pdf verze - eDen-X.cz

Britské listy
Velká Británie:
pronásledování dětské
vražedkyně
Gita Serenyová, známá evropská
novinářka maďarského původu
vydala v úterý 5. května knihu
rozhovorů s Mary Bellovou,
někdejší dětskou vražedkyní, nyní
jednačtyřicetiletou ženou, ve snaze
analyzovat motivy jejích dávných
hrůzných činů. Kniha "Cries
Unheard", "Neslyšené výkřiky",
kterou vydalo londýnské
nakladatelství Macmillan, je podle
kritiků dosti důležitou publikací.
Serenyová se snaží varovat, kam až
může vést fyzické a sexuální
zneužívání malého dítěte, pokud ho
společnost zanedbá. V minulosti
proslula Serenyová zejména
analýzami mentality dětských
vězňů nacistických koncentračních
táborů. Učinila svou profesí
pronikat do světa temnoty.
Page 1 of 6
středa 6. května
OBSAH
Co je nového v České
republice:
z Komentovaný
přehled aktuálních
zpráv z ČR
Zdraví:
z Američané objevili
léky, které "likvidují
rakovinové nádory"
Soudnictví, sociální
služby a novinářská
etika:
z Velká Británie:
pronásledování dětské
vražedkyně
Česká byrokracie:
z Finanční úřad (Petr
Jánský)
Ekologická katastrofa
v jižním Španělsku:
z Pokračování
očistných prací
(Toronto Globe and
Mail)
V Británii vznikla ve dnech předcházejících
vydání této knihy obrovská kontroverze.
Sdělovací prostředky
Autorka knihy poskytla interviewované
a politická kultura:
vražedkyni honorář, aby prý neměla pocit, že z Parlament,
byla psaním knihy vražedkyně zneužita.
"cenzura" a Česká
Britský tisk z toho udělal obrovský skandál, televize(Jan Kraus)
do něhož se částečně zapletla i britská vláda. z Co je to
samostatnost,
Proč prý má mít vražedkyně finanční
nezávislost a integrita
prospěch ze svých vražd.
(Jan Čulík)
"Někdy je obtížné rozdmychat oheň, ale
jakmile se oheň rozhoří, je těžké ho
zvládnout. Od minulého týdne hoří skutečně
velký požár. Vznítil se, když náš list
http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980506d.html
Ikona pro Vaši
stránku...
8.1.2009
Britské listy
informoval o tom, že Gita Sereny napsala
knihu o životě Mary Bellové. Rozdmychávají
ho, pro své vlastní účely, denní tisk, vláda,
příbuzní obětí Mary Bellové, autorka knihy
o životě Mary Bellové.
Page 2 of 6
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|Mac -|- Kameničtí -|
Nyní je to už jako lesní požár, stravuje všechno kolem. Každý
den přináší nová a čerstvá odhalení tragédií a chtivosti po
penězích, pokrytectví a zkaženosti. Při pronásledování Mary
Bellové zneužívají a obviňují všichni všechny ostatní s výjimkou jediné mlčenlivé a bezmocné osoby, čtrnáctileté
dcery Mary Bellové, která dosud nevěděla naprosto nic o tom,
že je její matka vražedkyně, a jejíž budoucnost je teď
ohrožena," napsal týdeník Observer.
Před třiceti lety, 25. května 1968, uškrtila jedenáctiletá Mary
Bellová čtyřletého Martina Browna. Zpočátku nebylo jasné, jak
dítě zemřelo. Chlapec byl pohřben v neoznačeném hrobě, kam
jeho matka dodnes nosí květiny. O tři měsíce později zavraždila
Bellová tříletého Briana Howa. Jeho mrtvolu našli v křoví.
To, že jedenáctiletá dívka dokázala jen tak zabít dva malé
chlapce, rozrušilo v osmašedesátém celý britský národ.
