stalo se v těchto dnech

Komentáře

Transkript

stalo se v těchto dnech
STALO SE V TĚCHTO DNECH
Burcující dokument doby
S. Suter
1. Díl
Polní tažení divů
(Skutečné zprávy z celého světa)
2. Díl
Pohled do dějin
(Z různých dokumentů)
3. Díl
William Branham
(Překlady z magnetofonových pásků a dokumentů)
POLNÍ TAŽENÍ DIVŮ
Skutečné zprávy z celého světa
2
Sta lo se v těch to dnec h
POLNÍ TAŽENÍ DIVŮ
Neuvěřitelné bylo oznámeno. Bylo to skutečně možné. Mohly se takové věci
skutečně stát? Noviny přinášely několikastránkové zprávy a lidé se divili.
V letech 1947 až asi 1965 se staly po celém světě mocné věci, které nejen
náboženskému světlu vyrazily dech. Velké sportovní haly, stany a závodní
dráhy se plnily lidmi. Lidé přišli, protože slyšeli o zázračném uzdravování a
jiných neuvěřitelných věcech.
V Evropě a Americe, v Africe a Asií cestovali muži s poselstvím o Božím
uzdravování. Bylo to Boží uzdravení? Kdo byli ti muži, kteří večer co večer stáli
ve světle reflektorů? Proč se vůbec takové hnutí dostalo v běh?
LÉKAŘI TO DOSVĚDČOVALI
Mnoho lékařů a chirurgů přiznávalo, že stojí před hádankou. Co lékařské
umění nebylo sto, zdálo se dít jako samo sebou. Umírající na rakovinu byli opět
zdrávi, hluší mohli opět slyšet a slepí vidět. Mrzáci se narovnali a ochrnutí
vstávali z pojízdných židlí.
NOVINOVÉ ZPRÁVY Z JIŽNÍ AFRIKY
Ze všech zemí bylo slyšet takové zprávy, avšak co se stalo roku 1951 v Jižní
Africe, bylo více než mimořádné. Následuje výtah z níže uvedené zprávy novin
1. D íl - Pol ní taž ení div ů
3
"Natal Mercury" z 23. 11. 1951.
POSTIŽENÍ VSTÁVAJÍ Z POJÍZDNÝCH KŘESEL A CHODÍ
Po modlitbě amerického evangelisty Branhama jsme byli svědky masového
uzdravení. Postižení a ochrnutí vstávali ze svých pojízdných židlí a nosítek.
Když kazatel Branham oslovil jednoho malého chlapce, který seděl na pojízdné
židli, zvedl se, postavil na nohy a šel s pomocí dvou mužů k podiu. Nato
následoval jeden za druhým, až přišel velký zástup do pohybu. Zmrzačené
ženy a děti odhodily berle a dlahy ze svých nohou. Matky plakaly, vidíce, jak
jejich děti udělaly první kroky. Pro některé to byly první kroky jejich života.
Jeden domorodec oznámil: "Nastal Mercury" - můj chlapec měl zkroucenou
nohu a jeho tělo bylo zkřiveno. Musel jsem plakat, vida jak se tělo malého
chlapce vzpřímilo a jeho noha se napřímila.
Jeden indický chlapec šel dopředu a zbavil se svých dlah a berel. Spatřili
jsme speciální prodlouženou botu a normální délku uzdravené nohy.
4
Sta lo se v těch to dnec h
Indické děvče přišlo s tuberkulózou a zánětem mozkových blan z
1. D íl - Pol ní taž ení div ů
5
nemocnice, aby se zúčastnilo shromáždění. Musela by se znovu vrátit do
nemocnice, ale nepotřebovala to již, protože se mohla vrátit domů uzdravena.
Žena postižená rakovinou, která již 9 měsíců nemohla chodit, byla na
nosítkách přinesena do shromáždění. Na výzvu bratra Branhama opustila
nosítka.
Pan E. C. Dennis (45) bydlící na Flower Road 365a Clairwood stál na podiu.
Od svého sedmého roku neslyšel na pravé ucho. Kazatel F. F. Bosworth šeptal
muži čísla do pravého ucha, přičemž levé bylo zakryto. Pan Dennis opakoval
kombinaci čísel do mikrofonu. Posluchači jásali, když slyšeli, jak řekl: "Jsem
uzdraven".
ZPRÁVA Z JIŽNÍ AFRIKY
Největší shromáždění, která se kdy konala v jižní Africe se stala pod
vedením Branhamovi skupiny a trvala od října do prosince 1951.
Hangár na letišti v Wingfieldu
Statisíce se sešli venku, v halách, na sportovních hřištích a v letištních
hangárech. Desetitisíce obdrželi své uzdravení. Mnozí byli uzdraveni hned a
jiní až později. Byli lidé, kteří šli jednoduše domů a doma zjistili, že je nemoc
opustila, jiní byli uzdraveni na ulici, jiní v autech a taxíkách. Opět jiní odešli
jednoduše ve víře a při příští prohlídce jim lékař řekl, že jsou uzdraveni!
6
Sta lo se v těch to dnec h
Shromáždění se konala v 11 městech a byla navštívena více jak 500.000
lidmi. Všechny zprávy o zázracích, které se tam staly, jsou spíše nedoceněny,
než přehnány.
První shromáždění se konalo v Central Tabernaclu v Johannesburgu.
Večerní shromáždění muselo být v Maranatha parku Tabernaklu, protože zde v
Johannesburgu nebyla žádná budova dosti velká pro takové množství lidí.
Ern Baxter a F. F. Bosworth vedli shromáždění, než přicestoval kazatel
Branham ze Spojených států. Letadlo přiletělo se zpožděním, takže kazatel
Branham mohl mluvit k lidem teprve v 21 hodin. Mluvil jen několik minut a
uzavřel modlitbou za trpící. Již první večer byli mnozí uzdraveni. Mezi nimi také
byl Ernest Blom, o kterém se zmiňovaly následující noviny. Byl převezen z
Durbanu do Johannesburgu. Když se vrátil uzdravený do Durbanu, vzbudil
trochu pozornosti a byl dotázán od novinářů "SUNDAY TRIBUNE". (Následuje
částečný překlad níže uvedené zprávy).
ZÁZRAK ZPUSOBIL, ŽE JEDEN CHLAPEC MOHL NORMÁLNĚ
CHODIT
Skrze uzdravující víru mohl 16ti-letý Ernest Blom, který byl mrzákem,
1. D íl - Pol ní taž ení div ů
7
poprvé ve svém životě chodit. Poslední nedělní večer užasla evangelická obec
v ulici Beatrice v Durbanu, když se Ernst zvedl a bez nejmenších obtíží šel k
podiu, aby podal zprávu o zázraku, který prožil. "Zázrak se stal, já jsem zcela
zdráv", řekl.
Od svého čtvrtého roku musel být léčen specialisty. Od dvou roků nosil
ocelovou dlahu bez známek zlepšení. Lékař navrhl nejprve operaci, pak ale
zase od toho odstoupil, protože nemohl přislíbit žádné zlepšení.
"Slyšela jsem o pozoruhodných uzdraveních skrze víru od kazatele
Branhama ve Spojených státech," vypravovala jeho matka. "Jakmile jsem
uslyšela o jeho návštěvě v Johannesburgu, jela jsem tak s Ernestem". Ernest
vyprávěl: "Když moji kamarádi viděli, jak jsem vešel do třídy, byli velmi užaslí".
POVSTAŇTE Z NOSÍTEK!
Když kazatel Branham jednoho večera mluvil ve shromáždění, ukázal
najednou na jednu mladou ženu, jež ležela na nosítkách. Zcela znenadání jí
řekl: "Dámo, vaše záda byla při nehodě na třech místech zlomena. Ježíš Kristus
ji uzdravil. Zvedněte se z nosítek a přijměte uzdravení". Žena nebyla schopna
slova, avšak zvedla se a začala Bohu za náhlé uzdravení děkovat. Téhož dne
večer bylo přineseno jedno 14ti-leté děvče pomocníky Červeného kříže. Také
ona měla zlomená záda a plakala od velkých bolestí. Během proslovu ukázal
kazatel Branham rukou na ni a řekl: "Tvá záda byla zlomena, Ježíš Kristus tě
právě uzdravil". Nejprve nemohlo děvče věřit tomu, co slyšelo. Řekla: "Kdo?
Mne?" Kazatel Branham řekl: "Ano, tebe!" Nyní děvče povstalo. Její matka,
která vedle na židli seděla, se zvedla zároveň. Potom však byla radostí natolik
přemožena, až omdlela. Padla na nosítka, ze kterých její dcera právě povstala.
Dole uvedená fotografie byla pořízena několik vteřin před zhroucením matky.
8
Sta lo se v těch to dnec h
NEPŘÍTOMNÁ ŽENA UZDRAVENA OD RAKOVINY
Představený "Holandské protestantské církve" přišel do modlitební řady.
Když se pak kazatel Branham za něho modlil, řekl tomu muži, že přijme
uzdravení. Posléze řekl dále. "Vaše žena je doma a má rakovinu. Můžete se
radovat, neboť ona je uzdravena též!"
Když později muž přišel domů, uviděl, že v domě hořela světla. Trochu se
znepokojil a říkal si, co se to děje. Když vstoupil do domu, spatřil, že jeho žena
opustila lůžko. Pozvala některé přátele na návštěvu, aby se s ní mohli radovat
z jejího uzdravení. Děkovala Bohu za své uzdravení a všichni se těšili s ní.
SINDEY SMITH, STAROSTA DURBANU
byl svědkem následující příhody: "Jeli jsme k domu, ve kterém byl ubytován
bratr Branham, abychom ho přivezli do shromáždění. Když jsme přišli do
dvora, tu jsme viděli, jak jeden velmi hubený muž mluví s kazatelem
1. D íl - Pol ní taž ení div ů
9
Branhamem. Ten muž vyhrnul svůj rukáv a ukazoval své hubené paže. Byly
tak tenké jako zápěstí. William
Branham pohlédl na muže a řekl: "Máte tuberkulózu". "Věříte v Boha?"
"Věřím v Boha", řekl muž. Kazatel Branham se s tím mužem pomodlil. Potom s
ním ještě několik minut hovořil a pak řekl: "Nyní se ještě jednou podíváme na
vaše paže". Paže byly viditelně plnější a silnější. To byl případ, při kterém Bůh
nejen ihned uzdravil, ale zázračně se vrátila síla do paží.
ŠILHAJÍCÍ CHLAPEC UZDRAVEN
Malý chlapec, který silně šilhal, přišel dopředu. Kazatel Branham
vyprávěl, že jeho vlastní dcera, která trpěla nesnesitelné bolesti, zkroutila
oči krátce před svou předčasnou smrtí. Pokaždé viděl-li šilhající dítě, byl ve
svém srdci pohnut. Modlil se za toho chlapce. Pak obrátil chlapce ke
shromáždění a všichni mohli vidět, že jeho oči jsou normální. Jeden lékař oči
vyšetřil a potvrdil uzdravení. Následující obrázek vznikl po shromáždění.
10
Sta lo se v těch to dnec h
PŘIROSTLÝ PALEC UZDRAVEN
Palec na ruce děvčátka byl srostlý s rukou. Lékař odmítl operaci, protože
cévy palce byly s rukou prorostlé křížem. Palec byl částí dlaně. Během jednoho
shromáždění v East London bylo děvče uzdraveno, aniž by přišlo dopředu.
Žádala si uzdravení skrze víru na židli, na které sedělo. Byla uprostřed mezi
lidmi uzdravena.
Po shromáždění vznikla fotka. Ruka je zcela normální.
1. D íl - Pol ní taž ení div ů
11
12
Sta lo se v těch to dnec h
Jedno shromáždění v East London, Jižní Afrika
VELKÁ VÝZVA
Před 300 000 lidí se shromáždilo, aby mohly slyšet Williama Branhama,
muže, o jehož službě bylo vyprávěno tolik neuvěřitelného. Očekávající
množství se skládalo z barevné směsice různých náboženství. Viděli jsme
hubené, sluncem opálené askety, hindy, budhisty, špinavé žebráky,
mohamedány a křesťany všech směrů víry. Odkud měl tento nenápadný muž
na podiu odvahu vystoupit proti všem těmto náboženstvím? Odkud měl tuto
jistotu?
Slyšeli jsme věci, které ani v této zemi nebyly tak lehko k uvěření. Jedné
noci přišel k němu anděl z nebe. Onen anděl mu dal příkaz ke světové službě.
Lidé přišli a naslouchali. S překvapením slyšelo množství, jak muž z USA, z
tisíců lidí jemu zcela neznámých, někoho pojmenoval jménem. Nejen z
osobního života. Věci, které mohli znát jen dotyční lidé. Ten muž je čtenář
myšlenek, řekli jogíni. Proto zná tyto věci.
"Vy si myslíte, že mohu číst vaše myšlenky", řekl muž za kazatelnou, "ale je
to něco jiného".
Ježíš Kristus řekl tehdy, že nemůže nic činit, jestliže by mu nebylo ukázáno
od Jeho nebeského Otce.
Jeden slepý žebrák byl přiveden dopředu. Ten muž byl úplně slepý. Jeho oči
byly celé bílé. Kazatel na podiu muže oslovil. Překladatel ta slova předal
1. D íl - Pol ní taž ení div ů
13
slepému žebrákovi. "Ty jsi ctitel slunce. Jsi již od 20-ti let slepý. "To je pravda".
"Tento muž je ženatý a má dva syny", pokračoval kazatel, "jednomu synovi je
přibližně 7 let a druhému je 9 let". "To je čistá pravda", potvrdil žebrák.
"Vy si myslíte, že jsem čtenář myšlenek, avšak je to Bůh", řekl kazatel
Branham."Včera jsem byl proveden vašimi chrámy a byli mi ukázáni vaši
bohové. Sedí zde kněží šítů, Jansů, buddhistů a další nábožní mužové. Včera
jsem byl pozdraven od zástupců sedmnácti církví a všichni byli proti Kristu.
Tento muž chtěl opět vidět. Jistě je Bůh Stvořitel ten jediný, který může opět
dát světlo jeho očím. Jistě jste s tím srozuměni?". Zástup přisvědčil.
Potom mluvil evangelista dále: "Chtěl-li by jeden z vás mohamedánů
vystoupit - je vás tu většina - může-li jeden z vás tomuto muži vrátit zrak, pak
bych byl připraven vašeho Mohameda následovat. Nebo chce snad vystoupit
nějaký buddhistický kněz?"
Celé množství se zahalilo v mlčení. I upadnout špendlík by bylo slyšet.
Kazatel ze Spojených Států mluvil tichým hlasem: "Ten muž to učinil
nevědomě. Chtěl vzývat Boha. Co byste vy buddhističtí kněží zde zařídili? Vy
byste se jistě pokusili myšlení tohoto muže změnit? Co byste vy mohamedáni
učinili, také byste se pokusili ovlivnit jeho způsob myšlení? Přesně tyto věci
máme také my v Americe. Metodisté by chtěli, aby se všichni baptisté stali
metodisty. Lidé letničního hnutí by chtěli přesvědčit metodisty pro svoji věc.
Toto není nic jiného, než pokus změnit způsob myšlení lidí. Ale o tom teď
nemluvíme! Mluvíme o Bohu Stvořiteli. Chtěli bychom, aby tento Bůh přišel a
vrátil tomuto muži zrak!"
Znovu zazněl hlas z podia. Překladatelé to podávali v různých jazycích dále:
"Vyzývám každého kněze, každého svatého muže: Vystupte a vraťte tomuto
muži zrak!"
Bezdeché ticho zavládlo nad statisíci. Něco takového jsme ještě nikdy
neslyšeli. O co se tu vlastně jedná?
"Proč jste tak tiší? Mlčíte, protože nic učinit nemůžete! Také já nemohu nic
učinit. Avšak Bůh nebes, který Svého Syna Ježíše Krista vzkřísil, jehož já jsem
služebníkem, ON mi právě ukázal ve vidění, že tento muž zase obdrží svůj
zrak. Jestliže se to nyní nestane, můžete mne z Indie vykázat. Pakliže se to
stane, potom dluží jeden každý z vás svůj život Ježíši Kristu."
Kazatel mluvil dále. "Vidíte, že žádný z vašich kněží se neodvažují přijít sem
na podium. Proč nepřijdete, když jste přece říkali, že vaše náboženství je tak
veliké a mocné? Proč nikdo nevystoupí, aby něco řekl?" Jeden muž kráčí k
podiu. Byl to lékař. Potřásl jen hlavou a řekl: "Ten muž je slepý".
"Samozřejmě je slepý", řekl kazatel. "Avšak kdo chce sloužit Ježíši Kristu,
když mu Bůh vrátí jeho zrak? Vyzývám vás: opusťte vaše bezmocné bohy!
14
Sta lo se v těch to dnec h
Stojím zde ve jménu živého Boha. Přijdete k Ježíši Kristu, vašemu Zachránci,
když můj Bůh daruje tomuto muži dvě nové oči?"
Znovu se zvedlo tisíce rukou. Pak bylo slyšet, jak William Branham řekl
klidným hlasem: "Pane Ježíši, ukaž, že jsi živý Bůh". To bylo vše! Ten muž
vykřikl a objal evangelistu. Také starosta města Bombay, který rovněž seděl
na podiu byl, přešťastným uzdraveným žebrákem objat. Žebrák měl dvě zcela
zdravé oči. Každý mohl vidět, že prohlédl.
POHLED DO DĚJIN
POČÁTEK A PÁD CÍRKVE, PAPEŽSTVÍ, ZNOVUNAVRÁCENÍ
16
Sta lo se v těch to dnec h
NADPŘIROZENÉ V MINULOSTI
William Branham nebyl první a také ne jediný, který kázal a demonstroval
Boží uzdravení. Biblické skutky apoštolů jsou plné takových událostí.
Petr a Jan byli jednoho dne na cestě do chrámu osloveni mužem, který byl
od narození ochrnutý. Muž ležel na zemi a prosil o milodar. Petr mu řekl:
"Stříbro ani zlato nemám, avšak co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista z
Nazaretu vstaň a choď." Uchopil jen za ruku a pozdvihl jej. Ihned byly jeho
klouby utvrzeny. Vyskočil a mohl chodit. (Skutky apoštolů, kapitola 3).
Saul dychtil po mordu prvních křesťanů, až jednoho dne byl nadpřirozeným
světlem vržen k zemi. Nato po celé tři dny zůstal slepý. Když ten Žid Saul
spatřil tenkrát to světlo, ptal se: "Kdo jsi, Pane"? Jako učený farizeus věděl, že
Bůh je světlo, proto nazval, to zjevení Pane. Hlas ze světla odpověděl" "JÁ jsem
Ježíš, jehož pronásleduješ".
Onen zážitek způsobil nejen, že Saul obdržel nové jméno - jako Pavel se stal
mocným svědkem moci vzkříšení Ježíše Krista.
Ve 14. kapitole Skutků apoštolských čteme následující událost": V Lystře
seděl muž s neduživýma nohama, chromý od narození, který nikdy nemohl
chodit. Ten slyšel Pavla mluvit. Když na něj Pavel pohlédl a viděl, že má víru,
že mu bude pomoženo, řekl silným hlasem: "Postav se přímo na nohách
svých"! Muž vstal a chodil.
TEMNÁ ČASOVÁ OBDOBÍ
Skrze znamení a divy prvních křesťanů, křesťanství tak hutnělo, že císař
Konstantin učinil z politických důvodů křesťanství státním náboženstvím.
Svazek státu a církve přivedl křesťanství do temného období; vlivní lidé,
političtí vůdci a světští vládci potlačili duchovní vedení živých sborů. Netrvalo
dlouho, než získali dost peněz stavět krásné kostely. Petr a Jan neměl žádné
stříbro a zlato, avšak Boží moc byla s nimi. Nyní měly církve stříbro a zlato, ale
Boží moc mizela stále více z jejich středu, neboť jméno Ježíše Krista nahradili
tituly a hodnostáři. Oni zapomněli na Slovo Svého Pána. "A otce nenazývejte
sobě na zemi, nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích, ani se
nenazývejte vůdcové, nebo jeden jest vůdce váš Kristus."(Mat. 23,9.19).
Římskokatolická církev povýšila skrze sňatek církve a státu jednoho muže a
učinila z něj Boha. Papež Inocens III si činil nárok, být zástupcem Krista. Chtěl
panovat nad církví a státem a povolal inkvizici. V jeho čase bylo prolito více
krve než ve všech jiných obdobích křesťanství - vyjma času reformace.
Tomáš Aquin a Alver Pelagius psali: "Papež je pro ty, kteří ho vidí
duchovníma očima již ne člověk, nýbrž Bůh. Jeho autoritě nejsou dány žádné
2. D íl - Poh led d o děj i n
17
hranice. On může jako správné prohlásit co chce a může někomu vzít právo,
uzná-li to za dobré. Kdo o této universální moci pochybuje, ten bude ze spásy
vyloučen. Velkými nepřáteli církve jsou ti, kteří nenosí jeho opravdové
poslušnosti."
Tehdy byli dva Papežové. Jeden vládl v Avignonu, druhý v Římě. Navzájem
se potírali a proklínali. Tito papežové se provinili nejen svojí nemorálností a
zplodili množství dětí, prodávali také kněžské úřady těm, kteří nejvíce zaplatili.
Za doby papeže Leo X vystoupil v Německu Jan Terzel a prodával
svedeným křesťanům odpustky na jejich hříchy. Proti tomu vystoupil Martin
Luther a napsal známých 95 tezí, které 31. října 1517 přibil na dveře
zámeckého kostela ve Wittenbergu.
Martin Luther byl vynikající učenec. Studoval práva a z důvodu smrti
jednoho přítele a své dlouhé nemoci začal hledat pravdu. Roku 1505 vstoupil v
Ehrfurtu do Augustiniánského kláštera. Tam studoval filosofii a Bibli. Později
byl jmenován knězem, aby mohl splnit sobě uložený slib, putoval do Říma.
Tam poznal neúčinnost skutků, které církev věřícím ukládala. Na zpáteční
cestě ho zaplavila evangelická pravda Bible: "Spravedlivý z víry živ bude."
Krátce nato byl jmenován doktorem teologie. Jeho známost Bible a jeho
láska k pravdě ho přivedly brzy do konfliktu s jeho církví.
Papež Sagarius III měl milenku a plnil papežský sbor nevěstkami a
nemanželskými syny. Anastasius III byl od Marozia, milenky Sagariuse, k smrti
umučen. Jan XI byl nemanželským synem Marozia. Jan XII byl synovcem
Marozia. Znásilňoval vdovy a vdané ženy. Přistižen při cizoložstvu, byl zabit od
rozhněvaného manžela. Toto se stalo v době papežského rozkolu.
Když vystoupil Tetzel, byla otevřená výměna názorů nevyhnutelná.
Luther přeložil Bibli do němčiny. Díky vynálezu knihtisku, nedala se biblická
zpráva již více zadržet. Nastoupila doba znovuobjevení ztracených pravd.
Martin Luther poznal část pravdy a horlivě kázal. Při pokusu obrátit židy,
nechal se bohužel strhnout k činům a vyjádřením, které se v pozdějších
dobách na národě izraelském neblaze vyplnily.
Luther nebyl jediný, který protestoval proti nepřístojnostem církve
římskokatolické. Hus, Zwingli, Kalvín, Savonarola a nesčetní jiní vystoupili
proti. Mnozí zaplatili své vystoupení pro pravdu svým životem. Podle dějin bylo
asi 68 milionů pravých křesťanů, hugenotů, Waldenských a jiných, jako kacíři a
čarodějnice, osočeno a usmrceno.
