Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě v

Transkript

Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
obor: historie - české dějiny
Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě
v letech 1918 - 1938
Mgr. Martin Kudláček
školitel: prof. PhDr. Jiří Malíř, CSc.
2005
Prohlašuji, že jsem práci „Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě v letech 1918 – 1938“
napsal sám a že jsem uvedl veškeré použité prameny a literaturu.
……………………………
Martin Kudláček
1
OBSAH:
1. VYMEZENÍ TÉMATU....................................................................................................................4
2. ZNOJMO V LETECH 1918 - 1920...............................................................................................10
2.1. VÝVOJ OD ČERVENCE DO ŘÍJNA 1918 .........................................................................................10
2.1.1. Státní převrat ......................................................................................................................13
2.1.2. Znojmo v říjnu 1918 ...........................................................................................................14
2.2. OBDOBÍ DEUTSCH-SÜDMÄHREN .................................................................................................21
2.2.1. Říjen 1918...........................................................................................................................21
2.2.2. Listopad 1918 .....................................................................................................................23
2.2.3. Vyhlášení Deutsch-Südmähren...........................................................................................24
2.2.4. Blokáda Znojma..................................................................................................................24
2.2.5. Vojenské akce .....................................................................................................................30
2.3. PROSINEC 1918 - ÚNOR 1920 .....................................................................................................47
2.3.1. Prosinec 1918 - září 1919 ..................................................................................................47
2.3.2. Září 1919 - únor 1920 ........................................................................................................56
3. ZNOJMO V LETECH 1920 - 1933...............................................................................................60
3.2. ZNOJMO DO DUBNA 1920............................................................................................................77
3.2.1. Politické strany ve Znojmě .................................................................................................77
3.2.2. I. volby ve Znojmě...............................................................................................................81
3.2.3. Sčítání obyvatelstva ............................................................................................................93
3.2.4. Obecní volby 1924 ............................................................................................................101
3.2.5. Volební rok 1925 ..............................................................................................................104
3.2.6. Volební rok 1929 ..............................................................................................................109
2
4. ZNOJMO V LETECH 1933 - 1938.............................................................................................115
4.1. ČESKOSLOVENSKO VE 30. LETECH ............................................................................................115
4.2. ZNOJMO
DO ROKU 1935 ...........................................................................................................126
4.2.1. Volební rok 1935 ..............................................................................................................127
5. ZNOJMO V LETECH 1938 - 1945.............................................................................................145
5.1. EUFORIE ...................................................................................................................................145
5.1.1. Rok 1939 ...........................................................................................................................149
5.1.2. Rok 1940 ...........................................................................................................................157
5.1.3. Rok 1941 ...........................................................................................................................161
5.2. 1942 – SKEPSE ..........................................................................................................................164
5.3. ROK 1943 - DEZILUZE...............................................................................................................167
5.4. ROK 1944 - ZAČÁTEK KONCE ...................................................................................................171
5.5. ROK 1945 – KVĚTNOVÝ PŘEVRAT ............................................................................................172
6. POVÁLEČNÁ ČECHIZACE......................................................................................................173
6.1.2. 1. etapa (8. května – 2. srpna 1945) ................................................................................176
6.1.3. 2. etapa (2. srpna 1945 – leden 1946)..............................................................................179
6.1.4. 3. etapa (leden - září 1946) .............................................................................................180
7. ZÁVĚR ..........................................................................................................................................183
3
1. VYMEZENÍ TÉMATU
Téma česko-německých vztahů ve 20. století bylo vždy poměrně frekventovaným
námětem historických prací. Nicméně teprve nové společenské a zejména pak politické
poměry umožnily historikům, aby k tomuto tématu přistupovali bez a priori zavazujícího
pohledu politických, či nacionálních zájmů a aby mohli skutečně kriticky zpracovat všechny
dostupné prameny a dospět tak k neutrálnímu hodnocení vývoje vztahů obou etnik.
Za standardní práce lze v celostátní rovině považovat knihu Jana Křena „Konfliktní
společenství“ s podtitulem „Češi a Němci 1780 – 1918“,1 knihu Milana Hübla „Češi, Slováci
a jejich sousedé“,2 dále pak knihy Václava Kurala „Konflikt místo společenství?“ 3 a „Místo
společenství konflikt!“4 a neposlední řadě také práci Miloslava Johna „Čechoslovakismus a
ČSR 1914 – 1938“5 a ze starších titulů pak přirozeně také knihu Jaroslava Césara a
Bohumila Černého „Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918
– 1938“.6 Ve všech těchto pracích se může český čtenář seznámit s vývojem českoněmeckých vztahů v první polovině 20. století, přičemž adekvátní pozornost je věnována
zejména vztahům v těch úsecích dějin, kdy se zájmy obou etnik střetávaly a kdy bylo
dosavadní společenství nahrazeno konfrontací.
Ze stejné perspektivy pohlíží na zkoumané téma i práce Ferdinanda Seibta „Německo
a Češi“,7 určená původně pouze německému čtenáři. Autor zde postihuje všechny velké
1
Jan KŘEN: Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780 – 1918. Praha 1990.
2
Milan HÜBL: Češi, Slováci a jejich sousedé. Praha 1990.
3
Václav KURAL: Konflikt místo společenství? Praha 1993.
4
Václav KURAL: Místo společenství konflikt!. Praha 1994.
5
Miloslav JOHN: Čechoslovakismus a ČSR 1918 – 1938. Beroun 1994.
6
Jaroslav CÉSAR, Bohumil ČERNÝ: Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918
– 1938. Praha 1960.
7
Ferdinand SEIBT: Německo a Češi. Praha 1996.
4
historické proudy, připomíná mnohé souvislosti a co je velmi důležité, vyvrací především
staré předsudky a polopravdy.
Velmi přínosnou je také disertační práce Volkera
Zimmermanna „Sudetští Němci v nacistickém státě“,8 zachycující vývoj říšské župy Sudety.
Všechny zmíněné práce ponechaly dostatek volného prostoru pro zpracování lokálně
omezených regionálních studií, jež by zmapovaly vývoj vztahů mezi oběma etniky na této
regionální hladině a jež by mohly zkomparovat závěry učiněné v celostátním měřítku se
stavem ve znojemském regionu. A tak buďto jejich závěry potvrdit, eventuálně postulovat
specifické regionální výjimky, nebo dřívější závěry odmítnout.
Pokud jde o prostor celé jižní Moravy, tak za nejznámější a za nejčastěji citované
práce lze považovat „Konec německo-české symbiózy na jižní Moravě“,9 jejímž autorem je
Hans Haas10 a dále pak studie Zdeňka Šípka „Mnichovská dohoda a „spory“ o čs. –
rakouskou státní hranici“.11 Obě práce se však česko-německých vztahů dotýkají pouze ve
dvou vypjatých momentech - v prvním případě se jedná o vyhnání či trasfer německého
obyvatelstva a ve druhém případě o obsazování Sudet německými jednotkami a o následné
vytvoření Gau Niederdonau.
Problematiky, anoncované v názvu práce, se v minulém století dotkla celá řada studií
a článků, jež jsou však mnohdy velmi tendenční, eventuálně silně subjektivně zabarvené.
Meziválečný vývoj ve Znojmě, respektive vývoj bezprostředně po roce 1918, popisuje ve
své memoárové práci „Osvobození jižní Moravy“12 František Coufal, který se na tehdejším
vývoji osobně podílel a jehož práce je, přes svoji historickou hodnotu, značně subjektivní.
8
Volker ZIMMERMANN: Sudetští Němci v nacistickém státě. Praha 2001.
9
Hans HAAS: Konec německo-české symbiózy na jižní Moravě. In: Kultury na hranicích, Vídeň 1995.
10
Hans Haas je také, mimo jiné, autorem příspěvku Im Widersttreit der Selbstbestimmungsansprüch vom
Habsburgerstaat zur Tschechoslowakei – die Deutschen der böhmischen Länder 1918 bis 1919. In: Der Erste
Weltkrieg und die Bezieuhungen zwischen Tschechen, Slowaken und Deutschen Reich. Essen 2001, s. 141220
11
Zdeněk ŠÍPEK: Mnichovská dohoda a „spory“ o čs. – rakouskou státní hranici. Sborník PdF UK Historie I.,
Praha 1966.
5
Stejně subjektivní je i kniha „Zwischen Krieg und Frieden“, 13 kterou napsal Hieronymus
Oldofredi. Komparace obou titulů potvrzuje, že náhled na stejnou věc opravdu nemusí být
stejný z pohledu vítěze a z pohledu poraženého. Stejným obdobím se ve své diplomové
práci „Znojmo v prvních letech předmnichovské republiky“14 zabýval také
Marian
Keremidský. Přínosem této diplomové práce je snaha o objektivní popis tehdejšího
politického i kulturního vývoje, stručná deskripce existujících politických stran, spolků a
uvedení prvních volebních výsledků, jež však byly pouze převzaty z Historického místopisu
Moravy a Slezska v letech 1848 – 196015 a které nebyly srovnány s volebními výsledky, jež
jsou k dispozici v SOkA Znojmo.
Období druhé poloviny 20. let a první poloviny let 30. není v rámci regionální
historiografie zpracováno vůbec, stejně jako období II. světové války. Autoři jednotlivých
prací se soustřeďují zejména na období „Mnichova“, eventuálně na poválečný vývoj města
a celého regionu. Za zmínku stojí článek Bedřicha Fučíka „Říjen 1938 ve Znojmě“, 16
diplomová práce Leoše Maleny „Konec česko-německého soužití v okrese Znojmo v roce
1945“17 a především pak práce Martina Markela „Vysídlení Němců z jižní Moravy“.18
Markelova práce je nejenom obsažnější, neboť se netýká pouze samotného Znojma, ale je
také přesnější a propracovanější.
12
František COUFAL: Osvobození jižní Moravy. Praha 1937.
13
Hieronymus OLDOFREDI: Zwischen Krieg und Frieden. Amalthea-Verlag Zürich-Leipzig-Wien 1925.
14
Marian KEREMIDSKÝ: Znojmo v prvních letech předmnichovské republiky. Diplomová práce PdF MU Brno
1992.
15
Josef BARTOŠ, Jindřich SCHULZ, Miloš TRAPL: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 –
1960, svazek IX. Ostrava 1984.
16
Bedřich FUČÍK: Říjen 1938 ve Znojmě. In: Nacistická okupace Znojemska. Znojmo 1979, 4-8
17
Leoš MALENA: Konec česko-německého soužití v okrese Znojmo v roce 1945. Diplomová práce PdF MU
Brno1995.
18
Martin MARKEL: Vysídlení Němců z jižní Moravy. Brno 2002.
6
Práce, které by se věnovaly problematice vývoje od druhé poloviny 20. let do konce II.
světové války, chybějí i v regionální historiografii německé. Stejně jako čeští, tak i němečtí
historikové věnují svoji pozornost roku 1938 a následně pak vývoji po roce 1945, byť,
v obou případech je náhled na vývoj zcela odlišný. Za zmínku z německých prací stojí
příspěvek Josefa Pospischila „Znaim in dem Kampf und Befreiungstagen im Herbst 1938“19
a především pak soubor vzpomínek německých vyhnanců „Weil Sie Deutscher sind“. 20
Z faktu naprosté nevytěženosti archivních materiálů československé provenience
vyplývá první úkol předpokládané studie, jímž bude prvovýzkum archivních materiálů,
dotýkajících se česko-německých vztahů ve Znojmě a ve znojemském regionu v letech
1918 – 1945.
To znamená jak archiv lokálně-regionálního významu (státní okresní archiv ve
Znojmě), tak celostátních (Archiv Ministerstva vnitra ČR), či další badatelské využití archivu
zemského (Moravský zemský archiv v Brně) a nebudou opomenuty ani materiály z fondu
Spisovny města Znojma. V archivech celostátního a zemského významu se ale
soustředíme především na historické materiály regionální či lokální povahy, respektive na
ně budeme pohlížet jako na možný zdroj detailních dat ze Znojma a ze znojemského
regionu.
Zatímco pro vývoj bezprostředně po Velké válce mohou být protiváhou memoárových
svědectví Františka Coufala a Hieronyma Oldofrediho zápisy ze zasedání městské rady a
zprávy z lokálního tisku, jež mohou následně svědecké výpovědi potvrdit nebo vyvrátit, pro
období od druhé poloviny 20. let do roku 1945 jsme odkázáni jen na úřední záznamy a na
články, zveřejněné v českém či německém tisku.
19
Josef POSPISCHIL: Znaim in dem Kampf und Befreiungstagen im Herbst 1938. In: Die höheren Schulen
Znaims im Befreiungsjahr 1938-1939. Znaim 1939, 19-26
20
Felix BORNEMANN (editor): Weil Sie Deutscher sind. Stuttgart 1967.
7
Nesporně významným zdrojem pro naše bádání bude, vůbec poprvé prozkoumaný a
prostudovaný,
fond Spisovny
města Znojma, poskytující velmi důležité informace o
konkrétních subjektech. Právě v tomto fondu bylo možné prostudovat různé úřední a
poloúřední tiskoviny, počínaje zprávami ze zasedání obecní rady a konče statistickými a
personálními daty o kandidaturách a následných volebních výsledních jednotlivých stran a
hnutí.
Zřejmě nejcennějším zdrojem informací by pak mohly být různé výroční zprávy,
eventuálně interní brožurky určené členům konkrétních subjektů, ale ty se, bohužel,
s výjimkou ročních zpráv Svazu Němců jižní Moravy z let 1900 – 1914, nedochovaly.
Nespokojíme se tedy pouze s obecným hodnocením vývoje česko-německých vztahů
ve zvoleném regionu, ale budeme jej vždy konfrontovat s celkovým vývojem v tehdejším
Československu a zejména budeme věnovat pozornost celkovému vývoji v rámci
politického spektra v samotném městě Znojmě i ve znojemském regionu. Pro získání tohoto
relativně detailního pohledu bude jistě nutné zpracovat množství dat statistické povahy a
bude také nutné eliminovat nebezpečí „utonutí“ v lokálních detailech, neboť práce by tím
mohla získat charakter kartotéky či kronikářského seznamu, ve kterém by se celý proces
vývoje česko-německých vztahů ve Znojmě a ve znojemském regionu ztratil a čtenáři by
zmizela dynamika jeho vývoje.
V první řadě bude naše pozornost věnována vývoji česko-německých vztahů
v politické rovině, přestože vývoj těchto vztahů probíhal pochopitelně také v rovině
ekonomické, kulturní a v neposlední řadě také v každodennosti. Pozornost především
politickému vývoji však budeme věnovat proto, že právě v politice se promítají i vztahy
z oblastí ostatních. Neboť politika jako taková má vliv na kulturu, hospodářství a přirozeně
také na všední život.
8
Za základ členění práce byl tedy zvolen standardní postup, kdy stěžejní část práce
„Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě v letech 1918 - 1938“ je ve svých jednotlivých
částech dále rozdělena do dvou pomyslných subkapitol, z nichž ta první je věnována
obecnému hodnocení celkového politického vývoje Československé republiky a druhá část
pak konkrétnímu dění ve Znojmě.
V první kapitole věnujeme pozornost stručnému vylíčení událostí z druhé poloviny roku
1918, tzn. závěru Velké války a ustavení samostatného Československa a událostem, které
se v této době odehrály ve Znojmě.
Druhá kapitola je věnována období mezi léty 1918 – 1920, tzn. době, kdy byl v rámci
tzv. versailleského systému vytvářen „český národní stát v historických hranicích“ a kdy se
začíná rozvíjet německá iredenta. Pro komunální politiku je v té době typické zakládaní
nových nacionalistických spolků a hnutí a v neposlední řadě také radikální vzestup již
existujících nacionalistických stran.
Kapitola třetí postihuje období mezi léty 1920 – 1933, tzn. vývoj od přijetí první
československé ústavy až do zákazu německých stran s nacionalistickým programem, jež
se zatím etablovaly v politickém spektru země.
Ve čtvrté kapitole, popisující léta 1933 – 1938, jsme se zaměřili na rozbor vzniku a
postupného formování Henleinovy Sudetoněmecké strany, včetně sporů mezi jejími
jednotlivými frakcemi. Pozornost je věnována také bezprecedentnímu přijetí tzv.
mnichovského diktátu a následnému obsazení Sudet.
V páté kapitole je popsán faktický zánik jednotlivých stran a hnutí, zapříčiněný jejich
začleněním do NSDAP v listopadu roku 1938 a kromě toho také dění ve Znojmě v průběhu
II. světové války. Tato kapitola má, zcela úmyslně, podtitul „Historické události v zrcadle
dobové propagandy“, neboť jediným použitým zdrojem informací jsou německá periodika
Znaimer Tagblatt a Znaimer Wochenblatt. Prameny české provenience k tomuto období
9
neexistují a další lokální prameny německé byly buďto zničeny, eventuálně odvezeny do
Německa.
Závěrečné shrnutí stěžejní části práce je v podstatě nahrazeno informacemi o
poválečné čechizaci města a ve srovnání s kapitolami předchozími má pouze zobecňovací
charakter a to i přes to, že vychází z dosud nezpracovaných pramenů.
Právě stanovení konce našeho vyprávění je velmi důležitým časovým mezníkem,
neboť okamžik počátku zničení německého společenství ve Znojmě a ve znojemském
regionu a následná čechizace tohoto prostoru je nedílnou součástí širších procesů, činů a
jejich následků.
2. ZNOJMO V LETECH 1918 - 1920
2.1. VÝVOJ OD ČERVENCE DO ŘÍJNA 1918
V
první
polovině
července
se
farář
Rudolecký,
poslanec
Kuchyňka
a jevišovický starosta Špalek při náhodném setkání ve Znojmě shodli na myšlence
uspořádat manifestaci českého jihomoravského lidu pro český stát.
S touto myšlenkou
seznámili JUDr. Velebu a dohodli se spolu s ním na dalším setkání, na kterém mělo dojít
k dohodě o následujícím postupu. 20. července 1918 se pak v domě JUDr. Veleby sešli:
JUDr. Veleba, obchodník Stloukal a obuvník Hrůza ze Znojma, poslanec Kuchyňka z
Dunajovic, starosta Novák a řídící učitel Rauš z Přímětic, farář Rudolecký z Únanova,
starosta Špalek a odborný učitel Spilka z Jevišovic.21
Vzhledem k tomu, že okresní hejtmanství nechtělo za žádných okolností povolit
průvod a požadovalo pro uspořádání manifestace uzavřené místo, přicházela v úvahu na
21
František COUFAL: citované dílo, s. 54.
10
uspořádání tábora lidu pouze tři místa – Přímětice, Hluboké Mašůvky a Únanov. Po krátkém
jednání bylo rozhodnuto uspořádat tábor lidu v nedalekém Únanově, což ovšem museli
odsouhlasit ještě členové starostenského sboru. 10. srpna se v Cahově hostinci na Pražské
třídě proto uskutečnilo ještě poslední setkání, právě se členy tohoto starostenského sboru.
Poté, co se členové starostenského sboru jednohlasně připojili k plánované akci,
zaslal JUDr. Vilém Veleba jako předseda Českého politického spolku ve Znojmě okresnímu
hejtmanství následující žádost22 o povolení tábora lidu a tato žádost byla 26. srpna 1918 i
přes velmi silný odpor ze strany magistrátu místodržitelským radou Bachem, byť bez
průvodu, schválena.23 Znojemská obecní rada se pokusila povolenou akci alespoň
zkomplikovat, a proto proti ní protestovala na místodržitelství v Brně, na ministerstvu vnitra,
vyzvala německý lid „ke svépomoci“ a pochopitelně zakázala jakoukoli propagaci
shromáždění formou plakátů.
1. září 1918 se krátce po poledni začali do Únanova sjíždět krásně nazdobené a do
posledního místa obsazené vozy, které farář Rudolecký nechal zcela vědomě zastavovat
tak, aby zablokovaly veškeré příjezdové cesty. Jakmile byly všechny silnice uzavřeny,
obrátil se farář Rudolecký na komisaře Menzela (zástupce okresního hejtmanství)
s návrhem, že je nezbytně nutné shluk vozů nějakým způsobem uspořádat a odjet společně
s účastníky na místo schůze. Že se jednalo o předem připravený plán, jak obejít zákaz
pořádání průvodu, je zcela zřejmé.
Přibližně ve tři hodiny odpoledne se kolem řečniště, postaveného ve dvoře
únanovského statkáře Dvořáka, shromáždilo bezmála 5 000 lidí. Poté, co Josef Valášek
jako únanovský starosta přivítal všechny přítomné, ujal se slova JUDr. Vilém Veleba a
představil nejenom zemské a říšské poslance Kuchyňku, Havlíka, Stejskala a Svobodu, ale
22
Viz textová příloha číslo 1.
23
11
také zástupce úřadů Dr. Menzela.24 Po JUDr. Velebovi, jenž vyjádřil své přesvědčení, že
Češi dosáhnou svého cíle ve snaze o národní samostatnost, se pak ujali slova i jednotliví
poslanci, mluvící pro český stát.25
Po projevech poslanců byla přijata rezoluce 26 a celé setkání zakončil farář Rudolecký,
jenž shrnul dojmy z celého dne: „Všichni, kdo se Čechy cítíme, stojíme tu ruku v ruce,
abychom se domohli odstranění bezpráví na nás od let páchaného; zapomínáme na to, co
nás dělilo. Společný cíl vyžaduje jeden šik, jednotu nejen Čechů, nýbrž i všech Slovanů.
Náš český volný stát dobudeme svými silami a slavně i pro nás obnovujeme slib celým
národem daný v královské Praze, přísaháme přísahu tam složenou.“27
Kromě toho farář Rudolecký ještě prohlásil, že doufá, že nesmrtelný duch českého
národa dojde ve své nové, volné a svobodné vlasti splnění všech svých velkých cílů.
Pod dojmem této veřejné manifestace a zejména pak velmi ostrého článku
v „Ochraně“28 si představitelé německých politických kruhů začali uvědomovat, že pozice
německého obyvatelstva není již zdaleka tak stabilní, a proto v průběhu září a října začali
vyvíjet
horečnou
aktivitu.29
Členům
znojemského
městského
zastupitelstva
bylo
pochopitelně jasné, že české snahy nezastaví pouze nějakými prohlášeními v novinách, a
24
František COUFAL: citované dílo, s. 59n.
25
Za zmínku stojí citace poslance Stejskala, který doslova prohlásil: „Poslanci jsou zajedno se všemi svými
voliči, volajíce po sebeurčení národa, bez ohledu na likvidaci války. Český stát musí být zřízen; my prostě
žádáme poměr rovného k rovnému.“
26
27
OCHRANA, 5. září 1918, s. 2.
28
Mám na mysli Stloukalův článek v čísle 37 z 5. září 1918, ve kterém jeho autor doslova píše: „Vedeme boj
spravedlivý otevřeně, neskrýváme se a také se nebojíme, dokonce ne znojemské radnice. Jen provokujte,
páni na radnici, dál, šikanujte české lidi, nuťte české vdovy po padlých, aby své děti daly do vašich
přelejváren, dávejte českým sirotkům protizákonně německé poručníky a mějte z Vašeho řádění radost ještě
chvíli. Přijde doba, kdy se úloha obrátí a tehdy budete rádi, že vám nebudeme odpláceti za vaše zlé činy zase
zlým; ve jménu naší svobody odpustíme vám. Dnes rozčiluje vás tábor ve vesnici půldruhé hodiny vzdálené a
zanedlouho bude mít český lid desetkrát větší slavnost ve Znojmě na náměstí císaře Viléma a vy se víc
rozčilovat nebudete. Takový bude běh událostí, páni na radnici!“
29
V několika číslech Znaimer Wochenblatt se můžeme, mimo jiné, dočíst, že: „Češi manifestují před branami
Znojma pro rozbití Rakouska, Co bude s námi? Je už na čase, aby se také Němci jižní Moravy prohlásili,
avšak pro zachování německé půdy v rámci staré vlasti“.
12
proto poslali 17. září protest podepsaný starostou Dr. Hommou a poslancem Oskarem
Teufelem kabinetní kanceláři. Za zmínku stojí, že k tomuto protestu, žádajícímu panovníka,
aby učinil přítrž všem protistátním snahám slovanských vůdců, připojili své podpisy zástupci
více než sta německých jihomoravských obcí.30
2.1.1. STÁTNÍ PŘEVRAT
Když 1. října 1918 ohlásil baron Hussarek
ve vídeňském parlamentu chystanou
federalizaci Rakouska, zástupci slovanských národů ji odmítli
s odůvodněním, že
požadavky jejich národů jsou mezinárodní povahy, a že proto žádají úplnou samostatnost
a pochopitelně také zastoupení na mírovém kongresu. O den později se předseda Českého
svazu Staněk zcela nepokrytě hlásí k zahraničnímu odboji a prohlašuje Národní radu v čele
s profesorem Masarykem a přirozeně také československé legie za pravé představitele
české národní vůle.
12. října požádali delegáti slovanských národů při audienci u císaře Karla I.
o neodkladné zřízení národních vlád a přeložení národních pluků do domácích posádek.
O pouhé dva dny později oznámili v Paříži členové Československé národní rady
zvláštní nótou spojeneckým mocnostem, že se Národní rada ustavila jako zatímní
československá vláda a odvolávali se při tomto prohlášení na výrok předsedy Českého
svazu. V Praze se téhož dne uskutečnila schůze Národního výboru československého, na
které bylo dohodnuto, že není jiného řešení, než úplné skoncování s Vídní a dosažení
naprosté nezávislosti a samostatnosti zemí československých. 18. října byla v Paříži
prozatímní československou vládou vyhlášena Washingtonská deklarace a 19. října je
oznámen ostrý protest proti manifestu císaře Karla I. , kterým se císař pokusil změnit
Rakousko na spolek národních států.
30
13
V dolnorakouském zemském sněmu ve Vídni bylo 21. října proklamováno vytvoření
státu Deutsch-Österreich s tím, že tento nový spolkový stát má být připojen k Německé říši.
26. října informoval císař Karel I. telegramem císaře Viléma o tom, že je pevně rozhodnut
požádat do čtyřiadvaceti hodin o separátní mír a o příměří. A z císařova podnětu navštívil
následujícího dne vysoký důstojník poslance Tusara 31 s žádostí, aby čeští poslanci ihned
odjeli na italskou frontu a přemluvili bouřící se české oddíly alespoň na několik dní
k poslušnosti, aby bylo možné zachránit velké zásoby vojenského materiálu před
postupujícími italskými jednotkami.32
V noci z 27. na 28. října 1918 přijal rakousko-uherský ministr zahraničních věcí
Andrássy podmínky amerického prezidenta Wilsona, akceptoval jeho názory, týkající se
práva na sebeurčení národů v monarchii a požádal o okamžité příměří. Přijetí Wilsonových
podmínek znamenalo nejenom faktickou kapitulaci Rakousko--Uherska, ale předznamenalo
také jeho zánik.
2.1.2. ZNOJMO V ŘÍJNU 1918
20. října se uskutečnila mimořádná schůze městského zastupitelstva, 33 na které bylo
rozhodnuto, že všichni jeho členové budou podporovat poslance Oskara Teufela, že všichni
budou podporovat nově utvořenou Německo-rakouskou stranu neodvislosti a přirozeně také
nově utvořený stát Deutsch-Österreich.34
31
Tusar byl v té době pozorovatelem Českého svazu a Národního výboru československého ve Vídni.
32
Čeští poslanci však této žádosti nevyhověli, naopak ještě týž den odjíždí delegace našich politiků do
Ženevy, kde měl být se zástupci zahraničního odboje domluven další postup.
33
ZNAIMER TAGBLATT, 21. října 1918, s. 2.
34
Existence tohoto nového státu byla proklamována 21. října 1918 v dolnorakouském zemském sněmu ve
Vídni s tím, že by měl být jako spolkový stát připojen k Německé říši.
14
O týden později městské zastupitelstvo slavnostně oznámilo, že se jako jediná
oprávněná korporace připojuje se svým okresem k tomuto státu a že mu slibuje věrnost.35
Vznik samostatného Československa
28. října 1918 vydal Národní výbor zákon „O zřízení samostatného československého
státu" a tentýž den zahájila delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem a
Edvardem Benešem jednání o utvoření a podobě samostatného Československa. Tato
jednání byla ukončena 31. října a bylo na nich rozhodnuto, že nový stát bude mít
republikánské zřízení v čele s prezidentem Masarykem a že první vládu povede právě Karel
Kramář.
29. října
jednal Národní výbor s místodržitelem Coudenhovem o převzetí moci a
výsledkem byla dohoda, umožňující představitelům Národního výboru spoluřízení veřejné
správy. Němečtí poslanci se týž den rozhodli, že na základě práva na sebeurčení národů,
deklarovaného v legendárních 14 bodech amerického prezidenta Wilsona, vydělí ze
severního pohraničí Čech provincii Deutschböhmen a začlení ji jako samostatnou
autonomní jednotku v čele s Lodgmanem von Auen do příštího Německého Rakouska.
Výzvy ke spolupráci na spoluvytváření společného československého státu Lodgman von
Auen odmítnul.
30. října 1918 se přidali také němečtí poslanci z Moravy a ze Slezska
a v čele s Dr. Robertem Freisslerem prohlásili utvoření severomoravské provincie
Sudetenland a její připojení k Německému Rakousku. Začátkem listopadu pak byly
vyhlášeny
další
dvě
německé
provincie
-
Böhmerwaldgau
v
jižních
Čechách
a Deutsch-Südmähren v čele s Oskarem Teufelem a Hieronymem, hrabětem Oldofredim.
Němečtí politici neměli pro svůj požadavek na sebeurčení špatné výchozí právní pozice,
neboť se nedovolávali ničeho menšího než Wilsonova mírového programu. Tento právní
35
15
požadavek navíc zjevně zastřel smysl pro všechny ostatní politické alternativy, protože při
vyjednávání s Čechy by německé hlasy byly jistě významnější před mírovými smlouvami
než po nich; Češi by zase nutně byli ochotnější k ústupkům, aby si zajistili německé uznání
ještě v době, než jim dohodové mocnosti v mírových smlouvách garantovaly nové hranice.
Nicméně ani vítězstvím opilí Čechové nad svými partnery při vyjednávání právě nevynikali.
Když totiž 4. listopadu 1918 přicestoval do Prahy předseda Německé sociálně
demokratické strany v českých zemích, „starorakouský“ politik Josef Seliger, obdržel od
ministra financí Aloise Rašína velmi stručnou odpověď: „S rebely se nevyjednává!" Tato
odpověď postrádala veškerou logiku, neboť samostatné Československo bylo sice právě
před týdnem, včetně sídelních německých oblastí, vyhlášeno, ale ani zdaleka nebylo ještě
konsolidováno. Za takovéto situace a zejména při slabosti tehdejší československé
exekutivy bylo více než neprozřetelné a z hlediska vlastního státního zájmu dokonce přímo
škodlivé německého vyjednavače tak příkře odmítnout, když už se z Liberce, zatímního
sídla
proklamovaného
českoněmeckého
zemského
hejtmanství,
vydal
do
Prahy,
definitivního sídla nově proklamovaného Československa. 36
Revoluční Národní shromáždění československé
Národní výbor československý měl zákonodárnou i výkonnou moc a plnil, po dobu
nepřítomnosti
30.
října
Dohodou
1918
oficiálně
rozhodnul,
a
to
uznané
na
vlády,
základě
funkci
vlády
volebního
klíče
dočasné.
z
roku
Již
1911,
o šestinásobném rozšíření počtu svých členů formou volby uvnitř jednotlivých politických
stran. Uskutečněním tohoto rozhodnutí, které upřesňoval 1. paragraf prozatímní ústavy ze
36
Lze se domnívat, že Rašínova reakce nebyla tak jednoznačná a tak provokativní, jak ji Seliger reprodukuje,
neboť Lodgmanova vláda mohla dost těžko vyhlašovat nezávislost německého sídelního území a současně
vést v Praze jednání o možné společné existenci. Kromě toho zpochybnil Seligerovu interpretaci v rozhovoru s
nejmenovaným
německým
diplomatem
16
13. listopadu a kooptací 40 slovenských zástupců tak vzniklo revoluční Národní
shromáždění československé, jež mělo 254 členů.
První schůze se konala
14. listopadu 1918 v Thunovském paláci, sídle bývalého
českého zemského sněmu, pod vedením Karla Kramáře, dosavadního předsedy Národního
výboru. Z moci revoluce prohlásil Karel Kramář habsbursko-lotrinskou dynastii za
sesazenou z českého trůnu a jako nová státní forma byla vyhlášena republika. Prezidentem
republiky byl zvolen Masaryk, sociální demokrat Tomášek předsedou Národního
shromáždění a Kramář předsedou vlády. Jako hlavní úkol Národního shromáždění bylo
stanoveno zabezpečení fungování státu a přirozeně také vypracování ústavy, na jejímž
základě pak měly být provedeny volby do demokratického zastupitelského sboru.
Vládní rozhodnutí do února 1920
Revoluční vláda považovala každý odpor proti svým požadavkům za ilegální. Do
konce roku 1918 téměř bez odporu (k ozbrojeným srážkám a ke ztrátám na životech na
obou stranách došlo pouze v Mostě),
vojensky obsadila území všech čtyř německých
provincií a vyhnala nové zemské hejtmany. Po německo-rakouských stížnostech to pak bylo
pouze byrokratické otálení francouzské vlády, co tak iritovalo český tisk a co v Němcích v
Čechách a na Moravě ještě vzbuzovalo jakési naděje na uznání jejich práva na sebeurčení.
O tom, že je definitivně rozhodnuto referoval německý generální konzul: „Optimistický
náhled, jenž v tomto ohledu panuje v některých německých kruzích, nemohu sdíleti.
Přátelství, jemuž se Čechové těší u států Dohody, nesporně velké válečné zásluhy jejich o
věc Dohody, zastání, jehož se českým požadavkům na mírové konferenci dostane od
navýsost vlivných a obratných delegátů Kramáře a Beneše, to vše může sotva někoho
i ministerský předseda Karel Kramář, který doslova prohlásil, že to byla: „… jedna z největších sprosťáren, s
jakou jsem se kdy v životě setkal."
17
nechat na pochybách o tom, na kterou stranu se v boji českých přání proti šeré teorii
sebeurčení, o niž se opírají Němci, přikloní vítězství…" 37
4. března roku 1919 nechala československá vláda s konečnou platností zlikvidovat
četné
demonstrace
za
právo
na
sebeurčení,
organizované
Německou
sociálně
demokratickou stranou.38
Světlo světa spatřil nový stát a proti všemu českému očekávání a proti všem českým
nadějím nebyl zas ničím víc než dítkem lidské nedokonalosti a omylnosti, zrozeným
způsobem lidským - z krve a slz. Na to, že nový stát nezahájil svoji existenci právě
nejšťastnějším způsobem, a to i přes zdánlivou oprávněnost českého postupu pod dojmem
ukončené války,
a že hned zpočátku byla zkomplikována, ne-li dokonce znemožněna,
společná česko-německá budoucnost, snad nejvýstižněji upozornil zvláštní americký
vyslanec při mírové delegaci Archibald C. Coolidge: „Jestliže minulý listopad existovala
snad
v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s
Čechy, pak dnes prakticky vymizela….dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není
důvodu očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která
tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita
takovým způsobem - ačkoli ve srovnání s oběťmi, jichž svědky jsme se stali my, je to pouhá
kapka - že jen stěží může být odpuštěno." 39
Bezprecedentní
potlačení
německých
demonstrací
však
bylo
pouze
jedním
z mnoha budoucích opatření, vedoucích k omezování politických a hospodářských práv
německého etnika. Už 25. února byl vydán zmocňovací zákon ministerstva financí o
37
Ferdinand SEIBT: Německo a Češi, Praha 1996, s. 248.
38
Bilance zásahu proti demonstrantům je děsivá - 54 mrtvých a více než 100 zraněných.
39
Ferdinand SEIBT: citované dílo, s. 239.
18
okolkování bankovek Rakousko-uherské banky. V noci z 25. na 26. února byl zastaven
pohyb peněz přes hranice do Československa a hranice byly obsazeny vojskem. Samotné
okolkování pak bylo provedeno v době od 3. do 9. března a 10. dubna byly oběh a správa
nových platidel upraveny zákonem.
16. dubna 1919 došlo k přijetí zákona o pozemkové reformě, přesněji řečeno k přijetí
rámcového zákona, který rozhodl o záboru pozemkového majetku nad 150 hektarů
zemědělské půdy nebo nad 250 hektarů půdy vůbec a který byl již od počátku spojen s
celou řadou závažných omylů. Tím prvním byla rozsáhlá propagandistická akce, jež tuto
reformu provázela a jež ji měla odůvodnit: sáhlo se totiž až k porážce na Bílé hoře (sic!), až
k vyvlastnění šlechtických majetků po roce 1620, aby se v očích národní veřejnosti teď, po
třech stech letech, reformy zdůvodnily. Takovéto vymezení ale bylo chybné už proto, že
pozemková reforma První republiky nerestituovala majetek šlechtický, nýbrž bez ohledu na
stav
a národnost zkracovala veškeré velké pozemkové vlastnictví. Tato teze navíc přesunula
reformní politiku ze sociálního pole na pole národnostní a tímto chybným postulátem docílila
i efektu solidarizačního, jenž se jí při náležitém propagandistickém využití a jen při troše
stranickopolitické obratnosti na opačné straně mohl zle vymstít. Česká a moravská šlechta
tehdy neoplývala přílišným talentem politicky se organizovat a nezmohla se dokonce ani na
to, aby prostřednictvím nějakého důvěryhodného mluvčího vyložila své problémy
prezidentovi.
Další chybou při provádění reformy pak bylo zabavení dvojnásobného množství půdy,
jež měla být v budoucnu pro reformu použita, takže celý zásah po dlouhá léta vyvolával
dojem zbytečné nešetrnosti.40
40
Ze čtyř milionů hektarů polí, lesů nebo luk bylo do roku 1937 přiděleno pouhých 1,8 milionu hektarů, 0,4
milionu hektarů zůstalo k dispozici a 1,8 milionu hektarů, tzn. prakticky polovina, bylo vráceno původním
majitelům. Srov. Ferdinand SEIBT: citované dílo, s. 265.
19
Vyvlastněny byly polnosti nad sto padesát hektarů a veškeré majetky přesahující dvě
stě padesát hektarů. Tolik obávanému „odnárodnění" německého sídelního území by
bývaly přirozeně musely v první řadě posloužit vyvlastněné polnosti, a dobový německý
údaj skutečně hovoří o 840 000 hektarech na německém území, tj. ne méně než 30 procent
celkové plochy německého osídlení. Později zůstalo při 640 000 hektarech, a to nikoli na
„kompaktním německém jazykovém území", nýbrž na německých majetcích v rámci celé
republiky. Majitele na německém jazykovém území změnila méně než polovina této rozlohy,
z toho však jen 123 000 hektarů polí, tedy velmi přibližně asi pět procent německy
osídleného území. Zbytek, rozlehlé lesní komplexy, se většinou proměnil na státní lesy, a
proto pro tak často zmiňované posouvání německé jazykové hranice měl pramalý význam.
31 000 hektarů z německých velkostatků bylo přiděleno dosavadním německým nájemcům.
V místě usedlý čeští nájemci obdrželi 15 000 hektarů a pro účely českého znovuosidlování
uvnitř německého jazykového území posloužilo všeho všudy ne víc než 7 200 hektarů.
Ztráta německé národní půdy tak představovala plochu asi pěti větších vesnic
o odhlédneme-li od pozemkových ztrát na území s rozptýleným osídlením nebo
v důsledku rozmnožení státního majetku zvláště v lesním hospodářství, pak proti
alarmujícím údajům o 30 procentech nejde ani o tři promile. A ještě jedno, poslední
srovnání:
němečtí
velkostatkáři
o 640 000 hektarů půdy
v
Československu
přišli
celkem
zhruba
na celém státním území, to znamená, že odevzdali
o něco více než jednu třetinu celkem vyvlastněné půdy. 41 Toto porovnání nás ale
pochopitelně
v
žádném
případě
nesmí
nechat
na
pochybách
a necitelnosti, se kterou byla pozemková reforma mnohdy prováděna.
41
20
o
tvrdosti
Třetí omyl se týkal administrativního provádění; byl jím pověřen tzv. Státní pozemkový
úřad42 (oficiálně vytvořený 11. června 1919), jenž nepodléhal parlamentní kontrole a není se
tedy co divit, že z činnosti takto pojaté instituce povstala celá řada korupčních a protekčních
afér.
Posledním opatřením z roku 1919 byl nostrifikační zákon. Ten byl vydán
11. prosince a stanovoval, že akciové společnosti, mající své podniky na území
Československé
republiky,
musejí
na
její
území
přeložit
také
svá
sídla
a nostrifikovat je. Společnosti, které měly podniky v Československu a v zahraničí, se měly
rozdělit a pro závody v Československé republice měly založit novou společnost. Celkem
bylo nostrifikováno 231 společností sídlících dosud v Rakousku nebo v Maďarsku (180
přeložením sídla a 51 rozdělením).
2.2. OBDOBÍ DEUTSCH-SÜDMÄHREN
2.2.1. ŘÍJEN 1918
30. října večer se ve znojemské Besedě uskutečnila ustavující schůze Národního
výboru,43 během které byli zvoleni jednotliví funkcionáři.44 Schůze se jako zástupci civilního
obyvatelstva zúčastnili Dr. Stavěl, Dr. Veleba, Dr. Koliáš, Dr. Mareš, Pejčoch, Šána, Dr.
Charvát, Dr. Žák, Stehlík, Müller, Klimeš, Jakš, Rudolecký, Pištělka, Bašta, Vyhnálek,
Cidlík, Farský, Dr. Šulc, Václavek, Smejkal, Dr. Kauba, Dr. Odstrčil a Stloukal, vojsko
42
V čele Státního pozemkové úřadu stál dlouhou dobu Karel Viškovský a po jeho vynuceném odchodu stanul
na tomto postu další agrárník, autor všech zásadních prací o pozemkové reformě, ing. Jan Voženílek. Viz:
Libor VYKOUPIL:Slovník českých dějin, Brno 1994, s. 247.
43
ČESKÉ ZNOJMO, 26. října 1922, s. 1n.
44
21
zastupovali praporčík Rejfíř, nadporučíci Moučka, Anděl, Švinger a Coufal, poručík Szafran
a setník Šírek, štábní šikovatel Kraus a šikovatel Kašpárek. 45
Po rozdělení jednotlivých funkcí začalo jednání o aktuálních otázkách, zejména pak o
prohlášení městského zastupitelstva a o vhodném řešení stávající situace.
Návrh
nadporučíka Švingra na vojenské obsazení města byl zamítnut, neboť civilisté se obávali
zbytečného krveprolití a většina přítomných důstojníků pokládala české vojenské síly ve
městě za nedostatečné. Přijat byl jiný návrh, založený na „potravinové blokádě“ města,
která byla odůvodněna prohlášením, že když chce Znojmo patřit k Rakousku, má být
z Rakouska a nikoli z českého vnitrozemí také zásobováno.
Aby nedošlo k chybám při rozhodování v závažných otázkách, bylo rozhodnuto, že
hned následující den bude k Národnímu výboru do Brna vyslána tříčlenná deputace (Koliáš,
Farský a Szafran), jež bude mít za úkol vyžádat si informace a direktivy k dalšímu
postupu.46
31. října Veleba, Stavěl a Mareš intervenovali u soudu a vyzvali vedoucí úředníky, aby
se podrobili Národnímu výboru v Brně, což všichni soudní úředníci, s výjimkou jednoho,
odmítli. Když týž den odpoledne pak Veleba, Mareš, Rudolecký a Rauš navštívili se stejnou
žádostí okresní hejtmanství, odpověděl jim okresní hejtman Bach, že dosud z Brna žádnou
výzvu nedostal, ale že je ochoten, poté co podobnou výzvu obdrží, se brněnskému
Národnímu výboru podrobit.47
Další, tedy v pořadí druhá, schůze Národního výboru proběhla ve večerních hodinách
31. října a byl na ní s napětím očekáván návrat deputace z Brna. Nicméně pánové Koliáš,
Farský a Szafran se vrátili až v noci a navíc bez úspěchu. V Brně jim totiž bylo sděleno, že
45
ČESKÉ ZNOJMO, 26. října 1922, s. 1n.
46
47
22
tamní Národní výbor má příliš mnoho vlastní práce, než aby se ještě mohl zabývat situací
na jižní Moravě, a proto pouze vydal příkaz, aby: „Vše zůstalo při starém, až do rozhodnutí,
tzn., že toto území je i nadále nedílnou součástí Moravy a že historické hranice zůstávají v
platnosti."48
2.2.2. LISTOPAD 1918
Od začátku listopadu až do konce prosince roku 1918 zasedal Národní výbor každý
den a velice brzy dokázal přesvědčit představitele německých politických stran, že je nutné
s tímto politickým subjektem počítat.
1. listopadu například sjednal s radnicí prozatímní úmluvu o zásobování obyvatelstva
a s německým krajským hejtmanstvím znění plakátu, jímž Národní výbor oznamoval
českému lidu ve Znojmě, že se zde ujala prozatímní vlády tzv. Státní rada rakouská, která
se bude spolupodílet na moci až do konečného uspořádání poměrů ve městě. Dále pak
obsahoval plakát informaci, že nařízení této Státní rady, směřující k zachování klidu a
pořádku, jsou závazná pro všechny obyvatele města bez rozdílu národnosti a že Rakouská
státní rada zaručuje pro všechny bezpečnost osob a majetku. 49
V rámci této dohody o spolupráci byli u jednotlivých zeměpanských úřadů ustanoveni
důvěrníci Národního výboru.50 Na schůzi starostenského sboru a okresní hospodářské rady
byl 2. listopadu Národní výbor znojemský přeměněn na Okresní Národní výbor ve Znojmě
48
Drobného úspěchu dosáhnul alespoň poručík Szafran, který si přivezl plnou moc od vojenské části
Národního výboru, opravňující jej „české vojíny tamní posádky držeti pohromadě, eventuelně uvolněné
shromažďovati a kázní vojenskou přidržovati." Viz: František COUFAL: citované dílo, s. 75.
49
50
Rozdělení důvěrníků bylo následující: Mareš a Vilímek pro soudy, Koliáš a Rudolecký pro okresní
hejtmanství, Koliáš a Szafran pro vojsko a četnictvo, Stloukal a Rauš pro poštu, Šána
a Nevrla pro berní úřad a Slavata pro berní referát.
23
(dále pouze ONV)51 a doplněn o nové členy.52 Následující den pak ONV provedl svoji
konečnou organizaci, včetně vytvoření jednotlivých odborů. 53
2.2.3. VYHLÁŠENÍ DEUTSCH-SÜDMÄHREN
Za počátek německého odporu proti novým poměrům lze sice považovat
31. říjen, kdy znojemská městská rada proklamovala svoji věrnost Německému Rakousku,
nicméně přesnějším datem je 3. listopad roku 1918, kdy se z podnětu poslance Oskara
Teufela
a
označilo
sešlo
území
na
jimi
znojemské
zastupované
radnici
za
šest
Německý
německých
kraj
poslanců54
jihomoravský
(Deutsch-
-Südmährischer Kreis). Toto nově vytvořené území měl být, podle práva na sebeurčení
národů, připojeno k německo-rakouskému státu a v jeho čele měl stát tříčlenný krajský
výbor v čele s krajským hejtmanem. Ještě tentýž den odpoledne byl výsledek jednání
sdělen v Německém domě důvěrníkům jihomoravských německých obcí. Poté, co důvěrníci
vyjádřili svůj souhlas, bylo přečteno a schváleno prohlášení, kterým se jihomoravskému lidu
oznamovalo připojení jižní Moravy k Německému Rakousku.55 Toto území o rozloze 1 840
čtverečních kilometrů zahrnovalo 186 obcí a 9 měst s více než 170 000 obyvateli.
2.2.4. BLOKÁDA ZNOJMA
Němečtí poslanci nebyli o svých požadavcích ochotni ani v nejmenším vyjednávat.
Když například kontaktoval Oskara Teufela předseda politicko-správního odboru Národního
51
52
Novými členy ONV se stali okresní školní inspektor Marák, jevišovický starosta Špalek, nadučitel Cidlínek z
Citonic, ředitel Domínek z Bítova, starosta Princ z Hlubokých Mašůvek a poslanec Kuchyňka z Horních
Dunajovic.
53
Viz textové přílohy číslo 5 a 6.
54
Kromě již zmíněného Oskara Teufela to byli Josef Luksch z Loděnic, Josef Brunner z Hevlína, Eduard
Kafka z Břeclavi, František Wagner z Lechovic a Alois Winter z Mikulova.
55
24
výboru v Brně, Dr. Hynek Bulín a nabídnul mu kompromisní řešení, 56 Oskar Teufel na jeho
nabídku nepřistoupil.57
Národní výbor v Brně proto rozhodnul, že zvolí stejný postup jako o několik dní dříve
Národní výbor znojemský, tzn. absolutní hospodářskou blokádu. Toto rozhodnutí bylo ONV
ve Znojmě sděleno 3. listopadu 1918 telegramem následujícího znění: „Doktor Veleba
Znojmo. Poněvadž poslanec Teufel na smírné vyřízení nepřistoupil, bude Znojmo
blokováno. Doktor Bulín."58
Hospodářská blokáda byla již od svého počátku velmi účinná, neboť během pouhých
několika dnů byl ve městě nejenom zoufalý nedostatek potravin, ale také dříví, uhlí a
petroleje, což představitelům Německé jižní Moravy působilo na začátku zimy obrovské
starosti.
Velká nouze nakonec sice přiměla Oskara Teufela k vyjednávání s Národním
výborem v Brně,59 nicméně Dr. Hynek Bulín byl zcela neústupný a dokonce prohlásil, že
„české obyvatelstvo dostane v okolí všechno, čeho bude potřebovat; o odbojníky se starat
nebudeme."60 Tento výrok neznamenal nic menšího, než vyhlášení války vyhladověním,
protože Znojmo bylo odříznuto od kraje, ze kterého mohlo být zásobováno a bylo nyní
odkázáno pouze na sousední Rakousko, které však mělo vážné ekonomické problémy.
56
Podle Bulínova návrhu měli němečtí úředníci i nadále zůstat ve svých funkcích, ovšem pod vedením
brněnských úřadů a bez braní do slibu pro Německé Rakousko. Pokud nebude vyžadován slib věrnosti ze
strany Německého Rakouska, nebude na něm trvat ani československý stát.
57
Hieronymus OLDOFREDI: Zwischen Krieg und Frieden, Zürich-Leipzig-Wien 1925, s. 11n.
58
59
7. listopadu 1918 dokonce doprovázel německou deputaci do Brna i JUDr. Josef Mareš jako zástupce ONV
ve Znojmě.
60
Hynek BULÍN: Jiskry a plameny, Brno 1930, s. 140.
25
Že je blokáda míněna zcela vážně, dokládá nejlépe přísně důvěrný přípis ONV ve
Znojmě z 5. listopadu, určený starostům českých obcí hraničících s Německou jižní
Moravou,61 stejně jako přípis určený starostovi z Hlubokých Mašůvek.62
V archivu ONV ve Znojmě je možné najít celou řadu dokumentů, potvrzujících, že
hospodářská blokáda byla dvojsečnou zbraní, neboť potraviny se přirozeně nedostaly ani
ke znojemských Čechům. Představitelům ONV ve Znojmě tak nezbylo nic jiného, než
přistoupit na dílčí kompromisy. Jedním z takovýchto kompromisů byla například dohoda se
znojemskou obecní radou o uvolnění 5 vagónů mouky z Löwensteinova mlýna ve Starém
Šaldorfě, výměnou za 25 vagónů brambor z městského smluvního kontingentu v českém
území.
13. listopadu se znojemští Němci pokusili zbavit se stále tíživější blokády,
a proto vyhlásili blokádu odvetnou, v jejímž důsledku nebyla propouštěna mouka ze
šaldorfského mlýna a byly zabaveny veškeré zásoby, které byly dovezeny na znojemský trh
a nebo na něm byly koupeny. V rámci protiopatření zakázali představitelé ONV českým
obcím veškerý dovoz do města a nijak nebránili proklamovaným hrozbám, že bude
přerušen znojemský vodovod.
Po několika jednáních byla nakonec 18. listopadu odvetná blokáda odvolána a česká
blokáda omezena.
Příprava vojenských akcí
Německé vojenské síly byly do 11. listopadu soustředěny ve Znojmě, Mikulově a ve
Slavonicích a jejich složení bylo následující: ve Znojmě byly majorovi bývalého 99 pěšího
pluku Emanuelu Hanakovi podřízeny 2 setniny Volkswehr o síle přibližně 300 mužů a kromě
toho také asi 100 příslušníků Bürgerwehr a asi 100 příslušníků Jugendwehr, korvetnímu
61
26
kapitánovi Oskaru Dolezalovi pak jako veliteli Marinewehr bylo podřízeno přibližně 100
mužů
a četnické jednotky podléhaly rytmistru Isidoru Petrowitschovi. V Mikulově velel major Viktor
Radda asi 150 příslušníkům Volkswehr a stejně silnou jednotku měl pod svým velením ve
Slavonicích nadporučík Stommer. 63
V polovině listopadu pak byly jednotlivé oddíly ještě posíleny, znojemský Volkswehr na
500 mužů a Marinewehr na 300 mužů. Kromě toho se majorům Hanakovi a Raddovi
podařilo vyzbrojit ze znojemských vojenských skladišť 20 - 30 členné oddíly v Hrušovanech,
v Drnholci, v Dolních Dunajovicích a v Dolních Věstonicích.64
Když pak 30. listopadu dorazil do Znojma prapor Volkswehr z Vídně, měly německé
síly na celém území Německé jižní Moravy, kromě četníků a vojensky prakticky bezcenných
jednotek Bürgerwehr a Jugendwehr, k dispozici 1500-2 000 mužů pěchoty s jedním
nákladním autem, 30 kulometů a tři baterie dělostřelectva.
Nový krajský hejtman (od 20. listopadu 1918) Hieronymus, hrabě Oldofredi si byl
vědom, že v případě vojenského střetnutí nebude německé vojsko schopné klást českým
jednotkám účinný odpor, a proto se neustále snažil o získání dalších posil. 65 Kromě toho
komplikovala situaci německých jednotek na jižní Moravě také směrnice, vydaná generálem
Adolfem von Boog, podle které nesmělo německo-rakouské vojsko klást vojsku
československému žádný násilný odpor. Nikde nesmělo dojít ke krveprolití, neboť
Československo náleželo k dohodovým mocnostem, se kterými uzavřelo Rakousko příměří.
62
63
Hieronymus OLDOFREDI, citované dílo, s. 46nn.
64
Hieronymus OLDOFREDI, citované dílo, s. 46nn.
65
Oldofredi sám uvádí, že když žádal u státního sekretáře vídeňské vlády Dr. Mataje alespoň
o 5 000 spolehlivých mužů, odpověděl mu státní sekretář doslova: „Úředníky, které žádáte, dostanete. Ale
docela jinak tomu je s vojskem, s těmi 5 000 muži, kteří mají být spolehliví. Je to sice smutné, co vám musím
říci, ale je to bohužel takové. V celé Vídni není 1 000 mužů, snad ani 100 mužů, na které by bylo spolehnutí,
všichni jsou zdemoralizovaní."
27
Tuto směrnici Oldofredi ve své knize na straně 58 patřičně okomentoval: „Napřed slíbí
německo-rakouská vláda jižní Moravě chvástavě ochranu celého národa a pak jí nepošle
ani jednoho Wehrmanna. A pošle-li ho konečně, zakáže mu bojovat."
A tak okresnímu hejtmanovi nezbylo nic jiného, než aby se pokusil alespoň oslabit
české jednotky přímo ve městě tím, že je zbaví schopných velitelů. Jako první byl už 19.
listopadu ze Znojma vypovězen bývalý posádkový velitel podplukovník Bräunlich s
odůvodněním, že se přihlásil do československého vojska a tak odepřel poslušnost
německo-rakouským instancím. V dalších dnech pak byly ONV ve Znojmě z krajského
hejtmanství doručeny dva přípisy,66 rušící některé dříve sjednané dohody.67
Přestože
se ostrou protičeskou kampaň68 podařilo alespoň částečně utlumit
opětovnými hospodářskými represáliemi, které na čas zažehnaly nebezpečí vypovězení
českých důstojníků, bylo členům ONV ve Znojmě jasné, že je nutné přistoupit k
radikálnějšímu postupu.
Proto bylo na schůzích ONV 19. a 20. listopadu 1918 vypracováno memorandum o
nutném obsazení Znojma.69 Politickou část memoranda vypracovali JUDr. Veleba, JUDr.
Koliáš a JUDr. Mareš, hospodářskou farář Rudolecký, komunikační továrník Jakš, finanční
ředitel Šána, školskou ředitel Farský a vojenskou nadporučík Coufal. V kanceláři JUDr.
Veleby pak bylo pořízeno několik průklepů a bylo rozhodnuto, že jednotlivé kopie podepíší
členové delegace z bezpečnostních důvodů až v Praze. 70 Text memoranda byl 23.
listopadu předán ministrovi veřejných prací Františku Staňkovi, ministru národní obrany
66
67
V archivu ONV ve Znojmě je možné tyto přípisy nalézt pod čísly 26 a 27.
68
V několika číslech Znaimer Tagblatt byla po 18. listopadu dokonce zveřejněna výzva německým úřadům,
aby ve všech českých domácnostech byly provedeny co nejpřísnější domovní prohlídky
a aby všem znojemským Čechům byly odebrány zbraně.
69
70
Členy delegace byli JUDr.
a posádkový velitel setník Švácha.
Veleba,
farář
28
Rudolecký,
JUDr.
Mareš,
nadporučík
Coufal
Václavu Klofáčovi a vrchnímu správci československých vojsk Dr. Schneinerovi.71 Dvě
poslední kopie pak byly předány ministerskému předsedovi Dr. Karlu Kramářovi a ministru
školství Gustavu Habermanovi.
Po návratu do města očekávaly členy delegace zprávy o vzrůstající německé aktivitě.
Například 23. listopadu vyslal německo-rakouský vyživovací úřad z Vídně 7 nákladních aut
s patřičným vojenským doprovodem do Strachotína u Hustopečí s příkazem odvézt odtud
asi 18 tun brambor a jiných potravin do Vídně 72 a již o dva dny později se podobný případ
odehrál i v Hrušovanech, odkud 300 příslušníků Volkswehr odvezlo po třídenním rabování
11 vagónů cukru.73 Činnost německo-rakouského vyživovacího úřadu odsoudili i místní
Němci, kteří byli přesvědčeni o tom, že se úřady nestarají ani o jejich zásobování ani o
jejich ochranu a využívají vojenské síly pouze při zajišťování vlastního prospěchu, aniž by
se staraly o možné důsledky této činnosti.
26. listopadu byly na pravidelné schůzi ONV ve Znojmě projednávány tři důležité
body. Prvním bodem jednání byl návrh nového znojemského hejtmana,74 tlumočený členy
politického odboru. Mayerův návrh se odvíjel od možného návratu českých úředníků do
budovy okresního hejtmanství, kde by pak česká i německá strana mohla vést svoji vlastní
agendu, přičemž české dokumenty by podepisoval okresní hejtman Bach. Tuto nabídku
však ONV zamítnul, stejně jako návrh ministra spravedlnosti Dr. Soukupa delegovat
moravskobudějovický soud pro Znojemsko. Třetím a nejdůležitějším bodem jednání pak
byly přípravy na převzetí správy města. Při projednávání tohoto bodu se všichni členové
ONV ve Znojmě shodli na tom, že městská rada bude muset rezignovat ve prospěch
71
Dr. Schneiner přislíbil zástupcům ONV ve Znojmě maximální podporu a prohlásil, že Znojmo bude
obsazeno v nejbližší možné době italskými legionáři.
72
2 důstojníci a 40 vojáků, vyslaných velitelem tamní české setniny, měli sice za úkol transportu zabránit, ale
nebyli úspěšní, neboť transport doprovázelo kromě 50 četníků také několik desítek ozbrojených německých
civilistů.
73
29
smíšené správní komise, sestavené s největší pravděpodobností z 12 Čechů (členové ONV
ve Znojmě) , 10 Němců a 2 Židů.75
2.2.5. VOJENSKÉ AKCE
2.2.5.1. OBLEŽENÍ ZNOJMA (1. - 6. PROSINCE 1918)
1. prosince 1918 poslal velitel Slovácké brigády, setník Hluchý, Zemskému
vojenskému velitelství (dále pouze ZVV) v Brně velmi obšírnou situační zprávu, ve které
hodnotí nejenom stávající situaci v Mikulově a jeho bezprostředním okolí, ale v níž také
navrhuje co možná nejrychlejší obsazení města. Vojenská akce má být provedena v co
možná nejkratší době, aby bylo zabráněno odvážení zásob na území Německého
Rakouska. Vzhledem k tomu, že navrhovaný plán byl po vojenské stránce obtížně
realizovatelný, ZVV v Brně jej po pečlivém zvážení zamítlo. Týž den bylo znojemské krajské
hejtmanství informováno o tom, že vídeňská vláda posílá tak dlouho očekávané posily, a
sice do Mikulova 1 000 příslušníků Marinewehr vyzbrojených kulomety a děly 76 a do Znojma
1. horskou baterii se 6 důstojníky, 80 muži a 4 děly. 77
Přesun německorakouských vojáků do Znojma a do Mikulova se stal zdrojem
značného množství poplašných zpráv. Tak například 3. prosince hlásilo ZVV v Brně na
vrchní velitelství v Praze, že „jižně od Prešpurku stojí 20 000 mužů Mackensenovy armády,
kteří požadují zbraně a kterým byla z Vídně přislíbena pomoc“, že „podle zpráv došlých
z Vídně má dnes v noci přijet do Znojma několik set mužů ozbrojených děly a kulomety“ a
že 3. nebo 4. prosince mají do Znojma přijet 2 transporty po 300 ozbrojených mužích
74
Novým okresním hejtmanem se po Hieronymovi Oldofredim stal Vilém Mayer.
75
76
V noci ze 4. na 5. prosince skutečně pod velením korvetního kapitána Ernsta von Foerstera příslušníci
Marinewehr do Mikulova dorazili, ale pouze v počtu 350 mužů.
77
30
německé Volkswehr." Přestože všechny tyto zprávy zněly neuvěřitelně, dodalo jim na
věrohodnosti vystoupení znojemské Rady vojáků (Soldatenrat). Štábní šikovatel Bayer,
který stál v čele Rady vojáků, totiž navštívil krajského hejtmana Oldofrediho a žádal, aby byl
v rámci odvetných opatření zajištěn jeden československý voják a jeden československý
důstojník a aby tito zajištění vojáci byli použiti jako rukojmí. Bayer svoji žádost zdůvodnil
tím, že v Hustopečích byl československými orgány zadržen německý důstojník a
v Mendlově jeden příslušník Volkswehr v okamžiku, kdy do svých domovských obcí přijeli
na dovolenou. Ve Znojmě, jak štábní šikovatel prohlásil, pobíhá mnoho českých důstojníků
a vojínů a německorakouské úřady proti nim nijak nezakročí. Hrabě Oldofredi se obával
české reakce, a proto se pokusil vyjednávat. Na úřad byli telefonicky pozváni Dr. Veleba a
Dr. Mareš a bezprostředně poté, co jim byla přednesena Bayerova žádost, 78 intervenoval
JUDr. Mareš ve prospěch obou zajištěných vojáků.79
Požadavek Rady vojáků ale nebyl ten den jediným ostřejším střetnutím mezi Čechy a
Němci. Když se rozšířila zpráva, že v budově české školy jsou ukryty pušky, které chtějí
Češi využít při ozbrojeném převratu, rozhodli se příslušníci Marinewehr, že školu obsadí a
prohledají. Krajskému hejtmanovi ve svých vzpomínkách píše, že bylo jasné, že je-li tato
zpráva pravdivá, budou čeští vojáci školu hájit a dojde ke krveprolití, což v konečném
důsledku nepovede k ničemu jinému než k násilnému obsazení Znojma českým vojskem.
Proto byl ke stále agresivnějším námořníkům vyslán sociální demokrat Höchtl, který již
jednou dokázal bouřící se námořníky uklidnit, s výzvou k zachování pořádku a úředního
postupu. Příslušníci Marinewehr však Höchtla vyhodili a dokonce mu stejně jako krajskému
hejtmanovi vyhrožovali oběšením.80
78
Štábní šikovatel Bayer dokonce požadoval, aby byl zatčen i JUDr. Mareš.
79
80
Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 77nn.
31
Nakonec bylo rozhodnuto, že prohlídka školy bude sice provedena, ale zástupci
krajského hejtmanství ve spolupráci s některým z členů ONV ve Znojmě,81,aby
nebylo
možné výsledek prohlídky jakkoli zpochybňovat a bouřící se námořníci se na prohlídce
budou moci podílet pouze a jenom jako pasivní diváci.
Po více než půlhodinové
bezvýsledné prohlídce bylo konstatováno, že v budově školy žádné zbraně nejsou a že se
jednalo o pouhou fámu.82
Nadporučík Coufal a poručík Szafran se zatím v Praze pokoušeli opětovně
intervenovat
pro
vojenský
zásah.
Na
Staroměstském
náměstí,
kde
se
setkali
s ministrem veřejných prací Staňkem jim však bylo sděleno, že jednotky italských legionářů,
se kterými se počítá při obsazování Německé jižní Moravy, se vrátí do vlasti teprve za 8
dnů. Při dalším jednání přislíbil ministr národní obrany Václav Klofáč, že zmíněné jednotky
budou hned z Českých Budějovic směrovány na Slovensko a obsazení Německé jižní
Moravy provedou v průběhu této cesty.83
Jediným okamžitým úspěchem znojemské delegace se tak stal telegram, jenž odeslal
ministr veřejných prací Staněk znojemskému starostovi Hommovi 84 a který byl neklamnou
předzvěstí brzkého zásahu československé vlády proti Německé jižní Moravě.
2.2.5.2. I. FÁZE PŘÍMÝCH VOJENSKÝCH AKCÍ (7. - 12. PROSINCE 1918)
7. prosince se znojemští Němci dočkali dalšího zklamání, neboť 185 příslušníků
Volkswehr, kteří v ranních hodinách dorazili do města, oznámilo prostřednictvím své Rady
vojáků, že sice nemají strach z Čechů, ale protože odmítají mrznout v zavšivených
81
Vzhledem k tomu, že se Oldofredimu nepodařilo sehnat ani předsedu ani jednatele ONV ve Znojmě, byl
nakonec spoluúčastníkem prohlídky posádkový velitel setník Švácha. Německorakouské krajské hejtmanství
zastupoval v průběhu prohlídky úředník Heiterer.
82
83
84
32
barácích, tak se vracejí domů.85 Jejich přítomnost, stejně jako přítomnost baterie hrubých
houfnic86 jižně od Znojma, byla stejně zbytečná, neboť podle rozkazu von Booga (viz výše)
nesměli vojáci klást československým jednotkám sebemenší ozbrojený odpor. 87
Navíc
se
k
členům
krajského
hejtmanství
dostaly
pochopitelně
i
zprávy
o úspěšném postupu československých jednotek a o postupném obsazování jednotlivých
měst a obcí, hlásících se k Německé jižní Moravě. Od 8. prosince totiž československé
jednotky
kontrolovaly
Dešov-Grešlové
linii
Slavonice-Písečný-Županovice-Rancířov-Dešná-Police-Velký
Mýto-Jevišovice-Tvořihráz-Želetice-Hostěradice-Miroslav-Damnice-Jiřice-
Troskotovice-Vlasatice-Pasohlávky-Mušov-Dolní
Věstonice-Pulgary-Nejdek-Lednice-
Hlohovec-Poštorná-Lanžhot a bylo zřejmé, že zahájení operací směrem ke Znojmu je
pouze a jenom otázkou času.
Že v nejbližší době dojde k vojenským akcím potvrdili nepřímo i čeští důstojníci, když
začali organizovat znojemský pěší pluk číslo 99.88 Organizování tohoto pluku nebylo
pochopitelně možné přímo ve Znojmě, ale muselo se odehrávat několik kilometrů severněji,
již na českém území.
