zprávy z obecního úřadu v líšnici

Komentáře

Transkript

zprávy z obecního úřadu v líšnici
2/2009
ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI
Z 13. zasedání Zastupitelstva obce Líšnice dne 10. 7. 2009
Zastupitelstvo obce vzalo na vědomí:
• Zprávu o činnosti rady obce a výborů včetně zprávy z provedené veřejnosprávní kontroly
v příspěvkové organizaci ZŠ a MŠ Líšnice
• Výsledky provedené kontroly pojistného a plnění v nemocenském pojištění a důchodovém
pojištění za zaměstnavatelem Obcí Líšnicí ze dne 8.6.2009.
Zastupitelstvo obce schválilo:
• Plnění rozpočtu k 30.6.2009 a rozpočtové změny
• Na základě výsledků výběrového řízení na dodavatele pracoviště Czech POINT, uzavřít
smlouvu se společností ASC HB, a.s. Hradec Králové, IČ:47468793, ve výši 81.013,- Kč včetně DPH.
• Na základě výsledků cenových nabídek obálkovou metodou, prodej traktoru TURBO CUT,
nejvyšší nabídce za cenu 21.800,- Kč a vyřazení traktoru z evidence na základě kupní smlouvy.
• Dohodu o partnerství k projektu Technologická centra a elektronické spisové služby na území
správního obvodu města Žamberka jako obce s rozšířenou působností..
• Kupní a darovací smlouvy k pozemkům, dle zveřejněných záměrů.
Ze 14. schůze rady obce konané 18.5.2009
Rada obce projednala:
• Výsledky výběrového řízení na dodavatele vybavení pracoviště CZECH POINT a vyhodnocení cenových nabídek na prodej traktoru TURBO CUT .
• Záležitosti projektové přípravy 2. etapy kanalizace
Rada obce schválila:
• Rozpočtové změny v souhrnné výši 20.500,- Kč a rozpočtovou změnu na konání voleb do
1
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Evropského parlamentu ve výši 16.500,- Kč.
• Prodej masných výrobků a uzenin firmy MASO-EKO pana Šlezingra z Letohradu z pojízdného auta u prodejny Konzumu.
• Prodej traktoru za nejvýhodnější nabídku 21.800,- Kč
• Zveřejnění informace daňově diskriminovaná obec na dopravních značkách s nápisem Líšnice
Z 15 schůze rady obce konané 24.6.2009
Rada obce projednala:
• Žádost žadatelů Jana a Petry Bečkových, čp. 204 o vyjádření ke stavbě pergoly, oplocení
a umístění garáže na pozemku za autobusovou čekárnou naproti Líšnické a.s.
• Vyrozumění poškozeného o obžalobě obviněného P.R. ve věci vloupání do výčepu pohostinství U Smrku
• Návrh dohody o partnerství v projektu zřízení a provozování technologického centra u pověřeného Městského úřadu v Žamberku.
• Dopis obchodního družstva Konzum k nežádoucímu obchodnímu jednání společnosti MASOEKO
Rada obce schválila:
• Rozpočtové změny v souhrnné výši 25.000,- Kč
• Obsah vyjádření k žádosti manželů Bečkových čp. 204
• Program zasedání zastupitelstva dne 10.7.2009
Rada obce vzala na vědomí:
• Orgnizaci prázdninových brigád
Z 16. schůze rady obce konané 9.9.2009
Rada obce projednala:
• Změnu systému svozu odpadů
• Změnu územního plánu Žamberka – napojení obchvatu na státní silnici
• Dopis ředitele o.d. Konzum
Rada obce schválila:
• Objednání popelnic do systému likvidace domovního odpadu
Z ČINNOSTI MLADÝCH HASIČŮ
V září minulého roku jsme se pokusili obnovit činnost kolektivu mladých hasičů v Líšnici.
Na zahajovací schůzku přišlo 5 dětí, z nichž 3 se v zimním období zúčastňovali pravidelných
schůzek. Zásluhou Honzíka Kopeckého, který tuto činnost propagoval v Mateřské školce se nám na
jaře přihlásili postupně další zájemci.
V sestavě Honza Kopecký (5 let), Filip Brůna (6 let), Jakub Císař (6 let), Adélka Hovádková (5
let), Eliška Šebestová (4 roky),Tomáš Jedlička (5 let), Dominik Žabka (5 let), Šimon Bednář (5 let),
Markéta Brůnová (10 let), Adam Bednář (9 let) a Klárka Kopecká (9 let) jsme začali nacvičovat disciplíny hry Plamen a připravovat se na závody.
2
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Zkušenosti jsme sbírali na těchto soutěžích:
2. května „Májové štafety“ ve Vysokém Mýtě
15. a 16. května soutěže ve Svatém Jiří
29. a 30. května soutěže PLAMEN v Mladkově
13. června „Soptíkův závod zručnosti“ v Lichkově
S ukázkami z naší činnosti jsme se představili také na akci „Vítání prázdnin“ 27. června v Líšnici. Po
této akci jsme pobytem a nocováním v hasičské zbrojnici ukončili naši úspěšnou sezónu.
V naší činnosti budeme pokračovat po prázdninách.
Čekají nás soutěže:
12. září požární útok v Chocni
26. září branný závod v Černovíru
10. října branný závod hry PLAMEN
Za kolektiv vedoucích MH
Lenka Břízová – vedoucí mládeže
Pozn.redaktorky: Děkuji jménem všech rodičů dětí za úžasnou práci, kterou odvedli nejen Lenka Břízová a její maminka paní Vaněčková, ale i „pomocníci“ Vašek, Petr nebo Martin. Děti se na všechny
akce těšily, zvládly trému a nepodařené kroky obrečely jen „mírně a v pozadí“. Dětem i vedoucím
přejeme úspěšný další rok hasičských akcí a hlavně stále ten neutuchající elán a radost do cvičení!!!
3
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Sbírka „VARHANY DO KOSTELA“
Sběrací listina
2 000,-- Kč
CELKEM k 31. 7. 2009
121 376,50 Kč
Korábovi, čp. 42
HORKÉ KŘESLO PANA STAROSTY
Kdo v obci zodpovídá za odvoz kontejnerů?
Mnohdy jsme totiž svědky rozházených odpadků kolem kontejneru, pachu z odpadků a vlastně
i nehezkého vzhledu. Když se kontejner vyveze a odpadky válející se kolem kontejneru se nahází do
prázdného, dochází k paradoxu, že je opět kontejner naplněn a není opět místa na úklid a odvoz. Dá
se s tím něco dělat?
Odvoz kontejnerů je objednáván při naplnění, většinou v pondělí. Protože má EKOLA smluvní
odvoz do tří pracovních dnů stává se, že v tuto dobu je stav již takový jaký je výše popsán. Přesto že
se zastupitelstvo i rada pravidelně k této záležitosti vrací, je v současnosti tento stav již neudržitelný.
Tolik diskutovatelná okolnost, že je lepší mít přístupné kontejnery, než nepořádek na jiných pozemcích dostává v poslední době trhliny v podobě vývozu a skládání odpadů na příkopy polních cest a do
lesů. I z tohoto důvodu přistupujeme k rušení velkoobjemových kontejnerů a zavedení popelnicového systému, který je v současné době připravován ke „spuštění“ v listopadu tohoto roku. Popelnice
na kolečkách 240 l /stejný objem jako na bioodpad/ budou k vyzvednutí po dodání svozovou firmou
s četností svozu 39x ročně, tzn. v měsících říjen – březen každý týden, zbývající měsíce 1x za 14 dnů.
V zhledem k obtížnostem svozu v zimním období budou určena místa svozu a vyprázdnění pro více
domácností. Přesto bude ve většině případů vzdálenost kratší než je tomu doposud. Současně bude
zřízeno ve skladováku na Dolním konci úložiště pro tříděný odpad /papír, sklo, železo, plasty/ a s tím
dojde současně k přesunu některých zvonů na tříděný odpad na nová stanoviště a v důsledku konečné likvidaci stávajících stanovišť velkoobjemových kontejnerů. Bližší informace budou rozesílány
letákovou zásilkou do každé domácnosti, proto je třeba věnovat likvidaci letáků zvýšenou pozornost.
Informace budou zveřejňovány na webových stránkách obce www.obeclisnice.cz a upozornění na
nové info budou též zasílána odběratelům SMS zpráv s přihlašovacím znakem 6, 5 a 1.
Nabídka na přihlášení SMS zpráv
Opakovaně nabízíme přihlášení ke službě zasílání SMS zpráv z obecního úřadu. Tato služba se
od začátku jeví jako nejrychlejší přenos informací z obecního úřadu k občanům. Nejvyužívanějším
způsobem je příjem všech zpráv, kde došlo od 31.3.2009, kdy byla tato služba zahájena k přenosu
12 zpráv /hlášení místního rozhlasu, zveřejnění dokumentů na úřední desce, různá oznámení např.
o ztrátě domácích zvířat apod./. V četnosti využití pak následuje hlášení místního rozhlasu a umístění
dokumentu na úřední desku. Protože nejsou zatím ke službě negativní připomínky, tak se jeví jako
služba se kterou jsou odběratelé spokojeni. Službu lze aktivovat SMS zprávou odeslanou na mob.
736767730 ve tvaru čísla požadované služby. Číslování je následující: 1 – aktuální hlášení místního
rozhlasu, 2 – upozornění na umístění nového dokumentu na úřední desku, 3 – akce společenské v Líšnici, 4 – akce sportovní v Líšnici, 5 – informace obecního úřadu, 6 – příjem všech zpráv. Odhlášení
služby probíhá stejným kódem s předsunutím 0. Např. při přihlášení služby PŘÍJEM VŠECH ZPRÁV
