rok 2011 časopis jezuitských novicov

ROK 2011
LISTY
ČASOPIS JEZUITSKÝCH NOVICOV
Úvodník
Po roku, s novými Listami
v rukách, stojíme opäť pred rozhodnutím, ktorou cestou sa vydať.
Je to vraj už 10 rokov odkedy
znova funguje noviciát v Ružomberku. Ľudia vravia, že za ten čas sa
zo „šupákov“ stali „čuníci“ a z „čuníkov“ „suchári“. Nech je
to ako chce, novú dekádu
začíname „od Adama“.
V tomto
.
. čísle Listov.
pre. vás na úvod
. pripra.
vil Peter
pohľad
.
. do ešte
staršej histórie
Spoloč.
nosti
Ježišovej
a
jej no.
.
.
.
viciátu na území Slovenska
. a potom
. sa so. svojou
osobnou
skúsenosťou
.
. podelil páter Šuppa, ktorý bol prvým novicmajstrom
.
. v obnovenom
.
. noviciáte
v. Ružomberku.
. .
P o. t a. k ý. c h v á ž n y. c h v e ciach nasleduje krátky príbeh
z poľského
. noviciátu (zhoda mien je
teda. čisto náhodná).
.
Často od jezuitov počúvate
o duchovných
cvičeniach. Možno
..
viete,
nie. My sme
. o čo ide, možno
.
ich na jar zažili a o tom, prečo sa to
oplatí aj
. vám,
. píše Jirka.
.
Profesor
Zasępa,
ktorý
mi
.
.
na jeseň
ako
prvý
otvoril
dvere
novici.
.
.
átu sa s nami podelil o svoju skúsenosť
s jezuitmi.
Nasleduje stručný prehľad
našej činnosti, po ktorom si môžete
vďaka Samuelovi podrobne prečítať
o stretnutí novicov v Juskovej Voli,
ktoré sa nám podarilo úspešne zorganizovať a aj absolvovať.
Ak by ste sa náhodou chceli
modliť ako známi jezuiti, prípadne
ich aj nasledovať, ďalšia dvojstránka
od Petra (CZ) a Petra (SK) je práve
pre vás.
V duchu ignácovského: „Robiť vždy to, čo nám
lepšie pomáha slúžiť Bohu“,
sa s nami niektorí rozlúčili
a iní sa k nám naopak pridali.
Predtým ako predstavíme nové tváre, pozrieme
sa na to, ako uplynulý rok
hodnotia tí, ktorých už poznáte.
Nasledujúce strany ponúkajú
čítanie na voľný čas.
No a čo na to všetko hovoria
naši pátri provinciáli si môžete prečítať na záver týchto Listov.
Dvojstránka v strede, plná
tvárí a spomienok, je preto taká
„sterilná“, lebo novici prvého ročníka pracovali v lete v hospici a tam to
inak nešlo, veď by tí ľudia náhodou
zomreli skôr, ako mali.
Verím však, že vnútorná obálka s fotkou stropu kostola sv. Ignáca
v Ríme, ktorý maľoval brat Andrea
Pozzo SJ, vám to vykompenzuje.
Vďaka za vaše modlitby, je ich
treba.
Jozef
LISTY
1
História SJ
História noviciátu SJ
Slovenská provincia Spoločnosti Ježišovej si v tomto roku
pripomína 450. výročie príchodu
jezuitov na Slovensko. Aj náš noviciát
si tento rok pripomína veľké udalosti
z dávnej i nedávnej histórie. V prvom
rade si pripomíname 350. výročie
odovzdania do užívania prvej budovy
noviciátu na území Slovenska. Bolo
to v roku 1661 v Trenčíne. Z nedávnej
minulosti si pripomíname 10. výročie
prenesenia noviciátu z Trnavy späť
do Ružomberka. Pri tejto príležitosti
sme sa rozhodli zmapovať v skratke
históriu noviciátu Spoločnosti Ježišovej na Slovensku.
Jezuiti ihneď po svojom
príchode do Trnavy 23. apríla 1561
začali pastoračne pôsobiť na našom území. Ich slová a príkladný rehoľný život postupne začali
mnohých oslovovať. Viacerí mladí
muži oslovení ich príkladom pocítili
túžbu nasledovať Krista v šľapajach
sv. Ignáca. V tých časoch Slovensko
nebolo samostatnou provinciou, bolo
súčasťou Hornonemeckej a od roku
1563 Rakúskej provincie. Kandidáti
zo Slovenska absolvovali noviciát
vo Viedni, niektorí aj v Brne, ktoré
patrilo do Rakúskej provincie. Narastajúci počet kandidátov v Rakúskej
provincii ukázal, že viedenský noviciát už kapacitne nestačí. Pristúpilo sa
preto k založeniu druhého noviciátu,
2
LISTY
ktorý mal slúžiť predovšetkým pre
uhorských kandidátov Spoločnosti.
Ako miesto nového noviciátu bolo
zvolené mesto Trenčín. Jezuiti pôsobili v tomto meste od decembra
1646. Rok predtým už pôsobili
i na Skalke pri Trenčíne. Trenčiansky
noviciát Spoločnosti bol založený
v roku 1655. Po zriadení trenčianskeho noviciátu väčšina mladíkov
zo Slovenska vstupovala do tohto
noviciátu, no niektorých posielali
predstavení aj naďalej do viedenského noviciátu. Dôvody mohli byť
viaceré: osvojenie si nemčiny, voľné
miesta vo viedenskom noviciáte...
So stavbou budovy noviciátu sa
začalo v roku 1656. Novici počas
výstavby bývali v Popelovom dome.
Do novej budovy sa novici presťahovali v roku 1661. Dlho tu však nepobudli. V dôsledku priameho ohrozenia Trenčína Tatármi jezuiti v auguste
1663 poslali novicov do viedenského
noviciátu. Noviciát zostal vo Viedni
do roku 1666. Potom sa opäť vrátil
do Trenčína. Pobyt novicov v tomto
meste bol viackrát prerušený. V roku
1683 to bolo v dôsledku povstania
Imricha Thökolyho. V roku 1703
vypuklo povstanie Františka Rákociho a jezuiti spolu s novicmi odišli
do Trnavy a Viedne. Noviciát bol opäť
obnovený v roku 1712 po uzatvorení
satmárskeho mieru. Odvtedy fun-
História SJ
goval bez prestania až do zrušenia
Spoločnosti Ježišovej v roku 1773.
Zachovaná matrika trenčianskeho
noviciátu obsahuje zoznam všetkých
prijatých novicov od založenia noviciátu až do zrušenia Spoločnosti. Bolo to spolu 1724 novicov-školastikov
a 707 novicov-bratov. Posledných
štrnásť novicov zapísali do matriky
17. októbra 1773. No títo už nemohli
zložiť rehoľné sľuby. 20. septembra
1773 Mária Terézia totiž dala súhlas
s promulgovaním pápežského breve
Dominus ac Redemptor, ktorým bola
Spoločnosť Ježišova zrušená. Komunita Spoločnosti Ježišovej v Trenčíne
bola rozpustená 21. októbra 1773.
Zrušenie Spoločnosti Ježišovej v roku 1773 najvyššou cirkevnou
autoritou nebolo ani geograficky
všeobecné ani neproblematické.
Oživenie tohto organizmu nechalo
na seba čakať 41 rokov. Dňa 7. augusta 1814 pápež Pius VII. bulou Sollicitudo omnium Ecclesiarum obnovil
Spoločnosť Ježišovu na celom svete.
Jezuiti sa na územie Slovenska oficiálne vrátili 22. mája 1853, keď bolo
založené kolégium v Trnave spolu
s noviciátom Spoločnosti.
Veľkou historickou udalosťou, ktorá ovplyvnila život noviciátu
bola bezpochyby 1. svetová vojna.
Začiatky vojny v roku 1914 trnavský
noviciát ešte veľmi nepociťoval. Vojnový rok 1916 však už poznamenal
aj trnavskú komunitu. V roku 1917
boli na fronte okrem iných aj štyria
novici-bratia. Rakúsko-Uhorská
monarchia sa po skončení 1. svetovej
vojny rozpadla. Na jej troskách vznikli nové štátne útvary. V dôsledku tejto
zmenenej politickej situácie vznikli aj
nové provincie Spoločnosti Ježišovej.
Česko–Slovenská viceprovincia bola
utvorená dekrétom generálneho
predstaveného Spoločnosti Wlodimira Ledóchowského dňa 8. decembra
1919. Do tohto obdobia spadá prenesenie noviciátu z Velehradu, ktorý
bol založený v roku 1891, do Trnavy
v roku 1920. Tento spoločný noviciát
zostal v Trnave do leta 1924. V ňom
sa pripravoval všetok dorast z celej
Česko–Slovenskej viceprovincie.
Čoskoro sa ukázalo, že je potrebné
pre slovenskú oblasť zriadiť vlastný
noviciát a pre českomoravskú takisto
vlastný, a síce na pôvodnom mieste
na Velehrade. Noviciát v Trnave zostal až do roku 1930.
Rok 1929 priniesol zmenu
v štatúte Česko–Slovenskej viceprovincie: 16. augusta tohto roku
bola ustanovená Česko–Slovenská provincia. Pre náš noviciát je
veľmi dôležitý rok 1930. V tomto
roku sa preniesol noviciát z Trnavy do Ružomberka. Jezuiti prišli
do tohto mesta 5. augusta 1922,
na sviatok Panny Márie Snežnej.
Ich domovským stánkom sa v Ružomberku stal opustený piaristický
kláštor, ktorý im daroval spišský bisLISTY
3
História SJ
kup Ján Vojtaššák. K tomu, aby dom
po každej stránke vyhovoval zložitej
úlohe výchovy novicov a školastikov, potreboval dôkladnú stavebnú
úpravu. Vedenie provincie dospelo
k názoru, že najlepším riešením
bude novostavba noviciátnej budovy na pozemku kláštora. Základný
kameň posvätil 8. septembra 1931
ružomberský prelát Andrej Hlinka.
V novembri bola budova pod strechou a posviacka novostavby bola
už 17. júla 1932. Posviacku vykonal
spišský biskup Ján Vojtaššák. Prvú
sv. omšu v noviciátnej kaplnke celebroval spomínaný biskup J. Vojtaššák a súčasne na námestí farár
A. Hlinka pre veriacich, ktorí sa
nemohli dostať do kaplnky. Obrady
a reči sa prenášali na námestie rozhlasom. Noviciát sa sem nasťahoval
v lete toho istého roka. Oltárny obraz
Panny Márie s troma jezuitskými
svätcami, Alojzom, Jánom a Stanislavom, namaľoval Ružomberčan,
akademický maliar A. Fellegi.
Počet členov neustále rástol
a na Slovensku sa utvárali predpoklady, aby sa slovenská časť provincie
4
LISTY
stala samostatnou organizačnou jednotkou. Stalo sa tak 2. februára 1931.
Táto provincia bola de iure závislá
od českej, no de facto bola samostatná. Dňa 23. augusta 1938 generálny
predstavený Wlodimir Ledóchowsky
vyhlásil slovenskú viceprovinciu
za samostatnú.
V krátkosti treba spomenúť
stavbu Trlenskej chaty v roku 1935,
ktorá slúžila ako zotavovňa pre noviciát. Ďalšou historickou udalosťou,
ktorá ovplyvnila život noviciátu,
bola druhá svetová vojna. Život
v noviciáte počas prvých rokov
druhej svetovej vojny plynul viac
menej pokojne, no druhú polovicu
roku 1944 a prvú polovicu roku 1945
prežíval ružomberský dom vo veľkej
neistote. Od 15. novembra sa musela
uvoľniť budova noviciátu pre školské vyučovanie, lebo školy obsadili
vojaci. Novici sa natlačili do starej
budovy. 14. decembra 1944 odvlieklo
gestapo z jezuitského noviciátu Tomáša Munka (v súčasnosti prebieha
proces jeho blahorečenia). Pred
blížiacim sa frontom bol noviciát
z Ružomberka presťahovaný dňa
11. februára 1945 do Piešťan. V júni 1945 sa novici spolu so svojimi
predstavenými vrátili späť do Ružomberka. Život ružomberského
noviciátu plynul pokojným tempom.
Zvrat nastal v roku 1950, kedy v noci
z 13. na 14. apríla obsadili jednotky národnej bezpečnosti a ľudo-
História SJ
vých milícií všetky mužské kláštory
v republike. Myslím, že netreba písať,
čo nasledovalo po tejto barbarskej
noci. Počas totalitného režimu nemohli rehoľné spoločenstvá slobodne
pôsobiť. Pán žatvy ani v tomto ťažkom období neprestával povolávať
mladíkov, ktorí ho chceli nasledovať
v zasvätenom živote. Aj napriek zákazom a možným postihom zo strany
vlády sa mnoho mladíkov rozhodlo
aj v týchto časoch nasledovať Krista
v šľapajach sv. Ignáca. Formácia kandidátov samozrejme prebiehala v tajnosti. Oficiálne noviciát nefungoval.