Nejdříve byly v rámci 99. pluku sestaveny pouze 2 setniny -
jevišovická (tu měl na starosti nadporučík Anděl) a jemnická (poručík Daňhel), přičemž se
předpokládalo, že jako další bude vytvořena setnina moravskobudějovická (nadporučík
Puchnar) a další setniny pak vzniknou až po obsazení města. 89
I přesto, že organizování 99. pěšího pluku podléhalo maximálnímu utajení, znojemští
Němci se o něm dozvěděli a snažili se je všemi dostupnými prostředky zastavit. Bývalému
krajskému hejtmanovi bylo jasné, že je nutné podniknout nějaká protiopatření a že pouhé
85
Vojáci skutečně ještě týž den v poledne město opustili.
86
Tato jednotka měla 3 důstojníky, 104 muže a 4děla.
87
88
Velitelem 99. pěšího pluku byl určen setník Josef Pospíšil a jeho pobočníkem nadporučík Josef Brym.
33
vypovězení československých důstojníků z města, respektive alespoň jejich internace
nebude v žádném případě stačit. Hrabě Oldofredi se tedy nejprve pokusil získat nějaké
instrukce od státního rady Teufela90 a když neuspěl, přenechal rozhodnutí na samotných
vojácích, kteří se z podnětu vojenské rady znojemské posádky sešli 10. prosince odpoledne
v dělnickém domě.91
Na tuto schůzi se kromě vojáků v čele s plukovníkem von Straubem (velitel znojemské
posádky) dostavili také členové městské rady a krajského hejtmanství. Přestože se mnozí
důstojníci vyjadřovali pro ozbrojený odpor, rozhodnul nakonec nepřímo plukovník von
Straub, který nemohl jako důstojník doporučit nic jiného než respektování rozkazu
nejvyššího velitele (von Boog), jednajícího v intencích státu, kterému Německá jižní Morava
přísahala věrnost. Jedinou jednotkou, která odmítla akceptovat splnění tohoto rozkazu, byl
prapor Marinewehr pod vedením korvetního kapitána Dolezala, jenž sváděl urputný boj v
prostoru Kyjovice-Bohunice-Prosiměřice-Oleksovice. Po více než osmačtyřiceti hodinách
však i tento prapor začal ustupovat.92
Jedním
z
posledních
pokusů
představitelů
Německé
jižní
Moravy
o zachování dosavadního statu quo byla žádost vídeňské vládě. Ta se měla, podle jejich
přání, dohodnout s Vlastimilem Tusarem na tom, že znojemský a mikulovský okres
zůstanou součástí Německého Rakouska až do rozhodnutí mírové konference.
Nicméně ani tento pokus nebyl úspěšný, neboť vojenské akce již byly zahájeny. 93
89
Hlavním podkladem při sestavování pluku byly seznamy vojínů pořizované u československého
posádkového velitelství ve Znojmě.
90
Když Oldofredi vylíčil v telefonním rozhovoru Teufelovi neudržitelnou situaci a nebezpečí přímého
vojenského zásahu československých jednotek, tak Teufel zareagoval velmi ostře: „Pak se tedy musíte, jak
jsem Vám to již stokrát řekl, o to postarat, aby jim naše vojska kladla odpor a je zahnala. A basta …."
91
92
Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 95.
93
34
Hrabě Oldofredi proto začal 11. prosince 1918 připravovat plán přesunu svého úřadu
do Německého Rakouska,94 kde měl v úmyslu pokračovat ve své snaze udržet Německou
jižní Moravu jako nedílnou součást Německého Rakouska, tentokrát ale diplomatickou
cestou. Z tohoto důvodu si krajský hejtman vyjednal s velitelstvím německé posádky, že
bude včas informován o příchodu československého vojska a objednal si povozy k převozu
osob a spisového materiálu přes hranice.95
V noci z 11. na 12. prosince obdrželo znojemské vojenské velitelství poplašnou
depeši, která oznamovala, že oddíly československého vojska již zahájily operaci proti
Znojmu. Je pravděpodobné, že tuto depeši odeslali parlamentáři (podplukovník Johann von
Berner a poručík Kratzik) vyslaní k veliteli jihlavské skupiny se žádostí o zastavení postupu.
Tato depeše vyvolala značný rozruch, přestože nebyla zcela přesná. Československé
jednotky sice obsadily železniční stanice Šumvald a Olbramkostel a vesnice Štítary, Bítov,
Šreflová, Lukov, Podmolí, Horní Břečkov, Miličovice a Vranov, ale přibližně 15 kilometrů
před Znojmem svůj postup zastavili.96
Hieronymus, hrabě Oldofredi líčí ve své knize na čtyřech stranách své pocity, zvažuje,
kdo nese největší vinu na stávající situaci a dospívá k názoru, že všechno vlastně svým
rozkazem zavinila vídeňská vláda, která zakázala vojenský odpor. Všechno, co viděl a
slyšel,97 v něm vzbuzovalo stále pesimističtější myšlenky a přimělo jej k úvaze o tom, zda
by vojenský odpor nemohl situaci přece jenom změnit ve prospěch Němců. 98
94
Nebyl ostatně sám. Poslanci Brunner a Luksch, kteří patřili k signatářům Provolání k německému lidu jižní
Moravy, odešli do Německého Rakouska již na začátku listopadu a 11. prosince rezignovali telegraficky na
své funkce v krajském výboru a zřekli se veškeré zodpovědnosti za usnesení přijatá bez jejich součinnosti.
Srov.: Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 89.
95
96
Když byl ve Znojmě vyhlášen poplach, úředníci krajského hejtmanství začali okamžitě připravovat k
transportu do Německého Rakouska veškerou agendu a na četnickém velitelství byly po kontrolou rytmistra
Petrowitsche spáleny všechny důvěrné dokumenty.
97
Krajský hejtman píše, jak se mu při ranní procházce Znojmem zdálo, že je město doslova zaplaveno
vojenskými osobami s československými kokardami. Ve výkladní skříni Stloukalova závodu na Kovářské ulici
viděl
vystavené
obrazy
amerického
prezidenta
Wilsona,
Masaryka
35
Na schůzi ONV ve Znojmě, která se konala 12. prosince večer, byla jediným a hlavním
programem jednání příprava na převzetí města. V rámci této přípravy se jednalo o dosazení
nového obecního zastupitelstva a také o přejímání všech německých úřadů. Bylo
dohodnuto, že po převzetí města budou členové městské rady vyzváni, aby se vzdali svých
funkcí, bude sestavena smíšená správní rada (12 Čechů a 12 Němců) a následně bude od
místodržitelství v Brně vyžádáno jmenování správního komisaře. 99
Pokud šlo o přejímání jednotlivých státních úřadů, byla přijata pouze prozatímní
rozhodnutí. Okresní hejtmanství mělo být přemístěno z Přímětic zpět do Znojma a okresním
hejtmanem měl nadále zůstat František Bach (německý krajský hejtman Mayer měl být
propuštěn). Prezidentem okresního soudu bude dosavadní soudní rada Paumgartten,
soudní radové Prokš, Russe a Neubauer budou suspendováni. Suspendován bude také
přednosta kanceláře okresního soudu Piffel, na jeho místo bude jmenován soudní rada
Luger a kromě něj zůstanou v úřadě ještě Fremmel, Neuwirth, Kubíček a Waschauer. Na
úřadu státního nadvládnictví zůstal Skřivan, Köhler byl suspendován. Na berním úřadě byl
suspendován Dinnel, na berní referát měl za propuštěné úředníky (včetně přednosty)
nastoupit Nevrla. Suspendování čekalo také vedoucího pošty Hoffmana a velitele četnictva
Petrowitsche, na jehož místo měl být dosazen vrchní strážmistr Géda. 100
2.2.5.3. II. FÁZE PŘÍMÝCH VOJENSKÝCH AKCÍ (13. - 16. PROSINCE 1918)
Obsazení města - příprava (13. - 14. prosince 1918)
13. prosince se u ZVV v Brně za účasti generála Podhajského, podplukovníka
generálního štábu Černého, setníka generálního štábu Hanáka, setníků Vody, Hluchého a
a Edvarda Beneše v rámech ozdobených květinami. Na Dolním náměstí pak slyšel z kapucínského kostela
hlasitý zpěv písně „Kde domov můj?"
98
Oldofredi doslova uvádí: „Je jisté, že se Čechové už považují za pány města. Považují se za ně, ač bychom
my - kteří disponujeme ve městě více než 20 000 pušek, 20 kulomety a 12 děly - mohli z nich nadělat krvavou
kaši." Viz: Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 99nn.
99
36
Dr. Pekárka konala porada o způsobu obsazení Znojma. Na této poradě bylo rozhodnuto,
že obsazení města bude provedeno
v noci z 15. na 16. prosince za použití takových
vojenských sil, aby bylo možné zabránit možnému krveprolití. 101 Když však byla po této
poradě doručena ZVV v Brně telegrafická odpověď na depeši, kterou byl konkretizován
program jihlavské skupiny a kterou bylo také požadováno vyslání dvou legionářských
praporů, oznamující, že prapory italských legionářů není možné poskytnout, rozhodlo ZVV v
Brně, že celá operace bude provedena pouze domácím vojskem. 102 Přesný průběh akce
byl oznámen také vrchnímu vojenskému velitelství v Praze.103
13. prosince 1918 svolal hrabě Oldofredi na desátou hodinu dopoledne poradu
zástupců krajského hejtmanství (Oldofredi a Heiterer), městské rady (Fritz, Hergl a Höchtl),
německého vojska a četnictva (plukovník von Straub, major Hengel a rytmistr Petrowitsch)
a ONV ve Znojmě (Stavěl, Koliáš a Mareš) s cílem pokusit se v poslední chvíli zastavit
postup československého vojska. Na této poradě, jejíž průběh hrabě Oldofredi ve své knize
velmi podrobně popisuje, nejprve vystoupili jednotliví představitelé Německé jižní Moravy a
varovali přítomné Čechy před nebezpečím, jež by u pobouřeného německého lidu mohl
vyvolat vstup československých jednotek. Němečtí politikové se také ve svých projevech
distancovali od následků, vyplývajících z protičeských akcí, neboť by jim v žádném případě
nebyli schopni nijak čelit.104
JUDr.
Josef
Mareš
však
dokázal
všechny
německé
argumenty
vyvrátit
a nakonec se mu podařilo dosáhnout souhlasu německých politiků s obsazením města. Aby
byla dohoda oficiálně potvrzena, zaslali zástupci ONV ve Znojmě i zástupci krajského
100
101
102
103
104
37
hejtmanství souhlasný telegram jednak ZVV v Brně a jednak také Ministerstvu národní
obrany v Praze. Oba telegramy jsou poněkud odlišné, 105 neboť německý krajský hejtman
trval na tom, že město může být obsazeno pouze vojsky Dohody a nebo československými
jednotkami pod vedením dohodových důstojníků. Na přímou Oldofrediho žádost tak byl
odeslán ještě jeden telegram, který měl být jakýmsi doplňkem telegramu předchozího. 106
Obsazení Znojma - realizace (15. - 16. prosince 1918)
Odpověď na telegram německého krajského hejtmanství ve Znojmě byla doručena 14.
prosince a hrabě Oldofredi v ní byl informován o tom, že jeho podmínky budou splněny. 107
Po relativně úspěšné výměně depeší108
zůstával hraběti Oldofredimu poslední
problém, a sice možná negativní reakce Oskara Teufela, který 15. prosince přijel do města.
Oskar Teufel však, ke značnému Oldofrediho překvapení, vyslechnul referát o situaci velmi
klidně a okamžitě se odebral do Německého domu na shromáždění německého lidu, kde
vystoupil s hlavním projevem.109 Tento projev byl ve značném rozporu s uzavřenými
dohodami, neboť bývalý krajský hejtman vyzval místní Němce ke krajnímu odporu. Oskar
Teufel doslova uvedl: „Naše věc není ještě ztracena. Přijde pomoc a dnešní vítězství Čechů
se obrátí v porážku. S Čechy není možný smír; německá matka má svému dítěti již v lůně
mateřském očkovat jed protičeského záští. Má-li však být Znojmo přece Čechy obsazeno,
ať je městem mrtvým, dveře, okna a obchody ať jsou všude zavřeny. Nechť dohoda pozná,
že Němci jen jako mrtvoly strpí jejich bezpráví."110
105
106
Text byl následující: „Doplňujeme obsah dnes odeslané depeše tím, že úřady zaručují klid jen pro ten
případ, bude-li vojsko vedeno dohodovým důstojníkem a bude-li přechod předem avizován. ONV ve Znojmě."
107
108
109
Zatímco Hynek BULÍN nesprávně uvádí ve své knize na straně 145, že se tato schůze uskutečnila již 14.
prosince, správné datum lze nalézt nejenom u Hieronyma Oldofrediho na straně 114, ale také v 52. čísle
Ochrany z roku 1918, kde jsou uvedeny i konkrétní Teufelovy výroky.
110
OCHRANA, 19. prosince 1918.
38
V průběhu tohoto velmi ostrého projevu byl Hieronymus, hrabě Oldofredi
z Hrušovan a následně také z Mikulova telefonicky informován, že o půl dvanácté vyjel z
Brna
směrem
ke
Znojmu
obrněný
vlak,
který
veze
dva
parlamentáře
a
že
o půl druhé dorazí do Hrušovan.111
Ačkoliv tato telefonická informace nebyla nejpřesnější, 112 představitelé Německé jižní
Moravy jí bez jakéhokoliv ověřování akceptovali, přestože depeše ZVV v Brně113 uváděla
vše na pravou míru, a nechali okamžitě připravit vlakovou soupravu, jež je měla dopravit za
hranice Německého Rakouska.114 Potvrzení příjmu telegramu již bylo ponecháno na starosti
úředníkům krajského hejtmanství Heitererovi, Forregerovi a Tisljarovi, kteří měli zůstat ve
městě a znovu tlumočit zástupcům Dohody protest proti obsazení Znojma.
Zvláštní vlak, který tak výrazně urychlil Oldofrediho a Teufelův útěk za hranice, dorazil
na znojemské nádraží krátce po půl čtvrté. Nadporučík Coufal, odvedl oba zástupce
dohodových mocností do bytu JUDr. Veleby, kde byla okamžitě sestavena delegace pro
jednání s německým krajským hejtmanstvím (tuto delegaci kromě nadporučíka Coufala a
setníka Šváchy tvořili ještě Veleba, Stavěl, Mareš a Šána).
Jednání na německém krajském hejtmanství (zastupované Heitererem, Forregerem a
Tisljarem), jehož se zúčastnil i JUDr. Fritz (ten zastupoval krajský výbor), zahájil JUDr.
Mareš, který představil dohodové důstojníky a objasnil jejich poslání. Poté se Heiterer obou
důstojníků otázal, zda rozumějí německy a když mu odpověděli, že ano, předal jim protest
111
Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 114n.
112
Ve skutečnosti šlo pouze o lokomotivu doplněnou jedním jediným vagónem. Při telefonickém hovoru totiž
došlo k nedorozumění - slůvko Sonderzug (zvláštní vlak) bylo zřejmě interpretováno jako Panzerzug
(pancéřový vlak).
113
114
Tento zvláštní vlak odjel ze Znojma v 15 hodin 25 minut. Zatímco nyní již definitivně bývalý okresní hejtman
Mayer se spolu se svými úředníky posadil do jediného osobního vozu, hrabě Oldofredi a bývalý krajský
hejtman Teufel (oba s velmi početnou osobní stráží) dali přednost vozu zavazadlovému, neboť se obávali
možného přepadení během cesty.
39
hraběte Oldofrediho.115 Po převzetí protestu pak dohodoví důstojníci a zástupci ONV ve
Znojmě odešli, doprovázení Heitererem a Fritzem, na znojemskou radnici, kde mělo
proběhnout jednání se zástupci města a německorakouského vojska.116
V zasedací síni znojemské radnice očekávali delegaci starosta města Dr. Homma, Dr.
Fritz, Dr. Hergl a plukovník von Straub, kterým poručík Rudolf Gabriš jako zástupce
dohodových mocností sdělil, že vyzývá městskou radu a odpovědné činitele vojenské moci
ke kapitulaci a k odevzdání veškerého vojenského materiálu československému poručíku
Šváchovi.
Stejně jako zástupci německého krajského hejtmanství, tak i
starosta města se
pokusil proti tomuto požadavku protestovat s tím, že to odpírá podmínkám příměří a že to z
jakéhokoli důvodu prostě není nutné. Na tento protest, či spíše pokus o něj, zareagoval
poručík Rudolf Gabriš jednoznačným prohlášením, že nepřišel ani vyjednávat, ani
debatovat, ale že přišel prohlásit vůli vítěze. 117 Poté, co zástupcům města nezbylo než se
podrobit, byly dojednány ještě některé podrobnosti, spojené s příchodem československého
vojska118 a se zajištěním klidu a pořádku ve městě do příchodu československých
jednotek.119
Jednání s oficiálními představiteli německé moci tak byla dovedena ke zdárnému
konci a nezbývalo než provést poslední opatření - připravit převzetí všech úřadů a zajistit
bezvadný chod důležitých mocenských orgánů, připravit převzetí veškerého vojenského
materiálu a neposlední řadě pak provést převzetí radnice. Aby bylo možné toto všechno
115
V tomto protestu, který byl v podstatě kopií poslední Oldofrediho depeše ZVV v Brně, se opět uvádělo, že
obsazení Znojma a Německé jižní Moravy je zcela protiprávné a že se Německé Rakousko tohoto území v
žádném případě nezřekne.
116
117
OCHRANA, 19. prosince 1918, s. 2.
118
Těmito podrobnostmi se myslí odzbrojení německorakouského vojska, odevzdání - veškerého vojenského
materiálu, pěti kasáren, čtyř barákových táborů, několika skladišť a vojenských nemocnic, což měli na zvláštní
poradě projednat setník Švácha a Mareš a za německou stranu plukovník von Straub.
40
zajistit, byli v odpoledních hodinách svoláni do budovy znojemské Besedy na poslední
schůzi všichni, kdo měli mít při obsazování města nějakou funkci. 120
Na oslavu vítězství a na počest obou italských legionářů se 15. prosince ve večerních
hodinách uskutečnil ve velkém sále znojemské Besedy slavnostní večer. Po uvítacím
projevu, který přednesl JUDr. Vilém Veleba, apelující na nutnost přijmout nastávající
radostné chvíle s přísnou národní kázní a hrdostí, se ujal slova poručík Rudolf Gabriš. Ten
poděkoval znojemským Čechům za milé uvítání a připomenul, že právě tak, jako Češi
dokázali bojovat a vítězit za hranicemi, tak dokáží bojovat a vítězit i všude doma. Svůj
projev pak ukončil následujícími slovy: „Jsme vítězi a Vy jste jimi s námi. Avšak nyní, když
přejde moc v tomto kraji do Vašich rukou, buďte spravedliví ke svým spoluobčanům
německé národnosti, neboť Československá republika má být státem demokratickým, ve
kterém nemá být nikdo utiskován. Nečiňte jim příkoří, ale sami též žádné vyzývavosti
nestrpte! Zachovejte klid, jak se na vítěze sluší!" 121
2.2.5.4. ZNOJEMSKÁ OPERACE
Znojemskou operaci zahájily československé jednotky v noci na 16. prosince. Vojsko
jihlavské
skupiny
tzn.
2
setniny
pěšího
pluku
číslo
81
bylo
spolu
se
2 setninami pěšího pluku číslo 21 a 1 setninou pěšího pluku číslo 99 soustředěno
v Moravských Budějovicích a bylo připraveno k odjezdu do Znojma. V průběhu noci byl
k jihlavské skupině připojen ještě obrněný vlak (1 dělový a 1 kulometný vůz) se 30 muži pod
velením poručíka Františka Touška. Tyto útvary vyčkávaly, až se na nádraží objeví osobní
119
O udržení klidu a pořádku se měly až do definitivního obsazení města starat německé orgány.
120
OCHRANA, 19. prosince 1918, s. 2.
121
41
vlak z Prahy. Ten měl být zadržen a místo něj měl být do Znojma vyslán právě obrněný
vlak, doprovázený vlakem obyčejným, ve kterém byli zmíněných vojenských jednotek. 122
Jevišovická setnina znojemského pěšího pluku číslo 99 pod velením nadporučíka
Františka Anděla postupovala na Znojmo směrem od Plenkovic. Z prostoru jižně od
Přímětic pak nadporučík Anděl vyslal jednu četu (vedl ji důstojnický zástupce Dlabka)
s rozkazem proniknout přes severní zeď do Albrechtových (později Žižkových) kasáren 123 a
se zbývajícími dvěma četami postupoval dál po přímětické silnici. 124
Ze severu postupovala ke Znojmu 1. baterie československého dělostřeleckého pluku
číslo 4, jíž velel setník Robert Fukal a 1 pěší četa 1. praporu střeleckého pluku číslo 14.
V časných ranních hodinách zaujala dělostřelecká baterie palebné postavení v prostoru
mezi Kuchařovicemi a silnicí k Únanovu.125
Největší síly, a sice 2 pěší prapory, 1 pěší eskadrona a 1 jízdní četa, ale postupovaly
pod velením setníka Otakara Švendy na Znojmo ze severovýchodu, z prostoru ProsiměřiceOleksovice-Práče. Tyto jednotky zahájily postup na město již hodinu po půlnoci. Jako
předvoj byly vyslány 3 setniny střeleckého pluku číslo 14, 3 setniny pěšího pluku číslo 8 a 1
pěší eskadrona dragounského pluku číslo 6, doprovázené jízdní četou, zajišťující spojení
s hlavními silami.126
Posledním uskupením znojemské operace měla být brněnská skupina, kterou u
Suchohrdel očekával nadporučík Alois Rudolecký a u Dobšic nadporučík Moučka. Právě od
122
František COUFAL: citované dílo, s. 225nn.
123
Když se příslušníkům jevišovické skupiny podařilo do kasáren proniknout a odzbrojit hlavní německou
stráž, dostavil se k nadporučíku Andělovi major Hanak a oznámil mu, že obsazení města bylo dohodnuto již
předchozího dne.
124
125
126
42
těchto důstojníků se pak velitelé brněnské skupiny dozvěděli, že Znojmo kapitulovalo a že
německorakouské vojsko již z města odešlo.127
Mezi šestou a sedmou hodinou ranní vstoupily československé jednotky do města.
Obrněný vlak zastavil pro jistotu ještě před samotným nádražím, kde z něj vystoupili pěšáci
a připravovali se k útoku. Setník Švácha, nadporučík Szafran a oba italští legionáři Rudolf
Gabriš a Josef Fryml již ale na vlak čekali a včas informovali jeho velitele o celkové situaci.
Posádka vlaku tak mohla bezprostředně obsadit nejenom nádraží, nýbrž i oba železniční
mosty. Krátce poté dorazil na nádraží další vojenský vlak s částmi jihlavského,
kutnohorského a znojemského vojska. Na celé znojemské operaci se přímo podílelo 12
setnin pěchoty, 1 pěší eskadrona, 1 četa těžkých kulometů, 1 baterie lehkých děl, 1
jezdecká četa dragounů a 1 improvizovaný obrněný vlak, tzn. přibližně 2 500 mužů.
Úspěšné provedení celé znojemské operace potvrdil ještě během dopoledne mohl
setník Švenda dvěma telegramy, určenými ZVV v Brně a brněnskému posádkovému
velitelství.128
2.2.5.5. PŘEVZETÍ ÚŘADŮ
Současně s vojenským zabezpečováním města probíhalo také přejímání jednotlivých
civilních i vojenských úřadů, spojené s bezprostředním dosazováním českých úředníků.
Okresní hejtmanství převzal František Bach, okresní četnické velitelství vrchní strážmistr
Géda, u okresního soudu měl zatím soudní rada Vilímek vyřizovat prezidiální věci a
přednostou kanceláře se stal Luger.129 Novým vedoucím berního úřadu se stal finanční
rada Slavata, vrchním berním správcem Vilém Nevrla. Pošta byla prozatímně předána
127
128
129
Vilímek a Luger byli u okresního soudu jedinými Čechy. Německým úředníkům pak bylo dáno na vybranou
- buďto složí přísahu věrnosti Československé republice, nebo musejí z úřadu okamžitě odejít. Vyžadovanou
přísahu věrnosti nebyl ochoten složit ani jeden z nich.
43
vrchnímu kontroloru Švandovi, kterého však měl brzy vystřídat nový ředitel Cyril Loupal.
Přednostou stanice byl jmenován Evžen Lederer a odboru pro udržování trati se ujal státní
železniční rada Reich.130
Posádkové
velitelství
převzali
od
plukovníka
Schweighofera
setník
Švácha
a poručík Szafran, Albrechtova kasárna předal major Hanak spolu se setníkem Wotzelkou
setníku Pospíšilovi a nadporučíku Andělovi. Doplňovací, domobranecké a zeměbranecké
doplňovací velitelství převzal nadporučík František Coufal za intenzivní pomoci nadporučíka
Rudolfa Manuška, který byl v té době evidenčním důstojníkem doplňovacího velitelství. 131
2.2.5.6. PŘEVZETÍ RADNICE
16. prosince odpoledne se zástupci ONV ve Znojmě, doprovázení starosty některých
venkovských obcí, odebrali na radnici, aby ji převzali a získali tak definitivní kontrolu nad
městem. Po chvíli čekání, jelikož právě probíhala schůze obecní rady, jsou představitelé
ONV přijati. JUDr. Vilém Veleba pak přečetl starostovi Hommovi výzvu ONV ve Znojmě, ve
které ONV žádá starostu a přirozeně také všechny zbývající členy obecní rady, aby
rezignovali na své funkce a odevzdali radnici a správu města do českých rukou. Tento
požadavek je odůvodňován nejenom dosavadním nespravedlivým vystupováním proti
českému obyvatelstvu, ale především zradou československému státu, které se dosavadní
členové obecní rady dopustili svým listopadovým prohlášením pro Německé Rakousko a
pro odtržení území města Znojma od historické země moravské. Stejný text, tentokrát ale
německy, pak ještě jednou přečetl JUDr. Mareš. 132
Starosta Homma se proti požadavku předání radnice a správy města ohradil, stejně
jako proti nařčení, že by se obecní rada jakkoliv prohřešila proti nařízením Československé
130
131
132
44
republiky. Dr. Homma také rezolutně odmítnul odpovědnost za činy německorakouského
vojska a začal se odvolávat na předchozí úmluvu, týkající se pouze a jenom předání
vojenské moci ve Znojmě. Na základě znění této úmluvy totiž předpokládal, že obecní
zastupitelstvo bude nadále pokračovat ve své činnosti a jedinou změnou snad bude přijetí
několika Čechů. Když Mareš a Veleba trvali na předneseném požadavku, pokusil se
starosta ještě o poslední argument - ONV ve Znojmě není kompetentní orgán, který by mohl
sesadit členy obecního zastupitelstva, neboť takovou pravomoc má pouze brněnské
místodržitelství. Po krátkém vyjednávání se nakonec zástupci obou úřadů dohodli na tom,
že JUDr. Veleba zatelefonuje na brněnské místodržitelství, eventuálně na Národní výbor.
Jednání se tak dostalo do slepé uličky. Teprve, když nadporučík Rudolecký oznámil
zástupcům ONV, že se vojáci shromáždění před radnicí bouří a že nechtějí déle čekat,
zvednul Dr. Homma ruce a prohlásil, že ustupuje násilí. Vzápětí oficiálně oznámil JUDr.
Velebovi, že všichni zástupci obce tímto rezignují na své funkce. 133
Kapitulaci německé radnice a tedy konec německé vlády ve Znojmě oznámil JUDr.
Vilém Veleba z oken radnice slovy: „Přátelé! Věc vyřízena, právu sjednán průchod, městská
rada se vzdala, byl jmenován vládní komisař a bude sestavena správní komise. Dnes však
již zachovejte klid a pořádek i vůči občanům druhé národnosti. Nazdar!" 134
JUDr. Vilém Veleba tedy mohl brněnskému místodržitelskému radovi Dr. Černému
sdělit,
že
se
členové
znojemské
obecní
rady
vzdali
svých
funkcí
a Dr. Černý jej okamžitě jmenoval vládním komisařem pro město Znojmo. 135 Nyní již
133
134
OCHRANA: 27. prosince 1918, s. 1n.
135
Velebovo jmenování bylo znojemskými Čechy přijato s neskrývaným nadšením. Ve slavnostním čísle
Ochrany z 19. prosince se můžeme například dočíst, že: „Znojemským Čechům se nemohlo dostat lepšího
zadostiučinění. Dr. Veleba od dávných let vůdce znojemských Čechů, spolubojovník v zápasech a příkořích,
Němci a Teufelem odsouzený - dnes v čele českého Znojma a tyranská vláda radnice jemu podřízena. Toho
jsme se chtěli dočkat a toho jsme se dočkali."
45
bývalému
starostovi
Dr.
Hommovi
se
toto
rozhodnutí
příliš
nezamlouvalo,
a proto telefonoval místodržitelskému radovi, že přece není možné, aby se vládním
komisařem stal Němci nejvíce nenáviděný Čech. Černý však tento protest odmítnul s tím,
že jmenovací dekret pro JUDr. Velebu je již napsán a podepsán.
Po marném protestu byla okamžitě zahájena porada o odevzdání radnice
a o ustavení správní komise. Za německou stranu se této porady zúčastnili Homma, Fritz,
Muck, Buchberger, Scheuer, Höchtl, Winkler, Jeschek a Krammer, českou stranu
zastupovali Veleba, Mareš a Rudolecký. Němci nejprve zkusili nabídnout 1/4 Čechů a 3/4
Němců, pak 2/5 Čechů a 3/5 Němců, ale český požadavek byl zcela jasný - 12 Čechů, 10
Němců a 2 Židé a Němcům nezbylo nic jiného než opět ustoupit. 136
Přesné složení správní komise bylo dohodnuto o den později a vypadalo následovně:
Čechy měli zastupovat Veleba, Koliáš, Stavěl, Mareš, Šána, Jakš, Müller, Farský, Pipek,
Stloukal, Fiala a Všetečka, Němce pak Fritz, Muck, Statzer, Buchberger, Krammer, Trojan,
Ansorge, Höchtl, Scheuer a Eschel. O dvou zástupcích Židů bylo nutné dlouho debatovat,
neboť znojemští Židé prohlásili, že se do žádných sporů míchat nechtějí a že zůstanou
neutrální. Nakonec byla přece jenom uzavřena dohoda, podle níž si česká strana vyhradila
právo delegovat do správní komise Wotzilku nebo Löwyho (členem správní komise se
nakonec stal tento obchodník s obilím) a německá strana Weinbergera. V paritním poměru
čtyři ku čtyřem pak byla sestavena i městská rada. 137
136
99
46
2.3. PROSINEC 1918 - ÚNOR 1920
2.3.1.
PROSINEC 1918 - ZÁŘÍ 1919
18. prosince 1918 vzalo brněnské místodržitelství na vědomí Velebovu rezignaci138 a
jmenovalo do úřadu vládního komisaře pro Znojmo místodržitelského tajemníka Karla
Michalicu, jenž byl před Velkou válkou několik let komisařem znojemského okresního
hejtmanství.
22. prosince se na znojemské radnici poprvé sešla smíšená správní komise. JUDr.
Vilém Veleba, zastupující nepřítomného Michalicu, 139 přenesl úvodní projev, který pak v
poněkud pozměněné německé verzi zopakoval JUDr. Mareš. 140 Na konci schůze odeslal
vládní komisař jménem členů správní komise pozdravnou nótu ministerskému předsedovi
Karlu Kramářovi, kterou ovšem němečtí zástupci odmítli podepsat. 141
Právě odmítnutí podpisu na pozdravné nótě ministerskému předsedovi bylo jedním z
důvodů, proč 26. prosince 1918 přijel do Znojma ministr veřejných prací František
100
Veleba rezignoval na post vládního komisaře pro Znojmo 17. prosince s odůvodněním že jako advokát s
funkční praxí by tento úřad nemohl trvale zastávat. Při své rezignaci se Veleba zmínil
i o tom, že také ministerstvo vnitra upřednostňuje politické úředníky před politiky. Po delší debatě bylo
Velebovo rozhodnutí akceptováno, ovšem s podmínkou, že byl JUDr. Veleba 16. prosince vládním komisařem
jmenován a že se pak tohoto úřadu sám vzdal.
139
Michalicovu nepřítomnost (do úřadu nastoupil až 23. prosince 1918) využil ředitel Farský, když nechal 21.
prosince vylepit vyhlášku s lakonickým názvem Rozkaz a s následujícím textem: „Těm českým rodičům a
pěstounům, kteří nedali dětí svých dosud z německých škol mateřských, obecných a měšťanských do českých
škol přepsati, bezpodmínečně se to nařizuje. Nešetření tohoto rozkazu se kontroluje a trestá. Ve Znojmě dne
20. prosince 1918. Vládní komisař města Znojma." Tato vyhláška značně pobouřila znojemské Němce, kteří
pak vytýkali JUDr. Velebovi, že na takový rozkaz nemá právo ani jako vládní komisař. Kampaň v německém
tisku (zejména v Znaimer Tagblatt), označující tento postup jako nezákonný podvod, se ředitel Farský pokusil
alespoň částečně části zmírnit vyhláškou s názvem Čechové (viz textová příloha číslo 25). Přestože ředitel
Farský
překročil
zcela
jednoznačně
svoji
kompetenci,
splnila,
z českého pohledu, jeho akce svůj účel, neboť od druhé poloviny prosince roku 1918 do konce března roku
následujícího přešlo na české školy více než 500 žáků. (Srov. s Karel POLESNÝ: České školství ve Znojmě
1881-1918, Znojmo 1923, s. 103.
140
141
OCHRANA: 2. ledna 1919, s. 2.
47
Staněk,142 s cílem nejenom uklidnit zdejší situaci a ujistit německé obyvatelstvo, že všechna
jeho práva a svobody budou zachovány, ale především s cílem varovat českou i německou
stranu před nacionalismem.143
Zatímco znojemští Češi přivítali ministra Staňka s nadšením, místní Němci se s ním
odmítli setkat. Bojkot slavnostního setkání, které mělo proběhnout na radnici, Čechy rozladil
a mnozí z nich ministrovi dokonce vyčítali jeho smířlivé vystupování. Ministr veřejných prací
Staněk ovšem nebyl ve svém projevu veden nějakou láskou k Němců, ale zcela
pragmatickou úvahou o budoucnosti republiky. Staňkovi, jakož i celé vládě, totiž bylo jasné,
že jedním z hledisek posuzování nástupnických států na mírové konferenci je i to, jaké
mohou tyto státy poskytnout záruky svým národnostním menšinám.144
Závažnost tohoto hlediska si uvědomovali nejenom jednotliví českoslovenští politici,
ale také Hieronymus, hrabě Oldofredi, který na něm založil svoji činnost. Bezprostředně po
přesídlení do nedalekého dolnorakouského Retzu (spolu s ním zde působil také bývalý
okresní hejtman Mayer) zahájil rozsáhlou kampaň, jejímž cílem byla destabilizace poměrů
na bývalé Německé jižní Moravě.145
Již 18. prosince byl v pohraničních oblastech rozšířen leták, nazvaný „Němci jižní
Moravy"146 a vzápětí také redakční rada Znaimer Tagblatt uveřejnila několik velmi kritických
článků o národnostních poměrech. Když se v několika vydáních Znaimer Tagblatt objevily
články, kritizující nejenom Československou republiku, ale i československé vojáky (ti
142
OCHRANA: 2. ledna 1919, s. 3n.
143
Ministr Staněk v projevu na znojemské radnici prohlásil: „Chceme vidět Znojmo spokojené a to české i
německé. I Němcům se zde dostane, co jejich jest a rovnost v právu, povinnostech s námi. Utiskovat je
nebudeme,
chceme
je
naopak
získat,
aby
se
tu
cítili
opravdu
doma."
Srov.
v: OCHRANA: 2. ledna 1919, s. 4.
144
Ferdinand PEROUTKA: Budování státu, Praha 1991, s. 502.
145
Hrabě Oldofredi ve své knize líčí na celých dvaceti stranách, jak se část úředníků věnovala psaní letáků a
tedy šíření iredenty, a jak se zbývající úředníci zabývali zpravodajskou činností, včetně budování velmi
rozsáhlé agenturní sítě. Srov.: Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 125-145.
146
48
nejsou nazýváni jinak, než „diese Horden und Banden"), vnikli vojáci do redakce a do
tiskárny, kde rozházeli celou sazbu příštího čísla. Kromě toho byl zatčen redaktor Felix
Bornemann a na Znaimer Tagblatt byla po dohodě s vládním komisařem uvalena
znojemským posádkovým velitelstvím preventivní sedmidenní cenzura. Jakmile sedmidenní
lhůta uplynula, vyšel ve Znaimer Tagblatt nový článek, ve kterém byly vojenské úřady
označeny jako hlavní viník nepokojů a jako podněcovatel vojenských výtržností. Mimo jiné
byl také přetištěn Oldofrediho leták, doplněný o výzvu, aby se německé obyvatelstvo
obracelo pouze na krajské hejtmanství, jako na jediný oprávněný mocenský orgán. 147
Začátkem ledna 1919 se Hieronymus, hrabě Oldofredi rozhodnul, že otázku Německé
jižní Moravy změní na mezinárodní problém. Vzhledem k tomu, že pro tuto svoji
strategickou změnu potřeboval podporu co možná nejširší veřejnosti, svolal na 12. ledna
1919 do Retzu krajský sjezd, na kterém měli jeho účastníci ještě jednou projevit svou vůli k
připojení k Německému Rakousku.148 Ihned po rozeslání letáků, které zvaly obyvatelstvo
jihomoravských obcí na toto shromáždění a po odeslání zvláštních pozvánek, jež byly
určeny všem starostům německých obcí a vynikajícím německým osobnostem jižní Moravy,
začalo krajské hejtmanství připravovat pamětní spisy, které měly být, na základě usnesení
krajského sjezdu, odeslány americkému prezidentu Wilsonovi a vládám Velké Británie,
Francie a Itálie.
V tomto pamětním listu nejprve Oldofredi sděluje prezidentu Wilsonovi, jako
šlechetnému tvůrci spravedlivé zásady práva na sebeurčení, s jakou radostí byla tato
zásada uvítána představiteli Rakousko-Uherska, kteří na jejím základě okamžitě osvobodili
všechny národy monarchie. Když však chtěli tohoto práva využít také jihomoravští Němci a
147
Po tomto článku byla cenzura obnovena a k jejímu zrušení došlo až 27. prosince 1918 díky rozkazu ZVV v
Brně, ovšem pod podmínkou, že se redakce napříště zdrží veškerých výpadů proti československému vojsku
a proti českému obyvatelstvu ve městě.
49
vyhlásili 3. listopadu 1918 Německou jižní Moravu, bylo její území napadeno
československým vojskem, které postupně obsadilo jednotlivé obce. A přestože bylo celé
území Německé jižní Moravy obsazeno v rozporu se všemi právy, nekladli jihomoravští
Němci žádný odpor, neboť se sklonili před mocí Dohody, za jejíhož spojence se
Čechoslováci počítají.149
Po tomto úvodu pak Oldofredi pokračuje: „Jinak, než dohodové mocnosti
a jejich orgány, jejichž lidumilné chování musí být uznáno, utiskují nás Čechoslováci bez
ustání a nejtěžším způsobem. Českoslovenští vojáci, které lze sotva považovat za
pravidelné vojsko, plení usedlosti našich pokojných sedláků, olupují je o jejich obilí a
dobytek a opíjejí se vínem, které na nich vydírají. Klidní občané a občanky krvácejí pod
údery pažeb a pod ranami bodáků brutální československé soldatesky, s jejíž pomocí vládní
činitelé v Brně a v Praze zavedli v Německém kraji jihomoravském, obzvláště však v jeho
nejpřednějším městě Znojmě, pravou hrůzovládu, aby Němce zakřikli, donutili je k zapření
své národnosti a tak dali kraji, který je zcela německý, slovanský ráz. Úředníci
a důstojníci jako mnozí jiní, kteří sloužili Německému Rakousku, jsou Čechoslováky
zatýkáni a vězněni v pověstných kasematech brněnského Špilberku, ženy, dívky a děti jsou
pro nicotné příčiny trestány bitím."150
V
samotném
závěru
se
pak
Oldofredi
obrací
na
prezidenta
Wilsona
s prosbou, aby nechal zjistit na jižní Moravě mezinárodní komisí pravý stav věci nebo aby
alespoň inicioval v této oblasti plebiscit, provedený po odchodu československého vojska a
československých úřadů zástupci neutrálních mocností.
148
149
150
Srov.: Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 132nn.
50
Přes rozsáhlou agitaci v jednotlivých obcích ale nedopadlo krajské shromáždění zcela
podle Oldofrediho představ. Nejenom, že se nedostavili Němci z poloviny obcí, ale dokonce
nepřijel ani bývalý znojemský starosta Homma, ani bývalý krajští radové Brunner a
Luksch.151 Hlavní projevy tak zůstaly pouze na Oskaru Teufelovi a na znojemském páteru
Klötzlovi.
Ke kritice poměrů ve Znojmě se přidala i redakce Znaimer Tagblatt, jejíž zástupci
poslali nejenom vládnímu komisaři Karlu Michalicovi, ale i samotnému prezidentovi
republiky, oficiální stížnost, ve které upozorňovali na strhávání německých nápisů, na
propouštění úředníků a jejich vypovídání z bytů a na rekvizice. Vládní komisař zareagoval
20. února na tuto stížnost dopisem, ve kterém uvedl: „Když začali vojáci strhávat německé
nápisy, bylo velitelství pluku vyzváno, aby učinilo patřičná opatření. Plukovní velitelství mě
však 1. února požádalo, abych konkrétní opatření vyhlásil sám, a proto jsem na 3. února
svolal předsedy společenstev, zástupce posádkového i plukovního velitelství a zástupce
ONV ve Znojmě. Zástupcům znojemských Němců pak bylo doporučeno, aby byly německé
nápisy sundány (nebo zakryty), s příslibem, že po uklidnění situace mohou být opět
vyvěšeny.152
Další opatření, nařízená v průběhu března, však napovídala, že k uklidnění situace ve
Znojmě hned tak nedojde. Prvním z těchto opatření bylo provedení důkladných prohlídek v
úřadovnách Deutsche Volksrat für Znaim und Umgebung (předsedou této organizace byl
Dr. Moritz Statzer) a spolku Bund der Deutschen in Mähren. Prohlídky byly provedeny na
základě telefonického příkazu ze 4. března s odůvodněním, že se připravuje rozsáhlé
151
Dr. Homma a bývalý krajský rada Luksch se písemně omluvili s odůvodněním, že nepokládají za potřebné
se znovu vyjadřovat pro Německé Rakousko a že si od podobných prohlášení neslibují žádný zásadní
úspěch. Srov. v Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 131.
152
MZA Brno, fond B 40, karton číslo 2, číslo jednací 2560/19.
51
německé spiknutí.153 Druhým opatřením pak byl zákaz veřejné schůze Deutscher Volksrat,
přestože toto shromáždění bylo včas a řádně oznámeno. Zástupci Deutscher Volksrat se
sice proti tomuto zákazu 17. března oficiálně odvolali u Karla Michalici, nicméně jejich
stížnost byla zamítnuta.154
Po dílčím neúspěchu krajského shromáždění v Retzu pak věnoval Hieronymus, hrabě
Oldofredi veškerou energii sestavování nových zpráv pro zástupce dohodových mocností a
dokonce několikrát navštívil ve Vídni
profesora Archibalda C. Coolidgea, který vedl
americkou studijní komisi, jež se chtěla seznámit se situací v zemích bývalého RakouskoUherska. Ve stejné době pak jeden z úředníků krajského hejtmanství Foregger nechal
posílat na jižní Moravu velké množství letáků, ve kterých byla kritizována činnost českých
kněží, kolkování bankovek a ve kterých byly dokonce zpochybňovány zprávy dohodového
tisku o historických hranicích Čech a Moravy.
Od
konce
března
do
poloviny
dubna
roku
1919
podnikli
Oskar
Teufel
a Hieronymus, hrabě Oldofredi informační a propagační cestu do Švýcarska, kde chtěli
jednotlivé zástupce dohodových mocností přesvědčit, že jejich požadavky jsou oprávněné.
U anglického ani u francouzského vyslance sice neuspěli, ale dostali se alespoň k vyslanci
americkému a ke švýcarskému spolkovému prezidentovi a v neposlední řadě se jim také
podařilo inspirovat propagační úvodníky ve významných švýcarských novinách, jako
například
v Berner Tagblatt, Baseler Nationalzeitung, Journal de Genéve, La Feuille a Neue Zürcher
Zeitung.
153
154
52
Pod vedením kancléře Rennera odjela 12. května 1919 do Francie třicetičlenná
rakouská delegace, v níž byli zastoupeni také představitelé bývalých německých provincií Lodgman von Auen a jeho zástupce Selinger za Deutschböhmen, Klement za
Böhmerwaldgau, Dr. Robert Freissler za Sudetenland a Hieronymus, hrabě Oldofredi za
Deutsch-Südmähren. Po bezmála třítýdenním čekání, které tato delegace strávila v
separaci a pod vojenským dohledem, začala 2. června mírová konference. Pod vedením
francouzského ministerského předsedy Clémenceaua a za účasti amerického prezidenta
Wilsona, československého ministerského předsedy Dr. Karla Kramáře a ministra
zahraničních věcí Dr. Edvarda Beneše bylo zahájeno jednání, na kterém mohlo být
přítomno pouze 13 zástupců Rakouska.155
Mírová smlouva, formulovaná 2. září 1919 byla v Saint-Germaine-en-Laye, byla
ratifikována 10. září a potvrzovala, že všechna území, nárokovaná německými politiky po
28. říjnu 1918 mají být nedílnou součástí Československé republiky.
Hieronymus,
hrabě
Oldofredi
se
vrátil
ze
Saint-Germaine
do
Retzu
a prostřednictvím posledního letáku informoval jihomoravské Němce o tom, že veškeré
snahy o přičlenění jižní Moravy k Německému Rakousku jsou zcela beznadějné. Když pak
24. září 1919 Německé Rakousko oficiálně zrušilo všechny své úřady ustavené kdysi pro
Německý kraj jihomoravský, podniknul všechno proto, aby rakouská vláda přijala a
adekvátně umístila všechny úředníky, soudce, důstojníky apod., kteří na základě jeho výzvy
přišli na území Německého Rakouska.156
Ve čtvrtek, 9. ledna 1919, se uskutečnila historicky první veřejná schůze správní
komise. Vládní komisař Michalica, jenž této schůzi předsedal, zahájil jednání (nejprve česky
155
V praxi to znamenalo, že ani jeden z představitelů bývalých sudetoněmeckých provincií se zasedání
nemohl zúčastnit.
53
a poté německy) a oznámil, že hlavními body jednání budou - problematika německých
nápisů ve městě, bytová otázka, úřední jazyk, české školství na Znojemsku a návrh zákazu,
podle kterého nemůže být jedna národnost přehlasována druhou, pokud se jednání
nezúčastní všichni členové správní komise.157
Jako jeden z největších problémů se projevila bytová otázka. Když totiž němečtí
zaměstnanci odmítli složit slib věrnosti Československé republice, musela vláda povolat do
Znojma větší množství českých úředníků, pro které zatím nebylo k dispozici adekvátní
ubytování a kteří dokonce museli dlouhou dobu přespávat v železničních vagónech na
místním nádraží.158
Pokud šlo o úřední jazyk nařídil vládní komisař ve shodě s vládním nařízením
dvojjazyčnost, přičemž čeština měla být jazykem přednostním, což ovšem vyvolalo u
německých členů správní komise silné projevy nesouhlasu. V otázce českého školství,
které v té době nemělo ve městě žádné umístění,
bylo dosaženo kompromisu, podle
kterého měla být ustavena zvláštní smíšená komise, která měla ve Znojmě vyhledat vhodné
místnosti.159
2.3.1.1. I. VOLBY DO OBCÍ (15. - 16. ČERVNA 1919)
První obecní volby se ve vývoji města i okresu staly důležitým vývojovým mezníkem i
přesto, že se v celé řadě obcí, včetně samotného Znojma, nakonec neuskutečnily,
156
Hieronymus, hrabě Oldofredi tak dokázal
v Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 201.
157
OCHRANA, 16. ledna 1919, s. 1.
158
ZNOJEMSKO, 27. července 1923, s. 2.
159
najít
139
uplatnění
pro
více
než
600
osob.
Srov.
Ve Znojmě byla Československá národní demokracie založena Vilémem Velebou v lednu roku 1919 pod
názvem Česká státoprávní demokracie. K přejmenování strany došlo na jejím sjezdu, který se konal od 23. do
25. března 1919. Srov. v: Marian KEREMIDSKÝ: Znojmo v prvních letech předmnichovské republiky,
diplomová práce PdF Brno 1992, s. 70.
54
především z důvodu slučování a odlučování obcí. Zásadní význam těchto obecních voleb
spočíval ve dvou důležitých faktorech. Tím prvním byly samotné výsledky voleb, ve kterých
Národní demokracie160 utrpěla citelnou porážku, což se projevilo v novém složení správní
komise.161
Po obecních volbách uzavřeli zástupci českých politických stran, které se
podílely na činnosti ONV ve Znojmě, dohodu, na jejímž základě se stálým předsedou tohoto
správního orgánu stal národní demokrat JUDr. Koliáš, což mělo zřejmě kompenzovat
ztracené mandáty této strany ve správní komisi, a funkce místopředsedy měla být postupně
obsazována předsedy zbývajících českých politických stran. 162
Tím druhým důležitým faktorem pak byla poměrně výrazná účast Němců, kteří
předpokládali, že se jim podaří v jednotlivých obcích zvítězit, což by znamenalo nejenom
ustavení samosprávy a odstranění správních komisí, ale navíc by to bylo možné chápat
jako důkaz existence ryze německého území.163 Přestože se svojí volební účastí Němci
poprvé přihlásili k novému státu, nemělo to v žádném případě znamenat, že se snad chtějí
spokojit se stávající situací a že se nepokusí svoji situaci nějakým způsobem alespoň
zlepšit. Již 13. července 1919 se v bytě JUDr. Fritze konala důvěrná schůze zástupců
jednotlivých německých stran, na které se mluvilo nejenom o osudu jižní Moravy dle
mírových podmínek, ale kde se také projednávaly další požadavky jihomoravských Němců,
které formuloval Erwin Zajicek z Prátelsbrunnu (dnes Březí u Mikulova) a které byly v
písemné podobě rozdány zástupcům jednotlivých stran. 164 Prvním požadavkem, či spíše
prohlášením, bylo konstatování, že německy mluvící oblast představuje kompaktní celek, v
140
26. června 1919 byli do správní komise místo národních demokratů Stavěla a Šány nově delegováni
sociální demokraté Ježek a Štěpán. Srov. v OCHRANA, 3. července 1919, s. 3.
162
OCHRANA: 7. srpna 1919, s. 3
142
Ferdinand PEROUTKA: citované dílo, s. 659
164
MZA Brno, fond B 40, karton číslo 6, číslo jednací 10 696/19.
55
jehož čele bude krajský sněm jako přímý nástupce krajské vlády Německé jižní Moravy.
Neněmečtí zástupci zde mohou být pouze v takovém počtu, který odpovídá „síle" jejich
národnosti. Druhým požadavkem bylo okamžité zrušení výjimečného stavu, obnovení
svobody tisku, amnestování politických deliktů a umožnění návratu poslance Oskara
Teufela. Třetím velmi důležitým požadavkem bylo okamžité provedení obecních voleb ve
Znojmě. Posledním, tentokrát nepolitickým, požadavkem bylo odškodnění privátním
školám.165
3. srpna 1919 se z iniciativy Felixe Bornemanna, redaktora „Südmährische
Rundschau", v jídelně Německého domu za účasti 23 osob (převážně ze Znojma) sešel
krajský sjezd Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei pro Znojmo, Jihlavsko a
Mikulovsko. Na programu byl stav politického hnutí, opatření pro vybudování funkční
organizace, organizace žen a mládeže, stranický tisk, volební fond a především příprava na
volby do Národního shromáždění. Ing. Jung z Ebersdorfu u Jihlavy, který vystoupil jako
jeden z řečníků, se ve svém projevu věnoval právě volební problematice. Zdůraznil nutnost
intenzivní předvolební práce, zefektivnění důvěrnického systému a jako cíl stanovil
dosažení druhého místa mezi německými politickými stranami. První agitační schůze byla
naplánována na 10. srpna 1919 v Německém domě. 166
2.3.2.
ZÁŘÍ 1919 - ÚNOR 1920
Po skončení mírové konference v Saint-Germaine-en-Laye, na které bylo definitivně
rozhodnuto o připojení jižní Moravy k Československé republice, byl při zachování paritního
zastoupení změněn počet členů správní komise na 36. Z existujících českých politických
stran měla mít Československá sociálně demokratická strana dělnická 6 mandátů,
165
56
Československá strana národně socialistická 3 mandáty, Československá národní
demokracie 4 mandáty, Československá strana lidová 2 mandáty, Živnostenskoobchodnická strana středostavovská 2 mandáty a Pokroková strana 1 mandát. V užším
výboru pak měli působit Mareš a Voltr za sociální demokraty, Veleba a Farský za národní
demokraty, Marušák za národní socialisty a P. Podhradský za lidovce. 167
Německé politické strany byly v nově ustavené správní komisi zastoupeny
následovně:
Deutsche
Deutschdemokratische
Partei
sozialdemokratische
5
mandátů,
Arbeiterpartei
Deutschradikale
7
Partei
mandátů,
3
mandáty
a Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei 3 mandáty. V užším výboru pak působili
Fritz a Muck za Deutschradikale Partei, Buchberger a Krammer za Deutschdemokratische
Partei, Scheuer a Zedek za Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei.168
První závažnou politickou a národnostní zkouškou se v průběhu činnosti této správní
komise stal zákon o úředním jazyce. Po obsazení Znojma československým vojskem totiž
dostali němečtí úředníci roční lhůtu k osvojení českého jazyka. 22. prosince 1919 byl proto
na znojemské radnici projednáván zákon o tzv. služební pragmatice, jehož podstatou byl
požadavek znalosti české a německé řeči pro státní zaměstnance. Zatímco část českých
členů správní komise chtěla prodloužit určenou dobu o další dva roky, němečtí členové se
proti tomuto zákonu ostře ohradili a dokázali, za podpory ČSSD, prosadit vyškrtnutí tohoto
bodu z jednacího programu.169
Hlasování o této problematice vyvolalo v české části správní komise velmi ostrou
odezvu. Na dalším zasedání, konaném 18. ledna 1920, vystoupili zástupci ČND, ČSL,
166
167
OCHRANA, 16. října 1919, s. 3.
168
ZNAIMER WOCHENBLATT, 11. října 1919, s. 3.
169
ZNOJEMSKO, 31. prosince 1919, s. 3.
57
ČSNS a Živnostníků s prohlášením, ve kterém obvinili zástupce ČSSD z toho, že
nedostatečně hájí národní zájmy a dokonce požadovali okamžité odvolání JUDr. Mareše ze
správní komise.170
O dva dny později se městská rada rozhodla projednat zákon znovu. Při tomto novém
projednávání již došlo k politické shodě a zákon byl přijat v následujícím znění: „Pro postup
do vyšší třídy, jakož i pro setrvání na vedoucím místě, jest podmínkou znalost české a
německé řeči pro potřebu služební. Účinnost toto rozhodnutí nabývá dnem 1. 5. 1920." 171
Na následné schůzi správní komise, konané 4. února 1920, se sociální demokraté
omluvili za své předchozí hlasování a zástupci českých politických stran tak považovali celý
problém za vyřešený.172
Němečtí členové správní komise však problém za uzavřený ani zdaleka nepovažovali
a byli přesvědčeni o tom, že prosazení zákona o služební pragmatice je dalším posílením
českých pozic ve městě a že je nutné se proti tomu co nejdůrazněji ohradit. Proto jednotlivé
německé strany uskutečnily celou řadu veřejných schůzí, jejichž leitmotivem bylo posilování
němectví nejenom ve Znojmě, ale i v jeho okolí.
Nejagilnější z německých politických stran byla Deutsche nationalsozialistische
Arbeiterpartei, která se velmi intenzivně připravovala na volby do Národního shromáždění a
přirozeně také na volby obecní. Její tajemník Felix Bornemann se kromě vlastní stranické
činnosti věnoval také podpoře myšlenky němectví na jižní Moravě. Není divu, že na schůzi
Deutscher nationalsozialistische Verein, konané 1. září 1919 v Německém domě za účasti
více než 300 osob, patřil spolu s Hansem Krebsem z Ústí nad Labem k hlavním řečníkům.
Zatímco se Hans Krebs zaměřil zejména na všeobecnou problematiku česko-německých
170
171
ZNOJEMSKO, 23. ledna 1920, s. 2.
58
vztahů, Felix Bornemann mluvil o zcela konkrétních případech utiskování německého etnika
ve znojemském regionu.173
Již o tři týdny později, tzn. 28. září 1919, se oba řečníci setkali znovu, tentokrát na
veřejné schůzi Deutscher nationalsozialistische Arbeiterpartei, kde Hans Krebs velmi ostře
kritizoval skutečnost, že volby do Národního shromáždění ještě nejsou připraveny a že na
mnoha místech dokonce ještě neproběhly ani volby obecní. Felix Bornemann, který schůzi
řídil, pak vystoupil s vlastním projevem, v němž zdůraznil důležitost blížících se voleb jako
poslední možnost dosáhnout změny situace, pochopitelně ve prospěch německého
etnika.174
Další veřejná schůze Deutscher nationalsozialistische Arbeiterpartei, za účasti více
než 500 osob, se uskutečnila 20. října 1919 v Německém domě. Ing. Rudolf Jung v hlavním
projevu doslova pronesl: „… K potupnému míru vůbec nemuselo dojít, pokud by se
německý národ nenechal nachytat na demokratický švindl, nasáklý skrz naskrz
kapitalismem. Že i Československá republika kráčí ve šlépějích západního demokratického
švindlu, nejlépe dokládá národní nerovnoprávnost,
neexistence občanských svobod,
výjimečný stav, cenzura, zavírání německých škol… Rovnoprávnost má být nastolena podle
hesla: „Ich bin mein Herr, du bist dein Herr!"175
Po Jungově projevu se ujal slova znojemský železniční zřízenec Hans Brodinger (člen
Deutscher sozialdemokratische Arbeiterpartei) a prohlásil, že krásná programová slova
nacionálních socialistů nesmějí zůstat pouze slovy.176
172
ZNOJEMSKO, 6. února 1920, s. 2.
173
174
175
176
59
Poslední schůze Deutscher nationalsozialistische Arbeiterpartei, spadající časově do
vymezeného období, se uskutečnila 5. ledna 1920. Jako první na ní vystoupila odborná
učitelka Salaschkova z Ústí nad Labem a věnovala svůj projev nejenom útlaku Němců, ale
také útlaku žen, neboť, jak sama prohlásila, jsou to právě ženy, kdo udržuje stát, protože
muži nechtějí pracovat. Rudolf Sobotka, který vystoupil jako druhý, věnoval značnou část
svého projevu kritice sociálních demokratů, zejména pak Oskara Scheuera a upozornil na
to, že ve volbách budou měšťanské, křesťansko-sociální a nacionální strany úzce
spolupracovat, aby dosáhly do možná nejvýraznějšího zastoupení jak v Národním
shromáždění,
tak
i v jednotlivých obecních zastupitelstvech. Jako poslední pak vystoupil Felix Bornemann,
věnující svoji pozornost vhodnému ukončení existence tzv. Vídeňských listů, které se svými
vstřícnými články dopouštějí zrady na německém etniku. 177
3.1.1.1. VÝVOJ V ČSR DO PŘIJETÍ ÚSTAVY
Jak jsem se již zmínil, proběhly v polovině června roku 1919 volby do obecních
zastupitelstev, ve kterých zvítězili sociální demokraté s téměř 30 procenty hlasů, následovali
agrárníci s více než 21 procenty, volební koalice socialistů a strany pokrokové získala
necelých 16 procent, dále pak lidovci a jako poslední skončili národní demokraté, pro které
tyto volby neznamenaly pouze obrovské zklamání, ale také vynucenou demisi Karla
Kramáře178 a jeho nahrazení sociálním demokratem Vlastimilem Tusarem. 179 Ten vytvořil
177
178
Karel Kramář byl předsedou vlády od 14. listopadu 1918 do 8. července 1919.
60
spolu s agrárníky
a socialisty tzv. rudo-zelenou koalici, jejímž hlavním cílem bylo
odstranění válečných následků a dosažení hospodářské samostatnosti republiky. To ovšem
znamenalo provést celou řadu radikálních zásahů do stávajících majetkových poměrů, jako
například - celní odluka s Rakouskem, vytvoření nové československé měny a také dvě již
zmíněná opatření - nostrifikační zákon a pozemkovou reformu.
Ovšem
stejně
jako
Kramářova všenárodní koalice,180 tak i Tusarova rudo-zelená koalice nebyla ničím jiným
než provizóriem, neboť legitimní vláda mohla být ustavena až na základě parlamentních
voleb, které ovšem nebylo možné vypsat bez existence ústavy.
3.1.1.2. ÚSTAVNÍ LISTINA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Obecná charakteristika
29. února 1920 byla Revolučním národním shromážděním přijata Ústavní listina
Československé republiky, nahrazující dočasnou ústavu ze 13. listopadu 1918, čímž bylo
dovršeno uspořádání ústavních poměrů po vzniku Československa.
Tato nová československá ústava vycházela z teorie o rozdělení trojí státní moci
(zákonodárné, výkonné a soudní), z teorie přirozených práv občana a teorie suverenity lidu
(lid byl chápán jako jediný zdroj státní moci v republice). Ústavu tvořilo šest hlav - o formě a
územním rozsahu státu, o státním občanství, o moci zákonodárné, o moci vládní a výkonné,
o moci soudcovské, o právech občanských a o ochraně menšin národnostních,
náboženských a rasových. Ústavní listina Československé republiky byla tzv. rigidní
ústavou, což znamenalo, že pro její eventuální změnu bylo potřeba kvalifikované třípětinové
většiny
v parlamentu.
179
Vlastimil Tusar byl předsedou vlády od 8. července 1919 do 25. května 1920 a pak od
25. května do 15. září téhož roku.
61
Ústavní listina Československé republiky umožňovala i referendum, tzn., že vláda
může rozhodnout, že její návrh, zamítnutý Národním shromážděním, může být schválen
lidovým hlasováním. Jedinou výjimkou, na kterou se referendum nevztahovalo, bylo
samotné znění ústavy.
Ústava znamenala revoluční čin, neboť ji přijal parlament jmenovaný z vůle Národního
výboru a na jejím schválení se tedy nemohli podílet volení zástupci Němců, Maďarů a
dalších národnostních menšin.
Parlament a mimoparlamentní uskupení
Moc zákonodárná byla na základě ústavy v rukou dvoukomorového parlamentu.
Poslanci byli voleni na základě všeobecného poměrného hlasovacího práva 181 na šest let
do poslanecké sněmovny a na osm let do senátu. Aby bylo možné vyhlašovat opatření,
mající zatímní zákonnou platnost, i v době, kdy parlament nezasedá, byl zřízen ještě stálý
výbor (16 členů z poslanecké sněmovny a 8 senátorů), který mohl, v případě potřeby,
parlament prakticky nahradit.
Kromě Národního shromáždění se však na vývoji země podílela i vlivná
mimoparlamentní uskupení. Prvním z nich bylo volné uskupení politiků kolem prezidenta
Masaryka. Tato tzv. skupina Hradu, jak se tomuto uskupení říkalo, si tradičně udržovala
prostřednictvím ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše nejsilnější vliv na oblast
zahraniční politiky. Dalším mimoparlamentním orgánem pak byla tzv. Pětka, čili sdružení
nejvýznamnějších politiků vládnoucí koalice.182 V Pětce, která vznikla z podnětu Antonína
Švehly, působili kromě jejího duchovního otce ještě Alois Rašín, Rudolf Bechyně, Jiří
180
Termín všenárodní koalice se používá jako označení pro vládu Karla Kramáře, Edvarda Beneše
a dvě vlády Antonína Švehly. Ve vládách všenárodní koalice byly nejvýznamnějším subjektem agrárníci,
dalšími významnými stranami pak byly ČSSD, ČSNS, ČND a ČSL.
181
Zavedení tohoto volebního systému zvýhodňovalo české politické strany, což v konečném důsledku
znamenalo posílení levice, neboť v českém politickém spektru strany s levicovým programem převažovaly.
62
Stříbrný a Msgr. Jan Šrámek. Vedle těchto politických uskupení existovalo ještě významné
uskupení finanční, a sice tzv. Skupina Živnostenské banky, řízené Jaroslavem Preissem,
ovlivňující hospodářskou politiku vlády.
Jazykový zákon
Jazykový zákon, který byl součástí ústavního zákona, stanovoval, že státním,
oficiálním jazykem republiky je jazyk československý, tedy naprosto rovnoprávně čeština a
slovenština. Pouze v těch soudních okresech, kde je více než 20 procent nečeského
obyvatelstva, byly úřady povinny přijímat podání i v jazyce konkrétní minority a vyřizovat je
buďto dvojmo, eventuálně u úřadů a soudů první a druhé instance jenom v jazyce
podání.183
V roce 1926 pak byl jazykový zákon upřesněn prováděcími jazykovými nařízeními,
která, mimo jiné, vyžadovala od státních úředníků zkoušky ze státního jazyka, což trpce
nesli zejména sudetští Němci.184
3.1.1.3. POLITICKÉ SPEKTRUM PRVNÍ REPUBLIKY
České strany
Z několika desítek stran a hnutí se jich dokázalo etablovat v mocenském spektru
pouze několik. Nejsilnější českou stranou, s výjimkou prvních voleb, byla Republikánská
strana zemědělského a malorolnického lidu (dále pouze agrární strana), k jejímž
nejvýznamnějším představitelům patřili Švehla, Udržal, Malypetr, Hodža a Beran. Početně
nejsilnější
českou
stranou,
tedy
až
do
rozkolu
způsobeného
komunisty,
byla
Československá sociálně demokratická strana dělnická (dále pouze ČSSD), která je v době
182
Žádná z četných politických stran nebyla totiž schopna vytvořit většinovou vládu, a proto nezbývalo
vedoucím politikům nic jiného, než vytváření vládních koalicí.
183
I zde ovšem existovala výjimka - podání česká a slovenská musela být podle jazykového zákona přijímána
na celém státním území, bez ohledu na procentuální zastoupení zmíněných národností.
63
První republiky spojována se jmény Tusar, Bechyně, Meissner, Dérer a Habrmann. Dalšími
významnými stranami byly Československá strana národně socialistická (dále pouze
ČSNS)185 v čele s Benešem, Klofáčem, Stránským a Stříbrným, 186 Československá národní
demokracie (dále pouze ČND) s Kramářem a Rašínem a Československá strana lidová
(dále pouze ČSL), v jejímž čele stáli Šrámek a Hruban.
Představu o vlivu těchto stran v Revolučním národním výboru a v Kramářově vládě si
můžeme udělat na základě následujícího přehledu:
REVOLUČNÍ NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
KRAMÁŘOVA VLÁDA
(254 POSLANCŮ)
(17 MINISTERSTEV)
AGRÁRNÍCI
54
4
ČSSD
47
3
ČND
46
3
ČSNS
29
3
ČSL
24
1
Německé strany
Po prvních parlamentních volbách v roce 1920
byla 26. května vytvořena
v parlamentu negativistická organizace německých stran - Deutscher parlamentarischer
Verband. Toto sdružení zahrnovalo Bund der Landwirte (dále pouze BdL), Deutsche
Nationalpartei (dále pouze DNP), Deutsche christlich soziale Volkspartei (dále pouze DCV),
Deutsche
nationalsozialistiche
Arbeiterpartei
(dále
pouze
DNSAP)
a
Deutsche
demokratische Freiheitspartei (dále pouze DdFP). Když se 24. června 1922 sdružily DNP a
DNSAP do tzv. Bojového souručenství, tak se Německý parlamentní svaz rozpadnul a
184
Na základě jazykových zkoušek bylo propuštěno 33 000, tzn. 48 procent, německých úředníků
a ti zbývající byli výrazně znevýhodňováni při povyšování, což jim znemožňovalo postup do vyššího
postavení. Viz: Ferdinand SEIBT: citované dílo, s. 263.
