Green Berets in Vietnam 1957-73

STAFF SERGEANT, US ARMY, SPECIAL FORCES, VIETNAM,
1969
Zatímco tropická bojová uniforma (polní oděv do džungle), která
byla přijata v roce 1963, byla nošena v táborech, nosili vojáci SF během
bojových operací stejné maskované uniformy jako Strikers. Od konce 50.
do začátku 60. Let, byly flekaté uniformy „duck-hunter“ americké výroby
nakupovány CIA pro používání Strikers nebo z různých asijských zemí
pod financováním Mutual Defense Assistance Program (MDAP).
Uniformy byly rovněž vyráběny místně vietnamskými krejčími. Vzory
duck-hunter, určené do bažin, nebyly efektivní v husté džungli, v které
chybělo skvrnité sluneční světlo; nicméně, si dobře vedly v deltě
Mekongu. Na těchto uniformách nebyly nošeny žádné hodnosti ani
označení jednotek. Vietnamci je nazývaly vzor Beo-Ga´m (leopard).
Tiger-stripe „boonie“ klobouk byl nejčastěji viděná pokrývka hlavy,
ačkoliv se také používaly polní čepice vzoru duck-hunter.
(1) Tento štábní seržant, přidělen k US Army Special Forces ve
Vietnamu, v dočasné službě z 1st Special Forces Group nese převážně
standardní M1956 LBE s domorodým batohem. Rovněž byly často
nošeny výstroje z druhé světové války a éry korejské války. Prvotní
tropické bojové boty („jungle boots“) se lišily vzorem, jelikož byly
zkušební položky.
(2) Puška XM16 ráže 5,56mm byla v roce 1962 přijata SF ale
mnoho vojáků SF upřednostňovali karabinu M2 (níže).
(3) Vojáci si k nošení často vybírali karabinu M2, aby si tak
zajistili kompatibilitu munice s vojsky, kde byli poradci.
(4) Samopal M3A1 kalibru 45 (znám také jako „grease gun“) byl
téměř všeobecně vybaven tlumičem výšlehu T34. Byla to zbraň, která
stejně jako i ty nakreslené na stránce (položky 5 a 6) byly často během
prvních dnů americké účasti ve Vietnamu vydávány do Strikers ze skladů
CIA.
(5) „švédské K“ 9mm m/45b s pouzdrem na 6 zásobníků.
(6) Dánský samopal Madsen 9mm M/50.
(7) Domorodý ruksak byl okopírován CIA Counterinsurgency
Support Office (CISO) podle ukořistěného NVA modelu a vyráběn na
Taiwanu, Okinawě i v Jižní Koreji za méně než 3 dolary za kus. Většina
vzorků byla vyrobena z šedozeleného voděodolného plátna ale některé
byly i z neupraveného OD (olive drab) plátna.
(8) Plastová polní lahev stále ještě v plné šíři nenahradila kovové
typy. Zobrazeny jsou hrnek k polní lahvi a nosné pouzdro M1910 éry
korejské války.
(9) Kompas byl často nošen v pouzdru první pomoci M1943 ale
rovněž se používala pouzdra M1956.
(10) Polní obvaz se nosil v pouzdru první pomoci M1956 OG
(olive green).
(11) Bojové, individuální anebo C dávky („C rats“), vážily
většinou 2 libry a poskytovaly kompletní vysoce kalorické jídlo. To se
skládalo z kusu masa, kandovaného ovoce nebo dezertu, B jednotky s
krekrem, pomazánky nebo instantního čokoládového pití a sušenek, a
doplňkového balíčku se zápalkami, cigaretami, toaletním papírem,
instantním kafé, solí, cukrem, krémovými balíčky a žvýkačkou.
(12) Sumka samopalu Madsen
(13) Ruční granáty éry druhé světové války se v počátku války
stále používaly a zahrnovaly tříštivé („ananas“) granáty Mk 2A1
s přepravním obalem stejně tak jako příklady zobrazené na stránce
(položky 14 a 15).
(14) Bílý fosforový („Willy Pete“) granát M15.
(15) Barevné dýmovnice M18 (červené, žluté, zelené, fialové –
na vršku označené barvou). M18 se používaly po celou dobu války, ale
on mí první barevné značení.
OBLEČENÍ A OZNAČENÍ SPECIAL FORCES VE VIETNAMU
(1) Zelený baret nebo oficiálně „baret, pánský, vlna, pušková
zelená, armádní odstín 297“ byl stejně tak organizačním značením jako
uniforma. Bitva o oprávnění nosit baret začala v roce 1954 a trvala až do
roku 1961, kdy byl povolen (a to je příběh, který je dobře popsaný
v ostatních pramenech). Pouze baret byl povolen armádními předpisy
během Vietnamské války, bez ohledu na to, co některé ostatní jednotky
nosily. Po dokončení 1. fáze výcviku byl baret udělen v jednoduchém
obřadu. Studenti nastoupili s basebalovou čepicí se svým baretem
v kapse u kalhot. Po krátkém proslovu vedoucího instruktora zmiňujícím
se o cti nošení baretu, a že zkoušky ještě přijdou, byl dán rozkaz „Don,
berets,“ s tím, že kohosi ve formaci zamumlal. Kdo je to Don Barays?