4
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
odešlete SMS ve tvaru 6 na uvedené číslo mob. telefonu, při ukončení odběru zpráv pak kombinaci
čísel 06, objednat lze taktéž příjem více služeb kombinací čísel např. 124.
/starosta/
ANKETA O NÁZVECH MOSTŮ V LÍŠNICI
Do dnešního dne jsme dostali pouze jeden vyplněný lístek s názvy mostů. Přikládám ho tedy, alespoň k zamyšlení či jen k přečtení ze zájmu.
Anonymní dotazník k pojmenování vodních staveb
Stavba è. 1: most na horním konci Líšnice
vedle p. Miroslava Píèe - hajného è. p. 53
Stavba è. 7: nový most pøes struhu na Olšinu
vedle Hynkù è. p. 86
Název stavby è. 1:
Název stavby è. 7:
Hajný most
Olšinský most
Stavba è. 2: jez s náhonem ke Korábovu mlýnu
poblíž Kopeckù è. p. 47
Stavba è. 8: dolní jez s náhonem na vodní kolo
dolního mlýna p. Stanislava Langra è. p. 133
Název stavby è. 2:
Název stavby è. 8:
Korábùv jez
Zámecký jez
Stavba è. 3: most pod jezem na pøíjezdu do Raèovic
poblíž Venclù è. p. 195
Stavba è. 9: nový most na dolním konci, získal èestné
uznání v kategorii dopravních a inženýrských staveb
Název stavby è. 3:
Název stavby è. 9:
Raèovický most
Vídeòský most
Stavba è. 4: most na Obec u budovy Líšnické a.s.
è. p. 204 (bývalé Keprtovi pekárny)
Stavba è. 10: dolní masivní betonový most tehdejší
okresní silnice od Žamberka
Název stavby è. 4:
Název stavby è. 10:
Vobecní most
Okresní most
Stavba è. 5: lávka pod hostincem u Kristiána
smìrem na Obec èasto nazývaná Rabštejn
Stavba è. 11: hlavní most na souèasné pøíjezdové
silnici ze Žamberka vedle Soukupù è. p. 11
Název stavby è. 5:
Název stavby è. 11:
Lávka Rabštejn
Žamberský most
Stavba è. 6: jez struhy pod starou a novou školou
smìrem k Olšinì
Název stavby è. 6:
Podškolní jez
Kdyby obec Líšnice zajistila èástku na financování
výstavby nového mostu, jaké øešení byste si vybrali?
a) Nechat zbourat starý most a vystavìt nový
b) Vystavìt nový most tam, kde ještì není
Pøeškrtnìte to, co nevyhovuje!
Na jakém místì v Líšnici, kde most ještì nemáme by bylo užiteèné ho postavit:
Pøes øeku z Obce na Olšinu v místech pod jezem è. 6 na hlavním toku øeky. Sloužil by k propojení dvou slepých
èástí vesnice, jako souèást budoucí obslužné klidové mimosilnièní komunikace po celé vesnici. Pod jeho
pøemostìním mezi pilíøi by mohla být integrována zvedací hráz (viz. Bývalé pøírodní koupalištì Žamberk.),
která by regulovala hladinu øeky na vedlejší jez a spolu s ním by umožnila i rekreaèní využití èásti toku øeky
nad mostem smìrem k høištím u sokolovny.
5
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
CESTOPIS O FILIPÍNÁCH
Na úvod bychom se rádi představili. Jmenujeme se Martin a Zuzana a v roce 2007 jsme se rozhodli, splnit si sen a procestovat část jihovýchodní Asie. Abychom naši cestu mohli uskutečnit, museli
jsme mít dostatek financí a tak jsme se vydali na půl roku za prací do Anglie. Po návratu v roce 2008
jsme se měsíc připravovali, dokončili jsme povinná očkování a zhruba naplánovali, které země navštívíme. V příštích několika dílech Zpravodaje se vám pokusíme vylíčit pár nejzajímavějších zážitků
z našich cest. Za půlroku v Asii jsme navštívili 9 zemí, z nichž jsme pečlivě vybrali ty, o kterých se
domníváme, že byly nejzajímavější.
Filipíny
Filipíny jsou druhým největším souostrovím na světě a tvoří je celkem 7 107 ostrovů rozkládajících se v moři severovýchodně od Bornea. K Filipínám jsme se vydali právě z tohoto ostrova.
Trvalo to dvě hodiny letu nad korálovými ostrovy, než jsme klesli k překrásné zelené zemi s pohořími a klikatými říčkami. Hory záhy zmizely a vystřídala je rovina s políčky, vesničkami, širokými
mělkými řekami a sopkou Pinatubo na obzoru. Přistáli jsme na ostrově Luzon 70 km severně od hlavního města.
Před letištní halou čekali nejen novináři s kamerou namířenou na deportované Filipínce z Malajsie, ale také výdělku chtiví taxikáři, kteří se předháněli o to, kdo si řekne o větší sumu za dopravu
z letiště do města. V drobných nesnázích se nám dobrosrdečný domorodec nabídl, že nás spolu s rodinou do města sveze, byl už večer.
S očima navrch hlavy nás vysadili v centru nějakého městečka, asi deset minut jízdy od letiště.
Muselo to být centrum všeho, protože všude bylo spousta lidí a otevřených podniků. Když jsme se
rozkoukali, tak jsme s úžasem zjistili, že se jedná většinou o noční zábavní podniky. Na ulici stály
houfy filipínských žen a dívek čekající na své štěstí. Byly jsme v Angeles City – Andělském městě.
Několik desetiletí americké poroby tu nadělalo své. V tomto městě o to víc, protože letiště, kde jsme
přistáli, bylo původně americkou vojenskou základnou.
Sehnat zde levnou místní restauraci byl problém, ale nakonec jsme objevili zapadlou prkennou
jídelničku, kde jsme si dali po prvé filipínské jídlo. Pak jsme se prošli po tom to malém filipínském
Las Vegas. Ve finále jsme našli uličku asi se sto padesáti domky v řadě. Každý domek měl otevřenou
malou hospůdku anebo, a to v drtivé většině, místnost pro karaoke – tolik v Asii oblíbený zpěv podle
vybrané melodie a zpěvníku. Takto se tu místní po večerech baví. Kdo z nás by si vzal dobrovolně
před dalšími hosty mikrofon do ruky?
Ráno panoval na ulici čilý ruch, lidé, motorky, taxíky, tříkolky a jeepneje. Jeepnej je vlastně jeden
ze způsobů dopravy na krátké a střední vzdálenosti. Po druhé světové válce zde Američani zanechali
haldu jeepů, následně místní dělný lid tyto stroje přestavěl na prostorné dopravní prostředky a úporní
dříči zde jezdí dodnes a stále přepravují cestující, materiál i zvířata. Musíme říci, že tyto vyzdobené
stroje patří spíš do ulic skutečného Las Vegas, neboť co kus, to unikát.
Tento den jsme také z tohoto poněkud divokého městečka raději vyrazili dál na jih. Ze zapatlaných oken rozhrkaného autobusu jsme se dívali na rýžová políčka. V desetimilionové Manile - přesně
se hlavní město jmenuje Metro Manila – nás konduktér nechal vystoupit v městské části Cubao, tedy
na místě, kde jsme měli přestoupit na další autobus směrem ven z Manily. (Konduktér je ten, co má na
zodpovědnost jízdu a prodej lístků; každý autobus i jeepnej má svého konduktéra).
6
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Ulice Angeles City
Nakonec jsme v hlavním městě strávili přebíháním, hledáním a cestováním v městských autobusech několik hodin navíc. Viděli jsme tak Ortigas, rádoby luxusní čtvrť s rostoucími mrakodrapy,
ale na druhou stranu také manilskou bídu a špínu, igelitové a plechové slumy, ve kterých u nás žije
jen pár bezdomovců, v hlavním městě Filipín možná i miliony lidí. Dopravní chaos kde se bojuje
o každou píď asfaltu, vedro a smog nečiní z Manily velkou atrakci. Na druhou stranu tu žijí přívětiví
a usměvaví lidé. Během cesty procházelo autobusy vždy několik prodejců nápojů a buráků snažících
se vydělat pár pesos.
V Pasay, další části Manily, jsme konečně přesedli na bus do Tagaytay - města ležícího asi 70 km
jižně od Manily, které mělo být také cílem dnešní cesty. Pohled na rybářské slumy v Manila Bay –
Manilské zátoce – se nám vryl hluboko do paměti. Bída tu skutečně sužuje spoustu lidí.
Řidič a konduktér jsou placeni za počet pasažérů a tak za utržené nebo doslova urvané peníze.
Proto je tu cestování docela nevšední zážitek. Spolu se stovkami jeepnejů, kteří se také snaží naložit
co nejvíce cestujících, je to na cestě, z pohledu Evropana, docela divočina. Do Tagaytay jsme dospěli asi po dvou hodinách a vystoupili jsme na zcela neznámém místě. Asi hodinu, jsme hledali levné
ubytovaní (levné znamená okolo 500 pesos což je v přepočtu cca 170 Kč, za oba dohromady). Našli
jsme jej v téměř rodinném zázemí, skromná místnost byla malá, futra také, boule na hlavě byla veliká.
Hned jsme vyrazili někam, kde jsme tušili obchod, restauraci. Našli jsme malou hospůdku se třemi
stoly a grilem. Objednali jsme si hned místní jídlo, majitel byl strašně ochotný, jmenoval se Boy.
Ochutnali jsme tak v první fázi Bopis, což je směs vepřových vnitřnosti v kořeněném sósu podávaná
