EUROREGIONU NISA

ATRAKCE PRŮMYSLU
A TECHNIKY
EUROREGIONU NISA
výběr nejzajímavějších objektů
VODNÍ STAVBY A VODNÍ DÍLA I.
VODA – ZDROJ ŽIVOTA A ENERGIE
CZ
Voda je nenahraditelný základní činitel vývoje společnosti. Je nepostradatelná. Je nenahraditelná. V této souvislosti mají vodohospodářské stavby
velmi dlouhou tradici.
Stavby vodních děl na potocích a řekách sahají hluboko do středověku.
S nejstaršími vodními díly se seznamujeme již v souvislosti s poznáváním
historického vývoje významných sídelních prvků. Jsou to vodní obranné
příkopy nebo brody přes vodní toky. Již Karel IV. svým nařízením ke stavbám rybníků v roce 1356 dal základ cílevědomému využití vodních nádrží.
Rozvoj společnosti a požadavky na zajištění potřeby pitné vody vyvolaly
nutnost řešení staveb vodojemů a vodovodů.
Voda jako zdroj energie vedla ke stavbě jezů, náhonů a vodních nádrží. Volbu vhodných míst určila síla toku. První mlýny, následně brusírny, pily a další průmyslové objekty proto nalézáme hlavně podél horních toků řek a potoků.
Velký zlom přinesly objevy a vynálezy 19. století. Vodní kola byla postupně nahrazována turbínami. Dochází k velkému rozmachu průmyslu. Rozvíjela se především tradiční textilní a sklářská výroba a vzniká mnoho dalších
odvětví využívající vodní síly. Výkonnost tohoto zdroje byla ovlivněna především úrovní průtoků.
Rok 1897 se zapsal do dějin Jizerských hor a příhraničí jako rok největší povodně století. Nedozírné následky této živelné katastrofy ovlivnily záměry
vznikajících vodních družstev a přinesly plány systematického řešení spoutání dravých horských toků a nový přístup k vodní síle. Významnou osobností se stal profesor polytechniky v Cáchách, Otto Intze, který se od roku
1880 ve svých pracích specializoval především na přehrady. Vypracoval zásady stavby hrází, tzv. Intzeho princip, kterými se projektanti řídili až do 30.
let 20. století. Za 20 let navrhl 20 přehrad v několika státech Evropy. Na základě Krczkových a Huberových podkladů ve spolupráci s N. Holzem z Cách
a Dr. Lepplou z Berlína vypracoval velký vodohospodářský projekt na výstavbu 7 přehrad v povodí Lužické Nisy. Rovněž se stal autorem plánů vodních děl pro řeky Kwisu a Bobr na území dnešního Polska.
Pro naši současnost jsou zdrojem poučení a stávají se předmětem zájmu široké i odborné veřejnosti.
Koncem 19. století vstupuje do dějin nový zdroj – elektrická energie. Stávající vodní nádrže umožňují stavby malých i velkých vodních elektráren jako
zdrojů pro průmyslové areály a elektrifikaci měst. I přes technický pokrok
posledního století, který vyvolal modernizaci těchto provozů, najdeme ještě na mnohých místech jejich původní a funkční strojní vybavení. Je to velká
zásluha těch, kteří pochopili, že odkaz umu a zkušeností našich předků je
velkým dědictvím, které je nutno zachovat i pro budoucí generaci.
Již v první polovině 20. století se přehradní nádrže stávají novými krajinnými prvky a součástí života společnosti jako zajímavá a přitažlivá místa.
V jejich blízkosti se stavěly restaurace a vyhlídkové věže a vytyčovaly se
cesty pro dynamicky se rozvíjející turistiku i na polské straně Jizerských hor.
Naší snahou je seznámit s nejvýznamnějšími vodními díly a stavbami, tvořícími bohatou průmyslovou historii Euroregionu Nisa.
2
WATER – THE SOURCE OF LIFE AND ENERGY
EN
Water is an irreplaceable and fundamental factor in the development of
society, and has become essential for life on Earth. The building of water
management infrastructures in the region has a very long history.
Water schemes constructed on streams and rivers date back to medieval
times. The oldest water schemes are closely connected with the historical
development of important settlements, and are either defensive moats or
fords across streams and rivers. Charles IV in 1356 decreed the construction
of an artificial lake and so laid the foundations for systematic use of water
reservoirs. The expansion of society led to increasing demands for drinking
water, which in turn gave rise to the construction of water storage and
supply infrastructures.
Water as a source of energy brought about the construction of weirs, millraces and reservoirs. Locations for such structures were dependent on
water flow. The first mills, followed by grinding mills, saw mills and other
industrial developments are usually found along the upper reaches of main
rivers and streams.
In 1897 the Jizera Mountains experienced the worst flood in a hundred
years. The effects of this natural disaster were so severe that they influenced future plans by emergent water associations to systematically harness mountain streams and brought about a new approach to water power.
One of the pioneering figures who dealt with these issues was Prof. Otto
Intze, who was professor of hydraulic engineering at Aachen Polytechnic
from 1880. He developed the Intze model for constructing dams, a model which was employed by designers until the 1930s. Over the following
twenty years he designed twenty dams in several European countries. Using Krvzkov and Huber’s groundwork, he collaborated with N. Holz from
Aachen and Dr. Leppl from Berlin to create a large-scale water management
project of seven dams in the Lusatian Neisse catchment area. He was also
the author of waterworks on the Kwisu and Bobr rivers in today’s Poland.
Even today these works are the source of much enlightenment, and are of
interest to professionals and the general public alike.
The discoveries and inventions of the 19th century were a turning point. The
waterwheel was gradually replaced by the turbine. Large and small hydroelectric plants began to appear at reservoirs to power industry and towns.
This in turn opened the way to further development of both the traditional
industries of textiles and glass and other newer industries. Later, the machinery of these industries was modernized; however, a large amount of
original and functioning machinery can still be found in many locations. It
is to the credit of enthusiasts who understood that the craftsmanship and
experience of our ancestors is part of our heritage, and that as such it must
be preserved.
The first half of the 20th century saw waterworks - especially reservoirs become a new element of the countryside and part of the life of society
as interesting and attractive places. Restaurants and viewing towers were
built in the vicinity, which paved the way for the burgeoning tourism industry on both sides of the Czech-Polish border.
We aim to present the most interesting waterworks and buildings in the
Nisa Euroregion, which form an important component of the rich industrial
heritage of the area, and to show that the advanced technologies of today
have their own remarkable roots.
3
WODA – ŹRÓDŁO ŻYCIA I ENERGII
PL
Woda jest koniecznym do życia, fundamentalnym czynnikiem. Jest niezbędna. Jest niezastąpiona. Dlatego budowle gospodarki wodnej mają tak długie tradycje.
Historia budowli wodnych na potokach i rzekach sięga głęboko w czasy
średniowiecza. Z najstarszymi tego typu obiektami spotykamy się badając
rozwój historyczny strategicznych dla osadnictwa miejsc, jak fosy obronne bądź brody przecinające bieg rzeki. Już Karol IV, wydając w 1356 roku
rozporządzenie dotyczące zakładania stawów, stworzył podstawy świadomego wykorzystywania zbiorników wodnych. Rozwój społeczności i jej
wzrastające zapotrzebowanie na wodę pitną przyczyniły się do powstawania wież ciśnień i wodociągów. Wykorzystanie wody jako źródła energii
doprowadziło do budowy jazów, kanałów i zbiorników wodnych. Wybór
dogodnych miejsc zależał od siły nurtu, dlatego pierwsze młyny, szlifiernie, tartaki i inne obiekty przemysłowe powstawały w górnych odcinkach
rzek i potoków. Wielki przełom przyniosły odkrycia XIX wieku. Koła wodne stopniowo zastępowano turbinami. Nastąpił gwałtowny rozwój przemysłu, przede wszystkim włókiennictwa i szklarstwa, powstało też wiele innych gałęzi przemysłowych wykorzystujących siłę wody. Wydajność takiego źródła energii była uzależniona przede wszystkim od aktualnego przepływu wody w rzece.
Rok 1897 zapisał się w dziejach Gór Izerskich i pogranicza jako rok największej powodzi stulecia. Ogromne zniszczenia będące konsekwencją tej katastrofy przyrodniczej wpłynęły na plany tworzących się właśnie spółek wodnych. Postanowiono okiełznać nieposkromione dotąd górskie potoki i w
systematyczny sposób podejść do wykorzystywania siły wody. Ważną dla
tych planów postacią stał się Otto Intze, profesor politechniki w Akwizgranie, który od 1880 roku poświęcił się głównie projektowaniu zapór. Opracowanymi przez niego zasadami ich konstrukcji projektanci kierowali się aż
do lat 30. XX wieku. W ciągu 20 lat Otto Intze zaprojektował 20 tam w kilku krajach Europy. Opierając się na materiałach U. Hubera i J. Krczki, we
współpracy z N. Holzem z Akwizgranu i dr Lepplem z Berlina, opracował
wielki projekt obejmujący budowę 7 zapór w dorzeczu Nysy Łużyckiej. Stał
się również autorem planów budowy obiektów wodnych dla rzeki Kwisy i
Bobru na terenie dzisiejszej Polski. Obecnie budowle te stanowią źródło
wiedzy i przedmiot zainteresowania specjalistów i amatorów.
Pod koniec XIX wieku pojawiło się kolejne źródło energii – elektryczność.
Istniejące zbiorniki wodne umożliwiały budowę małych i dużych elektrowni
wodnych, które zaopatrywały w energię obszary przemysłowe i umożliwiły elektryfikację miast. Mimo postępu technicznego XX wieku i modernizacji tych obiektów, w wielu do dziś jeszcze znajdziemy ich oryginalne i wciąż
działające maszyny. Jest to wielka zasługa ludzi, którzy rozumiejąc, że dowody umiejętności i doświadczenia naszych przodków są naszym dziedzictwem postanowili je zachować również dla przyszłych generacji.
Już w pierwszej połowie XX wieku zbiorniki wodne stały się nowymi elementami krajobrazu wpisując się w życie społeczeństwa. Ciekawiły i przyciągały. W ich sąsiedztwie budowano restauracje i wieże widokowe, wytyczano szlaki dla dynamicznie rozwijającej się turystyki, także po polskiej
stronie Gór Izerskich.
Naszym pragnieniem jest zapoznanie zainteresowanych osób z najbardziej
znanymi obiektami hydrotechnicznymi, które tworzą bogatą historię Euroregionu Nysa.
4
WASSER – DIE LEBENS – UND ENERGIEQUELLE
DE
Das Wasser ist ein unersetzbarer Grundfaktor des gesellschaftlichen Lebens. Es ist für das Leben auf der Erde unentbehrlich. Die wasserwirtschaftlichen Bauten haben in unserer Region eine sehr lange Tradition
Die Bauten von Stauanlagen an Bächen und Flüssen reichen tief in das Mittelalter. Mit den ältesten Stauanlagen machen wir bereits Bekanntschaft
im Zusammenhang mit der Erkennung der historischen Entwicklung bedeutender Ansiedlungselemente. Es sind Schutzwassergräben oder Furten
durch Wasserläufe. Bereits Karl IV. setzte durch seine Verordnung im Jahr
1356 zu den Bauten von Fischteichen den Grundstein für die zielbewusste
Nutzung von Wasserbecken. Mit der Entwicklung der Gesellschaft kamen
Anforderungen zur Absicherung des Trinkwasserbedarfs und diese riefen
nach notwendigen Lösungen bezüglich des Aufbaus von Wassertürmen
und -leitungen.
Das Wasser, als Energiequelle, führte zum Bau von Wehren, Antrieben und
Wasserspeicherbecken. Die Wahl geeigneter Orte bestimmte die Stärke des
Stroms. Die ersten Mühlen, gefolgt von Schleifereien, Sägen und weiteren
Industrieobjekten finden wir darum hauptsächlich längs der Oberläufe von
Flüssen und Bächen.
Das Jahr 1897 schrieb sich in die Geschichte des Isergebirges als Jahr der
größten Jahrhundertflut ein. Unübersehbare Folgen dieser Naturkatastrophe beeinflussten die Vorhaben entstehender Wasserverbände und brachten Pläne für die systematische Lösung zur Bändigung der Bergflüsse und
einen neuen Ansatz zur Wasserkraft. Eine bedeutende Persönlichkeit für
die Lösung dieser Probleme war seit dem Jahr 1880 der Professor der Polytechnik in Aachen, Otto Intze. Er erarbeitete Grundsätze für den Bau von
Dämmen nach dem Intze - Prinzip, nach welchem sich die Projektanten bis
in die 30iger Jahre des 20. Jahrhunderts richteten. In 20 Jahren schlug er 20
Talsperren in mehreren Staaten Europas vor. Aufgrund der Unterlagen von
Krczek und Huber in Zusammenarbeit mit N. Holz aus Aachen und Dr. Leppla aus Berlin erarbeitete er ein großes wasserwirtschaftliches Projekt zum
Aufbau von 7 Talsperren im Stromgebiet der Lausitzer Neiße. Gleichzeitig
war er Autor der Pläne von Stauanlagen an den Flüssen Kwisa (Queis) und
Bobr (Bober) auf dem Gebiet des heutigen Polens.
Für unsere Gegenwart sind diese Werke Quellen der ständigen Belehrung.
Sie sind Interessengegenstand der breiten und fachlichen Öffentlichkeit.
