Bažákův průvodce publikačním systémem LATEX

Bažákův průvodce publikačním systémem LATEX
Stanislav Hledík
Verze 2010/3/26/a
Abstrakt
Toto je výsledek zpracování LATEXového zdrojového textu bazak.tex volně
inspirovaného dokumentem A Sample Document původního autora formátu
LATEX Leslieho Lamporta. Porovnáním vysázeného výstupu se zdrojovým textem umožňuje začít s přípravou vlastních jednoduchých LATEXových dokumentů.
Obsah
1 Úvod
2
2 Text a jeho značkování
2.1 Hladký text . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2 Uvozovky, pomlčky a další drobná havěť . .
2.3 Zdůrazňování a další typografické drobnosti
2.4 Příkazové znaky . . . . . . . . . . . . . . .
2.5 Speciální znaky a cizí diakritika . . . . . . .
2.6 Ligatury (slitky) . . . . . . . . . . . . . . .
2.7 Některá prostředí . . . . . . . . . . . . . . .
2.8 Jednoduchá čárová grafika s LATEXem . . .
2.9 Vkládání externí grafiky . . . . . . . . . . .
2.10 Plovoucí objekty . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
2
3
4
5
5
6
7
8
8
9
3 Žádný strach z matematiky!
3.1 Vzorce a formule . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2 Matematická bižuterie . . . . . . . . . . . . . .
3.3 Co se ve vzorcích sází antikvou . . . . . . . . .
3.4 Kdy LATEX potřebuje lidskou intervenci . . . .
3.5 Vybraná specifika „českojazyčnéÿmatematiky .
3.6 Lámání dlouhých formulí a víceřádkové formule
3.7 Axiomy, definice, věty, lemmata a důsledky . .
3.8 Rozšíření standardní LATEXové matematiky . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
10
10
11
11
13
13
14
15
15
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4 Jazykové přizpůsobení
15
5 Závěrečná poznámka
16
A Kdo jest „bažákÿ
19
B Výpis zdrojového textu
19
C Výpis bibliografické databáze
40
1
1
Úvod
LATEX je velmi rozsáhlá knihovna maker napsaná Leslie Lamportem rozšiřující sázecí program TEX Dona E. Knutha směrem ke kontextovému (logickému)
značkování. LATEX dovoluje popsat strukturu dokumentu pomocí značkování tak,
aby uživatel nebyl nucen přemýšlet o výsledném vzhledu. S použitím dokumentních tříd a přídavných balíků může být tentýž dokument vysázen (zformátován)
v mnoha různých podobách [1]. Není zde možné demonstrovat všechny jeho
rysy a dodatečná rozšíření. Cíl, jenž si klade tento článek, je dostatečně vybavit čtenáře pro „rychlý startÿ umožňující psát vlastní nepříliš komplikované
dokumenty metodou komparace zdrojového a zformátovaného textu. Existuje
bohatý výběr literatury, v níž se lze poučit podrobněji. Za zmínku stojí zejména
česky psané manuály LATEXu [2, 3] a anglicky psané podrobné průvodce LATEXem
[4, 5, 6, 7]. Zájemce u hlubší studium TEXu a jeho možností může sáhnout po
knihách [8, 9, 10, 11, 12].
V tomto úvodu je už pár LATEXových příkazů, ale nejsou nijak okomentovány.
Podrobné komentáře začínají až od Subsekce 2.1. Odkazy na literaturu, jejíž položky jsou uloženy v souboru bazak.bib, byly pro LATEX vytvořeny pomocným
programem BibTEX (viz např. Dodatek B v knize [3] a v tomto článku). To
umožňuje velmi flexibilní vytváření referencí.
Avšak dosti již řečí. Vzhůru do sedel!
2
Text a jeho značkování
Soubory určené ke zpracování LATEXem obsahují jednak vstupní text, jednak
příkazy programovacího jazyka TEX různé úrovně (značkování). LATEX kromě
jiného definuje množství uživatelských příkazů vysoké úrovně pomocí základních
příkazů TEXu, tzv. primitiv. Aby TEX při čtení dokumentu rozpoznal, co že
je náš text a co je příkaz, jsou příkazy uvozeny speciálním znakem: zpětným
lomítkem (anglicky backslash).
Hlavním úkolem TEXu je podle instrukcí naprogramovaných v dokumentní
třídě a dodatkových balíčcích vytvořit tištěný výstup, tj. rozdělit text do stejně
dlouhých řádků, řádky formátovat do odstavců a zalamovat text do očíslovaných
stránek. Rozložení samotného vstupního textu může být úplně odlišné.
2.1
Hladký text
Konce slov a vět jsou určeny mezerami. Je lhostejné, kolik mezer ve zdrojovém
textu napíšete; jedna je stejně dobrá jako sto. Jeden konec řádku funguje stejně
jako mezera nebo více mezer. To neznamená, že v místě konce řádku zdrojáku
končí řádek vysázeného textu; řádkový zlom sazby je něco zcela jiného.
Jedna nebo více prázdných řádek vyznačuje konec odstavce. Jak je odstavec
vysázen (velikost odstavcové zarážky, vertikální separace), je dáno dokumentní
třídou, dodatečnými balíčky nebo uživatelským nastavením v preambuli.
Jelikož libovolný počet po sobě následujících mezer je zpracován jako jediná
mezera, formátování zdrojového textu je lhostejné pro TEX (LATEX), ale není
lhostejné pro vás. Je rozumné zachovávat štábní kulturu (jakkoli to zavání buzerací), abyste se po nějaké době ve zdrojáku vlastního dokumentu snadno vyznali
a mohli jej lehce modifikovat.
2
2.2
Uvozovky, pomlčky a další drobná havěť
Existuje množství znaků, které nejsou dostupné z klávesnice, avšak v knižní
a časopisecké sazbě jsou nezbytné. Jednou z obvyklých chyb je psaní levých
i pravých uvozovek pomocí jediného znaku ", což je špatně a dopadne ”takto.”
Píšete-li anglický text, použijte ‘‘this’’ (vysází “this”), nebo v jednoduché
formě ‘this’ (vysází ‘this’). Všimněte si rozdílu! Anglický styl uvozování má
podle podobnosti s číslicemi název ‘6699’ nebo ‘69’.1 Píšete-li česky, použijte
pro uvozování \clqq toto\crqq nebo \uv{toto} (vysází „totoÿ) nebo v jednoduché formě \glq toto\grq (vysází toto‘). Opět si všimněte rozdílu! Příkazy
’
pro české uvozování (říká se mu podle tvaru uvozovek „9966ÿ nebo „96ÿ) jsou
dostupné pouze je-li načten balík babel.
Následuje-li po pravých uvozovkách \grq nebo \crqq mezera, nezapomeňte
psát \grq{} nebo \crqq{} , aby TEX mezeru za příkazem „nepožralÿjako
na předcházejícím řádku před slovem „ jakoÿ. Následuje-li po \grq či \crqq
nepísmenný znak (čárka, tečka, středník, jako na konci předchozí věty), funguje
jako ukončovač příkazu místo mezery a problém nevznikne. Totéž se týká např.
příkazů pro generování loga TEX, LATEX a podobně.
Dalším velmi rozšířeným nešvarem je nesprávné používání „pomlček.ÿ Existují jich tři druhy:
1. Spojovník (také rozdělovník, divis, anglicky hyphen) slouží:
• ke spojování dvou slov, názvů nebo jmen do jednoho celku, např.
Filozoficko-přírodovědecká fakulta SU v Opavě, Opava-Kateřinky,
β-rozpad, Tullio Levi-Cività (jedná se o jediného člověka), a okolo
spojovníku nejsou mezery;
• jako rozdělovník. Jelikož TEX dělí při řádkovém zlomu automaticky
podle načtené tabulky dělení slov pro daný jazyk, není třeba se o to
starat (no dobře, skoro se není třeba starat).
2. Pomlčka na půlčtverčík (anglicky N-dash) se používá:
• při uvádění rozsahu čísel, např. „Kapitoly 12–15ÿ (v tom případě
okolo nejsou mezery),
• nebo v evropské kontinentální typografii jako – zvláště v beletrii
hojně používané – interpunkční znaménko (zde se okolo použijí mezery). Protože pomlčka na půlčtverčík se nesmí vyskytnout na začátku řádku, neuděláte chybu, když před ni dáte – jako právě zde –
nezlomitelnou mezeru.2 Podívejte se do zdrojáku, jak pomlčku na
půlčtverčík vytvořit – je to tak snadné díky ligaturnímu mechanismu
TEXu!
• při seskupování jmen dvou nebo více osob do ustáleného pojmenování: Bolzanova–Weierstraßova věta, Schwarzschildův–de Sitterův
prostoročas, Kerrův–Newmanův–de Sitterův prostoročas. (Srovnej
Levi-Cività v bodě 1.)
1 Zdání
jiných souvislostí jsou klamná.
zdrojáku zjistíte, že nezlomitelná mezera (znak vlnka, tilda, ~) je vložena za
každou neslabičnou předložku jako i, I, k, K, o, O, s, S, t, T, u, U, v, V, z, Z, A, které
podle pravidel české typografie nesmí být na konci řádku. Aby se tím autor nemusel zdržovat,
existují programy pro automatické doplňování vlnky. V angličtině se „nevlnkuje.ÿ
2 Prohlídkou
3
Často se místo pomlčky na půlčtverčík chybně používá divis popsaný
v bodě 1, což je ošklivé, avšak laickými typografy s oblibou používané.
3. Pomlčka na čtverčík (anglicky M-dash) se používá:
• jako interpunkční znak — podobně jako pomlčka na půlčtverčík (viz
bod 2) v kontinentální typografii s mezerami okolo, opět by před ni
měla přijít nezlomitelná mezera;
• jako interpunkční znak—ale v anglosaské typografii bez mezer okolo.
Díky ligaturnímu mechanismu je opět velmi snadné psát pomlčky na
čtverčík.
Čtvrtým typem je matematické minus – viz Sekce 3 na straně 10.
Specialitou anglosaské typografie je, že mezery za větami jsou větší než mezislovní mezery. Proto je třeba TEXu explicitně sdělit, že např. ve fragmentu
“Let me introduce you Dr. Jones” za „Dr.ÿ nekončí věta. Toho dosáhneme
vložením příkazu \ (zpětné lomítko následované mezerou), který vynutí mezislovní mezeru. Ještě lepším řešením je Dr.~Jones, kdy je tato mezera navíc nezlomitelná.3 Vyskytne-li se naopak tečka za velkým písmenem, pak se
bere jako konec zkratky a ne věty, takže konec věty je nutno explicitně vynutit: This project is sponsored by NASA\@. Its purpose is ... V českém dokumentu (používáte-li balík babel) nebo máte-li v preambuli deklarováno
\frenchspacing, tato jemná dolaďování nemusíte provádět.
2.3
Zdůrazňování a další typografické drobnosti
Standardním příkazem pro zdůraznění textu je v LATEXu \emph, jehož argument – alespoň v třídě article – bude vysazen kurzívou. To má svůj důvod: kurzíva se dostatečně odlišuje od vzpřímeného písma, ale přitom zachovává stejnou
průměrnou šeď. Z toho důvodu je preferovaným způsobem vyznačování. Zároveň
za konec vyznačení vloží tzv. kurzívní korekci, jež (selektivně podle sousedících
znaků) zvětší mezeru zredukovanou příklonem kurzívního řezu; srovnej mezerování těchto dvou úryvků:
Epitaf Ludwiga Boltzmanna
Epitaf Ludwiga Boltzmanna
Zdůrazňujeme-li v již zdůrazněném textu, zmíněný příkaz přepne zpět do vzpřímeného písma. Kurzívní korekce se vloží před zdůrazněný text:
Číšník místo vína přinesl koňak značky Hennessy
Číšník místo vína přinesl koňak značky Hennessy
Dalšími způsoby vyznačování je použití tučného písma (příliš vystupuje
z průměrné šedi textu, ale používá se), kapitálek (anglicky Small Caps),
má vážný, slavnostní ráz a hodí se např. pro zvýraznění jmen, vyloženě ošklivé je podtržení – používejte jen je-li to nezbytně nutné. V byrokratické praxi se používá p r o s t r k á n í – to rovněž není příliš estetické, kromě toho
není triviální napsat makro pro jeho realizaci (řešení viz [12]).
3 Díky
čemuž pan Jones nikdy nezanechá svůj titul osamocený na konci řádku.
4
Pomineme-li naprosté typografické úlety,4 z drobností bych zmínil výpustky
(elipsy): používáme-li CSfonty, můžeme bez obav psát tři tečky za sebou; ligaturní
mechanismus (viz Subsekce 2.6) se postará o jejich správný rozestup. . . Ale při
použití nativního amerického formátu bazak dostaneme tento paskvil... Proto
raději použijeme příkaz \ldots (funguje vždy). . .
Další příklady použití různých typů pomlček, výpustků a uvozovek [13]:
Zima 1942–1943 byla nejhorší – mnoho lidí nepřežilo.
Zpívala si tra-la-la, ráda k tomu – poněkud neobratně – poskakovala.
„Jeho jasnostÿ, ohlásil komoří.
„. . . až na věky věkův. . . a nikdy jinakÿ
Jaroslav vyhrkl: „Opravdu je taková, že neumí říci ne‘? ÿ
’
Jaroslava vyhrkla: „Opravdu je takový, že neumí říci »ne«? ÿ
Nezkracujte „pravou délku úsečkyÿ následovně: „pr. d. úsečky;ÿ raději pište „pr. dél. úsečkyÿ nebo ještě lépe „pr. délka úsečky.ÿ (profesor K. Havlíček)
2.4
Příkazové znaky
Znaky # $ ˜ ˆ % { } mají v TEXu speciální význam. Pro jejich vytištění
v textu je musíme „vyescapovatÿ – jak na to, zjistíte ve zdrojovém textu.
Napsat je s anglickou klávesnicí není problém, horší je dostupnost takových
znaků v neanglických národních klávesnicích, českou nevyjímaje. Uživatelé textového editoru GNU Emacs mohou např. použít nezávisle na systému českou
klávesnici Czech-prog-2.
2.5
Speciální znaky a cizí diakritika
Znaky, které nejsou na klávesnici, se dají snadno napsat pomocí odpovídajících
příkazů; namátkou \S dá §, \dag dá †, \ddag dá ‡, \P dá ¶, \copyright dá
c \pounds dá $. Další viz např. [2, 3, 4, 5]. Kromě toho mohou být další
,
speciální znaky v jiných fontech (např. Times, fonty ze Střešovické písmolijny,
http://www.pismolijna.cz/).
Chceme-li vysázet cizí slovo nebo jméno, lze použít např.:5
œ {\oe}
ø {\o}
Π{\OE}
Ø {\O}
æ {\ae}
l {\l}
Æ {\AE}
L {\L}
å {\aa}
ß {\ss}
Å {\AA}
SS {\SS}
¡ {!‘}
¿ {?‘}
Rovněž lze tisknout různá diakritická znaménka, jako ò ó ô ö õ ō ȯ ŏ ǒ ő o o
o̧ o. o o̊ (místo „oÿ lze použít jakékoli jiné písmeno). Před přidáním diakritiky
¯
nad „iÿ nebo „ jÿ je zapotřebí odstranit tečku: např. {\^i} by dalo î; správně
je {\^{\i}}, což dá kýžený znak ve jménu abbého Lemaı̂trea. Jako cvičení
vysázejte tyto krátké věty (upraveno podle [13]):
1. Lze je trajektem z Ölandu do Ålandu?
4 Na
vlastní oči jsem viděl výpravnou, na křídovém papíře tištěnou publikaci Opava 2000,
která měla na přebalu v letopočtu místo nul vysázeny verzálky „Oÿ: Opava 2OOO.
5 Tento způsob se hodí pro citace nebo kratší úryvky; pro systematické psaní v daném
jazyce je lepší použít příslušnou volbu balíku babel a klávesnici.
5
2. Maar die ÿs is lekker.
3. Peut-être il préfère le café glacé.
4. Ich muß heißen Tee abkühlen.
5. Élèves, réfusez vos leçons!
6. Jetez vos chaı̂nes!
7. Nejmenší vnitřní jednotka TEXu je asi 53.63 Å.
8. Rozumí Æschylus Œdipovi?
Pokrýt všechny evropské jazyky (včetně islandštiny) mají v současné době
odlaďované fonty Latin Modern (LM). Pro exotické jazyky jako hebrejština,
arabština, japonština, korejština, čínština, sanskrt apod. existují speciální verze
TEXu pro pravolevou sazbu a příslušné balíky a fonty.
2.6
Ligatury (slitky)
Některé písmové sady mají k dispozici tzv. ligatury neboli slitky – určité kombinace písmen jsou z estetických a historických důvodů tištěny jako jediný speciální symbol – ligatura. Typicky se jedná o kombinace ff, fi, fl, ffi a ffl.
V následujícím zvětšení je horní řádek vysázen s užitím ligatur (implicitní chování TEXu), v druhém jsou ligatury potlačeny pomocí vložení prázdné skupiny:
ff fi fl ffi ffl
ff fi fl ffi ffl
Existují výjimky, kdy je ligaturu lépe potlačit: například u složeniny „šéflékařÿ je
lepší sázet „šéflékař,ÿ z anglických slov např. místo “shelfful” je lepší “shelfful.”
Mechanismus na tvoření ligatur (popis implementace je např. v [11]) se
uplatňuje i při sazbě různých typů pomlček popsaných v Sekci 2.2 a umožňuje
sazbu kratších úryvků např. v ruštině pomocí (anglické) transliterace (ukázka
převzata z [14]):
Rassmotrim teper~ vopros o tom, naskol~ko odnoznaqno opredeleny potencialy pol. Pri tom sleduet uqest~, qto pole
harakterizuets tem destviem, kotoroe ono okazyvaet na
dvienie nahodwihs v nem zardov.
Pro ty, co už neznají azbuku:
Prozkoumejme nyní otázku, do jaké míry jsou potenciály pole určeny
jednoznačně. Při tom je třeba vzít v úvahu, že pole je charakterizováno působením na pohyb nábojů, jenž se v něm nacházejí.
Další TEXovou specialitou založenou na ligaturním mechanismu je například
(viz http://math.feld.cvut.cz/olsak/)
Ol¹ákvo
labikáøvé
6
písmo.