s česnekovou rýží. Boy hned pochopil, že budeme chtít ochutnat více z filipínské kuchyně, tak přinesl
krevetovou pastu, která je spolu s citronem prostě vynikající. Po nákupu jsme se sem ještě vrátili na
kuřecí křidýlka a samozřejmě na filipínské pivo San Miguel, které si tu můžete dát z půl či litrových
lahví. Za okny restaurace byl jiný svět, svět lidí, kteří třeba dnes ještě nejedli. Měli jsme z toho smíšené pocity.
7
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Jeepnej
A ráno? Vylezli jsme na terasu - výhled z 600 metrů vysokého útesu na jezero Taal a stejnojmennou sopku, která ještě nedávno zlobila, jak nám sdělila matka ubytovatelky. Filipínci jsou daleko
přátelštější než třeba Malajci, rádi si povídají. Dalekohledem, který jsme si původně koupili na pozorování opic, jsme pozorovali tisíce rybářských klecí na jezeře, rýžová políčka ale hlavně sopku Taal
čnící ze středu jezera do výše 250 metrů. Co chvíli se však panorama zahalilo neprostupnou mlhou,
výstup na sopku jsme proto zrušili a šli za Boyem na oběd s tím, že pak budeme pokračovat na jih.
Boy nám k obědu nabídl Tapsilog a Longsilog (obě jídla s česnekovou rýží a volským okem, lišící
se masovou přílohou, Longsolig je s filipínskou klobáskou a Tapsilog se sušeným masem naloženém
v cukru a octě). Slýchávali jsme, že filipínská kuchyně je špatná, ale není to pravda!! Ještě nám nabídl
výbornou grilovanou rybičku Tilapii, grilovaný lilek a santol, lahodný plod, který se obvykle vychutnává právě s rybí pastou. K tomu jako drobnou pochoutku vařené buráky ve slupce. Nakonec dezert
- ube - fialovou sladkou placku, jejíž příprava trvá celé dvě hodiny.
Po obědě jsme šli chytat bus do Batangas City. Po hodině čekání jsme nasedli do jeepneje. Že se
snaží někteří Filipínci na turistech obohatit, to chápeme, ale že pro mrzký peníz vezmou nebohého
turistu na cestu úplně jiným směrem, to jim asi jen tak neodpustíme. Do přístavního města Batangas
City vzdáleného z Tagaytay pouhých 70 km jsme tak cestovali celý den. Ale vzali jsme si z toho to
lepší, viděli jsme neplánovaně krásné kraje a poznali milé Filipínce, kteří se nám snažili z té situace
pomoci.
Batangas bylo ponuré, smutné město, které nemá co nabídnout. Museli jsme však přespat. Našli
jsme hotýlek, kde bylo možné setrvat 24 nebo 12 hodin anebo také pouze 3 hodiny. Vybrali jsme 12
hodin a šli do města hledat potravu. Po příchodu na pokojíček jsme zneškodnili malou rodinku švábů
a dali si na odvahu zakoupené San Miguely a šli spát.
Ráno jsme vyhrazený čas dodrželi a hrnuli se z pokoje. Na chodbě nás přivítala vypasená krysa,
také ji asi vypršel čas na pokoji. Do přístavu jsme šli raději pěšky, vystříhali jsme se tak půtek při
dohadovaní cen za svoz. Za „odměnu“ jsme tak byli na dotek s úděsnou bídou, ve které tu místní lidé
8
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
musejí existovat. Když už se talíře z bídné restaurace musejí mýt v kaluži, to už je síla. Ačkoliv cestou
z Tagaytay jsme viděli rodinu s malým miminkem bydlící v autobusové zastávce, kterému umývali
lahvičky také v kaluži, takže restaurace s „dřezem“ v kaluži už nám tak drsná nepřišla. Místní lidé
přijímají svůj osud tak jak je.
V přístavu jsme za loděnku zaplatili hned třikrát, jednou to byla vlastní loděnka, pak jsme značně
přispěli na životní prostředí Filipín a nakonec se český oslík musel otřást naposled při platbě jakéhosi
nástupištního lístečku. Celou dobu nás vzorně doprovázela halda otrapů. Konečně jsme byli vpuštěni
na palubu jakéhosi bambusového katamaránu.
Pluli jsme k břehům ostrova Mindoro, v moři radostně skákali delfíni. Asi za dvě hodiny jsme
přistáli v malém a krásném přístavu Puerto Galera s kotvícími bankami – filipínskými loděmi. Otrapy
a tříkolkáře jsme nechali trochu uklidnit a pak jsme se nechali po okolních plážích povozit za cenu
zhruba čtvrtinovou. Nakonec jsme skončili na nejznámější White Beach – Bílé pláži - a našli si docela
levné ubytováni v bambusové chatce. Tady jsme si mohli konečně oddechnout a dívat se na spokojenější tváře Filipínců, kteří si tu v poklidu hrají oblíbené Bingo nebo karty, či řádí v metrových vlnách.
Relativní klid občas zaříznou nespočetní otrapové ve snaze prodat něco z cetek v košíku, prodavači
zájezdů či výletů nebo ženy nabízející masáže, které jsou schopné kvůli vám se pohádat, takže lepší bylo se dát na ústup. Co se týče výletů – rozmanité korálové útesy pobřeží u Puberto Galera jsou
vynikající potápěčskou lokalitou.
Na tradiční jídlo bylo lepší se vydat do vesnice. Dostali jsme na stůl tradiční filipínské Adobo
s rýží (Adobo je např. kuřecí v sojové omáčce a octu s pepřem a česnekem) a Bicol Express, což je
vařená zelenina s kokosovým mlékem, sojovou omáčkou a octem. Ocet je tu nedílnou součásti stravy.
Na závěr smažené banány v karamelu. Cele to za dva přišlo na 35 Kč. To platí i o obchodech. A pokud
v nákupní tašce chybí ovoce, stačí se rozhlédnout po okolí. Medová manga a banány tu prodává každý.
V ulicích Manily
9
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Jinak jak už jsme se zmínili, pivo se tu pije i z litrových láhví, ale je to věru práce. Litrovka přijde
na 15 korun, zatímco v Malajsii na stovku. Večer se v mnoha restauracích lemujících písčité pobřeží
griluje, hovězí špízy, různé druhy právě vylovených ryb, sépie. Nakonec jsme v tomto přívětivém
místě zůstali o noc déle.
Pokračování příště
Martin a Zuzana Kocmánkovi
POZDRAV ZE ŠKOLY
Dne 26. 7. 2009 jsme slavnostně ukončili školní rok 2008/2009.
V uplynulém školním roce se děti opět zapojily do celoškolního projektu „ Čarodějnická škola“, kde
na ně čekaly tyto akce:
Zápis do čarodějnické školy - přespání ve škole.
Podzimní čaroden
- děti vyráběly z keramické hlíny a připravovaly adventní věnce.
Podzimní výlet
- ZOO Liberec.
Zimní čaroden- děti připravovaly „ Čarodějnické Vánoce“.
Čarodějnické Vánoce
- vystoupení žáků školy a posezení s rodiči.
Jarní čaroden- příprava výzdoby na čarodějnický bál.
Letní čaroden- věnován požární ochraně a první pomoci.
Školní výlet- Praha: Poslanecká sněmovna ČR, Pražský hrad.
Ukázka techniky policie ČR.
Zahradní párty
- vystoupení ZŠ a MŠ, soutěže a tanec.
Slavnostní závěrečná hostina.
Soutěžní dopoledne a šerpování budoucích prvňáčků.
Ve školní družině si děti mohly vyzkoušet paličkování, tkaní koberců, práci s keramickou hlínou
a pletení košíků.
S dětmi jsme navštívili předvánoční koncert ZUŠ Žamberk, divadelní představení „Čertův švagr“ a „
Kašpárek a drak“ a dvě taneční vystoupení.
V letošním roce s se nám také podařilo zorganizovat „ Čarodějnický bál“. Akce se konala v SOKOLOVNĚ 25. dubna. Pro účastníky byla připravena tombola, dvě předtančení, jídlo a pití. Ke všemu
hrála skupina Wejvrat. Tato akce se nám podařila uskutečnit díky podpoře všech zaměstnanců školy
a školky, rodičů, obce, místních SDH, členům Sokola a ostatních příznivců naší školy. Všem ještě
jednou velice děkujeme.
V novém školním roce jsme přivítali 7 nových prvňáčků.
Za celý kolektiv školy
Eliška Vacková
ADOLF URBAN, POSLEDNÍ STAROSTA LÍŠNICE
ZA RAKOUSKO-UHERSKA
Otec Adolfa Urbana Josef se narodil na statku č. p. 16 ve Slatině v roce 1814 Martinu Urbanovi.
Josef Urban měl se svoji první manželkou Františkou, též ze Slatiny 7 dětí; Josefa, Františku, Františka (dostal statek č. p. 16 ve Slatině), Josefu, Antonína, Karla a Annu. Se svoji druhou manželkou
10
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Kateřinou, rozenou Tomkovou *1828, pocházející z Lukavice č. p. 133 měl syna Adolfa *20. 5. 1860
a dceru Otýlii *1866. V letech 1865 – 1866 vystavěl Josef ve Slatině hostinec č. p. 210. Zemřel tam
jako hostinský roku 1877 ve stáří 63 roků. Po jeho smrti postupně prodala vdova Kateřina hostinec
a polnosti ve Slatině Josefě, dceři z prvního manželství otce Josefa Urbana s Františkou. Kateřina
v roce 1878 koupila v Pěčíně rolnickou usedlost č. p. 124 od Jana Píče za 2.600 zlatých s povinností
doživotního výměnku pro matku p. Píče. S dětmi Adolfem a Otýlií se tam nastěhovali v roce 1879.
