Interkulturní vztahy z pohledu univerzitních studentů hostitelské

Interkulturní vztahy z pohledu univerzitních studentů hostitelské

Interkulturní vztahy z pohledu univerzitních studentů
hostitelské univerzity
Intercultural relations from the perspective of the
host country university students
Mikuláš Josek
Abstrakt
Tento článek je zaměřen na interkulturní vztahy mezi domácími a zahraničními
studenty na české univerzitě. Čerpá z kvantitativního výzkumu využívajícího obsáhlé
dotazníkové šetření na 80 českých studentech. Výzkum vychází z tzv. Grounded
theory a zkoumá interkulturní vtahy mezi studenty výhradně z pohledu kultury
hostitelské skupiny studentů (Čechů). Příslušné teorie z oblasti interkulturních
vztahů, především multikulturní ideologie (Berry, 1977) a teorie mezi-skupinového
kontaktu (Allport, 1954), jsou využity ke zjištění postojů k zahraničním studentům a
k prozkoumání povahy interkulturního kontaktu. Článek se snaží o skombinování
empirických dat s existujícími teoretickými podklady, aby dospěl k hlubšímu
pochopení konceptu interkulturních vztahů. Statistická analýza dat odkryla korelace
mezi proměnnými. Výsledky napovídají, že ačkoli studenti souhlasí s názory na
multikulturní prostředí, skutečný kontakt mezi studenty je nízký. Jako významný
faktor, který určuje, kteří studenti se účastní interkulturního kontaktu se ukazuje
motivace. Univerzitě jsou na základě výsledků předloženy návrhy na posílení
interkulturního kontaktu.
Klíčová slova
Interkulturní vztahy, zahraniční studenti, multikulturní ideologie, mezi-skupinová
teorie, motivace.
Abstract
This article is primarily concerned with intercultural relations between host-country
students and foreign students at a Czech university. It is based on a quantitative
research using a survey method on 80 Czech students. The research used a
Grounded theory approach to explore intercultural relations among students
specifically from the perspective of the host culture student group (Czechs).
Appropriate theories dealing with intercultural relations, namely multicultural
ideology (Berry, 1977) and intergroup contact theory (Allport, 1954), are used to
reveal attitudes toward foreign students and to examine the nature of the
intercultural contact. The article seeks to combine empirical data with extant theory
in order to gain deeper understanding of the concept of intercultural relations. A
statistical analysis was applied to show correlations between variables. The findings
suggest, that although ideas around the concept of a multicultural environment are
mostly accepted in the educational environment, the genuine contact between
students is low. Motivation was found to play a strong role in determining which
students engage in intercultural contact. Administrative measures and other
suggestions for increasing intercultural contact are proposed.
Key words
Intercultural relations, foreign students, multicultural ideology, intergroup contact
theory, motivation.
ÚVOD
Globalizace a světová migrace přispěla tomu, že spolu dennodenně komunikují lidé
z odlišných kulturních prostředí. Kulturně pluralitní společnost se tedy postupně
stává jakousi normou, přesto však přetrvávají problémy způsobené kulturními
rozdíly. Ty mohou mít podobu drobných nedorozumění ale i kulturních konfliktů,
které mohou v horších případech vyústit v rasovou nesnášenlivost či agresi.
Interkulturní výzkum napomáhá odhalit rozdíly ale i podobnosti mezi jednotlivci či
skupinami z odlišných kultur. Teorie které z těchto výzkumů vzešly přispívají
k zavedení vhodných nástrojů státní správy zaměřených na řízení kulturně pluralitní
společnosti.
Už téměř každá vysoká škola se skládá z domácích i zahraničních studentů. Vysoký
počet zahraničních studentů na univerzitě je obecně chápán jako znamení kvality a
popularity dané univerzity. Podle Výroční zprávy České zemědělské univerzity z roku
2012 je podpora internacionalizace jedním z hlavních cílů dlouhodobého záměru1.
Klade důraz na příliv zahraničních studentů, rozvoj oborů v anglickém jazyce, udržení
dobrých vztahů s partnerskými univerzitami či aktivní účast na zahraničních
konferencích.
V tomto článku je prostředí univerzity bráno jako platforma ke zkoumání a
pochopení interkulturní komunikace. Toto multikulturní prostředí představuje
příležitost nejen pro studenty, kteří si mohou na vlastní kůži vyzkoušet komunikaci
s lidmi z odlišných kulturních prostředí a získat tak interkulturní kompetence, ale
také pro univerzity, které by měly správně vycvičit studenty k zvládání
interkulturních situace a vychovat z nich tzv. globální občany.
CÍL A METODOLOGIE
Cílem tohoto výzkumu bylo analyzovat interkulturní vztahy mezi domácími českými
studenty a přijíždějícími zahraničními studenty na Provozně ekonomické fakultě
České zemědělské univerzity (PEF ČZU). Konkrétněji to znamenalo charakterizovat
kulturní prostředí, zjistit povahu vztahů mezi českými a zahraničními studenty a
navrhnout potenciální zlepšení nástrojů školní administrativy ve vztahu
k interkulturní komunikaci. Ačkoliv se interkulturní výzkum většinou zaměřuje na nedominantní skupiny (např. právě zahraniční studenty), je tento článek orientován na
pohled českých studentů PEF ČZU.
