otevřít časopis - Absolventi
Transkript
otevřít časopis - Absolventi
ABS LVENT ČASOPIS PRO ABSOLVENTY MASARYKOVY UNIVERZITY 2010/2011 VAŠE ALMA MATER SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ POHLED DO MINULOSTI Otevření univerzitního kampusu Hudební skladatel a pedagog Miloš Štědroň Z velkých plánů zůstala jen právnická fakulta str. 2 str. 8 str. 12 OBSAH ČÍSLA O průniku vědy, umění a vzdělávání . . . 1 Masarykova univerzita slavnostně otevřela moderní studentské městečko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Masarykovu univerzitu navštívil princ Charles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2 Skládám a točím hudbu už hlavně pro sebe Rozhovor s Milošem Štědroněm . . . . . . . . . . . 8 Univerzitní prostředí zdobí moderní umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Z velkých plánů zůstala jen právnická fakulta . . . . . . . . . . . . . . . 12 V Zimbabwe je o vzdělání obrovský zájem Příjemné chvíle při čtení časopisu Absolvent Vám přeje redakce. Rozhovor s Luďkem Zahradníčkem . . . . . . . . 14 MU získala evropské osvědčení na kreditní systém studia . . . . . . . . . . . 16 6 Zůstaňte v kontaktu . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Zajímavosti z Absolventské sítě . . . . . . 17 Každá úspěšná země potřebuje spolupráci vysokých škol s průmyslem Rozhovor s Mirkou Mikes-Lindbäck . . . . . . . 18 Co připravují pro své absolventy fakulty? . . . . . . . . . . . . . . . . 20 18 Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity . . . . . . . . . . . . . 21 Ekonom Kotlán: Baví mě práce v první bojové linii Rozhovor s Viktorem Kotlánem . . . . . . . . . . . 22 Věda a výzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Polární stanice Masarykovy univerzity v Antarktidě . . . . . . . . . . . . . 26 Mendelovo muzeum: prostor pro prezentaci vědy . . . . . . . . . 27 24 Přelomový objev českého vědce vyvolal ve světě senzaci Rozhovor s Jiřím Frimlem . . . . . . . . . . . . . . . 28 Desítky ve výročí univerzity . . . . . . . . . 30 VYDALA: MASARYKOVA UNIVERZITA Odbor vnějších vztahů a marketingu RMU Tiskový odbor RMU REDAKČNÍ RADA: Markéta Soukupová, Kamila Kvapilová, Petra Nováková VEDOUCÍ REDAKTORKA: Kamila Kvapilová REDAKCE: Martina Fojtů, Petra Nováková, Pavla Ondrušková, David Povolný PRODUKCE: Adéla Bódiová JAZYKOVÁ REDAKCE: Jana Sobotková FOTO NA OBÁLCE: Aleš Ležatka OBÁLKA A DESIGN: Pavel Jílek GRAF. ÚPRAVA A SAZBA: Jana Jansková, ateliér EXACTDESIGN Univerzita třetího věku slaví dvacetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 TISK: Tiskárna Helbich, a. s. Každý obřad je pro mě zážitek . . . . . . 34 VYŠLO v listopadu 2010 v nákladu 8 000 výtisků, neprodejné. Historička, která hledá jadérka pravdy v dějinách Brna Rozhovor s Milenou Flodrovou . . . . . . . . . . . 36 Zeptali jsme se vás . . . . . . . . . . . . . . . . 38 28 Zvládají studium i sport: profesionální sportovci na univerzitě . . . . . . . . . . . . . 40 KONTAKTY: MASARYKOVA UNIVERZITA Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno tel.: +420 549 493 690 e-mail: [email protected] www.absolventi.muni.cz ROČNÍK 2010/2011 EDITORIAL O průniku vědy, umění a vzdělávání Úvodní slovo absolventa Masarykovy univerzity Musím přiznat, že jsem nebyl dobrým studentem. Astrofyzika mne samozřejmě bavila, ale jinak jsem škole příliš „nedal“. Chyběla trpělivost a zřejmě i dostatečné zapálení po věc. Nejedna paní profesorka a nejeden pan docent si na mne možná ještě vzpomenou… A navíc, ve své současné pozici bych využil spíše znalosti základů ekonomie a managementu, jelikož astronomii už pěstuji spíše v podobě čím dál tím víc opomíjeného hobby. Přesto nedám na léta strávená v prostorách přírodovědecké fakulty dopustit. Naučil jsem se zde logickému www.absolventi.muni.cz myšlení, schopnosti syntézy i analýzy, která je pro mne klíčová v současném profesním životě. A samozřejmě jsem zde prožil celou řadu báječných okamžiků, nalezl několik velkých přátel, získal pár neřestí a provedl malinko skutečných vylomenin. Na univerzitu jsem dodnes nezapomněl, a dokonce jsem s ní nezpřetrhal ani faktické spojení. Ostatně, to by nebylo pro ředitele brněnské hvězdárny a planetária ani příliš rozumné. Vždyť právě z Masarykovy univerzity přichází většina spolupracovníků i pracovníků naší organizace. Až do nedávna na Kraví horu docházeli také vysokoškolští studenti, kteří se zde potkávali s astronomií. Ve dne v přednáškovém sále či pod umělou oblohou planetária, v noci u některého z našich dalekohledů. Pedagogové z fakulty přírodovědecké se dokonce stali garanty většiny našich odborných aktivit. Jistě, nyní nastává přímo ideální okamžik ke steskům nad byrokratickým molochem, který svírá obě instituce a s nímž jsem měl tu čest se mnohokrát setkat. Nad nedostatkem finančních prostředků, jenž vyhání ty nejchytřejší mozky do náruče komerčních firem a ostatní sráží do průměru šedi. Nad mnohdy pochroumanými osobními vztahy, které bývají nadřazeny vztahům pracovním… Ale to by nemělo smysl a byla by to zbytečná ztráta času. Brněnská hvězdárna a planetárium právě prochází zásadní rekonstrukcí. Jsem si proto jistý, dokonce se o to osobně zaručím, že po dokončení této omlazovací kúry s dávkou audiovizuálních steroidů začne nová fáze vztahů s Masarykovou univerzitou. Na Kraví hoře by totiž mělo vzniknout místo, kde dojde k průniku vědy, umění a vzdělávání. Studenti i pracovníci Masarykovy univerzity přitom budou patřit mezi hlavní herce i diváky tohoto podivuhodného a nikdy nekončícího představení. Jiří Dušek ředitel Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně Foto: archiv muni.cz 1 VAŠE ALMA MATER Masarykova univerzita slavnostně otevřela moderní studentské městečko Po šesti letech výstavby je hotovo. Masarykova univerzita dokončila ve střední Evropě zcela unikátní kampus, který propojuje lékařskou fakultu, přírodovědeckou fakultu a fakultu sportovních studií. Moderní areál pro výuku, výzkum a vývoj za pět miliard korun, který vyrostl v městské části Bohunice, se slavnostně otevřel pro studenty i vědce se začátkem akademického roku v září 2010. 2 ROČNÍK 2010/2011 VAŠE ALMA MATER Navštivte kampus virtuálně! Pro všechny, kteří by rádi prozkoumali prostory nového univerzitního kampusu, ale nemají příležitost přijet se podívat naživo, je tu virtuální prohlídka. Díky internetové aplikaci je možné pokochat se z deseti stanovišť vně i uvnitř kampusu jeho architekturou, jako byste byli přímo na místě. Rozhlédnout se můžete po knihovně, sportovní hale, nových vyučovacích aulách, akademické restauraci a nechybí ani pohled ze vzduchu, odkud přehlédnete celý unikátní areál. http://www.kampus.muni.cz VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA KAMPUSU „Úspěšným uskutečněním projektu kampusu se Masarykově univerzitě podařilo splnit nejen bezmála sto let starý cíl zakladatelů univerzity, kteří usilovali o vybudování zázemí odpovídajícího významu druhé české univerzity, ale současně jsme vytvořili infrastrukturu, jež snese nejpřísnější mezinárodní měřítka z hlediska vzdělávání a výzkumu a zároveň umožní rozvoj celého města i regionu,“ řekl rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. Nově postavený univerzitní kampus se už stal základem nové městské čtvrti a v budoucnu by se díky připravovaným projektům financovaným ze strukturálních fondů Evropské unie měl stát i centrem excelentní vědy. Kampus Masarykovy univerzity tvoří celkem 24 výukových a výzkumných pavilonů. Součástí je informační centrum s knihovnou www.absolventi.muni.cz a studovnami, výukové centrum s aulou a posluchárnami a sportovní hala a tělocvičny. Do nově postaveného areálu se postupně přestěhovala většina neklinických pracovišť lékařské fakulty. V historické budově na Komenského náměstí zůstaly pouze stomatologické obory a některé obory nelékařské. Z přírodovědecké fakulty zatím využívají nový areál nejvíce studenti a pedagogové z oborů biologie, chemie a biochemie, kteří mají k dispozici i společné výukové laboratoře. Od podzimu 2009 sídlí v kampusu i fakulta sportovních studií. Ojedinělé je také to, že všechny prostory a přístupové cesty v kampusu jsou bezbariérové. Zrakově postiženým studentům poskytuje podporu kombinace tří navigačních prvků, a to vodicí linie, zvukové a hmatové navigace. Propojení fakult není jediným synergickým efektem, který v sobě kampus nese. Fakulty nejsou napojené jen jedna na druhou, ale celý areál je krytou lávkou propojený s Fakultní nemocnicí Bohunice. S nemocnicí univerzita úzce spolupracuje v oblasti výzkumu a odehrává se zde také klinická výuka mediků. Vedle kampusu vyrostlo velké administrativní a nákupní centrum, kde je pro studenty a zaměstnance zřízena nová akademická restaurace. Občerstvit se ale všichni můžou také ve zdejší kavárně, originálně situované do kryté lávky nad ulicí Kamenice. Ta spojí již vybudovanou jižní část areálu s pavilony, které vzniknou v rámci chystaných projektů CEITEC, CESEB a CETOCOEN. V okolí kampusu navíc postupně vzniká i další zázemí – v průběhu roku 2011 by mělo v jeho blízkosti vyrůst dostupné bydlení pro studenty a zaměstnance. Město Brno také začalo s plánováním nové tramvajové linky, která by zlepšila dopravu do lokality. 3 VAŠE ALMA MATER Ojedinělý způsob financování Náklady na stavbu celého kampusu představují 5,159 miliardy korun. Stejně jako celá stavba je unikátní i její financování. „Masarykova univerzita spolufinancovala výstavbu kampusu z vlastních zdrojů, a to v rozsahu 393 miliónů korun. Spolu s návratnou finanční výpomocí ale představuje podíl Masarykovy univerzity na financování kampusu 34,4 % celkových nákladů, což je v českém vysokém školství zcela ojedinělé,“ uvedl kvestor Masarykovy univerzity Ladislav Janíček. Dotace poskytnutá ze státního rozpočtu prostřednictvím ministerstva školství je 2,694 miliardy korun. Dalších 1,775 miliardy korun poskytl stát formou návratné finanční výpomoci, kterou bude Masarykova univerzita vracet v pravidelných splátkách v letech 2011 až 2030. Část prostředků na poskytnutí státní dotace a návratnou finanční výpomoc získal stát z účelové půjčky Evropské investiční banky ve výši 95 miliónů eur na období 25 let. Téměř 297 miliónů korun poskytlo město Brno na inženýrské sítě a technickou infrastrukturu. Kampus se bude rozrůstat dál Kampus v číslech f 5 miliard korun stála celá stavba f 5 tisícům studentů a tisícovce pedagogů a vědecko-výzkumných pracovníků – tolika lidem je určen nový areál lékařské a přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií f 28 objektů: 24 výukových a výzkumných pavilonů, knihovna, pavilon Z, sportovní hala, vstupní haly a spojovací koridory a lávky f 37 tisíc m2 zastavěné plochy f 325 učeben f 562 laboratoří f 435 pracoven f 700 m koridorů f 1 050 parkovacích míst Na stavbu bylo spotřebováno: f 10 tisíc tun oceli f 85 tisíc tun betonu f 3 tisíce km kabelů 4 Architektonický návrh kampusu i celá koncepce počítá s neustálým organickým rozrůstáním areálu. A to už začalo. Na severní straně kampusu roste pavilon Centra pro výzkum toxických látek v prostředí. Univerzita zde navíc v nejbližších letech plánuje z peněz získaných z evropských fondů postavit také špičkové centrum pro výzkum v oblasti experimentální, systematické a ekologické biologie a vybudovat Středoevropský technologický institut jako místo pro excelentní vědu na světové úrovni. CETOCOEN - Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Úkolem nového centra bude získávat data o reálném znečištění životního prostředí toxickými látkami a doplňovat je dalšími informacemi o jejich chování a působení na základě poznatků z laboratorních experimentů, toxikologických testů i matematických modelů. Souhrnné databáze informací o specifických typech znečištění životního prostředí se budou moci postupně propojovat s existujícími informačními systémy o zdravotním stavu populace v regionu. „V Evropě sice existuje řada registrů a databází informujících o stavu životního prostředí, výskytu toxických látek v ovzduší a povrchových vodách či zvýšeném množství zdravotních problémů v jednotlivých státech i regionech. Neexistuje však systém, který by tato data vzájemně propojil a umožnil pátrání po c Vizualizace severní části kampusu: červeně je označen CEITEC, zeleně CESEB a žlutě CETOCOEN příčinách negativního působení prostředí na zdraví obyvatelstva,“ řekl vědecký ředitel centra Ivan Holoubek. „Jedním z hlavních cílů projektu CETOCOEN je proto vývoj takového systému, který umožní efektivní prezentaci a hodnocení zdravotních a ekologických rizik kontaminace prostředí,“ doplnil. Celkový objem dotace získané na projekt CETOCOEN z evropského Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace činí téměř 544 miliónů korun. Náklady projektu během čtyřletého období jeho realizace dosáhnou 685 miliónů korun. CESEB - Centrum experimentální, systematické a ekologické biologie Pokud bude tento projekt z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace schválen, připojí se ke kampusu nové pavilony vybavené moderními laboratořemi a výukovými prostory pro vědecké týmy, které se zaměřují na základní výzkum v oborech jako experimentální biologie, botanika a biotechnologie. Všechny ROČNÍK 2010/2011 VAŠE ALMA MATER e Pohled na kampus z Fakultní nemocnice Brno d Děkanát Fakulty sportovních studií MU týmy se podílejí i na přenosu svých výsledků do praxe včetně podávání patentů a jsou zapojeny do lékařského výzkumu, především v onkologii a diagnostice. V rámci takzvané čtvrté prioritní osy, určené na dobudování chybějící infrastruktury, jde o největší projekt v České republice. Jeho celková výše je kolem jedné miliardy korun. Pokud ministerstvo projekt schválí, počítá se se zahájením stavby už na jaře 2011. CEITEC – Středoevropský technologický institut Cílem projektu je vytvořit špičkové podmínky a zázemí pro rozvoj výzkumu biotechnologií, biomedicíny, pokročilých materiálů a technologií. V případě schválení by měly špičkově vybavené moderní laboratoře vyrůst do čtyř let nejen v kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích, ale také v areálu Vysokého učení technického pod Palackého vrchem. Brno tak má jedinečnou šanci objevit se na mapě světově uznávaných výzkumných center, přilákat zahraniční vědce, investory a s nimi spojenou dlouhodobou prosperitu. Projekt na stavbu špičkového vědeckého centra CEITEC v Brně za více než 5,2 miliardy korun z evropských fondů čeká na své závěrečné posouzení. „V současnosti si pravděpodobně nedovede nikdo představit, jak významný moment bude schválení projektové žádosti pro Jihomoravský kraj znamenat. Jisté ale je, že již nyní se nám začínají ozývat vědecké instituce ze zahraničí, farmaceutické nebo strojírenské firmy, které mají zájem možností nového centra využívat – například unikátní mikroskopy, tomografy, čisté prostory a další zařízení,“ uvedl Tomáš Hruda, ředitel projektu CEITEC. www.absolventi.muni.cz Fakulta sportovních studií kompletně v novém Nejmladší fakulta Masarykovy univerzity se osm let po svém vzniku celá nastěhovala do nových prostor v univerzitním kampusu v Bohunicích. Vedle nutného zázemí pro výuku a vědeckou práci zde získala velkou halu na míčové sporty a tři moderní tělocvičny. Ty ale nebudou sloužit jen studentům fakulty. Jejich špičkové vybavení si užijí i ostatní studenti v rámci celouniverzitní tělesné výchovy a prostřednictvím pronájmů také brněnská veřejnost nebo profesionální sportovci. Dominantou nového areálu, který se nachází v severní části kampusu, je hala pro míčové sporty s hledištěm pro 388 diváků. Prostor je skutečně připraven na velké zápasy, a nabízí proto i stanoviště pro komentátory. Vysoké mezinárodní standardy splňují i další tři tělocvičny. V České republice jedinečná je hala pro úpolové sporty, kam se řadí například judo, karate a další bojové disciplíny. Moderně vybavena je také tělocvična pro taneční kreativitu a univerzální školní tělocvična. Fakulta nabízí zázemí i pro vědu. Nechybí zde laboratoře kineziologie, biomechaniky a dalších vědních oborů, v nichž se odborníci zabývají například detailní analýzou chůze a dalších pohybových aktivit. c Hala pro míčové sporty s hledištěm pro 388 diváků a s