Heading 270 aneb v Americe na vlastní kůži

Heading 270
aneb
v Americe na vlastní kùži
New York
Pensylvania
New York
Philadephia
Washington
D.C.
Norfolk
Washington D.C.
Maryland
Virginia
Tato publikace si v žádném pøípadì neklade za cíl objektivní vyjádøení amerických reálií ani amerického zpùsobu života. Je to pouze bezprostøední záznam
vlastních pocitù náhodného turisty, kterému se poštìstilo dva týdny pobývat v
Novém svìtì v nìkolika mìstech východního pobøeží, pøevážnì však ve Washingtonu. To vše ještì ve spoleènosti ruských emigrantù s rùzným stupnìm
asimilace.
Chtìl bych touto cestou podìkovat pøedevším Eldì Alexandrovnì Mikhaylov,
která je hlavním iniciátorem celého výletu a stejnì tak jejímu synu Alexandrovi,
v texu familiárnì uvádìného jménem Šurik, kterému jsme se na více než týden
nastìhovali do soukromí.
Výletu se úèastnili všichni èlenové rodiny Pátkových, tedy Dáša a Daník a jejich
rodièové Ella a já. Zápisky, které jsem v prùbìhu cesty pravidelnì zaznamenával, jsou použity s minimálními úpravami. Zachycují proto reálnou atmosféru
tak, jak jsem ji vnímal a cítil.
PigDesign 30.10. 2001
Nedìle 19.8.
Pøípravy
Nedìle je normálnì klidný den, pokud ovšem v pondìlí ráno neodjíždíte do
ameriky. Všichni jsou témìø v transu. Balíme vìci a dohadujeme se, co jsme zapomìli. Oficiální zaèátek cesty je samozøejmì až zítra ráno, ale podle mne
všechno zaèalo už dnes v 18 hodin deportací králíka do firmy ELSACO, kde
bude s Jitkou & comp. dva týdny sdílet kuchyòku, chudák (Jitka). V tu dobu už
jsou všechny ostatní vìci sbaleny, takže mùžu jako každou poøádnou nedìli vyrazit s Láïou na pivo. Dnes ovšem jen krátce, neb ráno brzy vstáváme nejen
my cestovatelé, ale také nebožák Láïa, který nás vyfasoval na odvoz.
Pondìlí 20.8.
Vyrážíme
Budíèek je stanoven na 4. hodinu ranní. Na minutu pøesnì, ale o hodinu døíve
troubí budíèek Danda. Po kontrole èasu jsme ho rychle zahnali. Prý že mu jde
špatnì budík. To je teda moc i na mne, jako by neznal hodiny, magor. Opravdový budíèek je tedy vyhlášen za hodinu znovu. Nikomu se na podruhé nechce
moc vstávat, ale teï už to neokecáme. Následuje krátká snídanì a odchod
pøed pátou, snad poprvé odjezd podle plánu. Vyjíždíme se zanedbatelným
dvouminutovým zpoždìním (5:02) smìr Hradško. Láïa chudák už sedí na
schodech. Je to hrùza takhle brzo vstávat a ještì k tomu nutit ostatní. Všichni
sice sedíme v autì, ale myslím, že nikdo z nás se ještì neprobudil.
Cesta do Prahy neèiní problém, bobánek dobøe táhne, dálnice je v pohodì, jenom za Barrandovským mostem zaèíná provoz pomalu houstnout. Na letištì
pøijíždíme v 6:05. Je to zoufale brzo, ale nìjakou rezervu èlovìk holt mít musí.
Co kdyby nám to ujelo. Za 5 kafí v KFC platíme 175. Jsou to zlodìji, ale musíme
si zvykat, že bude hùø (a také že bylo). Po kávì se pøece jenom budíme. O pùl
sedmé dáváme kufry do chøtánu automatizovanému systému pøepravy zavazadel a jdeme vyprovodit Láïu. Vypadá, že by jel klidnì s námi, takhle to má akorát do práce. Poslední zamávání a už není cesty
zpìt.
Jdeme se vyèùrat, vypijeme ještì jedno kafe z automatu za 20 a hurá do
tranzitu. Dámskou polovinu zajímají nejvíce duty
free shopy s voòavkami,
my spíše oèumujeme plochu a hledáme našeho
budoucího oøe. První
zklamání - místo slíbìného vrtulového DHC-8 naPraha Ruzynì - kostky jsou vrženy.
-3-
cházíme na stojánce MD-82. Vrtule tedy nebudou, nebo jak praví
Ella, má je nìkde schované.
MD-èko vypadá z venku trochu
jako TU-134, ale má výraznì tlustší trup a krátké podvozkové nožky. Nastupovací chobot zøejmì
Takhle nìjak vypadá MD-82 na stojánce ...
pro tento typ není dimenzován a
tak vycházíme ven na plochu po schodech a k letadlu jdeme pìšky. Inu technika. Aspoò si ho mùžeme trochu obhlédnout. Je už celkovì obstarožní ale asi
ještì drží, když sem z Kodanì dojel.
Tak tedy nasedáme a se zpoždìním asi 10 minut koneènì jedeme. Pak už to
jde rychle - klapky na 15, plný plyn, odpoutání, podvozek - a je to. Jsme tedy
definitivnì na cestì. Chudák MD-èko už asi mele z posledního, celé se klepe,
kroutí a prohýbá. No snad to ještì tu hodinku do Kodanì vydrží. Poèasí na cestu vypadá dobøe. Z okna lokalizujeme povrchový dùl s elektrárnou, pak zøejmì
Ústí nad Labem a pak už nevím, krajina je nìjaká cizí.
Po malé snídani sestávající z kávy a housky se šunkou je na obzoru vidìt moøe.
Takhle se to zdá docela blízko. Dole je nìkolik ostrovù a v dálce mìsto. Podle
tvaru pobøeží by to mohl být Rostock. Dánsko je na dohled, ale místo sestupu a
pøistání opisujeme 2 pravidelné pomalé kruhy. Asi je na letišti plno, nebo nám
dali zbyteènì moc paliva. Èasu na pøestup pomalu ubývá, vypadá to, že budeme mít zatracenì napilno. Pøed Kodaní je najednou úplná mlha prakticky až k
letišti. Jsou vidìt jenom vršky továrních komínù. Škoda, urèitì to je pìkné mìsto. Teï už je jasné, že pøistáváme - klapky na plno, podvozek vysunout. Zemì
se objevuje snad až v nìjakých 50 metrech, pøistáli jsme ani nevíme jak.
Pojíždíme strašnou dálku. Do dalšího odletu nám zbývá 3/4 hodiny. Bùh nám
pomáhej. Na pøíjezdu opìt problém - chobot taky nechodí, asi to na MD-82
opravdu nepasuje. Takže jdeme zase pìšky. Ještì že má MD-èko svoje vlastní
schody vpøedu i vzadu. Bereme to tryskem pøes halu a ještì nìkolik dalších
chodeb. Ještì že na fahrplanu máme èíslo východu C33 a nemusíme ztrácet
èas bloudìním. Tam musíme
dostat palubní vstupenky, které
poèítaè v Praze odmítl vytisknout - urèitì to mají pod windows. Dostali jsme hned vyhubováno, že jdeme pozdì. Ani
jsem se nesnažil vysvìtlovat,
že nás sami pozdì pøivezli - zbyteènì bych se potil a stejnì by
to byla jen ztráta èasu. Prùvodky dostáváme, takže hurá do
Boeingu. B767 vypadá podstat... a takhle Boeing 757 pøi startu.
nì zachovaleji než minulé
-4-
MD-èko, bude asi tak o 20 let mladší. Uvnitø je to docela velké. Vzhledem k
pozdnímu pøíchodu jsme roztroušeni v rùzných místech. Nakonec se podaøí vymìnit alespoò 2 a 2 místa vedle sebe, u okna je však jen jedno. Doufám, že kufry stihly pøestoupit stejnì rychle jako my.
Odjíždíme s menším zpoždìním, èekání ve frontì na dráhu pøidává dalších 15
minut, snad nám potom nebude vyplýtvaný petrolej chybìt. Klimatizace funguje, takže jsme v pohodì. Koneènì start. Máme øadu hned za køídlem a motor
nám huèí rovnou do okénka. Ale
zase dobøe vidíme na klapky, spoilery a øídicí plochy. V MD-èku byl vìtší
klid. Po vystoupání do 9000 m motory pøechází na cestovní režim a
hukot trochu umlká. Nezbyde než
si zvyknout.
Dostáváme lístek s plánem krmení.
Vypadá to dobøe, akorát nevíme
jaký je rozdíl mezi sauteed turkey
with fenel a chopes chives and dill.
Rozhodujeme se tedy pro turkey,
protože to nám pøipomíná dùvìrnì
známé domácí hospodáøství. Pøedkrm je nìjaký rybí salát a ten turkey
se ukazuje jako dušené krùtí maso
s fazolkami a placaté nudle jako pøíloha. Je to velmi jedlé, obzvláštì,
Plán krmení - Scandinavian Airlines.
když se to zapíjí bílým bordoaux.
Na jídle na nás nešetøili.
Následuje zákusek s kávou a mikroskopická lahvièka opravdového francouzského cognacu. Jestli to takhle bude
pokraèovat, tak by to vùbec nebylo špatné. Škoda, že po pøeletu kattegatské
úžiny všechno beznadìjnì mizí v nìkolika vrstvách oblaènosti. Zbývá nám
opravdu jenom to jídlo.
Podle programu krmení je teï odpoèinek, beru tedy polštáø a v mezích možností natahuji brka. Dáša je v limbu už dávno. Ani nevím jak spím dlouho. Za oknem je stále stejná mlha. Pøelétáváme Grónsko a na chvilku jsme vidìli zasnìžené vrcholky a ostrùvky. Bylo by to moc pìkné pokoukáníèko. Chvíli je ještì vidìt kousek Atlantiku a pak zase jen ty nekoneèné mraky. Prùbìžnì spíme a
èteme, jak kdo. Koneènì zemì. Mraky trochu øídnou a je vidìt kus severní Kanady. Pøes pùl hodiny jenom lesy, jezírka, øeky, lesy jezírka... Pìkná zemì, jen
co je pravda. Poèasí je trochu lepší, zemi je teï vidìt každou chvíli. Ale už je docela hlad, podle plánu krmení by byl nejvyšší èas. Koneènì jídlo - studené
maso s podivnou hnìdou šávou a špagety, nebo spíš delší nudle. Na plastové
vidlièce to moc nedrží. Nám to docela chutná, holkám moc ne. Na zajedení je
opìt teplá houstièka s máslem, potom káva a keksík. Kávu tu poctivì dolévají.
Je to docela dobrá hospoda, jenom ten výhled nic moc.
-5-
Už je zase komplet zataženo. Pøelétáváme Montreal, Otawu, New York, Philadelphii a vùbec nic nevidíme. Podle walking map na televizi už to máme necelou hodinku, takže prozatím opíšeme z prospektu SAS alespoò technická data
použitých strojù - MD-82 má 45 m délky a 33 m rozpìtí, vzletovou hmotnost
68 t, dolet 3500 km a spotøebu 0,045 l paliva na osobu a km; B767-300ER má
délku 55 m, rozpìtí 48 m, vzletovou hmotnost 187 t, dolet 10.500 km a žere jen
0,038 l/os/km.
Pøistáváme pøímo z kurzu, takže z mìsta je vidìt jenom okrajovou ètvr. A kdoví
jestli je to vùbec Washington. Pojíždíme docela daleko. Po letišti se pohybují
velmi podivné stroje, vozíky, schody a obzvl᚝ autobusy na pøevážení pasažérù (jestli se tìm zvláštním krabicím na teleskopických nohách dá vùbec tak øíkat) jsou tedy úplnì jiné než jsme vidìli cestou. Asi to teda opravdu bude
Amerika.
Setkání s realitou
Po pøistání jsme v letadlovém rozhlase zaslechli hlášení, že my a ještì asi dalších 5 lidí se po výstupu máme hlásit u zástupce SAS na vchodu do haly. Jedna možnost je, že nám zástupce SAS chce osobnì podìkovat za pøízeò a druhá možnost je problém se zavazadly. Skoro se mi ta druhá zdá pravdìpodobnìjší. Bohužel se ukazuje, že mne tušení neklame. Kufry nestihly pøestoupit a
pøijedou bùh ví kdy. Vydali jsme se tedy do fronty na imigraèního úøedníka s
tím, že to doøešíme v hale. Po patnácti minutách ve frontì nám úøedník stroze
oznámil, že zelené formuláøe, které jsme dostali v letadle a máme je komplet vyplnìné, nám nejsou k nièemu Když máme víza, potøebujeme pøece bílé, to dá
rozum. Roztrhl v pùlce všechny 4 zelené a otrávenì nám vydal 4 bílé. Mezitím
však pøistálo nìkolik dalších letadel a utvoøila se dvakrát taková fronta, než kterou už jsme mìli za sebou. Uff uff. Druhý pokus
byl úspìšný. Vystáním
fronty jsme zøejmì pro pobyt v USA prokázali dostateèné pøedpoklady, takže
se nás úøedník radìji na
nic nezeptal.
S jakousi zástupkyní letecké spoleènosti jsme
našli jediné zavazadlo,
které jelo s námi a to byla
Dandova taška. Alespoò
mýdlo a ruèník tedy
máme. Spoleènì jsme
pak pøebìhli celní kontrolu ani nevíme jak a šli
Se starými známými v Novém svìtì.
-6-
jsme dohadovat co s tìmi zbylými (z pohledu SAS) nebo spíš chybìjícími (z našeho pohledu) kufry. Po chvíli bušení do poèítaèe, kde se nám snažíli ukázat,
jak se našim kufrùm dobøe daøí jsme dostali útržek jakéhosi formuláøe s rukou
napsaným telefonním èíslem. A taky nadìji, že další linka z Kopenhagenu pøijíždí ve 20 h místního èasu a mohla by pøivézt naše pyžámka. Inu amerika - kolébka informaèních technologií. Alespoò že jsme dojeli do správného mìsta.
Vylézáme tedy z celního prostoru a hledáme Šurika, který tu na nás má èekat.
Je už chudák úplnì uèekaný - stojí tu skoro 2 hodiny a za tu dobu si tedy prohlédl asi tak 10.000 lidí. Šurik vypadá skoro stejnì, jako pøed 15 lety, kdy jsme
ho vidìli naposledy. Pøi pøivítání to vypadá, jako by nás docela rád vidìl.