2.7
Některá prostředí
V Subsekcích 2.2 a 2.3 jsme poznali prostředí quote pro zúženou sazbu (citování
textu), na začátku článku prostředí abstract, v Subsekci 2.2 prostředí enumerate
a itemize pro číslované a nečíslované výčty, v Subsekci 2.5 prostředí center pro
vycentrování svého obsahu a tabular pro tvorbu tabulek; samotný dokument je
uzavřen v prostředí document.
Prostředí existuje velmi mnoho – viz např. [2, 4, 3]. Zmiňme ještě alespoň
pár, nejprve quotation, alternativu ke quote.
Rozdíl obou prostředí spočívá v tom, že quote mezi jeho odstavce
vkládá vertikální mezeru, ale odstavcová zarážka je nulová.
Prostředí quotation, v němž je vysazen tento text, používá odstavcové zarážky a nevkládá mezi odstavce vertikální mezery.
Příbuzné je ještě prostředí verse pro sazbu poezie (báseň Chci to slyšet
převzata ze sbírky [15]):
Na dně každé písně,
i té nejsmutnější,
na dně každé sklénky
něco tiše cinká.
Někdy víc
a jindy jenom málo.
Chci to slyšet.
Bůhví co mne nutí,
ale musím čekat na cinknutí,
jinak by se moje srdce bálo.
Prostředí thebibliography je určeno pro sazbu seznamu literatury. Při použití
separátní bibliografické databáze, jako v tomto dokumentu, je soubor s tímto
prostředím automaticky generován programem BibTEX a načítán v místě, kde
se objeví příkaz \bibliography. Výsledkem je seznam literatury.
Pro doplnění uveďme třetí výčtové prostředí description, jež je demonstrováno na následujícím popisu hlavních distribucí Linuxu (upraveno podle výstupu
kultovního linuxového programu fortune):
Blondian Jádra třídy public – nepříliš bezpečná a stabilní, proto se často přeinstalovávají, takže dlouhodobější využívání systému nepřichází v úvahu.
Brunetware Jádra třídy romantic – stabilní a jedny z nejbezpečnějších.
Red Head Jádra třídy sadistic a odvozená – velmi variabilní, záleží na administrátorovi, k jakému použití budou nakonfigurována, proto i bezpečnost
je relativní.
Free Black Jádra třídy free – slouží především jako školní nebo firemní servery,
takže získat konto není žádný problém.
Prostředí lze kombinovat a vzájemně do sebe vnořovat. Experimentujte, experimentujte, experimentujte!
7
2.8
Jednoduchá čárová grafika s LATEXem
Systém LATEX obsahuje speciální font, jehož „znakyÿ jsou tvořeny čárami a
šipkami různých sklonů (se směrnicemi p/q, kde p, q jsou malá celá čísla), kružnicemi a kruhy vybraných diskrétních poloměrů, a elementy, z nichž lze vytvořit
Bézierovy křivky. Tyto „znakyÿ jsou pomocí uživatelských příkazů sesazovány
k sobě, aby vytvořily požadovaný grafický efekt. Není to žádný zázrak, možnosti
jsou značně omezené, ale příležitostně se tato možnost může hodit. Výhodou je,
že není potřeba žádný externí kreslicí program; vše je v LATEXovém zdrojáku.
t t
a
kořeny p3
2.9
t
t
t
t
t
b
t t
kořeny p4
Vkládání externí grafiky
S interní LATEXovou grafikou vystačíme jen pro jednoduché ilustrace, třeba takové, jako v Subsekci 2.8. Pro vkládání grafiky vytvořené externími programy
slouží balík graphicx. Důležité je, že vkládaná grafika musí být ve formátu Encapsulated PostScript (EPS, zapouzdřený PostScript, extenze .eps, .ps). Jedná
se o grafický jazyk PostScript, který má – na rozdíl od „normálníhoÿ PostScriptu – pouze jedinou stránku, a taky jsou v něm zakázány jisté konstrukce
programovacího jazyka PostScript. To nás nemusí nijak trápit, protože téměř
každý rozumný grafický program umí do EPS exportovat.
PostScript je nativně vektorový jazyk, ale umí pojmout i bitmapový obrázek.
Takže pokud děláte grafiku třeba v programu Mathematica, gnuplot, xfig, Ipe,
rovnou ji exportujte do EPS. Bude vektorová, takže ji lze libovolně škálovat.
Pro konverzi bitmap se hodí např. Gimp. Při ukládacím dialogu zatrhněte, že
chcete Encapsulated PostScript a naopak vypněte tvorbu náhledu (preview) –
jen zbytečně zvětšuje velikost obrázku a LATEXu je stejně k ničemu.
Pak už můžeme grafiku nejen vložit, ale i škálovat, rotovat a stranově deformovat pomocí příkazu \includegraphics definovaném balíkem graphicx.
FAR
80
0
-80
0
5
10
15
ωAt
20
Ukázka vektorové grafiky vytvořené programem gnuplot a exportované do EPS.
8
Bitmapa konvertovaná do EPS programem Gimp (s laskavým svolením autora).
2.10
Plovoucí objekty
Grafika a tabulky se nemohou „zlomitÿ přes stránku, takže je nemůžeme umístit
na zcela libovolné místo. V odborných publikacích se proto obrázek nebo tabulka
opatří očíslovaným popisem (anglicky figure/table caption) a nechá se spolu
s ním „vyplavatÿ na horní nebo dolní okraj stránky, popřípadě, jsou-li veliké, se
umístí na samostatnou stránku. V textu se pak na ně odkáže pomocí čísla.
Tento postup implementuje LATEX skrze prostředí figure a table. Může
v nich být umístěno cokoli, nejen grafika nebo tabulka, podstatné je to, že materiál umístěný do takového prostředí „plaveÿ na vrchol nebo spodek stránky. Typicky se do nich umisťuje obrázek (obrázky) pomocí příkazu \includegraphics,
tabulka pomocí prostředí tabular a příslušná popiska pomocí příkazu \caption
opatřená značkou \label. Obě prostředí se liší pouze tím, jaké slovo generují
na začátku popisu („Obrázekÿ nebo „Tabulkaÿ). Automataticky aktualizovaný
FAR
80
0
-80
0
5
10
15
ωAt
20
Obrázek 1: Ukázka dvou obrázků umístěných v jednom plovoucím prostředí
a opatřených společnou popiskou. Veškerý tento materiál „plaveÿ naspod
stránky – viz nepovinný argument prostředí figure. Deformace levého obrázku
byla způsobena úmyslně a je popsána komentářem ve zdrojovém textu.
9
číselný odkaz na obrázek nebo tabulku v textu vytvoříme pomocí referenčního
příkazu \ref. V jednom plovoucím prostředí může být i více obrázků a popisů.
Umisťování plovoucích objektů se řídí určitými pravidly; hlavní zásadou je,
aby se plovoucí objekt objevil v sekci, kde se na něj poprvé odkazuje, což není
snadné dodržet. Příklad je na Obrázku 1 na straně 9.
Další možností je používat obrázky obtékané textem. V odborných publikacích se tohoto způsobu příliš neužívá, ale jinak je dost častý. Zde se jím nebudeme
zabývat; LATEX jej podporuje skrze balíky picins nebo wrapfig. Příklad lze nalézt v Matematické pohádce (text šířený na přednášce), v němž se balík picins
používá k umisťování iniciál na začátky odstavců.
3
Žádný strach z matematiky!
Sazba matematiky byla nákladnou záležitostí, protože představovala mimořádné
pracovní zatížení; z toho důvodu zvolil Don Knuth jako přepínač matematického/textového režimu symbol $. S TEXem resp. LATEXem je sazba matematiky
relativně snadná a výsledek bezkonkurenční.
Nebudeme zde suplovat standardní LATEXové manuály – více či méně podrobný výklad matematické sazby lze nalézt v libovolném z nich. Spíše ukážeme,
jak správně sázet některé matematické prvky typické pro fyziku. Připomeňme
jen, že matematický mód TEXu se řídí specifickými pravidly a je (většinou)
jedno, kolik mezer (a zda vůbec nějaké) napíšeme. Způsob zápisu je tak velmi
variabilní a je věcí osobního stylu, jak přehledně budou matematické zápisy
vypadat.
3.1
Vzorce a formule
Matematické vzorce mohou být buď textové (inline math), jako například (a +
b)2 = a2 + 2ab + b2 , nebo vysazené (display math), jako následující Einsteinovy
rovnice
8πG
1
Rµν − Rgµν + Λgµν = 4 Tµν .
2
c
Chceme-li se na vysazenou formuli odvolávat, použijeme prostředí equation a
přidělíme jí symbolické jméno pomocí příkazu \label:
Γ(x) ≡ lim
n−1
Y
n→∞
ν=0
n! nx−1
=
x+ν
Z
∞
e−t tx−1 dx .
(1)
0
Definice integrálu v (1) je platná pouze pro x > 0.
Možnosti sazby matematiky jsou velice rozsáhlé, takže se omezíme na několik
příkladů. K systematickému studiu použijte [2, 3, 4, 5].
Soustava lineárních algebraických rovnic:



A=

a11
a21
..
.
a12
a22
..
.
···
···
aM 1
aM 2
···
a1N
a2N
..
.
A·x=b




,

aM N


x=

(2)
x1
x2
..
.
xN
10



,




b=

b1
b2
..
.
bM





(3)
Na N neznámých x1 , . . . , xN je naloženo M rovnic. Koeficienty aij a pravá
strana bi jsou známá čísla.
Funkce h(t) a H(f ) jsou dvě různé reprezentace stejné závislosti. Jsou vázány
přímou a inverzní Fourierovou transformací:
Z ∞
Z ∞
FT
H(f )e−2πif t df .
(4)
h(t)e2πif t dt ⇐⇒ h(t) =
H(f ) =
−∞
−∞
3.2
Matematická bižuterie
Matematická sazba hýří indexy, čárkami, proužky a vlnkami po straně, nad, pod
a všude možně. Střízlivé užívání takových ozdob je nezbytností a čtenář nalezne
poučení v libovolném manuálu, třeba [3]. Na tomto místě pouze demonstrujeme
některé chyby.
První z nich se podaří udělat snad jen jednou, protože TEX na ni upozorní. Jedná se např. o dvojitý horní index, $x^n^2$, kdy vyhlásí chybu Double
superscript. Ze zápisu totiž není jasná priorita umocňování: zda se jedná
2
2
o (xn ) nebo o x(n ) . Prioritu musíme vyznačit závorkami, kód ${x^n}^2$ dá
2
xn 2 , kód $x^{n^2}$ pak xn . Ačkoli TEX jasně oba případy jasně rozliší umístěním indexů, je vhodné kulaté závorky vyznačující prioritu umocňování ponechat
pro čtenářovu lepší orientaci.
Občasnou chybou, již TEX ponechá nepovšimnutou, je chybné pořadí dolního indexu a proužku nebo vlnky nad znakem. Chceme-li například vysázet
ξ¯m , použijeme kód $\bar{\xi}_m$. Kdybychom do argumentu příkazu \bar
zahrnuli index, $\bar{\xi_m}$, proužek se vycentruje přes ξm a vzhledem ke
znaku ξ bude posunut příliš doprava: ξ¯m .
Nadužívání matematické bižuterie však, podle autorova skromného mínění,
není vždy ve prospěch čitelnosti, spíše se asi jedná o jistou formu exhibicionismu projevující se zejména u některých matematiků. Jako příklad uveďme
x2i
třeba Ãj 2n
. Jak vidíte, ani LATEX se při sazbě takové nevkusnosti neubránil
0
n0 ,m0
zvětšení řádkování. Jistě, mohli bychom snadno přinutit LATEX ponechat řádkování netknuté, ale je otázkou, jestli je ošklivější rozhozená řádková osnova nebo
indexy zasahující do sousedních řádků.
3.3
Co se ve vzorcích sází antikvou
V matematickém módu sází TEX písmena a až z a A až Z implicitně matematickou kurzívou – tedy jako identifikátory a až z a A až Z. Prakticky všechno,
co není identifikátor proměnné, by se mělo sázet základním řezem písma – antikvou –, včetně číslic, závorek, operátorů, atd. Tato Subsekce je z velké části
inspirována Yetiho typografickým bestiářem [16].
Typicky se jedná o zkratky funkcí a operátorů, pro které LATEX poskytuje
makra typu \sin, \cos, \log, \lim ap. Někdy je třeba je předefinovat podle
příkladu na konci Subsekce 3.5. (Definujeme-li nový příkaz místo redefinování
již existujícího, použijeme \newcommand místo \renewcommand; viz též příkaz
\providecommand popsaný v komentáři v preambuli.)
Antikva se zásadně používá pro jednotky, např. hodnota gravitační konstanty je 0.6672×10−7 cm3 g−1 s−2 , nikoli 0.6672×10−7 cm3 g −1 s−2 . Dále třeba
f = 110 Hz, p = 101125 kPa. V tomto duchu ale za jednotku považujeme také
11
To opravdu nevypadá hezky. . .
třeba hmotnost Slunce, takže bychom ji měli zapisovat M místo M . Nehezky vypadá zkratka pro elektronvolt, protože neexistuje kerning mezi minuskou „eÿ a verzálkou „Vÿ: E = 13.6 eV. Tady je vhodné obě písmena přitáhnout k sobě pomocí záporného kernu: $E=13.6\,\mathrm{e\kern-.10em V}$
dá E = 13.6 eV. Pro praktické použití bychom si jistě napsali makro, třeba
\newcommand{\eV}[1][]{\ensuremath{\mathrm{#1e\kern-.10em V}}}.
Matematická kurzíva by se měla použít jen pro proměnné; jakákoliv speciální označení by měla být antikvou, aby se dalo na srozuměnou, že se bavíme
např. o jedinečném Eulerově čísle e = 2.718281828 . . ., nikoli o nějaké obyčejné
proměnné e. Antikvou se sází „iÿ v roli imaginární jednotky: z = x + iy. Pochopitelně, při častém výskytu si napíšeme makro.
Antikva se používá pro značky nematematických objektů, zejména chemických prvků a elementárních částic:
CH4 + 2O2 −→ 2H2 O + CO2 ,
nebo třeba rovnice pro β-rozpad
n −→ p+ + e− + ν̄e .
V rovnici pro β-rozpad se projevuje nedostatek Computer Modern fontů: absence svislého řezu řeckých písmen. Řešením je použití fontu Times pro text a
komerční distribuce matematického Timesu zvané MathTime a MathTime Plus
za asistence balíku mathtime [17].
Jakákoli slova a zkratky, která vůbec neoznačují objekty, ze rovněž sázejí
antikvou:
1 pro i = k
δik =
0 pro i 6= k
V české matematické typografii (viz též Subsekci 3.5) se antikvou sází např.
diferenciál, jehož vhodnou definici lze vidět před následujícím vzorcem ve zdrojovém textu:
−1
2M
2M
dr2 + r2 (dφ2 + sin2 θ dφ2 ).
dt2 + 1 −
ds2 = − 1 −
r
r
(5)
Kromě uvedených případů se antikvou sází také „deskriptivníÿ indexy, tj.
indexy, které upřesňují název proměnné, k níž se váží, na rozdíl od proměnných
indexů, které nabývají hodnot z jisté množiny, a které se sází obvyklou matematickou kurzívou. Příklad je označení poslední síly na pravé straně soustavy
rovnic (8) – horní index „Magÿ označuje, že se jedná o Magnusovu sílu a sází
se antikvou, dolní index je komponenta a sází se kurzívou.
Obecné pravidlo zní [16]:
Každý vícepísmenný symbol, který nevznikl kompozicí jednopísmenných symbolů, se sází antikvou.
Příkladem budiž tzv. Reynoldsovo číslo Re ≡ vd/ν používané v hydro- a aerodynamice.
12
3.4
Kdy LATEX potřebuje lidskou intervenci
Typickou doménou ručního dolaďování matematické sazby je úprava mezerování. Přestože TEX dokonale ovládá pravidla pro sazbu matematického textu,
nelze očekávat, že pochopí jeho matematický význam. Arzenál matematických
mezer je popsán v každém manuálu [3], zde se omezíme na několik příkladů.
Srovnejte například Γ1 + ∆2 a Γ1 + ∆2 , kdy ve druhém případě byla vložena
záporná malá mezera. Podobně násobné integrály je třeba pomocí záporných
malých mezer přitáhnout k sobě. Srovnej
Z Z
ZZ
f (x, y) dx dy
a
f (x, y) dx dy.
∂Ω
∂Ω
Někdy je zase třeba mezeru zvětšit, typický příklad je
√
√
2x
a
2 x,
kdy v prvním případě je x příliš „nalepenoÿ k odmocnině
a je vhodné je oddělit
√
malou mezerou \,. Při odmocňování logaritmu log x je, aspoň u fontů Computer Modern, příliš malá mezera mezi znakem odmocniny a logaritmu.
Výsledek
√
bude vypadat lépe, když ji zvětšíme pomocí malé mezery \,: log x.
Základní pravidlo intervenování do matematické sazby: méně je někdy více,
zvláště když se textem po vás bude zabývat ještě někdo další, třeba editor
sborníku. Vždy se totiž snazší a rychlejší něco do vzorce připsat než umazávat. Nechte černou práci na TEXu, dělá ji dobře, a pomozte mu jen tehdy, je-li
to opravdu třeba. Dobrým průvodcem může být např. Yetiho typografický bestiář [16].
3.5
Vybraná specifika „českojazyčnéÿ matematiky
Sazba matematiky v českém (a většinou i evropském) prostředí vykazuje některé
odlišnosti od standardu American Mathematical Society, který je (v podstatě)
implementován v algoritmech TEXu. Zmiňme nejjednodušší z nich; pro podrobnější poučení viz [18].
Jedním z problémů je používání desetinné čárky místo desetinné tečky. Čárka
je v matematickém režimu TEXem chápána jako oddělovač v seznamu, takže je
za ní automaticky sázena mezera, což je nežádoucí; srovnej π ≈ 3.14159265358
s π ≈ 3, 14159265358. Tuto estetickou vadu lze napravit uzavřením desetinné
čárky do skupiny, pak je π ≈ 3,14159265358. Komu by se ale pokaždé chtělo
psát složené závorky. . . Je možné předefinovat tečku tak, aby se v matematickém
režimu sázela sice jako čárka, ale zapisovala a chovala jako tečka. Docílíme toho
definicí \DeclareMathSymbol{.}{\mathord}{letters}{"3B} v preambuli.
