1218124882_sb_beneov.. - Katedra veřejných financí

ÚLOHA FISKÁLNÍ POLITIKY V PODPOŘE
KONKURENCESCHPNOSTI
FUNCTION OF THE FISCAL POLITICS IN THE SUPPORT OF
COMPETITIVENESS
JANA BENEŠOVÁ
Ekonomicko – správní fakulta, Masarykova univerzita
Abstrakt
Tento příspěvek je zaměřen na problematiku ovlivňování konkurenceschopnosti státem,
konkrétně fiskální politikou. Autor analyzuje její vývoj v České republice po roce 1989 a po
té vyhodnocuje vliv fiskální politiky na konkurenceschopnost. Prostor je věnován struktuře
příjmů a výdajů, jejich vzájemné sladěnosti a také prorůstovému efektu jednotlivých složek
rozpočtů.
Klíčová slova
Příjmy, výdaje, rozpočet, deficit, konkurenceschopnost
Abstract
This thesis is concentrated to problems state influence, especially fiscal politics, for
competitiveness. The author analizes its trend in the Czech Republic after 1989 and after that
interprets influence of fiscal politics for competitiveness. The space is devoted to the structure
of revenue and expenditures, their mutual balance and also the overgrow efect of the budget
components.
Key words
Revenue, expenditures, budget, deficit, competitiveness
ÚVOD
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat rozhodnutí a události, které formovaly a utvářely
hospodářskou politiku státu a tím vytvářely rámec pro dlouhodobý růst ekonomiky.
S ohledem na zkušenosti v minulosti můžeme říci, že (ne)příznivý politický vývoj se různým
způsobem promítá do stavu hospodářství, politika a ekonomika jsou tedy úzce propojeny.
Priority hospodářské politiky jsou mj. spoutvářeny dominující ekonomickou teorií,
ekonomickou a institucionální situací státu a prioritami vládnoucí koalice.
Politická rozhodnutí a nástroje k naplňování stanovených cílů jsou součástí každé etapy
vývoje. Dokazují to už merkantilisté (14. - 18. století) svou proexportní ochranářskou
politikou či klasikové (19. století) propagující politiku liberální. Teorie nezralého průmyslu
Německé historické školy (40. léta 19. století – 30. léta 20. století) je opět důsledkem určité
(ochranářské) politiky. Rovněž téma konkurenceschopnosti a konkurence bylo aktuální už
před několika staletími. Snaha francouzských merkatilistů (J. B. Colbert) zvýšit konkurenční
schopnost vedla až k devastaci zemědělství. Pojem konkurence později zmínili např. P.
Boisguillbert (mechanismus volné konkurence) J. Ch. S. de Sismondi („Je – li nabídka
v převisu nad poptávkou, pak konkurence omezuje rozsah produkce a zvyšuje
nezaměstnanost….“).1 Dnes se problematice hospodářské politiky a konkurenceschopnosti
věnují např. M. E. Porter (The competitive advantage of nations: with a new introduction), A.
Slaný a kol. (Konkurenceschopnost české ekonomiky), A. M. Huselid, B. E. Becker (The
workforce scorecard: managing human capital to execute strategy), D. R. Ireland (Strategic
management:competitiveness and globalization) či V. Nešvera (Konkurenční schopnost České
republiky). Řada ekonomů (ekonomických směrů) nezkoumá přímo konkurenci, ale
konkurenceschopnost stojí v pozadí všech (nejen) ekonomických procesů, transakcí a
chování subjektů. Konkurenceschopnost je u nás pojmem často diskutovaným, nicméně
můžeme říci, že se v naší republice objevil v pravém slova smyslu až po listopadu 1989 a pro
velkou část veřejnosti je, podle názoru autora, ještě stále něčím dosud neobjasněným a
nekonkrétním. Rovněž hospodářská politika má dnes v tržní ekonomice odlišný charakter. Je
stále více ovlivňována vývojem v zahraničí (zejména Evropské unii), je spjata s pojmy jako
jsou integrace, globalizace, kultura a etika, životní prostředí apod. – stejně jako
konkurenceschopnost tedy přesahuje politickou a čistě ekonomickou rovinu. Cílem politiky je
obecně blahobyt země – konkurenceschopná ekonomika je jeho součástí. K naplnění tohoto
cíle je dnes nutná spolupráce, kooperace a kompromis, ale zároveň také zachování historické
a kulturní identity státu. Jinými slovy politika uvnitř a vně země se navzájem propojují, stejně
jako konkurenceschopnost mikroekonomická a makroekonomická2.
Hospodářská politika má několik propojených složek. Autor bude dále věnovat pozornost
politice fiskální.3
Cílem této práce je (1) analyzovat vývoj (nástroje a důsledky) fiskální politiky v České
republice po roce 1989 a (2) zkoumat vzájemnou vazbu této dílčí složky hospodářské politiky
a konkurenceschopnosti.
1
FUCHS, K., LISÝ, J.: Dějiny ekonomických teorií pro právníky, 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně,
Brno, 2002, s. 91
2
S ohledem na cíle této práce a téma disertace (Makroekonomické aspekty konkurenceschopnosti) autor věnuje
pozornost konkurenceschopnosti makroekonomické.
3
Hospodářská politika zahrnuje kromě této složky např. i politiku sociální, stabilizační či strukturální. Autor
volil fiskální složku s ohledem na tématiku konference, vstup do EU, maastrichtská kritéria a snahu vstoupit do
EMU.
2
V návaznosti na výše zmíněné cíle bude autor v první části usilovat o potvrzení hypotézy (1),
že deficit rozpočtu se prohluboval i v období hospodářského růstu.
Dále autor také vyslovuje hypotézu (2), že fiskální politika vlády (v období 1995 až 2006)
byla vzhledem k vývoji vnější ekonomické (ne)rovnováhy nevhodná a negativně ovlivnila
konkurenční schopnost České republiky.
Závěrečná část bude věnována celkové rekapitulaci dosažených poznatků a výsledků,
vyhodnocení stanovených hypotéz a naplnění cílů, popř. doporučením pro praktickou
hospodářskou politiku.
V rámci této práce autor využije positivismus a kritický racionalismus, neboť ho považuje za
vhodný pro vyhodnocování výše zmíněných hypotéz.
Z hlediska použitých metod aplikuje autor metodu deskripce
- v rámci vymezení
jednotlivých pojmů, metodu analýzy a syntézy – v souladu s analýzou politických opatření na
konkurenční schopnost, metodu komparace (např. srovnání výše deficitu mezi jednotlivými
roky apod.), analogie a indukce (v rámci posouzení vztahu hospodářské politiky a
konkurenceschopnosti).