185
Do roku 1926 existovala tato strana pod názvem Československá strana socialistická.
186
Jiří Stříbrný byl ze strany vyloučen v roce 1926.
64
zbývající strany, dříve či později se přiklonivší k aktivistické politice, se znovu spojily do tzv.
Deutsche Arbeitsgemeinschaft, existujícího až do 16. října 1925. Kromě výše uvedených
politických
stran
zaujímala
v
politickém
spektru
důležité
místo
také
Deutsche
sozialdemokratische Arbeiterpartei (dále pouze DSDAP).
Vzhledem k tomu, že tématem této práce není hodnocení činnosti aktivistických stran,
omezím se v následujícím přehledu pouze na dobu jejich vzniku a jména nejvýznamnějších
představitelů.
Název strany
Vznik strany
Významní představitelé
DSDAP
3. 9. 1919
Jaksch, Czech
BdL
22. 1. 1920
Křepek, Spina
DCV
2. 11. 1919
Mayr-Harting, Hilgenreiner
Za ryze negativistické strany lze považovat DNSAP, DNP a pochopitelně také
Sudetendeutsche Partei (dále pouze SdP). DNSAP byla ustavena již v květnu 1918 a jejím
základem byla Deutsche Arbeiterpartei, založená 15. srpna 1904 v Trutnově. 187 Po 28. říjnu
1918 propagovala DNSAP odtržení německých pohraničních oblastí od Československé
republiky a jejich následné připojení k Německému Rakousku. Když se tento plán
nepodařilo realizovat, konstituovala se DNSAP na sjezdu v Duchcově (15. listopadu 1919 pozn.aut.) jako jedna z německých stran v republice, aniž by ovšem zásadním způsobem
měnila svůj program. Ve dnech 7. až 8. srpna 1920 se představitelé této strany Knirsch
a Jung188 sešli v Salzburgu se zástupci nacionálních stran z Německa, mezi nimiž nechyběl
ani Adolf Hitler, a dohodli se na společném velkoněmeckém programu. Právě po Hitlerově
nástupu k moci v lednu 1933 vyvíjela DNSAP značné úsilí, jehož cílem bylo vytvoření
jednotné německé nacionalistické strany v Československu. Když byla 4. října 1933 DNSAP
oficiálně zakázána, vstoupila většina jejích členů do SHF.
187
Libor VYKOUPIL: citované dílo, s. 70.
65
Za počátek existence DNP lze považovat 21. září 1919, kdy se v Olomouci sloučilo
několik nacionalistických skupin.189 Hlavním programovým bodem sice byla, stejně jako v
případě DNSAP iredenta, nicméně kromě ní byla zdůrazňována také rasovou výlučnost
Němců. A stejně jako se shodovaly programy obou stran, tak se shodovaly i osudy jejich
členů; v roce 1933 splynula DNP s Henleinovou SdP.
Bezesporu nejvlivnější a nejsilnější německou politickou stranou v době První
republiky byla SdP, kterou založil 2. října 1933 Konrád Henlein, tehdy ovšem ještě pod
názvem Sudetendeutsche Heimatsfront; tedy nikoliv jako politickou stranu, nýbrž jako
občanské hnutí. K přejmenování na SdP došlo až 30. dubna 1935, tedy v roce kdy se SdP
stala druhou nejsilnější stranou v Národním shromáždění.
3.1.1.4. VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Politika prvních vlád
Poprvé se volby do poslanecké sněmovny Republiky československé uskutečnily 18.
dubna 1920 a jednotlivé strany dopadly následovně:
Parlamentní volby - 18. dubna 1920
190
Politická strana
hlasů
procent
mandátů
ČSSD
1 590 520
25,7
74
ČSL
669 728
11,3
33
DSDAP
689 589
11,1
31
Agrární strana
603 618
9,7
28
188
Rudolf Jung se zúčastnil, stejně jako Hans Krebs, celé řady schůzí DNSAP ve Znojmě
a německé noviny vždy věnovaly jejich vystoupením značnou pozornost.
189
V čele DNP stál až do roku Rudolf Lodgman von Auen. Tento politik vstoupil v roce 1900 do služeb
pražského místodržitelství a o šest let později převzal vedení Svazu německých okresů v Čechách a v roce
1911 byl zvolen do říšské rady. Roku 1917 proslul svým memorandem císaři Karlovi I., ve kterém zdůrazňoval
přednosti monarchie při řešení národnostních otázek. Stál v čele správy provincie Deutschböhmen se sídlem
v Liberci a když byly sudetoněmecké provincie obsazeny československým vojskem, uprchnul přes Německo
do Rakouska. Při versailleských mírových jednáních se neúspěšně snažil prosadit odtržení pohraničí. 11. září
1919 se vrátil do Československé republiky. Ve volbách 1920 se stal poslancem za DNP, v jejímž čele stál až
do roku 1925. Když nebyl v dalších volbách zvolen do parlamentu, rezignoval na veškerou politickou činnost.
Viz: Miloslav JOHN: Čechoslovakismus a ČSR 1914 – 1938, Beroun 1994, s. 260
a Milan CHURAŇ a kolektiv: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20.století, Praha 1994, s.324.
190
KOLEKTIV AUTORŮ: Dějiny zemí Koruny české, II. díl, Praha 1992, s.172.
66
ČSNS
500 821
8,1
24
ČND
387 552
6,3
19
DNSAP
328 735
5,3
15
BdL
241 747
3,9
11
DCV
156 751
2,5
7
Československá živnostensko-obchodnická strana
122 813
2,0
6
Spojené strany německé (kromě DSDAP)
129 013
2,1
6
DNP
0
0
0
Když volební výsledky potvrdily výsadní pozici sociálních demokratů, zdálo se, že
Tusarova vláda bude moci pokračovat v prováděných reformách. Nicméně vývoj politické
situace v Evropě tyto naděje poněkud zkomplikoval, neboť v létě roku 1920 se Rudá
armáda, vedoucí agresivní válku proti Polsku, dostala až do nebezpečné blízkosti
československých hranic, čehož se pokusila využít tzv. skupina levice v ČSSD, vedená
bývalým prorakouským aktivistou Bohumírem Šmeralem, k prosazení komunistických idejí.
Vnitrostranická krize,191 vyvolaná Šmeralovými stoupenci, vedla až k odstoupení druhé
Tusarovy vlády a ke jmenování vlády úřednické pod vedením Jana Černého. 192
Že nebylo v silách Černého kabinetu čelit nacionalistickým a anarchistickým obtížím,
jež hrozily po návratu československých legionářů ze Sibiře, asi nejlépe dokládá dění v
Praze, které velmi sugestivně popisuje německý diplomat Saenger: „Od 16. listopadu do 2.
prosince (roku 1920 – pozn. aut.) vládla v Praze lůza,193 podnícena provokačními
antiněmeckými akcemi legionářů v německých provinčních městech a příslušnými
reakcemi; rozdrážděna však především zpravodajstvím českých masových listů. Vypadá to
191
Vedení ČSSD dělalo všechno proto, aby udrželo jednotu strany. Plánovaný stranický sjezd byl přesunut na
prosinec a od sjezdových delegátů byl požadován písemný závazek, že odmítají ideje Třetí internacionály.
Skupina levice ale uskutečnila v původním termínu vzdorosjezd a protiprávně zabrala redakci a tiskárnu v
Lidovém domě. Antonín Němec, na kterého byl Lidový dům upsán, podal okamžitě žalobu pro rušení držby a
když se akční výbor levice odmítnul podřídit soudnímu rozhodnutí vyklidit Lidový dům, zasáhla policie a
četnictvo. 10. prosince 1920 vyhlásila skupina levice protestní stávku a Rudé gardy dokonce začaly obsazovat
továrny, nádraží, zemědělské podniky a statky. Stávka byla odvolána až 15. prosince, po radikálním zásahu
ozbrojených složek. Vnitrostranická krize byla završena odštěpením Komunistické strany Československa,
jejíž ustavující sjezd proběhnul v květnu 1921 v Praze. Komunistická strana pak zaujímala vůči republice
výrazně negativistický postoj.
192
Jan Černý zastával úřad ministerského předsedy od 15. září 1920 do 26. září 1921.
67
celé jako návod k legionářské diktatuře, dav touží po činech, mlátí Němce, vydírá Židy, ničí
tiskárny
a nezastavuje se ani před nejhorším. Státní moc dává najevo svoji bezmocnost
a politickou nekompetentnost."194
Státní moc ožila až po vypuknutí komunistického povstání, za účasti Čechů
i
Němců, s centry v Praze a v Liberci, tedy teprve v okamžiku, kdy měšťanský
nacionalismus naleznul jasný obraz svého nepřítele. Samuel Saenger ale tomuto klidu příliš
nedůvěřuje
a
domnívá
se,
že
„parlament
nalezne
svou
funkci
jen
s obtížemi a že i prezident republiky se čím dál víc, s ubývajícími silami zdá být zajatcem
svého okolí jako nějaký stárnoucí monarcha.“195
Po krátkém intermezzu Černého vlády a přechodného kabinetu Edvarda Beneše 196 se
vnitropolitická scéna stabilizovala. Do čela nové vlády, jež opět působila jako všenárodní
koalice, byl jmenován Antonín Švehla.197 Vzhledem k tomu, že nový kabinet tolerovala i
většina německých stran, jež ukončily obstrukční politiku v parlamentu, je možné
konstatovat, že patřil, alespoň zpočátku, k nejstabilnějším vládním uskupením celé První
republiky a to i přesto, že musel překonávat důsledky hospodářské krize, jež na začátku
dvacátých let postihla celou Evropu.
193
Toto povstání potlačila policie až 4. prosince a to za cenu obětí ve vlastních řadách.
194
195
Toto hodnocení, jež by se mohlo prezidentovým obdivovatelům zdát téměř kacířské, sám Masaryk v
jednom ze svých rozhovorů s Karlem Čapkem potvrzuje: „To se rozumí, porady s vedoucími ministry a politiky
mívám i dnes, a hodně často. Snažím se všechno kontrolovat, třebaže do administračního chodu zasahuji co
nejméně; je nutné, aby se ministři sami zaučovali, jako jsem se musel zaučovat také já. Často, snad denně, si
říkám: ještě třicet let klidného, rozumného a dělného vývoje, a pak je náš stát zajištěn; ale pro těch třicet let
počítám na prstech ty opravdu vůdčí, vyzkoušené a silné lidi - ty mladší už málo znám." Viz: Ferdinand
SEIBT: citované dílo, s. 258.
196
Benešův kabinet působil od 26. září 1921 do 7. října 1922.
197
Antonín Švehla byl ministerským předsedou od 7. října 1922 do 9. prosince 1925 a pak znovu do 18.
března 1926.
68
Velmi důležitou ztrátu pro Švehlův kabinet znamenal smrt Aloise Rašína, jenž zemřel v
únoru roku 1923 na následky atentátu, spáchaného bývalým komunistou Šoupalem. Tato
událost urychlila přijetí zákona na ochranu republiky, udělující vládě pravomoci ke zpřísnění
trestů za rozvracení republiky. Zákon se měl stát prostředkem obrany demokratického
systému před nebezpečím nejenom levicových, nýbrž i fašistických diktatur, šířícím se v
tehdejší Evropě.
Zatímco
v
případě
českých
politických
stran
nedošlo,
alespoň
zatím,
k vzestupu radikálnějších politických nálad, neboť Komunistická strana se teprve
konstituovala a český fašismus zůstal zcela okrajovým jevem, v případě Slovenska a v
případě německých politických stran byla situace nepoměrně vážnější. Již na podzim roku
1922 totiž na žilinském sjezdu formulovala svůj autonomistický program Slovenská ľudová
strana, v jejímž čele stál Andrej Hlinka, a v průběhu roku 1923 se výrazně radikalizovala
také DNSAP.
V druhých parlamentních volbách, které se uskutečnily 25. listopadu 1925, totiž došlo
k zásadnímu přesunu hlasů, a to zejména ve prospěch nacionálně orientovaných
politických stran a těch, které ve svém volebním programu nabízely velmi snadné řešení
veškerých problémů. Slovenská ľudová strana získala 23 mandátů a DNP 10 mandátů,
především na úkor české i německé sociální demokracie. Výsledky voleb a zejména pak
změna pořadí jednotlivých politických subjektů je nejlépe patrná z následujícího přehledu:
Parlamentní volby - 25. listopadu 1925
198
Politická strana
hlasů
procent
mandátů
Agrární strana
970 940
13,7
45
KSČ
934 223
13,2
41
ČSL
691 095
9,7
31
ČSSD
631 403
8,9
29
ČSNS
609 153
8,6
28
198
KOLEKTIV AUTORŮ: Dějiny zemí Koruny české, II. díl, Praha 1992, s. 172.
69
BdL
571 765
8,0
24
Hlinkova slovenská ľudová strana
489 111
6,9
23
DSDAP
411 365
5,8
17
DCV
314 438
4,4
13
ČND
284 601
4,0
13
286 058
4,0
13
DNP
240 918
3,4
10
DNSAP
168 354
2,4
7
A právě odstředivá činnost nacionalistických strana vedla nakonec k demisi Švehlova
kabinetu a k ustavení nové úřednické vlády Jana Černého. 199 Jan Černý se sice pokusil,
stejně jako před ním Antonín Švehla o obnovu všenárodní koalice, rozšířenou ovšem o
živnostníky, nicméně tento pokus skončil naprostým fiaskem. 12. října 1926 byl tedy znovu
do čela vlády jmenován Antonín Švehla, 200 který vytvořil koalici občanských stran,201
složenou z českých agrárníků, lidovců a živnostníků a z dvou nejsilnějších německých
stran,202
tedy z BdL a z DCV.203 ČSSD a ČSNS nebyly ve vládách panské koalice
zastoupeny a zůstaly po dobu její existence v opozici.
Ačkoli by se mohlo zdát, že se Švehlově vládě podařilo úspěšně iniciovat přijetí celé
řady zákonů, jako například zákon o pevných agrárních clech, kongruový zákon (oba v
roce 1926) a především zákon o jednotné organizaci státní správy (tímto zákonem se od 1.
ledna 1928 zavádělo zemské zřízení), ve skutečnosti přinesly legislativní změny více
komplikací než užitku.204
199
Jan Černý zastával funkci ministerského předsedy od 18. března do 12. října 1926.
200
Třetí Švehlova vláda působila od 12. října 1926 do 1. února 1929. Od poloviny března roku 1928
zastupoval Antonína Švehlu v úřadu ministerského předsedy Msgr. Jan Šrámek.
201
Pro koaliční vlády, působící od 12. října 1926 do 7. prosince 1929, se obvykle užívá označení panská
koalice.
202
Tzv. aktivistické strany získaly v těchto volbách 51 mandátů z 66 německých mandátů.
203
Na vládě panské koalice se dočasně podíleli také národní demokraté (od 28. dubna 1928) a od 15. ledna
1927 až do 8. října 1929 také Hlinkova slovenská ľudová strana. BdL zastupoval Franz Spina jako ministr
veřejných prací a DCV Robert Meyr-Harting jako ministr spravedlnosti.
204
Uzákonění vysokých agrárních cel nevyhovovalo exportnímu průmyslu, kongruový zákon byl
v rozporu se zásadami odluky církve od státu a zákon o zemském zřízení vedl v konečném důsledku k
výraznému oslabení německého aktivismu a tedy nepřímo k posílení vlivu německých negativistických stran.
70
S mírnou nadsázkou je možné konstatovat, že v době působení Švehlova kabinetu
došlo pouze ke dvěma bezproblémovým rozhodnutím, a to k eliminování pokusu o převrat
ze strany českých fašistů v říjnu 1926 a ke znovuzvolení Tomáše G. Masaryka prezidentem
republiky v květnu roku 1927. Když Antonín Švehla v únoru 1929 ze zdravotních důvodů
odstoupil, byl do čela vlády jmenován František Udržal, představitel hradního křídla agrární
strany.205
Mocenskou pozici pragmatické agrárnicko-lidovecké koalice komplikovala nejenom
Hlinkova slovenská ľudová strana206 a stále silnější nacionalismus české národní
demokracie,
projevující
se
v
publicistické
kampani
proti
politice
Hradu
a především proti osobě Edvarda Beneše, jenž v Udržalově vládě zastával post ministra
zahraničních věcí, nýbrž i názorové rozpory uvnitř samotné agrární strany. Na stranickém
sjezdu, proběhnuvším od 7. do 8. května 1929, se začalo profilovat pravicové křídlo v čele
s Rudolfem Beranem, jež nebylo příliš nakloněno Udržalově prohradní politice. Ministerský
předseda, pravděpodobně ve snaze posílit vliv své frakce, rezignoval 16. září 1929 na post
ministra národní obrany a jmenoval do čela tohoto důležitého resortu jednoho ze svých
stoupenců - Karla Viškovského. Je možné, že František Udržal chtěl touto mocenskou
rošádou zmírnit krizi ve vládní koalici a v neposlední řadě také posílit svůj vlastní vliv
v agrární straně, ale výsledek byl právě opačný - vládní krize se ještě více vyhrotila a
jediným zbývajícím řešením se tak staly mimořádné parlamentní volby, vypsané na 27. října
roku 1929.
Mimořádné parlamentní volby sice potvrdily dominantní postavení agrární strany v
rámci českého politického spektra, ale současně také znamenaly konec panské koalice,
205
František Udržal byl ministerským předsedou od 1. února 1929 do 7. prosince téhož roku
a potom až do 29. října 1932.
206
HSĽS ukončila svoji účast ve vládní koalici 8. října 1929, jako formu protestu proti odsouzení Vojtecha Tuky
k 15 letům odnětí svobody za protistátní činnost ve prospěch Maďarska.
71
protože dosavadní vládní strany neobdržely takové množství hlasů, aby mohly sestavit
vládu. Od října 1929 byla tedy panská koalice nahrazena tzv. širokou koalici, což znamená,
že se na vládě začaly podílet i obě socialistické strany. 207
Parlamentní volby - 27. října 1929
208
Politická strana
hlasů
procent
mandátů
Agrární strana
1 105 429
15,0
46
ČSSD
963 312
13,0
39
ČSNS
767 571
10,4
32
KSČ
753 444
10,2
30
ČSL
623 522
8,4
25
DSDAP
506 750
6,9
21
Spojené strany německé (kromě DSDAP)
396 383
5,4
16
ČND
359 533
4,9
15
DCV
348 097
4,7
14
291 238
3,9
12
DNSAP
204 096
2,8
8
DNP
189 071
2,6
7
Hospodářská krize a její důsledky
V polovině dvacátých let sice dosáhlo Československo objemu průmyslové výroby z
roku 1913, do roku 1929 prožívalo výraznou konjunkturu 209 a země se tak zařadila mezi
středně rozvinuté hospodářské státy, ale již na sklonku dvacátých let se ukázalo, že tato
konjunktura byla udržována spíše celní ochranou, než využitím domácích zdrojů.
Předznamenáním ekonomických problémů byla agrární krize, jež sice na konci roku 1928
postihla pouze výrobu orientovanou na export, nicméně v jejím důsledku došlo k velmi
prudkému poklesu cen všech zemědělských produktů a tedy k radikálnímu zchudnutí všech
zemědělských oblastí.
207
Široká koalice zahrnovala celkem 8 politických stran.
208
209
V letech 1928 a 1929 byla nejnižší nezaměstnanost za celou dobu existence První republiky. Srov. Věra
OLIVOVÁ: Československé dějiny 1914 – 1939, Praha 1991
72
Na počátku třicátých let pak československou ekonomiku doslova ochromila světová
hospodářská krize, propuknuvší po tzv. Černém pátku na newyorské burze v říjnu 1929.
Světová hospodářská krize se nejprve projevila ve spotřebním průmyslu a po roce 1931 i v
ostatních odvětvích. Export poklesnul na třetinu předkrizového stavu, průmyslová výroba na
přibližně
60
procent
úrovně
roku
1929
a
nezaměstnanost
se
zvýšila
téměř
dvacetinásobně.210
Vláda široké koalice se sice pokusila zmírnit dopad hospodářské krize celou řadou
opatření,211
k
čemuž
ji
opravňoval
zákon
o
mimořádné
moci
nařizovací
z 9. června 1933, ale to všechno bylo pouze a jenom sérií kosmetických úprav. Udržalova
vláda totiž neměla adekvátní program a tak jí nezbylo nic jiného, než stále častěji používat
různá represivní opatření, aby dokázala alespoň zmírnit sociální radikalizaci společnosti.
Koncepční řešení krize, založené na zahraničních zkušenostech, vypracoval až nový
premiér Jan Malypetr.212
Bohužel příliš pozdě, neboť v té době krize kulminovala a, můžeme-li věřit statistickým
údajům, ze kterých vycházel ministr sociálních věcí Jaromír Nečas, více než polovina
obyvatelstva Československé republiky žila pod hranicí životního minima. Nejhůře
postiženými oblastmi byly shodou okolností právě ty, kde mělo majoritní zastoupení
německé obyvatelstvo, a tak se není co divit, že radikalizace sociální byla velmi úzce
propojena také s radikalizací národnostní. Nyní si dovolím drobné odbočení, respektive
210
V ekonomicky nejúspěšnějších letech 1928 a 1929 bylo registrováno pouze necelých 50 000
nezaměstnaných, v březnu roku 1933 to bylo neuvěřitelných 978 000. Srov. Věra OLIVOVÁ: citované dílo
211
K těmto opatřením patřilo například zvýšení agrárních cel, regulace exportu a importu, zásahy do
úvěrových poměrů a zavedení obilního monopolu. Sociální dopad hospodářské krize pak mělo řešit zvyšování
státních příspěvků pro nezaměstnané, nouzové stravovací a poukázkové akce apod. Srov. Věra OLIVOVÁ:
citované dílo
212
Jan Malypetr stál v čele tří vládních kabinetů, a to od 29. září 1932 do 14. února 1934, poté od 14. února
1934 do 4. června 1935 a jeho poslední funkční období bylo od 4. června 1935 do
5. listopadu téhož roku.
73
časový posun o čtyři roky. Sudetští Němci, mezi nimiž bylo v roce 1936 (v tomto roce již
krize pomalu odeznívala) ještě 525 00 nezaměstnaných, totiž měli v průběhu krize možnost
nebezpečného srovnání ekonomické situace v sousedním Německu, kde právě probíhal
Hitlerův „hospodářský zázrak" a české hospodářské politiky, kterou není ani při nejlepší vůli
možné označit jinak než jako důsledně protiněmeckou. Jak píše ve svém článku anglická
žurnalistka Wiskemannová: „Sílící vyzbrojování Československa znamená pro české
dělníky v klíčových závodech sice víc práce, Němcům však musí hrozivá nezaměstnanost v
jejich vlastním sklářském a porcelánovém průmyslu připadat jako zlovolná diskriminace.
Začátkem tohoto roku vydal ministr obrany Machník, jež patřil k agrární straně, Němcům
zjevně nepřátelský výnos, podle něhož smějí být státní zakázky přidělovány od nynějška jen
takovým firmám, v nichž počet jinonárodních dělníků je v procentuelně adekvátním poměru
k domácímu zaměstnanectvu. Toto nařízení bylo doručeno pouze německým firmám, a
působilo tudíž pouze jako návod, jak vyhnat německé dělníky, aby se udělalo místo
českým."213
Není divu, že na životním obzoru tisíců obyčejných lidí představa, že v „Říši" je
všechno lepší, zastřela a přehlušila veškerou schopnost dalekosáhlejšího úsudku a muselo
být také velmi nerealistické právě v této německé oblasti nouze a bídy očekávat něco jako
ochotu obětovat se pro abstraktní demokratický ideál, jenž se při svém zatížení problémem
minorit nedal opsat jinak než jako neustále zklamávaná naděje na lepší budoucnost. Před
přitažlivostí
zjevně
prosperující
„Říše"
bledly dva
politické
směry:
Komunistická
internacionála se svou opozicí proti „buržoazní" republice na jedné straně a na straně druhé
veškerá činnost německých provládních stran.
Skutečností politicky závažnou se však nakonec nestal rozměr hospodářské krize,
nýbrž její trvání. Pro duchovní klima v Československu, pro hluboko zakořeněné, živé a
213
74
neřešené rivality mezi Němci a Čechy se stala hospodářská krize mnohem větší zátěží, než
například pro poměr mezi Čechy a Slováky, neboť ve východní polovině státu nevzrůstalo
po řadu generací hospodářské sebevědomí podnikatelů a dělníků, na rozdíl od oblastí
německých, jež byly až do začátku 20. století v čele hospodářského vývoje. Citelné a
viditelné utrpení se tak stejně jako v jiných krizových situacích muselo nutně spojit s
příslušným resentimentem, aby vzbudilo povědomí všeobecné nouze, definovalo osudová
společenství nakonec razilo cestu vůli k odporu. Ze sterilního zatvrzení opoziční bezradnosti
německého poměru ke státu na začátku dvacátých let, od pokusu obou tradičních
měšťanských
stran
středu
a
německých
sociálních
demokratů
o tzv. aktivismus, od vzpurného negativismu nacionalistů v první dekádě státní existence
připravila hospodářská krize postupně půdu zárodkům masového hnutí, které dovedlo
německou politiku k semknutosti v První republice dosud neznámé. V tomto hnutí - podle
mocenskopolitické mechaniky poměru Československé republiky ke čtyřikrát větší, ze tří
stran jí obemykající Německé říši - pak nalezly německé expanzivní síly východiště, ze
kterého bylo možné celé Československo vyvrátit z existenčních základů.
Je
ovšem
nutné
připomenout,
že
agresivní
žádostivost
nevzbudila
v německé nacionálně socialistické zahraniční politice jen radikalizace sudetských
Němců v důsledku krize, ale že byl v Hitlerových plánech zjevně zakódována ještě dříve,
než NSDAP zinscenovala v Německu legální cestou svoji revoluci. Již v létě roku 1932
pronesl Adolf Hitler na jednom uzavřeném shromáždění nacionálně socialistických
funkcionářů extremistický koncept, který se o šest let později stal předehrou německo-české
katastrofy: „Nikdy se nezmůžeme na velkou politiku bez pevného, ocelového centrálního
mocenského jádra. Tím jádrem bude osmdesát nebo sto milionů pohromadě žijících
Němců. Mým prvním úkolem bude takové jádro vytvořit, a to nás nejenom učiní
neporazitelnými, nýbrž jednou provždy nám zajistí rozhodující převahu nad všemi
75
evropskými národy. K tomuto jádru patří Rakousko. To je holý fakt. Patří k němu i Čechy a
Morava a až po jisté strategické hranice k němu patří západní oblasti Polska. Patří k němu
ale také baltské státy. Ve všech těchto oblastech žijí dnes převážně cizí národní kmeny.
A jestliže chceme naši velkoříši zbudovat pro všechny časy, bude naší povinností tyto
kmeny odstranit. Neexistuje žádný důvod, proč to neučinit. Naše doba nám dává technické
možnosti, jak takové přesídlovací plány provést poměrně snadno. Českomoravskou kotlinu,
východní oblasti sousedící s Německem osídlíme německými rolníky. Čechové a Bémáci
musí ze střední Evropy pryč, přesadíme je na Sibiř nebo do volyňské oblasti. Dokud budou
tady, pořád budou ohniskem husitsko-bolševického rozvratu."214
Konec činnosti DNSAP a vznik SHF
Vhodným spojencem při realizaci těchto plánů měla být DNSAP, odlišující se od
Hitlerovy strany zdánlivě pouze jiným pořadím písmen ve svém názvu. Nicméně původ
DNSAP je nutné od německé NSDAP přece jenom odlišovat, vzhledem k tomu, že svým
zakotvením v rakouské tradici byla mnohem spíš předchůdkyní Deutsche Arbeiterpartei,
kterou založil v Mnichově Anton Drexler a do které vstoupil Adolf Hitler údajně jako její
sedmý člen.
Národní socialisté totiž existovali ve starém Rakousku ve více provedeních,
u Němců stejně jako u Čechů215, vesměs všichni celkem pochopitelně usilujíce zároveň s
pokusem o národní integraci uplatnit se i při řešení sociálních problémů.
Němečtí
nacionální socialisté byli původně, vzhledem ke svému starorakouskému původu, hnutím v
podstatě radikálně demokratickým, ovšem posléze, ve zvláštních podmínkách česko-
214
215
Česká strana národních socialistů vznikla již v roce 1897 a v době První republiky se především o její
činnost opíral Edvard Beneš, ať už ve funkci ministra zahraničních věcí, premiéra či prezidenta.
76
německé konfrontace, upadli do závislosti na velkoněmecké ideji a nalezli své souvěrce v
Německé nacionální straně, tedy v DNP.
Společně s touto stranou, kterou vedl Rudolf Lodgman von Auen, tvořili od samého
začátku jádro státního negativismu a od roku 1921 se zvláštními osobními kontakty sblížili s
NSDAP. Paravojenské hnutí s nevinným označením Volkssport, jež DNSAP vytvořila podle
německého vzoru, vystavilo stranu v roce 1932 soudnímu stíhání a o půl roku později bylo
sedm příslušníků tohoto hnutí odsouzeno k trestům odnětí svobody od jednoho do tří let za
trestný čin ohrožování státu.
Na podzim roku 1933, tedy půl roku poté, co v sousedním Německu převzal moc Adolf
Hitler, byla další existence DNSAP neudržitelná. 3. října, tzn. pouhý den před oficiálním
zákazem činnosti, ukončila DNSAP oficiálně svoji existenci a vládní rozhodnutí ze 4. října
tak postihlo pouze DNP.216
Německá pravice tak ztratila stranickopolitickou základnu, ale její místo velmi rychle
zaujalo masové hnutí, jež se zpočátku označovalo jako mimoparlamentní, vůči státu loajální
opozice. Touto mimoparlamentní opozicí byla Sudetendeutsche Heimatsfront (dále pouze
SHF), k jejímuž založení vyzval 1. října 1933 Konrád Henlein. 217
3.2. ZNOJMO DO DUBNA 1920
3.2.1. POLITICKÉ STRANY VE ZNOJMĚ
Po vzniku Československé republiky působilo ve městě značné množství politických
stran a spolků. Rád bych se nyní zaměřil na charakteristiku těch nejvýznamnějších.
České politické strany
216
Zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran byl vyhlášen 25. října 1933
a týkal se nejenom německých negativistických stran, nýbrž i komunistického hnutí.
77
Agrární strana - přestože na znojemském venkově působila mnohem dříve, ve městě
samém byla založena až 31. října 1923. Jejím předsedou se stal Jan Princ, místopředsedou
Jan Grunta a jednatelem místních agrárních novin s názvem „Znojemský venkov" JUDr.
Vladimír Němec.
ČND - ve Znojmě byla založena v lednu roku 1919 pod názvem Česká státoprávní
demokracie. Její zakladatel (míněno ve městě) JUDr. Vilém Veleba se stal jejím předsedou,
funkci místopředsedy zastával JUDr. Březina a jednatelem byl JUDr. Charvát. Týdeník s
názvem „České Znojmo", který strana od ledna 1922 ve městě vydávala, se v roce
následujícím stal tiskovým orgánem pro celou jihozápadní Moravu.
ČSSD – lze říci, byť poněkud zjednodušeně a ne zcela přesně, že ve městě vznikla
v roce 1912, a sice odtržením od rakouské sociální demokracie. Ve Znojmě stál v čele této
strany Václav Valenta a místopředsedou byl Václav Voříšek. Za zmínku snad stojí vývoj
tiskového orgánu ČSSD: když se týdeník „Jižní Morava", jenž byl stranou vydáván od
června roku 1919, transformoval na tiskový orgán marxistické levice, bylo zahájeno
vydávání týdeníku s názvem „Socialista" (od listopadu 1920), který se o dva měsíce později
změnil na župní týdeník strany s názvem „Dělnické listy".
ČSL - o založení této strany ve Znojmě (v lednu 1919) se zasloužil P. Rudolecký.
Prvním předsedou místní organizace se stal Alois Kalvoda, kterého však velmi brzy
vystřídal Jan Pavlík. Místopředsedou byl zvolen Jan Šus a jednatelem Ambrož Podhradský.
Tiskovým orgánem znojemských lidovců byla „Ochrana".
ČSNS - veřejnou činnost zahájila tato politická strana až po vzniku republiky. V čele
místní organizace stál Bohumil Pipek, místopředsedou byl ing. Karel Marušák a jednatelem
Antonín Tomášek. Tiskovým orgánem strany byl týdeník „Znojemsko", vydávaný od
července roku 1919.
217
Založení Sudetoněmecké vlastenecké fronty a jejímu vývoji je věnována pozornost v následující kapitole.
78
Pokroková
strana
- místní organizace
byla
založena v lednu roku 1919
a prvním předsedou byl zvolen František Voltr. 6. ledna 1920 se Pokroková strana sloučila s
ČSNS.
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská - byla ve své
podstatě mezinárodní stranou, neboť ve Znojmě sdružovala české i německé živnostníky. V
čele české části strany stál Adolf Vrba, v čele části německé Ludwig Neberle.
Místopředsedou strany, tentokrát již pro obě její části, byl Engelbert Pleva a funkci jednatele
zastával Julius Bedřich. Tiskovým orgánem strany ve městě byl od ledna 1922 týdeník se
názvem „Jihlavská župa".
KSČ - druhá „mezinárodní strana", ustavená z ultralevicového křídla ČSSD. Jako první
předseda místní organizace byl zvolen Němec Oskar Scheuer, jako místopředseda pak
Čech Kotrba a jako jednatel Němec Euzinger. Vlastní tiskový orgán KSČ ve Znojmě sice
neměla, ale získala svoji rubriku v třebíčské „Jiskře".
Německé politické strany
BdL - na rozdíl od znojemského venkova, kde měla značný vliv, se ve městě samém
příliš neprosadila. V pozdější době, tedy po přechodu na aktivistickou politiku,
spolupracovala velmi úzce s agrární stranou. Snad nejvýznamnějším představitelem BdL ve
Znojmě byl Alexandr Götzel, ředitel místní hospodářské školy.
DCV - byla ve Znojmě založena v lednu roku 1920. Jako první byl do čela místní
organizace zvolen Karl Wessely a je celkem zajímavé, že na kandidátní listině této strany
můžeme ve volbách do poslanecké sněmovny najít i JUDr. Fritze, jenž se po obecních
volbách, jako člen DNP, stal znojemským místostarostou.
79
DSDAP – jedna z nejstarších politických stran ve Znojmě, založená již v roce 1889.
Také u německých, stejně jako u českých sociálních demokratů, se osamostatnila
marxistická levice v čele s Oskarem Scheuerem. Zbývající část místní DSDAP, k níž měl
velmi blízko dělnický spolek „Eiche", vedl profesor Spitzer. Tiskovým orgánem strany byl
„Volkswille".
DdFP - tento nepříliš významný politický subjekt založil a až do své smrti
v roce 1921 vedl poslední německý starosta JUDr. Heinrich Homma. Od roku 1921 pak stál
v čele DdFP ve Znojmě Franz Krammer.
DNSAP - početně nepříliš silná, nicméně velmi významná strana v rámci místního
politického spektra. Na ustavujícím sjezdu místní stranické organizace, uskutečněném z
iniciativy Felixe Bornemanna 3. srpna 1919 v Německém domě, byl prvním předsedou
zvolen Rudolf Sobotka a tajemníkem již zmíněný Felix Bornemann. K velmi významným
členům patřili také Rudolf Tochatschek a Anton Haschek. Tiskovými orgány DNSAP se
staly, stejně jako v případě DNP, „Znaimer Tagblatt" a „Znaimer Wochenblatt".
DNP
-
vznikla
jako
jedno
z
prvních
uskupení
znojemských
Němců
po
28. říjnu 1918. DNP se velice brzy stala nejsilnější německou stranou ve Znojmě, a to i
přesto, že z ní, pro její setrvávání na negativistickém programu, někteří významní členové jako například její první předseda JUDr. Franz Fritz - vystoupili.218
České a německé spolky
Z více než padesáti spolků a sdružení, existujících ve Znojmě po roce 1918, bych rád
uvedl alespoň ty, jejichž program byl založen na kulturní, nacionální, nebo na politické
činnosti.
80
Z českých spolků splňují toto kritérium Znojemská Beseda (založená v roce 1871),
Matice znojemská (1880), Sokol (1883), Národní jednota pro jihozápadní Moravu (1918),
Československá obec legionářská (1919), Masarykova liga (1919), Podpůrný a vzdělávací
svaz československých důstojníků (1919), Svaz československých důstojníků (1919),
Republiková rada pro mravní obrodu národa (1919).
Mezi německými spolky to pak jsou Bund der deutschen Südmährens (1897) 219,
Spolek německých městských zaměstnanců (1919) a Turnverein (1920).
3.2.2. I. VOLBY VE ZNOJMĚ
3.2.2.1. OBECNÍ VOLBY
První obecní volby, které na většině území proběhly již v předchozím roce, se ve
Znojmě
uskutečnily
až
11.
dubna
1920.
Ve
čtyřech
volebních
obvodech
s celkem dvanácti volebními místnostmi měli znojemští občané možnost rozhodnout o 42
zástupcích na znojemské radnici.220
I přesto, že například místní sdružení Republikánské ligy pro mravní obrodu národa
varovalo před zneužitím nacionalismu ve volební kampani, 221 jednotlivé politické subjekty
založily svoji kampaň právě na něm, neboť zde nešlo jenom o samotné volební vítězství,
nýbrž o prosazení daného národa a tedy o budoucí charakter města. Snad nejaktivněji se
na budoucí volby připravovaly DNP a DNSAP. Již 5. ledna se v Německém domě
uskutečnila první předvolební veřejná schůze DNSAP, na které vystoupila s hlavním
projevem o útlaku Němců učitelka Salaschková z Ústí nad Labem a spolu s ní také
218
Po Fritzově vystoupení byl novým předsedou zvolen Anton Haschek.
219
O konstituování a činnosti Svazu Němců jižní Moravy viz Martin MARKEL: Svaz Němců jižní Moravy do
roku 1914, Časopis Matice moravské, 2000, s. 403-421.
220
OCHRANA, 24. března 1920, s. 3.
221
Na předvolebním letáku tohoto sdružení doslova stálo: „Nikoliv prospěch národa, osoby, či strany, ale
dobro celé země budiž svatým." Viz: ZNOJEMSKO, 20. března 1920, s. 1.
81
předseda místní organizace, učitel Rudolf Sobotka, který mluvil především o předvolební
strategii
a který nepřímo varoval Oskara Scheuera jako zástupce DSDAP, že v příštích volbách
budou strany měšťanské, křesťanskosociální a nacionální úzce spolupracovat. 222
V podobném duchu promluvil na veřejné předvolební schůzi DNP, pořádané 4. března
v Německém domě, Rudolf Lodgman von Auen a upozorňoval na důležitost blížících se
voleb.223
22. března roku 1920 uspořádal Krajský spolek DNSAP v Německém domě veřejnou
předvolební schůzi, které se zúčastnilo více než 1 200 osob. S hlavními projevy vystoupili
Rudolf Sobotka (DNSAP), kritizující zejména poměry v severních Čechách a označující
postup československé vlády za evropský skandál a Franz Fritz (DNP), který vyzýval místní
Němce k co možná největší účasti při obecních volbách. 224
Z národnostního složení voličů - 7 875 Čechů, 4 716 Němců a 339 Židů - by teoreticky
bylo možné odvozovat tvrzení, že ve městě žilo mnohem více Čechů než Němců. 225 Ale nic
by nebylo pravdě vzdálenější, než tato domněnka, přestože ji intenzivně proklamoval i Karel
Kramář během svého vystoupení 10. června 1920 na 5. schůzi poslanecké sněmovny ve
volebním období 1920 – 1925.226 První obecní volby byly totiž spojeny s obrovským
skandálem ČSSD, jejíž příslušníci agitovali i mezi příslušníky 41. pluku, kteří byli převážně
slovenské národnosti a které tedy, ani při nejlepší možné vůli, nelze dost dobře považovat
za znojemské občany, respektive za místní Čechy. V Louce u Znojma, kde byly dislokovány
2 prapory tohoto pluku, získala ČSSD z 1 200 vojenských hlasů 1 069 a kromě toho také
222
MZA BRNO, fond B 40, karton číslo 13, číslo jednací 530/20.
223
MZA BRNO, fond B 40, karton číslo 15, číslo jednací 3 096/20.
224
225
Srov. Marian KEREMIDSKÝ: citované dílo, s. 45.
82
téměř všechny hlasy 3. praporu téhož pluku, který byl umístěn v Žižkových kasárnách. 227 K
tomuto úspěchu vedl pravděpodobně slib, že po vítězných volbách prosadí ČSSD
demobilizaci a zavedení občanských milicí. Otázkou zůstává nejenom to, jak chtěla
zmíněná strana prosadit tuto celostátní změnu po obecních volbách, ale i to, z jakého
důvodu tomuto slibu uvěřilo bezmála 1 800 vojáků.228
Odečteme-li
od
7
875
českých
hlasů
hlasy
vojenské
a
připočteme-li
k německým hlasům hlasy místních Židů, jež se převážně hlásili k německé národnosti,
nebude již poměr mezi počtem znojemských Čechů a znojemských Němců ani zdaleka tak
rozdílný. Kromě toho je také nutné vzít v úvahu, že zmíněná čísla zahrnují pouze a jenom ty
místní Čechy a Němce, kteří se zúčastnili prvních obecních voleb. O tom, že odvozovat
národnostní složení obyvatelstva z počtu odevzdaných volebních hlasů, je přinejmenším
problematické, svědčí tabulka s počty voličů ve volbách obecních, ve volbách do
poslanecké sněmovny a ve volbách do senátu v roce 1920. Pokud bychom tento přehled
totiž brali za solidní podklad pro přehled národnostního složení ve Znojmě, znamenalo by
to, že v průběhu čtrnácti dnů se počet místních Čechů snížil na méně než polovinu. 229
Češi
Němci
Obecní - 11. dubna 1920
7 875
4 716
Parlamentní - 18. dubna 1920
6 420
4 642
Senátní - 25. dubna 1920
3 912
4 054
Volby
226
Srov. Martina LUSTIGOVÁ: Projevy Karla Kramáře v Národním shromáždění v letech 1918 – 1937,
diplomová práce na FF UK, Praha 2003, s. 135
227
228
Vojáci se sice dožadovali 12. dubna na oslavách volebního vítězství splnění daného slibu, nicméně dosáhli
pouze toho, že celá posádka měla zákaz vycházek na tři dny. Když byl trest oznámen, tak se vojáci vzbouřili,
obsadili kasárna, napadli a zbili většinu důstojníků. Ozbrojená vojenská hlídka pak přišla do Dělnického domu,
kde požádala JUDr. Mareše o intervenci. Marešovi nezbylo nic jiného, než aby na místním vojenském
velitelství skutečně intervenoval. Mimo jiné během své intervence přislíbil, že se ČSSD vzdá veškeré agitace u
vojska (proč taky ne, když už bylo po volbách) a že se zasadí o udržení klidu ve městě. Viz: MZA Brno, fond
B 40, karton číslo 16, číslo jednací 5 425/20.
229
SOkA ZNOJMO, spisovna města Znojma, krabice číslo 23, II. 1/5.
83
Přestože větší volební účast ještě nemusela nutně znamenat českou majoritu,
představitele
německé
politické
reprezentace
přece
jenom
zneklidnila,
a proto zveřejnili 3. června ve Znaimer Wochenblatt varovné provolání, v němž vyzývali své
krajany alespoň k udržení hospodářské převahy ve městě.230
Prvních obecních voleb ve Znojmě se zúčastnilo celkem osm samostatných politických
subjektů a dvě koaliční uskupení. Prvním z nich byly tzv. Spojené strany národní, zahrnující
ČND, ČSL a Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou (dále
pouze Živnostníci), druhé koaliční uskupení s názvem Deutsche Volkspartei pak tvořily
DNSAP a DNP.231 Že se vytvoření volební koalice německým politickým stranám vyplatilo,
nejlépe dokládá následující přehled volebních výsledků, podle nichž se právě Deutsche
Volkspartei se ziskem jedenácti mandátů stala ve městě druhou nejsilnější stranou.
První obecní volby ve Znojmě - 11. dubna 1920
232
Politická strana
Hlasů
mandátů
ČSSD
4 035
13
Deutsche Volkspartei
3 257
11
Spojené strany národní
2 113
7
ČSNS
1 727
6
DSDAP
1 051
3
DdFP
408
1
Partei der volksbewussten Juden
339
1
Celkem
12 930
42
Tři politické subjekty, a to Strana válečných poškozenců, Skupina konzervativní a
Československá mladá generace, nejsou v tabulce úmyslně uvedeny, neboť se jim
nepodařilo získat ani jeden jediný hlas.
230
Zveřejněné provolání mělo toto znění: „Němci! Nenechejte přejít zděděný majetek vydobytý vašimi otci do
cizáckých rukou! Střežte jej při prodeji a pronájmech!"
231
232
84
Jakmile byla formou vyhlášky o dva dny později, tzn. 13. dubna 1920, zveřejněna
jména nových členů obecního zastupitelstva, 233 bylo zřejmé, že české politické strany
budou mít výrazné majoritní zastoupení, neboť získaly 26 mandátů ze 42. Zástupci
německých politických stran průběh voleb a regulérnost voleb sice okamžitě zpochybnili
(jedním z argumentů bylo například upozornění na skutečnost, že se mnozí Češi účastní
obecních voleb ve více volebních místnostech, a to dokonce pod jmény již zemřelých
občanů), nicméně jejich rekurs byl ve druhé polovině května zamítnut a volby byly uznány
za zcela legitimní a jejich výsledek byl potvrzen.234
Přestože volební výsledky ještě nebyly uznány za právoplatné, ukončil Národní výbor
ve Znojmě k 1. květnu 1920 svoji činnost a veškerá moc ve městě přešla do rukou ještě
oficiálně neschváleného obecního zastupitelstva, neboť správní komise přestala existovat
ke dni voleb.
23. července 1920 proběhly, pod vedením Johanna Mucka, jako nejstaršího z
přítomných, volby starosty a městské rady. Starostou města byl zvolen sociální demokrat
JUDr. Josef Mareš,235 jeho prvním náměstkem německý nacionál JUDr. Franz Fritz a
druhým náměstkem pak kandidát Spojených stran národních, národní demokrat JUDr.
Josef Koliáš. Při volbách do městské rady získali Češi 8 míst a Němci 5 míst. 236 Volba
starosty a obecní rady byla pak 7. srpna schválena ministerstvem a 30. srpna se Josef
Mareš ujal výkonu své funkce.237
233
234
235
Budoucího starostu Mareše zvolili jednohlasně zástupci českých stran, německé strany se voleb starosty
neúčastnili,
neboť
Fritz
oznámil
německý
záměr
vzdát
se
kandidatury
na
starostu
a současně se spojit za účelem získání postu prvního starostova náměstka.
236
237
85
3.2.2.2. VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Týden po prvních obecních volbách, tzn. 18. dubna 1920, proběhly ve Znojmě také
první volby do poslanecké sněmovny. Přímo ve městě bylo ve prospěch českých stran
odevzdáno 6 420 hlasů, ve prospěch stran německých 4 642 hlasy a pro stranu Vereinigte
Juden, jež reprezentovala židovské zájmy, hlasovalo 360 občanů. 238
Oproti obecním volbám je možné v politickém spektru nalézt určité odlišnosti. České
politické strany tentokrát nevytvářejí žádné předvolební koalice a je mezi nimi dokonce
možné objevit i zcela nové uskupení.239 Tím byla Socialistická strana československého lidu
pracujícího, kterou v roce 1919 vytvořil z jedné z frakcí v rámci ČSSD František Modráček.
Po zdrcující volební porážce byla činnost této strany ukončena a Modráček se, i se svými
stoupenci, opět přidal k ČSSD.
Zatímco
české
politické
strany
vstupovaly
do
voleb
samostatně,
tak
u německých stran proběhnul proces právě opačný. Němečtí politikové předpokládali, že
vytvořením společné kandidátní listiny, jež by spojovala všechny Němce bez ohledu na
stranickou příslušnost, majetkové poměry apod., by mohli dosáhnout zásadního volebního
úspěchu, a proto došlo, pod hlavičkou DCV, k vytvoření široké koalice, do níž se nezapojila
pouze DSDAP.240
V následujícím přehledu je uveden počet hlasů, které politické strany získaly přímo ve
Znojmě, v dalším přehledu jsou pak uvedeny výsledky německých politických stran v
57
239
Názvy jednotlivých subjektů, které se zúčastní voleb do poslanecké sněmovny, nechal
17. dubna formou vyhlášky zveřejnit vládní komisař Karel Michalica. Viz: SOkA ZNOJMO, spisovna města
Znojma, krabice číslo 23, II. 1/5.
240
Stejný postup byl zvolen i v případě senátních voleb o týden později. Tentokrát se ale německé strany
sdružily pod hlavičkou DdFP.
86
soudních okresech Znojmo, Jaroslavice a Vranov, jež dohromady tvořily politický okres
Znojmo.241
Politická strana
Hlasů
ČSSD
3 677
DCV
3 671
DSDAP
971
ČSNS
886
ČND
721
ČSL
485
Živnostníci
482
Vereinigte Juden
360
Agrárníci
108
Modráček
61
Volební výsledky v politickém okrese Znojmo
242
Politická strana
Soudní okres Znojmo
soudní okres Jaroslavice
soudní okres Vranov
DSDAP
1 179
3 288
310
DCV
11 407
8 271
3 516
Na základě obou přehledů lze konstatovat, že volební uskupení německých stran
dosáhlo nejenom ve Znojmě samotném, ale i v celém politickém okrese jednoznačného
vítězství. Volební výsledek nesocialistických, respektive měšťanských stran lze interpretovat
jednak jako odmítnutí poválečného socialistického radikalismu, a to i přesto, že sociální
demokraté ve Znojmě, ve srovnání s předválečným stavem spoji pozici velmi výrazně
upevnili, jednak jako všeobecný nesouhlas německých voličů s vtělením politického okresu
do Československé republiky.
241
87
Německé strany243
německých hlasů v %
ze všech hlasů v %
DSDAP
43,6
14,8
Wahlgemeinschaft
20,8
7,0
BdL
15,5
5,1
DCV
13,5
4,4
DdFP
6,6
2,4
České strany244
českých hlasů v %
ze všech hlasů v %
ČSSD
33,4
22,2
Agrárníci
18,3
12,4
ČSNS
14,9
9,6
ČSL
14,5
9,3
ČND
12,1
8,0
Malé politické strany
8,6
4,3
3.2.2.3. VOLBY DO SENÁTU
Po dalších sedmi dnech, 25. dubna 1920, proběhly ve Znojmě také volby do senátu
Národního shromáždění, kterých se zúčastnilo 4 054 Němců, 3 912 Čechů a 241 Židů. 245
Ačkoli dnes již samozřejmě nezjistíme, zda byla nízká volební účast znojemských Čechů
způsobena určitou „volební únavou", nedostatečným věkem zdejší vojenské posádky nebo
pouze nezájmem o senátní volby, faktem zůstává, že k volbám přišlo o 142 německých
voličů více než českých.
Stejně jako zástupci českých politických stran, tak i zástupci stran německých
zachovali v senátních volbách předchozí volební strategii, tzn. že zatímco české strany
kandidovaly jednotlivě, německé, s výjimkou DSDAP, opět utvořily volební koalici. Voliči
vyjádřili své sympatie následovně:246
242
Souhrnné výsledky prvních parlamentních voleb v politickém okrese Znojmo viz textová příloha číslo 30.
243
ZNAIMER WOCHENBLATT, 24. dubna 1920, s. 2.
244
245
246
SOkA ZNOJMO, spisovna města Znojma, krabice číslo 23, II. 1/5
88
Politická strana
hlasů
DdFP
3 257
ČSSD
1 759
DSDAP
797
ČSNS
613
ČND
612
ČSL
454
Živnostníci
428
Vereinigte Juden
241
Agrárníci
46
3.2.2.4. POLITICKÝ VÝVOJ VE DVACÁTÝCH LETECH
Volební
výsledky
přispěly
k
dočasné
radikalizaci
místních
Němců.
Na
21. června 1920 byla do velkého sálu Německého domu svolána veřejná schůze, na které,
před asi 1 000 posluchači, vystoupili se svými projevy kromě poslance Junga také dva
významní představitelé místní organizace, a sice Johann Haschek a Rudolf Sobotka.
Zatímco oba místní hakenkrajcleři247 věnovali ve svých vystoupeních pozornost regionální
problematice, jako například hospodářské situaci na Znojemsku a připravovanému zavírání
německých škol, Jung mluvil o celkové politické situaci, o propouštění německých úředníků,
o korupci a nepořádcích na státní úrovni a mimo jiné také podrobil velmi ostré kritice
jednací řád poslanecké sněmovny, o kterém prohlásil, že je dobrý tak pro střední Asii. Po
tomto prohlášení byl sice Jung vyzván dohlížejícím policejním úředníkem, aby se mírnil ve
svých projevech, nicméně tato výzva měla zcela opačný výsledek. Rudolf Jung totiž
prohlásil,
že
je
nutné
iniciovat
celonárodní
hlasování,
jež
by
mělo
vést
k revizi zákonů a ústavy, a dokonce konstatoval, že vylhané poměry nemohou být věčné.
Toto prohlášení vyvolalo v sále bouřlivý aplaus
a přítomný policejní rada Čeněk Eis
poslance Junga upozornil, že další podobné výroky budou mít za následek okamžité
ukončení schůze. K předčasnému ukončení schůze opravdu došlo, jakmile poslanec Jung
247
Expresivní označení hakenkrajcleři bylo dobovým termínem pro členy DNSAP.
89
konstatoval, že: „Francie mi připadá jako stará škatule, která se třese o vítězství a která si
zřídila maličkou československou kolonii jenom proti…(bouřlivý aplaus). Státy jsou dočasné,
národy jsou navěky!"248
Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná pouze o povolební rétoriku, než
o proklamaci německého negativismu, neboť, jak dokládá například přijetí nařízení o
zákazu podloudného vývozu pro pohraniční okresy jižní Moravy dne 7. září 1920, v
obecním
zastupitelstvu
zástupci
českých
a
německých
stran
poměrně
úzce
spolupracovali,249 nebo návštěva smíšené znojemské delegace (Mareš, Fritz, Koliáš) u
prezidenta
republiky,
který,
nejenom
že
projevil
značný
zájem
o
situaci
v národnostně smíšených okresech, ale který dokonce přislíbil Znojmu zvláštní pomoc pro
jeho další rozvoj,250 opak je pravdou. 22. listopadu se za účasti přibližně 400 osob
uskutečnila v Německém domě veřejná schůze DNP, na které vystoupil jako hlavní řečník
poslanec Radda z Mikulova. Ten v úvodu prohlásil, že obavy německých politiků, že
nebudou moci, vzhledem k jednacímu řádu Národního shromáždění, důsledně bránit a
prosazovat zájmy svých voličů, se bohužel ukázaly jako opodstatněné. 251
Vzápětí na to začal líčit činnost německých poslanců na letním zasedání
a odůvodňoval, proč němečtí poslanci nevolili Masaryka do funkce prezidenta. Předně to z
toho důvodu, že Masarykův vědecký věhlas nedával dostatečnou záruku jeho objektivity, a
potom proto, že nezapomněli, že při svém návratu z ciziny signoval Masaryk Němce jako
kolonisty, a konečně i proto, že, ač byl Masaryk v rakouském parlamentu průbojníkem
248
Na Rudolfa Junga, stejně jako na Felixe Bornemanna, jenž svolání schůze inicioval, bylo na základě
paragrafu 58 podáno trestní oznámení. Viz: MZA BRNO, fond B 40, karton číslo 24, číslo jednací 13 892/20.
249
ZNOJEMSKO, 11. září 1920, s. 2.
250
251
Při této příležitosti se Dr. Radda zmínil také o tom, že němečtí poslanci dokonce zvažovali
i možnost důsledné pasivní rezistence, ale že od tohoto návrhu nakonec upustili.
90
národní samosprávy, nyní povolil všechny ty zákony, kterými jsou čeští Němci
znásilňováni.252
Když pak mluvil o činnosti poslanců v jednotlivých výborech, ostře zkritizoval zejména
iniciativní výbor, jenž zamítnul návrhy německých poslanců na ústavní změny. Kritika se
nevyhnula ani armádě, jejíž představitelé odmítají zavedení miličního systému, přestože je
zmíněn v branném zákoně. Na závěr se pak ještě zmínil o pádu Tusarovy vlády a o
nastolení vlády úřednické, kterou označil za vládu protiústavní a protidemokratickou, neboť
byla prezidentem republiky instruována, jak má vládnout. 253
Rozpad ČSSD
Vnitrostranická krize, jež postihla ČSSD v celorepublikovém měřítku, se přirozeně
nevyhnula ani místní organizaci. Za určité předznamenání blížících se problémů lze
považovat veřejné protestní shromáždění, které na 25. října svolali členové levicové frakce
na náměstí Svobody. Hlavní projevy na tomto protestním táboře měli za Čechy ruský
legionář Sotolář a redaktor týdeníku Jižní Morava Horáček, za Němce pak Vrátil a Schopf.
Všichni řečníci se shodli na tom, že je nutné, aby vláda okamžitě snížila veškeré ceny a aby
radikálně přepracovala svoji hospodářskou politiku. Na závěr shromáždění pak byla přijata
rezoluce, v níž se mimo jiné uvádělo, že pouze příklad ruských dělníků ukazuje možnou
cestu. O tři dny později se pod vedením redaktora Horáčka uskutečnila v Dělnickém domě
další veřejná schůze. Tentokrát vystoupil sice jediný řečník, za to však s výrazně
radikálnějším
projevem.
Kromě
tradiční
kritiky
vlády
totiž
Remunda
(původem
z Ivančic) vyzval přítomné k zakládání dělnických a závodních rad. Poslední schůze před
252
Dr. Radda zřejmě narážel na nechvalně známý proslov z prosince 1918, v němž Masaryk doslova prohlásil:
„Co se Němců na našem území týče, je náš program dávno znám: Němci osídlené území je naše a naším
zůstane. Nový stát jsme vytvořili, udrželi jsme jej, nyní jej nově zbudujeme. Přál bych si, aby naši Němci při
tom spolupracovali…Opakuji: vytvořili jsme svůj stát. Tím je určeno státoprávní postavení Němců, kteří do
země
přišli
původně
jako
kolonisté
a přistěhovalci." Viz: Ferdinand SEIBT: citované dílo, s. 285.
253
91
samotnou krizí se za účasti asi 300 osob uskutečnila 29. října 1920 v Dělnickém domě. Po
úvodních projevech, v nichž byla kritizována neutěšená hospodářská situace (Müller,
Štěpánek a Hrůza), vystoupil starosta Mareš a prohlásil, že veškeré finanční problémy
způsobila hospodářská půjčka a že i přesto, že všechno zavinila vláda, vedoucí
představitelé místní organizace rádi odstoupí, bude-li to přání jejich voličů.254
O několik dnů později krize kulminovala, neboť jakmile skončil 13. sjezd této strany,
nastala v její místní pobočce schizofrenní situace. Zatímco většina městských radních,
delegovaných za ČSSD, jeho závěry zcela rezolutně odmítla, tak řadoví členové, v čele s
Janem Müllerem, je nadšeně přijali.255
Krize se nejprve projevila v rozdělení tiskového orgánu. Umírnění sociální demokraté
začínají v druhé polovině listopadu vydávat nový týdeník s názvem Socialista (později
přejmenovaný na Dělnické listy - pozn.aut.) a ultralevicová frakce přebírá týdeník Jižní
Morava, jenž až do ledna roku 1921 vychází dvojjazyčně. Když na začátku roku 1921
týdeník Jižní Morava zaniknul, přinášely další zprávy o místní organizaci KSČ (prvním
předsedou byl Oskar Scheuer) německé nacionalistické týdeníky. Vzhledem k tomu, že
redaktory Znaimer Tagblatt a Znaimer Wochenblatt není možné ani podezřívat z nějakých
sympatií k bolševické ideologii, je zřejmé, že jednotlivé články měly prokázat neschopnost
pražské vlády zajistit bezpečnost a demokratický vývoj v Československu.
Od 13. do 16. prosince 1920 proběhla ve Znojmě generální stávka, jejímž hlavním
iniciátorem
sice
byl
městský
radní
Jan
Müller,256
ale
oficiálně
ji
vedl
a řídil magistrální úředník Řezníček. Je poněkud paradoxní, že vůdcem stávky byl státní
zaměstnanec, jehož povinností bylo dodržování a nikoliv porušování platných zákonů. Při
254
255
ZNOJEMSKO, 23. října 1920, s. 3.
256
Když 18. prosince odsoudili členové městského zastupitelstva na zvláštním zasedání městské rady
komunistický pokus o převrat, vzdal se Jan Müller na protest proti tomuto usnesení svého mandátu.
92
disciplinárním řízení, které s ním bylo po ukončení stávky zavedeno, se Řezníček hájil
opravdu kuriózním způsobem - jeho účast prý zabránila eventuálním násilnostem. Otázkou
dnes zůstává, zda nenásilný průběh stávky byl opravdu jeho zásluhou, či zásluhou silných
vojenských hlídek po celém městě.257
3.2.3. SČÍTÁNÍ OBYVATELSTVA
Přinejmenším stejně důležitým mezníkem ve vývoji Znojma jakým byly volby, bylo také
sčítání obyvatelstva, které československá vláda vypsala na 15. února roku 1921. To,
jakého výsledku bude při tomto sčítání dosaženo, bylo důležité jak pro místní Němce, kteří
mohli dokázat oprávněnost svého tvrzení z let 1918 a 1919, že Znojmo bylo a je ryze
německé město, jež bylo násilně připojeno k Československu, tak i pro místní Čechy, kteří
mohli potvrdit svoji proklamovanou majoritu, zpochybnit výsledky sčítání obyvatelstva z roku
1910
a v neposlední řadě také odůvodnit otevírání dalších českých škol a zavírání škol
německých jak v samotném městě, tak i na znojemském okrese.258
Obě strany tedy zahájily velmi rozsáhlou kampaň, která byla v případě znojemských
Čechů vedena formou oficiálních vyhlášek259 a v případě Němců celou řadou veřejných
shromáždění, jež probíhala již od poloviny ledna a na kterých nebyla řeč téměř o ničem
jiném, než o významu avizované akce. První z takovýchto veřejných schůzí, pořádaných
257
Vojsko totiž opravdu nemuselo být garantem bezpečnosti. Jak prohlásil 16. ledna 1921 na schůzi BdL,
uspořádané v Německém domě, Franz Pittinger, v Oslavanech vojsko zcela selhalo
a pořádek museli obnovit až němečtí sedláci. Viz: MZA BRNO, fond B 40, karton číslo 30, číslo jednací
948/21.
258
V 1919 přibylo, alespoň podle týdeníku Znojemsko z 25. října 1919, na znojemském okrese 16 obecních, 2
měšťanské a 13 mateřských škol. Ve školním roce 1919/1920 byly ve Znojmě, kromě českého státního
reálného gymnasia, dvouleté obchodní školy Matice znojemské a dívčí školy Vlasty, otevřeny také čtyři nové
obecní, měšťanské a mateřské školy. Do všech těchto nových českých škol nastoupilo o 1 116 dětí více než
OCHRANA,
ve
školním
roce
předchozím.
Viz:
23. října 1919, s. 2.
259
Viz textové přílohy číslo 31, 32 a 33
93
obvykle DNSAP, na které se mluvilo o chystaném sčítání obyvatelstva, proběhla za účasti
přibližně 500 až 600 osob 31. ledna ve velkém sále Německého domu.
Předsedající
schůze, obchodník Haschek, přivítal přítomné a udělil slovo prvnímu řečníkovi, odbornému
učiteli Rudolfu Sobotkovi. Ve svém projevu se Sobotka nejprve věnoval kritice komunální
politiky, přesněji řečeno nevhodnému úspornému systému, který byl zaveden. Poté vybídnul
přítomné, aby neprodávali své domy a polnosti, pokud se nepřesvědčí, že kupující je
přesvědčeným Němcem, neboť jedině tímto způsobem je možné udržet nejenom majetek,
ale také národnostní sílu. Mimo jiné se Sobotka zmínil i o svém rozhovoru se starostou
Marešem, ve kterém prý Mareš dal najevo, že do třiceti let budei Německý dům českým
majetkem.260
Další část Sobotkova projevu se týkala mezinárodní situace. „Mírové podmínky", řekl
Sobotka, „byly po světové válce utvořeny takovým způsobem, aby na desetiletí znemožnily
vzkříšení německého národa a na takovou porobu není možné zapomenout. Je proto
nezbytně nutné tiše pracovat, vychovávat děti německy a chránit všechno německé."
261
V závěru svého projevu pak řečník konstatoval, že když se na schůzi obecní rady
první starostův náměstek otázal, proč byli jako sčítací komisaři delegováni pouze Češi,
nikdo mu na to neodpověděl.262
Tato slova prakticky předznamenala vystoupení druhého řečníka, kterým nebyl nikdo
jiný než Felix Bornemann. Ten hned v úvodu svého projevu velmi zevrubně vysvětlil
jednotlivé body nařízení o sčítání obyvatelstva a když s vysvětlováním končil, prohlásil, že
260
JUDr. Mareš netušil, jakou má smutnou pravdu a že se ve své předpovědi mýlí o pouhých pět let.
261
ZNAIMER TAGBLATT, 2. února 1921, s. 2.
262
Na schůzi obecní rady byla 16. ledna navržena jména sčítacích komisařů a revizorů pro jednotlivé obvody.
Němečtí členové obecní rady se proti tomuto návrhu ostře ohradili a požadovali, aby mezi sčítacími komisaři
byl stejný počet Němců a Čechů. Jednání o tom, jaké zastoupení budou obě národnosti mít, pak bylo relativně
úspěšně ukončeno až 13. února, tedy pouze tři dny před vlastním sčítáním.
94
základ tohoto státu byl lživý.263 Lživě bylo vykládáno a dokazováno západním státům, že
zde existuje ohromná česká většina. Světu se namluvilo, že při posledním sčítání bylo na
úkor češství připočítáno Němcům k dobru více než 1 750 000 obyvatel. Bornemann
připustil, že poslední sčítání nemuselo být zcela přesné a že k určitým nesprávnostem
mohlo dojít, ale nikoliv v takovém množství. Je nutné dokázat, že v Československé
republice žije 2 750 000 Němců a že zejména sudetští bratři jsou v jednom šiku bez
českých menšin.
V hlavní části svého vystoupení pak Felix Bornemann upozorňoval na to, že stejně
jako při obecních volbách, tak i nyní budou chtít Češi dosáhnout vítězství za každou cenu.
„Nechci sice nikoho podezřívat“, řekl, „ale sčítací komisaři jsou Češi a ti, jakmile uslyší
jméno jen se slabým českým přízvukem, zanesou ho do rubriky české. Proto je nutné, aby
byli pohromadě vždy dva sčítací komisaři, a to jeden Čech a jeden Němec, jedině tak bude
sčítání správné. Jsou-li však komisaři ryze čeští“, pokračoval Bornemann, „pak nemohou
Němci důvěřovat správnosti celého provedení.“ Názor starosty Mareše, že sčítání je věcí
státu a nikoliv národa, je názor špatný, protože Němci nesouhlasí se stávajícími pány
v Praze a neuznávají je za své reprezentanty. „Nemohu souhlasit s Marešem a s jeho
druhy, jak sobě představují sčítání dle svého vzoru. Sčítání musí být provedeno paritně
dvěma komisaři. Nikdo se nemusí obávat následků, pokud se přihlásí k německé
národnosti, neboť sčítání se děje z důvodů statistických a je jinak přísně důvěrné“, ukončil
Felix Bornemann svůj projev.264
Redaktor Felix Bornemann, jeden z nejvýznamnějších představitelů znojemských
Němců, byl hlavním řečníkem i na dalším veřejném shromáždění, jež bylo na 14. února
263
Při soudním řízení, které proti němu bylo na základě policejního hlášení zavedeno, se Felix Bornemann
hájil a obhájil tvrzením, že příslušný policejní úředník špatně rozuměl jeho slovům, neboť on ve svém projevu
řekl, že: „Základ tohoto zákona byl lživý."