18
Sta lo se v těch to dnec h
"MAYFLOWER" NEBO ZAČÁTKY AMERICKÝCH NÁBOŽENSKÝCH
HNUTÍ
Když v prosinci roku 1620 přetížená loď Mayflower zakotvila konečně v
Americe, byl to den dalekosáhlého významu pro osadníky a budoucnost
Ameriky. Loď opustila Anglii 16. září. Cestující a posádka byli angličtí
protestanti, kteří byli anglickými biskupy pro víru pronásledováni. Mnozí ztratili
zaměstnání a majetek. Když Mayflower po bouřlivé plavbě přistála jižně od
dnešního Bostonu, shromáždili se muži, ženy a děti k děkovné službě.
Ještě před přistáním si vystěhovalci určili pravidla církevní správy.
"Mayflower Compact" byl začátek americké demokracie.
Tyto křesťanské vystěhovalce nazývali puritány. Toto slovo pochází od
anglického slova "purity" což znamená "čistotu". Nejvyšší autoritou, kterou
akceptovali, bylo lokální volené církevní vedení.
Brzy přišlo mezi věřícími přistěhovalci k roztržkám v učení. Skupiny se stále
dělily. Toto způsobilo pestrost amerických náboženských společenství, jak je
dnes nalézáme, neboť Amerika nemá žádnou zemskou církev. Baptisté,
metodisté a letniční jsou největšími církvemi v Americe.
ZEMĚ NADĚJE
Stále byla Amerika pro mnohé přistěhovalce zemí naděje a nového začátku.
Severní Amerika nebyla obydlena jen puritány. V jižní části začali podnikatelé,
dobrodruzi a vykořisťovatelé, při využívání pracovních sil a otroků, budovat
feudální panství. Puritáni ze severu opovrhovali otrokářstvím. Z tohoto napětí
vznikla později americká občanská válka.
Pro utlačované černochy, otroky nebyla Amerika žádnou zemí naděje. Pro
ně nebyla zaslíbenou zemí. Toužili po osvobození a zemi, v níž nejsou žádné
slzy. Usoužení otroci nalézali útěchu v modlitbě a Bibli, přestože neuměli
všichni číst, vždy se nalezl někdo, kdo byl schopen předčítat biblické příběhy.
V jejich prostotě věřili tomu, co slyšeli. Ještě dnes můžeme ve slovech
černošských spirituálů poznat jejich živou víru.
Četli také apoštolské příběhy. Věřili tomu tak, jak byly napsány.
Slyšeli o darech Ducha Svatého a moci prvních křesťanů. Modlili se o tyto
dary - a Bůh odpověděl.
MLUVENÍ JAZYKY A JINÉ DARY
Začalo to v roce 1906, v ulici Azusa v Los Angeles. Začaly se tam dít
neobvyklé věci. Nadpřirozeným způsobem začal poloslepý černoch mluvit v
2. D íl - Poh led d o děj i n
19
neznámé řeči. Jiný dostal dar rozumět, co v jiné řeči bylo řečeno. Bůh začal s
těmito lidmi nadpřirozeným způsobem mluvit.
Pavel mluví ve 13. a 14. kapitole 1. Korintským o těchto darech. Mezi jinými
říká: "Chtěl bych, abyste všichni jazyky mluvili, ale však raději, abyste
prorokovali. Nebo větší je ten, kterýž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky mluví,
leč by také vykládal, aby se vzdělávala církev."
LETNIČNÍ PROBUZENÍ
Letniční probuzení bylo největším náboženským hnutím tohoto století. Může
se přirovnat k reformaci Luthera, Zwingliho a Kalvína. S tím rozdílem, že církev
v Americe zůstala odloučena od státu. Letniční církve nevznikly pouze v
Americe, hnutí se rozšířilo po celé zemi. Jméno "Letniční hnutí" ukazuje na
rozdělování darů Ducha Svatého, jak se to stalo v Jeruzalémě na vrchní síni o
Letnicích. Nová naděje uchvátila křesťany, naděje, která byla úzce spojena se
slíbeným návratem Ježíše Krista.
Také toto původní, s nadpřirozenými znameními zrozené hnutí, utrpělo
stejným osudem, jako první křesťanská církev. Bylo organizováno a
dogmatizováno. Povstalo učení: Kdo nemůže mluvit v nějaké neznámé řeči,
ten nepřijal Ducha Svatého. Základ tohoto učení mínili nalézat v Skutcích
Apoštolů 10,44-46 a 19,6. Tito lidé se pokoušeli křečovitě něco předvádět. Již
po několika letech se vplížilo tolik vlastního, takže hnutí bylo, částečně
právem, kritizováno.
Tak jako protestantské hnutí se také toto rozdělilo na nesčíslné skupiny s
rozdílným učením a dogmaty.
UZDRAVOVÁNÍ VÍROU A KAZATELÉ UZDRAVENÍ
Uzdravení od utrpení a neduhů nebylo po staletí žádným tématem pro
církve, podobně jako i nadpřirozené dary. Opět byla Amerika tou zemí, kde se
také toto poselství mohlo rozšířit jako požár. Muž, který jako první v Americe
měl veřejné shromáždění s uzdravováním, byl Skot Alexander Dowie. Byla to
význačná, markantní, svérázná osobnost. Dowie se narodil roku 1847 ve
Skotsku. Vystěhoval se do Austrálie, kde se již v mladých letech rozhodl stát
kazatelem. Posléze, když působil v různých farnostech, založil vlastní nezávislé
shromáždění.
Roku 1893 přišel Alexander Dowie do Chicaga. Zpočátku měl ve svém
domě malá shromáždění. Skrze modlitbu byly uzdraveny natolik těžké,
nezhojitelné nemoci, takže se stal brzy známým. Jedním důvěrným svědkem
onoho působení se stal John Graham Lake, finančník, obchodník, pojišťovací
agent, muž, který později všechen svůj majetek opustil a stal se kazatelem.
20
Sta lo se v těch to dnec h
Jeho příběhy se nalézají v následujících kapitolách.
Alexander Dowie založil roku 1896 v Chicago "Křesťanskou katolickou
církev". Velké pozdvižení vzbudil nabytím velkého kusu pozemku poblíž
Chicaga. Oznámil, že tam bude postaveno město Sion. Město pro biblicky
věřící lidi. Tento fantastický projekt se skutečně podařil, neboť o dva roky
později mělo město Sion právě 10 000 obyvatel. Dowie si pro svoje svévolné
chování způsobil mnoho nepřátel, avšak nemohlo být popřeno, že jeho
působením bylo pomoženo mnoha lidem, při nichž selhalo veškeré lékařské
umění. Inspiroval stovky kazatelů, neboť postavil na svícen biblickou pravdu,
která se v průběhu času ztratila.
DR. JOHN G. LAKE
John Graham Lake se narodil 18. března 1870 v Ontariu. Již jako mladý muž
udělal kariéru v novinách. V Harvey, Illinois, založil vlastní noviny "Harvey
Citicien". Později se nastěhoval do Sault Sainte Marie, Michigan. Otevřel tam
kancelář pro nemovitosti a pomohl při založení novin "Soo Times". Roku 1904
se odstěhoval do Chicaga a koupil si křeslo v obchodní komoře. Řídil záležitosti
velkého finančníka Jimma Hilla a stal se osobním přítelem tohoto známého
stavebníka železnic.
Když otevřel svou kancelář, získal hned první den 2500 dolarů. Po 9
měsících měl skoro 100.000 dolarů v bance, pozemek v ceně 90.000 dolarů a
zaplacenou pojistku na 30.000 dolarů. Jako předseda obchodní komory, byl
požádán finančníkem Rianem, aby zřídil společnost tří největších amerických
pojišťoven.
Během oné doby se setkal s Bohem a jeho život se začal drasticky měnit.
Nejprve přes den pracoval ve své kanceláři, večer kázal a v noci se modlil za
nemocné. Osobní vylíčení Johna Lakea nám dává nahlédnout do důvodů jeho
neobvyklého obrácení.
Nikdo nemohl v této době rozumět mému obrácení a zjevení o Ježíši Kristu
jako Uzdravovateli. Než jsem poznal našeho Pána jako Lékaře, pochovali jsme
osm členů naší rodiny. Byl jsem jedním z 16-ti dětí. Moji rodiče byli silní lidé.
Matka zemřela v 76 letech.
Zvláštní nahromadění nemocí a smrti potkalo naši rodinu. Jeden člen naší
rodiny byl již 32 let invalidou. Nikdy nebyl náš domov prost stínu smrti nebo
nemocí. Dny mého mládí mně připadají jako sen. Sen o nemocech, lékařích,
sestrách, nemocnicích, pohřbech a pomnících. Matka se zlomeným srdcem,
usoužený otec a nemocní sourozenci potřebovali pomoc a lásku. V té době se
začal Ježíš ukazovat jako Lékař.
Bratr, který byl 22 roků invalidní, umíral. Otec na jeho ošetření vydal celé
2. D íl - Poh led d o děj i n
21
jmění. Trpěl těžkým krvácením ledvin. Ve stejnou dobu umírala moje sestra.
Bylo jí 34 roků a měla pět rakovinových nádorů na levém prsu. Dr. Karsten,
známý německý chirurg ji operoval a po operaci se jí vzdal. Umírala.
Další sestra rovněž umírala v důsledku těžkého krvácení. Já jsem se oženil a
žil jsem ve vlastním domě. Sotva jsem se oženil, byla také moje rodina
navštívena zvláštním množstvím nemocí. Manželka se stala invalidní v
důsledku onemocnění srdce a tuberkulózy. Musela být léčena silnými
nebezpečnými léky.
Uprostřed této hluboké temnoty, když bezmocní lékaři stáli nad
nemocnými, když visel temný mrak smrti nad našimi domovy, proniklo náhle
Boží světlo do našich duší. Stalo se poselstvím Alexandera Dowie, který se
odvážil zvěstovat pravdu. Přivezli jsme našeho umírajícího bratra do jeho domu
v Chicagu. Modlili jsme se vkládáním rukou a byl ihned uzdraven. Zvedl se z
lůžka, na kterém umíral, a ušel čtyři míle. Vrátil se domů jako zdravý muž a
stal se společníkem v obchodě našeho otce.
Uchvátila nás nesmírná radost. Viděli jsme skutečnou manifestaci Božího
uzdravování svýma vlastníma očima. Ihned jsme přivezli také naši umírající
sestru s rakovinovými nádory do domu Dowieho. Přivezli jsme ji do jednoho
shromáždění. Když tam ležela a slyšela kázání, myslela si: "Předpokládám, že
jiní budou uzdraveni, protože jsou dobrými křesťany. Pro mne uzdravení není,
protože nejsem dobrá křesťanka." Když ale naslouchala kázání, začala v ní
naděje růst. Při modlitbě za ní, bolesti okamžitě zmizely. Nádory se pozvolna
ztrácely. Za několik dní zčernal největší nádor a od těla se oddělil. Malé nádory
zmizely samy. Operovaný prs dorostl, až byl zase zcela normální.
Nedá se slovy popsat, jak jsme se radovali. Zrodila se v nás nová víra. Mohlli Bůh uzdravovat našeho umírajícího bratra a naši nemocnou sestru, mohl-li
Bůh vyléčit rakovinu prsu naší sestry, pak musí být všechno možné. Bůh je
mocen uzdravit všechno.
Nové světlo uchopilo naši duši. Naše církev nás stále učila, že dny zázraků
jsou za námi. Protože jsme věřili tomuto učení, muselo devět členů naší rodiny
předčasně zemřít. Toto učení krade lidem náležející jim dědictví krve Ježíšovy.
Moje manželka byla čtvrtým členem naší rodiny, který měl zakusit Boží moc
uzdravení. Byla stále nemocnější. Náš kazatel stál u jejího úmrtního lůžka. Řekl
se slzami v očích: "Pojď na chvíli ven." Pak mi řekl: "Musíš se pod vůli Boží
sklonit, bratře. Je-li to Jeho vůle, aby tvá žena zemřela, pak to musíš přijmout."
Pohnut šel jsem domů. Vyndal jsem Bibli z kapsy a hodil ji na stůl. Jestliže
Bůh nějakému člověku otevřel Bibli na správném místě - tentokrát to učinil pro
mne. Odhozená kniha se otevřela u 10. kap. Skutků apoštolských. Mé oči padly
na jeden verš a já jsem četl: "Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem
Svatým a mocí. Kterýž chodil, dobře čině a uzdravuje všecky posedlé od ďábla
22
Sta lo se v těch to dnec h
nebo Bůh byl s ním."
Tato slova mne zasáhla jako blesk z čistého nebo: "posedlé od ďábla". Pak
nebyl Bůh původcem nemoci. Lidi, které Ježíš uzdravoval, jejich nemoc nebyla
od Boha! Vzrušen jsem znovu otevřel svoji Bibli a četl slova Ježíše z Lukáše 13,
verš 16: "Tato slova osvětlila můj rozum pro slova Bible. V myšlenkách jsem
před sebou uviděl službu Ježíšovu. Jako nikdy předtím jsem porozuměl, proč
uzdravoval nemocné. Přišel, aby činil vůli Otcovu. Neboť vůle Otcova spočívá v
tom, kazit skutky ďáblovy. (Žid. 2,14).
Řekl jsem si v srdci: "To je také práce ďáblova, když ničí život mé manželky.
Ve jménu Ježíše Krista skončí toto ničící dílo, neboť Kristus zemřel za nás,
nemoci a trápení naše nesl." Rozhodli jsme se, že v 9,30 hodin se společně
budeme modlit. Telefonoval a telegrafoval jsem mým známým a prosil je, aby
se v onu hodinu společně s námi modlili. Klečel jsem u umírající a volal k
živému Bohu. Moc Boží sestoupila a prostoupila ji. Okamžitě zmizelo její
ochromení a srdce počalo tepat pravidelně. Během mé modlitby řekla náhle
jasným hlasem: "Chvála buď Bohu, jsem uzdravena!" Přitom odhodila pokrývku
a vstala. Jaký to den! Nikdy nezapomenu, jaká radost Boží nás tenkrát
uchvátila.
Další lidé přišli do našeho domu a řekli: "Mohla-li Boží moc uzdravit vás,
uzdraví také nás". Do této služby jsme byli přímo vtlačeni. Neminulo dne, aniž
Bůh neodpověděl na naše modlitby. Bylo jich uzdraveno na tisíce.
Uzdravení jeho manželky a hlubší prožitky s Bohem způsobili, že John G.
Lake měl stále větší a větší okruh lidí s poselstvím Božího uzdravování. Vzal si
tříměsíční dovolenou v koncernu, ve kterém tehdy pracoval. Při loučení mu
prezident řekl: "Lake, těžce jste pracoval, potřebujete vypřáhnout. Vezměte si
tříměsíční dovolenou a kažte, chcete-li! Až přejdou tři měsíce, pak vám jistě
přijde vhod salár 50 000 dolarů. Zajisté pak nebudete mít žádnou velkou
radost tento obnos věnovat vašim náboženským snům."
Lake poděkoval prezidentovi, opustil kancelář, aby se tam již více nevrátil.
Během třech měsíců kázal každý den ve velkých shromážděních. Viděl, jak
byly tisíce uzdraveny a od hříchů osvobozeny. Na konci těchto třech měsíců se
rozhodl všechno opustit, aby žil již jen pro zvěstování evangelia Ježíše Krista.
John Lake rozdal větší část svého jmění a odešel do Afriky. Stavby církví
ještě dnes svědčí o jeho působení v Africe.
DR. CHARLES PRICE
Charles Price přišel z Anglie, kde na universitě v Oxfordu získal doktorát.
Nebyl teologem, ale právníkem. Jako mladý muž se odstěhoval do Kanady a
rozhodl se pro povolání kazatele. Jeho životní příběh poukazuje na ohromnou
2. D íl - Poh led d o děj i n
23
moc letničního hnutí, které počalo v roce 1906 v Los Angeles. Následující
zpráva pochází z jeho vlastního pera.
Po ordinování biskupem Smithem jsem byl uváděn do stále vyšších úřadů.
Zřídil jsem dvě fary, zvyšoval peněžní podpory a byl jsem pyšný na výsledky
své církevní práce.
V oné době jsme se dozvěděli o vylití Ducha Svatého v Los Angeles. Jedna z
našich spolupracovnic, která měla velkou touhu po Bohu, odjela do Los
Angeles a zažila tam ten tak zvaný "křest Duchem Svatým". Ještě předtím, než
se vrátila, přišel z Kalifornie jeden ohnivý evangelista k nám do města a najal
si velký sál v blízkosti našeho kostela. Navštívil mne a oznámil mi, jak
sestoupila moc ze starých dob. Vyprávěl také o zázracích uzdravení.
Pak mně navštívili dva naši pracovníci z misie a záříc, oznámili, že prožili
proměnu! Bylo to na nich vidět, neboť jejich oči a obličeje zářily. Následujícího
dne mne pozvali na modlitební shromáždění.
Příštího dne cestou na smluvené modlitební shromáždění, jsem potkal
známého pastora, který mne zval do svého domu. Odmítl jsem, jelikož jsem
chtěl navštívit sjednané shromáždění. Chtěl vědět, co je to za modlitební
hodinu uprostřed dne. Nadšeně jsem mu vyprávěl o věcech, které jsem slyšel.
K mému překvapení mne vzal za ruku a zvolal:"Price, nemohu vás tam pustit,
zrujnujete si vaši budoucnost a celý váš život. Pakliže učiníte tento krok,
budete toho po celý život litovat." Poslechl jsem ho a dal na něj. Prosil mne,
abych mu dal příležitost, kde by mně mohl ukázat, v čem se tito lidé zásadně
mýlí.
Po celé odpoledne jsem s ním seděl v kanceláři. S kufrem plným knih jsem
se vracel domů. Do oné modlitební hodiny jsem nešel. Dvě cesty ležely přede
mnou, zvolil jsem však tu nesprávnou. Pošetile jsem šel, ne cestou kříže, nýbrž
vkročil na stezku, která mne vedla do labyrintu modernismu. Boj, který zuřil v
mé hrudi, byl prastarý konflikt mezi rozumem a vírou. Žel, zvítězil tenkrát
rozum.
Brzy jsem dospěl tam, kde jsem každý náboženský cit mohl vysvětlit z
hlediska psychologie. Nečinil jsem žádnou výzvu k obrácení a nevedl jediného
člověka ke Kristu, ani jsem nekázal podivuhodnou zkušenost znovuzrození.
Kázal jsem jen pro kázání a pokoušel jsem se ovlivnit lidi k dobrému. Kázal
jsem čemu jsem věřil a věřil tomu, co jsme kázal. Byl jsem duchovně slepý a
vedl mnohé lidi do záhuby.
NA VLNÁCH ÚSPĚCHU
Roky rychle přešly. Jedna fara následovala druhou. Byl jsem členem
Columbia-River-Svazu metodistů. Pomalu, ale jistě jsem stoupal po laťkách
24
Sta lo se v těch to dnec h
onoho žebříku, kterému moji bratři v úřadě říkali úspěch. V celém okolí jsem
byl v církvích ctěn jako řečník. Začal jsem osvětlovat sociální a etickou stránku
života Ježíšova. Zabolí mne srdce, pomyslím-li na onu dobu.
Stal jsem se všeobecně oblíbeným kazatelem. Byl jsem ustanoven
"čtyřminutovým mužem". To bylo v době světové války. Za svoji práci jsem
obdržel dopis Woodrowa Wilsona, tehdejšího prezidenta
Spojených států. Jmenovali mne členem "výboru pro vyučování veřejnosti"
v USA. Vstoupil jsem do Lions-klubu a patřil mimo to ještě pěti různým
bratrstvům.
VELKÝ OBRAT
Začalo to tím, když jednoho krásného letního dne ke mně přiběhl přes
trávník fary jeden milý bratr. Jeho oči přímo tančily a v obličeji se zrcadlila
nebeská radost. Pevně mi stiskl ruku a zvolal: "Bratře Pric , haleluja! Haleluja!
Chvála Pánu!"
Strnul jsem údivem. Na takové vyjadřování jsme nebyli v naší církvi zvyklí.
Byli jsme jako většina církví spíše chladní a škrobení. Vysmál jsem se mu a
řekl: "Kde jsi to jen byl"? Stále ještě držel moji ruku a odpověděl: "Haleluja, byl
jsem v San Jose. Byl jsem zachráněn - zachráněn krví Ježíše. Jsem tak šťasten,
mohl bych radostí létat."
Bavil jsem se jím. Čím více jsem se mu posmíval, tím vášnivější bylo jeho
svědectví. Později jsem zjistil, že v tom shromáždění bylo ještě více členů
mého sboru a nyní Boha hlasitě chválí. Pomalu se ve mně vystupňoval hořký
odpor. Vyprávěli mi o velké evangelizaci, kde byly tisíce zachráněny a
uzdraveny. V odpověď jsem jim dal vysvětlení o "masové psychologii" a
"duchovních a tělesných reakcích".
Přesto jsem o něco později souhlasil s návštěvou takového shromáždění.
Poté, co jsem dal oznámení do novin, že příští neděli budu kázat na téma
"Bublina uzdravení praskla", vydal jsem se na cestu do San Jose, ozbrojen
perem a papírem. Měl jsem v úmyslu se příští neděli vrátit a pak celou
záležitost spořádat.
Jak jsem se blížil k městu, zmocnil se mně zvláštní pocit. Přes silnici byl
napnut obrovský transparent s nápadným světelným nápisem: "Aimee Semple
McPherson; patronát William Keeny Towner."
Nevěřil jsem svým očím. Doktor Towner a já jsme byli staří přátelé. Dříve
byl pastorem první baptistické církve v Oaklandu. Byl to velkolepý muž,
ušlechtilý a dobrý, avšak věděl jsem, že nebyl typem kazatele, který by
podporoval staromódní probuzenecká shromáždění. Mohl jsem si jen domýšlet,
buď za to něco dostal, nebo je to od něho určitá taktika.
2. D íl - Poh led d o děj i n
25
Zcela na okraji města stál obrovský stan, kde bylo místo pro 6000 lidí.
Setkal jsem se s některými, a když jsem pak vešel vchodem, vidím ke mně
přicházet mého starého přítele dr. Townera. Zamával jsem na něj a zvolal: "
Bille, hej, Bille"! Přiběhl ke mně a uchopil mou ruku. "Charlie Price", řekl, "ó,
halejuja! Čest buď Ježíši! Chvála Bohu!"
Moje čelist poklesla a já koktal: "C-co, ty ji máš také?"
"Co mám mít?" dotazoval se.
"No, toto halejuja", vysvětlil jsem mu.
"Ano", odvětil, "mám to haleluja a ještě mnohem více."
Chtěl jsem se o té věci dozvědět více, proto jsem ho uchopil za rameno a
vlekl zástupem. Když jsme osaměli, řekl jsem: "Nuže, buď prosím tě poctivý a
vyprávěj. Co ti platí za tyto věci a o co vůbec jde s těmito haleluja-událostmi?"
Vážně se na mne podíval a odpověděl: "Charlie, toto zde je pravé! To je
pravé evangelium. Byl jsem pokřtěn Duchem Svatým. To je to, co potřebuješ."
Pohlédl jsem na něj v údivu. Pak jsem se zeptal: "Chceš tvrdit, že ty,
William Keeny Towner, jeden z vedoucích baptistických kazatelů západní
Ameriky jsi skutečně spolkl tyto nesmysly"?
V jeho očích to zajiskřilo. "Charlie", řekl on, "všechno jsem spolkl, udici s
prutem, šňůry, kolečko, hák, návnadu i olůvko! A přesto jsem ještě hladový;
vyhlížím po větší míře." Se zvoláním "díky buď Bohu za křest Ducha!" potřásl
mou pravicí a slíbil, že se později o mne postará. Pak odešel.