OBECNÝ POHLED NA HOSPODÁŘSKOU POLITIKU
A KONKURENČNÍ SCHOPNOST
Konkurenceschopnost a hospodářská patří k aktuálním světovým tématům současnosti. Tato
skutečnost je ovlivněna mj. charakterem dnešní doby a procesem neustále postupující
integrace a globalizace. Z hlediska celospolečenského se univerzalita (globálnost) konkurence
projevuje v její „všudypřítomnosti“. Ve chvíli, kdy se snažíme konkurenční schopnost
„uchopit“ – vyčíslit, analyzovat, popř. objasnit široké veřejnosti, není vždy tak zcela snadné
jednoznačně vymezit, co tento pojem znamená. Podobně je tomu i v případě hospodářské
politiky. O politice občané velmi často diskutují, co však zahrnuje pojem hospodářská
politika, ví z laiků už málokdo.
Charakteristika hospodářské politiky a konkurenceschopnosti
Hospodářská politika je systémotvorná činnost státu, který usiluje o vytvoření takového
mechanismu fungování ekonomiky, jež vyžaduje co nejméně přímých zásahů do ekonomiky –
neoliberální pohled (L. Eduard, W. Eucken)4. Jednotlivé dílčí složky hospodářské politiky se
pak odlišují nositeli, funkcemi a (krátkodobějšími) cíli. Každá z dílčích politik představuje
přístup státu k určité problematice – oblasti a společně by měly vytvářet systém, jež je
„rámcem“ pro dlouhodobý hospodářský růst.
Konkurenceschopnost patří mezi pojmy charakteristické rozmanitostí možných definic. Ta
pramení z odlišného úhlu pohledu (makroekonomického, mikroekonomického), přístupu
ekonomické teorie (ženevská, lausannská) a v neposlední řadě z uvažování čistě
ekonomických souvislostí či širšího společensko – ekonomického rámce. Odráží široké
spektrum referenčních úrovní (firmy, odvětví, regiony, země) a časový horizont, v němž
konkurenční schopnost analyzujeme. V krátkodobém časovém horizontu bývá
4
A. Slaný: Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 2003, s. 87,
hospodářskou politiku můžeme také chápat jako krátkodobou konjunkturální politiku, dlouhodobému
ekonomickému růstu a makroekonomické konkurenceschopnosti však odpovídá spíše výše uvedené vymezení.
3
konkurenceschopnost spojována s cenovými a monetárními faktory, v dlouhém období hrají
důležitou roli technologické a strukturální faktory.
Konkurenční schopnost (makroekonomickou) můžeme charakterizovat jako souhrn
předpokladů pro dosahování dlouhodobě udržitelné růstové výkonnosti a následného
zvyšování ekonomické úrovně v podmínkách vnitřní a vnější rovnováhy5.
K porovnání úrovně (míry) konkurenceschopnosti v jednotlivých zemích je nezbytně nutné
zvolit vhodné měřítko. Splnit tuto podmínku je velmi složité. Při vyhodnocování konkurenční
schopnosti můžeme posuzovat např. index lidského rozvoje, index lidské chudoby, index
politické a ekonomické svobody, úroveň demokratických a ekonomických reforem atd.6
Jiným užívaným ukazatelem míry konkurenceschopnosti je index růstové
konkurenceschopnosti, v němž je zohledňována makroekonomická efektivita veřejných
výdajů, mezinárodní rating země, legislativní rámec, korupce, inovace, informační
technologie a technologický transfer.
Komplexní ekonomické hodnocení konkurenceschopnosti je většinou založené na
kombinaci různých přístupů. Neexistuje jednoznačně správný postup, každé kritérium závisí
na relativní důležitosti, která je individuálním kritériím přiřazena.
Hledání způsobů měření konkurenceschopnosti však není cílem tohoto příspvěvku, autor
pouze upozorňuje na problematiku měření konkurenceschopnosti. Dále již bude věnovat,
v souladu s vymezenými cíli, pozornost tématu hospodářské politiky.7
FISKÁLNÍ POLITIKA V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989
Fiskální politika odpovídala před rokem 1989 podmínkám centrálně plánované ekonomiky.
Korespondovala se stanoveným plánem nikoli vývojem na trhu či v jiných tržních
ekonomikách. Nástrojem fiskální politiky byl stejně jako dnes státní rozpočet, ale jeho
struktura byla diametrálně odlišná. K nejvýraznějším změnám došlo v oblasti daní, dotací,
veřejných a sociálních výdajů a rozpočtové „rovnováhy“. V roce 1990 byly zrušeny daně
z obratu a záporné daně (subvence) na potraviny. Daně byly nejen příjmem do rozpočtu, ale
sloužily mj. také k vyrovnávání nesouladu mezi nabídkou a poptávkou. U luxusního zboží
byly tudíž na rozdíl od potravin velmi vysoké. Daně z příjmu hrály v porovnání s dnešním
vývojem jen malou roli. Jejich důležitost stoupla až po legalizaci soukromého vlastnictví a
podnikání. V oblasti výdajů byly zrušeny dotace podnikům, tzv. „státní vyrovnávací
prostředek“ a radikálně se změnil systém sociálních výdajů a transferů. Rozpočet byl tedy sice
vyrovnaný, ale pokud jde o hospodářský růst, situace nebyla tak optimistická, jak se mohlo
obyvatelům díky široké škále sociálních jistot zdát. Byl založen především na extenzivních
faktorech, strategických odvětvích, vývoj v zemi byl odrazem situace v bývalém Sovětském
svazu. Náš export směřoval především do zemí RVHP. Práce byla povinností – nutností, tudíž
motivace k pracovnímu nasazení byla nízká. Disproporce mezi nabídkou a poptávkou a
potlačený sektor služeb byly „přirozenou“ součástí socialistické ekonomiky. Jednoznačně a
záměrně byl upřednostňován tzv. strategický průmysl, neboť politika nebyla jen záležitostí
ekonomickou (hospodářskou), ale také silně ideologickou. Panoval „absolutismus“ –
ideologie jedné strany, tudíž vše, co bylo s touto doktrínou v rozporu nebo mohlo odhalit její
slabiny, bylo silně potlačováno. Nesvoboda, okleštěnost a hospodářská zaostalost byly daní za
sociální jistoty.
5
KADEŘÁBKOVÁ, A.: Základy makroekonomické analýzy, 1. vydání, LINDE, s. r. o., Praha, 2003, s. 64
Dále můžeme při hodnocení konkurenceschopnosti využít tzv. matici nebo diamant konkurenční výhody, popř.
hodnotový řetězec.
7
Také opatření hospodářské politiky patří mezi kritéria hodnocená při měření konkurenceschopnosti, pro
představu o konkurenceschopnosti naší země používá autor v tomto textu údaje o hrubém domácím produktu.