Venku je hic jako v peci a Šurik si velmi pochvaluje, že se po tìch letních horkách koneènì ochladilo. Jak je všechno relativní. Nasedáme do bílé rozžhavené Toyoty Camry, americký model, a vyrážíme smìr mìsto. Parkovištì na letišti
stojí $3 za první a $4 za každou další hodinu. Docela dost mi to pøijde. Vypadá
to, že si budeme mít na co zvykat.
K dvouproudé silnici z letištì se odnìkud pøidávají další 4 pruhy. Všichni jedou
55 mph (asi 90 km/h) úplnì v klidu. Silnice je taková, že by pøi rychlosti
180 km/h ještì zbylo dost èasu na prohlížení okolní krajiny. Inu jiný kraj, jiný
mrav. Asi po pùl hodinì pøijíždíme k domku, v jehož pøízemí bydlí Elda. Venku
je hic, ale uvnitø je velmi pøíjemnì, skoro až zima. Pøivítání je opravdu srdeèné.
Jsme tu, tedy jako na návštìvì v Novém svìtì.
Veèøe už je pøipravena, podává se studený boršè a peèený nadívaný krocan,
jak jinak. Sedíme, jíme, klábosíme a èekáme jestli se ozvou z letištì. Po sedmé
veèerní už dìtièky zaèínají ponìkud tuhnout, dáváme je tedy na gauè. Z letištì
volají, že kufry by mohly dorazit mezi devátou a desátou veèerní. Doèkáváme
se tedy 10 pm a pak usoudíme, že to dál nemá cenu. Naštìstí nám Ella pøed výjezdem poradila, abychom si
každý zabalili
do pøíruèního
zavazadla kartáèek na zuby,
ponožky a èisté triko, že prý
pøi delší cestì
èlovìk nikdy
neví. Kromì ní
jsme tak všichni uèinili, takže
zítra, až na výjimky, nebudeme smrdìt.
Bydlíme spoleènì s 25 tisíci svazky.
V ostatních místnostech vyjma kuchynì to vypadá úplnì stejnì,
-7-
Jsme gumoví všichni. Dìti chrupèí už 3 hodinky, já taky usínám každou chvilku
a ostatní už také nejeví velké známky svìžesti. Po krátké debatì kde kdo bude
spát odjíždíme k Šurikovi - dvì minuty 4 proudé a 2 minuty dvouproudé dálnice. Možná že ani ne. Šurik tu má nìco jako øadový domek - tøi podlaží jsou obývaná pøedevším knihami. Je jich tu celkem prý asi 25 tisíc. Zøejmì ète hodnì,
protože ví v podstatì úplnì všechno. Ty knihy ale pøece nemohl pøeèíst všechny, nebo za 12 let co tu bydlí by musel èíst více než 4 knihy dennì. To se mi zdá
nad lidské síly. Asi si nìco taky nechává na dùchod.
Domek je opravdu døevìný, nikdy jsem tomu nevìøil, ale je to opravdu tak.
Všechno je ze smrkových hoblovaných trámkù a stìny jsou potažené sádrokartonem. Je to zpracováno s mírnì podprùmìrnou øemeslnou peèlivostí. Nìmecko to tedy opravdu není.
Ale dlužno øíci, že domek je 20 let starý a na to
zase nevypadá vùbec
zle. Prý je na dnešní
dobu malý, celkem 180
m2 obytné plochy, takže
nebyl ani tak drahý - asi
$135.000. Klimatizace je
tu normální souèástí
domu a jak vidno byla i
pøed dvaceti lety. Ve suterénu je vzduchotechnická jednotka s výmìníŠurikova døevìná nemovitost.
kem, agregát s kompresorem a plynový kotel na V popøedí Šurikova Toyota Camry a Eldina Mazda 626.
ohøev vody a pøípadné topení. Studený nebo teplý vzduch se rozvádí kanály rovnou do místností na nìkolik míst. Na dnešní dobu je to ale dost hluèné. Obzvl᚝ vìtrák na chladièi
pod balkonem, ten huèí jako o život.
Usínáme bez vìtších problémù po jedenácté veèerní místního èasu - vstávali
jsme pøece jenom pøed 25 hodinami. Ani mi to nepøijde.
Úterý 21.8.
Vzhùru do prvního dne
Probouzíme se za svítání - sice jsme nespali moc dlouho, ale doma už je po poledni a svìdomí nám nedá spát. Na první pohled to vypadá, že s aklimatizací
by to nemuselo být tak zlé (opak je však bude pravdou). Po sedmé hodinì budíme Šurika a odjíždíme k Eldì na snídani. Následuje výlet do Washingtonu.
První je na øadì projížïka mìstem pøes Gerogetown (nìco jako staré mìsto,
ovšem zde “staré” znamená z 18. století). Je to stejné, jako v americkém filmu domky, domky, domky. Stojí pomìrnì daleko od sebe a všude jsou hektary posekaného trávníku a spousty stromù. Jediným viditelným rušivým prvkem je
-8-
venkovní vedení elektrického proudu. Je skoro všude, všelijak se køíží a odboèuje. Asi aby nezpomìli, že na energii jsou životnì závislí, neb se z ní pohání
celý americký život a pøedevším klimatizace.
Dnes je na programu National Air and Space Museum. Už když jsme vstoupili
hlavním vchodem do haly, kde visí DC-3 a ještì další 3 stroje v originále mi bylo
jasné, že za den provedeme tak pøedbìžnou obhlídku. Skuteènost je opravdu
taková. Bereme to jen povrchnì s tím, že zájemci sem pøijdou ještì nejménì
jednou. Více èasu jsme se snažili strávit tam, kde to bylo zajímavé pro všechny
- Sojuz-Apollo, Lunární a servisní moduly Apollo 11, Voyager, Pathfinder, motor
Saturnu 5 v originále, kosmická stanice Skylab, model ISS a tak dále. Exponátù je úplnì neskuteèné
množství, vše je nádhernì
uspoøádáno a vybaveno
místní dobovou atmosférou, videem, texty a vysvìtlujícími panely. Za 5
hodin jsme to velmi zhruba obhlédli a to jsme vynechali planetárium a kina.
Naveèer míøíme do Kapitolu - symbolu americké
demokracie.
Prohlídka
uvnitø je bezplatná, jenom
pøi vstupu je obligátní prohlídka detektorem kovù a
rentgen tašek. Kromì prsAir&Space Museum, Apollo 11 - lunární modul.
kavky s knotem zbylé od
V popøedí my, vzadu nìco kutí Aldrin s Armstrongem.
silvestra jsme nic nemìli a
tak nás bez problémù pustili.
Mají to tam ti kongresmani a senátoøi pìkné, ale nikde žádný
okázalý pøepych. Døevìné interiéry jsou z 19. století, asi jsou na
to kongresmani opatrní. Aby daòový poplatník nestrádal. Zajímavé je hlasovací zaøízení. Na svìtelných panelech se zobrazuje
kdo byl pro èi proti nebo se snad
zdržel. Vše se natáèí kamerami a
archivuje a to ještì pøed oèima divákù na galeriích, neb všechna
zasedání jsou veøejná. Ze všeho
Air&Space Museum, dotek mìsíce
vyzaøuje základní myšlenka svo- urèitì to má vliv na krásu.
body a demokracie. Jestli je to
-9-
Washington, The Mall - centrální bulvár s budovou Kapitolu.
tak i v praxi na ulici, to zatím nemohu øíci, ale vypadá to, že by mohlo.
Veèer cesta po dálnici k Eldì probíhala v dobì
dopravní špièky, ale všichni si libovali, že je to
dnes úplnì v pohodì, žádné zácpy. Po pìtiproudé (5 tam a 5 zpìt) dálnici jedou auta ve všech
proudech kam až oko dohlédne. Všichni jedou
stejnì rychle a pøejíždìní z pruhu do pruhu je
pouze za úèelem výjezdu na jinou dálnici. To
jsem opravdu ještì nevidìl. Ve srovnání s dálnicí v Èesku nebo Nìmecku tady èlovì má poci
absolutního bezpeèí. Není to jen jízdou hlemýždí rychlostí 55 mph ale také tím, že všichni jsou
pomìrnì klidní a nikam se necpou. Inu jiný kraj.
Ale jezdí strašnì pomalu, z toho by mì asi brzy
kleplo.
K veèeøi je zbytek krùty èi krocana od vèerejška.
Ta krùta je nešastná tím, že je strašnì velká a
tím pádem ji nejspíš budeme mít ještì zítra. V
deset veèer pøijíždí posel s kufry. Místo toho,
aby se omluvil a nabídnul nám zpáteèní cestu
zdarma, zaèal složitì
kontrolovat, všechna èísla a èarové kódy na cedulkách. Kufrù mìl plnou
dodávku, takž v tom asi
nejsme sami. Nakonec
se všechno vysvìtlilo.
Hlavnì že budeme mít
èisté ponožky.
Vybalujeme dárky už z
posledních sil. Aklimati-
Kapitol,
místnost Ústavního soudu.
Provoz mírný, žádné zácpy.
- 10 -
zace rozhodnì bude trvat déle, než to vypadalo na první pohled - urèitì více
než jednu noc, to jsme pochopili všichni. Spát jdeme pøed jedenáctou veèerní,
každý pìknì ve svém èistém pyžámku.
Støeda 23.8.
Na jeskyòky
Po ránu vyjíždíme na snídani k Eldì. Snídanì je pøipravena a Elda už je fuè, neb
pracuje od brzy. Stìžuje si, že døív to bylo lepší - chodila do práce na noèní a
celý den tím pádem mìla volno, takže mohla v klidu provádìt exkurze po mìstì. Teï se firmì daøí hùøe, tak zrušili noèní a posléze i odpolední smìnu a tak je
podstatnì složitìjší zkoordinovat zamìstnání s èinností vlastní soukromé cestovní kanceláøe. Jednou v životì bych chtìl mít také tolik energie.
K snídani dlabeme smažená vejce - žádná náhražka, pìknì na oleji a cibulce.
Na programu je výlet do Apalaèských hor a návštìva jeskyní v Luray. Šurik roztáèí Toyotu a vyrážíme po 270-té dálnici na severozápad smìr Frederick, Winchester a Luray. Je to celkem asi 130 mil po skvìlých dálnicích, ale vzhledem k
povolené rychlosti 55 mph cesta trvá dost pøes 2 hodiny. Pravda, místy bylo povoleno 65 a v jednom místì (asi 5 mil) taky 70 - to aby øidièi nezapomìli zrychlovat a zpomalovat. Je to divné, skvìlé silnice, bezvadná auta a jedou devadesátikilometrovou rychlostí. Asi by mne z toho opravdu kleplo, cestování je nekoneèné a únavné. Øidiè je v autì jenom k tomu, aby pohnul volantem, kdyby
dálnice náhodou zatoèila (asi tak každých 100 mil) nebo když potøebuje odboèit na jinou dálnici. Jinak neøeší vùbec nic, jenom se musí pøemáhat, aby neusnul. Šurik, jako správný amerièan, jede pøesnì pøedepsanou rychlostí. Obèas nás pøedjede Kenworth, Muck nebo Freightliner s obrovským návìsem asi se truckmani také rádiem domlouvají, kde se mìøí. Ale nikdo nepøekraèuje
povolenou rychlost o více než nìjakých 5 mph. Je to z jedné strany zajímavé,
nebo ve všech pruzích jedou auta témìø stejnì rychle. Navíc se tady pruhy nijak nerozlišují - kdo si který vybere, tím jede. A jestli ho nìkdo pøedjíždí zprava
nebo zleva, to je jeho problém.
Po dvou hodinkách jsme koneènì dojeli na parkovištì u Luray Caverns. Parkovištì asi tak na 1000 vozù bylo zaplnìno sotva na tøetinu. Vytahujeme z kufru
lednièku a jako správná americká rodinka v nedalekém lesíku na pøipravených
stolech rozkládáme picnic. Jenom jsme zapomìli vzít ubrus, ostatní ho mají.
Pøíštì se musíme polepšit. Vstup do jeskyní stojí $14 na dospìláka a $6 na
dítì. Nesmí se to pøepoèítávat, jinak by èlovìk musel zùstat doma. Jeskynì
jsou úplnì skvìlé - barevné krápníky, obrovské sály. Ne že bych byl poprvé v
krápníkových jeskyních. Ale èlovìk má pøedstavu, že jeskynì - to jsou nízké
kroucené podzemní chodby, obèas menší námìstíèko s krápníky. Ne však v
Americe - když krápníkový sál, tak velikosti tìlocvièny. Pìkné to je.
Na východu z jeskyòky je ještì muzeum historických vozù, návštìva je zahrnuta do ceny vstupu do jeskynì. Muzeum je též velmi pìkné, jsou tam vozy od
roku 1900 až do poloviny 20. století. Celkem tak 40, vèetnì nìkolika modelù legendárního Fordu T, který ameriku postavil na kola. Vše v bezvadném stavu
- 11 -
jako z výrobní haly.
Dojídáme svaèinu a
vydáváme se do Národního parku Apalaèské Hory - vyhlídková silnice Skyline
vede celkem 100
mil, my však pojedem jenom asi 30,
které máme po cestì. Vjezd stojí $10 na
všechny. Po vystoupání do výše vede silnice prakticky po
høebeni horského
Zastávka v Apalaèských horách. Nikde nic, jenom lesy.
masivu v nadmoøské výšce 2000-3500 stop (tedy okolo 1000 m). Každou chvíli je odpoèívadlo s
výhledem a informaèní tabulí. Hory trochu pøipomínají Šumavu, jsou prakticky
celé zalesnìné smíšenými lesy s pøevahou dubù a bukù. Nejprve jsme zastavovali na každém odpoèívadle, potom na každém druhém a pak jsme už jenom
masòácky zastavovali a koukali z okna a nìkdy jenom pøibrzïovali. Je toho nìjak moc, desítky kilometrù stejná krajina, nikde ani náznak obydleného místa.
Tady se pìší turistika prostì nedá provozovat, protože není odkud kam jít.
Když se v tom lese èlovìk ztratí, tak mu nezbyde, než se do zimy pøi bloudìní živit koøínky a s pøíchodem mrazù spoøádanì zmrznout.
Cestou zpátky jsme se zastavili v supermarketu pro nìjaký nákup. Trochu nám
èinilo potíže rozeznat co je co - jiné zboží, jiné balení a tak. Koupili jsme 8 uncí
šunky, 8 sýra, pùl galonu mléka, 4 pinty piva a nìco housek. Celkem toho bylo
za $36. Ještì jednou pøipomínám, že se to nesmí moc pøepoèítávat.
