JUDA INFO - Křesťanské společenství Juda

Komentáře

Transkript

JUDA INFO - Křesťanské společenství Juda
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Jste lidmi svatyně svatých - Tomáš Korčák & Juda
Co dělat, když jsme rozptýleni všedními činnostmi a tímto světem a máme obtíž se spojením se svým srdcem? Jim Goll radí:
"Začni zpívat v jazycích a naslouchej spontánní písni, která ti vyvěrá ze srdce." (Jim Goll: Obnovení ztraceného umění
přímluvy, Ampelos 1997)
To je přesně to, co jsme dělali na posledním "Oltáři chval" (20.6.2003). Nejprve jsme uctívali Pána, pak jsme nechali
vyvěrat ze sebe modlitbu v jazycích v jejích různých druzích (viz 1K 12,10.28). To jsme již byli ve spojení se svým srdcem a psali
jsme Hospodinu svůj žalm - modlitbu, zápas nebo vyznání, které vycházelo z našeho nitra a bylo provázeno upřímností a
důvěrností. Většina přítomných byla svým žalmem nadšena a překvapena a ostatní byli povzbuzeni, když některé žalmy slyšeli,
vždyť se setkali s duchem toho člověka. Nakonec jsme Pána oslavovali skrze různé rytmy. Po společném trochu rozpačitém
hledání jsme se dostali do proudu Ducha. Rytmy vyjadřovaly radostný a smělý proud života, který přešel do bojovných rytmů, a
ty zase skončily ve vítězství. Používali jsme bubny, dlaně, chřestítka, jedna sestra dokonce podpatky svých střevíců. Pán mluví
různým způsobem, když ho hledáme a v Boží bázni mu nasloucháme.
Přijali jsme následující prorocké slovo: "Vložil jsem do vás svá zaslíbení, vize, sny, povolání a svá břemena. A jak
toužím, aby byla naplněna. Jsou hluboko ve vašem duchu. Toužím, aby vaše srdce jimi bylo směrováno. Nemají
zapadnout ve všednodennostech. Nemají být přehlušeny starostmi a požitky tohoto světa a dne. Mají vyjít z vašeho nitra,
mají být vyjádřeny a se vší touhou přímluvy vyjadřovány, dokud se nenaplní. Nežijte na povrchu. Vložil jsem do vás
prameny svého života. Pramen vyvěrající k životu věčnému nosíte stále s sebou. Chci vás naučit čerpat z tohoto
pramene, a dávám vám svobodu vyjadřovat mé sny a tužby z vašeho srdce. Nežijte povrchně, nebuďte lidmi nádvoří.
Kopejte do hlubin a čerpejte z hlubin. Jste lidmi svatyně svatých. Chci být vyjádřen a chci se projevovat skrze vašeho
ducha. Když se modlíte v jazycích, modlí se váš duch a Duch svatý se skrze to může vyjádřit."
Šalomoun tyto skutečnosti popisuje následujícími slovy: Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní
čerpá. (Př 20,5) Zjevení, rada a život je hluboko v srdci. Rozumný člověk není povrchní. Nenechá se odradit tím, že odpovědi
někdy nepřijdou hned. Ani mu nestačí někdy velice povrchní lidská útěcha (viz Ž 77,3). Hledá a "hluboko spouští vědro", dokud
se ve svém znovuzrozeném duchu nesetká se světlem od Hospodina a Božským životem. Lidský duch je světlo od Hospodina;
to propátrá všechny nejvnitřnější útroby. (Př 20,27) Choďme duchem. Učme se být citliví na svého ducha, který se v nás
znovuzrodil při přijetí Ježíše za Pána a Zachránce. Vládněme své duši (pocitům, myšlenkám, představám, vzpomínkám, vůli) a
svému tělu skrze svého ducha. Stane se silným a pevným, když bude naplňován Duchem svatým a Božím slovem.
Předkládám vám žalmy některých lidí, kteří čerpali z hloubky svého srdce:
Hleď kde jsi!
Zlatý svícen - Duch svatý.
Svatý chléb - Boží slovo.
Jsi ve stanu setkávání.
Jen opona tu není.
Boží schrána před tebou.
Jsem připraven na setkání!
Hospodine moje skálo,
já toužím po tobě.
Obnoviteli, moje sílo,
projev se jako silný a pevný,
jako síla a moc svého lidu.
Zbav mě bludu, šálení a strachu.
Buď mojí oporou v čas boje.
Musíme spolu vyhrát!
Vyhrávej ve mně Ježíši,
Page 1
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
unášej mě na vlnách svého Ducha.
Jsi mým světlem Hospodine.
Ve tvém světle vidím světlo a naději.
Světlo tvého obličeje mne naplňuje radostí.
Vím, že jsi se mnou a proto ode mne utíká strach.
Nejen převaha, ale i vítězství nad nepřáteli
je mým dědictvím skrze Ježíše Krista.
Hospodine sedíš na svém trůnu
a já se ti v pokoře klaním.
Jaké bezpečí, jaké blaho, jaký pokoj a radost
je ve tvé přítomnosti.
Tvoje otcovská náruč je mým největším bohatstvím.
Hledal jsem slávu a uznání tohoto světa
a byl jsem tak vyprahlý, prázdný a nejistý.
Ty činíš můj krok pevným a jistým,
protože jsem ve tvých očích tak drahý.
Oblékl jsem si tvoji spravedlnost,
bez ní bych byl nahý a beze vší odvahy.
Smělost mladého lva je vlastností těch,
kdo chodí ve tvé přízni.
Dospělí se radují ve svém dědictví.
Národy přitáhne jas a vůně tvého lidu.
Nemožné je u tebe možné a stane se.
Kristus bude zjeven v plné své slávě.
Hospodin kraluje a vše je pod ním.
Znamením života je jeho jméno.
Tuto zem očišťuje jeho krev.
Nikdo nemůže jít proti jeho vůli a mít se dobře.
Vše, co činí, je dobré,
vše, co je dobré, to činí on.
Ležím na zemi a jsem mu cele poddán.
Hltám jeho slovo, neboť vysvobozuje od lži.
Neznám lež, hořkost, nenávist,
Hospodin je ve mně.
Chci tě více znát, Pane,
mé srdce je otevřeno jen pro tebe.
Svědectví o tobě je mocné.
Dáváš mi pokoj, který vysvobozuje.
Vím, že při mně stojíš, protože ti na mně záleží.
Pane, ty víš, znáš a můžeš
to, co já ne.
