BLEDDFA SHOOTING STAR

Z HISTORIE PLEMENE – NEJVLIVNĚJŠÍ HŘEBCI, 7. díl
------------
BLEDDFA SHOOTING STAR
Bleddfa Shooting Star v roce 1929 na Royal Welsh Show, kdy mu bylo 28 let.
Foto: G.H. Parsons, z knihy p. Wynne Daviese: „Welsh Ponies and Cobs”
Text: Anna van Vuurenová
(Shooting Star = padající hvězda, létavice)
U hřebce Bleddfa Shooting Star si člověk opět
uvědomí neskutečně masivní vliv, jaký má jeho otec
Dyoll Starlight (čtvrté zvíře, které kdy bylo zapsané do
WPCS) na celé plemeno. Neexistuje velšský horský
pony, který by tohoto hřebce ve svém původu neměl a
v rodokmenu dnes narozeného ponyho tohoto plemene se
vyskytuje v průměru více jak padesátkrát. Dá se rozhodně
říct, že Dyoll Starlight stojí za zrodem současného Welsh
Mountain Ponyho a hlavně v úplných počátcích WPCS
ani úzká příbuzenská plemenitba na tohoto hřebce nebyla
žádnou vzácností. Při prohlížení starých fotografií
samozřejmě zaujme, že právě díky tomuto hřebci jsou
prakticky všichni tehdejší vystavovaní velšští horští
poníci bělouši (což platí ve velké míře dodnes). Taky je
zajímavé si uvědomit, jak kvalitními zvířaty byli
obklopeni lidé, kteří zformovali popis plemene a založili
WPCS roku 1901 – což je rok, ve kterém se narodil i
hřebec, o kterém je v tomto článku řeč. Právě na počátku
minulého století bylo skutečně na čase konečně založit
oficiální plemennou knihu, aby se zamezilo dalšímu
přílišnému vnikání cizích vlivů a tato nádherná zvířata se
uchovala i pro příští generace. Můžeme vycházet z toho,
že se zvířata, která tehdy opakovaně vítězila, blížila
ideálu popisu? Až do druhé světové války byli téměř
všichni výstavně i chovně úspěšní hřebci v přímé mužské
linii potomky Dyoll Starlighta. Jeho synové (např.
Bleddfa Shooting Star 73, Greylight 80, Dyoll King Cole
197 exportovaný roku 1912 do USA jako Grove King
Cole a Grove Ballistite 200, původně Dyoll Ballistite
151) vítězili všude, kde se objevili. Pokud tedy nevyhrál
jejich otec sám. Už v článku o Dyoll Starlightovi byla
zmínka o tom, že si Bleddfa Shooting Star zaslouží svoji
vlastní kapitolu. Jako vždy se čerpalo převážně z knížky
Wynne Daviese Welsh Ponies and Cobs.
1
Hřebečka Bleddfa Shooting Star jako dvouletého od
jeho chovatele S. M. Wilmota z Alveston u Bristolu
zakoupila společnost Radnorshire (Bleddfa) Polo and
Riding Pony Company. Nedlouho poté se tato společnost
dostala do finančních potíží a Shooting Stara koupil za
velmi vysokou cenu 200 guinejí na aukci „Bleddfa Sale“
Sir Walter Gilbey, který vlastnil slavný Hackney-hřebčín
na svém sídle Elsenham Hall v Essexu.
Na Elsenham Hall pracoval velký tým schopných
zaměstnanců, a když se v roce 1906 pětiletý Shooting
Star zúčastnil National Pony Show v Islingtonu, blyštil se
prý jak zrcadlo, na sobě měl výstavní postroj a pohyboval
se s neskutečnou silou a vysokou akcí všech čtyř
končetin. V Livestock Journal se poté psalo, že byl
„jednou ze senzací výstavního kruhu.“
Bleddfa Shooting Star 73
Welsh Mountain Pony, KVH 11 pěstí 2 palce, tj. ± 117 cm, nar. 1901, bělouš
--Dyoll Glasallt 438
Dyoll Starlight 4
-----
75 Dyoll Moonlight
--Beaconsfield 27
Cymro
572 Alveston Belle
-----
---
Davies následně cituje Sira Waltera Gibbeye
samotného, který ve své knize Thoroughbred and Other
Ponies („Čistokrevní a jiní poníci“) vydané roku 1910
píše: „Jsem šťastným majitelem jednoho z těchto poníků,
hřebce Shooting Star, a přestože má v kohoutku jen
117cm, neváhám říci, že má nejlepší přirozenou
mechaniku pohybu ze všech zvířat, co jsem kdy viděl za
celou svou dlouholetou zkušenost s koňmi.“ A kdo jiný
než Sir Walter by to mohl poznat – však předtím vlastnil
mnoho slavných Hackney hřebců jako byli Antonius,
Flash Cadet a Royal Danegelt.
