teoretická aplikace programových priorit Hnutí přímé

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Filozofická fakulta
Katedra politologie a evropských studií
Případová studie – teoretická aplikace programových
priorit Hnutí přímé demokracie Tomia Okamury
na český politický systém
Seminární práce
Vyučující: Doc. PhDr. Tomáš Lebeda Ph.D.
Autor: Bc. Adam Pýcha
Studijní obor: Politologie
Ročník: 1. (magisterské studium)
OLOMOUC 2014
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval (a) samostatně na základě uvedených
pramenů a literatury.
………………………
V Olomouci dne 2. ledna 2014
2
Obsah
Úvod
.................................................................................................................................. 4
1
Rozbor názvu hnutí a zařazení v evropském a českém kontextu............................. 6
2
Programové body a jejich teoretická realizace ........................................................ 8
Závěr
2.1
Realizace programu .......................................................................................... 8
2.2
Lidové referendum ......................................................................................... 11
2.3
Odvolatelnost .................................................................................................. 11
................................................................................................................................ 13
Seznam pramenů a literatury ............................................................................................... 14
Literatura .................................................................................................................. 14
Prameny .................................................................................................................... 15
3
Úvod
Volby do Poslanecké sněmovny České republiky v roce 2013 obohatily český stranický
systém o několik nových subjektů a dva z nich se okamžitě dostaly do pozice významných
hráčů na politické scéně. Na mysli mám samozřejmě politické hnutí ANO 2011 (dále ANO)
a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury (dále Úsvit). Předvolební analýzy programů těchto
subjektů se shodovaly v tom, že hnutí jsou relativně nečitelná a jejich názory ještě budou
procházet výraznou až turbulentní změnou. V této seminární práci se zaměřuji na program
politického hnutí Úsvit. Ten byl často označován až za radikální nebo lépe řečeno revoluční.
Hnutí Úsvit navrhuje výrazný zásah do politického a ústavního uspořádání České republiky
a právě tyto zásadní návrhy jsou předmětem mého zájmu.
Program politického hnutí Úsvit patřil v předvolebním boji k těm nejdiskutovanějším,
a byť byl často označován médii, komentátory a politology za radikální a antisystémový,
tak je nutné mu věnovat pozornost. Dokázal na svou stranu získat více než 342 000 voličů
a velká část politického spektra se proti němu nijak nevymezila, či dokonce některé jeho body
považuje za realizovatelné (byť v obecné rovině). Je tedy důležité klást si otázky spojené
s případným uvedením do praxe nebo alespoň vyznačit cesty, kterými se může toto politické
hnutí v budoucnu vydat.
Výzkumný cíl a hypotéza
Cílem této práce je odborný rozbor programových bodů politického hnutí Úsvit,
které jsou upřesněny mediálními vyjádřeními jeho představitelů. Všechny navrhované změny
se snažím zasadit do hlubších souvislostí, zjistit jejich vzájemnou provázanost a případný
dopad při jejich realizaci. Převážná část těchto návrhů je ze strany hnutí Úsvit formována
velmi obecně a nabízí se tedy možnost více výkladů.
V rámci této práce bude potvrzena či vyvrácena následující hypotéza:
1) Navrhované změny, které jsou prezentovány jako švýcarský model, nemají ve
švýcarském systému významnější pozici nebo se zde vůbec nevyskytují.
Tato seminární práce je vystavěna za použití kombinace normativního přístupu
a deskriptivní metody, která zajišťuje kritickou evaluaci dané problematiky. Analytickou
metodu jsem v tomto případě považoval za problematicky realizovatelnou a vzhledem
k charakteru práce za nevhodnou.
4
Dosavadní zpracování tématu a analýza použitých zdrojů
Problematice, která je hlavním předmětem této práce, se doposud odborníci věnovali velmi
okrajově a to převážně v opatrných komentářích v médiích. Zdrženlivost je v tomto případě
pochopitelná, protože hnutí Úsvit doposud nepředstavilo přesnou představu plánovaných
změn, ideálně v paragrafovaném znění návrhu zákona. Nyní je tedy nutné vycházet převážně
z programových dokumentů a vyjádření pro média. Čerpal jsem samozřejmě z klasické
politologické
literatury,
pomocí
které
dokládám
možnosti
realizace
a následné dopady změn politického systému.