Kde já jsem bezmocná,
ty jsi mou nadějí.
Nerozumím, co jsi to na mě všechno položil.
Dej se mi poznat,
dej mi poznat tvou radost tvé chvály,
vezmi mě s sebou, můj Pane, do svatyně svatých.
Ať můj smích klokotá jako potok,
ať mé slzy jsou slzy radosti nad tím,
jak jsi mocný,
jen ty, Pane, jsi má naděje a síla.
Miluji tě, Pane Ježíši, jsi má autorita.
Tebe chci poslouchat, s tebou chodit za ruku,
dívat se na krásu, kterou stvořil náš Otec.
Věřím, že mi neublížíš.
Tvá láska je ta, co buduje - po té nezahynu.
Page 2
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Veď mě dál, Pane, do svatyně svatých.
Na závěr vás chci povzbudit slovy Písma (Ž 81,3): Prozpěvujte žalmy, bijte v buben ...
Hlavní cíl člověka je oslavovat Boha.
Westminsterské vyznání
Člověk nalézá pravý smysl své existence až teprve tehdy, když se klaní
Bohu.
Joseph Garlington
Když velebíme Boha, hledíme na poměry okolo nás jinak. Jestliže se cele zaměříme na Boží velikost a
dobrotu, jsme pozdviženi nad okolnosti a dává nám to věčnou perspektivu a vhled do nebeské říše. Tato
Boží perspektiva nám pomáhá vidět skutečnost a jednat v našich poměrech objektivněji.
Každý člověk se potřebuje naučit uctívat Boha o samotě. Způsob, jakým ke Králi na trůnu
přistupujeme, má prvořadou důležitost a existuje určitý smysl či cit, v němž se každý člověk musí
samostatně cvičit v umění vcházet do Boží přítomnosti, aby vyhledal a našel Pána v době, kdy je sám. A
jestliže se v tom každý jednotlivec vycvičí, pak když se lidé sejdou, bude společné uctívání církve mocnější
a hlubší.
Garry Browning
Máte-li pouze deset minut na to, abyste je strávili s Pánem, věnujte prvních osm minut uctívání.
Máte-li něco, co mu potřebujete říci, řekněte mu to v následujících dvou minutách - ale nezapomeňte mu
odevzdat jeho podíl chvály.
Kathryn Kulmanová
Zpět na seznam
Page 3
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Uctívání ve svobodě - Don Williams
Ježíš přišel, aby nás osvobodil. Jsme svobodní k tomu, abychom se stali součástí církve, která svobodně uctívá
Boha.
Ježíš přišel, aby nás osvobodil. Žijeme-li s Ježíšem, stáváme se svobodnějšími a svobodnějšími. Jsme osvobozeni ze
závislostí a tlaků. Jsme svobodní autenticky milovat jeden druhého. Jsme svobodni stát se součástí církve, která svobodně uctívá
Boha.
Očekáváme novou svobodu v užívání darů Ducha svatého mezi sebou. Očekáváme, že porosteme ve funkčním obecenství,
živeni ve svobodě, kterou pro nás Ježíš má. Když vstupujeme do světa, abychom zvěstovali Ježíšovu lásku lidem, kteří ho neznají,
učíme se a utvrzujeme v nových rodinných hodnotách. Čím jsme svobodnější od svých závislostí, tím svobodnější jsme jeden pro
druhého a pro tento svět. Výsledkem pak je, že se evangelium vtělí do našich životů jako jediná alternativa k naší spotřební
kultuře. Stáváme se součástí Církve, která osvobozuje lidi.
Nebojácné uctívání
Rozumíme-li správně charakteru Boha, chceme mu vyjádřit svou lásku a vděčnost. V tomto procesu opouštíme staré
svazující vazby a také strach z jejich ztráty. Bůh chce, aby jeho chórem bylo celé společenství, ne pouze pár profesionálů, kteří
nás "inspirují" chorály obětovanými Bohu zástupně za nás. Chce naše uctívání a chválu přijímat přímo. Například raději než "On je
Pán", můžeme společně zpívat "Ty jsi Pán". Zpíváme-li "On je Pán", obracíme se více jeden k druhému než k Bohu. Zpíváme-li
"Ty jsi Pán", vyjadřujeme své uctívání přímo. Učíme se, individuálně i kolektivně, že jsme s naším Pánem ve vztahu. Hymny o
Bohu jsou stále potřebné povzbuzování a poučení, ale neměly by dominovat nad písněmi přímé chvály a intimnosti.
Chvála přecházející nepřerušeně z jedné písně do druhé nám poskytuje čas, abychom se uvolnili z rozptýlenosti a
soustředění na sebe. Také je to čas pro Ducha svatého, aby přišel, žehnal nám a hovořil k nám. V mém vlastním sboru pravidelně
společně zpíváme přes půl hodiny. Dáváme Bohu čas, aby mluvil k našim srdcím. Když postupujeme od písně k písni, chvála nás
buduje. Postupně se naše mysl soustřeďuje na jeho velikost a milost.
Tento druh uctívání je teologicky správný, duchovně uspokojující a kulturně relevantní. Dnes církev slouží generaci MTV
(music TV), vyrostlé na rockové muzice a rockových koncertech. Slouží i dospělým, kteří buď sami před lety strávili spolu s 500
000 jiných několik dní ve Woodstocku nebo si to aspoň přáli. Tři kancionálové písně nejenže neuspokojují je, ale ani Boha,
kterého se učí milovat. Vhodná sóla nebo chorály mohou sborovou chválu podpořit, ale nikdy ji nemohou nahradit.
Církev je účastníkem, lidé již nesedí jako diváci čekajíce, že je někdo navštíví. Každý, kdo osobně vzdává chválu, má své
místo před Božím trůnem. Jsou chvíle, kdy jsou ctitelé doslova přemoženi Boží přítomností.
Angažujeme-li se společně ve chvalách, výsledkem bude uzdravení a evangelizace. Chvála se stane zbraní Božího
království v naší bitvě proti satanovi. Bůh ve své suverenitě odpoví na naše otevřené pozvání, aby přišel do našeho středu.
Při tomto druhu chvály se my osobně soustřeďujeme na Boha, jeho krásu, moc a slitování. To nás odpoutává od nás
samotných a vyhání naše strachy, snáší se na nás Boží dokonalá láska. Místo abychom se cítili v područí, je obnovena naše víra,
vylévá se radost, děje se pokání a očištění. Nacházíme svoji identitu v Boží přítomnosti, jsme proměňováni z našeho konečného
údělu do jeho podoby.