Budovy a majetky vlastnil štát.
Nežná revolúcia v novembri
1989 priniesla so sebou veľké zmeny v politickom, hospodárskom,
ale i v spoločenskom živote obyvateľov vtedajšieho Československa. To, v čo mnohí jezuiti dúfali,
sa stalo realitou. Mohli vystúpiť
z tieňa ilegality a začať verejne pôsobiť. Oficiálne bola činnosť rehoľných
rímsko-katolíckych rádov obnovená
17. januára 1990. Nastalo obdobie
reštitúcií a obnovy rehoľného života.
Navrátenie majetku pôvodným majiteľom sa nie vždy stretlo u užívateľov
s kladným postojom. Veľmi dlho
sa ťahalo navrátenie budovy kláštora
a noviciátu v Ružomberku. Noviciát
využíval Detský diagnostický ústav
so sídlom v Banskej Bystrici a kláštor
Ľudová škola umenia. Najmä vedenie
Detského diagnostického ústavu ro-
bilo značné obštrukcie pri navrátení
budovy. Vila Trlensko bola v užívaní
Školskej správy 2 v Bratislave a slúžila ako škola v prírode. Vrátili ju
s pochopením.
Udalosti barbarskej noci treba chápať v dejinných súvislostiach
vtedajšej doby. Keď sa komunisti
zmocnili vlády 25. februára 1948,
bolo viac ako jasné, že pre Katolícku
cirkev nastal čas veľkých skúšok
a prenasledovania. Slovenskí jezuiti,
okrem predstavených (tí boli sústredený v kárnom kláštore v Pezinku),
spolu s novicmi boli sústredení
v premonštrátskom kláštore v Jasove. Novici sa združili okolo svojho
novicmajstra, ktorým bol páter
Mikuš. Jezuiti v Jasove nepobudli
dlho. V noci z 24. na 25. apríla 1950
ich všetkých premiestnili do kláštora
redemptoristov v Podolínci. Napriek
obmedzeným možnostiam sa pokračovalo vo formácii. V júni 1950
boli najmladší školastici-gymnazisti
a novici poslaní na práce pri budovaní priehrad. Brancov povolali
do armády. Kláštorný život ako taký
prestal v roku 1950 v Česko–Slovensku existovať. Jeho tradičné štruktúry boli zničené.
Vtedajší provinciál Slovenskej viceprovincie páter Ján
Srna vymenoval v roku 1949 za
svojich zástupcov pátra Mateja Marka
a pátra Rudolfa Mikuša a zveril im
plné právomoci, najmä čo sa týkalo
LISTY
5
História SJ
prijímania nových členov do rehole,
pripúšťania k rehoľným sľubom,
organizovania filozofického a teologického štúdia a pripúšťania
ku kňazským sväteniam. Internácia
a neskoršie udalosti potvrdili správnosť a prezieravosť tohto kroku pátra
Srnu. Tí mohli robiť rozhodnutia
na podklade dostupných informácii,
ktoré od jednotlivcov dostali.
Skôr ako došlo k barbarskej
noci a už po prevzatí moci komunistami vo februári 1948, vstúpilo
do Spoločnosti Ježišovej na Slovensku ešte legálne niekoľko mladých
mužov. Boli medzi nimi pátri Ferdinand Takáč (vstúpil 30.7.1948),
Karol Ďurček (7.9.1949), Vincent
Petrík (8.9.1949) a rehoľní bratia
Anton Štyrák, Štefan Halenár, Ferdinand Žilavý a ďalší. Posledným,
ktorý vstúpil ešte legálne (1.3.1950)
– tesne pred povestnou aprílovou
nocou – bol gréckokatolík Michal
Fedor. Oni už nestihli celú noviciátnu
formáciu.
Po prepustení do civilného
života nasledovala tajná formácia
novicov a v tajnosti zložené sľuby.
6
LISTY
V týchto rokoch boli rehoľná
formácia a štúdiá veľmi individuálne. Väčšinou záviseli od možnosti
kontaktu s formátormi či profesormi. S tým súviselo niekedy až príliš
dlhé obdobie štúdií. To sa zlepšilo
a nabralo veľmi dobrý systém až
v sedemdesiatych rokoch.
Po ťažkých rokoch utrpenia,
žalárovania a iných druhov neslobody
sa koncom šesťdesiatych rokov situácia a postavenie rehoľníkov trocha
zlepšili. Všetci boli prepustení z väzenia na slobodu. Buď im už vypršal
trest, alebo dostali amnestiu. Život
jezuitov v tomto období ovplyvnil
2. vatikánsky koncil, návšteva generálneho predstaveného pátra Pedra
Arrupeho SJ v roku 1969 a skladanie posledných sľubov 15.9.1969
v Beckove (vyše 30 jezuitov). Bolo to
krátke nadýchnutie sa a načerpanie
nových síl do ďalších bojov. Napriek
tomu, že prišla onedlho tzv. normalizácia a mocnári pokračovali v podobných praktikách a perzekúciách
ako predtým, jezuitská rehoľa stihla
nabrať nový, zachraňujúci dych.
Sedemdesiate a osemdesiate
roky sa v princípe nelíšili od predchádzajúcich dvoch desaťročí. Totalitný
režim pretrvával naďalej. Menili sa
však formy prenasledovania a boja
predstaviteľov totalitného režimu voči cirkvi. Napriek tomu tajný rehoľný
život si začínal vytvárať provizórny,
ale systematický ráz.
História SJ
Po roku 1968 sa mnohé veci
zosystematizovali a začalo sa realizovať prijímanie záujemcov do rehole
na dvoch úrovniach. Niektorí pátri
nadviazali kontakty s bratislavskými
bohoslovcami zo seminára a stali sa
aj ich spovedníkmi, a navyše dvaja jezuiti – Andrej Osvald a Ignác
Kriššák – išli priamo do seminára
dokončiť teologické štúdiá. To malo
pozitívny vplyv na nové jezuitské
povolania z radov seminaristov a ich
následnú rehoľnú formáciu. Treba
pripomenúť, že sa to všetko robilo
v skrytosti. Druhú úroveň tvorili
skryté pastoračné aktivity pátrov,
ktorí nemali štátny súhlas, a tých,
ktorí začali pôsobiť v diecéznej pastorácii. Stretávali sa takto s mnohými
laikmi, medzi ktorými bolo dosť mladých mužov s otvoreným a načúvajúcim srdcom. Tí, ktorí boli postupne
prijímaní do rehole vytvorili druhú
líniu – dorast, ktorá mala svoju osobitnú tajnú formáciu, tajné štúdiá
a tajné svätenia, a ako kňazi potom
vykonávali tajnú pastoračnú činnosť.
Práve tieto dve úrovne prijímania
a formácie nových členov – seminárska a mimoseminárska – stanovili
charakter, spôsob a formy pastoračnej činnosti slovenských jezuitov
na ďalšie dve desaťročia, ba sčasti
ešte aj na obdobie po roku 1989.
Podľa Katalógu Slovenskej
provincie Spoločnosti Ježišovej
z roku 1990, za obdobie od roku 1969
do 11.11.1989, keď do rehole vstúpil
tajne posledný jezuita (dnešný páter Marcel Mecko), bolo prijatých
a vyformovaných päťdesiat jezuitov.
Po roku 1968/1969 nadobudla formácia už určitú systematickosť. O necelých desať rokov, keď bol 13.11.1977
menovaný nový provinciál jezuitov
na Slovensku, páter Andrej Osvald,
sa celá formácia a štúdiá úplne zosystematizovali a umocnili. Bol stanovený iba jeden novicmajster. Predtým
viedli novicov viacerí pátri. Tí, ktorí
vstúpili ako kňazi, mali systém tajnej
formácie podobný alebo spoločný
s ostatnými spolubratmi mimo seminára. Paralelne popri tajnej seminárnej jezuitskej formácii existovala,
v podstate nepretržite od roku 1950,
jezuitská formácia v podzemí.
Po uplynutí dvoch rokov
noviciátnej formácie nasledovalo
skladanie prvých rehoľných sľubov.
Tie sa robili tajne za prítomnosti
minimálneho počtu predstavených
a spolubratov. Takýmto spôsobom
prebiehala formácia mladých jezuitov počas komunizmu až do roku
1989.
spracoval Peter eŠ.
„Kde je láska, tam sa dejú veľké veci.“
sv. Ignác
LISTY
7
História SJ
Spomienka na obnovu noviciátu
Pred vyše
dvadsiatimi
rokmi sme
na Slovensku
ako jezuiti nemohli verejne
žiť a pôsobiť.
Vtedajšia doba ateizmu
a komunizmu
nechcela o rehoľnom živote nič počuť. Ba ako
malému chlapcovi mi v škole učitelia
hovorili presný dátum, kedy zanikne
Cirkev. A predsa, tak v mojom, ako aj
v srdciach toľkých mladých ľudí Boh
žil, tvorili sme jeho Cirkev. Pán nás
volal, aby sme boli jeho aj uprostred
tohto prostredia. Chcel, aby sme
sa stali jeho kňazmi a rehoľníkmi.
Do našich sŕdc vlieval nielen túžbu
po ňom, ale aj radosť z rehoľného
života; robil nás vnímavými na jeho
význam a poslanie.
Spomínam si na začiatky
svojho rehoľného života – na svoj
noviciát. Bol som už vysvätený kňaz,
keď som vstúpil k jezuitom. Mali sme
svojho novicmajstra. Bol ním páter
Karol Ďurček, ale nemali sme noviciátny dom, v ktorom sa záujemci
pripravujú na rehoľný život. Boli sme
jezuitskými novicmi, verejne však
o tom nemal nik vedieť; dokonca ani
vlastní rodičia a často nie ani všetci
8
LISTY
rehoľní spolubratia. Boli sme novicmi, no pritom každý z nás mal svoje
vlastné zamestnanie. Eucharistiu
sme neslávili v noviciátnej kaplnke,
ale na rozličných miestach a v súkromných bytoch. Boli sme novicmi,
a svoje veľké duchovné cvičenia
sme smeli prežívať iba na rôznych
miestach; niektorí v horách, iní
ukrytí v súkromných domoch. Sám
som si ich robil na fare pátra Jozefa
Porubčana po celý čas v jednej izbe.
Boli sme novici, no nemohli sme
skladať svoje prvé sľuby v kaplnke
noviciátu, lež v súkromných bytoch.
Prirodzene, všetky písomné záznamy
sme museli po zložení sľubov zničiť,
aby sa nedostali do rúk nepovolaných. A tak doklad o tom, že som
jezuita, som mal vpísaný do svojho
srdca, do svojej duše, do svojho každodenného úsilia žiť ako rehoľník
tam, kde som bol.
Prišiel však rok 1989. Otvorila
sa možnosť verejne žiť svoje rehoľné zasvätenie. Zrazu sa „odhalilo“,
že sme jezuiti. No nemali sme svoje
rehoľné domy, svoje kostoly, ani
noviciátny dom. Vláda sľúbila vrátiť
budovu noviciátu v Ružomberku až
o desať rokov. Preto páter provinciál
Andrej Osvald zakúpil jednoposchodový rodinný dom v Trnave, v ktorom
sa mohol otvoriť Noviciát Spoločnosti
Ježišovej na Slovensku zasvätený
História SJ
svätému Stanislavovi Kostkovi.
V malých priestoroch s neveľkou záhradou tu žili novici vyše desať rokov.
Dnes sú mnohí z nich už rehoľní kňazi a bratia. Vyrastal tu aj terajší páter
provinciál Peter Bujko. Pôvodne
do roku 1930 bol noviciát v Trnave,
od roku 1930 v Ružomberku, kým ho
v roku 1950 nezlikvidovali.
Po vyše päťdesiatich troch
rokoch štát konečne vrátil budovu
nášho bývalého noviciátu, kde bol
medzitým diagnostický ústav pre
deti. Rekonštrukcia budovy trvala
takmer rok, viedol ju páter Jozef Dojčák s viacerými ochotnými obyvateľmi mesta, zvlášť s pánom Jaroslavom
Barancom. Pomocnou bola aj ústretovosť predstaviteľov mesta a najmä
finančná pomoc pátra generála.
20. mája 2001 sa konala slávnosť požehnania obnoveného noviciátneho domu. Slávnostnú svätú omšu celebroval diecézny biskup Mons.
ThDr. František Tondra spolu s emeritným biskupom, jezuitom, Petrom
Dubovským, s Pátrom Generálom
Petrom Hansom Kolvenbachom
a s generálnym asistentom Boguslawom Steczkom. Na slávnosti
sa zúčastnili mnohí naši pátri, diecézni kňazi a početný zástup Božieho
ľudu.
Vo svojom príhovore nám
Páter Generál povedal: Želám tu
prítomným novicom v Ružomberku,
a aj tým, ktorí prídu po nich, aby
si hlboko osvojili náš životný ideál
a apoštolskú službu pod zástavou
kríža. Nech sa ich noviciát stane
duchovným centrom, ktoré vyžaruje
a pomáha dnešným ľuďom, predovšetkým mladým, nájsť zmysel života. Modlime sa dnes za nové pevné
povolania pre cirkev na Slovensku.