Adolfova matka Kateřina nakonec zemřela v Kunvaldě roku 1892. Adolf Urban se oženil 10. 2. 1885
s Marii, rozenou Zörbsovou *11. 6. 1863, pocházející z Rokytnice č. p. 61. Měli spolu syna a pozdějšího majora Čs. armády Josefa Urbana*14. 8. 1886, +22. 2. 1945, který se oženil 10. 2. 1914 s dcerou
řídícího učitele Josefa Žabky v Líšnici, Elizabet rozenou Žabkovou *16. 8. 1886, + 1. 4. 1969. Dne
15. 1. 1892 byl Adolf Urban účasten v Žamberku na trhu a místo obchodu s kravkami tam vydražil
nabízenou chalupu (hostinec) s polnostmi v Líšnici č. p. 41(dnes Zábrahovi) za 4.594,38 K (korun
rakouských). Urbanovo nově získané stavení s hospodářstvím si žádalo investic, v roce 1896 bylo
v něm prostavěno za 2.536,40 K. Živnost obchodní dle článku 38. obdržel Adolf Urban 30. 9. 1893
a později 26. 3. 1910 i živnost hostinskou a výčepnickou. Adolf Urban byl inteligentní, rozumný,
společensky činný a pečlivě pracující člověk, velice brzy se v Líšnici prosadil. V roce 1901 byl spoluzakladatelem „Mlékařského družstva pro Líšnici a okolí s.r.o.“ v č. p. 249 (dnes kovofirma ALF s.r.o),
kde od 1. 12. 1902 vykonával funkci pokladníka až do 20.7 1919, kdy funkci převzal p. Marvan. Koncem roku 1901 byla také dokončena silnice vedoucí hořejší částí obce od hostince Františka Bednáře,
později Františka Hůlky č. p. 244 (dnes Sokolovna) po stavení Jáchyma Berana č. p. 35 (dnes Miroslav Maixner), vystavená obcí líšnickou ze zemské subvence 4.000 K, jejímž podnikatelem byl Adolf
Urban a v roce 1909 už jako starosta stavěl její pokračování od mlékárny směrem k Nekoři v délce
dílčího úseku 1550 metrů. Obecním starostou byl Adolf Urban zvolen 26. 11. 1905. Funkce se
ujal slibem na hejtmanství 4. 12. 1905 po odstupujícím starostovi a svém sousedovi Antonínu Korábovi ze mlýna č. p. 42, který byl před ním ve funkci starosty v době od 16. 9. 1899 do 26. 11. 1905
a zemřel 17. 5. 1911 ve věku 49 let. Líšnický starosta a hostinský Adolf Urban byl ve svěřené funkci
po sobě jdoucích 14 let. Započal v období slibného růstu společnosti, bohužel předčasně ukončeného
tragédií I. Světové války. Ve funkci končil 13. 7. 1919 po válečném zmaru a politickém převratu, jenž
vyústil ve vznik samostatného Československa. Za jeho starostování byla Líšnice v dobrých rukou
i přes nepřízeň válečnou a následně mravní. Řešily se věci důležité pro život i budoucí rozvoj vesnice,
dokončení silničního průtahu vesnicí, problémy mostů a břehů řeky, rozšíření hřbitova, ale i společenský život a činnost spolků. Největší společně rozpracovanou regionální akcí přímo se dotýkající
Líšnice byla v té době plánovaná stavba „Poorlické dráhy“, železnice vedoucí ze Žamberka údolím
Divoké Orlice k Trčkovu. První jednání byla započata v roce 1910, ale stavbu téměř před zahájením
zastavila válka. Události starosta Adolf Urban řádně dokumentoval a se svým synem Josefem, vojákem z povolání shromažďovali i staré příběhy z historie Líšnice. František Langr z Líšnice „V Kotli“
č. p. 197 se ujal funkce 1. 3. 1923, jako první líšnický kronikář. Dle svých slov mu s úvodem kroniky
mimo jiné ochotně pomáhali syn Adolfa Urbana, kapitán zásobnictva Čs. armády Josef Urban a jeho
tchán, řídící učitel v Líšnici Josef Žabka, oba rodáci z Pěčína. Vše uvedené v kronice před rokem
1923 je dopsáno zpětně a je poznat, jak hodnocení dějů, hlavně politických, je ideologizováno novou
dobou v čase zápisu. Paradoxně nejpodrobněji jsou však v kronice zdokumentovány děje před rokem
1923, kdy se kronika v podobě jak ji známe dnes ještě nevedla. Pozdější informace, které měly být
11
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
zapisovány v reálném čase se tomu již nevyrovnaly. Urbanův hostinec „Zátiší“ a obchůdek v č. p. 41
byl dlouhá léta jedním ze středisek vesnického dění. Za dobu jeho fungování v něm našlo obživu ve
službě několik lidí a další na příležitostných, polních, nebo sezónních pracích. Můj děda František
Bříza, Kolář *27. 10. 1905, + 23. 8. 1987 vzpomínal, že si už jako kluci v hostinci rádi přivydělávali
stavěním kuželek v kuželně. Po smrti své manželky Marie Urbanové + 29. 11. 1927, šenkoval a hospodařil Adolf Urban za pomoci služky Marie Frimlové ze Studeného. Pomalu se zhoršující zdravotní
stav ho vedl k rozhodnutí ukončit hostinskou činnost a hostinec prodat. Poslední šenkování v Urbanově hostinci proběhlo 14. 5. 1929 a od té doby byli Urbanovi již zcela přestěhováni do sousední
chalupy č. p. 166 (dnes pravnuk Jiří Pecháček s manželkou), kterou Adolf Urban s přilehlým pozemkem a stodolou zakoupil trhovou smlouvou ze dne 10. 11. 1909 od Jirčíkových za 3.800 K. Novými
majiteli hostince v č. p. 41 se stali dle smlouvy trhové ze dne 27. 4. 1929 Josef a Eliška Kotyzovi
z České Rybné. Josef Kotyza obdržel dne 4. 6. 1929 koncesi hostinskou dle stávajícího oprávnění
Urbanů a zároveň živnost obchodní. Adolf Urban byl dobrý hospodář, než se přestěhoval do chalupy
č. p. 166, pronajímal ji. První nájemníci byli Marie a Jan Zářeckovi (švec), po nich staří manželé Fajtovi, když prodali dolní mlýn. Od roku 1921 až do r. 1926 byl nájemníkem Josef Bříza z č. p. 83. Ze
svých poctivě našetřených financí poskytoval Adolf Urban dlouhá léta lidem službu zapůjčení peněz.
Dlužné zápisy řádně vedl v knihách záznamů dlužníků. Touto činností dokázal zhodnotit svoji hotovost i mimo vklady ve spořitelně v průměru o 5% a zároveň tím lidem dokázal hodně pomoci. Když
už cítil, že může přijít konec jeho dnů na tomto světě, zanechal synovi vzkaz v knize dlužníků:
Milý synu! Mám k Vám jednu prosbu. Kdybych snad náhle zemřel, tak dejte z té mé polovičky
peněz do našeho kostelíčku osvětlení elektrické,snad to nebude tak nejdražší, myslel sem dříve, že
bychom něco přidali na opravu věže a světlo do kostela bude lepší. Mohl by ses pozeptat v Žamberku
p. Kumpošta, co by to asi stálo. Doufám, až budeš jednou prohlížet knihu, že na tohle zde přijdeš;
prosím tě nezapomeň na to! V Líšnici dne 6. Května 1930, Adolf Urban.
Adolf Urban zemřel 25. 3. 1931, pohřeb měl v Líšnici 29. 3. 1931.
Syn přání svého otce znal a respektoval jej.
Elektrické osvětlení jsem v líšnickém kostele nechal zhotoviti firmou Kumpošt&spol v Žamberku
v Dubnu 1931, stálo 5.000Kč firmě placených a na podíly dám 210Kč družstvu v Líšnici. Náklad celkem 5960Kč = celkem 5.210Kč a darovací daň 750Kč. Světlo bylo dohotoveno do 21. 4. 1931, kdy
měla svatbu naše Mařka – Marie Frimlová s Rud. Břízou č. p. 16 a kdy jsem světlo to v celém kostele
poprvé rozžehnul za značné účasti obecenstva. Všeobecně se osvětlení kostela velmi líbilo a kostel tím
podstatně získal na své vnitřní výpravě. Je to krásná památka na naši rodinu.
V Líšnici 22. 4. 1931. Štábní kapitán Josef Urban.
Žamberecký deník „Naše zájmy“ ze dne 3. 4. 1931:
Dne 25. 3. 1931 zemřel v Líšnici pan Adolf Urban rolník, dříve hostinský a obchodník. Byl rodák ze
Slatiny a do Líšnice se přistěhoval r. 1892 z Pěčína. Záhy po svém příchodu do Líšnice získal si obliby
občanstva, byl zvolen do obecního zastupitelstva, kde se svým rozhledem a snahou o prospěch obce
velmi dobře uplatnil, takže byl již r. 1905 zvolen starostou obce a tuto zodpovědnou funkci zastával
12
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
až do roku 1920. Jeho úsilím se také podařilo docílit výstavbu silnice po celé obci a její převedení do
správy okresu. Svoji velikou pílí a obchodní zdatností nejen že přivedl svoji živnost do nejlepšího stavu, ale vydatně také přispěl k rozvoji místních hospodářských korporací, zejména při založení družstevní mlékárny v Líšnici, jejíž byl hospodářem po dobu 20 ti let. Mlékařské družstvo založilo 25 rolníků v r. 1890, postupně byla postavena mlékárna a od roku 1902 byl zahájen provoz mlékárny, jejíž
členy se pak stali všichni rolníci. Adolf Urban byl také členem a funkcionářem všech místních spolků
a mnohá dobrá a prospěšná myšlenka vyšla z jeho hlavy. Svým vzorným životem, věnovaným pilné
práci, jakož i příkladné péči o rodinu zanechává po sobě tu nejlepší vzpomínku. Čest jeho památce.
Z každé doby a z každého úhlu pohledu je viditelná dobrá práce dobrých lidí. Minulost, hloupost,
