„Letokruhy“

„Letokruhy“
Noviny z Aperty
léto 2016
Dívám se s velkou láskou a úctou
do korun vzrostlých stromů a uklidňuje mě vědomí, že tu byly dávno
přede mnou. Strom, na který sahám,
sázel můj praděd. Cítím hebkou vůni
dřeva, nad hlavou mám zelenou
klenbu a pevné kořeny pod sebou.
Jsem mezi svými a na svém. Učím i
své syny starat se o budoucnost a
vážit si zkušeností minulosti. Pečlivě
sázíme malé stromky, čistíme les i
lesní studánku, těžíme polomy a kácíme nemocné stromy.
Občas si sednu na kus klády, odložím pletivo a nářadí a počítám letokruhy. Jarní dřevo je světlejší, měkčí
část v letokruhu a má větší průměr.
Letní dřevo je tmavší a obvykle tvrdší
část letokruhu. Když se dívám hodně
dlouho, jako bych se dívala do vlastního oka. V letokruzích se odráží
stejně jako v lidském oku vše, co
strom prožil, každý neduh i radost,
nedostatek vláhy i hojnost. Nakukuji
pod další vrstvy, každý rok je jiný,
přesto se vše dokola (do letokruhu)
opakuje. Honí se mi v hlavě myšlenky. Počítám dál letokruhy. S každým
rokem přibývají zkušenosti.
Stejně jako se strom z malého
proutku, o který je třeba pečovat,
stává samostatným stromkem a poté silným statným stromem, tak se i
Aperta v letošním roce přehoupla do
svých 15ti letokruhů.
Martina Černá - asistentka, PR
Dva pohledy
„Svět kolem nás nám prostřednictvím smyslů přináší pouze zmatenou a neuspořádanou látku a my z ní tvůrčím aktem vytváříme to, čím nám svět je.“
Immanuel Kant
Léto mám spojené s cestami do neznámých míst a nemusí to být místa za
hranicemi naší vlasti. Pro sebe si ta místa uchovávám díky vzpomínkám a pocitům, které jsem v těch místech zažila, a vždy při pohledu na fotografie se mi
rychle vybaví. S blízkými se dělím o tyto cesty díky pohlednicím. Ale rok od roku je posílám čím dál méně. Je to škoda, protože mě pohledy a dopisy provázely celé dětství a dospívání.
Pamatuji si na starou krabici pohlednic z různých koutů, kterou jsem si ráda
prohlížela jako malá u babičky a bavilo mě pročítat, co se na nich píše. Prožila
jsem si vždy malý výlet do velkého světa a snila jsem, kam všude se jednou
podívám. Doma mám několik pohledů a dopisů, které psaly dcery z táborů a
výletů. Je to milé čtení a jsou to zážitky, které už by dávno zapomněly. Proto
jsem ráda, že si tyto vzpomínky občas oživíme a všichni se u toho společně pobavíme.
Další mojí vzpomínkou na posílání pohledů je období, kdy jsem byla na
střední škole. O prázdninách jsem bývala se svojí spolužačkou na chatě
v Českém ráji a z dlouhé chvíle (to už snad ani nevím, co to je) jsme psaly pohledy.
pokračování na straně 3
Kruhy let
Léto – dovolená – cestování. Poslední roky už zdaleka nesměřuji cestování výhradně na léto jako tehdy, když jsme s rodinou, podobně jako každý
druhý, kdo chtěl užívat trochu exotiky, vybalili plážový slunečník na Jadranu.
Být „účastníkem zájezdu“ vyžaduje určitou speciální dovednost. A
s dovednostmi to máme tak, že pokud se netrénují, vyhasínají. Někde tam
jsou, ale člověk musí obvykle trochu toho úsilí vyvinout a oprášit je, když se
chce dostat na původní úroveň. Ta moje zhasla jako svíčka. Už neumím být
účastníkem zájezdu. Potřebuju volnost pohybu, poznávání a propojení s jinými dny roku. Tísnění se ve stádu lidí mi obvykle nesvědčí. Nejsem demofobik
ani sociofobik, jenom zkrátka relaxuji jinak.
pokračování na straně 2
Kruhy let
Pokračování ze strany 1
žitost skutečně podmanivá (a to i přes nebulvární zaZjistila jsem, že mi nejvíce vyhovují ty typy dovolené, chování veškeré racionality a obeznámenost s jejich původem).
kde můžu „něco dělat“. Každý může něco dělat.
Za druhé – jak jsem na tuto lokalitu s neomšelým
Nedělat nic vlastně neneexistuje. U mě to „něco“
znamená nějaký konkrétní projekt, cíl. A když si uvědo- půdorysem a jen několika stovkami obyvatel přišla? To
míte, co v sobě nese poslední věta, asi vás nepřekvapí jsou právě ony cíle na dovolených. Zastávám názor, že
(a obzvláště ne, pokud jste prošli naším školením), že pokud se člověk věnuje nějaké aktivitě, měl by se dříve
mi vytanula na mysl otázka ohrožení workoholismem. nebo později také zajímat o její historii a počátky
Jenže o tom dnešní článek nebude, protože i kdyby to k tomu, aby jí lépe porozuměl, prohloubil, inspiroval se
bylo téma aktuální, jako u všech závislostí, ten, koho se v dávných východiscích, emočně si ji více probarvil…
Zkrátka měl by zkusit prozkoumat její letokruhy pěkně
ke středu. (Navíc vždyť ne nadarmo se říká, že historie
se opakuje.)