A osobitne sa modlime za jezuitov,
aby mohli uskutočniť svoje poslanie v tejto novej etape ich histórie,
na väčšiu Božiu slávu. Pri tejto príležitosti Páter Generál spolu s Pátrom
asistentom navštívili aj neďalekú
Trlenskú chatu.
Svoju službu novicmajstra
som v roku 1994 v Trnave prevzal
od pátra Ivana Bunčeka, on od pátra
Ladislava Csontosa. Do noviciátu
som prišiel z nitrianskeho kňazského
seminára, kde som bol špirituálom.
Pretože proces riadnej noviciátnej
jezuitskej formácie bol štyridsať
rokov prerušený, bolo potrebné
sa stále učiť a hľadať skúsenosti, k čomu nám postupne pomáhali stretnutia novicmajstrov na medzinárodnej
úrovni a v rámci našej asistencie. Tiež
pravidelné stretania sa s poľskými
novicmi, ktoré sme začali organizovať raz do roka.
Do obnoveného noviciátu sa
presťahovalo dvanásť novicov. Sami
sa podieľali na jeho zariaďovaní
a hneď pokračovali vo svojej formácii. Popri svojej dennej duchovnej,
komunitnej a intelektuálnej činnosLISTY
9
História SJ
ti, novici pravidelne navštevovali
starých a chorých ľudí v domove
dôchodcov. Každý rok usporiadali
letné tábory pre povolania na Trlenskej chate pod názvom Cesta-Pravda-Život pre mladých, ktorí hľadajú
životné povolanie. Venovali sa tiež
práci s miništrantmi a pripravovali
liturgiu v kostole.
Noviciátny dom v Ružomberku má svoju cennú históriu. Nie
natoľko v tom, že tomu bude 90 rokov, čo prišli jezuiti do Ružomberka
a budovu noviciátu vybudovali pred
osemdesiatimi rokmi za jeden rok.
No najmä v tom, že v tomto noviciáte vyrastalo a formovalo sa mnoho
našich významných pátrov a frátrov,
medzi nimi pán kardinál Ján Ch.
Korec, biskupi Pavol Hnilica, Dominik Kaľata, Peter Dubovský a mnohí
ďalší. Osobitne by som však chcel
spomenúť mladého novica Tomáša
Munka, ktorého proces blahorečenia
sa pripravuje. Pochádzal z Ružomberka, pôvodne zo židovskej rodiny,
ktorá konvertovala na katolicizmus.
Nadaný, mladý Tomáš sa do noviciátu prihlásil v roku 1943. No Tomáš
dobre vedel, že ani jeho neminie
koncentračný tábor. Predtým, ako
ho v piatok 15. decembra 1944 nacisti
odvliekli z noviciátu, povedal: Zajtra
ráno už určite prídu. Nešiel spať, išiel
do kaplnky, celú noc prekľačal pred
bohostánkom. Ráno vyšiel s úsmevom na tvári a so slovami: Tejto noci
10 LISTY
som ponúkol Bohu svoj život za svoj
židovský národ.
Do koncentračného tábora
sa dostal spolu aj so svojím otcom,
tiež vynikajúcim katolíkom. Spolu
prežívali utrpenie a každý večer
si na posteli opakovali Ježišove
blahoslavenstvá: Blahoslavení chudobní, tichí, ktorí plačú, ktorí sú
smädní, ktorí sú prenasledovaní,
ktorí sú milosrdní... Tomáš, ktorý bol
intelektuálne veľmi nadaný, ale nie
natoľko šikovný v ručných prácach,
jedného dňa lopatou nakladal piesok do miešačky. Pre svoju slabosť,
aj nezručnosť mu časť piesku z lopaty
padala na zem. Keď to videl gestapák, prišiel k nemu, vzal mu lopatu
a ukázal, ako to má robiť. Potom
mu ju vrátil a čakal, ako pôjde práca
Tomášovi. Tomu sa však nedarilo,
vtedy gestapák udrel Tomáša celou
silou päsťou do tváre. Tomáš zakrvavený padol na zem a tíško upäl. Nato
prišiel jeho otec, sklonil sa k nemu
a pošepol mu: Tomáš, Ježiš, ktorý pre
náš bičovaný bol. Nato Tomáš vstal
a pokračoval v práci. O nejaký čas pri
pochode gestapo zastrelilo jeho i jeho
otca. Tomáš Munk patrí k autentickým svedkom Ježišovho evanjelia
i jezuitského spôsobu života. Kiež
nám je jeho príklad povzbudením
i pomocou milovať Ježiša Krista
až do zabudnutia seba samých.
Jozef Šuppa SJ
Spiritualita
Príhody jezuitských novicov (1. časť)
Nemám kaše – sklamal som sa v povolaní...
A znova skutočná udalosť.
Je reč o ozajstnej kaši, kaši s hrozienkami. Vec sa odohrala v poľskom
noviciáte.
Malého Jožka vzal jeho otec,
zeman, na púť k Matke Božej do
Starej Wsi. Po pobožnosti navštívili
aj pátrov a tí ho pohostili. Jožko
dostal veľký tanier výbornej kaše
s hrozienkami.
Čas utekal. Jožko rástol ani
z vody a navštevoval gymnázium.
Po 4-tej triede príde raz k otcovi
a vraví mu: Otecko, keď mi dovolíš,
ja sa stanem jezuitom.
- Veľmi rád, dieťa moje, len si celú
vec dobre rozmysli, poraď sa!
O krátky čas už bol Jožko
v noviciáte. A hľa, milé prekvapenie. Hneď prvý deň priniesli
na stôl dobrú kašu s hrozienkami.
Ale beda! Na druhý deň jej už nebolo,
ani na tretí a tak dlhý čas. Jožko
sa najprv tešil s nádejou, že sa to
napraví, ale keď sa ani neskoršie vec
nenapravovala, veľmi zosmutnel. Nič
ho už netešilo, všade sa zle cítil. Sklamal sa v jezuitoch. Hej, kým vtáčka
lapajú, pekne mu spievajú, ale potom
sa už naň ani nepozrú. Všetkým padla
do očí zmena na chlapcovi. Predtým
samý oheň, veselosť, a teraz chodí
mĺkvy, bez úsmevu, ani obarený.
Dal si ho zavolať predstavený: Ako sa
máte, carissime?*
- Ďakujem, dobre.
- Ale od istého času ste akýsi smutný.
Azda vám čosi chýba? No len povedzte pekne, nehanbite sa!
- Prosím, ja som sa sklamal v povolaní.
- V čom? Len povedzte pekne všetko,
úprimne.
- Nuž, ja som si myslel, že u jezuitov budem dostávať každý deň kašu
s hrozienkami.
Predstavený nevedel, kam sa
podieť od smiechu.
- Synku, ak vám len to chýba,
od dnešného dňa budete dostávať
každý deň kašu s hrozienkami. A keď
vám bude niekedy čosi chýbať, len mi
pekne príďte povedať.
A Jožko odišiel ani vymenený.
Znovu zažiarila radosť na jeho tvári.
Kašu dostával. Ale po dvoch týždňoch
sa mu už prejedla. Šiel k predstavenému, že už ostane jezuitom aj bez kaše.
A spolunovici sa záhadne usmievali
zmene.
A keď už bol staručký, často
vravieval novicom: „Pozrite sa, carissimi, už toľko rokov nosím toto
rehoľné rúcho a ešte nikdy som neobanoval, že som ho obliekol.“
vybral Ján Ď.
* Carissimus, titul, ktorý sa dával jezuitským novicom.
LISTY 11
Reflexia
PROČ PRÁVĚ DUCHOVNÍ CVIČENÍ?...
Před časem mě, náš redaktor
Samuel požádal, abych napsal krátký
článek o Duchovních cvičeních
sv. Ignáce z Loyoly do našich Listů.
Těch pár uplynulých týdnů jsem
přemýšlel nad zněním příspěvku,
lámal si hlavu s tím, jak psát o útlé
knížečce, která změnila srdce mnoha
a mnoha lidí. Magistr Ignác své hluboké duchovní zkušenosti zdaleka
nezamýšlel nabízet jen „duchovním
profesionálům“, nýbrž každému bez
ohledu na věk, původ, vzdělání. Tento poklad církve je určen nejen pro
katolické křesťany, nýbrž je určen
pro všechny lidi s otevřenou myslí
a otevřeným srdcem. Řada autorů
z oblasti humanitních oborů se
s větším, či menším úspěchem pustila do analýzy díla, které znatelně
předběhlo svoji dobu a je stále živé.
„Dílko“ dostalo jako jedno z mála děl
duchovní literatury stvrzení papežskou bulou.
Nakonec jsem si řekl,
že popisovat Duchovní cvičení, jejich
průběh, jednotlivé části apod. nemá
valný význam. Fundovaných, kvalitních publikací od renomovaných
autorů vyšlo povícero a tak případný
zájemce o tato cvičení si může snadno vyhledat jemu odpovídající titul
v knihovně nebo knihkupectví, eventuálně nalezne nepřeberné množství
informací na internetu. Raději bych
12 LISTY
se chtěl v tomto črtu okrajově zamyslet nad tím, proč se zúčastnit
Duchovních cvičení, proč si vyhradit
čas na klid v ústraní, proč se zastavit
v každodenním běhu?
Vždy jsem rád poslouchal
lidi, všímal si, jak žijí, čím žijí,
co je trápí a co od života očekávají.
Se zájmem jsem, nejenom se svými
přáteli, debatoval o tématech bezprostředně spjatých s každodenním
životem. Výsledky těchto rozhovorů
byly málokdy uspokojivé, názory
se v mnohém radikálně rozcházely
a spíše se množily nové a nové otazníky. Velmi na mě dopadaly otázky
smysluplného života a hlavně jak
žít, abych byl dobrým člověkem.
Často jsem pomýšlel na tyto otázky
v různostech a paradoxech života
pluralitního prostředí, ve kterém
jsem se pohyboval. Býval jsem častým návštěvníkem knihkupectví
a poohlížel se po nabídce knižních
titulů. Zajímaly mě publikace z oblasti psychologie, filozofie, duchovní
literatury a to nejen křesťanské. Měl
jsem spadeno zvláště na ony autory,
kteří se snažili nabídnout čtenáři
pomoc při orientaci v každodennosti,
všednosti, starostech, úzkostech, radostech člověka tohoto času. Téměř
každý týden přicházely a stále přicházejí nové knihy s touto tématikou
a člověk se v tom pomalu přestává
Reflexia
orientovat. Při četbě mnohých knih
jsem nabýval dojmu, že informace
zde obsažené se vzájemně popírají,
vyvracejí, napadají. Autor XY píše
o této osvědčené radě. Pisatel YX zase
nabízí jinou staletími ověřenou alternativu. Lidé kolem mne přicházeli
s jinou „vědecky“ podloženou metodou správné životní orientace atd.
a tak pod. Zkrátka často nic odpovídajícího realitě mých zneklidňujících
pochybností, otázek. Z nepřeberného
množství médií všeho druhu se vtírají
do vědomí, či nevědomí sugestivní
obrazy toho „nejlepšího“ životního
stylu. Často jsem si zpětně všímal
vlastních omylů v úsudcích, spoléhal-li jsem se jen a pouze na sebe, své
nálady, „svá“ nastavení vzorců jednání, myšlení. Tady ať si milý čtenář
dosadí další své zcela specifické individuální faktory, „determinující“ jeho
každodenní život. Tak to pokračuje
stále dále a dále. Najednou se člověk
dostává do situace, že se cítí vnitřně
rozpolcený, nesvůj, jakoby odcizen
sám sobě. Ono „vybalancovávání“
různých stavů bere nutně energii
a s tím i radost ze života. Ztrácí půdu
pod nohama, začne jít bezmyšlenkovitě s davem, přejímá stereotypy
a život mu proklouzává mezi prsty.
Jedinec začíná mít mlhavou představu o tom „co je vlastně nahoře
a co dole“. Mnohdy ztrácí „nezvratné
životní jistoty“, pevný opěrný Bod v
bouřích života. Tam někde v nitru
se ozývá varovné STOP, zastav se,
zamysli se, změň svůj život. Avšak
zjišťuje, že jakákoliv změna stávajícího live stylu je spojena s určitou
dávkou námahy nebo bolesti. Zvláště
bolest spojena s růstem osobnosti,
někdy nutná a žádoucí, je v dnešní
společnosti soustředěné na požitek,
(krédem je: „Užij si, neboť nicota
se ti šklebí přes rameno!“) „úspěšně“
potírána všemi možnými „opiáty“
naší společností. Tyto „opiáty“ známe všichni, nikdo toho není ušetřen
a je nezbytné žít v bdělosti,pokud se
člověk nechce zaplést do rafinovaných tenat „ohlupovačů“. Jistě mi
někteří namítnou, že tato předešlá
slova zní trochu přeexponovaně,
že přeháním, či se snažím o jakýsi
druh náboženské agitace. Dostat
člověka do kouta a pak na něj „vybalit
svá řešení“. Chtěl jsem tím jen poukázat, kam až to může vést, pokud
člověk na nepozorovaně nakloněné
životní rovině nešlápne důrazně
na brzdu a nezařadí zpátečku vedoucí dopředu. Ale z vlastní zkušenosti
(mnohdy draze zaplacené) vím,
že ono nezpozorované odbočení mimo cestu, jež vede k plnosti
a celistvosti života, díky „nežádoucím látkám v organismu“,
je velmi časté. Sám jsem prost a dalek
toho, abych naši dobu démonizoval.