Veèeøe jako obvykle u Eldy, už veèer tolik neusínáme. Jenom trochu. Aklimatizace zøejmì pøece jenom pokraèuje úspìšnì. A už si také zaèínáme zvykat, že
je tu všechno nìjak vìtší. Auta, napøíklad, jsou vìtší tak o polovinu - nᚠmodel
Voyageru je tu bìžný osobáèek. Jeskynì obrovské, v apalaèském parku patnácticentimetroví (vìtší než dlaò ruky) motýli, parkovací místa 6x3 metry, smìry na dálnici oddìleny dvacetimetrovým zeleným pásem, metr široký kuchyòský sporák (aby se tam vešel krocan pøece), lednièka s dávkovaèem ledu a tak
možno pokraèovat do nekoneèna. A to když jsme na horách na odpoèívadle
nechali otevøené dveøe u auta, vletìla dovnitø tøícentimetrová moucha.
Ètvrtek 23.8.
První (témìø) samostatný den
Vzhledem, k tomu, že jsme vèera nakoupili dostatek potravy, uspoøádáváme
snídani rovnou u Šurika. Ušetøí se tím hromada èasu s pøejíždìním a èekáním
až všichni vstanou. Po snídani nás Šurik odváží na metro, vysvìtluje jak s ním
- 12 -
zacházet a pak nás ponechává
svému osudu a odjíždí zpìt do
kanafasu. Nìjak ho jako návštìva asi zaèínáme zmáhat. Po
chvíli ètení a zkoušení jsme
opravdu pochopili, jak si zakoupit lístek dostateèné hodnoty aby nás to na cílové taky stanici pustilo ven. Z koneèné
Shadey Grove do centra to stojí mimo špièku $2.1 a ve špièce
$3.25, ve ètyøech lidech tedy
dost. Ale jak už víme, nesmí se U památníku Washigtona - koukáme na nìj, takže
na fotografii není vidìt. V pozadí je Lincoln
to pøepoèítávat. Pìšky by to trvalo dva dny. Metro vypadá úpl- Memorial. Abychom byli komplet, fotí nás matka na
procházce a my na oplátku držíme její dítko.
nì jinak, než jsme zvyklí tøeba
z Prahy. Stanice jsou v pøírodním betonovém designu bez ozdob, ale vše je velmi funkèní. Nástupištì široké, vlaky pøimìøenì dlouhé a klimatizované, vagóny
uvnitø velmi èisté a s kobercem na podlaze. Ve stovnání s pražským, kde každá
stanice má jiný design a barevné ladìní je tohle jako podchod pod silnicí. Ale
displej na nástupišti ukazuje za jak dlouho pøijede další vlak, kam jede a kolik
bude mít vagónù a ne kdy mi pøedcházející ujel. Je to nìjak víc pro lidi - aby se
mohli vèas dostat do práce, víc vydìlat a tím pádem i utratit. Takový kolobìh
života.
Vystoupili jsme na Smitsonians a vyrazili k památníku George Washingtona.
Vstup do vìže je však z dùvodù rekonstukce výtahu do záøí uzavøen. Inu prostì
smùla, z výšky 170 m by byl jistì kouzelný pohled na mìsto. Nedá se nic dìlat,
vracíme se zpìt a rozdìlujeme se na dvì skupiny - jedna odchází smìr Natonal
Air and Space Museum a druhá do Museum of History.
O pùl páté jsme se úspìšnì sešli pøed centrální budovou
Smithsonské nadace. Pravda,
jedna polovina výpravy tam z
neznámých dùvodù pøišla o
hodinu døíve a tváøila se velmi
uraženì, že musela hodinu
èekat.
Elda také dorazila naèas a
hned jsme dostali kvalifikovaný výklad (inu profesionální
prùvodce se nezapøe) o vzniku nadace, provozu, financoAir&Space Museum, Pachulda a Northrop
vání a tak. Probìhli jsme Muze- X-15, v pozadí vlevo Bell X-1. Exponátù je neuvìøium Afriky a Asie, centrální bu- telné množství. Pro letecké fandy sedmé nebe.
- 13 -
dovu nadace a parèík s originály
soch, vìnovaných Hirshornem.
Mají to ti amerièani ale dobré, když
mají vládu, která pro nì dokáže udržovat kulturní památky i bez toho,
že by odírala na daních pracující
obyvatelstvo.
Pøed soumrakem jsme ještì navštívili památník Jeffersona a projeli se
po poloostrovì. Úplnì na špici je
socha s názvem awaking (vstává- Smithsonians center, parèík se sochami.
ní), která ovšem vypadá spíše jako
topící se nešastník. Ale za to je odtud nádherný výhled na Washington National Airport, který je hned za øekou Potomac vidìt úplnì celý. Je to jako na
správném letišti - letadla jsou vidìt ve frontì ještì ve vzduchu. Než jedno dosedne na plochu už je vidìt pøistávací svìtla dalšího stroje v poslední zatáèce a
tak v nekonèícím kolobìhu. Je to regionální letištì, takže žádné exotické stroje.
Vìtšinou jsou to Boeingy 737, 757, 767, MD-80 a 90, obèas nìjaký Challenger
nebo LearJet. Za letištìm jezdí na náspu metro, vedle vede dálnice. Je to takový ucelený pohled na fungující, technicky zdatnou spoleènost.
Awaking. V pozadí Washington National Airport, prakticky ve støedu mìsta.
Cestou domù nás zastihl nìco jako subtropický liják. Stìraèe sice jezdí po skle
nejvyšší rychlostí, ale výsledek je okno s nánosem vody. Všichni na dálnici jedou pomalu, pouze za svìtly pøedcházejícího vozu.
Pojednání o klimatizaci
Je tu docela teplouèko, navíc vlhko jako v paøníku a to jsme pøijeli na zlomu léta
a podzimu, takže opravdická vedra jsme nezastihli. Ale vzhledem k pomìrnì
vysoké vlhkosti vzduchu je to teplo pro obyvatele mírného klimatu docela nepøíjemné. Místní to teplo taky asi moc nemusí, takže mají všude klimatizaci - v budovách, rodinných domcích i bytech, autobusech, metru, ba i v kiosku s kafem
u památníku George W. Ze zaèátku to vypadá dost šílenì - èlovìk pøijde v zavlhlém triku z venku, kde je 36°C do haly muzea letectví a kosmonautiky, kde je
stabilních 26° a má pocit, jako by vstoupil do mrazáku. Po chvíli je ale úplnì v
pohodì a když vyleze ven, dostane zase ránu od toho horka a tak poøád doko- 14 -
la. Ale delší pobyt v klimatizovaném prostoru s relativním chladem umožòuje
vydržet bez problémù pùlhodinku toho paøníku venku pøi pøechodu do metra,
auta èi jiné budovy. Èeští moralisté, kteøí dostávají z klimatizace v autì rýmu, angínu, pøípadnì i tanec Svatého Víta už jsou tady všichni po smrti, takže to normálnì funguje. Nikdo nemá rýmu a všichni mohou normálnì pracovat, jezdit,
spát a vùbec žít. A jak jsem zatím pochopil, o to tady pøedevším jde.
Pátek 28.8.
Druhý samostatný den
Vstávání ráno už nám neèiní
problém, aklimatizace je zøejmì
ukonèena. Snídanì už je bìžnou záležitostí, jenom na metro
se necháváme odvézt. V metru
už jsme jako rodilí tuzemci (rozumìj tamzemci), ledabyle kupujeme lístek správné hodnoty a nastupujeme správným smìrem
(což pravda na koneèné stanici
není až takový problém). Jedeme asi pùl hodinky, vystupujeSprška v ZOO dìti potìší, dospìlé osvìží.
me na Woodley Park a nabíráme smìr ZOO. Upøímì øeèeno, nevím, proè jsme museli jet 7 tisíc kilometrù,
abychom vidìli hrocha a žirafu. Fakt je, že ve Washingtonu mají v ZOO jako jediní na svìtì pandy obrovské. ZOO vypadá docela dobøe, všechno je
pìknì vybavené - opice
mají pøelézací dráhu,
hroch má dva bazénky,
vlk velký výbìh a pandy
obrovské mají výbìh
jako hrom a kromì zdìného domeèku mají
také vlastní jeskyni, lesík a sprchu. Vzhledem
k hicu jsou všechna zvíøátka nìjak pomalejší dokonce i kalifornský
lachtan leží bez hnutí ve
vodì a jednou za tøi minuty vystrèí èumák aby
se nadechl. Pro návštìvGiant Pandas skotaèící. Nejsou kouzelné?
Fotka je ovšem z prospektu, pøed námi se nepøedvádìly. níky jsou v ulièkách jaké- 15 -
si “mlžièe” - sprcha s velmi jemným rozstøikem, takže se èlovìk mùže trochu
ochladit. Klimatizace je totiž jenom v opièárnì a u malých savcù. Nakonec
jsme však vidìli i povìstné pandy. Jedna ležela bez hnutí v jeskyni na zádech a
spala a druhá línì pøecházela pod stromem. Ani se nedaly vyfotit.
Dáváme si nanuk v èokoládì ($2.25) a odcházíme pìšky do støedu mìsta. Jdeme asi hodinku a pùl rùznými ulièkami a ulicemi. Všude je nápadnì èisto, chodcù je minimální množství. Ale i tak, když se zastavíme a prohlížíme mapu, pøistoupí k nám kouzelná babièka a ptá se jestli nìco hledáme, že by nám poradila. Inu jiný kraj. Krámky po ulicích jsou spíše dále od støedu mìsta. Pak už jsou
jenom strohé budovy úøadù a rùzných institucí. Míjíme budovu Mezinárodního
mìnového fondu, Mezinárodní banky, budovu vlády a procházíme okolo Bílého domu. Tam jsou okolo betonové zátarasy jako døív bývaly na hranici s Nìmeckem. Vozy projíždìjící dovnitø kontroluje policista se služebním psem, který má urèitì èuch na teroristy všeho druhu. Policistù je ostatnì všude docela
dost. Procházíme parèík a koukáme na White
House skrz ocelový plot. Nakonec
odcházíme
na
metro. Pøed stanicí Federal Triangel objevujeme
budovu
staré
pošty a v dobré
víøe, že si koupíme známky na
pohledy, vcházíPohled z vìže staré pošty. Pohoda je i na støechách domù.
Památník George Washingtona, vlevo za ním v prùseku zelenì White House.
V popøedí Jefferson Memorial. Jezírko se jmenuje Tidal Basin.
- 16 -
me dovnitø. Známky jsou tady docela problém - prodávají se v automatech, ale na zámoøské pohlednice je urèitì potøeba známku
vìtšího kalibru, leè nikdo neví jakou. V budovì pošty však po poštovních úøednících není vidu ani
slechu. Všude jsou obchùdky a
obèerstvovny. Vyjeli jsme tedy
alespoò sklenìným výtahem do
vìže a pokoukali na mìsto shùry,
když už nás nepustili do památníKapitol veèerní.
ku George W. Mìsto shùry vypadá velmi pìknì, je vidìt velké množství zelenì. Zaujaly nás hlavnì zahrádky na
støechách sousedních domù. Vypadá to úplnì božsky, když je na støeše místo
asfaltového nátìru normální dlažba, stromy, trávník a stoleèky s židlièkami.
Zpìt odjíždíme metrem. Nìjak jsme zapomìli, že jedeme v dobì dopravní špièky a musíme tedy místo $2.1 zaplatit $3.25. Tak jsme museli zvládnout i automat na zvyšování hodnoty lístku. Elda nás už èekala na metru a odvezla domù
na veèeøi. Po veèeøi se jede zpátky do mìsta na noèní prohlídku. Fakt je, že
Elda je jeden z nemnoha øidièù, kteøí omezení rychlosti považují za omezování
osobní svobody a znaèky u silnice za dobovou dekoraci. Koneènì jsme se
svezli také osmdesátkou a to ještì mezi vyprávìnými historkami komentovanou výroky “... kam se cpeš ... tak jedeš nebo nejedeš ... no to si mùžu myslet
že se budeš takhle courat ... ”. Skoro jako “..nakloòte se ke mnì, mùj synu...” z
filmu Èetník ze Saint Tropez.
Noèní D.C. vypadá nádhernì.
Z vìtšiny míst je vidìt 170 m vysoký Washingtonùv památník,
který pomáhá orientaci. Budova kongresu je pohádkovì
osvìtlená a spoøádanì se leskne v rybníèku reflecting pool,
který má jediný úèel a to odrážet noèní obraz památníku a
byl k tomuto úèelu vyhlouben.
Navštívili jsme památník padlých ve Vietnamské válce, památník padlých v Korejské válce a memoriály Lincolna a Roosevelta. Obzvláštì poslední je
velmi pùsobivý s množstvím
Památník Washingtona se spoøádanì odráží
soch, vodopádù a pamìtních
desek - zachycuje cestu ameri- v reflecting pool. Za vìží vpravo vykukuje Kapitol.
- 17 -
ky od hospodáøské krize až do vítìzství ve druhé svìtové válce. Závìrem ještì
noèní procházka po nábøeží Tidal basin. Veèerní mìsto je vždycky pìkné, když
je v nìm velké množství vodních ploch. Pak už jenom cesta noèní dálnicí zpìt
do Gaithersburgu. V jednu v noci je úplnì stejný provoz jako za dne. Kam všichni jezdí, bùh suï. Už si také zaèínáme zvykat i na Eldin zpùsob øízení - za neustálého vyprávìní historek prokládaných komentáøi o ostatních úèastnících
silnièního provozu to mastí s naprostým pøehledem. Na to, že øidièský prùkaz
získala asi v pìtapadesáti letech, je to docela slušný výkon.
Sobota 25.8.
S prùvodcem za kulturou
Elda dnes nepracuje a tak máme prùvodce na plný úvazek. Vstáváme sice až o
pùl desáté, neb jsme to veèer trochu protáhli. Protože jsme zapomìli vzít mrazicí vložku do cestovní lednice se svaèinou, kupujeme u benzínové pumpy led.
Za $1.5 je ho asi 2 galony - musíme pùlku vysypat do trávníku, aby se do lednièky kromì ledu vešla také svaèina. Elda je Elda a tak ihned míøíme do Galery of
Art. Budova je moderní, postavená ve dvacátém století a je úplnì úžasná.
Všechno je velmi strohé a pøesto noblesní - bílé stìny, kámen, mramor a døevo.