ale ani žádný monumentální pomník na hřbitově tyto lidi nezastíní.
Adolf Urban Syn Josef Urban s rodiči Adolfem a Marií
Poznámka:
Služka Marie Frimlová ze Studeného sloužila v hostinci č. p. 41 od 1. 1. 1922 do 14. 5. 1929
a poté v chalupě č. p. 166 až do smrti Adolfa Urbana. Provdala se za rolníka Rudolfa Břízu v Líšnici
č. p. 16, jehož hospodářství svoji pracovitostí a svými zkušenostmi velmi povznesla a za několik let
přestavěli chalupu na nové větší stavení. Jejich synu Antonínu Břízovi byl štábní kapitán a pozdější
major Josef Urban za kmotra. Přátelský vztah pokračoval i v dalších letech.
Major Československé armády, syn Adolfa Urbana, Josef Urban *14. 8. 1886, +22. 2. 1945
13
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
měl se svoji ženou Elizabet, rozenou Žabkovou *16. 8. 1886, + 1. 4. 1969 dvě děti. Dceru Alžbětu
*28.11.1914, +9.1.2001 provdanou za p. Pecháčka , jejich syn Jří Pecháček se svoji manželkou jsou
současní majitelé chalupy č.p.166. Syna Josefa Urbana *4.7.1917, +7.4.1997.
Současná chalupa č. p. 166, v pozadí bývalý hostinec č. p. 41.
Děkuji p. Jiřímu Pecháčkovi a jeho manželce za poskytnutou důvěru. Mohl jsem si přečíst rodové podklady po Vašem pradědovi Adolfu Urbanovi. Věřte, že je mi ctí sepsat článek do Líšnického
zpravodaje přibližující životní dráhu významného Líšnického občana a dlouholetého starosty Adolfa
Urbana.
©Zdeněk Bříza č. p. 29
KDO JE KDO – DÍL XXIV.
Ing. JAN BEDNÁŘ - *1879 +1945
Každý život je provázen svým osobitým utrpením, každý život je provázen osobitou radostí…
Inženýrské povolání si zvolil pan Bednář po vzoru Stanislava Kapouna z Nekoře. Tento se stal
inženýrem státních drah v Linci. Pan Bednář vystudoval císařskou a královskou vyšší reálnou školu
v Hradci Králové. Francouzské řeči se učil u učitele pana Volence v Klášterci nad Orlicí. Po vystudování reálné školy nastupuje do c.k. vysoké školy technické v Praze. Z původního zemědělsko-technického učení přechází do oddělení stavebního inženýrství. Tady se studovalo o dva roky déle. Zkoušky
zde složil s vyznamenáním.
V říjnu 1903 nastupuje na vojnu, ale vzápětí je propuštěn a 18.7.1904 nastupuje praxi u ing. Myslivečka v Luštěnicích u Mladé Boleslavi.
V této době pracuje v akademickém spolku Arnošta z Pardubic a ve spolku Krakonoš. Odtud zís14
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
kává pro Líšnici, kde se narodil 18.10.1879 a do svých 24 let žil, knihovnu. O prázdninách pracoval
v ochotnickém spolku „Tyl“. 21.7.1904 nastupuje práci u architekta Otakara bureše na Královských
Vinohradech. Tady pracuje na projektu výstavby ústavu v Bohnicích. Poté opět nastupuje u ing. Myslivečka, zde projektuje vodní dílo v Přerově nad Labem. Přichází rok 1908 a nastupuje na projekt
odvodňování Lublaňských močálů, patřících v té době Rakousku. Služební postavení si pilnou prací upevňuje a postupně se dostává až do funkce vrchního stavebního komisaře. Tímto je jmenován
24.4.1918.
Mezi tím se ing. Bednář oženil – 1.2.1910 s Olgou Splítkovou a 30.9.1912 se jim narodila dcera.
Dostala jméno Danica (Jitřenka). V roce 1918 vstupuje do služeb Československa. Ihned odchází na
Slovensko, kde projektuje vodní dílo na Váhu. V roce 1920 je povolán zpět do Prahy. Tady nastupuje
u zemské politické správy – silniční oddělení. První stavbou byl asfalto-betonový most a úsek silnice
mezi Chuchlí a Zbraslaví. Služebně postupuje na stavebního radu. Od roku 1934 je jmenován vrchním radou a ministerským radou pro úsek státních a okresních silnic ve východních Čechách. V této
době se podařilo provést rekonstrukci silnic na úseku Žamberk – Líšnice. Zde se musela vybudovat
velmi nákladná zeď pod zámkem v Žamberku. V této době podle pamětí pana ing. Jana Bednáře byla
provedena výstavba silničních staveb za 250 mil. Kč.
Šetrností obou manželů se podařilo za celý život uspořit na rodinnou vilku v Praze Dejvicích.
Tuto si kupuje v roce 1939 a odchází do důchodu. V době své aktivní činnosti využívá všech svých
vlivů a známostí k praktické pomoci své rodné obci, na kterou nikdy nezapomněl. S poslancem, panem Zářeckým, obhajují celý komplex krásného lesa „Sekýří“. Tento je v pozemkové reformě v roce
1930 přidělen obci. Velikou podporu dostala obec i na novou silnici kolem tohoto lesa směrem na
Pastviny. Náročné bylo i prosazení a napojení vodovodu na skupinový vodovodní řád ze Suchého
vrchu. Na této akci se zasloužil společně s panem Zářeckým. Těsně před vypuknutím druhé světové
války byl zpracován projekt na výdlažbu celé obce Líšnice, od dolního mostu až po horní konec a nad
kostel. Tento záměr již nebyl proveden, neboť jej zhatila válečná vřava.
Celou válku pobýval i se svojí manželkou v Líšnici. Zde jej také zastihla smrt 27.9.1945. Z čp. 48
byl převezen do Prahy, kde je pochován na hřbitově u kostela sv. Matěje v Praze- Dejvicích. (D.H.)
LÍŠNICKÝ PUCHÝŘ 2009, OHLÉDNUTÍ
Letošní v pořadí VIII. ročník turistického pochodu Líšnický puchýř se konal na Valérii, v sobotu
18. 4. 2009 pod zataženou oblohou. Nedošlo k žádné tragédii, ale chybičkou na kráse bylo krátkodobé
ukončení hezkého, zcela slunečného počasí předešlých čtrnácti dnů. Jako naschvál přišly v pátek 17.
4. 2009 intenzivní přeháňky s bouřkami až o 5 tisících výbojích po celé České republice. Sobota již
byla zamračeně klidná. Bleskosvod Prokopa Diviše odsál elektřinu z ovzduší a umožnil nám v klidu projít se okolím a navštívit rodný domek vynálezce bleskosvodného stroje. Trasy pochodu byly
místně naučné (město Žamberk, muzeum, rodný domek Prokopa Diviše, Tyršova rozhledna Rozálka,
hřeben Litického Chlumu) a také poučné (pivovar a restaurace Žamberecký Kanec a jiné restaurace
na trase, včetně cíle u sokolovny). Pochodníci nám zdrávi došli a organizátoři snad nevytvořili žádný
závažný renonc, který by kazil radost z prožitého. Pokud jste byli spokojeni, přijďte zase, rádi Vás
uvítáme. Děkujeme všem za pěknou účast a sdělujeme, že IX. ročník turistického pochodu Líšnický
puchýř 2010 se bude konat v sobotu 17. dubna roku 2010.
15
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
Líšnický puchýř 2009
Souhrnné údaje
Styl účasti na pochodu
Pěší
Kolo
Celkem osob na trase
Celkem účastníků pochodu
září 2009
Trasy v Km
16 32
Počet osob
71 81 13
5
16 23
76 97 36
226
8
64
0
17
17
Podíl
ve stylu
165
61
Účast
Za TJ Sokol Líšnice Zdeněk Bříza č. p. 29
ZE SPORTU
26. června 2009 odjelo 14 stolních tenistů z oddílu TJ Sokol Líšnice do německé Sehmy, aby zde
sehráli 33. vzájemné setkání.
V pátek večer se hrál turnaj čtyřher, kde startovalo 12 dvojic.
Výsledky turnaje čtyřher:
1) SEHMA (Schonfelder – German)
2) LÍŠNICE (Bečka P.-Dostál M.)
3) LÍŠNICE (Brökl J.- Bečka J.)
Na sobotu pro nás připravili naši přátelé ze Sehmy výlet po okolí Sehmy spojený s návštěvou
muzea „Model Bahn land“ (muzeum miniaturních modelů železnic) v Schönfeldu. Překvapila nás
ohromná rozloha a počet jezdících souprav vláčků jezdících v miniaturní krajině.
V sobotu odpoledne se hrálo oficiální 33.utkání obou oddílů. Z každého oddílu hrála 3 družstva
(A,B,C).
V utkání TSG Sehma A- Sokol Líšnice A zvítězilo družstvo Sehma A 8:6. Další zápasy skončili
vítězstvím Líšnice:
TSG Sehma B – Sokol Líšnice B 4:10
TSG Sehma C – Sokol Líšnice C 6:8
Oddíl stolního tenisu TSG Sehma slaví v letošním roce 60-té výročí svého založení a tato návštěva našich hráčů a vzájemné utkání bylo součástí oslav.
V neděli 28.června jsme po rozloučení s našimi přáteli odjížděli v 10 hodin ze Sehmy a do Líšnice
jsme se vrátili v 15.30 hodin plní krásných dojmů a představ, jak v roce 2010 toto setkání sportovcům
ze Sehmy oplatíme.
Zdeněk Bednář
PODĚKOVÁNÍ
Za všechny maminky, které přivedly na hřiště o prázdninových středách své ratolesti, chci poděkovat p. Janě Břízové, p. Boženě Stejskalové a i ostatním, které se podílely na vymýšlení aktivit pro
(nejen) líšnické děti. Neměly to mnohdy jednoduché, neboť věk dětí byl od 2let až po 14-ti leté. Děti
si však vždy našly činnost, která jim nejvíce vyhovovala a strávily tak pěkné dopoledne. Těším se, že