V knížce The Welsh Pony (vydané v roce 1913)
spisovatelky Olive Tilford – Dagan, která při sbírání
materiálů navštívila také International Horse Show,
najdeme i její osobní popis Shooting Stara, kterého tam
viděla. Na autorku udělal malý hřebec velký dojem. A
nejen na ni, z jejího svědectví vyplývá, že na této velké
výstavě, kde bylo prezentováno mnoho zástupců
nejrůznějších plemen koní a pony, byl Shooting Star
absolutním miláčkem publika.1
V roce 1913 probíhaly mezi Shooting Starem a jeho
otcem Dyoll Starlightem výstavní boje. Na National Pony
Show v březnu posuzovatel pan Roberts z Church
Stretton nedokázal mezi oběma hřebci rozhodnout.
Nakonec požádal oba vodiče, aby odstranili hřebcům
jejich hřebčí postroje a poté Starlight, který beztak měl
jen lehký podbřišník a jedinou postranní otěž, v souboji
zvítězil. V Livestock Journal byli velice pohoršeni z toho,
že byl Shooting Star poražen, a příval dopisů od
předních posuzovatelů, kdy se někteří z nich zastávali
jednoho a jiní druhého hřebce, dlouho neustával. Později
v tom roce se na Starlightovi na Royal Show již
projevoval jeho věk (20 let) a Shooting Star se odplatil.
Ve zprávě v Livestock Journal pak popsali Shooting Stara
následovně: „Plný energie a elánu používal své karpály a
--hlezna, je to zcela jistě nejsvižnější, nejrychlejší a
nejlepší pony v matičce Anglii.“
Ke konci roku 1914 Sir Walter zemřel a jeho slavný
hřebčín Elsenham byl zrušen, zvířata rozprodána.
Přestože zemí právě zmítala válka, Shooting Stara
koupila paní Greene z Grove Stud za nadmíru slušných
280 guinejí. Než přišel do jejího vlastnictví, nedostal
Shooting Star férovou šanci v plemenitbě, připustil pouze
pár klisen z Principality a několik z hřebčína Grove své
budoucí majitelky. Přesto se i v tomto období po něm
narodilo několik zajímavých, výstavně úspěšných zvířat,
především právě v hřebčíně Grove.
Když paní Greene Shooting Stara v roce 1915
zakoupila, už měl na svém kontě výhry nesčetně mnoho
prvních cen a titulů „šampion,“ včetně pěti prvních cen +
titul šampion a čtyř titulů vicešampion na London Show a
šesti prvních cen + titul šampion a jednoho titulu
vicešampion na Royal Show.
Hřebec Greylight
Shooting Star de facto porážel veškeré hřebce, kteří se
tenkrát účastnili výstav – včetně svého vlastního slavného
otce, Dyoll Starlight a svého téměř stejně skvělého
polovičního bratra, hřebce Greylight, který byl za
enormní sumu 1000 liber prodán do Austrálie (což by se
1
Pro zajímavost, kompletní naskenovaný text knížky
paní Tilford – Dagan v angličtině je online volně ke čtení
k dispozici mj. na:
http://openlibrary.org/b/OL20445393M/The_Welsh_Pon
y_Described_in_Two_Letters_to_a_Friend.
2
dalo srovnat s částkou 15 tisíc liber v roce 1979 a dnes by
to dělalo ještě mnohonásobně více).
Pro zajímavost: Greylight se jako Dyoll Greylight stal
v Austrálii jedním ze zakládajících hřebců Australského
ponyho.
Paní Greene za asistence svého věrného podkoního
Jimmyho Wakefielda během let 1915 až 1927 na
výstavách převálcovala všechno, co jí přišlo do cesty.
Nejenže její zvířata vyhrávala velšské rubriky, ale často
taky s přehledem porážela jiná britská plemena pony při
skupinovém předvedení, což se jí povedlo například
čtyřikrát na National Pony Show s jedenácti různými
zvířaty. Většina jejích výstavně úspěšných mladých
zvířat byla po Shooting Starovi a pocházela z klisen po
jejím předchozím úspěšném hřebci Grove Ballistite
(taktéž po Dyoll Starlight).