Obrazárna je koncipovaná jako samostatné prùchozí místnosti asi 8x10 m, které jsou rùznì propojené do nekoneèného bludištì. Místnosti jsou èíslované,
takže pokud se držíme èíslování, jde to chronologicky. To je ovšem vycházka
na nìkolik dní a tak rùznì pøebíháme a nìkolikrát dokonce bloudíme. Podle
mapky by se v tom asi dalo vyznat, jenže nᚠprùvodce nedá jinak, že musíme
vidìt co nejvíce a hlavnì všechno podstatné. A tak rejdíme sem a tam a kocháme se Rembrandtem, Renoirem, Goyou, Van Gogem. Po obèerstvení v podzemním bufetu kde vaøí opravdické espresso za $3.25 pokraèujeme v prohlídce
impressionistù a moderního umìní. Vzhledem k èasové tísni po ètvrté hodinì
opouštíme klimatizované sály a pøecházíme do Kongresové knihovny, kde je
otevøeno jen do pìti hodin. Stíháme to v pohodì, neb je sobota a místo k parkování se vždycky nìkde najde.
V knihovnì Kongresu
je 750 milionù publikací
(poèítají se nejen knihy,
ale také èasopisy).
Zvenku to ani tak nevypadá. Uvnitø je to poctivá práce - mramor, kámen a døevo, žádné náhražky. Ve skuteènosti
do areálu kromì hlavní
Bufet v suterénu Galery of Art. V pozadí za
sklenìnou stìnou okrasný vodopád až do kavárny.
budovy s èítárnou patøí
- 18 -
také další dvì obrovské
budovy - vše propojeno
podzemními chodbami
a potrubní poštou.
Po návratu do auta pojídáme svaèinku a následuje krátká projížïka do
Georgetown - staré mìsto. Malé domky ve starém sytlu a úzké ulice dávají této mìstké èásti úplnì jiný rozmìr než
rozmáchlé hlavní mìsto.
Knihovna Kongresu, foyer.
Dnes je to prestižní obytná ètvr. Rodiný domek
tu stojí mnohonásobek ceny v okrajových obytných zónách. V Georgetown
University byl zrovna den uvítání nových studentù - nìco jako den otevøených
dveøí pøed zaèátkem školního roku. Neodolali jsme tedy a šli se taky pøivítat. Co
je na americké spoleènosti pøíjemné, je to, že nikdo nikoho nijak neomezuje když je otevøeno, tak si každý mùže prohlédnout co chce a nikdo se ho neptá
kde se vzal a co tu dìlá. I prohlédli jsme si uèebny a došli až do slavnostního
sálu. Pìkné to tam mají. Budovy jsou z minulého století, ale v zachovalém stavu a vevnitø slušnì zaøízené. Dokonce ani ve výtahu nebyly pomalované stìny
s vyrytými nápisy, je to pøece výtah i pro studenty.
Poslední zastávkou je Kennedy Center - v pøekladu by to mohlo být nìco jako
Dùm kultury a oddychu Johna Fitzeralda. Nìkolik divadelních a koncertních sálù propojených
foyery, balkony a terasami, to vše o pùdorysných rozmìrech fotbalového høištì. Vyjeli jsme
výtahem až na nejvrchnìjší terasu. Je tam bájeèný výhled na hotelový komplex Watergate,
øeku Potomac a záliv Chesapeake bay. Pìkné
je pozorovat letadla, pøilétající na National Airport - z bezpeènostních dùvodù pøilétají nad øekou Potomac. A skuteènì všechny Boeingy,
MD-èka i Tristary na klapkách a s vysunutým
podvozkem vytáèejí zatáèky nad zákruty øíèního údolí, to vše ve výšce tak 200 m, tìžko øíci,
možná ménì. Pøed Kennedy Center nasazují
pøeposlední zatáèku a v sestupném letu na pùl
plynu mizí za Arlingtonským mostem. Na to jak
jsou blízko pùsobí jen nepatrnì vìtší hluk, než
Kennedy Center,
provoz z pøilehlých ulic.
pohled ze sousední ulice.
- 19 -
Máme toho už docela
plné brýle, odcházíme
do auta a vyrážíme
smìr Geithersburg s
obvyklými komentáøi
o dopravní situaci.
Cestou se snažíme
pøemluvit Eldu k návštìvì supermarketu,
abychom mohli nìco
Na støeše Kennedy Center - v pozadí vlevo pøístavištì
nakoupit na zítøejší
Georgetownu, vpravo hotelový komplex Watergate.
cestu, leè marnì. Prý
je všechno nakoupeno a nemáme si nic vymýšlet, hotovo. Tož, co se dá dìlat. Spoøádali jsme
tedy veèeøi a se Šurikem vyrazili zpìt do noclehárny. Pøemluvit Šurika k návštìvì obchodu nebyl zdaleka takový problém. Sice jsme potøebovali jen nìjaké pití na cestu a pár housek, ale i
tak to trvalo pøes pùl hodiny. I když v amerických obchodech je orientaèní systém vestavìný do nákupního vozíku - podle abecedy se najde v seznamu požadovaná komodita a u ní je
èíslo regálu, ve kterém se nachází. Jak prosté.
Bohužel slovo Beer v seznamu není, neb ve státì Maryland se alkoholické nápoje prodávají
pouze ve zvláštních obchodech a ten je v jedenáct veèer obvykle zavøený. Jako v Rusku. Ještì že máme v lednièce poslední Guiness.
Terasa Kennedy Center
Nedìle 26.8.
a všudypøítomná letadla.
Na východní pobøeží
Šli jsme zase pozdì spát a tak se nám moc nechce vstávat. Ale nedá se nic dìlat, máme pøed sebou nabitý den. Ostatnì máme pøece dovolenou tak si musíme užívat a ne se rozvalovat v posteli. Dnes je na øadì výlet do Annapolis a cesta na polostrov Eastern Shore k Atlantiku. Balíme vìci na 3 dny a vyrážíme krátce po desáté hodinì dvìma vozy - Elda má dnes opìt volno a tak máme zase
prùvodce na plný úvazek. Nemùžeme se dohodnout kdo s kým pojede - všichni chtìjí s Eldou. Nakonec dámská polovina nasedá dobrovolnì k Šurikovi.
Stejnì je to jen slabá hodinka cesty - z Gaithersburgu do Annapolisu je to tak
50 mil. Elda jede 65-75 mph a bravurnì brzdí pøed radarovou kontrolou - inu
jezdí tu èasto, tak zná ta správná místa. Skoro celou cestu jedeme v levém
nebo støedním pruhu. Šurik tentokrát musel taky zle pøitopit pod kotlem Toyoty,
protože pøijíždí s ani ne 5 minutovým zpoždìním. Necháváme auta na parkovišti pro turisty - $1 na hodinu. To už se i nám zdá docela láce i když je to skoro stej- 20 -
nì jako u tìch vydøiduchù na letišti v Ruzyni.
Vycházíme do mìsta - nejprve na
visitor center nabrat mapy a prospekty s obrázky. To je tady takový zvyk, že v každém turisticky zajímavém místì je visitor center,
kde je klimatizace, ochotní informátoøi, panely s obrázky a text,
stojany s mapkami a informaèními materiály. Vše vèetnì WC je
samozøejmì zadarmo.
Pøi cestì okolo kostela právì konèí nedìlní mše a tak se jdeme
mrknout dovnitø. Kostel je samozøejmì klimatizovaný i když pochází z druhé poloviny 18. století.
Poèítám, že tu klimatizaci tam pøidìlali pozdìji. Lidé se po mši nerozcházejí, ale živì diskutují v pøilehlém parèíku, nìkteøí si dokonce pøinesli obèerstvení. Na to, že
to je hlavní mìsto státu Maryland, to vypadá spíše venkovsky
pøátelsky než “stoliènì”. Fakt je,
Annapolis, letecký snímek z prospektu.
že mìsteèko má historické cenDole kostel, za ním vlevo State House,
trum velikosti starého mìsta v
v pozadí pøístav a Naval Academy.
Kutné Hoøe, celková rozloha mìsta bude spíše menší, tak 10-15 tisíc obyvatel.
Následuje prohlídka State House - budovy senátu, kongresu a vrchního soudu
státu MD - inu hlavní mìsto. Všechny sály vèetnì parlamentních komor jsou pøístupné k nahlédnutí. Budova vypadá pomìrnì honosnì, ale pøi tom je pomìrnì skromnì vybavena a zaøízena. Inu luxus si tu senátoøi a kongresmani musí
poøizovat za vlastní. Možná je to tak i lepší. Celou budovu hlídá kromì techniky
jediný policista, který ještì navíc zdraví pøíchozí a poskytuje turistické informace. Asi kumulace funkcí. Na zdejším systému je pøíjemné, že daòový polatník
se mùže podívat úplnì všude, i do pracovny pøedsedy senátu. Alespoò si
mùže udìlat obrázek, jak je s jeho danìmi nakládáno. Jmenovité hlasovací zaøízení je samozøejmostí. Proè by voliè - návštìvník zasedání - nemìl vidìt, jak
jím volený zástupce hlasuje, že.
Dále procházíme hlavní tøídou Annapolisu s odpovídajícím názvem - Main Street. Je to v podstatì jediná rušná ulice ve mìstì, všude jsou pøedevším krámy a
kavárny, nebo místo je turisty velmi navštìvované. Místní pøístav slouží jako
- 21 -
parkovištì jachet movitìjších Washingtoòanù (ti ještì movitìjší mohou parkovat zøejmì pøímo v D.C. v
Georgetownu, ale tam je
velmi málo místa, na záliv
je to dál a bude to i o nìco
dražší, poèítám. Tady je jachet asi nìkolik tisíc, tìžko
odhadnout. Voda v zálivu
je øádnì špinavá, ale na
moøi se to plachtami a èluny jen hemží. Od moøe
Annapolis, Main street za poledního žáru.
vane svìží vìtøík - je tu pøeÈervená dlažba je z místního kamene.
ce jen o pár stupòù ménì,
než v rozžhaveném mìstì. Dáváme si italskou zmrzlinu od pravého itala, za necelé $2 kus. N koruny už to nepøepoèítáváme, takže nám velmi chutná. Škoda
jen, že jsem si s ní pokapal bílou košili. Pøíštì si místo èokoládové dám vanilkovou, nebude tak vidìt. Cestou do Námoøní akademie maskuji flek na košili popruhem od batohu. Jde to špatnì, musím si pomáhat mapou. To jsem ale
èunì.
Brána U.S. Naval Academy je turistùm otevøená. Chovanci akademie mají zøejmì také volný východ. Dévéák na bránì sice sedí, ale ani nevychází z klimatizované budky, pouze zpisuje pøijíždìjící vozy a otvírá jim závoru. Na visitor centru mi Ella pere košili, já zatím stojím na nábøeží jen v kraasech a dìlám, že je
mi kdovíjaké horko. Za malou chvilku už zase vypadám jako normální civilizovaný èlovìk, mokrá košile navíc pøíjemnì chladí.
Procházíme se budovami a sály akademie úplnì volnì. Chovanci tu sice všude
pobíhají, ale zjevnì
nikomu nevadíme.
Ti co jdou na vycházku do mìsta,
mají tak bílé uniformy, že se na nì v pálícím slunci ani
nedá koukat. Prohlížíme si slavnostní
sál, síò tradic a muzeum.
Muzeum
mají obzvl᚝ pìkné. Je tu spoustu
materiálù, zvláštì z
II. Svìtové - Pearl
Annapolis, pøístavištì.
Harbor,
Midway,
- 22 -
Guam,
Guadalcanal,
Iwojima. Ke všemu jsou
modely lodí, tabla a video. Škoda, že to holky
moc nebaví, vydrželi bychom tu nejménì celé
odpoledne.
Také jsme navštívili kapli
- je velká a zajímavá,
hlavnì programem - nejprve mše protestantská,
potom katolická a baptistická. Muslimská a židovská se slouží jenom
v pátek, ostatní skoro
Naval Academy, sami ve slavnostním sále.
každý den. Je to asi podle zájmu. To vše pod jedním oltáøem - snad jsou ti zámoøští køesani nìjak snášenlivìjší. A asi nejenom køesani.
Je horko a máme hlad. Vracíme se na parkovištì, dlabeme pøipravenou svaèinku. Louèíme se s Eldou, která se vrací do D.C. a vyrážíme smìr Pocomac City,
kde máme zamluvený pokoj. Je to více než 100 mil a pøi zdejších zvyklostech
na rychlost jízdy a Šurikovì spoøádanosti to máme dobøe na dvì hodinky.
Pøejíždíme Chesapeak Bay Bridge - asi 4,5 míle dlouhý most pøes úžinu zálivu
Chesapeak Bay. Za prùjezd se platí $2,5. Škoda, že nikde není místo k zastavení - je to docela impozantní stavba. Každý smìr dálnice má své dva pruhy na samostatné konstrukci - asi aby pøi poruše jedné z nich je možný omezený provoz obìma smìry po druhé. Na druhém konci mostu už je poloostrov Eastern
Shore. Ráz krajiny se rychle mìní, u pobøeží jsou bažiny a dále do vnitrozemí
už jen nekoneèná pole kukuøice. Obydlené osady jsou od sebe pomìrnì daleko, tak 10-20 mil a stejnì je to vždycky jen pár usedlostí. Dálnice už tu nemá
charakter “interstate”, oba proudy jsou sice stále oddìleny 20 m širokým zeleným pruhem, ale køižovatky nejsou mimoúrovòové a obèas je klidnì i nìjaký
semafor. Rychlost je omezena na 55 mph, je to úplná hrùza. Jestli mi na téhle
zemi nìco vadí, tak je to bezesporu to, že po skvìlé dálnici a bezvadným vozem jede èlovìk pomaleji, než doma z Kolína do Nové vsi. Je to úmorné, vùbec
to neutíká a navíc i ty míle jsou delší než kilometry, takže se jich pøi vší snaze za
hodinu neujede o moc víc než 50.
Šurik je sice v klidu, neb je na to za ty roky zvyklý, ale my když už to nemùžeme
vydržet, navrhujeme zastávku v nejbližší obèerstvovnì. Volba padla na Dunkin
Donuts, dáváme si kávu a donuty. Pinta hnìdé vody, která jen vzdálenì chutí
pøipomíná lahodný vonící nápoj je za rovný dolar, donuty okolo $0,7. Pátková
starší je z toho cestování docela rozvaøená a zaèíná být velmi nesnesitelná. Ostatnì jako obvykle, když není dost vèas jídlo nebo nìco jiného. Jedeme radši
- 23 -
hned dál. Do Pocomac
City pøijíždíme v pùl šesté. Motorest Days Inn u
silnice má pro nás opravdu pøichystané dva pokoje, každý se dvìma obrovskými postelemi, pokoj
za $40 na noc. Protože
na cestu k oceánu už je
docela pozdì (je to asi 10
mil kdovíkudy), jdeme se
koupat do motelového
bazénu ve dvoøe.
Zastávka na venkovì, oáza mezi kukuøicí.