Členění práce
Seminární práce je členěna do dvou kapitol a několika podkapitol. V první kapitole se věnuji
rozboru názvu hnutí a následné komparaci s obdobnými subjekty na evropské a české
politické scéně. V druhé kapitole je dán prostor programových bodům, které se snažím
interpretovat a nastínit jejich teoretickou realizaci.
5
1
Rozbor názvu hnutí a zařazení v evropském a českém kontextu
Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury oko politologa zaujme již svým názvem,
který je možné analyzovat z několika úhlů pohledu. Na evropské politické scéně v současnosti
nalezneme pouze jednu významnější politickou stranu se slovem úsvit v názvu. Jedná
se o Zlatý úsvit (ang. Golden Dawn řec. Xrysh´ Aygh), tedy krajně pravicovou,
antisystémovou stranu, která v řeckých parlamentních volbách v roce 2012 dokázala získat
téměř 7 % hlasů a 21 mandátů. Zlatý úsvit je stranou s významnou pozicí vůdce Nikolaose G.
Michaloliakose, a ideologií navazující na témata i symboliku nacismus a fašismu
(Ellinas 2013). Zlatý úsvit je členem Evropské národní fronty a z pohledu reprezentace členů
i vůdčím hnutím této organizace (Zondlak 2006).
Spojení s touto politickou stranou je v současnosti pouze lingvistické, protože není
k dispozici dostatek materiálů pro vypovídající komparaci. Přesto již dnes lze říci, že obě tato
hnutí mají společnou snahu o naprostou změnu politického uspořádání. Obdobné srovnání
lze samozřejmě označit za tendenční a účelové, nicméně i zde lze argumentovat skutečností,
že politické strany se svým názvem často profilují a přiklání vůči určitému politickému směru
a k jeho ideologii. V červnu 2013, kdy politické hnutí Úsvit vzniká, je Zlatý úsvit na vrcholu
své popularity a zakládající členové měli tedy dostatek informací pro zvážení,
zda je marketingově vhodné se s podobným hnutím spojit (byť pouze názvem) nebo nikoliv.
(Seznam politických stran a hnutí)
Druhým zajímavým aspektem, který název hnutí nabízí, je jméno jeho hlavního
představitele v názvu. K 1. 1. 2014 bylo v České republice registrováno 197 politických stran
a hnutí. V tomto výčtu jsou i subjekty, které mají pozastavenou činnost nebo byly zakázány
rozhodnutím soudu. V rychlosti se podívám na subjekty, které obdobně jako hnutí Úsvit
využili jméno (v pozitivní i negativní konotaci) ve svém názvu. (Seznam politických stran
a hnutí)
 Viktor Kožený - Občanská federální demokracie
 ANTIBURSÍK - STOP EKOTERORU !
 Balbínova poetická strana
 Masarykova demokratická strana
 Strana důchodců Františka Burdy
 Strana Práv Občanů ZEMANOVCI
6
 SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové
 Volte pravý blok – www.cibulka.net1
 Republikáni Miroslava Sládka
Tento seznam dokládá další zařazení do skupiny, která je z mnoha ohledů
problematická. Politická hnutí, která měla či mají ve svém názvu jakékoliv jméno, se nikdy
nedostala do Poslanecké sněmovny či Senátu České republiky. Z tohoto pohledu je politické
hnutí Úsvit v porevoluční době průkopníkem. (Volby.cz)
Ze seznamu výrazněji vystupují tři subjekty. Strana Práv Občanů Zemanovci,
která využívá ve svém názvu jméno prezidenta republiky Miloše Zemana a jejíž výsledek
v posledních parlamentních volbách byl debaklem. Suverenita – Blok Jany Bobošíkové,
obdobně neúspěšný subjekt, který je v současnosti rozštěpen na několik frakcí a Republikáni
Miroslava Sládka (Volby.cz). Seznam politických stran a hnutí tento údaj neobsahuje,
protože eviduje pouze poslední oficiální název, kterým je Sdružení pro republiku Republikánská strana Československa (zrušeno rozhodnutím soudu v roce 2013). Republikáni
Miroslava Sládka vznikají v roce 2002 jako reakce na klesající preference tohoto krajně
pravicového subjektu a s tím spojeným neúspěchem ve volbách do Poslanecké sněmovny
v roce 1998 (Smolík 2010).
Posledním spojením, které jsem v názvu hnutí vynechal, je přímá demokracie. Jedná
se o ústřední téma programu hnutí a taktéž myšlenkový směr, který směřuje k maximální
koncentraci pravomocí v rukou lidu. Podrobněji se přímé demokracii věnuji v dalších
podkapitolách. Rozbor názvu hnutí a jeho zasazení do určitého teoretického rámce je pouze
malou pomocí při rozboru programu, ale věřím, že díky němu lze lépe odhadnout další kroky
hnutí a vyložit současné, byť kusé, návrhy.