Dalším rozdílem je sazba jednotek. Anglosaská typografická tradice používá
na oddělení základních jednotek zúženou mezeru, česká vystředovanou tečku:
v = 90 km h−1 a v = 90 km · h−1 . Místo násobicího křížku, M = 1.989 × 1033 g
se v českých textech dává přednost násobicí tečce: M = 1,989 · 1033 g.
Při zlomu dlouhých vzorečků a formulí se značky relačních operátorů na
koncích řádků v anglosaské typografii vynechávají, zatímco česká typografie
preferuje jejich opakování. Příklady viz Subsekce 3.6.
Jako poslední uveďme odlišný úzus v označování některých „log-like functionsÿ; např. v češtině se používá pro tangens zkratky „tgÿ namísto „tan,ÿ pro
13
kotangens „cotgÿ místo „cot.ÿ Na druhé straně je rozumné používat standardní
makra \tan a \cot, která zajistí vysazení zkratek v matematickém módu antikvou. Elegantní řešení nabízí předefinování makra definovaného ve formátu:
\renewcommand{\tan}{\mathop{\operator@font tg}\nolimits}. Pakliže takovou redefinici umístíte do preambule dokumentu, nezapomeňte ji „obalitÿ příkazy \makeatletter a \makeatother – proč, je vysvětleno v komentáři před
dodatkem s výpisem zdrojového textu.
3.6
Lámání dlouhých formulí a víceřádkové formule
Občas je vzoreček tak dlouhý, že se nevejde na jeden řádek. V takovém případě
jej musíme rozdělit na dva nebo více řádků. Pro takový případ a taky pro sazbu
víceřádkových formulí slouží prostředí eqnarray,
(ωa)2 y1
Z
x1
0
x1
y1
ζ̄ 2 dx
=
2
x2 y 3
4(1 + λ)
Z
γ(1 − 2λ)
Z
+
0
3
8(1 + λ)
x1
2
(1 − 2λ) (2y 2 − 1) − 9y12 2
ζ̄ dx
x2 y 3
2
ζ̄ 02
0
(y − y1 ) [3y1 − (1 − 2λ) y]
dx, (6)
x2 y
nebo ve variantě s opakováním relačního operátoru (viz Subsekce 3.5),
2
Z
(ωa) y1
0
x1
x1
y1
ζ̄ 2 dx
=
2
x2 y 3
4(1 + λ)
Z
γ(1 − 2λ)
Z
+
0
3
8(1 + λ)
x1
0
2
(1 − 2λ) (2y 2 − 1) − 9y12 2
ζ̄ dx +
x2 y 3
2
ζ̄ 02
(y − y1 ) [3y1 − (1 − 2λ) y]
dx. (7)
x2 y
Nutno přiznat, že prostředí eqnarray není zrovna povedené. Lepší je použít
balíku amsmath, které definuje prostředí jako gather, multline, align a mnoho
dalších, a spoustu dalších příjemných maker pro práci s maticemi a podobně.
Pro udržení jednoduchosti tohoto dokumentu balík amsmath nepoužíváme; podrobná dokumentace bývá součástí distribucí [19].
Na závěr uvedeme typickou víceřádkovou formuli:
d2 x
=
dt2
2
d y
m 2 =
dt
d2 z
m 2 = mg +
dt
m
1
CSρvvx + FxMag ,
2
1
CSρvvy + FyMag ,
2
1
CSρvvz + FzMag .
2
(8)
Podívejte se do zdrojáku, jak je vynecháno místo na člen mg + , který se vyskytuje jen ve třetí rovnici.
Existuje situace, kdy musíme jistým způsobem rozdělit i inline math: při
sazbě rozsahů bychom měli zásadně používat pomlčku na půlčtverčík (viz Subsekce 2.2). V tomto případě je třeba přerušit matematický režim; jinak obvyklý
kód pro pomlčku na půlčtverčík, --, vytvoří dvě matematická minus za sebou:
M = 106 − −109 M . Kód $M=10^{6}$--$10^{9}\,\mathrm{M}_{\odot}$ vysází správně M = 106 –109 M .
14
3.7
Axiomy, definice, věty, lemmata a důsledky
LATEX poskytuje flexibilní způsob definování číslovaných textových struktur
typů uvedených v nadpisu. Například potřebujeme-li používat číslované definice a věty, umístíme v preambuli například příkazy
\newtheorem{definice}{Definice}
\newtheorem{veta}{Věta}
které pak můžeme použít k vytvoření
Definice 1 Nechť a, b, c jsou po řadě délky odvěsen a přepony pravoúhlého
trojúhelníka.
Věta 1 (Pythagorova) Pro každý pravoúhlý trojúhelník platí a2 + b2 = c2 .
Věta 2 (Bolzanova–Weierstraßova) Z každé omezené posloupnosti lze vybrat konvergentní posloupnost.
Věta 3 (Velká Fermatova) Pro n > 2 nemá rovnice xn +y n = z n celočíselná
řešení.
Na čísla těchto prostředí se lze odkazovat pomocí již popsaného mechanismu
\label–\ref: Znalost Věty 2 (Bolzanovy–Weierstraßovy) je nutnou, ale nikoli
postačující podmínkou ke složení zkoušky.
3.8
Rozšíření standardní LATEXové matematiky
Standardní LATEX poskytuje nástroje pro řešení většiny každodenních problémů
matematické sazby. V komplikovanějších případech stojí za zvážení použití rozšiřujících balíků Americké matematické společnosti. Jeden z nich, amsmath (manuál [19] by měl být součástí distribuce), jsme zmínili v Subsekci 3.6. Poskytuje
komfortní prostředí pro display math s možností nastavení, pro sazbu matic,
nástroje pro sazbu řetězových zlomků, násobných integrálů, operátorů a všeho,
po čem matematikova duše prahne.
Dalším šikovným balíčkem je amssymb (manuál [20] by opět měl být součástí distribuce), jenž dále rozšíří bohatý arzenál značek, operátorů, relací a
matematické bižuterie standardního LATEXu.
Zamýšlíme-li sázet matematiku rozsáhlejšího díla, vyplatí se seznámit systematicky s pravidly matematické sazby [21]. Dalším zdrojem informací je v Subsekci 3.4 zmíněný Yetiho typografický bestiář [16].
4
Jazykové přizpůsobení
V preambuli byl načten balík babel s češtinou jako primárním a britskou angličtinou jako sekundárním jazykem příkazem
\usepackage[british,czech]{babel}
V česky psaném dokumentu pak lze pro anglicky psaný úryvek lokálně přepnout
do angličtiny. Bližší informace o možnostech balíku babel jsou v manuálu [22].
V následujícím krátkém úryvku anglického textu je v levém sloupci ponecháno
15
nastavení do implicitní češtiny, v pravém, stejně širokém sloupci s identickým
textem je pomocí příkazu z balíku babel \selectlanguage{british} lokálně
přepnuto do britské angličtiny – srovnejte dělení slov v obou sloupcích (v levém
chybné, v pravém správné):
LaTeX is based on the idea that authors should be able to focus on the
content of what they are writing without being distracted by its visual
presentation. In preparing a LaTeX
document, the author specifies the
logical structure using familiar concepts such as chapter, section, table,
figure, etc., and lets the LaTeX system worry about the presentation of
these structures. It therefore encourages the separation of layout from
content while still allowing manual typesetting adjustments where needed.
This is similar to the mechanism by
which many word processors allow styles to be defined globally for an entire document or the use of Cascading
Style Sheets to style HTML.
5
LaTeX is based on the idea that
authors should be able to focus on
the content of what they are writing
without being distracted by its visual
presentation. In preparing a LaTeX
document, the author specifies the logical structure using familiar concepts
such as chapter, section, table, figure, etc., and lets the LaTeX system
worry about the presentation of these
structures. It therefore encourages
the separation of layout from content
while still allowing manual typesetting adjustments where needed. This
is similar to the mechanism by which
many word processors allow styles to
be defined globally for an entire document or the use of Cascading Style
Sheets to style HTML.
Závěrečná poznámka
Pokud jste dočetli až sem a vyzkoušeli si vše sami na počítači, pak máte těžký
začátek za sebou. Teď před vámi leží mlékem a strdím oplývající krajina TEXu
a LATEXu, plná oku lahodících tiskovin. Dejte vale Wordu a běžte si jí užívat
plnými doušky!
Literatura
[1] B. Bodenheimer. Často kladené otázky o TEXu a odpovědi na ně. Zpravodaj
Československého sdružení uživatelů TEXu, 15(2–4):94–331, 2005. ISSN
1211-6661.
[2] J. Rybička. LATEX pro začátečníky. Konvoj, Brno, druhé edition, 1999.
ISBN 80-85615-74-6.
[3] H. Kopka and P. W. Daly. LATEX. Podrobný průvodce. Computer Press,
Brno, 2004. ISBN 80-722-6973-9.
[4] L. Lamport. LATEX—A Document Preparation System. Updated for
LATEX 2ε . Addison-Wesley, Reading MA, second edition, 1994. ISBN 0201-52983-1.
[5] M. Goossens, F. Mittelbach, and A. Samarin. The LATEX Companion.
Addison-Wesley, Reading, Massachusetts, 1994. ISBN 0-201-54199-8.
16
[6] M. Goossens, S. Rahtz, and F. Mittelbach. The LATEX Graphics Companion.
Illustrating documents with TEX and PostScript. Addison Wesley Longman
Inc., Reading, Massachusetts, 1997. ISBN 0-201-85469-4.
[7] M. Goossens and S. Rahtz. The LATEX Web Companion. Integrating TEX,
HTML, and XML. Addison Wesley Longman Inc., Reading, Massachusetts,
1999. ISBN 0-201-43311-7.
[8] D. E. Knuth. The TEXbook, volume A of Computers and Typesetting.
Addison-Wesley Publishing Company, Reading, Massachusetts, 1986.
[9] D. E. Knuth. TEX: The Program, volume B of Computers and Typesetting.
Addison-Wesley Publishing Company, Reading, Massachusetts, 1986.
[10] V. Eijkhout. TEX by Topic. A TEXnician’s Reference. Addison-Wesley,
Harlow, 1992.
[11] P. Olšák. Typografický systém TEX. Československé sdružení uživatelů
TEXu, Praha, první edition, 1995. ISBN 80-901950-0-8.
[12] P. Olšák. TEXbook naruby. Konvoj, Brno, první edition, 1997. ISBN
80-85615-64-9.
[13] M. Doob. Jemný úvod do TEXu. Manuál pro samostatné studium. Univerzita Karlova, Praha, 1990. ISBN 80-7066-308-1.
[14] L. D. Landau and J. M. Lifšic. Teoriya polya. Nauka, Moskva, 1973.
[15] J. Skácel. Kdo učil mlčet kámen. BB art, Praha, Versus edition, 2001.
ISBN 80-7257-634-8.
[16] D. Nečas. Yetiho typografický bestiář, 2003. URL http://trific.ath.
cx/Ftp/tex/bestiary.ps.gz.
[17] F. Mittelbach and D. Carlisle. The mathtime and mathpi packages, 1977.
This file has version number v1.0e, last revised 1997/10/10. Development
of this package was commissioned by Y&Y; URL file:///usr/share/
texmf/doc/latex/mathtime/mathtime.dvi.
[18] K. Horák. Sazba matematiky v českých textech. Zpravodaj Československého sdružení uživatelů TEXu, 11(1–3):136–148, 2001. ISSN 1211-6661.
[19] American Mathematical Society. User’s Guide for the amsmath Package,
1999. Version 2.0, URL file:///usr/share/texmf/doc/latex/amsmath/
amsldoc.dvi.
[20] F. Mittelbach, R. Schöpf, and M. Downes.
The amsmath package, 2001. Version 2.2f, URL file:///usr/share/texmf/doc/latex/
amsfonts/amsfonts.dvi.
[21] K. Wick. Pravidla matematické sazby. Academia, Praha, 1966.
[22] J. Braams. Babel, a multilingual package for use with LATEX’s standard document classes, 2006. file:///usr/share/texmf/doc/generic/babel/
babel.pdf.
17
Dodatek A
Kdo jest „bažákÿ
Bažák (též bedlivák ) jest dle proslulého českého libomudruna a vynálezce Jakuba
Hrona Metánovského, zajisté předobrazu Járy Cimrmana, osoba bažící po poznání, v dnešní terminologii tedy student. Bažák jest vyučován a zkoušen –
zpytován – zpytákem, neboli profesorem.
Jakub Hron byl středoškolským profesorem matematiky a fyziky, jenž svou
kariéru po ukončení studií v Praze a Vídni začínal v Opavě. Známým vynálezem
Jakuba Hrona, na který mu byl udělen patent, je bezpečnostní nepřevrhnutelný
kalamář udržující na principu zkráceného tlakoměru konstantní výšku hladiny
inkoustu – tzv. buňát nezkotitelný. Používal jej např. také Karel Čapek.
Jakub Hron Metánovský je autorem mnoha krásných českých slov jako čujba
(estetika), libomudravna (filozofie), bezabecedník (negramotný člověk), hbitkolo
(kolo, bicykl), podnosnice libočudná (cigareta). Mezi jeho díla patří gnoseologická rozprava Čujba a jsoucno prostora. Psal také kouzelné verše:
Krátký jest blábol,
dlouhý jest žal,
dříve rozumně zápol
a nerozum s beder svých sval.
Sval blábol a nerozum,
s rozumem svým se dorozum.
O Jakubu Hronovi Metánovském pojednává například stránka http://www.
atuka.org/index.php/article/articleview/22/1/.
Dodatek B
Výpis zdrojového textu
Následující výpis je autentickým kompletním zdrojovým textem tohoto dokumentu. Načtením balíku moreverb v preambuli je k dispozici (mimo jiné) příkaz
\listinginput, jenž umožňuje načíst soubor specifikovaný jeho druhým argumentem a vysázet jej v doslovném (verbatim) modu, kdy nedochází k interpretaci speciálních znaků a respektuje se rozložení textu včetně netisknutelných
znaků.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%% Níže následuje zdrojový text, jehož zpracováním vznikl výše uvedený
%%
%% dokument. Většina jeho částí je opatřena vysvětlujícími komentáři.
%%
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
\documentclass[a4paper,titlepage]{article} % Specifikuje povinně dokumentní
% třídu a její volby (v hranatých
% závorkách, nepovinně). Zde zároveň
% začíná tzv. preambule, v níž se načítají
% doplňující balíčky, zadávají některá
% data (titul, autor, datum, ...),
% definují se uživatelská makra apod.
%============> Načítání dodatkových balíčků (‘knihoven’) <================%
\usepackage[latin2]{inputenc}
% Kódování zdroje ISO 8859-2 (*nix).
\usepackage[IL2]{fontenc}
% Specifikace kódování fontu: ISO 8859-2.
\usepackage[british,czech]{babel}% Internacionalizace balíkem ‘babel’
% s implicitním jazykem češtinou
% a sekund. jazykem britskou angličtinou.
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
\usepackage{moreverb}
\usepackage{graphicx}
\graphicspath{{\jobname/}}
\usepackage{url}
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
%
Načtení balíku ‘moreverb’, aby dokument
mohl načíst sebe sama ve ‘verbatim’ modu.
Obvykle se příliš nepoužívá.
Načtení balíku ‘graphicx’ poskytujícího
nástroje pro vkládání externí grafiky.
Často používaný balík.
Přizpůsobení balíku ‘graphicx’:
Soubory s grafikou (obrázky) budou kromě
pracovního adresáře hledány v podadresáři
‘bazak’ (stejné jméno jako záklední jméno
LaTeXového zdrojáku). To je výhodné k
udržení pořádku při velkém počtu obrázků.
Pozn.: primitivum ‘\jobname’ vrací název
hlavního souboru zpracování bez extenze,
tj. v tomto případě ‘bazak’.
Načtení balíku umožňujícího lámání URL.
%===================> Definice uživatelských maker <======================%
\providecommand{\uv}[1]{\clqq#1\crqq}% Podmíněná definice (definuje se jen
% pokud již není definováno některým
% z balíků) makra (s jedním parametrem)
% pro snadnou sazbu textu v uvozovkách.
% Následuje definice loga CS(La)TeXu
% a CSfontů (je složitá, zatím ignorujte):
\newcommand\CS[1]{\def\next{#1}\leavevmode{$\cal C$}\kern-.3em
\lower .67ex\hbox{$\cal S$}\if E\next\kern-.045em\else \kern-.145em\fi#1}
\newfont{\rusky}{wncyr10}
% Statické zavedení fontu pro krátkou
\newfont{\rusit}{wncyi10}
% ukázku v ruštině (antikva a kurzíva).
\newfont{\slabikar}{slabikar}
% Statické zavedení Olšákova slab. písma.
%============> Dělení slov (výjimky a nestandardní slova) <===============%
\hyphenation{
% Občas TeX neumí rozdělit slovo;
ra-dě-ji
% takto explicitně povolíme dělení ‘raději’
Bézierovy
% ale tady jakékoli dělení zakážeme.
Jakuba
% A zde rovněž.
pře-vza-to
% Tady už zase dělíme jak je naznačeno.
roz-ši-řu-jí-cích
znač-ko-vá-ní
En-cap-sul-ated
func-tions
}
%=================> Data pro vysázení titulní stránky <===================%
\title{Bažákův průvodce
% Název dokumentu (v tomto případě článku).
publikačním systémem \LaTeX}
% Vytvoří logo LaTeXu.
\author{Stanislav Hledík}
% Autor dokumentu.
\date{Verze 2010/3/26/a}
% Smazáním či odkomentováním tohoto příkazu
% dostaneme datum aktuální v době zpracování.
%====================> Tady začíná vlastní dokument <=====================%
\begin{document}
% Konec preambule, začátek vlastního článku.
\maketitle
% Vysází titul dokumentu z údajů v preambuli
% (argumenty příkazů \title, \author, \date).
\bibliographystyle{unsrt}
% Definuje bibliografický styl. Položky
% bibliografie jsou uloženy formou databáze
% v separátním souboru bazak.bib a každá
% z nich je opatřena ‘klíčem,’ který se
% použije při citaci v povinném argumentu
% příkazu \cite.
\begin{abstract} % Zde začíná prostředí, které vysází ‘abstrakt.’
Toto je výsledek zpracování \LaTeX ového zdrojového textu \texttt{bazak.tex}
volně inspirovaného dokumentem \emph{A~Sample Document} původního autora
20
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
formátu \LaTeX{} Leslieho Lamporta. Porovnáním vysázeného výstupu se
zdrojovým textem umožňuje začít s~přípravou vlastních jednoduchých \LaTeX
ových dokumentů.