prostory pro komentátory c Vstupní budova Fakulty sportovních studií Text: David Povolný Foto: Aleš Ležatka, Miroslav Mašek, archiv MU, archiv muni.cz 5 VAŠE ALMA MATER Masarykovu univerzitu navštívil princ Charles Ochrana životního prostředí. To bylo hlavní téma březnové návštěvy následníka britského trůnu, prince z Walesu. Mezi všemi českými vysokými školami si vybral právě Masarykovu univerzitu, kde se nesešel jen s jejími představiteli, ale především se studenty. Zajímalo ho, jakými tématy se zabývají a co oni sami vnímají jako největší ohrožení životního prostředí ve světě, ale také v České republice. Princ si zvolil pro svou návštěvu akademickou půdu hlavně proto, že se zajímal o vědeckou činnost, kterou univerzita vyvíjí v oblasti environmentálního výzkumu. „Jsme potěšeni, že si princ Charles vybral k návštěvě Masarykovu univerzitu právě proto, že zde uskutečňujeme projekty, které mu z hlediska budoucnosti připadají důležité,“ řekl rektor Petr Fiala. Když princ dorazil 22. března 2010 odpoledne do knihovny univerzitního kampusu v Bohunicích, jako první ho uvítala trojice studentek z přírodovědecké fakulty, které mu prezentovaly svoji výzkumnou práci. Olga Bohuslavová, 6 studentka fyzické geografie, mluvila o nových poznatcích spojených s dopadem klimatických změn v Antarktidě, které univerzita zkoumá prostřednictvím vlastní polární stanice. Veronika Pašková, která se zabývá chemií životního prostředí, pak prince seznámila s projektem na monitorování toxických látek v prostředí a jejich vlivu na zdraví člověka. Doktorandka Ústavu experimentální biologie Veronika Štěpánková nakonec představila revoluční metodu likvidace bojového plynu yperit, kterou Masarykova univerzita patentovala. Po prezentacích se princ přesunul ke stolům Charles, princ z Walesu Nejstarší syn britské královny Alžběty II. a jejího manžela, prince Philipa. Narodil se 14. listopadu 1948 v Londýně. Čtyři roky na to se jeho matka Alžběta II. stala královnou britské říše. Už v roce 1958 získal titul princ z Walesu. Pokud se Charles stane britským králem po 20. září 2013, bude nejstarším člověkem, který byl kdy korunován britským králem. Charles se osobně angažuje v oblasti ochrany životního prostředí a sám se snaží být vzorem – například jeho venkovské sídlo v Highgrove je zásobováno elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů. ROČNÍK 2010/2011 VAŠE ALMA MATER rozmístěným do čtverce, kam zasedl k diskusi přímo mezi pětadvacet studentů z přírodovědecké fakulty a fakulty sociálních studií, kteří se zabývají problematikou životního prostředí. V první části debaty se princ zajímal o ostravský region a studenti ho informovali o příčinách znečištění tamějšího ovzduší i o tom, jestli se situace lepší. Především ale chtěl vědět, jak se lidé v Česku obecně zajímají o environmentální problémy a jaký postoj ke klimatickým změnám v České republice převažuje. „Osobně mě překvapila princova zasvěcená orientace v tématu a zájem o náš pohled na to, jaká situace opravdu je. Na první pohled byla vidět dobrá politická kultura, která se odrazila v osobním přístupu a průběhu debaty,“ podělil se o své dojmy jeden z debatujících studentů, Vojtěch Pelikán. Princ Charles se také ptal, jakými tématy se studenti zabývají. Zajímala ho zejména oblast zemědělství, konkrétně zacházení s půdou. Nebyl to ale jen princ, kdo pokládal otázky. Studenti se na něj obrátili s žádostí o radu, jak v českém prostředí dostávat více do popředí problematiku trvalé udržitelnosti a ochrany přírody. „Princ vyzdvihl klíčovou roli neziskového sektoru a apeloval na občanskou uvědomělost. Zdůraznil potřebu zajímat se o věci veřejné a to, aby se každý z nás pokoušel situaci měnit, zejména tlačit na politické představitele i na soukromou sféru, aby změnili svůj přístup,“ zprostředkoval odpověď prince Pelikán. Princ převzal ocenění za podporu ochrany životního prostředí Velkou zlatou medaili udělila Masarykova univerzita princi Charlesovi jako ocenění jeho dlouholetých aktivit v oblasti ochrany www.absolventi.muni.cz Setkání s princem Charlesem je velký zážitek životního prostředí, podpory udržitelného rozvoje a ochrany kulturního dědictví. „Princ byl na první pohled velmi potěšen. Zmínil, že pro něj toto ocenění po třiceti letech aktivit souvisejících s ochranou životního prostředí skutečně mnoho znamená a je pro něj povzbuzením, aby v tomto úsilí dále pokračoval. Uvedl také, že i pro tuto cenu bude rád vzpomínat na svoji návštěvu na Masarykově univerzitě,“ uvedl po předání medaile rektor Fiala. Velkou zlatou medaili univerzita udělila v minulosti např. bývalé ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové nebo někdejšímu předsedovi Mezinárodního soudního dvora OSN v Haagu Gilbertu Guillaumovi. Jedná se o nejvyšší vyznamenání univerzity, které je udělováno význačným osobnostem veřejného života. Text: David Povolný • Foto: archiv muni.cz, Martin Kopáček, Monika Hlaváčová d Velkou zlatou medaili Masarykovy univerzity předal princi Charlesovi rektor Petr Fiala jako ocenění jeho dlouholetých aktivit v oblasti ochrany životního prostředí. Olga Bohuslavová patří mezi trojici studentek, které dostaly možnost ukázat svoji práci princi z Walesu. Posluchačka doktorského studia geografie se zabývá výzkumem, který úzce souvisí s klimatickými změnami. Bohuslavová se totiž účastní výzkumu odledněného území v Antarktidě, kde má univerzita svoji vlastní polární stanici, a právě to prince velmi zajímá. Samo setkání s princem podle studentky uběhlo neuvěřitelně rychle. Muž, který by měl převzít vládu nad Velkou Británií po své matce Alžbětě, měl program v České republice naplánovaný na minuty. Každý ze studentů dostal na svoji populárněvědeckou přednášku přesně tři. To však neznamená, že by jen chrlil slova a princ seděl a pokyvoval hlavou jako u zkoušky. „Hodně nám vstupoval do řeči, ptal se na výzkum a trochu i vtipkoval. Když jsem mu ukazovala fotky vědeckého týmu z Antarktidy, tak mě mezi těmi lidmi v čepicích a zimních bundách hledal. A našel,“ líčí s úsměvem Bohuslavová. Mladá vědkyně přiznává, že měla před vystoupením trému, ale slavný návštěvník jí situaci svým chováním ulehčil. „Všechno probíhalo opravdu velmi přirozeně.“ O debatě studentů s princem dobře věděla rovněž brněnská média a o diskutéry se podle toho patřičně zajímala. Ačkoliv na dotazy novinářů byla Olga Bohuslavová z doby, kdy se zúčastnila expedice na Antarktidu, zvyklá, zájem žurnalistů o ni i její výstup ji přece jen zaskočil. Že by ovšem najednou získala pocit vlastní výjimečnosti, o tom se mluvit nedá. „Zkrátka jsem se dostala ve správný čas na správné místo,“ říká studentka přírodovědecké fakulty, ale hned dodává, že si takové příležitosti opravdu váží: „Setkání s princem bylo velkým zážitkem.“ 7 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Skládám a točím hudbu už hlavně pro sebe Miloš Štědroň je jedním z předních českých hudebních skladatelů. Hudba z jeho zřejmě neslavnějšího díla, muzikálu Balada pro banditu, už stačila zlidovět. Štědroň je ale také autorem hudby k řadě známých divadelních inscenací i k filmům. Ve světě vědy patří mezi respektované autority především pokud jde o Leoše Janáčka a hudbu 20. století. Nejen o ní přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kterou také na začátku 60. let absolvoval. Jaký je váš vztah k Masarykově univerzitě? Vždycky jsem měl velkou úctu před univerzitami. Kdykoliv uslyším promoční floskuli, kterou znám nejen z vlastní promoce, ale později jsem ji i mnohokrát říkal jako promotor, tak mám velmi povznášející pocit. Je to totiž něco velmi starobylého, snad už z 11. století, a přitom se to dochovalo v původní podobě a pořád to má svůj smysl. Vůbec myšlenka univerzit a jejich historie mě uchvacuje, protože jsou to místa, kde se doslova rodila vzdělanost a věda a tedy i celá kultura, jak v ní dnes žijeme. Na filozofickou fakultu jste jako student prvního ročníku přišel už v roce 1959. Jak to tam tehdy vypadalo? Bylo tehdy zrovna po veliké kádrové prověrce. Ale při zpětném pohledu mě vždycky velmi udivovalo, že jsem na ničem nezaznamenal, že by do zdejšího akademického prostředí proniklo stádní myšlení tak typické pro onu dobu. Univerzita byla zvláštní oáza, kde přece jen zůstalo něco z těch starých prvorepublikových časů. Nikdy se třeba neoslovovalo „soudruhu“. Kdyby někdo takovému slavnému profesoru Rackovi řekl „soudruhu profesore“, způsobil by ohromné faux pas. Někdy tedy bylo až dojemné vidět, jak na fakultu přišli ti nejtvrdší kádrováci a pak pod vlivem zdejší atmosféry zase zlidštěli. Jak vzpomínáte na své studijní začátky? První ročník na mě působil asi tak jako na vojně přijímač. Setkali jsme se s pedagogy, kteří byli svými vnějšími projevy stejní jako ti středoškolští a kontrolovali nám například, jestli si píšeme do linkovaných sešitů. Pak jsme ale přišli k profesoru Rackovi, který nám přivodil téměř šok. Choval se k nám totiž, jako bychom byli jeho mladší kolegové. Pamatuji si, že když řekl nějaké 17leté dívence: „Paní kolegyně, co o tomto problému soudíte?“, tak na něj jen vytřeštila oči a nebyla vůbec schopná slova. Takové vědecké autority vás skutečně braly za partnery? To víte, že to byl do jisté míry rituál a hra, ale my měli krásný pocit z toho, že s námi někdo takovým způsobem jednal. Racek neustále zdůrazňoval, že jsme na vědecké půdě a že se podle toho musíme chovat. Bylo to samozřejmě imaginární, protože když někdo ze Strany houkl, bylo po veškeré vědecké půdě. Ale člověk časem pronikl do toho, co je předstírané a co je pravé, a zjistil, ke komu chodit na ty skvělé přednášky, které nám po všech stránkách daly do života tolik, že si je častokrát pamatuji dodnes. Hlavně se mi líbilo, že nás studentů bylo na všechny ty skvělé profesory poměrně málo a že se ten, kdo četl a zajímal se, mohl velmi záhy stát jejich skutečným partnerem. Jak se to na fakultě do dnešních dnů změnilo? Filozofická fakulta se ohromně zvětšila a diverzifikovala. Má to svá pozitiva i negativa. V tom, co budu říkat, je ale potřeba brát mě trochu s rezervou, protože každý máme sklon vidět minulost jako idylu. Nicméně na běžném oboru bylo v době mých studií maximálně pár desítek studentů, dnes jsou to stovky. V dnešní době je na rozdíl od toho, co já pamatuji, přirozené, že vedle sebe sedí studenti, o kterých pochybujeme, že umí pravopis, a pak ti, kteří se velmi rychle dostávají na mezinárodní úroveň. Mám 8 ROČNÍK 2010/2011 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ takže na tom budeme pracovat rovným dílem. Snažíme se vymyslet, jak tam dostat folklórní rovinu. I proto ta četba Jeníka z Bratřic. Zřejmě to uděláme tak, že oba složíme skoro celý muzikál a pak to dáme nějak dohromady. Už se mi osvědčilo, že je dobré někdy ze dvou pěkných skladeb udělat jednu ještě lepší. Skládáte hodně pro divadla a tak říkajíc na zakázku? Píšu a natáčím si teď už hlavně věci sám pro sebe a moc se neobtěžuju přemýšlením nad tím, jestli to někdy prodám nebo jestli to bude chtít někdo hrát v nějakém rádiu. Prostě si sám zaplatím pár hudebníků, koupím si zvukovou stopu od rozhlasu, domluvím se s kamarádem výtvarníkem na obálce a vydám si cédéčko. Mám takových desek už ke dvaceti. Rozdám to po pak kamarádech, takže o tom nikdo moc neví, ale dělám si tím prostě radost. Může skladatel relaxačně poslouchat cizí hudbu? Dokáže si to užít? Tendence k analýze se vám do toho vždycky trochu motá, ale čím lepší hudba, tím méně se k tomu člověk staví jako analytik, protože ho to prostě uchvátí. A že se dnes opravdu dělají úžasné věci. Člověka až zaráží, jací géniové kolem nás všude jsou. Přitom je skvělé, že když se pak kolikrát s takovými lidmi potkáte, zjistíte, jak jsou to vlastně skromní lidé, kteří nemají potřebu kolem sebe vytvářet nějakou aureolu. Co vás v poslední době zaujalo? ale trochu strach, co s touto diverzitou případně udělá zavedení školného. Doufám ale, že se k tomu stát a také univerzita, jejíž povinností podle mě je hledět i na tuto sociální stránku věci, postaví rozumně. Jste odpůrcem školného? Měl jsem vždycky velkou hrůzu z toho, aby vznikla skupina lidí, kteří jsou jakkoliv jinak než intelektuálně limitovaní v přístupu ke vzdělání. Proto jsem nikdy nepodporoval školné, i když jsem si vědom, že v kontextu současného společenského vývoje se tomu asi vyhnout nemůžeme. Od příjmů takového typu se bude čím dál tím víc odvíjet úroveň univerzit, protože od státu už asi nikdy nedostanou tolik peněz, kolik by potřebovaly na adekvátní rozvoj. Nakonec byste se tedy ke školnému připojil? Můj problém zřejmě je, že jsem se vždycky až moc zajímal o to, za jakých okolností lidé kolem mě studují a jak a čím se přiživují. Vím tedy, že to mnozí mají těžké. Při současném vývoji společnosti, kdy to vypadá, že průměrná česká rodina bude tvořená jednou samoživitelkou s dětmi, si školné nějak nedovedu představit. www.absolventi.muni.cz Teď právě pracujete na novém muzikálu s Milanem Uhdem. O čem to bude? Rozhodli jsme se, že pro Městské divadlo v Brně napíšeme muzikálovou verzi Divé Báry. Čtu teď kvůli tomu úžasnou knihu Písně krátké lidu českého obecného od Jana Jeníka z Bratřic, abych nasál atmosféru české vesnice kolem roku 1810. Ta kniha pro nás byl obrovský objev, protože jsme měli za to, že česká vesnice byla hrozně prudérní. Z četby dobových písní ale člověk vidí, že to všechno bylo předstírané a že jakmile všechna vrchnost a církev odešla, tak ta úžasná prostota a nízkost mezi lidmi propukla naprosto divoce a nevázaně. Libreto tedy připravuje Milan Uhde a vy pracujete na hudbě sám? Přizval jsem tentokrát ještě jednoho skladatele, Leoše Kubu, který už v Městském divadle aranžoval dva moje muzikály. Skvěle jsme si sedli, Mám teď skvělý zážitek z poslechu Stinga a jeho nahrávky s loutnistou Edinem Karamazovem, v níž ztvárňují sklady skladatele Johna Dowlanda, který žil okolo roku 1600. Fascinuje mě, jak taková popová hvězda první velikosti pokorně ztvárňuje tyto loutnové písně. Přitom ale Sting zůstává hlasem pořád svůj, nesnaží se o žádnou persifláž, aby napodobil tehdejší formu. Kladu si otázku, kdo z českých popmanů by byl něčeho takového schopen – tedy, že by třeba vkusně nazpíval něco od Michny nebo Kadlinského. Snad jedině Karel Gott ve svých nejlepších letech. Rozhovor vedeme v pauze při vašem nahrávání v rádiu. Odpočíváte vůbec někdy? Mě baví odpočívat při práci. Dřív jsem jezdíval odpočívat na naši chatu na Vysočinu, ale už jsme to nestíhali. Na takové zahradě vám pořád roste tráva a kopřivy a musíte to sekat. To byla otrava. Tady v Brně je pohoda. Mám na starosti psa, fenku, která teď nedávno měla štěňátka, a chodím s ní občas ven nebo jsem s ní v létě na zahrádce. A u toho právě pracuju. Když je hezky, tak sedím venku u notebooku nebo u klavíru a opaluju se a pak si vždycky skočím na chvíli na koupaliště trochu se namočit. Takhle mi to naprosto vyhovuje. Text: David Povolný • Foto: archiv M. Štědroně 9 VAŠE ALMA MATER Univerzitní prostředí zdobí moderní umění c Busta prof. Edwarda Babáka v bohunickém kampusu e Sousoší Osvícení a Silná Barva od Lukaše Rittsteina v novém kampusu V posledních dvou desetiletích, která uplynula od pádu totalitního režimu, prošla univerzita celou řadou velkých změn. Na první pohled jsou vždy vidět především rekonstrukce a stavby, spolu s nimi ale začalo prostory pro akademické bádání a výuku doplňovat i umění – zejména plastiky. Sochy se objevily nejdříve v historických budovách univerzity v centru Brna, úplně nová umělecká díla teď ovšem doplnila i kampus v Bohunicích. Všechno to začalo na počátku devadesátých let minulého století, kdy Masarykova 10 univerzita převzala zpět do své správy budovu právnické fakulty na ulici Veveří. Do atria byla tehdy osazena socha Zákoník od Vladimíra Preclíka. Plastika původně vznikla v roce 1970 pro budovu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky v Praze, byla však komunisty odmítnuta. Své místo symbolicky našla až v roce 1994 na právnické fakultě. Od té doby moderní umění postupně doplňuje prostory všech fakult univerzity. Mezi mnoha jinými například nádvoří lékařské fakulty ozdobila v roce 2000 socha Vlny od Lukáše Rittsteina, tehdy nadějného výtvarníka, který