Korzáři pod Britskou korunou: Dobití Santo Dominga
Transkript
Korzáři pod Britskou korunou: Dobití Santo Dominga
Korzáři pod Britskou korunou: Dobití Santo Dominga Klid. Klid a ticho. Byl večer oslav svatého Silvestra a starý městský guvernér Dominic Hermandréz nervózně pokuřoval dýmku ve své pracovně. Vyčkával. Vyčkával toho hrozného netvora, který przní čest španělské Armady již desítku let. „Dneska se uvidí! Dneska tě utopím, bastardo pésimo.“ zaklel na účet korzárův, přisypal si tabáku do dýmky a zaposlouchal se otevřeným oknem do ruchu nočního města. Ticho, které vládlo městu, bylo velmi nepříjemné a hlavně nezvyklé. Běžně v Santu Domingu na silvestra probíhaly oslavy, lidé se radovali ze života a hodovalo jak za mlada. Tento večer byl jiný. Dnes všichni čekali na útok. Na útok od moře. Najednou rána. Další. Dominic se rychle zvedl a zamířil ke svým vojákům. Děla již bombardovala město. „Mi senor, el Draque está aquí.“ vyhrkl na něj vojín s katalánským přízvukem. Kapitán se usmíval, avšak jeho radost přešla do vyděšené grimasy po další vojákově větě: „Přichází z pevniny!“ Tohle nečekal. Tohle NIKDO nečekal. Dalo by se říct, že zklamal celé Santo Domingo, to by ale nebyla pravda. On zklamal celou španělskou říši, pro niž toto město představovalo nezpochybnitelnou vládu na Amerikou! Všechny obranné síly přesunul do přístavu, tudíž ty anglické krysy vešli do města jakoby jim již patřilo. „Přikaž vojákům, aby se stáhli z doků! Ať mašírují k severní bráně města! Mueve!“ vydal rozkazy zoufalství. Než-li stačili Španělé něco podniknout, korzáři drancovali město. Nic neuniklo jejich zájmu. Ani ženy. Pálili kostely, domy, hospody i bordely. Prostě všechno, co jim přišlo pod ruku. Nakonec se dostali až k pevnosti. Zmatení obránci nedokázali nic podniknout a tak se pevnost brzy zřítila náporem dělových koulí. Dominic, sic muž nebojácný, zatím zůstával v pozadí potyček a vysílal další rozkazy. „Mi senor, Angličané věší vlajky s pohanou Španělska! Ellos son unos cerdos!“ Nyní konečně poznal, že všechna jeho snaha byla již dávno marná. Město ztratil. Rozhodl, že se s posledním zbytkem zdravých vojáků vydá vzdorovat, aby prchajícím zajistil nějaký čas. Vyšli. Procházeli kolem hořících domů, mrtvých těl a spálených zvířat. Puch byl tak silný, že si všichni obvazovali nos. Dominic, pozorujíc ty hrůzy, nevšiml si, že vede své může do pasti. Nyní, když došli na náměstí, sklapla. „Přišli jste si pro olovo?“ zeptal se ironicky jeden z dvoustovek mužů, jenž obklíčili bezmocné Španěly. Na tuto narážku se ozval bouřlivý smích. „Jen do nich, chlapi!“ zavelel Angličan. Proti dvojnásobné přesile neměli šanci. Dominic Hermandréz byl střelen do ramene a následně také do lýtka. Ti vojáci a vesničané, kteří měli to štěstí a nebyli zmasakrováni na náměstí nebo v předchozích bitkách, avšak měli tu smůlu, že se jim nepodařilo uniknout dříve, se dále nedokázali bránit a město padlo ve čtyři hodiny ráno na nový rok do rukou korzárů pod britskou vlajkou vlající po celém městě. Vesničané odevzdávali své zlato a drahocennosti v přístavu, kde jej korzáři naložili. „Toto je má pomsta za San Juan!“ zakřičel na všechny přítomné bohatě vystrojený muž, který právě vkročil na palubu. Luskl prsty a dva námořníci přivlekli zmučeného Dominica, postavíce ho vedle kapitána. Ten se na něj podíval a pošeptal mu: „Vystopoval jsem tě Martínezi!“ I přes své hluboké sečné rány a díru v rameni, pevným a odhodlaným hlasem odpověděl: „Aby tě úplavice chytla, Francisi Drakeu!“ El Draque se jen pousmál a poslal malou olověnou mršku skrze hlavu španělského kapitána. Na to se otočil na zvolal přísně na posádku: „Vyrážíme! Směr Outer Banks! Pohněte si vy prašivé psiska!“ Rozloučil se pohledem se Santo Domingem, městem, jež mu přineslo v budoucnu značnou slávu.