\end{abstract}
% Ukončení prostředí ‘abstrakt.’
% I když v článku se obvykle obsah nepoužívá, z demonstračních důvodů
% je zde zařazen. V místě, kde se vyskytne následující příkaz, bude
% automaticky vygenerován obsah. Protože v okamžiku, kdy se obsah sází,
% není ještě znám obsah celého dokumentu (zejména je-li obsah na začátku
% jako zde), musí LaTeX zapsat informace pro tvorbu obsahu do pomocného
% souboru a při dalším běhu tento soubor načíst. Proto jsou nutné dva
% nebo i více běhů LaTeXu:
\tableofcontents
\newpage % A tady chceme, aby na stránce s obsahem už nic nebylo, takže
% vynutíme přechod na novou stránku.
%
%
%
%
%
%
%
Následující příkaz vytvoří nadpis sekce. Sekce druhé, třetí, a dalších
úrovní se vytvoří příkazy ‘\subsection’, ‘\subsubsection’, ‘\paragraph’
a ‘\subparagraph’. Příkaz ‘\label{uvod}’ není nutný, pouze značkuje
sekci pro případné křížové odkazy. VŘELE DOPORUČENO!!!! Jednak téměř
100% eliminuje chyby při křížových odkazech, jednak umožňuje generování
hypertextu bez jediného zásahu do zdrojáku! Je také rozumné ve zdrojáku
pro přehlednost opticky oddělit sekce atd., např. řetězci ‘%’ apod.:
\section{Úvod}\label{uvod}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% Sekce má symbolický^^^^ název ‘uvod’ (měl by být bez mezer a diakritiky),
% který umožňuje později se odkazovat na číslo sekce a její stránku pomocí
% příkazů \ref{uvod} a \pageref{uvod}.
\LaTeX{} je velmi rozsáhlá knihovna maker napsaná Leslie Lamportem rozšiřující
sázecí program \TeX{} Dona E. Knutha směrem ke kontextovému (logickému)
značkování. \LaTeX{} dovoluje popsat strukturu dokumentu pomocí značkování
tak, aby uživatel nebyl nucen přemýšlet o~výsledném vzhledu. S~použitím
dokumentních tříd a přídavných balíků může být tentýž dokument vysázen
(zformátován) v~mnoha různých podobách \cite{Bod:2005:CSTUGbul:FAQ}. Není zde
možné demonstrovat všechny jeho rysy a dodatečná rozšíření. Cíl, jenž si klade
tento článek, je dostatečně vybavit čtenáře pro \uv{rychlý start} umožňující
psát vlastní nepříliš komplikované dokumenty metodou komparace zdrojového a
zformátovaného textu. Existuje bohatý výběr literatury, v~níž se lze poučit
podrobněji. Za zmínku stojí zejména česky psané manuály \LaTeX u
\cite{Ryb:1995:LaTeX:,Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:} a anglicky psané podrobné
průvodce \LaTeX em
\cite{Lam:1994:LaTeX:,Goo-Mit-Sam:1994:Companion:,%
Goo-Rah-Mit:1994:GraComp:,Goo-Rah:1994:WebComp:}.
Zájemce u~hlubší studium \TeX u a jeho možností může sáhnout po knihách
\cite{Knu:1986:TeXbook:,Knu:1986:TeXprog:,Eij:1992:TeXbyTopic:,%
Ols:1995:TST:,Ols:1997:TBN:}.
V~tomto úvodu je už pár \LaTeX ových příkazů, ale nejsou nijak okomentovány.
Podrobné komentáře začínají až od Subsekce~\ref{hladky}. Odkazy na
literaturu, jejíž položky jsou uloženy v~souboru \texttt{\jobname.bib}, byly
pro \LaTeX{} vytvořeny pomocným programem \textsc{Bib}\TeX{} (viz
např. Dodatek~B v~knize \cite{Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:} a v~tomto
článku). To umožňuje velmi flexibilní vytváření referencí.
Avšak dosti již řečí. Vzhůru do sedel!
\section{Text a jeho značkování}\label{text}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Soubory určené ke zpracování \LaTeX em obsahují jednak vstupní text, jednak
příkazy programovacího jazyka \TeX{} různé úrovně (značkování). \LaTeX{} kromě
jiného definuje množství uživatelských příkazů vysoké úrovně pomocí základních
21
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
příkazů \TeX u, tzv. primitiv. Aby \TeX{} při čtení dokumentu rozpoznal, co že
je náš text a co je příkaz, jsou příkazy uvozeny speciálním znakem: zpětným
lomítkem (anglicky backslash).
Hlavním úkolem \TeX u je podle instrukcí naprogramovaných v~dokumentní třídě a
dodatkových balíčcích vytvořit tištěný výstup, tj. rozdělit text do stejně
dlouhých řádků, řádky formátovat do odstavců a zalamovat text do očíslovaných
stránek. Rozložení samotného vstupního textu může být úplně odlišné.
\subsection{Hladký text}\label{hladky}%////////////////////////////////////
Konce slov a vět jsou určeny mezerami. Je lhostejné, kolik mezer ve
zdrojovém textu napíšete;
jedna
je
stejně
dobrá
jako
sto.
\emph{Jeden} % Argument bude zdůrazněn, v třídě ‘article’ kurzívou (italikou).
konec
% Co slovo, to řádek.
řádku
% I tak je možné psát zdrojový text.
funguje
% Proti vkusu žádný dišputát.
stejně jako mezera nebo
více
mezer.
To neznamená, že v~místě konce řádku zdrojáku končí řádek vysázeného textu;
řádkový zlom sazby je něco zcela jiného.
Jedna nebo více prázdných řádek vyznačuje konec odstavce. Jak je odstavec
vysázen (velikost odstavcové zarážky, vertikální separace), je dáno dokumentní
třídou, dodatečnými balíčky nebo uživatelským
nastavením v~preambuli. % Znak ‘~’ vytvoří nezlomitelnou mezeru.
Jelikož libovolný počet po sobě následujících mezer je zpracován jako jediná
mezera, formátování zdrojového textu je lhostejné pro
\TeX{} (\LaTeX), % Příkazy ‘\TeX’ a ‘\LaTeX’ vytvoří logo TeXu a LaTeXu.
ale není lhostejné pro vás. Je rozumné zachovávat \emph{štábní kulturu}
(jakkoli to zavání buzerací), abyste se po nějaké době ve zdrojáku vlastního
dokumentu snadno vyznali a mohli jej lehce modifikovat.
\subsection{Uvozovky, pomlčky a další drobná havěť}\label{havet}%//////////
Existuje množství znaků, které nejsou dostupné z~klávesnice, avšak v~knižní a
časopisecké sazbě jsou nezbytné. Jednou z~obvyklých chyb je psaní levých
i~pravých uvozovek pomocí jediného znaku
\verb!"!, % Příkaz \verb vysází doslovně (bez interpretace) svůj argument.
% Argument je vymezen dvěma stejnými znaky, které nejsou obsaženy
% v argumentu; v tomto případě vykřičníky.
což je špatně a dopadne "takto." % Takto NE!!!!
Píšete-li anglický text, použijte \verb!‘‘this’’! (vysází ‘‘this’’),
nebo v~jednoduché formě \verb!‘this’! (vysází ‘this’). Všimněte si rozdílu!
Anglický styl uvozování má podle podobnosti s~číslicemi název ‘6699’
nebo ‘69’.\footnote{Zdání jiných % A takhle se dělá poznámka pod čarou.
souvislostí jsou klamná.}
% Doufám, že nebudu napaden nějakou
% příslušnicí feministického hnutí.
Píšete-li česky, použijte pro uvozování \verb!\clqq toto\crqq! nebo
\verb!\uv{toto}! (vysází \uv{toto}) nebo v~jednoduché formě
\verb!\glq toto\grq! (vysází \glq toto\grq). Opět si všimněte rozdílu!
Příkazy pro české uvozování (říká se mu podle tvaru uvozovek \uv{9966} nebo
\uv{96}) jsou dostupné pouze je-li načten balík
\textsf{babel}.
% Vysadí argument bezpatkovým (sans serif) písmem.
Následuje-li po pravých uvozovkách \verb!\grq! nebo \verb!\crqq!
mezera, nezapomeňte psát \verb*!\grq{} ! % Hvězdičková forma příkazu \verb*
% vyznačí mezery pomocí viditelných
% ‘vaniček’.
nebo \verb*!\crqq{} !, aby \TeX{} mezeru za příkazem \clqq nepožral\crqq jako
22
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
na~předcházejícím řádku před slovem \clqq jako\crqq. Následuje-li po
\verb!\grq! či \verb!\crqq! nepísmenný znak (čárka, tečka, středník, jako na
konci předchozí věty), funguje jako ukončovač příkazu místo mezery a problém
nevznikne. Totéž se týká např. příkazů pro generování loga \TeX, \LaTeX{} a
podobně.
Dalším velmi rozšířeným nešvarem je nesprávné používání \uv{pomlček.}
Existují jich tři druhy:
\begin{enumerate} % Prostředí pro číslovaný výčet.
\item\label{divis} % ‘Olejblovat’ můžete i prvky výčtu a odkazovat se na ně!
Spojovník (také rozdělovník, divis,
anglicky \textsl{hyphen}) % Vysadí argument skloněným (slanted) písmem
% (něco jiného než kurzíva!).
slouží:
\begin{itemize}
% Vnořené prostředí pro nečíslovaný výčet.
\item ke spojování dvou slov, názvů nebo jmen do jednoho celku, např.
Filozoficko-přírodovědecká fakulta SU v~Opavě, Opava-Kateřinky,
\mbox{$\beta$-rozpad}, Tullio % Nechceme zlom beta rozpadu.
Levi-Civit\‘a
% Znaky nedostupné přes CZ klávesnici lze snadno vyrobit.
(jedná se o~jediného člověka), a~okolo spojovníku nejsou mezery;
\item jako rozdělovník. Jelikož \TeX{} dělí při řádkovém zlomu automaticky
podle načtené tabulky dělení slov pro daný jazyk, není třeba se o~to starat
(no dobře, skoro se není třeba starat).
\end{itemize}
\item\label{Ndash} Pomlčka na půlčtverčík (anglicky \textsl{N-dash}) se
používá:
\begin{itemize}
% Další vnořené prostředí.
\item při uvádění rozsahu čísel, např. \uv{Kapitoly 12--15} (v~tom případě
okolo nejsou mezery),
\item nebo v~evropské kontinentální typografii jako -- zvláště v~beletrii
hojně používané -- interpunkční znaménko (zde se okolo použijí mezery).
Protože pomlčka na půlčtverčík se nesmí vyskytnout na začátku řádku,
neuděláte chybu, když před ni dáte~-- jako právě zde~-- nezlomitelnou
mezeru.\footnote{Prohlídkou zdrojáku zjistíte, že nezlomitelná mezera (znak
vlnka, tilda, \texttt{\~}) je vložena za každou neslabičnou předložku
jako i, I, k, K, o, O, s, S, t, T, u, U, v, V, z, Z, A, které podle
pravidel české typografie nesmí být na konci řádku. Aby se tím autor
nemusel zdržovat, existují programy pro automatické doplňování
vlnky. V~angličtině se \uv{nevlnkuje.}}
Podívejte se do zdrojáku, jak pomlčku na půlčtverčík vytvořit~-- je to tak
snadné díky \emph{ligaturnímu mechanismu \TeX u}!
\item při seskupování jmen dvou nebo více osob do ustáleného pojmenování:
Bolzanova--Weierstra\ss ova věta,
Schwarzschildův--de~Sitterův prostoročas, % Pan de Sitter by jistě nebyl
% rád, kdyby bylo jeho příjmení
% roztrženo přes konec řádku.
Kerrův--Newmanův--de~Sitterův prostoročas.
(Srovnej Levi-Civit\‘a v~bodě~\ref{divis}.) % A zase symbolický odkaz.
\end{itemize}
Často se místo pomlčky na půlčtverčík chybně používá divis popsaný
v~bodě~\ref{divis}, % Tady se odkazujeme na položku číslovaného výčtu.
což je ošklivé, avšak laickými typografy s~oblibou používané.
\item\label{Mdash} Pomlčka na čtverčík (anglicky \textsl{M-dash}) se používá:
\begin{itemize}
% A ještě jedno vnořené prostředí.
\item jako interpunkční znak~--- podobně jako pomlčka na půlčtverčík (viz
bod~\ref{Ndash}) v~kontinentální typografii s~mezerami okolo, opět by před
ni měla přijít nezlomitelná mezera;
\item jako interpunkční znak---ale v~anglosaské typografii bez mezer okolo.
Díky ligaturnímu mechanismu je opět velmi snadné psát pomlčky na čtverčík.
\end{itemize}
% A konec vnořeného prostředí.
\end{enumerate} % Konec prostředí pro číslovaný výčet.
Čtvrtým typem je matematické minus~--
23
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
viz Sekce~\ref{matika}
na straně~\pageref{matika}.
% Příkazy \ref a \pageref se dá odkázat
% na příslušný \label.
Specialitou anglosaské typografie je, že mezery za větami jsou větší než
mezislovní mezery. Proto je třeba \TeX u explicitně sdělit, že např. ve
fragmentu ‘‘Let me introduce you Dr.\ Jones’’ za \uv{Dr.} nekončí věta. Toho
dosáhneme vložením příkazu \verb*!\ ! (zpětné lomítko následované mezerou),
který vynutí mezislovní mezeru. Ještě lepším řešením je \verb!Dr.~Jones!, kdy
je tato mezera navíc nezlomitelná.\footnote{Díky čemuž pan Jones nikdy
nezanechá svůj titul osamocený na konci řádku.} Vyskytne-li se naopak tečka
za velkým písmenem, pak se bere jako konec zkratky a ne věty, takže konec věty
je nutno explicitně vynutit:
\verb!This project is sponsored by NASA\@. Its purpose is ...! % Tečka za
% NASA končí
% větu.
V~českém dokumentu (používáte-li balík \textsf{babel}) nebo máte-li
v~preambuli deklarováno \verb!\frenchspacing!, tato jemná dolaďování nemusíte
provádět.
\subsection{Zdůrazňování a další typografické drobnosti}\label{malic}%/////
Standardním příkazem pro zdůraznění textu je v~\LaTeX u \verb!\emph!, jehož
argument~-- alespoň v~třídě \textsf{article}~-- bude vysazen \emph{kurzívou}.
To má svůj důvod: kurzíva se dostatečně odlišuje od vzpřímeného písma, ale
přitom zachovává stejnou průměrnou šeď. Z~toho důvodu je preferovaným způsobem
vyznačování. Zároveň za konec vyznačení vloží tzv.~\emph{kurzívní korekci},
jež (selektivně podle sousedících znaků) zvětší mezeru zredukovanou příklonem
kurzívního řezu; srovnej mezerování těchto dvou úryvků:
\begin{quote} % Prostředí pro citování (např. úryvku, výroku apod.)
\emph{Epitaf} Ludwiga Boltzmanna\\ % Příkaz ‘\\’ vynutí nový řádek.
{\itshape Epitaf} Ludwiga Boltzmanna % Deklarace \itshape definuje italiku.
\end{quote}
% Konec prostředí pro citování.
\emph{Zdůrazňujeme-li v~již zdůrazněném textu, zmíněný příkaz přepne
\emph{zpět do vzpřímeného} písma. Kurzívní korekce se vloží \emph{před}
zdůrazněný text:}
\begin{quote}
\emph{Číšník místo vína přinesl \emph{koňak} značky Hennessy}\\
{\itshape Číšník místo vína přinesl {\upshape koňak} značky Hennessy}
\end{quote}
Dalšími způsoby vyznačování je použití \textbf{tučného písma} (příliš
vystupuje z~průměrné šedi textu, ale používá se), \textsc{kapitálek (anglicky
Small Caps), má vážný, slavnostní ráz a hodí se např. pro zvýraznění jmen},
vyloženě ošklivé je \underline{podtržení}~-- používejte jen je-li to nezbytně
nutné. V~byrokratické praxi se používá p\,r\,o\,s\,t\,r\,k\,á\,n\,í~-- to
rovněž není příliš estetické, kromě toho není triviální napsat makro pro jeho
realizaci (řešení viz~\cite{Ols:1997:TBN:}).
Pomineme-li naprosté typografické úlety,\footnote{Na vlastní oči jsem viděl
výpravnou, na křídovém papíře tištěnou publikaci \emph{Opava 2000}, která
měla na přebalu v~letopočtu místo nul vysázeny verzálky \uv{O}: \emph{Opava
2OOO}.} z~drobností bych zmínil výpustky (elipsy): používáme-li
\CS{fonty}, můžeme bez obav psát tři tečky za sebou; ligaturní mechanismus
(viz Subsekce~\ref{ligat}) se postará o~jejich správný
rozestup...
% Jen s CS-fonty.
Ale při použití nativního amerického formátu \textsf{\jobname}
dostaneme tento paskvil.{}.{}. % Vložení prázdných skupin potlačí ligatury.
Proto raději použijeme příkaz \verb!\ldots! (funguje vždy)\ldots
Další příklady použití různých typů pomlček, výpustků a uvozovek
\cite{Doo:1990:JemnyUvod:}:
% A zase citace.
\begin{quote}
24
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
Zima 1942--1943 byla nejhorší~-- mnoho lidí nepřežilo.
Zpívala si tra-la-la, ráda k~tomu~-- poněkud neobratně~-- poskakovala.
\uv{Jeho jasnost}, ohlásil komoří.
\uv{\ldots až na věky věkův\ldots a nikdy jinak}
% Příkaz ‘\,’ vloží malou (nedělitelnou) mezeru, aby byl otazník opticky
% oddělen od následující pravé české dvojité uvozovky:
Jaroslav vyhrkl: \uv{Opravdu je taková, že neumí říci \glq ne\grq?\,}\\
% Varianta s obráceně použitými francouzskými uvozovkami (guillemets),
% tato varianta se v české sazbě příležitostně používá. (Ve francouzštině
% se guillemets používají obráceně, \flqq text\frqq):
Jaroslava vyhrkla: \uv{Opravdu je takový, že neumí říci \frqq ne\flqq?\,}
Nezkracujte \uv{pravou délku úsečky} následovně: \uv{pr.~d. úsečky;}
raději pište \uv{pr.~dél. úsečky} nebo ještě lépe \uv{pr.~délka úsečky.}
(profesor K.~Havlíček)
\end{quote}
\subsection{Příkazové znaky}\label{prik}%//////////////////////////////////
Znaky \# \$ \~{} \_ \^{} \% \{ \} mají v \TeX u speciální význam. Pro jejich
vytištění v~textu je musíme \uv{vyescapovat}~-- % Hrozné slovo, fuj.
jak na to, zjistíte ve zdrojovém textu.