Mám jednoho přítele. Před nějakým časem byl ve sboru, kde se chvála stala tak intenzivní, že lidé spontánně vstávali ze
sedadel, aby přijali Ježíše. Když se setkali s jeho přítomností, museli se s ním seznámit. Přitom se ani nekázalo, ani nepadla žádná
výzva. Bylo to skutečné uctívání, které odvalilo temnotu a přivedlo lidi do světla.
Svoboda v uctívání
Page 4
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Máme Hospodina milovat vší myslí i z celých svých srdcí, a skrze naše uctívání má být budována církev. Ačkoliv je nutný
řád, Duchu svatému by se měl v pravé chvále nechat prostor. Takové uctívání nás uvolňuje od potřeby mít ovladatelné,
předvídatelné a perfekcionistické vzorce a osvobozuje nás pro potěšení z živého Boha a pro očekávání, že pro konkrétní lidi v
tomto konkrétním čase udělá něco čerstvého a nového. Také řeč našeho těla bude odrážet naši svobodu. Jsme svobodni v
tichosti sedět, stát nebo klečet. Jsme svobodni smát se, zpívat, plakat nebo tancovat. Jsme svobodni spustit své ruce nebo je
pozvednout. To, co Bůh v tom daném momentě dělá v našem srdci, se může odrazit nějakým fyzickým způsobem do takové míry,
kdy to neomezuje jiné v jejich setkání s Bohem.
V našem sboru jsme nyní otevřeni pro to, čemu říkáme "Hospodinova píseň". Během pravidelných chval dává Duch svatý
zpěv prorockých poselství skrze obdarované a pomazané vedoucí chval. Tato prorocká slova přicházejí v podobě modliteb,
variací na Písmo nebo jiných promluv Hospodina k lidem.
Je prostor pro uctívání vedené Duchem. Není nahodilé, ale plánované a vymodlené silnými vůdci, kteří jsou citliví na Ducha.
Vyjdeme-li z vlastního bezpečí, staneme se otevřenými a vydanými, abychom riskovali, což umožní svobodu a reakci Božího lidu.
Účastníme-li se spontánní chvály, mnozí z nás v sobě najdou "ztracené dítě", citovou a dětskou součást naší osobnosti,
která byla dávno umlčena. Alice Miller říká, že vidíme-li lidi, jak se smějí nebo pláčou, máme často pocit ohrožení jejich
emocionálním výrazem. Naše okamžitá reakce je zastavit je, jak se podvědomě snažíme potlačit naše dětské impulsy, které se
takto zrcadlí na nás. Chceme potlačit expresivní dítě tak, jako my jsme byli potlačeni. Chceme kontrolovat stejně, jako my jsme
kontrolováni. V naší nové zkušenosti chvály vedené Duchem svatým můžeme instinktivně chtít potlačit každý skutečný projev
radosti nebo lítosti. Tento impuls kontrolovat emocionální projevy je cesta, jak se nesetkat s našimi potlačenými dětskými pocity.
Dovedeme-li však vydržet toto nepohodlí, můžeme přijmout velké uzdravení. Jsme-li osvobozeni k uctívání srdečnějším a
dětským způsobem, stáváme se úplnými. Chvály vedené Duchem jsou součástí nového daru, který nám Bůh dává. Místo
abychom se svobody báli, potřebujeme ji vítat jako něco, co přichází od něho.
Církev, která žije ve svobodě, potřebuje rovněž být otevřená prorockému zjevení. Spíše než podkopávání kánonu Písma
znamenají tato slova, sny a vidění z Ducha naplnění biblických zaslíbení, že k nám chce Bůh kontinuálně promlouvat živá slova (Sk
2; 1K 12).
Spolu s darem proroctví při chvalách může při bohoslužbách přijít zázračné nasměrování. Vícekrát jsem slyšel běžné slovo
od Pána uprostřed chval, které mě vedlo k tomu, že jsem změnil své kázání tak, abych reagoval na to, co Hospodin řekl. Jiný
prospěch ze svobody při uctívání je v tom, že dovoluje živější a osobnější službu na shromáždění.
Například kdysi nás při nedělním shromáždění poprvé navštívil jeden manželský pár z východního pobřeží. Ke konci
bohoslužeb jsem požádal Boha, aby nám ukázal, za co se máme modlit. Kathy, jedna z našich vedoucích chval, která tyto lidi
nikdy předtím neviděla, je oba oslovila jejich křestními jmény a měla pro ně přímé slovo od Boha. Není nutné zdůrazňovat, že byli
pohnuti až do morku kostí, když přišli dopředu pro modlitbu. Pro ně to byl okamžik, který změnil jejich životy, a pro nás to bylo
vzrušující - věděli jsme, že je mezi námi živý Bůh. Tato zkušenost byla významná i pro Kathy, která vykročila ve víře. Dnes se v
našem sboru mnozí lidé modlí jedni za druhé a učí se, jak sloužit nemocným.
Jedna z ironií evangelikální církve je, že zatímco si drží "vysoké" mínění o Písmu a klade důraz na to, že celá Bible je
inspirovaná Bohem a je normou pro každodenní život, evangelikální křesťané jsou velmi vybíraví, pokud jde o to, co z Písma užít
v životě společenství. Jeden z mých známých evangelikálních pastorů mi tuhle řekl: "Mí starší přijímají mé přesvědčení, že všechny
dary Ducha svatého jsou určeny i pro církev dnes, ale pouze potud, pokud o nich nevyučuji nebo se je nesnažím uplatnit."
Ježíš chce skrze svého Ducha obnovit plnost Písma pro službu Církve. Skrze evangelikální hnutí obnovil evangelium spásy z
milosti, praktické vyučování epištol a misijní mandát pro evangelizaci světa. Skrze letniční a charismatické hnutí Ježíš obnovil
vyučování o Duchu svatém z knihy Skutků a o darech Ducha, popisovaných v Pavlových dopisech. Skrze Ježíšovo hnutí (Jesus
Movement) obnovil intimitu chvály ze Žalmů a apokalyptickou touhu po jeho návratu. Skrze Johna Wimbera a "Třetí vlnu" vylití
Ducha svatého obnovil Ježíš službu vysvobození, uzdravení a lásky k chudým, kterou nalézáme v evangeliích. Skrze prorocké
hnutí obnovil praktický význam starozákonní historie a proroctví pro chování dnešní církve.