neměl ani třicet let, dnes jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů. Na nádvoří fakulty informatiky vyrostla v roce 1999 pozoruhodná socha Karla Nepraše, v botanické zahradě přírodovědecké fakulty zase bylo odhaleno v roce 2003 Kroužkování Maria Kotrby a třeba travnatý dvorek filozofické fakulty ozdobila v roce 2002 plastika Kmen od Michala Gabriela. ROČNÍK 2010/2011 VAŠE ALMA MATER f Socha od Karla Nepraše Bez názvu zdobí nádvoří fakulty informatiky ff Poslední dokončená plastika Vladimíra Preclíka: Rozkvět vzdělanosti d Plastika nazvaná Dvojice od Mariuse Kotrby na přírodovědecké fakultě Sochy pro kampus Zcela novou etapu pak představuje vznik kampusu a v souvislosti s ním pokračující snaha univerzity podílet se nejen na rozvoji vzdělanosti, ale také na kulturním životě ve svém regionu. První plastikou, která ozdobila exteriéry kampusu, byla snad i proto plastika od Vladimíra Preclíka nazvaná Rozkvět vzdělanosti. Jde o bronzovou verzi jeho plastiky z 60. let minulého století. Socha pro kampus byla vůbec posledním Preclíkovým dílem, které dokončil. Jejího odhalení v kampusu v květnu 2008 už se autor nedožil. Vůbec první plastiky, které se objevily v kampusu, ale představují dvě bronzové sochy nazvané O Marii a O Evě. Vytvořil je Olbram Zoubek, jeden z nejvýznačnějších českých sochařů současnosti. Nacházejí se v atriu Anatomického ústavu Lékařské fakulty MU a jde o autorův dar symbolicky vzdávající hold těm, kteří i po smrti slouží živým. V roce 2009 přibyla na vnější prostranství kampusu bronzová plastika Rovnováha z dílny slovenského sochaře Jozefa Jankoviče. www.absolventi.muni.cz Další umělecké dílo pak bylo umístěno dovnitř kampusu do vstupní haly zadního vchodu. Sochu vytvořil český výtvarník Dalibor Chatrný a nazval ji Hnízdo. Úplnou novinkou v univerzitním kampusu je reliéfní plastika německého sochaře Otto Herberta Hajeka, která je umístěna za hlavním vstupním pavilonem. Sochu dlouhodobě zapůjčilo družební město Stuttgart. Do exteriérů kampusu v blízkosti knihovny byla také nedávno v souvislosti se slavnostním otevřením univerzitního městečka začleněna další díla současných českých výtvarníků. Milovníci umění ocení sousoší Osvícení a Silná Barva od Lukáše Rittsteina. Originálním optickým klamem pak upoutává pozornost socha Doteky a distance od Aleše Veselého. A bez umění nezůstala ani fakulta sportovních studií – u jejích nových pavilonů a sportovišť na severní straně kampusu je umístěna plastika Stébla od Pavla Tasovského. c Socha využívající zrcadlového efektu od Aleše Veselého dostala jméno Doteky a distance ce Na nádvoří filozofické fakulty je umístěná plastika Kmen od Michala Gabriela cee Jedna z prvních porevolučních soch na univerzitě – Zákoník od Vladimíra Preclíka d Bronzová plastika Rovnováha od Jozefa Jankoviče Text: David Povolný Foto: Irena Armutidisová, David Povolný a Tomáš Muška 11 POHLED DO MINULOSTI Z velkých plánů zůstala jen právnická fakulta Možná jste také přijeli po letech do města svých vysokoškolských studií a najednou vám přišlo, že je spousta věcí jinak. Kde stály domy, tam je najednou prázdno. A kde bylo prázdno, najednou bydlí několik rodin. Brno se mění, ale přitom platí, že změnit se mohlo i víc – kdyby se například uskutečnila myšlenka univerzitního kampusu v centru města kolem dnešní budovy právnické fakulty na Veveří. Právě ta nakonec zůstala jedinou stavbou, která se vybudovala. Studenti i pedagogové Masarykovy univerzity od založení školy bojovali s jedním velkým problémem: nedostatkem místa. Mačkali se studenti na hodinách i pedagogové v kancelářích. Velká část ústavů sídlila jen v provizoriu. Největší potíže měla v tomto ohledu lékařská fakulta, která neměla kam umístit kliniky a scházely jí také prostory pro teoretické ústavy. 12 Proto se právě její vedení zasazovalo o vznik zcela nového univerzitního areálu. Volilo se mezi několika lokalitami a v červnu roku 1922 se výběr ustálil na Kraví hoře a Žlutém kopci. „Podle uzavřené dohody měla být výstavba soustředěna do dvou vzájemně propojených lokalit – svahu Kraví hory a na pozemky poblíž české techniky mezi ulicemi Veveří a Kounicova, kde mělo vzniknout Akademické náměstí,“ přibližuje publikace Masarykova univerzita: založení, stavební vývoj, insignie. Hned, jakmile příslušní lidé na úřadech dohodu schválili, rozběhly se architektonické soutěže a vykupování pozemků. V květnu roku 1925 začala dílčí soutěž na řešení Akademického náměstí. „Podle propozic jej měly tvořit na severovýchodě budovy ústředních úřadů univerzity, filozofické a právnické fakulty a centrální knihovny. Jihozápad měla ohraničovat přírodovědecká fakulta a vstup na Kraví horu,“ popisuje historická publikace. Realizaci plánu dostal nakonec za úkol pražský architekt Alois Dryák. Jako první stála právnická fakulta, přednášet se zde začalo v lednu roku 1932. Hned po právnické fakultě se mělo začít pracovat na filozofické, ale stroje se půdy už nedotkly. Mohla za to především hospodářská krize, jejíž důsledky už v Československu pociťovala většina obyvatel. V takové době si nemohl stát nový kampus dovolit. Nápad však nezapadnul. V pozdějších letech se myšlenka univerzitního areálu několikrát znovu vynořila a svého zhmotnění se dočkala v podobě univerzitního kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích. Text: Martina Fojtů Foto: archiv MU ROČNÍK 2010/2011 POHLED DO MINULOSTI Lukáš Fasora a Jiří Hanuš Masarykova univerzita v Brně. Příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě. c Brněnská univerzita byla zřízena 28. 1. 1919 jedním z prvních zákonů, který v čerstvě samostatném Československu prošel legislativním procesem. Rektorské žezlo podle návrhu Václava Rady a Ladislava Bartoníčka z roku 1938 c Položení základního kamene k budově Právnické fakulty MU za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka, rok 1928 c Kdyby se plány uskutečnily, vypadalo by prostranství kolem právnické fakulty zcela jinak. Vedle ní měl stát Rektorát Masarykovy univerzity a filozofická fakulta c Jeden z návrhů nového kampusu v Brně-Bohunicích www.absolventi.muni.cz Kniha si klade dva významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání. Chce proto oslovit široký okruh čtenářů a připomenout jim u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky dějin univerzity. Autorům, vědeckým pracovníkům Historického ústavu Filozofické fakulty MU, však jde také o příspěvek do vědecké diskuse: kladou si otázku o postavení univerzity ve společnosti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi dramatických a totalitními ideologiemi silně poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století. Jejich snahou je neulpět v minulosti a zároveň ji ani nepřikrašlovat, obcházet nebo zapírat. Navíc se jim podařilo udržet vysokou literární úroveň textu a některé kapitoly lze číst doslova „jedním dechem“. Text knihy doprovází téměř 250 historických i soudobých fotografií. Přílohy obsahují chronologický přehled událostí, seznam rektorů a nositelů čestných doktorátů Masarykovy univerzity. Vydalo Nakladatelství Masarykovy univerzity v roce 2009. Rozsah 272 stran, formát 26 × 21 cm, pevná vazba s přebalem. OBJEDNÁVKY PŘIJÍMÁ: Nakladatelství MU, Rybkova 19, 602 00 Brno, [email protected]. Prodejní cena je 479 Kč, pro studenty, zaměstnance a absolventy Masarykovy univerzity 290 Kč. 13 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ V Zimbabwe je o vzdělání obrovský zájem Jak daleko je z brněnské biochemické laboratoře na africké velvyslanectví? Možná budete překvapeni, ale mají k sobě blíž, než se zdá. Diplomat potřebuje ke své práci kritické myšlení podobně jako vědec a principy přirozených zákonitostí lze aplikovat na působení mezi molekulami stejně dobře jako na vztahy mezi lidmi. Potvrzuje to i Luděk Zahradníček, absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který druhým rokem vede zastupitelský úřad České republiky v Zimbabwe. V Zimbabwe pracujete jako chargé d´affaires. Na začátek by možná neškodilo malé vyjasnění pojmů – jaký je vlastně rozdíl mezi prací velvyslance, vyslance a chargé d´affaires? Velvyslanec je člověk, který předal pověřovací listiny hlavě přijímacího státu. V mém případě by to znamenalo předání listiny mezi Evropany nepříliš populárnímu prezidentu Mugabemu, a tudíž se v Praze rozhodlo, že tam pověřovací listiny předávat nebudeme. Já v Zimbabwe působím jako chargé d´affaires, což znamená, že jsem pověřen vedením českého zastupitelského úřadu. Označení vyslanec se dnes prakticky nepoužívá, to byla diplomatická hodnost v historických dobách, tak před padesáti, sto lety. Jak se z vás stal diplomat? Nejprve jsem se dlouhá léta věnoval klinické biochemii v brněnské Fakultní nemocnici u sv. Anny. V roce 1999 jsem přišel na ministerstvo zahraničí, kde jsem měl na starosti kampaň na podporu informovanosti občanů před vstupem do Evropské unie. Později jsem se začal 14 zajímat o možnosti působení v zahraničí a výsledkem bylo, že jsem byl vyslán do Singapuru. V roce 2008 jsem začal díky svému přírodovědeckému vzdělání vykonávat funkci zvláštního velvyslance pro vědu a techniku, což je člověk, který má hodnost velvyslance, ale sídlí doma a pro určitou oblast činnosti je vysílán podle potřeby do jiných zemí. Po několika měsících se náhle vyskytla potřeba obsadit místo v Harare. Neváhal jsem a nelituji. Jaká je v Zimbabwe nyní situace? Zimbabwe je stát chudý, rozvojový, kde společenský režim prezidenta Mugabeho víceméně zkrachoval. Dnes tam funguje tzv. inkluzivní vláda, ve které jsou zástupci bývalé opozice, základní pravomoci má ale fakticky stále strana prezidenta Mugabeho. Dá se říci, že jakkoli situace není příliš uspokojivá, přinejmenším je tam tendence přechodu k demokratickým poměrům. Právě tím je země velice zajímavá – podařilo se vytvořit koaliční vládu bývalé jediné strany a opozice a země pozvolna směřuje k demokracii. Bude samozřejmě záležet na tom, jak dopadnou volby, které se možná uskuteční už v příštím roce, a jestli proběhnou skutečně svobodně a bez násilí. Poslední volby v roce 2008, jejichž výsledek odmítla Evropské unie i řada dalších států uznat, se vyznačovaly značným násilím. To byl také důvod, proč dnešní premiér Tsvangirai, který kandidoval na prezidenta proti Mugabemu, odstoupil, aby se zabránilo ještě většímu krveprolití. Zimbabwe bývalo dříve nazýváno „obilnicí Afriky“, nyní na běžném trhu není k dispozici základní zboží a zemí zmítá hladomor. Tak prezentují Zimbabwe současná média. Je to pravda? V Zimbabwe původně zemědělství rozvinuli bílí farmáři a na africké poměry bylo skutečně na vynikající úrovni. Režim prezidenta Mugabeho jim ale půdu postupně zabavoval a přiděloval ji domorodým obyvatelům, především bývalým vojákům. Tím zemědělství velmi upadlo a část obyvatelstva je nyní odkázána na potravinovou pomoc, kterou poskytuje Evropská unie a Spojené státy. Po zrušení místní měny – zimbawského dolaru, který byl zatížen astronomickou inflací – se v zemi platí ROČNÍK 2010/2011 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ americkými dolary nebo jihoafrickými randy. Zboží je tedy v obchodech dostatek, lidé bez příjmů si je však nemohou koupit. Setkal jste se vy osobně s prezidentem Mugabem? Osobně ne, ale viděl jsem ho mnohokrát při různých příležitostech, je to muž velmi inteligentní a svěží, přestože má 86 let. Bohužel o jeho výrocích a činech už se to říci nedá. Osvobození je pro něho něco jako rasismus naruby – za všechno špatné můžou bílí. Ovšem, při vší úctě k rovnosti ras, původní obyvatelstvo žilo až do konce 19. století v primitivních podmínkách. Teprve kolonizátoři vybudovali závlahy, silnice, zavedli moderní formy zemědělství, organizaci státní správy, písmo a tak dále. Je třeba si uvědomit, že v roce 1890, kdy začala kolonizace tehdejší Jižní Rhodesie, neznali místní obyvatelé nejen písmo, ale například ani kolo. Dopravním prostředkem byly jakési sáně, které se vlekly po zemi, ještě tu a tam jsou někde vidět. Civilizační skok byl ohromný a představy, že obyvatelé mohli zůstat tam, kde byli, jsou naivní – žijeme v 21. století. stravou obyvatelstva je však velmi hutná kukuřičná kaše. Jak široká je působnost českého velvyslanectví v Harare? Pokrýváme ještě Zambii, Malawi a Mosambik. V Zambii máme řadu malých lokálních projektů, které se věnují rozvoji školství a péči o sirotky. V západní provincii Zambie vznikla za české peníze škola pro porodní asistentky. V provincii je velká novorozenecká úmrtnost a její velká část je skoro půl roku zaplavena řekou Zambezi, takže osady na opačném břehu od nemocnice jsou prakticky nedostupné. Vyškolené porodní asistentky tedy mohou působit přímo v zaplavené oblasti, aby děti, které se tam narodí, měly šanci přežít. Jezdíte občas i do těchto sousedních zemí, nebo úřadujete „na dálku“ z Harare? Já i moje zástupkyně Zuzana Beranová objíždíme několikrát do roka české projekty, kontrolujeme jejich průběh a způsob hospodaření. Jedním z mých nejhlubších zážitků bylo, když jsem přijel do vesnice v západní provincii Za- Co vás po příjezdu do Zimbabwe nejvíc překvapilo? Nejspíš asi prolínání moderní doby a starých tradic. Afričané například věří, že když mají k dispozici něco, co pochází z vašeho těla, mají na vás určitý vliv. Výsledkem toho je, že když jdete ke kadeřníkovi a ustřihnou vám tam vlasy, tak vám je dají s sebou do sáčku, aby nikdo nemohl zneužít působení na vaši osobnost. Jinak je Zimbabwe na africké poměry zajímavé tím, že se z jednoho konce na druhý můžete pohybovat po asfaltových silnicích, což jinde běžné není. V obchodech můžete koupit evropské zboží, usadilo se tam například hodně Řeků, kteří vyrábějí dobré sýry. Základní www.absolventi.muni.cz Jak vypadá takový běžný den velvyslance, zahrnuje víc administrativy nebo společenských setkání? Jedna ze základních rolí zastupitelského úřadu je podávat informace o dění ve státě. Znamená to tedy sledování novin, setkávání se zástupci různých skupin a podobně. Hodně času zabere příprava dokumentů pro Evropskou unii. Staráme se o naše projekty, připravujeme kulturní akce, v rámci každoročního festivalu HIFA jsme například inscenovali představení Václava Havla Protest, které mělo ohromný ohlas. Převažuje tedy administrativa, na druhou stranu společenská část je také velmi důležitá, protože přicházíte do kontaktu s kolegy z jiných ambasád a zástupci různých skupin zimbabwské společnosti, s nimiž si můžete vyměnit cenné informace a zkušenosti. V neformálním prostředí jsou lidé obyčejně hodně sdílní. Jaké předpoklady by měl člověk splňovat, když se chce stát velvyslancem? Vy si tedy nemyslíte, že jsme měli ponechat tyto národy jejich přirozenému způsobu života? To je dnes možné v naprosto izolovaných případech někde na Nové Guineji. Ostatní už přišli do styku s civilizací a civilizační vymoženosti chtějí. Někdy ovšem nechápou, že to vyžaduje určité úsilí a práci. Civilizace přinesla dobro, ale také odpovědnost. A to je, myslím, celoafrický problém. Letos uplynulo 50 let od velké vlny samostatnosti mnoha afrických států, a když se na ně podíváte, vidíte, že situace tam není dobrá a životní úroveň je velmi nízká. Vůdcové se to velmi často snaží svádět na bílé kolonizátory – na druhé straně v těchto zemích vznikla černá elita, která vykořisťuje masu domorodých obyvatel stejným způsobem, jak to dříve činili bílí. Dokonce jsem četl takový bonmot: pomoc rozvojovému světu je, když chudí bohatých států pomáhají bohatým chudých států. Rozvojová pomoc bohužel často plyne do kapes lidem, kterým není určena. z nichž někteří prchali před Hitlerem; už ale ani neumějí česky, jsou to staří lidé. Baťovská tradice je tam nicméně stále veliká, Baťa jsou nejběžnější boty, které tam uvidíte. Civilizace přinesla dobro, ale také odpovědnost. mbie, kde jsme za české peníze vyvrtali dva vrty na vodu – jejich první vlastní zdroje nezávadné pitné vody. Celá vesnice se shromáždila, tančila, zpívala, bylo to velmi dojemné. V Zimbabwe jsme nedávno postavili v jedné škole zdi dvou tříd a shromážděné děti zpívaly v místním ndebelském jazyce „Děkujeme České republice“. Tehdy má člověk pocit, že dělá něco, co má smysl. Jaký vztah mají místní lidé ke