Podrobnosti, které vyšly najevo u soudu, vyvolaly dojem, že je
celá historie skutečně zrůdná: lidé se dověděli podrobnosti
o tom, jak Mary Bellová oba chlapce uškrtila, jak potom
opakovaně obtěžovala matky zavražděných chlapců, že chtěla
vidět Martina v rakvi, vyzvídala, jaký je to pocit, přijít o dítě, že
napsala na zeď svého pokoje přiznání, že se projevovala jako
zvědavá a inteligentní osoba, naprosto bez emoci a bez výčitek
svědomí
Mary Bellová tehdy stála v soudní síni bez jediné slzy, vzdorně,
hádala se s prokurátorem, nikoho ani jednou neobjala, nikdo
neobjal ji. Veřejnost s ulehčením usoudila, že je Mary Bellová
zrůda, zvrácená osobnost, skrývající se pod hezkým obličejem.
Byla odsouzena nikoliv za vraždu, ale za zabití v nepříčetnosti.
Veřejnost byla mírností rozsudku šokována, ale reakce byly
tehdy všeobecně dosti uměřené. Přiznávalo se, že v případě
Mary Bellové jde o selhání společnosti. Bellová měla strašlivé
dětství. U soudu byla označena zároveň za viníka i za oběť. Zdá
se, že se situace od té doby změnila a britská společnost je
dnes méně tolerantní.
Bellová dodnes neví, kdo byl její otec. Usuzuje se, že se
narodila z incestu. Matka Bellové byla hluboce psychicky
narušená osoba. Nosila s sebou knihu výstřižků a fotografií
o různých popravách a masakrech. Když jí bylo kolem dvaceti,
byla prostitutkou a specializovala se na sadomasochismus. Když
http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980506d.html
8.1.2009
Britské listy
Page 3 of 6
se jí Mary v roce 1957 narodila, matka po porodu vykřikla:
"Dejte tu věc ode mne pryč!" V dětství matka Mary trápila.
Sociální pracovnice to nepoznaly. Když matka zbila syna
řetězem na psa, přišli do domácnosti dva policisté, neučinili
však nic. Mary Bellová tvrdí, že ji matka v mládí také nechávala
sexuálně zneužívat. Od čtyř let jí poskytovala pro sexuální styk
svým partnerům. Po procesu své dcery se sblížila s reportérem
bulvárního listu News of the World a bez skrupulí tomuto deníku
prodala příběh své dcery. Jednou oblékla Mary Bellovou
v ústavu, kde po procesu žila, do eroticky vyzývavých šatů,
vyfotografovala ji a snímky posléze prodávala. Nakonec se
šťastně vdala a zemřela ve věku kolem padesáti let.
Mary Bellová strávila ve vězení a v různých institucích 12 let.
V jedné zvláštní škole v hrabství Merseyside s ní měl dlouhou
dobu pravidelný erotický poměr jeden učitel - a také ve třídě
dvaceti chlapců většina spolužáků. Ostatní učitelé se prý
záměrně dívali jinam. Nebylo překvapivé, že byla Bellová často
vzdornou vězeňkyní.
Osmnáct let žije už Mary Bellová na svobodě. Přijala nové
jméno a žila novým životem. To, že zmizela ze scény, také do
určité míry umožnilo matkám obou zavražděných chlapců, aby
se částečně osvobodili od svého pekla.
Když měla před čtrnácti lety Bellová sama dítě, konečně se jí
začalo dařit překonat trauma první části svého života. Její
nynější partner ji charakterizuje jako vzornou matku a jemnou
bytost, kterou hluboce miluje.
Proč novinářka Gita Serenyová nyní znovu vzkřísila vražedkyni
Bellovou k životu, ptají se matky zavražděných chlapců.
Serenyová strávila s Bellovou půl roku a po mnoho dní s ní
hovořila až 12 hodin denně. Serenyová se v minulosti proslavila
prací s dětmi z nacistických koncentračních táborů, které
táborový režim přežily. Napsala knihy založené na intenzívních
rozhovorech s Franzem Stanglem, velitelem koncentračního
tábora Treblinka a Albertem Speerem, Hitlerovým architektem.