1
Celý oficiální název - Volte Pravý Blok - stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků
PŘÍMO OBČANY, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a
NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším
protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie a hlubokého národního, duchovního a mravního obrození VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A
JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! - ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát
VŠICHNI K VOLBÁM, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLIT ŽÁDNOU PARLAMENTNÍ
TUNEL - STRANU vládnoucí (post) komunistické RUSKO - ČESKÉ totalitní FÍZLOKRACIE a jejich likvidační protinárodní politiku ČÍM
HŮŘE, TÍM LÉPE!!! - jenž žádá o volební podporu VŠECHNY ČESKÉ OBČANY a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní
kriminální poměry, jejichž jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT
NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!! Nevěříte-li na pokoru u popravčí káry, zdá-li se vám
naše kandidátka málo dokonalá nebo postrádáte-li na ní zástupce své obce nebo města a přitom MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s
vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí, kterým nás ničí a dnešní DEMOKRATURU, SKRYTOU
TOTALITU a OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU zásadním způsobem změnit, KANDIDUJTE ZA NÁS!!! Kontakt: Volte Pravý Blok
www.cibulka.net, PO BOX 229, 11121 Praha
7
2
Programové body a jejich teoretická realizace
Politické hnutí Úsvit vyzývá v programu, vyzývalo v kampani a vyzývá i po volbách
k významným změnám v politickém uspořádání České republiky. Tyto navrhované změny by
v případě realizace byly opravdu revoluční proměnou, která by neměla žádný historický
ekvivalent. Jedná se o tyto návrhy: (Oficiální web Úsvit)
 Vláda je jmenována a řízena přímo voleným prezidentem a nevyžaduje vyslovení
důvěry ze strany parlamentu. Důsledné oddělení moci zákonodárné a výkonné.
 Přímá volba poslanců, starostů a hejtmanů.
 Odvolatelnost všech přímo volených politiků.
 Možnost upravit, zamítnout či navrhnout zákon prostřednictvím lidového referenda.
2.1
Realizace programu
Jednotlivé změny jsou sami o sobě obrovským zásahem do politického systému. Vytvořil
jsem model, který se snaží naznačit jeho teoretickou podobu, pokud by byly realizovány
všechny. Model dále objasňuji a upozorňuji na jeho hlavní problémy, což je relativně obtížné,
protože se jedná o systém, který v této podobně neexistuje pravděpodobně nikde na světě.2
Model politického systému ČR – dle návrhů hnutí Úsvit. Vytvořeno autorem práce.
2
Toto tvrzení vychází z autorova studia politologie a znalosti hlavních politických systémů.
8
Nový systém vychází z klasického dělení moci na moc výkonnou, zákonodárnou
a soudní a přidává nový prvek. Pouze moc soudní neprojde významnou proměnou, ale hlavní
je vznik nového pilíře moci, který představuje lidové referendum. Dle současných návrhů
představuje referendum moc lidu, která svým významem dokonce převyšuje zbývající složky
moci. Pokud v minulosti bylo ústavně zakotveno, že lid je zdroje veškeré státní moci, která je
vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, tak by v nové
ústavě mělo dojít k této úpravě: Lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává
prostřednictvím lidového referenda a dále prostřednictvím orgánů moci zákonodárné,
výkonné a soudní. (Ústava ČR, Oficiální web Úsvit)
Moc soudní je reprezentována nezměněnou soustavou soudů složenou z Ústavního
soudu a soudů nižší instance. Nemělo by dojít k významné změně jejich pravomocí a je pouze
kladen větší důraz na jejich efektivitu, což je ovšem fráze, kterou si přisvojují všechny
politické strany a subjekty. Určitým způsobem by mohla být oslabena role Ústavního soudu
v souvislosti s lidovým referendem, ale tomu se věnuji dále. U tohoto bodu podobnost
se současným systémem parlamentní demokracie v podstatě končí.
V novém systému je kladem maximální důraz na důsledné oddělení moci výkonné
a zákonodárné. Moc výkonná je reprezentována přímo voleným prezidentem, který je
hlavním představitelem vlády. Vládu jmenuje prezident bez nutnosti souhlasu parlamentu.
