odstup od moci - míra respektu a úcty podřízených k nadřízeným
 vyhýbání se nejistotě - důraz na plánování a stabilitu
 individualismus x kolektivismus
 k této dichotomii byly značné výhrady, protože nejde vždy o
protiklad
 upřednostňování vlastních cílů neznamená zákonitě znevýhodňování
těch skupinových
 maskulinita x femininita - orientace na výkon nebo na interpersonální
harmonii
 V současnosti je několik problémů v mezikulturní psychologii a jejím výzkumu
o Zda má se snažit hledat univerzální aspekty sociální chování v kulturách nebo se
naopak zaměřit na odlišnosti
o jak chápat příčinnost (co je příčinou a co důsledkem při korelaci)
o zda je studium hodnot nejlepším východiskem pro porovnávání kultur
147
24.3.6
Psychologie etnických společenstev
 Oblast etnickým menšin je v současné době velmi aktuální a to už nejen v USA. V této
problematice se dají rozlišit tři základní orientace
24.3.6.1
Koncepce národního charakteru
 zaměřují se do nitra etnického společenství
 základní metody při výzkumu národního charakteru jsou
o sběr dat od jednotlivců
o analýza folklóru, náboženství, rituálů atd.
o analýza systému výchovy (hlavní do 56 let)
 Dnes panuje v otázce národní charakteru spíše skepticismus
 Predstavy o národním charakteru přitom plni některé funkce, jako například
o pomáhají vytvořit pořádek v sociálním světě
o vysvětlit sociální zkušenost a zhodnotit ji
24.3.6.2
Oblast mezietnických vztahů
 vztahy mezi společenstvími a jejich členy
 zkoumá
o etnické postoje a jejich utváření
o předsudky
o etnocentrismus - vidění světa, kde jednotlivcova skupina je centrem všeho
o etnické stereotypy - je spíše kognitivní kategorií, na rozdíl od etnického postoje
 Existuje několik teorií, jak je možné zlepšovat mezilidské vztahy, např. kontaktní hypotéza
o přímý kontakt mezi členy jednotlivých skupin může snižovat předsudky
 Psychologové se také hodně zabývají řešením meziskupinového konfliktu
o Při něm je nejdůležitější, aby obě strany měly vůli konflikt vyřešit
o Pak se může řešit různými styly a buď ve dvou nebo pomocí prostředníka
24.3.6.3
Etnicita a sociální identita
 spojuje předcházející přístupy
 zabývá se etnickou identitou, která je součástí sociální identity
 Tajfel vypracoval ucelený výklad problematiky menšin pod názvem sociální psychologie
menšin, zabývá se
o skupinovou identitou
o společnými problémy
o (ne)přijímáním statusu menšiny
o asimilací s majoritou apod.
24.3.7
Psychologie davu - Gustav LeBon
 G.Le Bonn „Duše davu“ 1895 - každou revoluci považuje za běsnění davů
 Dav - větší množina lidí, kteří se shluknou nahodile nebo za určitým cílem
o je zde davové chování
o jsou zde aktivisti, ale chybí klasická struktura jako ve skupině
 Davové chování
o zvýraznění emocí
o vymizení racionálního chování a sebekontroly
o reagují podkorově, pudově
o podobá se hysterickému záchvatu
o jsou jako v transu
o dav se šíří lavinovitě (sportovní stadión)
148