6
4
Příjmová a výdajová stránka rozpočtu a její vztah ke
konkurenceschopnosti
Ačkoli rozpočtová situace naší země na počátku 90. let byla poměrně příznivá, dnes je
rozpočtový deficit (státní dluh) jedním z nejpalčivějších makroekonomických problémů. Než
ale budeme hovořit o vlivu fiskální politiky na konkurenční schopnost země, zkusme se
nejdříve podívat na vývoj a strukturu příjmů a výdajů.
Následující tabulka (Tabulka 1. Příjmy a výdaje veřejných rozpočtů České republiky a jejich
podíl na HDP 90. letech (mld. Kč, %)) nám naznačuje několik skutečností.
Tabulka 1. Příjmy a výdaje veřejných rozpočtů České republiky a jejich podíl na HDP
v 90. letech (mld. Kč, %)
PPŘÍJMY
Státní
Místní
Mimoroz.
Roky
Zdrav. poj.
% HDP
Celkem
rozp.
rozp.
fondy
348,9
91,9
52,9
9,5
49,3
1993
503,2
389,1
112,2
64,8
8,4
48,6
1994
574,5
428,4
130,0
73,6
15,4
46,9
1995
647,4
461,4
163,8
87,1
8,7
45,9
1996
721,0
486,0
145,3
95,7
8,0
44,0
1997
735,0
521,2
157,2
104,8
7,1
43,9
1998
790,3
545,8
187,7
112,5
5,8
46,5
1999
851,8
VÝDAJE
Státní
Místní
Mimoroz.
Roky
Zdrav. poj.
% HDP
Celkem
rozp.
rozp.
fondy
344,2
89,6
47,9
-5,2
46,7
1993
476,5
374,3
112,1
67,3
11,5
47,8
1994
565,2
431,8
132,3
78,1
2,7
46,7
1995
644,9
466,8
171,1
90,1
-1,1
46,2
1996
726,9
503,5
150,1
97,2
7,2
45,4
1997
758,0
546,8
155,7
105,8
10,7
45,5
1998
819,0
580,6
169,2
110,0
3,2
47,1
1999
863,0
Zdroj dat: A. KADEŘÁBKOVÁ, Úvod do makroekonomické analýzy, 1. vydání, Vysoká škola ekonomická
v Praze, Praha, 2002, s. 136, vlastní úprava
Státní rozpočet měl a má jednoznačně dominantní úlohu v rámci objemu finančních toků a jak
příjmy tak výdaje nominálně rostou. Z procentního podílu na HDP je ovšem patrný pokles
příjmů až do roku 1998. Poté, jak vyplývá z údajů prezentovaných A. Slaným8, je vývoj
kolísavý a dnes dosahují příjmy podílu cca 40% HDP.
Z hlediska výkonu ekonomiky je důležité věnovat pozornost struktuře příjmů. Následující
graf9 (Graf 1. Struktura příjmů vládního sektoru v České republice v letech 2001 - 2006 (v %
HDP)) nám dokládá nízkou úroveň daní z příjmů právnických osob, dá se tedy předpokládat
8
SLANÝ, A.: Konkurenceschopnost české ekonomiky (vývojové trendy), 1. vydání, Masarykova univerzita,
Brno, 2006, s. 152
9
Graf obsahuje nejvýznamnější příjmy vládního sektoru (alespoň z hlediska objemu prostředků), nikoli
absolutně veškeré příjmy. Grafické znázornění by bylo nepřehledné.
5
vzrůstající ochota podnikatelů (firem) investovat a zaměstnávat více pracovníků, což by
mohlo příznivě ovlivnit hospodářský růst10.
Graf 1.
% z HDP
Struktura příjmů vladniho sektoru v České republice v letech 2001 - 2006 (v % HDP)
40
35
Daně a sociální příspěvky celkem
30
Daň z příjmů fyzických osob
Daň z příjmů právnických osob
25
Sociální příspěvky
Daně ze spotřeby
20
15
10
5
0
2001
2002
2003
2004
Roky
2005
2006
Zdroj dat: www.mfcr.cz, Makroekonomická predikce České republiky, s. 46, vlastní úprava
Pozn. Sociální příspěvky = povinné i dobrovolné platby zaměstnavatelů (ve prospěch svých zaměstnanců),
zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a samoplátců orgánům sociálního zabezpečení a zdravotním
pojišťovnám.
Tento trend zdanění je v souladu s Lafellovou křivkou. Tedy takový, aby subjekty
nedemotivoval a přílišné daňové náklady nevedly k únikovým aktivitám v rámci šedé
ekonomiky a nebrzdily hospodářský růst.
Podíl daní ze spotřeby je stále značný a jeho výrazný pokles je dle názoru autora
nepravděpodobný. Zda lidé s ohledem na zdanění upřednostní úspory před spotřebou, je
otázkou velmi spornou, neboť řada komodit je nezastupitelná a lze jen těžko hledat substituty.
Nadále se očekává růst cen zejména potravin, energie a bydlení. Dle názoru autora však nelze
očekávat od veřejnosti v rámci těchto statků výraznější úsporu. Životní úroveň a nároky
obyvatelstva z hlediska spotřeby naopak i navzdory rostoucím cenám stoupají a nákupy na
dluh – leasingy, úvěry - se stávají stále více využívanou možností. Dokazuje to i následující
graf (Graf 2. Podíl bankovních úvěrů domácnostem na disponibilním důchodu v ČR (v %)),
v němž můžeme vidět nejen razantní vzestup úvěrů na bydlení, ale také úvěrů
spotřebitelských – čili úvěrů na nákup spotřebních statků. Vzestup úvěrů na bydlení je
odrazem růstu cen nemovitostí na trhu a také omezováním regulace v bytové oblasti.
Graf 2. Podíl bankovních úvěrů domácnostem na disponibilním důchodu v ČR (v %)
38
36
34
32
30
28
26
Ostatní
24
Spotřeb i tel ské úvěry
%
22
Úvěry na b ydlení
20
Úvěry domácnostem celkem
18
16
14
12
10
8
6
4
2
0
I/97
III
I/98
III
I/99
III
I/00
III
I/01
III
I/02
III
I/03
III
I/04
III
I/05
III
I/06
III
Zdroj dat: www.mfcr.cz, Makroekonomická predikce České republiky, s. 32, vlastní úprava
10
Nezaměstnanost v letech 2001 – 2006 však nevyzuje kontinuálně klesající trend, nýbrž kolísavý vývoj.