Jsem vzdálen tomu, abych používal apokalyptického stylu některých sektářských skupin, rostoucích
LISTY 13
Reflexia
v naší společnosti jako houby
po dešti a kydal „hnůj“ na současnou
tzv. „bezbožnou“ společnost. Jsem
upřímně rád za možnost žít v naší
době. Děkuji za mnohé možnosti,
které se nám nabízejí, a o kterých
generace našich rodičů mohla jen
snít.
Na tomto místě bych však
chtěl vyzdvihnout důležitou věc
a tou je zodpovědná orientace v nepřeberné nabídce dnešního světa.
Umět zvolit nejlepší pro mě osobně
vhodnou cestu životem, učit se žít
v harmonii s lidmi, s životním prostorem, se sebou samým, umět užívat věcí natolik, nakolik mě vedou
k Plnosti bytí, najít a nacházet Boha
ve všech věcech. ŽÍT JEDNODUŠE
SVŮJ ŽIVOT. K tomu všemu pomáhají Duchovní cvičení velkého znalce
a učitele života Magistra Ignáce,
pokud se člověk rozhodne setkat se
sám se sebou a se svým Tvůrcem,
pokud sám využije nabídku vstoupit do života Tesaře z Nazareta, čili
vstoupit do vlastního života. Ignác
z Loyoly mimo jiné vyzdvihoval důležitou zkušenost: „Neboť nenasycuje
a neuspokojuje duši, jestliže mnoho
ví, nýbrž pociťuje-li a zakouší-li věci
vnitřně.“(DC 2).
A Bůh není teorie odtržená
od každodenního života. Bůh je velmi intimní zkušenost každodenního
života...
Jirka Hebron
Ja a jezuiti
Pamätám si ako chlapec
otca Mrozeka z Częstochowej, jezuitu, ktorý zostal jediný vo veľkej
budove jezuitov pri Jasnohorskom
kláštore. Budovu zoštátnili v 60-tych rokoch počas komunizmu
a umiestnili tam nájomcov, ktorí sa
o budovu vôbec nestarali. Môj otec
pomáhal otcovi Mrozekovi postupne presťahovať zlých susedov, kvôli
ktorým otec Mrozek prišiel o okná
14 LISTY
a iné veci. V 70-tych rokoch sa už
mnohí presťahovali do sociálnych
bytov, keďže stav budovy sa radikálne zhoršil.
Otec Mrozek k nám často
chodieval na obed. Nás, 4 súrodencov mal rád. A aj my sme ho mali
radi. Dodnes si pamätám jeho úsmev
a cukríky, ktoré nám nosieval. V tom
čase boli cukríky raritou.
Reflexia
Veľmi som sa tešil, keď jezuiti získali budovu späť po roku 1989
a prerobili ju na duchovno-rekolekčné centrum. Keď som v Częstochowej, vždy navštívim tie miesta
a pozriem sa na budovu, ktorá je
na nerozoznanie od tej v minulosti.
Jeden z novších zážitkov
s jezuitmi mám od roku 2008,
keď som sa ocitol v ťažkej chorobe.
Ako nový rektor Katolíckej univerzity
v Ružomberku som hľadal nejaký byt
na prízemí, v ktorom by som mohol
bývať. A kto mi pomohol? Jezuiti.
To je tá zásada krúženia dobra. Dobro sa vždy vráti. A tak už štvrtý rok
bývam v dome jezuitského noviciátu.
Na svojich 8 m2 cítim priestor, ktorý
prerastá moje potreby, nakoľko ide
o veľký duchovný priestor.
Vládne tam mimoriadna
otvorenosť, žičlivosť, možnosť pozorovania prírody - a to som nikdy
nezažil, keď som býval vo veľkých
mestách. A takto pozorujem včely,
vtákov, veveričky, slimáky - prírodu
vo svojej kráse a bohatstve.
Veľmi sa teším aj rozvoju života jezuitov prostredníctvom nových
povolaní zo Slovenska a Čiech. Mladí
inteligentní ľudia hľadajú cestu svojich životov. Som rád, keď môžem
s nimi variť a rozprávať sa. Sledujem
ich duchovný rozvoj a lásku v tejto
podobe života.
Pre mňa, 65-ročného kňaza, ktorý má už 40 rokov kňazstva
za sebou, a ktorý s výnimkou 3 rokov
práce v pastorácii strávil celý život
na univerzitách, je to nová skúsenosť.
Mám šancu a čas pozerať sa do hĺbky
a prežívať veľkú radosť z povolania
a z práce s ľuďmi a pre ľudí. Je to
veľká Božia milosť, že som sa ocitol
v jezuitskej komunite na Slovensku.
Prof. T. Zasępa, rektor KU
„Ako by som Ťa mohol nemať rád,
Ježiš, môj Boh, môj krásny Brat?“
sv. Ignác
LISTY 15
Náš život
Náš život do leta
Koncert
15.12.2010 V tento středeční den
jsme navštívili koncert v ružomberské Fullově galerii. Koncert se konal
při příležitosti vzpomínkového večera na židovské občany Ružomberka,
deportované během 2. světové války
do vyhlazovacích táborů. Mezi ně patřil také novic Tovaryšstva Ježíšova
Tomáš Munk. Krátce před koncem
války, v roce 1945, byl při pochodu
smrti společně se svým otcem zastřelen. V současnosti probíhá jejich
proces blahořečení. Na koncertu
vystoupila hudební uskupení v čele
s rabínem Baruchem Mayersem
z Bratislavy s repertoárem chasidských písní.
Dobrá novina
6.1.2011 Na Tři krále, po dopolední
mši svaté, se v pastoračních prostorech našeho domu sešli tříkráloví
koledníci. Přišlo asi 20 koledníků
ve věku od 8 do 13ti let, k tomu
3 otcové Tovaryši a 6 noviců (jeden
z nich je kněz). Ustanovily se 4 sku16 LISTY
piny. Po vydatném obědě a nácvicích
koled jsme vyrazili do ulic Ružomberku. Nutno vyzdvihnout velkorysost zdejších občanů. Vykoledovaná
částka – přes 2000 eur – hovoří
za vše. Peníze byly odeslány
do ústředí Dobré noviny a jsou určeny na důležité projekty v Africe, kde
pomohou mnoha strádajícím lidem.
V Česku je obdobou Dobré noviny
Tříkrálová sbírka.
Ekumenické setkání
23.1.2011 se uskutečnila ekumenická
pobožnost v evangelickém kostele
v Ružomberku. Zástupci zdejších
křesťanských církví (Evangelická
církev, Řecko-katolická a Římsko-katolická církev) se setkali při příležitosti Týdne modliteb za jednotu
křesťanů. Tento rok se hostitelství
ujali pastoři ze zdejší evangelické
farnosti. Setkání zpěvem doprovázel
místní pěvecký sbor Pedagogické
fakulty KU pod vedením Dr. Zuzany
Zahradníkové.
Náš život
Výměna
1.2.2011 Po 6ti letech vystřídal
P. Vojtěcha Suchého SJ ve funkci
novicmistra P. Jan Adamík SJ. Pater
V. Suchý SJ nastoupil do naší školy
Nativity v Děčíně. Pater J. Adamík SJ
do nástupu na tuto funkci byl superiorem komunity v Českém Těšíně.
Tímto stávající team noviců děkuje
P. Vojtěchovi za jeho činnost, za jeho
doprovázení a pomoc, a P. Janovi
přejeme mnoho zdaru v tomto tolik
nelehkém a zodpovědném poslání.
Prosíme čtenáře o modlitbu za náš
noviciát.
Experimenty
28.3.-29.4.2011 V tomto termínu
se novicové prvního ročníku účastnili
experimentu 30ti denních duchovních cvičení, které proběhly v Kolíně.
Jediný „druhák“ Jirka Hebron v tom
samém čase pobýval v Norimberku.
Zatímco první ročník prohluboval
svůj vztah s Kristem v modlitbě, Jirka
prohluboval svou znalost němčiny,
kterou bude potřebovat na další etapě své jezuitské formace.
Setkání noviciátů
2.-8.6.2011 Na Východním Slovensku, v pastoračním centru řeckokatolické církve „Bárka“ ve vesnici
Juskova Voľa, si dali dostaveníčko
novicové z pěti evropských jezuitských noviciátů. Ze dvou Polských, z Maďarského, Chorvatského
a našeho společného Slovensko-Českého noviciátu. Celkem se sešlo
38 noviců a 8 formátorů. Program
se nesl v duchu sportovně-poznávacím. Navštívili jsme mimo jiné prešovského řeckokatolického vladyku
Jána Babjaka SJ v jeho biskupském
sídle, prohlédli jsme si Prešov,
Košice i Bardejov a neopomněli jsme
též navštívit sakrální stavby, zvláště
staré dřevěné kostelíky z 16. stol.
v malebných vesničkách tohoto
kraje. Podnikli jsme celodenní túru
do přírody v okolí Juskovej Voľi
a nechyběl ani tradiční fotbalový
turnaj. Zúčastnily se ho dva teamy
z Polska, jeden z Maďarska a smíšený team Chorvatska, Ukrajiny,
Kazachstánu, Česka a Slovenska,
který se pod vedením chorvatského
kouče P. Stipa stal celkovým vítězem.
Bez nadsázky můžeme říci, že všichni
prožívali celé setkání v atmosféře
přátelství, poznávání a prohlubování
jezuitského ducha, který nemá hranic
působení a šíření dobra a víry. Příští
rok se těšíme na následující setkání
do Maďarska.
zpracoval Jirka
LISTY 17
Náš život
Náš život od leta
Prázdninové experimenty
22.6.-31.7.2011. Čtyři novicové prvého ročníku, odcestovali do Prahy
na nemocniční experiment, který
tento rok probíhal ve dvou hospicích
na území hl. m. Prahy. Práce spočívala v ošetřování těžce nemocných
pacientů, kterým se novicové dle
svých možností pokoušeli poskytnout
i duchovní útěchu. Během experimentu novicové pobývali v residenci pražské komunity SJ, s kterou
se rozloučili poslední červencový
den při oslavě slavnosti sv. Ignáce.
Novic druhého ročníku Jirka Hebron, po odjezdu „prváků“ do Prahy,
v době od 25.6-3.7.2011 putoval spolu
s malou skupinou poutníků pod vedením P. M. Hudáčka SJ z Maďarska
do Slovenské Levoče. Po ukončení
tohoto experimentu, cestoval Jirka
v čase o několik století nazpátek
a v Budkovicích na jižní Moravě se
zúčastnil rytířského tábora. Dne 31.7.
se ale v Praze připojil k „prvákům“
na slavnosti sv. Ignáce.
Dovolená v Děčíně
1.8.-13.8.2011. Den po slavnosti
sv. Ignáce odcestovali všichni novicové do Děčína kde strávili společnou
dovolenou. Program byl složen z dnů
osobního volna a z výletů do okolí.
Novicové si během výletů prohlédli
především přírodu Česko-Saského
18 LISTY
Švýcarska, a v předposlední den dovolené navštívili i Drážďany.
Rytířský tábor
13.8.-25.8.2011. Novicové prvého
ročníku Samuel, Jozef a Petr se
v uvedené době zúčastnili jako
instruktoři, posledního letošního
turnusu Rytířských táborů v Budkovicích na jižní Moravě. Novicové provázeli mladé adepty rytířství, během
zdolávání nelehkých úkolů nutných
k vytouženému rytířskému titulu.
Po pasování na rytíře se novopečení
válečníci spolu s novici vydali na svou
první výpravu v které slavně dobyli
město nepřátel.
Náš život
Sliby
7.9.2011. Jiří Hebron, složil
po dvouletém noviciátě, při mši sv.
do rukou českého provinciála TJ,
P. Františka Hylmara své první sliby.
Z novice Jiřího Hebrona se tak stal
scholastik Jiří Hebron. Další kroky
Jirky směřují do německého Mnichova kde se bude věnovat studiu
filozofie. Gratulujeme a přejeme do
další etapy jezuitského života, mnoho
Boží milosti.