Napsat je s anglickou klávesnicí není problém, horší je dostupnost takových
znaků v neanglických národních klávesnicích, českou nevyjímaje. Uživatelé
textového editoru GNU~Emacs mohou např. použít nezávisle na systému českou
klávesnici \textsf{Czech-prog-2}.
\subsection{Speciální znaky a cizí diakritika}\label{spec}%////////////////
Znaky, které nejsou na klávesnici, se dají snadno napsat pomocí odpovídajících
příkazů; namátkou \verb!\S! dá \S, \verb!\dag! dá \dag, \verb!\ddag! dá \ddag,
\verb!\P! dá \P, \verb!\copyright! dá \copyright, \verb!\pounds! dá \pounds.
Další viz např.~% Za ‘~’ není mezera; toto řešení je tomu ekvivalentní!
\cite{Ryb:1995:LaTeX:,Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:,% Citace více položek.
Lam:1994:LaTeX:,Goo-Mit-Sam:1994:Companion:}.
Kromě toho mohou být další speciální znaky v~jiných fontech (např. Times,
fonty ze Střešovické písmolijny,
\url{http://www.pismolijna.cz/}). % Sazba URL pomocí přík. \url balíku ‘url.’
Chceme-li vysázet cizí slovo nebo jméno, lze použít např.:\footnote{Tento
způsob se hodí pro citace nebo kratší úryvky; pro systematické psaní v daném
jazyce je lepší použít příslušnou volbu balíku \textsf{babel} a klávesnici.}
\begin{center}
% Prostředí pro centrování.
\small % Zmenšení stupně písma je lokální pro prostředí ‘center’.
\begin{tabular}{|l|l|l|l|l|l|l|} % Prostředí pro tab. o 7 sl. (centrovanou).
\hline % Horní horizontální čára.
{\oe}\enspace\verb!{\oe}!
& {\OE}\enspace\verb!{\OE}!
% Znak ‘&’ je oddělovač sloupců tabulky.
& {\ae}\enspace\verb!{\ae}!
& {\AE}\enspace\verb!{\AE}!
& {\aa}\enspace\verb!{\aa}!
& {\AA}\enspace\verb!{\AA}!
& {!‘}\enspace\verb+{!‘}+ \\
\hline % Prostřední horizontální čára.
{\o}\enspace\verb!{\o}!
& {\O}\enspace\verb!{\O}!
25
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
& {\l}\enspace\verb!{\l}!
& {\L}\enspace\verb!{\L}!
& {\ss}\enspace\verb!{\ss}!
& {\SS}\enspace\verb!{\SS}!
& {?‘}\enspace\verb+{?‘}+ \\
\hline % Dolní horizontální čára.
\end{tabular}
\end{center}
Rovněž lze tisknout různá diakritická znaménka, jako {\‘o} {\’o} {\^o} {\"o}
{\~o} {\=o} {\.o} {\u{o}} {\v{o}} {\H{o}} {\t{oo}} {\c{o}} {\d{o}} {\b{o}}
{\r{o}} (místo \uv{o} lze použít jakékoli jiné písmeno). Před přidáním
diakritiky nad \uv{i} nebo \uv{j} je zapotřebí odstranit tečku: např.
\verb!{\^i}! by dalo {\^i}; správně je \verb!{\^{\i}}!, což dá kýžený znak ve
jménu abbého Lema{\^{\i}}trea. Jako cvičení vysázejte tyto krátké věty
(upraveno podle \cite{Doo:1990:JemnyUvod:}):
\begin{enumerate}
\item Lze je trajektem z {\"O}landu do {\AA}landu?
\item Maar die {\"y}s is lekker.
\item Peut-{\^e}tre il pr{\’e}f{\‘e}re le caf{\’e} glac{\’e}.
\item Ich mu{\ss} hei{\ss}en Tee abk{\"u}hlen.
\item {\’E}l{\‘e}ves, r{\’e}fusez vos le{\c{c}}ons!
\item Jetez vos cha{\^{\i}}nes!
\item Nejmenší vnitřní jednotka \TeX u je asi 53.63\,{\AA}.
\item Rozumí {\AE}schylus {\OE}dipovi?
\end{enumerate}
Pokrýt všechny evropské jazyky (včetně islandštiny) mají v současné době
odlaďované fonty Latin Modern (LM). Pro exotické jazyky jako hebrejština,
arabština, japonština, korejština, čínština, sanskrt apod. existují speciální
verze \TeX u pro pravolevou sazbu a příslušné balíky a fonty.
\subsection{Ligatury (slitky)}\label{ligat}%///////////////////////////////
Některé písmové sady mají k~dispozici tzv. \emph{ligatury} neboli
\emph{slitky}~-- určité kombinace písmen jsou z~estetických a historických
důvodů tištěny jako jediný speciální symbol~-- ligatura. Typicky se jedná
o~kombinace
\texttt{ff}, \texttt{fi}, \texttt{fl}, \texttt{ffi} % Vysadí argument
% neproporcionálním
% strojopisným písmem.
a \texttt{ffl}. V~následujícím zvětšení je horní řádek vysázen s~užitím
ligatur (implicitní chování \TeX u), v~druhém jsou ligatury potlačeny pomocí
vložení prázdné skupiny:
{\Huge
% Tabulka bude sázena velikým stupněm písma.
% Přepnutí do velikého stupně je uzavřeno do skupiny
% {}, čímž se stane lokálním pro tuto skupinu.
\begin{tabular}{lllll} % Prostředí pro tvorbu tabulky.
ff
&
fi
&
fl
&
ffi
&
ffl\\
f{}f &
f{}i &
f{}l &
f{}f{}i & f{}f{}l\\ % Prázdná skupina
% potlačí ligaturu.
\end{tabular}
% Konec prostředí tabulky.
\par} % Příkaz \par má stejný význam jako prázdný řádek: ukončí odstavec.
% Zde je použit, aby se před koncem skupiny uplatnilo správné
% řádkování velikého stupně písma deklarovaného na začátku skupiny.
\noindent % Potlačí odstavcovou zarážku následujícího odstavce.
Existují výjimky, kdy je ligaturu lépe potlačit: například u složeniny
\uv{šéflékař} je lepší sázet \uv{šéf{}lékař,} z~anglických slov např. místo
‘‘shelfful’’ je lepší ‘‘shelf{}ful.’’
Mechanismus na tvoření ligatur (popis implementace je např.
26
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
v~\cite{Ols:1995:TST:}) se uplatňuje i~při sazbě různých typů pomlček
popsaných v~Sekci~\ref{havet} a umožňuje sazbu kratších úryvků např. v ruštině
pomocí (anglické) transliterace (ukázka převzata
z~\cite{Lan-Lif:1973:TeoPolja:cp-bazak}):
\begin{quote}
\sloppy % Benevolentnější nastavení parametrů odstavce zabraňující
% vzniku pře/podtečených boxů, za cenu větších mezislovních mezer.
% Platnost omezena lokálně na prostředí, v němž se použije.
\rusky % Deklarace statické cyriliky; její platnost je lokální jen pro
% prostředí, v němž je použita.
Rassmotrim teperp1 vopros o tom, % ‘p1’ tvoří ligaturní pár pro měkký znak
naskolp1ko {\rusit odnoznachno} % dekl. stat. fontu pro kurzívní cyriliku,
% platnost vymezena {...}
opredeleny potencialy polya. % ‘ya’ tvoří ligaturní pár pro ruské ‘ja’
Pri e1tom sleduet % ‘e1’ je ligaturní pár pro ruské tvrdé ‘e’
uchestp1, chto pole % ‘ch’ je ligaturní pár pro ruské ‘č’
kharakterizuet\mbox{sya} tem % ‘ts’ je ligaturní pár pro ruské ‘c’;
% je třeba zabránit ligaturnímu spárování
dei0stviem, % ‘i0’ je ligaturní pár pro ruské ‘j’
kotoroe ono okazyvaet na dvizhenie % ‘zh’ dá ruské ‘ž’
nakhodyashchikhsya % ‘kh’ = ‘ch’, ‘shch’ je ligaturní čtveřice pro ‘šč’
v nem zaryadov.
\end{quote}
Pro ty, co už neznají azbuku:
\begin{quote}
Prozkoumejme nyní otázku, do jaké míry jsou potenciály pole určeny
\emph{jednoznačně}. Při tom je třeba vzít v úvahu, že pole je
charakterizováno působením na pohyb nábojů, jenž se v něm nacházejí.
\end{quote}
Další \TeX ovou specialitou založenou na ligaturním mechanismu je například
(viz \url{http://math.feld.cvut.cz/olsak/})
\begin{quote}
\slabikar Olšákovo slabikářové písmo.
\end{quote}
\subsection{Některá prostředí}\label{prostredi}%///////////////////////////
V Subsekcích~\ref{havet} a~\ref{malic} jsme poznali prostředí \textsf{quote}
pro zúženou sazbu (citování textu), na začátku článku prostředí
\textsf{abstract}, v Subsekci~\ref{havet} prostředí \textsf{enumerate} a
\textsf{itemize} pro číslované a nečíslované výčty, v Subsekci~\ref{spec}
prostředí \textsf{center} pro vycentrování svého obsahu a \textsf{tabular} pro
tvorbu tabulek; samotný dokument je uzavřen v prostředí \textsf{document}.
Prostředí existuje velmi mnoho~-- viz
např.~\cite{Ryb:1995:LaTeX:,Lam:1994:LaTeX:,Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:}.
Zmiňme ještě alespoň pár, nejprve \textsf{quotation}, alternativu ke
\textsf{quote}.
\begin{quotation} % Prostředí ‘quotation’
Rozdíl obou prostředí spočívá v tom, že \textsf{quote} mezi jeho odstavce
vkládá vertikální mezeru, ale odstavcová zarážka je nulová.
Prostředí \textsf{quotation}, v němž je vysazen tento text, používá
odstavcové zarážky a nevkládá mezi odstavce vertikální mezery.
\end{quotation}
Příbuzné je ještě prostředí \textsf{verse} pro sazbu poezie (báseň
\textsc{Chci to slyšet} převzata ze sbírky~\cite{Ska:2001:Kamen:}):
\begin{verse} % Prostředí pro sazbu veršů.
\small
% Tato deklarace stupně písma je lokální pro prostředí ‘verse’.
Na dně každé písně,\\ % Verše jsou odděleny příkazem ‘\\’.
i té nejsmutnější,\\
27
516
517
518
519
520
521
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
546
547
548
549
550
551
552
553
554
555
556
557
558
559
560
561
562
563
564
565
566
567
568
569
570
571
572
573
574
575
576
577
na dně každé sklénky\\
něco tiše cinká.
% Sloky jsou odděleny prázdným řádkem.
Někdy víc\\
a jindy jenom málo.
Chci to slyšet.\\
Bůhví co mne nutí,\\
ale musím čekat na cinknutí,\\
jinak by se moje srdce bálo.
\end{verse}
Prostředí \textsf{thebibliography} je určeno pro sazbu seznamu literatury. Při
použití separátní bibliografické databáze, jako v~tomto dokumentu, je soubor
s~tímto prostředím automaticky generován programem \textsc{Bib}\TeX{} a
načítán v~místě, kde se objeví příkaz \verb+\bibliography+. Výsledkem je
seznam literatury.
Pro doplnění uveďme třetí výčtové prostředí \textsf{description}, jež je
demonstrováno na následujícím popisu hlavních distribucí Linuxu (upraveno
podle výstupu kultovního linuxového programu \textsf{fortune}):
\begin{description} % Prostředí ‘description’.
\item[Blondian] Jádra třídy \emph{public}~-- nepříliš bezpečná a stabilní,
proto se často přeinstalovávají, takže dlouhodobější využívání systému
nepřichází v úvahu.
\item[Brunetware] Jádra třídy \emph{romantic}~-- stabilní a jedny
z~nejbezpečnějších.
\item[Red Head] Jádra třídy \emph{sadistic} a odvozená~-- velmi variabilní,
záleží na administrátorovi, k jakému použití budou nakonfigurována, proto
i~bezpečnost je relativní.
\item[Free Black] Jádra třídy \emph{free}~-- slouží především jako školní nebo
firemní servery, takže získat konto není žádný problém.
\end{description}
Prostředí lze kombinovat a vzájemně do sebe vnořovat. Experimentujte,
experimentujte, experimentujte!
\subsection{Jednoduchá čárová grafika s \LaTeX em}\label{simpgraph}%///////
Systém \LaTeX{} obsahuje speciální font, jehož \uv{znaky} jsou tvořeny čárami
a šipkami různých sklonů (se směrnicemi $p/q$, kde $p$, $q$ jsou malá celá
čísla), kružnicemi a kruhy vybraných diskrétních poloměrů, a elementy, z nichž
lze vytvořit Bézierovy křivky. Tyto \uv{znaky} jsou pomocí uživatelských
příkazů sesazovány k~sobě, aby vytvořily požadovaný grafický efekt. Není to
žádný zázrak, možnosti jsou značně omezené, ale příležitostně se tato možnost
může hodit. Výhodou je, že není potřeba žádný externí kreslicí program; vše je
v~\LaTeX ovém zdrojáku.
\setlength{\unitlength}{0.01\linewidth} % jednotka souřadnic=délka řádku/100
\noindent % ignoruj odstavcovou zarážku
\begin{picture}(100,20)(-25,-10) % definice kreslicí plochy o rozměrech
% šířka=100 jednotek, výška=20 jednotek, a s levým dolním rohem v bodě
% (-25,-10) jednotek (x>0 je doprava, y>0 má význam hloubky).
\put(0,1){\line(1,0){50}} % Na místo (0,1) umísti počáteční bod úsečky
% mířící doprava [tj. směrnice je (x=1,y=0)]
% o délce 50 jednotek.
\put(0,1){\circle*{1.5}} % Do jejího počátečního bodu (0,1) dej plný (*)
% kruh o poloměru 1.5.
\put(-0.5,-2.25){$a$}
% Do bodu (-0.5,-2.25) dej matem. písmeno ‘a’.
\put(50,1){\circle*{1.5}}
\put(49.5,2.75){$b$}
\put(10,1){\circle*{1.5}}
\put(25,1){\circle*{1.5}}
28
578
579
580
581
582
583
584
585
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
612
613
614
615
616
617
618
619
620
621
622
623
624
625
626
627
628
629
630
631
632
633
634
635
636
637
638
639
\put(40,1){\circle*{1.5}}
\qbezier(-10,1)(0,5)(10,1) % Nakresli kvadratickou Bézierovu křivku
% z bodu (-10,1) do bodu (10,1) s kontrolním
% bodem (0,5).
\qbezier(-10,1)(2.5,7.5)(25,1)
\qbezier(-10,1)(5,10)(40,1)
\put(-23,0.5){kořeny $p_{3}$} % Do (-23,0.5) dej nápis ‘kořeny $p_{3}$’.
\put(4,1){\circle*{1.5}}
\put(15,1){\circle*{1.5}}
\put(35,1){\circle*{1.5}}
\put(46,1){\circle*{1.5}}
\qbezier(60,1)(53,-3)(46,1)
\qbezier(60,1)(48.5,-5.5)(35,1)
\qbezier(60,1)(47.5,-8)(15,1)
\qbezier(60,1)(47,-10.5)(4,1)
\put(61,0.5){kořeny $p_{4}$}
\end{picture}
\subsection{Vkládání externí grafiky}\label{extgraph}%/////////////////////
S interní \LaTeX ovou grafikou vystačíme jen pro jednoduché ilustrace, třeba
takové, jako v~Subsekci~\ref{simpgraph}. Pro vkládání grafiky vytvořené
externími programy slouží balík \textsf{graphicx}. Důležité je, že vkládaná
grafika \emph{musí} být ve formátu Encapsulated PostScript (EPS, zapouzdřený
PostScript, extenze \texttt{.eps}, \texttt{.ps}). Jedná se o~grafický jazyk
PostScript, který má~-- na rozdíl od \uv{normálního} PostScriptu~-- pouze
jedinou stránku, a taky jsou v~něm zakázány jisté konstrukce programovacího
jazyka PostScript. To nás nemusí nijak trápit, protože téměř každý rozumný
grafický program umí do EPS exportovat.
PostScript je nativně vektorový jazyk, ale umí pojmout i~bitmapový obrázek.
Takže pokud děláte grafiku třeba v~programu \textsf{Mathematica},
\textsf{gnuplot}, \textsf{xfig}, \textsf{Ipe}, rovnou ji exportujte do EPS\@.
Bude vektorová, takže ji lze libovolně škálovat. Pro konverzi bitmap se hodí
např. \textsf{Gimp}. Při ukládacím dialogu zatrhněte, že chcete
\emph{Encapsulated} PostScript a naopak \emph{vypněte} tvorbu náhledu
(preview)~-- jen zbytečně zvětšuje velikost obrázku a \LaTeX u je stejně
k~ničemu.
Pak už můžeme grafiku nejen vložit, ale i~škálovat, rotovat a stranově
deformovat pomocí příkazu \verb+\includegraphics+ definovaném balíkem
\textsf{graphicx}.
\begin{center}
\small % Zmenšený stupeň pro popis obrázku, lokální pro ‘center.’
\includegraphics[width=.8\linewidth]{far_in_b} % Dobrá rada: používejte
% extenzi .eps, ne .ps; potom ji nemusíte uvádět. To má ještě další výhodu
% při práci s tzv. PDFLaTeXem. Šířka obrázku je 0.8 délky řádku.
Ukázka vektorové grafiky vytvořené programem \textsf{gnuplot}
a exportované do EPS.
\end{center}
\begin{center}
\small % Zmenšený stupeň pro popis obrázku, lokální pro ‘center.’
\includegraphics[height=.8\linewidth,angle=-90]{brejle} % Pozor: originál
% obrázku je pootočen o 90 stupňů proti směru hod. ručiček. Aby byl ve
% správné poloze, je třeba jej pomocí klíče ‘angle=-90’ otočit ve směru
% hodinových ručiček, a prohodit klíč ‘width’ za ‘height’.
\vspace{1ex} % Trošku vertikální prostor mezi obrázek a jeho popis.