6
I/07
Mimoto spotřební daně a ceny nerostných zdrojů mají tendenci se stoupající spotřebou růst,
neboť jsou omezené (extenzivní faktor růstu). Ale právě u komodit zatížených spotřební daní
je nejvíce patrné, že ačkoli růst cen může vést část obyvatelstva ke snížení spotřeby těchto
statků nebo k substituci levnějšími značkami (spotřebitelé indiferentní vůči značce),
nezanedbatelná část veřejnosti není ochotná se těchto produktů vzdát ani za cenu rostoucích
nákladů. Podíváme – li se na následující tabulku (Tabulka 2. Spotřeba alkoholických nápojů a
cigaret na 1 obyvatele v České republice v letech 1997 až 2005 (v l a ks)), je zřejmé, že
spotřeba alkoholických nápojů od roku 1997 mírně stoupla, zatímco u cigaret mírně poklesla.
Tabulka 2. Spotřeba alkoholických nápojů a cigaret na 1 obyvatele v České republice
v letech 1997 až 2005 (v l a ks)
Roky
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Alko nápoje
185,6 185,3 184,2 184,3 181,3 184,4 186,4 184,6 188,1
Cigarety
2351 1852 2090 1882 1664 1893 2192 2243 2275
Zdroj dat: www.czso.cz, databáze Lidé a společnost, vlastní úprava
U obou komodit jsou ale změny velmi malé, přestože vzestup cen byl výrazný. Tabulka 5.
tedy dokazuje poměrně slabou korelaci mezi cenou a spotřebou u těchto specifických
spotřební daní zatížených produktů. Navíc pokud jde o výši úspor, nelze jednoznačně potvrdit
pozitivní vliv na hospodářský růst. Alespoň následující graf (Graf 3. Vývoj hrubých národních
úspor a HDP v České republice v letech 1995 až 2006 (v %)) nic takového neprokazuje.
Graf 3.
Vývoj hubých národních úspor a HDP v České repbulice
v letech 1995-2006 (v % )
%
29
24
19
HDP-meziroční změna
Hrubé národní úspory - meziroční změna
14
9
4
-1
Roky 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Zdroj dat: www.czso.cz, databáze Makroekonomické údaje, vlastní úprava
V letech 1995, 1996, 1999, 2000 a 2003 až 2005 vykazují úspory a HDP sice stejný vývojový
trend, obě veličiny buďto klesají nebo rostou, ale např. mezi léty 1997 a 1998 HDP poklesl,
přestože úspory vzrostly. Obdobně nepřímo úměrný vztah je mezi léty 1998 až 1999, kdy
HDP roste, ale úspory klesají. Nelze tedy hovořit o jednoznačné přímé či nepřímé korelaci.
Úspory na jedné straně vytváří potenciál pro hospodářský růst, ale na druhé straně je to právě
vzrůstající spotřeba a s ní spojená poptávka, která motivuje výrobce k rozšiřování produkce,
novým investicím, zaměstnávání většího počtu pracovníků atd.
Zdanění důchodů pracovníků – sociální příspěvky + daň z příjmů fyzických osob (Graf 1.
Struktura příjmů vládního sektoru v České republice v letech 2001 - 2006 (v % HDP)) tvoří
druhou největší část daňových příjmů. Vazbu tohoto zdanění k hospodářskému růstu
a konkurenceschopnosti země však autor nedokáže odhadnout, neboť vliv na hospodářský
růst závisí na úhlu pohledu a není jasné, který faktor převáží.
Vysoký podíl tohoto zdanění má jak svá pozitiva tak bohužel negativa. Zvyšuje příjmy
rozpočtu a snižuje tak dluh státu. Na druhé straně vysoké zdanění pracovníků snižuje jejich
7
ochotu pracovat, a může tak zvyšovat výdaje státního rozpočtu v oblasti sociální politiky.
Vyšší daň také znamená menší prostor pro tvorbu již zmiňovaných úspor.
Také v případě výdajů měl a má jednoznačně dominantní roli v rámci objemu finančních toků
státní rozpočet (Tabulka 1. Příjmy a výdaje veřejných rozpočtů České republiky a jejich podíl
na HDP 90. letech (mld. Kč, %)). Do roku 1997 opět vidíme tendenci k jejich snižování na
HDP. Tendence poklesu jak příjmů tak výdajů na HDP v devadesátých letech je projevem
snahy omezit státní zásahy a regulace a celkově ekonomiku liberalizovat.
Z hlediska výkonu ekonomiky se opět zaměříme na oblasti, do nichž jsou výdaje směřovány.
Následující graf (Graf 4. Struktura výdajů vládního sektoru v České republice v letech 1996
až 2010 (v % HDP)) nám dokládá vysokou úroveň výdajů v sociální oblasti.
Graf 4. Struktura výdajů vládního sektoru v České republice v letech 1996 až 2010
(v % HDP)
1 3
1 2
1 1
1 0
9
S o c iá ln í d á v k y
8
I n d iv id u á ln í s p o t ř e b a
K o le k tiv n í s p o t ř e b a
7
D o t a c e a jin é v ý d a je
T v o r b a h r u b é h o f i x n íh o k a p i t á l u
6
5
4
3
1 9 9 6
1 9 9 7
1 9 9 8
1 9 9 9
2 0 0 0
2 0 0 1
2 0 0 2
2 0 0 3
2 0 0 4
2 0 0 5
2 0 0 6
2 0 0 7
2 0 0 8
2 0 0 9
2 0 1 0
Zdroj dat: www.mfcr.cz, Makroekonomická predikce České republiky, s. 48
Pozn: Kolektivní spotřeba představuje hodnotu kolektivních služeb poskytovaných celé společnosti nebo jejím
specifickým skupinám, tj. výdaje na veřejné služby, obranu, bezpečnost, justici, ochranu zdraví, životní prostředí,
vědu a výzkum, rozvoj infrastruktury a hospodářství.
Individuální spotřeba představuje výdaje vládního sektoru mající podobu naturálních sociálních transferů
individuálních statků a služeb domácnostem. Jedná se např. o výdaje zdravotních pojišťoven na zdravotní péči
obyvatelstva.
Výdaje na sociální zabezpečení (sociální dávky) tedy „zatěžují“ státní rozpočet dvakrát, neboť
lidé pobírající sociální dávky neplatí daně z příjmů, naopak zvyšují výdaje. Připočteme – li
k tomu skutečnost, že tito občané jsou nevyužitou pracovní silou a jejich ochota pracovat se
těmito transfery snižuje, dá se předpokládat, že vysoké sociální výdaje budou ovlivňovat
hospodářský růst a konkurenční schopnost ekonomiky spíše negativně. Nelze to ovšem
jednoznačně tvrdit. Růst sociálních výdajů není nutně spojen s poklesem hrubého domácího
produktu (např. Švédsko) a ani tržní ekonomika nemůže existovat bez tzv. sociální sítě.