Velmi pøíjemná vìc, ten
bazén. Rácháme se do sytosti, až je nám skoro chladno - po návratu do pokoje
dokonce vypínáme klimošku. Na veèeøi jdeme do sousední restaurace. V životì bych nevìøil, že nìkdy budeme bydlet v americkém hotelu a jíst v americké
restauraci. Dlužno pøiznat, že hotel i restaurace má do špièky ve svém oboru
pomìrnì daleko. Ale stejnì jsme zøejmì zvolili špatný model - vydìlávat v Èesku a utrácet v Americe není nejšastnìjší øešení.
Restaurace je velmi pøíjemná, porce slušné, bereme 3 plata s rùznými pochutinami (krabí karbanátky, ryby, kuøe, šunka) a pøílohami (nudle, smažený ananas, hranolky, br.kaše). Rozkládáme to všechno na pìt talíøù a máme zatracenì co dìlat. Zapíjíme to místním Budweiserem - chutná trochu jako gambrinus
desítka, ale je úplnì svìtlý a beze stopy po pìnì. Poøád lepší, než všudypøítomná kola.
Èíšnice vyklápí dandovu kolu èásteènì na stùl a èásteènì na zem. Chudák se
pak omlouvá celý veèer. Led z koly vydržel na zemi dobøe ètvrthodinu, než se
vstøebal do koberce.
Kromì piva je led ve
všem a to tak, že polovina sklenice. To
nestaèí roztát ani za
hodinu, takže když
èlovìk vypije sklenici koly, dostal vlastnì nápoje jenom
dvì tøetiny sklenice.
Zbytek se vyhazuje
v pevné fázi. Asi mají
k ledu nìjakou
zvláštní náklonnost.
Po únavné cestì je hotelový bazén hotovým požehnáním.
- 24 -
Veèeøe pro 5 lidí pøišla celkem na $45 plus $10 spropitné, které je tu povinné.
Asi jsme opravdu zvolili špatný model, doma se za to dá žít týden.
Nìkolik slov o hotelovém pokoji
Motel nese název Club450 a patøí síti Days Inn. Vypadá pomìrnì zánovnì. Je
postaven nikoliv ze døeva, jako všechno kolem, ale má zøejmì betonový skelet
a zdìné stìny. Je to levný hotel a použité materiály tomu odpovídají. V koupelnì nejsou žádné kachlíky, ale jakési plastové desky s povrchovým vzorem, které jsou v rozích docela obstojnì spojeny plastovými lištami. Plastová vana se
nepodezdívá, ale je vylisovaná i pøední stìnou až k zemi. Tak je to tady všude.
V dalším hotelu Motel6 to bylo dovedeno k úplné dokonalosti - plastová vana je
z jednoho kusu i s obvodovými panely až do výše 1,5 m. Tím pádem není potøeba nic s nièím spojovat - je to nìco jako bytové jádro. Je to geniální, jenom se
nesmí zapomenout dát do koupelny ta vana døív, než se zaène stavìt. Jo a taky
nevím, jak se vyrábí výlisek 2x1x1,5 metru.
Pokoj má základní vybavení 2 postele velikosti bìžné manželské, noèní stolek
s dvojitou lampou, telefonem a budíkem s rádiem, komoda s televizí velké zrcadlo a stùl s dvìma židlemi, stojací lampa a klimatizaèní bedna. Sociální koutek má desku s umyvadlem a zrcadlem 3x3 stopy, vìšák na ramínka a oddìlenou koupelnu s vanou a záchodem. Všude koberec, na stìnách tapety. Dveøe
z pokoje jdou rovnou na ulici - nìco jako pavlaè. Zvenku se dveøe otvírají na
magnetickou kartu, kterou èlovìku nahrají na správné èíslo pokoje v recepci
po registraci platební karty. Celý komplex má centrální budovu s recepcí, bufetem a halou, pokoje jsou oddìlené “pøes ulici”. Uprostøed areálu mezi budovami je bazén tak 15x10 m se stoleèky a židlièkami okolo. Celý komplex stojí prakticky u silnice - oddìluje jej jenom parkovištì, dokonce spíš jenom pøíjezdová
cesta na parkovištì a jedna øada parkovacích míst. Vzhledem k nízké rychlosti
hluk ze silnice ani není nijak zvl᚝ slyšet, když se pustí klimoška, tak vùbec.
Hosté mají auta pøímo pøed pokojem. Je to sice divné, ale, zdá se, velmi praktické. Prostì pøespat a
ráno jet dál.
Pondìlí 27.8.
Koneènì oceán
Po snídani v hotelovém bufetu vyrážíme smìr moøe. Asi
po 10 mílích projíždíme objekt NASA.
Komplex zabírá nìkolik ètvereèních kilometrù louky a
lesa. Má vlastní letištì, obytné budovy,
laboratoøe. Všude
Hotelové parkovištì - i ty trucky jsou tu nìjak vìtší.
- 25 -
po louce je mnoho obrovských parabolických antén, které jsou natoèeny rùznými pod rùznými úhly k obloze. Visitor center má zavøeno. Je to pomìrnì
malá budova s nepøíliš dokonalými maketami raket na okolním trávníku. Podle
poutaèe ladíme na rádiu 760 kHz, což je lokální vysílaè s informacemi pro návštìvníky a dovídáme se, že otevírají až za pùl hodiny. Nechce se nám èekat,
však zítra je taky den a stejnì pojedeme kolem.
Jedeme tedy dál, projíždíme bažinatou krajinou, charakteristickou pro ostrovy
severovýchodního pobøeží. Je tu spoustu mostù pøes nespoèet øíèek a jezer.
Jedna z øek se jmenuje Mosquito River, pøemýšlím proè asi. Pøes mìsteèko
Chincoteaque, které asi žije jenom z turistù, projíždíme do národního parku na
pobøeží. Vstup je $5 na týden, jednotná taxa na auto, bez ohledu na poèet pasažérù. Cestou potkáváme nìkolik koní, kteøí tu žijí ve volné pøírodì. Jsou nìjak
vyhublí, asi je poøád štípou ti mosquiti z riveru.
Autem dojíždíme prakticky až na pláž. Opravdu Atlantic Ocean. Modrozelená
barva a plហz hodinkového písku kam oko dohlédne. Podle mapy je plហ16
mil dlouhá. Vzhledem k tomu, že je
pondìlí, je lidí docela málo. Rozbalujeme nejnutnìjší vìci
a rovnou se vrháme do vln. Oceán
je prý dnes klidný,
vlny jsou jen 2-3
metry. Voda je pøíjemnì chladná, leè
odporné chuti. Ale
nepálí tolik v oèích
jako Jadran. Poctivì se mažeme krémem proti opalováAtlantic Ocean. Opravdický. Na pláži jsme skoro sami.
ní, ale i tak jsme veèer všichni jako vévoda Rajské Ja blko. Slunce pálí jako ïas a v pøíjemném
pobøežním vìtru se to ani nezdá. Odjíždíme v podveèer, rozmáèení a pøipálení.
Po oèistné spršce v hotelu jdeme nejdøíve na nákup porce tekutin a svaèiny na
zítra a potom do èínské restaurace na veèeøi. Èínská restaurace v americkém
pojetí vypadá jako McDonald - jídelníèek na pultem, všechno v plastu. Jenom
za pultem jsou opravdoví èíòani, usmìvaví a pøívìtiví. Šurik vybírá 4 porce rùzného èehosi a 5 talíøù. Jídlo je výborné, spousta zeleniny a mìkké masíèko.
Máme co dìlat, abychom to spoøádali. Celkem všechno za necelých $40 i s pitím. Vracíme se do hotelu a jdeme spát hned a všichni.
- 26 -
Úterý 28.8.
Do Norfolku na ponorky
Snídanì v hotelu - sortiment je stálý, obvyklé placky a donuty s pùllitrem øídké
kávy. Krátce pøed desátou vyjíždíme smìr Norfolk. Cestou se stavujeme ve Visitor centru NASA, ale po návštìvì Air&Space Museum v D.C. už je to jen venkovská výstavka. Za necelou pùlhodinku máme prohlédnuté vše a jedeme.
Do Norfolku je to pøes 100 mil. Krajina je už druhý den stejná - rovina jak stùl,
silnice rovná bez zatáèek. Cesta je úmorná. Poèasí je také jedna podivnost - je
pod mrakem asi 85°F a vlhko tak 90%. Nìco jako paøeništì. Vlhko je i v klimatizované Toyotì. Cesta osmdesátikilometrovou rychlostí je snad trest za to, že
doma pøekraèujeme povolené limity. Šurik je vzorný dodržovatel pøedpisù kde je 55 jede radìji 53 nebo i 50, jeden nikdy neví. Silnice je venkovská s køižovatkami, ale dva pruhy každého smìru jsou od sebe stále oddìlené zeleným
pásem. Pøedjíždìjí nás i farmáøi s pickupy, o kamionech ani nemluvím. Ale Šurik je tvrïák. Po necelých dvou hodinách pøijíždíme k Chesapeak Bay Bridge
Tunel. To je úplnì úžasné dílo, které spojuje jižní cíp Eastern Shore s pevninou.
Více než 17 mil dlouhý pøejezd je tvoøen mostem a dvìma tunely pod moøem.
Mostu je celkem 15 mil ve dvou oddìlených pásech, dva pruhy každým smìrem. Ve dvou místech mosty konèí na umìle navršených ostrovech a vozovka
náhle mizí v podmoøském
pøes 1 míli dlouhém tunelu,
který je 30 m pod hladinou
oceánu. Nad tunelem mohou proplouvat i ty nejvìtší
letadlové lodi, které mají v
Norfolku domovskou základnu. Je to docela podivný pocit, když silnice najednou
jde s kopce do hlubin tunelu. Pøedstava, že nade
mnou jezdí lodì není nijak
povzbuzující. Most je tak
dlouhý, že uprostøed není vidìt pevninu ani na jednu
stranu - kolem dokola jenom moøe s mlhavým obzorem (pravda viditelnost
vzhledem k vysoké vlhkosti
vzduchu nebyla pøíliš vysoká, za dobrého poèasí by
pevninu nejspíš vidìt bylo).
Na posledním ostrovì je par- Obrázek z prospektu s projíždìjící letadlovou lodí.
kovištì s výhledem na celé Dnes jsou však mostovky dvì samostatné pro každý
smìr a stýkají se pouze na ostrovech v tunelu.
dílo. Zastavujeme a kochá- 27 -
me se pohledem na
most mizící v nekoneènu
a siluetu Norfolku z druhé strany. Nad tím vším
jako v každém americkém mìstì pøelétávají
jedno za druhým letadla
na Norfolk International.
Obèas je vidìt také vojenský stroj, napø Hercules
Coastal Guard nebo Gulfstreamy a F14 míøící na
Naval Air Station v NorfolZastávka na posledním ostrovì Chesapeake Bay
ku. Podle prospektu je
Bridge - Tunnel. Most sice mizí v nekoneènu,
prùliv velmi frekventovaale na obzoru už je patrná silueta Norfolku.
ným místem - my jsme
tam strávili dobøe tøi ètvrtì hodiny a za tu dobu projely dva neduživé motorové
èluny, které z té výšky byly sotva vidìt.
Z mostu pøijíždíme pøímo do do støedu mìsta. Už na první pohled je to živìjší a
prùmyslovìjší mìsto než Washington (ve vší úctì ovšem). Spletí dálnic se dostáváme do starého mìsta. Auto parkujeme v krytém parkovišti a do mìsta jdeme pìšky po nábøeží. Už první pohled do dokù na protìjší stranì prùlivu odhaluje vrtulníkovou letadlovou loï USS64 a jakýsi torpédoborec, které jsou tu
zjevnì v opravì. Po nábøeží se dostáváme do námoøního muzea. Je to taková
podivná budova, z dálky pøipomínající lodní nástavbu, uvnitø jsou pak modely
lodí všeho druhu. Zajímavìjší je vedle parkující bitevní loï Wisconsin, která patøí k nejvìtším bitevním lodím, jaké kdy byly postaveny (výtlak asi 50.000 brt),
t.è. v dùchodu (ale zakonzervovaná pro pøípadné použití). Je to pomìrnì úctyhodné tìleso o délce 270 m s 12 šestnáctipalcovými dìly a nepoèítanì menších laufù a vypouštìcích zaøízení pro Tomahawky. Loï je pøístupná pro návštìvníky po celé první i druhé palubì. Když to èlovìk vidí z bezprostøední blízkosti, je to hrozná masa železa. Otoèné vìže na pøídí a zádi se tøemi 16" laufy
každá jsou tak velikosti vìtšího rodinného domku (když nepoèítám 15 m dlouhé hlavnì). Ostatnì i kotva (pøes 10 t železa) a øetízek, na kterém se spouští, zabírají dobrou polovinu pøídì. Je to hrùza, i ty netenší pøepážky a žebra mají
tloušku tak 2 centimetry. Na to, že Wisconsin má rok výroby 1944 s jednou generální opravou vypadá všechno velmi zachovale.
Po prohlídce lodi jdeme do muzejního bufetu na kávu pøi bojové poradì urèujeme další plán - veèer projížïka lodí a pøenocování nìkde v motelu za mìstem.
Jdeme tedy koupit lístky na Naval Base Cruis - $12 na osobu, na pìt lidí tedy
$60. No jak už víme, nesmí se to pøepoèítávat. Platíme kartou od èeské GE a
není v tom žádný problém, jenom autorizace trvá o pár vteøin déle než u zdejších bìžných American Express.
- 28 -
I zepøedu vypadá Wisconsin
úctyhodnì. Kotvy na øetízku
mají okolo 10 tun každá.
Pøední dìlová vìž Wisconsinu. Úctyhodné Výjezd je v 18.30 a tak se do té doby
rozmìry jsou patrné pøedevším ve srovnání jdeme trochu projít po mìstì. Nasás postavou dospívajících potomkù, kteøí sedí
váme atmosféru pøístavního mìsta
na zábranì nejménì 5 metrù pøed vìží.
a cestou kupujeme hamburgery do
sáèku. V pùl sedmé vyplouváme na docela solidnì vypadající výletní lodi s
otevøenou horní palubou. Kromì toho, že Norfolk je nejvìtší námoøní základnou na východním pobøeží má také obrovský obchodní námoøní pøístav. Lodí
výletní jedeme už dobøe pùl hodiny a všude okolo jsou samé doky, kontejnerová pøekladištì, lodì, bárky a remorkéry. Po chvíli však skuteènì dojíždíme na
základnu US Navy. Lodì parkují u pùl míle dlouhých mol z obou stran. Nepoèítanì je torpédoborcù (vìtšina tøídy Ticonderoga), obèas vìtší køižník, výsadková plavidla, nákladní a zásobovací lodì. Èím dále proplouváme do námoøní základny, tím zajímavìjší exponáty jsou k vidìní. Následují 3 ponorky tøídy Los Angeles, vrtulníkové letadlové lodì a úplnì nakonec zlatý høeb veèera opravdové letadlové lodì tøídy Nimitz - USS Theodor Roosevelt a USS Harry
Truman. Obì patøí k tomu nejvìtšímu, co námoønictvo provozuje, výtlak pøes
100 tisíc tun, délka pøes 300 m. Lodì stojí každá z jedné strany mola a pøitom
se palubami témìø dotýkají. Díváme se ze vzdálenosti dobøe 300 m a i tak to pùsobí neskuteènì obrovsky. Fotíme co se dá, ale vzhledem k nastupující tmì nevím jestli z toho nìco vyjde.