Nebylo to kázáním, které mne onoho večera přemohlo, nýbrž výzva k
obrácení. Oltář byl lidmi přeplněn. Vedle mně u židle poklekl nějaký muž. Znal
jsem toho muže. Byl automechanikem, výborný pracovník, ale známý svým
klením a bezbožnými řečmi. Jeho modlitby jsem při nejlepší vůli nemohl
přeslechnout. Uprostřed lkání se změnil výraz jeho obličeje. Vyskočil a zvolal:
"Chvála Bohu"! Zvedl ruce a začal chválit Boha. Pak otevřel oči. Byl jsem
prvním, kterého uviděl a protože jsem byl kazatel, domníval se, že se budu
radovat z jeho zachránění. Hlasitě jak mohl, vykřikl: "Haleluja, jsem zachráněn!
Není to nádherné? Není to nádherné, pane Prici?"
Snažil jsem se skrýt své rozpaky pro jeho křik. Bylo mně trapně, že své
pocity takto stavěl na odiv. "Ano bratře, zůstaň při tom", řekl jsem a rychle
jsem a rychle odešel ze stanu.
Příštího rána jsem uslyšel mistrovské kázání, kterým byla moje moderní
teologie proděravěna jako síto. Po příchodu do hotelového pokoje jsem padl na
kolena a křičel k Bohu. Nebe nade mnou bylo černé a neobdržel jsem žádnou
odpověď. Přesto jsem Bohu upřímně v srdci slíbil, že se chci změnit.
26
Sta lo se v těch to dnec h
Později poznal dr. Towner, že to myslím vážně. Modlil se mnou.
Poprvé jsem zvedl své ruce a díval se zavřenýma očima vzhůru. Krátce na
to jsem ucítil, že něco jako elektrický proud proudilo od konečků mých prstů, a
když dosáhlo to mých paží, mně se ruce roztřásly. Byl jsem překvapen.
Nedovedl jsem své ruce uklidnit. Když tato moc zasáhla mou hlavu i ona se
začala chvět. Náhle byl jsem zasažen "úderem nádhery", myslel jsem, že
vzlétnu, avšak nebylo to nahoru, nýbrž to šlo dolů. Ve fraku a se vším všudy
jsem byl znovu na zemi. Počal jsem slavit Boha.
Zavřenýma očima, zdálo se, že hledím do tmy nahoru. Náhle z té tmy
zazářilo světlo, které tmu projelo jako blesk. Nebe se roztrhlo a začalo se
svinovat, až jsem vzniklým průzorem mohl zahlédnout nádherné světlo. Potom
sestoupila ohnivá koule přímo nade mne. Z ní vystřelovaly Ohnivé šípy. Svítila
tak jasně, že všechna temnota zmizela. Když tma ustoupila, zůstala Ohnivá
koule ještě asi pět minut viset na místě. Fascinován jsem hleděl na ohnivé
jazyky, až koule praskla a padla přímo na mne. Dr. Towner řekl později, že
jsem instinktivně z pozice vleže vyskočil, abych ohni, který mně mohl
zasáhnout, uskočil. Nemohl jsem vůbec tak rychle pomyslet, jak se to nyní
stalo: Oheň se dotkl mého čela, cítil jsem po těle chvění, pak se rozšířila moje
hruď. Začal jsem Boha chválit. Utěšitel byl zde! Chtěl jsem říci "haleluja", ale
můj jazyk nevypravil žádné slovo. Cukal v ústech a já neměl nad ním kontrolu.
Po několika okamžicích jsem vyrazil zvláštní zvuky, pak Duch Svatý vše
převzal sám. Každé slovo, co jsem nyní vyslovil, mi bylo známé, avšak používal
jsem řeč, kterou jsem se nikdy neučil, přesto mi bylo každé slovo známé jako
staroangličtina. Dr. Towner klečel vedle mne a to řečené vykládal. Řekl mi, že
jsem mluvil asi 30 minut v nových jazycích, i když se mi to zdálo jako chvilinka.
EVANGELIZAČNÍ SLUŽBA
Zdá se to skoro neuvěřitelné, že mne mohl Duch Svatý vyzvednout z
malého města v Kalifornii a v průběhu jednoho jediného roku přivést do
velkých arén, kde jsem kázal večer co večer před desetitisíci - avšak přesně
tak se stalo. Jaké vysvětlení pro to je, než to, že Duch Páně na mne padl. Nebyl
jsem v Duchovní službě žádným nováčkem. Mělo-li by to něco společného s
mými přirozenými schopnostmi, pak jistě by se to stalo již dříve. Ve
skutečnosti jsem se nikdy nepřipadal tak nicotný jako nyní. Všechna ctižádost,
pýcha, ano moje celé já leželo na oltáři. Modlitba mého srdce zněla stále: "Ó,
Pane, přijď se mnou ke Tvému cíli!" Ve svém nitru jsem cítil, jak mne Duch Boží
vede toto nebo ono říci a činit. Mnohokrát jsem stál sám udiven a s uctivostí
před výsledky své vlastní služby. Všechna čest patří našemu Pánu!
2. D íl - Poh led d o děj i n
27
CO VIDĚLI JINÍ
Když přišel do Albany dr. Price, podporovalo ho pět církví. Již při prvním
shromáždění přišly ke Kristu zástupy. Někteří z nás pastorů zažili evangelizaci
s Moodym, Torreyem, Gipsy Smithem, Wilbur Chapmanem, Bill Sundayem a
jinými velkými evangelisty, ale nikdy předtím jsme neviděli tolik lidí plakat při
opravdovém vyznání hříchů.
Již při prvním uzdravovacím shromáždění jsem byl přesvědčen, že Bůh
uzdravuje nemocné skrze modlitbu. Druhá osoba, za kterou se modlili, měla
veliké vole. Dr. Price pomazal její čelo olejem, položil ruku na hlavu a modlil se
jednoduchými slovy, aby jí Pán daroval tolik víry, aby mohla přijmout své
uzdravení. Do dnešního dne je zdráva.
Charles Price zůstal zcela nezávislým. O sobě samém řekl: "Jsem kazatel
Ducha Svatého. Nedělám žádné kompromisy se svým poselstvím. Kážu
poselství o Ježíši Kristu úplné; také křest Duchem Svatým a Boží uzdravování v
našich dnech."
Dr. Charles Price zemřel roku 1947. Bezprostředně po jeho smrti nastala
doba divů, která vše předcházející dalece převýšila.
FRED F. BOSWORTH
Jeden z nejpřednějších kazatelů uzdravování před druhou světovou válkou
byl F. F. Bosworth. Mládí prožil v Sionu, v onom městě, které založil Alexander
Dowie. Byl členem shromáždění Dowieho. Roku 1910 přišel F. F. Sosworth do
Dallasu v Texasu. Tam povstala kolem něho silná nezávislá letniční církev. Po
deset let byl představeným oné skupiny. Po první světové válce táhl jako
evangelista Spojenými státy a Kanadou. Bylo nám oznámeno, že se v roce
1924 během jednoho shromáždění obrátilo 12000 lidí.
Bosworth byl pionýrem rádioevangelizace. Skrze rozhlasové vysílání obdržel
přes 250000 dopisů. Tisíce jich napsalo, že byli zázrakem uzdraveni.
F. F. Bosworth byl odvážným bojovníkem. Jako 73ti-letý kazatel zastával se
v jedné otevřené debatě Božského uzdravování. Tato událost se stala roku
1950 a bude popsána v jiné kapitole této knihy. Ve svém stáří se stal svědkem
hnutí, které si ani ve svých nejsmělejších snech nedovedl představit.
28
Sta lo se v těch to dnec h
VOLÁNÍ A ODPOVĚĎ
Biblické historie ukazují, že Bůh odpovídal ve všech dobách, když k Němu
jeho lid volal. Pomoc přišla vždy, často v takové podobě, v jaké nebyla
očekávána. Pomoc přišla často pozdě, avšak nikdy příliš pozdě. Boží myšlenky
nejsou našimi myšlenkami. My žijeme v čase, Bůh žije nad časem. My vidíme
přítomnost, Bůh vidí konec již před počátkem.
Také v roztříštěných letničních církvích byli lidé, kteří znali pravý počátek
jejich hnutí. Navrácení darů, začátek v ulici v Los Angeles - to byl díl
znovunavrácení dle Joele 2,25. Bůh zaslíbil úplné navrácení. První církev byla v
Jeruzalémě, nikoliv v Římě. Byla to skupina, na kterou padl o Letnicích Duch
Svatý. (Skutky apoštolů 2. kapitola).
Nezapomenuta byla slova, která vyslovil Petr v Jeruzalémě: "Stříbra a zlata
nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň
a choď!" Bůh zaslíbil úplné znovunavrácení. Věřící na to čekali - a Bůh
2. D íl - Poh led d o děj i n
29
odpověděl.
Po celém světě se začaly dít věci, které dokazovaly, že se biblické zprávy
ze Skutků apoštolských dokonale shodují. Většina lidí míní, že jsou ony zprávy
mýty nebo symboly. V naší generaci bylo statisíce svědků stejných divů a
znamení.
Nový Zákon byl nemyslitelný bez osoby apoštola Pavla. Poslední kniha Bible
by byla nemyslitelná bez Jana, který ve vyhnanství na ostrově Patmos popsal
svá božská vidění. Probuzení, které po druhé světové válce počalo, by bylo
nemyslitelné bez Williama Branhama. Nesčíslní kazatelé a církve byli tím
zasaženi.
Jedna americká studie oznamuje o událostech oné doby: "Branham byl beze
všech pochybností vůdcem onoho hnutí. V jeho službě se stala znamení a
zázraky jako nikdy předtím. "Jeho služba vyvolala velký počet následovníků a
napodobitelů, avšak žádný se nemohl k němu přirovnat. Známý evangelista
Richard Hall o něm řekl: "On byl číslem jedna, odvážil se více, než všichni
ostatní dohromady."
WILLIAM BRANHAM
muž, který žil v jiném světě
3. D íl - Wi lli am Bra nham
Část jednoho shromáždění v Durbanu, Jižní Afrika
31
32
Sta lo se v těch to dnec h
ZÁZRAK NAD ZÁZRAKY
ZPRÁVA OD F. F. BOSWORTHA
Během více jak třiceti let jsem pracoval a modlil se za nemocné a trpící. 14
let jsme měli rozhlasový program. V oné době jsme obdrželi 250.000 dopisů od
trpících, kteří prosili o pomoc. Tisíce nám psalo, že byli zázrakem uzdraveni.
Protože nás tato práce nesmírně přetěžovala, modlili jsme se, aby nám Bůh
dal více pomocníků v tomto speciálním oboru služby. Často jsem plakal radostí
nad darem, který nám Bůh dal v našem milovaném bratru Williamu
Branhamovi. Toto dalece přesáhlo naši prosbu. Ještě nikdy jsem něco takového
neviděl a neslyšel. Nikdy se něco takového nedělo, jako služba uzdravování
bratra Branhama.
DÍTĚ ZBAVENÉ KOŇSKÉ NOHY
Během shromáždění ve Forth Wayne přišla do modlitební řady žena, jejíž
dítě se narodilo s koňskou nohou. Aniž by se za dítě modlil, řekl bratr Branham
ženě: "Učiníte, co vám řeknu?"
"Ó, jistě", odvětila paní.
"Běžte domů a sejměte obvaz. Když se zítra večer s dítětem vrátíte, bude
chodidlo uzdraveno." Tlampače nesly tato slova ven, do velikého shromáždění.
Když žena příštího dne přinesla dítě do shromáždění, bylo chodidlo zcela
normální. Dítě mělo bílé střevíčky a mohlo chodit. Lékař nohu zrentgenoval,
noha byla zcela normální.
Nato jsem se zeptal bratra Branhama, proč se za dítě nemodlil. Řekl, že to
nebylo nutné, neboť v duchu viděl, že dítě bude uzdraveno. V 5. kapitole
Janova evangelia říká Ježíš: "Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. Nemůžeť
Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí." Co tím Ježíš mínil?
Přirozeně byl také Ježíš vědoucím jako proroci starého zákona. Viděl zázraky
dříve, než se staly. Řekl Natanaelovi: "Dříve než tě Filip oslovil dole pod fíkem,
již jsem tě viděl."
V Janovi 14,12 říká: "Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky,
kteréž já činím, i on činiti bude a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci
svému. A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl
Otec v Synu. Budete-li zač prosit ve jménu mém, já učiním."
ŽENA Z LOUISVILLE UZDRAVENA OD RAKOVINY
V době, kdy stáli lidé v modlitební řadě a bratr Branham se modlil za
nemocné, zastavil náhle uprostřed, prstem ukázal na druhou galérii a řekl:
3. D íl - Wi lli am Bra nham
33
"Právě jsem v duchu viděl ženu v modrých šatech a pruhované kazajce, jak
byla uzdravena od rakoviny." Jedna žena vyskočila a zvolala s velkou radostí:
"Já jsem ta žena!"
ŠILHAVÁ ŽENA
Jakási šilhavá žena, která navštěvovala ve Forth Wayne biblickou školu,
řekla mé ženě: "Nevidím žádnou možnost dostat se do modlitební řady, neboť
tam stojí mnoho lidí." Moje žena jí řekla: "To také není nutné. Proste jen Boha o
víru, abyste přijala uzdravující moc." Patrně to tak učinila, neboť při
shromáždění ukázal náhle bratr Branham prstem směrem, kde seděla, a řekl:
"Tam vzadu právě byla uzdravena šilhající žena." Od onoho shromáždění ta
žena již více nešilhala.
LEUKEMIE
Do shromáždění přinesli na nosítkách jistou ženu. Umírala na leukemii. Na
klinice Johna Hopkinse a v Mayo klinice se už vzdali. Uviděl jsem onu ženu a
sešel jsem k ní z pódia. Řekl jsem jí: "Modlete se o víru." Z pódia jsem viděl, jak
pohybuje svými rty v modlitbě. Najednou ucítil bratr Branham tažení z onoho
směru. Seskočil z pódia, šel k té paní a řekl: "Ve jménu Ježíše Krista vstaňte z
vašich nosítek, přijměte Boží moc a buďte zdráva!" Poslechla, vstala a chválila
se zdviženýma rukama Boha. Později mi řekla její sestra: "Daří se jí skvěle."
RAKOVINOU ROZEŽRANÉ PLÍCE
Ve velkém Fair Park auditorium v Dallasu, Texas, bylo pódium přeplněné
pojízdnými židlemi a nosítky. Bratr Branham stál trochu stranou a modlil se za
lidi, kteří byli v modlitební řadě. Když skončil, najednou ukázal na muže, který
ležel na pódiu a řekl: "Muži, vstaň přece, vždyť jsi byl již asi před pěti minutami
uzdraven!" Muž vstal, velebíc Boha.
Byl přivezen již jako umírající z Chicaga do Dallasu. Plíce měl rozežrané
rakovinou. Byl uzdraven a o několik dní později přišel do Forth Wayne a vydal o
tom svědectví. Mohl bych popsat ještě nesčíslné případy, jak lidé, aniž by byli
dotknuti, obdrželi své uzdravení.
ŽADNÝ PŘÍPAD NEBYL PŘÍLIŠ TĚŽKÝ
Pro Boha není žádný případ příliš těžký. V oněch shromážděních přišla
dopředu žena z Řecka. Její hrdlo bylo zcela uzavřeno. Musela být živena uměle.
Nebyla schopna polknout jedinou kapku vody. Potom, co se bratr Branham za
ni modlil, vypila sklenici vody.
Asi o dva dny později přišlo devět hluchoněmých do modlitební řady a
všichni byli uzdraveni. Potom se modlil za muže, který byl od narození slepý.
34
Sta lo se v těch to dnec h
Po modlitbě řekl bratr Branham tomu muži: "Běž na podium a potáhni onoho
kazatele za nos." Muž tam šel a učinil to. Celé shromáždění se smálo.
HROMADNÉ UZDRAVOVÁNÍ
Koncem jednoho shromáždění ukazoval rychle za sebou na různé osoby a
říkal: "Kristus tě uzdravil!" Někteří odhodili své berle do výše, jiní, kteří
nemohli chodit, vyskočili na nohy. Takováto demonstrace se nedá popsat. V
jistém shromáždění vyskočil na nohy chlapec, který dříve nemohl stát, ani
chodit. O něco později jsem šel za ním a požádal zástup, aby udělal místo.
Chlapec šel k podiu a mluvil k plačícímu posluchačstvu. (Tato zpráva
F.F.Boswortha je zkrácena. Byly uvedeny ještě další nesčíslné události.)
3. D íl - Wi lli am Bra nham
35
ÚŽASNÁ PŘIROVNÁNÍ
V první kapitole Markova evangelia je oznámena následující událost: v
Synagoze byl člověk nečistého ducha, jenž křičel a říkal: "Ach, což je tobě do
nás Ježíši Nazaretský, přišel jsi zatratit nás. Znám tě kdo jsi, že ten svatý Boží!"
Stále jsme naráželi na úžasné skutečnosti, že tehdy zlí duchové Mesiáše
poznali, zatímco zbožní služebníci chrámu byli přesvědčeni, že Ježíš je člověk
posedlý démonem. Čteme například, že židé vyloučili se shromáždění každého,
který věřil, že Ježíš je Kristus.
Když Ježíš Kristus procházel zemí, vzbuzoval závist a nenávist služebníků
chrámu, protože ve jménu onoho Boha, kterého kázali, činil zázraky a
uzdravení, jež oni činit nemohli. Vytýkal jim pokrytectví a lakotu. Kázali Boha,
jehož sílu neznali, protože pro své jednání s Ním ztratili spojení.
Bylo zvláštní skutečností, že lidé, kteří byli posedlí démony, Ježíše Krista
ihned poznali, zatímco kněží říkali, že Ježíš je věštec a působí mocí ďábla.
V dnešní době se opakuje totéž. Tato beze všech pochybností vynikající
služba Williama Branhama byla církvemi a kazateli systematicky pomlouvána
nebo zamlčována. William Branham, říkali, je věštec, nebo čtenář myšlenek.
Jeho dar je od ďábla.
„Narodil jsem se v malé horské chatrči.“
36
Sta lo se v těch to dnec h
William Branham vypráví ze svého života. (Výňatek z magnetofonového
záznamu kázání)
VĚŠTCI A ASTROLOGOVÉ
Jako chlapec jsem se bál hadačů, nechtěl jsem s nimi mít nic společného,
ale stále znovu jsem byl těmito lidmi oslovován. Jednou jsem šel se svým
bratrancem na trh. Před malým stanem seděla hezká mladá paní. Když jsme šli
kolem, řekla: "Ty tam v té pruhované haleně, pojď přece ke mně."
"Ano, paní", myslel jsem si: snad jí mám donést láhev coly, nebo něco
jiného.
"Nevíš, že tě následuje světlo?", řekla. "Jsi narozen pod určitým znamením.
Máš povolání od Boha."
Řekl jsem: "Prosím, nechte mne na pokoji." Odběhl jsem, neboť již moje
babička říkala, že věštění je od ďábla. S tím jsem nechtěl nic mít, neboť
babička mluvila pravdu.
O několik let později - tehdy jsem byl hlídačem zvěře - oslovila mne jedna
paní v autobuse. "Víte, že jste se narodil pod zvláštním znamením?" řekla.
Pomyslel jsem si: "Zase jedna taková zvláštní osoba". Řekl jsem zkrátka: "To je
množné", a obrátil jsem se.
"Směla bych si s vámi na okamžik promluvit?"
Díval jsem se zarputile jinam. Pak jsem si pomyslel: "Rád bych věděl, jestli
řekne totéž co všichni ti druzí." Obrátil jsem se.
Snad by bylo lépe, kdybych se představila. Jsem astrolog", řekla.
"To jsem si myslel", odvětil jsem.
"Jsem na cestě do Chicaga k synovi, je baptistickým kazatelem. Řekl vám
již někdo, že jste se narodil pod zvláštním znamením?"
"Ne, paní", odpověděl jsem. Nyní jsem lhal, chtěl jsem zjistit, co mi chce
říci.
"Ještě vám to žádný kazatel neřekl?", pokračovala dále.
"Nemám nic společného s kazateli", odpověděl jsem. (V té době byl William
Branham ještě nevěřící.)
Pak řekla paní: "Věřil byste mi, řeknu-li vám přesně, kdy jste se narodil?"
"Ne, paní", odpověděl jsem.
Jednoduše mluvila dále a řekla: "Narodil jste se 6. dubna 1909 v pět hodin
ráno."
3. D íl - Wi lli am Bra nham
37
"Toto je pravda", řekl jsem. "Jak jste to mohla vědět? Řekněte onomu
námořníkovi, kdy se narodil."
"To nemohu", odvětila.
"Proč ne?", zeptal jsem se.
"Slyšel jste o oné hvězdě, která přivedla mudrce k Ježíši Kristu?", řekla.
"O náboženství toho vím velmi málo", odpověděl jsem.
"Jistě jste slyšel o mudrcích, kteří přišli, aby spatřili Ježíše?"
"Ano, něco jsem o tom slyšel", řekl jsem.
"Kdo jsou mudrci? Jsou to astrologové jako já. Říká se jim také hvězdáři." A
pokračovala: "Víte, než-li Bůh učiní něco na zemi, ukáže to na nebi. Vždy to
ukáže, nejprve na nebi a pak na zemi."
"Na to nemohu nic říci", odpověděl jsem.
Potom pojmenovala některé planety, jejichž jména jsem již zapomněl.
"Byli to tři muži", řekla, "jeden z pokolení Sema, druhý z pokolení Cháma a
třetí z pokolení Jafeta. Byli to tři synové Noema, přišli a vzývali Ježíše Krista a
přinesli mu dary. A Ježíš sám řekl, že zase přijde, až bude evangelium kázáno
po celé zemi. A vždy, když se hvězdy znovu setkají ve způsobu, jako stály při
narození Ježíše Krista, pak pošle Bůh na památku této události dar na zem. Vy
jste se pane narodil pod stejným znamením, proto jsem to mohla vidět a
vědět."
Myslím, že je to přece zvláštní. Média a démony posedlí lidé mohou dar
rozeznat, jen kazatelé mi říkají, že je to zlý duch.
Nyní dobře poslouchejte: Když počala služba našeho Pána Ježíše Krista,
říkali kazatelé, že je Belzebub, nejvyšší nad ďábly. Avšak ďáblové říkali, že je
synem Božím. Když působil Pavel a Barnabáš, tu říkali kazatelé: "Tito lidé
všechno převracejí". Věštec však volal na silnici: "Toto jsou muži Boží, kteří
nám ukazují cestu života."
Dnes jsme však již tak plní teologie, že o Duchu nic nevíme. Potřebujeme
osobní kontakt s Bohem tváří v tvář. To je to, co potřebujeme.
MÉ NAROZENÍ
Narodil jsem se v malé chatrči vysoko v horách Kentucky. Místnost, ve
které moji rodiče žili, neměla ani dřevěnou podlahu, jen zem. Stolem bylo
dřevěné kolo, se třema nohama uříznutýma z kmene stromu. Bylo nás devět
dětí, které se okolo toho stolu a na podlaze rvaly jako malá zvířátka.
Vzpomínám si, že v místnosti stála jen dvě sedadla, zhotovená z větví.
38
Sta lo se v těch to dnec h
Mé matce bylo teprve 15 let, když jsem se narodil. Otci bylo 18 let. Byl jsem
prvním z devíti dětí. Byli jsme nejchudší z chudých. Chatrč neměla ani okno,
jen malý otvor, který se zavíral dřevěnou okenicí.