Serenyová se rozhodla vytvořit knihu o Mary Bellové, protože si
přeje, aby byl soudní a sociální systém v Británii změněn. Je
přesvědčena, že s desetiletým vrahem by nemělo být
zacházeno jako s dospělým vrahem. Bellová argumentuje, že
"když mi bylo deset, nechtěla jsem, aby byli ti kluci navždycky
mrtví. Smrt pro mě neznamenala navždycky." Pamatujete si vy
sami, kolik vám bylo let, když jste nakonec pochopili
nezvratnost smrti, ptal se v těchto dnech deník Guardian. Gita
Sereny dokazuje, že životní příběh Mary Bellové byl tragedií
selhání všech: státních institucí, příbuzných, sousedů, všech
lidí, které Bellová v dětství znala. Vychází z učení Sigmunda
http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980506d.html
8.1.2009
Britské listy
Page 4 of 6
Freuda - Serenyová pochází jako Freud z Vídně - jako Freud
i ona požaduje kvalitní státní péči pro děti a státem financované
léčení postižených. Britští pozorovatelé přiznávají, že Británie
v šedesátých letech většinou nedokázala učinit nic zásadnějšího
pro děti, které byly obětí sexuálního a fyzického zneužívání.
Dnes se možná tato péče přehání do opačného extrému.
Po procesu Bellové doporučovali psychologové, že její
traumatické zážitky z minulosti lze nejlépe překonat pozitivním
postojem. Chtěli po ní, aby na vraždy vůbec nevzpomínala.
Podobným způsobem se zacházelo po válce s dětmi
z koncentračních táborů. Když vyšel z koncentračního tábora
šestiletý Binjamin Wilkomirsky, napsala Serenyová, dostal nové
jméno a nové adoptivní rodiče ve Švýcarsku, bylo mu řečeno,
že všechno, co v táboře zažil, byl jen zlý sen, na který musí
zapomenout.
Potíž ale byla, že Wilkomirského zážitky způsobovaly, že viděl
svět patologickým způsobem. Ukázali mu obrázek Viléma Tella
a jeho syna s jablkem na hlavě. Wilkomirski usoudil, že je Tell
nacista a mučí hladové dítě tím, že mu dal jablko na hlavu, kam
syn nemůže dosáhnout. Pak ho zavraždí. Jeho představivost
byla tak nezvyklá a podivná, že s ním nikdo nechtěl mít nic
společného.
Za posledních dvacet let psychologové a kriminalisté zjistili, že
dospělí často trápí a zneužívají děti, protože byli sami terčem
fyzického či seuxální zneužívání v dětství. K tomuto vědomí
podstatněji přispěl i případ Mary Bellové.
Nová kniha Gity Sereny o Mary Bellové vyvolala v Británii
skutečnou bouři. "Jako při procesu s dvěma jedenáctiletými
chlapci, kteří před čtyřmi lety zavraždili tříletého Jamese
Bulgera, iracionální emoce bulvárního tisku, který se téměř
dožaduje lynčování, působí až středověce," napsal týdeník
Observer.
Když před čtrnácti dny informoval Observer o tom, že Gitta
Sereny napsala knihu o životě Mary Bellové, Cries Unheard.
Britský tisk začal ostře kritizovat skutečnost, že Bellová za to
dostala zaplaceno. Noviny debatovaly o tom, zda má právo
zločinec získávat peníze proto, že v důsledku svých zločinů je
známý. Jeden deník si vymyslel, že prý dostala Mary Bellová až
padesát tisíc liber. Německý časopis Stern prý nabídl dokonce
250 000 liber. Ve skutečnosti dostala Bellová je 15 000 liber.