Role premiéra se stává pouze nevýznamnou a jeho pozici zastává prezident. Premiér by mohl
být jmenován, ale stal by se pouze přímým podřízeným prezidenta a míra jeho pravomocí by
se opět odvíjela od prezidentovy vůle. Význam prezidentského úřadu by teoreticky mohl
výrazně narůst a personálně se propojit s vládou.
Výrazně proměněná role prezidenta by teoreticky měla být propojena se změnou jeho
dalších pravomocí. O tom nicméně hnutí Úsvit a jeho představitelé nemluví. Pohybujeme
se tedy v systému, kde má prezident naprosto stejné pravomoci jako nyní a vzhledem k tomu,
že má být oddělena moc zákonodární a výkonná, tak je vládě odebrána legislativní pravomoc.
Tím dochází k teoretickému oslabení moci výkonné vůči parlamentu. Řešení tohoto problému
ale přinesly poslední měsíce roku 2013. Prezident Miloš Zeman se svými kroky snažil
posouvat ústavní zvyklosti za jejich obvyklý rámec. Pokud bychom v této tradici pokračovali,
tak prezident, který odmítne podepsat zákon (nebo podpis odloží na neurčito), disponuje
v podstatě absolutním právem veta a nemusí docházet k revizi Ústavy.
Moc zákonodárná prochází taktéž proměnou. Hnutí Úsvit nemluví přímo o zrušení
Senátu, ale v novém systému je jeho role v podstatě zanedbatelná. Poslanci mají být voleni
9
přímo a má být možnost jejich odvolání z funkce. Je tedy nutné (nebo minimálně efektivní),
aby byl poslanec zvolen v jednomandátovém volebním obvodu. Pro volbu poslance se nabízí
dva systémy:
1) Jednokolový systém – tzv. Prvního v cíli (FPTP)
2) Dvoukolový systém (současný model volby do Senátu)
Předpokládám, že ideálním modelem, který by hnutí Úsvit preferovalo (a vyžaduje
to jejich model), by byly volby do jednokomorového parlamentu, v jednomandátových
volebních obvodech (kopírujících senátní obvody) se systémem volby prvního v cíli.
K tomuto závěru mě vedlo několik faktů. Hnutí Úsvit vychází při konstrukci svého programu
velmi často pouze z nálad společnosti bez ohledu na nekoncepčnost či nerealizovatelnost
svých návrhů. Dlouhodobě v české společnosti převládá názor, že Senát je nepotřebným
subjektem a doplníme-li tento fakt o zkušenost Tomia Okamury, který v Senátu nedokázal
prosadit žádný ze svých návrhů, tak je zde jasná cesta k jednokomorovému parlamentu.
Ten by byl téměř nutností při navrženém vztahu moci zákonodárné a výkonné. Oddělenost
těchto dvou složek moci má v sobě obrovské množství potenciálních nebezpečí,
která by mohla vyústit v zablokování celého systému. Pokud by byla moc výkonná nucena
vyjednávat či kooperovat se dvěma komorami, tak by byla nefunkčnost systému téměř
jistotou. 3
Posledním důvodem pro volbu jednokolového volebního systému je dle mého názoru
převládající názor, že jeho zavedení by vedlo k výraznému omezení fragmentace parlamentu
a ideálně k dvoustranickému systému. Jako nejčastější příklad je uváděna Velká Británie.
Dvoustranický systém je dle politické reprezentace spojen s efektivitou. Jedná se o pohled
extrémně povrchní a v českém prostředí extrémně nebezpečný. Vypůjčím-li si slova klasika
Giovaniho Sartoriho, tak je pravdou, že za určitých podmínek může vést jednokolový volební
systém k dvoustranickému systému, ale rozhodně to není pravidlem, a co je důležitější,
tak není jistotou, že tento systém musí být funkční. Spojené státy americké a Velká Británie
jsou fungujícími demokraciemi hlavně díky jejich obyvatelům, kteří se rozhodli, že systémy
jednoduše fungovat budou, byť se často nachází nad hranou zborcení (to platí hlavně
pro USA, ale i v politickém systému Velké Británie je možné identifikovat situace,
kde by neobstál ani pověstný britský klid a ledové nervy).
3
S existencí Senátu počítá neoficiální návrh zákona o lidovém referendu. Je ovšem nutné zdůraznit, že
tato teoretická realizace programu operuje s komplexní změnou celého systému a nikoliv jednotlivými body
vytrženými z celkové koncepce.