(2) Fleš 5th Special Forces Group (Airborne) byla nošena nad
levým okem. Tu samou fleš původně nosila US Army Special Forces ve
Vietnamu od roku 1963 do druhé poloviny roku 1964 kdy přišla 5th SFGA
aby nahradila USASF. 5th SFGA původně nosila bíle lemovanou černou
fleš. Všechny jednotky SF nosily odznak 1st Special Forces, ačkoliv
důstojníci na tomto místě nosili svou hodnost.
(3) Jeden z prvních nákupů udělaných vojákem SF po příletu do
Vietnamu byl tiger-stripe „boonie hat“ (klobouk s tygřími pruhy)
z krejčovství v Da Nangu. Tvary a různorodé vzory i to se mohlo stát
milovanou památkou.
(4) Mnohem obecněji byla tropická bojová uniforma známa jako
„polní oděv do džungle“ a byla hlavní služební uniformou nošenou všemi
US jednotkami ve Vietnamu. Vývoj prototypových uniforem měl prostor
v počátku 50. letech ale nestalo se tak do října 1962, kdy armáda
specifikovala potřebu pro takovouto uniformu. Standardní bavlněný
polní oděv OG 107 byl nošen ve Vietnamu před zavedením polního
oděvu do džungle. Dizajn tropické uniformy se zakládal na
parašutistickém oděvu M1942. Byla to extrémně funkční, lehká,
rychleschnoucí a jedna z nejpopulárnějších přijatých uniforem. Vyrobena
v odstínu 107 olovově zelené (OG) látky, její barva poskytovala efektivní
krytí ve Vietnamu. Uniforma byla standardizována 20. června 1963 a
brzo vydána jednotkám ve Vietnamu. Byla vyrobena z větru odolného
bavlněného popelínu a charakteristická nárameníky, bočními
nastavitelnými poutky na blůze, protiplynovými klopami uvnitř poklopce
kalhot a zapínání blůzy, a nekryté knoflíky na kapsách (specifikace ze
srpna 1964 měla knoflíky kryté). Nášivky se jménem a „U.S. ARMY“ byly
našity buďto horizontálně (jako zde) nebo paralelně s vrškem šikmé
kapsy; to rozhodnutí bylo nechané na jednotce nebo dokonce
jednotlivcích. Nášivka LLDB byla nošena na levé náprsní kapse, aby
ukázala způsobilost poradců uvnitř USSF. Seskoková křídla LLDB byla
čestně udělena celému personálu USSF. Horizontální umístění nášivek
bylo standardizováno v únoru 1968. Černobílé jmenovky se ve Vietnamu
používaly až do roku 1965, kdy byly zavedeny černozelené. Zlatočerné
nášivky „U.S. ARMY“ se používaly až do roku 1966, kdy je nahradily
černozelené. Plnobarevné značení jednotky a odbornostní odznaky
zůstaly v běžném používání, i když v červenci 1966 bylo zavedeno
utlumené černozelené značení. Díky pokračujícímu nedostatku to takto
bylo až do roku 1970, kdy utlumená značení kompletně nahradily ty
plnobarevné. Tento seržant má odznaky bojový pěšák a parašutista.
Záhadou pro mnoho vojáků byla malá kapsa uvnitř levé úložné kapsy
kalhot. Obvykle byla použita k nošení peněženky nebo cigaret
v plastikovém sáčku, ale ta byla původně určena pro sadu pro přežití,
která nebyla nikdy vydána.
(5) Specifikace tropické bojové uniformy třídy 1 z prosince 1966
odstranila nárameníky, boční poutka a protiplynové klopy. Až na některé
první verze stále vyráběné z bavlny popelín, bylo toto vydání vyrobeno
z nepáravé (rip-stop) bavlny popelín (uniformy třídy 2 byly vyrobeny
z tkaniny se čtyřbarevnou kamufláží zalesněné krajiny a USSF je málo
používali). Utlumené značení široce nahradilo to plnobarevné, ačkoliv
díky dostupnosti mohly být nošeny na stejné uniformě oba typy.
Límcové hodnostní značení z černého kovu a s kolíčky bylo ve Vietnamu
zavedeno v červenci 1967 a zbytek armády následoval příští rok. V říjnu
1969 bylo nařízeno že nášivky se jménem a U.S. ARMY budou přišity
souběžně se šikmými kapsami, aby byly plně viditelné spolu se všemi
odbornostními odznaky. Tento seržant 1. třídy nese odznaky bojového
medika a MASTER parašutisty. Znak LLDB byl často nošen v čirém
plastikovém závěsném obalu.