U „vzdělávání“ tomu není jinak. A protože více či méně pedagogická činnost výrazně prostupuje mé dny poslední doby, přišel nápad, že by nebylo od věci poohlédnout se k jejím kořenům (tedy alespoň nějakým).
V budově, jejíž souřadnice už znáte, se nachází multijazyčná expozice zasvěcená dílu a životu někoho, kdo
v její kapli o pár metrů vedle i odpočívá. Nejde o nikoho
jiného než samotného Učitele národů. Pokud se i vy
chcete dozvědět něco nového, (podle své oblíbené zásady „škola hrou“) vřele doporučuji tuto turisticky ne
příliš zprofanovanou a nádhernou osobitou destinaci
týká, přeci žádnou svízel nemá. Povím vám raději o vý- rozhodně navštívit. A pokud patříte mezi klasické
jevu ze své poslední dovolené. Třeba vám bude inspira- „účastníky zájezdu“? I vy si jistě dokážete svůj malý cíl,
cí (byť trvala jen pár hodin a navazovala na pracovní který vás nadchne či osvětlí některé kruhy let, nalézt.
činnost). Lokalita, kterou vám chci představit, kore- Alena Čechová—lektorka, konzultantka
sponduje totiž s názvem vydání těchto novin hned ve
dvou věcech.
Za prvé – najděte si na mapě souřadnice 52°
17'50.9" s.š. a 5°09'51.7" v.d. Objeví se vám objekt
v městské části zvané Naarden-Vesting. Při podrobnějším pohledu na mapu čtvrti uvidíte něco, nad čím zaplesá srdce každého pilota. Tvar fortifikace Viléma
Oranžského vzdáleně připomíná Zelenou horu ve Žďáru
nad Sázavou. S tím rozdílem, že území je o něco větší,
zastavěnější a především: vnější zdi jsou zde obehnány
vodními příkopy. Při pohledu z výšky by tedy člověk
mohl při dostatečné vzdálenosti spatřit několik soustředných různobarevných hvězdic a při odstupu ještě
výraznějším dokonce několik soustředných kruhů. Zále2
Dva pohledy
Pokračování ze strany 1
Snažily jsme se o úderné básničky zachycující naše
prázdninové dny, o vtipné texty, doplněné obrázky či
drobným hmyzem, který jsme na pohledy přilepily izolepou. Nedávno mi jeden spolužák na třídním srazu tyto naše „vtípky“ připomenul a smál se tomu, jak jeho
rodiče se zájmem naše pohlednice také četli.
Viktorka (tenkrát 14 let): Ahoj babi, bydlíme v krásné
chalupě. Každý den chodíme na dlouhé nudné výlety.
Není tu nic zajímavého, jen nějaké kříže a cedule. Koupali jsme se ve Vydře, která byla pořádně studená, ale
byla to sranda. Lepší než trhat půl dne borůvky.
Z Kašperku jsme toho moc neviděli, protože byla zrovna
velká mlha, tak to byla trochu otrava. Každý den si na
chatě vaříme večeře formou Prostřena, soutěžíme o to,
který tým vyhraje. Vyhrála jsem já se Zuzkou a myslím
si, že zaslouženě. Viki
Z poslední dovolené jsem už ani pohled neposlala.
Nové možnosti posílání zpráv, fotografií, hlasových
vzkazů, videí atd. převálcoval i mě. Je to mnohem rych- 2. týden
lejší, snadnější a … zadarmo. Tím „zadarmo“ nemyslím
Já: Zasíláme pozdrav z Broumovska - kraje tisíců pískovcových skal, skalních měst a bludišť, míst spojených
s romány A. Jiráska, tajemných hradů, klášterů a mnoha vyhlídek. Týden jsme začali výstupem na nejvyšší
místní horu, postupně procházíme jednotlivá skalní
města a prokládáme to návštěvou městských center.
Vši Růžičkovi
jen peníze za samotný pohled a známku. Napsat pohled
vyžaduje čas a dovednost vměstnat na malý prostor to
důležité, co chci adresátovi sdělit. A já si spíše uchovávám pohledy než MMSky či dokonce SMSky. Pohled je
navíc ověnčen ještě zajímavou poštovní známkou.
Mám však schované pohledy, které jsme poslali
z předloňské dovolené naší babičce. Nemohli jsme se
dohodnout, co napsat, tak jeden psaly dcery a druhý já.
Protože to byla dovolená na dva týdny, kdy jsme týden
pobyli na Šumavě a týden na Broumovsku, dorazily babičce z každého týdne dva pohledy.