vzdělání? Mají o něj obrovský zájem – v tomto je Zimbabwe specifická africká země, podle oficiálních údajů je tam gramotnost 92 procent, což je na africké poměry vynikající číslo, více z celé Afriky má jenom Tunisko. I ti nejchudší se snaží svoje děti posílat do školy. Mají to samozřejmě velmi těžké, například učebnici má většinou jen učitel. Žijí v Zimbabwe kromě vás ještě nějací další čeští občané? V roce 1939 založila společnost Baťa ve městě Gweru svoji továrnu, která dodnes existuje. Tam žije několik potomků českých inženýrů, Pro diplomacii se požaduje vysokoškolské vzdělání jakéhokoli směru. Potřebujete mít široký rozhled, přicházíte do styku s různými projekty týkajícími se zemědělství, průmyslu a podobně, takže všeobecná kvalifikace v podobě vysoké školy je podmínkou. Potom je potřeba propracovat se systémem na ministerstvu zahraničí a absolvovat jeden rok studia na diplomatické akademii. Nejdůležitější ze všeho je ale mít „common sense“ – rozhled po světě, schopnost jednat s lidmi, důležitá je samozřejmě znalost alespoň dvou světových jazyků. Na Masarykově univerzitě jste studoval biochemii. Využíváte nějakým způsobem i dnes při své práci poznatky ze studií? Vzdáleně ano. Mě ten obor naučil kritickému myšlení, tomu, že existují příčiny různých jevů a důsledky jevů, že věci se řídí i ve vztazích mezi lidmi určitými zákonitostmi a že si nelze vymýšlet, cokoli vás napadne. Tedy taková ta odborná disciplína, kterou nám na biochemii vtloukali do hlavy, se mi dnes hodí velice dobře. Co máte v plánu na zbývající dobu svého působení v Harare? Jelikož se v rámci úsporných opatření české vlády snižuje i rozpočet ministerstva zahraničí, oblíbenou metodou, jak ušetřit, je zavřít nějaké velvyslanectví, což nyní hrozí i nám. Moje plány se tedy budou odvíjet podle aktuální situace. Těším se také na návrat do Brna, to je stále můj domov a velice rád se budu účastnit podobných akcí, jako byl loňský sraz absolventů, na který jsem bohužel nemohl přijet. Text: Kamila Kvapilová • Foto: archiv L. Zahradníčka 15 O VÁS / PRO VÁS Masarykova univerzita získala evropské osvědčení na kreditní systém studia Masarykova univerzita letos jako jediná česká vysoká škola obdržela tzv. certifikát ECTS Label. Osvědčení uděluje Evropská komise za správné zavedení kreditového systému ve všech bakalářských a magisterských programech. Získaní certifikátu je přínosem pro české i zahraniční studenty, protože dává jistotu vzájemného uznání absolvovaných předmětů. Jedním z hlavních kritérií pro získání certifikátu je to, že univerzita nabídne zahraničním studentům všechny podstatné informace o studiu a instituci v angličtině. Masarykova univerzita proto vytvořila speciální webovou aplikaci, kde jsou uvedeny informace v požadované struktuře, která je stejná na všech vysokých školách, jež ECTS Label získaly. Další podmínkou zisku certifikátu je sjednocení všech dokumentů potřebných pro uznávání předmětů přijíždějícím i vyjíždějícím studentům. Nastavení těchto mechanismů je klíčové pro to, aby v Evropě fungovala mobilita studentů, o kterou Evropský systém pro převod a akumulaci kreditů (ECTS) usiluje. Z celkového počtu 15 přijatých žádostí z celé Evropské unie letos Evropská komise udělila certifikát ECTS Label pouze pěti vysokým školám. Mezi úspěšnými byla z českých vysokých škol pouze Masarykova univerzita. Certifikát bude platný až do roku 2013. Ocenění převzali představitelé univerzity 5. října 2010 na ceremoniálu v belgických Antverpách. ECTS představuje systém hodnocení vysokoškolského studia, který v rámci evropské integrace zavedla tzv. Boloňská dohoda z roku 1999. Jeho cílem je ujednotit vysokoškolský systém v Evropské unii tak, aby byl prostupný a srovnatelný. V systému ECTS studenti získávají za splněné předměty tzv. kredity. Pro úspěšné dokončení každého semestru a také celého studia musejí dosáhnout jejich předem stanoveného počtu. Zůstaňte v kontaktu Ať už máte čerstvě po promoci, nebo se za vámi brány univerzity zavřely již před mnoha lety – všichni se můžete znovu spojit se svou univerzitou, a to hned několika způsoby. Tak, jako se pravidelně scházíte se svými přáteli, i Masarykova univerzita vám po skončení studií nabízí celoživotní přátelství. automaticky. Přístupové heslo do ISu vám zůstává i po skončení studia, stejně jako e-mailová schránka. Jen si nezapomeňte nastavit přeposílání pošty na svou aktuální e-mailovou adresu. Pokud jste heslo zapomněli nebo přístup do ISu nemáte, můžete se zaregistrovat na adrese is.muni.cz/absolventi. www.absolventi.muni.cz Základem jsou webové stránky pro absolventy Masarykovy univerzity. Najdete zde aktuální informace a archiv dosud vydaných materiálů pro absolventy. Nechybí možnost zanechat vzkaz pro své spolužáky nebo se podívat na fotografie z akcí. Prostřednictvím těchto stránek nám také na sebe můžete poskytnout kontakt, abychom o sobě vzájemně věděli. Klikněte na odkaz „Dejte o sobě vědět“, případně jej pošlete svým přátelům a známým, kteří také studovali na Masarykově univerzitě. Absolventům, kteří nám sdělí svoje aktuální kontaktní údaje, posíláme několikrát ročně elektronický zpravodaj a jednou za rok do jejich poštovních schránek časopis Absolvent. I vy tak můžete získat přehled o tom, co se právě na alma mater děje, čím žije, přečíst si rozhovory s lidmi, pro něž bylo studium na brněnské univerzitě základem úspěšné profesní dráhy. Facebook Přidejte se k více než 450 fanouškům stránky Absolventi Masarykovy univerzity a sledujte, co se na MU právě děje. Na Facebooku existuje také skupina Absolventi Masarykovy univerzity v Bruselu, která sdružuje bývalé studenty MU pracující pro Evropskou unii. Absolventská síť Aplikace pro absolventy v Informačním systému Masarykovy univerzity je obdobou oblíbených sociálních sítí. Jejím prostřednictvím se můžete spojit s bývalými spolužáky, vzájemně se setkávat v prostředí internetu, sdílet fotografie nebo plánovat srazy. Pokud jste studovali za doby existence Informačního systému MU, aplikaci máte nastavenou Kurzy celoživotního vzdělávání pro absolventy Masarykova univerzita nabízí svým absolventům možnost přihlásit se do vybraných kurzů celoživotního vzdělávání za výhodnější cenu. Kurzy zveřejňuje v Obchodním centru MU na stránce obchod.muni.cz. Do systému slev se pravidelně zapojuje fakulta sociálních studií a ekonomicko-správní fakulta, postupně se přidaly také fakulta informatiky a filozofická fakulta. Informaci o aktuálně vypsaných kurzech sledujte vždy na začátku semestru na webových stránkách www.absolventi.muni.cz. Text: Kamila Kvapilová Text: redakce 16 ROČNÍK 2010/2011 O VÁS / PRO VÁS Zajímavosti z Absolventské sítě 30 846 z vás je s Masarykovou univerzitou v kontaktu, přihlásilo se do Absolventské sítě nebo aktivně využívá přístup do Informačního systému MU i po skončení studia. » V Absolventské síti je trvale registrováno 18 395 žen a 12 451 mužů. » Průměrný věk absolventa, který komunikuje s univerzitou, je 32 let. » Průměrný věk absolventů, kteří studovali ještě před vznikem Informačního systému MU a až dodatečně prošli registrací do Absolventské sítě, je 46 let. www.absolventi.muni.cz » S univerzitou udržují kontakt i ab- solventi žijící v zahraničí. Hlásí se k nám celkem ze 47 států – kromě evropských států a USA je mezi nimi například Brazílie, Mexiko, Kostarika, Botswana, Nigérie, Indie, Malajsie, Nepál nebo Nový Zéland. Rozdělení podle fakult: Filozofická fakulta . . . . . . . . . 8384 Přírodovědecká fakulta. . . . . . 7659 Pedagogická fakulta. . . . . . . . 6053 Právnická fakulta . . . . . . . . . . 4404 Ekonomicko-správní fakulta . . 3871 Fakulta sociálních studií . . . . . 3603 Fakulta informatiky . . . . . . . . 3006 Lékařská fakulta . . . . . . . . . . . 2890 Fakulta sportovních studií. . . . 1221 Farmaceutická fakulta . . . . . . . . 17 Pozn.: Farmaceutická fakulta byla součástí Masarykovy univerzity krátce na přelomu 50. a 60. let minulého století. 17 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Každá úspěšná země potřebuje spolupráci vysokých škol s průmyslem Jako čerstvá absolventka přírodovědecké fakulty odešla Mirka Mikes-Lindbäck v roce 1968 do Švédska. Ve firmě, která ji jako mladou fyzičku z okupovaného Československa přijala a kde pak zůstala více než 40 let, se věnovala také spolupráci s vysokými školami, později i na úrovni EU. „Spolupráce s vysokými školami je čím dál důležitější, navíc vás opravdu obohatí. Měla jsem štěstí, že jsem vždy pracovala na pomezí mezi vývojem a výzkumem, v úzké spolupráci s vysokými školami, “ říká hrdá nositelka dvou čestných doktorátů ze švédských univerzit Mirka Mikes-Lindbäck. A co může taková spolupráce s firmou přinést vysoké škole? Ve světovém gigantu, firmě ABB, jste na vývoji spolupracovala s univerzitami. Jak by měla taková kvalitní spolupráce vypadat? Ke koordinaci spolupráce firmy ABB s vysokými školami jste se dostala ke konci své kariéry. Co tomu předcházelo? Nejzdařilejší spolupráce je taková, která vede k tomu, že 1 a 1 jsou 3 – myslím tím to, že každý partner získá víc, než čeho by dosáhl jen sám. Můžete začít ze které strany chcete, z výzkumné nebo průmyslové, oběma stranám přináší něco pozitivního. 18 Co konkrétně? Výzkumné oddělení ve firmě musí spolupracovat s vysokými školami, aby se do produktu dostaly co nejnovější výsledky výzkumu a nejnovější technologie, jejichž základy pocházejí často z vysokých škol. V době, kdy se životnost výrobků neustále zkracuje a konkurence na trhu je obrovská, se tak spolupráce mezi vysokými školami a průmyslem ukazuje jako čím dál důležitější. Průmysl může pomoci s vyhodnocením možností komercializace různých výzkumných projektů a směrů. Nesmí to ovšem dojít tak daleko, aby vysoké školy nemohly pracovat na základním vývoji nebo se uvázaly jen na jednu firmu. Pro každou zemi je důležité najít rovnováhu tak, aby všechny oblasti výzkumu – základní i aplikovaný – měly proporcionálně vyvážené prostředky a odpovídaly potřebám dané země či strategickým výzkumným směrům v rámci EU nebo pak požadavkům celosvětové vědecké spolupráce. Začínala jsem ve vývojovém oddělení fyziky v Centrálních laboratořích firmy. Po roce jsem přešla do nově založeného závodu polovodičů. Po 10 letech jsem se stala vedoucí oddělení vývoje polovodičů s patnácti spolupracovníky. Vyvíjeli jsme různé druhy polovodičů, například pro regulaci elektrických zařízení ROČNÍK 2010/2011 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ f Mirka Mikes-Lindbäck na návštěvě své alma mater v dolech, ocelárnách, na řízení chodu vlaků nebo na převod stejnosměrného proudu na velké vzdálenosti, takzvané HVDC systémy. V té době se technologie polovodičů velmi rychle vyvíjela. V oblasti HVDC technologie se firma ASEA, dnes ABB, stala například největším výrobcem na světě. Do Švédska jste odešla kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jak vás tehdy, v roce 1968, Švédsko přijalo? Švédové jsou mírumilovný národ, válku přímo nezažili od roku 1809 a okupace Československa je šokovala. Sympatizovali s námi a vlídně přijímali všechny Čechy, kteří tam přišli. Přijela jsem tehdy do přijímacího tábora pro české emigranty nedaleko Göteborgu a začala se hned učit švédsky. Postupně pak z tábora posílali naše životopisy do různých firem. Bylo těžké najít práci? Měla jsem štěstí. V 70. letech byla ve Švédsku vysoká konjunktura a nedostatek techniků, a tak jsem místo získala velmi brzy, po čtyřech měsících. Nastoupila jsem do švédské elektrotechnické firmy ASEA ve městě Västerås nedaleko od Stockholmu. Se 120 tisíci obyvateli, z nichž 12 tisíc pracovalo u firmy ASEA, připomínalo naše Baťovo město Zlín. Firma ASEA se nám postarala o bydlení, přispěla na zařízení, nábytek a noví kolegové pomáhali radami. Nastoupila jste do technické firmy téměř hned po škole, byla jste cizinka a navíc jste začala pracovat v prostředí, kde byli téměř samí muži. Jaké to bylo? Ženy jako techničky ve Švédsku tehdy téměř nepracovaly. Takže v 25 letech jsem byla druhá nejstarší vysokoškolačka ve firmě. V té době navíc ještě hodně žen ve Švédsku, stejně jako obecně v západní Evropě, bylo v domácnosti. Já jsem ale přijela z Československa poměrně hodně emancipovaná. Svoji výjimečnou pozici jsem ale nebrala zvlášť na vědomí, měla jsem plné ruce práce se přizpůsobit, naučit se novou řeč a uplatnit svoje znalosti. Pomohlo vám tehdy i to, co jste se naučila doma na univerzitě? Na technické vzdělání, na to, jak říkám, co jsem si přinesla s sebou v ruksáčku, si nemůžu vůbec stěžovat, bylo srovnatelné s kvalitou vysokých škol ve Švédsku. Možná jsem byla i lépe teoreticky připravena. Výhodou studia přírodovědných oborů bylo a je, že je apolitické. Právě proto jsem šla studovat fyziku. Tatínek mně a mé sestře, která vystudovala chemii, říkal: běž studovat přírodní vědy, dvě www.absolventi.muni.cz strojařinu. Tak aspoň tím jsem přispěla k další generaci techniků, povolání, které má vždy budoucnost. Tatínek mi říkal: běž studovat přírodní vědy, dvě a dvě jsou vždycky čtyři, ať je doba jakákoli. a dvě jsou vždycky čtyři, ať je doba jakákoli. To, co mi chybělo, byly spíš jazykové znalosti – ve škole jsme měli jen češtinu a ruštinu. S ruštinou jste tehdy ve Švédsku asi moc nepochodila. Je pravda, že s češtinou ani s ruštinou se vám svět moc neotevře. Ale když jsem pracovala na své další pozici v ABB, na vývoji paliva pro jaderné elektrárny, a otevřely se v roce 1989 hranice na východ, ruština se mi po 35 letech znovu hodila. Rusko má totiž velmi dobrý jaderný výzkum, takže jsem tam jezdila společně s americkými kolegy z ABB navázat kontakt s ruskými vědci a byla jsem tehdy prakticky jediná, kdo mohl překládat z ruštiny do švédštiny a angličtiny. Dnes se mluví o poklesu zájmu o přírodovědné a technické obory. Vnímáte jej také? Bohužel jde o celoevropský problém, je to tak i ve Švédsku. Obě děti jsem, v duchu tatínkovy rodinné tradice, vedla k technickým směrům. Dcera vystudovala energetiku a syn Ve Švédsku žijete přes 40 let. Co vám život mezi dvěma kulturami dal? Myslím, že mne život se dvěma kulturami a dvěma jazyky opravdu obohatil, mám širší přehled, každé nové setkání s jinou kulturou dělá člověka tolerantnějším a otevřenějším. Cítím se tak dnes spíš jako Evropanka než Češka nebo Švédka. Navíc ve výzkumu nejste nikdy cizí – před půl rokem jsem odešla do penze z ABB Corporate Research, oddělení, ve kterém pracovalo 250 lidí z 25 zemí světa. Mým velkým koníčkem je cestování, ráda poznávám nové země, novou kulturu a nové lidi. Přijela jste na pár týdnů do Brna, kde jste se narodila a kde žije část vaší rodiny. Na co se v Česku nejvíc těšíte? Samozřejmě na rodinu a také na samotné Brno. Ve větších městech to dnes začíná být všude stejné. Když navštívím Prahu, Brusel nebo Curych, chybí mi tam domácí atmosféra, domácí speciality. Ale právě ty vás obohatí. To v Brně zatím ještě pořád nacházím. Navíc všichni mého manžela přijímají velmi vlídně, ani mu nevyčítají dlouhé obléhání Brna Švédy během třicetileté války. Máme oba rádi české pivo, takže se sem rádi vracíme. Brno, Brňáci, Masarykova univerzita a Starobrno budou mít vždy speciální místo v mém srdci (usmívá se). Text: Petra Polčáková Foto: David Povolný, archiv M. Mikes-Lindbäck 19 O VÁS / PRO VÁS Co připravují pro své absolventy fakulty? Právnická fakulta Nejúspěšnější akcí, připravovanou mimo jiné i pro absolventy fakulty, jsou oblíbené právnické plesy. Tradice byla založena již před 38 lety a zatančili jsme si na Stadionu, v Dominiku, v hotelu Voroněž a v posledních letech v prostorách hotelu International. Původně měla akce charakter fakultního plesu a na organizování se podíleli studenti a mladí učitelé fakulty. Poté, co se v devadesátých letech stalo Brno centrem české justice, byl jen krůček k plesu pro širokou právnickou veřejnost. Vedle děkana fakulty se na pozvánce objevila i jména předsedů Ústavního a Nejvyššího soudu a nejvyššího státního zástupce. Na organizaci se spolupodílela se i Notářská komora v Brně a výbor městského sdružení Jednoty českých právníků. Postupně se přidaly další subjekty – Nejvyšší správní soud, Česká advokátní komora, Exekutorská komora ČR, profesní sdružení podnikových právníků, státních