264
95
svoláno do Slavonic. Hned v úvodu svého referátu upozornil na význam sčítání a zdůraznil,
že jeho výsledky mají:
a/ zviklat pravdivost tvrzení vyjednavačů v Paříži, že v Československu není kompaktní
německé území a tím znemožnit případnou revizi výsledků těchto jednání
b/ výsledky musí dokázat právo Němců na autonomii
c/ výsledky mají význam vzhledem k jazykovému zákonu, a to nejenom v obcích, ale i na
úrovni okresu
Felix Bornemann dále zdůraznil, že se k německé národnosti musejí přihlásit všichni ti,
kdo jsou německého původu, a také ti, kteří se cítí býti Němci, bez ohledu na „skutečnou"
národnost, neboť ten, kdo delší dobu žil mezi Němci, nabyl mezi nimi svého jmění a natolik
srostl s němectvím (v originále in der deutschen Kultur aufgegangen), že sám cítí německy,
musí být uznán za Němce.265
Samotnou formu sčítání obyvatelstva podrobil Felix Bornemann velmi tvrdé kritice a
mimo jiné označil skutečnost, že sčítacími komisaři nebyli jmenováni důvěrníci občanů, za
„grober Verstoss gegen die Demokratie“. Přirozeně, že Bornemann požádal všechny
přítomné, aby se sčítání zúčastnili, ale aby každý z nich požadoval od českého komisaře
legitimaci vystavenou také v němčině a aby občané mluvili pouze s těmi sčítacími komisaři,
kteří mluví dobře německy. Sám za sebe pak konstatoval: „Ich selbst für meine Person rate
es keinem tschechischen Kommisär mich zu belästigen!", proti čemuž se schůzi
předsedající místostarosta Plach ostře ohradil.
Druhý zásah do Bornemannova projevu, tentokrát od místodržitelského tajemníka,
jehož jméno je bohužel nečitelné, způsobila Bornemannova výzva k zakládání německých
katastrů a na jejich základě pak k utvoření Národních výborů bez rozdílu politických stran. V
265
Stejný argument je ovšem možné použít i v případě znojemských Čechů.
96
souvislosti s tímto návrhem totiž Bornemann doslova řekl: „Wenn doch einmal ein besserer
Wilson käme und sagen würde: Südmährer, das Land gehört euch, dann ist niemand hier,
der die Verwaltung übernehmen könnte. Die Tschechen, die haben es anders verstanden,
die haben in einem Tage einen ganzen Stadt übernommen."
V závěru svého projevu pak Felix Bornemann zdůraznil, že v Československé
republice dochází k neustálému utiskování Němců. „Es ist eine Gemeinheit, eine
Niederträchtichkeit bei Sudetendeutschen von anders sprachigen Staatsbürgen zu
sprechen."266
Bezprostředně před vlastním sčítáním obdrželi znojemští občané sčítací archy, v nichž
měli vyplnit, kromě tradičních osobních údajů (příjmení, jméno, příbuzenský poměr k majiteli
bytu, den, měsíc a rok narození) také údaje o svém rodišti (rodná obec, soudní okres a
země), údaj o tom, od kdy jsou zapsáni v obci, svoji domovskou příslušnost (domovská
obec, soudní okres a země), svoji národnost (nebo mateřský jazyk), náboženské vyznání,
znalost čtení a psaní, druh povolání, postavení v povolání, bližší označení závodu a kromě
toho také druh povolání a postavení v povolání k 16. červenci 1914. Vyplněné archy měly
být, samozřejmě až po ověření uvedených údajů, 16. února 1921 nejpozději do osmi hodin
ráno, odevzdány sčítacím komisařům. Na tom, kdo vlastně bude moci zastávat funkci
sčítacího komisaře, eventuálně sčítacího revizora v některém z 26 obvodů, se členové
obecního zastupitelstva dohodli až 13. února. 267
Jak lze soudit z článku v Lidových novinách268 z 16. února ráno a z dvou hlášení
městské rady Předsednictví zemské politické správy v Brně, 269 neprobíhalo sčítání příliš
klidným způsobem.
266
267
Slovo dohodli však není v tomto případě zcela přesné, protože Dr. Fritz odmítnul, z titulu své funkce,
akceptovat účast pouze šesti Němců a trval na paritním zastoupení (viz textová příloha číslo 34).
268
97
Výsledky sčítání, zveřejněné na základě odevzdaných sčítacích archů, byly více než
překvapivé, neboť ve srovnání s rokem 1910 se počet místních Čechů prakticky
zpětinásobil, zatímco počet místních Němců klesl na méně než polovinu. 270
271
Domů
Obyvatel
Češi
Němci
Ostatní
Cizinci
1910
1 229
18 825
2 366
16 090
15
354
1921
1 469
21 197
11 691
7 988
558
960
Rok
Vzhledem k tomu, že výsledky, které jsou k dispozici v SOkA Znojmo se odlišují od
výsledků uvedených v Historickém místopisu Moravy a Slezska, považuji za nutné uvést
údaje z obou informačních zdrojů:
SOkA
272
Místopis
273
Domů
Češi
Němci
Židé
Poláci
Maďaři
Ostatní
Cizinci
Celkem
1 501
12 710
7 370
502
7
7
58
671
21 325
1 469
11 691
7 988
558
960
21 197
Převaha českého etnika ve Znojmě je sice patrná z obou přehledů, nicméně je nutné
konstatovat, že není ani zdaleka tak přesvědčivá, jak by se mohlo jevit na první pohled.
Když totiž od celkového počtu Čechů odečteme 1 262 vojáků místní posádky, kteří zcela
jednoznačně nebyli místními občany, dospějeme k číslu 10 429, a když naopak k
celkovému počtu Němců připočteme hodnotu z rubriky ostatní, bude výsledné číslo 8 456.
Tyto drobné statistické úpravy, v tehdejších národnostně smíšených oblastech
poměrně běžné, byly založeny na jednoduchém „triku“. Kromě toho, že jsou samostatně
269
270
Tento výsledek zpochybnil 25. února na veřejné schůzi DNP Franz Fritz a oznámil, že Němci provedou
později své vlastní sčítání, i přes veškeré překážky ze strany Čechů. Viz MZA BRNO, fond B 40, karton číslo
33, číslo jednací 4 687/21.
271
Josef BARTOŠ, Jindřich SCHULZ, Miloš TRAPL: citované dílo, s. 27n.
272
SOkA Znojmo, spisovna města Znojma, krabice číslo 24, II. 1/10.
273
Josef BARTOŠ, Jindřich SCHULZ, Miloš TRAPL: citované dílo, s. 27n.
98
uváděni Židé, obvykle se hlásící k německé národnosti, jsou do kategorie ostatní zahrnuti ti
Němci, kteří si po roce 1918 ponechali rakouskou státní příslušnost.
3.2.3.1. PASIVNÍ REZISTENCE NĚMECKÝCH RADNÍCH
Výsledky sčítání i jeho samotný průběh vyvolaly v německém tisku celou řadu útoků
proti znojemskému starostovi. V článku, který 8. října přetisknul Znojemský venkov se
například můžeme dočíst: „…vidíme v osobě starosty muže, s nímž se nelze vyrovnat
jedním rázem, naopak tohoto cíle lze dosáhnout pouze neustálým bojem proti jeho osobě..."
Proti této kampani protestovalo v listopadu roku 1921 tzv. provolání českých zástupců
na radnici, ke kterému se připojili také dva zástupci Komunistické strany Československa Jan Kochtík a Anna Steigerová - které však jejich podpis stál téměř okamžité vyloučení z
této strany. Začátkem dvacátých let se mohl starosta Mareš spolehnout na podporu všech
českých politických stran, nicméně v polovině let třicátých již jeho pozice nebyla ani zdaleka
tak neotřesitelná.274
Nezůstalo však jenom u napadání v tisku. 23. listopadu 1921 vystoupili
v poslanecké
sněmovně
zástupci německých
nacionálů
Dr.
Radda
a Pittinger
s interpelací, v níž upozorňovali na skutečnost, že se znojemský starosta uchází
o získání soudcovské funkce, což by v jeho případě znamenalo rozšíření pravomocí, a také
na to, že starosta Mareš je jedním z hlavních aktérů utlačování německého školství ve
Znojmě. Účinnost interpelace měla být podpořena delegací znojemských radních (Spitzer,
Wessely a Haschek), která navštívila ministerského předsedu Edvarda Beneše a kromě
toho, že mu v podstatě zopakovala projevy obou německých poslanců, oznámila také, že
274
V nezávislém hospodářsko-politickém týdeníku Znojemská obec byl 25. října 1935 uveřejněn článek s
názvem „Co budou dělati Němci?", věnovaný právě kritice starosty a jeho přílišným sympatiím k německému
obyvatelstvu.
V
článku
se
doslova
píše:
"Mluvíte-li
dnes
s
Němci,
říkají
v podstatě toto: „Nejsme pro vládního komisaře, protože jsme demokraty a vládní komisař představuje režim
nedemokratický. Vládní komisař by nás připravil o získané výhody. Vládní komisař, a co přijde po něm, je
něco neznámého, z čeho musíme mít strach. Dr. Maresche známe, on nám neublíží. Považujeme jej více za
99
zástupci všech německých politických stran se nebudou podílet na činnosti radnice až do
doby, než dojde k nápravě daných problémů. 275
Přestože šlo spíše o symbolický protest, neboť Marešovo jmenování soudcem mělo
vstoupit v platnost až po jeho odchodu z funkce starosty, což znojemští radní přirozeně
věděli, a také proto, že městská pokladna přispívala, alespoň zatím na každého německého
žáka téměř trojnásobnou částkou jako na žáka českého (308 a 112 Kč), zástupci
německých politických stran se skutečně až do 3. května 1922 žádného zasedání
nezúčastnili.276
To,
že
se
zástupci
DNP
a
DNSAP
neúčastnili
schůzí
městské
rady
a obecního zastupitelstva však v žádném případě neznamenalo stagnaci jejich činnosti.
Právě naopak, v druhé polovině roku proběhla ve Znojmě a v jeho nejbližším okolí celá řada
veřejných shromáždění, na kterých vystupovali představitelé obou stran s velmi kritickými
projevy vůči Československé republice. Ze všech těchto protestních akcí bych rád uvedl
alespoň tři „nejostřejší". První z nich se uskutečnila 9. května 1921 v Německém domě a
hlavní projev přednesl Othmar Kallina,277 druhá se konala 27. června tamtéž a s hlavním
projevem měl vystoupit Rudolf Jung278 a ta třetí proběhla 16. října ve Vranově v hotelu
našeho člověka. Nevíme, jakého je původu po otci, ale českého rozhodně ne. Německy studoval, německy se
vyjadřuje lépe než česky. V zájmu němectví jest, držet Dr. Maresche."
275
276
ZNOJEMSKO, 6. května 1922, s. 4.
277
Othmar Kallina hned v úvodu svého projevu konstatoval, že: „Účelem shromáždění je sjednotit všechny
bratry německého kmene, zvláště zde, v tzv. svobodné republice, ustavené díky francouzským bodákům."
„Nicméně", pokračoval, „žádné poměry nejsou věčné a hodina osvobození nastane i německým národům."
Kromě toho mluvil Kallina také o českém militarismu, který je způsobený tím, že Československá republika má
všude nepřátele, a proto nemůže nikdy odzbrojit. Viz MZA BRNO, fond B 40, karton číslo 39, číslo jednací 10
886/21.
278
Místo Rudolfa Junga nakonec promluvil poslanec Patzel, což pravděpodobně zklamalo více než sto
českých železničářů, kteří na Junga v Německém domě čekali a kteří chtěli zabránit jeho projevu. Hlavní
myšlenkou Patzelova projevu byla výzva k nutné jednotě (zde byla připomenuta doba Thunova a Badeniho,
kdy byl německý lid skutečně jednotný). Kromě toho varoval všechny shromážděné před sobectvím a
zdůraznil, že soukromé zájmy nesmí být nikdy upřednostňovány před zájmy státními. Viz MZA BRNO, fond B
40,
karton
číslo
39,
číslo
jednací
10 225/21.
100
Thaya, kde tentokrát poslanec Jung opravdu vystoupil, společně s Bornemannem
a Kratschmannem.279
Teprve v roce 1922 se oboustranný radikální nacionalismus poněkud uklidnil
a zástupci obou etnik se začali určitým způsobem vzájemně respektovat, jak dokládá
například nerušený průběh legionářského sjezdu, průvod BdL městem, župní sjezd
příslušníků Turnverein a v neposlední řadě také jednomyslné schválení obecního rozpočtu
na rok 1924.
3.2.4. OBECNÍ VOLBY 1924
28. září 1924 se, za poměrně vysoké účasti (z 13 346 oprávněných voličů využilo své
volební právo 12 686 občanů), ve Znojmě uskutečnily druhé volby do obecního
zastupitelstva. Voliči měli možnost vyjádřit své sympatie celkem 22 politickým subjektům, z
nichž dva, a sice KSČ a Neodvislá mezinárodní volební skupina práce a pořádku, měly
společnou kandidátní listinu.280
Stejně jako v případě předchozích obecních voleb, tak i nyní věnovaly jednotlivé
subjekty značnou pozornost předvolební kampani. V té už, na rozdíl od roku 1920, nešlo o
pročeské, respektive o proněmecké referendum, nýbrž o zcela prozaickou snahu získat co
možná největší počet hlasů a tedy i podíl na moci ve městě. Leitmotivem předvolebních
schůzí všech stran bylo zdůrazňování vlastních úspěchů v uplynulých čtyřech letech a
současně také zdůrazňování neúspěchů všech politických oponentů.
279
Průběh vranovského shromáždění je z hlediska hlavního projevu prakticky identický se shromážděním z
27. června, snad jen s tou změnou, že poslanec Jung mluvil více než devadesát minut. Viz MZA BRNO, fond
B 40, karton číslo 43, číslo jednací 15 696/21.
280
KSČ delegovala do obecních voleb 28 českých a 2 německé kandidáty, Neodvislá mezinárodní volební
skupina práce a pořádku měla k dispozici 19 Čechů a 9 Němců. SOkA ZNOJMO, spisovna města Znojma,
krabice číslo 23, II. 1/5.
101
V rámci německého politického spektra vyvíjeli největší aktivitu nacionálové
a hakenkrajcleři,281 kteří se, za intenzivní podpory svých poslanců, prezentovali jako jediní
ochránci německých zájmů, ať už v oblasti politické, hospodářské nebo kulturní.
Ačkoliv byla z podnětu DNP a DNSAP svolána celá řada předvolebních shromáždění,
osobně se domnívám, že pro dokreslení kampaně plně dostačuje popis průběhu pouze
jednoho z nich. Až na výjimky, jakou byla účast některého z poslanců (například Rudolf
Jung byl hlavním řečníkem na předvolební schůzi 25. září) totiž vystupovali stejní řečníci s
velmi podobnými projevy.
Jedna z takovýchto schůzí proběhla 23. září v Německém domě, který byl, jak s
radostí konstatoval autor článku ve Znaimer Tagblatt, již v odpoledních hodinách zaplněn
do posledního místečka. Předsedající Leo Mauer, jeden z nejvýznamnějších znojemských
nacionálů,
pozdravil všechny přítomné a předal slovo Rudolfu Prinzovi, který věnoval
pozornost především vztahu mezi DNP a ostatními německými stranami a jenž také
zhodnotil činnost členů DNP v obecním zastupitelstvu. Po Rudolfu Prinzovi přednesla svůj
projev o postavení a úloze žen v současné společnosti Marie Stettner. Třetí z řečníků,
Eugen Neumann, vystupoval poprvé, a proto mluvil především o sobě, respektive o tom, co
by chtěl jako člen obecního zastupitelstva prosazovat. Relativně smířlivě, připomenutím
krize na radnici a následné německé rezistence, začal poslední řečník - starostův náměstek
Franz Fritz. Když však začal s hodnocením jednotlivých německých radních, začala se
počáteční smířlivost vytrácet a definitivně se vytratila, jakmile zmínil průběh předchozích
obecních voleb, které označil za zmanipulované a sčítání lidu, které označil „za obrovský
český podvod."282
281
282
ZNAIMER TAGBLATT, 24. září 1924, s. 2.
102
Výsledky obecních voleb ve Znojmě - 28. září 1924
283
Politická strana
kandidátů
hlasů
mandátů
ČSSD
63
3 062
11
DNP
42
1 769
6
ČSNS
63
1 506
5
ČND
36
982
3
ČSL
42
843
3
DCV
18
798
3
Živnostníci
63
732
2
DSDAP
17
459
2
DNSAP
16
444
2
Neodvislá mezinárodní volební skupina práce a pořádku
19
402
1
KSČ
30
357
1
Jüdische Wählergruppe
3
355
1
Agrárníci
14
344
1
DdFP a DGP
15
311
1
Deutsche Voks- und Wirtschaftspartei
16
170
0
BdL
4
127
0
Strana staropenzistů
1
12
0
Národní sjednocení
2
5
0
Strana majitelů domů
1
3
0
Skupina hospodářského pokroku
3
2
0
Česká konzervativní strana
2
2
0
Starostou se, na základě uvedených volebních výsledků, stal opět Josef Mareš, ve
funkci jeho prvního náměstka byl potvrzen Franz Fritz a druhým náměstkem zůstal Josef
Koliáš. Bezprostředně po volbách bylo ustaveno obecní zastupitelstvo 284 a jakmile byli
potvrzeni nejvyšší představitelé města, mohli být, 15. dubna následujícího roku (1925),
zvoleni také členové městské rady.285
Obecní volby potvrdily určité změny znojemského politického spektra. Zatímco mezi
českými stranami, které obdržely 7 494 hlasy, si své dominantní postavení zachovávali
sociální demokraté, následovaní národními socialisty, mezi německými stranami, které
získaly 4 078 hlasů, došlo k výrazným změnám. V důsledku nepříliš citlivého postupu
283
SOkA ZNOJMO, spisovna města Znojma, krabice číslo 23, II. 1/5 .
284
103
českých stran vůči německému etniku v uplynulém volebním období totiž posílily svůj vliv
obě negativistické strany. Díky tomu, že svá předvolební vystoupení věnovaly právě
hospodářské a kulturní problematice (snižování počtu německých škol a jejich zavírání),
podařilo se jim získat i hlasy těch voličů, kteří byli tradičními stoupenci jiných politických
stran (BdL, DCV a také DSDAP - pozn.aut.).
3.2.5. VOLEBNÍ ROK 1925
Ačkoliv byly volby do obou komor Národního shromáždění vyhlášeny až na druhou
polovinu listopadu roku 1925, jednotlivé politické strany neponechaly nic náhodě a
předvolební kampaň vedly v průběhu celého roku. Dokonce je možné konstatovat,
pochopitelně s určitou nadsázkou, že předvolební vystoupení, jež se v uplynulém roce
týkala komunální politiky, prostě pokračovala, pouze s určitými obměnami v rétorice a ve
složení kandidátních listin.
Kampaň
DNP
byla
založena
na
zdůrazňování
práva
na
sebeurčení.
V okamžiku, kdy bude Němcům toto právo zajištěno, bude možné usilovat nejenom o
zrušení jazykového zákona, ale také o změnu volebního systému, jenž zatím zcela
prokazatelně zvýhodňuje české strany. Kromě toho se v jednotlivých předvolebních
provoláních opakují také výzvy k jednotě a ke společnému postupu („Ein Erfolg kann aber
nur durch Zusammenfassung aller Kräfte unter einheitlicher Führung und mit einem
einheitlichen Ziele erreicht werden").286 Ze znojemských nacionálů byli na kandidátní listině
do poslanecké sněmovny: 1. Leo Mauer, 4. Marie Stettner, 6. Franz Fritz a na kandidátní
listině do senátu: 4. Karl Broudre a 10. Anton Franzke. 287
285
286
ZNAIMER WOCHENBLATT: 7. listopadu 1925, s. 2.
287
104
DNSAP vedla svoji kampaň pod heslem „Nacionalismus - záchrana německého
národa" a jako hlavní body svého programu uváděla svobodu, a sociální spravedlnost.
Hlavním kandidátem pro volbu do poslanecké sněmovny byl Hans Kratschmann a pro
volbu do senátu Rudolf Sobotka.288
Na předvolebním letáku DNSAP je zajímavé také upozornění na skutečnost, že
kandidátní listina sice nebyla z úsporných důvodů v okresech s německou menšinou
rozšiřována, ale že členové strany, eventuálně příznivci národně socialistického hnutí si ji
mají možnost vyzvednout na stranickém sekretariátu. 289
Oprávnění voliči znojemského politického okresu hlasovali takto:
Volby do poslanecké sněmovny 15. listopadu 1925 v politickém okrese Znojmo
290
Politická strana
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice S. o. Vranov
Práškovci
40
67
26
14
ČSSD
2 020
1 350
268
367
DNP
1 868
429
469
217
Živnostníci
787
429
17
20
DSDAP
626
628
1 259
270
DCV
971
2 990
4 747
286
Neodvislá volební skupina práce a pořádku
303
119
66
20
Kaderka
10
25
6
2
KSČ
836
1 471
902
35
DNSAP
501
322
504
21
ČND
577
140
17
58
ČSNS
1 205
714
184
284
Agrárníci
182
2 392
57
223
Bund der christlichen Landwirte
48
333
157
233
ČSL
885
2 610
62
272
BdL
306
7 497
3 877
2 652
Jüdische Wahlgruppe
377
87
56
91
Celkem
11 545
21 553
12 672
5 065
288
289
290
105
Zatímco nacionálové skončili v celkovém součtu ve městě na druhém místě (mezi
německými stranami byli samozřejmě první), hakenkrajcleři skončili až desátí a v rámci
německého politického spektra čtvrtí.
Volby do senátu 15. listopadu 1925 v politickém okrese Znojmo
291
Politická strana
Znojmo
S. o. Znojmo
Práškovci
35
94
23
13
ČSSD
1 571
1 147
123
301
DNP
1 438
281
355
183
Živnostníci
651
381
14
21
DSDAP
584
525
1 144
250
DCV
1 018
2 886
3 959
368
Neodvislá volební skupina práce a pořádku
254
116
58
25
KSČ
626
1 176
672
29
DNSAP
569
262
460
32
ČND
537
133
17
46
ČSNS
1 054
658
61
263
Agrárníci
115
2 127
49
189
ČSL
774
2 320
60
264
BdL
310
6 494
2 427
3 552
Celkem
9 536
18 600
10 747
4 411
V senátních volbách (myšleno ve Znojmě) skončila DNP opět na druhém místě a
DNSAP se „posunula" na místo deváté. Jak však vyplývá z obou tabulek, tak v rámci celého
politického okresu nebyla ani jedna z negativistických stran natolik úspěšná, aby dokázala
ohrozit dominantní postavení BdL a DCV, které ve volbách do poslanecké sněmovny
získaly 22 049 hlasů z 39 290 a ve volbách do senátu 19 686 hlasů z 33 758 německých
hlasů.
3.2.5.1. VOLBY DO OKRESNÍHO A DO ZEMSKÉHO ZASTUPITELSTVA
2. prosince roku 1928 se ve Znojmě uskutečnily první volby do okresního
a do zemského zastupitelstva. O sympatie voličů se ve volbách do okresního zastupitelstva
291
106
ucházelo šest německých stran, šest českých a KSČ s mezinárodní kandidátní listinou. Jak
byly jednotlivé strany ve svém snažení úspěšné či neúspěšné, dokládá následující tabulka:
Volby do okresního zastupitelstva 2. prosince 1928 v politickém okrese Znojmo
292
Politická strana
kandidátů
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Sudetendeutscher Landbund
20
358
4 351
2 141
651
Agrárníci
20
172
2 441
241
312
DGP
18
857
386
722
475
DCV
19
705
2 932
3 735
234
KSČ
10
666
1 284
804
111
ČND
10
563
233
57
86
BdL
20
108
2 750
1 819
1 698
Živnostníci
18
633
430
65
31
293
20
1 366
258
355
134
ČSSD
20
2 115
1 203
258
223
DSDAP294
15
790
824
1 485
290
ČSNS
20
1 248
713
200
317
ČSL
16
747
2 410
67
175
DNP
Prvních voleb do okresního zastupitelstva se v politickém okrese Znojmo zúčastnilo 52
439 oprávněných voličů. Následující přehled ukazuje poměr mezi odevzdanými hlasy a
platnými hlasy a kromě toho také poměr mezi hlasy ve prospěch českých a německých
politických stran:
Přehled odevzdaných hlasů ve volbách do okresního zastupitelstva 2. prosince 1928 v politickém okrese Znojmo
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Odevzdané hlasy
11 628
22 239
13 375
5 197
Platné hlasy
10 328
20 215
11 949
4 737
České hlasy
6 144
8 714
1 692
1 255
Německé hlasy
4 184
11 501
10 257
3 482
292
SOkA ZNOJMO, spisovna města Znojma, krabice číslo 23, II. 1/4-6.
293
Kandidátní listina viz textová příloha číslo 41.
294
295
107
295
Přestože DNP získala ve Znojmě 32, 67 procent hlasů, v celém okrese to bylo pouze
4,74 procenta, z čehož vyplývalo, že ve dvacetičlenném okresním zastupitelstvu bude moci
její zájmy hájit pouze jediný člen.296
3.2.5.2. VOLBY DO ZEMSKÉHO ZASTUPITELSTVA
Ve stejný den, tzn. 2. prosince 1928, proběhly v politickém okrese Znojmo také volby
do zemského zastupitelstva, ve kterých zastupovalo zájmy českých voličů 7 stran, zájmy
německých voličů pak 6 samostatných stran a koaliční uskupení Deutscher Volksverband
(DNP, Deutschsoziale Partei, Sudetendeutcher Landbund, Alldeutsche Volkspartei a
Völkischer Mittelstand)297 a kromě toho také dvě strany s mezinárodní kandidátní listinou
(KSČ
a Polské a židovské strany), celkem tedy 16 politických stran. V prvních volbách do
zemského zastupitelstva hlasovali oprávnění voliči takto:
Volby do zemského zastupitelstva 2. prosince 1928 v politickém okrese Znojmo
298
Politická strana
Kandidátů
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
DCV
21
666
3 277
4 110
243
Domkáři
4
19
97
20
16
ČND
40
546
175
28
46
DGP
19
853
599
939
454
ČSSD
39
2 175
1 262
286
223
BdL
23
128
2 824
1 708
1 724
DAWG
39
316
152
180
160
DSDAP
19
756
824
1 488
251
Agrárníci
40
188
2 287
247
326
Polské a židovské strany
12
364
92
35
76
KSČ
36
562
1 184
746
95
ČSL
40
725
2 456
65
157
Živnostníci
38
607
425
17
24
ČSNS
40
1 181
685
205
311
Deutscher Volksverband
40
986
3 763
1 500
623
296
297
298
108
DNSAP
36
423
139
438
30
Ve volbách do zemského zastupitelstva získaly negativistické německé strany 7 902
hlasy z 29 527 německých hlasů, tzn. 26,74 procenta a v celkovém přepočtu pak 16,64
procenta. Poměr mezi českými a německými hlasy ve Znojmě a v jednotlivých soudních
okresech je opět zřejmý z následujícího přehledu:
Přehled odevzdaných hlasů ve volbách do zemského zastupitelstva 2. prosince 1928 v politickém okrese Znojmo
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Odevzdané hlasy
11 838
22 278
13 410
5 214
Platné hlasy
10 495
20 241
12 012
4 759
České hlasy
6 637
8663
1 649
1 274
Německé hlasy
4 128
11 578
10 363
3 485
299
V roce 1929 měli voliči opět možnost rozhodnout o tom, jaké politické strany budou
reprezentovat jejich zájmy a to nejenom na úrovni obcí, ale také na úrovni celostátní. Není
se tedy co divit, že tiskové orgány jednotlivých stran věnovaly blížícím se volbám značnou
pozornost.
2.
března
byl
v
Znaimer
Wochenblatt
z podnětu německých nesocialistických stran uveřejněn na první straně článek
s názvem „Zum Trauertag der Sudetendeutschen!", v němž byla připomenuta tragická
událost ze 4. března roku 1919 a ve kterém bylo zdůrazněno, že je občanskou povinností
každého znojemského Němce zúčastnit se pietní akce, jež se koná 3. března dopoledne v
přednáškovém sále Německého domu. Ze vzpomínkové akce se ovšem velmi rychle stalo
předvolební shromáždění, na kterém zástupci všech nesocialistických stran vyzývali k
jednotě a ke společnému postupu.
299
109
Stejně jako v případě prvních obecních voleb, tak ani tentokrát nevsázeli němečtí
politikové na klasickou konfrontaci samostatných politických subjektů, nýbrž na již
osvědčenou variantu jednotné kandidátní listiny, sdružující nesocialistické strany. 300
Bylo by pravděpodobně zbytečné věnovat pozornost jednotlivým předvolebním
shromážděním, neboť všechna byla založena na jednoduchém principu zdůrazňování
společného postupu proti českému národnostnímu útlaku. Hlavní myšlenky předvolebních
projevů asi nejlépe vystihuje leták, přetištěný na titulní straně Znaimer Wochenblatt 23.
března.301
Kolik voličů vyjádřilo své sympatie s českými, německými, eventuálně s tzv.
mezinárodními stranami, je zřejmé z uvedeného přehledu:
Poměr hlasů v obecních volbách 7. prosince 1929
Oprávněných voličů
13 332
Odevzdaných hlasů
12 269
České strany
7 039
Německé strany
4 542
346
KSČ
342
302
Jednotlivé politické subjekty pak v obecních volbách dopadly následovně:
Volby do obecního zastupitelstva - 7. dubna 1929
303
Politická strana
kandidátů
hlasů
mandátů
Deutsche Einheitsliste
63
3 208
12
ČSSD
63
3 076
11
ČSNS
63
1 256
4
300
Deutsche Einheitsliste zahrnovala BdL, DCV, DNSAP, DNP, DGP, Sudetendeutscher Landbund a
Deutsche Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft (dále pouze DAWG). Kandidátní listina viz textová příloha
číslo 45.
301
Viz textová přílohy číslo 46.
302
303
110
DSDAP
63
916
3
Živnostníci
63
709
2
ČSL
20
691
2
ČND
24
572
2
Christlich deutsche Wählergruppe
19
418
1
3
346
1
KSČ
14
342
1
Československá strana státních a veřejných zaměstnanců
22
294
1
Agrárníci
12
276
1
Národní strana práce a nepolitických sdružení
16
165
1
Jednotná kandidátní listina se tedy opět osvědčila. V rámci německého politického
spektra pro ni hlasovalo více než 70 procent voličů a v novém obecním zastupitelstvu
získala 12 mandátů ze 42.304 Srovnáme-li počet odevzdaných hlasů v roce 1924 a v roce
1929, zjistíme, že zatímco české strany ztratily v těchto obecních volbách 455 hlasů,
německé strany naopak 464 hlasů získaly.
Starostou byl opět zvolen Josef Mareš, jeho prvním náměstkem Franz Fritz
a druhým náměstkem František Vrána, kandidující za živnostníky. V okamžiku, kdy byly
potvrzeny volební výsledky a pochopitelně také volba nejvyšších představitelů města, mohla
být 7. května zvolena také městská rada.305
3.2.6.2. PARLAMENTNÍ VOLBY
Označení volební rok je zcela namístě, neboť kromě obecních voleb proběhly také
volby do obou komor Národního shromáždění. Je zcela přirozené, že veškeré politické
subjekty věnovaly blížícím se volbám patřičnou pozornost, což se projevilo nejenom na
velkém množství předvolebních mítinků, ale také na propagačních článcích v obou
německých listech.
304
305
111
Lze
konstatovat,
že
předvolební
rétorika
se
prakticky
nezměnila.
Zatímco
negativistické strany zdůrazňovaly veškerá příkoří, jímž bylo německé etnikum vystaveno,
strany pozitivistické, jež můžeme označit také jako strany realistické, vyzývaly své voliče
k určité spolupráci s Čechy, přirozeně při zachování národní identity. Negativistické strany
tak musely v předvolební kampani konkurovat nejenom stranám českým, ale také stranám
německým, jež zvolily pragmatický přístup k politickému dění.
Voleb do poslanecké sněmovny se v politickém okrese Znojmo zúčastnilo celkem 13
politických subjektů – 6 českých, 5 německých a 2 mezinárodní (KSČ s šesti českými a
třemi německými kandidáty a Polské a židovské strany se sedmi kandidáty). Zatímco
všechny české strany vstupovaly do voleb samostatně, tak německé strany utvořily dvě
koaliční uskupení – Deutsche Wahlgemeinschaft der deutschen Parteien des Bundes der
Landwirte
und
des
ländlichen
Gewerbes,
der
deutschen
Arbeits-
und
Wirtschaftsgemeinschaft und karpathendeutsche Partei (BdL, DAWG a KDP) a Deutsche
christlichsoziale
Volkspartei
und
deutsche
Gewerbepartei,
Wirtschaftspartei
des
sudetendeutschen Mittelstandes (DCV a DGP).
Na kandidátních listinách negativistických stran můžeme nalézt pouze dva znojemské
kandidáty - v případě DNP je to s číslem 2 Marie Stettner a v případě DNSAP Hans
Kratschmann s číslem 3.306
Volby do poslanecké sněmovny 27. října 1929 v politickém okrese Znojmo
307
Politická strana
Znojmo
S. o. Znojmo
KSČ
452
1 184
590
83
Deutsche Wahlgemeinschaft
590
4 191
2 436
1 675
DSDAP
1 130
1 116
2 131
291
310
38
24
67
DNP
1 000
3 562
1 214
975
306
307
112
ČSNS
1 273
811
209
311
ČSSD
3 207
1 851
348
317
ČND
457
173
23
37
ČSL
792
2 515
44
199
Agrárníci
281
2 437
273
329
Živnostníci
706
566
29
49
DCV + DGP
1 390
3 526
5 293
749
DNSAP
448
220
600
36
Z 12 036 platných hlasů bylo 6 716 odevzdáno ve prospěch českých stran,
4 558 ve prospěch stran německých a pro strany mezinárodní hlasovalo 762 voličů. Pokud
jde o negativistické strany, byli nacionálové opět úspěšnější než DNSAP, neboť ve městě
skončili
mezi
německými
stranami
na
třetím
a v celkovém pořadí pak na pátém místě, zatímco hakenkrajcleři obsadili v rámci
německého politického spektra páté, tzn. poslední, a celkově pak jedenácté místo.
Také v senátních volbách se o přízeň voličů ucházelo 13 politických subjektů. České
strany měly, stejně jako strany německé, stejné zastoupení jako ve volbách do poslanecké
sněmovny, ale z mezinárodních stran zůstala pouze KSČ (ze 17 kandidátů byl jeden
kandidát německý), neboť Polské a židovské strany nahradila Hlinkova slovenská ľudová
strana.
Negativistické strany opět delegovaly i znojemské kandidáty - v případě DNP to byl s
číslem 5 JUDr. Franz Fritz a s číslem 13 Hugo Tima a v případě DNSAP to byl ing. Rudolf
Tochatschek s číslem 3.308
Účast voličů (míněno ve městě Znojmě) byla v případě senátních voleb nižší. 11 772
oprávněných voličů odevzdalo 10 526 platných hlasů, přičemž české strany jich získaly 5
851, německé strany 4 280 a pro komunisty hlasovalo 395 znojemských občanů.
Výsledky hlasování pak vypadaly následovně:
308
113
Volby do senátu 27. října 1929 v politickém okrese Znojmo
309
Politická strana
Znojmo
S. o. Znojmo
KSČ
395
968
469
78
Deutsche Wahlgemeinschaft
628
3 728
2 056
1 572
DSDAP
1 049
1 060
1 896
281
DNP
881
2 722
925
740
ČSNS
1 267
749
192
296
ČSSD
2 563
1 537
305
273
ČND
441
173
18
29
ČSL
707
2 231
46
178
Agrárníci
232
2 160
236
294
Živnostníci
612
505
24
43
DCV + DGP
1 336
3 280
4 734
733
HSĽS
29
35
18
6
DNSAP
386
214
497
33
Ani v senátních volbách nedošlo k nějakému zásadnímu přesunu sil ve prospěch
negativistických stran. Nacionálové skončili mezi německými stranami ve městě na třetím a
v celkovém součtu pak na pátém místě, hakenkrajcleři byli v rámci německého politického
spektra opět nejslabší stranou a v celkovém součtu skončili na místě jedenáctém.
Poměr sil mezi státotvornými a státobornými stranami nejlépe vystihuje následující
přehled:
Srovnání sil státotvorných a negativistických stran ve volbách do NS 27. října 1929
Volby do poslanecké sněmovny
Znojmo
S. o. Znojmo
Státotvorné strany
68,24
74,46
DNP
21,93
DNSAP
9,83
Volby do senátu
Znojmo
S. o. Znojmo
70,40
77,68
21,41
DNP
20,58
18,38
4,13
DNSAP
9,02
3,94
Z předchozí tabulky je zřejmé, že státotvorné strany, profilující se na stavovském,
eventuálně na ideovém základě, měly jak ve městě samém, tak i v politickém okrese
neotřesitelnou většinu. A právě jejich dominantní postavení zajišťovalo alespoň částečné
309
114
česko-německé smíření, přesněji řečeno udržení česko-německých vztahů na přijatelné
úrovni.
Zdánlivě neotřesitelná pozice státotvorných stran, těžících z osvědčeného důrazu na
hospodářské zájmy německého etnika však na počátku třicátých let doznala určitých změn.
Poslanci negativistických stran totiž ve svých projevech, věnovaných politické situaci a
postavení Němců v Československé republice, stále častěji upozorňovali na to, že zástupci
státotvorných stran nedosáhli v národní otázce žádných výrazných úspěchů.
V tomto duchu mluvil například Franz Fritz na valné hromadě DNP, uskutečněné 18.
dubna 1931, Rudolf Jung na schůzi DNSAP, uskutečněné 3. listopadu téhož roku a 22.
listopadu opět Franz Fritz na schůzi DNP.
Nová linie negativistických stran, založená na získání voličů aktivistických stran, pak
byla přesně formulována v polovině roku 1932, přesněji řečeno na krajském sjezdu DNSAP,
který se uskutečnil 11. – 12. června ve Znojmě za účasti více než třiceti místních
stranických skupin. Rudolf Jung, Oskar Judex a Rudolf Tochatschek mluvili zejména o tom,
že je nutné sjednocení všech sudetských Němců, neboť pouze jednotný postup,
neomezovaný ideologickými a stavovskými „předsudky“, může vést k úspěchu.310
4.1. ČESKOSLOVENSKO VE 30. LETECH
Vnitropolitický vývoj
Sociální radikalizace, vyvolaná celosvětovou hospodářskou krizí, byla provázena také
radikalizací nacionalistickou. Již v polovině ledna roku 1933 se Národní obec fašistická, v
310
ZNAIMER TAGBALTT, 15. června 1932, s. 2.
115
jejímž čele stál bývalý generál československých legií v Rusku Radola Gajda, pokusila o
puč útokem na kasárna v Brně-Židenicích.
Přestože byl tento puč bez sebemenších
problémů potlačen, začaly se v řadách vládních stran stále častěji ozývat hlasy, požadující
vládu silné ruky, tzn. nastolení autoritativní demokracie (nejvíce ovládly tyto názory Národní
ligu, kterou vedl Jiří Stříbrný, jeden z „mužů 28. října"). K nepokojům docházelo také na
Slovensku, kde Hlinkova slovenská ľudová strana využila oslavy založení prvního
křesťanského kostela knížetem Pribinou (v srpnu 1933) k propagaci slovenských
autonomistických požadavků.
Proti stávajícímu systému se ovšem neohrazovali jenom čeští a slovenští, ale také
němečtí politikové. Důsledkem jejich mnohdy demagogických vystoupení 311 byl odklon stále
větší části německého obyvatelstva od aktivistických stran, požadavek autonomie pro
německy osídlené oblasti a intenzivně proklamované sympatie s nacistickou ideologií.
Československá justice zasáhla proti organizování takovýchto vystoupení a proti šíření
nedemokratických názorů nejprve přijetím zákonů „o tisku a mimořádných opatřeních" (v
červenci 1933), které umožňovaly zákazy protistátního tisku a přísnější stíhání protistátní
činnosti, dále pak odsouzením členů polovojenských organizací Volkssport a Jungsturm,
spjatých s DNSAP (v září 1933)312 a nakonec, formou zákona o „zastavování činnosti a
rozpouštění politických stran" (v říjnu téhož roku), i zákazem činnosti sudetoněmeckých
nacionalistických stran.313 Obě nacionalistické strany byly ovšem nahrazeny, ještě před
oficiálním zákazem, Sudetoněmeckou vlasteneckou frontou (viz předchozí kapitola).
311
Nacionálové a hakenkrajcleři zdůrazňovali neschopnost československé vlády při řešení hospodářské krize
a jejich důsledků a přirozeně také neustálou diskriminaci sudetských Němců.
312
24. září vynesl krajský soud v Brně rozsudky nad funkcionáři Volkssport, neboť byly prokázány jejich styky
s NSDAP, směřující proti celistvosti a bezpečnosti Československa. Na základě tohoto rozsudku vydala
poslanecká sněmovna 23. února 1933 soudnímu stíhání poslance Junga, Krebse, Kaspera a Schuberta.
313
26. dubna roku 1935 byl sice zákaz činnosti DNP zrušen, ale k obnovení strany již nedošlo, neboť
nacionálové v té době splynuli s henleinovským hnutím.
116
Zmíněný zákon
o
tisku
a
mimořádných
opatřeních
byl
použit
také
proti
československým komunistům, kteří v roce 1934 znevážili prezidentskou volbu takovým
způsobem, že se její nejvyšší představitelé (Gottwald, Kopecký, Krosnář a Štětka) zachránili
před soudním stíháním jenom díky včasnému odchodu do Sovětského svazu.
Parlamentní volby
Hospodářské problémy vedly v první polovině třicátých let také ke změně politického
spektra. Národní demokracie, která na protest proti devalvaci koruny opustila v únoru roku
1934 vládní koalici, nevstoupila ani do druhé Malypetrovy vlády a začala se postupně
sbližovat s Národní ligou Jiřího Stříbrného a s Národní frontou Františka Mareše, s nimiž
uzavřela 27. října dohodu o vytvoření jednotné politické strany. Oficiálně pak byla tato
strana ustavena 25. dubna následujícího roku pod názvem Národní sjednocení. 314
Národní sjednocení ovšem nebylo jediným novým politickým subjektem, ustaveným
před parlamentními volbami. Stejně jako se sjednocovala česká pravice, začala se, pod
hlavičkou SHF, sjednocovat i pravice německá. K založení Sudetoněmecké vlastenecké
fronty vyzval 1. října 1933 ašský učitel tělocviku Konrád Henlein následujícím provoláním:
„Všem sudetským Němcům! Pokusy sloučit v dnešní době plné hrozných útrap existující
sudetoněmecké strany v jeden velký, sevřený politický útvar ztroskotaly…Národ má už dost
toho malodušného partajničení. Národ si už nežádá ani nenávisti mezi stranami a národy,
nýbrž touží po spravedlivém budování národního společenství překonáním stranického a
třídního boje a po mírumilovném soužití národů v tomto státě…Sudetoněmecká vlastenecká
fronta usiluje pojmout v sobě všechny Němce v tomto státě, kteří stojí pevně na půdě
národního společenství a křesťanského světového názoru… Sudetoněmecká vlastenecká
fronta bude vystavěna na stavovském základě, aby umožnila pojmout bez výjimky všechny
117
soukmenovce… Dělníci, občané a rolníci! Semkněte řady! Věnujme veškeré úsilí své
vlasti!" 315
A zatímco Národní sjednocení v parlamentních volbách 19. května 1935 prakticky
propadlo, Sudetoněmecká vlastenecká fronta, přejmenovaná 30. dubna 1935 v Čechách na
Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei) a na Slovensku na Karpatoněmeckou
stranu (Karpatendeutsche Partei) dosáhla jednoznačného vítězství.
Parlamentní volby - 19. května 1935
316
Politická strana
hlasů
procent
mandátů
Agrární strana
1 176 593
14,3
45
SdP
1 249 530
15,2
44
ČSSD
1 034 774
12,6
38
KSČ
849 509
10,3
30
ČSNS
755 880
9,2
28
ČSL
615 877
7,5
22
Autonomistický blok
564 273
6,9
22
456 353
5,6
17
448 047
5,4
17
DSDAP
299 942
3,6
11
Országos Kereszténysocialista Párt
291 831
3,5
9
Národní obec fašistická
167 443
2,0
6
DCV
162 781
2,0
6
BdL
142 399
1,7
5
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že pro SdP hlasovalo i značné množství tradičních
voličů vládních německých stran a že se stala nejsilnější politickou stranou vůbec. Pouze
systém přidělování poslaneckých mandátů umožnil agrárníkům převahu jednoho poslance a
tím také právo sestavit novou vládu. Staronovým ministerským předsedou byl jmenován Jan
Malypetr, ale svůj úřad zastával pouze do 5. listopadu 1935, kdy byl zbaven funkce
314
V čele Národního sjednocení stál Karel Kramář.
315
Ferdinand SEIBT: citované dílo, s. 302n.
316
118
předsedy agrární strany317 a kdy jej na postu premiéra vystřídal slovenský agrárník Milan
Hodža.318
Prezidentské volby
14. listopadu oznámil prezident Masaryk, že chce odstoupit 319 a za svého nástupce
doporučil Edvarda Beneše. Proti Benešově kandidatuře se okamžitě postavila agrární
strana a 7. prosince navrhla jako svého kandidáta Bohumila Němce. 320 Když se však
ukázalo, že pro Beneše budou hlasovat i zástupci HSĽS, tak byla Němcova kandidatura
bezprostředně před volbami stažena.321
18. února 1937 přislíbila československá vláda, že uskuteční tzv. národnostní
vyrovnání, podle kterého měla být pohraničním oblastem poskytnuta hospodářská pomoc,
zlepšena sociální situace a podle národnostního klíče mělo být upraveno také složení
státního aparátu. Rychlý výsledek ale národnostní vyrovnání nepřineslo, neboť jednak
probíhalo příliš zdlouhavě a jednak k němu již z německé strany nebyla dostatečná vůle.
Neúspěšně skončila také Hodžova soukromá schůzka s Konrádem Henleinem (16.
září 1937), na níž se ministerský předseda pokusil zjistit, zda je možná dohoda s SdP a
stejně tak i Hodžův plán pro Podunají, tzn. pokus aktivizovat Malou Dohodu. 322
Rok 1938
317
Do čela agrární strany byl zvolen Rudolf Beran.
318
Milan Hodža stál v čele československé vlády od 5. listopadu 1935 do 22. září 1938, kdy byla jmenována
úřednická vláda generála Jana Syrového.
319
Masaryk oficiálně abdikoval 14. prosince 1935.
320
Střetnutí mezi Benešem a Němcem se vyhrotilo do té míry, že 11. prosince nabídnul ministerský předseda
Milan Hodža dokonce demisi vlády.
321
18. prosince, kdy prezidentské volby proběhly, získal Edvard Beneš 340 hlasů, Bohumil Němec 24 hlasů a
76 hlasovacích lístků bylo prázdných. Po nástupu Edvarda Beneše do prezidentského úřadu převzal řízení
ministerstva zahraničí Hodža, kterého pak 29. února 1936 vystřídal Kamil Krofta.
322
Proti aktivizaci Malé Dohody se neohradila pouze Itálie spolu s Německem, ale také ostatní velmoci a
kuriózně i její bývalý člen - Jugoslávie.
119
Již prvního ledna roku 1938 se předseda agrární strany Rudolf Beran vyslovil ve
stranickém listu Venkov pro vstup SdP a HSĽS do vlády a pro hledání dohody
s Německem. Beranova výzva vyvolala velmi ostrou odezvu zejména u československých
komunistů, kteří v té době prosazovali „právo na sebeurčení až do odtržení".
Po neúspěchu svého návrhu se Rudolf Beran sešel v únoru s německým vyslancem
Eisenlohrem a navrhnul mu způsob likvidace německo-československého napětí a možné
sblížení Československé republiky s Německem. Nicméně ani tato Beranova aktivita
neskončila úspěšně, neboť německá politika již deklarovala svůj cíl chránit německého
obyvatelstvo žijící v Rakousku a v Československu.323
Po anšlusu Rakouska začala SdP stupňovat svůj tlak na novoaktivistické hnutí, což ve
druhé polovině března vedlo ke splynutí BdL, DGP a DCV s SdP. 324 28. března pak na
setkání v Berlíně vyzval Adolf Hitler Konráda Henleina a Karla Hermanna Franka, aby
vedení SdP kladlo československé vládě nepřijatelné požadavky. 325
Na sjezdu SdP v Karlových Varech (24. dubna) vyhlásil Konrád Henlein nejenom
autonomisticko-federalistické požadavky své strany326, ale také požadoval volné hlásání
nacistické ideologie.327 Přestože československá vláda oznámila již 25. dubna do Paříže a
323
Poprvé to oznámil Adolf Hitler na říšském sněmu NSDAP již 20. února a již 13. března, kdy došlo k
obsazení Rakouska, bylo zřejmé, že je to vážně míněná informace.
324
Když byla ve dnech 23. a 24. března rozpuštěna německá agrární strana, tak také křesťanští sociálové
ukončili svoji činnost a ministři bývalých aktivistických stran Spina a Zajicek podali demisi. O den později
rezignoval po konfliktu se svým stranickým kolegou Jakschem také sociálnědemokratický ministr Czech.
Wenzel Jaksch byl pak na sjezdu německých sociálních demokratů zvolen novým předsedou strany.
325
O den později konzultoval Konrád Henlein novou taktiku Sudetoněmecké strany s ministrem zahraničí
Joachimem von Ribbentrop a na následném jednání s československým ministerským předsedou se již držel
stanovených směrnic.
326
Karlovarské požadavky byly shrnuty do osmi bodů a za nejdůležitější z nich lze považovat uznání úplné
rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem, vytvoření uzavřeného německého národního
území
s
německou
samosprávou
a
úplnou
svobodu
přiznání
se
k německému národu.
327
Zatímco výše zmíněné požadavky by snad mohly být pro československou vládu akceptovatelné, tak
požadavek svobody přiznání se k německému světovému názoru, tzn. svobodné hlásání nacionálního
socialismu byl již zcela nepřijatelný.
120
do Londýna, že připravuje nový návrh národnostního statutu 328, vyzvaly ji vlády obou zemí
zvláštní demarší ze 7. května k hledání dohody s německou menšinou, tzn. prakticky k
hledání dohody s SdP.
Po obdržení zpráv o pohybu německých jednotek směrem k československým
hranicím a z obavy z možných incidentů při plánovaných obecních volbách se
československá vláda rozhodla, že vyhlásí částečnou mobilizaci, tzn., že povolá jeden
ročník záložníků a příslušníky technických a speciálních oddílů. Rychlý a vysoce
organizovaný průběh částečné mobilizace, stejně jako její mezinárodní ohlas, sice odradily
Německé od přímé vojenské akce, nicméně vnitropolitický vývoj příliš nezměnily.
SdP předložila československé vládě 7. června memorandum se svými požadavky,
které bylo v podstatě reprodukcí karlovarských požadavků a současně její zástupci odmítli
národnostní statut.329
Prezident Edvard Beneš se pokusil nalézt pro obě strany přijatelné řešení,
a proto se ve dnech 24. a 25. srpna 1938 sešel s poslanci SdP Kundtem
a Sebekowskym a oznámil jim, že připravil nový plán na řešení sudetoněmecké otázky.
Tento tzv. třetí plán byl SdP předán 30. srpna a o tři dny později ho její zástupci odmítli.
5. září tedy vyslovila československá vláda souhlas se čtvrtým plánem, který již
prakticky beze zbytku vyhovoval oficiálním požadavkům SdP a o dva dny později jej
ministerský předseda předal zástupcům Sudetoněmecké strany. SdP však o čtvrtém plánu
také odmítla jednat a následně vyvolal v Ostravě incident, aby měla důvod pro přerušení
rozhovorů s vládou.
328
Rámcový
návrh
národnostního
statutu,
jehož
hlavními
principy
byly
samospráva
a proporcionalita a který měl být zároveň také souborem zákonodárných akt o všech menšinových opatřeních,
schválila československá vláda 13. května 1935.
329
Konečná verze národnostního statutu byla projednána 19. července politickými ministry
a prezidentem republiky. Tohoto projednávání se zúčastnili i zástupci SdP, kteří znění národnostního statutu
předem odmítnuli.
121
Vnitropolitická krize kulminovala poslední zářijový týden, kdy odstoupivší Hodžova
vláda byla nahrazena úřednickou vládou generála Jana Syrového 330, jež hned následující
den vyhlásila všeobecnou mobilizaci.
Československo a Evropa ve třicátých letech
Ministerští předsedové však byli nuceni, řešit kromě zmíněných vnitropolitických
problémů také problémy spjaté s celkovou změnou politického uspořádání Evropy,
vedoucími k postupnému oslabování mezinárodní pozice Československé republiky. První
známkou tohoto oslabení bylo uzavření tzv. locarnských dohod mezi Francií a Německem v
říjnu 1925. Locarnské dohody sice garantovaly západní hranice Německa, nicméně
Francie, neprosadila podobné garance pro své východní spojence, tzn. pro Polsko a pro
Československo. Německo a Francie sice s oběma zeměmi uzavřely arbitrážní smlouvy,
nicméně ty nebyly do locarnských dohod zahrnuty a nezajišťovaly tedy neměnitelnost
východních německých hranic.331
Do systému mezinárodních vztahů se však velmi brzy promítly důsledky celosvětové
hospodářské krize - narůstaly ekonomické problémy Malé Dohody, Československá
republika nedokázala absorbovat agrární produkty svých balkánských spojenců, kde
získávalo hospodářský a politický vliv Německo apod.
Další známkou oslabení československé pozice v rámci evropské politicky pak byl
rozpad systému kolektivní bezpečnosti. Již v roce 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti
národů a opustilo odzbrojovací konferenci, fašistická Itálie posilovala své pozice v
sousedním Rakousku a Maďarsku a od poloviny třicátých let také v Jugoslávii.
330
Generál Jan Syrový zastával úřad ministerského předsedy od 22. září do 4. října 1938 a pak od 4. října do
1. prosince 1938, kdy jej vystřídal Rudolf Beran
331
Za jediné pozitivum locarnských dohod lze považovat snad jen následné začlenění Německa do
Společnosti národů, což spolu se začínající érou hospodářské prosperity mohlo vzbuzovat naděje na posílení
tendencí k mírovému a kolektivnímu řešení mezinárodních konfliktů.
122
Již zmíněné podepsání locarnských dohod bylo pouze první ze změn, jimiž ve
dvacátých a třicátých letech prošel francouzský spojenecký systém. Když totiž došlo k
obsazení Sárska a když byla v Německu obnovena všeobecná branná povinnost, uzavřela
Francie spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem a obdobnou, na ni vázanou, smlouvu,
kterou však odmítli akceptovat malodohodoví spojenci, uzavřelo také Československo.
Francie tak sice získala v evropském prostoru dalšího spojence, nicméně Velká Británie,
zatím nejvýznamnější z francouzských spojenců, již byla, vzhledem k prosazované politice
appeasementu
zainteresovaná
nacistickou
diplomacií
na
mezinárodním
řešení
sudetoněmecké otázky.
Britské politice appeasementu se ve druhé polovině třicátých let, z obavy před
vtažením do války kvůli spojenecké smlouvě s Československem, o jejíž sporné hodnotě se
v srpnu roku 1938 vyjádřil francouzský ministr zahraničních věcí Bonnet, podřídila i Francie.
V průběhu tzv. Runcimanovy mise332 odmítla SdP třetí a čtvrtý plán Edvarda Beneše na
řešení sudetoněmecké otázky a po Hitlerově projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku (12.
září 1938) se v pohraničních oblastech dokonce pokusila o převrat. Jakmile byl tento pokus
československou vládou rezolutně potlačen,333 odešli představitelé SdP do Německa, kde
iniciovali vytvoření dobrovolnických oddílů, tzv. Sudetendeutsches Freikorps.
Mnichovská konference
15. září roku 1938 byla v Berchtesgadenu zahájena jednání mezi Adolfem Hitlerem a
Nevillem Chamberlainem. Hlavním a v podstatě také jediným bodem těchto jednání byly
územní nároky nacistického Německa. Obě strany se bez větších potíží shodly na tom, že
332
Lord Walter Runciman přicestoval do Prahy 3. srpna 1938 jako prostředník mezi sudetskými Němci a
československou vládou s cílem posoudit situaci německé minority. Mise skončila 16. září a o den později
podal Runciman na zasedání britského vládního výboru pro zahraniční politiku zprávu, vyznívající pro
připojení českých pohraničních oblastí k Německu. Písemně pak Runciman vyjádřil tento názor 21. září v
dopise britskému ministerskému předsedovi a prezidentovi Československé republiky.
333
Pokus o převrat byl potlačen během dvou dnů a krátce nato, 16. září 1938, byla činnost SdP oficiálně
zakázaná.
123
Československá republika musí rezignovat na všechna pohraniční území, na kterých žije
více než polovina německého obyvatelstva. Výsledek jednání pak byl československé vládě
sdělen 19. září formou nóty.
Československý ministerský předseda Milan Hodža poté
oznámil západním mocnostem, že československá vláda přijme jejich rozhodnutí pouze
v tom případě, bude-li formulováno jako ultimátum. Při jednání o tomto ultimátu (skutečně
bylo 21. září doručeno) tak vyšlo najevo, že československá vláda je eventuálně ochotna o
odstoupení Sudet jednat, což britský premiér při svých jednáních s Hitlerem v Godesbergu
(22. – 23. září) pochopitelně využil.
Při schůzce v Godesbergu pak jednání pokročila o další krok dopředu, neboť již bylo
možné upřesnit vymezení nových státních hranic na základě jazykového principu. Jazyková
hranice, která měla být do budoucna prohlášena za novou státní hranici, měla být utvořena
nikoliv na základě národnosti jednotlivých měst a vesnic, ale celých krajů.
Hranice
stanovená na základě německého memoranda z 23. září 1938 tak sahala mnohem dál,
než hranice požadovaná československými Němci v roce 1918 (viz obrazová příloha číslo
3).
Obyvatelstvu obou národností pak mělo být umožněno, aby se k novým státním
hranicím vyjádřilo v plebiscitu a pokud by rozhodnutí obyvatelstva bylo v rozporu s nově
stanovenými státními hranicemi, mělo dojít k posunu hraniční čáry. Právo vyjádřit se k této
otázce měl sice teoreticky mít každý občan, nicméně v praxi bylo hlasování omezeno pouze
na starousedlíky, tzn. na ty, kdo se v obci narodili, nebo zde žili před rokem 1918.
334
334
V praxi ovšem nebyla tato dohoda striktně dodržována, jak o tom svědčí například vývoj v Německých
(dnes Miroslavských) Knínicích). Německé Knínice byly totiž v rámci prvního sčítání obyvatelstva připojeny
k Miroslavi, aby zde mohla být utvořena zdánlivá česká majorita. Přestože tedy v roce 1938 skončilo
hlasování jednoznačným vyjádřením pro setrvání v Republice československé, prohlásil tehdejší německý
komisař pouze: „Misslitz bleibt Misslitz“ a státní hranice se nezměnila.
124
Italský premiér Benito Mussolini a americký prezident Franklin Delano Roosevelt pak
současně navrhli svolání mezinárodní konference, která by
za účasti Itálie, Německa,
Francie a Velké Británie vyřešila československý problém. Mnichovská konference byla
zahájena 29. září 1938 a ukončena následující den v 6 hodin ráno. 30. září 1938 předal
německý chargé d´ affaires Hencke text dohody spolu s mapou československému ministru
zahraničních věcí Kroftovi, kterého informoval, že zástupci zprostředkujících velmocí, tzn.
Francie, Velké Británie a
Itálie, si
prezidentem republiky a vládou.
ve 12 hodin přijdou pro
odpověď
vypracovanou
V rozporu s ústavou prezident Beneš mnichovskou
dohodu přijal.
Ještě 30. září zahájila
svoji činnost mezinárodní komise, jejímž posláním bylo
realizovat závěrečnou dohodu
z Mnichova. Jejími členy
byli: von Weizsäcker (státní
sekretář zahraničního úřadu) , Henderson (velvyslanec Velké Británie v Berlíně), Poncet
(francouzský
velvyslanec
v Berlíně),
československý vyslanec v Berlíně
Attolico
(italský
velvyslanec
v Berlíně)
a
Dr. Mastný, za kterým postupně přijížděli z Prahy
jednotliví poradci.335
Velké části československého území však byly odtrženy bez této komise už
v Mnichovské dohodě stanovením čtyř pásem, která byla postupně obsazována jednotkami
německé Wehrmacht. Ostatní území, označované jako území páté, zahrnující celou jižní
Moravu a část jižních Čech, mělo být vymezeno
na
základě Hitlerových požadavků
z Godesbergu. Vzhledem k tomu, že pro rok 1918 neexistovala statistická data, měla být
využita data z roku 1910, kdy však bylo provedeno sčítání lidu nikoli podle národnosti,
nýbrž podle obcovací řeči.336
335
Zdeněk ŠÍPEK: Mnichovská dohoda a „spory“ o čs. – rakouskou státní hranici, Sborník pedagogické
fakulty Univerzity Karlovy Historie I., Praha 1966, s. 124.
336
Zdeněk ŠÍPEK: citované dílo, s. 124n.
125
4.2. ZNOJMO DO ROKU 1935
Zmíněná výzva Konráda Henleina vedla velmi rychle k zakládán jednotlivých místních
organizací Sudetoněmecké vlastenecké fronty, přičemž jako hlavní aktér vystupoval Hans
Brosch,
ve spolupráci s Karlem Peschakem, Hansem Zukriegelem a Friedrichem
Hansenem. 12. května 1934 oznámil Znaimer Wochenblatt: „První
Ortsgruppe
Sudetoněmecké vlastenecké fronty byla ve Znojmě založena 11. tohoto měsíce!" 337
Bylo by ovšem příliš zjednodušující, kdybychom se domnívali, že se SHF stala přímou
pokračovatelkou obou negativistických stran a že se tedy, kromě názvu, vůbec nic
nezměnilo. Do nově utvořené Sudetoněmecké vlastenecké fronty totiž kromě členů bývalé
DNP a DNSAP vstupovali také členové Německého tělovýchovného svazu (Deutscher
Turnverband - dále pouze DTV) a v neposlední řadě i mnozí členové tzv. pozitivistických
stran, spatřující v novém politickém subjektu možné řešení své stávávající ekonomické
situace.
Politika SdP byla linii nacistického státu podřízena až na konci roku 1937, kdy Henlein
sestavil (9. listopadu) „Zprávu pro Vůdce a říšského kancléře o aktuálních otázkách
německé politiky v Československé republice", v níž Hitlera ujišťoval svou loajalitou a
vyjadřoval přání, aby se řešení problému sudetoněmecké menšiny v ČSR - připojením
sudetoněmeckých oblastí k Německu - ujala Říše. Tato zpráva rovněž obsahovala
Henleinovo přihlášení se k nacionálnímu socialismu i jeho konstatování, že z taktických
důvodů je nucen své skutečné smýšlení skrývat.
Teprve od tohoto okamžiku byla většina československých Němců reprezentována
stranou, která se sice oficiálně hlásila k demokratickému Československu, ve skutečnosti
však usilovala o odtržení od republiky. Masový souhlas s oficiální politikou SdP vyplýval z
337
Začátkem roku 1935 na jižní Moravě existovalo, v rámci pěti okresních uskupení, více než sto Ortsgruppen.
126
přesvědčení o národnostním útlaku, ještě více ale z hospodářsky a sociálně obtížné
situace. Od Henleinovy strany si mnoho Němců slibovalo lepší zastoupení svých
menšinových zájmů při jednání s vládou a hospodářské a sociální změny k lepšímu. Na
tomto místě je nutné ještě jednou zdůraznit, že nejpozději od roku 1933 byly národnostní
otázky přímo propojeny s otázkami sociálními.
V této souvislosti je zajímavá například Sudetendeutsche Volkshilfe (Sudetoněmecká
národní výpomoc), vedená v duchu solidárního národního společenství. Od roku 1934
poskytovali sudetští Němci dary jiným sudetským Němcům, obstarávali potraviny, sbírali
oblečení, zprostředkovávali zdarma dodávky uhlí a dříví a v neposlední řadě pak
Sudetendeutsche Volkshilfe zajišťovala i půjčování knih. Stejně jako v Znaimer Tagblatt, tak
i v Znaimer Wochenblatt měla SVH pravidelný sloupek, ve kterém informovala
o připravovaných akcích. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tato forma solidarity sudetské
Němce stmelovala, a krizi domněle vyvolané národnostním útlakem tak vzdoroval
sjednocený sudetoněmecký živel, iniciátoři celé výpomocné akce, Bund der Deutschen a
DTV, si byli prolnutí národnostních a sociálních otázek vědomi a chtěli ho využít pro své
účely.
Přestože se členové aktivistických stran dokázali této politice bránit, prokázaly
výsledky parlamentních voleb, že většina sudetských Němců již tyto subjekty nepovažuje za
plnohodnotnou alternativu SdP.
Ačkoliv jsem označení volební rok použil již v souvislosti s rokem 1929, kdy ve Znojmě
proběhly kromě voleb obecních také volby do obou komor Národního shromáždění, tak v
roce 1935 je toto ještě přesnější, neboť znojemští občané měli možnost odevzdat své hlasy
jak v již zmíněných volbách, tak i ve volbách do okresního a do zemského zastupitelstva.
127
Je nasnadě, že rok 1935 byl ve Znojmě rokem permanentní předvolební kampaně,
probíhající již tradičně formou provolání v tisku, formou letáků a v neposlední řadě také
formou veřejných stranických schůzí a propagačních shromáždění.
Jako první zahájila
předvolební kampaň
SHF338, jež avizovala
ve
Znaimer
Wochenblatt pořádání slavnostního večera v Schillerově sále Německého domu. Program
tohoto slavnostního večera měl být zahájen hudebním vystoupením (Otto Schmrczek a
Karla Prebil), dále pak měl na své zážitky zavzpomínat válečný veterán ing. Wurscher a
Hans Ingerle měl promluvit o pracovních otázkách. Hlavní projev, týkající se
politické
situace a volební strategie, měl přednést jihlavský Bezirksleiter Dr. Alfred Kottek. 339
Další veřejná schůze SHF byla v místním tisku avizována na 22. února. Ve
slavnostním sále Německého domu měl s hlavním projevem na téma „Náš boj za práva
sudetských Němců" vystoupit ing. Peschka z Chebu, jeden z nejbližších spolupracovníků
Konráda Henleina a člen nejužšího stranického vedení a druhým řečníkem byl ve Znojmě
známý Landsleiter Roman Skomorowsky.340
O
průběhu
schůze
pak
informoval
velmi
obsáhlý
článek
s
názvem
Massenversammlung der SHF, uveřejněný 28. února ve Znaimer Wochenblatt na straně
číslo šest, ve kterém se můžeme dočíst, že již několik hodin před samotným začátkem
předvolební schůze byla policie nucena, vzhledem k obrovskému zájmu, uzavřít nejenom
samotný Německý dům, ale také veškeré přístupové cesty k němu. 341 Shromáždění zahájil
Ortsleiter Dr. Theodor Jilly výzvou, aby všichni, kdo přišli jakkoli narušovat průběh schůze,
opustili slavnostní sál. Poté se slova ujal ing. Peschka, který mluvil nejenom o nutném boji
338
9. ledna se ve Steinbrecherově hostinci na Dolní České uskutečnila schůze Ortsgruppe Znaim der
SHF, na které bylo zvoleno nové vedení. Novým Ortsleiterem se stal MUDr. Theodor Jilly, funkci
Bezirksleitera zastával Hans Brosch.
339
ZNAIMER WOCHENBLATT, 23. ledna 1935, s. 5.
340
ZNAIMER WOCHENBLATT, 16. února 1935, s. 6.
128
za práva sudetských Němců, ale také o sociální politice SHF. Toto rozšíření Peschkova
projevu vycházelo z faktu, že shromáždění nebylo pojato jako klasická předvolební schůze,
ale jako ideová konfrontace SHF na straně jedné a komunistů a sociálních demokratů na
straně druhé. Po Peschkově projevu tedy dostal slovo zástupce znojemských komunistů
Knébl342 a jako další měl vystoupit mluvčí sociálních demokratů Fritz Urbanek. Ten se však
ke svému projevu již nedostal, neboť kvůli nepokojům v sále byla schůze předčasně
ukončena.
