Pohlavní a nepohlavní rozmnožování cévnatých rostlin

Rozmnožování cévnatých rostlin
Schopnost rozmnožování (reprodukce) je základní podmínkou přežití druhu.
V průběhu evoluce se společně s rozmanitostí všech strukturních i funkčních znaků
vyvinuly i rozmanité způsoby rozmnožování. Každý z nich však lze přiřadit k jednomu ze
dvou základních typů: k rozmnožování nepohlavnímu (reprodukce asexuální) nebo
pohlavnímu (reprodukce sexuální). Při pohlavním rozmnožování dochází ke
splývání samčích a samičích gamet a ke kombinaci genomů rodičů.
Součástí vývojových cyklů všech cévnatých rostlin je střídání pohlavního
a nepohlavního rozmnožování (metageneze, heterogeneze, rodozměna). Při
metagenezi dochází ke střídání gametofytu (= pohlavní, haploidní generace produkující
gamety – spermatozoidy, popř. buňky spermatické a vajíčka) a sporofytu (= nepohlavní,
diploidní generace produkující meiózou spory).
Dalšími způsoby nepohlavního rozmnožování rostlin (mimo rozmnožování
výtrusy v rámci metageneze) je rozmnožování vegetativní a
agamospermie
(apomixie).
Vegetativní rozmnožování je umožněno tím, že rostlinné buňky jsou
totipotentní – z každé rostlinné buňky může potencionálně vzniknout nový jedinec.
Vegetativní rozmnožování se děje různými fragmenty rostlinných orgánů, např. oddenky,
šlahouny, stonkovými, listovými, kořenovými, oddenkovými řízky, cibulemi aj. Potomstvo
vzniklé vegetativním rozmnožováním vytváří klon. Všichni jedinci klonu mají shodný
genotyp s mateřskou rostlinou.
Při agamospermii (apomixie, někteří autoři zahrnují pod pojem apomixie nejen
agamospermii, ale i vegetativní rozmnožování) nedochází ke splývání gamet – noví
jedinci vznikají z různých buněk mateřské rostliny, např. z antipod vajíčka, synergid
vajíčka, nucellu, neoplozené oosféry aj.
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Reprodukční systémy cévnatých rostlin
Pohlavní rozmnožování (splývání gamet)
Rozmnožování
výtrusy
Nepohlavní
rozmnožování
Rozmnožování v rámci
metageneze (střídání
gametofytu a sporofytu)
Vegetativní
rozmnožování
Agamospermie
(apomixie)
Vytváření klonů
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter