zde - Klub sběratelů baleného cukru

CUKŘENKA
CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele.
Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/
Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail: [email protected]
Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858
Toto číslo vyšlo v říjnu 2008 v nákladu 120 kusů. NEPRODEJNÉ!!!
Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Redakční a klubové zprávy
Určitým problémem redakce je, jak načasovat
vydání jednotlivých čísel Cukřenky. Zjistili jsme totiž, že je třeba vyjít tak, aby se v čísle objevila pozvánka a přihláška na výměnný den resp. na výroční schůzi. Tím, že se termíny výměnných dnů
posunuly na červen a výroční schůze bude v listopadu, nestihneme vymyslet, vyrobit a na ni přivézt ještě jedno číslo.
Milí čtenáři,
tak jsme tu s tím slíbeným 40. číslem Cukřenky.
Asi bychom měli nechat troubit slavnostní fanfáry,
ale nechceme se blamovat, protože pamětníci a
śťourové vědí, že tohle číslo vlastně čtyřicáté není. Kdysi v klubovém dávnověku prostě jaksi jedno číslo nevyšlo. Tedy tiskovina vyšla, ale číslo
neměla. Nevadí, hlavně že jsme tady a teď.
Takže toto číslo bude vlastně letos poslední, ale
nezoufejte. To další vyjde hned v únoru 2009 a
následující přivezeme na červnovou burzu. Jak to
bude dál, to se ještě uvidí.
Tohle číslo vznikalo za letních veder v srpnu a
začátkem září tohoto roku. Jako obvykle jsme se
napřed báli, že nebude o čem psát, ale pak se
nám sešlo námětů a příspěvků tolik, že jsme se
zase dostali přes dvacet stránek. Nezbývá nám,
než doufat, že to vydrží i do budoucna, ale na
druhé straně si na takový rozsah moc nezvykejte,
může být hůř.
Těšíme se na setkání s vámi na naší výroční
schůzi (výbor slibuje, že nebude dlouhá) a přejeme hojnou kořist na podzimní burze.
Redakce
Je jasné, že největší pozornost jsme tentokrát
věnovali jednomu z každoročních vrcholů klubové
činnosti, XI. Mezinárodnímu výměnnému dni v
Horní Čermné. Ti, kdo tam byli, si určitě rádi zavzpomínají, a ti, kdo tentokrát chyběli, mohou jen
litovat. Mají však možnost si to aspoň částečně
vynahradit, protože se kvapem blíží druhý vrchol –
naše výroční členská schůze spojená s podzimní
burzou.
Napřesrok bude burza v Praze!
Výbor KSBC oznamuje všem členům klubu a
ostatním zájemcům, že XII. Mezinárodní výměnný
den KSBC se bude konat v sobotu 6. června 2009
v Praze. Pozvánku s bližšími informacemi a přihlášku dostanete v příštím čísle Cukřenky.
---
Ta se bude tentokrát konat v sobotu 22. listopadu 2008 ve Stříbře, starobylém to městě, o
němž první zmínka pochází z roku 1183 a je tedy
už 825 let stará. Ti, kteří dostávají Cukřenku poštou, naleznou v zásilce pozvánku a pokud se nepřihlásí z našich webových stránek elektronicky,
mohou tak učinit pomocí přiložené přihlášky.
Nemůžete přijet? Omluvte se!
Už několikrát se stalo, že se někdo přihlásil na
burzu a nepřijel. Výbor chápe, že se může stát
cokoliv, snažně však prosí, aby se přihlášení a
nakonec nepřijedší účastníci omluvili předem.
Jako obvykle přinášíme zprávy z našich dalších
podniků a setkání. Situace je však bohužel taková, že co si zpravodajsky nepokryjeme sami, zůstane nepokryto. A přitom víme, že i tam, kde nejsme, se něco děje a že je to zajímavé. Jen kdyby
nám o tom někdo napsal! Zdeněk Bubník je v
tomto směru vzácnou a o to víc ceněnou výjimkou.
Jde o to, že pro ně pořadatelé připraví na jim rezervovaný stůl balíčky s klubovými cukry a k
těmto balíčkům přidávají další účastníci své dárky.
A tato nadílka leží na stole a čeká na svého majitele, který nejde a nejde. Jak dlouho tam asi může vydržet v tom mumraji, který při výměně panuje? A kdo ji má hlídat před různými nenechavci? V
Horní Čermné jsme museli takové cukříky
zachraňovat na poslední chvíli.
Toto číslo se přímo hemží obrázky a ukázkami
nových cukříků. Jsme rádi, že se v jejich vydávání
neangažuje jen klub, ale že můžeme ukázat i
tvorbu „soukromých vydavatelů“ - našich členů.
Ukázek je tentokrát tolik, že jsme naši akci „Pochlub se svým zvířetem“, kterou jsme vyhlásili v
minulém čísle, strčili do redakčního šuplíku a objeví se až v některém z příštích čísel.
Budiž, pokud by se jednalo o klubové cukry,
které jsou určeny pro všechny členy, u těch je
vždycky vytvořena nějaká ta rezerva a je možno
je dodat později. Některé cukříky jsou však vydány v omezeném počtu, jsou určeny jen pro účastníky burzy a náklady na ně jsou zahrnuty do
účastnického poplatku.
Pokud se někdo přihlásí a nepřijede (a tím pádem ani nezaplatí), nemůže čekat, že takové
cukříky dostane následně poštou a ještě k tomu
zadarmo. Jsme totiž nuceni je hned na burze rozprodat mezi její účastníky, aby se výpadek v příjmech aspoň trochu nahradil.
Při té příležitosti bychom rádi zdůraznili, že redakce má dost starostí s vydáváním a distribucí
Cukřenky a nemůže vám zasílat ani klubové novinky, které jste si nevyzvedli na výměnném dni
nebo na výroční schůzi. Ostatně bychom pro ně v
našich domácnostech tolik místa ani nenašli.
Nemůžete-li tedy, ač přihlášeni, přijet, omluvte
se předem a s pořadateli si domluvte, jak mají s
vaším „přídělem“ naložit. Uberete jim starosti a
nějaké přijatelné řešení se vždycky najde.
O členské cukříky si však můžete napsat Jitce
Schovancové a nějak se s ní domluvit na doručení. „Soukromé“ cukříky vám samozřejmě nikdo
kromě jejich vydavatelů slíbit a dodat nemůže, tím
méně redakce.
Výbor KSBC
-2-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Jaké to bylo v Horní Čermné?
třiceti členům, byla zaslána v obálce poštou. Ukázalo se však, že ne všechny e-mailové adresy
byly funkční, takže některé zprávy se vracely jako
nedoručitelné. Nakonec však byli až na některé
výjimky pozváni všichni členové, a to i zahraniční.
Popisovat průběh vlastního výměnného dne nebudu, od těch předchozích se příliš nelišil. Podle
objednávek stolů se ho zúčastnilo šedesát sběratelů a více než třicet členů jejich doprovodu.
Místa bylo dost pro všechny a výměnného materiálu také.
Sběratelé jako obvykle našli na svých stolech
rozličné dárky. Klub vydal k této příležitosti pěknou osmikusovou sérii na bílém a hnědém papíře
s motivy z Horní Čermné (píšeme o ní na jiném
místě), limitovanou sérii s fotografiemi hub a dotisk série Rostliny z výroční schůze, tentokrát v
barvě zelené.
Nelze, než poděkovat některým sběratelům za
jejich pěkné osobní série, které jsme také získali a
jejichž ukázky najdete na dalších stránkách
Cukřenky. Například Ostraváci zopakovali svou
prodejní akci z výroční schůze (výtěžek půjde
opět na charitu), pan Kittner se pochlubil sérií ke
svým šedesátinám, Tlusťoch a Danuška Měsíčková přinesli své poslední novinky.
Jitka Schovancová radikálně vyřešila zvyšující
se zásoby nerozebraných starších klubových sérií, které skladuje u sebe doma. Nadělala z nich
balíčky a každý účastník – člen klubu – jeden dostal. Dobrý nápad!
I obecní úřad se vytáhl a přispěl ze svých zásob
propagačních předmětů, a tak jsme si odnášeli
mimo jiné i pěkné pohlednice a zajímavou publikaci o Horní Čermné.
Ještě v průběhu loňské výroční schůze jsme
nevěděli, kde se bude konat náš letošní výměnný
den a vyzvali jsme naše členy, mající zájem o
jeho uspořádání, aby se přihlásili co nejdřív. Přihlásil se jediný – pan Josef Kittner z Horní
Čermné.
Jak je vidět z obrázku, nepatří Horní Čermná
mezi veliké a světově známé obce, takže někteří
možná měli obavy, jak se tam dostaneme, kam se
tam se svými cukříky vejdeme, kde se najíme a
kde složíme hlavu po náročném dni.
To by ovšem pan Kittner nesměl být ostříleným
starostou, organizátorem a nadšeným propagátorem své obce. Sál včetně potřebného gastronomického zázemí poskytla místní sokolovna, povečeřeli jsme v nedalekém Lanškrouně, jehož internát nám poskytl přístřeší za velice lidovou cenu
120 Kč za noc, přičemž náročnější účastníci našli
možnost ubytování v místním motorestu.
Ukázalo se, že ani to dopravní spojení nebylo
nejhorší, i když (a to, prosím, podle jízdního řádu!)
ujel autobus z Letohradu rychlíku od Prahy asi o
deset minut. Pořadatelé však zajistili za mírný poplatek odvoz osobními auty.
Starosti nám dělalo pozvání účastníků. Vyvěsit
pozvánku a přihlášku na našich internetových
stránkách nebyl problém, ale jak pozvat ty, kdo na
ně nechodí? Písemné pozvánky a přihlášky jsme
dosud vždy zasílali v zásilce s Cukřenkou, to však
tentokrát nepřipadalo v úvahu, protože Cukřenka
č. 38 už byla dávno rozeslána a další číslo jsme
připravovali tak, abychom je mohli rozdávat až na
burze.
Nakonec jsme to vyřešili tak, že všem členům,
kteří mají v seznamu členů svou e-mailovou adresu, na ni poslala pozvánky Jitka a zbytku, asi
-3-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
než hodinu, takže do restaurace jsme se museli
brodit potoky vody a přišli jsme pozdě, protože
jsme čekali, až přestane pršet. My umírnění jsme
pojedli, popili a šli bydlet, zdravé jádro však (podle
sdělení některých účastníků) vydrželo jásat až do
pozdních nočních hodin.
Druhý den se konal výlet do kláštera v Hedeči.
Počasí tentokrát přálo a výlet se vydařil.
A tím skončil jeden z vrcholů naší činnosti v
roce 2008. Za všechny účastníky ještě jednou děkujeme organizátorům za pěkné zážitky a těšíme
se na ten dvanáctý výměnný den, který by se měl
konat příští rok v Praze.
Na závěr si prohlédněte několik fotografií. Autory neuvádím, protože kromě těch, které pořídila
naše redakce, nebo které nám zaslala přímo paní
Hana Květová, je neznáme. Na internetu, odkud
jsme obrázky stáhli, bohužel uvedeni nejsou.
JK
Občerstvení účastníků také nemělo chybu. Bylo
hojné a na své si přišli i ti, co nesmějí jíst sladké,
jako třeba já.
Zahraničních účastníků moc nepřijelo, ale naši
stálí příznivci jako Jan Spil z Holandska, Vibeke
Hvitved z Dánska a Ornella Bergonzi z Itálie se
dostavili i tentokrát. Potěšilo nás, že přijela i Olga
Baljugina z litevského Vilniusu, jejíž nabídka
zvláště cukrů z Pobaltí a zemí bývalého SSSR
byla velice rychle rozebrána.
Vlastní výměna začala poněkud živelně už kolem jedenácté, ale i na později přijedší účastníky
se dostalo. Kolem třetí hodiny už byli všichni
správně uondaní, pan starosta ohlásil konec a
zájemci se odebrali do blízkého Lanškrouna na
ubytování a společnou večeři.
Ta začínala v šest, a tak jsme si mysleli, že před
ní si ještě prohlédneme toto úhledné město. Ale
svatý Petr byl jiného názoru – seslal na nás parádní bouřku s průtrží mračen, která trvala více
Tak tady se to všechno konalo…
… a začalo to jako vždy sdruženým inkasem.
Místa bylo dost
Starosta je od „starat se“
-4-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Moravská růže mezi slovenským trním – Jaro, Jitka a Jura
Olga Baljugina studuje naši kroniku…
… a předává sladký pozdrav z Vilniusu
Tak takhle vypadá ta moje série
Hrdá kronikářka Katka se svým dílem
-5-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
To se ti to Zdeňku, směje, když už se nemusíš o nic starat
Koukej ten cukr pustit, já ho viděla dřív!
Tady se tváříme vzorně, ale počkejte večer!
Tady to vlevo, to není mušinec, ale drobná odchylka
Po tomhle moku, Mílo, by i ty moje bonsaje vyrostly!
Ukázka z osobní (výroční) série
Josefa Kittnera. Je jen jedna, protože rastrované fotografie se nám
bohužel špatně scanují a i na téhle se náš fotosoftware málem
zavařil.
-6-
Tati, a tenhle cukr máš?
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Takový pěkný dort je snad škoda rozkrájet
Já také nesladím!
Hele, ten Pavel už si bere třetí kafe!
Nepůjdeme domů, až ráno…
Paní Vibeke a její narozeninový medovník
-7-
XI. Mezinárodní výměnný den KSBC
Co je hezčí – Renata, nebo Pavlova kravata?
Odpočívající kocůr…
A víte, že ani v té přírodě to není špatné? Tak zas někdy příště…
-8-
Nové série
O Horní Čermné nejen na klubových cukrech
Přiznejme si, že dokud nebylo rozhodnuto, že
náš letošní výměnný den se bude konat v Horní
Čermné, mnohý z nás neměl o existenci této malebné obce snad ani tušení. Využíváme proto
toho, že náš klub vydal k této příležitosti pěknou
osmikusovou sérii s tamními pamětihodnostmi
(kterou samozřejmě nemůžeme v Cukřence pominout), a popis příslušných cukříků doplníme o
různé zajímavosti z Horní Čermné a okolí, které
jsme nasosali z internetu a z knih Drobné sakrální
stavby v Dolní a Horní Čermné a Čermná v proměnách staletí, vydaných obecním úřadem.
Příslušné heslo v internetové Wikipedii je poměrně strohé: „Horní Čermná je obec v okrese
Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Tato obec s
1 047 obyvateli a rozlohou 1 767 ha leží na východě okresu Ústí nad Orlicí nedaleko hranice s
okresem Šumperk v Olomouckém kraji. Táhne se
podél silnic druhé třídy. Leží asi 8 km od Lanškrouna a 19 km od okresního města Ústí Nad Orlicí. K obci připadá šest okolních obcí a osad. V
minulosti byla součástí městyse Čermná. Starostou je Josef Kittner.“
Proč Čermná? Obecní webové stránky to vysvětlují takto: „Slovo "čermný" (původně "črmný")
je téhož kmene jako slovo "čermák" a znamená
totéž, co červený. Je odvozeno od podstatného
jména v češtině nezachovaného "črm", značícího
červa vůbec, v užším smyslu tak zvaného červce
nachového, z něhož se dobývala červená nachová barva. Čermná byl název potoků a řek, patrně podle jejich červené vody od onoho červa,
tehdy zde snad hojně se vyskytujícího, a název
ten se přenášel z potoků na osady, ležící při nich.“
Červec jako původce názvu je sice zajímavý, ale
červenou barvu potoka spíš zavinil zvýšený obsah
železa, které se zde vyskytuje.
Obec Čermná byla založena při potoce Čermenka za krále Přemysla Otakara II. (1253 - 1278) při
kolonizování pohraničních hvozdů. První písemná
zmínka o Černé pochází z 21. května 1304 a
nachází se v nadační listině, kterou král Václav II.
předává lanškrounské zboží nově založenému
klášteru ve Zbraslavi; je zde zvána Rottenwasser
tj. Červená voda. V té době zde již stál dřevěný
kostel. Panství změnilo v průběhu století mnohokrát majitele, posledními držiteli (do roku 1848)
byli Lichtenštejnové.
V roce 1873 byla Čermná povýšena na městys.
V té době měla kolem 3 100 obyvatel. Do roku
1922 se úředně nazývala Čermná v Čechách, od
roku 1926 Čermná u Kyšperka (nyní Letohradu).
V roce 1936 pro jistá nedorozumění, pramenící z
rozdílného vyznání a údajného opomíjení rozvoje
horního konce, byla Čermná rozdělena na obec
Horní Čermnou s převážně evangelickým vyznáním, kostelem a farou a obec Dolní Čermnou s
převážně katolickým vyznáním, kostelem sv. Jiří a
farou.
Přes Čermnou vede starobylá a strategicky důležitá cesta od Baltu až k Terstu, napříč Evropou.
V Čechách vede z Náchoda přes Žamberk, Letohrad, Hůru, Čermnou k Červenému vrchu, dále
přes Jakubovice směrem na Lanškroun, Svitavy,
atd.
Čermensko má spoustu památek. Nejsou sice
zařazeny na listinu UNESCO, ale to neznamená,
že nejsou zajímavé a po právu se objevily i na
našich cukrech. Popišme si je blíže.
Kostel České církve evangelické:
Do roku 1788 na tom místě stávala skrovná budova, kterou církev roku 1788 adaptovala na malý
dřevěný kostel. Dne 18. července 1836 byl položen základní kámen ke zděnému kostelu, ovšem
ještě bez věže a bez východu k cestě. Byl dostavěn až roku 1839. Teprve v lednu 1884 církev žádala obec o povolení věže (evangelíci to neměli v
habsburské monarchii lehké), která byla postavena nákladem 5. 400 zlatých v letech 1884/85.
Později byly pořízeny zvony. Od roku 1915 jsou v
kostele varhany (již třetí v pořadí), které byly původně vyrobeny pro ruského cara. Tento nástroj
mu nemohl být dodán (vypukla I. světová válka), a
tak výrobce našel nové uplatnění v evangelickém
kostele.
Kostel Mariánská hora
-9-
Nové série
v dalších letech přikoupeny další pozemky. Roku
1875 byla kaple rozšířena o celou polovinu na
způsob Mariazellského poutního kostela a byl
sem přenesen obraz o Keprtově zachránění.
Hlavní pouť se koná 8.září.
Křížová cesta
Roku 1814 jel Antonín Keprta z Kunvaldu. Vezl
z Pruska mlýnské kameny na Moravu a chtěl ještě
ten den dojet do Třešňovce a v hospodě "U Bílého
koníčka" přenocovat. Byla již hodně tma, když jel
cestou přes Mariánskou horu, kde byla cesta
hodně rozbitá, vůz se klonil hned na tu, hned na
onu stranu a forman Keprta jej zadržoval, aby se
nepřevrátil. Když přijel na místo, kde stojí dnes
kaple, vůz se na něho převrátil a on, nemoha se
vyprostit, ležel pod vozem pod nákladem kamenů.
Vzdálen od vesnice, nemohl se na lidskou pomoc spolehnout, i vzýval Pannu Marii Mariazellskou, ke které on sám několikrát putoval, aby ho
vysvobodila z této těžké situace a život jeho zachránila, nebo mu aspoň šťastnou hodinku smrti
vyprosila.
Tu najednou stála před ním bílá ženská postava
s lucernou v ruce, ani slovo nepromluvila, zdvihla
vůz a on bez úrazu vstal a jel dál a to světlo viděl
tak dlouho, až přijel na lepší cestu, po které se
jede do Třešňovce. Pak ta žena se světlem zmizela.
Na památku svého zachránění nechal na tomto
místě postavit sloupek s obrázkem, znázorňující
tuto příhodu. Později pak vůdce poutníků na tomto
místě postavil dodnes stojící kostel podle vzoru
kostela Panny Marie v rakouském Mariazellu.
Zdejší kostel je bezslohovou stavbou z roku
1875, jednolodní s apsidou a s o něco starší
loretánskou kaplí z roku 1864 (s obrazem Panny
Marie Mariazellské), vestavěnou dovnitř lodi. Byl
postaven z lidových sbírek. Zde se také scházeli
poutníci z širokého okolí a vydávali se odtud na
dalekou cestu do štýrského Mariazellu
Zellenská kaple na Mariánské hoře
Hodnotná je i nedávno opravená křížová cesta
na Mariánské hoře z roku 1886, vroubená starými
lipami. Zeměpisnou zajímavostí je, že přes návrší
s křížovou cestou přechází hlavní evropské rozvodí. Vystupuje totiž na rozmezí "moří severních a
jižních". První kaplička u kostela je na temeni
skloněném do povodí Orlice, tedy v úmoří Severního moře, další čtyři kapličky stojí přímo na rozvodním hřbítku a zbývajících devět už sestupuje
svahem skloněným do povodí Moravy v úmoří
Černého moře.
Čípův kříž
Pod Klekarovou horou postavil v roce 1813 (jiný
pramen uvádí rok 1815) sedlák a majitel velké
hospody František Tschepen řečený Čípa či Čépa
na svém pozemku kamenný kříž, na jehož udržování složil fundaci 30 zlatých vídeňské měny.
Čípa byl sice zbožny a podnikavý, ale nesvědomitý člověk, výborný obchodník a zároveň podloudník ve velkém. Dlouho nebyl stíhán, protože
jako Němec měl velmi přátelské vztahy s lanškrounským úřednictvem. Nejednou je hojně počastoval a dary posílal, aby přimhouřili oči.
V krátké době nabyl velkého bohatství. Patřilo
mu celé okolí školy a pozemky, lesy až k Mariánské hoře i lesy na tomto vrchu. Pro svolávání
svých dělníků měl dokonce zvonici.
Když se v Lanškrouně vystřídali úředníci, bylo
zle. Už Čípu v neřestech nepodporovali a ještě byl
Horlivý poutník Leopold Fiala vodíval od roku
1846 až dvě stě poutníků do Mariazell. V roce
1857 na Vrších zřídil kamenný památník, který
později nahradil kaplí. Fiala roku 1869 vystavěl tu
skrovnou kapli Panny Marie zevnitř cele z tesaného kamene, a to pomocí dobrodinců. V obecních účtech roku 1869 je uvedena položka
20 krejcarů za nesení bubnu při svěcení kaple
dne 8.září 1869.
Kaple je na rozcestí pěti cest. Brzo ukázala se
malou, mnoho lidí ještě stávalo venku. Proto byly
- 10 -
Nové série
Škola
pro své skutky pronásledován. Všechno mu zabrali a musel zaplatit i nemalou pokutu. Co zbylo,
rozdělil dvěma synům.
Ke všemu se dal na hazard (lotynku) a upadal
níž a níž. Dům vedl s přepychem. I v pozdějších
letech, kdy už neměli k jídlu nic jiného než brambory, jedli je stříbrnými příbory.
Kříž na Bídě
O historii čermenské (původně evangelické)
školy, jejíž podoba na obrázku je ze 70. let 20.
století, by se dala napsat kniha. Stojí na místě
statku místního magnáta Čípy, který byl jeho syn
nucen v roce 1861 pro dluhy prodat.
Tolik k čermenským pamětihodnostem na naší
klubové sérii. Autorem obrázků je Vlastimil Novák
a pocházejí převážně z jeho knihy Drobné sakrální stavby v Dolní a Horní Čermné, kterou vydala obec Horní Čermná v roce 2004. Cukry vyrobilo
KAMO, tisk je černý na bílém/hnědém podkladě.
Na internetu jsem našel hodně příhod z tohoto
regionu a nedalo mi to, abych se s vámi nepodělil
alespoň o tyhle dvě čarodějnické historky:
Faltejsková ze Smrčiny chodívala po Betlachových lukách a tahala za sebou trávnici. Pak nemohli u Betlachů nic nadojit. Když přišla domů,
tahala cípy trávnice a z nich teklo Betlachovo mléko. Stejně prý čarovala i Čadová, která začarovala
krávy Vackům v Čermné 23. Hospodář si ale věděl rady: Šel ke svému bratru, faráři ve Výprachticích, aby u nich vysvětil a Čadové střelil do máselnice. Tak prostřelil Čadově krávě vemeno. Farář všechno udělal, u Vacků pak měli z krav všechen užitek a čarování Čadové přestalo.
Doubrava pěstoval na kusu pole na Kobylici zelí. Těšil se, že bude moci hodně naložit na zimu,
ale na podzim se mu začaly ty největší hlávky
ztrácet. Když se setmělo, třikrát pole obešel a přitom četl z čarodějné knížky. Kdo by v noci chtěl
zelí ukrást, byl by se přimrazil a nemohl by se z
místa ani hnout. Musel by čekat, až chalupník
před východem slunce přijde obcházet pole. Kdyby se opozdil a slunce vyšlo, zloděj by pod jeho
paprsky zčernal.
Ráno se Doubrava probudil a viděl, že skoro zaspal. Honem se oblékl a spěchal na pole. Když
přiběhl na Kobylici, viděl, že v zelí stojí člověk s
pytlem na rameně a nemůže z místa. Doubrava
honem přiskočil, vyťal mu na každou tvář pořádnou facku a kopl ho pod kolena. Chlap zahodil
pytel, zařval a utíkal, jak jen mohl. Byl to té doby
známý zloděj z Horní Dobrouče, zvaný Černý
Honza. (Jan Šilar, Čermenské obrázky, 1995)
JK
P.S. Omlouvám se, že neuvádím využité internetové stránky. Pokud by se jejich autorům zdál
tento text povědomý, nechť se nezlobí - nepsal
jsem ho ani pro zisk, ani pro slávu.
Ze Špice, nejjižnějšího cípu Smrčiny, stoupá
cesta prudce vzhůru ke kótě 449 m n. m. V roce
1876, kdy lidnatost v Čermné byla největší, postavili zde manželé Jan a Rozálie Andrlovi chalupu z vepřovic (nevypálené cihly) a dřevěných
špalíků - z bídy. Začalo se tu říkat "Na bídě" a
udrželo se to dodnes, i když chalupa byla v roce
1929 zbořena.
Kamenný kříž postavil Karel Novotný na přání
své zesnulé tchýně a na jeho vydržování odevzdal
záloženskou knížku s částkou 24 korun. Kříž byl
slavnostně vysvěcen 23. října 1904.
Socha Panny Marie Neposkvrněné
Jdeme-li přes Bídu z Mariánské hory do Dolní
Černé, uvidíme mezi dvěma věkovitými lípami litinovou sochu Panny Marie, kterou nechal vztyčit
snad v roce 1886 Karel Marek. Opravena byla v
roce 1926 manželi Betlachovými.
Když se konaly veliké poutě s procesím na Mariánskou horu, byla tato socha spolu s křížem Na
bídě jednou ze zastávek přicházejících poutníků.
- 11 -
Letní cukrování
Na kurtech v Nové Vsi
dotisky populární série památek Hellma, dokonce
ve třech barvách – červené, modré a zelené. Lze
očekávat, že se s nimi pochlubí i na našich dalších setkáních.
Milena Hlinková potěšila každého účastníka miniaturní homolkou s iniciálou jeho křestního jména
a Danuška Měsíčková nás obdarovala moc pěknými odrátkovanými kostičkami, které prý se mají
zavěsit na vánoční stromeček.
Komentovat Láďovy kulinární speciality, ať už to
byly bramboráky zvané zde „vošouchy“ s domácím kyselým zelím, nebo na kameni grilovaná krkovička, už snad ani není třeba. Byly prostě
skvělé! To dokládají i fotky pořízené naší redakcí.
Byl to prostě jeden pěkný sběratelský den. Snad
jen nadšenci, kteří vyrazili s košíky na houby do
blízkého lesa, byli svou hubenou kořistí zklamáni.
Ale třeba příště porostou…
JK
Setkání na tenisových kurtech u Ládi Moulise v
Nové Vsi u Plzně patří již k tradičním letním podnikům. Letos se konalo až 6. září, ale počasí bylo
skvělé (údajně padl letošní teplotní rekord pro
tento den), Láďovy pochoutky rovněž a měnit bylo
také co.
Láďa nechal extra pro tuto příležitost vyrobit
cukry v šesti barvách, kterými potěšil oko i sbírky
účastníků. Dostali jsme od něj i další pěkné
cukříky, ale ty vám předvedeme až v příštím čísle,
kde na ně bude víc místa.
Byli jsme také svědky premiéry několika novinek. Pavel Tlustý přivezl své Kocůry na hnědém
papíře a Danuška Měsíčková s Mílou Žďárskou
Milenko, prosila bych homolku s „D“
Sladké vánoční ozdoby
Vošouchy od Moulisů doporučuje 101 ze 100 sběratelů!
- 12 -
Letní cukrování
I tady se hraboší…
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí!
Není malých sběratelek
… a klábosí
Neboj, Vendulo, za takovouhle pozornost se ještě něco najde.
Já bych si dala, s dovolením, rauchpauzu.
- 13 -
Naši v zahraničí
Burza ve Ferraře
Termín: 15.-16.březen 2008
převzalo akci jako turisticko-propagační a tyto
prostory poskytlo bezplatně.
Podle údajů organizátorů bylo přítomno 101
sběratelů a dále akce přilákala desítky návštěvníků. Natáčely ji dokonce dva televizní štáby, z
nichž záznam byl na italském kanále TG3. Ale
nemáme co závidět, naše akce jsou zase trochu
jiné, takové rodinnější, přátelštější, méně oficiální.
A občerstvení na našich burzách je zatím nesrovnatelně nejlepší ze všech akcí, co znám.
Oficiálním šéfem akce byl jako už v minulých
ročnících Paolo Atti, výkonným mravenečkem
Sára Tagliavini (na obrázku s K76). Akce byla
opět doplněna zábavnějšími vložkami - opět se
střílelo a nás pršely prázdné pytlíčky (viz obrázky)
a také určitý čas byla burza otevřena tzv. „okukujícím příchozím“, tj. nesběratelům.
Na stolech jsme našli pár nových sérií a pak už
to vypuklo. Výměny, návštěvy známých sběratelů,
prohlížení vystavených exponátů a vůbec takové
to standardní sběratelské hemžení.
Jak už jsem několikrát psal v předchozích článcích, pro pokročilejšího sběratele je možnost získat nějaký cenný materiál nebo série volně na
stolech velmi omezená. Cukerné burzy se tak začínají blížit jiným sběratelským komoditám, kde se
zkrátka mění „něco za něco“. A do budoucna nemůžeme očekávat v tomto vývoji nějaké změny.
Stoupající množství sběratelského materiálu začíná vést řadu našich zahraničních kolegů ke
specializaci. Když jsem se snažil zjistit, proč někteří zahraniční kolegové s námi mění cukry a série, které již mají nebo nepatří k jejich zájmové
oblasti, bylo mi vysvětleno, že je to pro jejich sběratelské kamarády. A to je vlastně typické i pro
nás - já např. přijmu ve výměně i několikrát stejnou sérii od různých sběratelů, protože jen tak
mohu něco zajímavého přivézt pro známé domů a
získat zase cukry na další výjezdy.
Protože píši tento článek se zpožděním, za
které se omlouvám (asi už to v mém případě lepší
nebude), budou mnozí z vás už asi znát řadu nových cukrů, které jsme z této akce přivezli a s
vámi v Čermné vyměnili. Kdo jste do tohoto krásného koutu pod Orlickými horami nepřijeli, nebojte
se, zbylé cukry přivezeme ještě na podzimní
burzu a rádi je s vámi vyměníme (pozn. pro „anonyma“: v případě K76 „prokupčíme“).
V sobotu večer jsme se ještě zúčastnili společné
večeře, probrali dojmy, pak dobře zabalili a v neděli večer už jsme se mohli pohrabávat v úlovcích
v bezpečí domova. Burza je sice dvoudenní, ale
asi bychom už v neděli neměli co měnit. Zůstávají
hlavně domácí a „fajnšmekři“, kteří podle katalogů
dohledávají speciální kousky pro své sbírky.
Poznámka na závěr: Burza není jen výměnná
záležitost, ale i nádherná sladká výstava plná cukerné inspirace. Řada sběratelů vystaví i své spe-
Sotva se začne ozývat z jihu jaro, cukerní sběratelé se začínají ohlížet, kam že by to mohli vyrazit za svými sladkými miláčky, a hledají ten
správný typ k výjezdu do cukrem zaslíbených
zemí. Takový březen je přímo stvořen k výletu do
země Vlašské, kde parta nadšenců v srdci provincie Emilia Romagna pořádá každoročně velké cukerné slézání, které honosně nazývá World Sugar
Meeting.
Po několika úspěšných ročnících (proběhlo jich
již sedm a tento byl tedy osmý), které proběhly v
městečku Cento, byla burza přesunuta do vyšších
sběratelských pater. Pořadatelé vybrali novou
veletržní halu ve staroslavném historickém městě
Ferrara (na druhou stranu, které italské město v
této oblasti není staroslavné).
České účastníky tato akce tradičně přitahuje, a
tak se přes alpské průsmyky vypravily následující
skupiny sběratelů: V jednom autě jste mohli nalézt
Lenku Novákovou s maminkou a Láďu Moulise s
dcerou. Ve druhém autě se mezi cukry tísnili Karel
Stupka a Zdeněk a Helena Bubníkovi.
Na tomto místě nesmím zapomenout na dalšího
spolujezdce, který, ač objemem malý, nám do
cestování nejvíc kecal – byl to Mirek zvaný familiárně Mirda, schovaný v navigačním zařízení GPS
a neúnavně opravující všechny mé řidičské poklesky. I když byl někdy až protivně vlezlý, museli
jsem uznat, že se vyzná. Naše cesta v porovnání
s loňskem se najednou výrazně zkrátila.
Počasí vás asi nebude zajímat, ale stejně vám
ho sdělím, třeba se to někomu hodí pro příští
burzy. Praha asi 8 stupňů, Ferrara až 20 stupňů.
Zpátky: Brennerský průsmyk 0 stupňů se sněhovou vánicí a dále až domů většinou déšť a teplota
4-8 stupňů. Pokud dále čekáte tlak a rosný bod,
toho vás již ušetřím. Takže pozor na obutí, kdo se
v tuto dobu vydáte přes Alpy.
Přijeli jsme v pátek v podvečer a spoléhajíce na
to, že nás Mirda doveze na určenou adresu uvedenou na původním zvacím letáku, o způsob
cesty na burzu jsme se dále už nezajímali. O to
větší bylo naše překvapení, když jsme se u snídaně dozvěděli, že místo bylo změněno z centra
města do nového veletržního areálu.
Hned jsme Mirdu přeplánovali, ale ouha - areál
byl ve výstavbě a nové cesty ještě nebyly na
mapě zaznamenány. Takže i přes to, že nám navigace ukazovala, že jezdíme někde po poli, dojeli
jsme ke správné budově – Centro Fiere e Congressi.
Takhle velkoryse pojatý výstavní a burzovní
prostor jsem na cukerných akcích ještě neviděl.
Nové moderní prostory v elegantní hale, velký
prostor pro každého sběratele, pohodlné prostory
pro přecházení, prohlížení a courání mezi stoly,
kde si ale opravdu nikdo s nikým nepřekážel a
nepletl. Jediné vysvětlení máme v tom, že město
- 14 -
Naši v zahraničí
ciality, výrobky z cukru a další zvláštnosti (viz obrázky). Je opravdu na co koukat a pokud se rozhodnete někdy vyrazit na tuto akci, určitě nebudete litovat.
Spoustu podrobností a fotografického materiálu
můžete najít též na webových stránkách:
Tohle bude knihovna mého ústavu.
http://www.sarata.it/ferrara_meeting_2008.htm
http://www.sugarmania.fr/crbst_185.html (zde jsou
velmi pěkné fotografie)
Zdeněk Bubník
Hraje Inter s AC Milán, míč je v kafi.
Cukrověž v Ravenně (před deštěm).
Řeka… cukru!!! I s cukrovým mostem!
Slečno, táhne vám (nejen) na záda!
Hvězdy věští sladkou budoucnost našich sbírek.
K76: Tak těchhle pár kousků už se mi nikam nevejde.
- 15 -
Novinky
Rozhledny Morava II.
Po úspěchu, který slavili Zdeněk Adámek, Romana Sládečková a Jitka Šošolíková se svou sérií
Rozhledny Morava na loňské trenčínské burze,
představili v Horní Čermné její osmikusové pokračování.
Babí lom byl již v 19.století oblíbeným cílem turistů. V devadesátých letech 19. století stávaly na
tomto vrcholku dvě dřevěné vyhlídky. Obě vyhlídková místa byla bohužel v období druhé světové
zničena. Výstavba dnešní rozhledny byla zahájena v šedesátých letech 20. století.
Babylon
Tentokrát nám sice k jednotlivým obrázkům nedodali popis, ale my jsme si ho vyrobili sami s využitím všech možných internetových stránek.
Babí lom.
Stojí u Kramolína v okrese Třebíč. Byla postavena v roce 1831 na popud Jindřicha Viléma
Haugwitze, tehdejšího majitele náměšťského
zámku. Samotná rozhledna stojí na Zeleném
kopci, který je vysoký 491 m.n.m. Měří 24,5 metru, vyhlídka je v 18 metrech a vede na ni 112
schodů. Rozhledna je v majetku obce Kramolín.
Věž je kamenná, v empírovém stylu a má
čtyřhranný půdorys, vyšší patra jsou osmistěnná.
Uvnitř věže jsou dubové kruhové schody, po kterých se vystoupá až do 18 metrů, kde je místnost
s okny a zdobeným stropem. Strop je vyzdoben
motivy ze zvěrokruhu. Původně měla být o jedno
dřevěné patro vyšší.
Bílá hora
Rozhlednu Babí lom najdeme na jižním úbočí
stejnojmenného vrcholku Babí lom (562 m.n.m.),
jež se zvedá severním směrem nad obcí Lelekovice. Rozhledna poskytuje malebný výhled, a to
východním směrem na Drahanskou vrchovinu,
západním směrem na Žďárské vrchy a za nimi
Českomoravskou vrchovinu, jihovýchodním směrem můžeme pozorovat zalesněné kopce Chřibů
a Ždánického lesa a podíváme-li se jižním směrem uvidíme část Brna s hradem Špilberkem.
Je to 15 metrů vysoká betonová rozhledna, má
dvě vyhlídkové plošiny, ta vyšší je ve výšce 12
metrů. Rozhledna byla otevřena v roce 1961 a je
celoročně volně přístupná veřejnosti.
Bílá hora představuje samostatný masiv vysoce
převyšující své okolí a je nejvyšším vrcholem v
- 16 -
Novinky
úpatí části Podbeskydské pahorkatiny. Na jejím
vrcholu se nachází rozhledna, jejíž slavnostní
otevření se uskutečnilo 28. dubna 2000. Konstrukci navrhl ing. arch. Milan Šmíd, který využil symbolu struktury DNA.