Na základě pilotní studie a literární rešerše byl navržen dotazník vycházející
z klíčových teoretických konceptů spojených s interkulturními vztahy, které jsou
podrobněji popsány níže v části „Teoretické podklady“. Přibližně polovina dotazníků
byla vyplněna písemně a polovina online. Kompletní dotazník vyplnilo 80 českých
studentů, z nich 30 studentů studuje obor v anglickém jazyce a 50 obor v českém
1
Dlouhodobý záměr na roky 2011-2015
jazyce. Zahraniční studenti studují převážně v anglických oborech. Přestože i
v českých oborech studují zahraniční studenti a dotazník byl administrován cíleně
právě těm, kteří měli mít možnost spolupráce se zahraničním studentem, 27
studentů odpovědělo, že nemají zahraničního studenta ve svém kruhu.
Dotazník byl obecně zaměřen na povahu interkulturního vztahu. Konkrétně zkoumal
postoje českých studentů k multikulturní ideologii, sociální kontakty se zahraničními
studenty, a jiné individuální rozdíly, které mohou mít vliv na interkulturní vztahy
(např. motivační kulturní inteligence, ochota k interkulturní komunikaci, motivace
k dobrovolné komunikaci, předchozí studium v zahraničí, či souhlas s podporou
multikulturního prostředí). Pomocí statistické analýzy v programu SPSS se poté
hledaly vztahy mezi těmito proměnnými.
Multikulturní ideologie:
K prozkoumání mezi-skupinových vztahů posloužilo 5 položek převzatých od
Berryho (2011, 342). K vyhodnocení sloužila škála 1-5 (zcela nesouhlasím - zcela
souhlasím). Dvě otázky byly formulovány obecně, dvě ve vztahu ke školnímu
prostředí a jedna globálně.
Teorie mezi-skupinového kontaktu:
Jelikož je jednou z podmínek této teorie určitá míra spolupráce mezi skupinami,
bude analýza limitována na 53 studentů, kteří potvrdili přítomnost zahraničního
studenta ve svém kruhu. Proměnné jsou operacionalizovány jako počet zahraničních
přátel na škále 1-5 (žádné – hodně) a jako frekvence kontaktu dle činnosti
(sportování, kultura, sociální aktivity, školní projekty a školní aktivity) na škále 1-5
(nikdy – skoro pořád).
Individuální rozdíly v motivaci:
Na základě individuálních rozdílů je možné identifikovat klíčové dispozice, které
dokáží předpovědět postoje k zahraničním studentům či ovlivnit povahu
interkulturního kontaktu (Berry 2011, 366). Část konceptu kulturní inteligence, která
se týká motivace (Earley a Ang, 2003, 59) byla použita v dotazníku ke zkoumání
individuálních rozdílů v motivaci k interkulturnímu kontaktu.
Kvůli velkému počtu specifických faktorů v oblasti interkulturních studií se zatím
nenalezl obecný přístup, který by jednoduše vyřešil komplikace vznikající střetem
skupin či jednotlivců z odlišného kulturního prostředí. Kulturní kontext ve kterém se
odehrává interkulturní komunikace, jazykové bariéry, vztahy mezi jednotlivci či
skupinami, délka kontaktu, ale i osobnostní rysy jsou podstatné faktory, které musí
být brány v potaz u interkulturní studie.
TEORETICKÉ PODKLADY
Rostoucí zájem o studium interkulturních vztahů je připisováno nebývalému nárůstu
světové migrace (Sam a Berry, 2006). Jelikož kontakt mezi odlišnými kulturními
skupinami či jejich členy zahrnuje psychologické jevy, věnuje se mu obor akulturační
psychologie. Herskovits (1936: 149) první definoval akulturaci jako „jev, který je
výsledkem střetu skupin lidí z různých kultur, kteří jsou spolu v přímém a souvislém
kontaktu“. Na rozdíl od integrace či asimilace, termín akulturace zdůrazňuje
vzájemný vliv kulturních skupin. Ačkoli by na sebe odlišné kulturní skupiny mohly
teoreticky mít stejný vliv, v praxi většinou jedna dominuje nad druhou, což vede
k rozdělení na dominantní a nedominantní skupiny.
Většina autorů z oblasti akulturační psychologie zkoumá nedominantní skupiny
v multikulturní společnosti. Podle Sama a Berryho (2006: 256) je šest specifických
nedominantních skupin; původní obyvatelstvo, Etno-kulturní skupiny, uprchlíci,
azylanti, přistěhovalci a tzv. sojourners (sem patří zahraniční obchodníci, manažeři, a
studenti). Zahraniční studenti jsou specifičtí tím, že přišli dobrovolně a pouze na
omezenou dobu studia2. Přestože procházejí akulturačním procesem, má fakt, že
zemi nakonec opustí, vliv na vztahy s hostitelskou společností. Určitá
pravděpodobnost, že se tato skupina bude vyhýbat integraci do nové společnosti,
mění zaměření výzkumu směrem k interkulturním vztahům. Jinými slovy ne na to, jak
se jedinci mění, aby mohli žít s lidmi z jiného kulturního prostředí (akulturace), ale na
to, jaký k sobě mají tyto dvě skupiny vztah a jaké sociokulturní dovednosti v
komunikaci či spolupráci si osvojili (interkulturní vztahy či interkulturní komunikace).