- 29 -
USS Theodor Roosewelt zezadu a USS Harry Truman zepøedu.
Pro srovnání velikosti jsou na molu uprostøed nákladní automobilu.
Zpáteèní cesta už probíhá bez zastávky. Jako správní masòáci konzumujeme
pøedem zakoupené hamburgery a spoøádanì je zapíjíme kolou. Do pøístavu se
vracíme za tmy. Je to docela pìkná podívaná, jak se život v pøístavu nezastavuje ani v noci. Kontejnerové pøekladištì je osvìtlené jako za dne a lodì se vykládají a nakládají bez zastávky. Vystupujeme asi o pùl deváté zpátky do toho paøníkového hicu, na lodi bylo o mnoho pøíjemnìji. Alespoò jsme si za tìch $60 užili pìkného pokoukáníèka.
Nasedáme do auta a vyrážíme smìr Richmond. Cesta je znaèená dobøe, takže
ani za tmy není žádný problém trefit ty správné dálnièní nájezdy a odboèky. Asi
po 30 mílích zastavujeme v hotelu Motel6, objednáváme 2 pokoje a jdeme ležet. Pokoje jsou jako by z oka vypadly tìm z minulé noci, asi je to model M1,
snad jenom o pár let novìjší nábytek a ménì hluèná klimoška, že se pøi ní dá i
bez problému spát.
Støeda 29.8.
Po stopách prvních osadníkù
Vzhledem k tomu, že Motel6 nemá v cenì snídani, dìláme inventuru zásob a
dojídáme prakticky všechno, co máme. Vyjíždíme už pøed desátou - smìr Yorktown. Od motelu je to docela blízko. Prohlížíme si místa památných bitev za
nezávislost, nejprve kamenný památník a potom jednotlivá pole, kde se kdo
zakopával a odkud pálil. Jsou to jistì historická místa nejvyšší dùležitosti, ve
skuteènosti tam krom posekané trávy je pouze informaèní tabule. Vzhledem ke
vzdálenosti jednotlivých míst a hicu venku, je prakticky možná pouze autoturistika. Výsledkem je masòácký výlet - klimatizovaným vozem se podle turistických smìrovek po asfaltové silnici dojede na odpoèívadlo èi parkovištì, co nejblíže informaèní tabuli, aby ji bylo možno pøeèíst bez vystupování z vozu. Po obhlídce okolí z okna se mùže jet k dalšímu historickému bodu, tak celem asi 15
mil. Inu, jiný kraj...
Dalším místem návštìvy je Jamestown, místo vylodìní a usídlení prvních pøistìhovalcù. Tady je to o nìco zajímavìjší, nebo je alespoò co prohlížet. Také je to
- 30 -
místo, kde se nìco zajímavého stalo už pøed
400 lety a to je pro Ameriku nìco jako pravìk.
Jsou tu vykopávky a modely domù prvních osídlencù, zaèátky øemeslné
a pozdìji i prùmyslové výroby. Jeden z takových
exponátù je GlassHouse
- dílna, kde se ruènì fouká sklo. V 85°F horku (a
to je na místní pomìry docela milosrdnì) tu dva neTakhle prý vypadal Yorktown v dobì války za nezávislost.
šastníci v dobovém obleèení opravdu stojí u pece s roztavenou sklovinou a foukají sklenice, džbánky a
rùzné jiné vìci, které si turisté kupují. U té pece musí být smrtelné vedro. Asi se
na to dá taky zvyknout.
Zajímavým postøehem je to, že aè je historie Spojených státù z našeho pohledu nedlouhá, o to více je oslavovaná a ochraòovaná. Je to vidìt všude, kde je
nìco z minulosti.
Dalším cílem je Wiliamsburg, mìsto, které si zachovalo pùvodní historický ráz
až do dnešních dnù. Nìco jako živý skanzen. Auto jsme odstavili na parkovišti
pro turisty a do Visitor center jedeme bezplatným autobusem. Na to, že celková délka trasy je asi 300 metrù to bylo pomìrnì komplikované. Øidiè asi 5 minut intenzivnì komunikoval s centrálou, jako kdybychom cestou mìli pøekroèit
rychlost zvuku a minout deset otoèných bodù. Naštìstí byl autobus pøíjemnì
klimatizován, takže jsme nikam nepospíchali.
Ve visitor centru jsme zjistili, že prohlídku je možné uskuteènit výhradnì autobusem, stojí to $30 na hlavu a trvá 3
hodiny. Nemìli jsme tolik èasu ani penìz. I dali jsme si kávu v místním knihkupectví (to je tu takový zvyk - aby èlovìk nemusel pøerušovat nákup, je v
obchodì obèerstvovna), prohlédli si
kamenný model mìsta a pak jsme vyrazili smìr Washington. Pøed námi je
110 mil, takže nejménì 2 hodiny cesty. Šurik i Toyota Camry se dnes
ovšem pøekonávali - jednu chvíli jsme
jeli skoro 70 mph - to když nás dojíždìl další Kenworth a vypadalo to, že
nás be milosti pøežehlí na placku. KaMísto vylodìní prvních osadníkù.
mionisti, kteøí se jako u nás domlouva- 31 -
Glasshouse. Je nám hic i když se jenom koukáme.
jí CB rádiem o stanovištích policistù, jsou jedinými
narušiteli
omezení rychlosti a
jsou na dálnici nejrychlejšími úèastníky provozu. Pokud to ovšem
není moc do kopce a
nemají moc naloženo.
Rozhodnì jsou rychlejší než my se Šurikem.
Asi po hodince jízdy
jsme se rozhodli udìlat
pøestávku na doplnìní
potravy - benzín pro To-
yotu a hamburgery pro nás.
V provozovnì Burger King bylo pøíjemnì klimatizováno a za $3,25 je dvojitý
cheessburger s hranolky a 13/4 pinty koly. Nìkteøí z nás na kolu nemìli tu správnou žízeò a tak si do stejného kelímu natoèili kávu z várnice. Je to sice pravá
americká prùhledná, ale 13/4 pinty je nìco pøes 3/4 litru a to už je pøece jenom
slušná porce. Ani jsem netušil, že se dá vypít najednou takové množství teplého nápoje. Fakt je že jsme až do D.C. neusnuli ani nevyhládli. Celkem jsme v
pìti osobách spoøádali 1 kuøecí sandwitch, 4 dvojité cheessburgery, asi kilo
hranolkù, 8 sáèkù s keèupem, 5 pint koly, 3 pinty kávy, 4 kelímky mléka do kávy
a 6 cukrù. Pokud je nìkde ve Virginii úøad pro amerikanizaci turisktù, mìl by
nám dát alespoò èestné uznání.
Po pøíjezdu do Washingtonu se Šurik rozhodl ukázat nám svoje zamìstnání.
Ve srovnání s naším bývalým výpoèetním støediskem v Jaselské ulici je tato budova nìco jako sídlo mimozemšanù. Všechno je nádherné, od kobercù až po
bájeènì vybavenou kuchyòku a jídelnu. Vidìli jsme výtah, recepci, jídelnu a kuchyòku, 4 chodby, 20 zamèených dveøí a 2 kanceláøe programátorù, které
ovšem celkovým anarchismem ostøe kontrastují s luxusem a kulturou spoleèných prostor. Zdá se, že programátoøi jsou holt programátoøi i v Americe, ve vší
úctì samozøejmì. To mne pøece jen trochu potìšilo.
Další zastávkou už byl jen obchod s potravinami, kde jsme koupili obligátních
8 uncí šunky, 8 sýra, 1/2 galonu mléka atd.
Na ètvrthodinku ještì zajíždíme k Eldì sestavit plán akcí na následující dny. Je
rozhodnuto zítøek strávit ještì ve Washingtonu a v pátek ráno vzhùru do N.Y.
ètvrtek 30.8.
Poslední den v hlavním mìstì
Po tempu minulých dnù koneènì klidný spánek. Vstáváme pøed devátou a radìji si ani nepøipomínáme, že doma už budou 3 hodiny odpoledne. Po snídani
- 32 -
nás Šurik naposledy odváží na koneènou metra Shadey Grove. Jako staøí cestovatelé krmíme automat na lístky pìtidolarovkami a dostáváme potøebné magnetické kartièky.
Jedeme tentokrát do stanice Arlington Cemetry, kde máme v plánu návštìvu
stejnojmenného místa. Je to èestný høbitov pro padlé ve všech válkách a také
pro zasloužilé státní èinitele. Celkem je tu pochováno pøes 240 tisíc osob. Každému patøí asi 3 ètvereèní metry a náhrobek podle dùležitosti. Generál Bradley
má pomník asi ètyønásobné velkosti než øadový vojín. Rozlehlostí, úpravností,
zachovalostí a prostotou je to nebývale pùsobivé místo. Pøes mohylu Johna
Kennedyho docházíme až na vrchol kopce, kde je místo pro pietní slavnosti. Je
odtud bájeèný výhled na støed mìsta se všemi architektonickými dominantami. Operativnì se rozhodujeme, že do centra mìsta pùjdeme pìšky, odhadujeme to tak na 30-40 minut.
Nebylo to úplnì šastné rozhodnutí, už kvùli tomu, že èas, spotøebovaný cestou jsme mohli využít efektivnìji, ale procházka je procházka (resp. byla by,
kdyby nebylo 90°F a 90% vlhkosti). Jdeme pøes Memorial Bridge a musíme se
neustále zastavovat, nebo køižujeme pøíletovou trasu National Airport a v minutových intervalech nás pøelétávají v nekoneèném
proudu
dopravní stroje,
které pøistávají
na National Airport, který je odsud tak 2-3 km.
Pro piloty to
musí být docela
Arlingtonský most. MD-80 (asi) nahoøe míøí na National Airport.
nároèné, protoV pozadí Lincoln Memorial, vpravo vzadu památník G.W.
že poslední zatáèku o 45° napravo toèí ještì kus za námi a to je do pøistání tak 15 sekund. Zøejmì už to tady znají, protože všichni jedou na vlas pøesnì stejnou trasou, bez
velkého manévrování nasadí zatáèku a mizí za stromy. Pak už je slyšet jen reverz motorù a to už pøelétává další stroj. Nejak si na to poøád nemùžeme
zvyknout.
Okolo Reflecting Pool docházíme k památníku Washingtona. Bohužel je stále
zavøený. V pøilehlém bufetu tedy konzumujeme svaèinku, zapíjíme kávou a odcházíme na poslední návštìvu muzea - mužská polovina do National Air&Space, ženská bùh ví kam. Je nám už opravdu horko. Jsme venku nìkolik hodin a
tak nám klimatizovaný prostor muzea pøipadá jako mrazák.
Dokoukáváme zbytky toho, co jsme nestihli za minulé návštìvy. Ukazuje se, že
expozice Exploring Earth, která byla minule ještì zavøená na rekonstrukci je už
v plné parádì a tak mùžeme vidìt U2 v originále a kromì toho ještì spoustu ji- 33 -
ných zajímavostí. Mìli jsme v
plánu navštívit také Muzeum
shop, ale zbylo nám jen pár minut. Stejnì je to všechno
drahota.
Mažeme na metro, kde máme
sraz a potom hurá kamsi za Eldou. Sešli jsme se OK a vyrážíme na prohlídku chrámu církve adventistù (Jesus Last Day
Temple). Je celý mramorový a
vypadá ponìkud nepøirozenì,
jako by vùbec nepatøil do pøírody okolo. Vše je exkluzivnì
upraveno, ale dovnitø se nepouští - prohlídka konèí ve vstupní hale.
Jesus Last Day Temple.
Je celý z mramoru a bez oken. Mramor je
Dále jdeme do obchodního
tak tenký, že veèer prosvítá svìtlo ven.
centra, prohlédnout sortiment
prùmyslového zboží. Dal to docela práci k tomu Eldu pøemluvit. Ještì teï kroutí hlavou, co
že jako budeme nakupovat.
Nejprve proèesáváme nìco
jako OBI. Sortiment je docela
podobný, inu globalizace v praxi. Prodávají stejné náøadí Kinzo, Bosh, Stihl jako u nás, k
tomu ještì nìkolik místních
znaèek. Vše je jen mírnì dražší
než u nás.
Zahrada u Jesus Last Day Temple.
Všechno je tak zelené, že to pùsobí až kýèovitì. Dalším obchodem je elektronika a bytové elektrické pøístroje.
Tady už je všechno jinak. Lednièky jsou metr široké a 80 cm hluboké a kromì
dvou nejlevnìjších mají všechny dvojité dveøe, dávkovaè ledu a chladiè pitné
vody. Inu jiný kraj. Sporáky jsou také metr široké, aby se do trouby vešel ten
krocan. Spotøební elektronika je obecnì docela levná, jenže všechno je na
120 V, televize NTSC, rádia s kdovíjakými rozsahy, hodiny øízené rádiem z Chicaga a tak. Ale alespoò jsme se pokoukali.
Veèer je u Eldy slavnostní veèeøe na rozlouèení s Washingtonem, Virginií a Marylandem a Šurikem. Sedíme a klábosíme asi do 11 hodin veèerních. Cestup
zpìt ještì se Šurikem návštìujeme potravinový obchod pro doplnìní zásob.
- 34 -
Pátek 30.8.
Nᚠcíl - New York
Vstáváme skoro v 9 hodin. Nìjak se tady spí pomalu. Chodíme spát pomìrnì
normálnì, vìtšinou do pùlnoci a ráno se nám stejnì vùbec nechce vstávat.
Nebo už toho bìhání máme plné brýle - chtìlo by to asi dovolenou nebo alespoò na pár dní do práce.