Svoboda v uctívání a službě přijde, přisoudíme-li Bibli její právoplatné autoritativní a funkční postavení v životě
společenství. V Ježíši jsme svobodni od strachu a jsme tak schopni ve chvalách z celého srdce vyjádřit poslušnost.
Sebevydávající chvála
Page 5
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
V normálním sboru lidé chválí spíše proto, aby dostávali, než aby dávali. Jako spotřebitelé se ptají "Co z toho je pro mě?
Líbí se mi to z estetického hlediska? Jsou ke mně lidé milí? Líbí se mi zde hudba? Dotýká se mě zpěv? Sytí mně kázání? Je pastor
přátelský? Zná pastor mé jméno?". Taková zbožná očekávání o našem duchovním růstu zakrývají náš narcisismus. Často slyším
lidi říkat: "Jdu do jiného sboru, v tomhle nejsou naplněny moje potřeby." Ať jsou důvody tohoto stěžování si jakékoliv, nemají nic
společného s uctíváním. Důvod je jednoduchý.
Uctívání není přijímání, ale dávání. Slovo uctívání v hebrejštině znamená "padnout, poddat se, podřídit se" ve významu být
otrokem nebo se hluboce poklonit mocnému králi. V řečtině toto slovo znamená "vyjít vstříc políbit". Polibek je skutkem poddání
se ve smyslu líbat zemi před suverénem nebo líbat jeho nohy.
Uctívání je základ pro život v sebevydání, znamená vydat sám sebe Bohu. Zamysli se nad Žalmem 95,6: "Přistupte, klaňme
se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil." Nebo Žalm 99,5: "Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha,
klanějte se před podnožím jeho nohou - je svaté".
V Nové smlouvě jsme povoláni, abychom uctívali jako kněží. Není již žádná kněžská třída (1Pt 2,5). Toto kněžství náleží
všem věřícím. Stejně jako Izrael, nemáme před Hospodina předstupovat s prázdnýma rukama. Přijatelnými oběťmi však již
nejsou zabité ovce, kozy nebo býci. Poslední krvavá oběť byla vykonána na kříži Ježíšem. Co tedy máme přinášet?
Předně máme jako kněží dávat Bohu svá těla. Zahrnují celou naši bytost. Jak píše Pavel: "vybízím vás, bratří, pro
milosrdenství Boží, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše pravá bohoslužba" (Ř 12,1).
Tím začíná naše sebevydání Bohu.
Dále máme Bohu přinášet svou chválu. Máme mu zpívat a radostně zvučit. Máme obětovat jásot vítězství. Bůh je velký
Král a je hoden holdu. Starý zákon nás navádí, abychom vstoupili do jeho bran s díkůčiněním, do jeho nádvoří s chvalozpěvem,
abychom mu vzdávali chválu a dobrořečili jeho jménu (Ž 100,4). Takové výzvy pokračují i v Novém zákoně: "Přinášejme tedy
skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu, naše rty nechť vyznávají jeho jméno" (Žd 13,15). Když Bohu vyjádříme z celého srdce svou
vděčnost, nehledě na to, co si myslí lidé kolem nás, naše uctívání se stane sebevydávající.
Za třetí, máme se přimlouvat. Máme našemu mocnému Králi přednášet své prosby. Chce je od nás slyšet. Chce nám
dokázat, že je živý Bůh. Bůh chce, abychom rostli v intimitě s ním. V Židům 4,16 nás vyzývá: "Přistupme tedy směle k trůnu
milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas."
Za čtvrté, máme Hospodinu přinášet desátky a oběti. Starý zákon jasně zmiňuje jednu desetinu našeho příjmu. Prorok
Malachiáš vyslovuje soud nad Izraelem, protože zadržoval desátky a okrádal Boha (Mal 3,8-10). Jestliže pod zákonem byla
očekávána jedna desetina, měli bychom snad pod milostí dávat méně? Taková argumentace pouze skrývá naši chamtivost a
nedostatek bezpečí. Dávání desátků je zkouška, zda je naše uctívání skutečně sebevydávající a je výzvou našim materialistickým
fixacím. Sebevydání obnažuje strach našeho srdce, který nás vede k tomu, abychom chránili své zdroje zásob. Jakmile jsme
svobodni k dávání desátků, poznáme nový zdroj radosti v našem srdci.
Za páté, jako kněží máme našemu Bohu jako součást svého uctívání přinášet skutky milosrdenství. Židům 13,16 učí:
"Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí." Naše dobré skutky jsou znamením naší Boží lásky.
"Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něj odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska?" (1J
3,17) Ježíš nás ve svém podobenství o dni soudu učí, že sloužíme-li jeden druhému jídlem, pitím, pohostinností, oblečením a
návštěvami ve vězeních, sloužíme ve skutečnosti jemu: "...cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste
učinili." (Mt 25,40)
Za šesté, sebevydávající uctívání obsahuje evangelizaci. Pavel říká Římanům, že je knězem sloužícím evangeliem všem
národům. Jeho záměrem je přinést národy na Boží oltář "...abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem
svatým." Jednoho dne, až staneme před Králem, obětujeme mu ty, kteří přišli ke Kristu skrze nás.
A konečně - celý náš život je uctívání. Celý život je podřízen našemu mocnému Králi a milujícímu Otci. Přinášíme mu svá
těla jako živou oběť, naši chválu, naše prosby, naše peníze, naše dobré skutky a naše obrácené. Když tohle děláme, otevíráme se
a zaměřujeme se na něj. Vše od Boha vychází, vše se pro něj děje a směřuje k němu.
Don Williams je pastorem Vineyard Christian Fellowship v La Jolla v Kalifornii.
Tento článek byl převzat z jeho knihy Jesus and Addiction a vyšel ve čtvrtletníku Vinice Worship Update 4/1995.
Český překlad vyšel ve Sborovém dopisu 5/1996.