Představitelé SHF však neomezovali svoji aktivitu pouze na samotné Znojmo, ale v
rámci předvolební kampaně uspořádali celou řadu shromáždění také v okolních obcích. 343
Tak například 18. a 19. dubna vystoupili před 250 účastníky veřejné schůze SHF v Miroslavi
Anton Sogl a Karla Bornemann s projevy o hospodářské a politické situaci. Největší
pozornost však vzbudil poslanec Dr. Theodor Jilly se svým projevem o historii strany, jejím
významu a o nutnosti veřejné činnosti.
Vrcholem předvolební kampaně SHF mělo být vystoupení Konráda Henleina, které
bylo s předstihem avizováno v místním německém tisku. Když 27. dubna Konrád Henlein
přijel do Znojma, aby vystoupil v Německém domě, tak byl, spolu se svými průvodci
napaden stoupenci sociální demokracie a komunistické strany. Průběh Henleinova
341
Jenom v samotném slavnostním sále se totiž shromáždilo více než 1 500 sympatizantů SHF
a několik set dalších bylo v bezprostředním okolí Německého domu.
342
Knéblův projev je v článku hodnocen jako souhrn nicneříkajících frází o úloze proletariátu
v moderní společnosti.
343
Nejaktivnějším mluvčím byl Ortsleiter Theodor Jilly, který v druhé polovině dubna vystoupil
v Šakvicích, v Drnholci a v Křídlůvkách. Na těchto shromážděních vystupovali spolu s ním také poslanec
Hodina, MVDr. Hans Neuwirth (Ortsleiter SHF v Miroslavi) a Roman Skomorowsky a jejich cílem bylo
představit
voličům
nejvýznamnějšího
místního
kandidáta
SHF
- drnholeckého starostu Antona Sogla.
Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 17. dubna 1935, s. 4
a ZNAIMER WOCHENBLATT, 24. dubna 1935, s. 3.
129
vystoupení
je
přesně
popsán
v
Znaimer
Wochenblatt
ze
30. dubna v článku s titulem „Blutiger Terror in den Straßen Znaims". 344
4.2.1.1. PARLAMENTNÍ VOLBY
Volby do obou komor Národního shromáždění proběhly 19. května roku 1935.345
Voleb do poslanecké sněmovny se v politickém okrese Znojmo zúčastnilo celkem 57 102
voličů (z toho 35 229 Němců), v samotném městě Znojmě to bylo 13 667 voličů (z toho 5
429 Němců). Z celkového počtu 14 politických subjektů bylo 8 samostatných českých
politických stran, 4 německé politické strany, jedna německá volební koalice 346 a KSČ.
Jednotlivé politické subjekty dopadly ve volbách do poslanecké sněmovny
v politickém okrese Znojmo takto:
Volby do poslanecké sněmovny 19. května 1935 v politickém okrese Znojmo
347
Politická strana
Znojmo
S. o. Znojmo
Agrárníci
356
2 388
510
403
ČSSD
2 673
1 429
298
221
ČSNS
1 522
1 031
166
445
KSČ
445
672
642
24
ČSL
819
2 071
38
164
DSDAP
824
402
1 527
149
BdL
27
1 200
719
892
DCV
491
2 538
3 465
587
Živnostníci
866
482
32
42
Sudetendeutscher Wahlblock
147
80
329
80
SdP
3 940
9 057
6 505
2 270
NOF
702
1 962
13
244
Národní sjednocení (úředníci )
191
28
14
9
Národní sjednocení (Kramář)
664
184
34
88
344
Opět je poměrně zajímavé sledovat, jak odlišné je hodnocení průběhu této schůze u českých
a u německých autorů. Zatímco autor článku v Znaimer Wochenblatt píše o bezprecedentním porušení všech
demokratických zásad a o zmiňuje se dokonce o střelbě, čeští autoři, kteří se o této události zmiňují,
pochvalně hodnotí sympatie znojemských Čechů k demokracii a jejich odpor vůči německým nacionalistům.
Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT: 30. dubna 1935, s. 1.
345
Poslední předvolební provolání bylo v německém tisku zveřejněno 18. května – viz textová příloha číslo 49.
346
Volební koalici s názvem Sudetendeutscher Wahlblock tvořily - Christlichsoziale Landespartei, Magyar
Nemzeti Párt, Einheit des bodenstätigen Deutschtums in Slovensko und Podkarpatská Rus a
Sudetendeutscher Wahlblock.
347
130
V rámci politického okresu Znojmo zcela přesvědčivě zvítězila SdP, která získala 61,8
procent německých hlasů. V samotném Znojmě pak pro SdP hlasovalo 72,6 procenta
německých voličů. Tento volební triumf, protože jinak to snad ani nazvat nelze, byl důkazem
úspěšnosti SdP při sjednocovacím procesu německé společnosti a v neposlední řadě také
důkazem změn, jimiž německá společnost od přelomu dvacátých a třicátých let prošla.
4.2.1.2. SENÁTNÍ VOLBY
V případě senátních voleb se politické spektrum mírně změnilo, neboť se jich
nezúčastnilo Národní sjednocení (úřednicko-zřízenecká strana). Změnil se také počet
oprávněných
voličů.
V
rámci
celého
politického
okresu
Znojmo
hlasovalo
v senátních volbách 51 341 voličů (z toho 31 717 Němců) a v samotném městě pak 12 340
voličů (z toho 5 001 Němec).
V senátních volbách dopadly jednotlivé subjekty v politickém okrese Znojmo takto:
Volby do senátu 19. května 1935 v politickém okrese Znojmo
348
Politická strana
Znojmo
S. o. Znojmo
Agrárníci
328
2 179
449
354
ČSSD
2 360
1 286
284
198
ČSNS
1 502
942
166
413
KSČ
412
613
560
18
ČSL
771
1 874
32
146
DSDAP
730
384
1 429
133
BdL
24
1 025
660
820
DCV
462
2 364
3 120
529
Živnostníci
755
412
23
37
Sudetendeutscher Wahlblock
152
53
285
73
SdP
3 633
8 115
5 726
2 000
NOF
620
1 763
6
211
Národní sjednocení (Kramář)
591
184
39
76
348
131
Volby do poslanecké sněmovny i volby do senátu skončily v politickém okrese Znojmo
naprosto jednoznačným vítězstvím Sudetoněmecké strany. Poměr hlasů, odevzdaných ve
prospěch SdP a ve prospěch tzv. státotvorných stran je zřejmý z následujícího přehledu:
Srovnání sil státotvorných a negativistických stran ve volbách do NS 19. května 1935
Volby do poslanecké sněmovny
Volby do senátu
Znojmo
S. o. Znojmo
1 342
4 140
SdP
3 940
9 057
Znojmo
S. o. Znojmo
1 216
3 773
SdP
3 633
8 115
4.2.1.3. VOLBY DO OKRESNÍHO ZASTUPITELSTVA
26.
května
1935
se
ve
Znojmě
uskutečnily
druhé
volby
do
okresního
zastupitelstva. Těchto voleb se zúčastnilo celkem 14 politických stran - 8 českých, 5
německých a KSČ jako strana mezinárodní (z 20 komunistických kandidátů bylo 10
kandidátů německých).
Místní Němci považovali volby do okresního a do zemského zastupitelstva za stejně
důležité jako volby do obou komor Národního shromáždění, a proto byla v místním tisku
opět zveřejněna série upozornění na důležitost nadcházejících voleb a na nutnost odevzdat
svůj hlas ve prospěch SdP. Kromě těchto článků se přirozeně uskutečnilo také několik
předvolebních vystoupení jednotlivých místních kandidátů. Že byla předvolební kampaň
zřejmě úspěšná, dokládají volební výsledky:
132
Volby do okresního zastupitelstva 26. května 1935 v politickém okrese Znojmo
349
Politická strana
kandidátů
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Agrárníci
24
355
2 273
461
421
ČSSD
24
2 303
1 351
278
193
ČSNS
24
1 622
1 091
164
389
KSČ
20
491
633
609
10
ČSL
18
759
2 114
29
143
DSDAP
18
710
317
1 323
105
BdL
24
16
862
452
763
DCV
19
403
1 941
2 755
339
Živnostníci
18
923
480
26
43
NOF
22
519
1 426
180
188
Sudetendeutscher Wahlblock 12
141
59
178
50
ČSKS
350
5
45
181
10
15
19
556
233
24
83
SdP351
24
3 959
9 288
6 893
2 483
Zcela suverénním vítězem se stala Henleinova SdP, která v rámci politického okresu
Znojmo z celkového počtu 53 658 hlasů získala 22 623 hlasy, tzn. 42,19 procenta. Poměr
odevzdaných hlasů v jednotlivých částech politického okresu je zřejmý z následujícího
přehledu:
Přehled odevzdaných hlasů ve volbách do okresního zastupitelstva 26. května 1935 v politickém okrese Znojmo
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Odevzdané hlasy
12 802
22 249
13 382
5 225
České hlasy
7 573
10 648
915
1485
Německé hlasy
5 229
11 601
12 467
3 740
352
4.2.1.4. VOLBY DO ZEMSKÉHO ZASTUPITELSTVA
26. května 1935 se konaly také volby do zemského zastupitelstva, ve kterých se o
sympatie
a
zejména
o
hlasy
voličů
ucházelo
celkem
349
350
Po touto zkratkou se skrývá Československá strana křesťansko-sociální.
351
Kandidátní listina – viz textová příloha číslo 50.
352
133
15
politických
stran:
8 českých, 5 německých, komunisté jako strana mezinárodní (z celkového počtu 40
kandidátů bylo 11 Němců) a také uskupení polských a židovských stran.
Stejně jako v případě voleb parlamentních a voleb do okresního zastupitelstva, tak i
tentokrát založila SdP svoji předvolební kampaň na tvrzení, že je politickou stranou pro
všechny, bez ohledu na stavovskou příslušnost. Na stranických letácích bylo vždy
zdůrazněno jména jiného kandidáta, aby byli voliči přesvědčení o správnosti tohoto tvrzení.
A jak vyplývá z volebních výsledků, byla i tentokrát kampaň velmi úspěšná. Oprávnění
voliči rozdělili své hlasy takto:
Volby do zemského zastupitelstva 26. května 1935 v politickém okrese Znojmo
353
Politická strana
kandidátů
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Agrárníci
40
356
2 273
474
400
ČSSD
40
2 341
1 393
282
204
ČSNS
34
1 598
1 017
174
385
KSČ
40
485
647
592
11
ČSL
37
810
2 142
30
157
DSDAP
20
708
314
1 267
107
BdL
22
19
773
446
719
DCV
16
391
1 968
2 748
345
Živnostníci
40
920
497
31
46
SdP354
16
3 985
9 343
6 916
2 496
38
529
175
31
86
ČSKS
40
40
160
15
13
NOF
15
480
1 379
3
175
3
69
124
181
42
151
72
208
71
Sudetendeutscher Wahlblock 26
Také ve volbách do zemského zastupitelstva byla SdP jednoznačně nejúspěšnější. Z
celkového počtu 55 771 platných hlasů jich v rámci politického okresu Znojmo získala 22
740, tzn. 40,81 procenta. V následujícím přehledu je opět uveden poměr mezi odevzdanými
hlasy v jednotlivých částech okresu:
353
134
355
Přehled odevzdaných hlasů ve volbách do zemského zastupitelstva 26. května 1935 v politickém okrese Znojmo
Znojmo
S. o. Znojmo
S. o. Jaroslavice
S. o. Vranov
Odevzdané hlasy
12 882
22 277
13 398
5 257
České hlasy
7 628
9 807
1 813
1 519
Německé hlasy
5 254
12 470
11 585
3 738
Volební
výsledky
byly
pochopitelně
uveřejněny
v německých
novinách
s patřičným komentářem o úspěšném nástupu mladé strany, prosazující německá práva. 356
Obecní volby, ve kterých chtěla SdP potvrdit svoji dominantní pozici, byly ve Znojmě
vypsány na 20. října. Přestože je možné konstatovat, že volební kampaň probíhala v
průběhu celého roku, k jejímu pomyslnému začátku došlo už šest týdnů před samotnými
volbami.
11. září uspořádala znojemská Ortsgruppe SdP při příležitosti 65. výročí založení
Německého domu v jeho slavnostním sále shromáždění, které se, podle dobových
pramenů, změnilo v doslova masovou akci. S hlavními projevy vystoupili poslanec Anton
Sogl z Drnholce (mluvil o věčném boji v přírodě o přežití, ideálech němectví a v neposlední
354
355
356
Ovšem ani české noviny nezůstaly stranou. Již 31. května byl v týdeníku Znojemská obec uveřejněn na
titulní straně článek s názvem: „Po volbách. Porážka Marešova režimu“, ve kterém jeho autor doslova píše:
„Znojemská veřejnost čekala na výsledky voleb s napětím. Již první neděle ve volbách do parlamentu ukázala
porážku Dr. Mareše a neděle poslední ji dovršila. Všecko chvástání a naděje zklamaly. Kdo sliboval ohromný
přírůstek hlasů, kdo prorokoval, že Dr. Mareš opět ve Znojmě zvítězí, byl zklamán. Podle výsledků voleb do
parlamentu ztratil Dr. Mareš ve Znojmě při volbách parlamentních 534 hlasů, při volbách zemských 866 hlasů
a při volbách okresních 904 hlasy. To je jasný důkaz, že znojemští voličové nemají důvěry, že si nepřejí Dr.
Mareše.“ Místo hledání úspěšného řešení česko-německých vztahů tedy typické partajničení
a žabomyší války.
135
řadě také o naprosto nevhodné činnosti státotvorných německých stran) a Ortsleiter
Theodor Jilly (tématem jeho projevu byly volební výsledky z 19. května 1935). 357
O čtyři dny později se konstituovalo okresní vedení volebního okresu, do kterého
Kreisleiter Alfred Kottek povolal následující kandidáty: Leopold Hanak (Geschäfstführer),
Friedrich Hansen (Zahlmeister), Karl Gürtelschmied (Werbeleiter), Dr. Gottfried Jilly
(Schulungsleiter) a Weno Doležal (Presseleiter). Řadovými členy pak byli Dr. Gruber, Hava
a Halek.358
Oficiálně zahájila znojemská Ortsgruppe SdP předvolební kampaň oznámením, že na
slavnostním shromáždění, které se uskuteční 9. října (kde jinde než v Německém domě)
budou voličům představeni jednotliví straničtí kandidáti. 359 Nezůstalo však pouze u toho.
Ortsleiter Jilly, jenž shromáždění zahajoval, nejprve přivítal všechny přítomné a následně se
ujal slova. Konstatoval, že hnutí, k jehož vzniku dal 1. října roku 1933 Konrád Henlein, se
dokázalo patřičným způsobem etablovat v politickém spektru země a že SdP je konečně tou
politickou stranou, která bude hájit německé zájmy bez ohledu na stavovské, či názorové
rozdíly svých sympatizantů. Němci ve dvou slavných dnech (19. a 26. května) úspěšně
složili zkoušku své politické vyspělosti a jsou připraveni vynaložit veškeré síly v boji proti
bolševismu. Poslední zkouška však ještě čeká, a to 20. října, kdy se uskuteční obecní
volby. V závěru svého projevu se Jilly zmínil také o tom, že jeho jméno je na kandidátní
listině uvedeno především proto, že mu jeho poslanecká imunita zajišťuje možnost
radikálního postupu v rámci obecního zastupitelstva.360
357
ZNAIMER WOCHENBLATT, 14. září 1935, s. 6.
358
ZNAIMER WOCHENBLATT, 21. září 1935, s. 6.
359
360
Mimo jiné se Jilly zmínil také o tom, že poslanci za SdP odevzdávají ze svého měsíčního příjmu (4 210 Kč)
3 210 Kč na konto strany a že jim tedy na veškeré výdaje zbývá pouhých tisíc korun.
136
Jako druhý řečník vystoupil Dr. Erich Haase, který mluvil zejména o neochotě dalších
německých subjektů, s výjimkou DGP, spolupracovat alespoň na obecní úrovni s SdP.
Značným rozčarováním pro něj bylo zejména odmítnutí ze strany BdL, a to i přesto, že se
voliči mohli přesvědčit o tom, že jejich zájmy prosazuje mnohem úspěšněji za SdP zvolený
poslanec Anton Sogl, než legitimní poslanci BdL. Erich Haase nakonec vyslovil
přesvědčení, že i když nejsou ke spolupráci ochotni straničtí funkcionáři, tak řadoví voliči
vyjádří svoji podporu Henleinovu hnutí. Další řečníci (Richard Soukop, Richard Bornemann,
Heinrich Polier, Ludwig Neberle a Anton Sogl) pak mluvili o konkrétních časových otázkách
a o nutnosti volebního vítězství.361
17. října byl na titulní straně Znaimer Tagblatt uveřejněn rozhořčený článek s názvem
„Statt 8 Deutschen und 4 Tschechen, 4 Deutsche und 8 Tschechen ernannt!“, ve kterém se
jeho autor pozastavoval nad složením nově jmenovaného okresního zastupitelstva.
V článku se doslova píše: „Dnes dopoledne bylo zveřejněno složení nového okresního
zastupitelstva. Je to mnohem horší, než představy i těch největších škarohlídů. Místo osmi
Němců a čtyř Čechů byli jmenováni 4 Němci a 8 Čechů, čímž se národnostní složení
změnilo v pravý opak.
26. května bylo ve znojemském politickém okrese odevzdáno 33 037 německých a 18
878 českých hlasů, což odpovídá poměru 23 ku 13. Vzhledem k tomu, že bylo přímo
zvoleno 15 Němců a 9 Čechů, měli Němci ze zbývajících 12 mandátů získat osm a Češi
pouze čtyři. Nyní ale bude v okresním zastupitelstvu místo 23 pouze 19 Němců a místo 13
hned 17 Čechů. Němci, kteří ve volbách do okresního zastupitelstva získali 61,57 procent
hlasů, však získali pouze 33,33 procent ze jmenovaných mandátů, zatímco Češi, kteří
obdrželi ve volbách jen 35,18 procent hlasů, budou mít zastoupení ve výši 66,66 procenta.
361
137
Poměr mezi zvolenými a mezi jmenovanými členy okresního zastupitelstva vypadá takto:
Sudetoněmecká strana, která 26. května získala na znojemském okrese 68,47 procenta,
tzn. absolutní většinu všech německých hlasů, byla při jmenování zástupců prostě
vynechána, zatímco například sociální demokraté, kteří získali 7,43 procenta německých
hlasů, obdrželi 2 mandáty pro jmenované zástupce, stejně jako Svaz zemědělců, který
získal pouze 6,33 procenta německých hlasů. 2 057 hlasů, jež byly odevzdány pro SdP,
mělo tedy nižší hodnotu než 614 hlasů pro DSDAP a 523 hlasy pro BdL.
Postup při jmenování jednotlivých členů okresního zastupitelstva má však pro Němce
ještě jeden důsledek a sice ten, že místo pěti Němců a tří Čechů budou v zastupitelstvu
čtyři Němci a čtyři Češi. To znamená, že i přes procentuální poměr 61,57 procenta ku 35,18
procenta získaných hlasů, bude faktické zastoupení vyjádřeno poměrem 50,00 procent ku
50,00 procentům.
Jedinou možnou odpovědí na tento postup, tedy alespoň v demokratickém státě, a to
musí být jednoznačně řečeno, je dostatečný počet získaných hlasů ve volbách. 20. října
budou mít slovo znojemští Němci!“
Pro větší názornost poměru získaných hlasů a následně získaných mandátů, byl
článek doplněn touto tabulkou:
Strana362
hlasů
zvolených zástupců
jmenovaných zástupců
celkem
SdP
22 623
11
0
11
DCV
5 438
2
0
2
DSDAP
2 455
1
2
3
BdL
2093
1
2
3
Wahlblock
428
0
0
0
ČSSD
4 125
2
2
4
362
138
Agrárníci
3 510
2
2
4
ČSNS
3 266
2
2
4
ČSL
3 045
1
1
2
NOF
2 313
1
0
1
Živnostníci
1 472
1
1
2
896
0
0
0
ČSKS
251
0
0
0
KSČ
1 743
0
0
0
Poslední předvolební shromáždění uspořádala znojemská Ortsgruppe pouhé dva dny
před volbami, tzn. 18. října. Schůzi zahájil Ortsleiter Jilly, jenž nejprve přivítal všechny
přítomné a vzápětí nato předal slovo hlavnímu řečníkovi, kterým byl Dr. Erich Haase. Ten
ve svém projevu mimo jiné konstatoval: „Stojíme nyní před obtížným rozhodnutím. V neděli
se rozhodne, kdo bude v následujících čtyřech letech zastupovat znojemské Němce, kdo
bude prosazovat jejich právo na sebeurčení a kdo bude zajišťovat jejich právo na životní
prostor, na který, na základě své síly, mají oprávněný nárok.“ 363 Kromě toho mluvil Haase
také
o ekonomické situaci města a prohlásil, že Znojmo sice je, pokud jde o celkovou
zadluženost na sedmém místě v republice, nicméně pokud jde o rozdíly mezi obecními
příjmy a vydáními, je na místě prvním. Na závěr pak zdůraznil, že pro kandidáty SdP není
obecní zastupitelstvo místem pro lacinou demagogii, nýbrž místem tiché a odborné práce
pro voliče.
Jako
další
vystoupil
na
tomto
shromáždění
a poslanci Budig ze Svitav a Kundt z Prahy.
363
139
ještě
senátor
Krczal
z Brna
Všichni tři mluvili jednak o důležitosti
nadcházejících voleb a také o postavení SdP v politickém spektru Československé
republiky.
V obecních volbách se o přízeň znojemských voličů ucházelo celkem šestnáct
politických stran, a sice čtyři německé, devět českých a tři strany s mezinárodní kandidátní
listinou. Znojemští oprávnění voliči jim pak vyjádřili svoji důvěru takto:
Volby do obecního zastupitelstva - 20. října 1935
Politická strana
SdP
365
364
kandidátů
hlasů
mandátů
63
4 087
13
ČSSD
63
2 859
9
ČSNS
63
1 846
6
Živnostníci
42
976
3
ČSL
21
752
2
DSDAP
63
745
2
20
582
2
DCV
18
532
1
Agrárníci
16
496
1
KSČ
28
427
1
Židovská strana v ČSR
6
371
1
Národní obec fašistická
9
238
1
Peněžní reformní prac. Sdružení pro ČSR se sídlem ve Znojmě
14
69
0
DdFP a DAWG
6
62
0
Československá strana státních a veřejných zaměstnanců
8
61
0
Pracovní souručenství
4
10
0
22. října byly, s patřičným komentářem, na titulní straně Znaimer Tagblatt zveřejněny
volební výsledky a také seznam členů obecního zastupitelstva. 366 Jaká byla volební účast a
jaký byl poměr odevzdaných hlasů, je zřejmé z následujícího přehledu:
364
365
140
Poměr hlasů v obecních volbách 20. října 1935
Oprávněných voličů
15 117
Odevzdaných hlasů
14 113
České strany
7 820
Německé strany
5 426
Židovská strana v ČSR
371
KSČ
427
Peněžní reformní pracovní sdružení pro ČSR se sídlem ve Znojmě
867
367
Bezprostředně po volbách bylo ustaveno obecní zastupitelstvo a 11. března mohla být
zvolena také obecní rada . Při jednáních o budoucím složení obecní rady byly dočasně
utvořeny „povolební koalice", které prosazovaly své kandidáty. Definitivní podoba pak byla
dohodnuta 11. března roku 1936.368
Na základě volebních výsledků byl starostou zvolen sociální demokrat Valentin
Skurský,369 jeho prvním náměstkem Dr. Erich Haase (SdP) a druhým náměstkem národní
socialista František Kratochvíl.
V letech 1936 a 1937 pokračovala SdP v posilování svého vlivu na obecní život, což
se projevovalo zejména průběžnými jednáními se zástupci tzv. státotvorných stran a
pochopitelně také pravidelnými veřejnými shromážděními, na kterých vystupovali osvědčení
řečníci, jako například Felix Bornemann, Franz Fritz, Hans Brosch apod.
Například 14. února roku 1937 se v nedalekém Vrbovci sešlo více než 2 000
sympatizantů s Henleinovým hnutím, aby si poslechlo projev poslance Rudolfa Sandnera.370
366
367
368
Při jednáních o konečné podobě městské rady se spojily SdP a DCV, DSDAP a KSČ, ČSSD
a ČSL a poslední koalicí bylo spojení agrárníků, fašistů a živnostníků (viz textová příloha číslo 54). ZNAIMER
TAGBLATT, 11. března 1936, s. 2.
369
Valentin Skurský byl ve funkci starosty oficiálně potvrzen 2. dubna 1936 a svého úřadu se ujal 14. dubna
téhož roku.
370
141
Ten se však během svého vystoupení dopustil několika ostřejších výroků na adresu
Československé republiky a shromáždění bylo následně rozehnáno policií. 371
O deset týdnů později se ve slavnostním sále Německého domu uskutečnila
slavnostní veřejná schůze na téma: „Rok 1918 a tzv. mírové smlouvy“, na níž přednesli své
projevy Kreisleiter Kottek, Bezirksleiter Brosch, Ortsleiter Jilly a poslanec Knorre. 372
11. května proběhlo zasedání krajského vedení SdP na téma „denní záležitosti“, na
kterém s hlavními projevy vystoupili Kreisschulungsleiter Dr. Otto Pangratz, Bezirksleiter
Hans Brosch a člen městské rady Karl Peschak. 373
Hlavní
akcí
v roce
1937
se
ale
měla
stát
návštěva
Konráda
Henleina
v nedalekých Hodonicích. Oba německé listy přinesly s dostatečným předstihem374
nejenom sdělení o chystané návštěvě, ale také přesné znění jejího programu. 375
4. září
se v sobotním vydání Znaimer Tagblatt objevují palcové titulky: „Konrád
Henlein na jižní Moravě“. Článek s tímto názvem líčí jednoho nejvyššího představitele SdP
bezmála jako světce, který, aniž by byl ovlivňován stranickými či stavovskými zájmy, má na
zřeteli pouze a jenom nezadatelné právo sudetských Němců na sebeurčení. Velmi „naivně“
působí také proklamace věrnosti ideálům SdP. Jenom tak namátkou bych rád uvedl alespoň
některé výroky:
„Jeho návštěva se musí stát slavnostní chvílí, která bude pro každého z nás tím nejhlubším
zážitkem, ….Musí jasně poznat, že nás všechny spojuje žhavá láska k našemu národu a
371
Sandner se nevybíravě vyjadřoval zejména o školské problematice a o funkci národního státu. Přítomní
četníci s nasazenými bodáky vyklidili sál během necelých tří minut. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 17.
března 1937, s. 3.
372
373
ZNAIMER WOCHENBLATT, 12. května 1937, s. 4.
374
První zpráva o Henleinově příjezdu byla zveřejněna již 4. srpna 1937. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 4.
srpna 1937, s. 3.
375
142
k naší, nadevše milované, vlasti …. Chceme jej přesvědčit, že jsme pevně rozhodnuti ho i
nadále následovat tou cestou, kterou nás vede …"
Stejně patetický je i rozsáhlý článek z 8. září 1937. „Hodiny, kdy nadšení z hlubokého
zážitku dosahovalo až k nebesům, jsou za námi“. Nicméně, kromě velkého množství
patetických vět, obsahuje tento článek, či spíše dvoustrana, informace o přesném průběhu
oslav.
Další veřejná shromáždění z roku 1937 jsou prakticky totožná s předchozími, alespoň
co do obsahu a námětů projevů jednotlivých řečníků.
Rok 1938
V roce 1938 SdP svoji činnost, pokud to bylo ještě vůbec možné, vystupňovala,
s cílem dosáhnout co možná největší míry autonomie, lépe pak naprosté nezávislosti na
Československé republice. Již 5. ledna upozorňovalo místní vedení strany v novinách, že
se 14. ledna koná v hlavním sále Německého domu zasedání, věnované politické situaci,
změnám ve stavu členské základny a také finanční situace znojemské Ortsgruppe. 376
Zasedání zahájil Ortsleiter Jilly krátkým pozdravem, po něm mluvil Polier
o stavu hospodaření, ekonomických úspěších a také o velmi výrazném nárůstu členské
základny. Dalším řečníkem byl Klinger, jenž informoval o úspěšné úhradě všech dluhů
z volební kampaně. Zbylé projevy se týkaly vnitropolitické situace a činnosti SdP
v parlamentu.377
Také v následujících dnech zástupci SdP intenzivně agitovali na veřejných schůzích
v okolních vesnicích. Například Anton Sogl měl 15. ledna projev v Prosiměřicích, 16. ledna
376
377
143
v Německých Knínicích a také v Kravsku, Theodor Jilly vystoupil 22. ledna v Těšeticích, o
den později v Gerstenfeldu a týž den ještě i v Křídlůvkách.378
O měsíc později se situace opakovala: 12. února přednášejí Theodor Jilly
a Hans Brosch v Německých Knínicích a Anton Sogl a Alfred Kottek v Boroticích. 13. února
je hlavním řečníkem ve Vrbovci a v Těšeticích senátor Stellweg a v Práčích Anton Sogl.379
Také březen je bohatý na důležité události. Na neděli, 6. března, byla svolána
mimořádná schůze, jejímž hlavním bodem byla nezaměstnanost a na které, kromě
Ortsleitera Jillyho promlouvali i zástupci nezaměstnaných kamarádů. 380 Nicméně mnohem
důležitější byl anšlus Rakouska (28. března požadoval na veřejné schůzi SdP senátor
Krczal stejný postup i v případě Sudet)381 a také převzetí agendy a kanceláří BdL od
posledního tajemníka Schmidta.382
Necelý týden (18. dubna) před sjezdem SdP v Karlových Varech proběhla v Dobšicích
krajská schůze, na které byl velmi pochvalně hodnocen soudní okres Jaroslavice, kde byla
v každé obci Ortsgruppe SdP a kde od počátku roku vstoupilo do strany 966 nových
členů.383
Po vyhlášení karlovarských požadavků (24. dubna) se situace začala vyhrocovat. Při
oslavách 1. máje se na hlavním znojemské náměstí sešlo přes 15 000 soukmenovců, jež
tak demonstrovali svoji jednotu, ale to měl být pouhý začátek. 384 V průběhu léta odcházejí
mnozí znojemští Němci na území Říše, kde vstupují do jednotek Freikorps, jejichž cílem je
378
379
380
381
ZNAIMER WOCHENBLATT, 30. března 1938, s. 3.
382
383
Martin MARKEL: Moderní historie Jaroslavic II, Ročenka SOkA ve Znojmě 2 001, s. 67.
384
144
vyvolávat ozbrojená střetnutí s československou mocí. Československá vláda se sice snaží
o určitá protiopatření, nicméně události již definitivně spěly k Mnichovské konferenci.385
5.1. EUFORIE
Když se 7. října 1938 sešla z podnětu starosty Valentina Skurského městská rada,
oznámil její svolavatel hned na úvod, že se jedná o poslední schůzi v tomto složení386 a
dodal, že tímto oficiálně předává správu města do rukou svého prvního náměstka – Dr.
Ericha Haase.387
O dva dny později, přesně podle závěrů mnichovské dohody, překročily jednotky
německé Wehrmacht bývalé státní hranice a zahájily obsazování odstoupených oblastí.
Nový znojemský starosta rozhodnul, po dohodě s místními funkcionáři SdP, že kromě
slavnostního uvítání v centru Znojma musejí být zorganizována také „improvizovaná“
uvítání přímo na hranicích.388
První skupinu, pod vedením generála pěchoty Bayera (rodáka z nedalekých
Pohořelic), očekával na Hatích (tehdejší i dnešní hraniční přechod) Kreisleiter SdP Dr.
Alfred Kottek, jeho zástupce Felix Bornemann, starosta Dr. Erich Haase, univerzitní
profesor Pfitzner a fotograf Rudolf John. Kreisleiter Kottek, který osobně vyvrátil hraniční
385
Těmito opatřeními jsou myšleny nejenom obě československé mobilizace, ale také internace 400 mužů a
žen z jižní Moravy v Králově Poli (23. září 1938). Jedním z internovaných byl i Felix Bornemann, jenž byl
propuštěn až 7. října. Srov.: Martin MARKEL: Nucené vysídlení Němců ze Znojemska, 2. Část: Mimořádný
lidový soud ve Znojmě a kauza Felix Bornemann, Sborník VA v Brně, řada C-D 1/1999, s. 46.
386
387
SOkA Znojmo, fond AMZ – Kronika města Znojma, zápis ze 7. října 1938.
388
145
sloup, poděkoval příchozím vojákům za osvobození a za „zrušení umělých hranic ze SaintGermaine, které měly rozdělit jeden německý národ“.389
Obsahově stejný projev byl určen i vojákům druhé skupiny, přicházející pod¨vedením
generálmajora Feuersteina směrem od Hnánic. Za zmínku by snad stálo, že toto uskupení
nevítala ani zdaleka tak reprezentativní delegace, neboť kromě skupiny ordnerů se zde
objevili pouze Ing. Rösner, Dr. Schindler, Walter Lerch, Ing. Karl Schmachtl, odborný učitel
Kisling a samozřejmě také fotograf Karl Nather.390
Třetí uvítací výbor pak čekal, nyní již spojené jednotky, před mostem na Vídeňské
ulici. Poté, co generál pěchoty Bayer vykonal kontrolní přehlídku před vstupem do města,
přivítali německé vojáky za SdP Ortsleiter MUDr. Theodor Jilly, senátor Friedl, poslanec
Kraliczek a za starorakouské důstojníky generál pěchoty Franz von Kasler. 391
Jak jsem se již zmínil, hlavní uvítací akce byla připravena ve Znojmě. Přesně ve 12
hodin byla na náměstí Adolfa Hitlera (dnešní Masarykovo) zahájena slavnostní přehlídka,
které z tribuny u Mariánského sloupu přihlíželi: vrchní velitel všech jednotek na jižní Moravě
generál pěchoty von List, generálporučík Löhr, generálmajor Feuerstein, generál pěchoty
Bayer a generál von Knopf za Wehrmacht, říšský místodržící Dr. Seys-Inquart, Gauleiter Dr.
Jury
a zemský místodržící jako oficiální zástupci Velkoněmecké říše, starosta Dr. Haase a
straničtí funkcionáři – Kreisleiter Dr. Kottek, Ortsleiter Dr. Jilly a poslední předseda DNSAP
ve Znojmě, nyní vedoucí štábu Dr. Kotteka a jeho zástupce, Felix Bornemann, jenž byl
389
390
391
146
teprve 7. října propuštěn ze zajišťovací vazby, která jej, spolu se 400 dalšími muži a
ženami, postihla 23. září 1938.392
Zatímco představitelé Velkoněmecké říše věnovali své projevy Adolfu Hitlerovi a
ideálům němectví, zástupci místních Němců hovořili spíše o osudech sudetoněmeckého
kmene pod českou nadvládou a vyjadřovali své díky za osvobození, ve které nikdy
nepřestávali doufat.393
Návštěva Adolfa Hitlera ve Znojmě
26. října 1938 navštívil Adolf Hitler při své cestě přes území Sudet také Znojemsko.
První
zastávka
na
Znojemsku
se
uskutečnila
v Šatově,
kde
si
Vůdce
a říšský kancléř, jak zněl jeho oficiální titul, prohlédnul bývalé československé hraniční
opevnění. Na šatovském bunkru musela být dokonce vybudována improvizovaná lávka,
aby z ní mohl Hitler pronést „improvizovaný“ projev.
Ze Šatova pak odjel Adolf Hitler přímo do Znojma, kde jej na „jeho“ náměstí
a v přilehlých ulicích očekávalo více než 15 000 Němců. Slavnostní tribuna byla opět
postavena u Mariánského sloupu a spolu s Hitlerem na ni vystoupili: generál pěchoty von
List, říšský místodržící Dr. Seys-Inquart, Gauleiter Dr. Jury a jako zástupci sudetských
Němců Konrád Henlein a Kreisleiter Dr. Kottek. Po přednesení projevů na téma nacionální
socialismus, právo na sebeurčení apod. se Hitler i se svým doprovodem odebral na radnici,
kde mu byly předány dary, mající dokumentovat historickou přítomnost Germánů v tomto
prostoru.
Žádný z darů však Hitlerovu pozornost nevzbudil a tak mohly oba archeologické
nálezy zůstat ve městě. Nicméně jeden důsledek Hitlerova návštěva měla, a sice téměř
392
393
147
okamžité starostovo odvolání, neboť jméno Haase se Hitlerovi nezdálo dostatečně
německé. Novým znojemským starostou byl jmenován dlouholetý člen SdP - Rudolf Urban
z Jaroslavic.
S převzetím moci ve Znojmě byla logicky spojena celá řada organizačních změn,
počínaje převedením členské základny nyní již neexistující SdP do NSDAP, přes vytvoření
místních stranických skupin394, až po reorganizaci všech místních úřadů.
Sudetoněmečtí autoři sice často zdůrazňují, že připojení sudetoněmeckých oblastí k
Německé říši nespojovali sudetští Němci s žádnou glorifikaci nacionálního socialismu,
neboť prý neznali ani jeho cíle, ani jeho podstatu, ale pouze a jenom s naplněním svého
práva na sebeurčení. Toto tvrzení však nemůže obstát, stejně jako nemůže obstát častý
názor československých autorů, že většina obyvatelstva nacistický režim vědomě a s
nadšením přijímala.
Na jedné straně je skutečně nepravděpodobné, že většina sudetských Němců
výslovně schvalovala nacionálněsocialistickou ideologii, a tudíž i její rasovou teorii a
válečnou politiku. Spíše to byly velkoněmecké ambice nacistického režimu, jež jim podle
jejich názoru umožnily realizovat právo na sebeurčení, stejně jako domnělá ekonomická
atraktivita Říše. Avšak na druhé straně, jak o tom svědčí volební výsledky ze 4. prosince
1938, dávala většina obyvatelstva, i přes vlny zatýkání a protižidovské pogromy, najevo
souhlas
s připojením. Je sice možné tvrdit, že se mnozí sudetští Němci před samotným připojením
neznali podstatu nacistické ideologie, ale zjevně ani poté, co vyjevil svoji brutalitu, se mu
prakticky nikdo nevzepřel.
394
K 21. prosinci 1938 existovalo na území bývalého znojemského okresu 31 Ortsgruppen, 172 Zellen a 794
Blocks. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 21. prosince 1938, s. 2.
148
5.1.1. ROK 1939
Jak se můžeme dočíst v článku „Parteiaufbau im Sudetenland beendet", uveřejněném
na titulní straně Znaimer Wochenblatt ze 7. ledna 1939, měly být všechny tyto změny
oficiálně ukončeny na slavnostním shromáždění, svolaném na následující den. 395
Leitmotivem jednotlivých projevů byl význam osvobození z českého područí a zdůraznění
povinnosti každého Němce stát se Vůdcovým politickým vojákem.
Nemělo ovšem zůstat pouze u těchto změn. Přibližně měsíc po zmíněném
slavnostním shromáždění upozorňuje Felix Bornemann 396, spolu se zemským radou Dr.
Grazerem, že je nutné odstranit veškeré pozůstatky cizího panství a apeluje na místní
Němce, aby do Vůdcových narozenin zmizely veškeré „cizojazyčné nápisy" a aby byly
zavedeny nové názvy znojemských ulic.397
Začátkem března uspořádala Ortsgruppe Znaim-Mitte pietní shromáždění, na kterém
Ortsgruppenleiter Karl Bornemann připomenul události ze 4. března 1919, kdy mocenské
složky rozehnaly demonstrace, na kterých se sudetští Němci domáhali svého práva na
sebeurčení.398
395
Kromě místních stranických funkcionářů měli na tomto slavnostním shromáždění vystoupit se svými
projevy také tři župní vedoucí - Henlein, Brückel, ve Znojmě velmi známý a oblíbený Jury, zastupující župní
vedoucí Gerland a v neposlední řadě také zástupci Wehrmacht.
396
3. února uveřejnil Znaimer Tagblatt informaci o rozhodnutí Heinricha Himmlera povýšit Felixe Bornemanna
a Alfreda Kotteka do hodnosti SS-Sturmbannführera a starostu Urbana do hodnosti SSObersturmbannführera.
397
Místo označení Restauration je nutné použít označení Gaststätte, místo Friseur německé označení Haarund Bartpfleger, místo původního Konditorei je namístě označení Zuckerbäcker, místo Delikatessen správný
německý termín Feinkost apod. (Viz: textová příloha číslo 57.) ZNAIMER WOCHENBLATT, 11. února 1939,
s. 1.
149
Kreistag der NSDAP 399
V polovině května oznámilo stranické vedení, že první Kreistag NSDAP se uskuteční
právě ve Znojmě a současně zveřejnilo ve Znaimer Tagblatt jeho podrobný program. 400 20.
května byl pak program znovu uveřejněn, tentokrát již na titulní straně s podtitulem: „Co
bych o něm měl ještě vědět?" a s doplňujícími informacemi, týkajícími se zejména trasy
slavnostního průvodu, fungování zvláštní pošty a v neposlední řadě také termínů odjezdu
zvláštních vlaků pro účastníky okresního shromáždění.
Toto shromáždění bylo sice nejdůležitějším, nicméně nikoli jediným námětem pro
novinové články. Znaimer Wochenblatt zveřejnil ve stejný den několik vzpomínkových
článků, ve kterých čelní představitelé strany vzpomínali na politické začátky. První z těchto
článků byl nazván „Von der DNSAP zu der NSDAP" a jeho autor, Felix Bornemann, v něm
doslova píše:
„Když byla 4. října 1933 zakázána činnost DNSAP, jistě se mezi námi našli mnozí,
kteří si zoufale povzdechli: „Celý aparát rostoucí a stále silnější strany je zničen, bojovník
jenž byl neustále připraven bojovat za osvobození sudetských Němců a který, ač byl všemi
způsoby pronásledován, dokázal vždy odhalit úmysly svého protivníka a potvrdit tak, že se
mu žádná strana nevyrovná, je odsouzen k nečinnosti:" Není divu, že i zakladatel této
strany, Hans Knirsch, tomuto úderu podlehnul. “
398
Toto pietní shromáždění bylo předznamenáno článkem „První krveprolití v Sudetech“, jenž byl otištěn 4.
března na titulní straně Znaimer Tagblatt a ve kterém jeho autor velmi ostrým způsobem popsal nejenom
vznik samostatného Československa, ale také národností politiku tohoto státu.
399
Na tomto místě považuji za nutné uvést, že po začlenění SdP do NSDAP se stranická struktura určitým
způsobem zjednodušila. Základní organizaci představoval Block (zahrnující 40 - 60 domácností), vyšším
stupněm byla Zelle (4 - 8 Blocks), dále pak Ortsgruppe (maximálně 500 členů), Kreis a Gau. Viz: KOLEKTIV
AUTORŮ: Schlag nach!, Leipzig 1938, s. 201.
400
150
Hans Knirsch byl zbaven poslaneckého mandátu za DNSAP již v listopadu roku 1932
a zemřel krátce po oficiálním rozpuštění této strany. 401
„V
tom
okamžiku
se
zdálo
velmi
nejisté,
zda
se
vůbec
podaří
nalézt,
v politicky nepoznamenaném prostředí sudetských Němců, nové vedení, které bude
pokračovat v boji za nacionální socialismus. Boj za hákový kříž tehdy znamenal boj proti
státu.. Boj za hákový kříž byl - a to bylo všem lidem už tehdy jasné - současně také bojem
za svobodu, bojem za Německo a bojem proti šířícímu se zbídačování sudetských Němců.
V těchto kritických hodinách našeho národa a národně socialistického hnutí
v Sudetech vystoupil muž, jenž se sice zdál být politicky nepopsaným listem, ale jehož
organizační schopnosti byly dostatečně známy z Turnverband. „Poslechnou sudetští Němci
výzvu Konráda Henleina ke sjednocení a ke spojenectví všech politických stran? Dokáže
Konrád Henlein dát tomuto národnímu sjednocování národně socialistický charakter?", to
byly otázky, které tehdy zajímaly nejenom nás, ale i Říši.“
Domnívám se, že tato otázka zajímala i samotného Bornemanna, neboť jako jeden
z nejvýznamnějších znojemských hakenkrajclerů neměl zpočátku k Henleinově SHF právě
nejsrdečnější vztah a to jak z důvodu oficiálně proklamovaného aktivismu SHF, tak také z
důvodu poměrně početného zastoupení tzv. Kamaradschaftsbündlerů. 402
„Výzva Konráda Henleina nezůstala bez odezvy, lidé ze všech částí Sudet, ze všech
společenských vrstev, ze všech politických stran se k němu přidávali a brzy se mu podařilo
z těchto ochotných a odhodlaných lidí vytvořit SHF. Bylo to opravdu hnutí a nic na tom
nemění ani skutečnost, že tento název byl krátce před parlamentními volbami v roce 1935
401
Miloslav JOHN: Čechoslovakismus a ČSR 1914-1938, Beroun 1994, s. 241.
402
Mimochodem, Kamaradschaftsbund se ve Znojmě, na rozdíl od jiných jihomoravských měst (například
Miroslavi, kde byl jeho idejemi výrazně ovlivněn Ortsleiter Hauswirth) nikdy neprosadil natolik, aby jeho
členové mohli hrát v životě města významnější roli.
151
schválně zakázán. A právě v těchto volbách prodělala mladá strana svůj křest ohněm.
Nejenom, že při této příležitosti demokraticko-parlamentními prostředky jednoznačně
překonala demokraticko-parlamentní ideje mezi sudetskými Němci (čímž byl splněn jeden z
bodů národně socialistického programu), ale dokonce předvedla sílu, vzbuzující všeobecný
údiv. Od té doby, udržujíc krok s vývojem v Říši, už jenom stoupala. A když se stala situace
sudetských Němců v roce 1938 neudržitelnou, byla již Říše sto, sudetoněmeckou otázku
vyřešit.
Jako jsou jména Hans Knirsch, Rudolf Jung a Hans Krebs neoddělitelně spjata s
dějinami nacionálního socialismu a jako jsou nezpochybnitelné jejich zásluhy a zásluhy
jejich spolubojovníků v národně socialistickém hnutí a v osvobozovacím boji, právě tak patří
jednoznačně sláva Konrádu Henleinovi za to, že byl připraven nás vést v naší těžké hodině
a Vůdci za naše osvobození.
Dnešní krajské shromáždění představuje konec budování a je zkouškou naší
připravenosti. Skutečnost, že krajské shromáždění Jihomoravského kraje bylo svoláno ve
stejném termínu jako krajská shromáždění ostatních krajů v rámci župy, z nichž některé
měly o půl roku delší dobu na vytvoření své struktury, dokazuje, že Gauleiter důvěřuje naší
práci a našemu nasazení. Tato důvěra nebude nikdy zklamána, neboť všichni jsme si vzali
k srdci slova Konráda Henleina, která pronesl 8. ledna zde ve Znojmě, když tento prostor
předával Gau Niederdonau: „V nové župě nemusíte požadovat jiné právo, než výsadu větší
povinnosti a většího výkonu."403
Článek je ukončen vzpomínkou na zakladatele DNSAP.
403
V originále zněla Henleinova věta: „Ihr habt im neuen Gau kein anderes Recht zu fordern, als das Vorrecht
der strengeren Pflicht und größeren Leistung."
152
Ve druhém vzpomínkovém textu, s názvem „Von der SHF zum 1. Kreistag des
NSDAP Kreises Znaim", Ortsgruppenleiter Hans Brosch mimo jiné uvádí:
„Na podzim roku 1933 byla zásahem československé vlády ukončena činnost DNSAP.
Vedoucí mužové tohoto mozaikového státu, který si říkal Československá republika, se
domnívali, že tímto správním opatřením jednou provždy a bezezbytku ukončí národně
osvobozovací boj sudetských Němců, jehož projevy byly, po převzetí moci nacionálními
socialisty v Říši, stále silnější. Všichni, kdo byli podezřelí z členství v DNSAP, byli
pronásledováni všemi prostředky, které měl stát k dispozici. Dějiny však ukázaly, že přes
veškerý teror a přes všechna správní opatření se němectví nepodařilo zničit.
1. října 1933 vyzval nynější říšský místodržící a Gauleiter k vytvoření Sudetoněmecké
vlastenecké fronty. Tisíce národnostně uvědomělých německých mužů a žen uposlechlo
tuto výzvu a přidalo se k těm, kdo již bojovali za práva a za svobodu pro sudetské Němce.
Na Chebsku, na Šumavě, na severní Moravě a ve Slezsku se utvářely skupiny mužů a žen,
kteří mu (rozuměj Konrádu Henleinovi) dali k dispozici své síly a brzy tak byly založeny
první místní skupiny SHF.“
Po tomto obecném úvodu pak Brosch popsal svoji vlastní činnost:
„Mě samotného zastihla Henleinova výzva o několik dní později v Říši, kde jsem
studoval a kde jsem se o ní dočetl v novinách. Když jsem se pak na jaře roku 1934 vrátil do
Znojma, tak jsem okamžitě začal s budováním organizační struktury, neboť na jižní Moravě
ještě žádná stranická organizace neexistovala. Spolu s těmi, kteří již po 1. říjnu 1933
uposlechli Henleinovu výzvu, se mi velice brzy podařilo vytvořit základ pro místní organizaci
a zahájit práci. Mými nejbližšími spolupracovníky byli nynější Kreiswirtschaftsberater Pg.
Karl Peschak, Kreisschulungsleiter Pg. Hans Zukriegel, Pg. Friedrich Hansen a další,
celkem sedm kamarádů.
153
My, kteří jsme se stali exponenty mladého hnutí tady na jižní Moravě, jsme na sebe
vzali těžký úkol. Kvůli rozpuštění DNSAP před půl rokem a díky úřednímu zákazu činnosti
pro bývalé členy strany totiž bylo prakticky nemožné shromáždit dostatečné množství sil k
založení místní skupiny. Ale muselo se to podařit! Na celé jižní Moravě tehdy ještě nic
nenasvědčovalo tomu, že by se mohla prosadit myšlenka jednoty a společného postupu
proti tzv. aktivistickým německým stranám.
Konečně na začátku května roku 1934 byly přípravné práce hotovy do takové míry, že
jsme mohli přistoupit k založení první místní skupiny a tím také k založení Sudetoněmecké
vlastenecké fronty na jižní Moravě. 12. května 1934 oznámil Znaimer Wochenblatt: „První
Ortsgruppe Sudetoněmecké vlastenecké fronty byla ve Znojmě založena 11. tohoto
měsíce!"
Nyní, když už bylo jasné, že se hnutí Konráda Henleina postavilo na vlastní nohy i na
jižní Moravě, začaly útoky našich odpůrců. Pro ně tak typickými prostředky denunciantstvím, hospodářským nátlakem apod. - se pokoušeli škodit každému, o kom bylo
známo, že patří k našemu hnutí. Naši kamarádi se ale nenechali zastrašit. Stále více
soukmenovců hlásilo svůj vstup a již po několika dnech byla v Klein-Teßwitz založená druhá
Ortsgruppe. Pak již všechno pokračovalo velmi rychle a 25. května jsme mohli předstoupit
před veřejnost s prvním shromážděním. Chebským vedením strany byli na toto veřejné
shromáždění delegováni jako řečníci Karl Hermann Frank (dnes státní tajemník říšského
protektora v Praze) a Rudolf Sandner. Oba kamarádi ale se svými projevy nemohli
vystoupit. Poznali jsme totiž zlobu tzv. demokratů, kteří přišli také, ale nikoliv proto, aby
slyšeli naše řečníky, nýbrž proto, aby naše shromáždění znemožnili. A to se jim také neboť jsme tehdy ještě neměli mnoho zkušeností s odpovídajícím zajištěním - podařilo. Ale
chybami se člověk učí a také my jsme se poučili od našich protivníků.
154
Rozvinuli jsme naši organizační činnost i do okolí a během následujících měsíců se
nám podařilo získat pro Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu nejenom celou jižní Moravu,
nýbrž i jihlavský jazykový ostrov. Vznikala jedna Ortsgruppe za druhou a začátkem roku
1935 jich již, v rámci pěti okresních uskupení, existovalo více než sto. Od tohoto okamžiku
byla jižní Morava získána pro naše hnutí.
Když tedy byla organizace dokončena a když jsme již byli schopni naše shromáždění
odpovídajícím způsobem chránit, mohli jsme na 22. února roku 1935 svolat veřejné
shromáždění, na kterém jako hlavní řečník vystoupil ing. Peschka. Shromáždění jsme
svolali do velkého sálu Německého domu. Už dlouho před jeho začátkem byl sál přeplněn a
musel být policejně uzavřen. Ačkoliv komunisté, sjednocení se sociálními demokraty a s
Čechy byli hojně zastoupení, mohl náš řečník, díky dobře zorganizované ochraně uvnitř
sálu, dokončit svůj referát. Když pak měl se svým projevem vystoupit jako protiřečník
zástupce sociální demokracie, došlo v sále k nepokojům, v jejichž důsledku bylo
shromáždění policejně rozpuštěno. Naše veřejné shromáždění bylo obrovským úspěchem.
O několik týdnů později byl rozpuštěn parlament a byly vypsány nové volby.“
Závěrečná část článku byla věnována vystoupení Konráda Henleina ve Znojmě, které
mělo velmi dramatický průběh:
„V rámci předvolební kampaně měl 27. dubna vystoupit také Konrád Henlein. Masivní
propaganda rudých nás utvrdila v tom, že se na Konráda Henleina v průběhu jeho pobytu
ve Znojmě připravuje atentát. Proto jsme podnikli veškerá opatření, abychom vůdce našeho
hnutí ochránili. Přesto všechno se ale Konrád Henlein málem stal obětí této židovskomarxistické zločinecké bandy. Při přepadení naší kolony na Mariánském náměstí ve Znojmě
a při následných střetnutích totiž nejenže česká státní policie zaujala zcela pasivní postoj
ale
dokonce
bránila i našim ordnerům, kteří se pokoušeli chránit Konráda Henleina
a účastníky shromáždění. Následující den jsme napočítali 73 zraněných kamarádů. Krásná
155
ukázka
židovsko-československé
štvavé
politiky.
Ale
Konrád
Henlein
k
tisícům
shromážděných soukmenovců i přesto nakonec promluvil.".
Hans Brosch dále popisuje vítězné tažení SdP v jednotlivých volbách roku 1935 a
zmiňuje se také o činnosti SdP až do roku 1938.
Další článek měl název „Volksnahe Verwaltung" a jeho autor, Landrat Dr. Grazer, v
něm píše:
„Když 10. října 1938 vstupovali němečtí zastupitelé do budovy bývalého československého
okresního hejtmanství na náměstí Konráda Henleina, byli si vědomi, že před sebou mají
nekonečně těžkou, ale současně také krásnou a vděčnou úlohu. Ve zdech starého
Valdštejnského paláce se pod maskou demokracie dvacet let skrýval nepřátelský
utlačovatelský systém židovského Československa. Bylo nutné, v duchu nacionálně
socialistické ideje, okamžitě zahájit boj proti všem škůdcům, kteří po dobu dvaceti let
utiskovali jihomoravské Němce v národnostní, hospodářské, kulturní a v sociální oblasti.
Tohoto cíle ale nemohlo být dosaženo pouze vnějšími opatřeními, jako například
znovuzavedením němčiny jako úředního jazyka, propuštěním cizích úředníků apod., ale
především vnitřní obnovou zastupitelské činnosti jako takové v duchu idejí Adolfa Hitlera.
Nacionálně socialistický stát totiž neočekává od zastupitelských orgánů pouze mechanické
a bezduché, a proto lidu nepřátelské prosazování zákonů, nýbrž skutečnou službu lidu.
Z této zásady vycházelo také zavádění nového německého řádu v politickém okrese
Znojmo. Již po několika měsících byla tato činnost úspěšná, neboť soukmenovci pochopili,
že nové úřady jim poskytnou všemožnou podporu, a proto se ochotně podřizovali novým
nařízením a předpisům.
A jenom díky tomuto vztahu, vybudovaném na vzájemné důvěře mezi obyvatelstvem
a zastupitelskými orgány, bylo možné úspěšně provést všechna nová opatření."
156
Poslední článek, respektive přetištěný projev, s názvem „Erinnerungen aus der
Anfangszeit der DNSAP“ byl od Rudolfa Junga, jenž v něm popisoval politickou strukturu
na začátku 20. století, následný vznik DNSAP a její činnost.
Stranický sjezd byl z hlediska komunální politiky nejdůležitější událostí roku. Místní tisk
věnoval v následujících měsících pozornost vyhrocování mezinárodní situace a po ukončení
polského tažení zveřejnil novou mapu střední Evropy.
7.
října
se
v Znaimer
Wochenblatt
objevilo
první
parte,
oznamující,
že
21. září padnul u Labunie SS-Mann Kurt Böhm. Kurt Böhm ale nebyl prvním znojemský
Němcem, který padnul v II. světové válce, neboť tento smutný primát patřil svobodníku
Karlu Haasovi a vojínu Johannu Winklerovi.404
Do konce roku 1944 (údaje z roku 1945 nejsou, bohužel, k dispozici) bylo zveřejněno
201 úmrtní oznámení405 a je zajímavé sledovat, jak se postupně měnil jejich text od
patetického „Zemřel, aby Německo žilo navždy“ až po lakonické konstatování, že „…padnul
toho a toho dne…“.
5.1.2. ROK 1940
První
významnější
akcí
roku
1940
bylo
přijetí
nových
členů
NSDAP.
18. ledna byli, za přítomnosti zemského rady Dr. Kotteka a starosty Urbana, přijati noví
404
Haas, stejně jako Winkler, padnul 15. září u polského Hartlebu. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 8.
listopadu 1939, s. 7.
405
157
členové
do
Ortsgruppe
Znaim-Neustift406
a
6.
února
do
Ortsgruppe
Znaim-
-Bahnhof.407
22. února proběhlo ve velkém sále Německého domu slavnostní shromáždění
Ortsgruppe Znaim-Mitte, na kterém, kromě Ortsgruppenleitera Hanse Brosche vystoupili
také Kreisleiter Bornemann, generálmajor Zäpfel, inspektor SA-Gruppe Donau SAOberführer Franzel, zemský rada Dr. Kottek a starosta Urban.408
5. března byly ve Znaimer Wochenblatt otištěny články, věnované obětem ze 4.
března
1919
a
tzv.
staré
gardě
DNSAP,
připomínající
životní
realitu
Němců
v době První republiky.
Další významnější akcí roku 1940 se stalo ukončení válečné zimní pomoci, oficiálně
vyhlášené na 7. dubna. Při této příležitosti se na znojemském okrese uskutečnilo několik
veřejných shromáždění – ve Znojmě promluvil zastupující Gauleiter Karl Gerland, 409
v Jiřicích a ve Fryšavě Felix Bornemann, v Dyjákovicích a v Hevlíně Rudolf Urban a
v Jaroslavicích Dr. Alfred Kottek.410
406
Akce se uskutečnila ve slavnostně vyzdobeném sále NSKK pod vedením Ortsgruppenleitera Wessireka a
Dr. Kozlika, jenž prohlásil, že: „Dnešní událost je pro všechny přítomné velkou ctí, protože ne každému je
dopřána ta čest, aby se stal členem strany." V další části svého projevu mluvil Dr. Kozlik zejména o významu
Adolfa Hitlera a o tzv. časových otázkách. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 20. ledna 1940, s. 3.
407
Členská schůze Ortsgruppe Znaim-Bahnhof se konala ve vstupní hale továrny Ostmark-Keramik pod
vedením Ortsgruppenleitera Dipl. Ing. Matthiase Rosnera. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 10. února 1940,
s. 4.
408
Toto slavnostní shromáždění bylo opět věnováno dobové problematice, čemuž odpovídal i obsah
přednesených projevů. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 24. února 1940, s. 4.
409
ZNAIMER TAGBLATT, 7. dubna 1940, s. 5.
410
Právě o Dr. Kottekovi uveřejnil Znaimer Tagblatt 10. června v pravidelné rubrice „Z města
a z kraje“ článek s názvem „Dr. Kottek – zemský rada“, ve kterém je popsána jeho politická kariéra ve
dvacátých a třicátých letech. V článku se doslova uvádí: „Zemský rada Dr. Alfred Kottek, pocházející ze staré
znojemské rodiny, je již léta známou a váženou osobností politického života jižní Moravy. Jako mladý právní
zástupce se v roce 1934 zapojil do hnutí Konráda Henleina ve svém tehdejším jihlavském působišti a velmi
brzy se zde stal jednou z hlavních osobností SdP. Jako zplnomocněnec pro desátý volební kraj JihlavaZnojmo vedl volební kampaň před památnými volbami z 19. května roku 1935, byl jmenován Bezirksleiterem v
Jihlavě a později Kreisleiterem volebního kraje Jihlava-Znojmo a v této pozici setrval až do osvobození Sudet.
Kromě vlastní politické práce působil také v různých nacionalistických spolcích, jako například Deutscher
Turnverband, Bund der Deutschen a Deutscher Kulturverband. Právě ve spolku Deutscher Kulturverband se
stal v roce 1938 jedním z vedoucích činitelů a zajišťoval zde orientaci na SdP. Jeho aktivity mezi sudetskými
Němci a jeho zásluhy o osvobození Sudet ocenil Vůdce a říšský kancléř jeho jmenováním do říšského sněmu
158
Vzhledem k tomu, že letní čísla Znaimer Tagblatt i Znaimer Wochenblatt jsou doslova
přeplněna informacemi ze západní fronty, objevují se „zprávy z domova“ až začátkem
října.411 1. října uvedl Znaimer Wochenblatt, že se 29. září ve velkém sále Německého
domu sešli všichni straničtí funkcionáři, aby si poslechli zprávu o ekonomické situaci. 412
6. října byli opět přijímáni noví členové do Ortsgruppe Znaim-Bahnhof. V místním tisku
byla tato událost popsána takto: „Předchozí neděle byla pro Ortsgruppe Znaim-Bahnhof
opravdu významným dnem. Pozoruhodnému množství stranických čekatelů byla totiž
vystavena stranická legitimace a stali se tak právoplatnými členy strany. Ortsgruppenleiter
Matthias Rosner předal hlášení Felixi Bornemannovi a vzápětí jej pozdravil jako čestného
hosta a jako významného stranického funkcionáře. Slavnost byla zahájena vzpomínkou na
oběti Velké války, na oběti krveprolití ze 4. března 1919, na oběti hnutí, mučedníky
polského teroru a pochopitelně také na padlé příslušníky Wehrmacht. Ortsgruppenleiter
Rosner pak připomenul význam poslání a cíle NSDAP slovy: „Nic pro mne, ale vše pro
Vůdce, pro velký německý národ a pro naše skvělé vojáky.“ Felix Bornemann mluvil o
němectví a o významu členství.413
Na stranických schůzích se však pouze nepřijímali noví členové a nemluvilo se jenom
o slavných vítězstvích v Polsku či ve Francii, ale začala se objevovat i jiná témata.
Například
15.
října
měl
na
zasedání
Ortsgruppe
Znaim-Mitte
hlavní
a
říšský
vedoucí
SS
propůjčením
SS-Sturmbannführera. Kromě toho byl Vůdcem a říšským kancléřem jmenován zemským radou."
projev
hodnosti
411
Jedinou výjimkou je článek o činnosti NSV v Gau Niederdonau, ve kterém jsou uvedeny následující údaje:
V letech 1938/39 získala NSV v rámci tzv. zimní pomoci v celé Gau Niederdonau 7 773 728,20 RM a v letech
1939/40 se tato částka zvýšila na 16 059 787,50 RM. Na znojemském okrese bylo získáno 695 198,77 RM.
Na konto Německého červeného kříže byly v Gau Niederdonau vybrány 4 426 765,22 RM (během pěti
domovních a dvou pouličních sbírek přispěli obyvatelé znojemského okresu částkou 263 347,73 RM – pozn..
aut.). Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 31.srpna 1940, s. 1.
412
Autorem této zprávy byl Pg. (Parteigenosse) Schwarz. Kromě něj vystoupili také Bründel a Bornemann.
Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 1. října 1940, s. 4.
413
159
Kreisschulungsredner Anton Frey o rasové problematice 414 a o necelých čtrnáct dnů později
se v sále Müllnerova hostince konala přednáška „Německé společnosti pro rasovou
hygienu“, na které, po úvodním slovu Alfreda Kotteka vystoupil Dr. Armann, aby přiblížil cíle
a úkoly této společnosti v Gau Niederdonau.415
30. listopadu avizoval Znaimer Tagblatt, že se následující den koná ve velkém sále
Německého domu slavnostní shromáždění, jehož se zúčastní Gauleiter Hugo Jury a
Gauleiter honoris causa Hans Krebs. O průběhu shromáždění se můžeme dočíst v článku
„Großkundgebung der NSDAP in Znaim“: „Slavnostní shromáždění zahájil Felix
Bornemann, jenž jménem přítomných soukmenovců srdečně přivítal Gauleitera Juryho a
starého kamaráda z let bojů DNSAP Krebse. Hans Krebs srovnával ve své úvodní řeči
stávající situaci s rokem 1914 a konstatoval, že německý lid, bojující o svoji existenci, je
připraven. Jako druhý vystoupil Hugo Jury, tentokrát na téma „Národy pořádku
a nepořádku“ a posledním řečníkem byl Felix Bornemann, jenž svůj projev ukončil slovy:
„Okres Znojmo stojí věrně za Vůdcem. Naší ctí je věrnost. Věrni zůstaneme při Vůdci, ať se
stane cokoliv!“416
Toto slavnostní shromáždění bylo poslední důležitou akcí roku 1940, dále se objevují
pouze nepříliš významná sdělení, týkající se činnosti jednotlivých stranických vedoucích
v době Vánoc apod.
414
415
416
ZNAIMER TAGBLATT, 30. listopadu 1940, s. 3.
160
5.1.3. ROK 1941
V roce 1941 byla činnost NSDAP „obnovena“ 9. ledna, kdy se v sále NSKK konalo
shromáždění Ortsgruppe Znaim-Neustift.417 Na tomto shromáždění bylo členům Ortsgruppe
oznámeno, že 24. ledna bude mít Fregattenkapitän zur See Rehder přednášku o činnosti a
úspěších Kriegsmarine s názvem „Vývoj našeho loďstva od roku 1919 dodnes“. 418
Schéma zpráv se začíná opakovat – přijímání nových členů (30. ledna do Ortsgruppe
Znaim-Mitte),419
vzpomínkové akce na válečné hrdiny (16. března ve všech obcích
znojemského okresu),420 oslavy Hitlerových narozenin, školení stranických funkcionářů,
válečné úspěchy Wehrmacht apod.
9. října uveřejnil Znaimer Tagblatt pod názvem „9. říjen 1938 – den osvobození jižní
Moravy“ provolání Felixe Bornemanna k obyvatelstvu znojemského okresu, v němž byly
připomenuty nejenom události z roku 1938, ale také popis stávající situace a ochota
veškerého obyvatelstva přinést i ty nejtěžší oběti pro budoucí vítězství.421
Ve stejném čísle byla popsána historie vývoje nacionálněsocialistického hnutí v celém
Podyjí a připomenuty zásluhy stranických činitelů z doby bojů.422
V pátek, 24. října 1941, se ve slavnostním sále Německého domu konalo
shromáždění všech místních skupin NSDAP. Ortsgruppenleiter Dr. Julius Wagner přivítal
více než 600 účastníků a zahájil setkání citací několika výroků Konráda Henleina, jež se
týkaly sudetoněmecké problematiky. Henleinovy výroky měly být ovšem pouze úvodem
k hlavnímu projevu a měly v sále navodit tu správnou atmosféru.
417
418
Rehderova přednáška byla přirozeně avizována také v tisku. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 21. ledna
1941, s. 3.
419
420
421
161
Jako hlavní řečník vystoupil Kreisleiter Felix Bornemann, který ve svém projevu mimo
jiné řekl: „Tento měsíc si již potřetí připomínáme den, kdy byla naše vlast osvobozena.