Eine große Wende brachten die Erfindungen des 19. Jahrhunderts. Wasserräder wurden stufenweise progressiv durch Turbinen ersetzt. An den
Wasserbecken entstanden kleinere und größere Wasserkraftwerke als Energiequelle für Industriegelände und die Elektrifizierung von Städten. Dies
ermöglichte eine weitere Entwicklung der traditionellen Glas- und Textilproduktion und anderer Industriesegmente. In der letzten Zeit wurde der
Betrieb dieser Anlagen modernisiert. Trotzdem finden wir noch an vielen
Orten ihre ursprüngliche und funktionstüchtige Maschinenausrüstung vor.
Es ist ein großer Verdienst der Enthusiasten, welche begriffen haben, dass
der Nachlass der Kunst und der Erfahrungen unserer Ahnen unsere große
Erbschaft ist, welcher notwendig ist, auch weiterhin zu bewahren.
In der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts sind die Wasseranlagen, insbesondere die Talsperren, neue Landschaftselemente und Bestandteil des gesellschaftlichen Lebens, sowie anziehende Orte geworden. In deren Nähe
wurden Restaurants und Aussichtstürme erbaut und wurden Wege für die
sich dynamisch entwickelnde Touristik auch auf der polnischen Seite des
Isargebirges geschaffen.
Unser Bestreben ist, die interessantesten Wasseranlagen und – bauten der
Euroregion Neiße zu zeigen, die einen bedeutenden Bestandteil der reichen
industriellen Geschichte bilden und so nachzuweisen, dass auch die technische Reife unserer Gegenwart seine bemerkenswerten Wurzeln hat.
5
1
MŠENO, JABLONEC NAD NISOU
GPS 50°43’58.459”N, 15°10’25.305”E
CZ
I.–XII.
TEL +420 483 366 311, [email protected]
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Mšeno, Jablonec nad Nisou
Součástí soustavy přehrad pro regulaci toků v povodí Lužické Nisy je
přehrada na Mšenském potoce, vybudovaná v letech 1906–1909 pražskou stavební firmou Franz Schön a synové. Stavba vzniklá podle posledního návrhu profesora Dr. Ing. O. Intzeho je považována za jeho
nejdokonalejší dílo. Je postavena v širokém údolí do charakteristického
oblouku s poloměrem křivosti 350 m, výškou 20 m nad základem a délkou 425,5 m v koruně. Patří k významným vodním dílům prohlášeným
za technickou kulturní památku. Nádrž, v době svého vzniku nazývaná
„Talšperk“, se stala rekreačním zázemím města. Svou rozlohou vodní
plochy je největší vnitroměstskou vodní plochou na východ od Ženevského jezera, která láká rybáře i sportovce. Příznivce techniky zaujme
unikátní štola, nedílná součást dokonalého technického řešení regulačního systému.
EN
Mšeno, Jablonec nad Nisou
One of the series of dams created to control the flow of the Lusatian
Neisse is the Mšeno stream dam, built from 1906 to 1909 by Franz
Schön & Sons, a Prague construction firm. The structure was the last
such project designed by Dr. Ing. O. Intze, and is considered to be his
finest. The dam is built in a broad valley and is a typical bow with a
radius of curvature of 350m. It rises to 20m in height above the foundations and has a crest length of 425.5m. It is a significant piece of
water architecture, designated as a technological and cultural monument. The reservoir was originally known as “Talšperk”, and became
one of the town’s leisure facilities. It is the largest urban stretch of
water East of Lake Geneva, and is very popular with anglers and sports
enthusiasts. Of special interest is the unique adit, an integral part of
this flawless regulatory system.
PL
Mšeno, Jablonec nad Nysą
Częścią układu zapór służących regulacji cieków wodnych w dorzeczu
Nysy Łużyckiej jest zapora na Mšenskim Potoku, wybudowana w latach 1906–1909 przez praską firmę budowlaną Franz Schön i synowie.
Budowla powstała według ostatniego projektu profesora dr. inż. O. Intzego i uważana jest za jego najdoskonalsze dzieło. Ulokowana jest
w szerokiej dolinie, ma kształt charakterystycznego łuku o promieniu
krzywizny 350 m, wysokości 20 m i długości 425,5 m w koronie. Należy
do ważniejszych budowli wodnych uznanych za zabytki techniki. Zbiornik, w czasach swojego powstania nazywany „Talszperkiem”, stał się
zapleczem rekreacyjnym miasta. Jest największą wewnątrzmiastową
powierzchnią wodną na wschód od Jeziora Genewskiego, przyciągającą wędkarzy i sportowców. Miłośników techniki zainteresuje unikalna
sztolnia, integralny element wspaniałego rozwiązania technicznego
systemu regulacyjnego.
6
CZ
DE
Mšeno, Gablonz an der Neiße
Bestandteil des Talsperrensystems für Regulierung des Stromgebiets
der Lausitzer Neiße ist die Talsperre am Mšener Bach, erbaut in den Jahren 1906–1909 durch die Prager Baufirma Franz Schön und Söhne. Der
Bau entstand nach dem letzten Vorschlag von Professor Dr. Ing. O. Intze und wird als sein Werk der Vollkommenheit gehalten. Sie ist in einem
breiten Tal im charakteristischen Bogen mit einer Radiuskrümmung von
350 m, einer Höhe von 20 m über dem Fundament und einer Länge von
425,5 m in der Krone erbaut. Sie gehört zu den bedeutenden Stauanlagen, welche als technisches Kulturdenkmal erklärt wurden. Das Becken,
zur Zeit seiner Entstehung, auf tschechisch als „Talšperk“ (kann als
deutsches Wort „Talsperre“ oder „Talschmuck“ gedeutet werden) benannt, war das Erholungszentrum der Stadt. Mit ihrem Flächenausmaß
ist sie die größte innerstädtische Wasserfläche östlich vom Genfer See,
welche Fischer und Sportler anzieht. Anhänger der Technik fesselt ein
einzigartiger Stollen, ein untrennbarer Bestandteil einer vollkommener
technischen Lösung des Regulierungssystems.
7
2
JANATŮV MLÝN, BUŘANY 37
GPS 50°42’27.929”N, 15°27’26.365”E
CZ
[email protected]
TEL +420 603 260 319, +420 605 878 123
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Janatův mlýn, Buřany, čp 37
Přestože charakteristický klapot vodních mlýnů v průběhu minulého
století ustal, můžeme se v horské osadě Buřany u Jablonce nad Jizerou
setkat s unikátním dokladem historie mlynářství. Tamní mlýn s náhonem a česly, pocházející z roku 1767, je i vzácně dochovanou památkou
lidové architektury. Patří k němu hospodářské budovy: stáje, stodoly,
kůlny, mléčnice a včelín. Janatův rod zde působil v letech 1841–2006
a zanechal přídomek „Janatův“. Vodní kolo s datací 1903 bylo v provozu až do roku 1919, kdy je nahradila dosud provozuschopná turbína
firmy Českomoravská Kolben–Daněk o výkonu 10 HP. Nejstarším, avšak
dosud funkčním zařízením je mlýnské složení s tzv. francouzskými kameny z roku 1767. Provoz mlýna byl ukončen úředním výnosem v roce
1951. Pochopením nového vlastníka je i nadále mimořádně dochovaný
doklad historie mlynářství z let 1767–1950 udržován v autentické podobě.
EN
Janata´s Mill, Buřany, No. 37
Even though the clatter of the water mill died away during the last century, the mountain village of Buřany near Jablonec nad Jizerou boasts
a unique piece of milling heritage. The mill, complete with mill race
and screen, dates from 1767, is a rare and well-preserved piece of folk
architecture. The site is also home to a number of outbuildings: stables,
barns, workshops, dairy and beehive. The Janata family were active
here from 1841 to 2006 and the area is named after them. The waterwheel, dated 1903, was in operation until 1919, when it was replaced
with a Czechoslovak Kolben – Daněk 10hp turbine, still functioning
today. The oldest working part of the mill is the machinery itself with
French millstones from 1767. The mill was closed down by official decree in 1951. With the understanding of the present owner the mill has
been preserved, creating an authentic history of milling from 1767 to
1950.
PL
Młyn Janata (Janatův mlýn), Buřany 37
Mimo że charakterystyczny klekot młynów wodnych w ubiegłym wieku ustał, w górskiej osadzie Buřany koło Jablonca nad Izerą możemy
spotkać się z unikalnym przykładem z historii młynarstwa. Pochodzący z 1767 roku młyn z młynówką i kratami wlotowymi jest jednocześnie
świetnie zachowanym zabytkiem architektury ludowej. Częścią kompleksu są budynki gospodarcze: stajnie, stodoły, drewutnie, pomieszczenie do przechowywania mleka i ul. W latach 1841–2006 młyn był
własnością rodziny Janatów, stąd jego nazwa. Koło wodne datowane
na 1903 rok działało aż do 1919 roku, kiedy to zastąpione zostało turbiną firmy Českomoravská Kolben Daněk o mocy 10 HP. Najstarszym
funkcjonującym urządzeniem jest mechanizm młyna z tzw. francuskimi
8
CZ
kamieniami z 1767 roku. Młyn przestał działać na mocy decyzji urzędowej w 1951 roku. Nowy właściciel odpowiednio zadbał o obiekt, dzięki czemu stanowi on autentyczny dokument historii młynarstwa w latach 1767–1950.
DE
Janatův mlýn (Janata´s Mühle), Buřany, Nr. 37
Obwohl das charakteristische Klappern der Wassermühlen im Laufe des
letzten Jahrhunderts zum Stehen kam, können wir in der Bergsiedlung
Buřany bei Jablonec nad Jizerou (Gablonz an der Iser) auf ein einzigartiges Dokument der Vergangenheit des Müllergewerbes stoßen. Die
dortige Mühle mit Triebwerk und Rechen, welche aus dem Jahr 1767
stammt, ist ein kostbares Denkmal der Volksarchitektur. Zur ihr gehören die Wirtschaftsgebäude: Ställe, Scheunen, Schuppen, ein Milchlager und ein Bienenhaus. Janata´s Geschlecht wirkte hier in den Jahren
1841–2006 und hinterließ das Attribut „Janata´s“. Das Wasserrad, datiert von 1903 war bis zum Jahr 1919 in Betrieb, als es durch die bisher
betriebsfähige Turbine der Firma Českomoravská Kolben-Daněk mit
einer Leistung von 10 HP ersetzt wurde. Die älteste funktionstüchtige
Anlage ist der Mahlgang mit sogenannten französischen Steinen aus
dem Jahr 1767. Der Mühlenbetrieb wurde durch eine amtliche Verordnung im Jahr 1951 beendet. Durch das Verständnis des neuen Inhabers
wurde die authentische Gestalt der Geschichte des Mühlengewerbes
aus den Jahren 1767–1950 erhalten.
9
3
VODÁRENSKÁ VĚŽ, SYCHROV
GPS 50°37’32.652”N, 15°5’21.712”E
CZ
XI.–III. 10:00–14:00, IV., IX.–X. 9:00–15:30, V.–VIII. 9:00–16:30
TEL +420 482 416 011, +420 482 416 012
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Vodárenská věž, Sychrov
Sychrov – romantický zámek s rozsáhlým parkem – se nachází nad levým břehem řeky Mohelky poblíž města Turnova. Součástí komplexu
staveb tvořících zázemí zámku je i vodárenská věž z roku 1891. Válcová stavba kruhového půdorysu je vystavěna z neomítnutého kamenného zdiva a zakončena jehlancovou střechou s lucernou připomínající typ
středověkých věží. Mohutný rezervoár na vodu je umístěn v horní rozšířené části věže, která je vysazena na konzolách a po celém obvodu
zdobena gotizujícími okny. Vstupní portál i okna mají zalomené ostění.
Novogotický styl byl navržen stavitelem Františkem Vordrenem. Vodojem sloužil pro zásobování parku užitkovou vodou, která byla získávána z Mohelky pomocí čerpadla sestrojeného Romualdem Božkem. Ačkoli v současné době již neplní svůj původní účel, jeho architektonické
pojetí je neopominutelným zážitkem z návštěvy pozoruhodného dendrologického bohatství zámeckého parku.
EN
Water Tower, Sychrov
The romantic chateau and sweeping parkland of Sychrov lie on the left
bank of the river Mohelka not far from the town of Turnov. One of the
several buildings which form the estate is the water tower from 1891. It
is a cylindrical building on a circular ground plan with cyclopean walling, and spire topped with a lantern similar to those found on medieval
towers. The water tank overlaps the lower cylindrical part and is held
aloft on corbels around its circumference, into which gothic windows
have been sculpted. The entrance and windows have lancet reveals.
The neo-Gothic style was designed by František Vodren. The water
tower was built to provide water for the park, which was pumped up to
the tower from the Mohelka using a pump designed by Romuald Božek.
Although the building no longer fulfils its original purpose, its architectural conception and function form an unforgettable experience for
visitors to the remarkable woodland treasures of the chateau park.
PL
Wieża ciśnień, Sychrov
Sychrov – zaprojektowany w duchu romantyzmu pałac z rozległym parkiem leży na lewym brzegu Mohelki niedaleko Turnova. Częścią kompleksu zabudowań stanowiących zaplecze pałacu jest wieża ciśnień
z 1891 r. Walcowata budowla na rzucie koła jest zbudowana z nieotynkowanego kamienia i zwieńczona iglicowatym dachem z lucerną, przywodzącą na myśl średniowieczne wieże. Potężny zbiornik na wodę zlokalizowany jest w górnej, szerszej części wieży osadzonej na konsolach
i na całym obwodzie zdobionej oknami w gotyzującym typie. Portal
wejściowy i okna mają łamane ościeżnice. Neogotycki styl zaproponowany został przez budowniczego Františka Vordrena. Wodę do wieży
czerpano z Mohelki przy pomocy pompy zbudowanej przez Romualda
10
CZ
Božka, a służyła ona do zaopatrywania pałacowego parku. Choć dziś
nie pełni już swojej pierwotnej funkcji, to widok tego dzieła architektury, jest niezapomnianym przeżyciem towarzyszącym zwiedzaniu wyjątkowego bogactwa dendrologicznego pałacowego parku.