Pouť do Bratislavy
27.9.2011. V tento den byla v Bratislavě otevřená diecézní část (fáze)
procesu blahořečení Tomáše Munka
a jeho otce Františka. Z Ružomberka
byl do Bratislavy vypraven poutnický
autobus. Novicové spolu s ostatními poutníky nejprve zavítali na
poutnické místo Marianka, kde se
konala adorace a pobožnost křížové
cesty. Následně se všichni poutníci
přesunuli do Bratislavy kde byli
v jezuitském kostele účastni otevření
diecézní fáze blahořečení.
Akademie
13.11.2011. Tak jako každý rok
i tentokrát uspořádali novicové při
příležitosti oslavy svátku patrona noviciátu sv. Stanislava Kostky, krátkou
akademii. Celá akce začala v kostele
adorací a modlitbou za nová povolání
do SJ. Následovalo hudebně - dramatické pásmo o životě Tomáše Munka.
Událost zakončilo pohoštění v pastoračních prostorách noviciátu.
Nový novic
14.9.2011. Do noviciátu přicestoval
nový novic za slovenskou provincii,
Michal Krauter. Po ukončení první
probace Michal dne 30.9.2011, složil
noviciátní příslib a plně se tak zapojil
do života v noviciátu. Představení
Michala naleznete uvnitř časopisu.
zpracoval Petr
LISTY 19
TVÁRE NOVICIÁTU
SPOLOČNOSTI JEŽIŠOVEJ
V RUŽOMBERKU
2001 - 2011
PAMÄTÁTE SA NA NICH EŠTE?
Náš život
Stretnutie noviciátov – Juskova Voľa
Tohtoročné stretnutie novicov na J. Voli (okres Vranov nad
Topľou) možno nazvať výnimočným
z viacerých hľadísk. Na tomto stretnutí, ktoré trvalo 6 dní (od 2. do 8.
júna), sa stretlo 5 noviciátov, čo je zatiaľ v doterajšej histórii týchto stretnutí rekordný počet. „Nováčikom“
bol noviciát Maďarskej provincie.
Udivuje aj pluralita zúčastnených
novicov – stretli sa tu Poliaci, Česi,
Maďari, Chorváti, Rumuni, Ukrajinec, Rus, Kazach a domáci Slováci.
Za zmienku stojí aj to, že sa medzi
prevažujúcim latinským obradom našlo aj pár gréckokatolíkov. To by len
malo potvrdzovať fakt, že Spoločnosť
Ježišova je skutočne medzinárodným
a univerzálnym spoločenstvom.
Po zvítaní sa a vzájomnom predstavení sa, čakala na nás počas prvého
dňa prehliadka Prešova, jeho historického centra. Na poludnie sme sa
presunuli najprv na Kalváriu, odkiaľ
22 LISTY
je nádherný výhľad na Prešov a hneď
potom do Exercičného domu, kde
sme obedovali. Poobede sme strávili
na gréckokatolíckom arcibiskupstve,
kde nám vladyka, Ján Babjak SJ,
ukázal jeho priestory a štedro nás
pohostil. Priestor dostala aj diskusia
s ním a spoločne slávená sv. liturgia
sv. Jána Zlatoústeho, ktorej predsedal vladyka Ján SJ. Viacerí účastníci
stretnutia sa vyjadrili, že najmä
sv. Liturgia bola pre nich veľmi obohacujúca a veľmi sa im páčila.
Druhý deň nemožno nazvať
inak, než turistický. Spoločne sme
vyšli na Makovicu a aj napriek tomu,
že sa približne dve tretiny zúčastnených stratili (:-) ), všetci boli spokojne
unavení. Večer sme spoločne pozerali
zaujímavý dokument „Ivetka a hora“
o jednej z litmanovských vizionárok
a je potrebné povedať, že skutočne
zaujal. Zaujala najmä Ivetkina prirodzenosť a jednoduchosť. V nedeľné
Náš život
dopoludnie dostala priestor spoločne
slávená Eucharistia a napoludnie bolo venované dôležitej udalosti – futbalovému turnaju. Všetci zúčastnení
sa snažili na 110 percent a na okraj
môžeme skromne zdôrazniť, že sme
ho vyhrali (!), teda – náš noviciát
v spojení s chorvátskym a so silnou
podporou východnej Európy, konkrétne Volodyu (UA) a Vyacheslava
(KAZ). Nemožno opomenúť skvelý
coaching P. Stipa z chorvátskeho
noviciátu (jeho obľúbeným pokrikom bolo „Stanko, idemo!“). Večer
nasledovala spoločná grilovačka,
ktorá vyvrcholila spoločným spevom
tých najrozličnejších piesní a ktosi
podotkol, že tu zazneli piesne v 11 (!)
jazykoch.
V pondelok sme mali vďaka
ochote Milana Lacha SJ možnosť
navštíviť drevené kostolíky. Ten
gréckokatolícky aj so zaujímavým
výkladom o. Milana SJ sme navštívili
v Tročanoch a takisto sme zašli aj
do rímskokatolíckeho dreveného
kostola v Hervartove. Aj napriek
nabitému programu sme si našli
trocha zvyšného času a neplánovane
navštívili a videli aj krásne námestie
Bardejova. Eucharistiu sme v tento
deň slávili v centre úcty k Božiemu Milosrdenstvu na Slovensku
– v Nižnom Hrušove. V utorok sme
mali vyhradený na návštevu Košíc.
Doobeda sme si prezreli Rezidenciu
SJ v Košiciach, Centrum spirituality
Východ-Západ Michala Lacka SJ
a spoločne sme slávili Eucharistiu
v tunajšom krásnom kostole. Prítomný bol aj páter provinciál Spoločnosti Ježišovej na Slovensku,
P. Peter Bujko SJ. Za chutný obed
a za pohostinnosť ďakujeme Košickej
komunite, zvlášť Danielovi Bezákovi
SJ a Milanovi Lachovi SJ. Napoludnie sme mali možnosť vidieť kostol
Premonštrátov na Hlavnom námestí,
ktorý je postavený na mieste umučenia 3 košických mučeníkov. Tiež
sme videli nádherné námestie Košíc
a pobudli chvíľku v Dóme sv. Alžbety.
Utorňajší večer bol venovaný spoločnému rozlúčkovému stretnutiu,
na ktorom mohol každý vyjadriť
svoje pocity z celého stretnutia. Najviac rezonovali 2 slová – vďačnosť
a prijatie. Večer prebehol v uvoľnenej
atmosfére. V stredu sme absolvovali
spoločné raňajky a rozlúčili sme sa,
vymenili si kontakty a vzájomne sa
nádejali a uisťovali, že toto nebolo
naše posledné stretnutie. Myslím,
že všetci opúšťali Juskovu Voľu
s pocitmi vďaky. Tento týždeň bol
krásnou ukážkou toho, že Spoločnosť
Ježišova je medzinárodným spoločenstvom a Tým, ktorý zjednocuje
všetkých jezuitov aj napriek ich rozdielnosti a pluralite je Ježiš Kristus,
Alfa a Omega, Počiatok, Stred a Zavŕšenie celých dejín.
Samuel
LISTY 23
Spiritualita
Modlitby našich předků
Pedro Arrupe, SJ (1907–1991)
Martin Středa, SJ (1587–1649)
„Naším hlavním úkolem je milovat
všechny lidi, bez výjimky, včetně
našich nepřátel. Je to těžké,
ale je to opravdové vtělení svědectví evangelijního ducha.“
„Budeš-li mít k Bohu stálý
důvěrný vztah, budeš s Ním
jako jeden duch.“
Modlitba za soucit
Nauč mne cítit s trpícími, ubohými,
slepými, zmrzačenými,
malomocnými;
ukaž mi, jak jsi zjevil své pohnutí
– to nejhlubší –
když jsi plakal,
když jsi zakoušel smutek a úzkost
do té míry, že ses krví potil
a že bylo potřeba útěchy anděla.
Hlavně si přeji poznat,
jak jsi nesl poslední bolest kříže
a též opuštění od svého Otce.
Modlitba k Duchu Svatému
Ohnisko lásky, Duchu Svatý,
tvým působením jsem takový,
jaký jsem.
Nedopusť, prosím,
aby Tvá úžasně milá a konejšivá
dobrota byla překonána mým zlovolným a podlým nevděkem.
Slituj se nade mnou, prosícím, stále
utvrzuj a zdokonaluj, cos na mně,
nehodném, započal, a v čem jsi tolikerým způsobem pokračoval.
...
Hle, Tobě patří všechno, co mám.
Jsem bezvýhradně Tvůj a ani nechci nic víc a ani patřit někomu
jinému než Tobě.
(Převzato z: Arrupe P. - Pokojně v Protikladech, Velehrad 2002;
Koláček J. – Martin Středa SJ, Olomouc 2009; www.jesuit.cz)
24 LISTY
Spiritualita
http://jezuiti.sk/blog/bozievolanie
Pri prezeraní dennej tlače
či surfovaní po internete nezriedka
človek stretáva mnoho ponúk. Lákajú
ho heslá typu: „Buď úspešný! Buduj svoju budúcnosť! Máš na viac!“
Za týmto všetkým je legitímna starosť firiem o to, aby mali ľudí, ktorí
budú pre ne vytvárať produkty, resp.
ktorí budú iným ľuďom ponúkať ich
služby. Lákadlom pre človeka je prísľub skvelej kariéry, napredovania
a postupu.
Dá sa povedať, že tak firma
ako aj jej potencionálny pracovník
sa vzájomne potrebujú. Človek je
ochotný na sebe naozaj tvrdo pracovať, aby danú prácu získal, potom
si ju udržal a napredoval v nej.
Nie zriedka sa však stáva, že očakávaný pocit naplnenia či šťastia neprichádza ani po rokoch. Jednotlivec konfrontuje svoje očakávania s prežitou
realitou. Pritom niekedy je svedkom
toho, akú vysokú cenu zaplatil za to,
čo mu neprináša uspokojenie. Možno
sú to obetované vzťahy s priateľmi,
ktoré zanedbával; alebo hodnoty, to,
čo mu bolo od malička sväté a čoho sa
zriekol kvôli práci; možno vidí svoje
hodnotové ústupky a nezdravé kompromisy, ktoré pre to urobil. Takýto
človek sa nachádza na križovatke.
Kríza, ktorú momentálne prežíva
je preň výzvou na zmenu života.
Je úchvatné, že aj sám Boh
volá človeka k spolupráci. Hľadá
*
peter.girasek(a)gmail. com
veľkodušných ľudí pre svoje veľké
dielo lásky. Kto utrie slzu zarmúteným? Kto sprostredkuje odpustenie
tým, ktorých zotročuje hriech? Kto sa
ujme tých, o ktorých nikto nemá záujem? Kto prinesie svetlo Jeho pravdy
do sveta lži a nespravodlivosti? Kto
bude svedčiť o veľkom priateľstve
Boha a človeka?
Boh nesľubuje človeku obdiv
a priazeň všetkých; ani život plný
pohodlia, no dáva prísľub svojho
mocného požehnania a istoty, že je
s nami až do skončenia sveta;
že nám posiela svojho Tešiteľa, svoje
Svetlo a pokoj. Boh pozýva každého
kresťana, aby svedčil o jeho láske
v Ježišovi Kristovi na tom mieste, kde je; v tej práci, ktorú má.
No niektorých povoláva osobitne
do rehoľného alebo kňazského stavu.
Manželstvo a zasvätený život nie sú
vzájomnou konkurenciou, ale vyjadrením rôznosti darov Ducha Svätého
pre budovanie Cirkvi.
Milý mladý priateľ! Maj odvahu kráčať s Ním! Ak cítiš v sebe
duchovné povolanie, modli sa za to,
hľadaj! Maj odvahu byť krehkou hlinenou nádobou, do ktorej chce Boh
vložiť Seba a byť prinášaný do tohto
sveta. On vloží Seba do teba a teba
do Neho.
Peter Girašek SJ*
promótor povolaní
LISTY 25
Po roku
Otázky na novicov po roku v noviciáte
1. Ako hodnotíte prvý rok strávený v noviciáte?
Petr – Ptát se fotbalisty v půlce zápasu, jak hodnotí první polovinu hry,
je poněkud ošidné. Rozumný hráč by
asi odpověděl, počkejme do závěrečného hvizdu. A jestli je hra rozehrána
dobře či špatně, to ať zhodnotí diváci.
Sil máme zatím dost a hra nás baví,
takže pokračujeme dále. Takže asi
tak. :)
Jozef – Ako úspešný. Moja návšteva
v Ružomberku sa trocha predĺžila
a to znamená, že sa mi tu páči a pravdepodobne som na správnej ceste.
Priberať, priberám a myslím, že sa aj
k Bohu približujem, takže je všetko
tak, ako má byť.
Samuel – Ak sa zamyslím nad prvým rokom noviciátu, prídu mi na
um azda 2 najcharakteristickejšie
slová – rast a bolesť. Azda aj preto,
že rast a bolesť sú často vzájomne
podmienené. Prvý rok priniesol veľa
pekného a radostného, ale i náročného a ťažkého. Znamenal pre mňa tiež
hľadanie.
