Týnecké listy - Srpen 2015

Týnecké
L STY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
25. ročník
•
Srpen 2015
•
Cena 10 Kč,-
SRPNOVÝ
ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
doufám, že i vám se daří o prázdninách
trochu pozastavit čas a najít si nějakou
chvilku na své blízké a kamarády. Při
jednom takovém času pozastavení
jsme vpluli s kamarády do takové nezávazné debaty o pivu. Zda je jeho konzumace zdravá nebo nezdravá. Jeden
z debatujících suverénně prohlásil, že
konzumace plzeňského piva je zdravá,
protože je to jediné pivo, které má zásadité ph. Jeho konzumaci prý doporučuje 99 českých lékařů ze 100. Ostatní piva mají prý ph kyselé. Druhý den
ráno jsem nad šálkem čaje o tom samém debatoval se svou ženou. Ta jednoznačně souhlasila s názorem, že plzeňské je zásadité, protože prý se na
jeho výrobu používá voda z nějakých
tajemných studní. Ale copak v celém
světě existují tyto studny právě jen v plzeňském pivovaru? Jenže v pivu je i alkohol a ten má kyselé ph. Že by ho
dokázala plzeňská voda přemoci? Tomu už se začínal můj rozum trochu
vzpouzet. Rozhodl jsem se, že provedu
praktický průzkum. Zakoupím různé
druhy piva a budu u nich měřit jejich
ph. Piva jsem zakoupil, ale sehnat odpovídající lakmusové papírky se mi nepodařilo. Praktický průzkum jsem tedy
vzdal a nad sklenicí piva ve vlahém
podvečeru se věnoval spíše meditaci.
Co když je to s tou zásaditostí u piva jen
zástupný problém? Nejsou to spíše
morální zásady, co nám v životě chybí?
Myslím, že lékaři k tomu pití plzeňského piva dodávají: „Jedno denně!“ Rozumná zásada, které, když se budete
držet, hlava nezabolí. Těch zásad, které
by se měly dodržovat, není tak mnoho.
Jen deset. Třeba je to tak, že zásady
tvoří zásadu. Krev má ph někde kolem
7,4. Je mírně zásaditá. Pokud se její ph
nějak radikálně vychýlí, zemřeme. Celý
život tedy náš organismus hledá onu
mírně zásaditou polohu. Zdá se to
v dnešní době čím dál tím těžší. Většina
konzumovaných pochutin totiž vykazuje reakci spíše kyselou. Aby to nebylo
tak jednoduché. Nemůžeme se při výběru potravin řídit jen chutí. Protože
třeba citron, ač je kyselý, má v našem
organismu zásadotvornou reakci.
Oproti tomu rybíz, kyselou. Stejně jako
cukr, maso a alkohol. Už vidím to zděšení některých citlivějších jedinců. Vrhají se na svou ledničku a hledají nějakou zásadotvornou potravinu, aby se
zachránili před jistou smrtí překyselením. Jediné, co tam najdou, je beznaděj. A to je poslední hřebíček do rakve.
Lidské tělo není chemická továrna
a nelze ho tedy redukovat jen na čistě
materiální principy. Výrazně zásadotvornou reakcí reaguje tělo na duševní
pohodu, klid a dobrou náladu. To jsou
věci, které v obchodě nekoupíte. Přesto jich můžete mít doma na rozdávání.
Zavřete tedy ledničku a otevřete svá
srdce svým bližním.
Klid a příjemnou letní pohodu
vám přeje Stanislav Denk
Foto: M. Stacho
Týnečáci v Rožnově pod Radhoštěm
V neděli 19. července uspořádala
Obec Velký Týnec zájezd do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod
Radhoštěm. Prvním autobusem jeli
tanečníci, muzikanti a zpěváci souboru Týnečáci spolu s národopisnou
skupinou z Kralic na Hané a Velké
Bystřice. Druhý autobus byl vypraven
pro zájemce z řad občanů Velkého
Týnce. Obě skupiny absolvovaly
v průběhu dopoledne návštěvu valašského skanzenu. Mohly si prohlédnout
jednotlivé objekty, které zde byly postaveny v letech 1965 – 1971, kdy byl
ředitelem Valašského muzea Ing. Jan
Rudolf Bečák.
Po obědě čekala členy souborů dvě náročná představení. V 13.00 hodin v samostatném hodinovém programu na
pódiu Komorního amfiteátru v prostorách Dřevěného městečka předvedli
Týnečáci dvě taneční pásma, doplněná
zpěvy smíšeného pěveckého sboru.
Vystoupení se střídala s ukázkami hanáckých blaťáckých krojů, svátečních,
všedních i pracovních, ke kterým vedla odborný komentář paní Bronislava
Millá z Velké Bystřice.
V 15.00 hodin se pak obě skupiny znovu krátce představily v komponovaném pořadu nazvaném Ozvěny Valašského Slavína, který se konal v diva-
delním sále Janíkovy stodoly. Valašské
muzeum v přírodě tímto programem
vzdalo hold významným osobnostem
regionu, které se svou prací a dílem
zasloužily o rozvoj a propagaci valašské kultury. Jan Rudolf Bečák zde byl
připomenutý především jako ředitel
muzea, ale také jako neúnavný a plodný pracovník v oblasti národopisu Hané. Účinkující Týnečáci tak současně
vzdali hold svému rodákovi.
Zbyněk Žůrek
(Pozn. redakce: fotografie z akce naleznete uvnitř vydání)
Statistiky
Obecní policie
Velký Týnec
Fotogalerie:
Pivní a gulášové
slavnosti 2015,
Týnečáci v Rožnově
Historie
týneckých
kostelních
zvonů
... str. 4 - 6
... str. 8, 9
... str. 17
2
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
KOMENTÁŘ
ČERVENCOVÉ
KALENDÁRIUM
11. července
O pohár starosty obce – závod v požárním sportu
- SDH Velký Týnec - zámecká zahrada - 14.00 hodin
19. července
Vzpomínka na J. R. Bečáka - vystoupení Týnečáků
v Rožnově pod Radhoštěm
- Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm - 13.00 hodin
První prázdninový měsíc pro obec neznamenal utlumení prací na opravách
či rekonstrukcích na obecní infrastruktuře. V týnecké ulici na Zabrání
zbudovala firma Libora Venclíka podél
opravené komunikace chodník, který
umožňuje uživatelům ulice bezpečně
„suchou“ nohou zdolat úsek od zrcadla
umístěného u statku č. p. 1 až po nádoby pro tříděný odpad v ulici Na Beroňce.
25. července
VII. Pivní a gulášové slavnosti 2015
- Obec Velký Týnec a Tenisový klub Velký Týnec
- zámecká zahrada - 14.00 hodin
POČASÍ
Letošní léto je velmi horké, ba tropické. K 28. červenci meteorologové
hlásili již 24 dnů, kdy teploty vystoupily nad 30 stupňů. Pršelo velmi málo.
Hladiny řek se ocitly na mnohaletých
minimech. Původní červnová předpověď, že o teplém létě si můžeme nechat jenom zdát, se nenaplnila…
První dekáda. Noc: 17, 16, 17, 17, 18,
20, 19, 23, 12, 9. Den: 27, 28, 30, 31,
34, 33, 33, 21, 24, 22.
Druhá dekáda. Noc: 9, 12, 15, 17, 17,
15, 17, 17, 20, 21. Den: 24, 30, 22, 25,
27, 29, 34, 36, 35, 32.
Třetí dekáda: 19, 22, 25, 20, 20, 15,
14, 13, 16, 18, 19. Den: 32, 37, 28, 28,
28, 24, 22, 24, 26, 28.
Petr Hanuška
DALŠÍ UDÁLOSTI
Senátor Martin Tesařík zorganizoval
na VII. gulášových a pivních slavnostech konaných 25. července improvizovanou finanční sbírku na opravu
nápisu na kameni, který připomíná
návštěvu T. G. Masaryka ve Velkém
Týnci.
Dne 28. července ing. Libor Dašek
z odboru územního plánování Magistrátu města Olomouce předal obci
výzvu ke společnému projednání
nového Územního plánu obce Velký
Týnec. Do 9. září se může každý občan
naší obce k jeho podobě písemně vyjádřit.
Petr Hanuška
Foto: L. Peňaška
Nová podoba ulice Na Zabrání
Firma také dokončila úpravy terénu
a místa pro odpočinek s lavičkou.
Náklady činily 117 tisíc Kč. V návaznosti na zmíněné práce SSOK odfrézovala poškozené úseky na vozovce
v ulici Boční (zvláště překopy po přípojkách) a položila na těchto místech
nový asfaltový koberec. - Firma Pozemní stavby Václav Žádník dokončila
odstranění fragmentu rodinného domu č. p. 17 v ulici Sokolská. Jediné, co
ze stavby zůstalo, byla opěrná zeď oddělující tento dům od sousední stavby.
Pan Martin Navrátil provedl její očištění, vyspárování a překrytí taškami.
Vznikl tak krásný kout, za který se
naše obec nemusí stydět. Náklady dosáhly výše 393 tisíc Kč.
Foto: L. Peňaška
- Firma pana Libora Venclíka v tomto
měsíci také dokončila výstavbu
nového chodníku na hřbitově. Tímto
krokem byla dobudována „páteřní síť“
chodníků na tomto významném
pietním místě. Kromě malé části je tak
víceletý záměr dokončen. Celkové
náklady na stavbu činí 407 tisíc Kč.
Na úplném konci června zastupitelstvo obce rozhodlo o výběru firmy na
realizaci zateplení a výměny oken
v týnecké mateřské škole. Nejlepší nabídku podala firma 4P INVEST, s. r. o.
z Brumova - Bylnice, a to ve výši
2.397.813,- Kč bez DPH. Na akci obec
získala evropskou dotaci ve výši 1,6
mil. Kč. Vzhledem k tomu, že samotná
výroba oken trvá několik týdnů,
nepodaří se celou akci provést v době,
kdy děti nebudou ve školce. Zbytek
stavby tedy proběhne za běžného
provozu. V návaznosti na tuto akci se
uskuteční realizace dalšího projektu,
a to výstavby Přírodní zahrady v MŠ,
na který jsme také získali dotaci z prostředků Evropské unie. Objem celkových nákladů činí 1,6 mil. Kč, obec
z této částky přispěje 10 procenty.
A když už jsme u přehledu dotací,
doplním ještě tři aktuální programy.
V rámci dotací z Ministerstva pro
místní rozvoj ČR naše obec získala
prostředky na zakoupení dětských
prvků do Vsiska a na přípravu národopisně laděné publikace Obrazy z venkova, která přinese řadu nádherných
kreseb lidové architektury z celé České republiky. Součástí projektu je
i opatření týneckých cyklotras novými
značkami. Práce na těchto projektech
budou zahájeny v průběhu měsíce srpna. V areálu Tenisového klubu Velký
Týnec finišují práce na dokončení
umělého osvětlení kurtů. Obec přispěla mimořádnou finanční dotací ve
výši 55 tis. Kč. Původní náklady, které
činily 300 tis. Kč se podařilo klubu
srazit téměř na polovinu, a to hlavně
díky pracovnímu nasazení triumvirátu
jeho členů pánů Hořavy, Dubového
a Vrány. V červenci obec vyhlásila poptávkové řízení na výběr firem pro
realizaci oprav komunikace v čechovické ulici Ve Dvoře. resp. chodníku
Na Návsi. Samotné stavby proběhnou
v podzimních měsících. Ve stejném
čase proběhne výstavba osvětlení ve
vsiské ulici Krajní.
Týnecká náves prokoukla
Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává
Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV.,
č. 8 vyšlo v srpnu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec,
email: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr
Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav
Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@
centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí
být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
ŽIVOTNÍ JUBILEA
V měsících srpnu
blahopřejeme k narozeninám
86 let
Koutný František V. Týnec
70 let
Dočkal František Čechovice
85 let
Baďurová Ludmila V. Týnec
65 let
Lukáš Miroslav V. Týnec
Lovčinská Marie Čechovice
Pastrnek Josef V. Týnec
84 let
Hutka Evžen V. Týnec
75 let
Michlová Marie V. Týnec
60 let
Klementová Hana V. Týnec
Přikryl Miroslav V. Týnec
Bagarová Danuše V. Týnec
NOVÉ KNIHY
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dětská
Thomas C. Brezina: Ségra,
ty jsi hvězda
Thomas C. Brezina: Boj černého rytíře
Thomas C. Brezina: Výprava
za dinosaury
Alena Bachnerová: Poník tropí
hlouposti
Věra Řeháčková: Pátrání
po vládci Vodstva
Franziska Gehmová: Kámoška
k zakousnutí
Patricia L. O´Neil: Trůn slunečního
boha
Alex Bradley: 24 holek za 7 dní
Elizabeth Boyle: Nevinný polibek
Eliška Navrátilová
Beletrie dospělá
Cheryl Holt: Pečeť hříchu
Jojo Moyesová: Poslední dopis
od tvé lásky
Jodi Picoultová: Prostá pravda
Chcete mít
Inzerci
v Týneckých listech?
inz 12/15
Kontaktujte sekretariát
OÚ Velký Týnec
[email protected]
nebo 585 151 111
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
TÝNECKÉ LISTY
Obecní servis
5
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
PIVNÍ A GULÁŠOVÉ
SLAVNOSTI 2015
Foto na stránce: M. Studený
TÝNEČÁCI
V ROŽNOVĚ
Foto: J. Londa
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
Foto: J. Londa
Foto: J. Londa
Foto: J. Londa
Foto: J. Londa
VATELSKÁ
GALERIE
Při cestách především obdivuji přírodní krásy
Z tohoto co jsem zatím navštívil, považuji za nejkrásnější Norsko, Skotsko a Madeiru. Velice rádi jezdíme i do
Řecka, kde jsme poznali již 8 ostrovů a to jak v Jónském, tak v Egejském moři. Posledních letech jsme si oblíbili
i Alpy, a je jedno jestli jsou ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Francii nebo Německu (ve Slovinských jsme zatím
nebyli). Avšak skutečně srdeční záležitostí pro mě je zapomenutý kout na rozhraní (historickém) Moravy, Čech
a Rakouska, ohraničený městy Dačice, Slavonice, Nová Bystřice a Kunžak a který je znám jako Česká Kanada.
Byl jsem zde již mnohokrát a většinou jsem vše procestoval pěšky. A z této nádherné a téměř nedotčené
krajiny považuji za nejkrásnější její nejjižnější část, tzv. Rajchéřovsko, včetně přírodní rezervace Hadí vrch.,
které se nachází jižně od velkolepé zříceniny hradu Landštejna. Jednou jsem tuto oblast procházel přibližně
6 hodin a za celou dobu jsem nepotkal člověka, neuslyšel auto, motorku, traktor nebo motorovou pilu. Můžete
se zde ale setkat s bizony. Vybrat ze stovek pořízených fotek ty, které o dané zemi nejvíce vypovídají je ale
nesnadný úkol.
Jaroslav Rod
Madeira se poměrně malý ostrov, ale najdete
zde nejen plantáže banánovníků, ale i hory
s výškou téměř 2 000 m
Skotsko - podvečer na ostrově Skye
CEST
Bizoni v České Kanadě
Rajchéřovský rybník
Podobných scenérií je na řeckých ostrovem mnoho
Matterhorn - údajně nejkrásnější hora světa,
ale při výstupu na ní zahynulo již více
než 500 horolezců
Přírodní rezervace Hadí vrch
Zakynthos
KOVOZOO
Zasíláme Vám pozdrav z naší dovolené
v Řecku - z ostrova Zakynthos.
Vřele doporučujeme, skvělé klima, krásné
moře, nádherné přírodní scenérie.
KOVOZOO Staré Město vznikla 21.4.2012 a je jediná kovová zoo v Evropě. Nachází
se v zajímavém a netradičním prostředí zrekonstruovaného areálu bývalého cukrovaru ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Spatříte zde mnoho jedinečně
propracovaných zvířat v životní velikosti vyrobených z kovového odpadu. Svojí
propracovaností a dokonalostí překvapují mnoho návštěvníků. V současné době
KOVOZOO obývá více než 170 zvířat a stále se rozrůstá.