DE
Wasserturm, Sychrov
Sychrov - dieses romantische Schloss mit seinen ausgedehnten Parkanlagen befindet sich am linken Ufer des Flusses Mohelka in der Nähe der
Stadt Turnov. Der Wasserturm aus dem Jahre 1891 bildet einen Teil des
Nebengebäudekomplexes des Schlosses. Das zylindrische Gebäude mit
rundem Grundriss wurde aus zyklopischem Mauerwerk errichtet und
mit einem pyramidenförmigen Dach mit Dachtürmchen abgeschlossen
und erinnert an mittelalterliche Türme. Der Wasserbehälter, in den gotisierte Fenster eingemeißelt sind, steht über dem unteren zylindrischen
Teil hervor und wird durch Ausleger getragen. Das Eingangstor und die
Fenster verfügen über abgewinkelte Umrahmungen. Der neugotische
Stil wurde vom Baumeister František Vodren entworfen. Der Wasserturm diente zur Versorgung der Parkanlagen mit Gebrauchwasser, das
aus dem Fluss Mohelka mittels Pumpen, die von Romuald Božek konstruiert wurden, in den Behälter gepumpt wurde. Auch wenn der Wasserturm heute nicht mehr seinem ursprünglichen Zwecke dient, sind seine
architektonische Konzeption und Zweck ein nicht zu vergessendes Erlebnis des Besuchs des sehenswerten dendrologischen Reichtums des
Schlossparks.
11
4
NOVOZÁMECKÝ RYBNÍK, ZAHRÁDKY
GPS 50°37’28.08”N, 14°33’17.84”E
CZ
I.–XII.
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Novozámecký rybník, Zahrádky
Rybník byl vybudovaný ve 14. století v místě bažin a močálů na okraji
obce Zahrádky. Nádrž na Robečském potoce má 110 m dlouhou zemní
hráz a vodní plocha představuje nyní 128 ha z původních 300 ha. Pozoruhodné je napájení rybníka. Voda proudí z Bobřího potoka kanálem,
který byl vytesán v kvádrových pískovcích. Je nazýván Mnichovskou
průrvou, nad níž vede po středověkém mostku silnice z Doks do České
Lípy. V průrvě jedné ze stěn je vytesána menší místnost, která byla
využita jako přístaviště loděk. Pro regulování stavu vodní hladiny je
vytvořena do půlkruhu se stáčející stoka se splavem. Kanál, prokopaný
ve skále, je 175 m dlouhý, 14 m hluboký a 7 m široký. Areál rybníka
s průrvami je technickou památkou rybničního stavitelství a od roku
1933 významnou přírodovědnou rezervací.
EN
Nový zámek pond , Zahrádky
This pond was established in the 14th century on an area of marshes
and bogs near the village of Zahrádky. The reservoir, on the Robečský
Stream, is dammed with a 110 m long earth-filled dam and today covers 128 ha (of the original 300 ha). The reservoir has a remarkable
water-feed system. Water flows from the Bobr Stream through a canal,
hewn out of solid sandstone, known as the Mnichov channel. A medieval bridge over the channel carries the road from Doksy to Česká
Lípa. A small opening is carved into one of the walls of the channel
as a landing-place for small boats. Water levels were regulated by a
semi-circular curved conduit and weir. The canal, cut into the rock, is
175 m long, 14 m deep and 7 m wide. The pond and channel are historic
monuments of pond construction and the site has been an important
nature reserve since 1933.
12
CZ
PL
Staw Novozámecký rybník
Staw założono w XIV wieku w bagiennym i moczarowatym terenie
na skraju wsi Zahrádky. Zbiornik na Robečskim Potoku powstał dzięki
wałowi ziemnemu o długości 110 m. Jego powierzchnia zajmuje obecnie 128 ha (początkowo miał 300 ha). Wart uwagi jest sposób zasilania
stawu. Woda płynie z Bobrzego Potoku (Bobří potok) wykutym w piaskowcach ciosowych kanałem, który nazywany jest Mnichovską Průrvą,
czyli rozpadliną. Wykuty w skale kanał ma długość 175 m, głębokość
14 m i szerokość 7 m. Nad nim przerzucony jest średniowieczny most,
po którym prowadzi szosa z Doksów do Czeskiej Lipy. W jednej ze ścian
rozpadliny wykuto niewielką grotę, która była wykorzystywana jako
przystań dla łodzi. W celu regulowania stanu wody skonstruowano też
łukowaty kanał odpływowy ze śluzą. Cały kompleks stawu wraz z kanałami jest zabytkiem budownictwa stawowego, a od 1933 roku również rezerwatem przyrody.
DE
Hirnsener Großteich, Zahrádky
Der Fischteich wurde im 14. Jahrhundert anstelle von Moor und
Sümpfen am Rande der Gemeinde Zahrádky erbaut. Das Becken am
Robečsker Bach hat einen 110 m langen Erdwall und die Wasserfläche
stellt nunmehr eine Fläche von 128 ha der ursprünglichen 300 ha dar.
Bemerkenswert ist die Speisung des Fischteiches. Das Wasser strömt
aus dem Bieberbach (Bobří potok) durch einen Kanal, der in Sandsteinquader gemeißelt wurde. Er wird „Münchner Durchbruch“ genannt,
über dem auf einer mittelalterlichen Brücke die Straße von Doksy
(Hirschberg) nach Česká Lípa (Böhmisch Leipa) führt. Im Durchbruch,
in eine der Seiten, ist ein kleinerer Raum gemeißelt, welcher als Anlegestelle für Boote genutzt wurde. Für die Regulierung des Wasserspiegels ist eine in einen Halbkreis sich windende Rinne mit einer Schleuse
gebildet. Der Kanal, welcher durch den Felsen gebrochen wurde, ist
175 m lang, 14 m tief und 7 m breit. Das Areal des Fischteiches mit den
Durchbrüchen ist ein technisches Denkmal des Fischteichbaus und seit
1933 eine bedeutende naturwissenschaftliche Reservation.
13
5
HYDROELEKTRÁRNA SPÁLOV
GPS 50°37’59.066”N, 15°18’5.576”E
CZ
V.–IX., 5: 14:00; 6–7: 10:00, 14:00
TEL +420 481 622 475
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Hydroelektrárna Spálov
Nachází se na Riegrově stezce v blízkosti železniční stanice Spálov
a silnice z Jesenného do Železného Brodu. Elektrárna postavená v letech 1921–1926 je pozoruhodným dílem, které využívá spoutané síly
řeky Jizery a Kamenice jako přirozeného zdroje pro výrobu elektrické
energie. Celé vodní dílo projektoval Antonín Jílek, profesor VUT Praha,
a realizovala jej firma Nejedlý a Řehák. Budova ve stylu art deco je
poslední realizací architekta a mistra secese a kubismu Emila Králíčka. V interiéru strojovny je pod stropem umístěn alegorický štít vzniku
Elektrárenského svazu – malba akademického malíře Ferdinanda Rubeše. Význam stavby podtrhla i návštěva prezidenta T. G. Masaryka dne
17. září 1922. Dokonale technicky provedené dílo bylo v provozu téměř 72 let. Celková rekonstrukce v roce 1998 byla realizována s velkou
úctou k původnímu dílu ve snaze navázat na úctyhodnou práci našich
předků i možností se s tímto dílem podrobněji seznámit.
EN
Spálov Hydroelectric power station
Not far from the Spálov railway station and the road from Jesenný to
Železný Brod, on the Riegrova footpath. The power station and control room, built 1921–1926 is a remarkable piece of engineering which
harnesses the combined power of the Jizera and Kamenice rivers as
sustainable resources for the production of electricity. The waterworks
were designed by Antonín Jílek of the Technical University, Prague and
built by the firm of Nejedlý & Řehák. The Art Deco structure was the
last building designed by the Art Nouveau and Cubist architect Emil
Králíček. Inside the machine room, below the ceiling there is an allegorical insignia painting by Academy painter Ferdinand Rubeš of the
formation of the Electrical Union. The significance of the building was
highlighted by the visit of President T. G. Masaryk on 17th September,
1922. The control room was in continuous operation for almost 72 years,
and in 1998 was fully restored. Original machinery was restored carefully, enabling continued operation.
PL
Elektrownia wodna Spálov
Znajduje się na Ścieżce Riegera, w pobliżu stacji kolejowej Spálov i szosy wiodącej z Jesenný do Železnego Brodu.
Elektrownia budowana w latach 1921–1926 jest obiektem godnym
uwagi, wykorzystuje bowiem połączone siły rzeki Izery i Kamienicy
jako odnawialnego źródła energii elektrycznej. Obiekt zaprojektował
Antonín Jílek, profesor Wyższej Szkoły Technicznej w Pradze, a wykonaniem zajęła się firma Nejedlý i Řehák. Budowla w stylu art deco
jest ostatnim dziełem architekta Emila Králíčka, mistrza secesji i kubizmu. We wnętrzu maszynowni pod sufitem przedstawiono alegorię
powstania Związku Energetyki autorstwa artysty malarza Ferdinanda
14
CZ
Rubeša. Znaczenie budowli podkreśliła również wizyta prezydenta
T. G. Masaryka 17 września 1922 roku. Rozdzielnia działała przez prawie 72 lata. W 1998 roku przeprowadzono kompleksową renowację
obiektu. Przeprowadzone z wyczuciem prace remontowe nie naruszając pierwotnego kształtu obiektu umożliwiają dalsze funkcjonowanie
elektrowni wodnej.
DE
Wasserkraftwerk Spálov (Ortsteil von Semily)
Es liegt in der Nähe der Bahnstation Spálov und der Straße von Jesenný
(Jesen) nach Železný Brod (Eisenbrod), am Riegr- Touristenpfad. Das
Kraft- und Schaltwerk erbaut in den Jahren 1921–1926 ist ein bemerkenswertes Werk, welches die gebannte Kraft der Flüsse Jizera (Iser)
und Kamenice (Kamnitz) als regenerierbare Quelle zur Elektroenergieproduktion nutzt. Die Wasseranlage projektierte Antonín Jílek, Professor der VUT Praha, und wurde durch die Firma Nejedlý und Řehák erbaut.
Das Gebäude im Stil art deco ist der letzte Bau des Architekten und
Meisters des Jugendstils und Kubismus, Emil Králíček. Im Inneren des
Maschinenraums befindet sich unterhalb der Decke ein allegorisches
Wappen, eine Wandmalerei des akademischen Malers Ferdinand Rubeš,
zur Entstehung des Kraftwerkverbands. Die Bedeutung des Baus unterstrich auch der Besuch des Präsidenten T. G. Masaryk am 17. September
1922. Das Schaltwerk war fast 72 Jahre in Betrieb. Im Jahr 1998 wurde
eine umfangreiche Rekonstruktion realisiert. Die Abänderungen, welche gefühlvoll hinsichtlich des Ursprungwerkes durchgeführt wurden,
ermöglichen auch weiterhin den Betrieb des Kraftwerks.
15
6
VODÁRENSKÁ VĚŽ, ZÁKUPY
GPS 50°41´18.50´´N, 14°38´28.04´´E
CZ
I.–XII.
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Vodárenská věž, zámek Zákupy, Zákupy
První doklad o existenci zámecké vodárny se váže k systému zásobování
vodou zámeckého areálu. Zámek měl jednu studnu v hradním příkopu
s poměrně malou vydatností. I v současné době je tento zdroj využíván
jako užitková voda pro medvědí bazén. V 17. století byl zámek zásobován vodou z prameniště pod Kamenickým vrchem, kde je mohutné
zavodnění, a dodnes jímané vrty slouží jako zdroj pitné vody pro město
Zákupy. Stará vodovodní trasa mohla vést v nejvyšší části prameniště
vrchem do umělého rezervoáru. Z něj byla voda přiváděna již potrubím.
Druhý původní vodní systém zajišťovala vodárenská věž postavená
v letech 1710–1711 jako nutné technické vybavení zahrad. Stavbu řídil
roudnický stavitel Vavřinec Václav Fischer. Čtverhranná kamenná věž
má uvnitř základ pro celý vodovodní systém. Vodárenská věž tvoří spolu s vlastním zámkem a přilehlým hospodářským dvorem jedinečnou
ukázku vrcholné tvorby barokní přestavby šlechtického sídla, umístěného na okraji historického středu města Zákup. Celý komplex je významným dokladem naší historie i složitého stavebního vývoje od středověku až do konce 19. století, kdy se stal nejrozsáhlejší venkovskou
rezidencí ve střední Evropě.
EN
Water tower – Zákupy Castle, Zákupy
The first document about the existence of the castle waterworks relates
to the water supply system for the castle grounds. Originally the castle had just one well in the (dry) castle moat with relatively low yield.
Today the well is still used as service water for the bear’s pool. In the
17th century the castle was supplied with water from a spring below
Kamenický vrch, where water is abundant. Today the bore holes serve
drinking water to Zákupy.
The second original water system was a water tower, built from 1710
to 1711, as part of the technical apparatus of the gardens. The building
was erected by Vavřinec Václav Fischer, a builder from Roudnice. The
water tower together with the castle and adjacent farm buildings are
a unique example of high Baroque rebuilding of a house of the nobility,
located on the outskirts of the historic centre of Zákupy. The entire site
of the castle is an exceptional example of complex building development from medieval times to the end of the 19th century, whereupon it
became the largest country residence in central Europe.