Do debaty se vmísily matky chlapců, zavražděných před třiceti
lety, a požadovaly, aby Bellová peníze odevzdala a aby byly
určeny na dobročinné účely. Novináři se ostře zaměřili
http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980506d.html
8.1.2009
Britské listy
Page 5 of 6
na emoce matek zavražděných chlapců.
Od té doby, co byla Bellová před osmnácti lety propuštěna
na svobodu, ji pronásleduje bulvární tisk. Soud sice nařídil, že
její totožnost musí být v zájmu dcery Mary Bellové utajována,
to však novinářům nebrání, aby Bellovou honili, jak se stěhuje
z města do města. Nabízejí ji velké částky za její životní příběh.
Před čtyřmi lety, když byl zavražděn James Bulger, byla Bellová
znovu "odhalena" novináři a donucena si opět změnit jméno.
V minulých dnech se daly na honbu Mary Bellové dva nejbohatší
britské deníky - bulvární The Sun a Daily Mail. Trvalo to dlouho,
ale pomohli někteří policisté. V úterý 28. dubna Bellovou našli. .
Bellová žila do té doby s rodinou půldruhého roku v jednom
jihoanglickém přímořském letovisku.
28. dubna dopoledne zaklepal na dveře domu Mary Bellové
reportér Ian Hepburn z bulvárního listu The Sun. Přítel Bellové
se domníval, že je to daňový inspektor. Odmítl s ním mluvit.
Kolem domu se soustředilo větší množství novinářů. O půlnoci
zavolala Bellová s rodinou policii. V časných ranních hodinách
ve středu 29. dubna odvezla Bellovou, jejího přítele i její dceru
policie do úkrytu na neznámé místo. Příštího rána bylo kolem
domu Bellové obležení novinářů.
Do kontroverze se vložila i vláda Tonyho Blaira. Premiér se
vyjádřil, "že je odporné, že by někdo měl dostávat peníze za to,
že spáchal tak strašlivé zločiny". Ministr vnitra Jack Straw
vyjádřil znepokojení, že celá záležitost znovu traumatizuje
rodiny zavražděných chlapců.
Nikdo si zpočátku nepovšiml, že hlavní obětí je v tomto případě
čtrnáctiletá dcera Mary Bellové, která o hrůzné minulosti své
matky vůbec nevěděla.
Mediální kolotoč by asi býval vznikl, i kdyby Gita Serenyová
Mary Bellové za rozhovory nic nezaplatila. Serenyová je
novinářka a knihu chtěla vydat při příležitosti třicátého výročí
vražd. Dnešní doba je konec konců dobou veřejných přiznání:
novinářské články a knihy nahradily zpověď v kostele.
Po celý život se zabývala Serenyová hrůzami nacistické Třetí
říše a ztraumatizovanými dětmi. V roce 1968 byla reportérkou
u soudu s Mary Bellovou. Znepokojovalo ji už tehdy, že se nikdo
řádně nepokusil zjistit motivaci vražedkyně.
Co se stalo s matkami zavražděných chlapců? Stále vzpomínají
na své syny. Rozpadla se jim manželství, odstěhovaly se jinam,
také si změnily jména - jako by chtěly odstranit minulost. První
http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980506d.html
8.1.2009
Britské listy
Page 6 of 6
měsíce po zavraždění chlapců strávily v mlze způsobené
utišujícími prášky a v případě jedné z obou matek - alkoholem.
Jedna z obou matek svědčí: "Martin měl světlé vlasy, měl velké
modré zářící oči, byl strašně aktivní. Měla jsem ho jen čtyři
a půl roku, tak si o něm pamatuju všechno - ne jako u svých
dvou dcer, protože ty jsem měla déle. Když přijdete o dítě,
nezapomenete nikdy nic. Teď se všechna ta bolest vrátila. Je to,
jako kdyby se to stalo úplně znovu." S tím souhlasí i druhá
matka.
Gitu Serenyovou někteří obviňují, že při své obraně vražedkyně
nespravedlivě zanedbala její oběti.
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|
http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980506d.html
8.1.2009