Starlight). Shooting Star ovšem natolik ovlivnil chov
pony, že to vzbudilo zájem i o jeho matku. Z jednoho
Livestock Journal vydaného v roce 1914 pocházejí
následující informace od paní O. G. Owen, z Tanyfronm
Pnerhos, Pwllheli:
„Jasně si vybavuji, že můj nebožtík otec tuto malou
klisnu vlastnil. Byla typickým exemplářem Welsh
Ponyho – kompaktní a se silnou kostrou, ale rozhodně
žádným způsobem hrubá. Byla velmi tmavě hnědě
zbarvená a měla svižnou, pružnou mechaniku pohybu,
kterou bezpochyby podědila po svém otci, hřebci Cymro.
V kohoutku měla asi 122 cm. Protože žila na
nechráněných kopcích už od hříběte, měla dlouhou,
neudržovanou hřívu, stejně tak ocas, a divoké, ohnivé
vzezření a nezaměnitelný vzhled otužilosti, která se vidí
jen u horských poníků. Její otec Cymro byl pěkný malý
kob, zářivý ryzák, KVH 127cm, s mimořádně dobrými
chody. Jako valach pro mého otce vyhrál zde po okolí
mnoho cen a později u svého nového majitele vyhrál
první cenu na Royal Dublin Society’s Show. Otec Cymra
byl kob, ryzák, kterého sem do tohoto kraje přivezli
z jižního Walesu a zde s ním jezdili za klisnami
připouštět. Nevím jak se jmenoval ani jaký měl původ,
ale říkalo se mu zde „Southin“, což nebylo jeho jméno,
ale místní výraz pro „Jihovelšský.“ Lidé, co ho viděli na
vlastní oči, mi řekli, že to byl pěkný hřebec s dobrou
mechanikou pohybu a během svého působení zde
zanechal několik velmi atraktivních potomků. Matka
klisny Alveston Belle byla velšský horský pony, tmavá
hnědka, KVH asi 112cm, ale jelikož tehdy sedláci jen
málokdy zaznamenávali rodokmeny svých zvířat, nevím,
kdo byli otec ani matka této klisny. Můj otec zakoupil
mladičkou Alveston Belle od jejího chovatele, pana
Roberta Williamse z Henllan u Pwlhelli, což byl sedlák
ze sousedství, a později ji prodal panu S. M. Wilmotovi.“
Klisna Grove Peep O‘ Day, dcera hřebce Bleddfa
Shooting Star, zde již 19letá.
V roce 1927 se paní Greene, které v té době bylo
skoro sedmdesát, rozhodla zrušit svůj hřebčín, což učinila
29. června toho roku. Na tehdejší aukci bylo prodáno
mnoho potomků Shooting Stara, za dobré ceny. Shooting
Stara samotného, kterému bylo tehdy 26 let, si ponechala
na dožití. Až do své smrti žil v zaslouženém důchodu,
s jednou výjimkou, a to když se v roce 1929 naposledy
okázale vrátil do výstavního kruhu ve věku osmadvaceti
let. Na přání komise vedl Shooting Star průvod velšských
horských poníků na Royal Show. Když zjistil, že se
veškeré zraky upírají na něj, předvedl stejnou „show“
jako vždy ve své úspěšné kariéře. O dva roky později,
když už byl zchromlý revmatismem, ho dala paní Greene
uspat ve věku jedenatřiceti let a pohřbít na Grove. O
mnoho let později, když bylo sídlo Grove zbouráno,
zachránila paní Meredith aspoň Shooting Starův
mramorový náhrobek ve tvaru koně a nechala ho umístit
na Dinchope vedle náhrobku jeho nejslavnějšího syna,
hřebce Grove Sprightly.
Otec:
Dyoll Starlight 4 (bělouš, KVH ±118cm, narozený 16.
května 1894).
Tomuto jedinečnému hřebci jsme již věnovali vlastní
článek ve zpravodaji Welsh-CZ číslo 2/2006.
Matka:
Alveston Belle 572 (vranka s bílou skvrnou na čele a na
nose, KVH 122cm, narozena v roce 1897).
Nic moc o matce Shooting Stara, klisně Alveston
Belle není známo. Ví se jen to, že se jí narodila v roce
1900 hnědá klisnička pojmenovaná Alveston Beauty (po
Little Reality) a v roce 1901 samozřejmě tmavě šedý
hřebeček pojmenovaný Shooting Star (po Dyoll
Nejvlivnější DCERY hřebce Bleddfa Shooting Star:
Dcera Brynhir Black Star je matkou hřebce Tan-yBwlch Berwyn, kterému jsme věnovali článek ve WelshCZ č. 3/2007.
Dcera Grove Madcap je přes svoji dceru Coed Coch
Mefusen babičkou hřebce Coed Coch Meilyr (ve svých
dvou letech šampion hřebců na Royal Welsh Show, o tři
roky později exportován do USA) a hlavně hřebce Coed
Coch Madog, devítinásobného šampióna hřebců na
Royal Welsh Show. Mefusen měla pouze tato dvě
hříbata, pak byla exportována do Kanady.