Tam jsem se 6. dubna 1909 narodil. Nebyl u toho samozřejmě žádný lékař,
jen porodní bába. Bylo pět hodin ráno, a aby mne lépe viděli, otevřel otec
okenici. Moje matka mi vyprávěla, že jakési nadpřirozené světlo, jako malá
hvězda, vstoupilo do místnosti a zastavilo se nad lůžkem. Totéž světlo, které
později mohlo být zachyceno na různých fotografiích.
Můj otec byl všechno jiné než nábožný člověk. Jako většina lidí z oné
krajiny, vytrvale pil. Často byl zamotán do rvaček. Jednou měli zlou bitku s
noži, při níž byl jeden muž málem zabit. Musel to být strašlivý boj, protože sám
šerif přijel nahoru, přestože musel ujet na koni mnoho mil.
Moji rodiče nebyli tedy vůbec zbožní, přesto byli katolíci. Otec s matkou byli
Irové, jen babička byla Cherokee indiánka. Když se v místnosti objevilo světlo,
všichni se ulekli. Nedovedli si vysvětlit, co to bylo.
Událost o onom světle se vyprávěla po celém okolí. Pokoušeli se zjistit
(doslova vyhledat), co to asi mohlo být. Někteří říkali: "To asi bylo slunce, které
se odrazilo v zrcadle". Jenže v naší chatrči nebylo zrcadlo a v pět hodin ráno
tam také ještě slunce nesvítilo.
TAJEMNÝ HLAS
Poprvé jsem uslyšel nadpřirozený hlas, když jsem byl ještě malým
chlapcem. Další z mých bratří se narodil 11 měsíců po mně. Když se to stalo,
lezl jsem ještě po zemi. Chtěl jsem mu ukázat tam, kde prýští pramen, jak silně
umím hodit kamenem do mokré země. Pták, který seděl na stromě, ulétl a
potom jsem uslyšel hlas. Hlas přicházel ze stromu a řekl: "Jednou budeš bydlet
v blízkosti města, které se jmenuje New Albany." Když mně byly tři roky,
přestěhovali jsme se a bydleli tři míle od New Albany.
Potom si ještě vzpomínám na den, kdy jsem musel donést domů vodu z
pramene. Plakal jsem, protože jsem chtěl za každou cenu jít zároveň s
ostatními chlapci rybařit. Ještě si docela dobře vzpomínám, že jsem měl
poraněný palec a aby se do rány nedostal písek, ovázal jsem ho kukuřičným
listem. Neměl jsem tenkrát žádné boty. Chodili jsme stále bosí, často také v
zimě. Měli jsme jen to, co jsme nalezli, nebo obdrželi darem od nějaké
dobročinné organizace.
Stál jsem pod stromem a plakal, když jsem najednou uslyšel šelest hučícího
větru. Protože jsem stál pod topolem, nezdálo se mně to ničím zvláštním,
neboť v tomto ročním období povstávaly malé větrové víry, které listí rozvířily.
Avšak nějakým zvláštním způsobem zůstal vítr skoro dvě minuty ve stromě.
3. D íl - Wi lli am Bra nham
39
Dlouho jsem hleděl do stromu a začal jsem se přibližovat. Náhle z toho
větrného víru promluvil hlas hlasitě a srozumitelně. Hlas byl hlasem muže a
mluvil: "Nikdy nekuř ani nepij a neposkvrňuj své tělo žádným způsobem, neboť
čeká na tebe dílo, až budeš starší." Hrozně jsem se vylekal a s pláčem jsem
běžel k matce. Jistě si umíte představit, jak na něco takového reaguje malý
chlapec.
V oné krajině se nalézají velmi nebezpeční hadi. Matka si myslela, že jsem
snad šlápl na hlavu nějakému hadu. Vběhl jsem jí do náruče a pověsil se na ní.
"Co se to s tebou děje?", zeptala se. "Kousl tě nějaký had?"
"Ne, maminko, tam na stromě sedí nějaký muž."
"Ach, přestaň přece", řekla. "Snad bude lépe, když se vyspíš."
"Ne, mami, tam na stromě sedí muž a řekl mi, že nesmím nikdy pít, nebo
kouřit."
Matka se mi jen vysmála, myslela, že jsem hysterický a zavolala lékaře.
"Ach, ten chlapec je jen trochu nervózní", řekl lékař. Dlouho jsem nešel do
blízkosti onoho stromu, neboť jsem se velmi bál. Tehdy mi bylo asi 7 let.
O měsíc později jsem si hrál se svišti mého bratra. Najednou jsem měl
zvláštní pocit. Sedl jsem si vedle jednoho stromu. Bydleli jsme nad řekou Ohio.
Seděl jsem tam a díval se ve směru k Jeffersonville. Náhle jsem spatřil, jak se
nad řekou objevil most. Pak jsem viděl jak 17 mužů spadlo do řeky a utonuli.
Toto bylo moje první vidění. Říká se tomu také vize. Běžel jsem k matce, ale
ona se domnívala, že jsem usnul a že se mi ta věc zdála. Moji rodiče však tento
příběh, který jsem tehdy vyprávěl, nezapomněli. O 24 let později byl ten most
skutečně postaven. Při jeho stavbě zemřelo 17 mužů.
Tato vidění, nebo-li vize, se vždy naplnila. Nikdy mi nebylo ukázáno něco
falešného.
LÉTA MLADOSTI
V mých 15-ti letech jsem byl mladým mužem, jako všichni ostatní, naplněn
všemi možmými idejemi, jak to u mladých mužů bývá. Ve škole jsem uviděl
jednu překrásnou dívku. Oči měla jako holubice a zuby jako perly. Jeden z
mých přátel směl používat starou fordku svého otce. Za těch pár mincí, co
jsme měli, jsme koupili benzín a pár chlebíčků. Potom jsme pozvali k projížďce
naše děvčata. K mému velkému překvapení si moje malá holubička zapálila
cigaretu. Kouřící ženy jsem nemohl nikdy vystát.
Říkají o mně, že nenávidím ženy, ale není to pravda. Však jsem dříve vídal
ve společnosti svého otce opilá a kouřící děvčata. Dříve, než odcházely domů,
dávaly jim kávu, aby vystřízlivěly a zase byly v stavu svým mužům uvařit jídlo.
40
Sta lo se v těch to dnec h
O takových ženách jsem neměl dobré mínění. Tehdy jsem říkával: "Nestojí ani
za ránu prachu." Takové ženy jsem nenáviděl. Musím dávat pozor, abych
nepropadal takovým myšlenkám. Avšak dobrá žena je pro muže klenotem.
Když jsem viděl onu dívku kouřit, krvácelo mé srdce. "Chtěl bys cigarety,
Bill?", zeptala se.
"Ne, nekouřím", odpověděl jsem.
"Nekouříš, netančíš, z čeho pak máš vlastně potěšení?", zeptala se.
"Rád rybařím", řekl jsem. To ji však vůbec nezajímalo.
"Pojď, vezmi si cigaretu", řekla.
"Ne", odvětil jsem.
"Nestyď se přece, dokonce my dívky máme větší odvahu, než ty. Ty jsi
děsný zbabělec."
To bylo na mne trochu moc. Chtěl jsem přece být řádný chlap. "Pojď, dej mi
cigaretu", řekl jsem. "Chci ti ukázat, že nejsem žádný zbabělec." Když jsem
uchopil cigaretu, náhle jsem zase uslyšel šumění onoho větru. Hodil jsem
cigaretu na zem. Všichni se mi vysmáli. S pláčem jsem šel domů.
Pro mladého muže, syna paliče kořalky, to bylo často velmi těžké dostát
příkazu onoho hlasu. Jednou se mu dokonce vysmál jeho vlastní otec v
přítomnosti jiného muže, když nechtěl pít whisky. Znovu uslyšel ten zvláštní
šum. Láhev měl již ve své ruce, ale pití mu bylo překaženo.
Když bylo Williamu Branhamovi 19 let, šel do Phoenixu a Arizoně. Pracoval
tam na jedné farmě. V letech 1928 - 1933 byl boxerem a zápasil ve 14
profesionálních zápasech. Zajisté zvláštní povolání pro začínajícího kazatele.
Však tam se učil rány odrážet a to se mu mělo v budoucnosti hodit.
Když uslyšel o smrti svého mladšího bratra Edwarda, nacházel se ve
Phoenixu. Na poušti ve Phoenixu začal přemýšlet o životě. Ptal se sám sebe,
zda byl Edward hotov se setkat s Bohem. Při zpáteční cestě přemýšlel o svém
vlastním životě. Byl připraven na setkání s Bohem?
Stále si byl vědom zvláštního neviditelného doprovodu; onoho hlasu, který
jej zdržoval od kouření a pití. Nemohl žít jako ostatní lidé, nevěděl však, jak by
se mohl odevzdat Bohu. Smrtí
svého bratra Edwarda byl již tak daleko, že se pokoušel modlit se. Nevěděl
jak to provést. Protože miloval přírodu, pověsil na strom kus papíru, na který
napsal "Bože, pomoz mi!" Učinil tak proto, že věřil, že Bůh je také v přírodě.
Nakonec přišel den, ve kterém vyšel někde se modlit. Začal docela
jednoduše volat. To stačilo, aby se otevřelo okno nebe. Řekl, tehdy se to stalo
3. D íl - Wi lli am Bra nham
41
jako by bylo z jeho ramen sejmuto těžké břemeno. Dal výraz své mocné
radosti, když jásal a poskakoval. V oné době bydlel zase doma a matka se ho
ptala, co se to s ním stalo. "Nevím", odpověděl, "prostě se cítím tak lehce."
Vyběhl opět z domu. Tak projevil svoji radost.
Později pracoval ve státní službě. Při práci s plynem si způsobil těžkou
otravu. Musel být operován a málem přišel o život. Lékaři nevěřili, že přežije.
Pak se nad jeho lůžkem objevilo nadpřirozené světlo. Když navzdory lékařské
prognóze přežil, přišel za ním lékař a řekl: "Tomuto muži jistě pomohl Bůh." Po
opuštění nemocnice začal ještě intenzívněji hledat Boha.
Když se jednoho dne modlil v lese, znovu se mu ukázalo světlo, které se
sformovalo do kříže. Tehdy měl neobyčejný zážitek. Vyprávěl, bylo to jako by
na něj padal déšť. V jakési neznámé řeči k němu promluvil hlas. Nerozuměl, co
bylo řečeno. Pak zjevení zmizelo. Ulekl se a podivil se tomu. Potom řekl: "Pane,
jsi-li to TY, vrať se a znovu ke mně promluv". Znovu se světlo objevilo. Když se
později opět modlil, světlo se zjevilo potřetí. Nyní věděl William Branham, že se
potkal s Bohem.
Znal se s pastorem dr. Davisem, kazatelem baptistické církve. Tento muž
mu byl v začátcích jeho služby velkou pomocí. Baptistické sbory křtily jako
všechny ostatní církve na tituly Otec, Syn a Duch Svatý, nikoli na jméno Ježíše
Krista. William Branham prozkoumal svou Bibli pokřtěn pomocí formule Otec,
Syn a Duch Svatý. Také viděl, že byli v Bibli křtěni jen dospělí a tak poprosil
pastora Davise, aby ho pokřtil na jméno Ježíše Krista. Pastor Davis mu toto
přání vyplnil i v protikladu učení své církve.
William Branham však stále ještě nebyl spokojen. Viděl, že učedníci ve
Skutcích apoštolů měli více než on. Tehdy byli učedníci pokřtění Duchem
Svatým. Uzdravovali nemocné a činili velké divy ve jménu Ježíše Krista. Začal
se o křest Duchem Svatým modlit. Po šesti měsících byl pokřtěn Duchem
Svatým a Bůh k němu promluvil. Bůh ho vyzval, aby kázal a modlil se za
nemocné.
Začal stanovými shromážděními ve svém rodišti v Jeffersonville. Již tehdy
přišlo na tisíce do jediného shromáždění. Dozvíme se, že se jich obrátilo velké
množství.
NADPŘIROZENÉ SVĚTLO SE ZJEVÍ VEŘEJNĚ
Výsledkem oněch shromáždění bylo, že se nechalo pokřtít 11. června 1933
v řece Ohio 130 lidí. Tehdy bylo Williamu Branhamovi 24 let. Když křtil
sedmnáctiletou osobu, sestoupilo z nebe zvláštní světlo. Světlo, které vypadalo
jako hvězda, se zastavilo nad křtitelem. Asi 4000 lidí sedělo na břehu a byli
svědky této události. Někteří strachem utekli, jiní se začali modlit. Jako
tenkráte u Jana, tak promluvil hlas ze světla k Williamu Branhamovi: "Jako byl
42
Sta lo se v těch to dnec h
předeslán Jan Křtitel prvnímu příchodu Páně, tak jsi poslán ty, abys předešel
druhý příchod".
Lidé, kteří uvěřili ve stanových shromážděních, se rozhodli, že si postaví
vlastní budovu na shromáždění v Jeffersonville. Když William Branham
pokládal základní kámen k oné kapli, měl jen 84 centů. Lidé se posmívali a
říkali, že se z kaple jistě brzy stane autogaráž. Avšak William Branham stavěl
klidně dál a důvěřoval onomu hlasu, který ho vedl. Ještě dnes stojí ona kaple v
Jeffersonville, Indiana.
Při pokládání základního kamene své kaple mluvil Bůh k němu a vyzval ho,
aby četl 2. Tim. 4. kapitolu. Ona slova napsal na papír a zazdil je v úhelném
kameni kaple. Tak stojí psáno: "Neb přijde čas, že zdravého učení nebudou
trpět ...dílo evangelisty konej".
UZDRAVENÍ ROZMAČKANÉHO MUŽE
Pokud si vzpomínám, měl jsem vidění, nebo-li vize, jak se tomu též říká.
Krátce, co jsem byl ordinován baptistickým kazatelem, v jednom vidění jsem
spatřil starého černocha, který ležel v nemocnici s těžkými pohmožděninami.
Pak jsem ještě viděl, že byl náhle uzdraven. Povstal ihned ze svého lůžka. Z
toho povstal v nemocnici velký rozruch. Muž opustil své lůžko a šel domů. Toto
bylo vidění.
O dva dny později jsem se nalézal v New Albany. Tam jsem pracoval v
plynárně. Onoho dne jsem musel sebrat nezaplacené účty. Měl jsem vždy
radost, když jsem objevil neobyčejný dům. Vešel jsem a modlil jsem se tam.
Byl jsem v onen čas radostí bez sebe. Často jsem vyprávěl starému Jonny
Pottsovi, úředníku, který kontroloval platby za plyn, o věcech, které mi Pán
ukázal.
Když byl jednou pan Potts v nemocnici, sešel se tam s jedním starým
černochem, kterého při autonehodě přejelo auto. Ten muž se jmenoval Edwar
J. Merill. Bydlel v ulici Clark 1020 v New Albany. Skoro všechny kosti v těle měl
polámány. Pan Potts navštěvoval onoho muže a vyprávěl mu o věcech, které
mně bůh ukazoval. Ten starý muž prosil, abych ho navštívil a modlil se za něj.
Když mě pan Potts o něm vyprávěl, pomyslel jsem si: "Jistě je toto ten muž,
kterého jsem viděl ve vidění". Trochu jsem se obával, neboť to byla jedna z
mých prvních návštěv v nemocnici. Vzal jsem s sebou jednoho přítele, který se
právě obrátil. Jmenoval se Georg d'Ark.
Řekl jsem Georgovi: "Víš, že nemohu vysvětlit, jak se tyto věci dějí. Avšak v
tomto případě se smím modlit, teprve až dva bílí návštěvníci budou stát u jeho
lůžka, neboť tak je mi ukázáno. Ale uvidíš, že ten muž bude uzdraven".
V nemocnici jsem se ptal po panu Merillovi. Pak jsem šel k němu. Byla tam
3. D íl - Wi lli am Bra nham
43
jeho žena a mluvila, že se nesmí hýbat, neboť rentgenové snímky ukázaly, že
si zlomenými kostmi při pohybu může poranit plíce. Ten muž tam ležel dva
dny. Tenkrát mu bylo asi 56 let, měl velký bílý plnovous a šedé vlasy.
Vyprávěl jsem tomu člověku o vidění, které mi bylo ukázáno. Pak vešli oni
dva mladí lidé, kteří ho přejeli. Poklekl jsem a začal se modlit. Náhle ten muž
vykřikl a zvolal: "Jsem uzdraven!" a vyskočil z lůžka. Jeho žena a ošetřující se
pokoušeli dostat ho znovu na lůžko. Avšak opět vyskočil z lůžka, úplně bez
sebe.
Byla to katolická nemocnice. Jedna sestra přistoupila a chtěla mě vyhodit.
Mám prý odejít, aby se ten muž tak nerozčiloval, neboť má vysokou horečku.
Kněz a několik lékařů ho opět přineslo do postele, když se chtěl oblékat. Měřili
jak vysokou horečku má, ale ten muž byl již bez horečky.
Čekal jsem se svým přítelem před nemocnicí. Řekl jsem mu: "Uvidíš, že
jakmile vyjde, bude mít hnědý kabát a klobouk". Přesně tak byl oblečen, když
po několika minutách opustil nemocnici.
OCHRNUTÁ ŽENA POVSTÁVÁ LŮŽKA
Jednoho rána mi ukázal Pán ve vidění jednu hrozně ochrnutou ženu. Řekl
mi, že bude uzdravena. "Tu ženu jistě naleznu", pomyslel jsem a šel po své
práci. Přišel jsem v New Albany k osmé ulici. Na jedné straně ulice byly domy
roztroušeny. Zavřel jsem ventil jednoho vodovodního vedení té ulice. Pak jsem
šel k jednomu domu a zaklepal. V oné krajině bydleli velmi chudí lidé. Jedno
mladé, velmi hezké děvče otevřelo dveře. "Co si přejete?", zeptalo se. Odvětil
jsem: "Podívej se, prosím, je-li voda zastavena". "Ano, pane", řekla a odešla.
Pak přišla zpět: "Ne, voda teče stále".
Pak se zeptala: "Nejste ten muž Boží, který tam v nemocnici někoho
uzdravil? Moje matka by s vámi chtěla mluvit". Vešel jsem dovnitř. Její matka
ležela ochrnutá na lůžku. Byla ochrnutá 17 let od narození onoho děvčete.
"Jste vy ten muž Boží, který tam v nemocnici uzdravil jednoho muže?", zeptala
se. "Ne, já nejsem žádný uzdravovatel", řekl jsem, "jednoduše jsem se modlil
za toho nemocného muže. Něco mi ukázalo, že bude zdráv". Tenkráte jsem
ještě nevěděl, co to bylo. Nevěděl jsem, že se to nazývá vidění nebo vize. Byl
jsem tenkrát ještě mladý a svobodný. Řekl jsem té paní, že se chci nejprve za
její případ modlit a pak se opět vrátím.
Po modlitbě jsem šel ke Georgovi a ptal se ho, zdali by šel se mnou. Sdělil
jsem mu, že jsem se za to modlil. "Vím, že je to žena, která mi byla ukázána",
řekl jsem. Šli jsme k té ženě. Modlil jsem se. Pak jsem ji uchopil za ruku a řekl
jí: "Povstaňte na své nohy a buďte uzdravena, ve jménu Ježíše Krista!"
Ta žena ležela s ochrnutýma nohama na lůžku. Poblíž ležela arménská
44
Sta lo se v těch to dnec h
Bible. Pak mi satan řekl: "Jestliže nyní povstane, pak upadne a zlomí si vaz".
Na okamžik jsem se polekal. Avšak věděl jsem, že tato vidění byla vždy
správná a tak jsem nechal té věci volný průběh. Bůh je můj svědek: v
okamžiku, ve kterém se jejé zchromlé nohy pohybovaly z lůžka, byly obě ihned
napřímeny! Její dcera křičela a pádila na ulici. Všichni sousedé přiběhli. Poprvé
po sedmnácti letech ta žena mohla chodit. Běhala po místnosti a slavila Boha!
TEN HLAS JE OD ĎÁBLA
Opět a opět ho jeho bratří kazatelé baptistické církve varovali: "Tvá vidění a
hlasy, které slyšíš, to je jen ďábel, který k tobě mluví". Avšak čím více se
modlil, aby Bůh tu věc od něho vzal, nic se nezměnilo. Byl prostě jiným než
všichni ostatní. Toto ho během času přivádělo do stále větší nouze, neboť chtěl
Bohu upřímně sloužit. Jednoho dne řekl své ženě: "Miláčku, nemohu to déle
vydržet. Všichni kazatelé říkají, že je můj dar od ďábla. Půjdu nyní na pustinu a
budu se modlit, dokud tu věc Bůh ode mne neodejme. Vrátím se teprve, až mě
Bůh přislíbí, že mne této věci zbaví".
ANDĚL A JEHO PŘÍKAZ
Se zlomeným srdcem šel William Branham do samoty. V kázání "Jak přišel
ke mně anděl a jeho příkaz" líčí následující událost: "Šel jsem daleko do
pustiny. Ani tajná policie by mne tam nemohla nalézt. Byla tam malá chatrč,
kde jsem se usadil. Po celý večer jsem se modlil a pak četl jedno místo v Bibli,
kde stojí: "Duchové proroků jsou poddaní prorokům". Nevěděl jsem si s tím
rady. V místnosti se setmělo. Seděl jsem tam a čekal. Byla jedna, dvě, tři
hodiny. Chodil jsem sem a tam a zase jsem se posadil. Modlil jsem se: "Ó,
Bože, proč mi tak činíš. Nechci být ďáblem posedlý. Chtěl bych, aby se tyto
věci více ke mně nevracely. Prosím, Bože, ať se to nikdy více nestane. Miluji tě
a nechtěl bych jít do pekla".
Během toho, co jsem tam seděl, náhle zazářilo světlo. Pomyslel jsem si:
"Někdo přichází s kapesní svítilnou". Rozhlížel jsem se kolem - světlo vešlo
dovnitř. Nyní to bylo nade mnou - jako ohnivý vír se to točilo - nažloutlé světlo.
Hleděl jsem a hleděl. Náhle jsem uslyšel někoho přicházet. Do místnosti
vstoupil vysoký muž. Se sepnutýma rukama přistoupil docela blízko ke mně.
Přiznávám, přátelé, myslel jsem, že mé srdce selže. Představte si tuto
situaci! Představte si, že byste tam seděli. Seděl jsem a zvedl své ruce.
Návštěvník se na mne přátelsky podíval. Pak promluvil příjemným hlubokým
hlasem: "Neboj se! Jsem k tobě poslán z přítomnosti všemohoucího Boha".
Když promluvil, věděl jsem, že je to tentýž hlas, který jsem slýchal.
Poslyšte, co řekl. Pokusím se to opakovat co možná nejpřesněji: "Jsem k tobě
poslán z přítomnosti všemohoucího Boha, abych tě informoval o tvém
3. D íl - Wi lli am Bra nham
45
zvláštním narození. Tvé zvláštní narození a tvůj život, kterému jsi nerozuměl,
je ti dán, protože vyjdeš do celého světa, aby ses modlil za nemocné".
Bůh je mi svědkem, zmínil se i o rakovině. "přivedeš-li lidi k tomu, aby ti
věřili, pak tvé modlitbě nic neodolá, ani rakovina".
Viděl jsem, že o mně smýšlí přátelsky. Nevím, jak to přišlo. Odpověděl
jsem: "Jsem chudý a nevzdělaný. Žiji mezi svými, kteří jsou také chudí. Svět
mně nebude naslouchat".