PL
Wieża ciśnień – pałac Zákupy. Zákupy
Pierwszy dokument na temat istnienia przypałacowej wieży ciśnień jest
związany z systemem zaopatrywania kompleksu pałacowego w wodę.
Pałac miał jedną, stosunkowo mało wydajną studnię w fosie. Dziś źródło to jest wykorzystywane jako woda użytkowa dla basenu niedźwiedzi. W XVII wieku pałac zaopatrywano w wodę ze źródła pod wzgórzem Kamenický Vrch, gdzie jest duże zawodnienie. Tamtejsze odwierty do dziś są źródłem wody pitnej dla Zákupów.
16
CZ
Częścią drugiego oryginalnego systemu zaopatrzenia w wodę była
wieża ciśnień zbudowana w latach 1710–1711 jako element zaplecza
technicznego ogrodów. Budową kierował pochodzący z Roudnic architekt Vavřinec Václav Fischer. Zlokalizowana na skraju zabytkowej
części miejscowości wieża ciśnień wraz z pałacem i przyległym dziedzińcem gospodarczym tworzy wyjątkowy przykład przebudowanej w
stylu szczytowego baroku siedziby szlacheckiej. Cały kompleks stanowi
odosobniony przykład skomplikowanej przemiany architektury od średniowiecza aż do końca XIX wieku, kiedy został uznany za najrozleglejszą rezydencję wiejską w Europie Środkowej.
DE
Wasserturm - Schloss Zákupy, Zákupy
Der erste Nachweis über die Existenz des Schlosswasserwerkes bindet
sich an das System der Wasserversorgung des Schlossgeländes. Das
Schloss hatte einen Brunnen und einen Burggraben mit einer verhältnismäßig geringen Ergiebigkeit. Auch gegenwärtig wird diese Quelle als
Gebrauchswasser für das Bärenbassin genutzt. Im 17. Jahrhundert wurde das Schloss mit Wasser aus dem Quellgebiet unter dem Schlossberg
Kamnice (Burg Kempnitz) versorgt, wo sich eine mächtige Wässerung
befindet. Die Bohrungen dienen bis heute als Trinkwasserquelle für Zákupy (Reichstadt). Das zweite ursprüngliche Wassersystem sicherte der
in den Jahren 1710–1711 erbaute Wasserturm, als Bestandteil der technischen Gartenanlagen, ab. Den Bau leitete der Bauleiter aus Roudnice
(Raudnitz) Vavřinec Václav Fischer. Der Wasserturm bildet gemeinsam
mit dem eigentlichen Schloss und dem anliegenden Wirtschaftshof ein
besonderes Muster des Gipfelbaukunstschaffens des Barockumbaus
des Adelssitzes, platziert am Rande des historischen Zentrums von
Zákupy (Reichstadt). Der ganze Schlosskomplex ist eine einzigartige
Veranschaulichung einer komplizierten Bauentwicklung vom Mittelalter bis zum Ende des 19. Jahrhunderts, wo es als umfangreichste Landresidenz in Mitteleuropa gilt.
17
7
MLÝN, ROZTOKY U SEMIL 42
GPS 50°39’38.519”N, 15°22’44.678”E
CZ
V.–IX., 2–7: 9:00–16:00
TEL + 420 481 683 290
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Mlýn, Roztoky u Semil čp. 42
Nejvýznamnější památkou obce je podkrkonošský vodní selský mlýn
na Staroveském potoce pod obcí ve Fiedlerově údolí. Prvním mlynářem z rodu Fiedlerů, který si mlýn pronajal od vrchnosti v roce 1685,
byl Mikuláš Fiedler. Raritou je skutečnost, že od samého počátku až
do nuceného zastavení v roce 1941 byl mlýn poháněn vodním kolem
korečníkem na vrchní vodu, zvaným „drnčák“. Mlýn prodělal v průběhu
času řadu změn, jak na budově, tak i v mlýnském zařízení. Ve druhé
polovině 19. století vznikla u mlýna brusírna skleněných kroužků a bylo
tu zřízeno pecnářství. Z žitné mouky se zde pekl chutný chléb, který se
rozvážel do okolních obcí. Po roce 1945 byla činnost mlýna ukončena.
Syn posledního mlynáře, ing Bohumil Novotný, započal v roce 1990 náročnou rekonstrukci. V jeho podání se lze seznámit s tímto objektem
a expozicí dosud funkčního původního zařízení z období 17.–19. století
i s historií podkrkonošského mlynářství a pecnářství.
EN
Mill, Roztoky u Semil No. 42
The most significant historic building in the village is the podkrkonošský
rustic watermill on the Staročeský stream below the village in Fiedler’s
Valley. Mikuláš Fiedler, the first miller in the Fiedler family rented the
mill from the landowner in 1685. Of particular note is the fact that from
its beginning until forced closure in 1941 the mill was driven by an overshot waterwheel, known in the Czech Republic as “drnčák“ (translator’s note: from the Czech “drn” – turf; water for the mill pond drained
down into the mill pond from the surrounding land). Over time the mill
and its machinery underwent many changes. In the second half of the
19th century a glass ring polishing workshop and bakery was founded
at the mill. Tasty rye bread was baked using flour milled on the premises
and distributed to the surrounding villages. In 1945 the mill was closed
down. On completion of an ambitious restoration project the son of the
last miller, ing. Bohumil Novotný, opened the mill to the public in 1990.
Part of the mill is a permanent exhibition covering podkrkonošský milling and baking from the 17th to 19th century.
PL
Młyn, Roztoky u Semil 42
Najważniejszym zabytkiem we wsi jest podkarkonoski wiejski młyn
wodny nad Staroveskim Potokiem leżący poniżej wsi w dolinie Fiedlerovo údolí. Pierwszym młynarzem z rodu Fiedlerów, który wynajął młyn
od władz w 1685 roku, był Mikołaj Fiedler. Ciekawostką jest fakt, że
od samego początku aż do przymusowego zatrzymania młyna w 1941
roku był on napędzany kołem nasiębiernym, czyli takim, na które woda
spadała z góry (tzw. młyn korzecznik). W ciągu lat swego istnienia młyn
przeszedł szereg modyfikacji, zarówno jeśli chodzi o budynek, jak i o
urządzenia. W drugiej połowie XIX wieku powstała przy nim szlifier18
CZ
nia szklanych krążków, założono tu też piekarnię. Z żytniej mąki wypiekano smaczny chleb, który rozwożono po okolicznych wsiach. Po 1945
roku młyn zakończył działalność. Syn ostatniego młynarza, inż. Bohumil Novotný, po skomplikowanym remoncie obiektu w 1990 roku udostępnił go wraz z wystawą poświęconą historii podkarkonoskiego młynarstwa i piekarnictwa w XVII–XIX wieku.
DE
Mühle, Roztoky bei Semily Nr. 42
Das bedeutendste Denkmal der Gemeinde ist die Bauernwassermühle
am Fuße des Riesengebirges am Staroveser Bach unterhalb der Gemeinde im Fiedlertal. Der erste Müller aus dem Geschlecht der Fiedler´s,
welcher sich die Mühle von der Obrigkeit im Jahr 1685 anmietete, war
Mikuláš Fiedler. Eine Rarität ist die Tatsache, dass vom allen Anfang an
bis zur erzwungenen Stilllegung im Jahr 1941 die Mühle durch ein Wasserrad mit Oberwasser, Becherwerk „Schnarre“ genannt, angetrieben
wurde. Die Mühle erfuhr im Laufe der Zeit eine ganze Reihe von Änderungen, wie am Gebäude, so auch an der Mahlanlage. In der zweiten
Hälfte des 19. Jahrhunderts entstand an der Mühle eine Schleiferei von
Glasringen und es wurde hier ein Brotbäcker errichtet. Aus Roggenmehl
backte er hier ein köstliches Roggenbrot, welches in die umliegenden
Gemeinden geliefert wurde. Nach 1945 wurde die Mühlentätigkeit eingestellt. Der Sohn des letzten Müllers, Ing. Bohumil Novotný, machte
sie nach aufwendiger Rekonstruktion im Jahr 1990 zugänglich und das
auch mit einer Ausstellung der Geschichte des Mühlen- und Bäckergewerbes am Fuße des Riesengebirges aus dem Zeitraum des 17.–19.
Jahrhunderts.
19
8
POKLOPOVÝ JEZ, ČESKÁ LÍPA
GPS 50°40’58.35”N, 14°32’16.00”E
CZ
I.–XII.
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Poklopový jez, Česká Lípa
Poklopový jez na řece Ploučnici je jedním ze šesti jezů, které byly postaveny v letech 1910–1914. Svou konstrukcí patří mezi dalších osm druhů
pohyblivých jezů. Autorem konstrukce je inženýr Jan Záhorský, který si
tento návrh konstrukčního řešení nechal patentovat. Z ocelového mostu jsou zavěšeny pohyblivé díly slupic a hradidel tak, aby se jimi dalo
postupně regulovat vzdutí hladiny. Po 70 letech konstrukce již neplnila
požadované parametry provozu. Jako technická památka byl citlivě restaurován v roce 1996 a v současné době je přístupný jako lávka pro
pěší, spojující ulici Děčínskou a Barvířskou.
EN
Sluice gate bridge, Česká Lípa
The sluice gate on the Ploučnice river is one of six built from 1910 to
1914, and is one of eight different kinds of moveable sluice gate. The
structure was designed and built by Jan Záhorský, who patented the design. Moveable timbers and gates are suspended from the steel bridge
thus enabling regulation of the water level. The structure was still in
use 70 years after construction, although it no longer satisfied required
levels of operation. As a site of historic interest it was carefully restored
in 1996. Today the sluice gate is open to the public as a footbridge linking the streets of Děčínská and Barvířská.
PL
Jaz klapowy, Czeska Lipa
Ruchomy jaz klapowy na rzece Ploučnicy jest jednym z sześciu takich
jazów, zbudowanych w latach 1910–1914. Reprezentuje jeden z ośmiu
możliwych rodzajów konstrukcji jazu ruchomego. Autorem unikatowej
konstrukcji był inżynier Jan Záhorský, który swój projekt opatentował.
Na stalowym moście są zawieszone ruchome drągi klapowe i mechanizm drabinkowy tak, aby dało się nimi stopniowo regulować spiętrzenie wody. Był w użyciu przez 70 lat, chociaż konstrukcja nie spełniała już wymaganych w eksploatacji parametrów. Jako zabytek techniki
został dokładnie odrestaurowany w 1996 roku. Obecnie jest dostępny
jako kładka dla pieszych łącząca ulicę Děčínską i Barvířską.
20
CZ
DE
Klappenbrückenwehr, Česká Lípa (Böhmisch Leipa)
Das Klappenwehr am Fluss Ploučnice ist eins von sechs Wehren, die in
den Jahren 1910–1914 erbaut wurden. Mit ihrer Konstruktion gehören
sie zur Reihe weiterer acht Arten von beweglichen Wehren. Autor der
Konstruktion war der Ingenieur Jan Záhorský, welcher sich diesen Konstruktionslösungsvorschlag patentieren ließ. An der Stahlbrücke sind
die beweglichen Bockteile und Sperren so angebracht, damit durch
diese der Stau des Wasserspiegels schrittweise reguliert werden kann.
Nach 70 Jahren war es noch funktionstüchtig, die Konstruktion erfüllte
jedoch nicht mehr die geforderten Betriebsparameter. Als technisches
Denkmal wurde das Wehr gefühlvoll im Jahr 1996 restauriert. Gegenwärtig ist es als Fußgängerbrücke zugänglich, welche die Straßen
Děčínská und Barvířská verbindet.
21
9
PROTRŽENÁ PŘEHRADA – BÍLÁ DESNÁ
GPS 50°48’4.46”N, 15°16’37.26”E
CZ
I.–XII.
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Protržená přehrada – Bílá Desná
Budovaná v letech 1911 až 1915 pražskou firmou Schön a synové, podle
projektu stavebního rady Ing. W. Plenknera. Byla umístěna do morfologicky nejvhodnějšího profilu v nezastavěném údolí řeky Bílé Desné. Byla
postavena jako zemní přehrada se sypanou hrází. Vzniklo tak napříč
údolím těleso, jehož délka v koruně byla 244 m, výška nad základem
17,85 m a nade dnem údolí 14,5 m. Vytvořil se tak prostor k zadržování
vody v údolní nádrži o celkovém objemu 400 000 m3. Pro převádění
povodňových vod byly zřízeny dva bezpečnostní přelivy. Pod kaskádou
ze spadiště navazoval portál štoly dlouhé 1105 m, kterým byla převáděna voda do sousedního údolí Černé Desné a tím posilovala retenci
soušské přehrady. Dne 18. září 1916, pouhých 10 měsíců po kolaudaci,
došlo k protržení hráze. Průlomová vlna si vyžádala 62 lidských životů
a ochromila na dlouho život v obcích při Bílé Desné, Desné a Kamenici.
Z původního vodního díla se zachovalo jen torzo, které bylo v roce 1996
prohlášeno za technickou památku.