zástupců a soudců. V poslední době se účastní také děkani právnických fakult z Prahy a Olomouce. Řada absolventů se na každoroční setkání těší, rezervaci stolů zvládneme v mnoha případech i po paměti. Velkou podporu jsme vždy měli u JUDr. Otakara Motejla. Jako předseda Nejvyššího soudu, předseda Jednoty českých právníků a později ombudsman nevynechal – pokud mu to zdraví dovolilo – žádný z plesů a je nám líto, že na 39. reprezentačním právnickém 20 plese dne 5. března 2011 v hotelu International se s ním již nesetkáme. Podrobnosti k programu a zajištění plesu najdou zájemci na webových stránkách fakulty, kde mezi různými informacemi nabízíme i takové, které by mohly zaujmout absolventy – www.law.muni.cz. Text: Danuše Spáčilová Ekonomicko-správní fakulta V sobotu 13. března 2010 se uskutečnil již 15. reprezentační ples studentů, absolventů a zaměstnanců ESF MU, který stejně jako loni proběhl v prostorách OREA hotelu Voroněž. Akce se zúčastnilo na pět stovek hostů z řad studentů, absolventů, obchodních partnerů a zaměstnanců ekonomicko-správní fakulty a Masarykovy univerzity. Program akce byl zajištěn ve spolupráci se členy Městského divadla Brno. Zahajovací čardáš byl příjemnou změnou při slavnostním úvodu plesu. Celým večerem provázel držitel Thálie Petr Štěpán, v bloku muzikálových melodií vystoupili Jana Musilová a Lukáš Vlček. K tanci a poslechu hrál orchestr Městského divadla Brno pod taktovkou Karla Cóna. Herci Městského divadla Brno uspořádali pro účastníky plesu také soutěž o nejlépe zatančený kankán, jehož vítěz obdržel dvě vstupenky na muzikálové představení Procitnutí jara. Další ročník tradičního plesu ESF MU je plánován na pátek 25. března 2011 – jste srdečně zváni. Záznam z posledních dvou ročníků plesu ESF naleznete na www.econ.muni.cz, sekce O fakultě – Prezentace fakulty – Videoprezentace. Absolventský majáles 2011 Ve dnech 6. a 7. května 2011 proběhne v rámci oslav 20. výročí založení ekonomicko-správní fakulty tradiční Absolventský majáles. Na rozdíl od předchozích ročníků připravuje fakulta pro své absolventy dvoudenní program, který nabídne kromě tradičního setkání také například sportovní utkání mezi absolventy a studenty ve volejbalu a golfu. Aktuální informace sledujte na www. econ.muni.cz. Kontaktní osobou pro setkání je Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D., 549 497 893, [email protected]. Text: Simona Škarabelová ROČNÍK 2010/2011 O VÁS / PRO VÁS Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity Občanské sdružení absolventů a dalších příznivců univerzity si od svého založení v roce 2006 klade za cíl umožnit svým členům osobní setkávání na různých akcích a nabízet jim v úzké spolupráci s Masarykovou univerzitou množství výhod a slev. Patří mezi ně například bezplatný vstup do knihoven MU a využívání všech jejich služeb, zvýhodněné vstupné na stálé expozice a výstavy pořádané Mendelovým muzeem, do Divadla Husa na provázku či Domu umění města Brna. MĚSÍČNÍK MASARYKOVY UNIVERZITY zprávy z vaší alma mater nejnovější objevy a výzkumné projekty rozhovory s významnými osobnostmi a absolventy http://info.muni.cz www.absolventi.muni.cz Jak se přihlásit? Zašlete svoje jméno a datum narození na adresu Spolku. Po registraci a zaplacení ročního členského příspěvku 300 Kč obdržíte členskou kartu, na základě které se můžete účastnit spolkových akcí a čerpat uvedené výhody. Spolkové akce v roce 2010 Valné shromáždění Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity na počátku pátého roku své existence opět bilancoval – v Univerzitním klubu na rektorátě Masarykovy univerzity se letos v únoru sešlo více než osmdesát jeho členů. Po krátkém uvítání výkonnou místopředsedkyní Spolku Evou Janouškovcovou a prorektorem Masarykovy univerzity pro strategii a vnější vztahy Mikulášem Bekem následovala zpráva o činnosti Spolku v uplynulém roce a diskuse o možných aktivitách do budoucna. Setkání zpříjemnilo ohlédnutí za loňským Dnem absolventů slovem i obrazem a také připomínka Kabinetu Havel – úspěšné akce uspořádané k 20. výročí sametové revoluce, kde Spolek figuroval jako jeden z partnerů. Valné shromáždění však nabídlo především příležitost k osobnímu setkání lidí, které spojilo studium na Masarykově univerzitě. To je také hlavním účelem těchto spolkových aktivit a je dobře, že se v případě absolventského spolku po období počátečního hledání a konsolidace začíná naplňovat. Kontaktní údaje: Spolek absolventů a přátel MU Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno [email protected] www.spolek.muni.cz Přednáška o využití psychologie v justici Zhruba stovka členů a příznivců Spolku absolventů a přátel MU zavítala 26. dubna do sálu Kanceláře veřejného ochránce práv, aby si vyslechla přednášku o využití psychologie při personální práci v justici. Psycholog Jiří Dan z Akademického psychodiagnostického centra Masarykovy univerzity si jako hosty přizval předsedu Krajského soudu v Brně Jaromíra Pořízka a ombudsmana Otakara Motejla. Společně diskutovali o postavení a roli soudců a státních zástupců, současném systému jejich výběru a osobnostních předpokladech pro výkon těchto pozic. Zajímavé bylo mimo jiné zjištění, kolika spisy se musí soudce ročně zabývat a jaký problém v tomto směru představuje nedostatečný počet soudců. Aniž to tušili, měli přítomní vzácnou možnost naposledy se setkat s osobností prvního českého veřejného ochránce práv. Ombudsman Otakar Motejl zemřel 9. května v bohunické nemocnici ve věku 77 let. Text: Kamila Kvapilová • Foto: David Povolný 21 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Ekonom Kotlán: Baví mě práce v první bojové linii Viktor Kotlán, absolvent Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, se může pochlubit začátkem pracovní kariéry jako málokdo. Hned po dokončení doktorského studia totiž nastoupil do České národní banky. Dnes 36letý ekonom v ní ovšem kupodivu dlouho nezůstal a přijal nabídku vést tým ekonomických a strategických analýz České spořitelny. „Stabilní židle, kterou jsem měl, mě znervózňovala. Přestával jsem se učit nové věci. Navíc jsem chtěl jít blíž k reálné ekonomice a potkávat klienty,“ zdůvodňuje dnešní ředitel správy aktiv pro instituce, jenž na univerzitě nejvíc oceňoval debaty se spolužáky i pedagogy. „Pomohly mi utříbit si názor na řadu věcí,“ vzpomíná Kotlán. Dnes pracujete v České spořitelně na pozici ředitele správy aktiv pro instituce. Jak jste začínal? Nastoupil jste do zaměstnání den po promoci na ekonomicko-správní fakultě, nebo jste musel první místo hledat? Psal jsem diplomku na téma měnové politiky, ale první nabídku z České národní banky jsem musel odmítnout. Přišel mi povolávací rozkaz. Šel jsem tedy dělat civilní službu na Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské v pozici manipulačního dělníka. To byl vlastně můj první full time job. Ale nebylo to nijak kruté, měl jsem čas i číst, psát a pracovat na doktorátu. Snažil jste se pracovat už při studiu, nebo jste se soustředil na školu? Při studiu jsem pracoval na částečný úvazek jako lektor angličtiny a také jako analytik ve 22 společnosti Atlantik (ATLANTIK finanční trhy, a. s., pozn. red.). Tu založil a vedl jeden z mých nejlepších učitelů, Michael Hobbs. Tomu vděčím za mnohé, bohužel již nežije. Kudy vedla vaše pracovní cesta k dnešní pozici? Po „civilce“ jsem napodruhé vyslyšel volání z České národní banky a nastoupil tam jako analytik. Po dvou letech jsem dostal na starost odbor měnové politiky a strategie. Ten připravuje podklady pro pravidelné rozhodování bankovní rady o úrokových sazbách. Řeší ale i dlouhodobější záležitosti strategie měnové politiky, jako je stanovení inflačního cíle či věci kolem případného přijetí eura. Mimochodem jak vidíte budoucnost eura? Co říkáte na nápad udělat jakési dvě verze společné evropské měny, která by tak přestala být společnou? Je něco takového skutečně pravděpodobné? Já to vnímám tak, že politici v Evropské unii se snaží prodat voličům jednu klíčovou myšlenku. Tou je, že posilování integrace je cestou, jak se vyhnout další světové válce. Euro představuje jeden z prvků, jak integraci posílit. Nevím, jestli euro tuto moc má, ale myslím si, že voliči tu myšlenku prozatím hojně kupují a kupovat budou. Proto v dohledné době rozpad eurozóny dle mého mínění spíše nehrozí. Populární názor z České republiky zní, že udržování eura při životě bude příliš nákladné. Já se ale ptám, v relaci s čím to bude příliš? I kdybych si myslel, že je pouze desetiprocentní pravděpodobnost, že euro zabrání další válce, jaké náklady na jeho sanaci jsou příliš velké? Je to trochu past. Ořezávání eurozóny, o kterém mluvíte, podle mého názoru nenastane. Myslím, že kdyby ROČNÍK 2010/2011 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Pro některé je povolání bankéře nepříliš atraktivní. Co na něm baví vás? Předpokládám totiž, že zas tak nudné nebude... Já myslím, že „akční“ je to vždy tam, kde máte jasně daný cíl a možnost jej naplňovat. To je problém „neakčnosti“ řady státních institucí – buď není cíl, nebo lidé nemají dostatek svobody jej dosahovat. Ale stejná věc se vám může stát v bance, ve fabrice, v nemocnici nebo v pekárně. Podle mně je to spíše otázka lidí kolem vás, nadřízeného a celé firemní kultury. Záleží samozřejmě také na předmětu činnosti, ale myslím, že výše řečené je pro „akčnost“ skoro důležitější. Jinak finanční trhy jsou 24hodinový nervák, takže o nudě nemůže být řeč. Jak potom odpočíváte? k tomu došlo, je to první signál, že celý projekt spěje ke konci. Z jakého důvodu jste později z národní banky odešel? Když jsem dostal nabídku vést tým ekonomických a strategických analýz v České spořitelně a pracovat v roli hlavního ekonoma banky, měl jsem tam poměrně stabilní židli. To mne ale znervózňovalo, přestával jsem se učit nové věci a cítil jsem, že změna by byla dobrá. Také jsem měl chuť jít blíž reálné ekonomice, stýkat se s klienty a ovlivňovat jejich ekonomická rozhodnutí. Obrovskou výzvou byla samozřejmě možnost být u formování strategie největší retailové banky v zemi. V současnosti řídíte správu aktiv banky. Jak jste se k této práci dostal? Opět za tím byl můj dlouhodobý posun od teorie k praxi. V pozici hlavního ekonoma České spořitelny mě velmi bavil kontakt s klienty, většinou firmami a finančními institucemi, který jsem chtěl ještě posílit. Zároveň jsem měl chuť na větší zodpovědnost, včetně finanční. Je velký rozdíl, zda pracujete v první bojové linii a máte zodpovědnost za plnění výnosových plánů, nebo zda naopak vytváříte zázemí, jste v pozadí a nemáte výnosový rozpočet, který je třeba plnit. Každému vyhovuje něco jiného, já jsem chtěl zkusit první linii. Pro běžného člověka je označení ,,ředitel správy aktiv“ těžko představitelé. Můžete tu práci přiblížit? Můj tým zodpovídá za aktiva ve výši 70 miliard korun. Ty nám svěřily penzijní fondy, www.absolventi.muni.cz životní a zdravotní pojišťovny, nadace, obce a firmy s cílem, abychom jim peníze profesionálně spravovali prostřednictvím investic na kapitálových trzích. Aktivně řídíme portfolia státních a firemních dluhopisů, akcií nebo realitních a komoditních investic. Neděsí vás někdy ta zodpovědnost, nebo už na něco takového člověk s vašimi zkušenostmi ani nepomyslí? Je to velká zodpovědnost. Ale nejsem na to sám, takže mne neděsí. Bylo by skvělé, kdyby kantoři byli více facilitátory diskuse než přednášejícími. Jak vypadá váš normální pracovní den? Naštěstí moc „normálních“ dnů nemám, program dne je téměř pokaždé jiný, práce je hodně pestrá. Kdybyste ale prošla můj diář za poslední týdny, našla byste tam vždy schůzky s významnými klienty, řadu interních porad a investiční komise, kde přijímáme důležitá rozhodnutí o našich obchodech na finančních trzích. Jako každý trávím také nějaký čas před počítačem, řeším korespondenci, snažím se číst odborné texty a sledovat finanční trhy. Nejraději sportuji s rodinou. V létě mám rád horské kolo, in-line brusle, golf, plavání a všechny vodní sporty jako windsurfing nebo třeba bodyboarding. V zimě snowboard a lyže, ke kterým jsem se nedávno po dvanácti letech výhradního „prknaření“ trochu vrátil, a musím říct, že curvingové lyže mají ke snowboardu blízko. Zajdu také ale rád na koncert, nejlépe mi sedí styl ska. Vraťme se ještě k vašemu studiu. Je něco specifického, co vás škola naučila a dodnes to využíváte? Zpětně mi přijde, že na škole je nejdůležitější možnost interakce se spolužáky. Nekonečné debaty o smyslu všehomíra mi hodně pomohly utříbit si názor na řadu věcí. Potkal jsem také řadu skvělých lidí, s mnoha z nich se vídáme i dnes. Možnost diskuse mi přijde klíčová také při výuce. Bylo by skvělé, kdyby kantoři byli více facilitátory diskuse než přednášejícími. Alespoň já se učím mnohem více tím, že se mohu aktivně podílet, než když jen pasivně přijímám. Je to jako rozdíl mezi čtením knihy, kdy si musíte dotvářet obrázek v hlavě, a pasivním příjmem obrázků z televize. A co vám naopak dala výhradně praxe? Ve škole si vybíráte kamarády, v praxi často musíte komunikovat s lidmi, kteří jsou jiní než vy. Poznání, že ne všichni se na věc dívají stejně nebo alespoň podobně jako vy, se nedá naučit. Chce to párkrát se spálit a postupně vstřebávat. Pak potřebujete samozřejmě znát řadu odborných věcí. Důležité ale je mít otevřenou hlavu, nedělat urychlené soudy a naslouchat. To se lze naučit ve škole a v praxi je to extrémně přínosné. Text: Martina Fojtů Foto: archiv V. Kotlána 23 STŘÍPKY Z MU Věda a výzkum Na právnické fakultě vznikl Ústav práva a technologií Ústav práva a technologií – tak zní název nového pracoviště, které od ledna funguje na právnické fakultě. Coby první ústav tohoto typu v České republice bude vychovávat právní odborníky pro nejrůznější oblasti informačních, komunikačních, ale i dalších technologií a také nabízet expertní služby soukromému sektoru a veřejnoprávním institucím. Hlavními tématy ústavu bude právo informačních technologií, k němuž se vážou aktuální problémy týkající se bezpečnosti kyberprostoru a různých forem kyberkriminality, ať už jde o krádeže identity, zneužití osobních údajů nebo porušování autorského práva. Do agendy právníků nového ústavu spadají ale i okruhy témat týkajících se e-governmentu nebo e-justice, konkrétně třeba problematika datových schránek. Zabývat se budou také právními aspekty elektronických platebních prostředků nebo různých forem e-byznysu. 