zde

ABS T R A K T Y
4
OdbOrný
čtvrtletník
O r i e n tá l n í h O
ú s tav u av č r
r O č n í k 6 9 / 2 014
Nepravdepodobný návrat sýrskych Čerkesov na severný Kaukaz
TOMÁŠ BARANEC, EMIL SOULEIMANOV
Vo vojnou zmietanej Sýrii uviazli rôzne menšie skupiny obyvateľstva, ktoré môžu od víťazstva ktorejkoľvek zo znepriatelených strán iba ťažko očakávať zlepšenie svojej stávajúcej situácie. Jednou z týchto skupín predstavujú sýrski Čerkesi, ktorí sa kvôli svojej celkovej neangažovanosti v konflikte, v kombinácii
s povesťou opory Asadovho režimu ocitajú vo výnimočne nebezpečnej situácii. Daný stav viedol k opätovnému oživeniu myšlienky repatriácie sýrskych Čerkesov do ich pôvodnej vlasti na severo-západnom
Kaukaze, ktorá však naráža na silný odpor Kremľa. Daný článok sa prostredníctvom analýzy pôvodu
a charakteru sýrskych Čerkesov, v kontexte súčasného vývoja v Ruskej federácii, snaží identifikovať
korene odmietavého postoja Moskvy k problematike sýrskych Čerkesov a načrtnúť jej pravdepodobný
vývoj v dohľadnej budúcnosti.
Mezi politikou a islámem – Islámská strana obrody Tádžikistánu
VĚRA VESELÁ
Islámská strana obrody Tádžikistánu dnes představuje nejsilnější opoziční politickou stranu v autoritářském
prostředí Rahmonova Tádžikistánu. Islám a s tím spojené normativní představy o spravedlivé, morální
a bez korupce fungující islámské společnosti přitom strana podává, a mnoho členů to tak vnímá, jako
důležitý a širší projekt než jejich účast na politice. Stoupenci strany se snaží pomáhat lidem v obtížných
situacích, při povodních či po zemětřesení. Prohlašují to za svoji náboženskou povinnost a věří, že lidé od
islámské strany očekávají mnohem více, než by tomu bylo pouze u politické strany. Islámská strana
obrody tak zůstává na pomezí politiky a islámu podobně jako řada dalších islamistických uskupení v současném muslimském světě. Cílem tohoto článku je přispět k pochopení tohoto fenoménu prostřednictvím
pohledu na historii a současnou praxi Islámské strany obrody Tádžikistánu.
Housenice čínská – zlato Tibetu
JARMILA PTÁČKOVÁ
Housenici čínskou, zvláštní kombinaci houby a hmyzu lze v přírodě, mezi ostatní vegetací, jen těžko
rozeznat. Zato na pultech mnoha čínských obchodů upoutá housenice čínská, nebo přesněji řečeno její parazitující forma na housence, pozornost nejen svým jedinečným vzhledem, ale i vysokou cenou. Rostoucí
poptávka na čínském trhu a s ní i rostoucí ceny způsobily obrovský boom v jejím sběru. Výskyt housenice
čínské se omezuje na vysoko položené oblasti Tibetu a v posledních letech se stala hlavním zdrojem příjmu tamních obyvatel. I když většinou není zachycena ve státních statistikách, představují výdělky z prodeje housenice důležitou část místní tibetské ekonomiky, především na úrovni domácností. Pro tibetskou
populaci s přístupem k místům hojného výskytu je housenice dokonce zdrojem blahobytu, pro mnohé jiné
je alespoň zárukou existence. Následkem nadměrného sběru, klimatických změn, čínské politiky na ochranu
životního prostředí, či vlivů globální ekonomiky, se však trh s housenicí čínskou může kdykoliv zhroutit.
V době, kdy pastevectví a farmářství často nepokryje rostoucí náklady rodin a alternativních způsobů
obživy je málo, by ztráta tohoto zdroje měla negativní vliv na místní rozvoj v mnoha tibetských oblastech.
Arméni v Polsku – šest století existence Lehahajer
PETRA KOŠŤÁLOVÁ
Článek se zabývá historií arménské diaspory ve městě Lvov. Tamější Arméni zde založili mezi 14. a 17. stoletím kvetoucí komunitu, na niž dodnes poukazují mnohé historické památky v samotném Lvově i v jeho
okolí. Lvov býval sídlem arménského apoštolského arcibiskupa a také velkých „obchodních domů” – vlivných arménských kupeckých rodin, jejichž kontakty sahaly od Dálného Východu přes Střední a Přední
Východ až do východní a severní Evropy.