Věž je postavena na betonových základech hlubokých 1,5 metrů o průměru 11,5 metru. Schodiště je tvořeno 134 ocelovými a 27 betonovými
schody. Celá věž dosahuje výšky 43 metrů,
vlastní vyhlídková plošina je ve výšce 26 metrů
(583 m.n.m.). Rozhledna nabízí volný rozhled
téměř do všech stran, kromě směru na jihovýchod, kde mu brání Červený kámen. Za pěkného
počasí je možné z rozhledny vidět do Ostravy a
také nejvyšší vrcholy Beskyd a Jeseníků.
Vlastní plošina má nosnost 500 kg/m2 a její
užitná plocha je 42 m2. Znamená to, že kdyby nebyl počet osob na věži omezen požárními předpisy, unesla by vyhlídková plošina najednou více
než 200 dospělých osob.
Cvilín
konstrukci. Rozhledna nabízí krásný pohled na
Krnov a okolí
Háj u Šumperka
Rozhledna stojí na stejnojmenném vrcholu
(631 m n.m.) asi 2 km západně od Šumperka.
Podnět k výstavbě první rozhledny na Háji dal
šumperský odbor Klubu československých turistů
spolu s vojáky místní posádky. V roce 1934 byla
slavnostně otevřena a nesla jméno Štefánikova.
Za války byla v rukou německých vojsk, veřejnosti
nebyla přístupná, ke konci války sloužila jako protiletecká pozorovatelna.
Po válce péče o rozhlednu upadala a poté, co
nebyl včas opraven hromosvod, byla v roce 1953
zasažena bleskem a vyhořela.
Současná rozhledna je realizována jako obdoba
původní Štefánikovy a byla otevřena 28. září
1996. Celková výška je 29 metrů, zasklená vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 metry a je
přístupná po zdolání 133 schodů.
Úvalno
Vrch jménem Cvilín se zvedá na jihovýchodním
okraji Krnova a vyznačuje se dvěma vrcholy. Kamenná rozhledna tvoří hlavní výškovou dominantu
předního vrcholu.
Na začátku 20. století ji vybudovala krnovská
sekce Moravskoslezského sudetského horského
spolku podle projektu architekta Ernsta Latzela.
Tehdy ovšem působila mnohem zdobněji než
dnes. Nad základní válcovou věží s vyhlídkovou
plošinou ve výšce 25 metrů se totiž zvedala ještě
úzká boční věžička, která kryla východ schodiště
a zároveň umožňovala jednomu či dvěma lidem
kruhový rozhled z místa ještě o pět metrů vyššího.
Při otevírací slavnosti, konané 11. června 1903,
dostala jméno Liechtensteinova rozhledna na počest bohatého mecenáše, bez jehož významného
knížecího daru by výstavba nebyla možná.
O unikátní věžičku rozhledna přišla při opravách
prováděných po válce. V šedesátých letech ji potkal osud mnoha dalších podobných staveb, když
na její vrchol umístili antény televizního vysílače.
Ty byly odstraněny teprve nedávno při celkové re-
Rozhledna stojí nad obcí Úvalno Byla postavena v roce 1913 opavskou firmou Julia Lundwalla podle projektu bratrů Oskara a Eugena Felgelů na počest poslance Hanse Kudlicha, rodáka
z Úvalna.
- 17 -
Novinky
cuje celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu
až k Šeráku. Za příznivého počasí je směrem
západním viditelná skupina Kralického Sněžníku a
severozápadním Rychlebské hory.
Věž je postavena na kontrastu pevné kubické
masy žulového zdiva tyčícího se do výšky 22 m a
odlehčené ortogonální dvoupatrové vyhlídky a
chrličů na jejím vrcholu. V interiéru jsou tři podlaží
a dvě terasy. V přízemí bylo po smrti Hanse Kudlicha v roce 1917 vybudováno jeho mauzoleum s
urnou a přistavěno venkovní nástupní schodiště.
Velká Čantoryje
Historie věže spadá až do dalekého 19. století,
popud ke stavbě vzešel od tehdejší Frývaldovské
pobočky turistického spolku. Mezi zakladateli můžeme nalézt zetě světově proslulého léčitele Vincence Priessnitze. Samotná stavba byla zahájena
8. srpna 1898, materiál pro stavbu byl těžen přímo
v místě, Jen kvalitní pálené cihly byly dováženy z
dnešních Suszkowic v Polsku a písek z nedaleké
obce Písečná. I přes náročné klimatické podmínky
se podařilo stavbu v rekordně krátké době dokončit a rozhledna tak mohla být slavnostně otevřena
pro veřejnost již 3. září 1899.
O necelé tři roky později byla uvedena do
provozu také turistická chata, díky které bylo
možno navštěvovat rozhlednu i v zimním období.
Roku 1932 zřídila Frývaldovská pobočka novou
pohodlnou cestu až k chatě a také sáňkařskou
dráhu, která po úpravě v 60. letech opět sloužila
svému účelu (ovšem jen po krátký čas). Při výletu
na rozhlednu se návštěvníci mohli cestou občerstvit v hostinci Harichstein (Čertovy kameny), od
kterého vede cesta ke stejnojmenné romantické
vyhlídce.
Válka ani poválečné období nebylo věži ani chatě příznivě nakloněno. Obě stavby trpěly jak neduhy počasí, tak „přízní“ vandalů, kteří zřejmě nesou
svůj podíl viny na osudu chatky, která roku 1955
vyhořela. Rozhledny se roku 1976 ujalo město,
chatka byla obnovena o několik let později.
Rozhledna Velká Čantoryje se nachází na stejnojmenném vrcholu (995 m.n.m.), jenž se zvedá v
severovýchodní části Beskyd, severovýchodně
nad obcí Nýdek a najdeme jej na rozhraní České
republiky a Polska.
Velká Čantoryje je železná rozhledna 29 metrů
vysoká, má pět vyhlídkových plošin a nejvyšší je
ve výšce 21,4 metrů. Rozhledna je otevřená veřejnosti celoročně. Z rozhledny je krásný výhled
hned do tří zemí, a to do České republiky na vrcholky Beskyd a Jeseníků, na Slovensko, kde
můžeme vidět Javorníky, Malou Fatru a Tatry, a
do Polska s výhledem na vrcholky Slezských Beskyd a na lázeňské město Ustroň.
Rozhledna na Čantoryji je nejvýchodnější rozhlednou u nás, byla postavena podle návrhu
architekta ing. V. Müllera a otevřena v roce 2002.