EN
Failed dam – Bílá Desná
Built from 1911 to 1915 by the Prague firm of Schön & Sons and designed by Ing. W. Plenkner. It was sited in the morphologically most advantageous part of the undeveloped Bílá Desná valley. The original dam
was of earth-filled construction. The resulting structure was 244 m long
at the crest, 17.85 m high from the foundations and 14.5 m high above
ground. The dam created a valley reservoir with a maximum volume of
400 000 m³. Two precautionary spillways were incorporated to manage
floodwaters. Below the apron from the spillway there is the entrance
to a 1150 m long adit which carried water to the neighbouring valley of
Černá Desná, thus increasing storage at the Souš reservoir. On the 18th
of September, 1916, just ten months after opening, the dam broke. The
ensuing wall of water claimed sixty-two lives and paralysed the villages
of Bílá Desná, Desná and Kamenice for years to come. Today all that can
be seen are fragments of the original structure, which was declared a
site of historic interest in 1996.
PL
Przerwana zapora – Bílá Desná
Budowana w latach 1911–1915 przez praską firmę Schön i synowie, według projektu radcy budowlanego inż. W. Plenknera. Ulokowano ją w
najdogodniejszym punkcie w niezabudowanej części doliny rzeki Bílá
Desná. Została zbudowana jako ziemna, z korpusem sypanym ubijaną
ziemią. W ten sposób w poprzek doliny powstała bryła, której długość
w koronie wynosiła 244 m, wysokość od fundamentu 17,85 m, a od dna
doliny 14,5 m. Wytworzono tym samym przestrzeń służącą do zatrzymywania wody o objętości całkowitej 400 000 m3. Do odprowadzania nadmiaru wód powodziowych służyły dwa przelewy bezpieczeństwa. Pod kaskadą wypadu ulokowano portal mierzącej 1105 m długości sztolni, którą woda przelewała się do sąsiedniej doliny Černej Desny
22
CZ
zasilając zbiornik zapory Souš. Dnia 18 września 1916 roku, zaledwie
10 miesięcy po odbiorze budowlanym, doszło do przerwania tamy. Potężna fala pochłonęła 62 istnienia ludzkie i na długo sparaliżowała życie we wsiach przy Bílej Desnie, Desnie i Kamenicy. Z dawnej budowli
wodnej zachowały się tylko szczątki, które w 1996 roku zostały uznane za zabytek techniki.
DE
Gebrochene Talsperre – Bílá Desná (Die Weiße Desse)
Erbaut in den Jahren 1911 bis 1915 durch die Prager Firma Schön und
Söhne, nach dem Projekt des Baurats, Ing. W. Plenkner. Sie wurde
morphologisch in das geeignetste Profil des unbebauten Flusstals der
Weißen Desna (Desse) platziert. Sie wurde als Talsperre mit einem Erdschüttwall erbaut. So entstand quer durch das Tal eine Körper, mit einer
Länge in der Krone von 244 m, einer Höhe über dem Fundament von
17,85 m und über dem Talsohle von 14,5 m. So wurde ein Wasserspeicher im Talbecken mit einem Gesamtvolumen von 400 000 m3 geschaffen. Zur Überführung von Flutwasser wurden zwei Sicherheitsüberläufe
erreichtet. Unter der Kaskade bindet sich am Absturzschacht ein Stollenportal mit einer Länge von 1 105 m an, durch welchen das Wasser in
das Nachbartal der Schwarzen Desná (Desse) abgeleitet und somit die
Speicherfähigkeit der Landtalsperre verstärkt wurde. Am 18.September
1916, nur 10 Monate nach der Bauabnahme, kam es zum Durchbruch
der Talsperre. Die Flutwelle forderte 62 Menschenleben und für lange
Zeit lähmte sie das Leben in den Gemeinden längs der Desné (Weißen
Desse), Desné (Desse) und der Kamenice (Kempnitz). Vom ursprünglichen Wasserbau blieb nur das Torso erhalten, welches im Jahr 1996 als
technisches Denkmal erklärt wurde.
23
MAPA / MAP / MAPA / MAPPE
10
1
8
6
4
3
1. Mšeno, Jablonec nad Nisou....................................................... 6 – 7
2. Janatův mlýn, Buřany................................................................. 8 – 9
3. Vodárenská věž, Sychrov........................................................ 10 – 11
4. Novozámecký rybník, Zahrádky............................................. 12 – 13
5. Hydroelektrárna Spálov......................................................... 14 – 15
6. Vodárenská věž, zámek Zákupy, Zákupy............................... 16 – 17
7. Mlýn, Roztoky u Semil........................................................... 18 – 19
8. Poklopový jez, Česká Lípa..................................................... 20 – 21
9. Protržená přehrada, Bílá Desná............................................ 22 – 23
10. Vodní nádrž Naděje, Cvikov.................................................. 26 – 27
24
EUROREGION NISA
15
17
19
14
13
20
11
18 16 12
9
2
7
5
11. Čertův Mlýn, Czerniawa Zdrój............................................... 28 – 29
12. Mlýn sv. Lukáše, Szklarska Poręba........................................ 30 – 31
13. Vodní elektrárna Bobrowice I, Siedlęcin............................... 32 – 33
14. Elektrárna Wrzeszczyn.......................................................... 34 – 35
15. Zlotnická hráz na řece Kwise................................................. 36 – 37
16. Vodní elektrárna, Szklarska Poręba I.................................... 38 – 39
17. Hydroelektrárna Pilchowice I................................................ 40 – 41
18. Vodní elektrárna Szklarska Poręba II.................................... 42 – 43
19. Vodojem, Mirsk..................................................................... 44 – 45
20. Hydroelektrárna Bobrowice III a IV....................................... 46 – 47
25
10
VODNÍ NÁDRŽ NADĚJE, CVIKOV
GPS 50°49’26.39”N, 14°38’53.464”E
CZ
I.–XII.
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Vodní nádrž Naděje, Cvikov
Přehrada Naděje je rozlohou malá, ale o to více nerozlučně začleněná
jako technické dílo do přírody Lužických hor. Leží v hlubokém a nepřístupném údolí Hamerského potoka u osady Naděje, 5 km na sever
od Cvikova. Byla postavena v letech 1937–1938 náhradou za podchycené prameny Hamerského potoka využité pro zásobování města
Varnsdorfu pitnou vodou. Nádrž sloužila pro pohon mlýna a pily vodovodního svazu Niederland. Projekt vypracovala v roce 1936 projekční kancelář A. Niklas Teplice a 4. října 1936 jej schválil Zemský úřad
v Praze. Oblouková tížná hráz vyzděná z lomového kamene je založená až na skalním podkladu. Její koruna v nadmořské výšce na kótě
457,03 m n. m. je dlouhá 91,57 m. Přeliv se zaoblenou betonovou hranou má délku 32,8 m. Hráz v úrovni koruny je široká 1,7 m, v patě 6,7 m
při výšce 9,5 m nad základem. Pod hrází je mohutný dlážděný vývar
hluboký 1,15 m, zakončený prahem. Ve vzdálenosti 450 m šikmo nad
hrází je jediná ledová jeskyně na našem území. Nádherná krajina Lužických hor s lidovou architekturou, pískovcové skály, řada pěších i cyklistických tras jsou ideálním tipem na výlet, ale i klidnou dovolenou v zimě.
EN
Naděje Reservoir, Cvikov
The Naděje Reservoir is modest in size, and despite its industrial use fit
inseparably into the beautiful countryside of the Lusation Hills. It lies
in the inaccessible Hamr Valley near the settlement of Naděje, 5 km
North of Cvikov. It was constructed in the years 1937–38 to a design
by A. Nikulas from Teplice as a storage reservoir to drive the mill and
sawmill of the Niederland water association. The arch-gravity dam
is constructed with quarried stone and the foundations reach down
to the bedrock. The crest of the dam at surface elevation is 457.03 m
above sea level and it is 91.57 m in length. The spillway, with a curved
concrete crest, measures 32.8 m. The dam is 1.7 m in width at its crest
and 6.7 m in width at its base, 9.5 m, above the foundation. Below the
dam there is a massive stilling basin 1.15 m deep, ending with a weir.
The flooded area extends to 1.16 ha. 450 m above and to one side of
the dam wall there is the only ice cave in the country. The beautiful
Lusation Hills countryside and folk architecture, sandstone rocks, any
number of walking and cycle routes, a fantastic destination for a day
out, peaceful for a winter holiday.
PL
Zbiornik wodny Naděje, Cvikov
Zapora Naděje (Nadzieja) ma małą powierzchnię, a jako budowla wodna idealnie wpisuje się w krajobraz Gór Łużyckich. Leży w głębokiej
i niedostępnej dolinie Hamerskiego Potoku koło osady Naděje, 5 km
na północ od Cvikova. Została zbudowana w latach 1937–1938 według
projektu A. Niklasa z Teplic. Służyła jako zbiornik do napędzania młyna
i tartaku należących do związku wodociągowego Niederland. Jest to
26
CZ
zapora łukowa-ciężka, zbudowana z kamienia i osadzona na podłożu
skalnym. Jej korona leży na wysokości 457,03 m n.p.m. i jest długa
na 91,57 m. Przelew o zaokrąglonej betonowej krawędzi ma długość
32,8 m. Na poziomie korony zapora ma 1,7 m szerokości, w stopie
6,7 m przy wysokości 9,5 m nad podstawą. Pod zaporą znajduje się
potężny brukowany poszur głęboki na 1,15 m, zakończony progiem.
Powierzchnia zalanego obszaru wynosi 1,16 ha. W odległości 450 m
ukośnie nad zaporą znajduje się jedyna na naszych terenach jaskinia lodowa. Przepiękny krajobraz Gór Łużyckich, tutejsza architektura ludowa, skały piaskowcowe, wiele szlaków pieszych i rowerowych składają
się na idealne warunki do organizowania wycieczek lub jako spokojne
miejsce na urlop w zimie.
DE
Wasserbecken Naděje (Hoffnung), Cvikov (Zwickau in Böhmen)
Die Talsperre Naděje (Hoffnung) ist mit ihrer Flachenausmaße klein
und als technisches Werk empfindlich in die schöne Natur der Lausitzer
Berge eingegliedert. Sie liegt in einem tiefen und unzugänglichen Tal
des Hammerbaches bei der Siedlung Naděje (Hoffnung), 5 km nördlich von Cvikov (Zwickau in Böhmen). Sie wurde in den Jahren 1937–38
nach dem Projekt von A. Niklas aus Teplice (Teplitz) erbaut. Sie diente
als Akkumulationsbehälter für den Mühlen- und Sägeantrieb des Wasserverbands Niederland. Die Bogengewichtsmauersperre wurde aus
Bruchstein gemauert und ist auf Felsengrund gegründet. Ihre Krone
befindet sich auf dem Höhenpunkt 457,03 m über dem Meeresspiegel
und ist 91,57 m lang. Der Überlauf mit abgerundeter Betonkannte hat
eine Länge von 32,8 m. Der Damm ist auf Kronenniveau 1,7 m breit, am
Fuß 6,7 m breit in einer Höhe von 9,5 m über dem Fundament. Unter
dem Damm ist ein gewaltig gepflastertes 1,15 m tiefes Sturzbett, beendet mit einer Schwelle. Das überflutete Flächenausmaß beträgt 1,16
ha.In einer Entfernung von 450 m schräg über dem Damm befindet sich
die einzige Eishöhle auf unserem Gebiet. Die wunderbare Landschaft
der Lausitzer Berge mit der Volksarchitektur, den Sandsteinfelsen, einer
Reihe von Fußgänger- und Radwegen sind ein idealer Tipp für einen
Ausflug, aber auch für einen ruhigen Urlaub im Winter.
27
11
ČERTŮV MLÝN – CZERNIAWA ZDRÓJ
GPS 50°55’42.95”N, 15°18’50.34”E
PL
www.swieradowzdroj.pl 10:00–18:00
TEL +48 75 784 53 25
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Čertův Mlýn – Czerniawa Zdrój
Vodní mlýn z roku 1890 prezentuje typické zařízení hospodářských mlýnů z přelomu 19. a 20. století. K pohonu zařízení se používalo dřevěné vodní kolo na vrchní vodu o průměru 650 cm, které bylo umístěno
ve zvláštní místnosti. Obilí se dávalo do sypů pomocí mechanických elevátorů. Zařízení byla v provozu do roku 1951, kdy došlo k poškození osy
vodního kola. Následně byl vodní pohon nahrazen elektrickým motorem. Mletí mouky bylo po roce 1998 rozšířeno o pečení chleba instalací
stoleté pekařské pece. V roce 2004 byl mlýn jako technická památka,
zapsaná v roce 1996 do rejstříku památek, zpřístupněna veřejnosti.
Vlastník poskytuje ukázku funkčních mlýnských zařízení, charakteristického vybavení mlýna i výborný chléb, pečený podle starých receptur.
EN
The Devil´s Mill in Czerniawa Zdrój
The watermill from 1890 presents a typical construction of economic
mills from the turn of the 19th and 20th centuries. The appliances were
powered by an overshot wooden water-wheel of the diameter of 650
cm which was placed in special room. The grain was transported to the
chutes with the use of the mechanical elevators. All appliances were in
use till the year 1951 when the axle of the water-wheel was damaged.
Thus it was later substituted with an electrical engine. After 1998, the
mill started offering bread baking, too. Then, a one-hundred-year-old
baking oven was installed here. In 1996, the mill was added to the list
of register of sights, and in 2004 it was opened to public as a technically
attractive sight.
Besides watching milling appliances and characteristic furnishing of a
mill, one can also try delicious bread baked according to old recipes.