29
640
641
642
643
644
645
646
647
648
649
650
651
652
653
654
655
656
657
658
659
660
661
662
663
664
665
666
667
668
669
670
671
672
673
674
675
676
677
678
679
680
681
682
683
684
685
686
687
688
689
690
691
692
693
694
695
696
697
698
699
700
701
Bitmapa konvertovaná do EPS programem \textsf{Gimp}
(s~laskavým svolením autora).
\end{center}
\subsection{Plovoucí objekty}\label{floats}%///////////////////////////////
Grafika a tabulky se nemohou \uv{zlomit} přes stránku, takže je nemůžeme
umístit na zcela libovolné místo. V odborných publikacích se proto obrázek
nebo tabulka opatří očíslovaným popisem (anglicky figure/table caption) a
nechá se spolu s~ním \uv{vyplavat} na horní nebo dolní okraj stránky,
popřípadě, jsou-li veliké, se umístí na samostatnou stránku. V textu se pak na
ně odkáže pomocí čísla.
\begin{figure}[b] % Prostředí ‘figure’ bude plavat naspod (bottom) stránky.
\begin{minipage}{.48\linewidth} % Prostředí ‘minipage’ o šířce 48%.
% délky řádku.
\centering % Obsah prostředí ‘minipage’ (obrázky) bude centrován.
% Zadáme-li jak šířku, tak výšku grafiky, bude deformován její
% přirozený poměr stran (aspect ratio). Pozor, uvnitř ministránky
% je délka řádky už rovna 48% normální délky řádky, takže šířka obrázku
% je nastavena na 70% délky řádky uvnitř ‘minipage’:
\includegraphics[width=\linewidth,height=.7\linewidth]{far_in_b}
\end{minipage}\hfill% ‘Odtlačí’ obě ministránky od sebe co to jde.
\begin{minipage}{.48\linewidth}
\centering \includegraphics[height=\linewidth,angle=-90]{brejle}
\end{minipage}
% Popiska s odkazovacím klíčem.
\caption{\label{flosamp}Ukázka dvou obrázků umístěných v~jednom plovoucím
prostředí a opatřených společnou popiskou. Veškerý tento materiál \uv{plave}
naspod stránky~-- viz nepovinný argument prostředí \textsf{figure}.
Deformace levého obrázku byla způsobena úmyslně a je popsána komentářem ve
zdrojovém textu.}
\end{figure}
Tento postup implementuje \LaTeX{} skrze prostředí \texttt{figure} a
\texttt{table}. Může v~nich být umístěno cokoli, nejen grafika nebo tabulka,
podstatné je to, že materiál umístěný do takového prostředí \uv{plave} na
vrchol nebo spodek stránky. Typicky se do nich umisťuje obrázek (obrázky)
pomocí příkazu \verb+\includegraphics+, tabulka pomocí prostředí
\textsf{tabular} a příslušná popiska pomocí příkazu \verb+\caption+ opatřená
značkou \verb+\label+. Obě prostředí se liší pouze tím, jaké slovo generují na
začátku popisu (\uv{Obrázek} nebo \uv{Tabulka}). Automataticky aktualizovaný
číselný odkaz na obrázek nebo tabulku v~textu vytvoříme pomocí referenčního
příkazu \verb+\ref+. V~jednom plovoucím prostředí může být i~více obrázků a
popisů.
Umisťování plovoucích objektů se řídí určitými pravidly; hlavní zásadou je,
aby se plovoucí objekt objevil v~sekci, kde se na něj poprvé odkazuje, což
není snadné dodržet. Příklad je na Obrázku~\ref{flosamp} % Odkaz na obrázek.
na straně~\pageref{flosamp}. % Odkaz na stranu, na níž se obrázek nachází.
Další možností je používat obrázky obtékané textem. V odborných publikacích se
tohoto způsobu příliš neužívá, ale jinak je dost častý. Zde se jím nebudeme
zabývat; \LaTeX{} jej podporuje skrze balíky \textsf{picins} nebo
\textsf{wrapfig}. Příklad lze nalézt v \emph{Matematické pohádce} (text šířený
na přednášce), v němž se balík \textsf{picins} používá k umisťování iniciál na
začátky odstavců.
\section{Žádný strach z matematiky!}\label{matika}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Sazba matematiky byla nákladnou záležitostí, protože představovala mimořádné
pracovní zatížení; z toho důvodu zvolil Don Knuth jako přepínač
30
702
703
704
705
706
707
708
709
710
711
712
713
714
715
716
717
718
719
720
721
722
723
724
725
726
727
728
729
730
731
732
733
734
735
736
737
738
739
740
741
742
743
744
745
746
747
748
749
750
751
752
753
754
755
756
757
758
759
760
761
762
763
matematického/textového režimu symbol \$. S~\TeX em resp. \LaTeX em je sazba
matematiky \emph{relativně} snadná a výsledek bezkonkurenční.
Nebudeme zde suplovat standardní \LaTeX ové manuály~-- více či méně podrobný
výklad matematické sazby lze nalézt v~libovolném z~nich. Spíše ukážeme, jak
správně sázet některé matematické prvky typické pro fyziku. Připomeňme jen, že
matematický mód \TeX u se řídí specifickými pravidly a je (většinou) jedno,
kolik mezer (a zda vůbec nějaké) napíšeme. Způsob zápisu je tak velmi
variabilní a je věcí osobního stylu, jak přehledně budou matematické zápisy
vypadat.
\subsection{Vzorce a formule}\label{formule}%//////////////////////////////
Matematické vzorce mohou být buď textové (\textsl{inline math}), jako
například $(a+b)^{2} = a^{2}+2ab+b^{2}$, % Matika uzavřená mezi $...$ nebo
% \(...\).
nebo vysazené (\textsl{display math}), jako následující Einsteinovy rovnice
\[ % Začátek prostředí pro vysazenou matematiku.
R_{\mu\nu} - \frac12 Rg_{\mu\nu} + \Lambda g_{\mu\nu}
= \frac{8\pi G}{c^{4}} T_{\mu\nu}\,.
\] % Konec prostředí pro vysazenou matematiku.
Chceme-li se na vysazenou formuli odvolávat, použijeme prostředí
\textsf{equation} a přidělíme jí symbolické jméno pomocí příkazu
\verb!\label!:
\begin{equation} % Začátek prostředí pro vysazenou očíslovanou matematiku.
\Gamma(x) \equiv \lim_{n\rightarrow\infty}
\prod_{\nu=0}^{n-1}\frac{n!\,n^{x-1}}{x+\nu}
= \int_{0}^{\infty}\mathrm{e}^{-t}t^{x-1}\,\mathrm{d}x\,.\label{Gammafce}
\end{equation} % Konec prostředí pro vysazenou očíslovanou matematiku.
Definice integrálu v~(\ref{Gammafce}) je platná pouze pro $x>0$.
Možnosti sazby matematiky jsou velice rozsáhlé, takže se omezíme na několik
příkladů. K~systematickému studiu použijte~%
\cite{Ryb:1995:LaTeX:,Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:,%
Lam:1994:LaTeX:,Goo-Mit-Sam:1994:Companion:}.
% Nejprve si zadefinujeme několik jednoduchých maker.
% Ta by správně měla být umístěna v preambuli:
\let\vector\mathsf
\let\matrix\mathsf
Soustava lineárních algebraických rovnic:
\begin{equation} % Rovnici přiřadíme symbolický název ‘linalgsys’.
\matrix{A}\cdot\vector{x} = \matrix{b}
\label{linalgsys}
\end{equation}
\begin{equation}
\matrix{A}=\left(
\begin{array}{cccc}
a_{11} & a_{12} & \cdots & a_{1N} \\
a_{21} & a_{22} & \cdots & a_{2N} \\
\vdots & \vdots &
& \vdots \\
a_{M1} & a_{M2} & \cdots & a_{MN}
\end{array}
\right),\quad\vector{x}=\left(
\begin{array}{c}
x_{1} \\
x_{2} \\
\vdots \\
x_{N}
\end{array}
\right),\quad\vector{b}=\left(
\begin{array}{c}
31
764
765
766
767
768
769
770
771
772
773
774
775
776
777
778
779
780
781
782
783
784
785
786
787
788
789
790
791
792
793
794
795
796
797
798
799
800
801
802
803
804
805
806
807
808
809
810
811
812
813
814
815
816
817
818
819
820
821
822
823
824
825
b_{1} \\
b_{2} \\
\vdots \\
b_{M}
\end{array}
\right)
\end{equation}
Na $N$ neznámých $x_{1},\ldots,x_{N}$ je naloženo $M$ rovnic. Koeficienty
$a_{ij}$ a pravá strana $b_{i}$ jsou známá čísla.
Funkce $h(t)$ a $H(f)$ jsou dvě různé reprezentace stejné závislosti. Jsou
vázány přímou a inverzní \emph{Fourierovou transformací}:
\begin{equation}
H(f) = \int_{-\infty}^{\infty}
h(t)\mathrm{e}^{2\pi\mathrm{i}ft}\,\mathrm{d}t
\quad\stackrel{\mathrm{FT}}{\Longleftrightarrow}\quad
h(t) = \int_{-\infty}^{\infty}
H(f)\mathrm{e}^{-2\pi\mathrm{i}ft}\,\mathrm{d}f\,.
\label{ft}
\end{equation}
\subsection{Matematická bižuterie}\label{bijou}%///////////////////////////
Matematická sazba hýří indexy, čárkami, proužky a vlnkami po straně, nad, pod
a všude možně. Střízlivé užívání takových ozdob je nezbytností a čtenář
nalezne poučení v~libovolném manuálu, třeba
\cite{Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:}. Na tomto místě pouze demonstrujeme některé
chyby.
První z~nich se podaří udělat snad jen jednou, protože \TeX{} na ni upozorní.
Jedná se např. o~dvojitý horní index, \verb+$x^n^2$+, kdy vyhlásí chybu
\texttt{Double superscript}. Ze zápisu totiž není jasná priorita umocňování:
zda se jedná o~${(x^n)}^2$ nebo o~$x^{(n^2)}$. Prioritu musíme vyznačit
závorkami, kód \verb+${x^n}^2$+ dá ${x^n}^2$, kód \verb+$x^{n^2}$+ pak
$x^{n^2}$. Ačkoli \TeX{} jasně oba případy jasně rozliší umístěním indexů, je
vhodné kulaté závorky vyznačující prioritu umocňování ponechat pro čtenářovu
lepší orientaci.
Občasnou chybou, již \TeX{} ponechá nepovšimnutou, je chybné pořadí dolního
indexu a proužku nebo vlnky nad znakem. Chceme-li například vysázet
$\bar{\xi}_m$, použijeme kód \verb+$\bar{\xi}_m$+. Kdybychom do argumentu
příkazu \verb+\bar+ zahrnuli index, \verb+$\bar{\xi_m}$+, proužek se
vycentruje přes $\xi_m$ a vzhledem ke znaku $\xi$ bude posunut příliš doprava:
$\bar{\xi_m}$.
Nadužívání matematické bižuterie však, podle autorova skromného mínění, není
vždy ve prospěch čitelnosti, spíše se asi jedná o~jistou formu exhibicionismu
projevující se zejména u~některých matematiků. Jako příklad uveďme třeba
$\tilde{A}^{x_{i}^{2}}_{j^{2n’}_{n’,m’}}$.\marginpar{\scriptsize\sffamily
To opravdu nevypadá hezky\ldots} % Takhle jednoduše se dají udělat marginálie.
Jak vidíte, ani \LaTeX{} se při sazbě takové nevkusnosti neubránil zvětšení
řádkování. Jistě, mohli bychom snadno přinutit \LaTeX{} ponechat řádkování
netknuté, ale je otázkou, jestli je ošklivější rozhozená řádková osnova nebo
indexy zasahující do sousedních řádků.
\subsection{Co se ve vzorcích sází antikvou}\label{mathant}%///////////////
V~matematickém módu sází \TeX{} písmena \texttt{a} až \texttt{z} a \texttt{A}
až \texttt{Z} implicitně matematickou kurzívou~-- tedy jako identifikátory $a$
až $z$ a $A$ až $Z$. Prakticky všechno, co není identifikátor proměnné, by se
mělo sázet základním řezem písma~-- antikvou~--, včetně číslic, závorek,
operátorů, atd. Tato Subsekce je z~velké části inspirována \emph{Yetiho
typografickým bestiářem}~\cite{Nec:2003::YetiTypoBest}.
32
826
827
828
829
830
831
832
833
834
835
836
837
838
839
840
841
842
843
844
845
846
847
848
849
850
851
852
853
854
855
856
857
858
859
860
861
862
863
864
865
866
867
868
869
870
871
872
873
874
875
876
877
878
879
880
881
882
883
884
885
886
887
Typicky se jedná o~zkratky funkcí a operátorů, pro které \LaTeX{} poskytuje
makra typu \verb+\sin+, \verb+\cos+, \verb+\log+, \verb+\lim+ ap. Někdy je
třeba je předefinovat podle příkladu na konci Subsekce~\ref{czmath}.
(Definujeme-li \emph{nový} příkaz místo redefinování již existujícího,
použijeme \verb+\newcommand+ místo \verb+\renewcommand+; viz též příkaz
\verb+\providecommand+ popsaný v~komentáři v~preambuli.)
Antikva se zásadně používá pro jednotky, např. hodnota gravitační konstanty
je $0.6672\times10^{-7}\,\mathrm{cm^{3}\,g^{-1}\,s^{-2}}$, nikoli
$0.6672\times10^{-7}\,cm^{3}\,g^{-1}\,s^{-2}$. % Od číselné hodnoty se
% jednotka odděluje zúženou
% mezerou \, Je nezlomitelná
% a má vhodnou velikost.
Dále třeba $f=110\,\mathrm{Hz}$, $p=101125\,\mathrm{kPa}$. V~tomto duchu ale
za jednotku považujeme také třeba hmotnost Slunce, takže bychom ji měli
zapisovat $\mathrm{M}_{\odot}$ místo $M_{\odot}$. Nehezky vypadá zkratka pro
elektronvolt, protože neexistuje kerning mezi minuskou \uv{e} a verzálkou
\uv{V}: $E=13.6\,\mathrm{eV}$. Tady je vhodné obě písmena přitáhnout k~sobě
pomocí záporného kernu: \verb+$E=13.6\,\mathrm{e\kern-.10em V}$+ dá
$E=13.6\,\mathrm{e\kern-.10em V}$. Pro praktické použití bychom si jistě
napsali makro, třeba % Definice příkazu s volitelným parametrem. Příkaz
% \ensuremath umožní používat \eV i mimo matematický mód.
\verb+\newcommand{\eV}[1][]{\ensuremath{\mathrm{#1e\kern-.10em V}}}+.
Matematická kurzíva by se měla použít jen pro proměnné; jakákoliv speciální
označení by měla být antikvou, aby se dalo na srozuměnou, že se bavíme např.
o~jedinečném Eulerově čísle $\mathrm{e}=2.718281828\ldots$, nikoli o~nějaké
obyčejné proměnné $e$. Antikvou se sází \uv{i} v~roli imaginární jednotky:
$z=x+\mathrm{i}y$. Pochopitelně, při častém výskytu si napíšeme makro.
Antikva se používá pro značky nematematických objektů, zejména chemických
prvků a elementárních částic:
\[
\mathrm{CH_{4} + 2O_{2} \longrightarrow 2H_{2}O + CO_{2}},
\]
nebo třeba rovnice pro $\beta$-rozpad
\[
\mathrm{n \longrightarrow p^{+} + e^{-} + \bar{\nu}_{e}}.
\]
V~rovnici pro $\beta$-rozpad se projevuje nedostatek Computer Modern fontů:
absence svislého řezu řeckých písmen. Řešením je použití fontu Times pro text
a komerční distribuce matematického Timesu zvané MathTime a MathTime~Plus
za asistence balíku \textsf{mathtime} \cite{Mit-Car:1977::MathTime}.
Jakákoli slova a zkratky, která vůbec neoznačují objekty, ze rovněž sázejí
antikvou:
\[
\delta_{ik} = \left\{\begin{array}{lll}
1 & \mbox{pro} & i=k\\
0 & \mbox{pro} & i\neq k
\end{array}\right.
\]
V~české matematické typografii (viz též Subsekci~\ref{czmath}) se antikvou
sází např. diferenciál, jehož vhodnou definici lze vidět před následujícím
vzorcem ve zdrojovém textu:
\newcommand{\dif}{\mathrm{d}}
% Mezi česká specifika patří i diferenciál
% sázený antikvou. Tato definice by měla být
% uvedena v preambuli.
\begin{equation}
\dif s^{2}
33
888
889
890
891
892
893
894
895
896
897
898
899
900
901
902
903
904
905
906
907
908
909
910
911
912
913
914
915
916
917
918
919
920
921
922
923
924
925
926
927
928
929
930
931
932
933
934
935
936
937
938
939
940
941
942
943
944
945
946
947
948
949
= -\left(1-\frac{2M}{r}\right)^{-1}\,\dif t^{2} % \, = zúžená mezera
+\left(1-\frac{2M}{r}\right)\,\dif r^{2}
% před diferenciálem.
+r^{2}(\dif\phi^{2}+\sin^{2}\theta\,\dif\phi^{2}).
\end{equation}
Kromě uvedených případů se antikvou sází také \uv{deskriptivní} indexy,
tj. indexy, které upřesňují název proměnné, k~níž se váží, na rozdíl od
proměnných indexů, které nabývají hodnot z~jisté množiny, a~které se sází
obvyklou matematickou kurzívou. Příklad je označení poslední síly na pravé
straně soustavy rovnic~(\ref{magnus})~-- horní index \uv{Mag} označuje, že se
jedná o~Magnusovu sílu a sází se antikvou, dolní index je komponenta a sází se
kurzívou.
Obecné pravidlo zní~\cite{Nec:2003::YetiTypoBest}:
\begin{quote}
\itshape % Lokální pro prostředí ‘quote.’
Každý vícepísmenný symbol, který nevznikl kompozicí jednopísmenných symbolů,
se sází antikvou.
\end{quote}
Příkladem budiž tzv. Reynoldsovo číslo $\mathrm{Re}\equiv vd/\nu$ používané
v~hydro- a aerodynamice.
\subsection{Kdy \LaTeX{} potřebuje lidskou intervenci}\label{humint}%//////
Typickou doménou ručního dolaďování matematické sazby je úprava mezerování.