Klisna Vardra Charm s hříbětem
3
Dcera Vardra Charm je matkou i babičkou klisny
Revel Choice (mj. matka hřebců Revel Cassino, Revel
Crusader, Revel Cello, Revel Chip, Revel Chancellor a
klisny Revel Caress).
Dcera Grove Peep O’ Day je mj. matkou hřebců
Bolgoed Mighty Atom – úspěšný výstavně na ruce i
v zápřeži, než byl exportován do USA, Bolgoed Squire –
působil v hřebčínech Revel, Criban a Cui než byl
exportován do USA, Bolgoed What Ho – přímý bratr
Mighty Atoma (oba po Mathrafal Tuppence), úspěšný
v zápřeži, exportován do USA, a Tregoyd Starlight.
Clan Tony, což je otec hřebce Clan Pip a klisny Clan
Peggy – oba šampióni Royal Welsh Show a Clan Pip je
navíc nesmírně vlivný v chovu sekce A – a třeba Wynne
Davies ho v knížce The Welsh Pony tituluje vůbec
nevlivnějším Welsh Mountain Pony hřebcem třetí
čtvrtiny dvacátého století. Tomtit taky působil v hřebčíně
Revel.
Syn Grove Sharp Shooter je otec klisny Coed Coch
Seren, která, než byla prodána do USA, měla mj. dcery
Coed Coch Serliw (mj. matka hřebce Ceulan Revolt) a
Coed Coch Sirius (což je mj. matka legendární klisny
Coed Coch Siaradus, pětinásobné Overall Royal Welsh
Show Champion).
Fotografie: internet a použitá literatura
Použitá literatura:
Nejvlivnější SYNOVÉ hřebce Bleddfa Shooting Star:
Syn Grove Sprightly je držitelem nepřekonaných
devíti titulů „Overall Royal Welsh Show Champion“
(výše jmenovaný C.C. Madog také vyhrál devětkrát, ale
byl vždy „pouze“ šampiónem hřebců, ne celkovým
šampiónem) a otcem hřebců Bolgoed Squire
(exportovaný do USA, např. dcera Criban Golden Spray)
a Tregoyd Starlight (jeho dcera Coed Coch Pelen je
matkou slavného hřebce Coed Coch Planed. T.
Starlightova syna Coed Coch Meilyr jsme již zmínili).
Bolgoed Squire a Tregoyd Starlight jsou přímí bratři a
produkty velmi blízké příbuzenské plemenitby – jejich
otec Grove Sprightly po Bleddfa Shooting Star je z klisny
po hřebci Grove Ballistite. Jejich matkou je Grove Peep
O’Day po Bleddfa Shooting Star z klisny po Grove
Ballistite.
Davies, Wynne. Welsh Ponies and Cobs. London: J. A. Allen,
1997.
Davies, Wynne. The Welsh Pony. London: J.A. Allen, 2006.
Davies, Wynne: Sixty Years of Royal Welsh Champions.
London: J.A. Allen, 2009.
Hřebci Grove Sprightly a Grove Will O‘ The Wisp,
dva slavní synové hřebce Bleddfa Shooting Star.
Syn Grove Will O’The Wisp – je podle Wynne
Daviese prý považován za jednoho z nejkorektněji
stavěných velšských horských pony všech dob.
Syn Kilhendre Celtic Silverlight – působil pouze
čtyři sezony v plemenitbě ve Velké Británii než ho
prodali do USA jako jezdeckého ponyho. Přesto silně
ovlivnil chov:
Jeho dcera Twilight of Dyffryn je matkou hřebce
Mathrafal Tuppence, který byl rozsáhle využíván
v hřebčínech Criban a Coed Coch.
Jeho syn Llwyn Brilliant je otcem klisny Ceulan
Silverleaf, která velmi ovlivnila chov sekce A přes svého
syna Ceulan Revelry a chov sekce B přes svého vnuka
Reeves Golden Lustre.
Jeho syn Llwyn Satan je přes svoji dceru Dinarth
Henol dědečkem hřebce Coed Coch Glyndwr (článek ve
Welsh-CZ čísle 5/2007).
Jeho syn Llwyn Temptation je otcem hřebce Llwyn
Tomtit, který je otcem i dědečkem klisny Llwyn
Tinwen, která působila v hřebčíně Coed Coch, kde dala
hřebce Coed Coch Tlws a klisnu Coed Coch Trysor.
Především se ovšem v hřebčíně Clan stala matkou hřebce
4
5