Page 6
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Zpět na seznam
Page 7
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Dvě skutečnosti o uctívání - Bob Mumford
Jak jsem v průběhu let zkoumal téma uctívání, poznal jsem, že obzvlášť významné jsou dvě příbuzné skutečnosti - a
doufám, že budou užitečné i pro vás. První skutečností je, že pravé uctívání není jen to, co děláte ve shromáždění; je to to, čím
jste v celém svém životě. Nejde ani tak o to, umět uctívat, jako o to, být ctitelem. Být ctitelem zahrnuje celý život. Vždyť také
staří křesťanští otcové hovořili o uctívání jako o "postoji srdce" - čili vnitřním postoji lidského ducha k Bohu v každém čase a za
všech okolností. V tomto smyslu je život uctívání jako křehká květina, která kvete, když Boha posloucháme a vadne, když jsme
neposlušní. Všiml jsem si, že vždy, když nastane duchovní obnovení, pak jedním z prvních jasně viditelných projevů Boží činnosti
v životě jednotlivce je uctívání - spontánní a duchovní. Současně je také opravdový život uctívání jednou z prvních věcí, které mizí
nebo "uvadnou" v období duchovního poklesu či odpadnutí.
Z toho plyne, že skutečnost, zda ona "křehká květina" kvete nebo vadne, by měla mít kritickou důležitost pro každého,
kdo touží chodit v ustavičném vědomí Boží přítomnosti - pro každého, kdo chce uctívat. Z Boží milosti jsem se už na začátku
svého křesťanského života mohl stát ctitelem. Připadalo mi to tak přirozené, že jsem téměř předpokládal, že schopnost být
ctitelem je vlastní každému křesťanu. Později jsem si však uvědomil, že ačkoli každý věřící má od Boha dánu touhu vznést se na
"orličích křídlech" uctívání, každý z nás potřebuje pochopení pravého uctívání pěstovat a schopnost být ctitelem rozvíjet.
Uctívání je umění, kterému se člověk musí učit.
To mě přivádí ke druhé skutečnosti, týkající se toho, být ctitelem: je možné projít všemi správnými postupy, dokonce
obětovat skutečnou chválu a díkůčinění, a nebýt ctitelem. Neříkám to, abych v lidech působil zbytečnou nejistotu, pokud jde o
jejich chválu a uctívání, ale prostě abych znovu zdůraznil, že opravdové uctívání není, co děláte, ale co jste. Osobně jsem
přesvědčen, že Duch svatý ten rozdíl dá věřícímu poznat. Jelikož Boží Duch svatý v nás přebývá a pudí nás, abychom se stali
ctiteli, můžeme se spoléhat na jeho vedení a důvěřovat mu, že nás uschopní uctívat Pána svobodně a spontánně. Ve skutečnosti
nejsme schopni bez naplnění našeho vlastního ducha Duchem svatým vstoupit do života pravého uctívání a těšit se z něho. Stojíme
před dvěma hlavními překážkami v tom, abychom se stali pravými ctiteli.
První je naše tendence neustále potlačovat jemné volání Ducha k uctívání. Často na jeho laskavé naléhání odpovídáme
lidským uvažováním, přesvědčujeme se, že když dopustíme, abychom odpověděli Bohu tak nadšeně, jak bychom rádi, povede to
ke trapnostem nebo fanatismu. Jakmile tato "přirozená moudrost" převládne a odstraní puzení Ducha svatého, pak jsme
ponecháni "moudří a bezpeční" v našem vlastním porozumění, ale ošizeni o svobodné a nádherné uctívání, které je vyhrazeno
duchovním odvážlivcům, schopným vystartovat jako když dítě běží za svým otcem.
Tou druhou překážkou je naše tendence k neustálé a rozptylující náboženské činnosti, která nám zabraňuje odpovídat
opravdovým, srdečným uctíváním a která činí naši odpověď přinejlepším povrchní. Pravé uctívání odráží vnitřní postoj srdce.
Jedním z faktorů, který nám umožňuje žít život chvály a díkůčinění, aniž bychom se kdy stali ctiteli, je naše neschopnost
odpovědět ze srdce, protože jsme spíše zabráni do činnosti, než abychom zaujali určitý postoj. Tak by to být ale nemělo. Když
budeme mít na mysli výsledek pravého uctívání - že totiž celý náš život je vůči Bohu v pozici duchovní oběti - tehdy a pouze tehdy
budeme schopni dát se Bohu v uctívání, po kterém touží, a umožníme mu, aby nás skrze pomoc jeho Ducha svatého učinil
pravými ctiteli.
Sborový dopis 9/91
Zpět na seznam
Page 8
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Dávej si pozor na ducha Míkal - Michael Brown
Míkal byla Davidova manželka, dcera Saulova. V 2. Samuelově 6. kapitole čteme, že David přivedl schránu zpátky do
Jeruzaléma. Odložil své královské roucho. Byl jen prostě oblečen. Možná měl jen domácí oděv, který nosíš, když jdeš uklízet,
když tam nikdo není. Rozhodně však neměl něco, co by král nosil na veřejnosti. A on poskakoval! Tančil! Točil se! A oslavoval!
Míkal se dívala z okna a pohrdla jím. Když David vešel domů, řekla mu: "Ó, izraelský král byl dnes slavný! Dělal jsi ze sebe
blázna!" On řekl: "Půjdu ještě níž, udělám ze sebe ještě většího blázna. Pán si mě vyvolil. On si mě vyvolil nad všechny v domě
tvého otce. A já před ním budu tančit! Já před ním budu oslavovat!"
Dávejte pozor na ducha Míkal. Dávejte pozor na kritického negativního ducha. Je dobré mít rozlišení. Potřebujeme mít
moudrost. Když Pán začne jednat, někdy budou projevy démonů. Musíme mít rozeznání, abychom s nimi správně jednali. Někdy
se někdo snaží věci sám udělat. Potřebujeme rozeznání, abychom rozeznali, co je z těla. Ale existuje kritický, sudičský duch.
"Včera jsi ze sebe udělal blázna. Víš, jak jsi vypadal? Válel ses tady po zemi, plakal, smál ses. Víš, že ti kapalo z nosu? To bylo
ohavné!" To se tento týden dělo (na pastorálce Křesťanských společenství). V poslední době to vídám dost často. "Není to
pěkné. Jak odporné to bylo!" To bylo před Pánem! Já jsem plakal před Pánem. Válel jsem se po zemi před Pánem. Bylo to
vzácné. Nepohrdej tím.
Poslyš, Bůh ví, jak zabít tvou pýchu. Jeden z mých přátel byl na shromáždění ve známém sboru v oblasti Washingtonu.
Tamní pastor má velmi dobrou pověst. M ůj přítel byl na shromáždění a vyprávěl mi, jak naráz padl Duch na toho pastora. Ten
vyskočil, tančil a běžel kolem budovy. "Jak víš, že to byl Duch? Možná to ten člověk tak dělá vždycky. Jsou sbory, které jsou
prostě divoké." Řekl mi: "Miku, tohle je známý muž, a on vypadal jako úplný blázen! Nikdo by to nikdy neudělal! Způsob, jak se
pohyboval! Jak jednal! Bylo to tak bláznivé! To musel být Bůh!" Znáte lidi. Víte, že lidi jsou příliš komplikovaní, aby něco dělali.