Anděl odpověděl: "Jako byla dána Mojžíšovi dvě znamení k dosvědčení jeho
služby, tak jsou tobě dány dva dary, aby potvrdily tvoji službu. První dar, který
máš, je následující: Vezmeš-li nemocnou osobu za ruku - její levou ruku tvojí
pravou rukou - poznáš na své ruce změnu. Když se potom budeš modlit,
odejde to od tebe a tak poznáš, že je dotyčná osoba uzdravena. Jestliže
neuvěří tomuto znamení, pak uvěří druhému daru, který ti bude dán. Neboť se
stane, že budeš znát nejtajnější věci jejich srdcí. Skrze toto znamení
poslechnou".
Potom jsem řekl: "Dnes tu jsem proto, že kazatelé říkají, že je můj dar od
ďábla".
Nato mluvil o onom místě v Bibli, kde lidé říkali, že je Ježíš věštec, že je
posedlý ďáblem. Mluvil o oněch věcech a říkal, že kazatelé mé službě
neporozumí. Ukázal mně, jak byl Ježíš vystrojen mocí a mohl vidět i věci
nastávající. Ježíš mluvil s ženou u studny a mluvil o jejích skrytých věcech.
Ježíš říkal, že může jen to učinit, co mu ukáže Otec.
Zeptal jsem se: "Který Duch ukazoval Ježíši ony věci?"
"Byl to Duch Svatý", odpověděl.
Náhle jsem poznal, že jsem se bránil věcem, které mně Bůh daroval. Poznal
jsem, že se kazatelé chovali přesně tak, jako farizeové v Bibli. "Budu tuto
službu vykonávat", řekl jsem andělu. "Já budu s tebou", odpověděl. Potom
vstoupil do světla a zmizel. Šel jsem domů jako nový člověk.
NIKDO TI NEUVĚŘÍ
Pastor Davis mi řekl: "Billy, budeš-li kázat takové věci, nikdo ti nebude
naslouchat. Budeš kázat těm sloupům".
"Tak budu kázat těm sloupům, neboť Bůh může i ze sloupů vzbudit děti
Abrahamovi".
Odpověděl: "Myslíš opravdu, že ti uvěří?"
"To není mojí věcí", odvětil jsem, "mojí věcí je věrně stát ve Slově".
46
Sta lo se v těch to dnec h
"Věříš skutečně, že můžeš před vzdělaný svět předstoupit s teologií Božího
uzdravování?"
"Boží uzdravování, není to moje, je to Jeho zaslíbení. Je to Bůh, který mi ten
úkol dal".
ZÁZRAČNÉ UZDRAVENÍ MARGIE MORGANOVÉ
Následujícího středečního večera byla do shromáždění přinesena
ošetřovatelka z Mayo kliniky. Jmenovala se Margie Morgan a umírala na
rakovinu. Byla jen kost a kůže. Chvěl jsem se, když ji přivezli a položili. Obličej
měla propadlý a oči hluboko zapadlé v důlcích. Byl to můj první případ před
veřejností. Avšak nyní vystoupilo vidění před můj duchovní zrak. Viděl jsem,
jak úplně zdráva opět působí jako ošetřovatelka. Řekl jsem: "Tak praví Pán:
Budeš žít a nezemřeš".
Její manžel, pracovník ve vysokých úřadech, byl při tom a zvláštně se na
mne díval. Řekl jsem mu: "Nebojte se, vaše žena bude žít!"
Požádal mne, abych s ním vyšel. Pak zavolal dva lékaře. "Znáte tyto
muže?", zeptal se.
"Ovšem", odvětil jsem.
"Hraji s těmito muži golf", řekl, "potvrdili, že je již celý její vnitřek zničen
rakovinou".
"Její stav mne nezajímá", odpověděl jsem, "měl jsem vidění. Onen anděl mi
řekl, že se vždy stoprocentně stane, co je mi ukázáno. Tomu věřím!"
Sláva buď Bohu! O několik dní později se již postarala o prádlo a chodila!
Dnes je zcela zdráva a váží 80 kg. Můžete se zeptat v nemocnici Clark Country,
Jeffersonville, Indiana.
35 000 UZDRAVENÍ V JEDNOM ROCE
Jsem tomu vděčný, pohlédnu-li nazpět a vidím tyto mnohé věci, které Ježíš
Kristus činil v posledním roce. Je před námi doba, jako nikdy předtím. Všude se
národy rozpadávají. Věřím tomu, že nebude dlouho trvat, až uvidíme Ježíše
přicházet v moci a nádheře. ON uzdravil v posledním roce mé služby asi 35
000 lidí. Nebylo tomu tak, že by prostě řekli: "Jsem uzdraven". Tato uzdravení
byla potvrzena lékařskými posudky. Ani nemohu říci kolik nemocných
rakovinou, němých, ochrnutých a slepých to bylo. Skoro všechny nemoce byly
zastoupeny. (Toto pověděl 21. prosince 1947).
3. D íl - Wi lli am Bra nham
47
SLEPÝ MUŽ V CAMDEN, ARKANSAS
Šel jsem tam do malého kostela k rannímu kázání. Modlitba za nemocné
nebyla, pouze kázání. Byl jsem celé dny na cestách a všude jsem kázal a
modlil se za nemocné. Sotva jsem mohl trochu spát, vodili mne od domu k
domu. Čtyři policisté mne museli chránit, tak veliký byl zástup, který mne tiskl,
když jsem vyšel z kostela. Vidět všechnu tu bídu a nemocné děti by zlomilo
srdce i železného muže. Mám sám děti, pomyslel jsem si: "Ó, Bože, co mohu
učinit?" Mohu udělat jen to, co ON mi ukáže. Kdybych chtěl něco sám ze sebe
učinit, byla by to rána vedle. Šel jsem prost dále a zástup mne tiskl ze všech
stran. Pokoušeli se mne dotýkat. Náhle jsem uslyšel někoho vykřiknout:
"Milost, milost, milost".
Zastavil jsem se a rozhlédl se. Byl tam zákon, který nedovoloval černochům
býti spolu s bělochy. Jsem také z jihu, myslím však, že to správné není.
Rozhlédl jsem se. Tu jsem uviděl starého, slepého černocha s šedými vlasy.
Stála vedle něj jeho manželka. Muž se zvednutýma rukama volal: "Milost,
milost!" Po tvářích mu tekly slzy. Vzpomněl jsem si na ubohého Bartimea,
který tehdy stál u bran Jericha.
Když jsem chtěl jít dále, řekl mi Duch Svatý: "Běž mu vstříc!" Chtěl jsem jít,
ale řekli mi, že to není dovoleno. Odvětil jsem: "Ale Duch Svatý mi přikázal,
abych šel". A tak jsem šel k tomu muži.
Lidé vytvořili kolem nás kruh. Nikdy nezapomenu, jak mu jeho žena říká:
"Kazatel jde k tobě, drahoušku". Když jsem potřásl jeho starou, slabou rukou,
zeptal se: "Jsi to ty Parson Branham?"
Ohmatal můj obličej a řekl: "Ó, jsi ještě mladým mužem!"
"Ne tak docela", řekl jsem, "je mi 36 let".
Ohmatal celý můj obličej a řekl: "Parson Branham, máš na okamžik čas mne
vyslechnout?"
"Ano", odpověděl jsem.
Vyprávěl: "Moje stará matka byla stejného náboženství jako ty. Napomínala
mne, že nesmím nikdy lhát. Parson Branhame, nyní je již několik let mrtvá.
Jsem slepý a asi 10 let pobírám malou penzi. Žiji 200 mil odtud a nikdy jsem o
tobě nic neslyšel. Avšak dnes, asi ve 3 hodiny ráno jsem se probudil. Moje
stará matka stála přede mnou. Řekl jsem: "Maminko, jsi to ty?"
"Ano, miláčku".
Potom mi řekla: "Vstaň a oblec se. Jeď do Camden v Arkansasu. Ptej se tam
po muži jménem Branham. On se modlí za nemocné. Obdržíš zase svůj zrak!"
"Parson Branham, oblékl jsem své šaty a nyní jsem zde. Můžeš mi pomoci?"
48
Sta lo se v těch to dnec h
Pomyslel jsem si: "Bože, TY to potvrdíš, jinak bude toto kamení křičet".
Něco muselo být řečeno, tak jsem položil své ruce přes jeho oči a řekl: "Otče,
nerozumím této věci, avšak Ty jsi sem bratra poslal. Prosím za jeho zrak".
Odňal jsem své ruce. Muž se usmíval a třel si oči. Pak řekl své ženě:
"Miláčku, mohu vidět!"
"Ty opravdu vidíš?", řekla.
"Ovšem", řekl, "vidím v onom červeném autě lidi!"
Vykřikla hlasitě.
Okruh se protrhl a já byl zachráněn v autě.
ANGLICKÝ KRÁL JIŘÍ UZDRAVEN
Ve shromáždění ve Forth Wayne byl uzdraven obchodník s roztroušenou
sklerózou. Ten muž se jmenoval Walt Amen a již mnoho let byl upoután na
lůžko. Byl přítelem osobního sekretáře krále Jiřího. Touto chorobou trpěl též
anglický král a uslyšel o uzdravení tohoto muže. Napsal mi dopis a prosil,
mohl-li bych k němu přijít. Mohu vám onen dopis se všemi pečetěmi ukázat. V
té době mě nebylo možné ho navštívit a tak jsem mu zavolal. Řekl jsem králi,
že se zde budu modlit za něho, protože mně Bůh tady stejně slyší, jako
kdybych byl u něho. Nato jsem obdržel telegram, kde mne znovu prosil o
návštěvu.
Když jsem později přišel do Anglie, navštívil jsem krále. Byl zcela uzdraven.
Předtím nebyl schopen povstat ani na pět minut. Jeden den po mé modlitbě
hrál již golf.
Až do své smrti touto nemocí více netrpěl. Když zemřel, byl jsem v Africe.
Lékaři nalezli v jeho plicích malý nádor. Kousek sražené krve zasáhl jeho
mozek a toto mu způsobilo smrt. Byl to skutečně příjemný muž.
ŽENA UMÍRÁ PRO SVÉ ROUHÁNÍ
Když jsem jednou v Jeffersonville kázal, šla kolem venku jedna žena.
Bydlela ve stejné ulici a měla krávu. Když míjela kapli, řekla: "Kdyby měla moje
kráva takové náboženství jako Billy Branham, dala bych ji porazit".
Nepřešla ani hodina, co byla zasažena strašnou nemocí. Ihned byla
odvezena do nemocnice. Prosila manžela: "Přiveď, prosím, Billyho, ať přijde co
možná nejrychleji!"
Najednou kdosi položil na kazatelnu lístek: "V nemocnici někdo umírá". Řekl
jsem Grahamu Snellingu: "Pojď za kazatelnu, než se vrátím".
3. D íl - Wi lli am Bra nham
49
Spěchal jsem ke svému autu a jel do nemocnice. Když jsem spěchal po
schodišti, vydechla naposled. Při mém vstupu do pokoje pokládali na její
obličej roušku. Stará ošetřovatelka mi řekla: "Bratře Branhame, do posledního
dechu křičela po tobě". Pokoušela se o to přivést tu věc do pořádku, ale už
bylo pozdě. Pohleďte, jednou můžete hřešit příliš.
Byla to hezká paní s kaštanově hnědými vlasy. Teď měla své velké oči
vypoulené a napolo zavřené. Celý její obličej byl pokryt skvrnami, vystoupily
jako knoflíky. Ústa měla otevřena. Její manžel stál vedle ní a řekl: "Jsem
katolík, prosím, modli se za ni, neboť ona jde do očistce!"
"Jak prosím", řekl jsem.
"Modli se za ni, jde do očistce", řekl znovu. "Před dvěma hodinami šla
kolem tvého kostela a řekla: "Kdyby měla moje kráva náboženství Billyho,
porazila bych ji." Modli se za ni!"
"Nyní je pozdě", řekl jsem, "měla si svoji duši očistit zde!"
Člověk hledá Boha vždy, až když je mu zle. Často jsem slyšel říkat mnohé
lidi: "Nevěřím v Boha!" Počkejte jen, až se jim povede zle, pak jsou prvními,
kteří Boha volají.
ŠESTÝ SMYSL V AKCI
Se svým synem Billy Paulem jsem byl jednou svědkem nehody. Několik
mladých černochů vjelo do zatáčky. Vůz se několikrát převrátil a chlapci byly z
auta vymrštěni. Když se vůz zastavil, byl jeden z mladíků pod autem
přimáčknut. Ostatní mládenci chtěli vůz překlopit, aby kamaráda vyprostili.
Volal: "Prosím, nehýbejte ničím, nebo mně to zlomí záda! Nezabíjejte mne!"
"Musíme ho uvolnit", říkali ostatní, "vždyť vůz začne hořet". Avšak mladík
naříkal:" Nehýbejte autem, zlomí mně to záda!"
Přistoupil jsem a zavolal pod auto: "Synu jsi křesťanem?"
"Ne, pane", zvolal.
"Pak bude pro tebe to nejlepší modlit se", řekl jsem mu.
"Zajisté, pane", odpověděl.
Šestý smysl začal působit. Víra je náš šestý smysl. Chodil jsem kolem vozu.
Až do soudného dne budu vědět, jak se to stalo - najednou se auto naklonilo a
mládenec byl volný! Povstal zcela nezraněn. Co se stalo? Bůh jest přítomná
pomoc v čase nouze!
50
Sta lo se v těch to dnec h
RAKOVINA KRVE
Jednoho dne mne zavolala matka jedné dívky. "Pane Branhame, moje dcera
má Hodginsonovu nemoc". Při této nemoci se tvoří v krvi shluky, které potom
zastaví srdce. Lékař zjistil nemoc při prohlídce. Jeho diagnóza zněla: "Když se v
blízkosti srdce nahromadí sraženina, pak zemře. Bude žít ještě asi tři měsíce".
Dívka studovala na univerzitě. Matka se ptala: "Mám ji nechat chodit do
školy?"
"Jen ji nechte chodit, třeba zemře docela náhle", odpověděl jsem. "Ať žije co
možná nejnormálněji. Neříkejte dceři nic o její nemoci."
"Ale co mám dělat?", zeptala se matka.
"Přijďte se svou dcerou do shromáždění a přiveďte ji do modlitební řady.
Svoji dceru při tom, prosím, doprovoďte". Měl jsem zvláštní pocit.
Jednoho rána stála mladá dívka v modlitební řadě. Měla na modro obarvené
rty. Nevěděl jsem, že je to ona dívka, jejíž matka mne zavolala. Vzal jsem ji za
ruku a řekl: "Dobré jitro, sestro". Tu jsem uviděl, kdo ona byla. Uviděl jsem též
její matku a zjistil jsem, že jsou obě bez Boha, bez Krista. Řekl jsem: "Jak
můžete v tomto stavu očekávat uzdravení? Chcete přijmout Ježíše Krista jako
osobního Zachránce? Chcete se zde nechat pokřtít na jméno Ježíše Krista na
odpuštění hříchů?"
"To chceme učinit", řekly obě. Ó, víte, co se potom stalo - mnozí z vás znají
ten případ. Když později lékař dívku vyšetřil, nenalezl ani stopu její nemoci.
ROZHODL JSEM SE BÝT CHUDÝM
Kdybych byl chtěl, mohl jsem se stát multimilionářem. Jednou mně byl
agentem FBI předán šek ve výši 1,5 miliónů dolarů. Šek byl od misie Bell
Winery v Kalifornii. Ihned jsem šek vrátil. Žena, která trpěla rakovinou a měla
odejmuta obě prsa, byla tam uzdravena. Touto událostí se obrátil její lékař,
pan dr. Theodor Palvedes. Dnes večer káže v Oaklandu, v Kalifornii.
Bůh mluvil mým prostřednictvím k té paní a řekl: "Za tři dny budeš zase na
ulici na nákupech!" Tehdy mi dr. Palvedes řekl: "Pane Branham, vy v té paní
probouzíte falešné naděje. Tato žena umírá!"
Odpověděl jsem: "Stojím zde v takové pozici, ve které mohu říci: Nepůjde-li
tato žena za tři dny po ulici, pak smíte pověsit na má záda plakát, na kterém
bude napsáno: Falešný prorok! Můžete mne nechat jít před vaším vozem a
vodit celým městem. Mohu však tento plakát také připevnit na vaše záda a
totéž učinit s vámi, když bude uzdravena?"
Tato žena byla uzdravena a lékař se obrátil. Dnes káže evangelium. Je
3. D íl - Wi lli am Bra nham
51
jedním z nejlepších chirurgů na západním pobřeží. Nemocní létají z New Yorku
na západní pobřeží, aby se od něho nechali operovat.
Z vděčnosti mně prostřednictvím FBI předali šek ve výši 1,5 miliónů dolarů.
Tehdy jsem žil v malé chatrči o dvou místnostech. Peníze však neučiní
šťastným, jen Ježíš Kristus přináší to pravé štěstí.
Ve stejné krajině darovali bohatí Arménci jednomu známému muži Cadillac.
Když někdo jezdí takovým autem, je to jistě v pořádku. Titéž lidé chtěli také
mně darovat Cadillac. Tehdy jsem vlastnil otlučený, 10 let starý skříňový
Chevrolet. Řekl jsem: "Těší mně vaše náklonnost, ale obávám se, že tento vůz
nebudu moci upotřebit". "Chceš-li raději Packard, pak ti darujeme Packard.
Proč se máš tlouci s tímto starým vozem?"
"Kdybych mohl, šel bych raději pěšky", odpověděl jsem. "Jak bych mohl do
Arkansasu, kde ti nejchudší z chudých přicházejí do mých shromáždění?
Přivádějí nemocné, kteří jsou tak chudí, že jsou oblečeni do bavlněného pytlu.
Chudí lidé, kteří obětují svůj poslední dolar. Jak bych tam jen mohl přijet s
Cadillacem? Říkali by: Tam jede bratr Branham! Jak bych jen mohl učinit něco
takového. Chtěl bych se líbit Bohu a ne světu, neboť pak mohu sloužit
svému lidu".
KDYŽ BŮH ŘÍDÍ NAŠE KROKY
Letadlo letělo z Chattanoogy. Během bouře musel pilot provést mezipřistání
v Memphisu, Tennessee. Byl jsem přiveden do příjemného velkého hotelu.
Informovali nás: "Letadlo bude pokračovat v letu zítra v 7 hodin".
Druhý den ráno jsem chtěl ještě odeslat nějaké dopisy. Po cestě promluvil
ke mně Duch Svatý: "Jdi dále!" Šel jsem prostě dále, až jsem přišel do části
města, kde bydleli černoši. Nyní byl ale nejvyšší čas, chtěl jsem se vrátit,
abych nezmeškal letadlo. Ale Duch Svatý řekl: "Jdi dále!"
Již dříve ke mně promlouval tímto způsobem a tak jsem šel prostě dále. Šel
jsem tam a zpíval nějakou píseň. Věříte, že nás může
Duch Svatý vést? Ovšem, že může! Zpíval jsem: "Jsem tak šťasten, že jsem
jedním z těch Tvých!"
V dálce jsem uviděl černošku. Kolem hlavy měla ovázanou plachetku. Byla
opřena o plot a pozorovala silnici. Zpíval jsem si a šel dál. Poznal jsem, že mne
pozoruje. Když jsem se přiblížil, viděl jsem velké slzy na její tváři. Pohlédla na
mne a řekla: "Dobré jitro, kazateli!"
"Jak můžeš vědět, že jsem kazatel, matko", řekl jsem. Zastavil jsem se a
ona se na mne usmála.
52
Sta lo se v těch to dnec h
"Věděla jsem, že přijdeš, očekávala jsem tě!", řekla.
"Jak to můžeš vědět?", zeptal jsem se, "znáš mne?"
"Ne, můj pane", řekla, "avšak věděla jsem, že přijdeš. Znáš ten příběh o
sunamitce, onen příběh z Bible?"
"Ano", řekl jsem.
"Já jsem taková žena", řekla. "Pán mi daroval dítě. Já mu slíbila, že dítě
vychovám. Jsem chudá žena. Abych mohla žít, peru a pracuji pro bílé. Bůh mi
daroval chlapce a já ho vychovala podle mého nejlepšího. Žel, dostal se do
špatné společnosti. Nakazil se zlou nemocí. Zpozorovala jsem to, až když
nemoc pokročila. Nyní leží doma a umírá. Dva dny již blouzní. Doktor ho
vyšetřil. Nemoc je již v jeho krvi a léčení je bezúčelné, říká doktor. Chlapec
umírá. Nemohu snést, že má zemřít jako hříšník. Proto jsem se celou noc
modlila.
Modlila jsem se: Pane, jsem žena jako ona sunamitka. Daruj mi dítě, jako jsi
je daroval oné ženě. Kde je Tvůj Eliáš? Kde je? Kde je někdo, kdo mi může
pomoci?
Pak jsem na kolenou usnula. Ve snu mně řekl Pán: Jdi k zahradnímu plotu a
čekej! Muž v malém klobouku a ve tmavém obleku půjde dolů po silnici a
promluví s tebou! Nyní zde stojím od rozednění".
Záda měla zvlhlá rosou. "Pak jsem tě uviděla přicházet s malým
kloboukem. Ale kde je kabela, kterou jsi měl mít?", zeptala se.
"Kabelu mám v hotelu", odpověděl jsem. "Tvůj chlapec je tedy nemocen",
řekl jsem.
"Umírá", odpověděla.
"Jmenuji se Branham, znáš mne?", zeptal jsem se jí.
"Ne, kazateli, ještě jsem nikdy o tobě neslyšela".
"Modlím se za nemocné", řekl jsem. To jí však nezajímalo. Chtěla, aby její
chlapec nezemřel jako hříšník.
Vstoupil jsem do domu. Dům měl jednu místnost. Sloužila jako světnice i
ložnice. Kuchyně byla v rohu místnosti. Střecha domu byla pokryta lepenkou.
Nad vchodem stálo: "Bože, požehnej náš domov".
V rohu stála stará postel. Ležel v ní velký mladík. Držel v ruce prostěradlo a
stále říkal: "Uh, uh, uh". Ona řekla: "Maminčino dítě". Pomyslel jsem si: "Ano,
maminčino dítě, a přesto má syfilis a umírá". Políbila ho na čelo, pohladila
tváře a řekla: "Maminčino dítě!" Srdce se mně otevřelo a já si pomyslel:
"Přesto je dítětem své matky, i když klesl do hříchu hluboce".
3. D íl - Wi lli am Bra nham
53
Pak jsem si pomyslel: Bůh říká: "Matka může zapomenout na dítě, které
kojila, ale JÁ na vás nikdy nezapomenu, neboť je vaše jméno vyryto na mých
dlaních".
Pozoroval jsem tu ubohou, starou, svatou ženu, která přecházela po
místnosti. Říkám vám: neměla vcelku nic v tom malém domově, ale přece v
onom domě bylo něco, co by v každém domě mělo být. Byla tam Boží
přítomnost! Pomyslel jsem si: "Chtěl bych raději takový domov, než nějaký
krásný velký dům s Pin-up děvčaty na stěnách". Na stole ležela otevřená stará
Bible s pomačkanými listy.
Znovu jsem popatřil na matku. Řekla svému synovi: "Přišel pastor, aby se
za tebe modlil, můj chlapče".
"Je tu taková tma", řekl.
"Co říká?", zeptal jsem se.
"Neví, co říká. Doktor říká, že ztratil rozum. Chlapec si myslí, že je v
nějakém člunu venku na moři. Musí stále veslovat, protože je ztracen. To
nemohu vydržet, kazateli, vím, že mé dítě umírá a že je ztraceno. Avšak vím,
že jsi přišel, abys mi pomohl, neboť tak Pán ke mně mluvil".
"Pomodlím se za chlapce, snad ho Pán uzdraví", odpověděl jsem.