Indicko-čínský pohraniční spor – retrospektiva po padesáti letech III
JAROSLAV STRNAD
V roce 1959 v důsledku protičínského povstání v Tibetu a útěku dalajlamy do Indie eskalovalo až dosud
latentní napětí ohledně neřešeného pohraničního sporu ve vážnou krizi vztahů mezi oběma zeměmi. Do
nejistého kursu indické zahraniční politiky, jež nyní a během několika následujících let kolísala mezi
diplomatickou umírněností a asertivním postupem v pohraničním pásmu, se promítaly odlišné až protikladné postoje různých civilních a vojenských složek působících v rámci indické vládnoucí elity, jež zasahovaly i do vztahů mezi armádou a zpravodajskými službami. Eskalace napětí, jež na podzin roku 1962
vyústila v osudnou vojenskou konfrontaci mezi Indií a Čínou, získala přesah do globálního politického
kontextu poté, co se propojila s počínající čínsko-sovětskou roztržkou a s americkými pokusy odklonit Indii
z jejího dosavadního kursu neangažovanosti v mocenských blocích a využít jejích problémů k upevnění vlastního politického vlivu v Jižní Asii. Nedávno odtajněné sovětské, americké a v menší míře i indické dokumenty vrhají nové světlo na tuto dramatickou epizodu studené války, jejíž vyvrcholení v poslední dekádě
října 1962 se téměř na den shodovalo se souběžně gradující kubánskou krizí.
Prvá kapitola čínsko-pakistanských vzťahov – sladšie ako med, vyššie ako Himaláje
PETER ONDRIS
Veľmi zaujímavou črtou zahraničnej politike Číny, bola pretrvávajúca snaha Pekingu zachovať dobré vzťahy
s Pakistanom v kontexte meniaceho sa charakteru zahraničnej politiky Číny. Napriek tomu, že zahraničnopolitické priority Číny sa od 50. rokov nezmenili, zmeny v medzinárodnom prostredí a v pohľade Pekingu
naň mali za následok zmeny v zahraničnej politike Číny a jej vzťahoch s veľmocami. Aj keď vzťahy Číny
a Pakistanu neboli vždy bezproblémové, istú úroveň stability si zachovali.
Bilaterálne vzťahy medzi Čínskou ľudovou republikou a Pakistanom v rokoch 1950–1974 by sa dali charakterizovať ako realistické a založené na geopolitických záujmoch obidvoch krajín. Mohlo dôjsť k ich
zhoršeniu, čo sa aj skutočne stalo, v dôsledku konkrétneho vývoja, alebo zmeny priorít v jednej či v obidvoch krajinách. Skutočnosť, že si zachovali určitú úroveň stability a kontinuity poukazuje na súlad dlhodobých zahraničnopolitických priorít obidvoch krajín. Taktiež to svedčí o pragmatickom prístupe
k vzájomným vzťahom zo strany politického vedenia v Číne ako aj v Pakistane. Avšak zastávam názor, že
v prípade konkrétnych zmien geopolitického charakteru, mohlo dôjsť k zhoršeniu čínsko-pakistanských
vzťahov či dokonca mohli byť od základu zmenené. Stalo by sa tak z rovnakých dôvodov ako tých, ktoré
tvorili základ stability a kontinuity tohto bilaterálneho vzťahu. V oblasti medzinárodných vzťahov je “vzťah
do každého počasia“ pomerne nezvyčajným javom, nehovoriac o prípade takéhoto vzťahu medzi krajinami
s tak odlišným spoločenským systémom a kultúrou.
Vyznání víry (Krédo) po tibetsku
JOSEF KOLMAŠ
Článek podrobně popisuje jeden z rukopisů přítomných v tibetském fondu knihovny Orientálního ústavu
– jednostránkovou litografii tibetského Vyznání víry. Kromě detailního popisu materiální a grafické podoby rukopisu přináší článek transliteraci, překlad a také text meziřádkového překladu Kréda do latiny,
který pořídili v 18. století italští kapucíni. Článek obsahuje slovníček pojmů a přehled vybraných gramatických termínů.
Moderní nigerijské umění
BARBORA PŮTOVÁ
Předmětem studie je teoretická analýza vývojových proměn moderního nigerijského umění v kontextu
akulturačního vlivu západní kultury na domorodé výtvarné tradice. Ve studii jsou představena dvě
základní období nigerijského umění − přechodné (neotradiční) období a evropské (neokoloniální) období.
Pozornost je věnována také nigerijským vzdělávacím uměleckým institucím, výtvarným skupinám a experimentálním uměleckým hnutím. Studie prezentuje přední nigerijské umělce i novou generaci výtvarníků,
kteří tvoří svá díla pod vlivem univerzitního vzdělání a zahraniční zkušenosti. Cílem studie je upozornit na
proměny nigerijské výtvarné kultury, která je výsledkem synkreze původních tradic africké kultury a akulturačního vlivu západní umělecké kultury.
Lehce záhadný Harry J. Benda – k 95. výročí narození legendy světové indonesistiky
TOMÁŠ PETRŮ
Cílem tohoto článku je připomenout 95. výročí narození Harryho J. Bendy (1919–1971) někdejšího
doyena světové indonesistiky a československého rodáka, který zásadním způsobem přispěl k rozvoji studií jihovýchodní Asie ve Spojených státech. Benda jakožto Žid uprchl před nacistickou hrozbou na Jávu, kde
strávil sedm let života. Tato životní etapa ho ovlivnila natolik, že se později stal kapacitou na sociální
a politickou historii Indonésie. Ve svém výzkumu se zabýval rolí islámu v indonéské společnosti, obdobím
japonské okupace, rozpadem koloniálního řádu a dekolonizačními procesy, jakož i komunistickým hnutím
v jihovýchodní Asii. Byl autorem řady knih a studií, přičemž největší ohlas zaznamenala jeho monografie
The Crescent and the Rising Sun (1958) neboli Půlměsíc a vycházející slunce.