Přestože \TeX{} dokonale ovládá pravidla pro sazbu matematického textu, nelze
očekávat, že pochopí jeho matematický význam. Arzenál matematických mezer je
popsán v~každém manuálu~\cite{Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:}, zde se omezíme na
několik příkladů. Srovnejte například
$\Gamma_{1}+\Delta^{2}$ a
% \Gamma a \Delta mají tvar, který se standardním
$\Gamma_{\!1}+\Delta^{\!2}$, % umístěním indexů dělá příliš velikou mezeru.
kdy ve druhém případě byla vložena záporná malá
mezera. Podobně násobné integrály je třeba pomocí záporných malých mezer
přitáhnout k~sobě. Srovnej
\[
\int\int_{\partial\Omega}f(x,y)\,\dif x\,\dif y\qquad\mbox{a}\qquad
\int\!\!\!\int_{\partial\Omega}f(x,y)\,\dif x\,\dif y. % Integrály k sobě.
\]
Někdy je zase třeba mezeru zvětšit, typický příklad je
\[
\sqrt{2}x\qquad\mbox{a}\qquad\sqrt{2}\,x, % Odraž x od odmocniny.
\]
kdy v~prvním případě je $x$ příliš \uv{nalepeno} k~odmocnině a je vhodné je
oddělit malou mezerou \verb+\,+. Při odmocňování logaritmu $\sqrt{\log x}$ je,
aspoň u~fontů Computer Modern, příliš malá mezera mezi znakem odmocniny a
logaritmu. Výsledek bude vypadat lépe, když ji zvětšíme pomocí malé mezery
\verb+\,+: $\sqrt{\,\log x}$.
Základní pravidlo intervenování do matematické sazby: \emph{méně je někdy
více}, zvláště když se textem po vás bude zabývat ještě někdo další, třeba
editor sborníku. Vždy se totiž snazší a rychlejší něco do vzorce připsat než
umazávat. Nechte černou práci na \TeX u, dělá ji dobře, a~pomozte mu jen
tehdy, je-li to opravdu třeba. Dobrým průvodcem může být např. \emph{Yetiho
typografický bestiář}~\cite{Nec:2003::YetiTypoBest}.
\subsection{Vybraná specifika \uv{českojazyčné} matematiky}\label{czmath}%/
Sazba matematiky v~českém (a~většinou i~evropském) prostředí vykazuje některé
odlišnosti od standardu \emph{American Mathematical Society}, který je
(v~podstatě) implementován v~algoritmech \TeX u. Zmiňme nejjednodušší z~nich;
pro podrobnější poučení viz~\cite{Hor:2001:CSTUGbul:CZmat}.
34
950
951
952
953
954
955
956
957
958
959
960
961
962
963
964
965
966
967
968
969
970
971
972
973
974
975
976
977
978
979
980
981
982
983
984
985
986
987
988
989
990
991
992
993
994
995
996
997
998
999
1000
1001
1002
1003
1004
1005
1006
1007
1008
1009
1010
1011
Jedním z~problémů je používání desetinné čárky místo desetinné tečky. Čárka je
v~matematickém režimu \TeX em chápána jako oddělovač v~seznamu, takže je za ní
automaticky sázena mezera, což je nežádoucí; srovnej $\pi\approx
3.14159265358$ s $\pi\approx 3,14159265358$. Tuto estetickou vadu lze napravit
uzavřením desetinné čárky do skupiny, pak je $\pi\approx 3{,}14159265358$.
Komu by se ale pokaždé chtělo psát složené závorky\ldots{} Je možné
předefinovat tečku tak, aby se v~matematickém režimu sázela sice jako čárka,
ale zapisovala a chovala jako tečka. Docílíme toho definicí
\verb+\DeclareMathSymbol{.}{\mathord}{letters}{"3B}+ v~preambuli.
Dalším rozdílem je sazba jednotek. Anglosaská typografická tradice používá na
oddělení základních jednotek zúženou mezeru, česká vystředovanou tečku:
$v=90\,\mathrm{km\,h^{-1}}$ a $v=90\,\mathrm{km\cdot h^{-1}}$. Místo
násobicího křížku, $M=1.989\times 10^{33}\,\mathrm{g}$ se v~českých textech
dává přednost násobicí tečce: $M=1{,}989\cdot 10^{33}\,\mathrm{g}$.
Při zlomu dlouhých vzorečků a formulí se značky relačních operátorů na koncích
řádků v~anglosaské typografii vynechávají, zatímco česká typografie preferuje
jejich opakování. Příklady viz Subsekce~\ref{long}.
Jako poslední uveďme odlišný úzus v~označování některých \uv{log-like
functions}; např. v~češtině se používá pro tangens zkratky \uv{tg} namísto
\uv{tan,} pro kotangens \uv{cotg} místo \uv{cot.} Na druhé straně je rozumné
používat standardní makra \verb+\tan+ a \verb+\cot+, která zajistí vysazení
zkratek v~matematickém módu antikvou. Elegantní řešení nabízí předefinování
makra definovaného ve formátu:
\verb+\renewcommand{\tan}{\mathop{\operator@font tg}\nolimits}+. Pakliže
takovou redefinici umístíte do preambule dokumentu, nezapomeňte ji \uv{obalit}
příkazy \verb+\makeatletter+ a \verb+\makeatother+~-- proč, je vysvětleno
v~komentáři před dodatkem s~výpisem zdrojového textu.
\subsection{Lámání dlouhých formulí a víceřádkové formule}\label{long}%////
Občas je vzoreček tak dlouhý, že se nevejde na jeden řádek. V~takovém případě
jej musíme rozdělit na dva nebo více řádků. Pro takový případ a taky pro sazbu
víceřádkových formulí slouží prostředí \textsf{eqnarray},
\setlength{\arraycolsep}{0.17em} % Autorovi se osvědčila tato ‘korekce’
% nepříliš sťastně definovaného prostředí
% ‘eqnarray.’
\begin{eqnarray}
(\omega a)^2 y_1 \int_0^{x_1}\frac{\bar\zeta^2\,\dif x}{x^2 y^3}
{}&=&\frac{y_1}{4{(1+\lambda)}^2} % Znaky ‘&’ uzavírají znak,
% který má lícovat.
\int_0^{x_1}\frac{{(1-2\lambda)}^2(2y^2-1)-9y_1^2}%
{x^2y^3}{\bar{\zeta}}^2\,\dif x\nonumber\\
% První část nečíslovat.
{}&+&\frac{\gamma(1-2\lambda)}{8{(1+\lambda)}^3} % Lícující znak. Před
% ‘+’ je prázdná skupina {}, která TeX
% ‘ošálí’, aby jej chápal jako binární,
% nikoliv unární plus.
\int_0^{x_1}\!\bar{\zeta}’^2
\frac{\left(y-y_1\right){\left[3y_1-\left(1-2\lambda\right)y\right]}^2}%
{x^2 y}\,\dif x,
\end{eqnarray}
nebo ve variantě s~opakováním relačního operátoru (viz Subsekce~\ref{czmath}),
\begin{eqnarray}
(\omega a)^2 y_1 \int_0^{x_1}\frac{\bar\zeta^2\,\dif x}{x^2 y^3}
{}&=&\frac{y_1}{4{(1+\lambda)}^2} % Znaky ‘&’ uzavírají znak,
% který má lícovat.
\int_0^{x_1}\frac{{(1-2\lambda)}^2(2y^2-1)-9y_1^2}%
{x^2y^3}{\bar{\zeta}}^2\,\dif x+\nonumber\\
% První část nečíslovat.
{}&+&\frac{\gamma(1-2\lambda)}{8{(1+\lambda)}^3} % Lícující znak.
35
1012
1013
1014
1015
1016
1017
1018
1019
1020
1021
1022
1023
1024
1025
1026
1027
1028
1029
1030
1031
1032
1033
1034
1035
1036
1037
1038
1039
1040
1041
1042
1043
1044
1045
1046
1047
1048
1049
1050
1051
1052
1053
1054
1055
1056
1057
1058
1059
1060
1061
1062
1063
1064
1065
1066
1067
1068
1069
1070
1071
1072
1073
\int_0^{x_1}\!\bar{\zeta}’^2
\frac{\left(y-y_1\right){\left[3y_1-\left(1-2\lambda\right)y\right]}^2}%
{x^2 y}\,\dif x.
\end{eqnarray}
Nutno přiznat, že prostředí \textsf{eqnarray} není zrovna povedené. Lepší je
použít balíku \textsf{amsmath}, které definuje prostředí jako \textsf{gather},
\textsf{multline}, \textsf{align} a mnoho dalších, a spoustu dalších
příjemných maker pro práci s~maticemi a podobně. Pro udržení jednoduchosti
tohoto dokumentu balík \textsf{amsmath} nepoužíváme; podrobná dokumentace bývá
součástí distribucí~\cite{AMS:1999::AMSmath}.
Na závěr uvedeme typickou víceřádkovou formuli:
\begin{eqnarray}
m\frac{\dif^{2}x}{\dif t^{2}}
&=& \hphantom{mg+{}} % Lícovat budou rovnítka. Abychom vynechali místo
% na člen ‘mg+’, použijeme triku s \hphantom,
% který vynechá místo přesně o šířce svého
% argumentu. Všimněte si, že v něm je za plus
% prázdná skupina.
\frac12CS\rho vv_{x} + F^{\mathrm{Mag}}_{x},\nonumber\\
m\frac{\dif^{2}y}{\dif t^{2}}
&=& \hphantom{mg+{}}
\frac12CS\rho vv_{y} + F^{\mathrm{Mag}}_{y},
\label{magnus}\\
m\frac{\dif^{2}z}{\dif t^{2}}
&=& mg + \frac12CS\rho vv_{z} + F^{\mathrm{Mag}}_{z}.\nonumber
\end{eqnarray}
Podívejte se do zdrojáku, jak je vynecháno místo na člen $mg+{}$, který se
vyskytuje jen ve třetí rovnici.
Existuje situace, kdy musíme jistým způsobem rozdělit i~\textsl{inline math}:
při sazbě rozsahů bychom měli zásadně používat pomlčku na půlčtverčík (viz
Subsekce~\ref{havet}). V~tomto případě je třeba přerušit matematický režim;
jinak obvyklý kód pro pomlčku na půlčtverčík, \verb+--+, vytvoří dvě
matematická minus za sebou: $M=10^{6}--10^{9}\,\mathrm{M}_{\odot}$. Kód
\verb+$M=10^{6}$--$10^{9}\,\mathrm{M}_{\odot}$+ vysází správně
$M=10^{6}$--$10^{9}\,\mathrm{M}_{\odot}$.
\subsection{Axiomy, definice, věty, lemmata a důsledky}\label{axiom}%//////
\LaTeX{} poskytuje flexibilní způsob definování číslovaných textových struktur
typů uvedených v~nadpisu. Například potřebujeme-li používat číslované definice
a věty, umístíme v~preambuli například příkazy
% Prostředí ‘verbatim’ vysází doslovně svůj obsah.
\begin{verbatim}
\newtheorem{definice}{Definice}
\newtheorem{veta}{Věta}
\end{verbatim}
\newtheorem{definice}{Definice} % Tohle by mělo být v preambuli, kterou
\newtheorem{veta}{Věta}
% jsem nechtěl předčasně komplikovat.
které pak můžeme použít k~vytvoření
\begin{definice}
% Použití nového prostředí ‘definice’.
Nechť a, b, c jsou po řadě délky odvěsen a přepony pravoúhlého
trojúhelníka.
\end{definice}
\begin{veta}[Pythagorova] % Použití nového prostředí ‘veta’. Lze použít
% nepovinný argument specifikující autora věty.
Pro každý pravoúhlý trojúhelník platí $a^{2}+b^{2}=c^{2}$.
\end{veta}
\begin{veta}[Bolzanova--Weierstra{\ss}ova]
\label{bw}
Z~každé omezené posloupnosti lze vybrat konvergentní posloupnost.
\end{veta}
36
1074
1075
1076
1077
1078
1079
1080
1081
1082
1083
1084
1085
1086
1087
1088
1089
1090
1091
1092
1093
1094
1095
1096
1097
1098
1099
1100
1101
1102
1103
1104
1105
1106
1107
1108
1109
1110
1111
1112
1113
1114
1115
1116
1117
1118
1119
1120
1121
1122
1123
1124
1125
1126
1127
1128
1129
1130
1131
1132
1133
1134
1135
\begin{veta}[Velká Fermatova]
\label{fermat}
Pro $n>2$ nemá rovnice $x^{n} + y^{n} = z^{n}$ celočíselná řešení.
\end{veta}
Na čísla těchto prostředí se lze odkazovat pomocí již popsaného mechanismu
\verb!\label!--\verb!\ref!: Znalost Věty~\ref{bw}
(Bolzanovy--Weierstra{\ss}ovy) je nutnou, ale nikoli postačující podmínkou ke
složení zkoušky.
\subsection{Rozšíření standardní \LaTeX ové matematiky}\label{extmath}%////
Standardní \LaTeX{} poskytuje nástroje pro řešení většiny každodenních
problémů matematické sazby. V~komplikovanějších případech stojí za zvážení
použití rozšiřujících balíků Americké matematické společnosti. Jeden z~nich,
\textsf{amsmath} (manuál~\cite{AMS:1999::AMSmath} by měl být součástí
distribuce), jsme zmínili v~Subsekci~\ref{long}. Poskytuje komfortní prostředí
pro \textsl{display math} s~možností nastavení, pro sazbu matic, nástroje pro
sazbu řetězových zlomků, násobných integrálů, operátorů a všeho, po čem
matematikova duše prahne.
Dalším šikovným balíčkem je \textsf{amssymb} (manuál~\cite{AMS:2001::AMSfonts}
by opět měl být součástí distribuce), jenž dále rozšíří bohatý arzenál značek,
operátorů, relací a matematické bižuterie standardního \LaTeX u.
Zamýšlíme-li sázet matematiku rozsáhlejšího díla, vyplatí se seznámit
systematicky s~pravidly matematické sazby \cite{Wic:1966:PravMatSaz:}. Dalším
zdrojem informací je v~Subsekci~\ref{humint} zmíněný \emph{Yetiho typografický
bestiář}~\cite{Nec:2003::YetiTypoBest}.
\section{Jazykové přizpůsobení}\label{lang}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
V~preambuli byl načten balík \textsf{babel} s~češtinou jako primárním a
britskou angličtinou jako sekundárním jazykem příkazem
% Prostředí ‘verbatim’ vysází doslovně svůj obsah.
\begin{verbatim}
\usepackage[british,czech]{babel}
\end{verbatim}
V~česky psaném dokumentu pak lze pro anglicky psaný úryvek lokálně přepnout do
angličtiny. Bližší informace o~možnostech balíku \textsf{babel} jsou
v~manuálu~\cite{Bra:2006::Babel}. V~následujícím krátkém úryvku anglického
textu je v~levém sloupci ponecháno nastavení do implicitní češtiny, v~pravém,
stejně širokém sloupci s~identickým textem je pomocí příkazu z~balíku
\textsf{babel} \verb!\selectlanguage{british}! lokálně přepnuto
do britské angličtiny~-- srovnejte dělení slov v~obou sloupcích
(v~levém chybné, v~pravém správné):
\vspace{2ex} % Trošku vertikální prostor mezi text a ukázky.
\noindent % Potlačí odstavcovou zarážku následujícího odstavce.
\begin{minipage}{.48\linewidth} % Prostředí ‘minipage’ o šířce 48%.
LaTeX is based on the idea that authors should be able to focus on the
content of what they are writing without being distracted by its visual
presentation. In preparing a LaTeX document, the author specifies the
logical structure using familiar concepts such as chapter, section, table,
figure, etc., and lets the LaTeX system worry about the presentation of
these structures. It therefore encourages the separation of layout from
content while still allowing manual typesetting adjustments where
needed. This is similar to the mechanism by which many word processors allow
styles to be defined globally for an entire document or the use of Cascading
Style Sheets to style HTML.
\end{minipage}\hfill% ‘Odtlačí’ obě ministránky od sebe co to jde.
\begin{minipage}{.48\linewidth}
\selectlanguage{british}
37
1136
1137
1138
1139
1140
1141
1142
1143
1144
1145
1146
1147
1148
1149
1150
1151
1152
1153
1154
1155
1156
1157
1158
1159
1160
1161
1162
1163
1164
1165
1166
1167
1168
1169
1170
1171
1172
1173
1174
1175
1176
1177
1178
1179
1180
1181
1182
1183
1184
1185
1186
1187
1188
1189
1190
1191
1192
1193
1194
1195
1196
1197
LaTeX is based on the idea that authors should be able to focus on the
content of what they are writing without being distracted by its visual
presentation. In preparing a LaTeX document, the author specifies the
logical structure using familiar concepts such as chapter, section, table,
figure, etc., and lets the LaTeX system worry about the presentation of
these structures. It therefore encourages the separation of layout from
content while still allowing manual typesetting adjustments where
needed. This is similar to the mechanism by which many word processors allow
styles to be defined globally for an entire document or the use of Cascading
Style Sheets to style HTML.
\end{minipage}
\section{Závěrečná poznámka}\label{zaver}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Pokud jste dočetli až sem a vyzkoušeli si vše sami na počítači, pak máte těžký
začátek za sebou. Teď před vámi leží mlékem a strdím oplývající krajina \TeX u
a \LaTeX u, plná oku lahodících tiskovin. Dejte vale Wordu a běžte si jí
užívat plnými doušky!
\renewcommand{\refname}{Literatura} % Chci jiný název než implicitní
% ‘Reference’!
{\sloppy % Benevolentnější nastavení parametrů odstavce zabraňující
% vzniku pře/podtečených boxů, za cenu větších mezislovních mezer.
% Platnost vymezena lokálně složenými závorkami.
\bibliography{\jobname} % Zde bude vysázena bibliografie podle stylu
% specifikovaného argumentem příkazu \bibliographystyle
% (viz výše za \begin{document} a \maketitle). Argument
% příkazu \bibliography specifikuje název souboru
% (bez extenze .bib) nebo souborů oddělených čárkou,
% v nichž je databáze uložena.
\par}
\newpage
% Vynutí ukončení stránky a přechod na novou stránku.
\null
% Prázdný element, aby následující \newpage měl účinek.
\thispagestyle{empty} % Tato stránka bude prázdná, i bez str. číslice.
\newpage
% Chceme totiž začít Dodatky na liché stránce kvůli
% oboustrannému tisku, a Reference končí rovněž na liché.