2. V čom sa odlišoval od Vašich
očakávaní a predstáv?
Petr – Nepamatuji si, jestli jsem měl
nějakou konkrétní představu o tom,
co se v noviciátě bude dít. Příchod
do noviciátu pro mne byla zcela nová
zkušenost a tak každý den kromě
26 LISTY
svých radostí a starostí přinášel
i nová překvapení a dobrodružství.
Jestli jsem měl nějaké představy, týkaly se spíše mé celkové budoucnosti
a mého života v Tovaryšstvu. V tomto
ohledu jsem poznal, že chceme-li být
skutečnými přáteli Krista, nemůžeme
žít s kompromisy, a neustále si namlouvat, že si něco můžeme schovat
a vyhradit čistě jen pro sebe. Naopak
musíme se Mu darovat celí, bez kompromisů. A tak po prvém roce v noviciátu, kdy se o to pokouším, zjišťuji,
že vedle Něho (Krista), bylo všechno
ostatní, co jsem dosud měl jen představou a marným očekáváním.
Jozef – Od kedy som bol prijatý,
tešil som sa na nové dobrodružstvo
s Bohom a ono to nakoniec aj bolo
a stále je. Neviem, či som mal nejaké
predstavy, a tak som bral všetko tak,
ako to prichádzalo. Niečo ľahšie, niečo menej. Vtedy ma podržali múdre
slová skúsenejších (napr. P. Suchý:
„vydržať!“, P. Adamík: „odvahu!“,
P. Nadal k tomu pridáva aj pokoru,
no a samozrejme rady otca Ignáca
o rozlišovaní duchov). Bál som sa,
že tu „zhnijem“, ale našťastie sa tu
chodí skoro každý týždeň na výlet
do lesa, takže to tu vôbec nie je zlé.
Dokonca som vymenil televíziu
za knihy a neľutujem.
Samuel – Asi vo všetkom :) Je potrebné, aby očakávania a predstavy
Po roku
dozrievali a očisťovali sa, aby sa stávali skutočnejšími a podstatnejšími,
aby sme viac poznávali a milovali
Toho, Ktorý je Láskou. Aby naše srdce bolo viac otvorené pre Krista, aby
som sa Mu dokázal viac odovzdať.
3. Čo očakávate od druhého
roku noviciátu?
Petr – Očekávám, že bude přibývat
stále více těch dnů, kdy budu moci
večer na sklonku dne, poděkovat
Bohu, za to, že jsem udělal aspoň
něco dobrého. A bude-li se mi ještě
k tomu dařit, to dobré dělat čím dál
tím více po „jezuitsku“, budu celkem
spokojen. :)
Jozef – Pokračovanie v prehlbovaní
vnútorného života, zmene zmýšľania,
ale aj v získavaní nových skúseností
jezuitského spôsobu života a ďalších
kíl (svalov samozrejme).
Samuel - Očakávam hľadanie,
boj, rast, pády, dozrievanie, službu,
mnoho otázok a odpovedí. Očakávam
viac lásky, viac otvorenosti. Viac
poznania a pravdivosti, viac pokory
a poníženosti.
... aby smutno nebolo
Za císařovny Marie Terezie
docházelo ve Vídni k uvolňování
mravů. To se projevilo například
tím, že dvorní dámy nosily hluboké
dekolty. Dvornímu kazateli se to
nelíbilo, a tak proti této módě brojil
z kazatelny:
„Tyto ženy zasluhují, aby se
po nich plivlo.“
Císařovna, sama dotčena, ho
vyzvala, aby se omluvil a svůj výrok
odvolal. Kazatel tak učinil následující
neděli slovy:
„Tyto ženy si ani nezasluhují,
aby se po nich plivlo.“
Misionář, běloch, byl hostem
v černošském shromáždění. Když
vstupoval na kazatelnu, přivítali ho
černoši bručením a podupáváním.
Předsedající černošský kazatel utišil projevy nevole slovy:
„Klid přátelé! Tento bratr,
který k vám dnes promluví, má sice
bílou pleť, ale jeho srdce je stejně
černé jako to vaše.“
Starý posmívač Voltaire potkal kněze, který pospíchal se svátostí
k zaopatření umírajícího, a smekl
klobouk.
„Jak, vy jste se smířil s Bohem?“ řekl muž, který to sledoval.
„My se zdravíme,“ odpověděl
Voltaire s úsměvem, „ale nemluvíme
spolu.“
Z knižky
Bůh má veselé lidí rád vybral Michal
LISTY 27
Reflexia
Boh, Ktorý prichádza
Túžbu po láske a zmysle nesie
v sebe každý človek. Celá história
ľudského rodu nám ukazuje človeka,
ktorý Boha raz hľadá, inokedy sa pred
Ním skrýva a inokedy pred Ním zas
uteká a podlieha pokušeniu „byť ako
Boh“ (Gn 3,5). Nietzsche volá - „Ako
môže existovať Boh? Ak existuje, potom Ním už nemôžem byť ja sám....“.
Život človeka je darom, ale i zápasom o pravdu a lásku. Do všetkých
ľudských zápasov, pádov, útekov,
do jeho túžby po Zmysle prichádza
v tichu a pokore Betlehema Boží Syn,
Ježiš Kristus, Spasiteľ a Záchranca
každého človeka. Prichádza On, Večné Otcovo Slovo a stáva sa človekom.
Sv. Tomáš Akvinský hovorí: „Keďže
jednorodený Boží Syn chcel, aby sme
mali účasť na jeho božstve, prijal
našu prirodzenosť, stal sa človekom,
aby ľudí urobil bohmi.“ Do ľudskej
snahy o život bez Boha, do tragickej
snahy nebyť na Ňom závislým prichádza Boh, ktorý sa stáva človekom
a poukazuje tak na jeho hodnotu.
Poukazuje na nesmiernu hodnotu
človeka, ktorú má v Božích očiach.
Prichádza, aby priniesol zranenému
a padnutému človeku odpustenie
a nádej. On, Boh, prichádza a stáva sa
človekom, aby sme sa my mohli stať
božími synmi a dcérami. Prichádza
z lásky k nám, berie na seba ľudskú
prirodzenosť a prekonáva nekonečnú
28 LISTY
priepasť medzi Bohom a človekom,
priepasť, ktorú človek vytvoril a vytvára svojím nie nekonečnej Božej
láske. Prichádza a vstupuje do osudu každého človeka a ukazuje mu,
že mu na ňom záleží. Ukazuje mu,
že Boh neopúšťa človeka, ale dáva
mu to najvzácnejšie, čo má, len aby
prekonal neprekonateľnú priepasť
ľudského hriechu a ľudskej nevery.
Príchodom Krista na svet Boh vyvádza človeka z mylnej domnienky,
že ho opúšťa a že Mu na človeku nezáleží. „Slovom, ktoré sa stalo telom, vyslovil Boh svoje definitívne, najhlbšie
a najkrajšie slovo. Vložil ho do sveta
a nikdy ho nevezme späť. Pretože
týmto rozhodným činom On sám
do sveta volá: Svet, mám ťa rád!
Človek, mám ťa rád!“ (Karl Rahner)
V poníženosti a pokore Betlehema
sa Boh skláňa k človeku a prichádza
k nám ako nevinné a bezbranné dieťa. Ľudskú snahu o domnelú veľkosť
a nezávislosť prekonáva svojou pokorou a poníženosťou. Prichádza,
aby sme mali život a aby sme ho mali
v hojnosti, prichádza a sníma hriech
sveta, prichádza, aby na seba vzal
každú chorobu a slabosť, prichádza,
aby uzdravil naše rany, prichádza,
aby nám daroval večný život. Prináša dokonalý pokoj a milosrdenstvo. Prichádza, aby ukázal človeku,
že má svoju hodnotu. Prichádza
Reflexia
a ukazuje, akou krásou zažiari človek,
ktorý zverí svoj život Bohu. Priepasť
medzi Bohom a človekom bude definitívne prekonaná, putá a okovy
hriechu budú zlomené. Prichádza,
aby sa neskôr v pádoch na Kalvárii
spojil s každým človekom, ktorý padá
a nevládze vstať. Prichádza, pretože
je nekonečnou Láskou. Zrieka sa
seba samého, pretože sa nevie zriecť
človeka. Ježiš Kristus je otázkou
a zároveň odpoveďou, najkrajšou
a definitívnou odpoveďou na všetku ľudskú zlobu, svojvôľu, na vše-
tok hriech. Kristus je odpoveďou
na existenčnú túžbu človeka po zmysle a láske. Sviatky Narodenia Pána
nás napĺňajú radosťou a vedomím,
že Boh neopúšťa človeka, že ho miluje
a dáva mu Seba samého. Že Boh je
Tým, Ktorý je verný a kráča s nami.
Preto nech v našich srdciach ale aj
celým svetom znie radostný spev
Povečeria Narodenia Pána: S nami
Boh, čujte všetky národy a kajajte
sa, lebo s nami Boh!
Samuel
LISTY 29
Spiritualita
To je kríž
Ježišu, akú slávu znamená,
ten trám, čo drží božské ramená,
tie drevá, priečne zbité cez seba?
Bez tých driev nemožno vojsť do neba.
To je kríž... Na ňom pnel som pre hriechy človeka...
Kríž môj je zdroj útechy.
Kríž výkrik nenávisti bezo dna...
No nehovorím, že zem bola nehodná
mojich nôh, mojej lásky, pohľadu.
Zradila? ... Nepamätám na zradu.
Kladivom údy mi naň pribila? ...
Odpúšťam, keď vyzná, že chybila.
Nech sa mu tvoje srdce nebráni,
veď môj kríž je znak v Božom sčítaní,
vpísaný medzi zem a nebesá...
Blažený, kto oň s vierou oprie sa.
Kríž je trón... Z neho budem kraľovať
nad vekmi... Môj kríž! ... chceš ma milovať...
Objím ho, obrň si ním ramená, a skúsiš,
že môj kríž slasť znamená ...
Zovrieš ho, pobozkáš ho radostne
sťa dieťa, keď dostane v šťastnom sne
anjela, po ktorom vždy túžilo.
Dopraj si srdcu, aby užilo
z prameňa nepoznaných sladkostí...
Môj kríž je slovo lásky, milosti,
čo od večnosti v Trojjedinom krúžila
hľadajúc zostup, aby slúžila...
Môj kríž vždy kypí slasťou neklamnou.
Objím ho... Pobozkaj ho... Poď za mnou!
Gorazd Zvonický
30 LISTY
Predstavujeme
Michal Krauter
Volám sa Michal Krauter. Narodil som sa 6. 2. 1990. Pochádzam
z obce Veľké Uherce pri Partizánskom. Mám troch starších súrodencov. Detstvo som mal veľmi pekné,
boli pri mne ľudia, ktorí ma mali
radi a ja som mal rád ich. Rodičia,
súrodenci, kamaráti... Aj teraz sa občas v myšlienkach vraciam k rokom
minulým.
Ako päťročný som začal
miništrovať v našom kostole sv. Michala archanjela. Služba pri Pánovom
stole ma sprevádzala až do odchodu do noviciátu. Myslím, že práve
pri oltári som „pričuchol“ ku kňazstvu. Samozrejme, aj dobrý Pán Boh
tu zohral dôležitú úlohu. Väčšmi som
si tým istý, keď sa pozriem na svoju
úbohosť a hriešnosť. No ako mi raz
povedala pani katechétka z našej
obce Anička Hamadová (nedá mi jej
meno nespomenúť): Pán Boh si volí
práve hriešnych ľudí, aby bol väčšmi oslávený. Asi nikdy nebudeme
úplne schopný pochopiť tento „Boží
paradox.“
Základnú školu som navštevoval v našej obci. Po jej ukončení
som začal študovať na Strednej
priemyselnej škole v Partizánskom.
Po dvoch rokoch som prestúpil
na odbor biotechnológia a farmakológia (zostal som však na priemyslovke)
a v tomto odbore som aj zmaturoval.
Vo štvrtom ročníku, keď sa bolo treba rozhodnúť či ísť na vysokú školu
alebo nie, podal som si prihlášku
na Univerzitu Konštantína Filozofa
do Nitry, odbor učiteľstvo nemčiny
a histórie. Prijali ma, avšak Božia vôľa bola iná. Poslal som si teda žiadosť
o prijatie do Spoločnosti Ježišovej,
s ktorou som sa „zoznámil“ v roku
2008. Absolvoval som examináciu
a 14. 9. 2011 som prišiel do Noviciátu
SJ v Ružomberku.
S pomocou Pána Boha by som
chcel vo svojom živote napĺňať známe
heslo: OMNIA AD MAIOREM DEI
GLORIAM – Všetko na väčšiu Božiu
slávu, ktoré som si napísal krátko
po príchode do svojho zápisníka.