Konstrukce byla vyrobena v Třineckých železárnách. U úpatí rozhledny byl postaven srub s občerstvením
Zlatý Chlum
Dominantou malebného městečka Jeseník je
kromě Priessnitzových lázní také nedaleký vrchol
Zlatý Chlum 875 (m.n.m.) s kamennou, 26 m vysokou rozhlednou. Z věže je úchvatný výhled na
Otmuchovské jezero v Polsku. Jižní výhled zachy-
OSTRAVÁCI
se na burze pochlubili dotiskem své loňské série šumavských
stavebních zajímavostí. Na rozdíl od předchozího červeného
je tentokrát tisk zelený a ve dvou variantách - na bílém resp.
hnědém papíře. Zájemci si ji mohli zakoupit za symbolickou
cenu, výtěžek bude opět věnován na bohulibé účely.
- 18 -
Novinky
Bonsaje Saši Vlachovské
- 19 -
Novinky
H o u b y – XI. výměnný den KSBC
Psí smečka Renaty Fironové
- 20 -
Nová Tlusťjochova série
Kocůři
Tuhle pěknou sérii ve dvou provedeních dostal
Pavel Tlustý ke svým nedávným padesátinám.
Vzhledem k tomu, že její výrobu musel zadat sám,
nebyla pro něj až tak velkým překvapením.
Autorkou návrhu je opět Naďa Gepp, cukříky vyrobilo KAMO a majitelům černobílé verze Cukřenky sdělujeme, že tisk je černý na žlutém podkladě,
papír bílý a hnědý (ten je se surovým cukrem).
- 21 -
Tlusťjochova stránka
Kam v Praze za cukrem?
Nedaleko autobusového nádraží na Florenci, jednu
stanici tramvají směrem do Karlína či pješkobusem, tam,
kde ulice Sokolovská lízne Karlínské náměstí, stojí od
nepaměti hospoda. Dnes se jmenuje HAMBURK, je to
kratší než za císaře pána, ale snadněji se to vejde na
hygienicky balený cukr.
A pivo tam také není špatné. Máte-li čas, přijďte pobýt.
Vězte, že to tam žije odjakživa, jak dokládá pohlednice z
mé sbírky:
Ilustrovaná nápověda ke druhé křížovce (na další straně)
- 22 -
Křížovky o ceny
2
1
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14
A
B
C
D
E
*) KOTZEBUE AUGUST FRIDRICH FERDINAND von Něm. dram. Básník, nar. 3. května 1761 ve Výmaru, od 1781
- 1795 ve stát. ruské službě, 1798 - 1800 dvor. div. básníkem
ve Vídni, vrátiv se do Ruska, byl zatčen a odvezen na Sibiř,
amnestován stal se ředitelem divadla v Petrohradě, 1802 v
Berlíně, nato 1806 opět v Rusku, odkudž poslán 1817 do
Němec, kdež 23. března 1820 od studenta Karla Sanda
zavražděn. Sepsal přes 150 divad. her a četné povídky, jež
svého času v něm. literatuře přední místo zabíraly.
**) SAND KARL LUDWIG - naroz. 5. října 1795 ve
Wunsiedlu, stud. od 1817 theol. v Jeně, blouznivec, zavraždil
23. března 1819 Kotzebue, pokládaje ho za vyzvědače a
nepřítele akadem. mládeže, odpraven 20. května 1820 v
Mannhainu.
F
G
(Příručný slovník všeobecných vědomostí redaktora Josefa
Ranka - nakl. F. Kytka, Praha 1887)
H
I
TlusŤjochůff cukrosnář: Ve snu… (tajenka), na těle zesíliti.
VODOROVNĚ: A. První muž; téměř; druh slitiny. B. Ukazovací zájmeno; správní jednotka v Uhrách; linka; úřad. C. Papoušek; silný provaz; vesna; prohra v šachu. D. Aromatická bylina; předák; sportovní předpověď; jméno Destinnové. E.
TAJENKA. F. Škůdce šatů; pramáti; japonský sport; plemeno. G. Římský pozdrav; Zolův román; zuřivá; domácky Tomáš. H. Služební pořadí (zast.); rozpouštěti se; Kotzebueův vrah *); slovenská předložka. I. Články; část ruky; protiklad.
SVISLE: 1. Útok; planeta. 2. Doboxovat. 3. Spojka časová; ženské jméno. 4. Obvazová potřeba; barvířská rostlina; kód
okresu Klatovy. 5. Sbaliti. 6. Stoka; letopis; 7. Otázka při sázce; paré; a sice. 8. Eden; los; iniciály něm. filosofa Kanta. 9.
Pracovat pluhem; vydání. 10. Dělat karikatury. 11. Sibiřská řeka; nemoc rtů; slovenský souhlas. 12. Pracovat smetákem;
zkratka Dopravních podniků. 13. Patřící Dumasovu mušketýrovi. 14. Setnina; tropické šílenství.
NÁPOVĚDA. KOVAR; RANK; SAND. **)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
A
B
C
D
E
F
G
H
I
TlusŤjochůff cukrosnář: Ve snu… (tajenka) měniti, do Švýcar vycestovati.
VODOROVNĚ: A. Části svíček; polynézský ostrov; mužské jméno. B. Ustrašení; zemědělská osada v Izraeli; svazky
slámy. C. Lahvovník; chovat se zamilovaně; stovky; nerozhodně v šachu. D. Doslovný překlad; škuner; starověký nájezdník; pysky. E. TAJENKA. F. Lepidlo; pracovat pluhem; otekle; element chůze. G. Možná; druh gibbona; slohy; nárok.
H. Nafoukat; stát USA; Sláv. I. Obrátit; pracovní jednotka; spěchy. I. Články; část ruky; protiklad.
SVISLE: 1. Skládací cylindr; silný provaz. 2. Nesklidit ovoce. 3. Kolem; chmelový nápoj. 4. Cisterna; pečivo. 5. Zběhovcovitá rostlina; osychati na povrchu. 6. Italský souhlas; stará stříbrná mince; iniciály českého právníka Talíře *). 7.
Přesně; Němec. 8. Druh účesu; domácky Timothy. 9. Ten i onen; město nad Ohří. 10. Zámezí; bicyklický aromatický
uhlovodík. 11. Osobní počítač (zkratka); muskulatura; zkratka Státní arbitráže. 12. Otáčivý pohyb; stromový hlodavec.
13. Japonské město; konstrukce střechy. 14. Druh tkaniny; domácí zvíře. 15. Chránit. 16. Arabské chleby; činy.
NÁPOVĚDA: AZULEN; KALK; KIBUC; OTARU.
*) TALÍŘ MATOUŠ - český právník, nar. 1865, stud v Praze, kdež 1866 doktorem práv, 1871 mimoř., pozd. řádným prof. rak. finančnictví na universitě Pražské, člen obecního zastupitelstva, 1880 a 1883 - 1885 zem. a říšským poslancem.
(Příručný slovník všeobecných vědomostí redaktora Josefa Ranka - nakl. F. Kytka, Praha 1887)
- 23 -