1. týden:
Vendulka (tenkrát 12 let): Ahoj babi, tak jsme v Adršpachu. Jediné, co se nám tady líbí, je velký bazén. Já s
Áďou spíme na gauči a celý pokoj nevypadá velmi vábně. Jsou tu malá štěňátka a nechají se pomazlit. Předevčírem jsme šli na rozhlednu a rodiče zase hledali nejkratší cestu, tak jsme docela bloudili. Nejlepší to bylo
včera ve skalách. Pak jsme museli s rodiči do pivovaru,
kde to hrozně smrdělo. Dnes jsme prozkoumali další
skály a bludiště a to nejvíce baví Endika (pozn. autora –
to je naše borderkolie). Večer se pak vždycky koupeme
v bazénu. Pozdravuj kuřátka. Vendy
Díky těmto pohledům jsem si uvědomila, jak se my
dospělí zaměřujeme na větší obecnosti. Děti psaly o
konkrétních zážitcích, které se jim nejvíce vryly do paměti. A babička se od nich dozvěděla o naší dovolené
více než z mých krátkých zpráv.
Jsou to vždy dva různé pohledy na stejnou věc.
Já: Posíláme pozdrav ze Šumavy, kde objevujeme zničené vesnice v pohraničním pásmu, zkoušíme teplotu Přeji vám, abyste byli během léta obdařeni pohlednicí a
místních řek, potoků a vodních kanálů a užíváme si zároveň vložili energii do poslání té své.
mraky borůvek a hub. Děti i tatínky jsme zapojili do vaření díky soutěži a tak je to napínavé, kdo zvítězí. Počasí
Věra Růžičková—Key Account Manager
nám k tomu všemu přeje. Zdraví vši Růžičkovi
3
Rozhovor s Vlastimilem Sojkou o Cestě
Jsou cesty a Cesty. Ty s velkým „C“ se někdy proměňují v poutě, jež člověka významně posouvají. O
tom, jaké to je putovat po Cestě, jsem si povídal
s panem Vlastimilem Sojkou, který od roku 2011 řídí
skupinu KODAP, společnost pro daňové poradenství a
mzdy. Poznali jsme se před čtyřmi lety a od té doby
mám možnost obdivovat, jak se v něm spojují energie
i klid, zájem o nové i úcta k tradici, odbornost i šíře
znalostí. A také čerpat inspirace pro svůj život.
Cestování je oblíbenou činností mnoha lidí. Na rozdíl
od klasického cestovatele, který objevuje především
krajiny, památky a místní služby, poutník objevuje
především sebe sama. Co Vás přivedlo k putování?
Mám rád ten pocit, že jsem na cestě. Vždycky mi dával svobodu a bylo celkem jedno, kam ta cesta vedla.
Druhý důvod, proč jsem našel zálibu v dlouhých pěších
trasách, asi vyplynul z potřeby odpočinout si od neustálé každodenní komunikace se spoustou lidí, která k mé
práci patří. Rád jsem podnikal se svými syny mnohadenní horské přechody. České hory, Karpaty, Tatry,
Pyreneje, Kavkaz, Island. V opravdovém poutnictví
jsem ale zatím jen zelenáč.
Důležitý mezník pro mne byla koučinková pouť
s Janem Františkem Bímem před několika lety. Tři dny
v Brdech mi ukázaly úplně jinou tvář putování, soustředěnou na to, co nám příroda sděluje.
mne asi 25 dnů putování. Na loňské putování navážu v
jihobavorském Kemptenu, a dojdu někam do Francouzských Alp.
Co poutá Vaši pozornost při putování?
Něco jiného je putovat ve skupině než jít sám. Něco
jiného je také chápat chůzi jako horskou turistiku než
jako nejprostší způsob dopravy v běžné krajině. Moje
Cesta do Santiaga, to už není ani tak cesta za přírodními scenériemi, ale spíš k lidem a také k sobě samému.
Když kráčíte od vesnice k vesničce, od města k městu,
vnímáte, jak si lidé krajinu hýčkají i kazí. Vnímáte, co
nám odkázaly minulé generace. Všude je znát zásah
lidské ruky v dobrém i ve zlém. S radostí a beze spěchu
se zastavíte v každém chrámu, kostele i kapli, rozjímáte. Hluboké zážitky přináší i setkání s lidmi. Vyptávají se
odkud a kam. Ochotně jim to povím a většinou se dočkám porozumění a často i nezištné pomoci v podobě
noclehu nebo pozvání ke stolu. Tradice pohostit a přivítat poutníka je hluboko v lidech. Zafungovalo to i
v Česku, kde většina místních ani netuší, že žijí na svatojakubské trase a kde je Santiago. V Bavorsku dokonce lidé věří, že jim pomoc poutníkovi přinese štěstí. Cesta většinou po silnicích nevede, ale když už přece, stávalo se mi, že vedle mne zastavovali zaprášení řidiči
zemědělských strojů a ptali se, zdali něco nepotřebuji.
S blížící se padesátkou jsem
zatoužil po pracovní přestávce.
Bylo jasné, že někam půjdu.
Vzpomněl jsem si na středověkou poutní trasu do Santiaga
de Compostela, o které mi právě Jan František Bím vyprávěl.