Tu sa mi žiada poďakovať
najprv dobrému Pánu Bohu za to,
že ma povolal (vlastne skúmam či ma
povolal) napriek mojim slabostiam,
LISTY 31
Rozhovor
mojim rodičom za život a lásku, ktorú
mi dávali a dávajú, súrodencom, bez
ktorých by to nebolo ono, mojej starkej a mnohým priateľom a známym,
ktorí mi boli vždy nablízku. Menovite
ešte ďakujem nášmu pánovi farárovi
Vladimírovi Páleníkovi, ktorý nás,
niekoľkých mladých z obce, spojil
v malé spoločenstvo a „priučil“ ma
rôznym úlohám kňaza.
Všetkým vyprosujem Božie
požehnanie.
Jan Adamík SJ
Už 3/4 roka v noviciáte
a stále o ňom tak málo viete.
Náš nový novicmajster je opäť
Čech a všetko ostatné už prezradí sám.
1. Kedy vo Vás dozrelo povolanie ku kňazstvu a prečo ste sa
rozhodli realizovať ho v Spoločnosti Ježišovej? Kde ste absolvovali štúdiá a ako si spomínate
na tento čas formácie?
Otázka povolání je velmi
osobní věc, jak z hlediska vnitřního
tak i vnějšího. Když jsem byl malý,
tak mi jedna paní říkala, že bych
mohl být knězem. V době dospívání
se tento vnější hlas pozvání ozýval
skrze některé duchovní osoby, kněze a salesiánské spolupracovníky,
o kterých nikdo nevěděl, že jsou saleziáni. Mě v té době víc „bavil“ svět
a o Boha jsem se zajímal jen natolik, nakolik „jsem musel“. Ke zlomu
došlo až v době vojenské základní
služby, kde bylo poměrně dost času
32 LISTY
uvažovat o životě, o tom, co je
opravdu důležité. A tak jsem se po
vojně hlásil do kněžského semináře
v Litoměřicích. Nevzali mě, a nevyšlo
ani v následujících letech. Tenkrát
mi P. Josef Čunek, který v té době
působil v Lidečku, a já ho znal z jeho
kaplanského působení v Přerově,
nabídl možnost studovat tajně, pod
záštitou jezuitského řádu. Moc jsem
toho v té době o jezuitech nevěděl,
jakým duchem žijí, co dělají apod.
Trochu jsem si to uvědomil po dvoutýdenních exerciciích vykonaných
na faře v Lidečku. Obavy ze studia
teologie při práci Bůh poměrně rychle změnil v touhu poznat Tovaryšstvo
lépe, neboť se to všechno stalo v roce
1989, kdy přišla změna politického
systému, a tak nějak přirozeně jsem
v dubnu následujícího roku nastoupil
do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova
na Svatý Hostýn.
Ohledně formace mohu říci
asi toto. Při vstupu do noviciátu jsem
neměl nejmenší tušení ani předsta-
Rozhovor
vu, že bych studoval mimo Českou
republiku. Po dvou letech noviciátu
se studuje filozofie, a tu jsem společně
s dalšími absolvoval v polském Krakově. Na teologii jsme šli už na různá
místa. Někteří studovali v Irsku, jiní
v Bratislavě, a já jsem byl poslán –
v pořadí přibližně jako čtvrtý do Říma. Před studiem teologie jsem byl
nejprve rok ve vatikánském rádiu
a potom jsem nastoupil na Gregoriánské universitě v Římě.
Poslední část formace, tak
zvanou „třetí probaci“, jsem
absolvoval v Austrálii.
Oficiální formace sice skončila, ale je ještě taková, která vlastně trvá až do
konce života. Ta je možná
ještě důležitější. Stále se máme v něčem zdokonalovat, dorůstat
do plnosti lidství v Kristu Ježíši. Tato
cesta je společná úplně všem.
2. S akými pocitmi a túžbami ste
prichádzali do Ružomberka?
Pět let jsem působil jako
kaplan v naší jezuitské farnosti Český
Těšín. V loňském roce jsem měl nastoupit do Prahy na místo přestaveného
české provincie. Pro vážné problémy
s očima se změna v předpokládaném
čase nemohla uskutečnit. A když
se po několika měsících vyčkávání
ukázalo, že změna nebude proveditelná, po zralé úvaze, dosavadní
P. Provinciál, František Hylmar,
zůstal ve funkci, a já byl jmenován
na funkci magistra noviců, která je
pro oči méně náročnou.
Pocity a touhy při příchodu
do noviciátu byly různé. Nová funkce
je vždy pozváním vyrůst. Nové věci
odhalují naše možnosti, ale co je
hlavní, vždy znovu a znovu nás nově
otevírají na Boha, od kterého se učíme
dělat věci v jeho duchu. Být v noviciátě je časem blízkého sdílení osudu
mladých mužů, kteří hledají
svou životní cestu k Bohu
charakterizovanou svatým
Ignácem. Každý novic je
jiný a každý má svou osobní
cestu, i tu ignaciánskou.
To se s bázní učím respektovat a pomáhat novicům
k nalézání jeho hlasu v každodenním životě.
Nevím, jaké pocity mají
rodiče, ale v jistém smyslu máme
podobnou úlohu.
3. Ako hodnotíte súčasných novicov – poslúchajú? :-)
Poslouchat je charakteristikou jezuitů. Avšak aby člověk dobře
poslouchal, je třeba, aby se naučil
naslouchat. Bohu a jeho různým
projevům v životě. Poslušnost je
pak jednodušší, neboť je projevem
důvěry.
4. Aké výzvy podľa Vás očakávajú Cirkev dnešných čias a ako
LISTY 33
Rozhovor
vidíte úlohu Spoločnosti Ježišovej v dnešnom svete?
Dnešní svět potřebuje svědky
života, který pramení v Bohu. Potřebuje opravdové Ježíšovi společníky.
5. Je známe/vieme, že ste absolvovali časť štúdií v Ríme. Mali
ste možnosť stretnúť nejakého
jezuitu, ktorý Vás špeciálne
oslovil a čím?
V Římě je možné potkat
mnoho osobností a velkých nádherných lidí plných Boha. Mezi nimi
byl i Tomáš kardinál Špidlík SJ,
P. Generál Peter Hans Kolvenbach
SJ, a mnoho jiných. Rád vzpomínám
na jednoho velikána, kterého moc lidí
mimo jezuity asi nezná. Je to spirituál z naší koleje „Del Gesù“, španělský
jezuita P. Mariano Ballester. Je velký svou normálností a přirozenou
blízkostí k Ježíši. Prožíval s námi
studenty všechno, co jsme prožívali
i my. Byl, a myslím, že stále ještě je,
velkým duchem této římské koleje.
Jeho velikost spočívala v jeho klidu,
odevzdanosti, lidskostí, přátelstvím,
velkorysostí, a hlavně důvěrou a blízkostí k Bohu, ke které nás P. Mariano
doprovázel. Jeho průpovídkou bylo,
že není „spirituál-duchovní vůdce“,
ale ten, který pomáhá rozvíjet rovinu
duchovní, psychickou i tělesnou, tedy
celého člověka. Víra je tedy moudrost, jak každý den plně prožívat celé
své lidství.
34 LISTY
6. Predstavte si, že k Vám príde
neznámy človek a opýta sa: Kto
je to jezuita? Čo by ste mu odpovedali na túto otázku? Kým má
byť jezuita?
Jezuita je člověk, který se cítí
dobře ve společenství Boha i lidí. Zakouší a učí jiné lidi vidět a zakoušet,
že Bůh je dobrý, že je ve všech věcech
a všechny věci v Bohu.
7. Pán Ježiš sa rozhodol znova
prísť na zem, čo si myslíte, že
by povedal človeku 21. storočia,
človeku, ktorý sa často trápi
a trpí. Aký je Jeho odkaz?
Asi by se snažil, aby lidé
pochopili, co znamenají slova „Otče
náš“. To, že Bůh je dobrý, že je Otec,
a řeknu-li to trochu zvláštně, že neumí nic jiného, než mít rád. Problémy
a těžkosti, které zakoušíme, jsou
důsledky hledání štěstí a plnosti
života mimo vztah s pravdivým
a pravým životem, který pramení
jedině z Boha. Pochopíme-li, že přikázání jsou cestou, která život chrání,
a blahoslavenství jsou cestou, která
život ukazují v jeho pravé svobodě,
nalezneme pokoj a hluboký mír,
který může dát jedině Pán.
Všichni jsme na této objevné
a postupně zakoušené cestě na různém stupni, a přeji všem, aby na ní
věrně a vytrvale kráčeli ve vědomí
neustálé bdělé blízkosti a láskyplné
pomoci Nejsvětější Trojice.
Ďakujeme za rozhovor
Rozhovor
Čo na to pátri provinciáli?
V tomto čísle nášho časopisu sme položili pár otázok otcom provinciálom,
P. Bujkovi SJ a P. Hylmarovi SJ.
Páter provinciál, prečo
ste sa rozhodli pre kňazstvo
a prečo práve v Spoločnosti
Ježišovej?
P. Bujko: O kňazskom
povolaní som začal
uvažovať pomerne
dosť skoro. Myslím,
že myšlienku a túžbu
stať sa kňazom zasial
do môjho srdca náš
pán farár, ktorý spozoroval, že sa
celkom živo zaujímam o to, čo nám
rozpráva na náboženstve a rád sa
modlím. Povedal mi: Ak vytrváš
vo svojom záujme a budeš sa ďalej modliť, možnože ťa Pán povolá
a staneš sa kňazom. Táto myšlienka stať sa kňazom už neopustila
moje srdce a sprevádzala moje
ďalšie rozhodnutia a životné kroky.
Krátko pred pádom komunistického režimu som začal pracovať
v Bratislave ako sanitár v ústave pre
telesne a mentálne postihnuté deti.
V tomto čase som spoznal aj tajných
rehoľných kňazov. Bol som najprv
prekvapený, že existuje aj takáto
forma kňazstva, ale postupne som
spoznával, že práve takéto prežívanie
kňazstva a služby Bohu v úplnom
zasvätení ma priťahuje. Nevedel som
však rýchlo rozlíšiť, v ktorej reholi je
moje miesto. Po nežnej revolúcii som
v r. 1990 preto nastúpil do kňazského seminára na Spišskej Kapitule
ako bohoslovec Košickej diecézy.
Po troch rokoch rozlišovania a hľadania som vstúpil do noviciátu Spoločnosti Ježišovej. Jezuiti ma priťahovali svojim dôrazom na duchovný
život a solídne štúdium. Túžba po
intenzívnom duchovnom živote
a láska k štúdiu ma usmerňovali
do Spoločnosti Ježišovej.
P. Hylmar: Rozhodoval jsem se pomalu,
trvalo mi dost dlouho,
než jsem si uvědomil,
že něco jako povolání
asi mám, a než jsem
získal dost jasnosti a odvahy za ním
vykročit. O možnosti stát se knězem
přede mnou v mládí hovořila má
matka a další „kostelní“ lidé v mém
okolí. Moc rád jsem takové řeči neslýchal, ale nějak mi přeci uvízly v mysli
a nenacházel jsem nějak důvody,
proč takovou možnost vyloučit.
Kněžství tehdy znamenalo jít
do litoměřického semináře, protože
řády veřejně nepůsobily a kontakty
jsem s nimi neměl. Po gymnáziu pro
mne byl seminář ještě subjektivně
nemyslitelný a po vysoké škole zase
LISTY 35
Rozhovor
nedostupný, protože se tehdy zájemci
s předchozím studiem nepřijímali.
Stejně jsem věc odsouval, i když
ke konci vojenské služby jsem už
vnímal, že se tím směrem pohybuji
a připadalo mi to jako romantické
dobrodružství a úplné bláznovství
zároveň. Chodil jsem tehdy prostě jen
do kostela. Ministroval jsem, to ano,
ale neměl kolem sebe kromě části
rodiny a několika přátel širší podporu ani vzory, ani přesnější a bližší
ponětí o životě církve a o duchovním
životě. Hledal jsem však vždycky,
i když dost amatérsky, cosi hlubšího
a pravdivého a nenacházel jsem to
nakonec jinde než v katolickém křesťanství. Jak se blížila třicítka, začal
jsem si uvědomovat, že se musím
pro něco trvalého v životě rozhodnout, a kněžství se přede mnou znovu
vynořilo jako cesta. Vnímal jsem už
jasněji, že je to povolání potřebné
a vrcholně užitečné, že vnáší do světa
něco, co jiná povolání při nejlepší
snaze přinést nemohou.
Tehdy už několik let sloužil
v kapli na Rožberku v Hradci Králové, kam jsem chodil, otec Josef Tichý,
o kterém se vědělo, že je jezuita. Byl
mi nějak sympatický a vnímal jsem,
že se kolem něj dějí dobré věci, které
se nedají přičítat jen jeho lidským
schopnostem. Jezuitský řád, který
míval v Hradci kolej a kostel Panny
Marie, jsem znal jen z knížek, ale také mě něčím přitahoval. Hodnotil-li
36 LISTY
tehdejší režim jezuity jako to nejhorší
z církve, museli to být, tak jsem uvažoval, dobří chlapíci. Vábilo mě jejich
spojení horlivosti, touhy po pravdě,
vzdělanosti, náročnosti a zároveň
lidského realismu. Aspoň tak jsem si
to představoval na základě četby. Vytvořil jsem si tehdy jakýsi soukromý
pohled na svět a na církev, který jsem
později musel v mnohém upravit,
ale to podstatné zůstalo nosné.