10
2.2
Lidové referendum
Dle posledních informací by mělo být lidové referendum vyhlašováno 80 poslanci,
30 senátory nebo 100 000 občany. Pomocí referenda by bylo možné navrhnout, změnit,
či případně zrušit jakýkoliv zákon. To se týká i ústavních zákonů s výjimkou trestu smrti.
Referendu by bylo závazné bez ohledu na jakoukoliv účast občanů. Hnutí Úsvit dle svých
vyjádření vychází výhradně ze švýcarského modelu přímé demokracie.
Lidové referendum ve výše formulovaném pojetí v podstatě propojuje referendum
a lidovou iniciativu, jak je známe ze Švýcarska a jeho význam a dopad výrazně posiluje.
Ve Švýcarsku se referendum dělí na obligatorní, tedy ústavní a fakultativní referendum.
Ústavní referendum musí být pořádáno při jakékoliv změně ústavy. Naproti tomu fakultativní
referendum mohou vyvolat sami občané nebo kantony. Jedná se o vyjádření souhlasu,
případně
nesouhlasu
s navrženým
zákonem.
Lidová
iniciativa
je
možností
lidu
(a opět kantonů), jak na federální úrovni požadovat změnu ústavy a na kantonální úrovni
v podstatě jakýchkoli zákonů. (Jeřábek 2007, Říchová 2008 nebo Hloušek 2005)
Pro hnutí Úsvit je lidové referendum hlavně hrozbou pro politickou reprezentaci, která
by pod jeho dohledem připravovat pouze zákony ku prospěchu všeho obyvatelstva.
Teoreticky by poté nebylo nutné institut lidového referenda vůbec použít. Bohužel
je absolutně ignorován fakt, že Švýcarsko je konfederací s obrovskou mírou autonomie nejen
na úrovni kantonů, ale i dalších územních celků a obcí. Institut lidové iniciativy
zde prochází více než stoletým vývojem, podpořeným nutností kooperace čtyř jazykových
oblastí a v neposlední řadě zapomíná na velmi konzervativní smýšlení Švýcarů (Jeřábek 2007,
Říchová 2008 nebo Hloušek 2005). Téměř se zde nabízí nepolitologické srovnání, že hnutí
Úsvit se snaží naroubovat pravidla fotbalu na lední hokej. Hřiště má podobný tvar, branky
jsou dvě a musíte dát gól. Rozdíly považují za zanedbatelné a nepodstatné.
2.3
Odvolatelnost
Posledním bodem, který hnutí Úsvit výrazně prosazuje, je odvolatelnost přímo
volených politiků. To se tedy týká poslanců (případně senátorů), prezidenta, starostů
a hejtmanů. Tuto nezanedbatelnou změnu systému jsem si nechal na závěr úmyslně. Její
realizace je nejméně problematická a s nejmenším faktickým dopaden na systém jako celek.
Nejčastěji jsou uváděny dva příklady států, kde je možné odvolat politika
z jeho funkce. Jedná se o Švýcarsko a Spojené státy americké. Nicméně jsou zde dva mnohem
bližší a řekl bych i přesnější případy. K odvolání starosty či hejtmana (využívám české
11
ekvivalenty) dochází také v Polsku a na Slovensku. Tedy ve státech, které jsou nám podstatě
blíže svou historií a pojetím demokracie. Této problematice se věnuje velmi podrobně
Michael L. Smith v článku Politika odvolání jako inovativní nástroj prosazování
transparentnosti a občanské účasti ve slovenské a polské místní samosprávě.
Na podrobnější rozbor problematiky a hledání ideálního řešení pro Českou republiku
v této práci již není prostor, ale přesto bych chtěl zdůraznit jeden z jeho závěrů. Na polském
případu je jasně patrné, že prahy účasti (vstupní náklady pro občany) jsou podstatně nižší
než ve Slovensku. Díky tomu je zde pokusů o odvolání podstatně více než u zmíněných
sousedů. Pokud ovšem srovnáme úspěšnost těchto odvolání, tak zde má výrazně navrch
Slovensko. Autor to přisuzuje tomu, že na Slovensku se do fáze realizace (tedy pokusu
o odvolání) dostanou pouze případy, kde je již opravdu závažný důvod a celá kampaň
je mnohem důvěryhodnější.