Neexistence sociální politiky by vedla k enormním příjmovým diferenciacím, růstu chudoby,
poklesu životní úrovně a v neposlední řadě k vymírání obyvatel a celkové zaostalosti –
konkurenceschopnost by se tedy rapidně snížila.
Rovněž dotace podnikům jsou spornou otázkou. Po roce 1989 byly zrušeny a v devadesátých
letech opět „obnoveny“ ve formě investičních pobídek, daňových úlev apod. i samotných
dotací. Dotace samy o sobě hospodářský růst nepoškozují, proces jejich poskytování má však
několik úskalí – efektivita využití, výběr podniků, ovlivnění státu zájmovými skupinami apod.
Pokud jsou využity efektivně, např. na zlepšení technologie, rozšíření výroby apod. mohou
podpořit hospodářský růst. Kdo ale zaručí efektivní využití? Kromě toho můžeme namítnout,
že dostatečně efektivní zdravý podnik nepotřebuje státní dotaci. Komplikovaný je i výběr
dotovaných podniků, neboť vláda není dokonale informována, je to (z pohledu institucionální
8
ekonomie) byrokratická instituce ovlivňovaná politickým cyklem. Může mít tendenci
podporovat podniky, v nichž má podíl nebo podporovat ztrátové podniky – zejména před
volbami – aby lidé – voliči nepřišli o pracovní místa. Význam ostatních členů triparty je dost
podstatný, aby mohli vyvíjet na vládu tlak a ovlivnit její rozhodování. Pozitivní efekt dotací je
pak pouze krátkodobý, ale v dlouhodobém horizontu může situaci ještě podstatně zhoršit (př.
Zetor). Problematická je tomto ohledu také otázka volné tržní konkurence, neboť nedotované
podniky budou takováto zvýhodnění velmi pravděpodobně pokládat za narušení soutěže na
trhu.
Pokud jde o kolektivní spotřebu - výdaje státu na zdravotnictví, vzdělávání, justici, obranu
atd. je jejich prorůstový efekt rovněž diskutabilní. Z teoretického hlediska lze předpokládat,
že tyto výdaje do lidského kapitálu by měly pozitivně ovlivňovat produktivitu práce, snižovat
pravděpodobnost nevyužití disponibilních výrobních faktorů, zvyšovat efektivitu jejich
využití a v konečném důsledku zlepšovat naši konkurenční schopnost. To je ostatně určitě
cílem a předpokladem vlády při poskytování těchto prostředků. Následující tabulka (Tabulka
3. Podíl veřejných výdajů na školství na HDP v České republice v letech 2000 až 2005 (v %))
nám dokládá „rozporuplnost“ poskytování těchto výdajů.
Tabulka 3. Podíl veřejných výdajů na školství na HDP v České republice
v letech 2000 až 2005 (v %)
2000
2001
2002
2003
2004
4,1
4,2
4,5
4,5
4,4
2005
4,4
Zdroj dat: www.uiv.cz, databáze Statistiky, vlastní úprava
Podíl veřejných výdajů na školství na HDP se během sledovaného období příliš výrazně
nezměnil ani nekolísal – během šesti let došlo pouze k 0,3%nímu nárůstu. Vývoj hrubého
domácího produktu se naproti tomu měnil v letech 2000 až 2005 poměrně výrazně (nárůst
z 3,6 % na 6,4 %)11. V letech 2000 až 2002 zažívala naše ekonomika sestup, poté se situace
obrátila a hrubý domácí produkt do konce roku 2005 vzrůstal.
Prorůstový efekt výdajů na kolektivní spotřebu nelze dle názoru autora odhadnout, neboť tyto
výdaje by měly sice sloužit k zvýšení kvality lidského kapitálu, nelze však zaručit, že
k tomuto zvýšení a využití lidského kapitálu skutečně dojde. Struktura těchto výdajů je
různorodá a jejich efektivita – návratnost naráží na překážky jako jsou např. sladěnost trhu
práce se školským systémem či velmi komplikovaná otázka vymahatelnosti práce
Je třeba si uvědomit, že rovněž struktura vládních výdajů celkově je velice různorodá a opět
zde hraje nezastupitelnou roli sociální aspekt. Vyspělá tržní ekonomika nemůže existovat bez
smíšených a veřejných statků. Nelze investovat pouze do oblastí, které jsou (momentálně)
ekonomicky rentabilní – přínosné hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti. Vraceli
bychom se svým způsobem k centrálně plánované ekonomice – preference strategických
průmyslových odvětví a taková ekonomika by byla asociální a v konečném důsledku by došlo
naopak k snížení konkurenceschopnosti. Mimoto předpoklad, že odvětví, které je dnes
rentabilní, bude i v příštích sto letech a v žádném jiném není možno dosáhnout větších
úspěchů, je nereálný.
V rámci této subkapitoly autor analyzoval vývoj, strukturu a důsledky příjmové a
výdajové stránky rozpočtů jako hlavního nástroje fiskální politiky po roce 1989, čímž
přispěl k naplnění cíle 1.
11 Viz Graf 3. Vývoj hrubých národních úspor a HDP v České republice v letech 1995 až 2006 (v %)
9
Rozpočtová „rovnováha“ aneb fiskální politika a
konkurenceschopnost
Po analýze příjmů a výdajů je třeba věnovat pozornost jejich vzájemnému vztahu – sladěnosti
či disproporci.
Následující tabulka (Tabulka 4. Vývoj salda státního rozpočtu České republiky v letech 1993 a
2006 (v mld. Kč)) nám ukazuje vývoj salda státního rozpočtu od vzniku samostatné České
republiky.
Tabulka 4. Vývoj salda státního rozpočtu České republiky
v letech 1993 a 2006 (v mld. Kč)
1993 1994 1995
1996
1997 1998 1999
1,1
10,4
7,2
-1,6
-15,7 -29,3 -29,6
2000 2001 2002
2003
2004 2005 2006
-46,1 -67,7 -45,7 -109,1 -93,7 -56,3 -97,6
Zdroj dat: www.czso.cz, databáze Makroekonomické údaje
Do roku 1995, kdy bylo dosaženo nejvyššího hospodářského růstu v 90. letech, byl náš státní
rozpočet přebytkový. V roce následujícím byl nastolen trend deficitní, který pokračuje dosud.