Nakonec jsem otce Tichého
někdy začátkem roku 1988 oslovil
a poprosil o radu. Řekl mi, že je
možné vstoupit do řádu tajně, hovořili jsme a dal mi také něco dalšího
ke čtení. Po roce jsem se rozhodl
požádat o vstup a tehdejší provinciál
pater Pavlík mě začátkem září 1989
přijal jako novice, samozřejmě zcela
neveřejně. Po pádu komunismu jsem
pak v květnu 1990 přešel do noviciátu
na Hostýn.
Čo môže SJ podľa Vás ponúknuť človekovi 21. Storočia?
P. Bujko: SJ sa od svojho oficiálneho
schválenia už 470 rokov usiluje napĺňať svoje hlavné poslanie, ktorým
je služba viery - pomáhať ľuďom
na ich ceste hľadania Boha, usiluje sa o zachovanie a prehlbovanie
viery veriacich a tiež vovádzať ľudí do čo najdôvernejšieho vzťahu
s Bohom skrze Ježiša Krista. Spoločnosť Ježišova má k tomu vynikajúci
prostriedok v duchovných cvičeniach
Rozhovor
sv. Ignáca, ktoré sú Božím darom
pre celú Cirkev. Okrem toho SJ má
bohatú tradíciu celostného formovania človeka nielen v duchovnom
rozmere, ale aj v tom intelektuálnom
a ľudskom. Možno práve dnes, keď
človek stráca základnú orientáciu
a pravý význam svojej existencie
poskytuje ignaciánska spiritualita, ktorú Boh dáva cez sv. Ignáca
a Spoločnosť Ježišovu tomuto svetu,
vzácny prostriedok, ako žiť s Bohom
uprostred sveta a nachádzať Ho
v tomto svete, či správne rozlišovať,
čo vedie k skutočnému Životu.
P. Hylmar: Může nabídnout přemýšlivou a poučenou službu hlásání
a upevňování víry, která se snaží jít
do hloubky a rozvíjí lidskou svobodu. To je, myslím, zvlášť v 21. století
důležité, i když paradoxně zdaleka
ne tak rozšířené a přijímané, jak by
se dalo předpokládat, protože i dnes
mnoho lidí věřících i nevěřících touží
po jednoduchých příkazech a odpovědích a po spíše populárním podání.
Ale jezuité by měli umět „vejít dveřmi
svých posluchačů“. Jezuité nabízejí
spiritualitu s rozlišováním, duchovní
doprovázení a cvičení, školy, misie, média, práci v sociální oblasti,
ve vědě i v umění i klasickou pastoraci. Ve středoevropských provinciích
ovšem všechno toto realizujeme
pouze v nám odpovídajícím spíše
menším měřítku.
Vzhledem k potřebám dnešního světa chceme předávat křesťanskou víru spolu s jejími neodmyslitelnými důsledky. Jsou to společenská
spravedlnost, dialog s jinými názory
na život a dialog se současnou kulturou, nebo spíš kulturami, poněvadž
svět je velice pestrobarevný, což si
jako celosvětově rozšířený řád, který počítá s působením svých členů
v různých místech světa, silně uvědomujeme.
Samozřejmě ne každý všechno může a umí, záleží na schopnostech a darech jednotlivců. Naše práce
slouží bezprostředně lidem, ale chce
být nakonec vždycky k větší slávě
jejich Tvůrce, což se vzájemně vůbec
nevylučuje.
Aké sú úlohy a výzvy
Cirkvi a SJ v 21. storočí?
P. Bujko: Jednou z najdôležitejších
úloh pre Cirkev a SJ v tomto sekularizovanom svete je ako ohlasovať
evanjelium dnešnému človekovi,
ktorý akoby nejavil záujem o duchovné hodnoty a nepotreboval Boha.
Ak nadviažem na predchádzajúcu
otázku, je to služba viery. Ako vzbudiť
vieru v človekovi, ktorý žije len pre
hodnoty tohto sveta.
Veľmi dôležitou úlohou pre
Cirkev a SJ sa v dnešnom rozdelenom
svete stáva otázka dialógu a spolužitia rozličných náboženstiev, kultúr.
SJ prijala túto výzvu veľmi vážne
LISTY 37
Rozhovor
a angažuje sa v medzináboženskom
dialógu, v službe zmierenia na rozličných úrovniach.
Tých výziev je samozrejme
veľa. Je veľa nespravodlivosti, bolesti, trápení a potrieb ľudí, v ktorých je
potrebné vidieť výzvu a Božie pozvanie.
P. Hylmar: Svět a člověk se neustále
mění a určitě musíme pořád hledat
nové cesty, jak lidem předkládat
a předávat evangelium jako pramen
života a také se stále učit sami z tohoto pramene čerpat a žít. Křesťanství
nemá alternativu, nic lepšího na světě
není, a přesto ne vždycky snadno hledáme způsoby, jak o tom sebe samé
i druhé lidi opravdu přesvědčit.
Velkou výzvou dneška je
podle mého názoru nutnost trpělivě nést i mnohé výtky, které se
proti církvi a Tovaryšstvu vznášejí,
ať v různém stupni oprávněně nebo naprosto nespravedlivě. Je to
mnohdy těžký kříž, ale dnes patří
k věci jako v minulosti různá pronásledování.
V čom konkrétne spočíva
Vaše poslanie provinciálneho
predstaveného? Mohli by ste
nám priblížiť svoj bežný „pracovný“ deň?
P. Bujko: Provinciál sa podieľa
na riadení Spoločnosti Ježišovej.
Je akoby predlženou rukou P. Ge38 LISTY
nerála, ktorý má plnú právomoc
na konkrétnom území provincie.
K jeho úlohám patrí: osobná starostlivosť o všetkých jezuitov v provincii
(prijímanie, zachovanie a rast jednotlivých členov, starosť o ich zdravie,
formáciu, duchovný, apoštolský a komunitný život), starosť o apoštolské
diela, ich zachovanie a rozvoj, atď.
Keďže v mojej službe provinciála musím aj dosť veľa cestovať,
navštevovať komunity a spolubratov
doma aj v zahraničí, môj pracovný
deň sa odvíja podľa konkrétnych
povinností jednotlivého dňa. Na vizitáciách sú to predovšetkým osobné
stretnutia a rozhovory. Doma na provincialáte musím reagovať na korešpondenciu, vypracovať rôzne správy,
pripravovať rozličné podklady pre
život provincie, generalát, prijímať
rôzne stránky, atď. Ako provinciál
musím robiť aj náročné rozhodnutia
a to chce niekedy čas, vždy však modlitbu, často konzultácie.
P. Hylmar: Provinciál je z pohledu
zvenku něco jako ředitel slušně velkého podniku, který je zároveň knězem
a duchovní osobou. Řízení provincie
má být v Tovaryšstvu především
duchovní s důrazem na péči o osoby
jezuitů, spolupracovníků i těch, kterým sloužíme; o to se snažím a trávím
dost času jednáním s lidmi při vizitacích a jiných návštěvách komunit.
Ve správě administrativních, práv-
Rozhovor
ních a majetkových záležitostí mi
neocenitelně pomáhají spolubratři.
Můj den obvykle začíná mší
svatou a modlitbou a pak úřaduji.
Čas a pozornost musím věnovat
naší církvi a Tovaryšstvu v rámci
asistence střední a východní Evropy
a konference evropských provinciálů.
Jednou za pár let se k tomu přidá
i nějaké aktivita celosvětového TJ.
Setkávám se zájemci o Tovaryšstvo,
dojednávám studia našich a dispozice s biskupstvími. K životu patří
i starost o staré a nemocné a pohřby, určitě i další styk s lidmi, médii
a podobně. S tím vším je samozřejmě
spojené cestování. Vždycky si nechávám čas i na nějakou duchovní práci,
na duchovní doprovázení a občas
i na exercicie. Tím si nejlépe „dobíjím
baterie“. Loni jsem převzal ještě starost o školu Nativity v Děčíně, kam
častěji zajíždím.
Aký je odkaz Ježiša Krista – čo hovorí človeku dnešných
čias?
P. Bujko: Ježiš nám zjavuje pravdu
o Bohu a pravdu o človekovi. Odhaľuje nám pravdivo našu zamotanosť
v hriechu, tragédiu nášho odchodu
z Otcovho domu a to, ako veľmi
potrebujeme Boha a jeho lásku, to,
že bez nej nie sme schopní existovať
a táto láska je nám za každých okolností bezpodmienečne ponúkaná.
V Ježišovi sa nám zjavuje, akou krá-
sou môže zažiariť ľudský život, keď
sa človek úplne otvorí Bohu. Všetka
dobrota, milosrdenstvo, láskavosť,
pozornosť, ochota, trpezlivosť, ktorá
žiari v Ježišovi je mierou našej ľudskej veľkosti, do ktorej s pomocou
Jeho milosti môžeme dorastať. Ježiš
nám zjavuje Boha takého, aký je. Sám
nám hovorí: Kto vidí mňa, vidí Otca.
On je vrcholom Božieho zjavenia.
Mnoho ráz a rozličným spôsobom
k nám hovoril Boh, nakoniec k nám
prehovoril vo svojom Synovi. Nik
nepozná Otca, iba Syn. On nám hovorí o tom, čo videl a počul u svojho
Otca. V Ježišovi Kristovi k nám Boh
skrze vtelenie prehovoril ľudským
slovom. V ňom dostáva Boh milujúcu tvár. Ježiš nám zjavuje Boha,
ktorý je Otcom plným milosrdenstva
a dobroty. Zjavuje nám Boha, ktorý je
láska. V osobnom stretnutí s Ježišom
zažívali jednotlivci intenzívny dotyk
lásky. V jeho blízkosti sa cítili byť
prijatí, milovaní, aj tí najopovrhovanejší skusovali pri ňom svoju vlastnú
ľudskú hodnotu a veľkosť, ktorú má
každý z nás v Božích očiach, cítili sa
byť bezhranične a bezpodmienečne
milovaní. Ježiš prišiel, aby sme mali
život a aby sme ho mali v plnosti.
Nie len niekedy po smrti, ale aby
sme už teraz žili skutočným životom.
Ježiš Kristus je ten istý včera, dnes
a naveky, živý Pán, prítomný v tomto
svete, ktorý chce aj nás uzdravovať,
oslobodzovať, posilňovať a viesť nás
LISTY 39
Poďakovanie
P. Hylmar: To, co kdysi a stále
s během času: „Dívejte se pozorně
kolem sebe, Boží království je kolem
vás a ve vás, snažte se žít podle toho
s důvěrou v Boha, který je vaším Otcem. Dívejte se také na mě a uvažte,
co dělám – proměňuji člověka
k lepšímu a snáším při tom i odmítání
a nespravedlivé utrpení, dávám život – podle toho suďte a postavte se
k mému učení a k mé osobě.“ Mnohým
i dnes nabízí: „Pojď a následuj mne.“
Za rozhovory ďakujú Jiří a Samuel
OBSAH
k tej plnosti života, pre ktorú sme
stvorení.
História SJ
História noviciátu SJ
Spom. na jeho obnovu
str. 2
str. 8
Reflexie
Proč právě DC?
Ja a jezuiti
Po roku
Boh, Ktorý prichádza
Akcie
str. 12
str. 14
str. 26
str. 28
str. 16
Spiritualita
Próza
Modlitby
Pre hľadajúcich...
Poézia
Predstavujeme
str. 11
str. 24
str. 25
str. 30
str. 31
Rozhovor
Z celého srdca, Vám,
drahí naši rodičia, príbuzní, dobrodinci, priatelia a známi
ďakujeme
za modlitbu,
za milé slovo,
za povzbudenie a podporu,
za úsmev,
za spoločenstvo a za nádej,
že jezuitská služba má zmysel.
Želáme Vám
požehnaný čas Vianoc
a uisťujeme Vás všetkých o našej
dennej spomienke na Vás
Vaši novici, pátri a frátri SJ
40 LISTY
Jan Adamík SJ
Pátri provinciáli
str. 32
str. 35
Foto: T2.sk + archív SJ
* * *
Vydávajú novici Českej a Slovenskej
provincie Spoločnosti Ježišovej
NEPREDAJNÉ
Vytlačila Dobrá kniha v Trnave
* * *
NOVICIÁT SPOLOČNOSTI JEŽIŠOVEJ
Námtie A. Hlinku 56/1
034 01 Ružomberok
tel: 044/430 51 26
email: [email protected]
web: www.jezuiti.sk www.juit.cz
č.ú: 142 740 1959/0200
www.jesuit.cz
www.jezuiti.sk
foto by Bruce McAdam