(6) Uniforma „tiger-stripe“ se stala známou jako vietnamský
kamuflážní vzor. Od roku 1962 se stala standardní uniformou CIDG.
Původ tohoto návrhu je neznámý, ale věří se, že byl vyvinut v Asii –
nejpravděpodobnější je Thajsko – a doporučeno US poradci. Kromě
využití v CIDG ji široce využívaly průzkumné jednotky US a svobodného
světa. Nicméně ho jako první používalo vietnamské námořnictvo, které
tento vzor označovalo jako mořské vlny „sea wave-pattern“. Ukázal se
jako extrémně efektivní vzor a vybarvení pro většinu oblastí Vietnamu.
Některé exempláře byly vyrobeny ve Vietnamu, ale většina z nich byla
zakoupena prostřednictvím zakázek v pobřežních vodách z Thajska,
Taiwanu, Okinawy a Jižní Koreje. V důsledku toho se barva, vzor, tkanina i
střihové rozdíly značně lišily. V mnoha případech neobdržel tábor od
výrobce dva stejné sety blůz a kalhot, které by se shodovali. Nebylo
neobvyklé, že Strikers kombinovali jednotlivé části uniforem „tigers“,
„duck-hunter“ a OG. MDAP opatřil "tiger-stripes" v rozsahu velikostí
hodných pro Asiaty i Američany. USSF, stejně jako jejich Strikers,
nenosili na „tigers“ v poli žádná značení. Bylo důležité, aby vojáci byli
neodlišitelní jak je to jen možné bez ohledu na rozdíl ve velikosti mezi
nimi a jejich Strikers.
(7) Kromě černé, čtvercové, vpředu otvírací spony s hrotem byl
kalhotový pásek nošen s těžší mosaznou verzí stejně tak jako
s obdélníkovou vpředu plnou sponou s hrotem, které se nosily se
služebními uniformami.
(8) Tričko OG 107 a trenýrky OG 109 se začaly vydávat začátkem
roku 1966. Před rokem 1966 si někteří jednotlivci před nasazením často
obarvili bílé spodní prádlo na zeleno.
(9) Ponožky OG 408 se začaly vydávat v roce 1968, kdy nahradily
černou verzi 51.
(10) Na základě bojových bot 1943 byly v omezeném množství
vyrobeny tropické boty M1945 nalezené v depech. V roce 1955 začal
vývoj moderních tropických bojových bot neboli „jungle boot“ s mnoha
testovacími modely vydaných pro USSF a poradce ve Vietnamu začátkem
60. let. Kdyby nebyly vydány tyto zkušební boty, nosili by standardní
černé celokožené bojové boty.
(11) nejčastěji testované boty měly vršky z bavlněného plátna
nebo nylonu a s Vibram podrážkou. U ostatních komponentů bylo
použito mnoho odlišných materiálů.
(12) Standardní bota do džungle byla přijata až v lednu 1965.
Zvolený model měl vložku do bot odolnou proti nášlapné pasti (punji
stake). Od května 1966 byla bota do džungle vylepšena vložením
dvoudílné ochranné ocelové špičky. Byla rovněž vyrobena z lepších
materiálů, s nylonovým zesilujícím popruhem na bocích a „Panama
podrážkou“, která byla více efektivní v bahně (lépe z ní odpadávalo).
Nicméně byly boty s Vibram podrážkou vydány do roku 1967.
(13) Rukávové znaky US Special Forces, barevný a utlumený.
(14) LLDB znak.
SERGEANT FIRST CLASS, 5TH SPECIAL FORCES GROUP
(AIRBORNE), 1970
Od počátku 60. let bylo mnoho zařízení vyvinuto pro použití ve
Vietnamu. Vybavení mělo být odolné, aby odolalo střídajícímu se
vlhkému i suchému, horkému tropickému klimatu. Prakticky se všechno
změnilo, od návrhu zbraní až k tomu jak byly baleny dodávky munice a
první pomoci. Speciální oděv byl vyvinut a nylon, dnes již univerzální
materiál nosné výstroje, přešel do používání.
Uniformy s kamufláží tygřích pruhů byly stále standardně dodávány
speciálním jednotkám, ale kvalita jejich tkaniny se poněkud zlepšila.
Vnější vzhled vojáka SF (1) se změnil jen trochu, ale byl lépe vyzbrojen a
vystrojen.