Avšak to ji nezajímalo. Chtěla jen, aby byl zachráněn. Chtěla jen od něho
slyšet: "Jsem zachráněn!" Myslela: "Zemřít musí tak jako tak". Chtěla prostě
jeho spásu. Kdybychom jen my všichni měli takový postoj. Věděla, že tam v
onom věčném domově by byla zase s ním.
"Tedy poklekneme a pomodlíme se za něj", řekl jsem. Poklekla a já uchopil
jeho nohy. Byly studené a vlhké. Chlapec stále chytal prostěradlo, kterým byl
přikryt a vesloval rukama. Věřil, že je ve člunu. "Je taková tma, taková tma",
opakoval stále. Pokoušela se na něj mluvit, ale on prostě vesloval dále. "Je
taková tma, taková tma!"
Viděl jsem klečící matku a řekl jsem: "Nechceš začít s modlitbou, matko?"
Stará světice se modlila. Viděl jsem, že Pána znala a často s Ním mluvila.
Věděla s kým mluví! Chlapec, jeho matka, Duch Svatý a já jsme se nalézali v
místnosti. "Nevím, co činíš", modlila se, "ale vše se stalo přesně tak, jak jsi mi
řekl".
Ó, jsem tak šťasten, že je Ježíš stejný jako tehdy, když byl se svými svatými
na zemi. Nemusel jsem se jí ptát, jestli je baptistkou nebo metodistkou. To
mne nezajímalo. Sledoval jsem pouze Ducha Svatého a ona činila totéž. Chtěli
jsme vidět, co ON činí. Když ukončila svou modlitbu, políbila ho na čelo a řekla:
"Bůh ti požehnej, mé dítě!"
"Budeš se nyní ty modlit, kazateli?", řekla. Mezitím bylo skoro 9 hodin a já
54
Sta lo se v těch to dnec h
byl dvě míle od letiště. Odlet byl ohlášen na 7 hodin. Nedovedl jsem si
představit, kdy odtud odejdu. Položil jsem nyní ruce na jeho nohy a řekl:
"Nebeský Otče, nerozumím této situaci, chtěl jsem na letiště, Tys mně však dal
příkaz jít dále a já jsem nalezl tuto ženu. Očekávala mne. Jsi-li v této věci,
nevím co učinit. Nyní pokládám jen své ruce na tohoto chlapce".
Náhle řekl ten chlapec: "Ó, matko, svítá!" Po pěti minutách seděl na posteli
a objímal svou matku. Potichu jsem vyšel.
Spěchal jsem k taxíku, přinesl z hotelu zavazadla a jel na letiště. Myslel
jsem: "Nyní budu muset snad den, dva čekat". Tenkrát po válce nebyla skoro
žádná letadla. Přesto jsem jel na letiště. Když jsem tam dojel, slyším hlášení:
"Letadlo číslo 196 do Louisville, Kentucky připraveno k odletu!" Bůh nechal
letadlo několik hodin na mne čekat.
Asi o dva roky později jsem jel vlakem do Arizony. Při čekání v Memphis
jsem opustil vlak, abych si koupil hamburger. Najednou kdosi volá: "Haló,
kazateli!" Ohlédl jsem se a spatřil mladého muže v červené čepici. Mrkl očima
a řekl: Neznáte mne?"
"Ne, můj synu", odpověděl jsem, "myslím, že ne".
"Dobře si mne prohlédněte", řekl mladý černoch.
"Ne, nemohu tě poznat", řekl jsem.
"Ale já vás znám", odpověděl. Jste kazatel Branham!"
"Ano, to souhlasí", řekl jsem, "byl jsi na některém shromáždění?"
"Ne, pane. Nevzpomínáte si na ono ráno, když jste přišel k tomu domu, kde
vás očekávala má matka?"
"Ó, nejsi ty snad onen mladík?", zeptal jsem se.
"Ano, samozřejmě, jsem to já! Jsem uzdraven, dokonale uzdraven a zdráv.
Nejsem však jen uzdraven, ale jsem nyní křesťanem!"
Chvála Pánu!
POMATENÝ Z PORTLANDU
Jednoho večera, když jsem kázal v Portlandu, Oregon, přiběhl k pódiu
pomatený a chtěl mne zabít. Možná, že to někdo z vás četl v novinách. 6 000
lidí bylo v budově, kolik jich stálo venku nevím, avšak lilo jako z konve. V
oněch dnech jsem na poli byl sám. Oral Roberts a všichni ti ostatní tehdy ještě
nevystoupili. Kázal jsem na téma: "Víra je podstata věcí, kterých se nadějeme,
důkaz věcí neviditelných". Přibližně sto kazatelů sedělo za mnou na pódiu.
Najednou vstoupil do sálu vysoký muž. Kolos mezi muži, asi stokilový,
3. D íl - Wi lli am Bra nham
55
kráčel v šedém obleku sálem. Myslel jsem: "Snad musí nějaké osobě ve
shromáždění předat nějakou zprávu". Když se přiblížil, poznali kazatelé za
mnou náhle, kdo ten muž je. Rozutekli se na všechny strany. Ten muž byl
šílený - z ústavu choromyslných.
Přistoupil ke mně a začal mi nadávat. "Ty hade v trávě", řekl, "ty pokrytče!
Ty se vydáváš za sluhu Božího, ale dnes večer ti v těle polámu všechny kosti,
aby lidé viděli, že jsi jen velký lhář!"
Pozoroval jsem toho muže. Byl bych se k smrti polekal, ale pak se něco se
mnou stalo. Chtěl bych, aby tomu tak vždy bylo. Náhle jsem tohoto muže
miloval. Pomyslel jsem si: "Ten ubohý chlapík by mi nic nechtěl udělat, kdyby
rozum neztratil".
Přišli policisté a chtěli se toho muže zmocnit. Řekl jsem: "Nechte ho, to není
věc těla a krve, to je neporozumění v duchu". Muž přistoupil ke mně: "Dnes
večer ti polámu v těle všechny kosti!"
Díval jsem se na něj a pomyslel si: "Ubohý člověče!" Plivl mi do tváře.
Pomyslel jsem si: "Ten ubožák ztratil rozum". Nepromluvil jsem jediné slovo.
"Já tě v tom shromáždění srazím", řekl. Snadno by to dokázal. Měl velké silné
paže a já tehdy vážil sotva 60 kg. Jednoduše jsem tam stál a nepromluvil ani
slovo. Něco říkat by stejně nezpůsobilo nic dobrého, to jsem věděl. Zástup
strnul a zmlknul. Jednoduše jsem toho muže pozoroval.
Přišel ke mně zcela blízko a napřáhl svou mocnou paži k úderu. Tu jsem
uslyšel sám sebe mluvit, promluvilo to ze mne: "Protože jsi dnes večer vyzval
Ducha Božího, budeš dnes večer ležet u mých nohou!"
"Cože? Mám padnout k tvým nohám?"? křičel, "ukážu ti, kdo komu padne k
nohám, ty sprostý pokrytče!" Stáhl svoji pěst a napřáhl k úderu.
Řekl jsem: "Satane, vyjdi z tohoto muže!" Muž rozhodil své paže do
vzduchu, zakymácel se, zasténal a zhroutil se. Padl na mé nohy. Policisté pak
muže odkutáleli.
Co to bylo za sílu, že něco takového způsobila? Byla to víra? Ne, byla to
láska.
10 000 MOHAMEDÁNŮ SE STÁVÁ KŘESŤANY
Shromáždění se odbývala na dostihové dráze. Mluvil jsem za pomoci
překladatelů. Za hodinu jsem toho mohl říci asi tolik, co jindy v patnácti
minutách. Řekl jsem: "Misionáři vám vyprávěli o Ježíši. ON přišel, aby vás
zachránil".
Viděl jsem, jak na sebe všichni pohlédli. "Čtete-li Bibli, pak můžete vidět, že
Ježíš byl velký Uzdravovatel. ON slíbil, že bude žít v lidech, než se navrátí.
56
Sta lo se v těch to dnec h
Řekl: "Skutky, které já konám, i vy budete činit". Chtěli byste, vy všichni, kteří
jste Krista již přijali, aby Ježíš přišel k nám dnes a činil mezi námi tytéž věci,
které činil tenkrát?" Přirozeně s tím byli všichni srozuměni.
"Učiní-li dnes mezi námi totéž, budete pak Jeho Slovu věřit?", zeptal jsem
se. "Zajisté", řekli. I Mohamedáni byli s tím srozuměni. Druhá osoba, která
přišla dopředu, byla Mohamedánka. "Ty víš, že tě neznám", řekl jsem. "Ani
nemohu s tebou promluvit ve tvé řeči, mluvím s tebou pomocí překladatele".
Žena přisvědčila. "Já tě nemohu uzdravit", pokračoval jsem, "avšak
porozuměla jsi dnes ráno poselství?" Žena mluvila s tlumočníkem. "Ano,
rozuměla, četla Nový Zákon", řekl tlumočník. "Ona v Boha věří, avšak věří, že
Mohamed je jeho prorok".
Mohamedáni věří v Boha. Oni pocházejí také z linie Abrahamovy. Věří, že
Mohamed je prorok Boží, ale my věříme, že Ježíš je Syn Boží.
Mluvil jsem dále: "Znáš-li Starý Zákon, pak víš, že Bůh byl v minulosti v
prorocích. Pak je Ježíš, kterého nazýváme Kristus, Bůh Prorok. Oni HO zabili. Ty
tomu nevěříš, protože vaši kazatelé říkají, že zemřel o mnoho let později
přirozenou smrtí. Avšak Nový Zákon říká, že zemřel a potom zase vstal z
mrtvých. On poslal do své církve Svého Ducha zpět. Mohamed vám nic neslíbil,
Ježíš nám však dal zaslíbení. Řekl" Tytéž skutky, které já konám, i vy konat
budete. Možná, že si vzpomínáš, že Jan 5,19 říká: Já nemohu nic činit, leda mi
to Otec ukáže".
A pak jsem pokračoval: Kdyby nyní Ježíš přišel aby ti řekl proč tu jsi a co ti
schází, kdyby ti tvoji minulost ukázal, uvěříš tomu, co ti řekne o budoucnosti?"
Žena přitakala. Mohamedáni povstali, aby mohli vše dobře pozorovat. Pak
jsem řekl, co mi kázal Duch Svatý: "Tvůj muž je malý, podsaditý muž. Nosí
černý plnovous. Před třemi dny jsi byla u lékaře. Máš dvě děti. Lékař tě vyšetřil
a zjistil v děloze cystu".
Žena hleděla k zemi a souhlasila. "Nuže, když jsi četla Nový Zákon,
nemluvil Ježíš stejným způsobem se ženou u studny?"
"To souhlasí", odpověděla žena.
"Proč jsi ke mně přišla?" Jsem křesťan. Proč jsi nešla ke svému
mohamedánskému prorokovi?"
"Protože věřím, že mi můžeš pomoci", řekla ta žena.
"Já ti nemohu pomoci", odvětil jsem. "Přijmeš-li však tohoto Ježíše, který je
nyní zde, pak ON ti pomůže. ON je ten, který zná tvůj život. ON ti pomůže."
Odpověděla: "Přijímám Ježíše Krista za svého Vykupitele!"
To stačilo! Onoho večera přišlo ke Kristu 10 000 Mohamedánů. Podle jejich
3. D íl - Wi lli am Bra nham
57
zpráv se v oné krajině během 30-ti leté praxe obrátil jen jeden jediný
Mohamedán, avšak evangelium se ukázalo živým. Postačí pět minut, aby
mohlo přijít 10 000!
JEDEN MUŽ PÍŠE ORTEL SMRTI
Stalo se to ve Windsor, Ontario. Koncem shromáždění, když jsem již byl
unaven, přišel nahoru inteligentně vyhlížející muž a přál si modlitbu. Měl na
sobě šedý oblek a červenou vázanku. Řekl jsem mu: "Podejte mi vaši ruku,
jsem velmi unaven, všemi těmi viděními oslaben. Podejte mi prostě ruku."
Muž mi svou ruku podal. "Jste zcela zdráv", řekl jsem mu.
"Nikoliv", řekl, "mám bolesti".
Pohlédl jsem a řekl mu: "Nevidím žádné znamení nějaké nemoci. Jste
zdravý člověk!"
"Pohleďte však, co stojí na mém modlitebním lístku", řekl ten muž. (Aby při
velkých modlitebních shromážděních přicházeli k modlitbě jen vážně nemocní
a nenastal nával, podávaly se číslované modlitební lístky.)
"Nezajímá mne, co jste si na modlitební lístek napsal, jste zdravý", odvětil
jsem, "jste zdravým člověkem".
Byl jsem velice unaven, ale milost Boží byla stále ještě se mnou. Dá-li vám
Bůh nějaký příkaz, pak je také povinen o vás pečovat. Není to má věc, to je
Jeho věc. On mne poslal.
Když Mojžíš hodil svou hůl do písku a ta se proměnila v hada, kouzelníci
učinili totéž. Co mohl Mojžíš dále činit, než prostě očekávat Boží milost? On
činil to, co mu bylo přikázáno. Však víte, co se potom stalo.
Ten muž řekl: "Tak se přece podívejte na můj modlitební lístek!"
"Možná, že jste již dříve měl tak velkou víru a jste již uzdraven", řekl jsem.
Tu se ten muž obrátil ke shromáždění, rozepnul si sako a stál s vypnutou
hrudí. "Tady to máte", řekl, "vidíte toho podvodníka".
"Co se to tu děje", pomyslel jsem si.
"Tady to máte", řekl, "on říká, že jsem měl velkou víru, ale ve skutečnosti je
unaven a nemůže již své čtení myšlenek provádět. Nebyla to moje víra, on je
podvodník. Napsal jsem něco na modlitební lístek, ale on to již nemůže
obdržet".
"Co se to tu děje?", pomyslel jsem si. Tu sestoupila milost Boží. Řekl jsem:
"Proč ti ďábel vložil do srdce pokoušet Boha? Jsi kazatelem církve Kristovy. Ty
jsi členem této církve. Tamto sedí muž v moderním obleku. Jeho žena a tvá
58
Sta lo se v těch to dnec h
žena sedí vedle něj. Včera jste seděli u jednoho stolu. Stůl byl pokryt zeleným
ubrusem. Shodli jste se na tom, že je to čtení myšlenek. Dohodli jste se, že
mne dnes večer vyzkoušíte".
"Je to skutečně pravda", řekl muž, "Bůh mi buď milostiv!" Byl to moderní
Jidáš.
Odpověděl jsem: "Napsal jsi na modlitební lístek, že máš rakovinu a
tuberkulózu. Nyní máš obě tyto nemoci! Nyní jsou to tvoje nemoci!"
Muž se pověsil na moje nohy a řekl: "Nechtěl jsem..."
"Já ti nemohu již pomoci", řekl jsem, "to je věc mezi tebou a Bohem. Napsal
jsi na svůj modlitební lístek vlastní ortel".
Ten ortel ho postihl, to bylo vše. Vidíte, to jsou ti zdánlivě věřící. Oni hledají
u Boha a v Jeho Slově chyby. Jsou to Jidášové. Často jsou vysoce vzdělaní.
Prodávají Slovo Boží, aby byli po vůli své organizaci.
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI
Jednou seděl ve shromáždění svědek Jehovův. Slyšel o mých
shromážděních a přišel do Louisville. Měl doma chlapce, jehož noha byla
pokřivena obrnou. Potom jednoho večera uviděl povstat malého chlapce z
pojízdné židle. Mládenec měl jednu nohu kratší a postižená ústa. Chlapec
vyskočil na podium a kázal lidem. To přesvědčilo toho muže.
Když jsem v Ohio kázal v jednom velkém stanu, seděl se svým synem kdesi
v zástupu. Tu promluvil mými ústy Duch Svatý následující slova: "Tam vzadu
sedí muž, jmenuje se Banks Wood, je stavitelem. Bydlí v Crestwood Kentucky.
Je přesvědčený svědek Jehovův. Vedle něj sedí jeho syn, jmenuje se David a
má po dětské obrně pokřivenou nohu. Tak praví Pán: Je uzdraven!"
Nevěděl, co má na to říci. Po několika okamžicích řekla chlapcova matka:
"Davide, vstaň!" Chlapec vstal a byl tak zdráv a normální jako každý jiný.
To přesvědčilo toho muže, že vše prodal a přistěhoval se do našeho města.
Koupil si dům a dnes jsme sousedy.
Následkem jeho víry v Boží uzdravování byl ze společenství svědků
Jehovových vyloučen. Říkali, že je to od ďábla. Jednoho dne přišel jeden z jeho
bratří na návštěvu. Ten uzdravený chlapec se stal mezitím mladým mužem a
pracoval ve velkoobchodě jako nákupčí. Musí dnes přemýšlet, aby řekl, která
noha byla pokřivena.
Jeho bratr přišel tedy na návštěvu a řekl: "Banksi, ty víš, že tě všichni
milujeme jako našeho bratra. Jak jsi však mohl tak dalece odpadnout? Jak
můžeš naslouchat takovému fanatickému kazateli a vzdát se víry, kterou tě
3. D íl - Wi lli am Bra nham
59
učil tvůj otec?"
"Nevzdal jsem se přece víry, kterou mne otec učil", řekl, "Dnes věřím
jednoduše víc. Věřím tomu, co jsem věřil, plus to, co také vím".
"Který hlupák tě tak popletl?", zeptal se.
"Tam na louce ho můžeš vidět, právě seká. Chceš si s ním promluvit?"
"Ano, rád bych s ním na okamžik mluvil, abych viděl, co je to za charakter",
řekl.
Pan Wood mne zavolal a já přišel zpocený, v mých uprášených šatech do
jeho domu. "Vy jste ten kazatel, co přivedl mého bratra na tuto popletenou
stezku?", zeptal se.
"Ne", odvětil jsem, "jsem jeho bratr v Kristu a káži evangelium".
Prohlížel si mne chvíli od hlavy k patě. Pak jsem se posadil a rozmlouvali
jsme. Nebyl to žádný nerozumný člověk. Řekl: "Pane Branhame, byli jsme
vychováni jako přísní svědkové Jehovovi. Náš otec je představeným svědků
Jehovových".
"To je pěkné", řekl jsem, "těší mne, že to slyším. Cením si toho, že máte
otce a matku, kteří vás vychovali v řádného a upřímného člověka".
Přitom, když jsem tak seděl, přišel Duch Svatý ve své dobrotě a milosti
nade mne a dal mi vidění. Oslovil jsem muže: "Pane Wood, vidím, že jste
ženatým mužem. Máte blondýnku a dva chlapce ve věku 6-ti a 8-mi let".
Zcela zvláštně se podíval na svého bratra. Řekl jsem: "Myslíte si, že mně
Banks o tom vyprávěl, ale není tomu tak. Možná, že vám pomůže toto: Opustil
jste svoji ženu, byl jste jí nevěrný. Poslední noc jste byl s jednou ženou, která
má kaštanové vlasy. Je mnohem mladší, než jste vy. Byli jste spolu v místnosti,
když nějaký muž zaklepal na dveře. Uprchl jste oknem. Je to dobře, že jste
uprchl oknem, neboť ten muž přede dveřmi by vám prohnal hlavu kulkou, měl
totiž ve své ruce pistoli". Muž padl na zem, neboť věděl, že mi tyto věci Banks
nevyprávěl.
"Rád bych se dozvěděl něco více o těchto věcech", řekl. Tam v onom pokoji
ho Pán Ježíš zachránil. Šel domů a vyprávěl to svému otci.
Jeho otec řekl: "Nyní jste všichni popleteni!" Potom přišla na návštěvu jeho
sestra. Přišla do jednoho shromáždění a obrátila se. Pokřtil jsem ji v křesťanské
víře.
Tu jeho otec vybuchl a přišel osobně k nám. Banks se svou ženou nebyli
doma, když přišel. Když jsem přišel domů, uviděl jsem v průjezdu automobil a
jednoho staršího muže stát na dvoře. Oslovil jsem ho. On se představil:
"Jmenuji se Wood", řekl.
60
Sta lo se v těch to dnec h
"Já jsem Branham", odpověděl jsem, "těší mne, že vás vidím".
"Potěšení na mé straně", řekl, "nevíte, kde je Banks?"
"Pravděpodobně je na nákupech, odjel se svou ženou. Nechcete jít dál?",
řekl jsem.
"Ne, bude lépe, když zůstanu venku".
"Ach, pojďte přece, vypijete sklenku vody. Banks se brzy vrátí". Již po
několika minutách Banks vstoupil. Pozdravil svého otce.
O něco později chtěl otec jít na ryby. "Máte čas jít s námi na ryby?", řekl on.
"Ovšem, že mám čas", odpověděl jsem, neboť jsem se mu chtěl trochu
věnovat.
Minulé noci lilo jako z konve a otec Wood řekl: "Nebude to mít smysl jít na
ryby, neboť řeky jsou plné a špinavé".
"Můžeme to zkusit", řekl jsem.
Přejeli jsme řeku a modlil jsem se k Pánu, aby mi pomohl. Ani slovem jsem
se nechtěl zmínit o náboženství. Chtěl jsem vyčkat, až on s tím začne. Kdyby
po tom toužil, začal by mluvit sám.
Když jsme přecházeli řeku, viděl jsem vidění. Řekl jsem panu Woodovi: "Jak
víte, v každé řece, kterou dnes přejdeme, poteče špinavá voda. Půjdeme však
k malému jezeru. To jezero bude průzračné a čisté. Asi do půl čtvrté budeme
společně lovit, aniž bychom chytili jedinou rybu. Potom budou nejprve brát mé
udice. Vytáhnu asi 25 kg ryb. Váš syn Lile chytí jen jednu rybu. Budeme lovit
do půlnoci. Příští den chytím modrou, neobvykle velkou rybu. Budeme ještě po
celý den lovit, aniž bychom jedinou rybu chytili. Tak praví Pán!" Pan Wood mrkl
na Bankse, zašklebil se a rozhlédl se kolem.
Přesně tak se stalo. Když jsem následujícího dne chytil druhou rybu, zkoušel
to ten muž na každém dosažitelném místě břehu. Pokoušel se o to všemi
prostředky, aby nějaká ryba zabrala, ale bezvýsledně. Měl jsem svých 25 kg a
dvě jiné ryby. Jedna vážila 5 liber a druhá 8. Chytil jsem je na malý prut a bez
pomoci nějaké sítě. Jestliže někdo rozumí rybaření, pak ví, že za tím musel stát
Bůh. Otec Wood seděl u toho a musel to všechno nechat přes sebe přejít.
Začal mluvit sám se sebou.
Druhý den mu řekl jeho syn: "Nuže, otče, jak smýšlíš o této věci?"
"Když někdo může vidět ryby dříve, nežli je chytí, může to být v pořádku",
řekl.
Já jsem řekl: "Ale pane Wood, to já vždycky nemohu, to se stalo kvůli vám!
Avšak všimněte si, že Bible říká: Když někdo mezi vámi je prorok, nebo někdo
3. D íl - Wi lli am Bra nham
61
je duchovní, když to, co prorokuje, se naplní, pak tomuto muži naslouchejte.
Nemám nic proti panu Rutherfordovi (zakladatel svědků Jehovových, tehdy
ještě vážní badatelé Bible), když však říká, že Kristus přišel v Duchu 1914, pak
popírá, že Kristus přišel v tomto způsobu o Letnicích. Jsou ještě jiné věci, které
viděl chybně. Co pak je s tím?"
Později jsem pana Wooda a jeho ženu pokřtil v křesťanské víře.
KŘESŤANSKÁ VĚDA
Paní z křesťanské vědy mi řekla: "Pane Branhame, mám ráda vaše kázání,
ale něco se mi na tom nelíbí".