12
Závěr
Od vzniku samostatné České republiky bylo možné zaznamenat mnoho pokusů o významnější
či drobné změny politického uspořádání. Zpravidla se ovšem jednalo o změny, které byly
vymezeny parlamentním uspořádáním naší mladé znovuobnovené demokracie. Politické hnutí
Úsvit přichází s mnohem výraznější změnou, která by v konečném důsledku znamenala
přerod České republiky v systém, který v této podobně nenalezneme nikde na světě. S trochou
nadsázky se dá říci, že by se jednalo o lidově prezidentskou demokracii, u které se
dá předpokládat obrovská nestabilita, byť se jedná pouze o domněnku založenou
na teoretickém modelu.
Ve své práci jsem si dal za cíl potvrdit nebo vyvrátit následující hypotézu: Navrhované
změny, které jsou prezentovány jako švýcarský model, nemají ve švýcarském systému
významnější pozici nebo se zde vůbec nevyskytují.
Švýcarský model využívá hnutí Úsvit převážně u lidového referenda a odvolatelnosti
politiků. Současné pojetí referenda výrazně překračuje svůj vzor a dovádí ho do absolutní
krajnosti. Využití švýcarského modelu u odvolatelnosti politiků je také více než sporné,
protože se nachází pouze v některých kantonech a doposud jsme neslyšeli přesnější návrh
zákona, který by odvolatelnost upravoval. Stanovená hypotéza byla přesto vyvrácena.
Ve Švýcarsku skutečně nalezneme vzory navrhovaných změn, ale nejedná se o jejich čistou
kopii, pouze mírnou inspiraci a to hlavně jejich důsledky a nikoliv technických provedením.
Pokud mám práci kriticky zhodnotit, tak za její hlavní nedostatek považuji absenci
konkrétních
návrhů
ze
strany
hnutí
Úsvit,
což
ale
není
vinou
autora.
Cíl práce byl naplněn a dává prostor pro další a podrobnější analýzu či komparaci tohoto
teoretického předpokladu se s reálnými návrhy, které hnutí jistě brzy předloží.
13
Seznam pramenů a literatury
Literatura
Ellinas, Antonis. 2013. ,,The Rise of Golden Dawn: The New Face of the Far Right in
Greece‘‘
South
European
Society
and
Dostupné
Politics.
z:
http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13608746.2013.782838 (3.1.2014)
Smolík, Joserf. ,,Česká krajní pravice ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009‘‘
Rexter.cz 05. 03. 2010 (online.cz). Dostupné z: http://www.rexter.cz/ceska-krajni-pravice-vevolbach-do-evropskeho-parlamentu-v-roce-2009/2010/05/03/ (3.1.2014)
Smith,
Michael.
2011.
,,Politika
odvolání
jako
inovativní
nástroj
prosazování
transparentnosti a občanské účasti ve slovenské a polské místní samosprávě‘‘Sociológia
2011, Vol. 43. Dostupné z:
http://www.sav.sk/journals/uploads/08240943Smith%20-
%20OK.pdf (3.1.2014)
Jandourek, Jan. ,, Okamura by rád obecné referendum. Snad by bylo lepší se tomu vyhnout‘‘
Reflex.cz
12.
11.
2013
(online).
Dostupné
z:
http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52793/okamura-by-rad-obecne-referendum-snad-by-bylolepsi-se-tomu-vyhnout.html
Sartori, Giovani. 2011. ,,Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a
výsledků‘‘ Praha: Sociologické nakladatelství.
Jeřábek, Martin. 2008. ,,Švýcarsko: Polopřímá demokracie – konsensus, efektivita,
stabilita‘‘In: Dvořáková, V. a kol.: Základní modely demokratických systémů (Komparace
politických systémů). Praha: Oeconomica: 233 – 255
Říchová, Blanka. 2007. ,,Úvod do současné politologie: srovnávací analýza demokratických
politických systémů‘‘. Praha: Portál: 40 – 41
Dahl, Robert. 2001 ,,O demokraci‘‘ Praha: Portál.
Hloušek, Vladimír. 2005 ,,Německy hovořící země. Švýcarsko‘‘ In: Strmiska, M. a kol.:
Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko – politických systémů. Praha: Portál: 283
– 344.
14
Zondlak, Jiří. ,,Evropská národní fronta‘‘ Rexter.cz 01. 05. 2006 (online). Dostupné z:
http://www.rexter.cz/evropska-narodni-fronta/2006/05/01/ (3.1.2014)
Prameny
Oficiální web hnutí Úsvit. Dostupné z: http://www.hnutiusvit.cz
Seznam politických stran a hnutí. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickychstran/
Ústava ČR
Volby.cz. Dostupné z: http://www.volby.cz
15