psychická infekce - první reagují ti stigmatizovaní (koncerty, mezinárodní
měnový fond)
24.3.7.1
Rozlišuje davy
 Různorodé - libovolný počet jedinců bez ohledu na jejich zaměstnání a vzdělání
o anonymní - např.davy pouliční
o neanonymní - poroty, parlamenty
 Stejnorodé
o sekty - I.stupeň v organizaci stejnor.davů - mají společné pouto přesvědčení - sekty
náboženské a politické, jinak se jednotlivci od sebe liší výchovou, zaměstnáním i
prostředím
o kasty - vyšší stupeň -zahrnuje individua téhož zaměstnání, u kterých je výchova i
prostředí stejné - kasta vojenská nebo kněžská
o třídy - jedinci různého původu a jsou spojeni jistými životními zvyky a podobnou
výchovou - třída měšťanská, selská
 Davy zločinné - vznikají z mocné sugesce, přičemž vrah je přesvědčen, že vykonal velmi
záslužný čin
 Porotní soudy - též podléhají citům a velmi málo rozumovým úvahám
o Stačí, aby žena byla příjemná a získá si přízeň porotců
o cílem advokáta je též působit na city porotců, kteří strhnou i ty ostatní
 Davy voličské - kandidát musí mít prestiž
o přesvědčuje svými tvrzeními a vznešenými pojmy
o neustále se opakuje až nakazí ostatní
 Shromáždění parlamentní - vyjadřuje myšlenku, že větší množství shromážděných lidí je
schopnější rozhodovat moudřeji a nezávisleji o daném předmětu, než malá skupina
o Jsou přístupné sugescím, které vychází od vůdců
24.4

24.5




Typy davového chování
Intenzita od pokřikování až po fyzické napadání
o davová agrese - vlajkonoši, MMF, rasové střety - nenávist, agrese
o davová panika - při katastrofách, převažuje hrůza - Titanic
o davová exhaltace - davové nadšení, vytržení, převažují emoce nadšení - náboženské
akce, koncerty
Názory na podstatu davového chování:
Rudolf Wirchow
o davové chování je projev epidemicky se šířící duševní nemoci
o davová psychóza, hysterie - šílenství, někdo reaguje chorobně a šíří se to na ostatní
o stav, kdy převládnou emoce nad rozumovým jednáním
Wiliam Mc Dougall - vysvětluje davové chování na základě reflexu stádnosti (jako zvířata)
Sigmund Freud
o člověk jedná v pudové vrstvě (vrozená = zvíra v nás)
o když dojde k útlumu superega a ega, tak ta vrstva id reaguje patologicky = duševní
choroba
Gustave Le Bon „psychologie davu“ 1895
o ohnisko homogenizace davu
 dav nemá strukturu - ohniskem může být idea nebo osoba, na kterou se
obrací nenávist davu
o Dav se vyznačuje společnou duší
o Lze ho ovlivňovat jen emocionálními argumenty (racionálními ne)
149
o
o
o
o
24.6





24.7







24.8




lze sugestivně ovlivnit - věří čemukoli
Přesvědčení davu je přesvědčení založené na náboženské víře
manipulátoři, kteří se snaží ovládat dav, používají jako argumenty vznešené pojmy
(svoboda, mír)
Dav miluje iluze a klam
Příčiny davového chování
pocit početní převahy - odvaha
pocit anonymity - Zimbardo elektrošoky v kápi
o v davu ztrácí člověk zábrany (psychologie davu v armádě)
sugestivní ovlivnění - vychází od aktérů
vůdc davu trpí bludem mesiášství (Stalin, Hitler)
o dav je těmito vůdci fascinován a bojí se jich
M.Haysevá - Základy sociální psychologie
o davy fotbalových chuligánů mají propracovanou organizaci, strukturu, rituál
vyprovázení
Jak zamezit davovému chování
dostatečně početná pořádková jednotka
o využití koní a psů - výtržníci se jich bojí
o musí být dobře organizovaná
rozdělení davu do menších skupin
o když je fyzicky rozdělíme jsou lépe zvládnutelní, tolik si netroufnou
likvidace davového chování v zárodku
o hlavně nejaktivnější jedince, pak se dav zklidní
monitorování davu - kamera a zdokumentování - přicházejí o anonymitu
odstranění ohniska homogenizace - odvést ho, dav ztratí podnět
narušení davu silnými emocionálními projevy - hysterie pomáhá proplesknutí, vodní děla,
zvukové efekty
Někdy i mezi pořádkovou jednotkou může vypuknout davové chování - rvačka
Bystander fenomén
přihlížející, kteří nepomohou ženě, která křičí o pomoc
ukazuje se, že se vzrůstajícím počtem svědků má oběť menší šanci, že jí někdo pomůže
o v 70% studenti pomohli, pokud čekali individuelně
o ve skupině pouze 40%
Davy čumilů bývají při nehodách, záplavách (hyenismus) = bystander fenomén
Faktory ovlivňující vznik tohoto fenoménu
o jednoznačnost nouze - lidé neradi pomáhají opilcům a při manželských hádkách
o viditelnost oběti - když ji vidíme radši pomůžeme, než když jen slyšíme křik
o čas a místo - na známém místě za bílého dne lepší šance na záchranu
o počet a chování přítomných - difúze (rozptýlení) odpovědnosti
o vztah mezi obětí a zachráncem - známému spíše pomůžu
o nebezpečí poskytnutí pomoci - kdyby sami něco riskovali
150
25
PROBLÉMY OSOBNOSTI, SEBEPOJETÍ A IDENTITY V SOCIÁLNÍ
PSYCHOLOGII