"Co se vám nelíbí?", zeptal jsem se.
"Kladete přílišnou váhu na Ježíše", řekla.
"Doufám, že je to jediné, co máte proti mně", odpověděl jsem.
"Děláte z něj Boha", mínila.
Křesťanská věda nevěří v jeho Božství. Věří, že byl obyčejný muž, obyčejný
učitel, dobrý filozof.
"Děláte ", řekla, "z něj Boha, on nebyl Božský".
"Ó, jistě byl Bůh", odpověděl jsem.
"Uvěříte mně, když vám z vaší Bible podám důkaz o opaku?", zeptala se.
Odpověděl jsem: "Moje Bible říká, že byl Slovo. Já věřím Bibli. ON byl Slovo.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh a to Slovo bylo
tělem učiněno a bydlelo mezi námi". (Ev. Jana, kap.1)
"V Bibli je psáno, že Ježíš plakal, když stál u hrobu Lazara".
"Co to má s tím společného?", zeptal jsem se.
"To ukazuje, že nebyl Bohem", řekla.
Odpověděl jsem: "Vy jen nemůžete vidět, kdo byl ten muž, byl obojí, Bůh i
Člověk. Byl člověkem, když s lidmi plakal. Ale když stál u hrobu a zavolal:
"Lazaře, vyjdi!", a muž, který byl čtyři dny mrtev, vstal, pak byl více než
člověk!"
Často jsem o tom mluvil: Když se oné noci vracel hladový z hory, to byl
člověk. Když však vzal dva chleby a pět ryb a nasytil 5 tisíc lidí a zbylo ještě 5
košů, tu byl více než člověk. ON byl člověkem, když zvolal na kříži: "Bože můj,
Bože můj, proč jsi mne opustil?" Když zvolal: "Žízním", pak to byl sténající
člověk, když ale velikonočního rána zlomil každou pečeť pekla, smrti a hrobu a
povstal z mrtvých, tu byl více než člověk.
62
Sta lo se v těch to dnec h
Byl člověkem, když při bouři se svými učedníky spal v malém člunu, když
ho chtělo 10 tisíc ďáblů utopit. Byl tak unaven, že ho museli budit. Jako člověk
se položil ke spánku. Když však položil svou nohu na okraj loďky a řekl: "Bouře
umlkni!", když ho vítr a vlny poslouchaly, to byl více než nějaký muž, tu byl
Bohem.
ROZMLUVA S KATOLICKÝM KNĚZEM
Do mého domu přišel katolický kněz a zeptal se: "Pane Branhame, mohu
vám položit několik otázek?"
"Ovšem", řekl jsem.
"Mám pro vás dopis od biskupa", řekl.
"Dosvědčíte mi přísahou na otázky, které vám položím?", řekl on.
"Ne", řekl jsem, "neboť Bible říká: Nepřísahejte všelijak ani skrze nebe, ani
skrze zemi, neboť podnož jest jeho nohou. Vaše řeč budiž ano a amen. Biskup
může přijmout moje slovo. Nechce-li, je to jeho věcí. Já nepřísahám".
Kněz přišel z kostela Svatého srdce a zeptal se: "Křtil jste nedávno Pavlínu
Frazerovou?"
"Ano", řekl jsem, "tam dole v řece Ohio".
"Jak jste ji pokřtil?", zeptal se.
"Křtím ponořením ve jméno Pána Ježíše Krista", odpověděl jsem.
Poznamenal si to a potom řekl: "Věděl jste, že katolická církev kdysi tak
křtila?"
"Kdy?", zeptal jsem se.
"V dřívějších dnech", odpověděl.
"Ve kterých dnech?", zeptal jsem se ho.
"Nu, na začátku", řekl.
"Který začátek myslíte", optal jsem se ho.
"Tenkrát v Bibli", odpověděl.
"Ó, vy mluvíte o učednících", řekl jsem.
"Ovšem", odpověděl.
"Chcete tím říci, že první učedníci byli katolíky?", otázal jsem se ho.
"Jistě, byli katolíky", odpověděl kněz.
3. D íl - Wi lli am Bra nham
63
Zeptal jsem se ho: "Slyšel jsem, že katolická církev se nemění?"
"Nemění se", odpověděl.
"Proč potom říkal Petr: Pokání čiňte a nechte se pokřtít ve jménu Ježíše
Krista? Říkáte přece, že byl vaším prvním papežem?"
"Ano, to byl", odpověděl.
"Z jakého důvodu potom tak již nekřtíte? Proč křtíte na tituly Otce, Syna a
Ducha Svatého? Proč kropíte jenom vodou, když Petr křtil ponořením? Co se to
nyní děje?", zeptal jsem se.
"Pohleďte", odpověděl, "církev katolická může činit co chce, má k tomu tu
moc".
"A vy chcete říkat, že první učedníci byli katolíky?", zeptal jsem se znovu.
"Tak je to", odpověděl.
Řekl jsem: "Pane, mám zde všechny knihy: Josefus, kniha od Foxe o
mučednících, Pembermannsova kniha Staré časy, Dva Babylony od Hislopa,
všechny dějiny, které jsou ke koupi. Ve všech těchto knihách je psáno, že
katolická církev vznikla teprve asi 600 let po smrti posledního apoštola a stala
se organizací. Můžete mi dokázat něco jiného?"
"Ó, já věřím, co říká církev", odpověděl.
"A já věřím, co říká Bible".
"Bůh je přece ve své církvi", řekl kněz.
"Tak to Bible neříká", odpověděl jsem. "Bible říká, že Bůh je ve Svém Slově.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo byl Bůh a to Slovo tělem učiněno je. Bůh je
ve svém Slově".
"Nyní nemůžeme argumentovat", řekl, "vy věříte Bibli a já věřím církvi".
Řekl jsem: "Věřím, že Bible je to inspirované Slovo Boží a není tam
protiřečení. Je to to Slovo Boží. Obsahuje jeho věčný plán pro všechny
přicházející věky. ON řekl v něm: Nebe a země pominou, ale mé Slovo nikdy
nepomine. Já věřím Slovu".
Kněz šel potom za paní Frazierovou. Řekl jí: "Paní Frazierová, prosím o
podpis k tomuto psaní a potvrďte, že vaše dcera zůstane členem katolické
církve".
Odpověděla: "Dříve s ní půjdu ke hrobu!"
"Styďte se", řekl kněz. Mohla byste být vděčná, že vaše dcera z tohoto
nerozumu vyjde a může chodit do katolického kostela". Řekla: "Co byste učinil
vy, kdybyste měl dceru a ona by chtěla jít do mé církve?"
64
Sta lo se v těch to dnec h
"Ó, to je něco jiného", řekl.
"Nikoli", řekla, "to není nic jiného".
Když kněz odcházel od té ženy, tu věděl, že má něco, co on sám nemá.
Řekla mu: "Také pro vás jsou ony dveře otevřeny, abyste mohl vejít".
Hleďte, nemusíte se nechat přemluvit. Je-li Bůh s vámi, kdo může potom
proti vám obstát?
SPOLEČNOST KAZATELŮ STROJÍ PAST
Kazatelé z Chicaga mi tehdy chtěli postavit past. Svolali celou kazatelskou
jednotu v Chicagu. Dva dny předtím, než se to stalo, byl jsem Pánem v noci
probuzen. Mluvil ke mně: "Jdi tam k onomu oknu!" Šel jsem k oknu, venku
bouřilo. Pak mi Bůh řekl: "Postavili ti past, ale neboj se, jen tam jdi. Já budu s
tebou!"
Vše, co se tam přihodilo, jsem předpověděl. Je to zachyceno na zvukových
páskách.
Následujícího dne jsem potkal bratra Carlsona, předsedu oné jednoty a
Tommy Hickse. Bůh mi předem řekl, že je oba potkám a že potom půjdeme
spolu do hotelu, abychom tam společně posnídali. Společně jsme šli ke
snídani. Oslovil jsem Tommy Hickse a řekl: "Bratře Hicksi, jsi přece doktor
teologie, v Chicagu se sejdeme s velkou skupinou kazatelů, nechtěl bys za
mne promluvit, také jsem ti častokrát vyhověl". Chtěl jsem ho jen vyzkoušet.
Odpověděl: "Ó, to nemohu učinit bratře Branhame". Odvětil jsem: "Proč ne,
já bych pro tebe udělal všechno, proč nechceš také ty jednou pro mne něco
udělat?"
"Oni by to neakceptovali", řekl.
Bratr Carlson řekl: "Ne, oni by to neakceptovali".
Odpověděl jsem: "Víte proč? Chci vám nyní něco říci: Vy oba víte, že mne
chtějí svými otázkami vlákat do pasti. Vy o tom víte".
Pak jsem řekl: "Vy jste přece ten sál v hotelu již najali?!"
"Ano".
"Nájem je již zaplacen".
"Ano", řekl bratr Carlson.
"Pán však praví: ten sál přesto nedostanete, tak praví Pán!"
"Pročpak ne?"
3. D íl - Wi lli am Bra nham
65
"Půjdete jinam. Sál, který jste najali, je zelený, ale my se shromáždíme v
hnědé místnosti. Budu sedět v rohu. Doktor Mead se posadí po mé pravici, po
levici bude sedět starý černý bratr se svou manželkou.
Mluvil jsem pak dále: "Dávejte pozor, jak se to stane! Jen tam jděte. Viděli
jste, jak Bůh uzdravuje nemocné. Pozorujte HO nyní jednou v boji! Je velký a
předivný! Dávejte pozor na otázky a uvidíte, jak vše ztichne!"
Když jsme tam byli onoho rána shromážděni, řekl jsem kazatelům: "Co proti
mně máte? Co je to s vámi?"
Pak promluvil bratr Carlson: "Bratr Branham mi řekl před dvěna dny, že ten
sál nedostaneme. Přesně mi řekl, kde všichni ti lidé budou sedět a co se
stane."
Sál nedostali, protože byl již dříve pronajat hudební skupinou a zaplacen.
Omylem byl přislíben ještě i na shromáždění kazatelů.
Bratr Carlson ještě řekl: "Mnozí z nás nechtějí souhlasit s poselstvím bratra
Branhama, ale něco musím přiznat: nebojí se své poselství přinášet. Nyní pojď
ty, bratře Branhame."
Řekl jsem: "Nežli začneme, chtěl bych, aby kterýkoli muž zde vystoupil a na
základě této Bible ukázal, co jsem falešně řekl."
Přede mnou seděla ta nejtišší skupina, jakou jsem kdy viděl. Pak jsem
pokračoval: "Nemůžete-li tyto věci dokázat, pak nejednejte za mými zády!
Bratři, jsem zde, abych s vámi stál rameno na rameni, avšak musíme se vrátit
k biblickým skutečnostem."
Mluvil jsem dále: "Vy všichni jste doktory teologie, stojím zde sám. Chcete
zpochybnit co učím o křtu ve jménu Ježíše Krista, začněme tímto tématem.
Chtěl bych, aby jeden z vás přišel se svou Biblí a ukázal, kde jsem učil něco
falešného."
Pak jsem řekl: "Vyzval jsem vás, abyste přišli dopředu. Co je s vámi? Pak
přestaňte za mými zády, neodvažujete-li se zde ke mně přijít!"
Báli se přijít, mne se však nebáli, ale báli se anděla Páně, který mně již
předem vše řekl.
Nechci se s nikým dohadovat, jsem připraven o těchto věcech s každým
křesťanem si promluvit. Avšak Bible platí za měřítko a ne nějaké výklady.
NEMOHU VEJÍT NA ŽÁDNÝ KOMPROMIS
Jedna velmi laskavá žena, která finančně podporovala shromáždění, přišla
jednoho dne ke mně. Řekla: "Bratře Branhame, my všichni tě milujeme,
všichni, kteří tě znají, mají tě rádi. "To mne velice těší", odpověděl jsem.
66
Sta lo se v těch to dnec h
"Jedna věc se nám však nelíbí", pokračovala. "Oč se jedná, sestro?" zeptal
jsem se. Řekla: "Nekompromisně se držíš svého učení. Kdybys v tom učinil
kompromisy, přijaly by tě všechny církve."
Věděl jsem hned, co míní, ale řekl jsem: "Jaké učení míníš, sestro?" "Trváš
na křtu ve jménu Ježíše Krista", řekla. Otázal jsem se: "Jak můžeš očekávat, že
bych činil kompromis s Biblí a přitom zůstal služebníkem Božím." Odpověděla:
"Přišla jsem jako reprezentantka početných kazatelů tohoto velkého města,
kdybys jim řekl, že ti to řekl anděl Páně, že musíš křtít ve jménu Ježíše Krista,
pak by to akceptovali." Odpověděl jsem: "Jejich mínění je hluboké jak mělčina!
Kdyby anděl řekl něco v protikladu k Bibli, pak bych to nepřijal, nedůvěřoval
bych tomu andělovi. Slovo Boží stojí nade všemi anděly."
Ta žena řekla: "Ještě nikdy jsem o něčem takovém neslyšela. Půjdu domů a
prostuduji Nový Zákon. Ještě nikdy jsem ho důkladně nestudovala.
AMERICKÁ TAJNÁ POLICIE ZKOUMÁ FOTOGRAFII S
NADPŘIROZENÝM SVĚTLEM
Zcela neobyčejná byla předehra k fotografii, která vzbudila po celém světě
pozdvižení. V novinách "HOUSTON PRESS" se 24. ledna 1950 objevila zpráva o
jedné příhodě, která vyvolala rozruch. Tak zněl nadpis: BAPTISTICKÝ
DUCHOVNÍ VYZÝVÁ MUŽE ZÁZRAKŮ. (V originálu fotokopie novin). "Boží
uzdravovatel".
3. D íl - Wi lli am Bra nham
67
VÝŇATEK
Baptistický kazatel, "Boží uzdravovatel" se sejdou dnes večer k otevřené
debatě, aby diskutovali o otázce moderních zázraků.
Doba určená každému řečníku má být dohodnuta krátce před začátkem
debaty. Na každý pád má být dáno každému řečníku stejně času.
68
Sta lo se v těch to dnec h
Skvělým řečníkem na straně Baptistů bude kazatel W. E. Best. V
předcházejícím shromáždění kazatelů ostře napadl "Boží uzdravovatele", kteří
v koncertním sále jeho města pořádali velká shromáždění.
Kazatel Bosworth řekl, že přišla výzva od Baptistů a je připraven věnovat
debatě jakýkoli požadovaný čas. Je ochoten dnešní večer věnovat debatě a
ohlášené shromáždění s uzdravováním odříci. Debata může pokračovat později
na jiném místě neboť není ochoten vynechat více jak jedno shromáždění s
uzdravováním, jelikož je důležitější, než debaty.
Kazatel Bosworth, rovněž autor jedné knihy s názvem "PROČ NĚKTEŘÍ
NEMOHOU BÝT UZDRAVENI" řekl: "Již 25 let vyzývám, aby útoky na mé knihy
byly dokázány, a nikdo s důkazem nepřišel. Je mi potěšením prodiskutovat toto
téma s baptistickým kazatelem. Může-li mi ukázat, že jsem převrácený, jsem
ochoten své mínění změnit. Avšak mé výroky jsou dokázány Biblí."
Po prudké debatě mohl být její průběh sledován v novinách. Zde několik
výňatků:
Kazatel W. T. Richey prosil posluchače, aby věnovali nutnou pozornost
každému řečníkovi. Řekl posluchačům: "Jste-li s nějakým výrokem srozuměni,
pak zvolejte Amen. Nejste-li srozumění, pak volejte ne!"
Během skoro 4 hodin znělo Amen a ne, ne, koncertním sálem. Když kazatel
Best vystoupil s jistým tvrzením, uchopil kazatel Bosworth mikrofon a zvolal k
posluchačům: "Kdo z vás byl vírou uzdraven?" Pokaždé jich vstalo na stovky.
"Kolik z vás je baptistů?" zvolal. Zvedlo se nejméně sto osob.
"Žádný člověk nemá moc k uzdravování", zvolal mezitím kazatel Best. Paní
W. E. Willbanks, 712 Teetshorn, vstala a řekla: "Kazatel Best kazatele
Branhama osočuje. Nikdy kazatel Branham netvrdil, že má moc uzdravovat. Já
sama jsem baptistka, kazatel Best nemůže svým vystoupením být považován
za zástupce baptistů."
Paní Gray Walkerová, 2501 Blodgett, ukázala na své čtyřleté vnouče.
"Diana se narodila s koňskou nohou", řekla, "lékař ji chtěl dát nohu do dlahy,
ale náš kazatel J. C. Miner navrhl, abychom to zkusili s modlitbou. Učinili jsme
to. Noha se zlepšovala a za několik týdnů byla uzdravena."
Kazatel Best řekl: "To je jen čarodějnictví! Lidé jsou ovlivnění sugescí. Bylo
jim řečeno, že je to moc Boží. Upřímní lidé jsou svedeni."
James Ayres, profesionální fotograf, 1610 Rusk, řekl: "Branham se jen staví
na odiv. On hypnotizuje ty lidi."
Zcela na konec debaty šel kazatel Branham za trvajícího potlesku pomalu
na podium. Tmavovlasý štíhlý muž, s hluboce položenýma očima a měkkým
zvučným hlasem. "Nikdy jsem neřekl, že bych měl schopnost uzdravovat. Ani
3. D íl - Wi lli am Bra nham
69
Ježíš si toto ani jednou nenárokoval. Řekl, že je to moc Jeho Otce. Náš přítel ukázal na kazatele Besta - mluvil o náboženských vyděračích. V jedné z jeho
kampaní bylo zachráněno a uvěřilo v Ježíše Krista 3000 lidí. Pak-li to je
náboženské vydírání, potom nám daruj Bože více takových vyděračů. Avšak
nevykonám-li ve vašem městě nic dobrého, pak mne nemusíte vyhánět, pak
jdu sám."
"Ne, ne", volal zástup. "Chcete-li, abych zůstal? Shromáždění potleskem
souhlasilo. (Konec výňatku z novin).
JAK TA FOTOGRAFIE VZNIKLA
Zpráva organizátorům
Kazatel Dr. Best si k debatě objednal fotografa. Protože poprvé mluvil před
takovým množstvím lidí, chtěl si své vystoupení zachytit na fotografiích.
Zmíněnému profesionálnímu fotografovi Jamesi Ayresovi bylo nařízeno, aby v
žádném případě nedělal snímek kazatele Branhama. Přesto šel fotograf
dopředu a jeden snímek udělal.
Večer chtěl pan Ayres vyvolat filmy, které pro Dr. Besta udělal. Ale nějakým
zvláštním způsobem byly negativy těch snímků prázdné.
Byl velice udiven, neboť kamera byla stále v pořádku. Ještě větší bylo jeho
překvapení, když vyvolal negativ zdařilý, k jeho překvapení viděl nad hlavou
Williama Branhama zářící světlo.
70
Sta lo se v těch to dnec h
Příštího rána přišel užaslý fotograf do našeho hotelu se zprávou o zvláštním
negativu. Nebylo pochyb o pravosti snímku, ale abychom si byli plně jisti,
předali jsme film panu Georgu Lacynu, specialistovi, který pro americkou
tajnou službu FBI přešetřuje pochybné dokumenty a foto. Je též specialistou na
otisky prstů.
Po pečlivém dvoudenním vyšetřování nám vydal podepsaný dokument o
3. D íl - Wi lli am Bra nham
71
vyšetření. O pravosti snímku byl přesvědčen. Šel ke kazateli Branhamovi a
řekl: "Pane Branham, také já jsem byl jedním z vašich kritiků. Myslel jsem, že
je vše pouhá psychologie. Byl jsem toho názoru, že jen staří pokrytci věří
takovým věcem. Všechny obrazy Krista a svatých se svatozáří nad hlavami
jsem považoval za psychologické výtvory, jejichž pomocí jsou lidé odvedení od
světla. Avšak, kazateli Branhame, mechanické oko kamery nezachytí žádnou
psychologii. Světlo zasáhlo čočku, tam bylo světlo! Pane Branhame, ani nevíte,
jak vzácný je tan snímek. Za vašeho života nebude fotografie příliš působit.
Avšak, bude-li civilizace ještě nadále a křesťanství potrvá, pak tento snímek
něco způsobí." To byl slova G. Lacyho, specialisty americké tajné služby.
ZPRÁVA O ZKOUŠCE
Bylo provedeno mikro a makroskopické vyšetření filmu. Obě strany byly
zevrubně prohlédnuty. Jadná se o "Eastmann Kodak bezpečnostní film". Obě
strany byly přezkoušeny filtrovaným ultrafialovým světlem. Z filmu byly
snímky vyvolány infračerveným zářením.
Mikroskopickým vyšetřením se neobjevil ani náznak retušování.
Mikroskopické vyšetření nevykázalo žádné nepravidelnosti v citlivé vrstvě
filmu v okolí zpochybňovaného zjevení světla. Zkouška ultrafialovým zářením
neprokázala nějaké cizí těleso, nebo chemickou reakci na obou stranách
negativu, což by mohlo způsobit zjevení se světla.
Infračervená zkouška neukázala žádný náznak o dodatečném retušování
filmu.
Vyšetřením nebyly zjištěny žádné náznaky dvojího nebo složeného
osvětlení. Nebylo nalezeno nic, co by poukazovalo na nenormální vyvolání
filmu. Místo, kde záře nejsilněji působila, byla shodná s jinými místy filmu.
DOBROZDÁNÍ
Na základě shora popsané zkoušky jsem absolutně přesvědčen, že k
vyšetření předaný negativ nebyl ani retušován, ani není složitě nebo dvojitě
osvětlený negativ. Rovněž jsem definitivně přesvědčen, že nad hlavou zjevený
zářící kruh na snímku je vyvolán tímtéž světlem, které zasáhlo negativ.
V úctě váš G. Lacy.
72
Sta lo se v těch to dnec h
kopie dokumentu G. Lacyho
FOTOGRAFIE S NADPŘIROZENÝM SVĚTLEM ZACHYCENA V
LAUSANNE VE ŠVÝCARSKU
Reformovaná církev ve Švýcarsku byla proti mému vystoupení ve
Švýcarsku. Jak jsme se mohli dočíst i v novinách, byli též proti Billy Grahamovi.
Byli proti němu, protože věřil v božství Ježíše Krista. Do Švýcarska jsem přišel
právě po Billy Grahamovi. Zemské církve byly velmi ostře proti nám. Katolíci
říkali, že jsme oba převrácení.
Církve se spojili s německou církví a radili jim, aby nás nepřijímaly. Stát a
církve spolupracují. Co říká církev, to činí též stát. V Německu se musel
postavit velký stan, protože nebyli ochotni nám dát k dispozici jednu z jejich
katedrál s 1000 místy. Dokonce nám chtěli vystoupení v Německu zakázat.
Ale doktor Guggenbühl, jeden z našich sponzorů (podporovatel), je velmi
chytrý zástupce. Nějaké "ne" nebylo pro něj žádnou odpovědí. Spojil se s
vrchním velitelem americké armády v Německu. Pak byla cesta volná a já
dostal příležitost v Německu vystoupit.
První večer mne museli chránit, protože byly proti mně namířeny různé
3. D íl - Wi lli am Bra nham
73
úklady. Postihlo to téměř mého syna, ale Pán byl s námi.
Druhý večer dal Bůh zcela slepé osmileté dívence zrak. Na to mne pozvaly
zemské církve ve Švýcarsku k setkání. V Lausanne byla organizována snídaně
s rozličnými zástupci církví. Tam vznikla fotografie, na které může být zřetelně
pozorováno nadpřirozené světlo. Fotografie byly dělány německou kamerou
bez blesku.