Jen málo autorů se soustřeďuje na dominantní (širší či majoritní) společnost.
Studium interkulturních vztahů z tohoto pohledu se zaměřuje na povahu
společenského prostředí, kde k akulturaci dochází. Kontext akulturace tedy popisuje
jak přijímající společnost vidí imigranty a nástroje imigrační politiky (Berry, 2011:
341). Dominantní skupiny mají určité preference a očekávání ohledně toho, jak by se
měli členové nedominantních skupin integrovat. Sam a Berry (2006) dávají příklad
„tavícího kotlíku“, kde dochází k asimilaci různých kulturních vlivů do jedné téměř
sourodé společnosti (např. USA) a nebo „multikulturní společnosti“, kde vedle sebe
žijí odlišné kulturní skupiny či etnika (např. Velká Británie). Preference, jež širší
společnost zaujme směrem k nedominantním skupinám, ovlivní strategii, kterou
následkem toho zaujmou členové nedominantních skupin (Berry, 2011: 338).
Multikulturní ideologie
Berry (2011, 339) formuluje multikulturalismus jako „směr, který souhlasí se
zachováním kulturních charakteristik a identit všech kulturních skupin a zároveň s
jejich spravedlivým (nepředpojatým) kontaktem a společnou účastí v pluralitní
společnosti.“ Zatímco dodržení pouze první podmínky vede k segregaci, snaha o
splnění pouze druhé podmínky vede k tavícímu kotlíku. Pokud ani jedna
z charakteristik multikulturní společnosti není zachována, jedná se o vyloučení.
Dopad interkulturních strategií na postoje k imigrantům byl předmětem různých
studií. Z obecného hlediska vede k nejhorším výsledkům strategie vyloučení, kde je
odlišná kulturní skupina umístěna na okraj společnosti a její význam je tak
degradován. Pokud je většinovou společností preferována jedna z méně přijímajících
Rozdíl mezi zahraničním studentem a imigrantem však může lehce zmizet ve chvíli, kdy se
zahraniční student rozhodne v zemi zůstat.
2
strategií, jako je tavící kotlík, segregace či vyloučení, pak má společnost tendenci
projevovat větší předsudky vůči imigrantům. Naopak k nejlepším výsledkům vede
strategie integrace, která má za cíl, aby odlišné skupiny spolu žily v míru a vzájemné
spolupráci (Pettigrew & Meertens, 1995). Berry (2011, 346) nově uvádí třetí
podmínku, která je zapotřebí k fungování multikulturní společnosti – dominantní
skupina musí přijmout to, že i oni se musí změnit, aby tak dosáhli společného
usmíření (bezproblémového soužití). Základem konceptu multikulturní ideologie je
tedy názor, že kulturní odlišnosti by měly být vnímány jako potenciál, jako něco
cenného pro společnost.
Teorie mezi-skupinového kontaktu
Podle Allporta (1954) vede zvýšení kontaktu mezi skupinami z odlišných kulturních
prostředí v jedné pluralitní společnosti k pozitivnějším interkulturním vztahům a
podporuje vzájemné porozumění. Skupiny však musí splňovat určité podmínky; mít
stejné postavení ve společnosti, sdílet společné cíle, mít určitou míru spolupráce, a
mít podporu ze strany úřadů, zákonů a pravidel. Všechny tyto podmínky mohou být
v prostředí vysoké školy splněny. Výzkumníci, kteří tuto hypotézu následovali,
potvrdili vztah mezi kontaktem a postoji. Vyšší míra mezi-skupinového kontaktu
obecně odpovídá nižší míře předsudků (Pettigrew and Tropp, 2006). Meta-analýza
od Pettigrew a Tropp (2008) přidala tři mezičlánky, které mají urychlující efekt na
tento vztah: zlepšení znalostí o nedominantní skupině, snížení obav z meziskupinového kontaktu, a zvýšení empatie a schopnosti vžít se do pocitů ostatních.
Tato teorie tedy dokázala, že zvýšení interkulturního kontaktu vede k příznivým
následkům – podporuje porozumění a přijmutí nedominantních skupin, boří
stereotypy a snižuje předsudky (Leong, 2008). Některé výzkumy této teorie se
provedly ve školním prostředí, kde byl kontakt operacionalizován jako počet přátel.
Multikulturní ideologie a teorie mezi-skupinového kontaktu se vzájemně doplňují.
Ward a Masgoret (2009) upozornili, že silná multikulturní ideologie, vysoká míra
kontaktu a nízká míra obavy z nedominantních skupin mají přímý vztah ke kladných
postojům k imigrantům.