Klidnou evropskou přírodou,
s možností čas od času využít
poutnické ubytovny. Svoji práci
na několik měsíců, jak jsem původně zamýšlel, opustit nedokáži. Takže jsem si cestu rozdělil na etapy. Začal jsem před
dvěma lety v Žitavě. Letos
půjdu třetím rokem a čeká
4
Jak se chystáte na Cestu? Souhlasíte s Lao-c', že ale najdu nějaké ubytování. Když někam dorazíte pěš„dobrý cestovatel nemá pevné plány“?
ky, nemáte obvykle moc na vybranou. Už to byl penziNa pouť civilizovanou krajinou nepotřebujete výba- on, hostinec s pokoji, statek, ubytovna pro poutníky,
vu jako na horskou túru. Beru si poutnickou hůl. Nepl- ubytování v rodině, na kterou jsem našel telefonní konním si hlavu koncepty nějakých očekávání, těším se, že takt na nástěnce v místním kostele. Vyhýbám se luxumi svůj smysl sdělí Cesta sama a ona to opravdu dělá. su, protože mi s mou cestou neladí. Ale když nebude
Stačí rezerva jídla na den, minimum oblečení, spacák a zbytí, klidně své zablácené podrážky otisknu i na nalešpár drobností. Hlavně co nejlehčí batoh. Bez vody jsem těném mramoru.
se vešel do 12 kg, včetně malého plynového vařiče a hamaky. Na další
etapy se chci vzdát i toho vařiče.
Svatojakubská cesta je dobře značená. Vede i přes Ještědský hřbet do
Prahy. A než mít každý krok předem
promyšlený, je mnohem zajímavější
svěřit se náhodě, to přináší nejzajímavější zážitky.
Poutníci, kteří vykročí na Cestu
z hlubokých náboženských důvodů,
se nepochybně připravují i po duchovní stránce. Já to mám jinak. Nechám Cestu, aby si mne sama formovala tím, co přinese. Je snadné oddat se působení krás Zažil jste na své pouti situaci nebo konkrétní příběh,
krajiny plné duchovních symbolů, míst a stavebních který Vás významně ovlivnil, posunul?
památek.
Pouť, to jsou měkké, velmi hluboké a těžko sdělitelMají souputníci šanci se k Vám připojit nebo putujete né zážitky, které vám zahýbou s žebříčkem hodnot. Kdo
raději sám?
na cestu vyrazí v domnění, že ho čeká totéž, co popisuMé putování je otevřené. Většinu však odrazuje je Coelho v Poutníkovi, asi bude zklamán. K pocitu štěspředstava, že by měli denně ujít přes 30 km. Kousek se tí vážně nepotřebuji žádný luxus a hromadu věcí. Naomnou šla manželka, občas se mnou sdílí cestu jiný pak, čím víc krámů táhnete, tím těžší batoh a sehnutějpoutník a letos se ke mně při přechodu přes Bernské ší záda. Na cestě i v životě.
Alpy přidají na týden moje děti. Přestože si chodím odMůžete tu dionýzovskou pravdu tisíckrát číst a vnípočinout od lidí, neznamená to, že se jim na cestě vy- mat jako klišé, ale prožít to je jiná káva.
hýbám. Rád si s někým popovídám. A těším se, že takoCo mne stále znovu dojímá, je postoj lidí
vých příležitostí bude s blížícím se cílem přibývat.
k poutníkovi. Časem zjistíte, že jste to vy, kdo jim přináJdete cestou prosté přirozenosti „muž v přírodě s pár ší dar, pokud vám mohou říci dobré slovo nebo nějak
nezbytnostmi pod širým nebem “, nebo se nebráníte pomoci. Nezapomenu na stařenku za obcí Ořech u Pranocování v ubytovnách či hotelích?
hy, která při vzájemném pozdravu zahlédla mou poutNejsem žádný skalní tramp, jen poutník amatér. nickou mušli a za chvíli mě dohnala s jablky. Tekly jí
Teplá sprcha je po dlouhé cestě vábivou odměnou. Při slzy a říkala, že je šťastná, že prvně v životě potkala
hezkém počasí někdy zavěsím mezi stromy hamaku a poutníka do Santiaga. Ona už se tam prý nikdy nepodípřed spaním počítám místo oveček hvězdy. Častěji si vá. Prosila mne, abych se místo ní v jakubské katedrále
v Santiagu pomodlil Otčenáš. Určitě nezapomenu.
5
Kdy se u Vás dostavuje efekt tzv. vyčištěné hlavy? ší. Občas v nich nacházím důležité zprávy. Baví mne i
Stačí pár hodin, nebo dní, aby se Váš mozek uvolnil a modernizovaná forma – pár fotek a poznámek
vymanil se z pracovního, běžného životního tempa? z každého dne na facebooku. Všem blízkým tím dávám
vědět, že jsem v pořádku a jdu dál.
Tím, že jsem si Cestu rozdělil na etapy, jsem na ní
Jak reagují lidé na Vaši Cestu? Inspiroval jste někoho?
vlastně už třetím rokem pořád. Vzpomenu si na ni kažNěkolik lidí z mého okolí zraje pro svou pouť nebo
dý den a zahřeje to. A sotva sednu do autobusu nebo
už ji plánují a realizují. Jsem rád, že jsem je inspiroval.