Někteří jste se včera dívali na jisté lidi a říkali jste: "To musí být opravdové! Já je znám, žiji s nimi. Spím ve stejné posteli jako on.
Tohle on normálně nedělá! To byl Bůh!"
Bůh ví, jak nás pokořit. "Vypadal jsi opravdu jako blázen. Poskakoval jsi tady, košile ti vylezla z kalhot, to bylo hnusné."
Mohl bych o tom říci více, ale neřeknu. Dejte pozor na ducha Míkal. M ůže se to stát. Po léta se tvůj manžel chová stejným
způsobem. A teď tady můžeš sedět a dívat se, jak tu poskakuje a směje se. "To není pěkné. Jsem z toho v rozpacích." Dej pozor.
Můžeš holubici zaplašit. M ůžeš mít své počestné mrtvé shromáždění anebo můžeš mít slávu Boží.
Ve třetí kapitole Skutků byl uzdraven chromý. Jak šel do chrámu? Skákal! Tančil! Chválil Boha. Skákal! "Tohle se v
chrámu nedělá." "Teď jsem byl uzdraven! Celý život jsem byl chromý! Co mám dělat?" Nebo člověk od narození slepý. Náhle
vidí! Co myslíš, že se stane? Následuje pochmurná a vážná odpověď: "Chvála Pánu. Celý život jsem byl slepý, ale teď chci dát
Pánu slávu. Teď vidím. To je pozoruhodné." Myslíte, že takhle by to bylo? Vůbec ne. Následuje radostná odpověď doprovázená
skákáním a jásáním: "Vidím! Vidím tě! Vidím tvé ruce! Vidím tohle!" Mohlo by to tak asi být u někoho od narození slepého?
Poslyšte, ne každý má správný jazyk. Někdo kritizoval Pensacolu, protože četl svědectví o čerstvě obráceném, který říkal:
"Následovat Ježíše je lepší než jakékoliv drogy." Někdo kritizoval, že v Pensacole jsou lidé orientovaní na zážitky. Nevěděl, o
čem mluví. Nebyl na shromážděních. Nevěděl, že se tam káže pokání a svatost. Ale bylo to bláznivé. Co čekáš, že úplně nový
obrácený bude říkat? "Chlubím se ve věčné predestinaci Boží. Děkuji Bohu za smíření, které ode mne odvrátilo Boží hněv." Co
říká vážně? "Ztratil jsem svůj život skrze drogy a myslel jsem si, že je to to nejlepší, co může být. Teď mám Ježíše! On je lepší než
každá droga!" Takhle mluvíme, když se obrátíme. Já jsem byl taky těžký narkoman. Takhle jsme mluvili. To mělo smysl.
Nepohrdej tím.
Každý pátek máme křty. Většinou jsou to úplně noví lidé, kteří se obrátili pár týdnů předtím. Jejich život je radikálně
změněn a teď jsou křtěni. Oni nevědí, co mají říct. Jednou tam byl jeden čtrnáctiletý chlapec. Stál tam takhle s nakloněnou hlavou
a říkal: "Já jsem nežil pro Boha a před dvěma dny jsem přišel dopředu na výzvu, činil jsem pokání, smířil jsem se s Bohem a od té
doby se třesu." Chvála Pánu! Je mu čtrnáct! Je změněný! Je to doopravdy! "S tím mám ale teologický problém", řekne někdo.
Bůh má teologický problém s tebou!
Jednou vstala jedna paní, čerstvá věřící, a vydávala svědectví. Vedoucí říkají lidem, aby měli krátké svědectví, ale neříkají,
Page 9
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
jak mají mluvit. Tahle paní vstala a řekla: "Chvála Pánu! Jsem spasená. Plná Ducha. To je lepší než sex!" Poslyšte. Ona se snažila
říct něco opravdového. Byla úplně nová! Bylo to jediné, co byla schopná říct. Později si na to bude vzpomínat a bude zahanbená.
"Mám problém s tím, co se stalo." Pak máš problém s novými dušemi!
Dám ti otázku: Když někomu ukazuješ obrázek svého miminka, ukazuješ mu obrázek těsně poté, co se narodilo? Pokryté
krví? Posíláš to příbuzným? "Chvála Pánu! To je obrázek mého miminka!" "Je to mrtvé nebo živé?" Čekáš až je očistí, už pak
třeba nebude tak rudé, pořídíte mu pěkný obleček ... "To je krásné děťátko!" Nový život je někdy trošku špinavý. Musíš to
takhle přijmout. Uč lidi, vyučuj je. Ale na počátku je trošku nepořádek! Někdy prostě Pán jedná nezvyklým způsobem. Je
snadné začít pohrdat.
Ve třinácté kapitole Skutků Pavel bere varování od proroků a říká lidem: "Hle, vy, kteří pohrdáte, divte se a zahyňte."
Neměj toho pohrdavého ducha. Prostě odstup a dovol Pánu jednat. Dovol lidem, aby byli požehnaní. Ať reagují.
V Pensacole na konci shromáždění, poté, co skončila služba na výzvu, říkají: "Budeme se modlit za všechny, kdo chtějí
modlitbu." Jdou do toho vedoucí, kteří mají velké modlitební týmy. Několik tisíc lidí chce modlitbu. Tak jdete a kladete na ně
ruce. Někdo přichází do tvého prostoru, není to ani fronta, jen tak procházíte davem a ty si říkáš: "Za toho už jsem se modlil". On
se vrací zpátky do řady. Jsem unavený, chci jít domů, chci se najíst, a on chce modlitbu podruhé, potřetí, a dva jiní už se za něj
modlili. Teď nejde o to, je-li to správné nebo ne. Mluvím o svém myšlení. "Pane, jsem unavený. Pane, teď bych už mohl jít domů.
Až se za každého pomodlíme, můžeme jít domů." Ale něco mi trošku změnilo perspektivu. Teď nemluvím o tom, jestli se za lidi
máme modlit několikrát. To je jiná otázka.