Individuální rozdíly v motivaci
Kvůli různým aspektům výše zmíněných skupin a nejrůznějším tématům, kterým se
akulturace věnuje (změny v postojích, přesvědčeních, vnímání, chování, komunikaci,
identitě, hodnotách, atd.), se samozřejmě různí i směr výzkumu akulturace. I proto
se výzkumníkům nedaří dosáhnout nějakého společného zobecnění tohoto
komplexního konceptu. Individuální rozdíly jako např. osobností rysy nejsou
výjimkou (Kosic, 2006). Jaký vliv mají charakterové vlastnosti je stále předmětem
diskuze. Výzkumníci se snaží odhalit, které osobností faktory jsou důležité pro
úspěch tvz. sojourners (dočasných imigrantů).
Jedním z posledních témat kolem této otázky je tzv. kulturní inteligence. Earley a Ang
(2003, 59) ji definují jako schopnost člověka se účinně adaptovat na nové kulturní
kontexty. Jedná se o sebehodnocení čtyř aspektů (motivační, kognitivní, meta-
kognitivní a behaviorální). Pro výzkum byla adaptována škála měřící motivační část
kulturní inteligence, která se skládala z pěti tvrzení. Berry (2011: 371) tvrdí, že ačkoli
koncept kulturní inteligence nepřináší příliš velkou přidanou hodnotu k již
definovaným konceptům a závěrům formulovaným v literatuře o akulturaci, může
být kulturní inteligence chápána jako nová kreativní operacionalizace těchto témat. I
proto je ve výzkumu použita i na straně českých studentů (ačkoli je tento koncept
původně navržen pro tzv. sojourners).
VÝSLEDKY
Multikulturní prostředí
Postoje k zahraničním studentům byly analyzovány na základě proměnných
týkajících se ne/souhlasu s multikulturní ideologií. Díky různým formulacím
podobných tvrzení o multikulturní společnosti (některé ve prospěch a jiné v opozici)
se ukázalo, že čeští studenti mají tendenci souhlasit s multikulturními názory spíše
pokud se týkají studentů a školního prostředí než etnických skupin obecně.
V Tabulce 1 je vidět, že čeští studenti výrazně souhlasili s tvrzením: „Studenti by měli
pracovat v multikulturních skupinách, protože je různé kulturní zkušenosti členů
mohou obohatit”. Toto tvrzení zdůrazňuje kulturní obohacení a přínos společného
kontaktu. Čeští studenti zároveň nesouhlasili s tvrzením: „Studenti by se měli
seskupovat podle národnosti, protože spolu mají více společného”, které nepřímo
vyjadřujíce segregaci studentů podle národností. U těchto dvou tvrzení tedy čeští
studenti vyjádřili souhlas s konceptem multikulturními společnosti. Nicméně, u
tvrzení, které byly formulovány ve vztahu k ČR a týkaly se etnických skupin obecně,
to bylo spíše naopak. Čeští studenti raději nesouhlasili s tvrzením o zachování
kulturních zvyků: „Česká republika by byla lepším místem pro život, pokud by si
členové různých etnických skupin mohli zachovat svůj způsob života (např. kulturní
tradice a zvyky)“ a více souhlasili s tvrzením o segregaci a omezení kontaktu: „Pokud
chtějí členové různých etnických skupin vyjadřovat příslušnost ke své kultuře, měli by
to provozovat jen mezi sebou (např. doma nebo ve své komunitě) a neobtěžovat tím
ostatní (např. ve škole či v práci)“. U takto podaných tvrzení tedy převládala
tendence nesouhlasit s multikulturními idejemi. Poslední otázka zdůrazňující
koncept multikulturní společnosti (3. podmínku) byla formulována takto: „Všechny
kulturní skupiny (včetně Čechů) se musí přizpůsobit, aby se nastolily harmonické
interkulturní vztahy v multikulturním prostředí“. Odpovědi ukázaly pouze slabou
tendenci k souhlasu, jelikož zněly převážně „nevím“.
Tabulka č. 1: Ne/Souhlas s tvrzeními o multikulturní společnosti
(a) Škola +
(b) Škola –
(c) ČR +
(d) ČR kulturní
segregace a
zachování
segregace a
obohacení a
kontakt
kultury
kontakt
kontakt
3
27
12
8
1 zcela nesouhlasím
3
25
22
12
2 nesouhlasím
11
12
32
20
3 nevím
31
12
6
28
4 souhlasím
32
4
8
12
5 zcela souhlasím
5
1
5
1
Souhlas s M.S.
4,075
2,2625
2,7
3,3
Průměr
Směrodatná
odchylka
1,016011063
1,219501351
1,129579288
1,194925982
Zdroj: vlastní zpracovaná data z dotazníků
Část dotazníku zjišťovala ne/souhlas studentů s případným administrativním
postupem školy směrem k budoucí podpoře multikulturního prostředí, tj.
zintenzivnění spolupráce a neformální komunikace na PEF ČZU. S tvrzením:
„Nevadila by mi intenzivnější spolupráce se zahraničními studenty na ČZU“, souhlasila
velká většina českých studentů (průměr byl 4,038). Významná část souhlasila i
s tvrzením: „Ocenil/a bych více sociálních aktivit se zahraničními studenty
organizovaných na ČZU“ (průměr 3,720).