24 Vědci objevili chladuvzdorné pavouky Když přijde zima, ukládají se členovci, zejména hmyz a pavoukovci, k zimnímu spánku. Jakmile tedy teplota na teploměru klesne pod nulu, po bzučení byste na loukách pátrali marně. O to větší údiv vzbuzuje, že se dva druhy pavouků naučily využívat tohoto období hibernace svých kořistí a vyráží na lov. Přišli na to vědci z Ústavu botaniky a zoologie na Přírodovědecké fakultě MU. Šplhalka keřová a listovník obecný. To jsou názvy dvou druhů pavouků, kteří i v zimě prolézají škvíry v kůrách stromů a hledají kořist. Podle Stana Pekára, jednoho z vědců z výzkumného týmu, který stojí za objevem, navedl arachnology k odhalení nového poznatku výzkum švédského kolegy Beta Gunnarssona. Ten ukázal, že jsou tito pavouci aktivní při teplotách několik stupňů nad bodem mrazu. Vědci z Masarykovy univerzity ale po odchytu pavouků nasimulovali v laboratorním prostředí teploty ještě nižší a zjistili, že šplhalka keřová vyráží na lov i při teplotě pod −2° C a rovněž listovník je schopný bod mrazu zdolat. Původ objevu souvisí s výzkumy vědců z přírodovědecké fakulty, které jsou zaměřené na využití pavouků v boji proti škůdcům. „Pavouci jsou jedni z nejhojnějších predátorů, a proto je jejich potenciál v regulaci škůdců vysoký,“ uvádí Pekár. Zajímavé proto pro vědce bylo zjistit, jestli pavouci se zimní aktivitou napadají škůdce i v zimě, kdy se tyto druhy stávají velmi zranitelnými. Češi vnímají svůj život pozitivně, ale jsou nedůvěřiví Vyplývá to z dlouhodobé studie zaměřené na hodnotové proměny Čechů za posledních dvacet let. Jedním z jejích prvních výstupů je publikace Hodnoty a postoje v ČR 1991–2008. Na výzkumu pracovali sociologové z Fakulty sociálních studií MU. Převažující část Čechů se cítí být šťastnou. Za velmi šťastné a šťastné se v Česku považuje celkem 86 procent obyvatel a v nejmladší ROČNÍK 2010/2011 STŘÍPKY Z MU generaci je to ještě víc. „Cítíme se i zdravotně dobře. Sedmašedesát procent ze všech respondentů označilo svůj zdravotní stav jako velmi dobrý či dobrý, jako špatný pak jen osm procent. To všechno naznačuje, že subjektivně vnímáme svůj život docela pozitivně, což je podle mého soudu ta nejdůležitější zpráva,“ vysvětlil koordinátor projektu Ladislav Rabušic. Česi ovšem patří ke společnostem, kde je málo mezilidské důvěry. V roce 2008 bylo pouze 30 procent respondentů přesvědčeno, že lidem je možné důvěřovat, a tento nízký podíl se udržuje po celé zkoumané období. „Je to na pováženou, protože pocit důvěry je důležitým základem demokracie. Navíc moderní společnosti, pro něž je typická obrovská dělba práce a mezilidská kooperace, nemohou bez vzájemné důvěry dobře fungovat,“ uvedl Rabušic. Obecně navíc platí, že vysoký ekonomický výkon koresponduje s vysokou mírou mezilidské důvěry. Ve skandinávských zemích nebo v Nizozemsku se například podíly osob, které si myslí, že lidem je možné důvěřovat, pohybují kolem 60 procent. Naopak v sousedním Slovensku je to pouhých 12 procent. Nový objev povede k účinnější diagnostice PATENT leukémie c Listovník obecný na lovu Chronická lymfocytární leukémie je nejčastější typ leukémie, který postihuje dospělou populaci Evropy. Jen v Česku lékaři ročně diagnostikují až 600 případů. Nově patentovaný objev vědců z Interní hematoonkologické kliniky Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice Brno umožňuje tuto nemoc přesněji a rychleji diagnostikovat, a pacientům tak nabízet léčbu na míru. Výsledky výzkumu už brzy najdou uplatnění v praxi: o patent totiž projevila zájem Česká biotechnologická společnost. Speciální testovací sady by mohli lékaři používat už za dva roky. Chronická lymfocytární leukémie je onemocnění s velmi rozdílnou prognózou, závislou na míře genetických změn vzniklých v nádorových buňkách. Pacienty s malým poškozením genomu nemoc významně neohrožuje a mohou žít i desítky let, pacienti s negativními genetickými změnami však vyžadují intenzivní protinádorovou léčbu. Díky nové metodě budou lékaři schopni poskytnout pacientovi hned krátce po stanovení diagnózy přesnější informace například o tom, jakým typem chronické lymfocytární leukémie trpí a jak se bude pravděpodobně nemoc vyvíjet – tedy zda jde o méně agresivní formu, nebo bude pacientův stav vyžadovat léčbu. Sloučenina bambusuril může odhalovat nemoci PATENT nebo čistit vodu Bambusuril. Pod tímto na první pohled botanickým názvem se skrývá nová chemická sloučenina, která svým molekulárním tvarem připomíná bambus. Připravili ji vědci z Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty MU, a způsobili tím ve vědeckém světě malou senzaci. Její unikátní vlastnosti, spočívající ve schopnosti vázat záporně nabité látky a sloužit jako jejich přepravník, mají do budoucna zřejmě velký potenciál ve zdravotnictví či potravinářském průmyslu. To byl jeden z důvodů, proč se univerzita rozhodla bambusuril patentovat. Celý nápad začít pracovat na sloučenině, která by mohla získat podobné vlastnosti, pochází z hlavy Vladimíra Šindeláře z Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty MU. Poté, co pracoval na univerzitě v Miami na zkoumání vlastností jiné podobné sloučeniny zvané cucurbituril, přišel na Masarykovu univerzitu s ideou využít stavební bloky, z nichž je tato látka syntetizována, k vytvoření látky nové. Strategií výzkumného týmu pod vedením Šindeláře bylo propojit zmíněné stavební jednotky, tzv. glykolurily, jiným způsobem. „Zjednodušeně řečeno, nestavět je jako v případě cucurbiturilu jako pás, ale na přeskáčku,“ popisuje Šindelář. Velmi záhy se ukázalo, že zvoleným postupem vzniká sloučenina, která na rozdíl od cucurbiturilu, jenž na sebe váže pozitivně nabité látky, naopak váže záporně nabité částice. Co to v praxi znamená? Šindelář si dovede představit, že se takové vlastnosti dají v praxi využít třeba pro detekci soli v těle pacientů, což by mohlo pomoci diagnostice některých nemocí. Bambusuril by se zřejmě dal využít i při určování kvality potravin, nebo by dokonce mohl čistit vodu. Text: David Povolný Foto: archiv muni.cz, Stanislav Korenko, David Povolný e Student Jan Švec (vlevo) a vedoucí výzkumného týmu Vladimír Šindelář ukazují model molekuly bambusurilu www.absolventi.muni.cz 25 STŘÍPKY Z MU Polární stanice Masarykovy univerzity v Antarktidě Každý rok od ledna do března ožije nedaleko jižního polárního kruhu výzkumná stanice Masarykovy univerzity. Vědci tam tráví dobu antarktického léta, kdy se teploty pohybují kolem nuly a podmínky pro výzkum jsou tak příznivější než v zimě, kdy klesají hluboko pod bod mrazu. polar.sci.muni.cz 26 Univerzitní stanice poskytuje zázemí výzkumníkům nejen z Masarykovy univerzity, ale i dalších institucí, jako jsou Akademie věd či Jihočeská univerzita. Vědci provádějí na místech, která nejsou pokryta ledem tak jako většina Antarktidy, komplexní výzkum tzv. pobřežní oázy. Podílejí se na něm geologické, fyzickogeografické a biologické disciplíny, konkrétně vědci zkoumají například ledovce a proměny, které probíhají v závislosti na změnách klimatu, zabývají se studiem klimatických podmínek odledněných území, měřením fotosyntézy tamějších mechů a lišejníků speciálními přístroji a podobně. Základnu pro 15 pracovníků budovala Masarykova univerzita nedaleko jižního polárního kruhu, v severní části ostrova Jamese Rosse, v letech 2002 až 2006. Celý projekt vznikl v roce 1999 na půdě Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU, stanice byla nazvána po slavném českém genetikovi a klimatologovi Gregoru Johannu Mendelovi. Celková rozloha ostrova činí asi 2500 km², z 80 procent se nachází pod pokryvným ledovcem. Pro stanici však byla vybrána jeho severní část, která je bez ledovce. K mezinárodnímu souhlasu s projektem významně přispěl český zákon o Antarktidě platný od 31. 3. 2005. Stavba stanice S budováním stanice se začalo už v letech 2001–2002, kdy byly v České republice vyrobeny konstrukční prvky a části infrastruktury stanice. Koncem roku 2004 byl zahájen transport stavebního materiálu a technických celků z Evropy do chilského města Punta Arenas a odtud v roce 2005 chilským armádním ledoborcem Almirante Viel na ostrov Jamese Rosse. Stanice je tvořena hlavní budovou o rozměrech 21×11 metrů. V okolí se nachází dalších devět technických kontejnerů, na každém z nich je umístěna vrtule s generátorem na výrobu solární energie, tyto vrtule společně se slunečními kolektory produkují až 70 procent energie pro potřebu základny. Zbytek vyrábí dieselový agregát. Při projektování byly dodržovány všechny ekologické požadavky a předpisy obsažené v příloze Antarktické smlouvy. Základna byla dokončena v roce 2006 a stala se tak jedinou stanicí v Antarktidě, kterou vlastní přímo univerzita. Text: redakce Foto: archiv vědeckého týmu PřF MU ROČNÍK 2010/2011 STŘÍPKY Z MU Mendelovo muzeum: prostor pro prezentaci vědy Alfou a omegou činnosti Mendelova muzea Masarykovy univerzity je prezentace osobnosti a díla geniálního přírodovědce Gregora Johanna Mendela v autentických prostorách jeho působení, v augustiniánském opatství na Starém Brně. Mendelovo muzeum je univerzitním pracovištěm a vytváří tedy platformu pro užší propojení studia s praxí. Mezi jeho důležité spolupracovníky neodlučitelně patří studenti přírodovědných i společenskovědních oborů. Jako průvodci denně přicházejí při své práci do přímého kontaktu s návštěvníky muzea a zprostředkovávají jim možnost blíže se seznámit s osobností Gregora Johanna Mendela. Některé z nich práce v muzeu provázela a provází téměř celým obdobím studia a nemálo z nich již úspěšně stojí na prahu profesní dráhy. Za jejich píli, nápady a zápal jim patří velký dík. Mendelovo muzeum dává těmto studentům, kromě činnosti průvodcovské, možnost aktivně se podílet na přípravách doprovodných výstav a odborných seminářů, přičemž užitek je oboustranný a radost z tvůrčího procesu inspirující. V říjnu muzeum slavnostně otevřelo výstavu „T. H. Morgan – velké pokusy na malých muškách“. Výstava připomíná stoleté výročí objevů Thomase Hunta Morgana, amerického vědce a genetika, jednoho z pokračovatelů G. J. Mendela. Právě tento projekt je jedním z ukázkových příkladů univerzitní kooperace. Její autorkou je Jiřina Relichová z Ústavu experimentální biologie, kurátorkou výstavy je studentka molekulární biologie a genetiky Zuzana Hanzelková, partnerství poskytla studentská iniciativa Biomania a Genetická společnost G. J. Mendela. Mendelovo muzeum navázalo přímý kontakt s archivem Kalifornského technologického institutu a obstaralo výpůjčku originálních zápisků samotného T. H. Morgana, který získal za www.absolventi.muni.cz své objevy v roce 1933 jako první genetik v historii Nobelovu cenu. Se svým týmem prováděl pokusy na octomilkách a jako jeden z prvních díky nim potvrdil správnost Mendelovy teorie dědičnosti. V pracovně přezdívané „fly-room“ (muší místnost) motivoval svou prací a výzkumy generace svých kolegů i pokračovatelů. Návštěvníkům bude umožněno seznámit se s jeho vědeckou prací prostřednictvím interaktivních počítačových prezentací, a dokonce i navštívit samotný fly-room. Výstava v Mendelově muzeu bude jedinou výstavou připomínající toto významné výročí nejen v Evropě, ale i ve světě – zveme vás. K činnostem muzea náleží také organizování odborných přednášek, mezi něž patří i tradiční cyklus přednášek pro veřejnost Lékařská genetika. V tomto akademickém roce seznámí posluchače s častějšími i některými velmi vzácnými geneticky podmíněnými chorobami, a to nejen z pohledu lékařské genetiky, ale i z pohledu pacientů a sdružení, která se podporou rodin s výskytem takto nemocných zabývají. Svépomocné organizace jsou velkou pomocí nejen pro postižené členy rodiny a jejich příbuzné, ale také pro lékaře – genetiky a další profesionály, kteří se s těmito pacienty setkávají. Spolupráce lékařů s pacienty a jejich příbuznými a přáteli je jednou z možností, jak společně získat nejen maximum informací o projevech nemocí a nejmodernějších léčebných postupech, ale také komplexní pohled na celou problematiku. c Část expozice Mendelova muzea c Mikroskop s trojnožkou, který Mendel používal ke svým pokusům Text: Daniela Vránová Foto: archiv Mendelova muzea 27 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Přelomový objev českého vědce vyvolal ve světě senzaci Biochemik a molekulární genetik Jiří Friml patří ve světové vědě mezi absolutní špičku. Absolvent Masarykovy univerzity a externista na Ústavu experimentální biologie přírodovědecké fakulty působí dlouhodobě na univerzitě v belgickém Gentu a se svým tamějším výzkumným týmem nedávno rozpoutal nemalý rozruch. Přišli totiž na něco, co časopisy Nature a Science označují za nejvýznamnější objev v oblasti botaniky posledních desetiletí. Jejich výzkum odhalil univerzální mechanismus, jímž se řídí vývoj rostlin, a postaral se tak o přepsání základů celého vědního oboru. 28 Jak člověk přijde v dnešní době, kdy už je celá řada základních věcí objevená, na takhle zásadní princip? Bylo vaším cílem na něco takového přijít? Přijít na to, čím se řídí rostlinný vývoj, byla určitě naše hlavní otázka, ale jak je tomu asi vždycky, pracovali jsme jen na jednom z dílčích aspektů: snažili jsme se odhalit, jak jsou rostliny schopné přeložit vjemy z vnějšku do vývojové odpovědi. Tedy třeba jak se z nedostatku světla udělá zpráva, že má rostlina povyrůst nějakým směrem. Postupně jsme přišli na to, že jedna ze signálních látek, která se jmenuje auxin, je pro všechny vývojové odpovědi naprosto zásadní tím, že je svým hromaděním v určitých částech rostliny přímo spouští. Takže jak vysoká rostlina bude, kolik bude mít listů a květů, jak se bude větvit její kořen – to všechno určuje auxin? Ano. Funguje jako univerzální spouštěč změny vývojového programu. Akumuluje se třeba v buňce, která má předprogramované, že umí vytvořit květ. Nahromadění auxinu je pro ni takovým rozkazem, že má jít do toho. Co udělal takový objev s vědeckým světem? Desetkrát víc lidí začalo najednou zkoumat auxin a přineslo nám to tisíce citací odborných prací. Spousta velkých skupin, které předtím s auxinem nedělaly, protože nedávalo smysl, že by něco tak jednoduchého mohlo mít vliv zároveň na tolik různých věcí, s ním najednou pracuje. A aplikovaný výzkum začal pracovat na ovlivňování růstu a vývoje rostlin pomocí auxinu. O auxinu ale vědci vědí už dlouho. Jak si vysvětlujete, že se na to přišlo až teď? Po technologické stránce prostě dozrála doba, ať už jde o možnosti sekvenování genomu rostlin, pokroky v mikroskopii nebo možnosti molekulárně-geneticky modifikovat rostliny a dívat se, co se třeba stane, když auxin uměle přesměrujeme. Takže to nevysvětlujete tím, že jste byli prostě chytří? No ona ta doba dozrála nejenom pro nás, ale pro všechny (směje se). Takže to bude částečně i dílem toho, že asi nejsme úplně hloupí. Jaký je to pocit přijít na něco tak zásadního? Není to tak, že by se člověk probudil a věděl, že teď na to přišel, a měl pocit vlastní nadřazenosti. Ono se to spíš postupně po střípcích skládá dohromady a rýsuje se model, který dává smysl. Ale pocit je to jistě příjemný. Nicméně stejně jako asi většina vědců svou práci nedělám pro nějaké pocty a uznání, ale prostě ROČNÍK 2010/2011 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ proto, že jsem zvědavý, jak věci fungují. Takže cena a rozhovory s novináři, to jsou spíš vedlejší záležitosti. Co se takovým objevem otevírá po stránce praktického využití? V podstatě libovolná možnost ovlivnění architektury rostliny. Vhodným směrováním auxinu můžete třeba na suchých půdách rostlinám prodloužit kořeny, na půdách chudých na živiny kořeny zase více rozvětvit. Nebo zabránit tomu, aby mezi sebou rostliny na polích soutěžily a prosazovaly se jedna na úkor druhé. Jen odbourání této konkrétní odpovědi rostliny, tedy konkurenčního boje, by podle některých odhadů mohlo zvýšit výnosy v zemědělství až o 30 procent. V Evropě se toho ale nejspíš nedočkáme, protože stále narážíme na celou řadu politických problémů. Díky objevu jste získal prestižní Körberovu cenu pro evropskou vědu 2010 a spolu s ní 750 tisíc eur. Je to pro vás významný milník? Spousta lidí to jako významný milník vnímá. Já to emocionálně nijak neprožívám. Nevím, jestli je to má hloupost, nebo mi to ještě nedošlo. Každopádně v Evropě je to po Nobelově ceně jedna z nejprestižnějších cen a lidé to vědí, takže mi takové ocenění určitě pomůže k získávání grantů a třeba i prestižnějšího místa. www.absolventi.muni.cz Už víte, co s těmi penězi uděláte? Moje laboratoř z nich může žít asi rok. Chtěl bych je ale použít na trochu riskantnější projekty, které by grantové agentury běžně neschválily, nebo by minimálně váhaly s jejich finanční podporou. Každopádně peníze musí jít na vědu, to je podmínka. Ve ferrari tedy jezdit nezačnu (směje se). Snažím se české vědě co nejvíce pomáhat. V zahraničí máte podmínky, jaké byste v Česku nedostal? V podstatě jsem původně z Masarykovy univerzity vyjel na desetiměsíční stáž. Chtěl jsem vědět, jak to funguje jinde. V každém dalším momentě kariéry, kdy jsem se rozhodoval, kam teď, a opravdu jsem se chtěl vrátit domů, byla ovšem nabídka ze zahraničí nesrovnatelně lepší. Nejdřív v Německu, kde jsem jako téměř nýmand dostal milión a půl eur na to, abych pět let vedl vlastní výzkumnou skupinu. České pivo a slovanský půvab dívek proti 1,5 miliónu eur na vlastní výzkum. To byla volba, před kterou jsem stál (směje se). A po těch pěti letech mi zase nabídli jak v Německu, tak v Belgii vedení celého departmentu. Nicméně stále se za vědou vracíte i domů. Působíte už více než deset let v zahraničí. Neláká vás to zpátky do České republiky? Věda je a vždycky byla mezinárodní záležitost, a když ji chcete dělat co nejlíp, nemůžete řešit žádné hranice. Ve svém vlastním dvacetičlenném týmu v Belgii mám snad čtrnáct různých národností. Samozřejmě, že z osobního hlediska je to problematické, mám v České republice rodiče, sourozence a přátele. Cítím se také s touto zemí kulturně svázán – německým vtipům rozumím méně a