Jana a Zdeněk Nakládalovi
Pavel Peňaška
Z Pěkova po celých východních Čechách
Zámecký areál v Litomyšli
Dům č. p. 127 v Litomyšli
Hlediště v litomyšlském zámku
Chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí v Litomyšli
Broumovský klášter
Betlém v Kuksu
K odpočinkovým dnům upírá svůj zrak
náš dělný lid každým rokem vždy v letních měsících červenci a srpnu. I když
samozřejmě existují četné výjimky, jimž
vyhovuje čas jarní, podzimní či zimní. To
podle toho, čím drahocenné chvilky tělesné relaxace naplňují…
Na jiném místě, v jiném listě jsem se kdysi
svěřil, že rád poznávám mně doposud
neznámá místa naší krásné vlasti. Jsou
však i taková, kam se vracím opakovaně,
a rád. K takovým přináležejí východní Čechy. Důvody jsou nasnadě: inspirativní
Hřbitovní kostelík Panny Marie v Broumově
krajina i hlubokou historií prodchnutá místa plus kraj a lidé coby inspirativní podhoubí české literární klasiky.
Svůj dočasný domov nacházím v maličké
obci s pěkným názvem Pěkov, která leží
kousek od městečka Police nad Metují. Zde
nejen sedlačí, ale také úspěšně provozují
dvě sestry Müllerovy penzion zvaný Selský
dvůr. O své hosty se starají téměř s mateřskou péčí. Mohu to potvrdit z vlastní
zkušenosti, neb jsem v obou případech přijel poněkud churav. Svými čaji i „vysokohorským“ klimatem ve výšce více jak 500
m. n. m. mě vždy zocelily.
Již cestou k nim si nenechávám ujít návštěvu
Kostelík z venku
malebné Litomyšle. Zdejší zámecký areál je
od roku 1999 zapsán do seznamu památek
UNESCO. Červenec zde zasvěcují hudbě
svého rodáka Bedřicha Smetany (1824-84).
Festival našel své zázemí přímo na zámeckém nádvoří, které je zcela zaplněno mohutným jevištěm i hledištěm. V letech 2010 až
2014 na zámeckém návrší probíhaly mohutné rekonstrukční práce, které se týkaly i dokončení oprav na zdejším piaristickém
chrámu Nalezení sv. Kříže s kolejí. Ten byl ještě
donedávna věřícím i návštěvníkům nedostupný, neboť se řadu let nacházel v havarijním
stavu. Mimochodem od roku 1714 ho stavěl
Ital Giovanni Battista Alliprandi, několikrát
vyhořel, aby opět vstal z popela do současné
Jurkovičův most v Novém Městě nad Metují
krásy. Neb jsem knihomolem, nemohu míjet
knihkupectví a antikvariát nedávno zesnulého
pana nakladatele Ladislava Horáčka. Nejen
jeho firma nese znamení Krvavého románu
spisovatelského solitéra Josefa Váchala, neboť
byla pojmenována podle jedné z románových
postav Paseka. Na domě č. p. 127 najdete novodobá váchalovská sgrafita. A pokud potřebujete
vědět o Váchalovi co nejvíce, nesmíte minout
jeho muzeum zvané Portmoneum.
Výjezdů z domovského Pěkova se návštěvníkovi
Broumovského výběžku nabízí řada. Jen osm
kilometrů na sever je vzdálený samotné městečko Broumov s úžasným klášterním areálem
a zahradou, kostelem sv. Vojtěcha a barokní kniKostel sv. Michaela v Náchodě
hovnou. Minout nedoporučuji ani starobylý
dřevěný kostelíček na zdejším hřbitově. Směrem
jižním nastoupíte cestu za klasikem české literatury Aloisem Jiráskem. V Hronově opečovávají
jeho rodný dřevěný domek. Kousek od něj se
nachází i pozdně renesanční zvonice s kostelem
Všech svatých, kde se odehrává mj. část děje
rodinné kroniky U nás. Psát o krásách Náchoda,
Adršpašských a Teplických skal, o úžasném renesančním náměstíčku a zámku v Novém Městě nad
Metují, o dojemném Babiččině údolí, zámku Opočně či vojenské pevnosti Josefově by vydalo na malý
cestovatelský román.
Nejdále naše kroky z pěkovské základny vedly až do
hospitalu Kuks, bývalého zaopatřovacího ústavu
pro vojenské vysloužilce se špitálem a konventem
milosrdných bratří u Nejsvětější Trojice. I tady se za
poslední léta udělal neuvěřitelný kus práce a areálu
se vrací jeho bývalá krása, kterou mu vtiskl svým
smělým architektonickým počinem hrabě František
Antonín Špork (1662 – 1738) a hlavně sochař Matyáš
Bernard Braun (1684 – 1738). Vidět, nikoliv ohmatat
si originály jeho soch alegoricky zachycujících lidské
slabosti i přednosti, navštívit druhou nejstarší
barokní lékárnu ve střední Evropě, projít se zahradou
zrekonstruovanou podle původního barokního půdorysu a osázenou podle tehdejšího výsevného
plánu, vydat se lesní cestou ke kukskému Betlému
považuji za jeden z duchovně nejintenzivnějších i nejemocionálnějších zážitků. A mimochodem pan hrabě
byl zřejmě pěkný „divočák“, který se rád s každým
hádal a soudil, a to i se svými jezuitskými sousedy
z vedlejší vsi Žireč. Ale o tom se podrobněji dozvíte až
na místě samém!
Petr Hanuška
Zvonice v Hronově
12
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
Čas slaměných klobouků a čepic
Týnečtí pantáti prý rozeznávali jen
dvě roční období, a bylo poznat už na
první pohled, zda se jedná o období
teplé nebo studené. Stačilo pohlédnout dotyčnému na hlavu. Když už
byla na hlavě „slaměnka“, značilo to,
že žně jsou na dohled. A že Nešporův
obchod zbožím textilním bude mít pár
zákazníků navíc. Orientačním činitelem pro teplé roční období prý býval
pantáta „Dosódil“ z č. 1, jeden z nejzámožnějších rolníků. Jednoho dne totiž zašel k Nešporům a vyšel ven se
zbrusu novou slaměnou kšiltovkou.
Prošel se v ní přes dědinu a to byl
signál pro ostatní sousedy. Sousedi
Zatloukalovi a protější ne tak zámožní
„Dosůdili“ (cítíte ten rozdíl!) a pak
někdo zašel na jedno do Horní hospody k Pochylovi a dědinu zalila vlna
„letního tak říkajíc přečepicování“.
Někteří pravda měli svou teorii. Hlavně ti, co sídlili blíže k Hradisku a co
říkali, že výměna čepic souvisí se zráním „střešní“ řečeno „týnecke“.
Některé zase může napadnout, proč
Foto: historická pohlednice, P. Peňašková
Něšporova textilní prodejna
nechodili o žních třeba úplně bez pokrývky hlavy, tedy bez čepice. Zde se
ukáže, jak se s léty mění zvyky lidí,
řekněme třeba, že jejich mentalita.
Před nějakou stovkou let bylo zcela
nemyslitelné, bez ohledu na počasí.
Takový člověk byl nemrava, to už rovnou mohl chodit v podvlékačkách. Ještě v roce 1939 žádal jeden obecní
zastupitel, „by dětem potažmo mládeži zakázáno bylo vycházet na ulici
bez čepice či klobouku, tak jak nám to
husitsko-nemravná sokolská vláda
obce dětem po léta umožňovala, stejně jako jízdu žen na kolech...“
Tentýž muž si zapisoval všechny, kteří
šli okolo statuí neb soch našich světců
a nepožehnali se. Nebo také na obecním koupališti, „kteříž oděvu velmi nemravného při koupání užívali“. Mohlo
by se tedy zdát, že slaměné letní čepice patřily do této skupiny. Kdepak!
Lehoučké slaměné tkanivo s koženým
potítkem, které mnozí nepovažovali za
čepice, a proto je třeba při sezení
u pivka v hospodě neodkládali, jak si
ostatně my pamětníci z důli paměti
vydolujeme.
To takové slaměné klobouky jsou trochu „o něčem jiném“. Pravda, někdo je
nosil na pole ve žních, ale jejich původní určení bylo nahrazení klobouku
svátečního plstěného kloboukem též
svátečním, ale lehoučkým. Třeba do
kostela, ale i na zahradní slavnosti, jak
nám to ukazují staré fotky.
Slaměné klobouky na polní práce
proto nosili spíše čeledínové, kteří je
dostali darem od pantátů nebo chudší
malorolníci. Ti do pomyslného bratrstva nositelů slaměných čepic nepatřili.
Pak začaly slaměné čepice polehounku mizet. Asi šly z módy nebo to by lo
se vznikem JZD, kdy je čím dál tím více
nahrazovaly též lehké čepice radiovky.
Nahrazovaly, pravda ten glanc slaměnek už neměly. Stejně jako dnešní
univerzální „bejzbolky“ napařené po
uši od rána do večera bez nějakého
ohledu na prostředí včetně obědů.
A někteří v nich asi i spí…
Také se říkalo, že oblíbenost slaměnek
klesla kvůli tomu, že byly dost často
k vidění v sovětských filmech na hlavách kolchozníků, stejně jako ji nosil
sám N. S. Chruščov. Z mé generace
(jsem ročník 1938) ji nosil do školy
spolužák Karel Hrudník. Mám fotku,
jak jsou s učitelem Karlem Bořilem na
Vzorném Mičurinském políčku. Oba
ve stejných klotových vestách a slaměných šiltovkách.
Tím by mohla má malá vzpomínka na
letní čepice hospodářů končit, nebýt
mého pobytu v lázních Poděbrady letos v červnu.
První, co mne uhodilo do očí, byla
spousta slaměných čepic a klobouků,
o kterých byla řeč výše. Móda nová,
nebo retro starých časů? Na lázeňské
promenádě je nosili převážně draze
oblečení pánové mluvící rusky! Takže
je to skutečně retro móda z časů sovětských kolchozníků. Možná také, ale
má to háček. Ty slamáky jsou vyrobeny
v Německu a ti zámožní Rusové jsou
izraelští Židé a nejsou už z Ruska!
Vida, svět je zase trochu jinačí, než
býval za našich mladých let ve Velkém
Týnci.
Jaroslav Chytil
LETNÍ ARCHEOLOGICKÁ AKTUALITA
Zajímavosti z podmořské archeologie
Uprostřed extrémně horkých letních
dní přemýšlím co zajímavého z oblasti archeologie napsat do srpnového
čísla Týneckých listů. Mnoho z nás se
vydává trávit letní dovolenou někam
k moři, často k tomu Středozemnímu
nebo třeba k Jadranu. Rozhodla jsem
se tedy v krátkosti napsat, jaké zajímavé archeologické poklady leží
v mořích u našich oblíbených letních
destinací. Podmořská archeologie zde
odhaluje vzpomínky na antické doby,
kdy zde již panoval čilý ruch a na moři
se proháněly lodě antických Řeků, Římanů, Féničanů nebo Korinťanů.
V nedávné době byl u pobřeží Sardinie
nalezen vrak 2000 let staré římské lodi
s nákladem zabaleným tak, jako v momentě vyplutí před stovkami let.
V hloubce 45 metrů leželo plavidlo
dlouhé 18 metrů a široké 7 metrů. Loď
vezla náklad terakotových střešních
tašek, který byl ještě pořád úhledně
naskládán v kupičkách uprostřed lodi.
Archeologové věří, že loď měla namířeno ze Sardinie do římských kolonií ve Španělsku.
Proslulými námořníky a kupci, mistry
v navigování byli v antice Féničané.
V oblasti celého Středomoří a mnohdy
i dále obchodovali mimo jiné se stříbrem, jantarem, sklem či vzácným
fialovým barvivem Tyrským nachem.
Féničané brázdili Středozemní moře
v období 1200 – 300 př. n. l. a z původních sídel v dnešním Libanonu postupně expandovali až do Španělska či
Severní Afriky, kde zakládali své
kolonie. Nejznámější je Kartágo
v dnešním Tunisku. Vrak jedné z jejich
lodí z 6. st. př. n. l. byl nalezen
v hloubce 18 metrů u města Cartagena
na jihovýchodě Španělska. Loď byla
naložena rozmanitým zbožím od Baltického jantaru po sloní kly z oblasti
dnešního Maroka. Náklad lodi nám
také pomáhá udělat si představu
o stravě a životě fénických námořníků.
Výzkum odhalil na lodi zásoby žaludů,
oříšků a oliv, které sloužili jako potrava námořníků. Na lodi byly také
mediální partner obce Velký Týnec 2015
Foto: V. Vránová
malé kamenné kostky, které sloužily
k hazardním hrám.
Další zajímavý nález pochází z oblasti
severovýchodní Itálie, kde byl ve vzdálenosti 9,5 kilometrů od pobřeží
v oblasti Grada objeven vrak menšího
obchodního plavidla z 2. st. př. n. l.,
který převážel 600 amfor naplněných
sardinkami, nasolenými makrelami
a rybí omáčkou, kterou Římané milovali. Kromě toho na zádi lodi čekal na
archeology překvapivý objev. Zjistili,
že loď vezla také náklad 200 kilogramů
živých ryb, které byly v nádrži umístěné na zádi lodi, do které byla pomocí důmyslného hydraulického čerpadla systémem trubek vháněna
čerstvá mořská voda.
Vendula Vránová
Rozhovor 13
TÝNECKÉ LISTY
ROZHOVOR S LEOŠEM KALVODOU
Trenéra Leoše Kalvodu (1958) si
pamatuji jako hráče v době, kdy Sigma dobyla, ztratila a opět dobyla první
ligu. Bylo to v průběhu 80. let minulého století a na trenérské lavičce se
tenkrát usadil mj. Karel Brückner.
Hrál ve středu pole s úkolem včas
zatáhnout za záchrannou brzdu v případě hrozícího protiútoku soupeře.
Byl to spíše klidný typ fotbalisty,
džentlmena, dříče. Když skončil jako
hráč, načal další část svého profesního života - tentokrát trenérskou.
A učil se opět od toho, kdo ho v předchozích letech vedl jako hráče, tedy
od Velkého Hanáckého Stratéga Karla
Brücknera. Leoš Kalvoda se před rokem stal hlavním trenérem Sigmy Olomouc s jediným úkolem - vrátit ji do
první ligy. Mise se podařila a nyní před
ním stojí další velký úkol, aby Sigma
hrála v první lize důstojnou roli.
Leoši, naposledy jsme si o fotbale
povídali na televizní besedě trenérů, která probíhala v prosinci
roku 2013 v týneckém kině. Ty jsi
byl ještě trenérem Znojma. Stejně
jako tvůj tým i Sigma Olomouc bojovala o setrvání v první lize. Oběma mužstvům se to nepovedlo
a obě sestoupila do druhé ligy.
V čem - viděno s odstupem - spatřuješ příčiny jejich tehdejšího
neúspěchu?
Tak začněme mým týmem, tedy Znojmem. Kdybychom se do té situace dostali v loňské sezóně, tak bychom se
bodově zachránili. Ale to je kdyby,
protože tehdy nám uhraný počet bodů
nestačil. A navíc by nás z ligy vyloučili
pro nesplnění technických parametrů
našeho znojemského stadionu. A upřímně řečeno, Znojmo nebylo na ligu
manažersky i zázemím nachystáno.
Pokud jde o Sigmu Olomouc, ta měla
trochu smůly. V době, kdy začalo přituhovat, vsadila v boji o záchranu na
příliš mladé hráče. Ti se s nastalou
situací nedokázali porvat, protože boje na konci tabulky jsou psychicky
velmi obtížné. Nenašel se tahoun, který by dokázal ostatní strhnout. A tak
mužstvo, které hlásalo, že bude v sezóně bojovat o poháry, neslavně skončilo ve druhé lize. Nezapomeň, že postupně navíc odcházeli výrazní hráči,
jako jsou Tomáš Hořava a Martin
Pospíšilo. Dnes patří k oporám svých
týmů. A ti, co zůstali, se utopili v herním podprůměru…
V polovině roku 2014 jsi převzal i přes jiné a možná méně rizikovější nabídky - trenérské žezlo
v Sigmě Olomouc. Tvůj úkol byl
jednoznačný – návrat mezi fotbalovou elitu. Co rozhodlo o tom, že
jsi na tuto výzvu kývnul?
Platí, co jsem říkal už tenkrát. Jsem od
roku 1982 Olomoučan, je to tedy můj
domov. Byla to Sigma, která mi
umožnila hrát vrcholový fotbal. Cítil
jsem morální povinnost se k výzvě postavit čelem. Úkol jsme splnili, takže
můžeme říct, že první krok máme
úspěšně za sebou. Teď nás čeká neméně těžký, a to Sigmu opět zařadit
mezi tradiční ligové týmy. A pokud se
týká jiných nabídek, tak samozřejmě
chtěli, abych zůstal ve Znojmě. A kromě toho se s konkrétní nabídkou ozvali z Bohemians Praha. Samozřejmě
z té pravé Bohemky…
O druhé lize se říká, že je sice méně kvalitní, ale o to více rozhoduje
nasazení, bojovnost, houževnatost
týmu. Někteří odborníci soudili, že
v tom by mohl být pro Sigmu
kámen úrazu. Potvrdila se tato
předpověď?