V souladu s výše prezentovanou tabulkou (Tabulka 4. Vývoj salda státního rozpočtu České
republiky v letech 1993 a 2006 (v mld. Kč)) a údaji z grafu 3 (Graf 3. Vývoj hrubých
národních úspor a HDP v České republice v letech 1995 až 2006 (v %) nemůžeme hypotézu
(1), že deficit rozpočtu se prohluboval i v období hospodářského růstu, jednoznačně ani
potvrdit ani vyvrátit. Konkrétně v letech 1998 – 2000 a 2002 - 2005 sice docházelo
k prohlubování deficitu (státního dluhu) a hospodářskému růstu zároveň, ale v letech 1993 –
1995 je situace jiná. Ekonomika roste12 a o deficitu nemůže být řeč.
Abychom mohli analyzovat podíl fiskální politiky na úrovni deficitu, je třeba rozlišit
strukturální a cyklickou složku deficitu. Saldo státního rozpočtu bylo záporné po celých
uplynulých deset let, ale rozhodně nemůžeme říct, že výkon ekonomiky po celou dobu pouze
klesal (Graf 3. Vývoj hrubých národních úspor a HDP v České republice v letech 1995 až
2006 (v %)). Jinými slovy v žádném případě se nejedná pouze o deficit cyklický (způsobený
poklesem výkonu ekonomiky). Následující graf (Graf 5. Cyklický vývoj České republiky
v letech 1996 až 2010 (v % HDP)) ilustruje vývoj strukturálního deficitu vládního sektoru
(cyklicky očištěné saldo13), jehož výši ovlivňuje svým rozhodováním vláda.
Graf 5. Cyklický vývoj České republiky v letech 1996 až 2010 (v % HDP)
2
1
0
-1
-2
-3
-4
-5
-6
-7
C y k lic k á
s lo ž k a
C y k lic k y
o č iš t ě n é
S a ld o
v l á d n íh o
r o z p o č tu
s a ld o
s e k to r u
-8
1 9 9 6
1 9 9 7
1 9 9 8
1 9 9 9
2 0 0 0
2 0 0 1
2 0 0 2
2 0 0 3
2 0 0 4
2 0 0 5
2 0 0 6
2 0 0 7
2 0 0 8
Zdroj dat: www.mfcr.cz, Makroekonomická predikce České republiky, s. 49
12
13
HDP 1993 0,4 %, 1994, 2,2%, 1995 5,9 %, viz www.czso.cz, databáze Makroekonomické údaje
Cyklicky očištěné saldo = Saldo vládního sektoru - Cyklická složka salda
10
2 0 0 9
2 0 1 0
Výše prezentovaný graf dokládá, že deficit naší země byl a je především cyklické povahy,
politika vlády by se tedy na základě těchto dat dala označit za příliš expanzivní.
A. Slaný14 pomocí fiskální impulsu rovněž vysvětluje, že fiskální politika vlády byla v letech
1996 a 1999 až 2002 skutečně expanzivní15 (fiskální impuls16 byl kladný). Fiskální impuls
kopíroval až do roku 2002 tempo růstu reálného HDP, čili politika vlády byla procyklická. Co
bylo cílem této expanze a jaký byl dopad na hospodářský růst? Z pohledu ekonomické teorie
vláda fiskální expanzí stimuluje poptávku, aby podpořila hospodářský růst. Podíváme – li se
konkrétně na situaci v naší republice, zjistíme – že vhodnost či nevhodnost prováděné
fiskální politiky nelze jednoznačně ani potvrdit ani vyvrátit (hypotéza 2). Toto zjištění
nás upozorňuje mj. na skutečnost, že konkurenceschopnost je skutečně ovlivňována širokou
škálou faktorů, a dokonce i prorůstové faktory mohou mít při vzájemném nesouladu či
špatném načasování negativní efekt na výkon ekonomiky.
Mezi léty 1995 a 1996 stoupl schodek běžného účtu platební bilance o 75, 6 mld. Kč,
přebytek na finančním účtu klesl o 104,7 mld. Kč a úbytek devizových rezerv činil v roce
1996 22,5 mld. Kč17. V tomto kontextu nebyla hospodářská expanze příliš vhodně načasována
a vzrůstající deficit spolu s nerovnováhou bilance rozhodně nečinily českou ekonomiky příliš
atraktivní. Potvrzuje to ostatně i kapitálový odliv, který záhy nastal. Na druhé straně je třeba
nezapomenout, že počátkem roku 1996 nastal hospodářský pokles, je tudíž pravděpodobné, že
mu vláda chtěla zabránit i za cenu rostoucího deficitu.
Obdobně je možné chápat expanzi v letech 2000 až 2002, kdy opět nastal hospodářský pokles.
Od roku 2002 je vývoj hrubého domácího produktu příznivý. Je tedy možné, že fiskální
expanze mohla se zpožděním příznivě ovlivnit vývoj hrubého domácího produkt, ovšem na
druhé straně nemůžeme na základě tohoto předpokladu odhadnout eventuální vývoj hrubého
domácího produktu v případě fiskální restrikce.
Z výše prezentovaných údajů se však nedá tvrdit, že fiskální expanzí vláda vždy reaguje na
hospodářský pokles. Situace v roce 1999 je přesně opačná – HDP roste, vláda přesto zvyšuje
expanzí deficit. Pravý důvod jen těžko najdeme. Svou roli mohla sehrát sociálně –
demokratická vláda, politický cyklus či přecenění ekonomiky a přílišný optimismus
z vzestupu po krizi mezi léty 1996 – 1998.
Od roku 2003 je fiskální politika restriktivní18 . Důvodem změny je pravděpodobně snaha o
zpomalení tempa zadlužování země. Mezi léty 2002 a 2003 stoupl deficit o 63,4 mld. Kč
(Tabulka 4. Vývoj salda státního rozpočtu České republiky v letech 1993 a 2006 (v mld. Kč)).
Pokud bychom deficit stále zvyšovali, nemohli bychom s ohledem na maastrichtská kritéria19
vstoupit (1. května 2004) do Evropské unie.
Ze zkoumání provedených v této podkapitole tedy vyplývá, že fiskální politika může
ovlivňovat hospodářský růst a konkurenční schopnost ekonomiky, nicméně nelze ani
potvrdit ani vyvrátit jednoznačnou kauzalitu mezi fiskální expanzí a růstem hrubého
domácího produktu (vzestupem konkurenceschopnosti).
V rámci této subkapitoly autor analyzoval vzájemnou vazbu (státního) rozpočtu a
fiskální politiky a jejich vztah ke konkurenceschopnosti, čímž přispěl naplnění cíle 2.
14
SLANÝ, A.: Konkurenceschopnost české ekonomiky (vývojové trendy), 1. vydání, Masarykova univerzita,
Brno, 2006, s. 158
15
Pro rok 2005 vychází (dle A. Slaného) fiskální politika jako neutrální.