Teprve dvacet let poté, co v tomto sále oznámil starosta spolu s poslanci připojení této
oblasti k Německu, nás Adolf Hitler osvobodil z knechtství 423 , nouze a problémů. Pozítří
si také budeme moci připomenout den, kdy mezi nás zavítal Vůdce a pronesl k nám slova,
na která nikdy nezapomeneme. Z hlouby svých srdcí mu nyní za tento vynikající čin
chceme poděkovat. Co bylo nejtajnějším přáním každého soukmenovce se stalo
skutečností – domov byl osvobozen, naše německá jižní Morava se opět, stejně jako kdysi,
stala součástí Německa. Vůdce, děkujeme Ti, provolávali jsme tenkrát znovu a znovu a
složili jsme slavnostní přísahu, že celé své bytí podřídíme potřebám Říše. Chceme si nyní
položit otázku, co se v těch třech letech v naší vlasti stalo a zda jsme dodrželi tehdejší
přísahu. Nemůžeme si nevšimnout skutečnosti, že třetí výročí našeho osvobození spadá do
třetího roku války, do třetí roku největšího boje, který kdy německý národ musel podstoupit.
Přestože špatné a nepříjemné věci člověk rychle zapomíná, na období mezi léty 1918
– 1938, na všechno to utrpení, nouzi a nucené podřízení českému šovinismu, nedokážeme
tak snadno zapomenout.“424
Kreisleiter pak vyzval všechny shromážděné, aby si uvědomili rozdíly mezi dnešním a
dřívějším životem. Přestože je válka, která nám neumožňuje uskutečnit všechno tak rychle,
jak bychom si přáli, je možné říci, že současný život je nesrovnatelně krásnější.
V hlavní části svého projevu se pak Felix Bornemann soustředil na nástin Hitlerovy
cesty k moci, na Hitlerovu úlohu v osudu Německa a na nutnost vést současnou válku, jež
422
ZNAIMER TAGBLATT, 9. října 1941, s. 3n.
423
V originále je použito slovo Knechtschaft, které se dá interpretovat jako knechtství, otroctví, závislost či
vazalství. Ze všech možností, které se nabízejí, jsem zvolil první variantu, neboť, podle mého, nejlépe
ZNAIMER
WOCHENBLATT,
odpovídá
celkovému
kontextu.
Viz:
25.
října
1941,
s. 3.
424
162
musí být chápána jako střetnutí o bytí a nebytí německého národa. „Všichni nemohou
bojovat se zbraní, všichni se nemohou stát vojáky Říše a nemohou vybojovat konečné
vítězství“, řekl doslova Kreisleiter Bornemann, „ale všichni k němu mohou přispět. Dělník u
pracovního stolu, stejně jako rolník za pluhem, učitel ve škole, úředník za psacím stolem,
žena v domácnosti i učeň v obchodě, ti všichni se mohou na konečném vítězství podílet“.
Na závěr pak Kreisleiter doslova prohlásil: „Stojíme na začátku významné epochy
v dějinách německého národa. Stojíme před celosvětovou změnou, změnou ve znamení
hákového kříže. Naše dnešní generace vybojuje, pod vedením Adolfa Hitlera, vítězství, ale
teprve na těch, kteří přijdou po nás, bude záležet, zda naši bratři a synové nebojovali a
nekrváceli zbytečně. Všichni jsme tedy zodpovědní za to, že vítězství nejenom získáme, ale
především udržíme. Před německým národem je nyní poslední zkouška – zda dokážeme
vše podřídit budoucnosti, zda nebudeme malomyslní a zda se nám naše malé starosti
nebudou zdát větší než starost nejdůležitější, starost o budoucnost německého národa.
Německý národ tuto poslední zkoušku podstoupí.“
Také samotný závěr Bornemannovy řeči stojí za doslovnou citaci: „Uděláme všechno
proto, abychom osudový boj našeho národa pomohli dovést k vítěznému konci. Víme, že
bojujeme za správnou věc a že právo je na naší straně. 425 Prosíme Boha, aby našim
vojákům dodal odvahu, prosíme jej o vítězství. My sami ale také chceme přispět k našemu
vítězství. Ať již budeme kdekoliv, chceme plnit svoji povinnost. Abychom obstáli, až se
jednou naši bratři a synové po vítězném boji vrátí domů. Abychom mohli říci všechno o
tom, co jsme dělali, těm, kteří se vrátí zmrzačení a budou se nás ptát. A abychom, kdyby
mezi nás znovu zavítal Vůdce, se mu mohli svobodně podívat do očí a říci, že jsme splnili
svoji povinnost. Když na to budeme myslet při naší každodenní práci, když na to budeme
163
myslet pokaždé, když něco nebude přesně tak, jak bychom si přáli, pak se z nás nikdy
nestanou slabí a malomyslní. Pak se z nás neúnavní bojovníci za naši svatou vlast, za
Vůdce, národ a Říši“.426
Z podnětu Kreisleitera Bornemanna byli 28. října do Německého domu pozváni
starostové
všech
obcí
znojemského
okresu,
místní
vedoucí
rolníků
a přirozeně také všichni straničtí funkcionáři na slavnostní shromáždění, v jehož rámci
proběhlo větší množství krátkých přednášek, věnovaných tzv. denním záležitostem a
v neposlední řadě také přípravě oslav 9. listopadu. 427
Oslavy 9. listopadu měly být velmi slavnostní záležitostí, spojenou s přijímáním nových
členů do NSDAP. Shromáždění v Německém domě zahájil Ortsgruppenleiter Franz Girsch,
jenž připomenul novým členům význam strany a konstatoval, že stranická legitimace není
v žádném případě dokumentem zajišťujícím svému vlastníkovi veškeré výhody, nýbrž že
svého vlastníka naopak zavazuje k nejvyšší disciplíně. Další řečníci, Felix Bornemann a
Rudolf Lachmayer, věnovali své projevy historii hnutí. 428
Poslední důležité sdělení roku 1941 se týkalo vystoupení Kreisleitera Bornemann
v Jaroslavicích, na němž byla hlavním tématem židovská otázka. 429
5.2. 1942 – SKEPSE
Jakmile se začala komplikovat situace na východní frontě, mělo to určitý dopad i na
„život v týlu“ a to zejména v ekonomické oblasti. Přídělový systém přestával stačit a kromě
toho byly požadovány příspěvky za tzv. Winterhilfe. Věci, získané v rámci této sbírky, předal
425
Pokud pomineme konkrétní jména, je Bornemannův projev, zejména po stylistické stránce, velmi snadno
zaměnitelný s projevy pozdějších politiků.
426
427
428
164
Kreisleiter Bornemann 6. ledna 1942 zástupcům Wehrmacht. 430 Sbírka přirozeně dále
pokračovala a 20. ledna uveřejnil Znaimer Tagblatt, že v rámci znojemského okresu bylo
dosud vybráno 75 009 kusů.431
V pátek, 30. ledna 1942, se ve velkém sále konalo slavnostní shromáždění při
příležitosti převzetí moci v Říši. Hlavní projev měl Felix Bornemann, jenž mluvil o stávající
situaci na frontách, o nutnosti přinášet i nejvyšší oběti apod. Projev byl zakončen
prohlášením o víře v konečné vítězství a pochopitelně také proklamací věrnosti. 432
17. února bylo ve Znaimer Tagblatt otištěno upozornění, že 24. února vystoupí ve
velkém sále Německého domu Gauleiter honoris causa Rudolf Jung s projevem na téma:
„Von Ohnmachtsstaat zum deutschen Weltreich". 433
Jungovo vystoupení434 je možné chápat jako určitý prolog k sérii shromáždění, jež
měla být, pod heslem „Musíme zvítězit", v době od 26. února do 1. března roku 1942
svolána v přibližně osmi stech městech a obcích Gau Niederdonau. Témata pro stranické
schůze zněla: „Oč jde nepříteli a jak chce dosáhnout svého cíle" a „Co musíme udělat proto,
429
430
V první fázi Winterhilfe bylo shromážděno 65 832 kusů teplého prádla (jako například ponožek, vest apod.),
což znamenalo 2,5 ks na domácnost. Při vyhodnocování množství darů se na prvním místě umístila
Ortsgruppe
Znaim-Neustift
a
dále
pak
Ortsgruppe
Znaim-Mitte,
Ortsgruppe
Znaim-Mannsberg, Ortsgruppe Znaim-Thayaboden, Ortsgruppe Misslitz, Ortsgruppe Kirschfeld, Ortsgruppe
Joslowitz atd. Viz: ZNAIMER TAGBLATT, 7. ledna 1942, s. 3.
431
Kromě toho byl uveden také výsledek finanční sbírky: do 20. ledna bylo vybráno 28 339,50 RM (tzn. 33,64
RM na osobu), přičemž nejvíce přispěli členové Ortsgruppe Znaim-Bahnhof a to částkou 3 063,74 RM, což
ZNAIMER
TAGBLATT,
znamená
68,66
RM
na
osobu.
Viz:
20. ledna 1942, s. 3.
432
Program slavnostního shromáždění, stejně jako hlavní teze Bornemannova projevu byly avizovány 29.
ledna. Viz: ZNAIMER TAGBLATT, 29. ledna 1942, s. 5.
433
Současně s tímto upozorněním byla připomenuta také Jungova politická činnost. Viz: ZNAIMER
TAGBLATT, 17. února 1942, s. 2.
434
Přesný průběh schůze, včetně projevů viz: ZNAIMER TAGBLATT, 25. února 1942, s. 3.
165
abychom zvítězili" a mělo o nich, spolu s nejlepšími župními a krajskými řečníky, hovořit
také třicet osm příslušníků říšského propagandistického oddělení strany. 435
V březnu byla tradičně věnována pozornost uctění památky padlých. Znaimer
Wochenblatt píše: „V neděli, 15. března, se ve slavnostně vyzdobeném sále Německého
domu uskutečnil vzpomínkový večer na padlé hrdiny. Po smutečním pochodu ze „Soumraku
bohů" od Richarda Wagnera byla slavnost zahájena. Zástupce města ve svém projevu,
mimo jiné, prohlásil: „Shromáždili jsme se, abychom uctili památku našich mrtvých
kamarádů.
V žádném případě to ale není smuteční shromáždění, žádná neděle mrtvých, ale čestná
vzpomínka. Přesto však cítíme bolest pozůstalých, kterou s nimi sdílí celý národ. Naši
hrdinové nejsou mrtví, pouze se přidali k nesmrtelným hrdinům německého národa. Dali to
největší, co může dát muž - svůj život za svůj národ."
Po položení věnců se ujal slova Kreisleiter Bornemann, jenž zhodnotil uplynulý rok. 436
Přesně o týden později se v Německém domě uskutečnila další slavnost, spojená
tentokrát s přijetím nových členů do HJ a BdM.437
Při příležitosti 60. narozenin vyšel ve Znaimer Tagblatt článek o Rudolfu Jungovi, ve
kterém byly připomenuty jeho zásluhy z „období bojů". 438
435
Oficiálně zahájil tuto sérii Gauleiter Hugo Jury 23. února ve Wiener-Neustadt. Viz: ZNAIMER TAGBLATT,
21. února 1942, s. 7.
436
437
Za účasti zastupujícího Gauleitera Karla Gerlanda, jenž při této příležitosti prohlásil, že mládí je
budoucností Německa, bylo přijato 91 chlapců a 67 dívek. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT,
24. března 1942, s. 3.
438
Mimo jiné se zde můžeme dočíst, že Rudolf Jung měl stranickou legitimaci s číslem 85 a že je autorem
knih „Der nationale Sozialismus" (tato kniha byla v roce 1921 vydána v Mnichově a v roce 1938 v Opavě), „Die
Tschechen - tausend Jahre deutsch-tschechischer Kampf" (Mnichov 1937), „Deutsches Ringen um den
böhmischen Raum" (Mnichov 1940) a „Deutsches Ringen um den Osten" (Mnichov 1941). Viz: ZNAIMER
TAGBLATT, 16. dubna 1942, s. 3.
166
Jakmile byla na východní frontě zahájena tzv. letní ofenzíva, domácí zpravodajství
prakticky zmizelo a noviny věnovaly pozornost pouze „nezadržitelnému postupu
Wehrmacht". Výjimkou bylo pouze přijetí nových straníků v červnu 439 a v září440 a
upozornění na přednášku hamburského biologa, spolupracovníka rasového úřadu, Ernsta
Mühlbacha.441
Teprve na začátku října byla monotónnost frontových informací trvaleji narušena, a to
jednak články k výročí založení Německého domu442, články, připomínajícími výročí
osvobození v roce 1938443 a články v souvislosti se stranickým shromážděním, na němž
měl hlavní projev Gauleiter Hugo Jury.444
5.3. ROK 1943 - DEZILUZE
Na přelomu let 1942 a
1943 začaly opět převažovat články a provolání
s frontovou tématikou, přesněji řečeno s tématikou situace na východní frontě, kde se 6.
německá armáda ocitla v obklíčení. Bezvýchodnost Paulusových jednotek nebyla ovšem
popisována jako důsledek špatného strategického rozhodování, nýbrž jako sebeobětování
pro budoucnost Německa. Proklamace typu: „Nezlomná odvaha obránců stále trvá", „Bojují
439
5. června bylo přijato do Ortsgruppe Znaim-Mitte 134 nových členů. Viz: ZNAIMER WOCHENBLATT, 9.
června 1942, s. 3.
440
V obou případech jako obvykle za účasti Kreisleitera Bornemanna a Ortsgruppenleitera Neberleho. Viz:
441
442
Idea vybudování Německého domu se poprvé objevila v souvislosti s Německým měšťanským spolkem,
založeným v roce 1870 s cílem sdružovat všechny Němce a současně je také zapojit do služeb vlasti. V roce
1881 byla zahájena sbírka (náklady byly odhadnuty na 90 000 zlatých) a na podzim následujícího roku byla
stavba dokončena (hlavním stavbyvedoucím byl místní rodák Josef Schweighofer). Protože však spolek
vzniknul na příliš širokých základech a vlastnické nároky by byly v případě Domu německého měšťanského
spolku (tak zněl původní název) zbytečně komplikované, bylo v prosinci roku 1913 rozhodnuto, že se budova
přejmenuje na Německý dům. Po roce 1918 zůstal Německý dům nejenom centrem německého kulturního
života ve Znojmě, nýbrž nově i tradičním místem setkávání stoupenců negativistických stran. Viz: ZNAIMER
TAGBLATT, 8. října 1942, s. 3.
443
444
167
za budoucnost Německa", „Zemřeli, aby Německo mohlo žít věčně", nebyly ničím naprosto
neobvyklým. Pro posílení sebevědomí pak byly také průběžně otiskovány seznamy těch,
kterým byla udělena vysoká vyznamenání.445
30. ledna uspořádala NSDAP oslavu desetiletého výročí převzetí moci v Říši. K
několika stovkám soukmenovců promluvil Kreisleiter Bornemann, jenž nejprve připomenul
nejvýznamnější události uplynulých dnů a poté zdůraznil neutuchající vděčnost padlým
německým vojákům.446 Hlavní část projevu se týkala nutnosti pokračovat v boji proti
bolševismu a zabránit tak Stalinovi v jeho plánech na ovládnutí Evropy. 447 Závěr
Bornemannova projevu, stejně jako závěr celé slavnosti, byl ve znamení tradiční
proklamace věrnosti Adolfu Hitlerovi.448
Další shromáždění bylo svoláno na 4. března, tentokrát společně s NS-Frauenschaft. Před více než dvěma tisíci účastníky promluvila Gaufrauenschatsleiterin
Anny Vietoris, která se zaměřila jednak na průběh stalingradské bitvy a zejména pak na její
následky. Anny Vietoris zdůraznila nutnost přinášet i nejvyšší oběti a nutnost bojovat až do
konečného vítězství.449
445
Jedním z takto vyznamenaných byl Gefreiter Karl Österreicher, jehož příběh není nepodobný příběhu
vozatajce
Bonga
z
Haškových
Osudů
dobrého
vojáka
Švejka
za
světové
války.
V sedmnácti letech přišel Österreicher při manipulaci se střelnou zbraní o oko a odvodní komise jej, zcela
logicky odmítnula. Nicméně Österreicher se nevzdal, požádal o přidělení k trestným jednotkám a po půlročním
výcviku v severní Africe byl převelen na východní frontu jako kulometčík. Na východní frontě byl nejprve
zraněn do nohy a krátce po zotavení mu střepina roztříštila jeho skleněné oko… Viz: ZNAIMER
WOCHENBLATT, 2. ledna 1943, s. 4.
446
Při vzpomínce na padlé věnoval Kreisleiter Bornemann zvláštní pozornost generálporučíku Karlu Eiblovi,
jenž byl jako jednadvacátý příslušník Wehrmacht vyznamenán meči a dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži
Železného kříže a který by se měl stát symbolem obětavosti vzhledem k tomu, že zahynul na východní frontě
krátce po smrti obou svých synů.
447
Zde se tato myšlenka objevuje poprvé, nicméně ani zdaleka naposledy.
448
449
Mimo to mluvila Gaufrauenschaftsleiterin také o postavení žen v jednotlivých zemích
a zdůraznila, že pouze Německo poskytuje ženám plnohodnotné společenské postavení. Viz: ZNAIMER
WOCHENBLATT, 6. března 1943, s. 3.
168
18. dubna proběhla ve velkém sále Německého domu oslava Hitlerových narozenin,
spojená s přijetím nových členů do všech Ortsgruppen. Slavnost zahájil Felix Bornemann,
jenž krátce nastínil Hitlerův život a jeho politickou činnost. Bezprostředně poté složilo 178
chlapců a dívek slib věrnosti.450 Poté se znovu ujal slova Kreisleiter Bornemann, aby krátce
připomenul dějiny nacionálního socialismu.451
V květnu opět převažují zprávy z fronty a stále častěji se také objevují výzvy k
dobrovolnému vstupu do jednotlivých armádních složek, eventuálně do SS-Waffen.
11. června byli svoláni členové vedení všech pěti Ortsgruppen na informativní schůzi,
kterou, místo nemocného Kreisleitera řídil Kreisobmann der DAF Moßbeck. Pg. Moßbeck
přivítal všechny přítomné, zvláštní pozdrav věnoval nositeli Rytířského kříže k Železnému
kříži Karlu Österreicherovi a poté předal slovo Pg. Ludwigovi. Kreispropagandaleiter Ludwig
mluvil déle než dvě hodiny a kromě toho, že několikrát zdůraznil, že válka byla Němcům
vnucena západními spojenci, se okrajově zabýval také židovskou problematikou. V
závěrečné části svého projevu pak Ludwig vyzval všechny přítomné, aby za všech okolností
dodržovali veškerá bezpečnostní opatření v případě možných leteckých útoků.452
Od 1. července začaly noviny Znaimer Wochenblatt oficiálně vycházet pod novým
názvem Heimatblatt. 3. srpna informoval Heimatblatt o tom, že „der oberste Parteirichter
Reichsleiter Walter Buch navštívil při své kontrolní cestě župou Niederdonau také Znojmo,
kde se nechal od Kreisleitera informovat o celkové situaci“. 453 31. srpna bylo v Heimatblatt
otištěno upozornění, že se v úterý, 7. září, koná ve velkém sále Německého domu
shromáždění pod heslem: „Stojíme věrně za Vůdcem“, na kterém promluví zastupující
450
Ve skutečnosti vstoupilo 18. dubna do strany 190 uchazečů (12 chlapců v nepřítomnosti
z důvodu služby v armádě - pozn.aut.).
451
452
ZNAIMER TAGBLATT, 12. června 1943, s. 7.
169
Gauleiter Karl Gerland a Kreispropagandaleiter Scheibel. 454 Tohoto shromáždění se
zúčastnilo takové množství lidí, že slavnostní sál, ve kterém mělo probíhat, ani zdaleka
nestačil
a bylo proto nutné rychle nainstalovat alespoň provizorní aparaturu, která by posluchačům,
kteří se tísnili v sousedních sálech a dokonce i před samotným Německým domem,
zprostředkovala Gerlandův projev.455
K propagandistickým účelům byly přirozeně využívány také besedy s vojáky, kteří
přijeli na dovolenou. Jedním z nich byl i poručík letectva Ludwig Hammer, který byl, jako
první znojemský Němec,456 vyznamenán Rytířským křížem k Železnému kříži. Hned na
úvod seznámil NSFK-Stardantenführer Dr. Winkler představil Hammera posluchačům a
nastínil jeho vojenskou kariéru.457 Nato se ujal slova samotný Hammer a vylíčil
posluchačům situaci na frontě a vyjádřil přesvědčení, že i když není v současné době
situace právě příznivá, za žádných okolností se nebude opakovat 9. listopad roku 1918. Jak
Znaimer Tagblatt, tak i Heimatblatt o této besedě velmi obšírně referovaly a zveřejnily
seznam nositelů Rytířského kříže k Železnému kříži ze znojemského okresu. 458
453
HEIMATBLATT, 3. srpna 1943, s. 3.
454
HEIMATBLATT, 31. srpna 1943, s. 3.
455
Zastupující Gauleiter Gerland však ve svém projevu nesdělil nic nového, neboť jej omezil na hodnocení
stávající situace a přirozeně také na proklamaci věrnosti Adolfu Hitlerovi a idejím nacionálního socialismu. Viz:
HEIMATBLATT, 9. září 1943, s. 3.
456
Ludwig Hammer se sice narodil ve Štýrsku a ve Znojmě se usadil až v roce 1938, nicméně to nebylo
natolik důležité.
457
Hammer bojoval od začátku války na různých frontách, v květnu 1940 byl vyznamenán Železným křížem II.
třídy, v srpnu roku 1941 Železným křížem I. třídy. V prosinci téhož roku byl povýšen na poručíka a v dubnu
1942 mu byl udělen Německý kříž ve zlatě. 29. října získal, jako vůbec první průzkumný letec, Rytířský kříž k
Železnému kříži.
458
V tomto seznamu byli, kromě Hammera, uvedeni: generálporučík Karl Eibl, generál tankových jednotek
Karl Raus, nadporučík Heger (stejně jako Raus rodák z Olbramovic) a poddůstojník Karl Österreicher (rodák z
ZNAIMER
TAGBLATT,
Kravska).
Viz:
20.
listopadu
1943,
s.
3
a HEIMATBLATT, 23. listopadu 1943, s. 7.
170
Poručík Ludwig Hammer nebyl jediným úspěšným znojemským pilotem. Značnou
konkurencí pro něj byl Franz Woydich, jenž 1. prosince dosáhnul svého 55. leteckého
vítězství.459 Franz Woydich se narodil 2. ledna 1921 ve Znojmě a vojenskou kariéru zahájil
v severní Africe (11. července 1941), kde jako člen 5./JG (Jagdgeschwader – stíhací
eskadra) dosáhnul prvních dvou sestřelů. 1. dubna 1942 byl přeložen na východní frontu,
kde jako stíhač ve 3./JG 52 získal do konce roku dalších sedm sestřelů. V červnu roku 1944
byl vyznamenán Rytířským křížem k řádu Železného kříže. Franz Woydich absolvoval asi
tisíc bojových letů a 110 vítězství (107 na východní frontě).460
Posledními většími
propagačními akcemi roku 1943 byly jednak
přednášky pod
heslem „Pomůžeme Vůdci zvítězit!", které se uskutečnily od 15. do 23. listopadu ve většině
měst a obcí znojemského okresu461 a jednak slavnostní shromáždění v Německém domě 3.
prosince, na němž vystoupil jako hlavní řečník Gauleiter Jury a přiblížil posluchačům historii
nacionálně socialistického hnutí na Znojemsku. 462
5.4. ROK 1944 - ZAČÁTEK KONCE
„Die Kreisleitung der NSDAP oznamuje, že se v neděli, 30. ledna 1944, koná od 9 30 ve
slavnostním sále Německého domu oslava výročí převzetí moci v Říši, na kterou jsou
všichni srdečně zváni." Tímto oznámením začal pro znojemské Němce nový rok. 463
Oslav ze zúčastnili nejenom funkcionáři a členové strany, nýbrž i zástupci Wehrmacht
a v roli čestných hostí také pozůstalí po padlých. Na úvod připomenul Julius Wagner
památku
vojáků,
kteří
položili
svůj
život
ve
Velké
459
ZNAIMER TAGBLATT, 9. prosince 1943, s. 7.
460
Svatopluk MATYÁŠ: Stíhací esa Luftwaffe 1939 – 45, Cheb 1994, s. 157.
461
462
HEIMATBLATT, 7. prosince 1943, s. 3.
171
válce,
památku
obětí
nacionálněsocialistického hnutí, obětí spojeneckého bombardování a také těch, kteří
zahynuli na frontách této války. Hlavní projev ovšem pronesl Kreisleiter Bornemann, jenž
stručně nastínil historický vývoj Německa od jeho sjednocení do současnosti a zdůraznil,
že: „Když Adolf Hitler začínal svůj boj, byl sice sám a bez prostředků, ale dokázal probudit
skryté duševní síly, vlastní německému národu. A právě tyto síly, jež ještě nejsou ani
zdaleka vyčerpány, nás dovedou ke konečnému vítězství.“ 464
O necelý měsíc později, 27. února, se v Německém domě konala další slavnost,
tentokrát jako vzpomínka na den, kdy Adolf Hitler zveřejnil na mnichovském shromáždění
program nacionálněsocialistického hnutí. Felix Bornemann se ve svém projevu opět zabýval
historií a mimo jiné prohlásil: „Nepřátelé se snažili Německo mnohokrát ponížit a když se ve
Versailles pokusili dokončit to, co se jim nepovedlo v rámci vestfálského míru, tak to byl
právě Adolf Hitler, kdo se zasloužil o znovuzrození Německa a německého lidu.“ 465
Když se 2. března Kreisleiter Bornemann dožil padesáti let, otisknul jak Znaimer
Tagblatt, tak i Heimatblatt jeho podrobný životopis. Je téměř symbolické, že poslední
zajímavý článek roku 1944 patří právě Felixi Bornemannovi 466, neboť obě periodika jsou
dostupná pouze do dubna téhož roku. Informace o dalším vývoji ve Znojmě se tedy
dovídáme až z pozdějších pramenů.
5.5. ROK 1945 – KVĚTNOVÝ PŘEVRAT
Pátého dubna 1945 vydal znojemský Kreisbauerschaft důvěrný oběžník pro starosty
obcí a selské vedoucí, týkající se vyklizení okresu. Zemědělci měli při odchodu použít
vlastní povozy a s sebou si mohli vzít pouze oděvy, kuchyňské nádobí a jídlo, zemědělské
463
ZNAIMER TAGBLATT, 24. ledna 1944, s. 3.
464
465
172
stroje měly být zničeny, nebo alespoň vážně poškozeny. Kromě těchto pokynů obsahoval
oběžník také doporučené verze únikových tras do Rakouska (přes Hevlín, Dyjákovice,
Hrádek a Jaroslavice) a v neposlední řadě také trasy ve směru na Horn. Za záchytnou
oblast pro znojemský okres byla určena Gau Oberdonau. 467
Německé velení považovalo Znojmo za důležité obranné centrum, a proto vydalo
příkaz k budování protitankových zátarasů a zákopů a také k podminování všech mostů.
Obranou města byla pověřena místní posádka, doplněná mobilizovaným praporem
Volkssturm, dělostřelecké krytí měly poskytnout baterie rozmístěné u Vranovské Vsi. Po
obsazení Brna sovětskými jednotkami bylo od plánů na obranu města upuštěno.
Závěrem je možné konstatovat, že přestože se dobová propaganda snažila až do
konce války udržovat všeobecné nadšení, tento úkol se jí nepodařilo splnit. Od roku 1943,
tzn. od prvních větších vojenských neúspěchů, začala převládat skepse a vědomí
pravděpodobné porážky. Vyústěním tohoto vědomí pak bylo vyklizení města na počátku
května roku 1945.
6. POVÁLEČNÁ ČECHIZACE
6.1.1.1. PŘEVZETÍ SPRÁVY MĚSTA
Na základě výzvy revolučního Národního výboru, ustaveného 6. května 1945, přislíbil
zástupce německého starosty
Franz Dittrich, že hned následující den předá jeho
zástupcům správu města a politickou moc. Tuto relativně klidnou změnu politických poměrů
ve Znojmě však znemožnil útok 7. sovětské gardové armády, vedený na linii Nová Ves –
Pasohlávky – Drnholec, během kterého byly prolomeny obranné linie německé Wehrmacht.
466
ZNAIMER TAGBLATT, 2. března 1944, s. 3.
467
Leoš MALENA: Konec česko-německého soužití v okrese Znojmo v roce 1945, diplomová práce PdF MU
Brno, Brno 1995, s. 58n.
173
Následný ústup jednotek divize Feldherrnhalle a jednotek SS vyvolal ve městě neuvěřitelný
chaos.
Vzhledem k tomu, že německé vedení se snažilo vzniklou situaci v rámci svých
možností řešit, došlo k předání města do českých rukou až o den později – 8. května 1945.
Německou stranu při tomto jednání zastupoval již zmíněný Franz Dittrich spolu s radním
Leopoldem Brunnerem, zástupci Národního výboru byli jeho první předseda Cyril Šťastný a
JUDr. Vilém Veleba.468
6.1.1.2. MOCENSKÉ INSTITUCE
Přestože se novými mocenskými institucemi měly stát, tedy alespoň podle závěrů tzv.
Košického vládního programu, pouze národní výbory, praxe byla poněkud odlišná. Národní
výbory totiž převzaly moc pouze v českých obcích, zatímco v obcích smíšených, stejně jako
v obcích s německou majoritou (s výjimkou Znojma a Fryšavy) se moc dostala do rukou tzv.
správních komisařů, jež do jejich funkcí jmenoval Okresní národní výbor ve Znojmě. 469 Do
úřadu správního komisaře mohl být jmenován prakticky kdokoliv a jeho moc, stejně jako
moc národních výborů, byla de facto neomezená. 470
Mocenské orgány, ať již to byly národní výbory, správní komisaři, nebo správní
komise, se při své činnosti opíraly o různé ozbrojené formace – partyzánské jednotky (šlo
zejména o příslušníky skupin Horácko, Lenka – Jih a v neposlední řadě také o Skupinu
soudruha Hybeše, přišedší pod vedením kapitána Antonína Řepky z Ivančicka a
Moravskokrumlovska), různé revoluční formace (základem se stala tzv. znojemská národní
468
Magdaléna HRNČÍŘOVÁ: Vznik a vývoj národních výborů na Znojemsku 1945 – 1948, diplomová práce
FF UJEP Brno 1986, s. 35.
469
470
MAGDALÉNA HRNČÍŘOVÁ, citované dílo, s. 46 nn.
174
stráž v čele s kapitánem Dvořákem) a o tradiční mocenské složky I. republiky, tzn. o
armádu, policii a četnictvo.471
Nicméně, podle
názoru ONV, nemohla ani všechna
tato uskupení stačit na
zabezpečení klidu a pořádku ve městě, stejně jako na zabezpečení státních hranic, a proto
byla v českých obcích 10. května 1945 vyhlášena částečná mobilizace ročníků 1908 –
1916.472
6.1.1.3. PROTINĚMECKÁ OPATŘENÍ
Ačkoli v obecném povědomí neustále přežívá tradiční mýtus o tom, že odsunem či
vyhnáním Němců splnil český národ pouze a jenom vůli vítězných mocností z Postupimi,
skutečnost je zcela odlišná. Celé vysídlení bylo totiž „nápadem“ prezidenta Beneše a
v organizované podobě (to znamená alespoň pod formálním dohledem Spojenců) se týkalo
pouze necelé čtvrtiny Němců.
V memorandu, které 14. prosince 1943 (sic!) předložil Edvard Beneš Vjačeslavu
Molotovovi se mluví zcela jednoznačně nejenom o vykázání aktivních členů německých
organizací, ale jsou zde, pod bodem d/ uváděni také učitelé, profesoři, právníci, technická
inteligence apod.473
Že však nepůjde jenom o příslušníky inteligence, nýbrž o veškeré obyvatelstvo
s vyšším sociálním statutem, to nejlépe dokládají opět slova samotného prezidenta Beneše,
pronesená v březnu 1944 na jednání s Josifem Stalinem: „… je nutné vystěhovat především
německou buržoazii“.474
11. května 1945, tedy pouhý den po svém příletu do Prahy, vydala československá
vláda „Provolání vlády všem Čechům a Slovákům“, ve kterém se, mimo jiné, můžeme
471
ZNOJEMSKO, 27. 6. 1979, s. 4.
472
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo - zápisy, karton číslo 1, zápis z 11. května 1945.
473
Václav KURAL: Místo společenství konflikt!, Praha 1994, s. 217 nn.
175
dočíst, že: „ … Nová republika bude státem Čechů a Slováků. Němce a Maďary, kteří se tak
těžce prohřešili proti našim národům a republice, budeme považovati za zbavené státního
občanství a přísně je potrestáme. Národní výbory nechť s tím začnou ihned…“.475
Mocenské orgány tedy začaly plnit vládní nařízení a zahájily tak proces
degermanizace, probíhající od května 1945 až do září 1946. Celý proces je možné rozdělit
do tří etap, lišících se pouze formou, a nikoliv obsahem.
6.1.2. 1. ETAPA (8. KVĚTNA – 2. SRPNA 1945)
První etapu poválečné čechizace Znojma je možné časově ohraničit německou
kapitulací, eventuálně převzetím města
8. května 1945 a ukončením postupimské
konference 2. srpna téhož roku. Pro tuto etapu je typický tzv. divoký odsun, nebo lépe
vyhnání, neboť obyvatelstvo německých
obcí bylo v průběhu června,
nejpozději pak
v průběhu července, z větší části – bez jakýchkoliv právních předpisů – vyhoštěno
za
rakouské hranice.476
Kromě toho jsou v této době také zajištěni představitelé městské inteligence, zámožní
občané a přirozeně také funkcionáři různých státních či politických institucí, jež jsou pak
neprodleně dopraveni do internačního tábora 477 a okamžitě souzeni.478
Znojemští Němci spadali, stejně jako Němci z celého okresu, pod pravomoc
mimořádného lidového soudu, jenž byl zřízen na základě Dekretu prezidenta republiky o
474
Václav KURAL: citované dílo, s. 249.
475
Tomáš STANĚK: Odsun Němců z Československa 1945 – 1947, Praha 1992, s. 57.
476
Martin MARKEL: Nucené vysídlení Němců ze Znojemska, 1. část: květen 1945 – září 1946, Sborník VA
Brno, řada C – D 1/1997, s. 57.
477
Viz textové přílohy 63, 64 a 65.
478
Martin MARKEL: Nucené vysídlení Němců ze Znojemska, 1. část: květen 1945 – září 1946, Sborník VA
Brno, řada C – D 1/1997, s. 58.
176
potrestání
nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových
soudech z 19. května 1945.479
Z celkového počtu 674 žalob, projednávaných před tímto mimořádným
lidovým
soudem, se znojemských občanů týkalo pouze 77 žalob a všechny byly vzneseny na
základě zmíněného prezidentského dekretu.480 Projdeme-li jednotlivé případy, zjistíme, že
všichni obžalovaní byli souzeni nikoliv za konkrétní kriminální čin, ale pouze za příslušnost
k NSDAP, eventuálně k předválečné SdP, nebo za členství v jednotkách Freikorps z roku
1938. Z hlediska této
práce je zajímavá především
skutečnost, že z celkem devíti
nejnižších stranických funkcionářů (míněna NSDAP) patřili dva původně k německým
agrárníkům
a jeden dokonce k Německé křesťansko-sociální lidové straně.481
Ovšem ani ti, kteří nenáleželi k městské elitě, neměli být ušetřeni české pozornosti.
Jak vyplývá z protokolu ONV ve Znojmě ze dne 11. května 1945, byla všem Němcům ve
věku od14 do 60 let v případě mužů a ve věku od 15 do 55 let stanovena pracovní
povinnost od 7 do18 hodin a současně bylo rozhodnuto, že i oni budou zařazeni do
internačního tábora.482
ONV ve Znojmě navíc přijal rozhodnutí, podle kterého byli všichni Němci povinni
nosit na levé ruce 7 cm širokou pásku s označením N nebo RN (Němec nebo rakouský
Němec), že nesmí chodit po chodníku, navštěvovat biografy, kavárny, plovárny a sady a že
479
Martin MARKEL: Nucené vysídlení Němců ze Znojemska, 2. část: Mimořádný lidový soud ve Znojmě a
kauza Felix Bornemann, Sborník VA Brno, řada C – D 1/1999, s. 41.
480
Martin MARKEL: citované dílo, s. 43.
481
Martin MARKEL: citované dílo, s. 44.
482
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – zápisy, karton číslo 1, zápis z 11. 5. 1945.
177
mohou nakupovat pouze v přesně vymezených hodinách, přičemž je prodávající povinen
obsloužit nejprve české zákazníky.483
Samozřejmě nebyl zapomenut ani německý majetek - již 19. května 1945 byla podle
dekretu číslo 5/45 Sb. uvalena národní správa na veškerý německý majetek, 484 21. června
pak byla na základě dekretu číslo 12/45 Sb. zkonfiskována německá zemědělská držba a
o den později bylo podle vyhlášky ministerstva financí zabaveno veškeré německé jmění
z účtů, vkladů a z bezpečnostních schránek.485
Nutno podotknout, že tohle všechno bylo oficiálně schváleno a že to
bylo zcela
v intencích národnostní politiky tehdejší vlády.
Ovšem kromě oficiálně schválených akcí byla intenzívně podporována také „iniciativa
zdola“. Právě tato spontánní revoluční spravedlnost byla zřejmě příčinou sebevraždy celé
rodiny Budischowských (Otto Budischowsky, jeho manželka a obě děti) a několika dalších
manželských párů, stejně jako mohla být příčinou smrti Msgr. Raimunda Kobzy, ředitele
německého reálného gymnasia, který byl, s největší pravděpodobností, zavražděn
rabujícími Čechy. 486
Tzv. spontánní exploze revoluční a sociální spravedlnosti
vyvolávající v řadách znojemských Němců značné obavy
českého národa,
z následného vývoje, nebyla
zřejmě úřadům proti mysli, neboť právě v důsledku těchto obav začínají znojemští Němci
opouštět město a „dobrovolně odcházejí“ do Rakouska. Aby tyto „dobrovolné odchody“
nebyly nijak komplikovány, vydává ONV ve Znojmě 16. května 1945 (sic!) směrnici, v níž
se zcela jasně říká, že německým státním příslušníkům nesmí být činěny žádné potíže při
přechodu hranic směrem do Rakouska. Navíc se v této směrnici můžeme dočíst, že budou-
483
484
485
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – zápisy, karton číslo 1, zápis z 11. 5. 1945.
Martin MARKEL: citované dílo, 1. část, s. 57.
178
li němečtí státní příslušníci vyžadovat potvrzení, že proti jejich odchodu není sebemenších
námitek, má jim takovéto potvrzení neprodleně vystavit MNV ve Znojmě. 487
Také další akce, tzv. znojemský pochod smrti, se odehrála s tichým souhlasem ONV
ve Znojmě. 21. května
1945 nahnali partyzáni za podpory pořádkových sil na dnešní
Masarykovo náměstí přibližně 3 500 Němců a odtud je pak hnali až na státní hranici.
V odpoledních hodinách téhož dne pak bylo dalších 6 000 lidí přesunuto do sběrného
tábora na Pražské ulici, kde jim bylo oznámeno, že nechtějí-li být dále internováni, musejí
nejpozději do 10 hodin následujícího
dne opustit město. Přibližně
polovina
takto
shromážděných skutečně druhý den ráno po kontrolou partyzánů odešla. 488
6.1.3. 2. ETAPA (2. SRPNA 1945 – LEDEN 1946)
Přestože na postupimské konferenci intervenovaly vítězné mocnosti ve prospěch
nenásilného a civilizovaného řešení (může-li být etnická
čistka
ovšem
civilizovaná) ,
protiněmecké akce se nejenom nezastavily, ale dokonce se začaly stupňovat.
Již
3. srpna 1945 se na dnešním Horním náměstí konalo veřejné protiněmecké
shromáždění, kterého se zúčastnilo asi 2 000 lidí. K demonstrantům postupně promluvili
zástupci jednotlivých politických
stran (s výjimkou
Československé strany lidové),
představitelé odborového hnutí, Svazu osvobozených protifašistických bojovníků a Svazu
československé mládeže. Bez ohledu na politickou příslušnost požadovali všichni řečníci
co možná nejrychlejší ukončení
procesu degermanizace,
závěrečné rezoluce, adresované prezidentu Benešovi.
což se projevilo i
v textu
489
486
KOLEKTIV AUTORŮ: Weil Sie Deutscher sind, …, Stuttgart 1967, s. 119 nn.
487
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo, karton číslo 2, inventární číslo 51.
488
Hans HAAS: Konec německo-české symbiózy na jižní Moravě, In: Kultury na hranicích, Vídeň 1995, s.
305.
489
Viz textová příloha číslo 67. MZA BRNO, fond Zemský národní výbor Brno – presidium, signatura 1, karton
číslo 171, inventární číslo 190.
179
I v průběhu léta byly Němcům znesnadňovány životní podmínky – stále vyšší pracovní
normy, speciální dávky potravin a přirozeně také každodenní šikanování, psychický a
fyzický teror – to vše je mělo přimět k co nejrychlejšímu „dobrovolnému odchodu“ z města.
Nutno ovšem přiznat, že v tomto případě, pravděpodobně díky spojeneckým intervencím,
se oficiální místa snažila tento postup alespoň trochu mírnit, jak, kromě fonogramu ZNV
v Brně,490 dokládají přípisy ONV ve Znojmě z 6. a z 11. října 1945. 491
Ve druhé etapě čechizačního procesu bylo také dokončeno konfiskování německého
majetku – podle dekretu číslo 108/45
Sb. byl totiž 25. října zabaven zbývající, tzn.
průmyslový, městský a movitý majetek.492
6.1.4. 3. ETAPA (LEDEN - ZÁŘÍ 1946)
Třetí etapa čechizace měla charakter
železničních
(obvykle
organizovaného
vysídlování formou
transportů. Odsunovaným Němcům byla s určitým
časovým předstihem
1 týden) doručena oficiální úřední
výzva, podle níž se
stanovenou dobu na shromaždiště, odkud pak
nejpozději do měsíce zařazeni do transportu.
Pro každý
měli dostavit ve
byli přemístěni do sběrného tábora a
493
vypravený transport existoval
jmenný seznam podle rozdělení
do
jednotlivých vagónů, uvádějící pořadové číslo, jméno v počeštěné podobě, stáří, pohlaví,
poněkud
zbytečnou
rubriku
národnost,
trvalé
bydliště,
zaměstnání
a jako poslední opět zcela zbytečnou rubriku „kam by si přál“. Zbytečnou proto, že všech
13 transportů vypravených ze Znojma, směřovalo, zcela bez výjimky, do Bavorska.
494
490
491
Viz textové přílohy číslo 69 a 70. SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – presidium, karton číslo 3, složka
18.
492
Martin MARKEL: citované dílo, 1. část, s. 57.
493
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – odsun Němců, kartony číslo 601 - 613.
494
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – odsun Němců, karton číslo 603.
180
Jednotlivé
seznamy bylo možné kontrolovat také díky tzv. rozkazům k odsunu Němců,
které obdržela každá odsunovaná rodina.
Transporty
byly
ze
495
Znojma
vypraveny
v následujících
termínech
a v následujícím složení: 496
Transport
Datum
I.
28. 02.
1 195
Původ vysídlenců
Znojemsko
Ostatní ČSR
Sudety
Protektorát
1 187
0
7
II.
07. 03.
1 200
1 200
0
0
0
III.
27. 03.
1 195
1 194
0
1
0
IV.
07. 04.
1 200
1 200
0
0
0
V.
27. 07.
970
950
0
0
0
VI.
08. 05.
1 166
1 153
5
8
0
VII.
01. 06.
1 215
1 205
3
6
1
VIII.
10. 06.
601
583
16
2
0
IX.
18. 06.
1 155
1 150
0
0
5
X.
07. 07.
1 198
1 192
0
6
0
XI.
07. 08.
1 174
1 127
28
19
0
XII.
23. 08.
1 205
1 179
15
11
0
XIII.
16. 09.
953
770
7
169
7
14 427
14 090
74
249
14
Celkem
Celkem
Německo
1
Znojemští Němci byli do jednotlivých transportů rozděleni následujícím způsobem:
I.
Muži
Ženy
236
574
498
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
XIII.
81
5
6
25
18
27
6
14
5
27
27
52
171
3
17
41
32
45
8
13
8
41
21
56
495
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – odsun Němců, karton číslo 603.
496
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo, karton číslo 611 - 613.
497
SOkA ZNOJMO, fond Sběrné středisko, karton číslo 3, inventární číslo 15.
181
497
Chlapci
40
11
1
3 499
1
Dívky
34
14
4
0
3 501
2
7
0
Celkem
884
277
13
26
70
54
81
14
2
2
0
3
0
5 500
0
9
1
1
10
1
7
31
14
87
49
120
Vzhledem k tomu, že na základě údajů ze sčítání lidu z roku 1930 žilo ve Znojmě 8
347 Němců
502
, znamená to, že v rámci tzv. organizovaného odsunu bylo vystěhováno
pouze 20, 606% obyvatelstva. Uvážíme-li údaj pozdější, pak bude toto číslo ještě mnohem
nižší.
V letech 1945 – 1946 proběhla v Československé republice národní revoluce, kterou
můžeme označovat jako vysídlení, nucené vysídlení, vyhnání nebo jako etnickou čistku.
Ale mnohem důležitější než samotné pojmenování jsou následky tohoto procesu na další
vývoj země.
Při hodnocení důsledků můžeme začít u kultury, tedy u oblasti, která není obvykle
považována za příliš důležitou. Nucené vysídlení německy mluvícího obyvatelstva vedlo
v pohraničních oblastech k přerušení kulturní kontinuity a s mírnou nadsázkou řečeno i
k zániku regionální kultury.
Další oblastí
může být ekonomika. Ztráta
sudetských Němců, kteří před válkou
vytvářeli 60% hrubého národního produktu, se v ekonomice zákonitě projevit musela. A
projevila se jejím ochromením. Ochromením, které nemohlo být odstraněno ani různými
dvou
či víceletými českými plány na
obnovu poválečné ekonomiky, ani příchodem
repatriantů z Jugoslávie, Rumunska nebo z Podkarpatské Rusi. A změnu nemohla přinést
498
Nejstarší členkou tohoto transportu byla Augusta Götzová, bytem Jarošova 23, rok narození 1850.
499
Nejmladším členem tohoto transportu byl Leonhard Kühn, bytem U zeleného stromu108, rok narození
1946.
500
Nejmladším členem tohoto transportu byl Bedřich Ebert, bytem Na kopečku 9, rok narození 1946
501
Nejmladší členkou tohoto transportu byla Renata Böhmová, bytem Bratří Čapků 3, rok narození 1946.
502
Josef BARTOŠ, Jindřich SCHULZ, Miloš TRAPL: citované dílo, s. 40
182
ani tzv. druhá vnitřní kolonizace, neboť osídlenci, obsazující po roce 1945 Sudety, si ke
svému novému majetku nedokázali vytvořit adekvátní vztah – ať již vlastní vinou nebo
v důsledku komunistického převratu v roce 1948.
Ovšem nejvíce se absence německého etnika projevila v oblasti politiky. Problém však
v tomto případě není jenom
v nuceném vysídlení, nýbrž v „zařazení“ českých Němců.
Stačí si pozorně přečíst jednotlivé Benešovy dekrety a je jasné, že i kdyby k nucenému
vysídlení nedošlo, stali by se ze sudetských Němců občané 2. – 3. kategorie, tzn. lidé zcela
bezprávní a bez sebemenšího vlivu na politické dění.
Z hlediska tzv. velké politiky by se
téměř nic nezměnilo, ale sudetským Němcům by zůstal alespoň vliv na politiku komunální.
A pokud si uvědomíme složení německého politického spektra, je zřejmé, že spoluúčast
sudetských Němců na politickém životě poválečného Československa by s největší
pravděpodobností znesnadnila, ne-li dokonce znemožnila komunistický puč v roce 1948.
7. ZÁVĚR
Závěrečné shrnutí procesu vývoje česko-německých vztahů ve Znojmě a ve
znojemském regionu v letech 1918 – 1938 přináší konstatování, že se jmenovaný proces ve
zmíněném prostoru nijak neodlišuje od základních podob, jež byly popsány ve stávajících
výzkumech, týkajících se celé ČSR. Budeme-li se tedy ptát po specificích, pak se netýkají
podoby procesu vývoje vzájemných vztahů, nýbrž intenzity zásahů jednotlivých politických
subjektů (zejména pak německých negativistických stran), jež ve zvolené oblasti působily.
Shrnující pohled na vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě a ve znojemském
regionu v letech 1918 – 1938 přináší tedy následující pohled. Z celého textu naší studie lze
vyčíst čtyři základní období, v nichž se česko-německé vztahy měnily a utvářely.
1. Vznik samostatné ČSR a období tzv. budování státu, kdy se znojemští Němci cítí být
omezeni ve svém právu na sebeurčení, stejně jako ve svém právu svobodně si zvolit zemi,
183
ve které chtějí žít. Období, kdy jsou všechny německé politické subjekty v opozici proti
etablující se nové státní moci, období, kdy se právě tato nová státní moc snaží o umělou
čechizaci regionu.
2. Období mezi léty 1923 – 1929, tzn. období, kdy dochází k jakémusi uklidnění vztahů
mezi Čechy a Němci. Doba, kdy většina německých politických stran a hnutí ukončuje
politiku negativismu a volí raději spolupráci s československou vládou a kdy na pozicích
vyhraněného negativismu zůstávají pouze DNSAP a DNP.
3. Období mezi léty 1929 – 1933, přesněji tedy období od vypuknutí velké hospodářské
krize do nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. V této době, zejména díky
dopadům hospodářské krize na německé obyvatelstvo v době, kdy se zbytek Evropy již
„začínal vzpamatovávat“, využívají němečtí negativisté srovnání československé vlády, jež
dle jejich názoru není schopna hospodářské krizi čelit s ekonomickou situací v Německu a
tímto velmi zjednodušeným srovnáváním získávají na popularitě.
4. Léta 1933 – 1938, tzn. období, kdy se negativistické strany, transformované po svém
zákazu nejprve do SHF a následně do SdP, dostávají na svůj mocenský vrchol,
symbolizovaný vítězstvím ve volbách (co do počtu hlasů, nikoliv co do počtu získaných
mandátů), období, které vrcholí postoupením 1/3 československého území Německu.
Právě postoupení Sudet a jejich následné vojenské obsazení německou Wehrmacht
pak představuje začátek konce česko-německého soužití a soupeření nejenom ve Znojmě a
ve znojemském regionu, ale v rámci celé republiky, neboť výsledkem již zmíněného českoněmeckého soužití a soupeření bylo poválečné vysídlení Němců. Ovšem poválečné
vysídlení Němců neznamenalo jenom konec dlouholetého soužití a soupeření, ale také
pokles poměru vesnického obyvatelstva, růst urbanizace na úrovni maloměst a zánik
selského stavu. A tento destrukční proces znamenal také zánik přirozené, respektive
tradiční lidové kultury jihomoravský Němců.
184
Shrnující pohled nám ve zkratce přiblížil proces vývoje česko-německých vztahů ve
Znojmě a ve znojemském regionu, stejně jako jeho násilné ukončení. Tehdejší norma, že je
možné na základě státního zásahu člověka připravit nejenom o jeho vlastnictví, ale i měnit
jeho bydliště podle zájmů mocenské majority (ať již české či německé) a vnucovat mu
identitu a názor na svět, je charakteristická pro režimy, utvářené na území českých zemí
mezi léty 1938 - 1989. V polovině 20. století dosahoval nacionalismus svého vrcholu a
budování homogenního národního státu představovalo jednu z nejvyšších hodnot, které
byla tehdejší společnost ochotna obětovat velmi mnoho, včetně resignace na respektování
institutu osobní svobody, svobody projevu a především pak svobody osobního vlastnictví,
tzn. právě těch institutů a hodnot, jež kdysi stály při zrodu moderní občanské a současné
také národní společnosti. Většina společnosti se byla ochotna podřídit centrálnímu řízení,
zasahujícímu do všech součástí lidského života. Mnohé procesy, probíhající za německého
nacionálně-socialistického
režimu
a
následné
československé
národně-socialistické
revoluce (plynule přecházející v komunistický režim), měly tedy destrukční charakter a
poválečné vyhnání Němců bylo pouze jedním z komponentů destrukce tradičních
skutečností v českých zemích.
Můžeme se přirozeně ptát na oprávněnost, legitimitu této destrukce, probíhající od
roku 1938 do roku 1949. Při nestranném pohledu je však nutné konstatovat, že by se
v takovémto případě jednalo o špatně položenou otázku, neboť pohled nezúčastněného vidí
jen vítěze a poraženého, ať už se jedná o celé národy, nebo pouze o jednotlivce. Dotaz po
oprávněnosti pak logicky implikuje také správnost. Pro vítěze zajistila legitimitu, správnost
v první fázi konstrukce ideje založené v roce 1918 na dichotomii hodný, chudý a třista let
trpící Čech kontra zlý a bohatý Němec, jehož je nutné odkázat do patřičných mezí. O dvacet
let později se role vyměnily a je utvořena dichotomie zlý a zpupný český zbohatlík versus
diskriminačními zákony a nařízeními postihovaný Němec. A již o sedm let později je zde
185
dichotomie poslední – hodný, chudý a trpící Čech kontra zlý, bohatý a především zradivší
Němec, jenž došel zaslouženého trestu.
Tento trest - vyvlastnění a vystěhování – však byl pro Němce nelegitimní, a sice na
základě konstrukce o porušení práva na sebeurčení v roce 1918 a následné začlenění do
československého státu, podle níž získali právo na vypovězení loajality ke státu a tak je
tento stát ani nebyl oprávněn po roce 1945 jakkoliv trestat.
Česká i německá konstrukce však nejsou ničím jiným, než výsledkem historických
procesů v totalitních režimech v polovině 20. století. V totalitních režimech, jež destruovaly
základní hodnoty občanské společnosti. Nezbývá tedy než konstatovat, že jakékoliv násilné
vystěhování a vyvlastňování obyvatelstva je v jakékoliv situaci zcela nepřípustné a
nespravedlivé, byť je historiky vysvětlováno a chápáno.
186
8. TEXTOVÉ PŘÍLOHY
1. Žádost JUDr. Viléma Veleby okresnímu hejtmanství ve Znojmě
2. Vyřízení Velebovy žádosti
3. Rezoluce ze shromáždění v Únanově ze dne 1. 9. 1918
4. Složení Národního výboru znojemského
5. Složení Okresního národního výboru ve Znojmě
6. Jednotlivé odbory ONV a jejich zástupci
7. Prohlášení německému lidu na jižní Moravě
8. Přípis ONV ve Znojmě z 5. 11. 1918 určený starostům českých obcí
9. Přípis ONV ve Znojmě starostovi Princovi z Hlubokých Mašůvek
10. Přípis ONV ve Znojmě číslo 2 053
11. Přípis ONV ve Znojmě číslo 2 054
12. Memorandum ONV ve Znojmě vládě Československé republiky
13. Telegram znojemskému starostovi Hommovi
14. Vojenské síly pro znojemskou operaci
15. Odpověď na depeši ZVV v Brně z 11. 12. 1918
16. Odpověď vrchnímu vojenskému velitelství v Praze ze 13. 12. 1918
17. Telegram ONV ve Znojmě ZVV v Brně a MNO v Praze
18. Telegram německého krajského hejtmanství ZVV v Brně a MNO v Praze
19. Telegram ZVV v Brně německému krajskému hejtmanství z 15. 12. 1918
20. Telegram německého krajského hejtmanství ZVV v Brně z 15. 12. 1918
21. Depeše ZVV v Brně německému krajskému hejtmanství
22. Telegramy setníka Švendy ZVV v Brně a brněnskému posádkovému velitelství
23. Projev JUDr. Viléma Veleby na schůzi správní komise
24. Marešův překlad Velebova projevu na schůzi správní komise
25. Vyhláška ředitele Farského
26. Leták jihomoravským Němcům
27. Kandidátní listina Deutsche Volkspartei pro první obecní volby
28. Seznam členů znojemského obecního zastupitelstva po 11. 4. 1920
29. Seznam členů znojemské obecní rady, zvolené 23. 7. 1920
30. Výsledky prvních parlamentních voleb v politickém okrese Znojmo
31. Vyhláška o připravovaném sčítání obyvatelstva
32. Vyhláška s pokyny ke sčítání lidu
33. Místní vyhláška o připravovaném sčítání obyvatelstva
34. Seznamy sčítacích komisařů a revizorů
35. Článek z Lidových novin z 16. 2. 1921
36. Hlášení městské rady ze 17. 2. 1921
37. Hlášení městské rady z 21. 4. 1921
38. Kandidátní listiny DNP a DNSAP pro obecní volby 28. 9. 1924
187
40. Seznam členů znojemské městské rady, zvolené 15. 4. 1925
41. Kandidátní listina DNP pro volby do okresního zastupitelstva 2. 12. 1928
42. Kandidátní listina DNSAP pro volby do okresního zastupitelstva 2. 12. 1928
43. Seznam členů okresního zastupitelstva, zvoleného 3. 12. 1928
44. Kandidátní listina des Deutschen Volksverbandes pro volby do zemského zastupitelstva 2. 12. 1928
45. Die Deutsche Einheitsliste – kandidátní listina pro obecní volby 7. 4. 1929
46. Die Deutsche Einheitsliste – předvolební leták
48. Seznam členů znojemské městské rady, zvolené 7. 5. 1929
49. Předvolební provolání z 18. 5. 1935
50. Kandidátní listina SdP pro volby do okresního zastupitelstva 26. 5. 1935
51. Kandidátní listina SdP pro volby do zemského zastupitelstva 26. 5. 1935
52. Kandidátní listina SdP pro obecní volby 20. 10. 1935
53. Složení obecního zastupitelstva po obecních volbách 20. 10. 1935
54. Složení městské rady, zvolené 11. 3. 1936
55. Program Henleinovy návštěvy v Hodonicích a v Tasovicích 4. a 5. 9. 1937
56. Účastníci posledního zasedání městské rady 7. 10. 1938
57. Vývoj názvů některých znojemských ulic v letech 1918 – 1945
58. Program krajského shromáždění NSDAP ve Znojmě
59. Seznam padlých znojemských Němců v letech 1939 – 1940
60. Složení ONV ve Znojmě k 20. 6. 1945
61. Složení ONV ve Znojmě k 1. 8. 1945
62. Internační tábor ve Znojmě – obecná charakteristika
63. Internační tábor ve Znojmě – styk s Němci
64. Internační tábor ve Znojmě – seznam zemřelých
65. Internační tábor ve Znojmě – vyšetřující komise
66. Dekret o uvalení národní správy
67. Text rezoluce ze 3. 8., odeslané prezidentu Benešovi
68. Fonogram ZNV Brno o okamžitém zastavení odsunu Němců
69. Přípis ONV ve Znojmě z 6. 10. 1945
70. Přípis ONV ve Znojmě z 11. 10. 1945
188
1. Žádost JUDr. Viléma Veleby okresnímu hejtmanství ve Znojmě 503
C. a k. okresní hejtmanství ve Znojmě
Český politický spolek okresu znojemského zastoupen svým starostou JUDr. Vilémem Velebou,
advokátem ve Znojmě ohlašuje, že svolává na den 1. září 1918 na 2. hodinu odpolední schůzi spolkovou do
Únanova v hostinci Čtveráčkově číslo 9, na kterou jsou pozváni poslanci za znojemský okres a sice pánové
Havlík, Kuchyňka, Stejskal a Svoboda a jeden poslanec za český poslanecká svaz na říšské radě. Schůzi
předcházeti bude průvod po obci s hudbou.
Řečníci promluví o časových otázkách českého národa, vrcholících ve zřízení českého státu, tak, jak
obsaženo jest v resoluci poslanců českých na říšské radě 30. V. 1917 přednesené, jakož i v deklaraci
tříkrálové ze 6. I. 1918.
Obsahu nelze předem podat, ale tenor řečí bude se patrně točit kol těchto dnes v českém životě tolik
přetřásaných otázek.
Zároveň se žádá za povolení průvodu, který má býti sestaven na křižovatce silnic z Únanova do Plavče
a Tvořihráze v Únanově a má se ubírat do obce Únanova.
Průvod počne ve 2 hodiny a hned po průvodu bude se odbývati schůze.
Schůze bude oznámena plakáty obsahu dle přiloženého vzorce, za jehož povolení se současně žádá.
Za český politický spolek okresu znojemského,
starosta: JUDr. Vilém Veleba
503
189
2. Vyřízení Velebovy žádosti 504
C. a k. okresní hejtmanství ve Znojmě
Č. 26 960
Únanov – schůze
Ve Znojmě, dne 25. srpna 1918
Ctěnému českému politickému spolku okresu znojemského, k rukám pana
Dra. Viléma Veleby, předsedy a advokáta ve Znojmě.
Vyřizuje se žádost ze dne präs. 14. srpna 1918 uděluji dle § 6. odst. B zákona ze dne 5. května 1869 č.
ř. z. 66 povolení k uspořádání veřejné schůze na den 1. září 1918 o 2. hod. odpoledne ve vnitřních
místnostech hostince Čtveráčkova číslo 9 v Únanově.
Toto povolení činí se však závislým na přesném dodržení následujících podmínek:
1. Jako řečníci na této schůzi smějí vystupovati výlučně jen poslanci volebního okresu znojemského a to
pánové: Havlík, Kuchyňka, Svoboda a Stejskal. Jiné osoby jako řečníci vystupovati nesmějí.
2. Jako resoluce smí být přijata jen ona, která byla v osnově dne 24. srpna 1918 panem Drem. Vilémem
Velebou předložena.
3. Za přesné dodržení těchto podmínek, jakož i za dodržení veřejného klidu a pořádku při a po schůzi činí se
pan předseda spolku dr. Vilém Veleba osobně odpověden.
4. Toto povolení k uspořádání schůze může se za každé chvíle odvolati. Zároveň se povoluje vyvěšení
plakátů tuto schůzi oznamujících dle knihtiskárnou Josefa Jahody v Mor. Budějovicích sem předloženého
vzoru.
Naproti tomu zamítá se žádost za povolení pořádání průvodu za příčinou této schůze, vzhledem na
přesné znění zmíněného zákonného ustanovení, dle kterého průvody, pokud nespadají pod ustanovení § 5.
zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. ř. z. 135 vůbec se pořádati nesmějí.
Proti tomuto rozhodnutí lze podati odvolání na C. a k.místodržitelství v Brně během 8mi dnů počínaje
dnem, který následuje dni doručení tohoto rozhodnutí, u okresního hejtmanství ve Znojmě.
C. a k. okresní hejtman
504
190
3. Rezoluce ze shromáždění v Únanově ze dne 1. 9. 1918 505
„My, občané českého Znojemska shromáždění na schůzi v Únanově dne 1. září 1918 vyslechnuvše svoje
poslance zemské i říšské Havlíka, Kuchyňku, Stejskala a Svobodu prohlašujeme jednomyslně: Všichni svorně
připojujeme se ku památným projevům zástupců českého národa ze dne 30. května 1917 a ze dne 6. ledna
1918 a slavnostně přísaháme, národní přísahu složenou dne 13. dubna 1918 na shromáždění zástupců
celého národa v královské Praze. Tak slibujeme a na tom věrně trváme.“
505
191
4. Složení Národního výboru znojemského 506
Předseda:
JUDr. Vilém Veleba
1. místopředseda:
JUDr. Josef Stavěl
2. místopředseda:
Josef Rudolecký
1. jednatel:
JUDr. Joža Koliáš
2. jednatel
JUDr. Josef Mareš
3. jednatel
řídící učitel Jaroslav Rauš
Hospodář:
Rudolf Stloukal
Pokladník:
Ladislav Šána
506
192
5. Složení Okresního národního výboru ve Znojmě 507
Předsednictvo:
Předseda:
JUDr. Vilém Veleba
1. místopředseda:
JUDr. Josef Stavěl
2. místopředseda:
Josef Rudolecký
1. jednatel:
JUDr. Joža Koliáš
2. jednatel
JUDr. Josef Mareš
3. jednatel
řídící učitel Jaroslav Rauš
Hospodář:
Rudolf Stloukal
Pokladník:
Ladislav Šána
Členové za Znojmo:
Jakš, Farský, Müller, Coufal, Szafran, Kašpárek
Členové ze znojemského venkova:
Princ, Kuchyňka, Špalek, Cidlík, Marák, Domínek
Referenti a spolupracovníci ONV:
Rokos, Kraus, Krejčí, Smejkal, Kraus, Fischl, Stehlík, Klanica, Chvátal
Později byli kooptováni:
Pipek, Voltr, Dr. Charvát, Vilímek, Slavata
507
193
6. Jednotlivé odbory ONV a jejich zástupci 508
Odbor politický:
Veleba, Stavěl, Koliáš, Mareš
Odbor vojenský:
Coufal, Szafran, Mareš, Koliáš
Odbor finanční:
Šána, Farský, Mareš, Rokos
Odbor hospodářský a zásobovací:
Rudolecký, Koliáš, Rauš, Stloukal, Šána, Smejkal
Odbor úřednický:
Mareš, Šána, Chvátal, Charvát, Slavata
Odbor železniční:
Klanica, Jakš, Mareš, Kašpárek, Krejčí
Odbor novinářský:
Farský, Rudolecký, Kraus, Charvát
Odbor sociální:
Coufal, Szafran, Mareš, Koliáš
Odbor školský:
Marák, Farský, Rauš
508
194
7. Prohlášení německému lidu na jižní Moravě 509
Německému lidu na jižní Moravě!
V neděli dne 3. listopadu shromáždili se říšští a zemští poslanci německé jižní Moravy ke krajskému
shromáždění ve Znojmě a dohodli se na něm na tomto usnesení:
My, německo-rakouským lidem našeho území podle všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva
zvolení poslanci, v této době jediní oprávnění zástupci našeho lidu, shromáždili jsme se v době všeobecné
tísně našeho domova a našeho lidu, když byl druhý národ, obývající dosavadní korunní zem markrabství
moravské, přerušil s námi veškeré politické a především hospodářské soužití, k tomuto prozatímnímu
krajskému shromáždění, abychom na podkladě uznaného principu o sebeurčení národů zřídili v našem kraji
uspořádanou správu a tak sebe, svoje rodiny a svoje potomky ochránili před cizí nadvládou, před
hospodářským zničením a sociálním rozkladem.
Prozatímní krajské shromáždění ustavilo se v neděli 3. listopadu 1918 v radnici města Znojma a
dohodlo se na těchto usneseních:
I.