Pozitivní korelace (+,46) byla i mezi vnímáním multikulturního prostředí na škole jako
obohacení3 a souhlasem s administrativní podporou multikulturního prostředí na
škole4. Na základě teorie se předpokládalo, že souhlas s multikulturní ideologií vede
k přijetí multikulturní politiky. Zjištěný vztah by tuto hypotézu potvrzoval, u ostatních
tvrzení, kde se sice potvrdil směr vztahu, však nebyla změřená síla vztahu statisticky
významná.
Mezi-skupinový kontakt
Statistická analýza potvrdila pár obecně předpokládaných vztahů mezi různými
podskupinami ve vzorku českých studentů. Pokud student studuje některý z oborů
vyučovaných v anglickém jazyce (kde je velký počet zahraničních studentů) nebo má
v českém oboru zahraničního studenta ve svém kruhu, tak má i vyšší počet
zahraničních přátel a častěji s nimi komunikuje. Podobnou podskupinou, která
vykazuje celkově pozitivnější výsledky u proměnných určující interkulturní vztahy,
jsou studenti, kteří mají předchozí zkušenost se studiem či prací v zahraničí (o délce
alespoň 4 měsíce), těch bylo ve vzorku 24.
Studenti by měli pracovat v multikulturních skupinách, protože je různé kulturní zkušenosti členů
mohou obohatit.
4
Ocenil/a bych více sociálních aktivit se zahraničními studenty organizovaných na ČZU.
3
53 českých studentů (z anglických i českých oborů), kteří mají ve svém kruhu
zahraničního studenta, má v průměru „pár“ zahraničních přátel se kterými nejčastěji
komunikují během „školních aktivit – přímo v hodinách výuky“ a to o frekvenci
„občas“. Počet zahraničních přátel mezi českými studenty má víceméně normální
rozložení (viz Tabulka 2). „Občas“ se zahraničními studenty komunikují ještě během
„školních projektů – např. práce na projektech“ a během „sociálních aktivit“. „Zřídka“
s nimi komunikují během „kulturních aktivit“ a během „sportovních aktivit“. Pozitivní
vztah mezi počtem zahraničních přátel a frekvencí kontaktu je logický, nicméně
korelace ukázaly odchylku u počtu zahraničních přátel a typu aktivity. Přestože spolu
studenti komunikují převážně během školních aktivit, ukázalo se, že tato aktivita má
ze zkoumaných aktivit nejmenší pozitivní efekt na počet zahraničních přátel (+,30 a
+,34). Sportovní (+,42), sociální (+,49) a kulturní aktivity (+,51) měly větší efekt.
Nejčastěji vyplněná jiná aktivita byla sociální síť Facebook, stravovací zařízení Menza
či autobus MHD.
Tabulka č. 2: Počet zahraničních přátel a frekvence kontaktu dle aktivity.
Zdroj: vlastní zpracovaná data z dotazníků
Část dotazníků se zaměřila na „ochotu k interkulturní komunikaci“, jejíž škála byla
upravena podle Kassinga (1997). Byla zjištěná celkově vysoká míra ochoty. Čeští
studenti zcela souhlasili (celkový průměr: 4,580) s tvrzeními: „Nevadí mi mluvit s
někým z jiné země / z jiného kulturního prostředí, které moc neznám / z jiné rasové
skupiny než je ta má“ . Nesouhlasné odpovědi by indikovaly předsudky a měly
teoreticky vést k nižšímu počtu zahraničních přátel a nižší frekvenci kontaktu.
Přestože byly korelace v očekávaném směru, jejich velikost nestačila k prokázání
vlivu (+,31 / +,19 / +,23). Zdá se, že kvůli celkově vysokému souhlasu se ochota
k interkulturní komunikaci neukázala jako faktor rozhodující o počtu zahraničních
přátel.
Individuální rozdíly v motivaci
Na základě odpovědí na otázky5 (škála 1-5, zcela nesouhlasím – zcela souhlasím),
bylo každému studentovi vyhodnoceno skóre, které určovalo jeho úroveň motivační
kulturní inteligence (MKI) od 1-nízká po 5-vysoká. Tato proměnná má za cíl
charakterizovat studentovu motivaci k tomu adaptovat se efektivně na neznámá
kulturní prostředí. V průměru vykazují čeští studenti vyšší míru MKI (celkový průměr:
3,683). Důležitými faktory mající vliv na MKI se z hlediska podskupin ukázal předchozí
studijní pobyt v zahraničí (+,35) a současné studium některého z anglických oborů
(+,38).
Proměnná MKI korelovala s více proměnnými v souboru. Ukázal se pozitivní vztah
(+,42) s položkou týkající se vnímání multikulturního prostředí na škole jako
obohacení6. MKI také pozitivně korelovala s oběma položkami týkající se souhlasu
s administrativní podporou multikulturního prostředí na škole (+,36 7 a +,26 8 ).