příští prázdniny bude pro líšnické děti opět vymyšlen program, kde alespoň na chvíli zapomenou na
počítačové hry a věnují se svému tělu.
Jana Hovádková
16
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
OHLÉDNUTÍ PO ČTYŘECH LETECH
V září 2005 jsme vám představovali v IX. díle našeho seriálu „Kdo je kdo“ Martina Peka. Uplynulo mnoho dní a z tohoto talentovaného sportovce se stává úspěšný reprezentant a ctižádostivý mladý
muž. Do Líšnice stále zajíždí za kamarády a halvně na chalupu svého dědy a babičky. Každý, kdo žije
trochu společenským životem, tak zná sympatické manžele Mlynářovi, kteří žijí v Líšnici-Polsku čp.
235. Sem, jakmile má trochu času, zajíždí Martin, relaxuje a sbírá sílu na další závody a studie.
Nyní žije v Praze v bytě u rodičů. Tito nejdříve skateboardingu nebyli nakloněni. Oba byli vrcholově oddáni cyklistice a pozemnímu hokeji. Rodiče toužili, aby syn hrál basket. Nakonec je ale syn
přesvědčil a vše dobře dopadlo. Skateboarding je sport, kde se člověk musí vypracovat sám, bez trenéra, jen svou pílí. Stojí to hodně odříkání a hlavně modřin a odřenin.
Kdo sledoval televizi Nova a její pořad Snídaně s Novou, , tak mohl být svědkem rozhovoru tohoto sportovce v přímém přenosu, také jsme mohli slyšet jeho rozhovory v rozhlase. Za poslední čtyři
roky vyspěl jak v mladého muže, tak sportovce, který jde pevně za svým cílem. Zúčastňuje se závodů
jak u nás, tak i v zahraničí, hlavně ve Spojených státech. Reprezentuje značky Vehicle Clothing, Circa Shotes, Streetmarket.cz, Créme Skateboards (amatér za evropský tým), Suriva, Skullcandy, Fury
Trucks a Mob Grip. Letos vyšlo video Black Rabbit 3 profil, které natáčel Martin Pek dohromady tři
roky.
„Na vrcholové úrovni nemůžu být, aniž bych tvrdě netrénoval a nedodržoval životosprávu. Jídelníček se skládá z těstovin, kuřecího a krůtího masa, ostatní masa jen výjimečně, i když je to někdy
těžký“, říká Martin. Nyní je jeho cílem dodělat školu a až potom se plně věnovat sportu. „Uvidím, jak
se mi to vše podaří nebo nepodaří. To záleží na štěstí, zdraví a penězích“.
Věříme, že se vše podaří a Martin Pek i nadále bude úspěšně reprezentovat jak doma, tak i v zahraničí. Tím, že se Martin zařadil za poslední čtyři roky do naší špičky skejtu, vděčí hlavně své vůli
a schopnosti klást si cíle. Martin Pek na rozdíl od mnoha jeho vrstevníků ví, co chce a kam kroky své
budoucnosti směřovat.
Poděkování manželům Mlynářovým a redakci časopisu Board
(DH)
JAK SE DNES PŘIČINIT O UKONČENÍ SVĚTOVÉ CHUDOBY
Není nevhodná doba na výzvy vůči movitým lidem, aby zesílili snahy o potlačení chudoby
v jiných zemích? Důrazně odpovídám, že ne. Není pochyb, že světová ekonomika má těžkosti. Jenže
pokud je vlády či jednotlivci použijí jako výmluvu k omezování pomoci pro ty nejchudší na planetě,
pouze znásobí závažnost problému pro svět jako celek.
Finanční krize poškozuje mnohem více chudé než bohaté. Aniž bych jakkoliv zlehčoval ekonomickou a psychologickou újmu, již lidé utrpí, když přijdou o práci, přece jen nezaměstnaní v bohatých zemích mají záchrannou sociální síť v podobě dávek sociálního zabezpečení a obvykle bezplatné
zdravotní péče a bezplatného školství pro děti. Rovněž mají základní hygienu a nezávadnou pitnou
vodu.
Chudí lidé v rozvojových zemích žádné z těchto vymožeností nemají, což se podle odhadů každoročně stává osudným 18 milionům z nich. To je vyšší roční počet mrtvých než během druhé svět.války
a je snadné tomu zabránit.
17
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Mezi ty, kteří zemřou v důsledku odstranitelných příčin souvisejících s chudobou, patří podle
UNICEF bezmála deset milionů dětí ve věku do pěti let. Umírají na nemoci, jako jsou spalničky, průjmy a malárie, které lze snadno a lacino léčit nebo jim preventivně předcházet.
Můžeme sice bolestně pociťovat propad z úrovně movitosti, na niž jsme uvykli, ale většině lidí ve
vyspělých zemích se podle historických měřítek stále daří mimořádně dobře. Koupili jste si za poslední týden láhev vody, pivo nebo kávu, byť voda z kohoutku byla po ruce bez placení? Pokud ano, jedná
se o luxus, který si nejchudší miliarda lidí na světě nemůže dovolit, protože musí přežít celý den s tím,
co jste zaplatili za jediný z těchto nápojů.
Jedním z důvodů, proč si můžeme dovolit zvýšit množství finanční pomoci, kterou poskytujeme,
je fakt, že suma, kterou dnes dáváme, je ve srovnání s tím, co utrácíme za jiné věci nepatrná. Vláda
Spojených států např. vynakládá na zahraniční pomoc kolem 22 miliard dolarů, přičemž Američané
soukromě darují dalších asi 10 miliard dolarů.
Ve srovnání se stimulačním balíčkem za 787 miliard dolarů, který minulý měsíc podepsal prezident Barack Obama, je 32 miliard nicotných. Je to rovněž necelých 0,25 dolaru na každých 100
dolarů, které si Američané vydělají. Samozřejmě, některé státy si vedou lépe – Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Lucembursko překročily cíl Organizace spojených národů vyčlenit na zahraniční
pomoc ekvivalent 0, 7 procenta HDP. Jenže ani 0,7 dolaru z každých 100 dolarů není právě mnoho na
řešení jednoho z největších morálních problémů našeho věku.
Pokud připustíme nárůst krajní chudoby, zapříčiní to vznik nových problémů, včetně nových
nemocí, které se ze států, jež nedokážou zajistit řádnou zdravotní péči, budou šířit do ostatních zemí.
Bída povede k tomu, že o přesun do bohatých zemí, ať už legálně či nelegálně, bude usilovat vyšší
počet migrantů. Až konečně dojde k ekonomickému oživení, globální ekonomika bude menší, než by
byla, kdyby se jí mohli účastnit všichni lidé světa.
Globální finanční krize rovněž není pro světové lídry důvodem k nedodržení slova. Před téměř
devíti lety čelní představitelé 180 zemí včetně všech významných bohatých států přislíbili na rozvojovém summitu tisíciletí v New Yorku, že do roku 2015 společně splní Rozvojové cíle tisíciletí. Tyto
cíle zahrnují snížení procenta světové populace žijící v chudobě na polovinu a zajištění, aby se dětem
všude na světě dostalo úplného základního vzdělání. Od vrcholné schůzky v roce 2000 naplňování
těchto závazků stále vázne a do roku 2015 už zbývá jen šest let.
Seškrtáme-li pomoc, nedodržíme svůj slib a chudé země opět zjistí, že činy bohatých zemí mají k jejich inspirativním proslovům o snižování světové chudoby daleko. To není dobrý základ pro
budoucí spolupráci mezi bohatými a chudými zeměmi v oblastech, jako je změna klimatu. Konečně
vzejde-li ze současné celosvětové finanční krize něco dobrého, bude přehodnocení našich základních
hodnot a priorit. Musíme si uvědomit, že skutečně nezáleží na nakupování dalšího a dalšího spotřebního zboží, nýbrž na rodině, přátelích a na vědomí toho, že svými životy děláme něco, co stojí za to.
Pomáhat s potíráním otřesných důsledků světové chudoby by mělo být součástí tohoto přehodnocení.
Převzato z časopisu Respekt 13/2009
P.S. Ve společnosti postavené na průmyslové výrobě připadá na jednu tunu produktů 30 tun odpadu, přičemž 98 procent z finálního výrobku se stane odpadem v průběhu šesti měsíců. Pouze u jednoho z deseti tisíc produktů jsou použita nějaká opatření, která se snaží snížit jeho dopady na přírodu.
18
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
Ohromujícím číslům, jež uvádí Edwin Datschefski v knize Úplná krása věcí, se skoro nechce věřit. Na
jejich základě však pochopíme, proč je rukodělná výroba, hlavně práce se dřevem a hlínou, tématem
alternativních environmentálních časopisů, proč se často řemeslem živí lidé, kteří usilují o ekologickou příznivost života. Výroba ručního papíru, pletení košíků, práce na hrnčířském kruhu, batikování
textilií, patří k praktikám ekologické výchovy. Osvědčený tradiční výrobní postup vylučuje nezamýšlené vedlejší důsledky, které jsou charakteristické pro převratný vývoj technologií.
R.Doleček (z Olšiny)
MALÁ POZNÁMKA K OBDOBÍ PŮSOBENÍ P. JANA ŠIMKA
V ŽAMBERKU
Jistě za dobu 35 let vykonal P.Jan Šimek mnoho dobrého v naší farnosti, poznal mnoho lidí, kteří