Poslední snídanì u Šurika, balíme vìci a trochu po sobì uklízíme. Mezitím už
podruhé volá Elda, proè že nám to trvá všechno tak dlouho a kdy se tedy chystáme vyrazit, když toho musíme ještì tolik vidìt. Asi po hodince je všechno na
kupì. Asi bude potøeba sehnat pøívìs. Zkoušíme rùznì kombinovat uložení zavazadel a na potøetí se nám podaøí do kufru nebohé Mazdy 626 vtìsnat 2 kufry,
3 velké cestovní tašky, krosnu, 2 batohy, 3 spacáky, cestovní lednièku a asi 20
igelitových tašek s rùznými naprosto nutnými krámy a jídlem. Chudák Mazda
má zadek skoro na zemi a to jsme všichni ještì venku. Ještì že ty vozy pro americký trh mají vìtší zavazadlový
prostor.
Po krátkém rozlouèení se Šurikem všichni nasedáme. Mazda už sedá na zem celá, ale na
doraz to ještì není. Naštìstí tu
jsou silnice, kde pérování není
niak zvl᚝ potøeba. Asi ve ètvrt
na dvanáct vyjíždíme smìrem
na Baltimore a Philadelphii.
Vzhledem k denní dobì je provoz úplnì v pohodì. A kromì
toho je nás plné auto, takže
mùžeme v klidu jet v pruhu
HOV-2, což je pruh pouze pro
vozy, obsazené dvìma a více
osobami. Okolo Washingtonu
projíždíme zcela nerušenì.
Po dálnici projíždíme Baltimorem. Koneènì normální velkomìsto s prùmyslem, komíny a
pøedmìstími a ne zahradní
mìsto jako je D.C. Pøejíždíme
most, který má silnici ve dvou
patrech - horní patro má tøi
proudy tam, dolní tøi zpìt. Zdá
se to být docela dobrý nápad,
Centrum Philadephie. Vše je jako obvykle
protože šíøka mostu se sníží na vìtší. Rozmìr vodotrysku je možné porovnat s rozpolovinu a výška s zvìtší jen o
mìrem potomkù na obrubì bazénu.
- 35 -
nìjakých 6-8 metrù. To už je
skoro zanedbatelné vzhledem k tomu, že pod mostem
projíždìjí normální zámoøské
lodì, takže musí být nad vodou dobrých 30 metrù.
Asi ve ètvrt na tøi pøijíždíme do
Philadelphie. Jíme svaèinku a
jdeme na do centra na prohlídku masonského chrámu. Prohlížíme všechno docela svìdomitì a celkem se nám to
Philadelphia, most pøes Delavere River. Ètyøi
líbí. Jenom tìm Masonùm s
proudy tam, ètyøi zpìt a po stranách jezdí metro. kružítkem ve znaku moc
nerozumíme.
Potom jdeme pìšky do centra. Je to velmi pìkné mìsto. Snažíme se sehant nìjakou kavárnu, ale nìjak je tu všechno zavøeno. A vùbec to tu není zaøízené na
pìší turistiku. Všude jsou jenom silnice a dálnice. Pìšky se tu chodí jenom v
nejvyšší nouzi. Tak tedy nasedáme do auta a jedeme na NY.
Pøi výjezdu trochu bloudíme. Asi 3x se otáèíme, protože jsme pøejeli ten správný výjezd. Pøi klábosení se smìrovka pøehlédne jako nic. Nakonec se ale pøece
jen dostáváme na placenou dálnici do NY. Na první Service Area se jdeme obèerstvit a vypít kávu, co nám ji v Philadelphii odepøeli. Chvíli se potácíme mezi
McDonald a ostatními Fast Foody. Nakonec konèíme v restauraci, která prodává ty samé hamburgery jako v McDonald, pouze o $2 dražší, nebo je to s obsluhou. Ale alespoò jsme si trochu odpoèinuli.
New York. Takhle vypadá Manhattan veèer. Tohle je z pohlednice, my jsme jeli ze strany zálivu. Uprostøed vpravo Empire State Building, za ním vpravo vzadu WTC.
- 36 -
Po hodince pokraèujeme do New Yorku. Do mìsta se blížíme ze strany New
Jersey, prùmyslová oblast. Pøejíždíme Veremont Bridge a jedeme do Queensu. Cestou vidíme z dálky Manhattan, mrakodrapy jsou osvìtlené a vypadají
úžasnì. Uvidíme, jaké to bude ve dne. Po pùlhodinovém hledání nacházíme
nᚠdvoudenní pøíbytek - roh Park Line a 108 street. Na pár dní docela pøíjemná
ètvr, ale na celý život by to nebylo. Nakonec nacházíme i ten správný byt. Elda
jej pro nás zapùjèila od pøátel - ruských emigrantù, kteøí jsou pøes léto na chatì.
Není to kdoví co. Dùm je starý, zøejmì ze zaèátku 20. století a je velmi silnì
opotøebovaný. Výtah sice ještì jezdí, ale zastavuje skokem až tašky na podlaze nadskakují. Klimatizace tu není souèástí domu. V obýváku je podokenní klimatizaèní bedna, která už má zjevnì nejlepší léta dávno za sebou. Okamžitì ji
zapínáme. Svìtla trochu pohasínají, pøi stavbì se zøejmì nepoèítalo s vìtšími
spotøebièi a pøi tìch
120 V je pøece jenom vìtší proud. A je to jak
chce, trochu studeného
vzduchu z toho pøece jenom fouká.
Nakonec se v dvoupokojovém bytì pøece jenom
nìjak rozkládáme. Dìtièky usínají velmi brzy, my
dopíjíme èervené kalifornské a jdeme spát tak
ve dvì místního èasu.
Plán na poslední pár dní New York - nᚠdvounoèní pøíbytek. Pìt hostù do dvouje jasný - New York snadpokojového bytu je pøece jenom hodnì.
Dáša je ve spacáku, protože na ni fouká klimatizace.
no a rychle za dva dny.
Všem ostatním bylo docela horko.
Sobota 1.9.
Chodím po Broadway hladov sem a tam
Vstáváme o pùl deváté a jako obvykle se nám vùbec nechce. Snídanì z pøivezených zásob je rychlá, máme toho pøed sebou ještì moc. V plánu je motorizovaná prohlídka mìstem, pøíležitostné zastávky a prohlídky pamìtihodností. Pøijíždíme na støední Manhattan - Midtown. Je to úplnì jiný svìt. Na rozdíl od klidného a dùstojného Washingtonu to tady žije na plný úvazek i o víkendu. Kdo se
na køižovatce hned nerozjede na zelenou, na toho všichni troubí.
Projíždíme 5-avenue až do dolního konce. Nakonec parkujeme a chodíme pìšky. Zdá se to být dokonce rychlejší než autem a to je sobota, takže zdaleka
není tolik aut. Elda nás stále popohání, abychom všechno øádnì stíhali. Navštìvujeme synagogu, kostel sv. Patrika a pak ještì další dva, které jsem si nezapamatoval. Inu starých budov je tu málo, tak se musí povinnì navštìvovat všechny. Chodíme po Broadway a jsme jako v pohádce. Je to opravdu stejné, jako v
amerických filmech. Domy jsou tu vysoké všechny, ale nìkteré jsou pøece je- 37 -
Pohled na Manhattan z letadla.
Je to úplnì jiný svìt.
nom ještì vìtší. Prohlížíme Rockefeller
centrum jako ukázku staršího mrakodrapu a potom Trump tower jako ukázku super modern. Rozdíl je úžasný. Zatímco v
Empire State v pøízemí vìtšinu plochy zabírají stìny a výtahy, je v Trump tower cítit
lehkost a volnost, jako by to mìlo 4 patra
a ne 64. Všechno je nóbl, vodopád v hale
je pøes 4 patra. Jezdíme výtahem i po eskalátorech a prohlížíme tu nádheru zblízka i z dálky. Všude je žula, mramor, nerez
a sklo. Obchùdky, kavárny, restaurace a
kdoví co ještì jsou v nekoneèném labyrintu. Škoda, že máme málo èasu, chtìlo by
to tak 3 dny jenom na ty obchodní centra.
Obìdváme v èínské restauraci za bídných $31, ale jsme úplnì nacpaní. Vrchní
èíòan ještì za námi vychází z restaurace
a srdeènì se s námi louèí na chodníku.
Jsem z toho úplnì na vìtvi, vždy jsme 106-street. Fotit se tu prakticky nedá.
Na zdejší proporce ulic nemáme ten
ani neudìlali žádnou zvláštní tržbu.
správný objektiv.
- 38 -
Èínská restaurace.
S jídlem jsme to drobet pøehnali.
Odcházíme pìšky smìr WTC - cíl je terasa na nejvyšší budovì svìta. Stojíme
dlouhou frontu, nakonec kupujeme lístky - 2x dospìlý, 1 dítì, 1 student a 1 dùchodce celkem asi za $60. Stojíme další
frontu do výtahu. Pøed námi je tak 500
lidí se stejným cílem. Nakonec se dostává øada i na nás. Procházíme tunelem
Trump Tower, centrální hala. Po zadní detektoru kovù a dáváme na prohlídku
zdi z èerveného mramoru padá voda ze tašky. Dìlají to všem, takže to nebude
ètvrtého patra až do kavárny v pøízemí. tím, že bychom vypadali nìjak
My jsme nìkde asi tak v polovinì.
nedùvìryhodnì.
Takhle vypadá WTC ze strany Brooklynského mostu.
Rozdíl výšky je zcela zøejmý i když je úplnì vzadu.
- 39 -
A tohle je opaèný pohled - z WTC na Brooklynský most.
Zajímavé jsou i obrovské podveèerní stíny obou budov.
Hudsonský záliv. Vlevo dole Battery Park, uprostøed ostrov se Sochou Svobody.
Na zálivu je stále èilý provoz trajektù, osobních i nákladních lodí.
- 40 -
Cesta výtahem do 107 patra
trvá rovných 65 sekund, z toho
10 pater je rozjezd a 10 brzdìní. Vystupujeme jakoby nic prostì je to 107. patro. Terasa
je pìkná, ale eskalátor na støechu nás nenechává na pochybách. Jedeme na støechu svìta - terasa je výšce nìjakých
420 metrù. Nejsme samozøejmì sami, kdo si vymyslel fotografii na støeše, ale terasa je
tak velká, že se vejdeme všichni. Výhled je úplnì fascinující.
Je výborná viditelnost, takže je
do dálky vidìt nìkolik desítek
kilometrù. Kam oko dohlédne,
všude je mìsto nebo moøe. Je
vidìt od New Jersey pøes Harlem, Bronx až za Queens,
domy ulice, mosty a zase
domy a ulice. Nemá to konec.
Nacházíme všechny orientaèní
body - rafinerii v New Jersey,
pøístav, Empire State Building,
letištì LaGuardia i JFK, sochu
svobody. Všechno je jako na
Vjezd do tunelu na New Jersey. Zajímavé jsou
dlani - vypadá to jako mapa, i støechy sousedních padesátipatrových budov.
po které sem tam jezdí malinká
autíèka a autobusíèky. Okolo prolétávají vrtulníky a malé Cessny - je docela komické se na nì dívat zvrchu, jsou tak v polovinì výšky budovy. Dopravní letadla jsou spoøádanì ještì o nìjaký 100-200 m výše Je jich taky všude plno, ale podobnì jako ve Washingtonu se drží na øekou a zálivem. Chodíme po terase stále dokola a nemùžeme se nabažit. Zajímavý je tak pohled na sousední budovu
- dvojèe, která má na støeše vysílací vìž. Ze zemì to vypadá jako párátko, ale
tady vidíme, že vìž má nejménì dalších 20 metrù a je u základu alespoò 3 m
tlustá. Doèkáváme se západu slunce. Je to úplnì kýèovitý pohled - oranžové
zapadající slunce dìlá na øece Hudsonu svìtlou stopu, domy vrhají obrovské
stíny. To se nedá nijak popisovat, musí se to vidìt na vlastní bulvy. Nakonec už
je nám zima a tak aè neradi odcházíme. Cesta výtahem dolù trvá stejných 65
sekund. Ještì chvíli bloudíme pøízemím a podzemím WTC. Nìkolik budov je
propojeno soustavou tunelù, chodeb a hal. Pod tím vším jsou 3 stanice metra
kde se køíží 6 linek a nìkolik pøímìstských vlakù do New Jersey. Prostì
bludištì.
- 41 -
Pro našince NY vypadá
asi jako mraveništì, jenom trochu vìtších rozmìrù. Co do obyvatelstva
jsou to s pøedmìstími asi
tak 3 Èeska, main gott.
Odcházíme ještì na nábøeží Battery Parku podívat se na záliv z pøízemí.
Už je úplná tma, stmívání
tady jde pomìrnì rychle.
Záliv køižují v nekoneèném proudu trajekty do
New Jersey, lodì zámoø- Jenom zábradlí a pak už nic. Støecha sousední budovy ské i výletní i zcela malé dvojèete s vysílaèem vypadá, jako by se budovy témìø
dotýkaly. Ve skuteènosti je to pøes 40 m. Jenom od zámotorové èluny a loïky.
bradlí terasy ke kraji budovy je to dobøe 5 m.
Nad tím ta všudypøítomná
letadla, okolo svìtel nevídaných. Musí se to prostì vidìt. (Bohužel v dobì kdy
pøepisuji tyto øádky do poèítaèe už je z nejvyšších dvou budov jenom kouøící
hromada trosek, je to už 4 dny, ale stále tomu prostì nemohu uvìøit)
Nasedáme do auta a bloudíme nekoneènými ulicemi. Aspoò uvidíme, jak to tu
vypadá po setmìní. NY je mìsto kontrastù, najde se tu úplnì všechno. Na jedné ulici je supermoderní Trump tower, o pár ulic dál se válí hromady odpadkù v
igelitových pytlích. Veèer jeden hnus a ráno zase všude uklizeno. Obecnì je tu
Takhle vypadá Brooklynský a Manhattanský most (více vzadu) po setmìní.
My jsme to tak dlouho nevydrželi, obrázek je z pohlednice.
- 42 -
ale mnohem špinavìji než v D.C. Tam po ulicích chodí jenom turisté, v NY po ulicích chodí prakticky všichni. Jsme tu o víkendu a i tak jsou ulice plné lidí.