Tak ano. Začátek byl, stručně řečeno,
zcela katastrofický. Po čtvrtém, pátém
kole jsme úspěšně atakovali sestupové příčky. Měli jsme pohovory s hráči, oni sami si začali uvědomovat, že
touto cestou to nepůjde. V boji o čelo
nerozhoduje skutečně jen fotbalovost,
ale všechny atributy, o kterých jsi hovořil. Navíc jsme uskutečnili schůzku
s našimi fanoušky. Pokud se ptáš, jaká
byla, tak velmi různorodá. Převažovali
fanoušci s realistickými názory, našli
se však i takoví, kteří by Sigmu viděli
pořád v pohárech, jinak nic nebrali.
Samozřejmě mají na svůj názor právo,
ale slavná pohárová doba se zatím
z různých důvodů nevrátí.
Výsledkově šla Sigma postupně nahoru. Jak jsi byl na podzim spokojen s herním projevem týmu?
Tak bodově to bylo dobré. Měli jsme
dlouhou šňůru bez prohry, která nás
vynesla až na čelo druhé ligy. Naše hra
však měla mezery. Pořád bylo na čem
pracovat. Navíc. Jde o to, zda hráči
měli či neměli navíc?! Snažit se můžeš
sebevíc, ale pokud ten potenciál
v mužstvu není, nemůžeš čekat zázraky.
Jak vůbec hráči vnímali účast ve
druhé lize, když většina z nich byla
zvyklá kopat v nejvyšší soutěži?
Musel jsi je nějak motivovat k tomu, aby si uvědomili, že jde vlastně
o existenci vrcholového fotbalu
v Olomouci?
Trošku jim trvalo, než to pochopili.
V případě neúspěchu by Sigmě hrozil
odliv sponzorů, vrcholový fotbal se taky mohl v Olomouci dostat do slepé
uličky. Oč se hraje, někteří hráči na
počátku nepochopili. Proto někteří
z nich skončili, jiní seděli na lavičce.
Pak jim došlo, že nehrají „jenom“ za
oddíl, ale i za sebe. Hráč druhé ligy
totiž není lukrativním zbožím na fotbalovém trhu. K tomu, aby byli vidět,
aby mohli mít šanci jako Hořava nebo
Pospíšil, tak se museli vrátit mezi elitu. Naštěstí to většině mužstva došlo!
Kdo byl tím vůdčím duchem týmu
v boji o postup do 1. ligy? Využil
někdo z mladých hráčů této situace k tomu, aby tě přesvědčil, že
právě volba na něho je ta správná?
Zklamal tě někdo vyloženě?
Že by mě někdo vyloženě zklamal, to
nemohu říct. A že by někdo čněl výrazně nad ostatními, tak to také ne.
Myslím, že své si uhrál Radek Šindelář
nastupující ve stoperské dvojici. Pozitivně se ukázal mladý brankář Michal Reichel, i když ani on se v zápasech s Karvinou a Znojmem nevyvaroval hrubých chyb, které by se mu
neměly stávat. Dobrým fotbalistou je
samozřejmě Michal Ordoš, ale nějak
ho nemohu přesvědčit, že jen fotbalovostí a fintičkami se zápas nevyhrává.
Mrzí mě, že současná Sigma jako celek není týmem odolných typů. Když se
mužstvu daří, hrají téměř všichni jako
z partesu. Pokud musíme výsledek otáčet, nenajde se silná osobnost, která
by ostatní zmobilizovala. A v tom vidím
největší problém současného kádru.
Sigma Olomouc je po roce opět
v lize. My si povídáme v době, kdy
se blíží první soutěžní kolo. Jak jsi
byl spokojen s přípravou? Podařilo
se získat nějaké posily?
Nějaké posily skutečně přišly. Do ofenzívy to je Juraj Halenár, který se stře-
lecky prosazoval ve slovenské lize.
Úplně hrotový hráč to ale není. Je to
takový ordošovský podhrotový typ.
Dále z Jablonce přišel záložník Pavel
Moulis. Ze zahraničního angažmá se
do ligy vrací brankář Miloš Buchta
Buchta. A z nedalekého Baníku se zpět
do Sigmy vrátil Vojtěch Štěpán.
Herně to bylo hodně proměnlivé. Dokázali jsme uhrát slušné výsledky, ale
zažili jsme i slušné propadáky. Herně
výborné to bylo ve slovenské Myjavě,
kde jsme si i zastříleli. Velmi náročný
zápas jsme odehráli ve Vídni s týmem
druhé ruské ligy FK Gazovik Orenburg, který jsme prohráli 1:4. Chci čtenáře jen upozornit, že druhá ruská liga
má vysokou kvalitu srovnatelnou s naší první soutěží! O několik hodin později druhá naše sestava hrála s rakouským týmem SV Matterburg 1:1.
Některé zápasy byly špatné. Vrcholem
byl poslední přípravný mač s Prostějovem…
Když jsi hodnotil poslední přípravný zápas s Prostějovem, tvé
prohlášení si hráči určitě za rámeček nedali. Řekl jsi, že to byl
„humus“ a že se tak o místo v sestavě nebojuje. Fanouškovi není
zcela srozumitelné, že profesionální hráči mohou přistupovat ke
své práci tak laxně.
Co k tomu říct!? Dobře víš, že jsem fotbal vrcholově hrával. Něco takového
by se ale za našich časů stát nemohlo,
přitom jsme nebyli takovými „profíky“, jako ti dnešní. V samotném zápase jsme mohli dát tři góly, ale také
jsme mohli prohrát. Někteří hráči si
mysleli, že si na závěr zahrají jen tak
halabala fotbálek a třetiligové mužstvo převálcují. Ale pozor! Žádné válcování se nekonalo!
Sigmu čeká těžký rok. Vrátit fotbalu v Olomouci jeho prvoligovou
důstojnost. Co splnění cíle zaručí?
Kde bys ji rád viděl v prvoligové
tabulce? A na jaké umístění skutečně má?
Podívej, já osobně kladu hlavní důraz
na to, abychom návrat zvládli v klidu,
bez nervů případných bojů o záchranu. Rok jsme byli mimo první ligu.
Možná to vypadá, že to není tak dlouho, aby mužstvo nevědělo, do čeho jde.
Vždyť většina hráčů ligu hrála! Ale
přece jen zápasy druhé ligy nejsou prvoligová utkání.
Ideál by byl klidný střed tabulky.
Sestup do druhé ligy si vůbec nepřipouštím, protože případný návrat by
byl daleko horší než ten letošní.
Když se podíváš na některé ligové
konkurenty, kteří budou usilovat
o úspěch v evropských pohárech.
Jakou podle tvého názoru mají šanci?
Tak suverény v předkolech evropských pohárů určitě nejsme. Spartu
čeká moskevský CSKA. Herně i ekonomicky nesmírně silný klub. Postup
přes něj bude velmi tvrdý oříšek.
Viktorka Plzeň je na tom samozřejmě
lépe. Izraelský mistr Maccabi Tel Aviv
vypadá jako schůdný soupeř. Nic se
ale nesmí podcenit. Zvláště zápas na
jejich půdě bude nepříjemný. A ostatní
mužstva? Musí jít zápas od zápasu. Jak
víš, Beloslav nezačala dobře, a to si
kladla za cíl vytvořit si do odvety
v Norsku dvougólový náskok. Místo
toho jeden s domácí prohrou. Prostě
šanci mají ti, kteří budou pokorní a budou dřít.
Vedení Viktorie Plzeň před několika hodinami oznámilo, že
vyprodalo všechny možné permanentky. Jde o zhruba necelých osm
tisíc kusů, přičemž kapacita stadionu je zhruba dvanáct tisíc.
V čem spatřuješ příčiny toho, že
mužstvo, které se ještě před
několika lety potácelo na hraně
sestupu, dnes baví atraktivním
fotbalem? Je úspěšné doma i v zahraničí. A není to otázka jednoho,
dvou let…
Tak je to celý komplex příčin, který
stojí za úspěchem současné Plzně.
Včele stojí management, který ví, co
chce. S budováním mužstva to začalo
za Pavla Vrby, který budoval mužstvo
podle svých představ. Zapojil do něj
řadu hráčů, které ostatní kluby vyřadili jako neperspektivní. Dokázal s nimi pracovat, herně i sebevědomím je
vytáhnout nad ligový průměr. Navíc
tito hráči opravdu chtěli něco dokázat.
Mechanismus byl nastartovaný a dnes
ta mašina běží do jisté míry samospádem. Svědčí o tom další ligový titul, tebou zmiňovaný divácký zájem, který je
skutečně jedinečný.
Naopak historicky nejúspěšnější
klub Sparta Praha neustále na výrazný a hlavně opakovaný úspěch
čeká. V čem je zakopaný pes?
Možná je to přesný opak Plzně. Peníze
jdou do klubu stejné, možná i větší, ale
vedení ani mužstvo je nedokážou proměnit v úspěch. Možná v tom hrají roli
interní vztahy, a to jak na úrovni managementu, tak v hráčské kabině.
V Plzni asi panuje silnější ruka či
pokora.
Pan Pelta se rozhodl, že rozšíří českou špičku o dalšího konkurenta.
Baumit Jablonec dýchá Viktorce
i Spartě na záda. Výsledky i kvalitní hrou. Fanoušek českého fotbalu
se raduje, ten jablonecký chodí na
zápasy stále v mizerném počtu.
Může něco situaci změnit?
Tak to je záhada i pro mě! To mužstvo
hraje opravdu kvalitní fotbal, diváků
chodí ale hrstka. Zda je to dáno velikostí města, blízkostí fotbalového
konkurenta z Liberce či zájmy o jiné
sporty v regionu, nevím. Každopádně
jak říkáš - širší fotbalová špička je jen
ku prospěchu našeho fotbalu, o tom
žádná.
Pokud se vrátíme na Moravu, existují tady dva týmy s ohromnou
tradicí, ale nedůstojnou současností - Zbrojovka Brno a Baník
Ostrava. Ten první byl svého času
proslavený mimořádně vysokými
návštěvami, o kterých se dnes může mužstvům jenom zdát. Ten druhý ještě před jedenácti lety pravidelně vyprodával své domácí zápasy a nakonec slavně vyhrál ligu.
Co se tam stalo?
Podívej, já su rozený Brňák. Hrál jsem
tam dorosteneckou ligu. Zápasy byly
naplánovány tak, že jsme hráli před
Zbrojovkou. V druhém poločase už bylo za Lužánkami třicet tisíc lidí! To
bylo něco úžasného, na co se nezapomíná. Vzpomínám si na to, kdy
Zbrojovka pod Josefem Masopustem
vyhrála ligu. To byla obrovská euforie.
Dnes vypadají Lužánky tak, jak vypadají. Do Králova Pole fotbalový fanoušek cestu nenašel, přitom do Ronda se nakonec chodit naučil. Snad situaci napomůže stavba nového stadiónu.
Sám bych se přimlouval za rekonstrukci tradičního místa, ten Lužánků.
Do poměrů v Baníku nevidím, jsem na
tom stejně jako každý fanoušek odkázaný na tisk. Zřejmě tam nefungují
vztahy mezi vedením klubu a městem.
Možná že je něco špatně v samotné
strategii klubu. A také mi není jasné,
proč by se nemohlo hrát z technických
důvodů na Bazalech, které mají pro
Ostraváky stejný význam jako Lužánky pro Brňáky…
Ptal se Petr Hanuška
14
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
OTÁZKA PRO
Miroslavu ZAVADILOVOU, předsedkyni mikroregionu Království
a starostku obce Majetín
Královský triatlon patří mezi tradiční akce spolupořádané mikroregionem Království. Nač se můžeme opět těšit? Můžeš se podívat
i zpět, jak se vůbec zrodila myšlenka jeho pořádání?
V letošním roce se koná již 8. ročník
a je výjimečný tím, že je zařazen do
Mezinárodního poháru v triatlonu.
Což je samo o sobě velký úspěch.
Předchozí ročníky byly součástí pouze
Hanáckého poháru. Pokud se ohlédnu
trochu do historie, tak největší podíl
na tom, že se v našem mikroregionu
pořádají závody v triatlonu, má kolega
Vojtěch Dostál, místostarosta obce
Majetín a nadšený sportovec. Dalším
takovým hybatelem byl Aleš Dedek
dlouholetý triatlonista a provozovatel
obchodu s cyklistickými potřebami
v Brodku u Přerova. Území mikroregionu Království a Bystřička nabízí
skvělé podmínky pro vytýčení náročné trasy triatlonového závodu. O tom,
že je to závod odpovídající mezinárodním standardům, svědčí i začlenění do
mezinárodního poháru. Cyklistická
trasa v délce 33 km vede obcemi Grygov, Vsisko, Velký Týnec, Čechovice,
Hostkovice, Vacanovice, Svésedlice
a zpět na Velký Týnec, Grygov a Majetín. Plavecká část v délce 0,5 km je
realizována na pískovně u obce Krčmaň. V Majetíně závodníci odloží kola
a zahájí 6 km běh v okolí koupaliště,
zahrádek a rybníka Hliník.
Abychom si ten den ještě trochu zpestřili, rozhodli jsme se uspořádat i závody pro děti. Celé dopoledne patří
dětem, kdy závodí už ty nejmenší na
odrážedlech (3 leté a mladší), starší
děti na kolech a od 10 let absolvují
klasický triatlon - plavání v bazénu, jízdu na kole a běh. Celkem máme
7 věkových kategorií rozdělených na
chlapce a děvčata. V loňském roce
startovalo asi 120 dětí a 200 dospěPaní Drahu ŽIVCOVOU, předsedkyni Klubu seniorů Velký Týnec
Paní Živcová, v sobotu 1. srpna pořádá Klub seniorů na zámku Společenské odpoledne? Mohla byste
nám vaši akci přiblížit?
Je to setkání členů seniorských klubů
z okolí, kde si lidé můžou popovídat
a pobavit se. Některé kluby mají, stejně jako my, taneční skupiny a ty během odpoledne předvedou svá nová
vystoupení.
Jaká vystoupení letos návštěvníci
uvidí?
V současné době máme potvrzeno
taneční vystoupení Klubů seniorů
z Choliny, Věrovan, Majetína, Těšetic,
Horky, Křelova a Hněvotína. Vždy tančí dvě skupiny, a než se připraví další,
tak hraje k poslechu hudba. Letos, již
poněkolikáté, je to skupina Allegro.
Jsou to manželé Hessovi z Jívové,
a hrají opravdu moc pěkně. Některé
taneční skupiny mají připraveny i dvě
vystoupení, například Těšetice. Jedno
lých. Abychom umožnili zapojení co
nejvíce lidem, kteří mají rádi pohyb
a nejsou vyloženými sportovci, zavedli
jsme také kategorie první triatlon
v životě a borec/borka mikroregionu
Království. Letos nově kategorie TIR
(nad 100 kg). Vyhodnocujeme také
nejmladšího a nejstaršího závodníka.
Od roku 2012 jsme ještě přidali kategorii štafet, kdy mohou být síly rozděleny do 3 závodníků. Celý den vládne při závodu úžasná atmosféra a není
nouze ani o překvapení.
Každý podobný podnik žije nejen
svými výsledky, ale i zajímavostmi,
nečekanými příhodami
Máš pravdu. Dovolila bych si tedy přidat pár perliček. Několika ročníků se
účastnil i známý triatlonista Petr Vabroušek, který v 1. ročníku přejel odbočku v obci Vacanovice, ale přesto
vyhrál. Putovní pohár se nám asi po
4. ročníku již bohužel nevrátil. Nejmladší účastník jel na odrážedle, dokonce s dudlíkem v puse. Před prvními
jezdci na kolech jede auto s majákem
a za posledním tzv. metla - dodávka
s vozíkem, která nabírá cyklisty například s píchlým kolem. Běžci jsou
označováni barevnými provázky, aby
byl kontrolován počet absolvovaných
okruhů kolem zahrádek. Z důvodu plavání na pískovně musíme mít připravena 2 depa na kola, která jsou vzdálená 1,5 km od sebe. V den „D“ je potřeba k organizačnímu zajištění okolo
100 dobrovolníků – u registrace, závodu dětí, regulovčíci na křižovatkách,
občerstvovací stanice při běhu, zajištění zázemí, závěrečné občerstvení
atd. Dárky máme připravené pro
všechny závodníky. Letos ponožky
s logem Královského triatlonu.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem
organizátorům, sportovcům i divákům
za vytvoření nezapomenutelné atmosféry. Naše heslo je „Poznej své tělo,
ukaž, co je v tobě. Tři disciplíny – jeden
sport“.