25.1





Sociálněpsycholologický přístup ke zkoumání osobnosti spočívá v orientaci na sociální svět
jako na kontext
o ve kterém se osobnost formuje
o který osobnost vlastní aktivitou spoluvytváří
Nejvýznamějším impulzem rozvoje sociální psychologie osobnosti bylo očekávání, že lidské
chování v sociální interakci je osobnostně determinováno a že tedy jeho zkoumání umožní
efektivní diagnostiku osobnosti
Sociální psychologie osobnosti se zabývá
o platností osobnostních dotazníků v různých kulturách a jejich validizací
 např. použití Big Five u původního etnika na Havajských ostrovech
o tím, jak působí okolí a známost examinátora nebo posuzovatele na výsledky apod.
V 50. letech se prohlubuje zájem o projevy jedince v interpersonálních vztazích
Několik teorií se zabývá strategiemi jednání s druhými
o Známá je např. kruhová struktura interpersonálních škál, kterou vytvořil Wiggins
 Na svislé ose jsou polarity dominance x submisivita
 na vodorovné chladný x vřelý
 mezi tím ještě další 4 charakteristiky
 Tato struktura se určuje podle metodiky IASR, která obsahuje 64 adjektiv (8
pro každou oblast), která respondent posuzuje na osmibodové škále
 Tato struktura stejně jako jiné sloužily také ke zjišťování stability
osobnostních rysů a jejich mezikulturální variability
 Ukázalo se například, že mezi výsledky kruhové struktury a 5 faktorového
modelu existují významné souvislosti
Sebepojetí - vztah k vlastnímu já
Vztah k vlastnímu já zahrnuje
o Zahrnuje obraz v zrcadle
o Zahrnuje úvahy o vlastní minulosti
o je zahrnut i v každém jednání s druhými
má mnoho podob a je těžké jej definovat
Vyznačuje se subjektivností a jedinečností
o o jáství druhých se můžeme dozvědět vždy jen zprostředkovaně
Jáství má také svoji dualitu
o na jedné straně stojí podmětné já (já jako poznávající)
o na druhé straně já jako objekt poznávání (v angličtině I x Self, v němčině Ich x Selbst)
Sociální psychologie se vždy spíše zajímala o já jako objekt
25.1.1
Já jako subjekt (objekt poznávání)
 studium intrapersonálních aktivit a procesů (vetšinou neuvědomované), které organizují a
utvářejí obsahy vztahované k já
 Já jako subjekt je spojeno s přítomností a vědomím
 Činné vědomí je detektorem seberelevantních podnětů
o coctailparty phenomenon - člověk zaslechne na druhé straně místnosti na večírku
vyslovit své jméno, i když ostatní dění nevnímá
151