Ale na něco jsem pomyslel: Jeli jsme kolem sboru. Připravoval jsem se učit vedoucí. Bylo poledne, v sedm večer mělo začít
shromáždění a tam čekaly stovky lidí. Je horko. Někdy lidé omdlévají, když čekají v tom vedru. Je tak horko, že mají nad sebou
deštníky. Tři hodiny poté jsme vyšli ven. Ti lidé tam stále stojí na slunci, fronta už je mnohem delší, budou tam ještě několik hodin,
než se otevřou dveře. Někteří přijeli zdaleka, někteří utratili hodně za letenky a hotel a teď celý den stojí na slunci, nebo stojí v
dešti. Je to chyba, když chtějí dvakrát třikrát modlitbu? Já jsem unavený, ostatní taky, ale tihle lidé čekali celé hodiny, tak se k nim
přibližme. Když vidíte ten hlad, když vidíte, jak se dveře rozevřou a tisíce proudí dovnitř, někteří sedí na chodbách, sedí na
záchodech, nic nemohou vidět, ale poslouchají, co se říká, tak si říkáš: "Tím nechci pohrdat, Pane." Uvědomuji si, že je tu něco, s
čím trošku nesouhlasím, ale tohle jsou hladoví a žízniví lidé.
O Míkal je napsáno "až do smrti zůstala neplodná". Říkám, že jsou k tomu dva důvody. Jeden z nich je duchovní důvod
(princip): Kritický duch neplodí. Kritický sudičský duch nezpůsobí trvalé ovoce. Druhý důvod, proč už neměla děti: Možná se jí
už David nikdy nedotkl. Možná se už k ní nepřiblížil, proto neměla děti.
Část vyučování na pastorálce Křesťanských společenství v srpnu 1996 v Kostelci nad Orlicí
Zpět na seznam
Page 10
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Proč nikdy nepozvedám své ruce k Hospodinu - Jaromír Voves
Prosím, zaškrtněte patřičný důvod, případně uveďte další zde chybějící. Anketa není manipulací, chce být
povzbuzením k chvalám a uctívání našeho Pána.
"Tělesné cvičení malého jest užitku." (1Tm 4,8)
Je to nebiblické (viz Ž 63,5; 28,2; 134,2; Pl 3,41; 1Tm 2,8)
Dělají to rockéři a jiní světáci
Byl bych trapný v očích lidí
Nechci pohoršovat
Jsem nesportovní (typ)
Neumím to dobře
Jsem velmi unavený (slabý)
Nemám v tom svobodu
Jsem konzervativní
Mám revma v ramenech (loktech)
Držím se církevní tradice
Nemám u toho srdce
Nejsem exhibicionista
Bůh mi k tomu nedal vizi
... ?
Zpět na seznam
Page 11
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Pár slov o hudbě … aneb co posloucháš ty a tvé děti? - Robert Kraus
Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? (Iz 43,19)
V Izajáši 61,3c vidíme, co je Božím cílem: "nazvou je "stromy spravedlnosti" a "sadba Hospodinova" k jeho
oslavě." To je skutečnost, kterou uvidí na nás (církvi) lidé v našem okolí.
V souvislosti s účelem, pro který byl Ježíš pomazán, zde čteme třikrát zmínku o truchlících a o truchlení, a dále o popelu a
beznaději (Iz 61,1-3). To je stav, ze kterého nás Bůh přišel osvobodit a v mnoha případech se radujeme ze svobody, která se v
našem životě stala realitou. Jak Pán buduje svou církev a obnovuje Davidův stánek, uvádí nás také do nové úrovně chvály a
uctívání. Obnovuje prorockou chválu a učí nás pohybovat se v řece jeho Ducha. Pán odstraňuje truchlení, smutek, pochmurnost a
hanbu, a nahrazuje je radostí a chválou. Místo popela dává čelenku a pozvedá nás, abychom zářili. Přestože kolem sebe slyšíme
mnoho reptání a naříkání, když chodíme v naší nové identitě, nejsme již těmito věcmi řízeni. Ale stejně jako Izrael musel dbát na
to, aby se neslučoval s pohanskými národy, musíme se i my vědomě oddělovat od postojů a skutků lidí tohoto světa, abychom
byli vedeni duchem Božím a ne duchem tohoto světa.
Jedna z věcí, skrze kterou jsme ovlivňováni, je také hudba, kterou posloucháme. Hodnoty proklamované v mnohých
písních na nás, ať chceme či nechceme, působí. Také jste se přistihli, jak si pobrukujete nějakou chytlavou melodii přihlouplé
písně? Některá hudba v nás dokáže vypůsobit pocit beznaděje nebo depresi. Takovou hudbu jsem poslouchal jako nevěřící. Náš
znovuzrozený duch dokáže rozlišit, že něco není v pořádku a je pro nás varovným signálem.
Jestliže tyto věci dokážeme rozlišit my (což není žel vždy pravda), vůbec to neznamená, že to dokáží také naše děti. Nejen
naše výchova, ale také informace z reklam, časopisů, filmů, hudby a názory přátel ovlivňují jejich žebříček hodnot. Jak někdo řekl:
"Mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou." Tyto světské "pravdy" se pak stávají lživými pevnostmi v naší mysli. Naší
povinností je chránit sebe a také naše děti před těmito vlivy.
Prosím, zajímejte se o to, jakou hudbu posloucháte a jakou hudbu poslouchají vaše děti, stejně jako o to, co čtou a na co
se dívají v televizi. Na trhu je široká nabídka dobré křesťanské hudby, která mluví řečí našich dětí a která pro ně může být
vhodným dárkem. O negativním vlivu nejen rockové hudby vyšlo několik knih, z nichž některé najdete i v naší sborové knihovně.
Někteří z nás vám mohou pomoci při výběru hudby (můžeme zapůjčit na ukázku různé styly), či sdílením svých zkušeností.
Oslovuje mne jednoduchá rada Johna Maxwella (pastýře a učitele vůdcovství), která může proměnit naše životy i životy
našich dětí: "Říkejte správná slova, čtěte správné knihy, poslouchejte správné nahrávky, buďte se správnými lidmi, dělejte
správné věci, modlete se správné modlitby."
Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. (Ko 3,1)
Zpět na seznam
Page 12
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
červenec 2003
Kam na dovolenou? - Sang Hee Nam
Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; a buďme pozorní jedni k druhým,
abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve
zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Žd 10,23-25)
Drazí bratři a sestry v Kristu, modlím se, aby Bůh požehnal vás a vaše rodiny v hojnosti a abyste všichni mohli prožít
báječné léto.
Moje rodina, pět lidí, se přestěhovala do Plzně 30.července 1993. Je to tedy již několik let, co jsme v České republice.