často bývá nějaká legrace.
Také máme pro návštěvníky připraveno občerstvení. S členkami našeho
klubu pečeme zákusky a ty jsou pak
nachystány na stolech. Pan Dvořák
nám bude dělat steaky a ve stodole se
o občerstvení budou starat holky Lexovi.
Letos je to již desátý ročník. To už
je pěkná tradice. Jak vaše akce
vznikla?
Před deseti lety vznikla na popud
děvčat z Dubu naše taneční skupina
Poupata. A začali jsme organizovat takové malé setkání jen pro naše členy
a lidi z blízkého okolí, kde Poupata
a skupina z Dubu vystupovaly. První
dva ročníky se konaly u podia u restaurace Na zámku. Postupně se přidávaly
další seniorské kluby, akce začala být
docela velká a tak jsme si ji začali organizovat sami. Základní „kádr“ vystupujících tanečních skupin je stejný
již několik let. Ale občas se přidávají i
nové skupiny. Jako letos ta z Hněvotína.
Plánujete v tradici pokračovat?
Jestli budeme dýchat, tak plánujeme,
že ji budeme dělat i dál. I když je to
někdy dost náročné. Většinou se nás
sejde kolem 300 lidí. Na celé organizaci, včetně pečení, se podílí jen 12
lidí, tanečnic. Potom v sobotu nám
vždy s chystáním chodí pomoct i naši
mužští členové.
Paní Živcová, moc děkuji za vaše
odpovědi!
Taneční skupina Poupata
JÓGA
pro všechny věkové kategorie
Srdečně Vás zveme
do společenského domu
ve Velkém Týnci
na cvičení s Luckou
2. září 2015
v 18:00 hod
Bližší informace Vám podá
paní Coufalová na tel. 605 757 717
Umění z půdy
Zámecká galerie pro jeden obraz
Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu,
zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme.
Recenze vystaveného obrazu
Tři Hanačky
Obraz pochází z půdy místního obecního úřadu.
Není signován, ale s největší pravděpodobností
je jeho autorem pan Taihan Ladislav.
Při prvním pohledu nás starší napadne Marx, Lenin a Stalin
se šátky na hlavách. Autor se zjevně nechal ovlivnit ideologickou
koncepcí padesátých let. Dvě Hanačky zobrazuje z profilu
zahleděné do budoucnosti. Třetí se s mírně pootočenou hlavou
dívá vpřed. Portréty zjevně nebyly silnou stránkou tohoto malíře.
Všechny tři ženy mají spíše mužské rysy a z tváří jim ostře vystupují
olbřímí nosy. Z celkového vyznění obrazu není jasné, zda jde o jakýsi
pamflet na ideologický tlak padesátých let, nebo o vyjádření
budovatelského úsilí.
Přijďte a můžete se dívat vlastníma očima.
Všechny zájemce o umění srdečně zve
Stanislav Denk
SLOUPEK POEZIE
ZA VSÍ
Jiří Černohlávek
Slunce se stěhuje z lesních samot
a pozdravuje tě ošatkou bříz
Za vsí vytryskly jeřáby
a ocúny slibují nádhernou smrt
Ryby vypily rybník
Nejsem vlažný jenom trpký
když cestou ohýbám vítr
a vracím se
pro smutnou píšťalku pološera
(Cestou do Emauz, 1993)
Výročí 15
TÝNECKÉ LISTY
Srpnová výročí středomoravského regionu
Před 155 lety – dne 1. srpna 1860 se narodil v Bříze u Hradce Králové prof. František POLÍVKA, věhlasný botanik,
profesor a ředitel České reálky.
Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové studoval UK v Praze. V r. 1886 přišel
do Olomouce, kde trvale zakotvil. Učil na Slovanském gymnáziu a vyučoval
přírodopis, matematiku a fyziku. Byl řádným profesorem, a když byla v r. 1902
založena česká reálka, stal se jejím prvním ředitelem. V l. 1902–13 byl souběžně
též inspektorem pro české školy v Olomouci. První knihu Etymologický slovníček
latinského názvosloví přírodopisného (1883) vydal v Praze a o pět let později
publikaci Pod drobnohledem, která vyšla v Olomouci. Ve výročních zprávách
Slovanského gymnázia v letech 1890-91 bylo pojednání Cizopasné rostliny jednosnubné. V jeho tvorbě inspirované olomouckým knihkupcem a nakladatelem
Romualdem Prombergrem měla jedinečný význam spolupráce s vynikajícím
ilustrátorem Adolfem Kašparem. Díky tomuto tvůrčímu trojlístku vznikly hodnotné a celostátně využívané učebnice Rostlinopis (1896) a Živočichopis (1897).
Vrcholem jeho tvorby se stala unikátní čtyřdílná Názorná květena zemí koruny
české (1899-1903). Toto dílo bylo uznávané i v zahraničí. V r. 1912 vyšel Klíč
k úplné květeně zemí koruny české, který se dočkal několika reedicí. Zemřel
2. 7. 1923 v Olomouci. Na paměť této významné osobnosti byla pojmenována
v Olomouci ulice ve vilkové čtvrti Nové Ulice. U příležitosti 10. výročí úmrtí byl
postaven ve Smetanových sadech pomník, dílo akademického sochaře Julia Pelikána. Tato socha byla po r. 2003 restaurována sochařem Karlem Hořínkem a dne
27. 7. 2006 instalována opět uprostřed magnóliové zahrady.
(Medailonky osobností z pera RNDr. Vladimíra Zicháčka. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc SGO 1997. S. 320-321.)
Před 95 lety – dne 1. srpna 1920 se narodil v JesenciLadíně prof. ThDr. František VYMĚTAL, teolog a vysokoškolský učitel.
Na kněze byl vysvěcen v Olomouci 5. 7. 1949. Zpočátku byl kaplanem ve Velkém
Týnci a Veselí na Moravě. Od r. 1976 působil v Olomouci jako kanovník a generální vikář. Byl profesorem a později děkanem Cyrilometodějské bohoslovecké
fakulty v Litoměřicích. V posledních letech vypomáhal v olomoucké duchovní
správě, kde také dne 17. 8. 2000 zemřel. Pohřben byl v rodišti.
(Ševčíková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy
2005, č.7-8.)
Před 120 lety – dne 3. srpna 1895 se narodil v Tučapech
František VYSTRČIL, malíř, čs. důstojník – legionář.
Maturoval na České reálce v Olomouci v r. 1914. Měl malířské nadání a velký vliv
na něj měl prof. kreslení Karel Wellner, který jej připravoval k přijímacím pohovorům na AVU s tím, že ho bude všemožně podporovat. Ke studiím nedošlo,
protože vypukla první světová válka. Bojoval u Zborova a Bachmače. Jako ruský
legionář prošel sibiřskou anabázi až do Vladivostoku a do vlasti se vrátil až
v r. 1921. Po návratu působil u dělostřelectva v Olomouci. Aktivně se věnoval též
jezdeckému sportu na Lazecké dráze a ve volných chvílích maloval převážně
akvarely z olomouckého prostředí. Ve 30. l. působil na Slovensku, kde se oženil
a v r. 1937 byl jmenován podplukovníkem. Po r. 1938 se vrátil do Olomouce, kde
bydlel spolu s rodinou až do konce války. Poté měnil často svá působiště a zemřel
16. 12. 1974 v Lubici u Kežmaroku. Jeho syn Otakar Vystrčil, který se narodil
v r. 1935 v Košicích, se profesně věnoval malířství a stal se z něj významný
výtvarný pedagog, který trvale zakotvil na Hané.
(Ševčíková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy
2005, č. 7-8.)
Před 30 lety – dne 7. srpna
1985 zemřel v Kuníně u Nového Jičína MVDr. Prokop
Večeřa - veterinární lékař,
hipolog.
Pocházel ze Skrbeně, kde se narodil
13. 9. 1908. V r. 1920 přešel z prostějovského gymnázia do sekundy Slovanského gymnázia Olomouc. Jeho rodina přesídlila z Čehovic na Prostějovsku do Seničky u Litovle. I když mu
sedlačení bylo při studiu přítěží, měl je docela rád. Umožňovalo mu totiž denně
pracovat s koňmi, které miloval. Až do maturity je každé ráno před odchodem na
lokálku chodil pozdravit do stáje. Sestry dostaly věnem hospodářství a Prokop
přešel do Brna studovat zvěrolékařství. Byl zde žákem velkých osobností naší
veterinární medicíny prof. MVDr. Antonína Klobouka (rodák z Velkého Týnce)
a prof. MVDr. J. Taufera. Pod jejich vedením si osvojil pracovní postupy vědecké
práce a tvůrčí přístup ke genetice aplikované v chovatelské praxi, již později
uplatňoval zejména v zootechnice výkonných jezdeckých koní. Dne 17. 6. 1933
byl promován doktorem veterinární medicíny. Po krátké veterinární praxi
v Hluboké nad Vltavou narukoval, absolvoval důstojnickou školu pro důstojníky
veterináře v záloze a následně sloužil ve vojenských hřebčínech Horné Motešice
na Slovensku a Hostouň na Šumavě. Od března 1937 působil v hřebčíně Turie
Remety na Podkarpatské Rusi. V následujícím roce složil s vyznamenáním
zkoušku pro odbornou službu v ústavech pro chov koní a byl jmenován komisařem pro jejich chov. Absolvoval i dvouletou vyšší jezdeckou školu ve Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích. V hodnosti kapitána velel při mobilizaci
v r. 1938 jezdecké eskadroně na východoslovenských hranicích s Maďarskem.
Veškerý svůj volný čas věnoval sportovní jízdě. Za války vedl chov v hřebčíně
Nemošice a od r. 1945 působil v Kladrubech nad Labem. V lednu 1949 byl jmenován ředitelem Ústavu pro chov koní v Hostouni na Šumavě. Měl za úkol
převést ho z vojenské správy do resortu zemědělství a tehdy ze strategických
důvodů ho přemístit na bezpečnější místo ve vnitrozemí. Vybral si Albertovec
u Opavy. Ředitel dr. Večeřa šel svým podřízeným příkladem a do své sedmdesátky denně jezdil. Působil i jako rozhodčí jezdeckých soutěží, na Albertovci
organizoval jezdecké dny, navštěvované desetitisícovými zástupy diváků. Byl
rovněž ředitelem a hlavním organizátorem řady významných mezinárodních
jezdeckých závodů. Organizoval i dražby sportovních koní, z nichž plynuly pro
státní rozpočet devizové prostředky jako z dobře prosperující továrny. Do análů
čs. jezdectví budou zapsány skvěle organizované kurzy jezdectví z nichž vycházeli odborně proškolení nadšenci jezdeckých oddílů v celé republice. Pěkný
vztah k rodné Hané projevoval zcela spontánně. Ať s rodinou přijížděl autem na
Hanou z kterékoli světové strany, vždy v okruhu do 30 km od Olomouce mluvil
výhradně hanácky.
(Zicháček, Vladimír : Osobnosti. In: webové stránky Slovanského gymnázia
Olomouc.)
Před 145 lety – dne 11. srpna 1870 se v Grygově narodil Jan
ŠRÁMEK, teolog a politik.
Pocházel z chudé zemědělské rodiny. Otec mu zemřel již ve třech letech a dík
přízni některých kněží mohl absolvovat arcibiskupské gymnázium v Kroměříži,
kde v r. 1888 maturoval. Poté studoval teologickou fakultu v Olomouci, kde byl
vysvěcen na kněze v r. 1892. V l. 1893-99 byl kaplanem v Novém Jičíně, pak
administrátorem v Životicích u Opavy a kaplanem ve Všechovicích na Kroměřížsku. V r. 1902 odešel do Brna, aby se věnoval politickoorganizační práci.
Souběžně působil v období l. 1905-18 na brněnském biskupském alumnátě,
zprvu jako docent a od r. 1911 jako profesor křesťanské sociologie. Po vzniku
ČSR byl zvolen předsedou Čs. strany lidové, byl poslancem a ministrem
čs. koaličních vlád. R. 1912 získal titul Msgre, r. 1927 byl jmenován PhDr.h.c. na
Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1939 uprchl se svým
spolupracovníkem F. Hálou do Polska, odtud do Francie a po její porážce do
Anglie. Byl předsedou obou londýnských emigrantských vlád. Po roce 1945 byl
až do února 1948, kdy podal demisi, místopředsedou vlády. V březnu 1948 se
pokusil o útěk do zahraničí, ale byl zatčen a až do konce života internován.
Z místa poslední internace na zámečku Roželově v Brdech byl těžce nemocný
pod cizím jménem hospitalizován v nemocnici na Bulovce v Praze, kde zemřel
22. 4. 1956. Pochován byl tajně za asistence StB ve Velkém Týnci do hrobu své
matky. V září 1991, po třiceti pěti letech od jeho smrti byly jeho tělesné pozůstatky exhumovány a 12. října 1991 uloženy se všemi poctami na velehradském hřbitově.
(sjl: Jan Šrámek na Velehradě.Kdy-kde-co v Olomouci. 1991, č. 11,S. 4. *
Slovník prvního čs. odboje 1914-1918. Praha, Hermes 1993.)
Před 55 lety – dne 20. srpna
1960 tragicky zemřel v Bělkovicích Josef KOUDELÁK,
učitel, editor, folklorista
a spisovatel hanáckého venkova.
Pocházel ze Seničky, kde se narodil
26. 2. 1906. Po obecné škole v rodišti
absolvoval reálné gymnázium v Litovli
a pak absolvoval Učitelský ústav
v Olomouci. Jeho první pedagogické
kapitoly se začaly psát v r. 1926.
Vyučoval na obecných školách v Července, ve Slavětíně u Litovle, na Dívčí
měšťanské škole v Novém Jičíně, v Renotách u Litovle, Uničově, v Náměšti
na Hané, Šternberku, Štarnově
a v l. 1958-60 působil jako ředitel
základní školy v Bělkovicích. Od studií
psal básně, fejetony a drobné příspěvky do novin a časopisů. Opěvoval
život na Hané. V několika románových
pracích (S větrem o závod, Skála puká,
Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá
Srdce, Krůpěje, Náš rod) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu
jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské
poměry. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích
na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané
v l. 1939 a 1940. Z r. 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod
Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí
a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Výbor z jeho
poezie i prózy vydaný v Seničce v r. 2000 přehledně uspořádal spisovatelův syn
ing. Aleš Koudelák a na rodném domě byla umístěna pamětní deska.
(Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Olomouc 2015. * Ševčíková, Hana: Haná
v dětské literatuře. Olomouc 1993.)
Před 70 lety – dne 21. srpna 1945 zemřel v Olomouci prof.
František HADERKA, středoškolský pedagog, národní
pracovník a publicista.
Pocházel z Kroměříže, kde se narodil 3. 7. 1886. Po maturitě na gymnáziu v rodišti odešel studovat FF na UK do Prahy. Po promoci r. 1909 začal působit
v Olomouci jako suplující profesor na české reálce, kde učil češtinu a němčinu,
kromě válečných l. 1914–18. V l. 1919-20 učil též na dívčím gymnáziu a 1920-21
na učitelském ústavu. Poté byl jmenován definitivním profesorem a vrátil se na
reálku, kde učil do 29. 1. 1926. Pak odešel do Šumperka, kde byl jmenován
ředitelem české reálky a působil zde do r. 1934. Projevoval se zde jako zanícený
vlastenec, dobrý organizátor a praktik. K 1. 9. 1934 byl jmenován ředitelem
Slovanského gymnázia v Olomouci. V Olomouci byl též aktivně činný v Národní
jednotě. Od r. 1923 pravidelně publikoval v Lidových novinách, byl činný též ve
Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, psal pedagogické spisy. Od r. 1935
byl jednatelem Ústředního výboru Národní jednoty, později členem Národní
rady v Praze i její odbočky v Brně. Pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci
a jeho náhrobek ozdoben bronzovým reliéfem od Julia Pelikána.
(Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. * Filip, Z.: Kdo byl kdo. 200
osobností z historie Šumperka. Štíty 2008. S. 27).
... pokračování na str. 16
16
Výročí
Před 165 lety – dne 23. srpna 1850 se v Citově u Přerova
narodil Ludevít R. PAZDÍREK, hudební skladatel, nakladatel a učitel.
Největší vliv na jeho hudební vzdělání měl tatínek Josef (1813-1896), učitel a hudebník, jehož kapela byla známa po celém kraji. Ludevít absolvoval učitelský
ústav v Olomouci a poté učil od r. 1868 v rodišti, pak v Roštíně a r. 1879 se stal
nadučitelem v Horní Moštěnici. V témže roce zde založil hudební nakladatelství,
kterému se plně věnoval a o deset let později se vzdal i učitelství. Nakladatelství
přestěhoval za dva roky do Bučovic a roku 1897 do Olomouce, kde působil 14 let.
Pak se přestěhoval do Brna, kde 30. 4. 1914 zemřel. Prvým jeho nakladatelským
počinem byl Malý koledníček (1879). Vydával obřadní příručky, chrámovou hudbu českých skladatelů, díla hudebních pedagogů a řadu dalších hudebnin. Úzce
spolupracoval s bratry Bohumilem (1839-1919) a Františkem (1848-1915). Po
jeho smrti se nakladatelské činnosti věnoval jeho syn Oldřich (1887-1944).
(Československý hudební slovník. II. Praha 1965, S. 265-266. Žižka, L.K. Rod
Pazdírků. In: Hudba a národ. Praha 1940, S. 132-133)
Před 110 lety – dne 28. srpna 1905 se narodil v Olomouci
Otakar LENHART, amatérský malíř, ilustrátor, fotograf
a filmař.
Byl synem malíře Jindřicha Lenharta (1878-1955) a bratem sochaře Karla (19041978). Vyučil se písmomalířem. V r. 1928 absolvoval Školu bytového průmyslu
v Olomouci. K fotografování jej přivedla nutnost fotografovat bratrovy sochy. Od
r. 1930 byl členem Českého klubu fotografů amatérů. V r. 1931 absolvoval portrétní kurs Karla Hájka (1900-1978) a po seznámení se s Jaroslavem Nohelem
(1914-1977) se věnoval výhradně experimentální a reklamní fotografii. Malovat
začal ve 30. l. a filmovat v 50. l.. Jeho filmy většinou s výtvarnou či vlastivědnou
tématikou získaly několik ocenění. Od r. 1970 byl aktivním členem fotografické
sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, která vydala v r. 1981 Rimbaudovu sbírku Opilý koráb s jeho ilustracemi. V r. 1965 vyšla v Ostravě fotografická publikace Jeseníky s jeho záběry a texty Jaromíra Tomečka. Nejznámější
filmy, které natočil, aby dokladoval lidové zvyky a obyčeje Hané, jsou např. Vázání hanáckého šátku (1954), Olomoucká a šternberská keramika (1965), Vožení
krále (1966). V r. 1980 natočil ještě film o fotografiích Ivo Přečka. Zemřel 3. srpna 1992 v rodišti.
(Dvořák,K.: Zapomenuté svědectví. Fotografie 1979, č.2, S.41. * Encyklopedie
českých a slovenských fotografů. Praha, ASFO 1993.)
Před 115 lety – dne 28. srpna 1900 se narodil na Svatém
Kopečku PhDr. Oldřich LETFUS, klavírista a hudební skladatel.
Vyrůstal v rodině hudebního pedagoga Adolfa Letfuse (1862-1927). Studoval
Slovanské gymnázium v Olomouci, kde i maturoval (1919). Poté odešel do Prahy,
kde absolvoval konzervatoř a hudební vědu na FF UK. V l. 1919-21 byl žákem
J. B. Foerstera. Od r. 1931 hrál v jazzovém duu s E. Schulhoffem. Spolupracoval
Československým rozhlasem. Hojně také koncertoval v zahraničí a to v Belgii
a Holandsku. Po r. 1945 založil vlastní rytmickou skupinu, která doprovázela
každodenní živě vysílaný ranní tělocvik. Složil několik klavírních symfonických
a komorních skladeb, mj. i symfonickou báseň Divoženka podle Františka
Kožíka, která měla rozhlasovou premiéru dne 22. 4. 1942. Zemřel 2. 2. 1959
v Krompachu.
(Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha 1990, s. 317-318. * Kotek,
J.: Kronika české synkopy. Praha 1975.)/
Připravila Hana Ševčíková
TÝNECKÉ LISTY
Stalo se ve světě - srpen
1
1960 – Benin získal nezávislost na Francii.
2
1945 – Konec jednání v Postupimi – Postupimská dohoda
(začátek 17. července).
3
1680 – Zemřel Tomáš Pešina z Čechorodu,
český dějepisec a spisovatel (*19. prosinec 1629).
4
1875 – Zemřel Hans Christian Andersen,
dánský spisovatel (*1805)
5
1850 – Narodil se Guy de Maupassant,
francouzský spisovatel (†1893).
6
1945 – Druhá světová válka: V 8:16 svrhl letoun Enola Gay atomovou
bombu Little Boy na japonské město Hirošima.
7
1865 – Narodil se Luděk Marold,
malíř a ilustrátor (†1. prosince 1898)
8
1945 – Uzavřena Londýnská dohoda o stíhání válečných zločinců.
9
1945 – Druhá světová válka: Atomová bomba Fat Man byla svržena
na japonské město Nagasaki. Zemřelo kolem 70 000 lidí.
10
11
955 – Východofranský král Ota I. porazil kočovné Maďary v bitvě
na řece Lechu. Bitvy se zúčastnil i český kníže Boleslav I.
1830 – Narodil se Heinrich Mattoni, karlovarský podnikatel
(†14. května 1910)
12
30 př. n. l. – Zemřela Kleopatra VII., poslední vládkyně Egypta
(*69 př. n. l.)
13
1940 – Byla zahájena letecká bitva o Britanii.
14
1980 – Lech Wałęsa vedl stávku v gdaňských loděnicích v Polsku,
což později vedlo ke vzniku odborového hnutí Solidarita.
15
1945 – Kapitulace Japonska v druhé světové válce.
16
1960 – Získal Kypr nezávislost na Velké Británii.
17
1955 – Zemřel Fernand Léger, francouzský malíř a sochař
(*4. února 1881).
18
1505 – Narodila se Marie Habsburská, manželka českého krále
Ludvíka Jagellonského (†18. listopadu 1558).
19
1435 – Husitské války: vojsko Táboritů bylo poraženo katolickými
silami Oldřicha z Rožmberka v bitvě u Křeče.
Šlo o poslední klasickou bitvu husitských válek.
20
21
1940 – Ruský revolucionář Lev D. Trockij se stal obětí atentátu
agenta NKVD Ramóna Mercadera.
O den později Trocký následkům zranění podlehl.
1980 – během vychřice padla památná lípa „Kongresovka“ v Plasích
22
1485 – Jindřich Tudor porazil Richarda III. v bitvě u Bosworth,
v Anglii skončily války růží.
23
1305 – Vůdce skotského povstání proti Angličanům William Wallace
byl v Londýně po krutém mučení popraven.
24
410 – Vizigóti vedení náčelníkem Alarichem dobyli
a vydrancovali Řím.
25
1830 – Začalo belgické povstání proti nizozemské nadvládě.
26
1880 – Narodil se Guillaume Apollinaire, francouzský básník
(†9. listopadu 1918).
27
1635 – Zemřel Lope de Vega, španělský dramatik a básník
(*25. listopadu 1562).
28
1645 – Zemřel Hugo Grotius, holandský právník, filozof,
křesťanský apologeta, dramatik a básník (*1583).
29
1885 – Gottlieb Daimler sestrojil první motocykl.
30
1935 – Zemřel Henri Barbusse, francouzský prozaik
(*17. května 1873).
31
1880 – Narodila se Vilemína Nizozemská, nizozemská královna
(†28. listopadu 1962).
Články, dopisy, úvahy, komentáře 17
TÝNECKÉ LISTY
Svatý Šarbel Makhluf
Bůh vybírá jisté lidi, aby mimořádným
způsobem připomenul světu Boží existenci, Boží všemocnou lásku a nekonečné milosrdenství. Svatý Charbel
Makhlouf (Šarbel Machlúf) je jeden
z nejznámějších svatých na Středním
východě. Burcuje víru a všeobecnou
úctu mimořádnými zázraky a znameními způsobenými silou své přímluvy.
Dětství
Narodil se 8. dubna 1828 jako páté dítě nemajetných rodičů Antuna a Brigidy Makhloufových, kteří žili v malém
městečku na kopci Bekaa Kafra 140
km severně od Bejrútu. Při křtu dostal
jméno Josef. Jeho rodiče byli katolíci
maronitského ritu. Jejich děti vyrůstaly v radostné atmosféře lásky, která
pramenila z živé denní modlitby a tvrdé práce na poli. V té době byl Libanon
pod vládou Osmanské říše. Když byly
Josefovi tři roky, zemřel mu otec. Josefova matka se rozhodla, že se znovu
provdá, aby dětem umožnila péči a
vzdělání. Vzala si za manžela poctivého a zbožného jáhna jménem Ibrahim.
Ve čtrnácti letech Josef pocítil první
náznaky volání k mnišskému povolání.
1. listopadu 1853 složil první sliby
a přijal jméno Charbel po starokřesťanském mučedníkovi, který byl v roce 107 našeho letopočtu zabit v Antiochii. Dokončil svá teologická studia
a 23. června 1859 byl vysvěcen na
kněze.
Hmatatelné zpřítomnění Boží lásky
Když někdo, kdo je úplně oddán Bohu,
prosí, zpřítomní ve světě Boží všemohoucí lásku. Je to pak Kristus sám, kdo
mluví skrze něho, poráží ďábla dobrotou, lež pravdou a nenávist láskou. Na
světě neexistují účinnější prostředky
boje proti zlu. Takovým způsobem
otec Charbel bojoval proti zlu, protože
věděl, že nejjistější cesta, jak je možné
změnit svět k lepšímu, je změnit sám
sebe, stát se svatým ve spojení s Bohem. To byl hlavní cíl jeho života v klášteře. Pouze ti, kdo oddaně touží po
svatosti, učiní svět lepším.
Ochod do samoty
15. února 1875, po mnoha letech v klášteře v Annayi, otec Charbel obdržel
povolení k odchodu do poustevny svatých Petra a Pavla, kde se spojil s Kristem modlitbami, manuální prací, přísným sebeovládáním a postem. Malá
a odlehlá poustevna, ve které žili pouze tři mniši, se nacházela v nadmořské
výšce 1350 metrů. Charbelova cela
měla pouze šest metrů čtverečních.
Pod hábitem stále nosil žíněnou košili
a spal jen několik hodin denně. Jedl
velice málo, pouze jednou za den. Maso nejedl vůbec. Eucharistie byla
ústředním bodem jeho života. Dříve
než přistoupil ke slavení mše svaté
v kapli poustevny, vždy se na ni nejprve dlouho připravoval. Pak zůstával
ještě další dvě hodiny v díkůvzdání.
Denně adoroval před Nejsvětější svátostí. Také každý den četl a rozjímal
nad Písmem Svatým. Pracoval a bez
ustání se modlil. Tímto způsobem se
odevzdával Bohu, aby Bůh mohl očistit
jeho srdce a osvobodit ho od zlých
sklonů a egoismu.
Různost cest ke svatosti
Spolubratři považovali Charbela za
svatého již během jeho života, protože
věděli, jak hrdinně následuje Krista.
Pouze určití lidé jsou povoláni k životu
tak přísnému, jaký vedl Charbel, ale
Kristus volá ke svatosti každého z nás.
Smysl pozemského žití je růst v lásce,
abychom dosáhli nebe. To znamená
milovat tak, jak Kristus miluje nás,
a uskutečňovat v každodenním životě
Jeho největší přikázání: „Milujte se
navzájem, jak jsem já miloval vás” (Jan
15,12).
Uzdravuje na těle i na duchu
V roce 1873 otec představený poslal
otce Charbela do paláce prince Rašída
Bejk Al-Choury, aby se modlil za princova syna Nagiba, který onemocněl
tyfem. Lékaři chlapci dávali už jen velmi malou naději. Otec Charbel pozvedl
svatý kříž nad hochem a požehnal ho
svěcenou vodou. O chvilku později se
Nagib uzdravil, k veliké radosti všech
přítomných. Když později princův syn
dokončil lékařská studia, stal se jedním z nejznámějších lékařů v Libanonu. V malém městě Ehme žil duševně
postižený člověk, který byl velkým
nebezpečím pro sebe i pro jiné. Několik mužů ho s velkými obtížemi přivedlo do kláštera Annaya, ale nedokázali ho už dovést do kostela, protože
disponoval nadlidskou silou. Objevil se
otec Charbel a požádal ho, aby šel
s ním a poklekl před svatostánkem.
Muž se sklonil a učinil tak, jak mu
mnich řekl. Po modlitbě, v souladu
s východním obyčejem, četl otec Charbel postiženému z Evangelia. Pak se
stal zázrak. Muž byl uzdraven. Později
se oženil, měl početnou rodinu a přestěhoval se do Spojených států. I tam
se stalo mnoho zázraků ve spojení s otcem Charbelem, ale většinou až po
jeho smrti.
Smrt v kapli
Otec Charbel zemřel na Štědrý večer
roku 1898 během adorace před Nejsvětější Svátostí. Jeho spolubratři ho
našli na podlaze kaple. Když umývali
tělo, objevilo se velké světlo ze svatostánku. Mniši to považovali za viditelné znamení nebe. Venku silně sněžilo a vál ostrý vítr. Všechny cesty
k poustevně byly zaváté sněhem a nikdo z kláštera nemohl nejbližší vesničany informovat o jeho smrti. Ale stala
se zvláštní věc. Přesně ten den lidé
v okolí vnitřně poznali, že otec Charbel
byl povolán do nebe. Mladí muži se
vydali s lopatami odklízet sníh, aby se
dostali do poustevny a donesli tělo do
kláštera Annaya. Představený kláštera
napsal: „Ztratili jsme jasnou hvězdu,
která ochraňovala náš řád, Církev
a všechny Libanonce svou svatostí.
Modleme se, aby Bůh učinil Charbela
naším patronem, který nad námi bude
dohlížet a bdít a bude průvodcem
temnotami pozemského života.”
Tajemná záře, vůně, tekutina…
Na svátek Narození Páně byl otec
Charbel uložen k odpočinku do společné hrobky v klášteře. Následující
Týnecké zvony
Historie týneckých zvonů začíná pravděpodobně s posvěcením nového týneckého kostela v roce 1760. Podrobnější informace o těchto zvonech farní
kronika neuvádí. Zmíněna je až první
rekvírace pro válečné účely v letech
1916 a 1917. Dva zvony byly shozeny
z věže 2. listopadu 1916, třetí v září
1917, jedná se asi o nejstarší zvon Pavel.
V roce 1924 dne 28. září na sv. Václava
byly posvěceny nové zvony olomouckým arcibiskupem Dr. Leopoldem Prečanem, týneckým rodákem. Byly darem pana arcibiskupa Prečana a ministra Dr. Jana Šrámka, rodáka grygovského. Zvony ulila firma Herolda Richtera z Chomutova v Čechách. Byly to
Maria - 860 kg (ladění fis), Leopold –
432 kg (a), Metoděj – 299 kg (h). Slavnost svěcení proběhla v 1 hodinu odpoledne, potom byly vytaženy na věž
a jejich hlas se ozval ve 3 hodiny. Tu
neděli byla také posvěcena nově postavená budova orlovny. Odpoledne
vycházeli lidé z domů, aby se potěšili
krásnou melodií zvonů, což od roku
1917 neslýchali. Zvony naposledy vyzváněly 17. května večer a 18. května
ráno roku 1942. Z věže byly spuštěny
19. května a odvezeny do Grygova na
vlak.
Od rekvírace roku 1942 do roku 1972
zvonilo se pouze malým zvonem umíráčkem zavěšeným ve věžičce nad
presbytářem. Tahalo se za provaz zavěšený u dveří do sakristie.
problémů a hlahol zvonů ozval se odpoledne o půl třetí k potěšení farníků
týneckých konečně po 30 letech. Tu
neděli byly také posvěceny a zavěšeny
tři zvony krčmaňské. Současné zvony
ve Velké Týnci se hmotností a laděním
neliší od původních z roku 1924.