Pozitivní vztah s těmito proměnnými napovídá, že individuální rozdíly v motivaci mají
vliv na oblast týkající se názorů na multikulturní prostředí.
Zjistil se i pozitivní vztah mezi proměnnou MKI a proměnnými týkající se meziskupinového kontaktu9, tj. s počtem zahraničních přátel (+,44) a frekvencí kontaktu
s nimi napříč všemi aktivitami (+,46, / +, 44 / +,42 / +,42 / +,38)10. Pozitivní vztah
s těmito proměnnými napovídá, že individuální rozdíly v motivaci mají vliv na
navazování přátelství se zahraničními studenty.
Kromě proměnné MKI se tématu osobní motivace týkala také položka v dotazníku:
„Jak často sami využijete možnost komunikovat se zahraničními studenty na ČZU?“11.
Odpovědi na tuto otázku mají víceméně normální rozložení ve vzorku. Srovnání
těchto odpovědí s odpověďmi na „ochotou k interkulturní komunikaci“, která byla
velmi vysoká, však poukazuje na rozdíl mezi tím, co studenti tvrdí a jak doopravdy
jednají. Důležitými faktory mající vliv na dobrovolné vyhledávání kontaktu se
z hlediska podskupin opět ukázal předchozí studijní pobyt v zahraničí (+,48) a
současné studium některého z anglických oborů (+,49). I jiné korelace těchto
odpovědí se zkoumanými proměnnými poukazují na důležitost konceptu motivace
při zkoumání interkulturních vztahů. Ostatní vztahy naleznete v tabulce 3.
a) Baví mě komunikovat s lidmi z různých kultur. b) Jsem přesvědčený, že se dokážu přizpůsobit
životu ve společnosti, jejíž kulturu neznám. c) Jsem si jistý, že se dokážu vyrovnat s problémy spojenými
s přizpůsobováním se kultuře, kterou neznám. d) Baví mě žít v kulturách, jejichž zvyky a hodnoty tolik
neznám. e) Jsem přesvědčený, že si dokážu zvyknout na podmínky pro nakupování v odlišné kultuře.
6
Studenti by měli pracovat v multikulturních skupinách, protože je různé kulturní zkušenosti členů
mohou obohatit.
7
Nevadila by mi intenzivnější spolupráce se zahraničními studenty na ČZU
8
Ocenil/a bych více sociálních aktivit se zahraničními studenty organizovaných na ČZU
9
pouze u studentů mající zahraničního ve svém školním kruhu
10
Školní projekty / Sportování / Sociální aktivity / Kultura / Školní aktivity
11
Na tuto otázku odpovídalo 53 studentů, kteří potvrdili, že chodí do kruhu se zahraničním studentem.
Měli na výběr škálu 1-5 (nikdy – skoro pořád).
5
Tabulka č. 3: Dobrovolné navazování kontaktu se zahraničními studenty.
Zdroj: vlastní zpracovaná data z dotazníků
DISKUZE
U interkulturních studií se obecně nedoporučuje zobecňovat a u takto omezeného
rozsahu výzkumu už vůbec ne. Přesto se v diskuzi pokusíme zjistit, zda některé
výsledky výzkumu podložené teorií nenasvědčují určité tendenci u interkulturních
vztahů.
Multikulturní prostředí
Známá interkulturní teorie Geerta Hosteda (1980) popisuje kulturní prostředí české
republiky takto; je zde vysoká míra vyhýbání se nejistotě (UAI 74), spíše vyšší míra
maskulinity (MAS 57) a spíše větší vzdálenosti moci (57). Pokud interpretujeme tato
skóre na základě Leonga (2008) a jeho rámce pro analýzu postojů k migrantům12 ,
vyjde nám jasná preference k negativním postojům k migrantům. Především země s
vysokou mírou UAI (zjednodušeně se strachem z neznámých a nejasných situací) jsou
méně tolerantní k odlišnému chování a názorům. Lidé zde uplatňují striktní pravidla
vůči této nejistotě a jsou více opatrní v komunikaci s cizinci, protože neočekávání
pozitivní výsledky interakce (Hofstede, 2006).
Z výsledků výzkumu vyplývá, že školní prostředí na PEF ČZU se pro interkulturní
vztahy zdá příznivější než obecné prostředí v ČR. Čeští studenti měli tendenci
nesouhlasit s multikulturní ideologií, pokud byla tvrzení formulována ve vztahu k ČR
a k etnickým skupinám obecně, což by korespondovalo s výše popsanou
charakteristikou českého kulturního kontextu. Na druhou stranu, pokud byla tvrzení
formulována ve vztahu ke školnímu prostředí, byly odpovědi spíše souhlasné. Ať už
je důvod jakýkoli, je to příznivé zjištění pro školní kontext. Navíc se zdá, že pokud
český student vnímá multikulturního prostředí na škole jako kulturně obohacující,
pak by i pozitivně vnímal potenciální zásahy školní administrativy směrem
k posilování interkulturních vztahů na škole.