PL
Czarci Młyn – Czerniawa Zdrój
Na przykładzie młyna wodnego z 1890 roku poznać można typowe wyposażenie młynów gospodarczych z przełomu XIX i XX wieku. Do napędu urządzeń służyło drewniane koło wodne nasiębierne o średnicy 650
cm, znajdujące się w specjalnym pomieszczeniu. Zboże zadawane było
do zsypów za pomocą mechanicznych elewatorów. Urządzenia pracowały do roku 1951, kiedy to uszkodzeniu uległa oś koła wodnego. Następnie napęd wodny zastąpiono silnikiem elektrycznym. Po 1998 roku,
kiedy zamontowano stuletni piec chlebowy, poza mieleniem mąki zaczęto tu też wypiekać chleb.
Młyn w roku 1996 zapisano w rejestrze zabytków a w 2004 roku udostępniony został do zwiedzania. Właściciel umożliwia obejrzenie działających mechanizmów młyna oraz zwiedzenie jego charakterystycznego wnętrza, można tu też spróbować wspaniałego chleba, wypiekanego według starych receptur.
28
PL
DE
Teufelmühle – Czerniawa Zdrój
Am schwarzen Bach erbaute man im Jahre 1890 eine Wasser­mühle,
wahrscheinlich an der Stelle einer alten Mühle, die 1840 erwähnt wurde. Die heutige teuflische Mühle ist in originelle Anlagen und Maschinen ausgestattet, die aus seiner Bauzeit stammen: Mahlgutkammer,
Schrottmühle, Brecher, Getreidespeicher, Getreideeinschubkorb, Fallrohre, wagerechte Mischanlage, Silos, Sortieranlage und andere Teile,
die für Einrichtung der Landwirtschaftsmühlen aus derWende XIX und
XX Jahrhunderrts typisch sind. Zum antrieb der Anlagen dient ein Wasserrad aus Holz mit Durchmesser 650 cm, dessen Umfangslöffel 50 Liter
Volumen hatten. Die Anlagen funktionierten bis 1951, als die Achse
des Wasserades beschädigt wurde. Bis 1998 erbrachte die Mühleihre
Leistungen und produzierte Mehl. Ein Jahr später baute man in dere
Mühle einen zusätzlichen hundert Jahre alten Brotofen ein und wurde
dort Brot gebacken.
29
12
MLÝN SV. LUKÁŠE, SZKLARSKA PORĘBA
GPS 50°49’31.57”N, 15°31’29.56”E
PL
www.mlynlukasza.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Mlýn sv. Lukáše, Szklarska Poręba
V roce 1922 vzniklo „Sdružení umělců sv. Lukáše ve Szklarské Porębě
Horní”, ve kterém se soustředilo několik malířů a sochařů. Umělci hledali příslušné místo pro svou tvorbu a setkávání. Zvolili dávný objekt
pily nacházející se v centru Szklarské Poręby - Marysina. Přestavbu
v letech 1920-1922 řídil Franz E. Schumann. Pila získala nový tvar a název – „Lukasmühle“ [Młyn Łukasza – Lukášův mlýn]. Jedná se o velkou
zděnou stavbu navazující stylem na místní lidovou architekturu, rozložité vesnické domy podstávkové hrázděné konstrukce přikryté dřevěnou
taškou nebo šedou břidlicí. „Mlýn sv. Lukáše” byl sídlem uměleckého
spolku do r. 1930. Od počátku devadesátých let 20. století je objekt
soukromý. Dnes se tu nachází restaurace a pokoje pro hosty.
EN
The “Saint Luke Watermill” in Szklarska Poręba
In 1922 the “Saint Luke’s Artists Association in Szklarska Poręba Górna”
was established and grouped artists and sculptors fascinated with the
Karkonosze Mountains.
The artists were searching for an appropriate spot for the gallery and
workshops. They chose the former sawmill located in the centre of Szklarska Poręba – Marysin. The rebuilding and renovation between 1920
and 1922 were done under the supervision of Franz E. Schumann. The
sawmill was given a new shape and name – “Lukasmühle” (The Saint
Luke Watermill).
The “Saint Luke Watermill” is a big, brick made building, which resembled the local folk architecture and the extensive cottages with its characteristic construction and roof cover.
The “Saint Luke Watermill” was a residence of the artistic brotherhood
until 1930. Since the beginning of the 1990s, the building has become
private. At present, one can find there a restaurant and lodgings.
PL
Młyn św. Łukasza w Szklarskiej Porębie
W 1922 r. zawiązane zostało „Stowarzyszenie Artystów św. Łukasza
w Szklarskiej Porębie Górnej“, które zgrupowało kilkunastu malarzy i
rzeźbiarzy.
Artyści szukali odpowiedniego miejsca na galerię wystawienniczą dla
swoich prac i miejsca spotkań. Dla tego celu wybrano dawny tartak położony w centrum Szklarskiej Poręby-Marysina. Obiekt wyremontowano w latach 1920 – 1922, pracami kierował Franz E. Schumann. Tartak
otrzymał nowy kształt i nazwę „Lukasmühle“ (Młyn Łukasza).
Był to duży, murowany budynek swoim stylem nawiązujący do miejscowej architektury ludowej, rozłożystych wiejskich domów o konstrukcji
przysłupowo – zrębowej, krytych drewnianą klepką bądź szarym łupkiem.
„Młyn św. Łukasza” był siedzibą bractwa artystycznego do 1930 r.
Na początku lat dziewięćdziesiątych XX w. obiekt przeszedł w ręce prywatne. Dziś znajduje się tutaj restauracja i pokoje gościnne.
30
PL
DE
St. Lukas Mühle – Szklarska Poręba
„Die St. Lukas Mühle“ ist ein großes gemaurtes Gebäude, das eine architektonische Dominante im Zentrum des Ortsteils „Marysin“ bildet.
Die malerische Fassade auf starkem Granitfundament ist eine Verbindung der Bogengänge (Arkaden) mit einer Fachwerkkonstruktion, eingedeckt mit großen Flächen des Sattel-Mansardendachs mit mehreren
Öffnungen kleiner geteilten Fenster. Das Objekt nahm im Stil Bezug auf
die örtleche Volksarchitektur, breite Fachwekbauernhäuser mit einer
Balkenkonstruktion, die mit Holzschindeln oder mit grauen Schieferschindeln bedeckt wurden, charakteristisch für die Region des Riesengebirges und des Isergebirges. Im Erdgeschoss der „Mühle“war eine
Weinstube, bekannt für spätere Mitgliedertreffen der Gesellschaft, im
Obergeschoss war ein Ausstellungssaal und im Dachgeschoss waren
Gästezimmer platzert.
31
13
VODNÍ ELEKTRÁRNA BOBROWICE I
GPS 50°55’32.83’’N, 15°41’37.18’’E
PL
I.–XII. www.tauron-ekoenergia.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Vodní elektrárna Bobrowice I, Siedlęcin
Přehrazením řeky Bobr vzniklo Modré jezero o rozloze 11 ha. To umožnilo v letech 1924–25 postavení vodní elektrárny. Strojovna je vybavena
třemi Francisovými turbínami, vyrobenými firmou J. M. Voith v roce
1924 s výkonem 1, 253 MW, 0,77 MW a 0,399 MW. Rovněž generátor
firmy AEG pochází z téhož roku. Technická řešení elektrárny – zařízení
pro vypouštění vody, architektura budovy elektrárny, umístění i vybavení – se stala v tomto oboru modelovým hydroenergetickým typem
30. let minulého století i vzorem pro Evropu. Provoz, který byl zahájen
dne 28. 1. 1926, je udržován do současnosti s původním zařízením.
Hydroelektrárna i jezero se staly vyhledávaným místem jako nový
a zajímavý krajinný prvek. V roce 1927 obohatila rozvíjející se turistiku
i stavba chaty Turmsteinbaude s vyhlídkovou věží.
EN
The Hydro-electric Powerplant Bobrowice I, Siedlęcin
After dyking of the river Bobr, Blue Lake (Modré jezero/Jezior Modre) of
the area of 11 hectares was created. It enabled building a hydro-electric
powerplant between the years 1924–1925. Turbine room is equipped
with three Francis turbines of the power of 1,253 MW, 0,77 MW and
0,399 MW which were produced by J. M. Voith in 1924. The generator
made by AEG dates back to the same year, 1924. Technical solutions applied to the powerplant – device for releasing water, the architectural
concept of the power station building, its placement and equipment
– became an excellent example of the water-power engineering constructions of 1930s and was copied all around Europe. The plant was
opened on 28th January, 1926 and its running has been maintained
until today with its original equipment.
In 1927, developing tourism was enriched by construction of the chalet called Turmsteinbaude (nowadays, Perla Zachodu) with a viewing
tower.
32
SIEDLĘCIN
PL
PL
Elektrownia wodna Bobrowice I w Siedlęcinie
Po przegrodzeniu rzeki Bóbr powstało Jezioro Modre o powierzchni 11
ha. Pozwoliło to w latach 1924–25 na budowę elektrowni wodnej. Maszynownia jest wyposażona w trzy turbiny typu Francisa produkcji J.M.
Voith z roku 1924 o mocach: 1,253 MW, 0,77 MW i 0,399 MW. Również
generator produkcji firmy AEG pochodzi z tego samego roku. Zastosowane rozwiązania techniczne elektrowni – urządzenia zrzutu wody, architektura budynku siłowni i jego usytuowanie oraz wyposażenie – stały się modelowym typem hydroenergetycznym trzeciej dekady XX wieku w swojej branży i były szeroko kopiowane w Europie. Elektrownię
uruchomiono 28 stycznia 1926 roku. Oryginalne urządzenia działają
do dzisiaj.
W 1927 roku wybudowano schronisko Turmsteinbaude (dziś Perła Zachodu) z wieżą widokową, które znacznie wzbogaciło krajobraz a zarazem przyczyniło się do rozwoju turystki w tym rejonie.
Elektrownia nie jest udostępniona do zwiedzania we wnętrzach.
DE
Wasserkraftanlage Bobrowice I, Siedlęcin
Die in erste Hälfte des XX. Jahrhunderts gebauten Kraftwerke bildeten
eine eigenartige touristische Attraktivität als neue Landschaftselemente. Man baute an diesen Bauwerken Restaurants mit schönen Ausblicken und richtete malerische Spazierwege fűr den sich lawinenartig
entwickelten Tourismus ein. Eben auf linkem Boberflussufer an Hängen
von Lipnik (495m) wurde 1927 eine Turmsteinbaude (heute Perla Zachodu) gebaut, die fűr Massenspaziergänge der Bewohner aus nahe
gelegenen Jelenia Góra am Samstag und Sonntag eingestellt war. An
das Gebäude wurde ein Aussichtsturmaus Steinangebaut. Ůber dem
Stausees wurde eine kleine Rahmengitterbrűcke bis zum malerischen
felsen Wiezyca errichtet.
33
14
ELEKTRÁRNA WRZESZCZYN
GPS 50°56’34.68”N, 15°38’48.53”E
PL
I.–XII. www.tauron-ekoenergia.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Elektrárna Wrzeszczyn
Výstavba elektrárny ve Wrzeszczynu (něm. Boberullersdorf) byla započata v roce 1926 a ukončena 1927. Z technického hlediska se jedná
o přehradní elektrárnu, která využívá shromážděné množství vody
(1,750 mln m³) a výškový rozdíl (15,5 m) k výrobě el. energie. Stavba
je kamenno-betonovým jezem se dvěma poli a dvěma mechanickými
klapkami k vypouštění vody dle Stoneyova systému. V roce 2000 byla
technická zařízení elektrárny – turbíny od firmy J. M. Voith z Heidenheimu a generátory vyrobené firmou Sachsenwerk z Niedersedlitz – zapsána do rejstříku technických památek. Oba energetické bloky mají
celkový výkon 4,71 MW a ročně vyrábí v průměru 1,8 miliónu kWh.
EN
The power plant Wrzeszczyn
Construction works of the power plant in Wrzeszczyn (Boberullersdorf
in German) took only 2 years from 1926 to 1927. From the technical
point of view it is a reservoir hydro power plant that uses an accumulated water (capacity of 1.75 million m3) and the height difference
(15.5 m) to produce electricity. The construction is a weir made of stone
and concrete mix which, according to Stoney’s System, uses two spans
and two mechanical flaps to release the water. In 2000 all technical
devices – turbines by J. M. Voith from Heidenheim and generators by
the Sachsenwerk company from Niedersedlitz were scheduled to the
register of historic technical structures. Both aggregates have a joint
power of 4.71 MW and produce 1.8 million kWh a year.
PL
Elektrownia Wrzeszczyn
Budowę elektrowni we Wrzeszczynie (niem. Boberullersdorf) rozpoczęto w 1926 roku a ukończono rok później.
Z technicznego punktu widzenia jest to elektrownia zbiornikowa, która do produkcji energii elektrycznej wykorzystuje zgromadzoną masę
wody (1,750 mln m³) i różnicę wysokości (15,5 m). Budowla jest jazem
kamienno-betonowym z dwoma przęsłami i dwiema mechanicznymi
klapami do upuszczania wody, wg systemu Stoneya.
W roku 2000 urządzenia techniczne elektrowni Wrzeszczyn – turbiny
wykonane przez firmę J. M. Voit z Heidenheim oraz generatory wyprodukowane przez firmę Sachsenwerk z Niedersedlitz – zostały wpisane
do rejestru zabytków technicznych. Oba bloki energetyczne mają łączną moc 4,71 MW i produkują średnio rocznie 1,8 mln kWh.