Foto:pamětní kniha farnosti V. Týnec
8. října 1972 - zvony připravené k svěcení
Nynější velkotýnecké a krčmaňské
zvony vyzvánějí na kostelních věžích
od roku 1972. Pořízeny byly od firmy
Schiling z Apoldy v bývalém NDR. Na
pořízení bylo vybráno 203 tis. Kčs
z darů a sbírek. Dovezeny byly do Grygova vlakem 29. září 1972. Potom byly
přesunuty do Velkého Týnce na faru,
krčmaňské do jednoho dvora blízko
u kostela. Slavnost svěcení byla stanovena na neděli 8. října. V 9 hodin ráno
průvod věřících, kněží a světitele kapitulního vikáře Josefa Vrany prošel od
fary do chrámu za zpěvu písně „Bože,
cos ráčil před tisíci lety“. V kostele
sbor zazpíval skladbu „Radostný den
nastal nám“. Světitele přivítal místní
duchovní správce Dr. Leopold Chvostek. Poté v průběhu mše svaté po kázání byly zvony posvěceny. Následovaly poklepy na zvony od kněží, kmotrů zvonů a dalších zástupců farníků.
Po ukončení obřadu svěcení a po mši
svaté byly vyvezeny před kostel ke věži. Pak týnečtí hasiči zvony vytáhli na
věž a tam je zavěsili. Vše proběhlo bez
Foto:pamětní kniha farnosti V. Týnec
Před vyzvednutím zvonů. Zleva: J. Šnajdr,
K. Hrudník, F. Dosoudil, A. Dosoudil,
V. Dosoudil, A. Schmidt, J. Majer
Připomenu ještě, že letos bylo na Noci
kostelů potěšitelné, kolik mladých lidí
vstoupilo do kostela, na kůr a na věž ke
zvonům a dopřálo si také krásného
pocitu vidět široké okolí naší rodné
Hané lemované mírnými kopci, údolím
řeky Moravy, okrajem Oderských
vrchů, desítkami olomouckých věží
a Svatým Kopečkem.
Vojtěch Hrudník
noci se nad celým údolím rozlila
záhadná jasná záře a trvala po čtyřicet
pět nocí. Událost vyvolala velký rozruch v celém kraji. Tisíce křesťanů
i muslimů přicházelo k hrobu, aby
viděly tento mimořádný jev. S cílem
získat z ostatků otce Charbela alespoň
kousek oblečení nebo pramenů vlasů
jako relikvie, začali kopat v místě hrobu. Kvůli bezpečnosti se maronitský
patriarcha rozhodl přenést Charbelovo tělo do kláštera.
Hrob byl otevřen za přítomnosti lékaře
a dalších oficiálních svědků. Exhumované mnichovo tělo bylo neporušené
i přes to, že bylo přikryto mokrou zemí.
Odborníci ho podrobili lékařským testům, které potvrdily, že tkáně nejeví
žádné známky rozkladu, a že tělo navíc
vydává úžasnou vůni a uvolňuje tekutinu neznámého původu. Dodnes tato
tekutina bez ustání vychází ze světcova těla jako znamení Kristovy uzdravující síly. Tělo otce Charbela bylo
umyto, oblečeno do nových šatů a uloženo v otevřené rakvi v jedné místnosti
kláštera, která není přístupná veřejnosti. Kvůli neustálému prosakování
tekutiny z těla museli mniši vyměňovat
roucha zesnulému poustevníkovi každé dva týdny.
Nevysvětlitelná záhada
24. června 1927 bylo Charbelovo tělo
uloženo do kovové rakve a přeneseno
do mramorové hrobky v klášterním kostele. V roce 1950 začala prosakovat
záhadná tekutina z hrobky. Maronitský patriarcha nechal tělo exhumovat.
Bylo vystaveno v přítomnosti členů lékařské komise, představitelů církve
a úředníků města. Jejich očím se naskytl mimořádný pohled. Tělo svatého
Charbela bylo neporušené jako
v okamžiku smrti. Tajemná tekutina,
kterou stále ronilo tělo světce, zkorodovala kovovou rakev, a našla si dokonce cestu mramorem hrobky. Tělo
bylo opět umyto a oblečeno a vystaveno veřejnosti po několik dní, uloženo do nové rakve a pochováno do
hrobky zevnitř vybetonované. Toho roku byl zaznamenán rekordní počet
zázračných uzdravení a obrácení
v Annayi. Klášter se stal poutním místem nejen pro křesťany, ale i pro
muslimy, i pro lidi jiných vyznání.
Svatořečení
Otec Charbel Makhlouf byl papežem
Pavlem VI. prohlášen za blahoslaveného dne 5. prosince 1965. Svatořečen byl týmž papežem 9. října 1977.
Zástupy poutníků nepřestávají navštěvovat poustevníkův hrob, který se nachází v maronitském klášteře v Annayi, kde mnozí byli zázračně uzdraveni
na těle i na duchu. Příkladem svého
života a neustálou přímluvou u Boha
nás svatý Charbel vyzývá, abychom
usilovali o věčné štěstí v nebi - denně,
odvážně a nekompromisně. Do nebe
vede pouze jedna cesta - ta, na kterou
nás zve Ježíš: „Kdo chce jít za mnou, ať
zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne! Neboť kdo by chtěl svůj
život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj
život pro mě a pro evangelium ztratí,
zachrání si ho” (Mk 8,34-35). Podle
příkladu svatého Charbela se nebojme
jít cestou pokory, sebezapření a odpírání hříchu. Staňme se jedno s Kristem
- zdrojem Lásky - neustálou modlitbou,
přijetím svátosti pokání a svatého přijímání a obětavou láskou k bližnímu
V církvi se slaví památka sv. Šarbela
24. července
Zpracováno podle příručky Zázračný
mnich z Libanonu
Připravil páter Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
ve Velkém Týnci
18
Články, dopisy, úvahy, komentáře
Zapomenuté
týnecké třešňařství
Přiznejte si, že o tom nevíte vlastně
nic! Jen tak mlhavě cosi od těch nejstarších pamětníků, a těm se to občas
sem tam „plantá“… (Mají na to právo,
nebo ne?) Ani já nejsem na tom o moc
lépe, tož vydržte!
Začneme v lázních Poděbradech, kde
byl učiněn pokus o mé doléčení. To
vám jdu takhle po promenádě a vidím
prodejní stánky. S ovocem, zeleninou
a zbožím jarmarečním. Třešně! Bude
konec června a já letos neokusil ani
třešničku. Stavím se do fronty. Pak
pohled na tabuli s cenami. Á, tady to
máme: kedluben 9,- Kč, banány 29,Kč, třešně výběrové 159,90 Kč. Za
1kg! Slovy Jednostopadesátdevětdevadesát! Zaokrouhleno 160,- Kč za kilo!
A co lidi, kupovali? Lidi za tu „lidovou“
cenu kupovali! Nenápadně si šáhnu
pro jednu třešni, rozloupnu ji. Samozřejmě že byla červivá. „Máte to červivé! Ten výběr,“ upozorním prodavače. „Tak nekupujte a kráčejte si dál!“
odpoví s ledovým klidem.
Kráčím tedy dál a mysl bloudí v Týnci
na Hradisku kdysi. Přes 200 vysázených stromů přinášelo ovoce. Lidé brblali, že na tom obec málo vydělává
a že pronajímatel Kabilka má velký
zisk. Tak jsem si to našel v účetních
análech a vskutku: třeba v roce 1937
čistý obecní zisk činil 4079,- Kč.
Nechyběly návrhy, jak to vzít „pevně
do ruky“, ale nevzalo se nic. Po válce
už teprve ne, a pak se sad zlikvidoval
do dnešní podoby. Zbytečné jsou úvahy, „co škode se tým způsobilo“.
Ohledně Hradiska vášně pomalu utichají a má zkušenost s kilem třešní za
160,- Kč možná donutí některé počítat.
I stromy stárnou. A ty, co pamatujeme
z mládí, mají už optimální dobu se slušnými úrodami za sebou. Aleje by bylo
třeba pravidelně ošetřovat, ať již hnojením nebo postřiky. Dál by byly spory
s majiteli nebo nájemci polí pod třešněmi „stran škod česáči bezohlednými
působenými“.
Najednou se při kalkulaci dostáváme
k číslům, o kterých se nám nezdálo.
A výsledná cena kolem 160,- Kč za kilo
není zas až tak fantastická...
Ač byla řeč o třešních, nalijme si čistého vína: za našeho dětství bylo otázkou prestiže, kdo už jedl letošní třešně, kdežto mnohé současné dítko nad
tím zakroutí hlavou s otázkou, proč
shánět červivé třešně, když si může
koupit levný banán. A máme vše vyřešeno…
Jaroslav Chytil
Obnovme společně
Masarykův pamětní
kámen
Stále častěji se v naší společnosti hovoří o tom, že dobrých příkladů z minulosti i současnosti bychom si měli
vážit a nechat se jimi inspirovat. V našem prostředí je bezesporu už téměř
sto let jedním z takových příkladů
Tomáš Garrigue Masaryk. Byl vysokoškolským pedagogem, spisovatelem,
sociologem, poslancem a především
prvním prezidentem samostatného
Československa.
Velký Týnec zažil návštěvu Prezidenta
Osvoboditele v roce 1921. Na jeho
tehdejší cestu se nám dochovala vzpomínka v podobě pomníku obětem
1. světové války (dnes již obou světových válek), který zde odhalil společně
s poslancem a ministrem Kunešem
Sonntágem. Dodnes tuto událost připomíná pamětní kámen umístěný na
vyhlídce směrem na Olomouc.
Patřím k lidem, kteří si Masarykova
odkazu velmi váží. Rozhodl jsem se
proto ve spolupráci s vedením obce
Velký Týnec a dalšími subjekty přispět
k připomenutí slavné návštěvy této
osobnosti. Cílem naší snahy je obnovit
zašlý nápis na tomto kameni a v lokalitě umístit také informační tabuli.
A proč to vše? Osobně považuji za důležité, aby se nejen Masaryk skloňoval
ve všech pádech. Aby se hovořilo neje-
nom o jeho zásluze o vznik našeho
státu, o jeho působení v politice i o morálních kvalitách coby osobnosti veřejného života. Tímto chci také navázat na akci, kterou každoročně za mé
a obecní podpory pořádá Masarykova
demokratická akademie k výročí návštěvy TGM ve Velkém Týnci.
Tato aktivita nezůstala u veřejnosti nevyslyšena a již v sobotu 25. července,
kdy jsem měl možnost zmíněný projekt
prezentovat v rámci tradičních týneckých „Pivních a gulášových slavností“,
přinesla nemálo drobných darů pro
obec na její realizaci. Ty jsou společně
s mým osobním darem základem k tomu, aby se podařilo tuto myšlenku
úspěšně zrealizovat.
Věřím, že společně se starostou Velkého Týnce PhDr. Petrem Hanuškou budeme mít příležitost obnovený nápis
i informační tabuli brzy představit veřejnosti. Ideálním termínem by se mohlo stát 19. záři letošního roku. V tento den proběhne tradiční setkání na
vrchu Hradisko u mohyly, kde si připomeneme již 96. výročí návštěvy
T. G. Masaryka.
Martin Tesařík,
senátor za Olomouc a okolí
TÝNECKÉ LISTY
Uložení ostatků
faráře Josefa Toufara
v Číhošti
Před třemi roky se mi dostala do rukou
kniha „Jako bychom již dnes zemřít
měli“, kde publicista a básník Miloš
Doležal popsal svá pátrání po osudu
číhošťského faráře P. Josefa Toufara.
Četba byla pro mě natolik silným zážitkem, že jsem průběžně shromažďoval další informace z tisku a v lednu
letošního roku jsem v Novém Městě
na Moravě navštívil i putovní výstavu
o Josefu Toufarovi. Toto vše mě motivovalo k tomu, abych se zúčastnil obřadu uložení jeho ostatků přímo v Číhošti.
Obec Číhošť leží asi 15 km od Ledče
nad Sázavou. Je to vesnice velikosti
Čechovic, kde najdete mimo jiné obecní úřad, kostel s farou, dva hřbitovy,
poštu, hostinec, maličké, ale krásně
udržované hasičské muzeum. Místní
jsou hrdí na „geografický střed České
republiky“ vyznačený kamenným pomníkem. Nedaleko odtud je myslivna
Orlovy, kde se v roce 1912 uskutečnil
první skautský tábor pod vedením
A. B. Svojsíka, kterého se zúčastnil i
prostějovský rodák Jiří Wolker. Nedaleko od Ledče nad Sázavou je také
místo táborů skautského vedoucího
Jaroslava Foglara, nesoucí název Sluneční zátoka.
V sobotu 11. a v neděli 12. července
se v Číhošťi uskutečnil obřad uložení
ostatků faráře Josefa Toufara do místního kostela. Na této faře působil
v letech 1948 až 1950. Dne 11. prosince 1949 se při jeho kázání v číhošťském kostele tajemně rozkýval
a zkroutil oltářní křížek. 28. ledna
1950 byl Josef Toufar unesen Státní
bezpečností a na příkaz komunistických špiček bezmála měsíc brutálně
vyslýchán a nucen k falešnému přiznání a zradě kněžského slibu. Na následky mučení 25. února 1950 zemřel a byl
pod falešným jménem pohřben v hromadném hrobě v Praze - Ďáblicích.
Státní bezpečnost až po čtyřech letech
oznámila příbuzným, že Josef Toufar
zemřel. Prvotní šetření tohoto zločinu
bylo prováděno v letech 1968-69 a následně zastaveno. Po sametové revoluci spisovatel a dokumentarista Miloš
Doležal vypátral v archivech a z výpovědí svědků informace o posledních
dnech Josefa Toufara a o místě pohřbení jeho těla. Na podzim roku 2014 byla
provedena exhumace z hromadného
hrobu v Praze-Ďáblicích a provedením
testů DNA byla potvrzena totožnost
vyzvednutých ostatků.
Jan Pečinka
Jednotlivci vzdávají v kostele úctu
vystaveným ostatkům P. Toufara
Čestná stráž u schránky s ostatky
Pohled na kostel od fary
Výstava dokumentů o životě P. Toufara
Výstava dokumentů o životě P. Toufara
S básníkem Milošem Doležalem...
Geografický střed České republiky
Články, dopisy, úvahy, komentáře 19
TÝNECKÉ LISTY
TIP NA VÝLET
Solný důl Wieliczka
nebo osobně na pokladně před vaší
návštěvou. Budete se však muset obrnit určitou dávkou trpělivosti, protože
stejný nápad bude mít určitě i několik
tisíc turistů z celého světa.
Systém odbavení však funguje dokonale a do podzemí se každých pět
minut vydává skupinka čítající více
než třicet osob. Kapacita důlních prostor je obrovská a dle mého odhadu se
v jednu chvíli nachází v podzemí více
než tři tisíce lidí.
Nevýhodou pro českého turistu je
absence prohlídky v českém jazyce.
K dispozici je kromě polštiny (rodinná
vstupenka za 148 zl.), ruština, němčina, angličtina a dalších několik jazyků.
Před pokladnami se musíte zařadit do
správné „jazykové” fronty. Budete
pravděpodobně jedni z tisíců lidí čekajících na prohlídku, ale všude na cedulích avizovaná hodina čekání od
zařazení se do fronty po vstup do dolu
se dá přežít.
Foto: 3x P. Peňaška
Něco přes tři hodiny jízdy autem vzdálená Wieliczka láká do svého podzemí
den co den davy turistů. Nechali jsme
se tedy zlákat i my...
A za čím že tam všichni jezdí?
Ve Wieliczce se nachází solný důl, který funguje nepřetržitě od středověku
až do dnešních dnů. Jeho historické
prostory (komory, chodby, studny, nádrže atd.) mají dohromady délku kolem 300 km a nacházejí se na devíti
úrovních v hloubce od 64 do 327m pod
zemí. Od roku 1978 je důl zapsaný na
na seznamu Světového kulturního
a přírodního dědictví UNESCO.
Turistům jsou zpřístupněna téměř dvě
procenta ze všech důlních prostor.
Ono se to zdá být málo, ale přepočteme-li to na kilometry a čas, strávíte
v podzemí skoro tři hodiny a ujdete
více než tři a půl kilometru.
Po dobu prohlídky se budete pohybovat v hloubce od 64 do 135 metrů.
Celý důl je klimatizovaný, a tak ani
není potřeba se moc teple oblékat.