Leong vychází z korelací dat ze studie Eurobarometru (postoje k migrantům) a z Hofstedovy teorie
kulturních dimenzí.
12
Mezi-skupinový kontakt
Téměř žádný z českých studentů v dotazníku nevyjádřil neochotu k interkulturní
komunikaci. Takto vysoká „otevřenost“ českých studentů však, kvůli poměrně
nízkému reálnému kontaktu mezi studenty, vypovídá spíše o špatně zvolené
operacionalizaci konceptů předsudků a stereotypů. Tato „otevřenost“ také odráží
značný rozdíl v postojích (co si studenti přejí nebo čemu dávají přednost) a jednání
(co se skutečně odehrává při každodenních a tedy běžných interakcích mezi českými
a zahraničními studenty). Ačkoli se ochota k interkulturní komunikaci neprosadila
mezi silné faktory ovlivňující vytváření interkulturních přátelství, není ani v rozporu
s teorií mezi-skupinového kontaktu.
Individuální rozdíly v motivaci
Výsledky výzkumu napovídají, že individuální rozdíly v motivaci možná fungují jako
mezi-články či urychlovače obou zkoumaných teorií. Jednak mají pozitivní vliv na
souhlas s multikulturní ideologií a následnou podporou posilování multikulturního
prostředí (alespoň v případě školního prostředí) a za druhé mají pozitivní vliv na
mezi-skupinový kontakt (alespoň na tvorbu přátelských vztahů). Ať už je motivace
operacionalizována jako část tzv. kulturní inteligence nebo jednoduše jako
dobrovolný kontakt, zdá se, že má na interkulturní vztahy značný vliv.
ZÁVĚRY
Analýza kulturního prostředí naznačila, že ačkoli jsou názory na multikulturní
společnost mezi českými studenty různé, většina jich vnímá multikulturní prostředí
na univerzitě pozitivně. U studentů, kteří souhlasili, že jsou pro ně odlišné kulturní
zkušenosti zahraničních studentů kulturním obohacením, se dá předpokládat souhlas
s potenciálními zásahy školní administrativy směrem k posilování interkulturních
vztahů na škole. Obecně se tedy dá říct, že kulturní kontext na PEF ČZU by neměl být
překážkou v rozvoji interkulturních vztahů. Nicméně, podle dat o počtu přátel a
frekvenci kontaktu, je dennodenní interakce mezi českými a zahraničními studenty
na univerzitě na poměrně nízké úrovni. Existuje tedy určitý rozpor mezi postojem
českých studentů k interkulturním vztahům a skutečném jednání při interkulturním
kontaktu. Tento rozpor byl také zjištěn mezi udávanou ochotou k interkulturní
komunikaci a dobrovolným vyhledáváním kontaktu. Někteří čeští studenti jsou
v navazování kontaktu se zahraničními studenty aktivnější než ostatní. Z tohoto
výzkumu vyplývá, že významnou roli v navazování interkulturních vztahů hraje
motivace. Čeští studenti s vysokou mírou motivace k interkulturnímu kontaktu či
motivační kulturní inteligencí projevovali v dotazníku pozitivnější přístup
k zahraničním studentům.
Kromě Allporta (1954) je několik autorů, kteří zdůrazňují potenciální benefity,
kterých je možné dosáhnout interakcí v kulturně odlišných skupin (např. Volet,
2004). Univerzita by se měla snažit podporovat interkulturní kontakt, zde je několik
návrhů:
Návrhy na podporu interkulturního kontaktu:
 V případě všeobecné podpory interkulturního kontaktu se dá částečně
vycházet z tohoto výzkumu. Poměrně přímočaré řešení k posilování
interkulturního kontaktu na škole je podpora přílivu zahraničních studentů,
rozvoj oborů v anglickém jazyce, či výměnné studijní pobyty. Všechny tyto
nástroje jsou již součástí dlouhodobého záměru internacionalizace ČZU.
Výzkum jen potvrdil jejich význam. Čeští studenti spadající do těchto
jednotlivých podskupin vykazovali lepší výsledky napříč měřenými
proměnnými.
 Ačkoliv několik autorů tvrdí, že pro příznivé interkulturní vztahy je důležitý
dobrovolný kontakt (např. Pettigrew a Tropp, 2008), je jedna z variant i
vynucení formálního kontaktu (např. nařízením učitelů smíchávat při
týmových projektech studenty z odlišných kulturních prostředí).
 Lepší variantou by byla administrativní výměna kontaktů mezi zahraničními
studenty a českými studenty, kteří mají zájem o to vycestovat, chystají se
vycestovat nebo se vrátili ze země původu zahraničního studenta a mohou
tak mít přirozený zájem o komunikaci. Takováto výměna na bázi databáze již
funguje mezi českými studenty, kteří se chystají vycestovat a českými
studenty, kteří se z dané země vrátili.