34
PL
DE
Elektrárna Wrzeszczyn
Intensive Abholzung der Gebirgswälder im XVIII und XIX Jahrhundert
verursachte Stőrung der Wasserretentionsbedingungen. Unter Einfluss
dieser Ereignisse noch Endes des XIX Jahrhunderts bearbeitete der
Professor Otto Intze ein Hochwasserschutzprogramm dieses Gebietes
und wegen Überfluss sowie Wasserfälle beschloss man bei der Gelegenheit für Erzeugung der Elektroenergie zu nutzen. Das Erbauen der
Wasserkraftanlage in Wrzeszczyn samt 3 km Stausee nahm den Erbauern lediglich zwei Jahre: 1926 – 1927 in Anspruch. Aus technischem Gesichtspunkt ist das eine Wasserbehälterkraftanlage, die die gestaute
Wassermasse (1,75 Mio.m³) und die Höhendifferenz (15,5m) für Erzeugung der Elektroenergie nutz. In der Wasserkraftanlage in Wrzeszczyn
funktionieren auch Originalgeneratoren, die von der Firma SachsenWerk im Ort Niedersedlitz bei Dresden hergestellt wurden.
Die Wasserkraftanlage Wrzeszczyn gelegen im Landschaftspark Dolina
Bobru kann man in kleinen Gruppen besichtigen, nach Erlangung einer
Bewilligung vom Verwalter: Zespól Elektrowni Wodnych Jelenia Góra.
35
15
ZLOTNICKÁ HRÁZ NA ŘECE KWISE
GPS 51°01’22.58”N, 15°20’04.95”E
PL
I.–XII. www.tauron-ekoenergia.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Zlotnická hráz na řece Kwise
Zlotnické jezero bylo vybudované v letech 1919–1924. Hráz, podobně
jako přehrada Leśna,��������������������������������������������������
��������������������������������������������������������
má alpský charakter. Součástí stavby jsou příjezdové komunikace, tunel a elektrárna s výkonem 4 500 kW. Přílivová
kaskáda je celá ve skalním masívu. Autorem projektu i výstavby je
Ing. Curt Bachman. Hráz je vysoká 36 m a široká v patě 27 m, v koruně
5 m. V budově elektrárny jsou instalovány tři turbosady s Francisovými
turbínami a generátory firmy Siemens Schuckert Werke z Berlína. Pro
povodňové vody je užíván odtok se dvěma záklopkami 22,5 m široký
a 0,7 m vysoký. Vodní plocha, které je lemována rekreačními středisky,
má rozlohu 126 ha a délku 8,4 km. Řeka Kwisa až do 18. století poskytovala říční perlorodky, jejichž perly zdobily královské dvory.
EN
The Dam called Zlotnicka on the River Kwisa
The lake called Zlotnicke was built in the years 1919–1924. The dam,
as well as the Leśna, has Alpine character. The construction includes
driveways, a tunnel and a powerplant with the power of 4 500 KW. The
tidal cascade is hewed out in a rock massive. The project and construction were designed by Curt Bachman. The dam is 36 metres high and its
width is 27 metres (at the bottom) and 5 metres (at the top).
In the powerplant, there are installed three turbo-units with Francis turbines and generators produced by the firm Siemens-Schuckert Werke
from Berlin. The flow of the flood water is directed by the surface sluice
with two valves that are 22,5 metres wide and 0,7 metre high. The dam
covers the area of 126 hectares and its length is 8,4 km. It is surrounded
by recreational sites. Till the 18th century, pearl oysters were caught in
the river Kwisa and then sold to royal courts as decorations.
PL
Zapora Złotnicka na Kwisie
Jezioro Złotnickie było budowane w latach 1919–1924. Zapora, podobnie jak zapora w Leśnej, ma charakter alpejski. Częścią obiektu są drogi
dojazdowe, tunel i elektrownia o mocy 4 500 kW. Do przepływu wód
powodziowych służy upust powierzchniowy zakończony wykutą w skale kaskadą. Autorem projektu i budowy jest inż. Curt Bachman. Zapora
posiada wysokość całkowitą 36 m, w stopie ma 27 m, a w koronie 5
m szerokości. W budynku elektrowni zainstalowano trzy turbozespoły
z turbinami Francisa i generatorami firmy Siemens Schuckert Werke z
Berlina. Do przepływu wód powodziowych służy upust powierzchniowy z 2 klapami 22,5 m długości i 70 cm wysokości. Jezioro, na którego
brzegach znajdują się ośrodki rekreacyjne, ma powierzchnię 126 ha i
długość 8,4 km. Do XVIII wieku poławiano w Kwisie skójkę perłorodną,
perły znajdowały zbyt na królewskich dworach.
36
PL
DE
Talsperre – Zlotniki
Talsperre in Zlotniky wurde im 1919–1924 erbaut. Es war erste Talsperre
s.g. schwerer Talsperrentyp in Schlesien, die nach Projekt von Professor
Otto Intze mit Teilnahme von Curt Bachmann aus Jelenia Góra realisiert
wurde. Die Talsperre hat Gesamthöhe von 36m, die Fundamente sind
8,5m im Felsenuntergrund eingesetzt. In der Krone hat die Talsperre
eine Länge von 168m. Am Fluss hat die Talsperre 27m und in der Krone
5m Breite. Die Kubatour beträgt 38 000m³. Bis XVIII Jahrhundert wurde im Fluss Kwisa der Perlenflach gefangen und die Perlen gab es auf
königlichen Höfen.
37
16
VODNÍ ELEKTRÁRNA, SZKLARSKA PORĘBA I
GPS 50°50’57.29”N, 15°34’20.05”E
PL
I.–XII. www.tauron-ekoenergia.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Vodní elektrárna, Szklarska Poręba I
Vodní průtoková elektrárna se nachází na řece Kamienna v Piechowicích. Vznikla za účelem využití síly vody k pohánění technologických
strojů. Budova elektrárny má tři podlaží, sedm os a je pokryta žulovými
kvádry s cihlovým rámováním oken. Objekt je přikrytý dřevěnou střechou. Jedná se o zajímavou ukázku průmyslové architektury s dobře
zachovaným komplexním zařízením objektu (jez, most, zpevnění břehu
řeky Kamienna). Vodu vzdouvá kamenno-betonový jez, který přehrazuje řeku ve vzdálenosti 1630 m od elektrárny. Voda se na turbíny přivádí
nejprve zakrytým betonovým kanálem dlouhým asi 150 m a následně
pravým břehem Kamienné v ocelovém potrubí dlouhém 1450 m. V elektrárně pracují dvě vodní Francisovy turbíny vyrobené firmou J.M. Voith
GmbH & Co. z Heidenheimu.
EN
The Hydro-Electric Power Plant Szklarska Poręba I.
The river hydro-plant is located on the Kamienna River in Piechowice.
The construction of the plant is a three storey building based on a seven axis plan, faced with neatly finished granite rocks and brick made
window trims originally crowned with a sectional arch. It is covered
with a wooden gable roof. It is an interesting example of an industrial
architecture.
There is a weir made of rock and concrete, which banks up the water
and separates the river at the distance of 1630 meters away from the
plant. Water is transferred into the two Francis’s turbines by the company J.M. Voith GmbH & Co.via a covered 150 meters long approach
flume made of concrete. After that, it is carried forward via a 1450
meters long, steel pipeline along the right bank of the Kamienna River.
PL
Elektrownia wodna, Szklarska Poręba I
Wodna elektrownia przepływowa znajduje się na rzece Kamienna w
Piechowicach. Powstała w celu wykorzystania siły wody do napędu
urządzeń technologicznych.
Budynek elektrowni to budowla trzykondygnacyjna, siedmioosiowa,
licowana starannie obrobionymi ciosami granitu z ceglanymi opaskami okien. Obiekt jest przykryty drewnianym dachem dwuspadowym.
Jest to ciekawy przykład architektury przemysłowej z dobrze zachowanym kompleksowym zagospodarowaniem obiektu (jaz, most, obudowa
brzegowa rzeki Kamiennej).
Budowlą piętrzącą wodę jest tu jaz kamienno – betonowy przegradzający rzekę w odległości 1630 m od elektrowni. Woda podawana jest
na turbiny najpierw zabudowanym betonowym kanałem o długości
około 150 m, a następnie prowadzona prawym brzegiem Kamiennej
stalowym rurociągiem o długości 1450 m. W elektrowni zainstalowano dwie turbiny wodne systemu Francisa wyprodukowane w firmie J.M.
Voith GmbH & Co. z Heidenheim.
38
PL
DE
Wasserkraftanlage, Szklarska Poręba I
Das Wasserkraftwerkgebäude in Piechowice ist gleich an der Bogen­
brűcke aus Granit und Beton am Kamienna – Fluss gelegen, mit der
Vorderseite in őstliche Richtung gerichtet. Das Kraftwerkgebäude ist
ein dreigeschossiges siebenachsiges Bauwek, verblendet mit sorgfältig
bearbeiteten Granitquadern mit einer Umrahmung der Fenster aus Ziegelsteinen die ursprűnglich mit einem Abschnittbogen bekrőnt wurden.
Das Objekt ist mit einem Satteldach aus Holz eingedeckt. Von Norden
in dreißiger Jahren wurde ein fűnfachtsiger, zweigeschossiger Anbau
der Turbinenhalle gebaut. Zur Zeit wurde das Kraftwerkgebäude zum
Teil Änderungen unterzogen, insbesondere im Bereich der Türöffnungen und der Fensteröffnungen. Es ist ein interessantes Beispiel der
Industriearchitektur mit gut erhaltener vollständiger Bewirtschaftung
des Objektes.
39
17
HYDROELEKTRÁRNA PILCHOWICE I
GPS 50°59’33.23”N, 15°39’41.74”E
PL
I.–XII. www.tauron-ekoenergia.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Hydroelektrárna Pilchowice I
Přehradní hráz na řece Bobru postavila firma Guido Simon v letech
1904–1912 podle projektu Karla Engelberdta. Slavnostní ukončení stavby proběhlo za účasti císaře Wilhelma II. dne 16. listopadu 1912. Hráz je
v patě široká 50 m a vysoká 62 m. Koruna hráze je 270 m dlouhá a 7,5 m
široká. Současně zde vznikla i elektrárna, kde byly instalovány 4 generátory firmy Siemens-Schuckert Werke o výkonu 1,24 MW poháněné
Francisovými turbínami od firmy J. M. Voith. Do elektrárny vtéká voda
4 výpustěmi. Dvě další se zprovozní v případě povodní. V současné době
zde pracuje 6 turbosoustav o celkovém výkonu 7, 585 MW. Vzniklá
protipovodňová retenční nádrž má objem 54 mil. m3. Zaujímá rozlohu
240 ha a vyplňuje dávné zlomové údolí Bobru na úseku dlouhém 4 km.
EN
The Hydro-electric Powerplant Pilchowice I
In the years 1904–1912, a dam was built on the river Bobr. It was
designed by Karl Engelberdt and built by the firm Guido Simon. The
emperor Wilhelm II was present to the ceremony of the contruction
termination on the 16th November, 1912.
The dam is 50 metres wide (at the bottom) and 62 metres high. The
top of the dam is 270 metres long and 7,5 m wide. At the same time,
the powerplant was opened here. Four generators produced by the
firm Siemens-Schuckert Werke of the power of 1,24 MW were installed
in it. They were powered by Francis turbines made by the company
J. M. Voith. Water flows through 4 drains into the powerplant. The other two are used in case of flooding. At the present time, 6 turbo-units
making the total power of 7,585 MW are working. The incurred, floodprotection retentive reservoir has the bulk of 54 million cubic metres. It
occupies the area of 240 hectares and fills the olden fissure valley of the
river Bobr along a four-kilometre long stretch.
PL
Elektrownia wodna Pilchowice I
Zaporę zbudowała firma Guido Simon w latach 1904–1912 wg projektu Karla Engelberdta. Uroczyste zakończenie budowy świętowano
16. 11. 1912 r. w obecności cesarza Wilhelma II. Szerokość zapory w
stopie wynosi 50 m, wysokość 62 m. Korona zapory ma 270 m długości
i 7,5 m szerokości. Jednocześnie powstała elektrownia, w której zainstalowano początkowo 4 generatory firmy Siemens-Schucker Werke
o mocy 1,24 MW każdy, napędzane turbinami Francisa firmy J.M. Voith.
Woda do elektrowni przepływa 4 upustami dennymi o średnicy 1500
mm. Dwa dodatkowe upusty denne uruchamia się w wypadku powodzi. Obecnie pracuje 6 turbozespołów o łącznej mocy 7,585 MW. Dzięki
wzniesieniu zapory powstał zbiornik przeciwpowodziowy o całkowitej
pojemności 54.000.000 m3. Zajmuje on powierzchnię 240 ha wypełniając dawną przełomową dolinę Bobru na długości ponad 4 km.
40
PL
DE
Talsperre und Wasserkraftanlage – Pilchowice I
Das Errichten der Talsperrenmauer mit rauminhalt 275 000m³ wurde im
1911 abgeschlossen. Im Querschnitt hat die Talsperre eine Form dem
Dreieck ähnlich mit Unterlage 50m und mit Höhe 62m. Die Krone ist
270m lang und 7,5m breit. In ihrem südlichen Teil wurde ein Seitendurchfluss platziert, der mit Stufen zum Fluss unterhalb der Wasserkraftanlagebäude sinkt. Dank Errichten der Talsperre entstand ein Wasserbehälter gegen Hochwasser mit Gesamtkapazität 54 000 000m³. Er
nimmt eine Fläche von 240 ha ein und füllt das alte Boberdurchbruchstal in der Länge über 4 km auf.