Vážím si toho.
Co byste doporučil po svých zkušenostech člověku,
který se chystá vydat se na svou první pouť?
Ať se nechystá, dlouho neváhá, ať prostě vyrazí,
protože život je krátký. Není nutné chodit 30 km denně
a není se čeho bát. V Evropě jste v bezpečí a nějaká
pomoc je vždycky nablízku. Nikomu nebudu říkat, jaké
to bude nebo co bude cítit. I když nejdete sami, na Cestě se převážně mlčí. Jste sami se sebou. Dlouhé hodiny
každý den. Je to nesdělitelná zkušenost a každý ji vnímá jinak.
A pokud jde o fyzickou stránku, ano, nohy bolí, objeví
se
otlaky a puchýře. První tři dny se to zhoršuje, zbydo vlaku, abych se napojil na další etapu, jsem v tom.
Přepínám na plný cestovní mód a dostavuje se radost tek týdne je to stále stejné a pak se to poddá. Lidské
tělo je neuvěřitelně variabilní nástroj a stojí za to doa vnitřní klid. Se svou prací úplně kontakt neztrácím.
přát mu tu zkušenost.
Kolegové vědí, co je podstatné, co se beze mne obejde
a co počká. Dávám o sobě vědět každý den na facebo- Na co byste se zeptal sám sebe ohledně své pouti?
oku i s pár fotkami. A jsem klidnější, když se pomocí
mobilního telefonu v elektronické poště ujistím, že se
nic zlého neděje. Technologie mi nejsou na obtíž.
Přicházejí k Vám během poutě konkrétní nápady, vize?
Vize a nápady nejsou něco, čeho by se mi v běžném
životě nedostávalo. Mám jich většinou víc, než jich
dokážu zrealizovat. Většina lidí už ale zapomněla, jaký
to je pocit, když musíte každý den vyřešit základní
otázky primární existence: co budete jíst, kde budete
spát a jak se postavit nepohodě a bolesti. Stále ještě
nejsem ani v polovině cesty, takže kdo ví, třeba mě
tam někde vepředu čeká zážitek nebo myšlenka, která
mi změní život.
Zeptal bych se, co bude dál, až dojdu do Santiaga.
Jednodušší odpověď zní: další tři dny půjdu do Finstery.
Jak důležitý je pro Vás záznam Vaší Cesty?
To je výběžek na pobřeží Atlantiku, který byl ve středoPíši si deník. Mám ho ze všech toulek a putování, věku považován za konec světa. Složitější odpověď už
která jsem podnikl s rodinou. Mírně redukovanou verzi by ale byla na otázku, kam půjdu pak. Nevím kam a
dávám k dispozici přátelům. Deník z malého bločku s kým, ale určitě půjdu, pokud mi to zdraví dovolí.
přepisuji po několika měsících do počítače a přitom
Děkuji za rozhovor.
prožívám cestu znovu.
A vracíte se k nim?
Ptal se Michal Knězů Mrvka,
K zápisům se občas vracím - o to raději, oč jsou star- odpovídal Vlastimil Sojka.
6
Připravila Dobroslava Stránská— lektorka, konzultantka
7
Okořeňte si svá léta úsměvem
„Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“ je název knížky, který nás může trochu zneklidňovat. Nicméně, její
autor Robin S. Sharma, nechce čtenáře ani děsit ani teoreticky poučovat. Předkládá 100 praktických lekcí, které
inspirují k prožití naplněného a smysluplného života.
Jedna z kapitol této knížky mě přivedla k zamyšlení nad
tím, jak moc nebo málo radostný je náš život. Knížka
zmiňuje průzkum, který sledoval, kolikrát denně se
v průměru zasměje čtyřleté dítě a kolikrát dospělý. Výrazný nepoměr mě docela překvapil a přiznávám, trochu
i znepokojil. Dítě se dle zmiňovaného experimentu zasměje až 300x za den, zatímco dospělý pouze 15x.
Od přečtení článku mě tohle téma začalo opravdu
zajímat. Od té doby se dívám, pátrám a ptám se... Kam
se vytratila ona radost a nadšení ze života? Proč jsme
úžas a smích tak lehkomyslně vyměnili za stres, povinnosti a starosti? Stala se tak ze mě nadšená sběratelka
nápadů pro každodenní zlepšování nálady nás – dospělců a ráda je zmiňuji při svých školeních. Nyní bych se o
několik těchto tipů, podotýkám, že vlastní praxí prověřených, podělila i s vámi.
3 praktické tipy pro zlepšení nálady:
Tip pro experimentátory: „Nasaďte si úsměv“
Tomuto tipu neuvěříte, dokud nezkusíte na vlastní
kůži tedy na vlastní úsměv. Jedná se o to, že si vědomě
„nasadíte“ usměvavý výraz a to i ve chvíli, kdy cítíte nepohodu, únavu, nechuť apod. V praxi to vypadá tak, že
koutky úst roztáhnete a zvednete do širokého úsměvu.