\appendix % Cokoli následuje tento příkaz, bere se jako dodatek.
\makeatletter % Změní kategorii znaku zavináče na ‘letter’. Bez této změny
% by následující redefinice, která zajistí předsunutí slova
% ‘Dodatek’ před písmeno, skončila chybou, protože
% v dokumentu má zavináč kategorii ‘other’ a nelze jej
% ‘beztrestně’ použít. V knihovních souborech .cls, .sty apod
% má naopak kategorii ‘letter’ a je obsažen ve většině
% LaTeXových interních příkazů, jenž nejsou určeny k běžnému
% použití. Tímto mechanismem se eliminuje nebezpečí kolize
% jména příkazu s neočekávanými důsledky.
\renewcommand{\@seccntformat}[1]{\appendixname\ \csname the#1\endcsname\quad}
\makeatother % A nezapomenout vrátit zavináči původní kategorii!
\section{Kdo jest \uv{bažák}}\label{bazak}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
\emph{Bažák} (též \emph{bedlivák}) jest dle proslulého českého libomudruna a
vynálezce Jakuba Hrona Metánovského, zajisté předobrazu Járy Cimrmana, osoba
bažící po poznání, v~dnešní terminologii tedy student. Bažák jest vyučován a
zkoušen~-- zpytován~-- \emph{zpytákem}, neboli profesorem.
Jakub Hron byl středoškolským profesorem matematiky a fyziky, jenž svou
kariéru po ukončení studií v~Praze a Vídni začínal v~Opavě. Známým vynálezem
Jakuba Hrona, na který mu byl udělen patent, je bezpečnostní nepřevrhnutelný
kalamář udržující na principu zkráceného tlakoměru konstantní výšku hladiny
38
1198
1199
1200
1201
1202
1203
1204
1205
1206
1207
1208
1209
1210
1211
1212
1213
1214
1215
1216
1217
1218
1219
1220
1221
1222
1223
1224
1225
1226
1227
1228
1229
1230
1231
1232
1233
1234
1235
1236
1237
1238
1239
1240
1241
1242
1243
1244
1245
1246
1247
1248
1249
1250
1251
1252
1253
1254
1255
inkoustu~-- tzv.~\emph{buňát nezkotitelný}. Používal jej např.
Čapek.
také Karel
Jakub Hron Metánovský je autorem mnoha krásných českých slov jako \emph{čujba}
(estetika), \emph{libomudravna} (filozofie), \emph{bezabecedník} (negramotný
člověk), \emph{hbitkolo} (kolo, bicykl), \emph{podnosnice libočudná}
(cigareta). Mezi jeho díla patří gnoseologická rozprava \emph{Čujba a jsoucno
prostora}. Psal také kouzelné verše:
\begin{verse}
Krátký jest blábol,\\
dlouhý jest žal,\\
dříve rozumně zápol\\
a nerozum s~beder svých sval.\\
Sval blábol a nerozum,\\
s~rozumem svým se dorozum.
\end{verse}
O~Jakubu Hronovi Metánovském pojednává například stránka
\url{http://www.atuka.org/index.php/article/articleview/22/1/}.
\section{Výpis zdrojového textu}\label{zdroj}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Následující výpis je autentickým kompletním zdrojovým textem tohoto dokumentu.
Načtením balíku \textsf{moreverb} v~preambuli je k~dispozici (mimo jiné)
příkaz \verb!\listinginput!, jenž umožňuje načíst soubor specifikovaný jeho
druhým argumentem a vysázet jej v~doslovném (verbatim) modu, kdy nedochází
k~interpretaci speciálních znaků a respektuje se rozložení textu včetně
netisknutelných znaků.
{\footnotesize\listinginput{1}{bazak}}
% Načteme vlastní zdroják bazak.tex.
% Deklarace {\footnotesize ...} upraví
% lokálně stupeň písma. Extenzi .tex
% není třeba explicitně specifikovat.
\section{Výpis bibliografické databáze}\label{biblio}%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Následující výpis je autentickým kompletním zdrojovým textem bibliografické
databáze \texttt{\jobname.bib}. Každá položka bibliografie je opatřena klíčem
uvedeným mezi otevírací závorkou \verb!{! a \uv{\texttt{,}} (např. klíč
položky začínající na řádku~38 je \texttt{Knu:1986:TeXbook:}), který při
odkazu použijeme v~argumentu příkazu \verb!\cite!. Takto citované klíče jsou
\LaTeX em zapsány do pomocného souboru \texttt{bazak.aux}, jenž slouží jako
vstupní soubor pro program \textsc{Bib}\TeX. Ten ze souboru
\texttt{\jobname.bib} obsahujícího bibliografickou databázi (jeho jméno je
argumentem nebo jedním z~argumentů příkazu \verb!\bibliography!)
\uv{vytáhne} položky odpovídající všem nalezeným klíčům, zformátuje je podle
stylu specifikovaného argumentem příkazu \verb!\bibliographystyle! a zapíše
do souboru \texttt{bazak.bbl} ve formě prostředí \textsf{thebibliography}.
Tento soubor je při následujícím běhu načten v~místě příkazu
\verb!\bibliography!, tj. jako by prostředí \textsf{thebibliography} bylo
právě v~tomto místě.
{\footnotesize\listinginput{1}{\jobname.bib}}
\end{document}
% Načteme soubor bazak.bib.
% Konec dokumentu.
Cokoli je zde, bude \LaTeX em ignorováno i~bez odkomentování.
39
Dodatek C
Výpis bibliografické databáze
Následující výpis je autentickým kompletním zdrojovým textem bibliografické
databáze bazak.bib. Každá položka bibliografie je opatřena klíčem uvedeným
mezi otevírací závorkou { a „,ÿ (např. klíč položky začínající na řádku 38 je
Knu:1986:TeXbook:), který při odkazu použijeme v argumentu příkazu \cite.
Takto citované klíče jsou LATEXem zapsány do pomocného souboru bazak.aux,
jenž slouží jako vstupní soubor pro program BibTEX. Ten ze souboru bazak.bib
obsahujícího bibliografickou databázi (jeho jméno je argumentem nebo jedním
z argumentů příkazu \bibliography) „vytáhneÿ položky odpovídající všem
nalezeným klíčům, zformátuje je podle stylu specifikovaného argumentem příkazu \bibliographystyle a zapíše do souboru bazak.bbl ve formě prostředí
thebibliography. Tento soubor je při následujícím běhu načten v místě příkazu
\bibliography, tj. jako by prostředí thebibliography bylo právě v tomto místě.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
$Id: latex.bib,v 0.12 2006/03/04 12:01:15 sta Exp sta $
První řádek je jen záznam RCS systému pro udržování verzí.
Definice řetězce pro spojování (concatenation) jiných řetězců. Příklad je
na řádku 176:
author = "H. Kopka" #and# "P. W. Daly",
kde ‘and’ mezimřížkami je první ‘and’ v definici řetězce
@STRING{and = " and "}
jež expanduje na hodnotu v definici řetězce, tj. ‘ and ’ obklopené z obou
stran mezerami. Syntaxe BibTeXu umožňuje i zápis
author = "H. Kopka and P. W. Daly",
(kde ‘ and ’ odpovídá hodnotě v hořejší definici řetězce), ale první
způsob je přehlednější.
Následující definice umístí svůj argument, tj. LaTeXovou definici příkazu
\noopsort, před prostředí ‘thebibliography’ v BibTeXem vygenerovaným
souborem bazak.bbl. \noopsort definuje příkaz, který ‘zhltne’ svůj jediný
argument, který se tak v sazbě vůbec neprojeví, což lze použít k obelstění
BibTeXu. Kdybychom příkazy \noopsort{a} a \noopsort{b} nezařadili do polí
‘year’ u knih ‘Knu:1986:TeXbook:’ a ‘Knu:1986:TeXprog:’, (řádky 44 a 54),
BibTeX by je uvedl v opačném pořadí. Blíže viz dokumentace BibTeXu.
@PREAMBLE{ "\newcommand{\noopsort}[1]{}" }
Následující záznam je neaktivní, neboť před označením ‘BOOK’ chybí
‘zavináč’. Takto lze položky snadno ‘odstavit’.
BOOK{Knu:1993:TeXbook:,
author =
"D. E. Knuth",
title =
"{The {\TeX book}}",
series =
"Computers and Typesetting",
volume =
"A",
publisher =
"Addison-Wesley Publishing Company",
year =
"1993",
address =
"Reading, Massachusetts",
note =
"ISBN 0-201-13448-9",
}
Odtud začínají aktivní záznamy bibliografické databáze.
@BOOK{Knu:1986:TeXbook:,
author =
"D. E. Knuth",
title =
"{The {\TeX book}}",
series =
"Computers and Typesetting",
volume =
"A",
publisher =
"Addison-Wesley Publishing Company",
year =
"{\noopsort{a}}1986",
address =
"Reading, Massachusetts",
40
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
}
@BOOK{Knu:1986:TeXprog:,
author =
"D. E. Knuth",
title =
"{{\TeX}: The Program}",
series =
"Computers and Typesetting",
volume =
"B",
publisher =
"Addison-Wesley Publishing Company",
year =
"{\noopsort{b}}1986",
address =
"Reading, Massachusetts",
}
@BOOK{Knu:1986:MFbook:,
author =
"D. E. Knuth",
title =
"{The METAFONTbook}",
series =
"Computers and Typesetting",
volume =
"C",
publisher =
"Addison-Wesley Publishing Company",
year =
"{\noopsort{c}}1986",
address =
"Reading, Massachusetts",
}
@BOOK{Knu:1986:MFprog:,
author =
"D. E. Knuth",
title =
"{METAFONT: The Program}",
series =
"Computers and Typesetting",
volume =
"D",
publisher =
"Addison-Wesley Publishing Company",
year =
"{\noopsort{d}}1986",
address =
"Reading, Massachusetts",
}
@BOOK{Knu:1986:CMType:,
author =
"D. E. Knuth",
title =
"{Computer Modern Typefaces}",
series =
"Computers and Typesetting",
volume =
"E",
publisher =
"Addison-Wesley Publishing Company",
year =
"{\noopsort{e}}1986",
address =
"Reading, Massachusetts",
}
@BOOK{Doo:1990:JemnyUvod:,
author =
"M. Doob",
title =
"{Jemný úvod do {\TeX u}. Manuál pro samostatné studium}",
publisher =
"Univerzita Karlova",
year =
"1990",
address =
"Praha",
note =
"ISBN 80-7066-308-1",
}
@BOOK{Ols:1995:TST:,
author =
"P. Olšák",
title =
"{Typografický systém {\TeX}}",
publisher =
"Československé sdružení uživatelů \TeX u",
year =
"1995",
address =
"Praha",
edition =
"První",
note =
"ISBN 80-901950-0-8",
}
@BOOK{Ols:1997:TBN:,
41
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
author =
title =
publisher =
year =
address =
edition =
note =
"P. Olšák",
"{{\TeX book} naruby}",
"Konvoj",
"1997",
"Brno",
"První",
"ISBN 80-85615-64-9",
}
@BOOK{Eij:1992:TeXbyTopic:,
author =
"V. Eijkhout",
title =
"{{\TeX} by Topic. A {\TeX}nician’s Reference}",
publisher =
"Addison-Wesley",
year =
"1992",
address =
"Harlow",
}
@BOOK{Lam:1994:LaTeX:,
author =
"L. Lamport",
title =
"{{\LaTeX}---A Document Preparation System. Updated for
{\LaTeXe}}",
publisher =
"Addison-Wesley",
year =
"1994",
address =
"Reading MA",
edition =
"second",
note =
"ISBN 0-201-52983-1",
}
@BOOK{Ryb:1995:LaTeX:,
author =
"J. Rybička",
title =
"{\LaTeX{} pro začátečníky}",
publisher =
"Konvoj",
year =
"1999",
address =
"Brno",
edition =
"Druhé",
note =
"ISBN 80-85615-74-6",
}
@BOOK{Goo-Mit-Sam:1994:Companion:,
author =
"M. Goossens" #and# "F. Mittelbach" #and# "A. Samarin",
title =
"{The {\LaTeX{}} Companion}",
publisher =
"Addison-Wesley",
year =
"1994",
address =
"Reading, Massachusetts",
note =
"ISBN 0-201-54199-8",
}
@BOOK{Goo-Rah-Mit:1994:GraComp:,
author =
"M. Goossens" #and# "S. Rahtz" #and# "F. Mittelbach",
title =
"{The {\LaTeX{}} Graphics Companion. Illustrating documents
with {\TeX} and PostScript}",
publisher =
"Addison Wesley Longman Inc.",
year =
"1997",
address =
"Reading, Massachusetts",
note =
"ISBN 0-201-85469-4",
}
@BOOK{Goo-Rah:1994:WebComp:,
author =
"M. Goossens" #and# "S. Rahtz",
title =
"{The {\LaTeX{}} Web Companion. Integrating {\TeX}, HTML, and
XML}",
publisher =
"Addison Wesley Longman Inc.",
42
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
year =
address =
note =
"1999",
"Reading, Massachusetts",
"ISBN 0-201-43311-7",
}
@BOOK{Kop-Dal:2004:LaTeXPodrPruv:,
author =
"H. Kopka" #and# "P. W. Daly",
title =
"{{\LaTeX}. Podrobný průvodce}",
publisher =
"Computer Press",
year =
"2004",
address =
"Brno",
note =
"ISBN 80-722-6973-9",
}
@BOOK{Ska:2001:Kamen:,
author =
"J. Skácel",
title =
"Kdo učil mlčet kámen",
edition =
"{Versus}",
publisher =
"BB art",
year =
"2001",
address =
"Praha",
note =
"ISBN 80-7257-634-8",
}
@BOOK{Lan-Lif:1973:TeoPolja:cp-bazak,
author =
"L. D. Landau" #and# "J. M. Lifšic",
title =
"Teoriya polya",
publisher =
"Nauka",
year =
"1973",
address =
"Moskva",
}
@ARTICLE{Bod:2005:CSTUGbul:FAQ,
author =
"B. Bodenheimer",
title =
"{Často kladené otázky o {\TeX u} a odpovědi na ně}",
journal =
"Zpravodaj Československého sdružení uživatelů {\TeX u}",
year =
"2005",
volume =
"15",
number =
"2--4",
pages =
"94--331",
note =
"ISSN 1211-6661",
}
@ARTICLE{Hor:2001:CSTUGbul:CZmat,
author =
"K. Horák",
title =
"{Sazba matematiky v českých textech}",
journal =
"Zpravodaj Československého sdružení uživatelů {\TeX u}",
year =
"2001",
volume =
"11",
number =
"1--3",
pages =
"136--148",
note =
"ISSN 1211-6661",
}
@MANUAL{Hle:2006::Bazak,
author =
"S. Hledík",
title =
"{Bažákův průvodce publikačním systémem \LaTeX}",
organization = "Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká
fakulta",
address =
"Opava",
year =
"2006",
note =
"Výukový materiál",
43
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
}
@MANUAL{AMS:1999::AMSmath,
author =
"American Mathematical Society",
title =
"{User’s Guide for the \emph{amsmath} Package}",
year =
"1999",
note =
"Version 2.0, URL
\url{file:///usr/share/texmf/doc/latex/amsmath/amsldoc.dvi}",
}
@MANUAL{AMS:2001::AMSfonts,
author =
"F. Mittelbach" #and# "R. Schöpf" #and# "M. Downes",
title =
"{The \emph{amsmath} package}",
year =
"2001",
note =
"Version 2.2f, URL
\url{file:///usr/share/texmf/doc/latex/amsfonts/amsfonts.dvi}",
}
@MANUAL{Nec:2003::YetiTypoBest,
author =
"D. Nečas",
title =
"{Yetiho typografický bestiář}",
year =
"2003",
note =
"URL \url{http://trific.ath.cx/Ftp/tex/bestiary.ps.gz}",
}
@MANUAL{Oet-etal:2002::lshort,
author =
"T. Oetiker" #and# "H. Partl" #and# "I. Hyna" #and#
"E. Schlegl",
title =
"{The Not So Short Introduction to {\LaTeXe} (Or {\LaTeXe} in
112~minutes)}",
year =
"2002",
month =
"December",
note =
"URL
\url{file:///usr/share/texmf/doc/latex/general/lshort.dvi}",
}
@MANUAL{Mit-Car:1977::MathTime,
author =
"F. Mittelbach" #and# "D. Carlisle",
title =
"{The \emph{mathtime} and \emph{mathpi} packages}",
year =
"1977",
note =
"{This file has version number v1.0e, last revised
1997/10/10. Development of this package was commissioned by
Y\&Y; URL
\url{file:///usr/share/texmf/doc/latex/mathtime/mathtime.dvi}}",
}
@BOOK{Kne:1989:ZHistEvrKnihy:,
author =
"P. Kneidl",
title =
"{Z historie evropské knihy}",
publisher =
"Nakladatelství Svoboda",
year =
"1989",
address =
"Praha",
note =
"ISBN 80-205-0093-6",
}
@BOOK{Pop-Fle-Pop:1984:SazbaI:,
author =
"P. Pop" #and# "J. Fléger" #and# "V. Pop",
title =
"{Sazba I. Ruční sazba}",
publisher =
"Státní pedagogické nakladatelství",
year =
"1984",
address =
"Praha",
}
44
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
@BOOK{Wic:1966:PravMatSaz:,
author =
"K. Wick",
title =
"{Pravidla matematické sazby}",
publisher =
"Academia",
year =
"1966",
address =
"Praha",
}
@BOOK{Men:1957:TvorTypoPis:,
author =
"O. Menhart",
title =
"{Tvorba typografického písma}",
publisher =
"SPN",
year =
"1957",
address =
"Praha",
}
@BOOK{Ber:1999:TypoMan:,
author =
"V. Beran",
title =
"{Typografický manuál~-- učebnice počítačové typografie}",
publisher =
"Kafka design",
year =
"1999",
address =
"Praha",
note =
"Druhé vydání",
}
@BOOK{Kol:1990:GraUpraTisk:,
author =
"Kolektiv",
title =
"{Grafická úprava tiskovin}",
publisher =
"SPN",
year =
"1990",
address =
"Praha",
}
@MANUAL{Bra:2006::Babel,
author =
"J. Braams",
title =
"{Babel, a multilingual package for use with \LaTeX’s
standard document classes}",
year =
"2006",
note =
"\url{file:///usr/share/texmf/doc/generic/babel/babel.pdf}",
}
45