také uznali a uznávají jeho zásluhy. Po odebrání státního souhlasu by to snad byl první případ v zákazu kněžské služby, kdy byl na přímluvu občanů státní souhlas tak brzy navrácen. Rovněž tak je překvapující angažování představitelů města, které spolu s líšnickými občany pomohlo dosáhnout uváděného výsledku. Je zajímavé, že představitelů města musela být asi většina, ale kolik je dnes poslanců
ve sněmovně, kteří souhlasí s částkou z rozpočtů státu po dobu 60-ti let určenou všem církvím v Česku jako náhrada za nevrácený majetek? Koho dnes zajímá, že Česko jako jediná ze zemí bývalého
tzv. východního bloku, které jsou členy EU, ještě nemá smlouvu s Vatikánem? A to je dnes naprostá
svoboda projevu i náboženská na rozdíl od doby před r.1989, kdy lidé, kteří se obávali o své pracovní
nebo vedoucí místo, jezdili na nedělní mši svatou do vzdálenějších kostelů, kde je nikdo neznal. Dobře si vzpomínám na období služby P. Jana Šimka, kdy byl problém, kdo jej přiveze se svým autem do
Líšnice na nedělní mši sv. Byli i tací, kteří nejeli kvůli obavám, aby jim to kádrově neuškodilo…
R.Doleček (z Olšiny)
ZAHRÁDKÁŘI INFORMUJÍ
Tak jako každý rok, i letos zahájil svoji činnost náš svaz zájezdem. 24.4.2009 jsme se rozjeli do
Olomouce, kde jsme navštívili výstavu FLORA 2009. Předtím byla naše zastávka v Lošticích. Tady
nás průvodkyně v místním muzeu seznámila s tradicí a výrobou sýrů. Každý z návštěvníků této zajímavé expozice si za výhodné ceny mohl zakoupit výrobky v podnikové prodejně. Po občerstvení
a prohlídce města jsme pokračovali do Olomouce.
Na výstavišti po delší době opět vystavovala firma z Rakouska a Polska. Bylo zde možné obdivovat i výpěstky slovenských a našich zahradníků. Ve specializovaných prodejnách se nabízely jak
osvědčené výpěstky, tak i novinky. Ve velkém sále probíhala zajímavá přednáška, kde pan RNDr. Josef
Klimeš odpovídal na různé dotazy přítomných.
Zajímavé bylo např. informování o pěstování broskvoní ve vyšších polohách. Nejlepší hnojení je
chlévskou mrvou. Toto hnojení opakujeme každé dva roky. Broskvoně se mají vysazovat až na jaře.
Vzrostlé stromky přihnojujeme napůl na podzim a druhou polovinou na jaře. Před zimou musíme
stromky důkladně zalít. V místě rozvětvení jsou stromy choulostivé na mráz, a tak je také před zimou
na kmínku až po rozvětvení obalujeme nejlépe slamou. Před rašením doporučujeme chemicky ošetřit
19
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
proti kadeřavosti. Po těchto opatřeních nám nezbývá již nic, co by bránilo v úspěšné sklizni.
Postřik proti kadeřavosti: kadeřavost způsobuje houba puchýřnatka broskvoňová, první postřik
provedeme 15-20.listopadu. Druhý do konce února před rašením pupenů. Postřik provádíme Kuprikolem 50 nebo Championem 50 WP 50 oba v 0,6% roztoku. Sulka se používá v 5% roztoku. Postřik
můžeme též provést Delanem SC 750 anebo 700 WDG, oba v ředění 0,1%.
(Svaz zahrádkářů)
Domov pro ženy a matky s dětmi v tísni nabízí pomoc ženám a matkám s dětmi z tohoto
regionu. Domov provozuje Občanské sdružení CEMA Žamberk. Byl založen s hlavním cílem
podpořit ženy, jež jsou oběťmi domácího násilí (ať fyzického nebo psychického).
Těmto ženám poskytujeme přístřeší a pomáháme jim nalézt bezpečí.
Kromě dlouhodobější pobytové pomoci také poskytujeme pobytovou krizovou pomoc po 24
hodin denně. Poskytujeme řadu služeb a nabízíme každé mamince ubytování v samostatném,
vybaveném pokoji s vlastním sociálním zařízením. K dispozici je také herna, dílna,
společenská místnost a zahrada s herními prvky.
Naše zařízení můžete kontaktovat zcela nezávazně a anonymně.
Rádi vyslechneme vaše požadavky, obavy a zodpovíme dotazy.
Bližší informace najdete na www.pohoda.org, nebo žádejte na
telefonu 465321295 a na adrese Domov pro ženy a matky s dětmi,
ČSA 728, 564 01 Žamberk.
Domov podporují MPSV, Pardubický kraj a obce našeho regionu.
GRATULUJEME!!!
V měsíci srpnu oslavili narozeniny tito jubilanti:
50 let: JOSEF DANIEL, Líšnice 88
65 let: MARIE BŘÍZOVÁ, Líšnice 29
75 let: VLADIMÍR KEPRTA, Líšnice 31
79 let: MARIE ŠTĚPÁNOVÁ, Líšnice 112
86 let: ANTONÍN HOVAD, Líšnice 5
88 let: RŮŽENA MUSILOVÁ, Líšnice 251
20
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
V září oslavili narozeniny:
50 let: IVA BŘÍZOVÁ, Líšnice 253
DANA JANOUŠKOVÁ, Líšnice 72
70 let: ANNA KLÁŠTERECKÁ, Líšnice 265
65 let: FRANTIŠEK VENCL, Líšnice 75
83 let: LUDMILA KEPRTOVÁ, Líšnice 110
BOHUMIL SUCHOMEL, Líšnice 187
86 let: ELIŠKA BUCHMÜLLEROVÁ, Líšnice 117
V říjnu nezapomeňte popřát těmto oslavencům:
70 let: JOSEF KLOUČEK, Líšnice 104
80 let: JAN BŘÍZA, Líšnice 177
VRATISLAV BŘÍZA, Líšnice 83
65 let: JOSEF BŘÍZA, Líšnice 169
77 let: BLANKA PROKOPCOVÁ, Líšnice 173
LADISLAV ZÁŘECKÝ, Líšnice 257
79 let: MARIE PŘIBYLOVÁ, Líšnice 99
83 let: FRANTIŠEK BEČKA, Líšnice 4
Listopad je měsícem narozenin těchto spoluobčanů:
60 let: MARIE FRANKOVÁ, Líšnice 176
MARIE MALEČKOVÁ, Líšnice 176
70 let: VĚRA KUMPOŠTOVÁ, Líšnice 43
90 let: MARIE KUBÍČKOVÁ, Líšnice 141
75 let: ZDENĚK KUMPOŠT, Líšnice 43
85 let: ANNA KREJSOVÁ, Líšnice 152
MIROSLAVA WOLFOVÁ, Líšnice 81
78 let: JARUŠKA KORÁBOVÁ, Líšnice 42
ELIŠKA ZÁŘECKÁ, Líšnice 257
Poslední měsíc roku 2009 oslaví narozeniny:
60 let: JARMILA BŘÍZOVÁ, Líšnice 105
80 let: JAROSLAVA ČERNOCHOVÁ, Líšnice 1
79 let: JIŘÍ POLÁČEK, Líšnice 125
89 let: ANNA HOVÁDKOVÁ, Líšnice 19
Všem oslavencům přejeme vše nejlepší, hodně zdraví, pohody,
dobré nálady a dostatek životního elánu!!!
21
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ
září 2009
OBSAH LISTŮ
ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI........................................................................................... 1
Z ČINNOSTI MLADÝCH HASIČŮ........................................................................................................... 2
Sbírka „VARHANY DO KOSTELA“...................................................................................................... 4
HORKÉ KŘESLO PANA STAROSTY........................................................................................................ 4
ANKETA O NÁZVECH MOSTŮ V LÍŠNICI............................................................................................. 5
CESTOPIS O FILIPÍNÁCH......................................................................................................................... 6
POZDRAV ZE ŠKOLY............................................................................................................................... 10
ADOLF URBAN, POSLEDNÍ STAROSTA LÍŠNICE ZA RAKOUSKO-UHERSKA............................ 10
KDO JE KDO – DÍL XXIV........................................................................................................................ 14
LÍŠNICKÝ PUCHÝŘ 2009, OHLÉDNUTÍ............................................................................................... 15
ZE SPORTU................................................................................................................................................ 16
PODĚKOVÁNÍ.......................................................................................................................................... 16
OHLÉDNUTÍ PO ČTYŘECH LETECH................................................................................................... 17
JAK SE DNES PŘIČINIT O UKONČENÍ SVĚTOVÉ CHUDOBY......................................................... 17
MALÁ POZNÁMKA K OBDOBÍ PŮSOBENÍ P. JANA ŠIMKA V ŽAMBERKU................................. 19
ZAHRÁDKÁŘI INFORMUJÍ.................................................................................................................... 19
GRATULUJEME!!!.................................................................................................................................... 20
Uzávěrka příštího čísla Zpravodaje bude 30.11.2009
LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ, č. 2/2009, občasník OÚ Líšnice. Registrováno MK ČR E 14134.
Sazba a tisk: Grantis s.r.o., Ústí nad Orlicí
Vychází nákladem 150 ks, cena 10,- Kč
22