1. Ve jménu lidu a území které zastupuje, prohlašuje ustavující krajské shromáždění souhrn obcí
politický okres Hustopeče:
Hustopeče, Starovice, Kurdějov, Ledce, Nové Mlýny, Popice, Přítluky, Zaječí, Strachotín, Vojkovice;
politický okres Dačice:
Staré Hobzí, Český Rudolec, Holešice, Hostkovice, Vlastkovec, Lidéřovice, Lipolec, Maříž, Marketa,
Modletice, Mutná, Mutišov, Nové Sady, Peč, Písečná křesť., Písečná žid., Chvaletín, Cizkrajov, Slavětín,
Stálkov, Stoječín, Dolní Radíkov, Vnorovice, Urbaneč, Václavov, Bolíkov, Slavonice;
politický okres Hodonín:
Břeclav křesť., Břeclav žid.;
politický okres Moravské Budějovice:
Danšovice, Dešná, Vratěnín, Flandorf, Lubnice, Korolupy, Lovčovice, Mešovice, Plavčovice, Chvalkovice,
Rancířov, Hluboká, Uherčice, Bělčovice, Županovice;
politický okres Moravský Krumlov:
Našiměřice, Babice, Damnice, Chlupice, Kubšice, Hostěradice, Kašenec, Jiřice, Želovice, Kadov, Lidměřice,
Miroslav křesť., Miroslav žid., Míšovice, Skalice, Suchohrdly, Dolenice, Olbramovice;
politický okres Mikulov:
Perná, Prátlsbrun, Trnové Pole, Lednice křesť., Lednice žid., Drnholec, Branišovice, Frélichov, Kolenfurt,
Dobré Pole, Němčičky, Klentnice, Kupařovice, Litobratřice, Loděnice, Malešovice, Nová Ves, Milovice,
Medlov, Smolín, Mušov, Nejdek, Nový Přerov, Novosedly, Mikulov, Mikulov žid., Horní Věstonice, Odrovice,
Bavory, Pouzdřany, Pohořelice křesť., Pohořelice žid., Pavlov, Pravlov, Pulgary, Šumice, Troskotovice, Dolní
Dunajovice, Dolní Věstonice, Cvrčovice, Sedlec, Pasohlávky, Vlasatice;
politický okres Znojmo:
509
Hieronymus OLDOFREDI: citované dílo, s. 11n
195
soudní okres Vranov - Starý Petřín, Chvalatice, Vracovice, Vranov, Frejštejn, Jazovice, Lančov, Liliendorf,
Lukov, Milíčovice, Nový Petřín, Horní Břečkov, Podmýče, Šafov křesť., Šafov žid., Štítary, Onšov, Stálky,
Čížov;
soudní okres Jaroslavice - Hrádek, Fryšava, Hrabětice, Velké Křídlovice, Dyjákovice, Hrušovany, Hevlín,
Jaroslavice, Křídlůvky, Oleksovičky, Micmanice, Mackovice, Božice, Pravice, Šanov, Valtrovice, Čule;
soudní okres Znojmo - Starý Šaldorf, Podmolí, Bohunice, Borotice, Německé Konice, Derflice, Sedlešovice,
Nesachleby, Vranovská Ves, Kyjovice, Ječmeniště, Hnánice, Oleksovice, Krhovice, Heřmanov, Hodonice,
Havraníky, Chvalovice, Dyjákovičky, Dobšice, Lechovice, Mansberk, Milfroň, Načeratice, Nový Šaldorf,
Oblekovice, Bantice, Hradiště Svatého Hypolita, Popovice, Práče, Prosiměřice, Bohumilice, Strachotice,
Želetice, Šakvice, Šatov, Tasovice, Stošíkovice, Těšetice, Vrbovec, Vítonice, Suchohrdly;
městská obec Znojmo
pod jménem „Německý kraj jihomoravský (Deutschsüdmährischer Kreis) za oddělené správní území
státu Německé Rakousko, provádí tím přistoupení k německorakouskému státu, uznává ústavodárné národní
shromáždění Německého Rakouska konané v pondělí dne 21. října v zemském domě ve Vídni, za svou
nejvyšší zákonodárnou korporaci a jí ustanovené úřady jako úřady nadřízené a prohlašuje usnesení této
korporace, jakož i nařízení těchto úřadů pro sebe, jakož i pro celý tímto krajským shromážděním zastoupený
lid a kraj za závazná bez jakýchkoli výhrad.
2. Německý kraj jihomoravský provádí své připojení na korunní zem Dolní Rakousy, slibuje sdíleti její osudy v
nezlomném soužití a bratrské solidaritě a očekává, že její zákonité zastoupení tento slib přijme a že jej bude
ve stejném duchu opětovati.
II.
Krajské shromáždění určí ze svého středu tříčlenný krajský výbor a ten volí krajského hejtmana. ti
povedou až do převzetí území kraje zeměpanskou autonomní správou země dolnorakouské jeho vnitřní
správu, jakož i jeho zastoupení navenek.
Na podkladě uvedených usnesení přikročilo krajské shromáždění ihned k volbě činovníků a zvolilo
jednomyslně: ke krajským výborům pány poslance: Josefa Brunnera, statkáře v Hevlíně, státního radu Josefa
Luksche, statkáře v Loděnicích, státního radu Oskara Teufela, továrníka ve Znojmě. ti zvolili ze svého středu
pana státního radu Oskara Teufela za krajského hejtmana.
Německý kraj jihomoravský je tím stanoven jako samostatné správní území. Po jeho ustavení přijalo
krajské shromáždění tato usnesení:
1.
Krajský výbor se vyzývá, aby vhodně spravil národní shromáždění Německého Rakouska o tomto
ustavení a požádal jej o potvrzení provedené volby a o postavení nově zřízeného kraje a jeho
prozatímních zařízení pod ochranu celého národu.
2.
Dále se krajský výbor vyzývá, aby o této hotové události zpravil C. a k.vládu a vymohl převedení úřadů
a úředních orgánů tohoto území do služeb země dolnorakouské.
3.
Kdyby C. a k.vláda neprovedla ihned tento návrh, zakročí se u německorakouské státní rady, aby
uskutečnila mocí svého úřadu toto převedení.
4.
Protokol o usneseních krajského shromáždění bude uveřejněn vyvěšením ve všech obcích kraje.
196
Tato usnesení, na která přistoupili i přítomní zemští poslanci dotčených volebních krajů, se tímto podle
příkazu krajského shromáždění vyhlašují.
Znojmo, 3. listopadu 1918
Za prozatímní krajské shromáždění Německého kraje jihomoravského
krajský výbor:
státní rada poslanec
Oskar Teufel,
krajský hejtman
Josef Brunner
Josef Luksch
197
8. Přípis ONV ve Znojmě z 5. 11. 1918 určený starostům českých obcí 510
Vaše blahorodí!
Jelikož město Znojmo dosud se nepodrobilo rozkazům Národního výboru z Brna, byla nad městem
Znojmem vyhlášena blokáda.
Dokud se Vám nedá jiné nařízení, buďtež na všech cestách povozy prohledávány a zásilky jdoucí do
Znojma, které nemají písemného osvědčení od ONV ve Znojmě, buďtež zadrženy.
Za touto příčinou budiž zřízena z místních odborů stálá stráž.
O každém zadržení potravin jako bramborů, mouky a dále dříví atd. budiž nám neprodleně podána
zpráva.
Malé množství brambor, přibližně do 10 až 15 kilogramů, buďtež propuštěny. Taktéž menší množství
mléka, ovšem dokud snad nepřijdou další rozkazy. V hospodářském odboru ONV pracují členové P.
Rudolecký, Dr. Koliáš, Smejkal, Šána, Stloukal, Rauš z Přímětic a Cidlík z Citonic.
510
198
9. Přípis ONV ve Znojmě starostovi Princovi 7. 11. 1918 511
Zplnomocňujeme Vás, abyste v obci Hluboké Mašůvky zřídil obecní stráž sestávající z místních vojáků,
které rozdělte na tlupy asi po 4 až 5 mužích, kteří by bděli nad tím, by se dokud nad městem Znojmem jest
prohlášena blokáda, do města Znojma bez písemného povolení ONV ve Znojmě nedováželo aneb
nedonášelo.
Vy jako člen ONV můžete ve sporných věcech ihned rozhodnouti.
Obecní stráž jak se samo sebou rozumí musí poslouchati Vás v prvé řadě jako starostu obce a mimo tj.
Vám podřízena jako členu ONV.
511
199
10. Přípis ONV ve Znojmě číslo 2 053 512
Okresnímu národnímu výboru ve Znojmě.
Ježto ujednání týkající se zřízení české občanské stráže ve Znojmě bylo zrušeno, žádá se o vrácení 30
vojenských pušek a 900 ostrých nábojů, které byly 6. listopadu odevzdány panu nadporučíku Františku
Coufalovi.
512
200
11. Přípis ONV ve Znojmě číslo 2 054 513
Panu Dr. Velebovi jako předsedovi Okresního národního výboru ve Znojmě.
Vystavováním obrazů Wilsona, Masaryka atd. ve výkladech českých obchodů ve Znojmě, jakož i
provokačním pobíháním vojenských osob s československými kokardami a odznaky budí se v obyvatelstvu
velké
pohoršení.
Hromadí
se
stížnosti
na
to
a
podepsané
krajské
hejtmanství
je
v zájmu udržení klidu a pořádku nuceno žádati vás, abyste tyto pohoršující věci do zítřka,
23. listopadu 1918, odstranil. Kdyby nemělo být tomuto požadavku vyhověno, musela by být učiněna opatření,
jimiž by byly jak provokační dekorace výkladů, tak i provokačně vystupující vojsko ze Znojma odstraněny.
513
201
12. Memorandum ONV ve Znojmě vládě Československé republiky 514
Okresní národní výbor ve Znojmě dovoluje si podepsanou deputací přednésti naléhavou prosbu, aby z
důvodů v tomto memorandu obsažených co nejdříve bylo převzato město Znojmo
a tím i celá jihozápadní Morava, dosud svrchovanosti Československé lidové republiky se vzpírající, do správy
téže Československé lidové republiky a aby toto opatření bylo zajištěno posádkou dohodového vojska v síle
asi jedné setniny.
Důvody pro tuto žádost jsou tyto:
A. Politické:
1. Znojmo, město kdysi královské o 20 000 obyvatelích, a celá jihozápadní Morava se prohlásily pro
příslušnost k státu německo-rakouskému a byly jím přijaty. Znojmo je však sídlem všech politických, soudních,
finančních a poštovních úřadů pro celou jihozápadní Moravu. Také tyto úřady uchvátila vláda německorakouská a zřídila z moravských částí „Kreishauptmannschaft Südmähren". Poslance Teufela jmenovala
krajským hejtmanem a po jeho vzdání cizozemce hraběte Oldofrediho. Od úřednictva si vynutila přísahu
věrnosti, zdráhající se byli suspendováni. Uchvátila i budovy úřední a úřednictvo české z nich vykázala. Český
okres znojemský nemá takto hejtmanství (jen nejnutnější věci vyřizují dva podřadní úředníci v malé školní
třídě v dědině Příměticích), nemá soudu, nemá berního úřadu. Zmatek a škody vzniklé vyhazováním českých
úředníků z dotčených úřadů je veliký. České okresy nemají soudu krajského. Prozatímní připojení
k okresům jiným není z důvodů komunikačních v odstavci 4 uvedených možné. Jediná pomoc je možná.
obsazení Znojma.
2. Znojmo je politickou hlavou i německé části jihozápadní Moravy. Jen morálním nátlakem Znojma a
zvláště demagogickým působením zloducha Teufela, jenž německým lidem nazýván je Tiszou, prohlásila se
obecní představenstva německých obcí podyjských pro Německé Rakousko, ač lid v převeliké většině je pro
setrvání při Moravě a tím i při Československé republice. Čím déle trvá panství německo-rakouské ve Znojmě,
tím více by se upevňovalo zvláště z vlivu vojenské moci a z vědomí nynějšího vítězství nad snahami našimi.
Naopak brzkým obsazením Znojma se přesune i smýšlení německého lidu ve prospěch lidové republiky
naší.515
3. Jako německý venkov, tak závisí politicky na Znojmu i němectví v městech sousedních, v Jihlavě,
Slavonicích, Břeclavi, Hodoníně, v Moravském Krumlově, v Židlochovicích. Dosud vládnoucí nebo právě
Čechy sesazené německé menšiny v těchto městech jsou živeny ve svém odporu proti Československé
republice jen ze Znojma a nejsou si jisty, neb jen vojenskou mocí jsou v klidu udrženy, dokud Znojmo zůstává
německo-rakouským. Obsazením Znojma definitivně je zlomena německá vláda i v těchto městech a jejich
posádky jsou volné pro účely jiné.
4. Národní poměry ve Znojmě, ač o nich česká veřejnost žurnalisticky málo je informována (a proto jsou
podceňovány), jsou dne totožné s poměry politickými; obrátí se ihned ve prospěch náš, bude-li Znojmo v
brzku obsazeno, kdežto zhorší se, budou-li při delší německé samovládě dělníci, železniční zřízenci, úředníci
514
515
Osobně se domnívám, že tato věta je v určitém rozporu s větou předcházející, ve které je zdůrazněn zájem
většiny jihomoravských Němců na setrvání v nově ustavené republice.
202
nuceni uhnout se příkořím a vypovídání vystěhovat se do míst českých. Při brzkém obsazení Znojma
dosáhneme jistě nadpoloviční většiny české.
B. Důvody aprovizační a hospodářské
Z důvodů komunikačních uvedených za C je nutno Znojmo posuzovat jako středisko celé jihozápadní
Moravy; Znojemsko, Hrotovsko, Vranovsko, Budějovsko i Krumlovsko svážely hospodářské výrobky do
Znojma. Z jeho parních a říčních velkomlýnů se zásobami zásobovány nejen tyto okresy, ale i uhelná pánev
rosická mlýnskými výrobky. Vedle obilnin četné velkostatky a s nimi i rolnictvo má sta vagónových přebytků
brambor
a
surový
líh.
Kůže
se
sváží
do
jedné
ze
7 koželužen znojemských, v nichž jsou ohromné zásoby kůže. Cukrovary želeticko-hrušovanské mají jeden z
největších přídělů cukru na Moravě. Stejný význam mají dva pivovary znojemské. Továrny na výrobky hliněné
ve Znojmě (Dittmar)a v Kravsku zásobovaly Moravu a i do ciziny vyvážely. Rovněž významné jsou i cihelny s
roční výrobou 8 miliónů cihel, četné továrny na zpracování zeleniny a přádelna. Dříví z rozsáhlých lesů jest
jediné v kraji českém. Dokud trvá vláda německo-rakouská ve Znojmě, jsou všechny tyto hospodářské i
průmyslové výrobky pro Československou lidovou republiku ztraceny. Ze Znojma se nepropouští do státu
českého nic, nýbrž odváží se vše do Vídně a do Německého--Rakouska, jak dokazuje zabavení všech zásob
obilnin i mlýnských výrobků. Každý den zpoždění v obsazení Znojma je pro nás i pro Československou
lidovou republiku nenahraditelnou ztrátou; obsadit Znojmo co nejdříve, než zásoby obilnin, kůže aj. budou
vyvezeny, znamená zachránit obrovské bohatství naší Československé lidové republice.
C. Důvody komunikační
Z těchto důvodů prosíme o rychlé obsazení Znojma. Není v něm bezpečný náš majetek, a přece jsme
nuceni svážet sem své produkty. Všechny silnice ze všech okresů sousedních paprskovitě ústí ve Znojmě,
silnic příčných je velmi poskrovnu. Znojemské nádraží s personálem přes 1 000 osob s topírnami, s 2 sekcemi
pro udržování železničního svršku, s velkým materiálem jest nezbytné pro celé tyto kraje, nemají jiného. Od
trati Okříšky-Brno není jiné příčné dráhy až Znojmo-Hrušovany-Břeclav-Hodonín. Ta však je vyjma stanice
Břeclav a Hodonín v rukou Němců. Ježto jsou obsazeny Němci i stanice české v Citonicích a v Olbramkostele
až po Šumvald, není spojení s Prahou a pro obsazení Hrušovan, Fryšavy, Miroslavi není pro nás spojení s
Brnem. My jsme odříznuti od dovozu, kdežto vývoz náš se děje jen do Vídně. České stanice Grešlové Mýto a
Moravský Krumlov jsou - a to při cestách často jen polních - pro mnohé obce vzdáleny 18 až 26 kilometrů.
Těžké náklady na takovou vzdálenost jsou nemožné. Je tudíž pro nás co nejrychlejší obsazení Znojma
naléhavou nutností.
D. Důvody školské
Znojmo je důležité osvětové středisko celé jihozápadní Moravy. Rodiče přijíždějící do Znojma za
obchodem, k úřadům okresním, krajským, pohraničním (celním, vojenským, železničním), vyhledávají tu školy
střední pro studia svých dcer a synů. Význam Znojma jako střediska škol dokazuje řada německých škol, jež
jsou přeplněny českými dětmi a v nichž jsou duševně zmrzačovány a odnárodňovány. Jsou to měšťanské
školy, gymnasia, lycea pedagogia, odborné školy keramické, obchodní, rolnicko-vinařské. I v době násilné
německé nadvlády chodilo tu 350 dětí do české veřejné obecné školy (několik též do zimní hospodářské) a o
výchovu 300 dětí pečovala Matice znojemská ve 2 školách mateřských, 2 měšťanských a 1 dívčí škole
průmyslové. Tento jadrný základ české této pozice vzrostl v těchto dnech o 200 našich dětí z německé školy
přestoupivších, ale hlavním návalem se rozmnoží 850 českých duší ve škole po obsazení Znojma a
203
vyhlazením Teufelovy propagandy Německého Rakouska. Po přestoupení těchto dětí do českých škol, jsou
nyní malé a nedostatečné třídy přeplněny žactvem, vyučování musí být omezováno, aby se ho mohli zúčastnit
všichni žáci. v zájmu tak dlouho deptané a spoutané duše českého dítěte je nutné brzké obsazení Znojma. Až
spadne s lidu našeho strach z tušené msty německé, rázem se počeští půl Znojma.
E. Důvody finanční
Ve Znojmě působí 2 české peněžní ústavy, a to Vzájemná záložna a Moravsko-slezská banka, filiálka.
První je na místě od roku 1871, druhý od roku 1911. Tyto ústavy spravují svěřeného jmění, tj. vkladů, asi 10
000 000. V místních ústavech německých, jichž je 9 (z toho 2 filiálky cizích bank a 1 banka místní, založená v
poslední době pod firmou Südmährische Bank), jest uloženo ještě mnoho českých vkladů, které tím
okamžikem, kdy by správa města přešla do českých rukou, budou zajištěny pro naše podnikání, protože bude
snadnější přimět lid k převodům těchto vkladů do českých peněžních ústavů. Též obyvatelstvo osad ležících
jižně od Znojma (tedy osad německých) počalo by si více hledět styků s námi. Dá se přepokládat, že by
zabráním Znojma nastala tichá likvidace mnoha místních peněžních ústavů, k nimž již nyní ztrácí obecenstvo
důvěru, a to z toho důvodu, že je mu známo, jaké milióny investovaly v rakouských válečných půjčkách. Mimo
to pokládáme za neobyčejně důležité převzetí obecního hospodaření dříve, než značné částky budou ještě
vydány na udržování německého rázu města. Tak chce město přikročit v dohledné době ke stavbě velké pily
ve Znojmě (jejím ředitelem má být známý obchodník s dřívím M. Siebenschein), která vzhledem k značnému
počtu pil v okolí nemůže prosperovat. Mimo to by bylo možné převzít do správy zdejší Ein- und Verkaufstelle
der Stadtgemeinde Znaim, která přímo monopolizovala zde nákup a prodej chvalně známých produktů
zemědělských a v které mnoho českých obchodníků z Čech a Moravy má značné zálohy na zboží. To však je
především expedováno na německé obchodníky v německých městech, ačkoliv existuje velmi mnoho českých
obchodníků ve Znojmě. Dalo by se zde mnoho zachránit, je však třeba již zakročit.
F. Důvody vojenské
Znojmo jako největší město na jižní Moravě ovládá uzel železniční trati Jihlava-Vídeň a jedinou
transverzální dráhu
jižní Moravy Znojmo-Břeclav, jakožto jediné spojení severozápadní dráhy se severní
dráhou. Mimo to leží Znojmo na říšské silnici Vídeň-Jihlava a je východiskem velmi důležité říšské silnice do
Brna. Dále ovládá 47 metrů vysoký, 200 metrů dlouhý železniční most přes Dyji, který je jediným spojením
mezi Jihlavou a Vídní. Jakožto vojenské středisko (bylo dosud silnou posádkou a doplňovacím okresem
pěšího pluku číslo 99, střeleckého pluku číslo 24 a domobrany číslo 24) má také svou polohou na řece Dyji
velkou strategickou důležitost a ovládá jižní hranice Moravy od Bítova až k Lávě na Dyji. Hluboko zaříznuté
údolí Dyje tvoří jedinou přirozenou obrannou čáru proti Dolním Rakousům, kterážto čára má rovnoběžně za ní
probíhající strategickou dráhu v severozápadní dráze na jedné a v trati Znojmo-Hrušovany, Břeclav, Hodonín
na druhé straně. Ztrátou Znojma by tato opěrná linie musela být přeložena daleko na sever, čímž by veliká
část jižní Moravy spojení s Brnem ztratila.
Obsazením Znojma by se získalo veliké množství důležitých vojenských objektů a mnoho válečného
materiálu. Toho času je ve Znojmě asi 4 000 pušek a 26 kulometů, veliké množství střeliva a ve zdejších
výzbrojních skladištích pěšího pluku číslo 99 a domobrany číslo 24 je výzbroje a oděvů přibližně pro 4 000
mužů.
204
Nynější velitelství německo-rakouského vojska ve Znojmě sestavuje z německého mužstva
doplňovacích okresů pěšího pluku číslo 99, střeleckého pluku číslo 24 a domobrany číslo 24 jeden německý
pluk. Celá německá posádka Znojma má přibližně:
bývalý pěší pluk číslo 99 a Volkswehr
500 mužů (400 pušek)
bývalý pěší pluk číslo 99 a Volkswehr
150 důstojníků
Marinewehr
90 námořníků
Bürgerwehr
210 mužů (také studentstvo)
950 mužů (800 pušek)
mimo to asi 32 kulometů.
Z toho odesílá německá posádka oddíly k obsazení okolních železničních stanic, jako Hrušovany,
Miroslav, Mikulov atd. tímto způsobem zeslabena posádka Znojma asi o 300-400 mužů a 8 kulometů, takže se
stálý početní stav německého vojska ve Znojmě páčí na 600 mužů (500 pušek) a 26 kulometů. Značná část
tohoto mužstva (Bürgerwehr) je vojensky málo zdatná.516
Českého mužstva politického okresu znojemského (30 obcí), prozatím sepsané akcí českého místního
vojenského velitelství, je dosud přes 2 000 mužů. Z tohoto mužstva sestaveny na venkově setniny, které jsou
již administrativně zorganizovány a čekají na výzbroj a povolání do zbraně. (Mužstvo je ještě v civilu). K této
číslici připadne při obsazení Znojma také mužstvo politických okresů Moravské Budějovice, Moravský Krumlov
a Hustopeče, které dosud organizováno není, neb mají shora jmenované okresy být připojeny k doplňovacímu
okresnímu velitelství v Jihlavě, které soupisy nebo povolání mužstva v těchto třech politických okresech dosud
neprovedlo.
Obsazením Znojma by bylo možno shora uvedených 2 000 mužů politického okresu Znojmo ozbrojit a
taktéž mužstvo politického okresu Moravské Budějovice, Moravský Krumlov a Hustopeče do zbraně povolat.
Části tohoto vojska by mohlo být použito okamžitě jako posádky pro Znojmo a z druhé části by mohly být
sestaveny pochodové setniny k dispozici zemského vojenského velitelství pro Moravu a Slezsko.
Nynější německo-rakouská vláda, jež Znojmo i okolí obsadila, počíná si k českému obyvatelstvu
násilnicky, tak jako vítěz k zemi poražené. Obecenstvo je obtěžováno německými vojáky, čeští důstojníci jsou
do 24 hodin vypovídáni z města, odzbrojováni, čeští vojáci jsou napadáni německými námořníky, nádražím
projíždějící vojáci jsou okrádáni. Území čistě českých obcí jsou obsazena, všude zmatek, chaos a běsnění
protičeské.
Obsazením Znojma by padla všechna dosud okupovaná místa jižní Moravy od českých hranic až k
Hodonínu. Jeví se tudíž akce tato velmi nutnou.
Vzhledem k shora uvedeným důvodům prosí ONV ve Znojmě vládu Československé lidové republiky o
brzké vyřízení svého memoranda tím, že neopomine první příležitosti a dá Znojmo obsadit vojskem
dohodovým.
516
To, že Bürgerwehr opravdu nebyla příliš bojeschopná nejlépe dokládá průběh obsazování miroslavského
nádraží. Srov.: Martin KUDLÁČEK: Miroslav 1918-1946, diplomová práce FF MU 1991, s. 19.
205
Ve Znojmě 21. listopadu 1918
JUDr. Vilém Veleba
Farář Josef Rudolecký
předseda ONV ve Znojmě
místopředseda OV ve Znojmě
Nadporučík František Coufal
JUDr. Josef Mareš
člen ONV ve Znojmě
jednatel ONV ve Znojmě
Setník Švácha
posádkový velitel ve Znojmě
206
13. Telegram znojemskému starostovi Hommovi 517
Činím Vás jako starostu města Znojma, jakož i všechny členy městské rady osobně odpovědné za
všechna příkoří, kterých se obyvatelstvo města Znojma již dopustilo, popřípadě dopustí proti občanům
československého státu české národnosti. Zodpovědná správa města Znojma ručí za všechny nároky jež
vznikly, popřípadě vzniknou neoprávněným a protizákonným odvážením zboží vojenského a civilního, jakož i
životních potřeb do cizího státu.
Ministr veřejných prací Staněk v. r.
zástupce ministra vnitra
517
207
14. Vojenské síly pro znojemskou operaci 518
1. Brněnskou skupinou
2 polní prapory
1 pěší eskadrona
1 četa jezdectva
1 baterie lehkého dělostřelectva
2. Jihlavskou skupinou
1 polní prapor
3. Částí znojemského pěšího pluku číslo 99
2 pěší setniny
4. Částmi poskytnutými vrchním vojenským velitelstvím v Praze
2 prapory italských legii
5. Jedním obrněným vlakem
518
208
15. Odpověď na depeši ZVV v Brně z 11. 12. 1918 519
Vrchní velitelství nemůže žádané 2 prapory dát k dispozici. Dnes byly do Moravských Budějovic poslány 2
setniny pěšího pluku číslo 21 z Kutné Hory. Přibudou tam zítra, připravte ubytování! Během 16. nebo 17.
prosince by mohly být dány k dispozici další 3 setniny a 1 dělobitna. Snad by bylo možno posádky mezi
Slavonicemi a Vranovem zeslabit a tím získat síly. Sand by také mohla přispět jedním praporem Slovácká
brigáda. Hlaste včas, zdali zamyšlená akce bude provedena, aby mohli 2 důstojníci od československé
armády z Itálie jako zástupci Dohody včas odjet z Prahy do Moravských Budějovic a účastnit se zamýšlené
akce.
Vrchní vojenské velitelství v Praze, pres. čís. 3376/z. m. 1. odb.
519
209
16. Odpověď vrchnímu vojenskému velitelství v Praze ze 13. 12. 1918 520
Na pres. čís. 3376/z. m. 1. odb.
Akce bude provedena v noci z neděle na pondělí. dvě setniny pěšího pluku číslo 21 dojely již včera do
Moravských Budějovic. Vyšlete dva důstojníky československé zahraniční armády s legitimací jako zástupce
Dohody
tak,
aby
v
sobotu
ráno
dojeli
do
Brna
a
hlásili
se
u
ZVV.
Další
slíbené
3 setniny s jednou dělobitnou buďte dirigovány tak, aby 16. odpoledne nebo 17. ráno dojely do Okříšek, kde
dostanou u nádražního velitelství další rozkazy.
ZVV v Brně, pres. čís. 644
520
210
17. Telegram ONV ve Znojmě ZVV v Brně a MNO v Praze 521
Vzhledem k závaznému prohlášení vojenských i civilních německých úřadů ve Znojmě, že obsazení města
Znojma pravidelným československých vojskem vedeným případně dohodovým důstojníkem nebudou nijak
odporovat, žádáme, poukazujíce na depeši německého krajského hejtmanství číslo 2711 ze 13. prosince, aby
bylo zabráněno krveprolévání ze strany neodpovědných živlů na obou stranách a ničení hospodářských
statků.
ONV ve Znojmě
521
211
18. Telegram německého krajského hejtmanství ZVV v Brně a MNO v Praze 522
Oddíly ozbrojených, které dostávají z prostorů Moravský Krumlov a Moravské Budějovice neustále posily podle oznámení zdejšího Národního výboru jde prý o československé vojsko - vnikly do kraje DeutschSüdmähren a blíží se k městu Znojmu zřejmě s úmyslem vzíti toto město přepadem. Podepsané krajské
hejtmanství, povolané k zastupování německorakouské státní vlády, je nuceno ohradit se co nejdůrazněji proti
tomuto jednání, které porušuje v Německém kraji jihomoravském německorakouskou státní svrchovanost. Při
vzrušení, které se zmocňuje obyvatelstva Znojma nad tímto postupem, nedbajícím práva sebeurčení,
způsobila by násilná okupace tohoto města bezesporu krveprolití, jemuž všemi prostředky zabránit je v zájmu
obou stran. Proto navrhuje podepsané krajské hejtmanství v plné shodě se zdejším Národním výborem, aby
byl zastaven útok československého vojska na Znojmo, byl-li snad zamýšlen. Přitom poznamenává
v
dorozumění s vojenským velitelem Německé jižní Moravy, že by se zamezení ozbrojených srážek
doporučovalo, až do mírové konference, nebo do eventuálního obsazení města dohodovými vojsky,
respektive československým vojskem vedeným dohodovými důstojníky utvořit nějaké neutrální pásmo, nebo
nějakou demarkační čáru, jejíž přesné stanovení by bylo svěřeno komisi obeslané oběma stranami. Ačkoliv
podepsané krajské hejtmanství neshledává podle smlouvy o uzavření příměří žádných předpokladů, které by
vyžadovaly obsazení města Znojma Dohodou, přece se po dorozumění s vojenským velitelem Německé jižní
Morava neuzavírá prohlášení - ovšem za setrvání na německorakouském stanovisku - že by se případné
obsazení města Znojma dohodovými vojsky nebo vojsky československými, stojícími pod velením
dohodových důstojníků nepotkalo s žádným násilným odporem, přičemž však poznamenává, že by mu toto
obsazení, má-li se odbýti v klidu, muselo být předem zavčas oznámeno. Prosí se o brzké oznámení tamního
stanoviska. Jde v stejném znění na zemské vojenské velitelství v Brně a na ministerstvo národní obrany v
Praze.
Za německorakouské krajské hejtmanství ve Znojmě:
sekční rada Hieronymus, hrabě Oldofredi,
náčelník úřadu
522
Hieronymus OLDOFREDI:citované dílo, s. 108n.
212
19. Telegram ZVV v Brně německému krajskému hejtmanství z 15. 12. 1918 523
Kreishauptmannschaft Graf Oldofredi Znojmo.
Na tamní telegram číslo 2711 se oznamuje, že obsazení okresu a města Znojma jakožto dílu Československé
republiky bude v nejbližších dnech československým vojskem pod velením dohodových důstojníků provedeno.
Den obsazení bude Vám dohodovým důstojníkem osobně ohlášen. Zpravte o tom obyvatelstvo a postarejte se
o udržení klidu a pořádku. Za každé krveprolití, jež by bylo způsobeno obhajováním města, jste Vy odpovědni.
Československé zemské velitelství v Brně, pr. čís. 703
523
213
20. Telegram německého krajského hejtmanství ZVV v Brně z 15. 12. 1918524
Vzhledem k tamní depeši ze 14. prosince pr. čís. 703, týkající se obsazení města Znojma československým
vojskem pod velením dohodových důstojníků, oznamuje podepsané krajské hejtmanství, že je nuceno setrvati
na svém stanovisku vyjádřeném v jeho depeši ze 14. prosince číslo 2711, podle něhož se jeví takové
obsazení vzhledem k podmínkám příměří jako zcela neodůvodněné. Dále oznamuje podepsané krajské
hejtmanství, že nesdílí v tamní depeši projevený názor, že obsazením Znojma třeba považovat obsazení
celého kraje Německé jižní Moravy za provedené a že musí obsazení města Znojma a kraje Německé jižní
Moravy vůbec z titulu příslušnosti tohoto území k československému státu odmítnout co nejrozhodněji jako
naprosto svévolné.
Krajské hejtmanství Znojmo, číslo 2736.
Sekční rada hrabě Oldofredi
524
214
21. Depeše ZVV v Brně německému krajskému hejtmanství 525
Dnes přibudou zvláštním vlakem poručík československého vojska v Itálii Rudolf Gabriš a šikovatel 21. pluku
francouzských střelců Josef Fryml k převzetí okresu a města Znojma, které zítra, 16. t. m. budou obsazeny
pravidelným československým vojskem. V samém vlaku jedou dva ze Znojma k nám jako delegáti vyslaní
důstojníci (jeden podplukovník s pobočníkem). Opětně se poukazuje na to, působiti k uklidnění obyvatelstva,
aby bylo zamezeno krveprolití, za které, ježto jsou všechny podmínky pro odevzdání města splněny, by
muselo být odpovědno krajské hejtmanství. Žádá se o potvrzení příjmu.
Československé zemské velitelství v Brně, čís. 703/I.
525
215
22. Telegramy setníka Švendy ZVV v Brně a brněnskému posádkovému velitelství 526
ZVV v Brně.
V 6 hodin 30 vešla československá brněnská skupina do Znojma.
Setník Švenda
Posádkovému velitelství v Brně
Dnes po 5. hodině ranní obsadila skupina setníka Švendy Znojmo. Vojsko vtáhlo za zpěvu do města a bylo
ubytováno. Jedna setnina 14. střeleckého pluku obsadila radnici. Okolí a jižní hranice byly zabezpečeny.
Policejní službu má nadporučík Novák se svou setninou. Hlášení kořisti následuje. Krev prolita nebyla.
Setník Švenda
526
216
23. Projev JUDr. Viléma Veleby na schůzi správní komise 527
Pánové!
Dnešní den znamená v dějinách našeho města velkou událost. Je mezníkem na rozhraní dvou dob, z
nichž jedna je náplní vlády německé ve Znojmě a s ní veškerých křivd po desetiletí na právech českého lidu
páchaných, je dobou útisku jedněch vůči druhým a s tím souvisících nerovností jak národních, tak i kulturních
a sociálních. Doba druhá, kterou vyplniti má také práce a účast českého lidu na vládě ve městě, budiž zdrojem
blaha a spokojenosti obou národních kmenů a všech sociálních vrstev obyvatelstva bez rozdílu národnosti a
vyznání, tak, jak již dnes složení prozatímního zastupitelstva ve správě města naznačuje. Jsme částí
Československé republiky, žijeme ve státě demokratickém, který nemá znát nadvlády národa nad národem
ani nerovností náboženských a panovačnosti jedné vrstvy společenské nad druhou. Jsme všichni svobodni a
sobě rovni a bude naší snahou, aby všechny dosavadní nerovnosti, které jak je ve směru národním, kulturním
a sociálním na půdě našeho města nahromadila dřívější vláda německá, vyrovnáním těchto protiv naráz
zmizely. A nebude to křivdou německé národnosti, jestliže i potřeby české národnosti budou stejným
způsobem vybaveny jako u národnosti německé. Naším heslem budiž: „Rovné právo všem!" … Český člověk
zůstane v táboře českém a české dítě půjde do školy české právě tak, jak si to přirozeně představujeme i u
národnosti německé. Až si obě národnosti toto heslo v plné míře uvědomí, doufáme dojíti ke klidnému
spolužití obou národních kmenů ve Znojmě.
Snad vstupují pánové z německé strany do této síně s jakousi nedůvěrou v trvalost nynějších poměrů a
s nadějí na brzký převrat a připojení našeho města k jinému státnímu území. Jakkoli by to bylo z jejich
stanoviska a tužeb národních pochopitelné, nejsou nynější mocenské poměry podle toho uzpůsobeny. Podle
státních smluv, které má český stát se všemi státy vítězné Dohody, jsou historické hranice všech zemí bývalé
Koruny české minimum, na které se státní svrchovanost naší republiky bude vztahovat; území státní samo
pak se má značně rozšířit. To je dnes již v politickém světě jasno a my myslíme, že poznání těchto
neodvratných skutečností umožní součinnost německých pánů s námi v takové míře, jak blaho lidu toho
vyžaduje.
Ve vašich řadách, pánové z německé strany, jsou mnozí staří a zkušení pracovníci, na straně naší jsou
lidé noví, kteří přinášejí do tohoto sboru dobrou vůli a snahu ke společné práci a my doufáme, že se naleznou
střední cesty, na kterých se všichni k blahu obce i veškerého občanstva při dobré vůli můžeme, ba musíme
sejít. Této společné součinnosti volám upřímné: „Nazdar!"
24. Marešův překlad Velebova projevu na schůzi správní komise 528
527
217
Pánové!
Jak jste právě slyšeli, byl jsem moravským místodržitelstvím jmenován vládním komisařem k vedení
obecních záležitostí a znojemského magistrátu. Pány, kteří sem byli svými straníky vysláni jako jejich
zástupcové, prosím, aby mi byli v mém úřadě radou a činem nápomocni.
Stává se dnes poprvé, že se oba národní kmeny scházejí na půdě staroslavného města Znojma ke
společné práci. Tato událost je velmi potěšitelná a já v ní vidím dobrý začátek k tomu, abychom, pokud je to v
naší moci, velmi brzy zahladili těžké rány, které všude zasadila neblahá válka. Naší první starostí bude muset
být udržet nerušený chod zásobování našeho obyvatelstva, které obzvláště trpělo po tíhou posledních šesti
neděl. Budeme se snažit chod tohoto zásobování podle možnosti zlepšit a vybavit obyvatelstvo i nutným
palivem.
Události posledních let a poučení, které jsme získali z válečných dějů, nutí nás k tomu, abychom zavedli
na půdě našeho města nový, vyrovnávající a skutečným poměrům odpovídající pořádek. Žádná z obou
národností nesmí mít v budoucnu pocit, že je druhou národností utlačována. Dosavadní nerovnosti v ukojení
potřeb těchto národností musí být navždy pochovány, aby zmizely jakékoli příčiny ke stížnostem a aby byla
utvořena
základna
k
pokojnému
soužití
a k součinnosti obou národních kmenů podle jejich nejlepších sil.
Jsme v naší Československé republice svobodni, zbaveni všech pout a předsudků starého Rakouska.
Ale tato svoboda neskýtá pro temné a rušivé živly žádného povolení, že by směly rušit nový, podle jeho
povahy, byť i jen prozatímní řád.
Pánové, vítám vás a zvu Vás ke spolupráci!
528
218
25. Vyhláška ředitele Farského 529
Čechové!
Německé noviny i plakát Volksratu lže, že přechod českých dětí ze škol německých do českých je
nezákonný podvod. Upozorňujeme, že se nedopouští podvodu ani nezákonnosti, kdo osvobodí české dítě z
potupného zajetí německé lavice, kde proti všem lidským právům v duchu nám nepřátelském odchováno je
nebo bylo, ale naopak, koná vlasteneckou a občanskou povinnost, kdo je ve škole své národnosti vychovávati
dá, jak velí zemský zákon moravský z roku 1905 i nařízení ministerstva školství a národní osvěty z 22. XII.
1918, číslo 7.
Německé děti do českých škol se hlásící odmítáme, ale svedeme boj o poslední své dítě zoufalstvím v
německé škole hynoucí.
Bez českého vysvědčení propouštěcího neuchytí se dítě Vaše v české škole obchodní, ani
v úřadě, v státní službě, na dráze, poště, na vojně, nikde; bude odstrkovaným cizincem ve vlasti
Československé, jako jím byli Čechové ve staré říši Rakousko-Uherské. České vysvědčení školní otevře dítěti
Vašemu bránu štěstí zvláště na krásném Slovensku.
Dvanáct českých členů správní komise města Znojma užije všech zákonných prostředků proti zbabělým
rodičům českým, kteří by ani po tomto vysvětlení svých dětí do vydobytých škol českých nepřevedli.
Okresní národní rada ve Znojmě
Čeští členové správní komise města Znojma
Sdružené české spolky ve Znojmě
26. Leták určený jihomoravským Němcům 530
529
219
Němci jižní Moravy!
Když
po
dlouhotrvajícím
těžkém
boji,
který
jste
jak
v
poli,
tak
i
doma
vedli
s příkladnou obětavostí, konečně bylo proneseno vykupující slovo o míru, směli jste očekávat, že nastane
zase brzo šťastnější doba i pro Vás. Mohli jste to čekávat tím více, ježto podle slova onoho mocného muže za
oceánem, muže, jehož rukám jsme se svěřili, mělo Vám býti vyhrazeno právo, podle něhož byste si mohli
sami určit svůj další osud.
Měli jste však být brzo těžce zklamáni!
Sotvaže jste použili svého práva na sebeurčení - bylo to 3. listopadu 1918 ve Znojmě, kde jste se svými
povolanými zástupci slavnostně přiznali k německorakouskému státu - přepadli Čechoslováci Vaše domovy a
pod hrozbami ozbrojeného násilí se snažili podmanit Vás svému státu.
Jedna obec za druhou, od pradávna německý majetek, padla takovým způsobem do rukou vetřelců.
Nyní, využívajíce moci Dohody, zmocnili se i města Znojma, této pyšné bašty němectví. Těžce na Vás
spočívá, Němci jižní Moravy, násilné panství těch cizinců! Zatím však nezoufejte!
Právo, které je vyhrazeno všem národům zeměkoule, nesmí ani Vám být odpíráno. Němci jižní Moravy,
zůstaňte silní! Nedejte se zastrašit hrozbami a zlákat sliby!
Držte pevně s německou věrností k národnosti Vašich otců, uchovejte ji jako drahocenný majetek svým
dětem a dalším potomkům!
Německé Rakousko na vás nezapomene!
Ustupujíce před násilím, musely jeho úřady odejít. Správa kraje vám však zůstane na dosah ruky a
bude povždy připravena poskytnout Vám, kteří jste upadli pod cizovládu, rady a pomoci. Doba Vašeho
osvobození již není daleká! Musí přijít a přijde. Buďte toho vždy pamětliví!
Německorakouské krajské hejtmanství
530
220
27. Kandidátní listina Deutsche Volkspartei pro první obecní volby 531
JUDr. Franz Fritz, Felix Bornemann, Karl Wessely, Johann Muck, Rudolf Tochatschek, Wilhelm Litzensdorfer,
Anton Franzke, Anton Haschek, Rudolf Prinz, Ludwig Stiawa, Johann Schwarz, Johann Schwarz, Adolf
Peschak, Arnold Peltfarsky, Leopold Pief, Franz Schwarzer, Sophie Haala, Josef Nowak, Anton Herrmann,
Anton Reitzer, Johann Watzal, Josef Lukas, Stefan Klinger, Josefine Mauer, Wilhelm Ludwig, Josef Witschke,
Ignaz Sonntag, Franz Meister, Johann Storn, Julie Broschek, Karl Gutsche, Josef Mayerhofer, Adolf Schüller,
Vinzenz Horsky, Emma Czizek, Hans Mikudim, Eduard Střiž, Heinrich Drewek, Wenzel Kolin, Johann Lillich,
Hugo Corfu, Franz Mitschke, Johann Zima, Therese Weiss, Alfred Schütz, Gustav Emmer, Joachim Blösel,
Alois Czernohorsky, Alois Budischowsky, Dominik Gutwillinger, Karl Laasch, Jakob Mann, Karl Moest,
Edmund Budischowsky, Karl Winkler, Franz Lansberg, Paul Rather, Josef Hoffmann, Eugen Trauer, Hans
Bornemann, Heinrich Schubert, Josef Prochazka, Franz Heuritsch
531
221
28. Seznam členů znojemského obecního zastupitelstva po 11. dubnu 1920 532
ČESKÉ STRANY - 26 MANDÁTŮ:
ČSSD - 13 mandátů
Josef Mareš, František Janků, Rudolf Hrůza, Marie Březinová, František Hlavatý, Jan Müller, František
Štěpán, František Přibyl, Jan Kochtík, Josef Štěpnička, Viktor Vilímek, Arnošt Chadim, Antonie Steigerová
Spojené strany národní - 7 mandátů
Vilém Veleba, Ladislav Všetečka, Klement Přinosil, Josef Koliáš, Alois Kalvoda, Alois Vrba, Karel Farský
ČSNS - 6 mandátů
Karel Marušák, Antonín Tomášek, František Kohout, František Voltr, Bohumil Pipek, František Ježek
NĚMECKÉ STRANY - 15 MANDÁTŮ:
Deutsche Volkspartei - 11 mandátů
Franz Fritz, Rudolf Sobotka, Karl Wessely, Johann Muck, Rudolf Tochatschek, Wilhelm Litzensdorfer, Anton
Franzke, Anton Haschek, Rudolf Prinz, Ludwig Stiawa, Johann Schwarz
DSDAP - 3 mandáty
Oskar Scheuer, Josef Korzer, Rudolf Spitzer
DdFP - 1 mandát
Heinrich Homma
MEZINÁRODNÍ STRANY - 1 MANDÁT:
Partei der volksbewussten Juden - 1 mandát
Hermann Wolfenstein
532
222
29. Seznam členů znojemské obecní rady, zvolené 23. července 1920 533
ČESKÉ STRANY - 8 ZÁSTUPCŮ:
ČSSD - 4 zástupci
Josef Mareš, Rudolf Hrůza, Jan Müller, František Štěpán
Spojené strany národní - 2 zástupci
Josef Koliáš, Alois Vrba
ČSNS - 2 zástupci
Karel Marušák, Bohumil Pipek
NĚMECKÉ STRANY - 5 ZÁSTUPCŮ:
Deutsche Volkspartei - 4 zástupci
Franz Fritz, Rudolf Sobotka, Karl Wessely, Johann Muck
DSDAP - 1 zástupce
Rudolf Spitzer
533
ZNOJEMSKO, 18. září 1920, s. 2.
223
30. Výsledky prvních parlamentních voleb v politickém okrese Znojmo 534
Politická strana
Soudní okres Znojmo
Soudní
okres Soudní okres Vranov
Jaroslavice
DCV
15 076
8 271
3 516
ČSSD
6 284
174
205
ČSL
2 832
50
201
DSDAP
2 150
3 288
310
Agrárníci
2 221
16
280
ČSNS
1 567
60
78
ČND
1 048
79
76
Živnostníci
695
7
17
Vereinigte Juden
389
22
72
Modráček
85
10
7
Celkem
32 347
11 974
4 765
534
Josef BARTOŠ, Jindřich SCHULZ, Miloš TRAPL: citované dílo, s. 35.
224
31. Vyhláška o připravovaném sčítání obyvatelstva 535
Československým občanům v národnostně smíšených územích Československé republiky!
Dne 16. února 1921 poprvé sčítati bude Československá republika všechny své občany, když byla
provedla roku 1919 předběžné sčítání lidu na Slovensku. Tento den bude první přehlídkou také statisíců
příslušníků státního národa československého v územích, jež v dobách nám nepříznivých osídleny byly
příslušníky národa německého a maďarského. K této přehlídce přistupte všichni Čechoslováci s důvěrou a
radostně, bez obav a starostlivostí. Nevěřte podvodné agitaci německé a maďarské, nebojte se hrozeb. Máte
na své straně pravdu a zákon a za sebou všechen národ československý.
O tom, jak se bude tento soupis lidu prováděti, dostane se zajisté všemu občanstvu úředního poučení.
Národní rada československá jako celonárodní ústředí svépomocné má za sebou povinnost upozorniti za
zákonné předpisy, týkající se zjištění národnosti.
1. Zákonem zabezpečena jest každému ochrana proti jakémukoli nátlaku.
2. Sčítání nebudou prováděti tentokráte obce, jež nebudou vůbec oprávněny do soupisu zasahovati.
3. Sčítání lidu nesmí se prováděti ani na obecním úřadě, ani ve škole, ani v hostinci, aniž
v jakékoli jiné veřejné místnosti, nýbrž v příbytku každého jednotlivého občana.
4. Stanovený soupis lidu bude prováděti sčítací komisař, za účelem tím zvlášť úředně ustanovený.
5. Sčítací komisař musí být znalý jazyka státního, totiž jazyka českého (slovenského), musí býti naprosto
nestranný, spolehlivý a jest vázán zachovati úřední mlčenlivost.
6. Na činnost sčítacího komisaře bude dozírati sčítací revizor, jenž rovněž bude ustanoven týmž způsobem
jako sčítací komisař a pro něhož platí tytéž předpisy.
7. Bývalé Rakousko nechtělo znáti národnosti svého občanstva, a proto při sčítání lidu netázalo se občanů, k
jakému národu se hlásí, nýbrž jaká je jest jejich obcovací řeč. Tímto chtělo Rakousko poskytovati Němcům
možnost, aby činili nátlak na obyvatelstvo české, by se v krajinách národnostně smíšených hlásilo k německé
obcovací řeči. To se také skutečně dálo, ale pak týmiž úřady byly prohlašováni za Němce ti, kteří se hlásili k
německé řeči obcovací, ačkoli ve skutečnosti Němci nebyli.
V bývalých Uhrách byla zjišťována mateřská řeč, avšak mezi Nemaďary z maďarizačních pohnutek
vlády uherské byl pojem mateřské řeči zatemňován, a všichni, kdož jenom poněkud znali maďarsky, čítáni za
Maďary.
Teprve československý stát těmto podvodům Němců a Maďarů učinil přítrž a chce znáti,
k jaké národnosti (mateřské řeči) každý občan podle pravdy patří, a chce také věděti, kolik Čechoslováků bydlí
v
obcích,
v
nichž
počtem
převládají
Němci
a
Maďaři.
Každý,
kdo
se
narodil
z českého otce neb české matky, každý, jehož řečí jest čeština, jest Čech. Každý, kdo se narodil ze
slovenského otce nebo slovenské matky, každý, jehož řečí jest slovenčina, jest Slovák. Čech
a Slovák jedno jest, a každý, kdo se hlásí k státnímu národu československému a chce s tímto národem
snášeti vše dobré i zlé, jest Čech nebo Slovák, jest Čechoslovák. Každý Čech proto do sčítacího archu zapiš
nebo sčítacímu komisaři oznam národnost (mateřskou řeč) českou, každý Slovák národnost (materinskú reč)
slovenskou.
535
225
8. Sčítací komisař nesmí na nikoho konati nátlak, aby přihlásil snad za svou národnost jinou nežli
československou a nesmí v tomto směru činiti žádných oprav ve sčítací listině bez svolení dotčeného občana
neb občanky.
9. Každý Čech a Slovák, který přizná jinou řeč nežli československou (českou nebo slovenskou), bude vydán
nejen hanbě a opovržení svých spoluobčanů a celého národa, nýbrž bude podle zákona odsouzen do vězení
neb k pokutě, případně k vězení i k pokutě. Ustanovení o trestech nezůstanou zajisté na papíře, jako bylo za
Rakousko-Uherska. Vykoná svou národní a občanskou povinnost, kdo úřadům republiky oznámí Čecha nebo
Slováka, jenž dle pravdy nepřizná své národnosti.
10. Sčítací listiny po skončení práce odevzdá sčítací komisař sčítacímu revizoru, sčítací revizor nadřízené
státní vrchnosti, od níž pak půjdou přímo k státnímu úřadu statistickému.
Obecní úřad vůbec sčítacích listin do rukou nedostane a nebude míti také nikdo jiný možnost do
sčítacích archů nahlédnouti. Neobávej se proto nikdo, že by mohl být pronásledován obcí,
zaměstnavatelem neb kýmkoliv jiným proto, že se přihlásil k české (slovenské) národnosti, jak jest
samozřejmo
vzhledem
k
tomu,
že
náš
národ
jest
zakladatelem
a udržovatelem Československé republiky. Každý nátlak, každé porušení těchto povinností budiž
k potrestání oznámeno úřadu a budiž o tom podán zpráva Národní Jednotě v Brně, náměstí Svobody číslo
16.
Význam prvního tohoto soupisu lidu jest veliký a zcela mimořádný jak pro poměry vnitřní, tak i vzhledem
k cizině. Musí jím býti zjištěna také skutečná síla národa československého, který jest nositelem státní
myšlenky,
na
němž
spočívají
základy
i
budoucnost
Československé
republiky,
a musí jím býti podle pravdy dokázáno, že není v celé republice ani jediného okresu, jež by byl obýván
výhradně Němci nebo Maďary.
Proto každý věrný Čech a Češka, každý Slovák a Slovenka vykonejte poctivě svou povinnost také u
příležitosti nastávajícího sčítání lidu a to jak sami, tak všude poučením ve svém okolí; ukládá nám to nejen
zákon, ale i národní cit, vědomí našich staletých útisků a posléze radostné vědomí vítězství československého
národa naším osvobozením a zřízením samostatné Československé republiky. Heslem nás všech při sčítání
lidu 16. února 1921 bude: „Národnost svoji, nadevše nám drahou národnost československou nedáme si od
nikoho vzíti! Nazdar!"
226
32. Vyhláška s pokyny ke sčítání lidu 536
Pokyny ke sčítání lidu 15. a 16. února 1921
1. Kdo neobdrží sčítacích archů do 13. února, nechť se o ně přihlásí v budově starého krajského soudu v
Obrokové ulici číslo 14, v úřadovně číslo 17, I. poschodí.
2. Sčítací archy vyplní přednosta domácnosti dle stavu, jaký jest o půlnoci z 15. na 16. února. Zaznamená na
arch přítomné členy domácnosti a přítomné příbuzné hosty aj. v předepsaném pořadí: majitel bytu, manželka,
děti dle stáří, ostatní příbuzní, strávníci, hosté, služebné osoby, učni a tovaryši, nocleháři, podnájemníci.
3. Kdo by byl o půlnoci na zábavě, zanesen bude tam, kde přenocuje, kdo byl v jedoucím vlaku, bude zanesen
v místě, kam přibude.
4. Pro vyplněné sčítací archy přijde si sčítací komisař, který všechny údaje přezkoumá a nesprávné údaje
opraví.
5. Kdo musí býti zanesen jako Čech? Každý, kdo je původem Čech (Moravec, Slovák), musí zaznamenati
národnost českou a nesmí zaznamenati národnost německou.
6. Kdo byl dříve násilím a nepříznivými poměry nucen vydávati se za Němce, ten musí se nyní přihlásiti jako
Čech a zaznamenati českou národnost.
7. Kdyby přece někdo, jsa původem Čech (Moravec) nebo Češka, přiznal národnost německou, bude přísně
potrestán dle článku 1. prováděcího nařízení peněžitou pokutou nebo vězením nebo obojím dohromady. Na
úřední sdělení nemůžeme počítati, poněvadž sčítání jest kryto úředním tajemstvím. Kdo se však dozví o
takové národní zradě, ať hlásí onen případ české sčítací kanceláři. Budeme jej dodatečně pranýřovati.
8. Kdo by nevěděl, jak sčítací arch vyplniti, nechť se dostaví do sčítací kanceláře v Besedě,
I. poschodí, kde se potřebné pokyny udílejí.
9. Kdyby majitel domu nebo zaměstnavatel nutil občana českého původu k německé národnosti nebo ho
zanesl jako Němce, budiž takový případ ihned ohlášen sčítací kanceláři v Besedě. Ve sčítací kanceláři
úřaduje se nyní každý den.
10. Každý Čechoslovák jest povinen přiznati národnost českou nebo slovenskou nebo československou a tím
dokázati, že jest věrným občanem našeho státu. Kdo jsa Čechoslovákem nepřizná české národnosti, bude
považován za nepřítele republiky a podle toho také bude s ním jednáno.
Ústřední sčítací výbor ve Znojmě
33. Místní vyhláška o připravovaném sčítání obyvatelstva 537
536
227
Obyvatelům města Znojma !
První
sčítání
lidu
v
republice
československé
bude
provedeno
podle
stavu
o
půlnoci
z 15. na 16. únor. Po českém vítězství v obecních volbách a do Národního shromáždění je na Vás, abyste
znovu dokázali, že Znojmo je město většinou české, které jenom uměle a násilně bylo poněmčeno.
Za Rakousko-Uherska v roce 1910 se dělo sčítání tak, že zaměstnavatel Němec prostě přinutil českého
dělníka z jehož mozolů zbohatl, aby přiznal národnost německou, každý, kdo nějak byl na Němci závislý
(služka, učeň, nájemník), byl prostě o svůj nejdražší majetek - národnost - okraden, aby mohla vzniknout
legenda o ryze německém Znojmu.
Ve svém státě se však již znásilňovat nedáme!
Zjistíte-li někoho, kdo by působil na svého podřízeného Čecha, aby udal národnost německou, oznamte
to ihned sčítacímu výboru, aby bylo možno potrestati ho podle § 4. nařízení vlády z 30. října 1920.
Každý Čech, kdo z české matky nebo otce se narodil, kdo byl česky vychován,
národnost
českou přiznati musí!
Není to tedy jenom jeho právo, nýbrž i povinnost, neboť údaje o národnosti musí býti zjištěny přesně podle
pravdy.
Výsledek sčítání má pro nás nejen význam všenárodní, ale i místní. Pohádce o německém Znojmu,
jakožto předměstí rakouské Vídně, bude na vždy konec, ať žije české Znojmo, vždy věrné své
osvobozené vlasti!
Za ústřední sčítací výbor ve Znojmě
Za české politické strany
Ad. Vrba
Fr. Janků, St. Marák, Dr. Vil. Veleba, Dr. Jos. předseda
jednatel
537
Ant. Tomášek
Koliáš, Fr. Voltr, P. Jar. Dočekal
228
34. Seznamy sčítacích komisařů a revizorů 538
Návrh z 16. ledna 1921
Sčítací komisaři
Josef Luger, Josef Charvát, Karel Marušák, Josef Kalvoda, Ladislav Šána, Ferdinand Kočár, Rudolf Stloukal,
Bohumil Tauber, Bedřich Slavík, Bohumil Karel, Josef Tureček, Jan Věrný, Jaroslav Hoffmann, Roman
Vychytil, Josef Jahoda, Karel Farský, Antonín Tomášek, František Toman, Arnošt Vácha, Adolf Vrba, Bohumil
Pipek, Vladimír Gazda, Josef Kutta, Josef Zelený, Jan Maraddy
Náhradníci
Karel Kraus, Josef Auer, Cyril Šťastný, František Kopal, Jan Turek, Jaromír Peš, Josef Odsloň, Petr Volec
Sčítací revizoři
Stanislav Marák, Viktor Vilímek, Emil Březina, František Slavata, Petr Řeřucha, Josef Hruš
Finální verze, schválená 11. února 1921 na zasedání městské rady
Sčítací komisaři539
Antonín Luger, Josef Charvát, Karel Marušák, Alois Kalvoda, Ladislav Šána, Jan Krupp, Rudolf Stloukal,
Josef Hanus, Hugo Gänsler, Jakub Jíral, Bedřich Slavík, Jan Kolařík, Karel Kraus, Karel Ullrich, Josef
Tureček, Jan Věrný, Jaroslav Hoffmann, Klement Klečka, Roman Vychytil, Josef Jahoda, Karel Farský,
Antonín Tomášek, František Toman, Arnošt Vácha, Bedřich Železný, Bohumil Pipek, František Neradil, Josef
Kutta, Adolf Zelený, Josef Auer, Adolf Singer
Náhradníci
Jaroslav Radoberský, Cyril Šťastný, Rudolf Kopal, Jan Turek, Jaromír Peš, Josef Odsloň, Petr Volec,
František Procházka, Josef Plaček, Bohumil Křivý
Sčítací revizoři
Karel Polesný, Hubert Souček, Ladislav Prchal, František Hnilička, Emanuel Bašta, Emanuel Valníček, Hubert
Nesveda, Adolf Merten
538
SOkA ZNOJMO, spisovna městě Znojma, krabice číslo 24, II. 1/10.
539
Zvýrazněná jména patří sčítacím komisařům německé, respektive židovské (Hugo Gänsler - pozn.aut.) národnosti.
229
35. Článek z Lidových novin z 16. 2. 1921 540
Sčítání ve Znojmě a Němci
Sčítání lidu ve Znojmě děje se za napětí, jakého tu od převratu nebylo. Pokus o soukromé sčítání
německé způsobil obecné vzrušení, takže policie byla nucena v pondělí ráno místnost Volksrat úředně zavříti
a veškerý materiál zabaviti. Leč ani to Němce neodstrašilo a aby si dodali ještě více odvahy, svolali do
Německého domu veřejnou schůzi, v níž Dr. Fritz a poslanec Pittinger štvali proti republice a legionářům.
Řečník Schwarz prohlásil, že u něho jako u poplatníka jsou naši úředníci otroky a je prý sprosté od vlády, že
takové lidi zaměstnává, kteří člověka odsuzují aniž ho vyslyšeli.
Po schůzi se ukázalo, že je ve Znojmě řada vídeňských studentů, vyslaných na pomoc Němcům. Po
usilovném pátrání policie podařilo se deset z nich zatknouti. Zatímco do Znojma stahovaly se sčítací posily z
celého kraje, přijel dnes po polednách do pohraniční stanice Šatova vlak s 400 vídeňských buršáků, kteří za
zpěvu velkoněmeckých písní spěchali znojemským bratřím na pomoc. Leč včasným opatřením policie se
stalo, že celý vlak byl v Šatově zastaven a vrácen zpět do Retzu. Zakročení toto způsobilo na české straně
veliké zadostiučinění. Němci zuřili, že se jim nepovedl jejich úskok.
Na pomoc zoufalým přispěchali včera do Znojma poslanec Radda a Pittinger, kteří zakročili u policie pro
uvolnění zatčených, leč nepochodili. Přítomnost poslanců bojovnost Němců nemálo zvýšila, takže poměry ve
městě staly se opravdu povážlivé. Znojmo se hemží cizinci, vlaky od Hrušovan chrlily včera sta německých
občanů, takže je možno počítati s tím, že počet obyvatelstva znojemského zvýší se o tisíce.
Čechové znojemští a s nimi úřady učinily všechna opatření, aby úskoky Němců se znemožnily. Smutné
při všem je, že městská policie je z devadesáti procent německá a úplně ve vleku Volksrat. Je nutno ji bez
odkladu postátniti jak v zájmu města, tak v zájmu státu.
540
SOkA ZNOJMO, spisovna městě Znojma, krabice číslo 24, II. 1/10.
230
36. Hlášení městské rady ze 17. 2. 1921 541
Předsednictví zemské politické správy v Brně
K výnosu ze dne 12. tohoto měsíce číslo 2 564/pres. podávám tuto zprávu:
Jak bylo již v předchozích dvou informačních zprávách sděleno, počala akce místních Němců proti
sčítání při návrhu na jmenování sčítacích komisařů a revizorů. Návrh tento byl totiž vypracován ex presidio,
kdežto zástupcové německých politických stran v městské radě žádali dodatečně, aby se tak stalo usnesením
městské rady. Návrh nebyl do té doby tak dalece veřejně znám, aby se dalo předpokládati, že jej němečtí
členové městské rady znali, avšak činili již při této příležitosti různé předhůzky takového druhu, že bylo zcela
jasno,
že
se
staví
přímo
proti
sčítání
a také Dr. Fritz, první náměstek, výslovně prohlásil, že budou Němci sčítání sabotovat, nebudou-li jmenováni
sčítací komisaři tak, že by byl pro každý obvod jeden komisař český a současně jeden německý. Při té
příležitosti bylo hned poukázáno na to, že zákon, respektive prováděcí nařízení zná jen jednoho sčítacího
komisaře pro každý obvod a že asi nebude možno, aby jim bylo vyhověno, avšak současně jim bylo dáno na
srozuměnou, aby učinili návrh osob, které by mohly býti doporučeny pro jmenování sčítacími komisaři neb
revizory. Možnosti této však nepoužili, ale přesto byl učiněn návrh na jmenování sedmi sčítacích komisařů
německých, kteří také jmenováni byli a z nichž pouze jeden funkce této nepřijal.
Současně také již byly ve zdejším deníku Znaimer Tagblatt uveřejňovány veškeré věci, které směřovaly
proti sčítání jako článek profesora Rauchbergra a Dr. Koberga z Bohemie, dále provolání Prager Tagblattu ve
formě poučení po stránce národnostní ve smyslu německém a jiné. Vedle toho přinášel tento list drobnější
věci rovněž s tendencí proti sčítání.
Rovněž list Znaimer Wochenblatt přinášel pravidelně články proti sčítání se zahrocením proti poměrům
místním.
Vnitřní přípravné práce německé staly se zevně patrnými ve dnech 13. a 14. tohoto měsíce, kdy bylo
prováděno soukromé sčítání na tiskopisech, jejichž jeden formulář jest přiložen a v nich do rubriky poznámka
byla zapisována národnost.
Jakmile bylo úřední sčítací kanceláří 13. tohoto měsíce konstatováno, že takové soukromé sčítání se
provádí (právě v tom okamžiku došel také příslušný výnos o zamezení podobných sčítání), byl ihned vydán
rozkaz policii, aby vyšetřila provádění sčítání, zkonfiskovala veškeré takovéto sčítací archy a aby zakázala
pokračování v provádění sčítání. Za podepsaného (je míněn starosta Mareš - pozn.aut.), který byl úředně na
přechodnou dobu mimo Znojmo, vydal rozkaz tento druhý náměstek starosty Dr. Josef Koliáš, který jest
policejním referentem a referentem pro sčítání lidu a který byl podepsaným zmocněn a poukázán ještě zvlášť
po dobu této nepřítomnosti podepsaného v neděli, aby jej zastupoval. Učinil tak zejména také proto, že
současně
s oznámením o tom, že se ve městě provádí soukromé německé sčítání lidu, předložen byl úřední sčítací
kanceláři vyplněný formulář legitimace, vydané německým sčítacím výborem ve Znojmě důvěrníkem sčítání
toto provádějícím a poněvadž na této legitimaci, jejíž vzor jest připojen, podepsán jest první náměstek starosty
Dr. Franz Fritz.
541
231
Při vyšetřování bylo konstatováno, že soukromé sčítání bylo prováděno tak, že docházeli němečtí
důvěrníci i do českých rodin, jejichž členy přemlouvali, aby se prohlásili za Němce a při tom používali i nátlaku.
Jak patrno z podepsané legitimace, stojí za celou akcí vedoucí činitelé Dr. Fritz, advokát ve Znojmě a
Felix Bornemann, spolumajitel Znaimer Tagblattu.
Když o zabavení tiskopisů zvěděl Dr. Fritz, přišel do sčítací kanceláře úřední a žádal, aby učiněná
opatření byla zrušena. Nebylo vyhověno ovšem, naopak bylo žádáno, aby zamezil pokračování v soukromém
sčítání, což odepřel učiniti, naopak dal ještě také najevo, že bude ve skutečnosti pokračováno ve sčítání.
Formálně ovšem prohlásil, že technicky není s to, pokračování v soukromém sčítání zameziti.
Ještě dne 13. tohoto měsíce byly vzhledem ke stanovisku Dr. Fritze vydány jménem městské rady
veřejné vyhlášky, v nichž oznámen zákaz pokračování ve sčítání a současně prováděla také policie další
opatření, zabavujíc sčítací listiny po ulicích a důvěrníkům, takže část materiálu jest uložena v úřední sčítací
komisi města Znojma.
Dne 14. února provedl policejní rada Eis jako správce městského policejního úřadu zapečetění
německé sčítací kanceláře, ve které se vyplňovaly sčítací archy pro strany. Česká sčítací kancelář zavřena
nebyla vzhledem k tomu, že již dříve byla upozorněna na nepřípustnost vyplňování sčítacích archů stranám a
že přislíbila, upozornění tohoto dbáti. Také při opětné intervenci nemohl Dr. Fritz uvésti konkrétního případu,
kdy by tato česká sčítací kancelář sčítací archy vyplňovala.
Téhož dne bylo zjištěno, že soukromý soupis lidu byl prováděn také v městském sirotčinci německým
generálním poručníkem, ředitelem měšťanské školy ve výslužbě Huppertem a že byly zapsány do těchto
soukromých sčítacích archů i děti Zikovy z Únanova, jejichž otec jest Čech.
Večer 14. února byla konána v Německém domě schůze, který vyzněla rovněž proti sčítání úřednímu a
při které ze stanoviska místního bylo předmětem výpadů také jmenování komisařů, zabavení sčítacího
materiálu soukromého a zavření místností německého sčítacího výboru. Mluvili Dr. Fritz, městský rada Karl
Wessely, poslanec Pittinger a městský rada Sobotka, dále řezník Schwarz, pro jehož výroky proti státním
úřadům a úředníkům bylo podáno trestní oznámení.
Následujícího dne byli také ještě zjištěni ve Znojmě čtyři vysokoškolští studující z Vídně, kteří přijeli jako
ubytovatelé, o nichž bude třeba učiniti úřední rozhodnutí.
Dodatek 18. 2. 1921
Líčení německé tiskové kanceláře o události v Šatově, kdy vraceni byli němečtí studenti, jedoucí za
účelem vykonávání vlivu na sčítání do Československé republiky z Vídně, naprosto odporuje skutečnosti. Byl
jsem sám přítomen a vím, že nebylo nikterak se studenty zle nakládáno, naopak tito seskupili se kolem
jediného službu konajícího četníka a tento byl nucen, aby se ubránil, a násilné zabrání vozu, jedoucího do
Znojma, od studentů zamezil, vytáhnouti revolver.