Gelangen zur Talsperre ermöglichen zahlreiche touristische Wanderwege und Radwege. Es ist auch Zufahrt mit dem Auto oder mit dem
Reisebus von Pilchowice möglich
41
18
VODNÍ ELEKTRÁRNA, SZKLARSKA PORĘBA II
GPS 50°49’42.69”N, 15°32’28.16”E
PL
www.energiapro.pl • www.tauron-ekoenergia.pl
i
CZ
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
Vodní elektrárna Szklarska Poręba II,
Muzeum jelenohorské energetiky
Vodní průtoková elektrárna se nachází na řece Kamienna ve Szklarské
Porębě. Má dvě Francisovy turbíny (0,057 MW a 0,099 MW) firmy Briegleb, Hansen Gotha & Co., které společně pohánějí asynchronní generátor berlínské firmy Siemens Schuckert Werke AG (SSW).
Budova vodní elektrárny ve Szklarské Porębě má dvě podlaží, devět os
a je krytá sedlovou střechou. Objekt má do výšky prvního podlaží dvojí omítku a druhé podlaží je obloženo tmavými prkny.
V 70. letech minulého století bylo v budově elektrárny zřízeno Muzeum
jelenohorské energetiky s přibližně 600 exponáty. Velkou zajímavostí
muzea je funkční průtoková vodní elektrárna.
EN
The Hydro-Electric Power Plant Szklarska Poręba II,
The Museum of the Power Engineering of Jelenia Góra
The river hydro-power plant is located on the Kamienna River in Szklarska Poręba. It consisted of two Francis’s turbines (0.057 MW and 0.099
MW) produced by Briegleb, Hansen Gotha & Co, which supported an
asynchronous generator produced by Siemens Schuckert Werke AG
(SSW) from Berlin.
The construction of the hydro-electric power plant is a two storey building based on a nine axis plan covered with a gable roof. The first storey is double plastered and the second storey is timbered with dark
wooden boards.
In the 1970s there has been the Museum of the Power Engineering of
Jelenia Góra located in the power station building with exhibition of
approximately 600 devices. The significant attraction of the museum is
the operating river hydro-power plant.
PL
Elektrownia wodna Szklarska Poręba II,
Muzeum Energetyki Jeleniogórskiej
Wodna elektrownia przepływowa usytuowana jest na rzece Kamienna w Szklarskiej Porębie. Wyposażona jest w dwie turbiny Francisa
(0,057 MW i 0,099 MW) firmy Briegleb, Hansen Gotha & Co. pracujące
na wspólny generator asynchroniczny produkcji znanej berlińskiej firmy
Siemens Schuckert Werke AG (SSW).
Budynek elektrowni wodnej w Szklarskiej Porębie jest dwukondygnacyjną budowlą dziewięcioosiową krytą dwuspadowym dachem. Obiekt
jest do wysokości pierwszej kondygnacji wtórnie otynkowany, a druga
kondygnacja jest oszalowana ciemnymi deskami.
W latach siedemdziesiątych ubiegłego wieku w budynku elektrowni urządzono Muzeum Energetyki Jeleniogórskiej, w którym obejrzeć
można około 600 urządzeń. Dużą atrakcją muzeum jest działająca przepływowa elektrownia wodna.
42
MUZEUM JELENOHORSKÉ ENERGETIKY
DE
Wasserkraftanlage Szklarska Poręba II,
Museum der Energetik von Jelenia Góra
Die Durchflusskraftanlage ist auf Kamienna Fluss, in der Strasse Jeleniogórska 2 platziert. 1872 grünndete Otto Opitz eine Fabrik der Pappe.
Ursprünglich befand sich da ein kleines Kraftwerk, das Elektroenergie
für die Fabrik der Pappe und das Holzschliffes mit der Turbine System
Francis erzeugte, zu dem Wasser mit einer Stalleitung mit Durchmesser
110cm zugeleitet wurde. 1922 wurde der alte Turbolader durch einen
neuen ersetzt, der bis heute arbeitet. In siebziger Jahren das vergangenen Jahrhunderts wurde in dem Kraftwerkbäude ein Museum für
Energetik von Jelenia Góra eingerichtet.
43
PL
19
VODOJEM, MIRSK
GPS 50°57’56.80”N, 15°22’39.94”E
PL
I.–XII.
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Vodojem, Mirsk
Vodojem pro rozvádění pitné vody byl postaven v letech 1887–1890
pod vedením O. Jaekela. Stavba sloupového typu vysoká 37,66 m se
sedmi patry stojí na osmibokém půdorysu. Základy a zdi prvního podlaží jsou z čedičových kamenů těžených nedaleko města. Torzo věže
kulatého průřezu je z cihel, stejně jako vysunutá osmiúhelníková kopule,
ve které se nachází nádrž na vodu. Věž je přikrytá osmispádovou střechou s keramickými střešními taškami a čtyřmi světlíky. Věž plnila svou
funkci do konce 70. let 20. století.
Nyní město Mirsk vodojem modernizuje s cílem jeho turistického využití jako rozhledny v roce 2011.
EN
The Water-Tower in Mirsk
The water-tower for distribution of drinking water was built between
1887 and 1890 under the supervision of O. Jaekel. The construction was
designed on the octagon projection. It is a 37.66 meters high, sevenstorey building of the column type. The foundations and the first storey
wall were built from the basalt stones, which were excavated nearby
the town. The tower-base, which has a round cross-section, was built
from bricks analogically to the overhang octagonal cupola that held
the reservoir. The tower is covered with an eight-pitch roof tiled with
ceramic tiles. Besides that, there are also four dormers. The tower had
been working until the end of the 1970s.
At present the tower is being modernized by the town and it is going to
become a tourist attraction as a viewing tower in 2011.
PL
Wodna wieża ciśnień w Mirsku
Wieżę zbudowano w latach 1887–1890 pod kierunkiem O. Jaekela. Budowla o wysokości 37,66 m, siedmiokondygnacyjna typu kolumnowego
zaprojektowana została na rzucie ośmioboku. Fundament oraz ścianę
pierwszej kondygnacji zbudowano z kamieni bazaltowych, wydobywanych w pobliżu miasta. Trzon wieży o przekroju okrągłym wykonano z
cegły, podobnie jak nadwieszony, ośmiokątny hełm, w którym umieszczony był zbiornik na wodę. Wieżę przykrywa dach ośmiospadowy z
dachówką ceramiczną i czterema lukarnami. Wieża pełniła swoją rolę
do końca lat 70. XX wieku.
Obecnie wieża modernizowana jest przez Miasto Mirsk pod kątem wykorzystania jej na cele turystyczne jako wieży widokowej (otwarcie
w 2011 r.).
44
PL
DE
Wasserturm, Mirsk
Der Turm wurde 1887–1890 erbaut. Das Bauwerk mit der Höhe von
37,66 m, siebengeschossig, s.g. Säulen-Typ wurde auf Grundriss eines
Achtecks entworfen und im südlich-westlichen Teil der Stadt platziert.
Der Fundament und die Wand des ersten Geschosses-unterhalb des
ersten Gesimses wurde aus Basaltsteinen gebaut, die in der Nähe der
Stadt gefördert wurden. Der Schaft des Turmes mit rundem Querschnitt
wurde aus Ziegelsteinen gefertigt, ähnlich wie der überhängende achteckige Turmhelm, in dem ein Wasserbehälter platziert wurde. Der Turm
wird mit einem achtseitigen Giebeldach mit Keramikdachziegeln und
mit vier Dachgauben eingedeckt. Der Turm erfüllte seine Rolle bis Ende
der siebziger Jahre des XX Jahrhunderts.
45
20
HYDROELEKTRÁRNA BOBROWICE III, IV
GPS 50°55’16.11”N, 15°42’01.65”E
PL
I.–XII. www.tauron-ekoenergia.pl
i
www.prumyslovepamatky.cz • www.atrakcjetechniki.karr.pl
CZ
Hydroelektrárna Bobrowice III a IV
Síla řeky Bobru pod Jelení Horou v místě nazývaném Konec světa byla
již v roce 1864 využita k pohonu technického zařízení papírny a závodu
pro výrobu papírenské suroviny. Roku 1923 byla původní energetická
zařízení nově zrekonstruována pro provoz dvou elektráren, ale tabyla
koncem druhé světové války zničena. Obnova probíhala od 50. let minulého století až do roku 2008.
Bobrovice III je vybavena Francisovou turbínou firmy Voith z roku 1923
s asynchronním generátorem polské výroby z roku 1953 o výkonu
0,126 MW. Obnova druhé elektrárny, Bobrowice IV, probíhala počátkem 21. století a v soutěži Dolnoslezská stavba získala 2. místo.
Obě elektrárny stojí na levém břehu řeky v údolí Borowy Jar. Jsou zásobovány kanálem umožňujícím regulovat průtok vody v diferencovaném
rozsahu a dálkově je řídí elektrárna Bobrowice I.
Ostrov, který vznikl mezi korytem řeky a derivačním kanálem, byl zvolen jako historickým energetickým skanzenem.
EN
The Hydro-electric Powerplant Bobrowice III, IV
Already in the year 1864, the strong stream of the river Bobr below
Jelenia Góra (in the place called „The End of the World“) was used
for working of technical furnishing of a paper factory and a company
producing paper raw materials. In 1923, the original power plant was
reconstructed and two new stations were opened. Both of them were
destroyed at the end of World War II. Rebuilding of the remains lasted
from 1950s till the year 2008.
The power station Bobrowice III is equipped with a Francis turbine produced by the firm Voith in 1923 and a Polish asynchronous generator
of the power of 0,126 MW made in 1953. Reconstruction of the other
power station, Bobrovice IV, was carried out at the beginning of the
21st century. It was awarded with the 2nd rank in the Dolnoslaskie
Building Contest.
Both of the power stations are situated on the left bank of the river
Bobr in the valley called Borowy Jar. They are supplied by an sluiceway
enabling to regulate a differentiated water flow flexibly. They are remote controlled from the powerplant Bobrowice I. The artificial island
created between the bottom of the river Bobr and the sluiceway became a historic power engineering heritage park.
PL
Elektrownie wodne Bobrowice III, IV
Już w roku 1864 w leżącym poniżej Jeleniej Góry zakolu rzeki Bóbr, nazywanym „Końcem Świata”, zbudowano papiernię i ścieralnię drewna
w celu pozyskania surowca papierniczego. W 1923 roku przebudowano
i unowocześniono poprzednie siłownie i uruchomiono dwie elektrownie. Obie zostały zniszczone pod koniec drugiej wojny światowej. Proces ich przywracania trwał od lat 50. ubiegłego wieku aż do 2008 roku.
Bobrowice III to elektrownia przepływowa, wyposażona w turbinę
46
PL
systemu Francisa produkcji firmy �����������������������������������
Voith������������������������������
z roku 1923 i generator asynchroniczny produkcji polskiej z 1953 roku o mocy 0,126 MW. Druga
elektrownia, Bobrowice IV, odbudowana została dopiero na początku
XXI wieku. Elektrownia zdobyła II miejsce w konkursie Dolnośląska
Budowa Roku 2007–2008 w kategorii „rewaloryzacja obiektów zabytkowych”.
Obie elektrownie posadowione są na lewym brzegu rzeki Bóbr w Borowym Jarze. Są zasilane kanałem derywacyjnym umożliwiającym pracę
w bardzo zróżnicowanym zakresie przepływów. Są zdalnie sterowane
z elektrowni Bobrowice I.
Pomiędzy korytem rzeki Bóbr a kanałem derywacyjnym utworzona została wyspa, przeznaczona do zagospodarowania jako skansen energetyki.
DE
Wasserkraftanlage Bobrowice III, IV
Schon im Jahre 1864 wurde in der Windung des Flusses Bóbr unterhalb von Jelenia Góra „Weltende“ genannt, ein Papierwerk und eine
Holzschleiferei für Gewinnung des Papierrohstoffes gebaut. Im Jahre
1923 wurden damalige Kraftwerke umgebaut und modernisiert, man
hat zwei Wasserkraftanlagen in Betrieb gesetz. Beide Wasserkraftanlagen wurden am Kriegsende 1945 zerstört. Eine von ihnen – Bobrowice III wurde in den Jahren 1953–1954 wiederaufgebaut. Die zweite
– Bobrowice IV – wurde von Grund auf an Stelle der alten Kraftanlage
erst im XXI Jahrhundert gebau, sie wurde dem Betrieb im Jahre 2008
übergeben.
Die Baufirma Savex aus Zgorzelec gewann II Platz im Wettbewerb
Dolnośląska Budowa roku 2007-2008 (Niederschleischer Bau des Jahres 2007–2008) in der Kategorie „Restaurierung der denkmalgeschützten Objekte“ für die Wasserkraftanlage Bobrowice IV.
47
Projekt „Atrakce průmyslu a techniky Euroregionu NISA, reg.č.:
PL.3.22/2.2.00/09.01498 byl vybrán v rámci operačního programu
přeshraniční spolupráce Česká republika-Polská republika 2007-2013,
který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Překračujeme hranice“.
Vydala Okresní hospodářská Komora v Jablonci nad Nisou ve spolupráci s Krkonošskou agenturou pro regionální rozvoj a.s. v Jelení Hoře
Partner projektu
Vedoucí partner
Jablonec nad Nisou 2011
REDAKČNÍ RADA:
Ing. Oskar Mužíček, Ing. Václav Ropek, Irena Novotná
Grafická úprava: Mgr. Jaroslav Kodejš
Tisk: Jan Macek a Pavel Kusala, www.tiskem.cz
Texty a foto:
OHK v Jablonci nad Nisou v součinnosti s KARR SA v Jelení Hoře,
NPÚ Liberec, ČKAIT a ČSSI Liberec, FA ČVUT VCPD Praha,
Severočeské muzeum Liberec
NEPRODEJNÉ