Přesně tak, jako kdybyste se právě dozvěděli velmi pozitivní zprávu. Šťastný výraz v tváři je třeba udržet do té
doby, dokud reálně nepocítíte příliv dobré nálady. Obvykle to nebývá více než 5 minut času. Jak si tenhle
„malý zázrak“ vysvětlit? Mozek je totiž nervovými vlákny dokonale spojen s mimickými svaly v obličeji, ale již
nerozezná, zda je váš úsměv strojený nebo reálný.
V obou případech se tak z mozku začne uvolňovat hormon dobré nálady.
Tato technika je tedy vlastně takové příruční
„antidepresivum“ zdarma. Toto cvičení doporučuji provádět o samotě, třeba při ranní sprše nebo v autě cestou do práce. Vaše okolí by totiž pro váš výraz nemuselo
mít pochopení. Na druhou stranu, nejspíš byste je také
dobře pobavili. Každopádně, na rozdíl od některých
„mračounů“, můžete každé ráno vstupovat do nového
dne s úsměvem na duši. Tento postoj můžete ještě podtrhnout klidným dýcháním a vnitřním rozhodnutím
„Dnes bude opět krásný/zajímavý/akční… den“. A odvážlivci, kteří se ničeho nebojí a chtějí zažít opravu
„crazy“ relax, mohou zkusit také lekci jógy smíchu.
Z vlastní zkušenosti vím, že tato metoda přinese nejen
netradiční zážitek, ale také dokonalé a rychlé uvolnění.
Tip pro pisálky: Pište si „Pozitivní deníček“
S touto technikou přišel americký psycholog Martin
Seligman v roce 2009 a díky jejímu využívání se prokazatelně povedlo snížit počet depresí a sebevražd
v americké armádě. Autor svou práci podrobněji popisuje v knize „Naučený optimismus“. Lidský mozek totiž
funguje tak, že dle momentální nálady hodnotíme celý
svůj život. Pokud se tedy soustředíme na to špatné a
nefunkční, podepisuje se to na naší špatné náladě. Negativní vnímání světa může ještě podpořit neustálé vracení se do minulosti, sledování dramatických zpráv nebo
rozhovory s pesimistickými lidmi. Nicméně i z tohoto
stavu může vést jednoduchá cesta ven. I lidský mozek je
svým způsobem ovlivnitelný.
A jak prakticky na to? V „Pozitivním deníčku“ se
vlastně jedná o chytré „hromadění“ pozitivních emocí,
které si do deníčku zapisujete každý den. Cílem je otočit
realitu všedních dnů více do pozitivna. Opravdu stačí
pouze propiska a vhodný deníček, který si necháte u postele. Každý večer si pak do něj zapíšete tři věci, které
vás ten den potěšily, to znamená, byly pro vás nějak
spojeny s pozitivní emocí. Vaše zápisky se mohou týkat
osobních i pracovních témat, ale také obyčejných každodenností (počasí, květina, rozhovor s milým člověkem,
oblíbené jídlo).
Abyste měli do deníčku co psát, vyžaduje to také určitou aktivitu, takže časem mohou být záznamy pestřejší
(procházka, sport, kultura, zkusil jsem něco nového…).
Výhoda deníčku je taková, že se k jeho stránkám můžete
vždycky vracet a to i ve chvílích, kdy vám svět připadá
„těžký“. Tuto techniku můžete realizovat také formou
rozhovoru, ale i ten je třeba dělat dlouhodobě a pravidelně. Dá se uplatnit třeba večer před ukládáním dětí ke
spánku, kdy si s nimi můžete povídat o 3 hezkých událostech předchozího dne. Stejně tak mohu ukončit každodenní schůzku s týmem a z rutiny můžu udělat zajímavý rituál. Jde o to, že tento přístup působí motivačně
a pěstuje v lidech optimismus a chuť k další spolupráci.
8
Tip pro obzvláště pilné: souvisle s psaním deníčku
můžete udělat „audit okolních vlivů“. Zamyslete se
nad otázkami: Co mi vlastně opravdu prospívá a co
škodí? Opravdu musím vidět denně troje zprávy? Je
nutné každý den u oběda poslouchat nářky kolegy? A
pak vytipované negativní vlivy omezujte. Při poctivém
psaní deníčku po několika týdnech/měsících pocítíte
výrazné zvýšení přílivu energie i dlouhodobé zlepšení
nálady.
Tip pro shromažďovače: Vytvořte si „Veselou databázi“
Na stránkách www.kardiochirurgie.cz najdete
zprávu z lékařské konference, která potvrzuje, že pravidelná dávka pozitivních emocí a smíchu má na zdraví účinek srovnatelný se statiny (léky proti zvýšené
koncentraci cholesterolu v krvi). Lékaři vychází
z experimentu, který prováděli pozorováním diváků,
vycházejících z kina po shlédnutí dvou typů filmů –
dramata a komedie. Oběma skupinám byly poté měřeny jejich tělesné funkce. Ukázalo se, že skupina sledující drama, měla zvýšené vnitřní napětí, které se
prokazatelně ukázalo na vyšetření cév. Ty byly zúžené
a stouplo tak riziko kardiovaskulárních chorob. Zatímco skupina, která odcházela z promítání komedie, byla
uvolněná a vyšetření jejich cév prokázalo stejné účinky jako po užití léku na vysoký cholesterol a nebo po
vykonání aerobního cvičení. Jak vidíte, filmy nás mohou nejen poučit, napnout, obveselit, ale dokonce léčit…
Vytvořte si i vy vlastní databázi filmů, po kterých
můžete „šáhnout“ v momentě, kdy potřebujete trochu
povznést náladu. Na mě vždy spolehlivě zapůsobí Jim
Carrey ve filmu Yes Man a nebo některá z českých komedií typu: Na samotě u lesa.