Bylo mi tam řečeno: "Pane Branhame, věříme, že je Bůh s vámi, avšak těm
viděním, které máte, nemůžeme rozumět".
Odpověděl jsem: "Ani já vám to nemohu vysvětlit, neboť je to Bůh a já Boha
nemohu vysvětlit. V Boha musíte věřit, Bůh nemůže být vědecky vyzkoumán.
Boha poznáváme skrze víru". Přirozeně, že tomu nemohli porozumět.
Přesně v onom okamžiku se zjevila Boží moc. ON přišel, když byl
tlak největší. Řekl jsem: "Okamžik, prosím, ON je nyní zde! Je v pojetí přijít!"
Muž s německou kamerou začal fotografovat a pak jsem řekl: "Muž, co stojí
po mé levici, je Ital. Byl vůdcem 32 000 komunistů". Muž se rozplakal. Mluvil
jsem dále: "Je katolíkem. Jednoho dne vzal do rukou Bibli a četl, že Ježíš zemřel
za jeho hříchy. Na to on přijal Krista. Nyní je za to pronásledován. Má v horách
sirotčinec. Dnes nesnídal, protože trpí žaludečním vředem".
Ten mladý muž pozvedl svou ruku a řekl: "Každé slovo je pravda".
Pohlédl jsem na něj: tu jsem ho viděl jako šedovlasého muže, jak jí bohatou
večeři. Řekl jsem: "Tak praví Pán: nasnídej se, neboť Ježíš Kristus tě uzdravil!"
Muž se posadil a začal jíst.
Ten muž s kamerou stál během rozhovoru u toho a dělal snímky, před a po
rozhovoru. Když byly obrázky vyvolány, bylo vidět přicházející světlo. Anděl
Páně přišel. Sestoupil a stál tam, kde jsem stál já. Světlo mne zastřelo. Na
jiných snímcích je vidět, jak se vzdaluje. Na jednom obrázku jsem zvednul
ruku, když jsem říkal: "Je to pryč, tak praví Pán".
74
Sta lo se v těch to dnec h
3. D íl - Wi lli am Bra nham
75
76
Sta lo se v těch to dnec h
Pokaždé, když bylo o Bohu pochybováno, vystoupil a učinil něco
neobyčejného. Vždycky! Proto je kritika vítána. Milujeme to vidět nádheru
našeho Boha zjevenou.
Můžete vidět, že světlo je po mé pravici. Anděl Páně se vždycky zjeví po mé
pravici. Obrázek ukazuje, že náš věrný Pán stále žije a panuje. Je podivuhodný,
má všeho nadbytek a my ho z celého srdce milujeme.
MRTVÝ CHLAPEC OBŽIVNE
Na následky autonehody zemřel chlapec. Stalo se, že jsme přišli ve Finsku
na místo nehody, kde ležel mrtvý chlapec na zemi. Zemřel asi před půl
hodinou. Přešel jsem vedle chlapce a chtěl jsem zase odejít. Náhle jsem ucítil
ruku na svém rameni. Obrátil jsem se. Co to bylo? Znovu jsem se rozhlížel. Tu
jsem si na něco vzpomněl. Muselo to stát na jednom prázdném listě mé Bible.
Před léty jsem si napsal do své Bible vidění. Nalezl jsem ten list a četl: "Stane
se, že devítiletý chlapec bude zabit autem. Bude to ve skalnaté krajině
porostlé stálou zelení. Napříč silnicí bude ležet poškozené auto. Chlapec nosí
podkolenky a má krátce přistřižené vlasy. Jeho oči budou zkrouceny a kosti v
těle polámány".
Rozhlédl jsem se a pomyslel si: "Ó, Bože!"
Potom jsem řekl: "Zůstaňte všichni na okamžik klidně stát! Nebude-li tento
chlapec za 2 minuty stát na svých nohách, pak jsem falešný prorok. Potom
mne můžete z Finska vykázat. Avšak bude-li stát ve 2 minutách na nohou, pak
dlužíte svůj život Kristu". Starosta města stál při tom a všichni ztichli.
Řekl jsem: "Nebeský Otče, na druhé straně moře jsi mi před 2 léty řekl, že
bude zde tento chlapec ležet". Bratr Moore a bratr Lindsay stáli u toho. Všude
po Americe jsem vyprávěl toto vidění a žádal lidi, ať si toto vidění zapíší do
svých Biblí. Bylo to zapsáno v 1000 Biblích. Otec mi ukázal, co se stalo. Nebál
jsem se tam stát, měl jsem absolut: Bude vzkříšen!
Všichni lidé, co stáli kolem, mne měli rádi. Viděli již mnohá uzdravení, ale
nyní leží na silnici mrtvý chlapec. Co byl můj absolut? Vidění! Činím, co mi
Otec ukáže. "Kdo věří ve mne, skutky, které já činím, bude také on činit", řekl
Ježíš.
Řekl jsem: "Smrti, nemůžeš toho chlapce déle držet. Bůh mluvil! Vrať se a
pusť ho!" Chlapec povstal na své nohy a rozhlížel se. Lidé všude omdlévali a
hroutili se. Tento případ byl starostou města notářsky potvrzen.
SVOJI VÍRU JSEM POSTAVIL NA BIBLI
Nemohu svoji víru postavit na žádný jiný základ. Kdybych chtěl svou víru
3. D íl - Wi lli am Bra nham
77
postavit na základ nějaké církve, které církvi bych měl důvěřovat? Na základě
katolíků? Luteránů? Metodistů? Baptistů? Letničních? Na které církvi bych mohl
postavit svou víru? Nemohu to říci. Všichni si protiřečí, je to páté přes deváté,
vynechávají a přidávají. Vložím-li víru do Slova Božího, pak je zakotvena. V tom
spočívá to: TAK PRAVÍ PÁN. Bibli mohu věřit, je to základ, jemuž důvěřuji.
MNOZÍ PŘÍJDOU A ŘEKNOU...
Ježíš řekl: "Onoho dne přijdou mnozí ke mně a řeknou: Pane, Pane,
neprorokovali jsme ve Tvém jménu, ve Tvém jménu démony nevymítali a ve
Tvém jménu mnohé divy nečinili? Pak jim dosvědčím: Nikdy jsem vás nezval,
odejděte ode mne činitelé nepravosti!" Vidíte, nemůžete důvěřovat
uzdravovacím kampaním. Nemůžete důvěřovat znamením. Vy můžete
důvěřovat znamením. Vy můžete důvěřovat jen tomu, co říká Bible. Bible je
Slovo Páně: Tak praví Pán! Tomu jsem učil svoji církev a tam jsem chtěl dovést
své děti. Když mne Bůh ze země odvolá, nezapomeňte pak na to. Pevně to
držte ve svém srdci. Zůstaňte ve Slově! Neopusťte Slovo! Bude-li něco v
protikladu k Bibli, pak to odložte.
POPULARITA
Mnozí moji bratři mají dnes ve svých denominacích náramnou popularitu.
Stačí jen připomenout určité jméno a již to běží jako požár. Když tehdy na řece
Ohio ke mně Pán promluvil, nastalo probuzení v celé zemi. Všichni tito známí
evangelisté jsou dětmi onoho probuzení. Později se však vrátili do organizací,
ze kterých vyšli. Tím se stali známí a populární. Dostalo se jim velkých jmen a
všichni lidé o nich dobře mluví. Ale opustili mne, protože jsem se postavil na
Slově Božím. Zůstal jsem stát tam, kde mne Bůh postavil. "Kaž Slovo!", to byl
můj úkol, "zůstaň při Slovu".
Jestliže uslyšíte tuto pásku, moji bratři: Byl jsem u vás přijímán jako velký
muž, pokud jsem jen uzdravoval a vyprávěl svá vidění. Proč jste se ke mně
obrátili zády, když jsem k vám mluvil o biblických pravdách? Můžete poznat, že
se tím vyplňuje, co předpovědělo Písmo? Právě tak se to stalo. Dnes je sotva
kdo ochoten mne přijmout.
Všichni lidé mne opustili, ale něco mi zůstalo: Bůh mne neopustil! Byl jsem
poslušný nebeskému vidění, jež přišlo tehdy v řece Ohio. Důvěřuji MU, že bude
jednoho dne moji službu korunovat. Kdy to bude, nevím. Ani nevím, jakým
způsobem se to stane. Bude-li ON hotov, pak budu i já hotov. Doufám, že mou
službu bude korunovat a já se budu smět chopit roucha Slova, k oblečení Jeho
nevěsty. Doufám, že mne bude korunovat pro svou spravedlnost, že onoho
dne tam budu smět stát a říci: "Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!"
Mnohé hory musíme slézt a mnohdy je to klopotné a těžké. Avšak ten
78
Sta lo se v těch to dnec h
Jeden, který nás po té cestě vede, ví co je pro nás nejlepší. Těžkosti cesty
budou zapomenuty, dospějeme-li na její konec.
Chceme následovat ony krvavé šlépěje. Myslete na to, přátelé. V písku
pobřeží Galileje byly vytlačeny krvavé stopy onoho cizince. Hlas, který přikázal
hlučícím vlnám, nebude v Judsku více slyšen. Avšak, já chci radostně jít po
stopách osamělého Galilejce a trampoty cesty se mi budou zdát jako nic,
dosáhnu-li konce své cesty.
(Vyprávěno 8. 9. 1962 v kázání: Nynější stav mé služby)
CHCEME SE OTÁZAT PROROKA
Co se má činit? Co se musí činit? Chceme se radit s prorokem a Biblí, ze
které nemůže být nic odejmuto. Jestliže něco odejmeme, vymaže nás Bůh z
Knihy života. Bible říká v poslední kapitole Malachiáše a ve Zjevení 10 co se
stane. Mají být odhalena ukrytá tajemství a zlomeno sedm pečetí. Bůh řekl, že
se to stane. Stojí to v Bibli, je to TAK PRAVÍ PÁN. Bůh tuto službu během
posledních 33 let potvrdil a dokázal znameními a zázraky na nebi i na zemi.
Věříte, že poslechnou? Ne, neboť jsou mrtví. Jejich ruce jsou v jedné věci, to
celé usmrtila. Nebudou to poslouchat, nikdy. Jen jednotlivci to uvidí.
NEJSEM TO JÁ, KDO MLUVÍ
Víte, že proroci Starého Zákona řekli více jak 2000 krát: TAK PRAVÍ PÁN.
Řekne-li nějaký muž: TAK PRAVÍ PÁN, pak to neříká onen muž. Jestli něco
takového řekne a pak mluví sám, pak je to pokrytec. Nikdy se nesplní, co
předpověděl. Kdyby prostě spoléhaje na náhodu něco předpověděl, pak má
možná šanci 1 : 1000000, že se to splní. Je-li to však skutečně TAK PRAVÍ PÁN,
pak se to stoprocentně naplní. Prorok má své myšlenky trvale obráceny k
tomu, co Bůh a Jeho Slovo říká. Nestará se o to, co si myslí nějaká církev,
nějaký sbor, nebo král. Vyjadřuje jen Boží myšlenky, protože Slovo je
vyslovená myšlenka.
BIBLIČTÍ PROROCI
Před kněze byli přivedeni proroci, ale ti se nebáli, protože měli přímé TAK
PRAVÍ PÁN. Rozjímáte-li ve Starém Zákoně, pak můžete vidět, že touto větou
zaujímali místo Boží. Když řekli: TAK PRAVÍ PÁN, pak nemluvili oni, Bůh mluvil
skrze ně. Přinášeli Boží poselství.
PROROK JE ZVLÁŠTNI MUŽ
Prorok je člověk, ke kterému přichází Boží Slovo. Prorok je již od matčina
3. D íl - Wi lli am Bra nham
79
klína tak utvořen, že k němu může Bůh mluvit. Je to něco jiného než dar
proroctví.
Prorok vidí věci dlouho předtím, než se stanou. Může vidět, kdy je míra
Božího hněvu naplněna. Může říci: "TAK PRAVÍ PÁN: Bůh toto město zničí,
neobrátíte-li se".
Proč to může učinit? On je orlem, který se může vznést vysoko. Může hledět
do daleké budoucnosti a vidět jak se vylévá hněv Boží. Nehledí na to, co se
děje, vidí, co se stane v budoucnu. Jde nahoru, tam kde slunce svítí, ale může
též vidět padající strom. Mluví o věcech, které vidí. Může říci: "Ještě to tu není,
ale přijde to". Může říci: "Hluboká temnota leží nad lidstvem". Ví, že to přijde.
Ví to mnoho let dopředu.
Bůh oznámil, že pošle Eliáše před tím hrozným dnem Páně. Toto má být
naším znamením: On má zase srdce dětí přivést učením otců víry zpět k Bibli.
POZVÁNÍ ODMÍTNUTO
Kdyby Rusko před 75 lety přijalo letniční požehnání, když Duch Svatý padl v
Rusku, pak by z nich nebyli žádní komunisté. Před 75 lety bylo na Sibiři velké
probuzení. Odmítli to a dnes jsou církve střeženy státem. Ta země je v tom a
stojí pod soudem.
Před 50 lety padl Duch Svatý v Anglii. Bezprostředně na to vystoupili Georg
Jeffries, Smith Wiggelsworth, F. F. Bosworth a Charles Price. Tito mocní
bojovníci víry nabízeli Anglii probuzení, ale byli jen vysmíváni. Říkalo se o nich,
že se zbláznili, že ztratili rozum. Církve zakazovaly svým věřícím, aby oněm
mužům naslouchali. Tito muži uzdravovali nemocné, vyháněli démony a činili
velké skutky. Že Anglie jako národ evangelium odmítla, staly se jejich hříchy
světoznámé. Anglie je matkou úpadku. Muži ve vládě propadli ženám v takové
míře, že s nimi měly ženy-špionky snadnou práci. Ještě nedávno prošel jeden
takový případ tiskem. Anglie odvrhla pravdu. Měla svoji příležitost, avšak ta
země je již delší dobu s Bohem u konce.
Kdyby před 50 lety Amerika přijala velké probuzení s uzdravováním, které
následovalo po letničním probuzení, jak by byl na tom dnes tento národ jinak.
Probuzení se tlačilo až do Bílého domu, až do Kapitolu ve Washingtonu. Velcí
mužové, viceprezidenti a guvernéři byli uzdraveni, jako náš kongresman
Upshaw, který byl 60 let zmrzačený. Nikdo nemohl tyto skutečnosti zapřít.
Stalo se to před jejich očima, avšak oni poselství odmítli. Proto je tento národ
odsouzen, není pro něj již žádná naděje. Tato země překročila právě hranice
mezi soudem a milostí. Všechno v této zemi je shnilé. Morálka je horší, než kde
jinde. Náboženský systém je ještě shnilejší než jejich morálka. Spojili se v radě
církví a přijali znamení šelmy. Proč to došlo tak daleko? Kristus jim dal
příležitost, ale oni pozvání odmítli. Pozval je na hostinu, ale oni odmítli. Bylo to
80
Sta lo se v těch to dnec h
pozvání k letniční slavnosti.
Rusko to zamítlo, Anglie odmítla a také Amerika. Byli pozváni k duchovní
slavnosti, ale odmítli. Třikrát volal Bůh, potřikrát vyšlo pozvání, avšak nechtěli
pozvání přijmout.
LOS ANGELES KLESNE DO MOŘE
Nevím, ve které době toto město padne do moře, ale stane se to.
"Ty město, které si děláš nárok být městem andělů, samo ses pozvedlo k
nebi a neslo jsi do celého světa všechny ty špinavé věci a tvou módu. Stojíš tu
nyní se svými krásnými kostely a věžemi. Jednoho dne však budeš ležet na
dně mořském. Půda je pod tebou propadlá jak medový plást. Boží hněv je
přímo pod tebou. Jak dlouho se ještě bude tato písčina držet ve vlnách, než
klesne do moře? Bude to horší, než tehdy v Pompejích. Čiň pokání, Los
Angeles! Nadešla hodina hněvu. Prchněte, dokud je ještě čas! Vejděte do
Krista!"
Los Angeles se potopí! TAK PRAVÍ PÁN! Po městě je veta. Je vyřízeno. Ve
kterém čase se to stane? To říci nemohu, ale po sérii zemětřesení se město
potopí.
OBŽALOBA
Žaluji tuto generaci: Oni dvakrát ukřižovali Krista! Podávám-li obžalobu,
musím přednést důkazy. Musím být schopen ukázat na důkazy vašeho
kriminálního jednání. Při této obžalobě vystupuji jako žalobce a Bible je mým
svědkem. Musím ukázat, že činí to stejné, jako kdysi. Dnes to dělají duchovně
a tehdy to činili tělesně; ukřižovali Ježíše Krista, Syna Božího.
Chtěl bych ukázat dnešním církvím na základě téhož Slova a téhož Ducha
Svatého, kde stojí a že činí totéž, jako tehdy. Bible říká, že tak činit budou a
mohu dokázat, že se tak v těchto dnech stalo.
Vznáším obžalobu na ordinované kazatele. Svým učením křižují před lidmi
právě toho Boha, kterého předstírají milovat, toho Boha, kterému domněle
slouží. Žaluji tyto kazatele ve jménu Ježíše Krista, protože říkají, že jsou dni
zázraků za námi a že vodní křest ve jménu Ježíše Krista není správný.
Prohlašuji je za vinné pro všechna ustanovení víry, které postavili před Slovo
Boží. Krev Ježíše Krista lpí na jejich rukou, protože ho tímto způsobem podruhé
křižují. Křižují ho, když lidem nepřinášejí pravdu. Dávají lidem učení jejich církví
jako náhradu, aby neztratili svoji popularitu.
Tehdy křižovali Jej, Slovo a dávaly lidem své učení jako náhražku. Nečiní
dnes přesně totéž? Ježíš byl to Slovo a oni to Slovo odmítli. Chtěl bych, abyste
3. D íl - Wi lli am Bra nham
81
toto nepromeškali: ON byl to Slovo a když Jej odmítli, tu zamítli to Slovo. Svým
odmítnutím HO nakonec přivedli na kříž. Přesně totéž učinili dnes. Slovo Boží
odmítli, veřejně Ho před jejich shromážděními křižovali, když působení Ducha
Svatého zapírali. Jsou vinni! Ve jménu Ježíše Krista je obžalovávám. Již 15 let
vidíme jeho působení v zemi a stále se ještě pevně drží učení svých církví.
Proti působení Božímu se spojili ve velké bratrství s letničními a všemi
ostatními. Posmívali se tomu a dávali těm věcem všechny druhy jmen.
Obžalovávám je, protože se Bůh v posledních dnech zřetelně ukázal ve
Svém Slově. ON sám vystoupil a dokázal, že je tentýž včera, dnes a na věky.
Chladnokrevně to pominuli. Vy, kněží, jste vinni ukřižováním, když jste Ducha
Svatého hanobili. Přivedu vás k Židům, 10. kapitole. Je tam ukázáno, že vás to
navždy odděluje od Boha. Již nikdy více nepřijdete do přítomnosti Boží, když
jste Ducha Svatého odmítli a tropili si z něj žerty. Okusili jste Slovo.
Obžalovávám dnes ráno sjednocení církví. Žaluji letniční, presbyteriány,
baptisty a každou denominaci na světě. Pro zlé sobectví jste vzali Slova života
a před lidmi je ukřižovali. Vy jste se tomu rouhali. Bůh vystoupil ve vašem
středu, aby dokázal, že zůstává stejný včera, dnes a navždycky, ale
pojmenovali jste to fanatismem. Obžalovávám tuto generaci. Bůh dokázal, že
žije. Bůh dokázal, že je tato Bible Jeho Slovem. Co můžete dokázat, kromě
vašich vyznání víry a dogmat? Kde můžete dokázat živého Boha?
Nemůžete věci, co se přihodily zapřít. Nemůžete se postavit proti. Nyní vás
prohlašuji za vinné před Bohem, že jste vašima konfesionálníma rukama
ukřižovali před lidmi Slovo Boží. Prohlašuji vás za vinné a připravené k soudu.
Amen.
Nebyla Golgata dosti pro mého Pána? Proč činíte něco takového? Vy, kteří
jste HO měli milovat a víte, že je tato Bible Jeho Slovo; vy, kteří můžete číst
Zjevení 22, kde je psáno: "Kdo přidá jedno slovo nebo ujme…“ Proč činíte něco
takového? Cožpak nebyla jedna Golgata pro Něj dost? Jsem tu jako Jeho
obhájce a žaluji vás skrze Slovo Boží.
Pod inspirací Ducha Svatého se ptám tohoto posluchačstva a posluchačů
těch zvukových pásků: "Kdo je na straně Pána?" Pak se podřiďte Slovu té Bible.
Bůh s jistotou přivede tuto zlou, Krista zapírající generaci pro jejich rouhání, na
soud pro křižování Jeho dokázaného Slova. Obžalovávám ji! "Kdo se postaví na
stranu Pána!", zeptal se tehdy Mojžíš. Postavte se na moji stranu, když spatříte
ohnivý sloup jako důkaz. Kdo je na straně Pána? Pak se chopte Slova a
skutečně následujte Ježíše Krista, pak se s vámi onoho rána potkám.
DOSLOV
Služba Williama Branhama trvala 33 let. V
posledních dnech se často zmiňoval o tom, že mu je
dán již krátký čas. Dále řekl: "Možná si myslíte, že jsem
pomatený, ale tyto zvukové pásky se budou po mém
odchodu po celé zemi poslouchat dále".
Je možné, že čtenář na základě zpráv v této knize se
bude dívat na zázraky s uzdravováním jako na
nejdůležitější poselství. William Branham řekl, že
všechny ty zázraky uzdravování sloužily k jednomu
účelu: obrátit pozornost na poselství, které mělo
následovat po těchto znameních. Překročilo by to
rámec této knihy, abychom mohli vejít do tohoto
poselství. Ze stovek pásků vznikly brožury a knihy,
které můžete obdržet bezplatně, když napíšete na
adresu:
Večerní Světlo
Světí 99
503 12 Všestary
[email protected]
www.vecernisvetlo.cz
Zprávy v této knize se zdají natolik
neuvěřitelné, že někteří čtenáři o tom budou
pochybovat. Jiní zase nebudou moci připustit, že
ty mnohé zázraky se staly v jednoduchosti
křesťanské víry, která je v této době stěží k
nalezení. Určité skupiny se budou cítit napadeny a
to ne zcela neprávem. Někteří budou pokládat
tuto knihu za propagandu určité sekty. Každý si
může myslet, co chce, ale stalo se to v těchto
dnech. Tato kniha je zpráva o skutečnostech, to je
vše. Nepředpojatý čtenář si utvoří vlastní úsudek.
STALO SE TO V TĚCHTO DNECH.

Podobné dokumenty

Velká Kraš: stromořadím proti větru

Velká Kraš: stromořadím proti větru ne zcela dobré je však rozhodnutí výboru Evropského parlamentu o tom, že Česko s největší pravděpodobností nebude mít více času na čerpání desítek miliard korun z evropských fondů. Členové výboru p...

Více

Seznam filmů na DVD

Seznam filmů na DVD Bratříček a sestřička (TV film) Bravados Brontosaurus Broučci 1 Brouk v hlavě Brubaker Břetislav a Jitka Bubáci a Hastrmani Buddy míří na Západ Bugsy Bůh odpouští, já ne! Buldoci a třešně Bumerang ...

Více

Dobrodružství v Bohu

Dobrodružství v Bohu Avšak při pohledu na tu ženu jsem přemýšlel o tom, jak jí Bůh před třemi roky vzkřísil z mrtvých. Jak ji znovu navrátil její dělohu, vaječníky a vejcovody odstraněné při operacích, a jak se provdal...

Více