 Z výzkumu také vychází, že by se měl podporovat především „neformální
kontakt“ na univerzitě. Přestože většina interkulturního kontaktu se
odehrává při školních aktivitách (v hodinách výuky), pro navázaní přátelství se
jako mnohem důležitější ukázaly neformální aktivity (sportování, kultura,
sociální aktivity), kterých je v současné chvíli minimum. Navíc nebývají akce
cílené na interkulturní komunikaci, ale pouze pro zahraniční studenty a to
většinou jen pro ty v rámci programu Erasmus. Je zde tedy významný
potenciál posílit kontakt skrze neformální aktivity na univerzitě.
 K posílení interkulturní komunikace se obecně praktikují různá školní a
tréninkové kurzy (zpravidla ve firemním prostředí), k vyřešení problémů
v komunikaci či zlepšení interkulturního kontaktu. Právě sociokulturní kurz ve
formě dobrovolného předmětu či bloku je jedna z dalších možností, kterými
by mohla univerzita zlepšit interkulturní vztahy. Cílem kurzu by bylo zvýšení
interkulturních kompetencí a dovedností (např. Zlepšení cizího jazyka,
rozšíření vědomostí o odlišných kulturách, či porozumění problémům
interkulturní komunikace).
Na otázku, co motivuje české studenty k tomu dobrovolně navazovat vztahy se
zahraničními studenty, nedokáže tento výzkum jasně odpovědět. Nicméně by se dalo
odhadnout, že významným faktorem jsou charakterové vlastnosti. Přestože není
jejich role v interkulturních vztazích jasně definována, je význam vlastností typu
otevřenost, empatie, vnímavost či tolerance, zřejmý. Není však jednoduché tyto
vlastnosti někomu vštěpit (např. pomocí kurzu či školení).
Nelze obsáhnout všechny aspekty interkulturních vztahů v jednom výzkumu.
Pravděpodobně existují další faktory mající vliv na interkulturní vztahy na univerzitě.
Abychom se mohli soustředit na jedny, musíme druhé vynechat. Tak například
nebyla obsažena sociokulturní charakteristika či názory zahraničních studentů.
Nicméně je jedním z jasných přínosů výzkumu navržený online dotazník, který je
jednoduše administrovatelný a dokáže tak sledovat dlouhodobý vývoj v
interkulturních vztazích či vliv administrativních změn.
REFERENCE
ALLPORT, G W. (1954). The nature of prejudice. Reading, Mass.: Addison-Wesley.
BERRY, J. W. et al. (1977). Multiculturalism and ethnic attitudes in Canada. Ottawa:
Supply and Services
BERRY, J. W., and POORTINGA, Y. H. (2011). Cross-Cultural Psychology, Research and
Applications. Cambridge: Cambridge University Press
ČZU, Výroční zpráva o činnosti za rok 2012 (2012), část internacionalizace. Dostupné
online: http://www.czu.cz/cs/?r=2933 (staženo 21.5.2013)
EARLEY, P. C. and ANG, S. (2003). Cultural intelligence: Individual interactions across
cultures. Stanford: Stanford University Press.
HOFSTEDE, G., and HOFSTEDE, Gert Jan: (2006). Cultures and Organizations:
Software of the Mind. 2nd Edition, New York, McGraw-Hill
HOFSTEDE, G., Czech Republic, The Hofstede Centre. Dostupné online : http://geerthofstede.com/czech-republic.html (staženo 22.10.2013)
KASSING, J. W. (1997). Development of the Intercultural Willingness to Communicate
Scale. Communication Research Reports, (14, 399-407).
KOSIC, A. (2006) Personality and individual factors in acculturation. In D. L. Sam and
J. W. BERRY (eds.) The Cambridge handbook of acculturation psychology. (pp 113 –
128). Cambridge: Cambridge University Press
LEONG, C.-H. (2008), A multilevel research framework for the analysis of attitudes
toward immigrants. International Journal of Intercultural Relations (32, 115-129)
PETTIGREW, T. F., & MEERTENS, R. W. (1995). Subtle and blatant prejudice in
western Europe. European Journal of Social Psychology, 25, 57-75.
PETTIGREW,T., and Tropp, L. (2006). Allport’s intergroup contact hypothesis. In J.
Dovidio, P. Glick and A. Rudman (eds.) On the nature of prejudice: Fifty years after
Allport (pp. 262-277). Oxford: Blackwell.
PETTIGREW,T., and Tropp, L. (2008). How does intergroup contact reduce prejudice?
Meta-analytic tests of three mediators. European Journal of Social Psychology. (38,
922-934).
SAM, D. L., and BERRY, J. W. (2006). The Cambridge handbook of acculturation
psychology. Cambridge: Cambridge University Press
VOLET, S. (2004). Challenges of internationalisation: Enhancing intercultural
competence and skills for critical reflection on the situated and non-neutral nature of
knowledge. In P. P. ZEEGERS, & K. K. DELLAR-EVANS (Eds.), Language & academic
skills in higher education (pp. 1–10). Adelaide: Flinders University.
WARD, C. and MASGORET, A.-M. (2009), Attitudes toward immigrants, immigration
and multiculturalism in New Zealand: A social psychological analysis. International
Migration Review (42, 222-243).