Rozdíl je v tom, že v NY nemá cenu nìkam jezdit autem. I když dopravní tepny
jsou na první pohled úžasné. Po délce Manhattanu se táhne 12 pìtiproudých
avenue na støídaèku jednosmìrných tam a zpìt a napøíè nìjakých 140 tøí-ètyø
proudých také na støídaèku jednosmìrných. Ostrovy a poloostrovy jsou spojeny desítkami mostù a podmoøských tunelù, prùbìžnì prochází pìtiproudé dálnice s mimoúrovòovými køižovatkami. Ale stejnì je tu víc vozidel než místa na
silnicích, zaparkovat o víkendu ještì jakš takš lze, ale v pracovní dny je to beznadìjné. V podzemních garážích stojí parkovací místo od $2.5 do $5 za pùlhodinu, na ulicích jsou parkovací hodiny na ètvráky ale zase tam není místo. A
stejnì je to všechno èasovì omezeno. Ostatnì platí se i za mosty a tunely. My
jsme jezdili pøes Midtown tunnel a ten stojí $3,5 na každou stranu. Mosty jsou o
nìco málo levnìjší.
Cestou domù dìláme ještì zastávku na doplnìní zásob. V pùl dvanácté veèer
není žádný problém. Je to malý krámek, na zboží vìtšinou nejsou cenovky, tak
máme trochu obavy, kolik budeme platit, když jsme tu zjevnì cizinci. Ale ani to
není žádný problém, usmìvavý majitel nám úètuje ještì ménì než v
supermarketu.
Dìtièky jdou spát ihned po pøíjezdu, jsou už úplnì tuhé. My ostatní jestì musíme trochu strávit tu hromadu zážitkù a pøi lehkém kalifornském èerveném
zosnovat plán na zítra.
Nedìle 2.9.
Málo èasu ale i tak to stálo za to
Vstáváme jako obvykle o pùl deváté, ale nìjak nám to nejde. Asi už nemùžeme
udržet to Eldino tempo. I když je jí pøes šedesát, nemùžeme jí staèit. Taky bych
chtìl mít pøed dùchodem takový životní náboj. Prý až pùjde do dùchodu, chtìla by dìlat v NY taxikáøe. To snad ani není možné.
Po snídani vyrážíme do Metropolitan Museum of Art. Je nedìle a tak nacházíme parkovací místo necelé tøi bloky od muzea. Vstupné je tu vyøešeno zajímavì - nad pokladnou visí tzv. doporuèené taxy, ale oficiálnì je vstupné dobrovolné. Funguje to tak,že èlovìk posune do pokladny hromádku penìz a øekne, kolik chce lístkù. Jsme chudí, tak dáváme $20 a chceme 5 lístkù, doporuèená
taxa je $10 na hlavu. Pokladaní bez mrknutí vydává 5 èervených plechových koleèek, na které platí vstup po celý den. Zítra budou mít koleèka jinou barvu.
Muzeum je obrovské, ještì vìtší než vìtšina ostatních vìcí v Americe. Je to nepøedstavitelný komplex výstavních sálù, chodeb, hal a schodiš. Navštìvujeme
všechny Eldiny oblíbené expozice - evropské malíøe 16, 17 a 18. století od Halse a Rembrandta až po imressionisty. Sály, které z nutnosti pouze procházíme,
máme naopak prohlížet zakázáno. Abychom neztráceli èas. Krátce navštìvujeme také egyptský sál - náhrobky, sochy, kus pyramidy. Prostì kus Egypta i s
rybníèkem v kryté hale. Sál se sochami už berem tryskem. Je toho støízlivým
- 43 -
odhadem na nìkolik týdnù, ale to by
se muselo brát jenom to dùležité.
Další a poslední atrakcí našeho výletu je Sea&Air Muzeum. Parkujeme
kdesi na 40-street
a do pøístavu jdeme pìšky. Obcházíme molo se dvìma zámoøskými
osobními lodìmi.
Jsou norské a vyMetropolitan Museum of Art.
padají moc pìkKus starého Egypta pøímo uprostøed muzea.
nì, pøíštì bychom
mohli jet lodí. Aklimatizace by se rozdìlila do dvou týdnù nebo jak to jede dlouho a nikomu by to ani nepøišlo. Jestli ovšem bude ještì nìjaké pøíštì. Po chvíli
chùze už je vidìt palubu letadlové lodi se zaparkovanými letadly. Procházíme
vstupní halou muzea a platíme poslední vstupné - $12 na hlavu. Ještì dva týd-
Sea&Air Museum. Vlevo budova muzea s vnitøními exponáty, za ní paluba a nástavba
Intrepidu, vpravo ponorka Growler, torpédoborec je za ní a skoro není vidìt. Letadla
nejsou na støeše muzea, ale na letové palubì. Vpravo za budovou je palubní výtah.
- 44 -
ny a jsme žebráci. Washington je v tomto ohledu milosrdnìjší, neb je tam vìtšinou vstupné zdarma.
Muzeum sestává z letadlové lodi Intrepid (tøídy Enterprise) natrvalo zaprkované u mola, støedního torpédoborce a ponorky Growler. Vše je volnì pøístupné.
Samozøejmì lezeme hned na Intrepid. Zaèínáme hangárovou palubou. Uvnitø
jsou rùzná informaèní tabla a nìkolik strojù - Avenger co na nìm létal George
Bush senior, Hellcat, Intruder, Skyhawk. Všude po stìnách trubky, hadice, kabely, hydranty. Jako na letadlové lodi, vlastnì. Po prohlídce vycházíme na
opravdovou palubu letadlové lodi. Množstvím lidí a rozmìry to pøipomíná lázeòskou kolonádu. Na obou stranách paluby stojí v øadì nìkolik strojù, které na
palubách sloužily - Tomcat, Skyhawk, Intruder, Corsair, Vigilant, Vulcan, Harrier, Tracer (pøedchùdce Hawkey), Bucaneer, vrtulníky Sea King, Huey, Cobra.
Uprostøed stojí jedna A-12, nevìøíme svým oèím a osaháváme ji zblízka. Vypadá úplnì stejnì jako SR-71, jenom nemá druhou budku. Vypadá moc pìknì, i
když jsem si ji ve skuteènosti pøedstavoval vìtší. Ale ty motory (J58) jsou úctyhodné i tak. Poøizujeme nìkolik dokumentaèních fotografií - pro letecké nadšence je to kultovní záležitost. Pokraèujeme v prohlídce palubní nástavby. Pøístupné je tam vše - místnost operaèního, velitelna, øídicí létání. Všechno je bomben fest, žádný design ale funkènost. Máme sice málo èasu, ale tohle se
prostì nedá odbýt, strávili jsme tam skoro hodinu a pùl. Ještì jsme chtìli do ponorky, ale tam byla na neštìstí fronta tak na 40 minut, nìco nám teda zbyde i
Pohled z mùstku na palubu Intrepidu. Úplnì vlevo je nos Grumann E-1, za ním Bell
UH-1, North American A3 Vigilant, McDonnell F-3 Demon a F4 Phantom. Vpravo vzadu
èerný Lockheed A12, pøed ním Dassault Super Etendard, a Mig 21.
- 45 -
Lockheed A12 Black Bird. To je opravdu legenda a tady si na ni mùžete sáhnout.
V pozadí palubní nástavba s anténami radiolokátorù.
Pøíï Intrepidu ze bøehu. Rozmìry demonstrují turisté na palubì.
- 46 -
na pøíštì. Poslední pohled ze bøehu, fotografie s pøídí. Nìco jako mravenec
pøed rodinným domkem.
Všechno má svùj konec
Jedeme naposledy Midtown tunelem za $3,50. Cestou se zastavujeme v Dunkin Donuts, doplòujeme tekutiny a bereme pár donutù na cestu. Poslední návštìva bytu, který nám poskytl útoèistì v tom nekoneèném mraveništi. Balíme
vìci, uklízíme po sobì a po deváté veèerní vyrážíme smìr JFK. Provoz je zde
nejistý a tak je lepší si nechat rezervu. Samozøejmì že v nedìli veèer na silnicích nebylo nic co by se dalo nazvat zvýšeným provozem èi snad zácpou a tak
jsme pøijeli brzy. Výjezdy k terminálùm JFK jsou bezvadnì znaèeny, tekže pøijíždíme na první pokus ke správnému terminálu z devíti, které tam jsou. Louèíme
se s Eldou, která má pøed sebou ještì ètyøhodinovou noèní cestu zpìt do DC.
My odevzdáváme zavazadla do chøtánu automatizované dopravy zavazadel a
doufáme, že je v Praze ještì uvidíme. Odbavující úøedník je velmi komisní,
dalo by se øíci, že až nepøíjemnì. Nevím, jestli jsme mu nepadli do oka nebo už
jdeme pozdì, ale dostáváme místa uprostøed mezi ulièkami a to ještì každý jinde. Hrom aby do té Lufthansy uhodil, takových penìz a výhled z okénka je v nedohlednu. No co se dá dìlat, palubní vstupenky na A340 pøece jenom máme a
tak nás snad domù dovezou.
Horší je, že A340 je uvnitø pomìrnì nahuštìný a pøedstava 7,5 hodin v sedaèce, kde se témìø nedá pohnout nevzbuzuje pøíjemné pomyšlení. Start je na
èas, podvozek, klapky, stoupání, vše podle pravidel. Dostáváme veèeøi a potom se snažíme usnout. Nestojí to za nic. Svìdí mne celé tìlo po spálení u oceánu, sedaèka je široká právì na ramena, pohnout se skoro nedá. Škrábu se
jak prašivý pes a chce se mi spát. Budím se však každých 15 minut, to je teda
noc. Všichni u okének mají zatažené závìsy, takže ani nevidíme, že je venku
svìtlo, zatímco v letadle je témìø tma aby se dalo jako spát. Jenom jako, protože už necítím záda,
èíst taky nemùžu,
protože je tma a nemám odvahu rozsvítít lampu, neb
okolo všichni též
dìlají, že spí. V pùl
šesté ráno New
Yorkského èasu už
to nevydržel ani kapitán a rozsvítil v kabinì osvìtlení. Ve
Frankfurtu už mají
poledne, je tedy
èas alespoò na sníPoslední okamžiky v NY v hale 1. terminálu letištì JFK.
dani. Dostáváme
Asi za hodinku se už budeme muèit v A340.
- 47 -
housku se šunkou, èokoládový muffínek, obilnou tyèinku a džus. Pomalu zaèínám vìøit, že to pøežiju. Pro jistotu si pøidávám kávu i když v Lufthanse to s krmením nepøehánìjí. Tady mᚠsvoji porci a nepruï. To v SAS to byla jiná tøída,
ale zase nevozí vèas kufry. Jeden neví, co je vlastnì lepší.
Koneènì klapky, po chvíli cvaknutí dveøí podvozkových šachet - jdeme zøejmì
na pøistání. Teï už to zaèíná vypadat lépe. Pøistání rovnou z kurzu, žádné klièky
- Frankfurt am Main je tu. Všechno podle jízdního øádu. Nìmecká spoleènost
má zøejmì svá pravidla. Vylézáme z letadla totálnì gumoví a jdeme hledat tranzitní restauraci. Na pøestup máme 3 hodiny, to bychom kafe mohli stihnout.
Bloudíme po chodbách, je to tu taky pìkné mraveništì. Nakonec se nám podaøí nalézt tranzitní registraci a dostáváme palubní vstupenky do Prahy. Tím jsme
z nejhoršího venku a mùžeme se dobré dvì hodiny potulovat, kde nás napadne. Pokud se nám ovšem nebudou podlamovat nohy.
Snažíme se najít nìco jako kavárnu s kávou za pøijatelnou cenu. Nacházíme bufet s kávou za 4,5DM a vzápìtí další za 5. Zdá se nám to nìjak moc a tak jdeme
hledat do vstupní haly. Pasový úøedník sice nechápe, proè potøebujeme ven,
ale zabránit nám v tom nemùže. Jsme pøece v Evropì. Procházíme dvoranu a
nacházíme další obèerstvovnu s kafem za 5 a další za 6. Protože už chodíme
dobøe pùl hodiny, zaèíná se nám zdát první bistro s kávou za 4,5 docela dobrý
podnik. Jdeme tedy zpìt na pasovou kontrolu.
Pasový úøedník má zøejmì pocit, že chceme mít pasy jako Hujer píchaèku a tak
nás pro jistotu øádnì studuje. Ještì že máme dost èasu, nakonec razítko do
pasu pøece jenom dostáváme. Za pùhodinu dvì razítka - to je slušný výkon. Bohužel jsme si nezapamatovali èíslo sekce s prvním bufetem a tak se potácíme
mezi B46 až B60. Stejnì jsme ho nenašli. Našli jsme však jiné s kafem za 4,60,
jenže tam se zase nìjak pohádal personál a na nás nìjak nemají èas. Vem je
všechny èert. Zlatý McDonald s jeho øídkou bryndou a srdeèným “Have a nice
day”. Sedáme na lavièku a tupì èekáme. Zapínám mobil a posílám SMS Láïovi aby pro nás vyrazil a Jindøichovi, že jsme pøece jen ve státechnezùstali.
Alespoò že ta Lufthansa létá podle jízdního øádu. Nastupujeme na minutu pøesnì do A321 a také na minutu pøesnì odjíždíme na pøivádìèku. Dobrých patnáct minut spoøádanì èekáme ve frontì na dráhu, je tu asi provoz. Koneènì jedem, plný plyn ještì v zatáèce na dráhu, vzlet je vzápìtí. Pak už to jde rychle.
Stoupání do letové hladiny, houska s kávou, klesání, pøiblížení opìt z kurzu,
klapky, podvozek, pøistání. Za oknem je na letištní budovì napsáno Praha Ruzynì, výletu je definitivní konec.
Pasová kontrola je formální, kufry už jsou na toènì. Sláva. Telefonujeme Láïovi, který nás èeká u sousedního východu. Shledání doma je také pøíjemné. Jdeme ještì do KFC na tu kávu, co nám ji ve Frankfurtu nechtìli dát a na pøeskáèku sdìluje první zážitky z cest. Za 40Kè se nám káva ani nezdá tak drahá. Jak
je všechno relativní.
Nakládáme tašky do Voyageru a Láïa nás dováží až do Hradiška, kde ho ponecháváme. Posledních 5 km do Kolína dojíždíme sami. Ještì že øídil aspoò do
- 48 -
toho Hradiška, já bych
usnul hned po výjezdu
na dálnici. Kolín, koneèná stanice, prosíme vystupte. Jsme doma.
Taky to tu není špatný.
Tak honem vybalit kartáèky na zuby, zhodnotit cestu a spát. Zítra musíme zpìt do pracovního procesu. Cesty je
opravdu konec, ale byli
jsme tam a vidìli to na
vlastní oèi. Tøeba to nebylo naposled.
Konec má datum 3.záøí
2001.
Zase doma. Láïa nás na Ruzyni nenechal ve štychu.
U první èeské kávy o pøekot vyprávíme zážitky.
- 49 -