Během prohlídky absolvujete více než
pět set schodů, ale nebojte se, jen
směrem dolů. Na povrch se dostanete
pohodlným rychlým výtahem.
Kudy tam?
Nejkratší cesta vede přes Český Těšín, Bialsko Biala a Wadowice - rodiště
Jana Pavla 2., kde můžete navštívit
muzeum v jeho rodném domě a krásně
upravené náměstí.
Využít lze také polskou dálnici, která
plynně navazuje na českou D1 u Bohumína. Trasa pak vede přes Katowice
a Krakow do Wieliczky. Cesta je sice
delší, ale o trochu rychlejší. Některé
úseky polských dálnic jsou však zpoplatněny a poplatky se vybírají na mýtných branách.
Kde koupit lístky?
Lístky pro návštěvu solného dolu můžete zakoupit i on-line na webbových
stránkách dolu www.kopalnia.pl, kde
si můžete vybrat i čas vaší prohlídky
Co čekat?
Hned ze začátku obrovský sešup. Po
asi čtyři sta schodech se vydáte pod
těžební věž do hloubky 64 metrů. Z toho dřeva, které uvidíte všude kolem by
byl nekonečný les. Důl Wieliczka je
jedním z nejlépe zabezpečených, ne-li
nejlépe zabezpečený důl na světě!
Po krátkém seznámení s historií se
vydáte širokými chodbami vstříc
krásné podzemní podívané. Ochutnali
jsme strop i stěny, všechno je ze soli...
Obrovské podzemní komory, krásná
modrá jezírka plná solanky (v jednom
litru vody je rozpuštěno 192g soli),
ukázku dobové těžby soli, solné sochy,
lustry, kaple... V podzemí je možnost
odskočit si na onu místnost, zakoupit
řadu suvenýrů nebo se i najíst v příjemné restauraci.
135 metrů pod zemí si můžete díky wifi
i zasurfovat po internetu nebo poslat
přátelům své fotky...
Pár tipů...
Přijedete-li do Wieliczky vlastním au-
tem, nenechejte se zlákat velkými poutači na parkování, ale směřujte dál do
centra. Řada místních nabízí na svých
dvorcích nedaleko náměstí parkování
o poznání levněji.
Na Wieliczkém náměstí se nachází
druhé největší 3D grafity na světě,
které rozhodně stojí také za shlédnutí.
Pavel Peňaška
Letní rady zahrádkářům
Teplé a vlhké letní počasí je ideální
pro výskyt a šíření plísní. V případě zelenin je asi nejznámější plíseň
okurky a to i přesto, že u nás se poprvé objevila až v roce 1984. Zásadně
bychom měli pěstovat novější tzv. „tolerantní“ odrůdy, které sice nejsou
odolné, ale příznaky poškození se na
nich objevují podstatně později. Protože všechny „pravé“ plísně potřebují
k svému rozvoji kapky vody (rosa,
déšť, zálivka) po určitou dobu na povrchu rostlin, je třeba tomu co nejvíce
zabránit a to vhodnou formou zálivky,
vertikálním vedením a u rychlených
okurek zamezením orosení rostlin.
Kdybychom pěstovali okurky na vertikálním vedení, vhodným zastřešením zamezili ovlhčení deštěm (boky
ale musí být otevřeny, aby nedocházelo k orosení) a zalévali jen do půdy,
plíseň by se nikdy nevyskytla. Často se
stává, že infekční tlak po určité době
přestane, a pak je vhodné částečně
poškozené rostliny zalít a provést tzv.
regenerační přihnojení. Rostliny pak
většinou ještě plodí až do příchodu
prvních mrazíků. Z přípravků na
ochranu rostlin je možné použít především ty, které mají krátkou vegetační dobu a tím dovolují pravidelnou
sklizeň. Třídenní ochrannou lhůtu mají přípravky Aliette 80 WG, Dithane DG
Neotec, Champion 50 WP, Infinito,
Kocide 2000, Korzar, Kuprikol 50,
Kuprikol 250 SC, Ortiva, Polyversum,
Previcur Energy (jen polní okurky),
Proplant, Ridomil Gold MZ Pepite ne-
bo Ridomil Gold Plus 42,5 WP
Další závažnou chorobou je plíseň
rajčete. Protože ji způsobuje stejný
organismus jako ten, co zaviňuje plíseň na bramborách, často je uváděna
jako „plíseň bramborová na rajčatech“. Podle nejnovějších poznatků
však tato choroba nepřechází z brambor na rajčata a opačně, jak se většinou tvrdí. Ale i to je celkem málo
důležité, protože spory této choroby
se mohou šířit na kilometrové vzdálenosti, a proto není podstatné, zda se
brambory a rajčata pěstují bezprostředně vedle sebe nebo o 50 metrů
dále. Základní preventivní opatření
spočívá v pěstování rajčat na osluněných a vzdušných stanovištích. Mezi
jednotlivými odrůdami neexistují pod-
statnější rozdíly v náchylnosti, snad
jen odrůdy Benjamino, Parto nebo
Uragan mají určitý stupeň odolnosti.
Ve většině případů se neobejdeme
s použitím postřiků, ke kterým drobní
pěstitelé mohou použít přípravky
Acrobat MZ WG, Dithane DG Neotec,
Champion 50 WP, Infinito, Kocide
2000, Korzar, Kuprikol 50, Ortiva,
Ridomil Gold MZ Pepite nebo Ridomil
Gold Plus 42,5 WP. Výhodou všech
těchto přípravků je délka ochranné
lhůty, která je pouhé 3 dny, takže ošetření se dá provádět i mezi jednotlivými
sklizněmi. U měďnatých přípravků, ale
je třeba počítat s tím, že ty zpomalují
vyzrávání plodů.
Plíseň okurky – rozdíly odrůd
v „toleranci“
Plíseň rajčete – poškozené plody
Plíseň okurky – poškození listu
Jaroslav Rod
Foto: 4x J. Rod
Plíseň okurky – poškozené listy
20
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
POVĚSTI Z VYŠKOVSKA A KLADECKA
VE VYPRÁVĚNÍ EDUARDA SLÁMY Z HVOZDEČKA
V jednom z posledních čísel Týneckých listů jsem čtenářům přiblížil
osobnost naivního umělce, pana Eduarda Slámy z Hvozdečka u Bouzova. Je
příznačné, že tito zajímaví lidé zpravidla bývají i dobrými vypravěči. Ve
skutečnosti to má však svoji hlubokou
vnitřní logiku. Citlivý člověk, hledající
kolem sebe inspiraci, je z podstaty
věci skvělým pozorovatelem. Dokáže
rozpoznat výjimečnost i zdánlivě zcela
obyčejného okamžiku, jehož smysl si
my ostatní již neuvědomujeme. Ba co
víc, dokáže nám jej také srozumitelně
zprostředkovat, čímž své okolí obohacuje. Důkazem této skutečnosti může být i několik níže uvedených pověstí. Ty pan Eduard Sláma znal od svých
přátel a známých jednak ze své domoviny, avšak také od lidí z kraje kolem
pohádkového hradu Bouzova.
Karel Faltýnek
VYŠKOVSKO
O králi pytláků
Špatinovi
Když se řekne „pytlák“, mnohý si dnes
představí zlého zarostlého surovce.
Avšak v dřívějších dobách, kdy každá
kůrka chleba byla vzácností, vypomáhali si mnozí sedláci všelijak. Často
nebylo jiného zbytí. Kdo by nechal svoje děcka brečet hlady?
Avšak nebyl pytlák jako pytlák. Některým hospodářům totiž jejich čest
nedovolovala, aby si vyřídili lovecké
oprávnění, i když by si jej jinak mohli
beze všeho dovolit. Ti se pak sdružovali v jakási tajná bratrstva, která
ctila určitá pravidla a zásady. Když
například taková společnost uspořádala, k nemalé nelibosti revírníků
a hajných hon, bývali tito muži vždy
maskováni a mezi sebou se oslovovali
výhradně svými, pro tento účel smluvenými přezdívkami.
Vůdcem party takovýchto pytláků býval v okolí Chvalkovic jistý Špatina.
Kdo jej neznal, by do něj za nic na světě neřekl, jaké je jeho další vedlejší
„řemeslo“. Byl to však člověk nadmíru
spravedlivý, nad jiné moudrý a mušku
měl tak přesnou, že se mu v širokém
okolí nedokázal žádný vyrovnat. Rovněž vynikal i určitým druhem lásky
k přírodě. Z hloubi duše třeba nenáviděl pytláky „okaře“, kteří zbaběle
a zákeřně líčili na zvěř drátěná oka.
„Kdo neumí zvíře střelit z pušky tak,
aby se netrápilo, ten ať do lesa raději
vůbec nechodí!“ Bývalo jedno z jeho
mnohých rčení.
Jednou před Vánocemi jej navštívili
jeho známí. Mezi řečí si postěžovali,
že tam u nich, poblíž Ždánic, se v hájovně „U bílého jelena“ usadil mladý
hajný, který je ve své službě až příliš
horlivý. Prý nestrpí ve svém revíru ani
staré chudobné ženské a běda, najdeli u nich byť jedinou šišku! Špatina dělal, že neslyší, avšak hned si věděl
rady.
Na Štědrý den nařídil jednomu svému
zvláště spolehlivému čeledínovi zapřáhnout do saní. Oba se pak vydali na
cestu ke vzdálenější hájence u Ždánic.
Když tam dorazili, právě nastával Štědrý večer. Muži opatrně nakukovali
oknem do světnice a čekali na svoji
správnou chvíli. Ta nastala, když hajný
podával svojí mladé a krásné ženě
vánoční dárek. Náhle třeskla rána
z pušky a dobře mířená kulka vyrazila
mladému muži balíček z ruky. Ten,
když vylekaný vyběhnul se zbraní
v ruce ven a hledal pachatele, nalezl
už jen u rozbitého okna list papíru, na
kterém stálo:
„To je trest za vaši horlivost! Příště
budu mířit výš! Král pytláků.“
Od té doby byl mladý hajný s lidmi
v okolí raději zadobře. Časem poznal,
jak chodí život a naučil se proto v rozumné míře přimhouřit oko. To se mu
bohatě vyplácelo. Dostávalo se mu tak
nejenom Špatinovy ochrany, ale ubyla
mu i spousta práce. Když třeba nadlesní potřeboval pro zámecké panstvo
zvěřinu na hostinu, stačilo jen na
určitém místě zanechat vzkaz. K tomu
sloužil jeden starý vykotlaný dub.
O zbytek se už postarali pytláci sami.
Ráno byla požadovaná zvěř narovnána
před hájovnou. Mnozí Špatinovi druhové, ti kteří neměli doma hladové
děti, totiž často stříleli pro radost, jen
pro tu ránu z flinty.
Jednou se v lese „Vanovsku“ stalo
hrozné neštěstí. Tamější pytláci chytili
místního hajného a pověsili jej hlavou
dolů do mraveniště. Nebožák takto
zemřel vskutku ukrutnou smrtí. Když
se to Špatina dověděl, navíc s tím, že
četníci nemohou pachatele vypátrat,
nesmírně se rozčílil. Nebylo však na
tom dosti. Čest krále pytláků byla
v ohrožení a nezbylo než jednat. Netrvalo proto dlouho a Špatina znal jména
zločinců. Obeslal své lidi, se kterými
všechny vrahy zajmul. Každý z nich
musel vlastnoručně sepsat a podepsat
svoje doznání. Ještě téže noci byli
všichni provinilci svázaní přivezeni na
kočáře až k četnické stanici. Když byli
vyneseni, Špatina vystřelil z pušky do
vzduchu a společně se svými druhy
rychle ujel. Četníci tak měli konečně
vrahy ubohého hajného pod zámkem.
Ti se pak u soudu ke všemu doznávali
více než ochotně, nikdo z nich se neodvážil žádných vytáček. Velice dobře totiž věděli, že král pytláků by je za to
potrestal mnohem hůř, než kterýkoliv
soudce podle paragrafů.
Zajímavá je také příhoda o tom, jak
Špatina se svými pytláky zachránil život revírníku Liškovi z myslivny „U jelínka“, která stávala mezi Chvalkovicemi a Švábenicemi.
Jedné měsíčné noci byl tento dobrácký
a upřímný muž na čekané v odlehlé
části revíru zvané „U trojáka“. Netušil
však, že o něm vědí čtyři chlapi z obávané Rysovy pytlácké bandy. Byli to
v širokém okolí vyhlášení padouchové,
kteří nejenom že v ničem neznali míru,
ale nectili ani žádná pravidla. Revírníka z ničeho nic zaskočili, ztýrali a dále s ním zle nakládali. Dokonce nad
ním uspořádali jakýsi pochybný soud
a usnesli se, že jej oběsí. Když se jeden
ze zloduchů pro svoji zvrhlou kratochvíli chystal ubohému Liškovi rozbít
hlavu pažbou pušky, tu náhle zazněl
výstřel. Dobře mířená střela vyrazila
překvapenému darebákovi zbraň
z rukou. Teď pro změnu byli naprosto
dokonale zaskočeni Rysovi poskokové. Mířilo na ně svými puškami hned
třikrát tolik maskovaných mužů, než
kolik bylo jich samotných!
„Ani hnout! Odhoďte zbraně a ruce
vzhůru!“ Zlosynové viděli, že jakýkoliv
odpor, nechtějí-li sami skončit bídně,
je zbytečný. Ze středu nově příchozích
vystoupil důstojným krokem sám jejich vůdce. Beze slova zvednul ze země
revírníkovu pušku a podal ji překvapenému, ještě se hrůzou třesoucímu
Liškovi. Ten, a rovněž i Rysovi pohůnci
poznali, že je to sám král pytláků,
avšak neměli ani tušení, že je jím hospodář Špatina.
Darebáci pak dostali natlučeno tolik,
kolik si po právu zasloužili. Kolem myslivny „U jelínka“ už raději nikdy více
neslídili. Druhý den pak hajný Pluháček našel „U trojáka“ na jednom ze
stromů viset lano s oprátkou. Marně si
lámal hlavu, kde se tam vzalo a co to
má vlastně znamenat.
KLADECKO
O pokladu
na Rudce
a zvonech
v Kladkách
Tento příběh se prý skutečně udál. Došlo k němu u Ludmírova, na dnes zalesněném kopci Rudka. Lidé si dosud
vypráví, že tam kdysi stávala tvrz, ve
které žil jeden zeman se svojí dcerou.
Šlechtic však byl nesmírně lakotný
a chtivý peněz, které neprávem doslova sdíral ze svých poddaných. Časem tak nashromáždil veliké jmění.
V den zemanovy smrti se však tvrz
s tímto pokladem, ale i s jeho marnivou
a zlou dcerou, propadla do země.
Dlouhá staletí se nic zvláštního nedělo. Jednou však na Rudce, na svém
poli, oral jeden mladý sedlák z Ludmírova. Když po těžké práci, v pravé
poledne odpočíval na mezi, a chystal
se pojíst kus chleba, zjevil se mu zemanův duch a takto promluvil:
„Bůh žehnej tvojí namáhavé
práci, dobrý mladý muži. Vysvoboď
však duši nehodného zemana a jeho
dcery. Této dnešní noci přijď na toto
místo a bez bázně kopej. Najdeš nesmírný poklad. Ponech si tolik cenností, kolik jen budeš chtít. Nezapomeň ale nechat ulít zvony, které pak
zavěšeny na kostelní věži, budou navždy lidem hlásat dobro a lásku.“ Poté
zjevení postupně bledlo, až se docela
ztratilo.
Sedlák zprvu nevěřil svým očím
a uším. Když však nad věcí přemýšlel,
řekl si, že vlastně nemá co ztratit a že
navíc pomůže dvěma nešťastníkům.
A tak se skutečně v noci na Rudku
vypravil a na označeném místě začal
kopat. Práce mu šla neobyčejně rychle
od ruky, a brzy tak narazil na velikou
okovanou truhlici plnou peněz a nádherných skvostů. Když toto všechno
přivezl na tragači domů a ukazoval
svojí mladé ženě, tu zachvátila veliká
chamtivost:
„Cože? O čem to mluvíš? Jaké zvony,
a proč bys měl nechat ulít? Že ti to
napovídal jakýsi stařík? Kdepak je mu
konec?! Peníze jsou naše! Vykopal jsi
je na našem poli a basta!“
Když sedlák viděl, že s manželkou nic
nepořídí, a domnívaje se, že tak bude
mít pokoj, souhlasil. Ale ouha! Mladému muži od té doby nečekaně vyvstalo
veliké trápení, o kterém však věděl
pouze on sám. Duše zemanovy dcery,
proměněna v ovečku, jej všude, kam se
jen hnul, bolestivě trkala. Žádný druhý
člověk ji neviděl, jen mladý sedlák.