belgické pivo mi nechutná vůbec. Ale člověk musí něco obětovat. Snažím se české vědě co nejvíce pomáhat a myslím si, že v současnosti jsem jí víc platný v zahraničí, než kdybych se vrátil. Každý rok sem jezdím na přednášky, snažím se spolupracovat s různými vědeckými týmy a nabízet českým vědcům stáže. Dovedete si představit nabídku, která by vás přilákala zpět do Česka? Rád bych dělal dál to, co dělám. Pokud by podmínky byly aspoň srovnatelné, tak bych se určitě vrátil. Uvidíme, co udělají s brněnskou vědou evropské strukturální fondy a aktivity typu CEITEC. Text: David Povolný • Foto: archiv muni.cz 29 STŘÍPKY Z MU Desítky ve výročí univerzity Rok 2010 se do historie univerzity zapsal výročním písmem. Desítku let fungování mohou oslavit hned čtyři uznávaná centra a projekty: Teiresiás, Centrum zahraničních studií, Filmový festival fakulty informatiky a Ateliér grafického designu. Teiresiás Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky oslavilo v květnu 2010 desetileté výročí. Jeho úkolem je prakticky zajišťovat servis studentům nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým či lidem s pohybovým a jiným postižením. Pomáhá i studentům s poruchami učení. Středisko si vybudovalo takovou pozici, že většina českých vysokoškoláků se zdravotním postižením dnes kvůli němu studuje právě na Masarykově univerzitě. Teiresiás nyní usnadňuje studium 311 posluchačům s různým typem postižení. O založení střediska se zasloužil jeho současný ředitel Petr Peňáz. Centrum zahraničních studií 30 Toto středisko koordinuje zahraniční aktivity univerzity. Poskytuje také servis studentům vyjíždějícím do různých zemí světa na studijní pobyty i cizincům, kteří přijíždějí studovat na Masarykovu univerzitu. Centrum letos slaví desáté výročí od svého vzniku. Je všeobecně považováno za nejlepší v republice. Studenti díky němu mohou vyjíždět na studijní pobyty a stáže do desítek zemí celého světa. K centru patří Mezinárodní studentský klub, který se stará o zahraniční studenty tak znamenitě, že minulý měsíc vyhrál Erasmus Student Network Star Award jako nejlepší klub tohoto typu v celé Evropě. ROČNÍK 2010/2011 STŘÍPKY Z MU Filmový festival fakulty informatiky Tento tradiční festival plní beznadějně fakultní hlediště již deset let. Studenti zde prezentují svou původní filmovou tvorbu. Ke zvýšení kvality promítaných snímků přispívá i rozšíření technického vybavení laboratoře LEMMA, zapojení herců z JAMU, experiment s 3D filmováním a rozšíření spolupráce s dalšími fakultami univerzity. Cenné je, že všechny etapy přípravy filmu od námětu přes literární scénář, technický scénář, produkci, střih a postprodukci si dělají týmy studentů sami, pod patronací vyučujících. Ateliér grafického designu a Bezejmenná galerie Už deset let existuje na fakultě informatiky Ateliér grafického designu a multimédií a spolu s ním Bezejmenná galerie, která práce studentů ateliéru prezentuje. Prvním pedagogem, který se výuce grafického designu na fakultě věnoval, byl Vítězslav Švalbach, který dnes celý ateliér vede. Ateliér vznikl jako důsledek snahy o humanizaci informatiky. Dnes se učí design ve třech hlavních předmětech – grafický design, typografie a písmo. V ateliéru se vyučuje na třicet praktických i teoretických předmětů. Text: Pavla Ondrušková Foto: archiv muni.cz, Aleš Ležatka (Teiresiás) www.absolventi.muni.cz 31 STŘÍPKY Z MU Univerzita třetího věku slaví dvacetiny Již dvacet let plní Univerzita třetího věku Masarykovy univerzity sny seniorů. Ti totiž mohou zasednout do univerzitních poslucháren a stát se studenty. Někteří opět, někteří poprvé v životě. U3V v datech f Současný počet studentů: 1770 seniorů „Hlavně ze začátku chodili přednášející z hodin ohromně překvapení, že studenti jsou aktivní, poslouchají a neustále se ptají na to, co je zajímá,“ říká manažerka pro koordinaci celoživotního vzdělávání Barbora Hašková. O studium je mezi seniory obrovský zájem. Kurzy jsou zaplněné během prvního přihlašovacího dne. „V současnosti u nás studuje 1 770 seniorů, což je na hraně naší kapacity, takže počty už bychom zvyšovat nechtěli,“ uvádí Hašková. Podmínkou pro přijetí je středoškolské vzdělání ukončené maturitou. „Většinou se hlásí středoškoláci, hodně z nich to bere tak, že když nemohli studovat dřív, tak si to teď chtějí vynahradit a mít třeba vlastní promoci, kterou nezažili. Někdy v tom hrají roli i neuskutečněné sny. Jiní se prostě jen chtějí dál vzdělávat,“ poznamenává manažerka. Největší zájem bývá o čtyřsemestrální Základní kurz, který obsahuje čtyři okruhy – Člověk a příroda, Člověk a zdraví, Člověk a umění a Člověk a společnost. Kurz nabízí mix přednášek z různých oborů a fakult, takže studenti získávají všeobecný přehled. Existuje také nástavbový 32 kurz, kde se pokračuje v tématech z toho základního. Nad rámec základního programu si senioři mohou vybírat tematicky zaměřené kurzy, za ty už si ovšem připlácejí. Kromě toho se mohou hlásit ještě do kurzu Spirituální dimenze člověka a v Telči do kurzu zaměřeného na archeologii. Posluchači univerzity třetího věku nemají zkoušky, ale musí splňovat docházku, což znamená absolvovat 75 procent přednášek. „Jsou pečliví, když třeba onemocní, hned volají a velmi se omlouvají,“ popisuje Hašková. Seniorští studenti se v budoucnu mohou těšit i na výměnné studijní programy. Podařilo se totiž navázat spolupráci s univerzitou v Lipsku, která toto ozvláštnění studia nabízí. Univerzita třetího věku na Masarykově univerzitě vznikla v polovině roku 1989. O jejím vzniku rozhodl tehdejší rektor Milan Jelínek, který měl také první přednášku na téma Tomáš Garrigue Masaryk. Novinka se velmi dobře uchytila a počty přihlášených studentů se rychle zvyšovaly. Text: Pavla Ondrušková Foto: archiv muni.cz f Doba fungování: 20 let f Za tu dobu ji navštěvovalo téměř: 13 000 seniorů f Nejstarší student: 91 let f Založení U3V: polovina roku 1989 f Do prvního ročníku tehdy nastoupilo: 130 zájemců PARTNEŘI PARTNEŘI MASARYKOVY UNIVERZITY V ROCE 2010 G E N E R Á L N Í PA RT N E ŘI H L AV N Í PA RT N E R PA RT N E ŘI PA RT N E R Č A S OP I S U A B S OLV E N T 33 STŘÍPKY Z MU Každý obřad je pro mě zážitek Hlavní pedel Masarykovy univerzity Jaroslav Gregr nosí při slavnostních příležitostech rektorské žezlo už třicet let, svůj český rekord však nepřeceňuje. „Na univerzitě jsou zajímavější lidé, kteří toho dokázali mnohem více než já,“ říká skromně téměř sedmdesátiletý Gregr. Za tu dobu, co pro univerzitu pracuje, se v jejím čele vystřídalo šest rektorů a vznikly čtyři nové fakulty. Na potkání by mohl vyprávět, jak stál jen několik centimetrů od britské královny Alžběty II., bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové nebo několika prezidentů. Ale nedělá to. Když se řekne pedel, ne každý ví, co to znamená. Co je vůbec náplní vaší práce? Při slavnostních příležitostech doprovázím rektora s jeho žezlem v ruce. Všude, kde je on, nebo jeho zástupce, musím být i já. Mimo to mám na starosti kompletní inventář, všechny insignie, taláry, talárovnu, leží na mně hmotná zodpovědnost. Starám se, aby všechno bylo v provozuschopném stavu, nosím taláry do čistírny, i švadlenu dělám. Občas během promoce upadne knoflík nebo poutko, protože někdo se v taláru necítí dobře a vysvléká jej ze sebe hned mezi dveřmi (směje se). Jak jste se ke své funkci dostal? Pracoval jsem ve výrobním závodě Tesla na elektronových mikroskopech. Jezdil jsem hodně do zahraničí, ale pořád šlo o „normální“ práci. Často se však stávalo, že mi řekli, že za týden jedu třeba do Ruska. Tehdy jsem měl malé děti a už mi to nevyhovovalo, chtěl jsem si jejich dětství užít. Začal jsem si hledat jiné zaměstnání a místo se našlo na Anatomickém ústavu na Lékařské fakultě MU. Když jsem tam byl asi čtyři roky, zemřel fakultní pedel a tajemník se mě zeptal, jestli bych nechtěl dělat pedela já. Tehdy jsem vůbec nevěděl, co to znamená – přece jen jsem přišel jako elektrikář slaboproudař. Myslel jsem, že si dělá legraci. Šel jsem za vedoucím katedry, který zrovna zastával funkci proděkana. Ten mě uklidnil a všechno mi vysvětlil. Po prvních promocích mi pak vedoucí studijního oddělení na rektorátu navrhla, abych se stal pedelem rektorátním. Post pedela zastáváte už třicet let, což je český rekord. Za tu dobu jste stál u promocí téměř šedesáti tisíc studentů. Na jaký zážitek nejvíc vzpomínáte? Jednoznačně na návštěvu britské královny Alžběty II. Víte, já jsem z malé vesnice a poměrně velké rodiny, takže když jsem se s královnou v roce 1996 potkal, byl to pro mě opravdu velký zážitek. Brno tím žilo, dlouho dopředu informovala o návštěvě všechna média. Slavnostní přijetí se konalo v budově Ústavního soudu a já měl královnu uvést. Uvnitř čekalo shromáždění rektorů vysokých škol a soudců, prezident, předseda Ústavního soudu, primátorka a další osobnosti. Panovala tam ohromná atmosféra, do té doby a od té doby tady nic podobného nebylo. Čekal jsem na královnu u bočního schodiště, u kterého staví tramvaje. Když přijela, lidé začali provolávat slávu. To byl můj nejtěžší okamžik ve funkci. Opravdu jsem se bál, 34 ROČNÍK 2010/2011 jestli to zvládnu. Ale ona pak vešla do dveří, usmála se na mě a najednou ze mě všechno to napětí spadlo. náší Dnes před třech Platóna ve jazycích. stane Pro vás zů u láskou platonicko ze studií. Dnes se akademické obřady berou jako hodně prestižní události, ale před revolucí tomu tak nebylo. Zaznamenal jste v tomto ohledu nějakou změnu? Já nezavrhuji všechno, co bylo za komunismu, a nechválím všechno, co je teď, ale v tomto se přístup lidí hodně zlepšil. Dříve, když měli rektoři málo času, tak za sebe posílali kohokoli, a zástupci se pak doslova rvali o taláry, aby mohli jít v tom rektorském červeném. Bylo to trapné. Všichni věděli, jak rektor vypadá, a najednou tam seděl někdo jiný, koho oslovovali „soudruhu rektore“. Teď se to hodně změnilo k lepšímu. Lidé v nejvyšších funkcích se snaží opravdu chodit všude, a když nemůže jeden prorektor, nominuje za sebe jiného. Na tom, aby se zachovala důstojnost obřadů, vám tedy hodně záleží… Přesně tak. Vadí mi, když někdo přijde na promoci v čepici nebo chová-li se nedůstojně. Některým studentům bych kolikrát vynadal. Jednou se chtěla na promoci dostat paní se psem, to jsem hned zakázal. Ona si sice pak stěžovala, že ji tam ten starý dědek nechtěl pustit, ale pokud to má být slavnostní rozloučení se studenty, musí mít úroveň. Beru to prestižně, jak stárnu, tím víc. Chci, aby i ta babička, která přijede třeba z druhého konce republiky a už málo vidí nebo slyší, měla při promoci slavnostní pocit, že zažila něco výjimečného. NAŠI ABSOLVENTI SE V ŽIVOTĚ NEZTRATÍ. ANI JEDEN DRUHÉMU. Spojte se s bývalými spolužáky na www.absolventi.muni.cz. MASARYKOVA UNIVERZITA Text: Martina Fojtů Foto: archiv Jaroslava Gregra www.absolventi.muni.cz 35 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Historička, která hledá jadérka pravdy v dějinách Brna Její nejoblíbenější památkou je Špilberk, říká mu „bratr hrad“. Strávila s ním více než třicet let pracovně, ráda si o něm povídá a bádá v jeho minulosti. Historička Milena Flodrová před dvaapadesáti lety promovala na Masarykově univerzitě, na její akademickou půdu se občas vrací se svými přednáškami. Když jsme se na filozofické fakultě byly podívat, vzpomínala, co se kde událo. Projektem na obnovu budov byla nadšená. „Konečně, to si moje fakulta zaslouží,“ usmála se. Proč jste si vybrala historii? Jaké? No, původně jsem chtěla být herečka. Ale když jsme si podávali přihlášky na vysokou školu, zasáhl táta a řekl mi, že takových hereček, jako bych byla já, jsou tucty a že bych měla mít nějaké pořádné zaměstnání. On byl profesor dějepisu a taky enormně nadaný vypravěč, uměl dějiny podat jako román. Tak mě k tomu přivedl a já jsem mu splnila přání, abych pokračovala v jeho stopách. V pondělí odpoledne jsme měli novověkou paleografii, kam jsme přišli z menzy najedení, ono se zhaslo, protože nám promítali písmena, navíc bylo teplo, takže jsme usínali. Nakonec jsme to zorganizovali tak, že dva mohli usnout a jeden měl vždycky službu. Ten měl dva kopíráky a dělal poznámky i pro ty dva spící. Když se blížil konec lekce a paní doktorka řekla, že končíme, ten hlídací seděl uprostřed a ty dva musel honem loktem probudit. Tak to byla někdy taková psina. Když vás na historii přijali, bylo vám teprve 18 let, ani ne o rok později se ale vaše studium stočilo trošku jinam. Za to může seminář, který jsme měli v prvním ročníku – pomocné vědy historické. V tom jsem najednou uviděla to, co jsem opravdu chtěla studovat, ne dějiny dělnického hnutí. Tohle byla věc: sfragistika, genealogie, numismatika… Pomocné vědy mě uchvátily. Když jsme skončili první rok historie, šla jsem za naším profesorem, že bych chtěla na archivnictví, jehož součástí bylo i studium pomocných věd historických. Takže jsem pak studovala navíc archivnictví a jak se ukázalo, byla to velice dobrá kombinace. Kolik vás bylo v ročníku? Na historii tak sedm až devět a na archivnictví jsme byli jen tři, což někdy na přednáškách vyvolávalo problémy. 36 Na co ještě ráda vzpomínáte z dob studia? Na praxe. Přes prázdniny jsme pořádali různé archivy. Například na zámku v Náměšti nad Oslavou jsme pracovali od šesti do dvou, což jsme přivítali, protože odpoledne jsme měli volno, mohli jsme se jít koupat, hrát volejbal… Nejlepší odměna byla, když nás paní uklízečka vzala do míst, kam návštěvníci nesměli. Vzpomínám, jak jsme v pět ráno chodili bosí po tlustých kobercích, šlo se po nich jak po mechu, to dodneška cítím na nohou. Poslední prázdniny jste si ještě našla brigádu a ta se vám víceméně stala osudnou, jak to tehdy bylo? Po praxi ve Žďáru jsem měla ještě volný srpen, tak jsem si chtěla někde přivydělat a dostala jsem se do Knihovny Jiřího Mahena. Balila jsem knížky a lepila na ně štítky. Po 14 dnech pro mě přišli s tím, že mám okamžitě jít k panu řediteli, docela jsem se lekla. U ředitele seděla paní doktorka Hálová, což byla tehdy ředitelka Muzea města Brna. Ta mi sdělila, že hledá dívku jako svoji sekretářku. Já jsem byla, jako když mě poleje, protože jsem měla ještě pátý ročník studia před sebou. Měli jste i přednášky, kde se vás sešlo víc? Tehdy bylo běžné mít v ročníku malý počet studentů. S kolegy z jiných oborů jsme se potkávali na povinných přednáškách, jako byl marxismus-leninismus, to nás bylo tak padesát. Tam se holky rozhodly, že to je ztráta času, protože jsme tomu nerozuměly, a že to strávíme užitečněji, tak jsme začaly plést. Sedělo se, poslouchalo se, hledělo se „do blba“ a pod lavicí se pletlo. Já jsem si tam upletla rukavice, samozřejmě to nemohlo být nic moc velkého. Někdy se ale stalo, že některé dívce spadla jehlice a zazvonila do ticha. My jsme strnuly. Přednášející to naštěstí vzal s humorem a prohlásil: „Vidím, že jak skončí semestr, budeme muset uspořádat výstavu ručních prací z marxismu.