Podobné dokumenty

I xRAJsxY uÉnp KARLovARSxÉuo KRAJE

I xRAJsxY uÉnp KARLovARSxÉuo KRAJE K zémèru se vyjódÍil Karlovarski, U:aj a Krajskf írÍad Karlovarského kraje, odbor ZivotníhoprostÍedía zemédèlství. Dle stanoviskapÉísluénéhoorgónu ochrany pÍírody zétmérnemùZemít vyznamnlivliv na e...

Více

„tramtrain“ (vlakotramvaj)

„tramtrain“ (vlakotramvaj) Setkáváme se především s tramvajovými systémy expandujícími do železniční sítě (např. Karlsruhe či Nordhausen), existuje však i opačný případ prodloužení železniční tratě do městských ulic a souběh...

Více

FIN 2_12M_2013

FIN 2_12M_2013 firnrci F]N 2_NN

Více

ActaRerumNaturalium didactICA - Časopis ARNICA FPE ZČU v Plzni

ActaRerumNaturalium didactICA - Časopis ARNICA FPE ZČU v Plzni v minulém školním roce šikanován. Šikana byla řešena kázeňskými postihy a třída je neustále sledována pedagogy. Petr se proto dostal zcela do izolace. Kolektiv třídy jej vytěsňuje ze svého středu. ...

Více

Zima 2012 / jaro 2013

Zima 2012 / jaro 2013 Víš o nějakých akcích, které se budou konat v letošní zimě v Orlických horách a stojí určitě za návštěvu? První akcí bude 5. ledna 2013 Snowpark opening – otevírání snowparku v Deštném v Orlických ...

Více

Září - Borovnice

Září - Borovnice v Přestavlkách 134 q 43 kg pšenice a v září do mlýna v Pekle 128 q 23 kg. Velmi pečlivě jsou vedené veškeré příjmy. Tak např. 9. října 1919 koupil J. Bartoš z Chlen tele o váze 59 kg za 364,- Kč. Z...

Více