Jedné noci, když trkání trvalo už nějaký čas a muž si již nevěděl žádné rady, zjevil se mu opět zemanův duch
a pravil:
„Nedodržel jsi naše ujednání! Za to jsi
trestán! Dej ulít zvony a vysvobodíš
nejen sám sebe, ale i naše duše, které
konečně po staletích najdou svůj klid!“
Sedlák již dále nedbal hloupých řečí
své lakotné ženy a brzy skutečně nechal odlít veliké a krásné zvony. Ve
chvíli, kdy byly zavěšeny na věži kostela v Kladkách, a když se krajem
rozlehl jejich přenádherný hlahol
podobný nadpozemské hudbě, ovečka
zmizela a muž ucítil sladkou úlevu.
Z pokladu zbylo i nadále dosti, takže
mohl být se svojí, rovněž už napravenou manželkou, do smrti šťastně živ.
Zvony dnes už ale nejsou. Za války je
odvezli cizí vojáci a už je nikdy nikdo
neviděl.
Svatá kniha
v kladecké
kapličce
Někde blízko Dětkovic, ale ještě v kladeckém katastru, stávala prý dříve
kaplička. Bývala v ní vystavená bible
se zřetelným, jakoby vypáleným otiskem lidské dlaně. O tom se mezi lidmi
říkalo toto:
V Kladkách kdysi žili dva nerozluční
kamarádi. Jeden bez druhého neudělal
ani krok, stále byli jenom spolu. Jak si
tak jednou povídali, přišla řeč i na to,
jaké to prý asi je po smrti, tam na onom
světě. A tu se ukázalo, že každý to vidí
trochu jinak, málem se kvůli tomu
i pohádali:
„Víš ty co Josefe?“ povídá najednou
Antonín. „Ten, kdo z nás dvou umře
jako první, přijde tomu druhému povědět, jak se mu po smrti vede!“
A tak bylo dohodnuto. Oba přátelé si
plácli, a dál už se bavili o jiných věcech, na svůj spor brzy zapomněli.
Avšak netrvalo dlouho a Josef zemřel.
Smutno bylo Antonínovi, hořce plakal
na kamarádově pohřbu.
Po nějaké době, jednoho večera, když
se blížila půlnoc, listoval u sebe doma
zbožný Antonín ve Svaté knize. Najednou uslyšel, že někdo tiše klepe na
okno. Šel se tedy podívat, kdo to k němu tak pozdě v noci jde. Ten venku se
mu zdál povědomý, tak otevřel dveře,
aby příchozího pustil dále. Jaké však
bylo Antonínovo překvapení, když ve
světle lampy poznal svého zemřelého
přítele Josefa. V údivu mu chtěl podat
ruku na uvítanou, avšak zapomněl, že
v ní stále drží svoji bibli. Josef ji vzal,
pokýval na Antonína hlavou, tak trochu smutně se usmál, a položil ji na
okraj blízkého stolu. Pak se otočil a bez
jediného slova se ztratil ve tmě. Antonín ještě hodnou chvíli stál mezi
dveřmi jako solný sloup. Když se
vzpamatoval, chtěl si zase vzít svoji
bibli. Uviděl však na ní vypálenou
Josefovu dlaň. Poznal tak, že duše jeho
přítele je v očistci, kde si odpykává
trest za hříchy a rouhání. Aby svého
kamaráda vysvobodil a sám se trestu
vystříhal, nechal Antonín postavit kapličku. Tam bible s otiskem lidské dlaně
ležela na věčnou paměť na oltáři.
Čas pomalu utíkal a zlí lidé kapličku
zbourali, materiál kamsi odvezli a Svatá kniha se ztratila. Na podivné přání
dvou kamarádů však tato vzpomínka
zůstala přeci jenom zachována.
Křížovka 21
TÝNECKÉ LISTY
Tlakový
útvar
Shluk
rostlin
Revize
(zkr.)
Středo3. část
věký
tajenky kočovník
Vodováha
Předložka
se 6.
pádem
Úřad
zastar.
Květina
rostoucí
několik
let
Spoj
vytvořený
svářením
Hasnice
Evropská
platidla
Těsně
Krátký
televizní
snímek
Druh
květenství
Vyvalovat
oči
Sloven.
oběd
Sportovní
klub
Zn. voltampéru
Mše za
mrtvé
4. část
tajenky
Forma
Kožní
choroba
Český
herec
Josef
Spodní
jura
KŘÍŽOVKA
Hrát
kopanou
Autorem citátu je Fráňa Šrámek, český básník,
Druhová
prozaik, dramatik a buřič. Některá z jeho děl byla
zfilčíslovka
mována - Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr.
Sušický
závod
Tajenka z minulého čísla: „Špatným je třeba nazvat toho, kdo je dobrý kvůli vlastnímu zisku.”
Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává paní
Jitka Paluchová z Velkého Týnce.
Výherkyni blahopřejeme.
Oblečení
Domnívat se
Omámit
Otisk
sazby
S radostí
Vada
skla při
tavení
Citosl.
údivu
Společenské
hry
Umíněný
zápor
Bůžek
lásky
Matka
Romula
a Rema
Jméno
papouška
Pobídka k
pochudu
Část
molekuly
Autor
Čaroděje
ze země
Oz
Tu máte
Anglicky
krátký
spánek
Malý ret
Indické
koření
Zn.
Bromu
Sonda
Nástroje
obuvníka
Angl. rok
Stovky
centimetrů
Švédský
obchod
Být s
někým
vyrovnán
Had
Asi
(básn.)
Rovinatá
krajina
bez
vláhy
SPZ
Opavy
Lámáním
oddělit
Zn. lutecia
Inic. rež.
Klose
Něm.
studený
Sloven.
město
Svoji
Hajdy
Ralská
pahorkatina
Vzniklý
sesouváním
Cirkusový
stan
Trhat
Dom. Iva
Slovensky
Jm. her.
Ir
Něm.
babička Cizí muž.
jméno
Janžurové
Vodič
elektřiny
Druhá
tráva
2. část
tajenky
Sloven.
kraj
Horní
končetina
Světová
strana
Povívati
Cizí
Astromužské
jméno nomický
jev
Slavný
dostih.
kůň
Evropan
Sacharid
polygalaktan
Druh
zboží
1. část
tajenky
Bývalý
výrobce
graf.
karet
Část šerm.
zbraně
Souhlas
Spílat
Proražení
nepřátelského
postavení
Chemm.
značka
samaria
Část těla
velblouda
Souvislý
porost
stromů
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72,
telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to
do konce aktuálního měsíce.
Past
na ryby
Řecký
bůh války
Náš
závodník
F1
Zkr. červ.
kříže
Hmyz
příbuzný
včele
Nováčci
Drážka
Druuh
palmy
Matně
Angl.
kyselina
Seknout
Pomůcka:
Acid, Agar,
Aki, Baum,
Karb, Lias,
Nap,
Stanko
22
Sport
TÝNECKÉ LISTY
ODDÍL KOPANÉ
na prahu sezóny 2015/16
Již první víkend v srpnu zahájí družstva mužů a dorostenců novou sezónu.
Dovolte krátké ohlédnutí za minulou
sezónou a výhled na sezónu novou .
Družstvo mužů v minulé sezóně neúspěšně bojovalo o udržení v I. B třídě.
Po katastrofickém podzimu se na jaře
podařilo výkony zlepšit. Bohužel družstvo nedokázalo hrát vyrovnaně, nadějné výkony a zisky u poměrně silných soupeřů se střídaly s mizérií
a ztrátami u soupeřů ze spodních pater tabulky. A tak přesto, že v jarní
části sezóny jsme podle získaných bodů patřili do horní poloviny tabulky,
v součtu jsme skončili na předposledním místě tabulky. Toto umístění
a hlavně celkový bodový zisk nestačily
na udržení soutěže a družstvo mužů
po šesti letech strávených v I. B třídě
sestoupilo do okresního přeboru.
Jedním z hlavních důvodů bylo to, že
vedení oddílu změnilo filosofii vedení
oddílu, přestalo ve velkém platit cizí
hráče z vyšších soutěží a vsadilo na
odchovance týneckého fotbalu. Měli
jsme jednoznačně nejmladší družstvo
soutěže a ukázalo se, že mladí hráči
ještě nedospěli do úrovně krajské soutěže. Nicméně myslíme si, že důležitější je to, že v družstvu je dobrá atmosféra, dobrá parta a do budoucna nemalý potenciál. Pokud se podaří družstvo udržet pospolu není vyloučeno,
že v krátké době se podaří soutěž
uhrát zpět .
Dorostenci již třetí rok hrají krajský
přebor. V loňském roce se umístili na
celkovém devátém místě. Po celou sezónu se drželi v silném středu tabulky,
výsledky byly ovlivněny několika zraněními zkušených hráčů a také častým chyběním hráčů z důvodu školních a rodinných aktivit. Nicméně
i přesto je umístění úspěchem i vzhledem k nutnosti zapojit množství mladších hráčů, kteří doposud nedostávali
mnoho příležitostí.
Posledním družstvem v soutěžích bylo
družstvo mladších benjamínků, což
jsou hoši 7-8 let staří. Benjamínci hrají
soutěž formou turnajů. Naši hoši byli
po celou sezónu velmi úspěšní. V podzimních turnajích si vysloužili zařazení mezi nejlepších osm družstev. Na
jaře pak sváděli souboje s nejlepšími
soupeři a nakonec byli hodnoceni jako
šesté nejlepší družstvo z 36 účastníků.
Po sezóně se benjamínci ještě zúčast-
nili velkého turnaje ve Slavoníně, kde
obsadili druhé místo v poměrně silné
konkurenci.
S čím tedy jdeme do nové sezóny???
Muži budou bojovat v okresním přeboru. Nadále preferujeme využití odchovanců. K družstvu se podařilo angažovat zkušeného trenéra pana Vratislava Filipa. Doufáme, že se mu podaří do
mladých odchovanců dostat více klidu
a zkušeností, a že se družstvo bude pohybovat v horních patrech tabulky.
Pokud by se pokusili o okamžitý postup zpět do krajské soutěže, byl by to
pro všechny příjemný bonus. Důležitější však bude stabilizace kádru, zapojení loňských dorostenců a postupně zlepšení herní kvality. Po sportovní
stránce je jistě sestup do okresního
přeboru ztrátou, nicméně ekonomicky
a společensky bude soupeření v nové
soutěži zajímavé. Čekají nás vesměs
soupeři z blízkého okolí, (Blatec, Drahlov , Přáslavice , Kožušany) což může
být hlavně pro fanoušky a bývalé fotbalisty zajímavé.
Dorostenci stráví další sezónu v krajském přeboru. Trápí nás hlavně situace, že po skončené sezóny přestoupí
do mužské kategorie nejsilnější ročník
1997. Chybí nám mladší hráči, kteří by
doplnili družstvo, a proto budeme muset přemýšlet o variantách dalšího působení našich hráčů .
Největší radost nám dělají nejmladší
fotbalisté. Během minulého roku se
počet benjamínků rozrostl natolik, že
jsme mohli přihlásit do soutěží družstva starších, mladších i nejmladších
benjamínků. Celkem v současné době
je registrováno více než 30 hochů ve
věku 5–9 roků. Všichni mají ze hry
radost a ohromně se snaží. Děkujeme
trenérům a rodičům těchto nejmladších nadějí za čas, který jim věnují.
Doufáme, že se nejmladším hráčům
bude fotbal nadále líbit a že se podaří
v blízké době obsadit všechny mládežnické kategorie, jako tomu bylo v nedávné době.
Chtěl bych všem hráčům i trenérům
Oddílu kopané Sokol Velký Týnec popřát v nové sezóně úspěchy, dobrou
hru a hlavně spoustu bodů do tabulky.
A fanouškům přeji klidnější a veselejší
sledování utkání našich hráčů.
O PUTOVNÍ POHÁR
STAROSTY OBCE
Požární útok
V sobotu odpoledne 11. července zaplnilo velkotýneckou zámeckou zahradu
celkem 15 soutěžních družstev dobrovolných hasičů a hasiček, aby vzájemně změřily své síly na VIII. ročníku
pohárové soutěže v požárním útoku
O putovní pohár starosty obce.
Soutěžilo se na jednotné trati - pro muže i ženy na 2B, i když trať byla letos
kvůli plátnu na letní kino malinko pozměněná. Hasičský sport je jako každý
jiný sport. Pod známým heslem: „Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě“ se ani
tento den neobešel bez úrazů, naštěstí
jen drobných.
A jak to dopadlo?
Za muže si putovní pohár převzalo
SDH Tršice. Místní borci byli jen těsně
v závěsu druzí. Mezi ženami zvítězilo
domácí družstvo z Velkého Týnce.
A protože jsme v „Kohútově“, na každého vítěze čekalo kromě putovního
poháru živé překvapení - krásný živý
kohout! K výborným soutěžním výsledkům a dobré náladě přispěly také vynikající makrely a pochoutky z udírny.
Děkujeme za podporu všem přízniv-
cům dobrovolných hasičů a našim
sponzorům.
Samozřejmě, že toto nebylo jediné
sportovní klání, kterého se naše soutěžní kolektivy v poslední době zúčastnily.
Letní období je přímo nabité soutěžemi v požárním útoku. Například v sobotu 13. června se na radíkovské přehradě již podeváté konala Netradiční
soutěž. V parném vedru vyzkoušelo
své schopnosti 23 týmů dobrovolných
hasičů a hasiček, včetně družstva z dalekého Walesu a pravidelných účastníků ze Slovenska. Týnečáci i v téhle
konkurenci obstáli! Ženy stály na třetím stupni vítězů (celkem se utkalo
7 družstev žen) a muži si odvezli pohár
za sedmé místo v konkurenci šestnácti
mužských družstev.
V poslední době jsme v požárním útoku soutěžili také např. v Medlově, Vacanovicích, Svésedlicích, Břevenci,
Loučanech, Odrlicích, Ješově, Chválkovicích. A všude s dobrými výsledky!
Eva Šišková
Marcel Charvot
Foto: 3x archív SDH V. Týnec
ROZLOSOVÁNÍ FOTBALOVÉHO PODZIMU
muži
1. kolo
2. kolo
3. kolo
4. kolo
5. kolo
6. kolo
7. kolo
8. kolo
9. kolo
10. kolo
11. kolo
12. kolo
13. kolo
14. kolo
9. 8.
16. 8.
22. 8.
30. 8.
5. 9.
12. 9.
20. 9.
27. 9.
4. 10.
10. 10.
18. 10.
24. 10.
1. 11.
8. 11.
16:30
16:30
16:30
16:30
16:30
16:00
16:00
16:00
15:30
15:00
15:00
14:30
14:00
14:00
Šternberk B - V. Týnec
V. Týnec - Přáslavice
Příkazy - V. Týnec
V. Týnec - Horka n. M.
Drahlov - V. Týnec
Blatec - V. Týnec
V. Týnec - Šumvald
Střelice - V. Týnec
V. Týnec - Újezd u Un.
Chomoutov - V. Týnec
V. Týnec - Kožušany
Dl. Loučka - V. Týnec
V. Týnec - Červenka
V. Týnec - Šternberk B
dorost
1. kolo
2. kolo
3. kolo
4. kolo
5. kolo
6. kolo
7. kolo
8. kolo
9. kolo
10. kolo
11. kolo
12. kolo
13. kolo
14. kolo
15. kolo
8. 8.
16. 8.
23. 8.
30. 8.
5. 9.
13. 9.
20. 9.
26. 9.
4. 10.
10. 10.
18. 10.
25. 10.
1. 11.
8. 11.
15. 11.
Šternberk - V. Týnec
10:00
V. Týnec - Nové Sady
14:15
Mohelnice - V. Týnec
10:00
14:15 V. Týnec - Lipník n. B.
Určice - V. Týnec
9:30
Černovír - V. Týnec
10:00
13:45
V. Týnec - V. Losiny
13:30 Chhválkovice - V. Týnec
13:15
V. Týnec - Opatovice
12:45 Chomoutov - V. Týnec
12:45
V. Týnec - Nemilany
11:00 Kostelec n. H. - V. Týnec
11:45
V. Týnec - Konice
11:45
V. Týnec - Šternberk
13:00
Nové Sady - V. Týnec