“ Tím uvolnil atmosféru a netrestal. Pak už jsme byly opatrnější. Jak to dopadlo? Táta mi řekl, že to rozhodně mám vzít, protože tehdy byly umístěnky, mohli mě poslat pracovat třeba do Ústí nad Labem, ale zase jako sekretářku… Netušila jsem ani, co je splatnost faktury. Nakonec jsem 1. září 1957 do Muzea města Brna nastoupila. Od osmi do tří jsem měla pracovní dobu, pak jsem psala diplomku nebo byla ve škole. Nebylo to příjemné, ale nakonec se to všechno nějak zvládlo. Odpromovala jsem a pak už jsem pracovala v muzeu nastálo. Přišel ředitel Toman, který muzeum zreorganizoval, takže jsem nakonec dělala práci historika a od té doby jsem v muzeu 33 let zůstala, nepracovala jsem nikde jinde, jen tam. Odcházela jsem v roce 1991 do důchodu, když mi bylo 56 let. ROČNÍK 2010/2011 SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ Vaší badatelskou doménou se tak stalo Brno. Jsem sice omezená na Brno, ale ty brněnské věci jsou zajímavé a já jsem nakonec přišla na to, že Brnu se někdy velice křivdí. Je to město mezi Prahou a Vídní a vždycky patřilo českému králi, ale mělo blíž geograficky k Vídni a tento rozpor muselo celou historii vyvažovat, takže muselo být nesmírně tolerantní. Brno má geny tolerance dodneška. Jak se to pozná? Muselo vždycky uvažovat, co je pro něj vhodné. Nemohlo vyhledávat spory. Škoda, že se to dnes naši zastupitelé nemohou naučit. Vezměte si nejstarší Iura originalia civitatis Brunensis z roku 1243, což je základ tolerance města Brna. Když se podíváte na těch 49 článků, jsou uve- židé měli svoji samosprávu, kterou městská samospráva plně respektovala. Nebo další: všichni úředníci, kteří pracovali na tehdejším středověkém úřadě, museli umět latinsky, česky a německy a mluvili s jednotlivými stranami tou řečí, kterou je strany oslovily. Pojďme ještě na hrad, tam jste strávila kus života. O tom by se dal napsat úplný román, zažila jsem třeba obsazení Špilberku v osmašedesátém. Muzeum se tam přestěhovalo v roce 1960, vojáci tehdy uvolnili vězení, které bylo na hradě předtím. Já dodnes považuji Špilberk za svého bratra, vždycky jsem říkala „bratr hrad“. Měli jsme spolu dobrý vztah a dodnes ráda na Špilberk vzpomínám, i na ten dobrý kolektiv ko- s kolegyněmi potkávaly takové ty různé nemocné nešťastníky, co se rádi odhalují, ale měly jsme takový trénink, že když se některý objevil, přidaly jsme do kroku a on to v půlce kopce vzdal, protože nás nemohl dohnat. Někdy to bylo v zimě nepříjemné, protože tam byla naprostá tma, na cestičkách se nesvítilo, šetřilo se. Když bylo nasněženo, prošlapávali jsme si sami cestu až nahoru, to se nám líbilo, dělali jsme i závody, kdo ten kopec vyběhne nejrychleji. Dneska to jdu natřikrát a říkám si, kde jsou ty časy. Co máte na historii tak ráda? Lásku k ní ve mně vzbudil táta. Jako malé dítě jsem byla dost nemocná a pan doktor mi před večeří předepsal procházku. Chodil se mnou táta a začal mi vykládat staré pověsti české, pak Milena Flodrová: Brněnská historička Milena Flodrová vystudovala historii a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Celý život pracovala v Muzeu města Brna. Je známá díky knihám Názvy brněnských ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství v proměnách času, Brno v proměnách času, 100 let v Brně, Brněnské hřbitovy, Proměny Vaňkovky nebo Brno aneb Trocha povídání, jak se Brno velkým Brnem stalo a jeho ulice ke svým jménům přišly. V roce 2000 jí byla udělena Cena města Brna. deny slovy: každý, kdo sídlí v Brně. Tam není nic o tom, odkud přišel, jakým jazykem mluví. Nebo článek o trhu: jestliže někdo na tržišti v den trhový vytasí meč a bude kohokoli ohrožovat, nechť zaplatí tolik a tolik, a kdo nemá peníze, bude mu ruka probodena dýkou a hotovo. Ještě nic nevyvedl, stačilo, aby v místě, kde měl být klid, vytasil meč – to jsou tak promyšlená práva. Ani ženy nebyly opomíjeny, je tam napsáno: jestliže ovdoví žena, budiž jí ponecháno se znovu vdát nebo nevdát a nikdo jí do toho nesmí mluvit. To kdyby vešlo víc do krve Brňanů, tak jsme město, kde se dobře žije. Myslíte, že to tu není patrné? Ale je. Měli jsme jako první postavenou mešitu, byly protesty, ale nakonec tu je. Měli jsme jako první na ústředním hřbitově vybudováno pohřebiště německých vojáků, kteří padli za druhé světové války, máme jediné romské muzeum v Evropě. Krvavé spory nejsou v genu města. Brno nikdy ve středověku nepoznalo hrůzu židovských pogromů, nikdy jsme nezažili, že by se tu vyvražďovali, jak k tomu docházelo v Praze, www.absolventi.muni.cz Mrzí mě, že Brno nemá ke svým památkám patřičnou úctu. Nemá jich zase tolik, aby jimi mohlo hýřit. legů. Věděli jsme o sobě kdeco a nikdy nikdo nikoho nepotopil, tehdy jsme museli držet pohromadě, protože stačilo někoho nějak označit a přivedli jste ho do neštěstí. Za těch třicet lech chození do práce jste musela mít pěknou kondičku. To ano. Denně jsme ten kopec šlapali čtyřikrát, protože jsme měli obědy dole ve městě, to byl tělocvik. Akorát na jaře a podzim, protože tehdy byl Špilberk daleko zarostlejší než dnes, jsme přešel na Přemyslovce, pak na Lucemburky a já jsem v tom tak nějak vyrostla. Historie si vážím, i když je problematická. Člověk se má snažit dopídit se jádra pravdy. Historie je věda, kde pracuje i názor, kdežto u matematika jsou dvě a dvě čtyři, ať je jakékoli politické zřízení. U historie se lze na jednotlivé jevy dívat z různých úhlů a je potřeba si najít dva úhly, které vás vyváží, nebo se dívat z toho správného úhlu, ale vůbec nejzajímavější je to hledání jadérka pravdy. Když vyřešíte nějaký problém, je to takové blaho, že se nedá zaplatit penězi. Nad čím bádáte teď? Jestli byl první hrad, ten před Špilberkem, na Petrově nebo na Starém Brně. Kolegové tvrdí, že na Starém Brně, já se přikláním k Petrovu. To se těžko dokazuje, zatím jsem přispěla k debatě a bude se to řešit, já jsem ochotna uznat, že byl na Starém Brně, když mi přinesou doklady. Ale když oni je nemají, ani já je zatím nemám, tak se můžeme ještě pořád dohadovat a to mě baví. Text a foto: Pavla Ondrušková 37 VAŠE OHLASY Zeptali jsme se vás Letos jsme se ptali absolventů žijících a pracujících v zahraničí: Jak ovlivnilo studium na Masarykově univerzitě vaši současnou kariéru? Jiří Kolman absolvent práva a politologie na právnické fakultě a fakultě sociálních studií v roce 2005, pracuje jako zástupce Jihomoravského kraje při EU v Bruselu Díky studiu na Masarykově univerzitě mám diplom z univerzity, která má zvuk i u unijních institucí v Bruselu. „Masaryčku“ zná z Čechů každý a ze zainteresovaných cizinců taktéž. Vzhledem k vysokému počtu absolventů univerzity je poměrně snadné potkat i v zahraničí někoho, kdo studoval na mé alma mater. Masarykova univerzita – jako tradiční, zavedená a úspěšně se rozvíjející instituce v oblasti vzdělávání a výzkumu – tak i po letech potvrzuje kvalitu mého diplomu, který mohu bez ostychu ukázat jakémukoli potenciálnímu zaměstnavateli doma i v zahraničí. Vilém Tanzer absolvent práva a ekonomie na právnické fakultě a ekonomicko-správní fakultě v roce 2004 a 2009, pracuje jako fiskální atašé u Stálého zastoupení České republiky při EU v Bruselu Vaše názory nás zajímají Máte pro nás vzkaz? Chcete se i vy s námi podělit o svou vzpomínku ze studií na Masarykově univerzitě? Budeme rádi, když nám o sobě dáte vědět a pošlete aktuální kontakt nejen na sebe, ale i na svoje spolužáky. Pište na: Rektorát Masarykovy univerzity Odbor vnějších vztahů a marketingu Mgr. Adéla Bódiová Žerotínovo nám. 9 601 77 Brno nebo na e-mail [email protected] 38 V době studia na právnické fakultě jsem příliš jasno v tom, kam se vydám, až opustím brány univerzity, neměl. Už tehdy, v době příprav na vstup České republiky do Evropské unie, mne ale evropská agenda zajímala, i v rámci studia byl cítit její rostoucí význam. Avšak zřejmě až následné studium veřejné ekonomie přispělo k tomu, že jsem se vydal na cestu, která mě dovedla do Bruselu a nikoliv do standardních právnických profesí v České republice. Z dob studií rád vzpomínám především na účast v programu Erasmus, kdy jsem strávil jeden semestr v nizozemském Haagu. Možnost nahlédnout do kuchyně mezinárodních soudních institucí, které ve městě sídlí, byla dalším impulsem k úvaze, že bych i já někdy v budoucnu mohl působit v mezinárodním prostředí. Když jsem následně přemýšlel o svém dalším uplatnění, měl jsem to štěstí, že zrovna začínaly přípravy na předsednictví České republiky v Radě EU. Dostal jsem možnost posílit řady V Brne som začal chápať, akú kľučovú úlohu môžu hrať univerzity v budovaní prosperity národa. Jaromír Sedlár zaměstnanců ministerstva financí – nabídka se týkala mezinárodní spolupráce v oblasti daní. Příliš jsem neváhal; bylo mi jasné, že zde efektivně využiji poznatky, které jsem si ze školy odnesl. Zájem o daňovou politiku a o práci v mezinárodním prostředí mne pak nasměroval do Bruselu, kde nyní působím na Stálém zastoupení České republiky při EU. Zabývám se především přípravou jednání Rady EU v oblasti daňové legislativy. Pro tuto práci mi studium na Masarykově univerzitě, z hlediska znalostí a teoretické přípravy, poskytlo dobré zázemí. V paměti mi však zůstávají především mnohá inspirativní setkání se zajímavými lidmi na univerzitě, ať už z řad učitelů, spolustudentů nebo hostů. Hana Brixi absolventka fyziky na přírodovědecké fakultě v roce 1991, pracuje ve Světové bance a jako poradkyně pro Světovou zdravotnickou organizaci a Dětský fond OSN Mé studium na přírodovědecké fakultě nepřímo ovlivnilo nejenom moji kariéru, ale i život. Matematika a fyzika byly pro mě dobrým základem pro postgraduální studium ekonomie a financí. Navíc mě studium přírodních věd naučilo v mém uvažování a profesionálním i životním rozhodování vycházet z logiky a fakt. Svým matematickým a fyzikálním základům z Masarykovy univerzity vděčím za to, že v práci i životě vyžaduji, a sama se o to snažím, co nejpřesnější a nejobjektivnější analýzy a nenechávám se zviklat ideologiemi a demagogií. ROČNÍK 2010/2011 VAŠE OHLASY Soutěž Soutěžte s legendárním brněnským Divadlem Husa na provázku o 10 kupónů pro 2 osoby na představení dle vlastního výběru v měsíci lednu 2011. Jaromír Sedlár absolvent politologie na fakultě sociálních studií v roce 2009, studuje management vysokého školství v doktorském programu na University of Texas v Austine Masarykova univerzita je pre mňa skutočnou alma mater, tou povestnou „matkou živiteľkou“, bez ktorej by som dnes nebol tam, kde som. Do Brna som pred takmer desiatimi rokmi prišiel ako študent medzinárodných vzťahov a politológie, odhodlaný stať sa diplomatom, politikom alebo niečím medzi tým. Namiesto poslaneckých lavíc či ambasád však dnes študujem riadenie vysokého školstva na University of Texas v Austine. Prečo? V Brne som začal chápať, akú kľučovú úlohu môžu hrať univerzity v budovaní prosperity národa. Postupne som si začal uvedomovať, že ak chcem zlepšiť svet, vzdelávanie by mohlo byť oveľa perspektívnejšou oblasťou než politika. Toto poznanie by však samo osebe možno nestačilo na zmenu mojich životných plánov. K vstupu na akademickú dráhu ma v konečnom dôsledku inšpirovali vynikajúci vyučujúci, rektori, dekani, vedúci katedier, pán tajomník fakulty sociálních studií, vedenie Medzinárodného politologického ústavu a ďalší výnimoční ľudia, ktorých som v Brne stretol. Masarykova univerzita mi však dala oveľa viac, než len inšpiráciu; štúdiom som získal aj solídne vedomostné základy a príležitosti na profesionálny rast. Tie mi dodali sebadôveru do ďalšieho života. Dnes mám v mojom doktorandskom štúdiu spolužiakov a spolužiačky z najlepších univerzít v Amerike a môžem s istotou povedať, že moje základy z Brna ma pripravili aspoň tak dobre, ako sú pripravení oni. Roky na „Masaryčke“ mi dali tiež mnoho priateľstiev a vzácnych chvíľ, ale aj možnosť študovať v zahraničí. Práve pobyt v zahraničí sa stal prelomovým momentom môjho života. Ja, študent ako každý iný, som vďaka účasti Masarykovy univerzity v programe medzinárodnej výmeny študentov mohol ísť do sveta, prakticky len výmenou za prísľub, ktorý vo mne niekto videl. Pôvodne ročný www.absolventi.muni.cz pobyt sa zmenil už na päť rokov, a ako sa tak dnes dívam späť, nedá mi neparafrázovať Isaaca Newtona: Ak som to mohol dotiahnúť až sem, je to len vďaka tomu, že „stojím na ramenách obrov“. Bez mojej alma mater (a samozrejme aj mojej „skutočnej“ mater) by som tu dnes nebol. SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Kolik rektorů měla Masarykova univerzita od svého založení do roku 2010? Alena Vlačihová absolventka veřejné správy na ekonomicko-správní fakultě v roce 2005, pracuje jako zástupkyně ředitele České podnikatelské reprezentace při EU v Bruselu (CEBRE) Výuka oboru Veřejná správa probíhala částečně v českém a částečně ve francouzském jazyce, což mě naučilo nejen ve francouzštině přemýšlet, ale také se na fakta dívat jinýma očima – analyzovat je a vytvářet si na ně vlastní pohled. Na Masarykově univerzitě jsem poznala spoustu zajímavých lidí, výborných profesorů a dobrých kamarádů, se kterými se vídám dodnes. Velmi jsem oceňovala, že na univerzitě vyučovali externí lektoři, byl to pro nás velký přínos. Sama jsem začala loni externě vyučovat na Vysoké škole finanční a správní a dělá mi radost, když studentům mohu předat zkušenosti z praxe. Studium mi umožnilo absolvovat stáž v Čechách a ve Francii. Díky stážím si člověk uvědomí, že reálný svět je úplně jiný než školní teorie. Výuka by se měla čím dál více přibližovat reálnému prostředí, studenti by měli být připraveni nebát se vstoupit na pracovní trh a také již v té době mít první kontakty. Mladá generace má dnes spoustu příležitostí, může až na výjimky pracovat v celé Evropské unii bez problémů a dlouhých procedur. V naší kanceláři jsme si toho vědomi a umožňujeme českým studentům vyjet do Bruselu na zhruba půlroční stáž. Poznají tak multikulturní prostředí, seznámí se s evropským lobbingem a hlavně se naučí určitá pravidla, která k takové práci patří. Za tři roky se nám v kanceláři vystřídalo několik studentů a musím říct, že je to pro obě strany obohacující. Anketu připravila Kamila Kvapilová Odpovědi zasílejte e-mailem na adresu: [email protected]. Prvních 10 správných odpovědí bude odměněno vstupenkami. www.provazek.cz 39 STŘÍPKY Z MU Zvládají studium i sport: profesionální sportovci na univerzitě Nemají to jednoduché. Z tréninku do školy, ze školy na trénink. Věnovat se sportu na vrcholové úrovni stojí hodně energie. O to víc, když si ji někteří sportovci musí šetřit ještě do školy. Přesto to někteří posluchači Masarykovy univerzity zvládají. Studují a zároveň jsou to právě oni, komu často držíte palce u televize. O koho jde? c Basketbalistka Romana Hejdová (Foto: Otakar Binder) Je to třeba příklad triatlonisty Filipa Ospalého. Na ekonomicko-správní fakultě absolvoval bakalářské i magisterské studium, a teď si na ní dokonce dělá doktorát z podnikové ekonomie a managementu. Mistr Evropy z roku 2001 vynaložené energie rozhodně nelituje, školu bere jako svá zadní vrátka: „Vím, že sportem se nebudu moct živit věčně. Proto studuji,“ říká muž, jenž si může o tom, jak moc je těžké skloubit sportovní povinnosti a semináře a cvičení, povídat s kolegyní Radkou Vodičkovou. Mistryně Evropy v duatlonu z roku 2008 navštěvuje fakultu sportovních studií. c Házenkářka Helena Štěrbová (Foto: archiv Heleny Štěrbové) c Běžkyně na lyžích Eva Skalníková (Foto: archiv Evy Skalníkové) S jinými studenty by se oba mohli zapovídat třeba o tom, jaké to je, pocítit na vlastní kůži atmosféru olympijských her. Těch, které se konaly před dvěma lety v Pekingu, se zúčastnil například skokan do dálky a posluchač fakulty sportovních studií Roman Novotný i jeho kolega z téže fakulty, plavec Martin Verner. Zimní olympiádu ve Vancouveru si zase užila běžkyně na lyžích Eva Skalníková. Už jen proto, že její otec závodil na hrách v Lake Placid a ona ho odmala toužila napodobit. „Vždycky jsem si říkala, že bych se na olympiádu chtěla podívat. Už jsem v to ani nedoufala a vtom jsem se na poslední chví- li nominovala do Pekingu,“ líčila po návratu 25letá závodnice. Na závody, v nichž bojují o body, vteřiny nebo centimetry studenti Masarykovy univerzity, ovšem sportovní fanoušci nemusí jezdit jen do zahraničí. V současnosti možná nejlepší česká házenkářka Helena Štěrbová je k vidění na palubovkách v dresu interligového týmu HC Zlín. Basketbalistky Romana Hejdová a Michaela Zrůstová, které se jen těsně neprobojovaly do konečné nominace českého basketbalového týmu na letošním mistrovství světa, zase hrají za tým několikanásobných mistryň republiky Frisco Sika Brno. Text: Martina Fojtů 40 ROČNÍK 2010/2011 Univerzita v číslech Máme 9 fakult s více než 200 katedrami, ústavy a klinikami. Od roku 1922 úspěšně ukončilo studium na naší univerzitě 142 112 absolventů. V roce 2009 se zúčastnilo 20 078 posluchačů celkem 481 programů celoživotního vzdělávání. Nabízíme celkem 1 300 studijních oborů. V roce 2009 si k nám podalo přihlášku ve všech vypsaných přijímacích řízeních 68 840 uchazečů. Přestože v České republice klesá počet středoškolských studentů, počet přihlášek na Masarykovu univerzitu se zvyšuje. Vzděláváme více než 400 studentů s těžkým zdravotním postižením. Jsme jedinou českou univerzitou, na níž je procentuální zastoupení nevidomých a neslyšících studentů stejné jako v české populaci vůbec. ( 5 18 0 ) Vzděláváme 43 337 studentů v řádném (diplomovém) studiu, z toho 5 180 studentů zahraničních. MASARYKOVA UNIVERZITA www.muni.cz