Děkuji Bohu, že nám dal tak mnoho drahých přátel a nádherné obecenství na mnoha místech. On nás také vede a dal nám
všechno, co potřebujeme. Jak mocnému Ježíši sloužíme! On je věrný a nádherný. Hallelujah!
Od té doby, kdy jsme začali žít v České republice, jsem poznal řadu věcí, z nichž některé jsou kladné, a některé také
záporné. Jedna z nich je ta, že v Evropě a České a Slovenské republice je letní období pro duchovní život křesťanů velmi
nebezpečný čas.
V létě, kdy je doba dovolených a bývá krásné počasí, většina lidí hodně cestuje. Rozumím tomu, že někdy potřebujeme jet
na dovolenou a letní čas je pro cestování ten nejlepší. Avšak po celý ten čas, kdekoli jsme a kdykoli někam jedeme, si musíme
pamatovat, že jsme Boží děti a musíme žít křesťanský život.
Jako křesťan víš, co musíš a co nesmíš dělat. A ty víš, jaký způsob dovolené bys měl mít a s kým na dovolenou jet
společně nesmíš, abys nedal satanu příležitost na tebe útočit. Mnoho křesťanů však ztrácí svoji víru v Boha kvůli hříchu, který
udělali během svého cestování a dovolených. A také nedávají na první místo shromáždění křesťanů a zanedbávají službu, kterou
jim Bůh dal, aby mu sloužili. Jde o jakýsi druh nedobrých vlivů nebo pevných návyků, které kontrolují jejich životní styl. Při
cestování jsou otevřeni každému přání a zanedbávají Boží slovo.
Jestliže ty a tvoje rodina nectí a opomíjí Boží přikázání, také Bůh nepoctí a opomine tvou rodinu.
Jak potom můžeš ty a tvá rodina mít vítězný a radostný život v Kristu?
Drazí bratři a sestry v Kristu! Satan chce zničit tebe a tvoji rodinu, a tak čeká ve tvém životě na vhodnou příležitost. Dává ti
různé myšlenky, a tak se může stát, že přijmeš, co ti vnucuje. Nepřijímej jeho myšlenky a plány do svého života. Ježíš řekl: Zloděj
přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. (J 10,10) Ježíš zná přesně
satanovy plány a jeho cíle. Musíš mít na vědomí, že jsi pro Boha velmi vzácný a Bůh má nádherný plán pro tebe a pro tvoji
rodinu. Buď silný a odvážný a otevři své srdce doširoka pro přijetí Božích vizí a plánů.
Chci vás a vaši rodinu pro období léta přesvědčit o určitých věcech, abyste vy i vaše rodina mohli mít po celý čas Boží
požehnání.
1. Když chcete jet na dovolenou, měli byste být velmi opatrní na to, s kým na dovolenou jedete. Nejlepší možnost je se
svou rodinou. Dokonce ačkoli členové tvé rodiny nejsou ještě křesťané, jeď na dovolenou s nimi. To je pro tebe nejpříhodnější
čas, jak jim ukázat Boží lásku a dát jim svědectví o Kristově dobré zprávě. Tak jim můžeš ukázat, že opravdu miluješ svoji
rodinu, vážíš si jí a modlíš se za její spasení. Také je to nejlepší čas proto, že jejich srdce jsou široce otevřená, a tak s nimi můžeš
vytvářet dobré vztahy, i když nepřijali Krista jako osobního spasitele. A když pojedeš někam se svou rodinou, nebudeš mít kolem
sebe mnoho pokušení.
Avšak mnoho lidí jede se špatnými lidmi a upadnou do hříchu. Potom se trápí kvůli svým hříchům proti Bohu. To se stává
zejména tam, kde je více mladých křesťanů, kteří nejsou ženatí a vdané, ale odjíždějí společně na dovolenou, na týden i déle, tak
jak to dělá mnoho lidí ve světě. Dostávají špatný vliv od světa bez dohledu (zábran) rodičů nebo starších či pastorů. Myslí si, že
toto jsou jejich životy, a tak by jim neměli ostatní říkat, co mají se svými životy dělat. Tyto věci se dějí ve zdejších sborech jako
Page 13
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
tradice, to je hrozné.
2. Když jedete na dovolenou, měli byste být velmi opatrní, co se týče výběru místa. Musíte vědět jasně, že ne každé místo
je dobrým místem pro váš křesťanský život. Svět má svůj vlastní systém a chce vás a vaši rodinu zapojit do tohoto systému. A tak
lidé tohoto světa dělají vše pro to, aby tě přitáhli a dali ti krátké potěšení a způsobili, abys hřešil proti Bohu. Kolem sebe máš
spoustu pokušení. Buď pozorný!
Ty, jako Boží dítě, potřebuješ místo, kde si můžeš odpočinout nejen tělesně, duševně, ale také duchovně a posílit svou víru
a přijmout Boží slovo pro svou budoucnost. Potřebuješ místo, kde můžeš obnovit svůj přerušený vztah s Bohem, členy rodiny a
druhými křesťany.
Nejezděte proto na dovolenou na jakékoli místo. Modlete se za to, které místo je pro vás a vaši rodinu dobré. Nedělejte
rozhodnutí podle situace. Když se rozhodnete jet na dovolenou na místo, kde je plno pokušení, je to vaše zodpovědnost a budete
jíst ovoce tohoto rozhodnutí. Jestliže se však modlíte a uděláte rozhodnutí podle Boží vůle, může to úplně změnit váš život a
budete mít nádherný a vítězný život v Pánu.
Když někam jedete, mějte s sebou stále Bibli a čtěte ji každý den a rozjímejte nad ní (viz Žalm 1). Choďte každý den ve
Slově Božím. M ějte obecenství s Duchem svatým. On vás bude vyučovat a vést po jeho cestách.
Drazí bratři a sestry v Kristu! Ježíš se vrátí brzy. Jeho den se stále více a více přibližuje. Nezanedbávejme proto společná
shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem ... (Žd 10,25) Tím více přicházejte věrně na shromáždění
ve svém sboru a přijímejte Boží moc k vítězství nad satanovými pokušeními. Bůh vám žehnej.
Sang Hee Nam je Korejský pastor a misionář, který slouží v České republice a v Plzni založil sbor.
Článek je s povolením převzat z časopisu "Velvyslanci na místě Kristově" 6-7/99.
Zpět na seznam
Page 14

Podobné dokumenty