Činné já je také spojeno s pamětí, ztrácíli ji člověk, ztrácí i integritu vlastního já
Činné já také ovlivňuje průběh paměťových procesů, např. existuje
o sebeprodukční efekt - člověk si vybavuje snadněji to, co aktivně vytváří
o sebereferrenční efekt - …, co se vztahuje k jeho já
o sebezapojující efekt - …, co je spojeno s dosud trvajícím úkolem
25.1.2
Já jako objekt vlastní reflexe
 schopnost sebereflexe se považuje za centrální psychickou charakteristiku člověka
 Její obsah je determinovaný
o Dispozičně
o Interpersonálně
o Kulturně
o Historicky
 Základem sebereflexe je uvědomění si sebe sama
 V interpersonálních vlivech se pak objevuje např fenomén “zrcadlového já”
o Cooley – druzí lidé nám slouží jako zrcadlo
o Mead – naše já je představou o tom, jak si myslíme že nás hodnotí pro nás důležití
lidé)
o Festinger – sociální srovnávání - ověřujeme si v okolí, jak jsme přijímáni, co je
správné
 přijímání sociálních rolí, percepce sociální odlišnosti (pokud to není
sankcionováno, člověk má potřebu zvýrazňovat svou jedinečnost v odlišném
prostředí
 Kognitivní psychologie používá pro obsah sebereflexe pojmu sebesystém
o více je používán také pojem sebepojetí, sebehodnocení
 označuje spíše proces, obsahuje i emocionální složku
 Co se chování týče, mluvíme o projevování já
25.1.3
Reprezentace jáské zkušenosti
 může mít různé podoby, je
o subjektivně různě důležitá
o různě realizovatelná
o různě umístěná v čase
 Rozlišujeme
o Minulé Já
 Obsah více podléhá změnám
 objevuje se sklon k benefektanci - tendenci vidět sebe sama jako efektivního
činitele
o Přítomné Já
 je produktem minulé zkušenosti a aktuální sebepercepce a introspekce
o budoucí Já
 vyvozeno z reprezentací minulých a přítomných já, orientuje se na cíle a
úkoly. Patří do kategorie tzv. možných já
 Ideální Já
 pokud zahrnuje více norem a požadavků, mluvíme o požadovaném já
 protikladem je nechtěné já
 Sebeuvědomění můžeme rozlišit na
o soukromé - pokud se více věnujeme introspekci a jsme nezávislí na okolí
o veřejné - více sebepercepce v sociálních kontextech
 Jednotlivé reprezentace já jsou provázány a někdy konfrontovány
152
25.1.4
Kognitivní organizace sebepojetí
 se poslední dobou stala předmětem mnoha výzkumů
 Existuje několik konceptů:
o já jako sebeschéma (Markusová) – schémata jsou vodítkem, co je pro jedince
seberelevantní, jsou filtrem informací
o já jako prototyp (Kihlstrom, Cantorová) – pojem já je uložen jako prototyp, svázaný
hierarchicky s dalšími (já s rodinou, já sám apod.)
 Tyto systémy napomáhají koherenci a konzistenci sebepojetí a to má
příznivou psychohygienickou funkci
o Gordon provedl výzkum sebepojetí na základě volné výpovědi na otázku “Kdo jsem?”
 Došel k sebekoncepci, kterou rozdělil na aspekty
 sociální identity
 osobní atributy
 systemické mínění o sobě (schopnost vyrovnávat se s okolím,
sebedeterminace …)
 pocit osobní autonomie
 globální sebehodnocení
o hypotetický model obsahu sebepojetí – zabývá se vztažeností k já v souvislosti
k emoční nasycenosti a důležitostí obsahů
 Čím důležitější a obecnější jsou, tím více jsou emočně nasyceny
25.1.5
Emocionální složka sebesystému
 sebediskrepanční teorie (Higgins)
o dává do souvislosti prožívané emoční stavy a sebepojetí
o Očekávaný stav je ovlivněn ideálním a požadovaným já
o při diskrepanci těchto já s aktuálním stavem prožíváme zklamání a frustraci, depresi,
úzkost, stud, hanbu (podle toho s jakým já je aktuální v rozporu)
 interpersonální kontext sebehodnocení
o sebehodnocení je provázáno s hodnocením druhých lidí – tzv. řetěz interakcí
 obrana a podpora sebehodnocení
o k tomu dochází pomocí udržení a zvyšování, např. benefektancí, optimismem
směrem do vlastní budoucnosti, omluvami a handicapováním předem v obtížné
situaci, srovnání s horšími
 globální sebehodnocení
o nezáleží jen na sumaci specifických hodnocení, ale i na celkovém emočním naladění
o K vysokému globálnímu sebehodnocení přispívá, pokud jsou pozitivní charakteristiky
vnímány jako důležité a stabilní
 vědomí vlastní hodnoty
o provázáno s morálními normami, hodnot. orientací, smyslem života
o Důležitá pro život je také sebeakceptace, spojená s pozitivním emočním naladěním
25.1.6
Konativní složka sebesystému
 tendence jednat tak, jak to koresponduje s naším sebepojetím
 Pokud se snažíme ovlivnit mínění druhých jde o sebereprezentaci, která má různé strategie
(Jones a Pittman):
o strategie zavděčení - snaha, aby nám lidé připisovali kladné charakterové vlastnosti,
ale aby neviděli že se o to snažíme
o strategie zastrašení - v nedobrovolných vztazích, snaha o zastrašení
o strategie sebepovýšení - snaha být nejlepší, orientace na úspěch a výkon
o strategie příkladnosti - ukazování morálních kvalit, snah a získat následovníky
 např. u rodičů
153
o
o