BONUS: Tip pro obzvlášť náročné: Udělejte to jako JÁ
- pořiďte si zvíře, které se na vás bude každý den
smát.
Přeji vám pořádnou porci úsměvu a dobré nálady.
Petra Štětková – lektorka, konzultantka
Preventistické okénko - letní poezie
Můžeš šlápnout na ježka,
můžeš potkat blbce.
Ať v Bibione nebo v Brdech,
vždy to chutná trpce.
První víno pohladí,
druhé pěkně naladí,
třetí radost zastaví,
čtvrté večer poraní.
Zradila Tě GéPéeS?
Přece poznáš, kde je les.
Zkus si věřit trochu zdravě,
Správnou cestu najdeš hravě.
Vanilku, pistácii, tlačenku, jahodu,
Zažiješ gurmánskou pohodu.
Navrch trochu šlehačky,
nic nepomůže Ti od hnačky.
Dvě, tři, čtyři kafíčka,
pak na pláži šlofíčka.
Večer oči kočičí
a kůže jenom zasyčí.
Chceš si objednat řecké tzatziki?
Uč se od jara cizí jazyky.
Šestnáct hodin monitor,
zavaří se Ti editor.
Pět hodin bedna,
manželství nespasí
už ani vědma.
Stopem objet kolem světa
v obyváku prázdná věta.
Stačí však krok ze dveří
a hladiny se rozčeří.
Alena Čechová, lektorka
Místo pro vaši tvorbu:
9
Osmisměrka
H
R
O
M
A
L
A
V
T
I
T
E
P
A
T
O
K
O
O
Š
S
I
N
E
T
O
O
Ř
Á
Z
P
E
A
B
T
A
V
S
V
D
R
N
L
E
Z
A
D
U
N
O
T
M
R
L
Ú
Ž
A
S
N
B
E
R
I
Á
K
E
S
Á
A
D
N
E
L
E
J
E
E
A
A
D
M
L
P
Y
U
U
L
A
R
S
O
R
V
L
A
S
O
A
R
O
L
Í
L
O
E
Á
S
R
P
B
O
Í
Ý
T
O
L
D
A
T
E
L
U
A
R
K
V
S
A
M
M
Á
M
I
D
T
O
L
Í
R
Y
O
P
S
K
O
U
O
N
O
O
Ř
O
Ž
A
É
U
Á
L
T
R
Č
N
E
U
B
K
A
T
U
S
N
K
I
D
P
O
K
Í
D
H
R
E
U
I
E
E
Ř
O
M
R
Č
Á
Č
A
E
O
T
L
P
E
Z
Á
Ž
I
T
E
K
Z
T
F
A
R
Ó
F
R
A
K
L
C
O
V
Á
Z
O
C
S
R
Ř
E
K
D
U
E
U
A
D
D
U
N
O
R
R
K
P
U
R
H
R
Č
Š
Y
I
L
N
A
A
A
R
E
M
A
K
O
B
Á
Ť
A
H
U
E
A
E
M
I
Á
K
Ý
I
H
D
R
H
Z
V
A
N
O
L
S
T
R
Á
Ž
N
K
T
L
Z
N
K
V
H
Ě
Á
O
N
A
U
K
I
L
K
A
Í
T
O
E
K
I
J
Á
H
E
E
A
A
D
R
Z
K
S
A
I
R
A
D
E
K
A
P
R
S
T
O
H
O
L
M
K
J
L
A
O
E
Č
N
L
D
Y
K
Č
Ř
T
I
CH
O
O
I
E
T
O
P
Č
A
A
P
N
Č
N
R
K
Y
U
B
T
Ý
S
E
T
A
X
I
V
A
V
E
E
B
K
K
O
Á
A
Á
B
B
D
L
N
E
E
N
N
Ň
E
H
O
B
O
J
R
L
J
O
Y
R
O
V
I
N
A
Í
L
Í
C
K
V
N
A
R
K
Á
D
Y
V
Ů
Z
Y
A
U
U
A
O
J
R
N
Š
A
Č
N
E
E
L
A
T
Ž
Í
Z
E
Ň
O
N
T
N
Č
K
K
S
P
U
I
A
T
E
A
A
I
D
Ž
R
P
O
N
K
Ž
I
R
Ž
I
I
Á
N
A
L
L
V
R
Š
K
Š
R
Y
Y
D
Ů
CH
O
A
V
N
N
T
T
T
N
V
I
Č
O
Č
K
A
A
Í
O
Ů
S
E
D
O
Í
Á
K
D
O
L
Ě
U
E
K
K
V
M
T
A
T
V
B
G
E
K
N
A
O
S
R
A
Z
A
B
A
N
Y
R
Í
Y
O
E
Y