Starosta:
232
37. Hlášení městské rady z 21. 4. 1921 542
Předsednictví zemské politické správy v Brně
K výnosu ze dne 6. dubna 1921 číslo 5 635 ohledně interpelace poslance Patzela poukazuji především
ke zprávě, podané ohledně sčítání dne 17. února 1921 pod číslem 65/21 k tamnímu výnosu ze dne 12. února
číslo 2 564/pres.
Ze zprávy této jest patrno, jaké bylo ovzduší při sčítání.
Celkem došlo za něho ku přestupkům paragrafu 312 a paragrafu 314 v osmi případech, kdy bylo
učiněno trestní oznámení soudu a z přestupků proti zákonu sčítacímu bylo zavedeno policejním úřadem 21
případů trestních, jednak pro příjezd cizích hostů s úmyslem, působiti rušivým způsobem na výsledek sčítání
(hosté z republiky Rakouské), jednak pro provádění soukromého sčítání.
Postup sčítacích orgánů nezavdal příčiny k žádné věcné stížnosti, poněvadž bylo postupováno
způsobem skutečně objektivním, i když na druhé straně dosti rázným, tj., že bylo hleděno k tomu, aby byly
vypátrány podle své národnostní příslušnosti i takové osoby, které pod vlivem germanizační činnosti minulých
let se dříve při sčítání hlásily k národnosti německé.
Právě v těchto případech byla agitace z německé strany i vůči úřadům a úřednímu vyšetřování silná a
přesahující meze povoleného vlivu. Strany, se kterými bylo v takovýchto případech jednáno, dříve než byly
tázány, odpovídaly naprosto stejně, že nic nevědí, že nic nepodepíší, že jsou Moravci (tato odpověď byla vždy
zvlášť typická), jiné odvolávaly se na to, že ze strany německé jim dáváno poučení, že se nesmějí dle
vydaných českých letáků přihlásiti za Čechy, když jsou náboženství římsko-katolického a nechtějí od něho
upustiti, jiní odvolávali se na pověsti, pocházející z německých řad, o možnosti brzkého bolševického převratu,
spojeného se stíháním osob, jež se přihlásí k národnosti české atd.
Zneužíváno bylo i takových institucí, jako je například instituce generálního poručníka, který nejen že
vyplnil soukromé sčítací archy v sirotčinci, nýbrž který i uváděl v obavy chovance a jejich příbuzné tvrzením,
že nebudou směti posílati děti do německých škol a že budou musiti také sirotčinec opustiti.
Zatčeny nebyly 13. února vůbec žádné osoby, nýbrž pouze vzaty na policii za účelem provedení
úředního šetření a po době zcela krátké (nejdéle tři hodiny) byly opět propuštěny. Pokud proti nim bylo
zavedeno trestní řízení, byl předložen rekurs. O těchto rekursech není dosud rozhodnuto.
Se zabaveným sčítacím materiálem soukromým nebyly odneseny žádné listiny, vztahující se na úřední
sčítání lidu.
Hlavními důvody k zastavení činnosti německého sčítacího výboru ve Znojmě bylo vyplňování sčítacích
archů a to i pro strany českého původu se zápisem národnosti německé, obcházení nejen německých, nýbrž i
českých rodin a domlouvání, ba skoro nucení jejich, aby prohlásily, a tak se zavázaly i pro úřední sčítání lidu,
že jsou národnosti německé. Zásadní agitace německá proti sčítání, jevící se i ve hrozbách, že bude sčítání
sabotováno, nebudou-li jmenováni sčítací komisaři a revizoři dvojmo po jednom českém a vždy také po
jednom německém pro týž obvod apod.
542
233
Že byly sčítací listiny úřední v německé sčítací kanceláři vyplňovány, nebylo od německého sčítacího
výboru ani popíráno, naopak výslovně přiznáváno s poukazem, že jak soukromé sčítání, tak také vyplňování
sčítacích archů jest pokládati za dovolené.
Ku připojeném seznamu sčítacích orgánů jest nutno připomenouti, že německé občanstvo
a zástupcové jeho v městské radě zaujímají stanovisko k republice a k obecní správě de facto negativní a bylo
tudíž nutno postupovati při výběru komisařů a revizorů se zřetelem na to, aby bylo pokud možno vzato co
nejvíce státních a jiných veřejných zaměstnanců, kteří by vyhovovali požadavku znalosti jazykové a kteří by
byli
také
skutečně
ochotni
vykonávati
sčítání
objektivně
a ve smyslu zákona a ne tak, jako pře deseti lety, kdy nebyl ani jediný český sčítací komisař pro město
Znojmo a kdy bylo napočteno ve Znojmě pouze něco málo přes 12 procent obyvatelstva českého.
Na nesprávný postup sčítacích orgánů za sčítání nebyla podána ani jediná stížnost. Pokud se týče
zákazu sčítání soukromého, stěžoval si první náměstek podepsaného Dr. Fritz a člen městské rady Sobotka,
do postupu při zabavování sčítacího materiálu soukromého. Jako hlavní výtku uváděl, že za nepřítomnosti
podepsaného jedině on jako první náměstek a nikoliv druhý náměstek starosty Dr. Koliáš byl oprávněn nějaká
opatření činiti (přitom byl však podepsán na legitimacích soukromých sčítacích orgánů německých jako vůdce
této akce), dále tvrdil, že soukromé sčítání jest dovolené a že jest bezdůvodné vyšetřování osob soukromé
sčítání provádějících. Stejného celkem obsahu byla také intervence člena městské rady Sobotky. Přirozeně
nemohlo jim býti vyhověno.
Celkem možno s plnou určitostí konstatovati, že se nejednalo o žádné terorizování občanstva
německého úředními orgány, nýbrž o zamezení maření sčítání úředního, což jedině mohlo býti cílem sčítání
soukromého, když bylo prováděno až těsně před sčítáním úředním a když při něm byly opět činěny pokusy o
získání českých lidí pro přihlášení německé národnosti.
Ani náměstkem starosty, Dr. Koliášem, ani úředníky nebo zřízenci policejními nebylo učiněno nic, co by
bylo mělo znamenati porušení zákona. Naopak vše, co se stalo, bylo provedeno k jeho ochraně.
Starosta
234
38. Kandidátní listiny DNP a DNSAP pro obecní volby 28. 9. 1924 543
DNP - 42 kandidátů
Franz Fritz, Anton Franzke, Eugen Neumann, Marie Stettner, Rudolf Prinz, Leopold Rief, Karl Blecha, Karl
Lederer, Karl Feigl, Marie Jelenek, Alois Budischowsky, Viktor Dukat, Heinrich Tima, Martin Robinek, Franz
Frühwirth, Karl Marburg, Josefine Mauer, Josef Hoffmann, Franz Lantzberg, Hanz Zima, Iganz Sonntag, Hans
Sattke, Aurelie Lischka, Florian Kochmann, Heinrich Schubert, Franz Krätschmer, August Krschka, Richard
Schwanzer, Theresie Reimer, Heinrich Horsky, Gustav Hauptmann, Josef Pischek, Karl Winkler, Ida Rasper,
Katharina Schodt, Alois Czernohorsky, Jakob Mann, August Mittner, Marie Pinkas, Anton Gruber, Anna Bauer,
Alois Wurscher
DNSAP - 16 kandidátů
Anton Haschek, Rudolf Sobotka, Rudolf Tochatschek, Adolf Peschak, Hans Kratschmann, Anton Gürlich,
Josef Lukas, Wenzel Gläser, Julie Broschek, Felix Bornemann, Ludwig Stiawa, Alois Motan, Karl Laasch,
Rupert Kuttner, Franz Prosser, Ferdinand Deisenberger
543
235
39. Seznam členů znojemského obecního zastupitelstva po 28. 9. 1924 544
ČESKÉ STRANY - 25 MANDÁTŮ
Josef Mareš, Václav Jaša, František Vítovský, Marie Urbánková, Alois Šneberk, Jan Imramovský, František
Štěpán, František Šmerda, František Janků, Cyril Šťastný, Viktor Vilímek
ČSNS - 5 mandátů
Ferdinand Krejčí, František Křivánek, Karel Marušák, Bohumil Pipek, Bohuslav Fixa
ČND - 3 mandáty
Josef Koliáš, František Slavata, Rudolf Stloukal
ČSL - 3 mandáty
František Med, Jan Pavlík, Rupert Slaníček
Živnostníci - 2 mandáty
Adolf Vrba, Klement Přinosil
Agrárníci - 1 mandát
František Voltr
NĚMECKÉ STRANY - 14 MANDÁTŮ
DNP - 6 mandátů
Franz Fritz, Anton Franzke, Marie Stettner, Rudolf Prinz, Leopold Rief, Eugen Neumann
DCV - 3 mandáty
Johann Trutschmann, P. Karl Glaninger, Otto Lazarek
DSDAP - 2 mandáty
Theodor Lustig, Fritz Urbanek
DNSAP - 2 mandáty
Anton Haschek, Rudolf Sobotka
DdFP - 1 mandát
Friedrich Krammer
MEZINÁRODNÍ STRANY - 2 MANDÁTY
KSČ - 1 mandát
František Ensinger
Jüdische Wahlgruppe - 1 mandát
Ludvík Barth
Neodvislá mezinárodní volební skupina práce a pořádku - 1 mandát
František Ježek
544
236
40. Seznam členů znojemské obecní rady, zvolené 15. 4. 1925 545
ČESKÉ STRANY - 9 ZÁSTUPCŮ
ČSSD - 4 zástupci
Josef Mareš, František Janků, František Voltr, Cyril Šťastný
ČSNS - 2 zástupci
Bohuslav Fixa, Bohumil Pipek
Živnostníci - 1 zástupce
Adolf Vrba
ČSL - 1 zástupce
Jan Pavlík
NĚMECKÉ STRANY - 5 ZÁSTUPCŮ
DNP - 2 zástupci
Franz Fritz, Eugen Neumann
DNSAP - 1 zástupce
Rudolf Sobotka
DCV - 1 zástupce
P. Karl Glaninger
DSDAP - 1 zástupce
Ernst Spitzer
545
ZNOJEMSKO, 18. dubna 1925, s. 2.
237
41. Kandidátní listina DNP pro volby do okresního zastupitelstva 2. 12. 1928 546
Franz Fritz547, Marie Stettner, Erich Haase, Hugo Tima, Gottfried Wrana, Josef Hoffmann, Franz
Scheubrein, Mathilde Dukat, Franz Lorenz, Friedrich Puchert, Josefine Maurer, Johann Steiner, Ludwig
Tulipan, Heinrich Polier, Anna Ruschička, Eduard Tima, Franz Höfert, Franz Hertl, Anna Wokřina,
Anton Gruber
546
547
Tučně vytištěná jména patří kandidátům, kteří pocházeli přímo ze Znojma.
238
42. Kandidátní listina DNSAP pro volby do zemského zastupitelstva 2. 12. 1928 548
Rudolf Jung, Erwin Gröger, Alfred Berner, Franz Köhler, Oskar Judex, Ludwig Turza,, Franz Grimm, Anton
Malischek, Helene Maresch, Adolf Pietranek, Theodor Sturm, Karl Kolař, Otto Lebwohl, Reinhard Kreipel,
Josef Krautschneider, Johann Nienkiewicz, Anton Haschek549, Leo Wanczura, Adolf Grundey, Josef Arbter,
Otto Brosmann, Albert Smagon, Karl Hein, Franz Beck, Alois Köhler, Vinzenz Wrba, Alfred Bahner, Gustav
Böhm, Robert Schromm, Josef Malcher, Josef Rössner, Alois Quittta, Max Gross, Leo Schubert, Adolf
Kasparek, Franz Neumann
548
549
Anton Haschek byl jediným znojemským kandidátem DNSAP.
239
43. Seznam členů okresního zastupitelstva, zvoleného 3. 12. 1928 550
ČSSD - 2 zástupci
Rudolf Denke551, František Vítovský
ČSL - 2 zástupci
František Pilař, Josef Charvát
Agrárníci - 2 zástupci
Jan Princ, Leopold Březina
ČSNS - 1 zástupce
Jaroslav Raus
Sudetendeutscher Landbund - 3 zástupci
Franz Pittinger, Johann Tallafuss, Franz Dürnsteiner
BdL - 3 zástupci
Josef Brunner, Eduard Ursch, Franz Efferl
DCV - 3 zástupci
Ferdinand Winkelbauer, Johann Trutschmann, Karl Schanzer
DSDAP - 1 zástupce
Fritz Urbanek
DGP - 1 zástupce
Edwin Nuss
DNP - 1 zástupce
Franz Fritz
MEZINÁRODNÍ STRANY - 1 ZÁSTUPCE
František Křivánek (KSČ)
550
551
Tučně vytištěná jména patří zástupcům, kteří byli přímo ze Znojma.
240
44. Seznam členů okresního zastupitelstva, zvoleného 3. 12. 1928 552
ČSSD - 2 zástupci
Rudolf Denke553, František Vítovský
ČSL - 2 zástupci
František Pilař, Josef Charvát
Agrárníci - 2 zástupci
Jan Princ, Leopold Březina
ČSNS - 1 zástupce
Jaroslav Raus
Sudetendeutscher Landbund - 3 zástupci
Franz Pittinger, Johann Tallafuss, Franz Dürnsteiner
BdL - 3 zástupci
Josef Brunner, Eduard Ursch, Franz Efferl
DCV - 3 zástupci
Ferdinand Winkelbauer, Johann Trutschmann, Karl Schanzer
DSDAP - 1 zástupce
Fritz Urbanek
DGP - 1 zástupce
Edwin Nuss
DNP - 1 zástupce
Franz Fritz
MEZINÁRODNÍ STRANY - 1 ZÁSTUPCE
František Křivánek (KSČ)
45. Die Deutsche Einheitsliste - kandidátní listina pro obecní volby 7. 4. 1929 554
552
553
Tučně vytištěná jména patří zástupcům, kteří byli přímo ze Znojma.
241
Franz Fritz, Dominik Gutwillinger, Otto Lazarek, Rudolf Sobotka, Friedrich Krammer, Marie Stettner, Ludwig
Neberle, Otto Brandl, Josef Gratzer, Leo Mauer, Ludwig Pelech, Anton Haschek, Franz Storn, Rudolf Prinz,
Franz König, Johann Trojan, Johann Schiller, Arnold Peltsarsky, Heinrich Janak, Johann Breiner, Johann
Kratschmann, Adolf Rybka, Hugo Tima, Eugen Trauer, Josef Lustig, Gustav Janouschek, Aurelie Lischka,
Anton Anderle, Rudolf Tochatschek, Hugo Pummer, Gustav Hentschel, Heinrich Polier, Anton Vrbka, Johann
Mikudim, Josef Hoffmann, Edwin Nuss, Jakob Křepinský, Josef Lukas, Marie Pfeiffer, Karl Marburg, Karl
Neuwirth, Franz Miksche, Hans Brunner, Johann Emmer, Heinrich Tima, Anton Gürlich, Friederike Bohs, Hilda
Watzal, Anton Franzke, Rudolf Seethaler, Karl Jelinek, Hans Lerch, Rudolf Schütz, Karl Trutschmann, Franz
Prosser, Johann Braulik, Richard Schwanzer, Edmund Budischowsky, Heinrich Schubert, Karl
Johann Steiner, Franz Holler, Ludwig Stiawa
554
242
Klempa,
46. Die Deutsche Einheitsliste - předvolební leták 555
Znojemští Němci!
Stále rostoucí potlačování německého charakteru našeho města v oblasti národnostní, hospodářské a
kulturní, zjištění, že jsou umlčovány všechny zvláštní zájmy, týkající se německé věci a konečně přesvědčení,
že malé strany jsou bezmocné proti cílevědomé práci našeho národního protivníka, který se vždy dokáže
rychle sjednotit, jsme-li cílem jeho útoku, postavilo německé nemarxistické strany před vysoce odpovědnou
úlohu, aby našly pro blížící se volby způsob, jak se postavit na jednotný odpor proti nepřátelským útokům a jak
zabránit štěpení našich sil.
Cesta k tomuto cíli byla nalezena!
Vzpomínka na skvělé vítězství jednotné německé kandidátní listiny, kterého znojemští Němci dosáhli
11. dubna 1920 a pevná vůle, v tomto rozhodujícím okamžiku, odstranit vše co nás rozděluje, stejně jako
přesvědčení, že každé oddělení se by znamenalo zradu naší svaté německé věci a jakákoliv pasivita by byla
zločinem na německé budoucnosti našeho krásného města, vytvořili všichni, kdo mají čestnou vůli, velký a
silný německý blok, který musí obsáhnout vše, co ve Znojmě německy myslí a německy cítí.
Pro samostatnou politiku je právě nynější doba příliš vážná, národnostní a hospodářská nouze příliš
tísnivá. Pouze jednota a věrnost mohou být mocnými oporami, na nichž bude vybudován osud našeho
národa. A jednota a věrnost musejí být proto také řešením, se kterým půjdou všichni znojemští Němci do
volebního boje.
Předkládáme vám jednu jedinou kandidátní listinu, v jejímž čele stojí mužové, kteří již dlouho bojují za
naše národní práva, za naši hospodářskou nezávislost a kteří byli houževnatými obhájci naší kultury. Jen
nezištnost, vůle k oběti a dobrota našich vůdců je zárukou schopného zastoupení německých práv. Stojí před
vámi s čistýma rukama a s neposkvrněnými jmény. Jestliže to opravdu myslíte se svým národem a se svým
městem čestně, pak nemůžete 7. dubna volit nic jiného než kandidátní listinu jednotného německého Znojma:
Die Deutsche Einheitsliste!
Bund der Landwirte - Deutsche christlich-soziale Volkspartei - Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei
-
Deutsche
Arbeits-
und
Wirtschaftsgemeinschaft
- Sudetendeutscher Landbund - Deutsche Nationalpartei
555
243
-
Deutsche
Gewerbepartei
-
47. Seznam členů znojemského obecního zastupitelstva po 7. 4. 1929 556
ČESKÉ STRANY - 24 MANDÁTŮ:
Josef Mareš, František Roch, Viktor Vilímek, Alois Šneberk, Cyril Šťastný, Leopoldina Jášová, Rudolf Denke,
František Šmerda, Arnošt Vácha, Antonín Burda, Jan Papírník
ČSNS - 4 mandáty
Stanislav Marák, František Novosad, František Kratochvíl, Aloisie Vlčková
ČND - 2 mandáty
Josef Jahoda, Karel Polesný
ČSL - 2 mandáty
Rupert Slavíček, Josef Daňhel
František Vrána, František Hanák
Rudolf Procházka
Národní strana práce - 1 mandát
Josef Hnilička
Československá strana státních a veřejných zaměstnanců - 1 mandát
Josef Šorejs
NĚMECKÉ STRANY - 16 MANDÁTŮ:
Deutsche Einheitsliste - 12 mandátů
Franz Fritz, Dominik Gutwillinger, Otto Lazarek, Rudolf Sobotka, Friedrich Krammer, Marie Stettner, Ludwig
Neberle, Otto Brandl, Josef Gratzer, Leo Mauer, Ludwig Pelech, Anton Haschek
DSDAP - 3 mandáty
Theodor Lustig, Johann Theuer, Johann Bayer
Christlich deutsche Wählergruppe - 1 mandát
Wilhelm Ludwig
MEZINÁRODNÍ STRANY - 2 MANDÁTY:
KSČ - 1 mandát
František Bláha
Jüdische Wählergruppe - 1 mandát
Julius Pick
556
244
48. Seznam členů znojemské obecní rady, zvolené 7. 5. 1929 557
ČESKÉ STRANY - 9 ZÁSTUPCŮ:
ČSSD - 4 zástupci
Josef Mareš, Cyril Šťastný, Rudolf Denke, Arnošt Vácha
ČSNS - 2 zástupci
Stanislav Marák, František Kratochvíl
ČSL – 1 ZÁSTUPCE
Rupert Slaníček
ČND – 1 ZÁSTUPCE
Josef Jahoda
Živnostníci – 1 ZÁSTUPCE
František Vrána
NĚMECKÉ STRANY - 5 ZÁSTUPCŮ:
Deutsche Einheitsliste - 4 zástupci
Franz Fritz, Rudolf Sobotka, Otto Lazarek, Ludwig Neberle
DSDAP - 1 zástupce
Theodor Lustig
557
245
49. Předvolební provolání z 18. 5. 1935 558
19. května máš, jihomoravský Němče, osud svého krásného domova ve svých rukou!
Staré politické strany jsou zpráchnivělé a v žádném případě nejsou schopny Tebe, ani Tvůj domov tak
chránit a tak zastupovat, aby bylo Tvé němectví zajištěno i v budoucnosti.
Všechny ty malé úspěchy, kterých naši dosavadní poslanci mohli dosáhnout, nepatří celému národu,
nýbrž
naopak,
celý
národ,
my
všichni
klesáme
stále
hlouběji
do
naší
duševní,
národní
a hospodářské bídy, do naší sudetoněmecké bídy.
V téměř všech obcích naší vlasti promlouvali zástupci nové myšlenky, jež nemá nic společného s
přežitým stranickým systémem, zástupci Konráda Henleina, muže, který dal sudetoněmecké budoucnosti
nový smysl, k sedlákům, k dělníkům a živnostníkům, ke všem Němcům. Všechna tato shromáždění byla ve
znamení triumfu této nové ideje.
Šťastní, přes všechnu tu bídu opět šťastní lidé, poslouchali, mnohdy se slzami v očích slova, jež
vyzývala k jednotě, k ničemu jinému než ke společnému boji za práva Němectva v našem státě.
Stal se zázrak! Sedláci a dělníci si opět podali ruce ke společnému boji proti společné bídě. Co spojila
nouze, to nemůže již žádná síla rozdělit.
19. května prokáže sudetoněmecký lid, jež opět naleznul svoji hrdost, svoji vůli k jednotě.
Jihomoravský Němče, vol kandidátku jednoty, vol 12, vol Konráda Henleina!
558
246
50. Kandidátní listina SDP pro volby do okresního zastupitelstva 26. 5. 1935 559
Franz Pittinger, Johann Theuer560, Ernest Wick, Franz Eller, Friedrich Hansen, Franz Kellner, Josef Unden,
Karl Skomal, Karl Tallafuss, Franz Hackl, Karl Adamek, Johann Deckenbach, Karl Steinbrecher, Johann
Seethaler, Josef Berger, Franz Robinek, Josef Fettinger, Josef Grulich, Franz Böhm, Franz Unger, Alois Kroh,
Wenzel Schlicksbier, Karl Bruckner, Thomas Wolf
559
560
Tučně vytištěná jména patří kandidátům, kteří pocházeli přímo ze Znojma.
247
51. Kandidátní listina SDP pro volby do zemského zastupitelstva 26. 5. 1935 561
Josef Meier, Hubert Preibsch, Rudolf Alscher, Karl Folta, Josef Spatzek, Theodor Jilly562, Otto Spelda, Franz
Pittinger, Johann Müllner, Hans Kreisl, Rudolf Merighi, Julius Hönig, Viktor Jaroš, Walter Ludwig, Anton Stahl,
Hans Kotzab
561
562
JUDr. Theodor Jilly byl jediným kandidátem, pocházejícím přímo ze Znojma. Charakteristiku jeho otce, jenž
také patřil k významným německým nacionalistům přinesl 10. srpna 1923 Moravský Jih: „Obvodní lékař ze
Starého Šaldorfu, známý protičeský štváč Dr. Jilly po německém venkově hauzíruje, přednáší a turnérské
spolky i v té nejposlednější vesničce zakládá“.
248
52. Kandidátní listina SDP pro volby do obecního zastupitelstva 20. 10. 1935 563
Theodor Jilly, Richard Soukop, Karl Peschak, Heinrich Polier, Richard Bornemann, Erich Haase, Anton
Fruhwirt, Ludwig Neberle, Franz Schütz, Karl Schmachtl, Adolf Ipolt, Johann Peter, Johann Schiller, Eduard
Keller, Karl Kabelka, Johann Slama, Josef Jelenek, Josef Onz, Franz Breiner, Felix Köller, Othmar Kessler,
Josef Hauer, Raimund Neberle, Ferdinand Keller, Otto Schmrtschek, Gustav Miksche, Franz Holler, Josef
Gratzer, Josef Nimführ, Bruno Keller, Stefan Schmidt, Karl Teichmann, Fritz Theuer, Leopold Hanak, Friedrich
Sängerlin, Franz Fruhwirt, Ludwig Hölzl, Karl Ott, Raimund Iglauer, Eduard Novotny, Johann Wanek, Ludwig
Tulipan, Julius Heuritsch, Andreas Bauer, Emil Grolig, Karl Hlavka, Karl Haschek, Ludwig Wagner, Edmund
Budischofsky, Anton Malek, Josef Olbrich, Adolf Stehlik, Josef Thayer, Heinrich Robinek, Albert Kanovsky,
Albin Kuřitka, Felix Krause, Kantitus Žižka, Karl Nather, Mathias Rosner, Anton Nuhl, Otto Fröhlich, Franz
Schmidt
563
249
53. Složení obecního zastupitelstva po obecních volbách 20. 10. 1935 564
ČESKÉ STRANY - 24 MANDÁTŮ
ČSSD - 9 mandátů
Josef Mareš, František Kršňák, František Šmerda, Marie Úhlová, Cyril Šťastný, Rudolf Denke, Arnošt Vácha,
Valentin Skurský, Josef Ocásek
ČSNS - 6 mandátů
Stanislav Marák, František Vyletěl, František Kratochvíl, Karel Radocha, Antonín Kavan, Eliška Česneková
Eduard Oškera, František Švanda, Josef Zackl
ČSL - 2 mandáty
P. Vilém Klim, Josef Krňoul
Národní sjednocení - 2 mandáty
Karel Polesný, Jan Lanplot
Emil Čecháček
NOF - 1 mandát
Josef Haupt
NĚMECKÉ STRANY - 16 MANDÁTŮ
SdP - 13 mandátů
Theodor Jilly, Richard Soukop, Karl Peschak, Heinrich Polier, Richard Bornemann, Erich Haase, Anton
Fruhwirt, Ludwig Neberle, Franz Schütz, Karl Schmachtl, Adolf Ipolt, Johann Peter, Johann Schiller
DSDAP - 2 mandáty
Theodor Lustig, Ignaz Horak
DCV - 1 mandát
Erwin Zajicek
MEZINÁRODNÍ STRANY - 2 MANDÁTY
KSČ - 1 mandát
Tomáš Knébl
Jüdische Wahlgruppe - 1 mandát
Julius Pick
564
ZNAIMER TAGBLATT, 22. 10. 1935, s. 1.
250
54. Složení městské rady, zvolené 11. 3. 1936 565
ČSSD - 3 zástupci
Valentin Skurský, Josef Mareš, Arnošt Vácha
ČSNS - 2 zástupci
František Kratochvíl, Stanislav Marák
Živnostníci - 1 zástupce
Eduard Oškera
ČSL - 1 zástupce
P. Vilém Klim
Agrárníci - 1 zástupce
Emil Čecháček
SdP - 5 zástupců
Erich Haase, Ludwig Neberle, Karl Peschak, Franz Schütz, Richard Soukop
DSDAP - 1 zástupce
Theodor Lustig
565
ZNAIMER TAGBLATT, 11. března 1936, s. 2.
251
55. Program Henleinovy návštěvy v Hodonicích a v Tasovicích 4. a 5. 9. 1937 566
Sobota, 4. září
1930
slavnostní večer v hostinci u Geppertů v Tasovicích, spojený s předáním zástavy místní
organizaci SdP.
Neděle, 5. září
0600
budíček
00
08
polní mše na hodonické návsi
1000
setkání
oficiálních
představitelů
místních
organizací
SdP
v hostinci
u Hofstätterů v Hodonicích, s hlavním projevem vystoupí poslanec Dr. Neuwirth
00
10
setkání ženského svazu při SdP v hostinci u Geppertů, hlavní projev bude mít Gitta Mauer
1030 – 1130
koncert v zahradě Geppertova hostince a na hodonické návsi, současně, nejdéle však do
12,00 oběd v jednotlivých hostincích
00
00
12 – 13
příprava slavnostního průvodu na hodonické návsi
00
slavnostní průvod na Margaretin ostrov v Tasovicích
00
shromáždění, na kterém se svými projevy vystoupí Dr. Alfred Kottek, Hans Brosch, Dr.
13
14
Theodor Jilly, Rudolf Kasper, Anton Sogl a Dr. Hans Neuwirth
Kromě tohoto programu, který, zřejmě zcela náhodně, vyvolává asociace s dřívějšími oslavami 1. máje,
obsahuje článek ještě další podrobnosti o celkové organizaci (prodej vstupenek, možné způsoby dopravy do
Hodonic a Tasovic, zajištění první pomoci apod.) a výzvu autorů k zachování naprostého klidu a k dodržování
pořádku.
566
ZNAIMER WOCHENBLATT, 1. září 1937, s. 1
252
56. Účastníci posledního zasedání městské rady 7. 10. 1938 567
STAROSTA A PŘEDSEDAJÍCÍ
Valentin Skurský
PRVNÍ NÁMĚSTEK STAROSTY
Dr. Erich Haase
DRUHÝ NÁMĚSTEK STAROSTY
František Kratochvíl
ČLENOVÉ MĚSTSKÉ RADY
Josef Mareš, Arnošt Vácha, Emil Čecháček, P. Vilém Klim, Antonín Kavan, Theodor Lustig, Ludwig
Neberle, Karl Peschak
OMLUVENI
Eduard Oškera, František Schütz, Richard Soukop
567
SOkA Znojmo, fond AMZ – Kronika města Znojma, zápis ze 7. října 1938.
253
57. Vývoj názvů některých znojemských ulic v letech 1918 – 1945 568
1918 – 1938
1938 – 1945
1990 - současnost
náměstí Svobody
Konrad Henleinplatz
Horní náměstí
Masarykovo náměstí
Adolf Hitlerplatz
Masarykovo náměstí
Tusarovo náměstí
Platz der SD-Märzgefallenen
náměstí Kpt. Otmara Chlupa
Obroková
Straße der SA
Obroková
Wilsonova třída
Straße des 9. Oktober
Rudoleckého
Žižkovo náměstí
Horstwesselplatz
Žižkovo náměstí
Rašínova třída
Hermann Göringgasse
17. listopadu
568
Vlastimil JANKŮ: Názvy znojemských ulic a náměstí v průběhu věků, Ročenka SOkA Znojmo 1999, s.
116nn.
254
58. Program krajského shromáždění NSDAP ve Znojmě 569
Samstag, den 20. Mai 1939
18 Uhr
Standkonzert in der oberen Parkanlage
19 Uhr
Empfang der Ehrengäste im Sitzungsaal des Rathauses
20 Uhr
Feierstunde am Turnplatz in der Kernekerstraße
20 Uhr
Feuerwerk vom Rathausturm
Sonntag, den 21. Mai 1939
06 Uhr
Weckruf
09 Uhr:
Appell der politischen Leiter am Turnplatz in der Kernekerstraße
11-12 Uhr
Gemeinsames Mittagessen auf den Sammelplätzen
12-13 Uhr
Anmarsch und Ausstellung zur Großkundgebung auf dem Adolf Hitler-Platz
13 Uhr
Großkundgebung auf dem Adolf Hitler-Platz. Es spricht der stellvertretende Gauleiter Pg. Karl
Gerland. Die Ehrengäste werden gebeten, ihre Plätze bis 1245 einzunehmen. Die nicht in
Einteilung teilnehmenden Volksgenossen
haben den Weisungen der Aufmarschleitung
unbedingt Folge zu leisten.
15 Uhr
Vorbeimarsch (Deutsches Haus)
Sonntag, den 21. Mai 1939
10 Uhr
Kreisbauernschaft im Saal des Schützenhauses
10 Uhr
Kreisamt für Technik im Physiksaal der Lehrerbildungsanstalt, Leiningengasse
10 Uhr
Amt für Volksgesundheit in der 4. Klasse der Lehrerbildungsanstalt,
Leiningengasse
10 Uhr
NSV-Tagung im Kinosaal des NSKK-Hauses, Umfahrtsstraße
10 Uhr
Propagandaleiter in der 3. Klasse der Lehrerbildungsanstalt, Leiningengasse
10 Uhr
NS-Lehrerbund im Großen Saal des Deutschen Hauses
10 Uhr
DAF-Tagung im Kinosaal des Deutschen Hauses
10 Uhr
Ortsbeaufragte des Stillhaltekommissars im Musikzimmer der
Lehrerbildungsanstalt, Leiningengasse
10 Uhr
Jägerschaft im Ymcagebäude, Schillerstraße
10 Uhr
Kassenleiter in der 2. Klasse der Lehrerbildungsanstalt, Leiningengasse
Ausstellung der NS-Frauenschaft:
Sonntag, den 21. Mai
8-12
und
2-5
Uhr
im
Gebäude
der
NS-Frauenschaft,
Auszüge aus der Arbeit der NSJ, Bastel- und Werkarbeit des BdM
569
ZNAIMER TAGBLATT: 16. května 1939, s. 3.
255
Hauckstraße
8,
1.
und
2.
Stock:
Veranstaltungen des NSKK:
Wertungs- und Werbefahrt des NSKK. Eintreffen in Znaim 800 - 830. Vereidigung des NSKK um 10 Uhr auf
Diwischplatz 1630 Uhr: im Rahmen der Mutterehrung Fahrt nach Frain, Rückfahrt von Frain 19 Uhr.
Muttertagsfeier für die Stadt Znaim:
10 Uhr
Mütterehrung im Saale des Scala-Kinos (Aufführung der Kantate von Baumann durch die HJ)
1630 Uhr
Abfahrt der ältesten Mütter nach Frain. Dortselbst Jause und Rundfahrt auf dem
Stausee, über Einladung des Landrates in Znaim. 19 Uhr Rückfahrt nach Znaim.
SA der NSDAP:
20 Uhr
Vereidigung der SA am Turnplatz in der Kernekerstraße
NS-Gemeinschaft Kraft durch Freude:
15 Uhr Volksfest in der KdF-Stadt am NSKK-Platz.
Vorführungen der Formationen.
Volks- und Kinderbelustigungen: Schießen, Kletter, Sacklaufen, Kasperltheater, Kuchenessen
mit Preisen für die DJ, Tellerwerfen, Ringwerfen, Flaschenangeln, Fasselrutschen.
2030 Uhr
Feuerwerk
Bereits in den Nachmittagsstunden wird mit Volkstänzen begonnen werden, welche auch nach Abbrennen
des Feuerwerkes ihre Fortsetzung finden. Platzkonzert in der Oberen Allee.
256
59. Seznam padlých znojemských Němců v letech 1939 – 1944 570
1939
Böhm Kurt, Haas Karl, Winkler Johann
1940
Augustin Lothar, Dedetschek Albin, Gallian Otto, Kubin Adolf, Lambert Stanislaus, Lustig Hans, Morbitzer
Erwin, Schimscha Karl, Schwarz Karl, Smetana Karl, Waclawik Josef
1941
Bachlechner Franz, Bendl Stefan, Bruckner Konrad, Dworschak Erich, Eisenberger Johann, Eisenschenk
Franz, Gürlich Erich, Habermann Alois, Hammer Walther, Heinisch Karl, Jokel Josef, Kostersitz Walther,
Landa Franz, Mach Matthias, Melichar Franz, Migsch Beno, Muck Richard, Palmberger Josef, Peiger Josef,
Pettrisch Karl, Pietschmann Kurt, Popp Josef, Rakowitz Franz, Scheiber Franz, Scheller Josef, Tupi Matthias,
Vogel Karl, Wanke Theodor, Weiss Gottfried, Weiss Josef, Winkelbauer Franz, Zika Edi, Zukriegel Friedrich
1942
Bacher Heinz, Benesch Franz, Böhm Adolf, Brust Emerich, Czehak Anton, Dolezal Rolf, Draxler Alfred,
Fasching Karl, Felsinger Fritz, Flassak Johann, Flechsig Adolf, Futschik Josef, Grashoff Erhard, Grüffinger
Karl, Guth Josef, Hanauer Alois, Hapla Leo, Hauswirth Adolf, Hautmann Hauptmann, Heinz Alfred, Hofbauer
Johann, Hoffeiner Rupert, Hönig Karl, Honsa Willi, Karlberger Franz, Kaulen Reinhold, Klempa Karl, Krans
Hans, Kratschmann Christoph, Kruppschmidt Bernhard, Martinetz Josef, Max Herbert, Nejeschleba Franz,
Nienhagen Walther, Pessl Fritz, Petzny Johann, Pohl Matthias, Popperl Rudolf, Pospischek Josef, Raab Willi,
Ratschke Fred, Richter Karl, Sauerwein Ernst, Seethaler Josef, Schimetschek Rudolf, Schwanda Josef,
Schweda Karl, Simmel Stefan, Sinnl Franz, Swoboda Friedrich, Swoboda Viktor, Thein Hans, Wagner Karl,
Weczerek Willi, Welpe Erwin, Willinger Franz, Wisgott Lambert
1943
Bartl Robert, Bartl Walther, Bauer Viktor, Baumgartner Karl, Berta Ludwig, Binder Hans, Böhm Johann,
Bornemann Kurt, Ceniti Carol, Corfu Hugo, Dimaczek Erich, Dittrich Robert, Drozd Adolf, Dunda Josef, Dürer
Hans, Egert Johann, Erdler Adolf, Falb Karl, Fleischhacker Hans, Flieger Ferdinand, Flieger Hans, Flieger
Rudolf, Franke Viktor, Friedel Otto, Fuchs Alois, Gregor Walther, Gutmann Johann, Haas Hans, Heindl Franz,
Heinisch Franz, Heinisch Rudolf, Heitzer Ludwig, Chladek Kurt, Jeneral Franz, Jerabek Ernst, John Friedrich,
Kontner Friedl, Kornherr Richard, Kottek Viktor, Koudela Robert, Kudler Leopold, Lichtenhofer Hans,
Litzenstofer
Eduard,
Loder Othmar, Lustig Josef, Mayer Willi, Mayerhofer Karl, Mörandl Johann, Muck Franz, Mühlbeck Fritz,
Nemetz Otto, Neuwirth Franz, Nimmerfroh Oskar, Nuhl Anton, Pahr Erich, Petzelbauer Georg, Plazer Joschi,
Porzer Hans, Proksch Gustav, Saitl Herwarth, Schaller Arnold, Schebesta Karl, Schikor Rudolf, Schindler
Harald, Sojka Fritz, Sorger Josef, Steiner Franz, Thier Leopold, Vlasak Wilhelm, Weindinger Karl, Wolf
Johann, Wurmbock Ernst, Ziegelmeister Anton, Ziwny Siegfried, Zukriegel Franz
570
Veškeré údaje jsou ze Znaimer Tagblatt a ze Znaimer Wochenblatt z let 1939 – 1944.
257
1944
Altrichter Willi, Beschliesser Karl, Fischer Fritz, Fukatsch Poldi, Götz Anton, Gregor Helmuth, JensenJanetschek Walther, Kriz Benno, Kuchta Johann, Langpaul Alois, Lantzberg Franz, Leisner Ernst, Mattis
Josef, Migsch Helmuth, Neugebaueer Robert, Oberwinner Walther, Palme Hans, Rotter Herbert, Seifert
Herbert, Steinbrecher Josef, Topitsch Fritz, Weiser Franz
258
60. Složení ONV ve Znojmě k 20. 6. 1945 571
PŘEDSEDA
Dr. Josef Frey
MÍSTOPŘEDSEDA
Zdeněk Bauer
ČLENOVÉ
František Schwarz, Eduard Bučínský, František Janda, Josef Valenta, MUDr. Karel Holík, František Křivánek,
Leoš Pokorný, Vilém Šťastný, P. Josef Rudolecký, Petr Vystrčil, Josef Kriegel, František Pospíchal, Josef
Kroupa, František Pilař, Ing. Karel Marušák, František Časnoha, Josef Němec, Vilém Hanzálek
571
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – zápisy, zápis z 21. června 1945.
259
61. Složení ONV ve Znojmě k 1. 8. 1945 572
PŘEDSEDA
Ladislav Novák
1. MÍSTOPŘEDSEDA
Ing. Karel Marušák
2. MÍSTOPŘEDSEDA
Václav Jaša
3. MÍSTOPŘEDSEDA
P. Josef Rudolecký
ČLENOVÉ RADY
František Schwarz, MUDr. Karel Holík, Konrád Frey, František Pilař
ČLENOVÉ
Eduard Bučínský, František Janda, Josef Kriegel, Leoš Pokorný, František Pospíchal, František Křivánek,
Josef Valenta,
Leopold Zejda, Vilém Hanzálek, Josef Němec, František Kršňák, František Bloudíček,
František Časnoha, Jan Voříšek, Petr Vystrčil, JUDr. Arnošt Stritzko, František Jedlička
572
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – zápisy, zápis z 2. srpna 1945.
260
62. Internační tábor ve Znojmě – obecná charakteristika 573
NBS pro zemi Moravskoslezskou v Brně
- Ia 1883 / 1945 -
Brno, 22. červen 1945
Věc: koncentrační a jiné tábory, evidence
Všem podřízeným podle rozdělovníku IIIa.
Po osvobození vlasti byly v různých místech v zemi Moravskoslezské zřízeny koncentrační, pracovní a
jiné
tábory,
v
nichž
jsou
jednak
internováni
příslušníci
německého
národa,
jednak
i příslušníci národa českého.
Za účelem evidence těchto táborů předložte sem co nejdříve seznam (trojmo) s těmito rubrikami:
1. pořadové číslo
2. místo, kde je zřízen tábor (obec a politický okres)
3. označení tábora (např. koncentrační, pracovní, sběrný atd.)
4. den, kterého byl tábor zřízen
5. pro koho byl zřízen (např. pro němce574 - muže, pro zrádce a kolaboranty apod.)
6. počet osob v táboře držených
7. kdo střeží tábor (např. strážní oddíl NBS, příslušníci stanice NBS, vojsko apod.)
8. počet strážního mužstva
9. útvar NBS, v jehož obvodu tábor leží (např. stanice NBS v ...)
10. poznámka
Podstatné575 změny, týkající se rubrik 3 a 5 - 8, jakož i v případné zřízení nových táborů, jejich
přemístění nebo zrušení buďtež sem vždy ihned hlášeny.
Velitel NBS pro zemi Moravskoslezskou v Brně
z rozkazu: plk. Jaroslav Wít v. r.
vedoucí štábu
Souhlasí se chváleným návrhem:
Vychodil v. r.
četnický praporčík
NBS okres Znojmo
došlo dne 29. 6. 1945
573
SOkA ZNOJMO, fond Sběrné středisko, karton číslo 3, složka 18.
574
Texty jsou ponechány v původní podobě, včetně gramatických a stylistických chyb. Mimochodem, psát
slovo
Němec
s
malým
počátečním
písmenem
patřilo
tehdy
k
dobrému
tónu
a k projevu ryzího vlastenectví.
575
Zdůrazněno přímo v originálu, stejně jako slovo ihned v závěru věty.
261
číslo jednací 378 / 45
Velitelství kárného a pracovního tábora Znojmo Znojmo, 2. červenec 1945
Číslo jednací: 327 / 1945
Věc: koncentrační a jiné tábory - evidence
Odpověď k číslu jednacímu Ia 1883 / 1945, z 22. 6. 1945
SNB pro zemi Moravskoslezskou v Brně
Hlásím evidenci kárného a pracovního tábora ve Znojmě:
Ad 1/
Pořadové číslo: 1
Ad 2/
místo, kde je tábor zřízen:
Znojmo, Pražská ulice
Ad 3/
označení tábora:
Kárný a pracovní tábor
Ad 4/
den, kdy byl tábor zřízen:
dne 15. 5. 1945
Ad 5/
pro koho byl zřízen:
pro Němce - muže, ženy, pro zrádce a kolaboranty
Ad 6/
Ad 7/
počet osob v táboře držených:
kárný tábor
383
pracovní tábor
627
z toho na zemědělských pracích
384
kdo střeží tábor:
vojsko 53 mužů a dozorci
Ad 8/
počet strážního mužstva:
53 a dozorci
Ad 9/
útvar NBS v jehož obvodě tábor leží:
ředitelství SNB Znojmo
Ad 10/
poznámka:
-/Velitel tábora:
262
Velitelství kárného a pracovního tábora Znojmo
Znojmo, 23. 9. 1945
Číslo jednací 1464 / 1945
Věc: Sběrné, zajišťovací a jiné tábory v zemi Moravskoslezské - soupis.
Zemskému národnímu výboru v Brně
K výnosu ze dne 7. 9. 1945 číslo 10287/II - 6 - 1945 oznamuji:
Ad 1/
Místo, kde je tábor zřízen:
Znojmo - Pražská ulice
Ad 2/
Kdo a kdy tábor zřídil:
Okresní národní výbor Znojmo dne 15. 5. 1945
Ad 3/
Druh a stavby tábora:
baráky ze dřeva
Ad 4/
Komu náležejí budovy v nichž jest tábor umístěn:
Vojenské správě pěšího pluku 24 Znojmo
Ad 5/
Jak jest tábor vybaven:
Elektrické vedení vnitřní i venkovní, vodovod, vnitřní zařízení, umývárny, splachovací
záchody, postele, skříně, stoly, židle a lavice. Většinou bylo zařízeno správou tábora na svůj
náklad.
Ad 6/
Jak jest postaráno o stravování zadržených osob:
Tábor má vlastní kuchyň, kde se pro internované vaří. Vybavení kuchyně rovněž bylo
provedeno správou tábora vlastním nákladem.
Ad 7/
Jak jest postaráno o zdravotní dohled a zdravotní péči:
Tábor má 2 internované lékaře, vlastní zařízenou lékárnu, táborovou ošetřovnu pro muže i
ženy, jednoho zubního technika, rovněž se zařízením. Mimo toho dochází internovaní každých
14 dnů do městských lázní k pravidelným koupelím a pro případ, že by se vyskytly v táboře
vši, má tábor vlastní odvšivovací stanici. Do tábora dojíždí na přehlídku okresní lékař MUDr.
Holík.
Ad 8/
Které osoby jsou v táboře drženy:
Češi kolaboranti, němci, muži a ženy.
Ad 9/
Počet zajištěných osob:
896 mužů, 786 žen, od 14 - 18 let 301, celkem 1983 internovaných
Ad 10/
Důvody zajištění osob v táboře:
Zajišťovací, shromažďování pro evakuaci a pracovní tábor.
Ad 11/
Zda a jak jsou osoby v táboře zadržené zaměstnány:
Z větší části na venkovských pracích, pak při odklizovacích pracích města, řemeslníci při
opravách škod způsobených nacisty. Za všechny pracovní síly pobírá tábor předepsanou
mzdu.
263
Ad 12/
Denní náklady na jednu zadržovanou osobu:
Přibližně s celým zaopatřením, jako strava, otop, světlo a voda, 8,50 Kč.
Ad 13/
Jest tábor soběstačný ? Jsou udržovací a provozní náklady uhrazeny z výdělku zadržených
osob ?:
Tábor
jest
úplně
soběstačný,
udržovací
a
provozní
náklady
jsou
uhrazovány
z výdělku zadržených osob.
Ad 14/
Kdo hradí případný schodek udržovacích nákladů ?:
Nikdo, jelikož tábor je úplně soběstačný.
Ad 15/
Kdo vede správu tábora a jak jest odměňován:
Velitelem kárného a pracovního tábora jest četnický strážmistr Karel Tojšl, který má svůj
měsíční plat od účtárny zemského četnického velitelství v částce 1 680 Kč.
Ad 16/
Kdo vykonává dozorčí službu v táboře a jak jest placen:
Službu v táboře vykonává 50 civilních dozorců za měsíční plat 1 550 Kč, které rovněž platí
správa tábora.
Ad 17/
Kdo ustanovil správní a dozorčí orgány:
Okresní národní výbor ve Znojmě.
Velitel tábora:
264
63. Internační tábor ve Znojmě – styk s Němci 576
Ředitelství Národní bezpečnostní stráže
ve Znojmě
Čís: 425/1945
Znojmo, dne 4. 7. 1945
Správě internačního tábora
Věc: styk s Němci
Bylo pozorováno, že mnozí občané české národnosti chovají se při styku s Němci způsobem, který
vzbuzuje oprávněné pohoršení u české veřejnosti a není nikterak v souladu s naší národní ctí a hrdostí po tom
všem, co náš lid musel v době okupace snášeti a trpěti.
Komise pro vnitřní národní bezpečnost upozornila důrazně v tisku českou veřejnost, že jakékoliv
poskytnutí přístřeší, šatstva nebo potravin německým státním příslušníkům bude přísně stíháno a upozornila
zároveň, že každý, kdo o takových případech ví, je povinen oznámiti to nejbližším orgánům NBS, Národnímu
výboru nebo správní komisi.
Je však samozřejmým, že se to netýká Němců, kteří se za okupace nijak zvláště politicky ani nijak
neprovinili proti českému národu a kteří jsou vyloučeni z nařízení platných pro Němce.
Pokud jde o styk příslušníků NBS s Němci, nařizuji toto:
Příslušníkům NBS z a k a z u j i jakýkoliv styk s Němci, internovanými v táborech, věznicích apod.,
pokud tento styk není podmíněn výkonem s l u ž e b n í ch povinností. Avšak i takovýto styk budiž omezen na
n e z b y t n ě nutnou míru.
Všichni představení dohlédnou přísně, aby tyto směrnice byly přesně dodržovány.
Ten příslušník NBS, který se proti vydaným směrnicím proviní, bude – s výhradou případných jiných
opatření – vzat k zodpovědnosti podle příslušných disciplinárních předpisů.
Upozorňuji, že poraněným a nemocným Němcům musí býti poskytována nutná lékařská pomoc. Patří to
ke služebním povinnostem našeho sboru.
Rozkaz budiž vyhlášen ihned všem příslušníkům NBS s náležitým poučením.
Žádám o instruování všech podřízených zaměstnanců.
Ředitel NBS:
Četl: Tojšl
576
265
64. Seznam zemřelých v táboře od června do listopadu 1945 577
Jméno
Datum narození Datum úmrtí
Příčina smrti
Josef Ratt
17. 04. 1891
06. 06.
sebevražda oběšením
Augustin Pokorný
13. 07. 1879
16. 06.
Karel Stieber
12. 08. 1875
20. 06.
Marie Rothleimerová
17. 08. 1892
23. 06.
zastřelena na útěku
Jindřich Lukša
27. 06. 1881
16. 07.
rakovina konečníku
Karel Fišer
19. 10. 1904
11. 11.
zastřelen na útěku
577
SOkA ZNOJMO, fond Sběrné středisko, karton číslo 1, inventární číslo 8.
266
65. Internační tábor ve Znojmě – vyšetřovací komise 578
Okresní národní výbor ve Znojmě.
Číslo: 790/1.
Ve Znojmě, dne 14. VI. 1945
Velitelství sběrného tábora ve Znojmě
Okresní národní výbor ve Znojmě se usnesl ve schůzi dne 13. června 1945 zříditi vyšetřovací komisi při
mimořádném lidovém soudu ve Znojmě.
Předsedou této vyšetřovací komise jmenován Dr. Alfred Hahn, okresní soudce ve Znojmě.
Přísedícími z lidu byli jmenováni:
František Křivánek, strojník, Plenkovice
Josef Valenta, dělník, Jevišovice
Karel Horais, tajemník, Jevišovice
Ondřej Obruča, tajemník, Znojmo
Bohumil Fixa, klempíř, Znojmo
Karel Radocha, profesor, Znojmo
Jako vyšetřující soudci byli členy vyšetřovací komise lidového soudu jmenováni:
Dr. Alois Sekanina, soudce krajského soudu ve Znojmě
Dr. Alois Dokoupil, soudce krajského soudu ve Znojmě
Dr. František Kadrnožka, ausk. krajs. soudu ve Znojmě
Dr. Ervín Scheuer, ausk. krajs. soudu ve Znojmě
Kancelářský personál bude opatřen z personálu krajského soudu ve Znojmě, kde též budou úřadovny.
Předseda ONV:
578
267
66. Dekret o uvalení národní správy 579
Dekret
Správní komisař v …………
Dne………………1945
Č. j. 28/45
P. T.
………………………………………….
v ………………………………….
Poněvadž jste Němec, ustanovuje správní komisař s okamžitou platností podle dekretu presidenta
republiky ze dne 19. 5. 1945 pro Váš podnik národní správu a ustanovuje národním správcem
pana ………………………………………………………………………………………………………
Nařizuje se Vám, abyste předal ihned celý podnik
se všemi právy a zásobami, jakož
i pohledávkami a hotovostmi uvedenému národnímu správci.
Jakékoliv dispozice se Vám zakazují a budou přísně potrestány.
Proti tomuto dekretu můžete podati do 15 dnů u správního komisaře odvolání na okresní národní výbor
ve Znojmě.
Správní komisař:
Na vědomí:
Zemský národní výbor v Brně
Knih. A obchod. Soud
Berní správa ve Znojmě
579
KOLEKTIV AUTORŮ: Weil Sie Deutscher sind, … , Stuttgart 1967.
268
Panu:
…………………………………..
v……………………………………..
Na vědomí s tím, aby národní správu ihned převzal a prováděl ji s povinností dobrého hospodáře.
Ohledně vyúčtování, jakož i odměny za vykonávání národní správy obdržíte pokyny později. Kontrolu
národních správců provádí berní správa ve Znojmě.
Správní komisař:
269
67. Text rezoluce ze 3. 8., odeslané presidentu Benešovi 580
„České Znojmo jako mluvčí jihozápadního pohraničí zasílá Vám, pane presidente, a celé naší vládě
upřímný pozdrav ze své demonstrační protiněmecké manifestace, která má dokumentovati náš
nekompromisní postoj k ožehavé otázce německých menšin. Stojíme všichni za vládním programem a
žádáme o urychlené vyhoštění, případně zajištění Němců v celém našem pohraničí. Nebezpečí nacistické
msty se neustále stupňuje, destrukční činnost německých rebelů zabraňuje přímému, klidnému vývoji našeho
života, ničí naše budovatelské snahy a kazí radostný výhled do budoucna. Žádáme proto v duchu Vašeho
rozhodnutí,
pane
presidente
o
radikální
a rychlé vyčištění našeho krásného pohraničí od nežádoucích německých živlů, aby naše republika byla
navěky zabezpečena. Za okresní Národní výbor Znojmo: prof. Ladislav Novák.“
580
MZA BRNO, fond Zemský národní výbor Brno – presidium, karton 171, inventární číslo 190.
270
68. Fonogram ZNV Brno o okamžitém zastavení odsunu 581
Ředitelství Národní bezpečnosti Znojmo.
Státní bezpečnostní oddělení.
Fonogram
Dne 23. srpna 1945 o 16. hod. od zemského Národního výboru, bezpečnostní oddělení (referát) Brno pro
ředitelství NBS., bezpečnostní oddělení ve Znojmě.
Nařizuji všem Okresním Národním výborům v celém jižním pohraničí, aby okamžitě bylo zastaveno tak
zvané dobrovolné vystěhování němců
vyšších
583
582
ze zdejšího pohraničí. Rakouský státní příslušník, když má od
rakouských zastupitelských úřadů povolen návrat do Rakouska a od našich úřadů ověřen odchod,
může po zajištění neb odvezení svých veškerých věcí odejíti, jinak nesmí žádný přes hranice do Rakouska
býti poslán.
Pplk. ruského generálního štábu v této věci u nás zakročil s tím, že jak odsun němců od nás nebude
zastaven, tak nám okamžitě všechny němce z Rakouska vrátí zpět. Rovněž z rakouského vyslanectví došla
intervence v této věci. V Hevlíně se stal nějaký případ, který nám může škoditi na mezinárodní mírové
konferenci, neboť němci jsou nuceni naše území opustiti a jsou revolvery k tomu nuceni. Dále stávají se
případy, že naši vojáci na hranicích, když němce nechtějí v Rakousku přijati ženou je zpět, střílí po nich a tito
němci jsou pak na mezi území nucení i samovraždy spáchati. V tomto území se vyskytují nakažlivé nemoci.
Zařiďte, aby okamžitou platností odchod němců do Rakouska byl úplně zastaven, vyrozumějte ONV
bezp. oddělení a jiné v úvahu přicházející úřady. Jest-li nebude uposlechnuto uvedeného rozkazu béřu
okamžitě referenta ONV k odpovědnosti.
Již jednou bylo ujednáno, že odsun němců bude proveden mezinárodní komisí, na což se musí vyčkati.
Provedení mě telefonicky hlaste dne 24. 8. 1945 na čís. tel. 10201 Brno.
581
582
Psát slovo Němec s malým počátečním písmenem patřilo k dobrému tónu.
583
Text je ponechán v původní podobě, včetně podobných gramatických roztomilostí.
271
69. Přípis ONV ve Znojmě z 6. 10. 1945 584
Okresní národní výbor ve Znojmě
Číslo 50/16-dův./1945
Znojmo, dne 6, 10. 1945
Věc:
Odsun Němců z Československé republiky – zastavení
Určeno:
velitelství oddělení SNB ve Znojmě
okresnímu velitelství SNB ve Znojmě
všem stanicím SNB
ředitelství národní bezpečnosti ve Znojmě
všem místním národním výborům a správním komisím, resp. správním komisařům
velitelství sběrného tábora, Znojmo, Pražská třída
panu por. Josefu Nekulovi, evakuačnímu důstojníku, Znojmo
sboru národní bezpečnosti – okresní velitelství
ZNV poukazuje na oběžník ministerstva vnitra ze dne 28. srpna 1945, číslo 300/469-45-ref. B,
kterým byl zcela zastaven
nucený odsun
národnímu výboru docházejí
osob
německé národnosti
stížnosti na samovolný
do Rakouska. Také
zemskému
odsun Němců prováděný jednotlivými místními
národními výbory z různých obcí, zejména pak na jižní Moravě. Těmito stížnostmi se
ZNV
zabýval již
několikráte ve svých schůzích a konstatoval, že národní výbory se neřídí směrnicemi, které o odsunu
Němců byly vydány oběžníky ZNV ze dne 1. a 22. srpna 1945, číslo 8036/2 a 3/dův.-II/5-45.
ZNV proto znovu upozorňuje,že samovolné odsuny Němců dávají podnět k různým stížnostem u vlády
a v zahraničním tisku. Vládní činitelé, kterým byla svěřena organisace odsunu německého obyvatelstva,
jsou vázáni usnesením postupimské konference, podle něhož má býti odsun prováděn řádným a lidským
způsobem a až na další vůbec zastaven. Nelze proto souhlasiti se samovolnými odsuny Němců, které vnáší
do celé organisace zmatek a mají za následek důsledky při posuzování politické situace ČSR v zahraničí.
ZNV nemá námitek proti přesunům
pracovních táborech v rámci okresů
a koncentraci obyvatelstva německé národnosti ve sběrných a
a země,
jeví-li
se toho potřeba s hlediska trhu práce, veřejné
bezpečnosti anebo jiného veřejného zájmu nutným.
O každém takovém p ř e s u n u nutno však podati písemné hlášení evakuačnímu referentu ZNV,
z něhož musí být zřejmo:
1.
z jakého důvodu byl přesun proveden
2.
kdo jej nařídil
3.
jak byl proveden
584
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – presidium, karton číslo 3, složka 18.
272
4.
jak bylo postaráno o veřejnou bezpečnost transportu
5.
kdo transport vedl
6.
kdo jej předával
7.
kdo jej přebíral
8.
kolik osob (mužů, žen a dětí do 15 let) odkud a kam bylo přesunuto
9.
jak
je postaráno v místě nynějšího pobytu přesunutých osob o jejich ubytování, stravování
a pracovní nasazení
10.
jaká byla učiněna bezpečnostní opatření na zaručení klidu a pořádku
Předseda ONV:
Ladislav Novák v. r.
273
70. Přípis ONV ve Znojmě z 11. 10. 1945 585
Úřad okresního národního výboru ve Znojmě
Číslo: 11.444-III/1945
Znojmo, dne 11. října 1945
Věc:
Nepřístojnosti při zajišťování osob
Určeno:
velitelství oddělení SNB ve Znojmě
ředitelství SNB ve Znojmě
okresnímu velitelství SNB ve Znojmě
všem stanicím SNB
Neustále nás docházejí zprávy o nepřístojnostech při zajišťování osob. Zajišťovací orgány obírají tyto
osoby o prsteny, náušnice, hodinky a jiné věci. Často se také stává, že bývá po návratu zajištěných byt
vykraden.
Upozorňuji důrazně, že takovéto činy jsou zločinem a budou přísně trestány. Příslušníci bezpečnostních
složek
a
ihned
nechť
proti
samy
takovým
dbají
toho,
neukázněným
aby
takové
živlům
nepřístojnosti
zakročovali.
netrpěli
Jestliže
u jednotlivců, vrhá to pak špatné světlo na celek.
Správce úřadu:
Dr. F r e y
585
v.r.
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – presidium, karton číslo 3, složka 18.
274
se
tyto
ve
svých
řadách
nepřístojnosti
trpí
9. PRAMENY A LITERATURA
9.1.1. PRAMENY
9.1.1.1. PRAMENY ARCHIVNÍ:
SOkA ZNOJMO:
SOkA ZNOJMO, spisovna města Znojma, krabice číslo 23, II. 1/4-6
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo - zápisy
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo - presidium
SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo – odsun Němců
SOkA ZNOJMO, fond Sběrné středisko
MZA BRNO:
MZA Brno, fond B 40
MZA BRNO, fond Zemský národní výbor Brno – presidium
9.1.1.2. PRAMENY TIŠTĚNÉ:
Felix BORNEMANN (editor): Weil Sie Deutscher sind. Stuttgart 1967
Zdeněk BÍNA: Osvobození Znojemska Sovětskou armádou, Znojmo 1980
Hynek BULÍN: Jiskry a plameny, Brno 1930
Jan DANĚK: Mimořádný lidový soud ve Znojmě, Jižní Morava, ročník 17, 1981, 219-221
Bedřich FUČÍK: Říjen 1938 ve Znojmě, In: Nacistická okupace Znojemska, Znojmo 1979
Hans HAAS: Konec německo-české symbiózy na jižní Moravě, In: Kultury na hranicích, Vídeň 1995
Magdaléna HRNČÍŘOVÁ: Vznik a vývoj národních výborů na Znojemsku 1945 – 1948, diplomová práce FF
UJEP Brno 1986
Vlastimil JANKŮ: Názvy znojemských ulic a náměstí v průběhu věků, Ročenka SOkA Znojmo 1999
Marian KEREMIDSKÝ: Znojmo v prvních letech předmnichovské republiky, diplomová práce PdF Brno 1992
275
KOLEKTIV AUTORŮ: Znojmo – vzorné hraničářské město, Znojmo 1986
Martin KUDLÁČEK: Miroslav 1918-1946, diplomová práce FF MU 1991
Leoš MALENA: Konec česko-německého soužití v okrese Znojmo v roce 1945, diplomová práce PdF MU
Brno, Brno 1995
Martin MARKEL: Moderní historie Jaroslavic II, Ročenka SOkA ve Znojmě 2 001
Martin MARKEL: Nucené vysídlení Němců ze Znojemska, 1. část: květen 1945 – září 1946, Sborník VA Brno,
řada C – D 1/1997
Martin MARKEL: Nucené vysídlení Němců ze Znojemska, 2. část: Mimořádný lidový soud ve Znojmě a kauza
Felix Bornemann, Sborník VA v Brně, řada C-D 1/1999
Martin MARKEL: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945 – 1949, Brno 2002
Martin MARKEL: Svaz Němců jižní Moravy do roku 1914, časopis Matice moravské, číslo 119 /
2 000
Karel POLESNÝ: České školství ve Znojmě 1881-1918, Znojmo 1923
Josef POSPISCHIL: Znaim in dem Kampf und Befreiungstagen im Herbst 1938, In: Die höheren Schulen
Znaims im Befreiungsjahr 1938-1939, Znaim 1939
Zdeněk ŠÍPEK: Mnichovská dohoda a „spory“ o čs. – rakouskou státní hranici, Sborník PdF UK Historie I.,
Praha 1966
9.1.1.3. PERIODIKA:
Znaimer Tagblatt
ročníky 1918 - 1944
Znaimer Wochenblatt
ročníky 1918 – 1943
Heimatblatt
ročníky 1943 - 1944
České Znojmo
ročníky 1922 - 1923
Znojemská obec
ročník 1935
Ochrana
ročníky 1919 – 1923
Znojemsko
ročníky 1919 – 1923 a ročník 1979
Moravský jih
ročníky 1919 – 1923
Znojemský venkov
ročníky 1921 – 1923
276
9.1.2. LITERATURA:
1. BARŠA Pavel, STRMISKA Maxmilián : Národní stát a etnický konflikt, Brno 1999
2. BARTOŠ Josef, SCHULZ Jindřich, TRAPL Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960, Svazek IX., Ostrava 1984
3. BENEŠ Edvard: Demokracie dnes a zítra, Praha 1946
4. BENEŠ Edvard: Paměti: Mnichovské dny, Praha 1968
5. BENEŠ Edvard: Paměti: Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství, Praha 1947
6. BIMAN Stanislav, MALÍŘ Jaroslav: Kariéra učitele tělocviku, Ústí nad Labem 1983
7. CÉSAR Jaroslav, ČERNÝ Bohumil: Politika německých buržoazních stran v Československu v letech
1918-1938, Praha 1960
8. COUFAL František: Osvobození jižní Moravy, Praha 1937
9. ČADA Václav: 28. říjen 1918, Praha 1988
10. DRTINA Prokop: Československo můj osud, Praha 1992
11. FEIERABEND Ladislav Karel: Politické vzpomínky, Brno 1994
12. GALANDAUER Jan: Vznik Československé republiky 1918, Praha 1988
13. HAVLÍK Lubomír: Znojmo, Brno 1956
14. HILF Rudolf: Němci a Češi, Praha 1996
15. HONZÍK Miroslav: Legionáři, Praha 1990
16. HÜBL Milan: Češi, Slováci a jejich sousedé, Praha 1990
17. CHURAŇ Milan a kolektiv: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20.století, Praha 1994
18. JOHN Miloslav: Čechoslovakismus a ČSR 1914 – 1938, Beroun 1994
19. KAPLAN Karel: Pravda o Československu 1945-1948, Praha 1990
20. KOLEKTIV AUTORŮ: Dějiny zemí Koruny české, II. díl, Praha 1992
21. KOLEKTIV AUTORŮ: Československé dějiny v datech, Praha 1987
22. KOLEKTIV AUTORŮ: Schlag nach!, Leipzig 1938
23. KOLEKTIV AUTORŮ: Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei, Augsburg 1994
24. KRYČER Rudolf: Jihomoravští hraničáři, Brno 1925
25. KŘEN Jan: Bílá místa v našich dějinách, Praha 1990
26. KŘEN Jan: Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780-1918, Praha 1990
277
27. KURAL Václav: Konflikt místo společenství?, Praha 1993
28. KURAL Václav: Místo společenství konflikt!, Praha 1994
29. MALÍŘ Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám, FF MU Brno, Brno 1996
30. MATYÁŠ Svatopluk: Stíhací esa Luftwaffe 1939 – 45, Cheb 1994
31. MORELL Sydney: Viděl jsem ukřižování, Brno 1995
32. OLDOFREDI Hieronymus: Zwischen Krieg und Frieden, Amalthea-Verlag Zürich-Leipzig-Wien 1925
33. PEROUTKA Ferdinand: Budování státu, Praha 1991
34. PICHLÍK Karel: Bez legend, Praha 1991
35. RÁDL Emanuel: Válka Čechů s Němci, Praha 1993
36. SEIBT Ferdinand: Německo a Češi, Praha 1996
37. STANĚK Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945 – 1947, Praha 1992
38. TIGRID Pavel: Kapesní průvodce moderní ženy po vlastním osudu, Praha 1992
39. VRBKA Anton: Gedenkbuch der Stadt Znaim, Nikolsburg 1927
40. VYKOUPIL Libor:Slovník českých dějin, Brno 1994
41. ZIMMERMANN Volker: Sudetští Němci v nacistickém státě, Praha 2001
278

Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě v

Transkript

Podobné dokumenty

Ansprechpartner Vereine Minis Saison 201516 nach Bezirk.xlsx

zde - Resolution Team

Teplice si udržují dobrou finanční kondici

Dějiny Jeřmanic do roku 1945

Teilnehmerverzeichnis 2016

ROZSVÍCENÍ vánočního stromku