25.2











strategie pokorného chování - prezentace vlastní slabosti, snaha vyvolat pocity viny
Sebepotvrzující strategie - snaží se o to, aby nás ostatní vnímali a hodnotili tak, jak
vnímáme a hodnotíme sami sebe
o Sebemonitorování – tendence regulovat vlastní chování ve smyslu předpokládaného
očekávání druhých
integrativní přístup k sebesystému (Markusová a Wurfová) – kromě tradičního sebepojetí
zahrnuje ještě
o aktuálně činné já
o interpersonální chování
o sociální prostředí atd.
Identita
Identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen
lidského společenství
V rámci sociální psychologie existuje několik přístupů k jejímu zkoumání
o Všechny se však shodují v tom, že identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním
kulturním a sociohistorickém kontextu
Identitu jedince lze posuzovat jako
o proces - sebepoznávání a konstrukce spolu s hledáním a zvnitřňováním osobní
ideologie
o obsah - uvědomované charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje a které má
společné s ostatními
Je relativně stabilní vzhledem k osobním hodnotám a normám
V sociální kontextu se identita vyvíjí identifikováním se se sociálními rolemi
o vytváří se příslušnost k sociální skupinám
Během vývoje identity člověk porovnává subjektivní a objektivní identitu (jak se vidí on a jak
ho vidí druzí) a snaží se o jejich přiblížení
Identita je tvořená jednak vrozenými a jednak získanými charakteristikami
o Ty si může člověk často vybrat, ale jen v rámci určitých společenských a kulturních
vlivů
společnost a kultura značně ovlivňuje konstruování osobní identity – tzv. kulturní relativita
identity
o v kulturách se liší nejen obsah identity ale i způsob jejího dosahování a fungování
o Existují však určité universalie, např. všude se lidé považují za fyzicky odlišné od
jiných
V průběhu historie se konstruování identity také velmi měnilo
o Ve středověku byl jedinec determinován hlavně narozením se do určitého kontextu a
pohlavím
o Až v moderní společnosti se stává identita procesem volby a rozhodování
Také v různém uspořádání společnosti se vyvíjí identita různě
o V západní kultuře se jedinec konstruuje pojmy jako je nezávislý, činný, zaměřený na
sebe
o Proti tomu stojí nezápadní pojetí člověka vzájemně propojeného s ostatními, kdy
klíčové jsou pojmy jako holistický, kolektivní, vzájemně závislý, společenský
Dodnes existují výrazné rozdíly v sebekonstruování dané pohlavím
25.2.1
Teorie ego identity (Eriksona)
 vychází z psychoanalýzy, ale zdůrazňuje psychosociální podstatu identity
 Tato teorie na dlouhý čas ovlivnila zkoumání identity
 Identita se utváří spojením identifikace z dětství, současné a základních životních závazků
154


Rozlišuje
o ego indentitu - umožňuje jistotu, že tak jak udržujeme rovnováhu sami, budou ji u
nás vnímat i ostatní
o self identitu - aspekt sebevnímání
Důležité v jeho teorii jsou
o krize identity
o institucionalizované moratorium - v adolescenci je umožněno institucemi jedincovi
ozkoušet si role dospělého
o boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti - čím těžší, tím horší je krize
identity
o stupně hodnotové orientace
 morální stádium - děti, víra v autoritu)
 ideologické stadium - adolescence, snaha asimilovat různé zdroje autority
 etické stadium - dospělost, přijetí zodpovědnosti
25.2.2
Teorie ego identity podle (J.E.Marcia)
 přeformuloval a doplnil Eriksonovu teorii
 Pro styl formování identity je podle něj důležitá
o krize - pochybnosti o rodiči definovaných hodnotách
o závazek - výběr osobních cílů a hodnot
 Rozlišuje 4 stavy identity:
o Difuzní - před vyvíjením identity
o předčasné uzavření - převzaté hodnoty)
o moratorium - zkoumání alternativ
o dosažení identity - stabilní systém závazků
 Identita je pak relativně stabilním výsledkem osobního vývoje
25.2.3
Teorie identity v symbolickém interakcionismu (Styker)
 založeno na analýze vztahu self, role a společnosti
 Self je hierarchická soustava internalizovaných rolí – identit, které se vyznačují
o výrazností - podle toho mohou být vyvolány v různých situacích
o významností - podle toho, nakolik tento obraz odpovídá ideálnímu já
 Výraznost i významnost vychází z rolového závazku
o vztah mezi rolí a interpersonálními vazbami
25.2.4
Teorie sociální identity
 pojem sebe obsahuje osobní a sociální identitu
o člověk se snaží udržet pozitivní obě dvě
 Tato teorie se zabývá udržením si pozitivní sociální identity (vysoké skupinové
sebehodnocení)
 K jejímu zvýšení existuje mnoho cest, např. snaha zlepšit svou pozici ve skupině, porovnávání
s jinou skupinou
 Výzkum teorie sociální identity využívá tzv. model minimální skupiny
o lidé jsou rozděleni náhodně do skupin a mají hodnotit
o i přes náhodnost vždy hodnotí svou skupinu lépe než ostatní
25.2.5
Etnolingvistická teorie identity
 jazyk jako významná dimenze skupinové identity, ve které se porovnává s jinými skupinami
 Autoři se zabývají tzv. skupinovou vitalitou (schopnost přežít), která závisí na
o Statutu
o demografické síle
155
o
institucionální podpoře a kontrole
25.2.6
Sociálně konstruktivistický přístup
 jedním z nich je Herrého etnogenetika
o zabývá se metodami, kterými lidé v běžném životě dávají význam svému jednání
 V souvislosti s identitou používá Harré pojmy
o individuální sociální bytost - interakce posle sociálního scénáře probíhající denně
o personální bytost - vnitřní smysl bytí, který se často liší od sociální obrazu, který
člověk vytváří
 Nejdůležitější není samotná osobnost a její aktivity, ale to, jak tyto věci vysvětluje
o to vypovídá o konstruktovém systému, ze kterého se já skládá
25.2.7
Analýza struktury identity - integrující teorie (Weinreich)
 zabývá se mimo jiné identifikací s druhým, která může být
o empatická (vnímání podobnosti)
o rolově modelová
 idealistická
 kontraidentifikace
 rozporná konfliktová identifikace - vzniká spojením předchozích dvou
156