16
Fiskální impuls = meziroční měna strukturálního salda
17
www.czso.cz, databáze Makroekonomické údaje
18
SLANÝ, A.: Konkurenceschopnost české ekonomiky (vývojové trendy), 1. vydání, Masarykova univerzita,
Brno, 2006, s. 158
19
Výše deficitu by neměla překročit 3 % HDP.
11
ZÁVĚR
V této práci se autor zaměřil na téma fiskální politiky a její vazbě ke konkurenceschopnosti.
Konkrétně je věnována pozornost struktuře příjmů a výdajů, jejich vzájemné sladěnosti a
vlivu na hospodářský růst.
Na základě zkoumání této problematiky bylo dosaženo následujících závěrů:
Cíl 1 – Analýza vývoje (nástrojů a důsledků) fiskální politiky v České republice po roce 1989
Fiskální politika byla před sametovou revolucí podřízena centrálnímu plánu. Socialistická
ekonomika byla charakteristická mj. zápornými daněmi z obratu, subvencemi na potraviny,
vysokými cenami (daněmi) luxusního zboží, marginální rolí daní z příjmů a širokou škálou
sociálních jistot. Po roce 1989 se radikální změny nevyhnuly ani fiskální politice. Daně
přestaly být prostředkem k vyrovnávání disproporcí mezi poptávkou a nabídkou. Spolu ze
změnou vlastnických práv a legalizací podnikání stoupl význam daní z příjmů. Dalšími dvěma
nejdůležitějšími změnami byl rozpad federace a daňová reforma, na základě které byly u nás
zavedeny daně ze spotřeby (DPH a spotřební daně). Ačkoli podíl příjmů a výdajů na hrubém
domácím produktu do roku 1998 klesal, schodek rozpočtu měla Česká republika až v roce
1996. Navzdory stoupající vnější nerovnováze a schodku státního rozpočtu praktikovala vláda
expanzivní politiku. Proč? Jednoznačnou odpověď na tuto otázku těžko najdeme, ale
rozhodování vlády ovlivnil pravděpodobně také zlom ve vývoji hrubého domácího produktu.
V letech 1997 a 1998 sice vláda přikročila k restriktivním opatřením (tzv. Klausovy balíčky),
ale ani silná hospodářsko – politická restrikce (monetární + fiskální) neodvrátila finanční a
následnou hospodářskou krizi. Autor se domnívá, že úskalí fiskální restrikce nespočívá ani tak
v její síle (jako v případě politiky monetární), ale v jejím nevhodném načasování a nesouladu
a neshodě s centrální bankou při řešení krize. Ačkoli deficit (státní dluh) stále vzrůstal,
uplatňovala vláda v letech 1999 až 2002 opět politiku expanzivní – zvyšovala strukturální
složku deficitu. Ten ovšem v roce 2003 vrostl natolik, že vláda byla „donucena“ s ohledem na
vzrůstající náklady na dluhovou službu a maastrichtská kritéria přikročit k restrikci.
Cíl 2 – Zkoumání vzájemné vazby fiskální politiky a konkurenceschopnosti
Z prezentovaných zkoumání vyplývá, že fiskální politika a hospodářský růst se vzájemně
ovlivňují. Hospodářská politika, tedy i fiskální, má konec konců z teoretického hlediska
vytvářet podmínky pro hospodářský růst a vzestup konkurenční schopnosti země. Bylo tomu
v případě naší republiky skutečně tak?
Vláda ovlivňuje hospodářský růst (především) pomocí příjmů a výdajů. Obě veličiny mohou
mít na růst ekonomiky jak pozitivní tak negativní vliv. V rámci tohoto příspěvku se autor
zabýval prorůstovým efektem úspor, spotřeby, (daní ze spotřeby), ochoty investovat, výdajů
do oblasti sociální, výdajů na kolektivní spotřebu (zdravotnictví, vzdělávání, justice, obrana
státu apod.) a dotacemi. U žádné z těchto složek však není možné jednoznačně potvrdit nebo
vyvrátit pozitivní či negativní kauzalitu k hospodářskému růstu. Z logiky věci navíc
vyplývá, že jednotlivé složky jsou vzájemně „ve střetu“ – úspory x spotřeba či přidělené
výdaje. Čím více výdajů plyne do jedné oblasti, tím méně zůstává na ostatní.
Adekvátnost či neadekvátnost fiskální politiky je třeba hodnotit v kontextu „globální“
hospodářské politiky – v souladu s jinými složkami – politikou sociální, strukturální,
zahraničně – obchodní atd. Dosahování jednostranného pozitivního efektu v určité oblasti
může být v konečném důsledku kontraproduktivní.
12
Hypotéza 1 (deficit rozpočtu se prohluboval i v období hospodářského růstu) – nelze
objektivně vyhodnotit.
V rámci provedených analýz nelze výše uvedenou hypotézu ani potvrdit ani vyvrátit,
neboť reálný vývoj české komiky nám dokládá, že deficit (státní dluh) sice může stoupat i
v případě hospodářského růstu, ovšem ne každý hospodářský růst je spojen s prohlubováním
deficitu.
Hypotéza 2 (fiskální politika vlády byla vzhledem k vývoji vnější ekonomické (ne)rovnováhy
nevhodná a negativně ovlivnila konkurenční schopnost České republiky) – nelze objektivně
vyhodnotit
S ohledem na výše prezentovaná zkoumání v rámci analýzy vývoje fiskální politiky po roce
1989 a jejich důsledků na konkurenceschopnost, nelze uvedenou hypotézu rovněž ani
potvrdit ani vyvrátit.
Opět se ukazuje, že hospodářského růstu a vzestupu konkurenceschopnosti lze dosáhnout
pouze pomocí široké škály faktorů, jejich vzájemné souhry a vhodného načasování.
Na základě provedené analýzy autor osobně pokládá za nevhodnou expanzivní politiku
v letech 1999, 2001 a 200220.
Fiskální politika a její úloha v podpoře konkurenceschopnosti je často diskutovaným a
medializovaným tématem, která je ale také zahalena řadou nejasností, včetně samotného
vymezení. V rámci tohoto příspěvku se autor snažil přiblížit čtenářům nejen aktuálnost, ale i
šíři a komplexnost zkoumané problematiky.
Konkurenceschopnost se stala nedílnou součástí nejen ekonomického života a nelze ji zcela
ignorovat. Měli bychom se snažit naši schopnost konkurovat vnějšímu světu zvyšovat.
Členství v Evropské unii je zkouškou konkurenceschopnosti a mělo by nás motivovat
k většímu úsilí. Autonomní role fiskální politiky je maastrichtskými kritérii sice omezována,
ale snaha snižovat dluh by mohla konkurenční schopnost země spíše podpořit.