E
A
A
L
N
Ú
E
I
N
Á
P
L
Á
Š
T
Ě
N
K
A
P
D
N
N
L
Á
K
K
L
N
O
R
A
I
R
A
A
R
A
O
R
D
Í
A
A
O
E
Í
N
Á
V
O
L
I
R
G
A
L
P
S
T
P
R
R
Z
Y
F
E
N
Y
K
L
N
N
C
A
V
A
V
I
L
O
V
Í
Á
E
M
E
Ž
D
B
O
D
Z
Í
N
H
Á
A
I
P
I
Z
E
O
D
V
Y
D
N
V
U
N
N
O
Í
C
I
N
N
I
D
V
V
K
U
L
B
A
N
J
O
B
O
J
E
K
A
N
B
Z
R
Č
O
Á
Í
A
O
A
O
L
D
V
E
R
T
C
Í
Z
U
R
Š
A
T
Y
E
E
I
Ž
L
E
N
N
R
T
A
O
P
N
A
R
E
J
N
O
K
E
O
R
E
N
Z
M
I
A
R
K
A
A
L
CH
R
P
A
P
O
A
E
Ď
O
L
R
Ž
N
U
N
D
B
Ě
D
Ý
Ž
T
K
Ý
S
A
K
O
S
P
A
N
T
H
E
N
O
L
E
M
O
P
M
A
Ů
U
S
V
A
T
O
J
Á
N
S
K
Á
N
O
C
T
S
P
E
L
CH
R
O
N
Š
K
10
ALKA; APETIT; ARAŠÍDY; ARKÁDY; ATRAKCE; BANJO; BAŠTA; BATOH; BAZAR; BLÍN; BOA; BRČKO; BRÝLE; CESTA; CETKA; CÍL; ČAJ; ČASOVAČ; ČERVEN; ČLUN; ČMELÁCI; ČOČKA; DAR; DÁN; DEKA; DOVOLENÁ; DRINK; DRN;
DŘEŇ; DŽEM; ENERGIE; EXOTIKA; FENYKL; FILM; FÍKY; FÓR; FOŤÁK; FRAK; GONG; GORILA; GRILOVÁNÍ; HAD;
HÁJ; HÁZENÁ; HLEDÍK; HNÍZDO; HOBOJ; HORA; HOTEL; HRA; HRADY; HROM; HUMR; CHALUPA; CHMURA;
CHRPA; CHŮDY; ILUZE; JABLŮŇKA; JACHTA; JELEN; JEZERO; KAJAKY; KAKAOVNÍK; KAMERA; KARAVAN; KAVÁRNA; KEMP; KEŘ; KLIK; KLIKA; KNIHA KOJOT; KOPEC; KOPRETINA; KOV; KRÁSA; KRAUL; KRÉM; KREVETA;
KRK; KŠANDY; KUFR; KŮRA KYTARA; LÁHEV; LASO; LÁVA; LEHÁTKO; LENOŠENÍ; LESY; LETADLO; LOĎ; LOUČ;
MEDÚZA; MELOUN; MOL; MOŘE; MUZEUM; NADHLED; NÁLADA; NIC; NOVINKA; NUDA; NULA; NŮŠE; NŮŽ;
OBILÍ; OBOJEK; ODLIV; ODPOČINEK; ODVAZ; OHEŇ; OCHOZ; OLIVA; OSLO; OSTROV; OUKROP; OVOCE; OZDOBY; PANTHENOL; PARÁDA; PARNO; PAS; PATOK; PENDOLINO; PENZION; PLÁŠTĚNKA; PLAVKY; PLOTY; POLKA;
POMELO; PRÁZDNINY; PŮDA; RÁČEK; RAFT; RAGÚ; RÁKOSÍ; REJNOK; ROVINA; RTĚNKA; RUKÁVKY; RYBA; RYBÍZ; RYBNÍČEK; SAKO; SAZE; SEKT; SENO; SKLAD; SLÁMA; SLUNCE; SLUNEČNÍK; SLUNOVRAT; SODA; SPORT;
SRUB; STAN; STANOVÁNÍ; STÍN; STOH; STRÁŽ; SVATBA; SVATOJÁNSKÁ NOC; ŠANCE; ŠARM; ŠATY; ŠENK;
ŠKUMPA; ŠNORCHL; TANGO; TAXI; TENIS; TENOR; TEPLÁKY; TICHO; TRÁVA; TREFA; TRIKO; TRUMF; ÚPA;
ÚŽAS; VETERÁN; VÝCHOVA; VYBÍJENÁ; VŮZ; VÝLET; ZÁCHRANNÝ KRUH; ZÁŘ; ZÁŽITEK; ZEMĚ; ZMRZLINA;
ZNAK; ZORA; ŽÁBA; ŽÍZEŇ; ŽÍŽALA; ŽNĚ.
Lucius Annaeus Seneca:
.
.
Připravila Zdeňka Hlavničková - asistentka
11
Noviny „Letokruhy“ neprošly redakční úpravou.
Elektronická verze na www.aperta.cz v sekci Aperitiv a na našem Facebooku.
128