(2) U SF nebylo standardní uspořádání nosné výstroje, dokonce ani
v rámci daného A-týmu. Její konfigurace záležela na dostupnosti,
požadavku mise, povinnostech, zbraních, stavu terénu, ale nejvíce na
osobních prioritách. Někteří používali nosnou výstroj druhé světové
války, éry korejské války a nylonové vybavení, ale M1956 LBE se
používala nejvíce. Tento příklad použitý vojákem SF, poradcem CIDG
Camp Strike Force, použitý později ve válce by sestaven z: kšandy
M1956; nylonový pásek s rychloupínací přezkou pro individuální
vybavení; tři nylonové sumky M16, každá nesoucí čtyři 20-rané
zásobníky M16A1; univerzální sumku M1956 pro označovací prostředky
(vzduch/země); vystřelující Gyro Jet M186 „tužková světlice“ se sedmi
světlicemi (3); signální zrcátko (4); mini dýmovnice (5); označovací
plachta SV-17 (odrážející denní světlo v oranžové a růžové barvě) (6);
dva nylonové obaly na lahve LC-1 (s kapsičkou pro tablety na čištění
vody) s jednolitrovými plastovými lahvemi, provozní paket tropické
soupravy pro přežití (s přizpůsobeným obsahem), dvě nylonová pouzdra
(jedno pro polní obvaz, druhé pro kompas).
Rozmanité prostředky pro signalizování vzduch-země byly důležité
pro přežití. Ze vzduchu se džungle jevila jako valící se zelené moře s málo
terénními rysy pro orientaci. Malou skupinu maskovaných mužů bylo
extrémně těžké najít. Různé prostředky byly použity k upoutání
pozornosti. Jedním z nejvíce efektivních, denních nebo nočních, byl
stroboskop SDU-5/E (7) obvykle nošen v nylonovém pouzdru na ramenní
části kšand. Byl vybaven modrým filtrem, aby zabránil vzdušným
posádkám splést si jeho blikání ve zlomkách vteřin za záblesk střelby.
Mohl být vidět až do deseti mil a neničil noční vidění. Plastová ochrana
blesku byla umístěna tak, že se dala posunout přes celé světlo, aby se
zabránilo zjištění ze země. Světlo mohlo být zastíněno blikáním skrze
hlaveň otevřeného granátometu M79.
Ruksak „indig“ (zkratka pro domorodý) byl široce používán vojáky SF, ale na
konci roku 1968 někteří získali armádní nylonový tropický ruksak (8).
Jeho návrh byl ovlivněn „indig“ ruksakem, ale byl vyroben z nylonu OG
106, měl pružný ocelový rám a mnoho moderních zlepšení. Ruksak
vojáka SF obsahoval pouze minimum potřeb: US vložka do ponča (9);
„indig“ pončo (10) změněno na závěsnou houpací síť (přidáno 18
palcové rozšíření, kapuce odstraněna a přelepena); „indig“ houpací síť
(přidáno 18 palcové rozšíření) (11); dochucovací sáček (12); Provizorní
vařič C-dávky a C4 plastická trhavina jako palivo na vaření (13); lahvičky
s pilulkami (14); náhradní ponožky (15); Air Force nůž pro přežití (16);
repelent proti hmyzu (17); prvotní typ dvoulitrového vaku balený na
vrchu (18) a jednolitrové lahve v postranních kapsách (tyto nejsou
zobrazeny).
Populární menu balíčku domácí dávky (PIR) (19) je #5, krevetyhouby. Ostatní jídla byla „pilinami plněná“ klobása, hovězí (který po
delším varu zanechalo ropnou skvrnu), „podpatek boty“ skopové maso a
sušená ryba-chobotnice; bylo to jako celý den žvýkat sousto gumiček.
PIR obsahují sáček instantní rýže a malé pytlíčky sušené zeleniny, kousky
kandovaného ovoce, sušené feferonky, čaj, sůl a vitamínové pilulky.
Konzervovaná makrela byla běžná příloha smíchaná s PIR rýží.
(20) Puška M16A1 ráže 5,56mm byla začátkem roku 1969 vydána
jednotkám MIKE Forces a na jaře jednotkám Camp Strike Forces. MIKE
Forces a průzkumné projekty používaly samopal XM177E2 ráže 5,56mm
(21). 20-rané zásobníky byly stále běžné ale 30-rané se objevovali také.
Prioritu pro vzácné 30-rané zásobníky dostaly průzkumné projekty.
Někdy se dva 20-rané zásobníky spojily páskou, aby umožnily rychlou
výměnu.
Ruční granáty byly také vylepšeny. Tříštivý granát M26A1 neboli
„citrón“ (22) byl nejrozsáhleji používán. Podobný M61 měl dodatečný
pojistný klip k zajištění páky. Tříštivý granát M67 neboli „baseball“ (23)
poskytoval ještě efektivnější a jednotnější fragmentaci. Útočný granát
Mk3A2 neboli „nárazový“ (24) spoléhal na svou půllibru TNT pro
výbušný efekt k neutralizování bunkrů.