Prostředkem k zvyšování konkurenceschopnosti jsou podle názoru autora kvalitnější
propojení vzdělávacího systému s trhem práce, které by přineslo vyšší využití lidského
kapitálu, rozvoj a zkvalitnění služeb a vymahatelnosti právního řádu, zjednodušení
justičního aparátu a v neposlední řadě konsensus vládní koalice alespoň v rámci nezbytných
ekonomických reforem.
20
V roce 2002 byl ovšem státní rozpočet navíc zatížen v souvislosti s povodněmi. Posuzování řešení přírodní
katastrofy z hlediska ekonomické efektivnosti je velmi problematické.
13
LITERATURA
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
PORTER, E. M.: The competitive advantage of nations: with a new introduction, 1.
vydání, Free Press, New York, 1990, 855 s., ISBN 0-684-84147-9
KRUGMAN, P. R., OBSTFELD, M.: International economics: theory and policy, 7th
edition, Princeston University, Princeston, 2003, 754 s., ISBN 0-321-11639-9
IRELAND, D. R.: Strategic management :competitiveness and globalization, 1. vydání,
West, Minneapolis/St. Paul, 1995, 1101 s., ISBN 0-314-04340-3
ŽÍDEK, L.: Comparative analysis of competitiveness: the Czech Republic and Hungary
- an institutional approach, 1. vydání, Hungarian Academy of Sciences, Budapest,
2004, 31 s.
KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M.: Růst, stabilita a
konkurenceschopnost II - Aktuální problémy české politiky při vstupu do EU, 1. vydání,
LINDE s. r. o., Praha, 2004, 383 s., ISBN 80-86131-49-1
SLANÝ, A. a kol.: Konkurenceschopnost české ekonomiky (vývojové trendy), 1. vydání,
Masarykova univerzita, Brno, 2006, 375 s. ISBN 80-210-4157-9
DOLEŽALOVÁ, J.: Vliv politiky na konkurenceschopnost České republiky, Working
Paper č. 11, 1. vydání, Masarykova univerzita, Brno, 2006, 46 s., ISSN 1801-4496
JIRGES, T., PLCHOVÁ, B.: Zahraniční obchod a národní ekonomika – teoretické
přístupy a implikace pro českou ekonomiku, 1. vydání, Vysoká škole ekonomická
v Praze, Praha, 1996, 165 s., ISBN 80-7079-967-6
NEŠVERA, V.: Konkurenční schopnost České republiky, 1. vydání, Vysoká škola
ekonomická v Praze, Praha, 1999, 157 s., ISBN 80-7079-670-7
KADEŘÁBKOVÁ,
A.:
Základy
makroekonomické
analýzy
–
růst,
konkurenceschopnost, rovnováha, 1. vydání, LINDE s. r. o., Praha, 2003, 175 s., ISBN
80-86131-36-X
BENEŠ, M.: Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda, Working Paper č. 5, 1.
vydání, Masarykova univerzita, Brno, 2006, 39 s., ISSN 1801-4496
BENEŠ, M., BALCAROVÁ, P.: Metodologie měření a hodnocení makroekonomické
konkurenceschopnosti, Working Paper č. 9, 1. vydání, Masarykova univerzita, Brno,
2006, 39 s., ISSN 1801-4496
ONDRČKA, P.: Specifika transformačního procesu ČR (Závěrečná etapa výzkumného
úkolu), 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2002, 239 s., ISBN 80-21027893-5
KOLEKTIV ÚČASTNÍKŮ MEZINÁRODNÍ KONFERENCE: Transformation,
stabilization and growth, Sborník referátů z mezinárodní konference konané 7. – 8. září
2000, 1. vydání, Masaryk University, Brno, Czech Republik, Faculty of Economics and
Administration, Brno, 2000, 505 s., ISBN 80-210-2408-9
FUCHS, K., LISÝ, J.: Dějiny ekonomických teorií pro právníky, 1. vydání, Masarykova
univerzita v Brně, Brno, 2002, 184 s., ISB 80-210-2790-8
KADEŘÁBKOVÁ, A.: Úvod do makroekonomické analýzy, 1. vydání, Vysoká škola
ekonomická v Praze, Praha, 2002, 158 s., ISBN 80-245-0280-1
Články
1) KLAUS, V.: Tři roky po měnové krizi, Politická ekonomie, [on – line] 2000, roč. 48, č.
5, s. 595-604, [cit. 2005-10-10]. Dostupný na WWW:
URL:<http://www.econ.muni/~zidek/klaus_tri_roky_od_krize.htm>
2) SIMONSON, D.G.: Large bank privatization and economic transformation in the Czech
republic in the nineties, Prague economic papers, 2000, roč. 9, č. 3, s. 242 - 258
14
3) JANÁČKOVÁ, S.: Chiméra autonomní měnové politiky v malé otevřené ekonomice,
Politická ekonomie, roč. 11, č. s. 6 765 – 779
Internetové zdroje
http://www.czso.cz
http://www.gfk.cz
http://www.cepin.cz
www.uiv.cz
www.mfcr.cz
server Českého statistického úřadu
(poslední přístup 20. února 2008)
server společnosti zabývající se průzkumy veřejného mínění
(poslední přístup 12. leden 2008)
server centra pro ekonomiku a politiku
(poslední přístup 22. leden 2008)
server Ústavu pro informace o vzdělávání
(poslední přístup 23. leden 2008)
server Ministerstva financí České republiky, Makroekonomická
predikce České republiky
(poslední přístup 24. leden 2008)
Seznam tabulek a grafů
Tabulky:
1. Příjmy a výdaje veřejných rozpočtů České republiky a jejich podíl na HDP 90. letech
(mld. Kč, %)
2. Spotřeba alkoholických nápojů a cigaret na 1 obyvatele v České republice v letech
1997 až 2005 (v l a ks)
3. Podíl veřejných výdajů na školství na HDP v České republice v letech 2000 až 2005 (v
%)
4. Vývoj salda státního rozpočtu České republiky v letech 1993 a 2006 (v mld. Kč)
Grafy:
1.
2.
3.
4.
Struktura příjmů vládního sektoru v České republice v letech 2001 - 2006 (v % HDP)
Podíl bankovních úvěrů domácnostem na disponibilním důchodu v ČR (v %)
Vývoj hrubých národních úspor a HDP v České republice v letech 1995 až 2006 (v %)
Struktura výdajů vládního sektoru v České republice v letech 1996 až 2010 (v %
HDP)
5. Cyklický vývoj České republiky v letech 1996 až 2010 (v % HDP)
Kontaktní údaje
Ing. Jana Benešová
Masarykova univerzita
Ekonomicko – správní fakulta, Katedra ekonomie
Lipová 41a, 602 00 Brno
Tel: 549 49 56 41, 723 719 665
E-mail: [email protected]
15